Poslední ráj Adolfa Schwarzenberga

Poslední ráj Adolfa Schwarzenberga

1

Poslední ráj Adolfa Schwarzenberga Markéta Slabová | Martin Slaba

Poslední ráj Adolfa Schwarzenberga Markéta Slabová | Martin Slaba

Káje a Rézce

obsah Nil nisi rectum

8

První cesty do Afriky

24

Bedřich Machulka a temný kontinent

46

Mezi Evropou a Afrikou

60

Na safari

74

Evropané objevují a osidlují Keňu

158

Mpala166 Osud schwarzenberských sbírek

226

Epilog236 Summary246 Prameny a literatura

247

Přílohy251 Jmenný rejstřík

266

Krátce na úvod Ve třicátých letech 20. století podnikl Adolf Schwarzenberg ve společnosti manželky Hildy několik loveckých expedic do Britské východní Afriky. Afrika Schwarzenbergovým natolik učarovala, že si v roce 1933 v Keni poblíž stejnojmenné hory pořídili farmu. Po několika letech strávených studiem dochovaných písemností vztahujících se k problematice „schwarzenberské Afriky“ v badatelnách archivů a muzeí se nám v létě roku 2014 podařilo ve stopách hrdinů této knihy vycestovat na „temný kontinent“ a navštívit jejich někdejší majetek. Pomyslným klíčem, jenž nám odemkl bránu farmy Mpala, byly příběhy, které jsme nalezli ve zmíněném archivním materiálu. Několik večerů na farmě jsme strávili ve společnosti nynějšího správce pana Michaela Littlewooda a snažili jsme se mu vylíčit osudy farmy od počátku třicátých let. Tam, kde se naše vyprávění někdy v polovině padesátých let začalo zadrhávat, navázal pro změnu on. Když si Mr. Littlewood prohlížel fotografii hlubockého zámku, nevěřícně kroutil hlavou a ptal se, proč měl člověk vlastnící pohádkový zámek potřebu jezdit tisíce mil na rovník, na farmu, kde bylo problémem zajistit i tak „obyčejnou“ věc, jako je voda na pití. Snažili jsme se snášet rozličné argumenty, ale dlouho se nám nedařilo vystihnout to, co jsme zatím spíše jen tušili. Až když jsme řekli, že osudem zkoušený Schwarzenberg teprve v  Africe našel své štěstí, pan Littlewood se usmál a kývl, že rozumí. A my jsme pochopili, že Adolf Schwarzenberg nebyl posledním, kdo zde nalezl svůj ráj. Naše poděkování za pomoc patří Nicholasi Beniesovi, Martinu Gažimu, Herbertu Gordonovi, Margaretě Kinnaird, Anně Kubíkové, Petru Liškovi, Jarmile Musilové, Šárce Steinové, Jiřině Todorovové, Marii Voldřichové, a v neposlední řadě Michaelu a Gill Littlewoodovým a dalším zaměstnancům farmy a výzkumného centra Mpala. Asante sana rafiki!

7

NIL NISI RECTUM 8

9

Na předcházející dvoustraně: Zámek Hluboká (archiv autorů)

„Afrika jest mou velikou vášní, tam okřívám na těle i na duchu. Všecky evropské starosti vymizí z mysli, cítím se volným, zbaveným všeliké tíže, opravdu unikám všem svým starostem.“ Adolf Schwarzenberg, 1935

NIL NISI RECTUM1 Když se 18. srpna roku 1890 rozlehlo nad Českým Krumlovem 101 výstřelů z děl, bylo zřejmé, že se Janu Nepomukovi II., dědičnému princi ze Schwarzenbergu2, a jeho manželce Terezii3 narodil dědic. Prvorozenému synovi, jenž přišel na svět na zámku v Hluboké nad Vltavou, byla vybrána jména Adolf, Jan, Maria, Rafael, František, Josef a Hubert. V následujících letech se manželům Schwarzenbergovým narodilo ještě dalších sedm dětí.4 Prvorozený Adolf měl v budoucnosti převzít odpovědnost za rozsáhlý rodový majetek.5 Na přelomu 19. a 20. století hlubocko -krumlovští Schwarzenbergové6 vlastnili v Čechách následující statky: Český Krumlov, Hluboká nad Vltavou, Třeboň, Protivín, Netolice, Vimperk, Prášily – Dlouhá Ves, Libějovice u Prachatic, Chýnov u Tábora, Jinonice u Prahy, Citoliby, Mšec u Slaného, Lovosice, Postoloprty, Toužetín, Bzí, Vršovice a Nový Hrad. V jižních, středních a severních Čechách Schwarzenbergům patřilo 176 tisíc hektarů půdy, 22 zámků, 96 loveckých revírů, 150 hospodářských dvorů, 16 pivovarů, 2 cukrovary, 19 cihelen a řada dalších podniků. Mimo hranice Čech vlastnili dalších více než 40 000 hektarů půdy, přičemž ve Štýrsku měli statky Murau, Frauenburg, Reofenstein, Schrattenberg, Authal a Goppelsbach, nedaleko Vídně statek Neuwaldegg, u Salzburku statek Aigen a v Německu panství Schwarzenberg. Urozeností, majetkem a slavnou rodovou historií příslušela schwarzenberská primogenitura k aristokratické elitě habsburské monarchie.7

shora zleva: Fotografie snoubenců Jan Nepomuk Schwarzenberg a Terezie Trauttmansdorff-Weinsberg, 1890 (SOA Třeboň) Terezie a Jan Schwarzenbergovi se syny Adolfem a Karlem, 1902 (SOA Třeboň) Ida (zprava), Josefina, Karel, Adolf, Anna a Edmund Schwarzenbergovi, Protivín, 7. 7. 1900 (SOA Třeboň)

10

1

Nic než právo (spravedlnost), schwarzenberské rodové heslo.

2

Jan Nepomuk II., kníže ze Schwarzenbergu (1860–1938). V letech 1883–1884 studoval lesnictví na mnichovské univerzitě. Od roku 1891 zasedal na sněmu Království českého a ve vídeňské říšské radě. Po roce 1903 společně s otcem Adolfem Josefem, knížetem ze Schwarzenbergu, spravoval rodinný majetek. Majorát převzal po smrti otce v roce 1914. Zasloužil se o rozvoj jihočeského průmyslu a železniční dopravy. Během první světové války financoval lazaretní vlak a nemocnice. V roce 1923 pověřil správou rodového majetku syna Adolfa.

3

Terezie, hraběnka Trauttmansdorff-Weinsberg, se za Jana Nepomuka II., knížete ze Schwarzenbergu, provdala 27. srpna roku 1889.

4

Po prvorozeném Adolfovi následovali: Karel Felix (1892–1919), Ida Huberta (1894–1974), provdaná za hraběte Petra Reverteru de Salandra, Josefina Gabriela (1895–1965), provdaná za hraběte Josefa Černína z Chudenic, dvojčata Anna Marie (1897–1954) a Edmund (1897–1932), Marie Benedikta (1900–1981), provdaná za prince Engelberta z Croy, a Terezie Marie (1905–1979), provdaná za hraběte Ludvíka Guttenberga.

5

K  osobnosti Adolfa Schwarzenberga obecně: NIKENDEY, A.: Ke 100. narozeninám JUDr. Adolfa Schwarzenberga, Obnovená Tradice, 1990, č. 2, s. 8–11; HROBAŘOVÁ, M.: JUDr. Adolf Schwarzenberg (1890–1950), České Budějovice 2010 (diplomová práce Historického ústavu Filozofické fakulty Jihočeské univerzity) a JELÍNKOVÁ, D.: Chcete mě okrást… Majetková perzekuce Adolfa Schwarzenberga v dobách válečných i poválečných, Paměť a dějiny 7, 2013, č. 2, s. 96–106.

6

Na základě poslední vůle Ferdinanda ze Schwarzenbergu (1652–1703) se rod v roce 1802 rozdělil na dvě větve: starší hlubocko-krumlovskou (primogenituru) a mladší orlickou (sekundogenituru).

7

K historii rodu v politických, hospodářských a kulturních souvislostech obecně GAŽI, M. (ed.): Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii, České Budějovice 2008.

11

Odpovědnosti za rodové dědictví byla podřízena i výchova prince Adolfa. První vědomosti získal v rodinném prostředí od domácích učitelů. Od deseti do šestnácti let studoval ve Vídni na benediktinském gymnáziu, závěrečné zkoušky složil po dalších dvou letech ve Feldkirchu. Jeden rok strávil v Anglii na Stonyhurst College v Lancashire, kde studoval filozofii a prohluboval angličtinu. Vzhledem k tomu, že se Schwarzenbergové pravidelně pohybovali v prostředí evropské aristokracie, byl při vzdělávání prince Adolfa kladen důraz na výuku cizích jazyků. Otec Jan vyžadoval, aby děti hovořily jazyky zemí, ve kterých se nacházel rodový majetek. Adolf tudíž hovořil a psal německy i česky. Dále skvěle vládl angličtinou a francouzštinou, rozuměl polštině a italštině, měl solidní základy latiny a v dospělosti experimentoval s turečtinou, arabštinou nebo svahilštinou. Láska k jazykům Adolfovi vydržela po celý život. Během svých četných cest se o jazyky navštívených zemí zajímal a srovnával je s jazyky, které znal.8 Podle svědectví pamětníků v nejrůznějších řečech zejména s gustem klel. Princ Adolf byl od dětství veden k humanitním vědám a umění. Studoval historii vlastního rodu, kterou uměl zasadit do širšího rámce českých i evropských dějin. Svorníkem výchovy bylo náboženství, které jej vedle vlastní zbožnosti učilo nadřazování duchovních hodnot nad materiální a dále k přijímání mravních kategorií jako soucit, pravdomluvnost či ohleduplnost. V tomto kontextu se připravoval na svou příští roli hospodáře a zaměstnavatele. Podstatnou součástí výchovy a vzdělávání byla četba, o níž si vedl podrobné poznámky a pravidelně informoval otce. O obsahu přečtených knih vedli dlouhé diskuze, během nichž se princ Adolf učil argumentovat, hájit vlastní názor a kriticky myslet. Po maturitě se jako jednoroční dobrovolník přihlásil do armády, odveden byl v červnu roku 1910 k c. a k. druhému pluku schwarzenberských hulánů. Po návratu se zapsal na právnickou fakultu pražské Karlo-Ferdinandovy univerzity, kde v červenci 1914 získal titul doktora práv. V té době se již Rakousko-Uhersko zapojilo do první světové války. Adolf Schwarzenberg se vrátil k hulánům a dva roky bojoval na východní frontě, posléze byl krátce převelen na frontu italskou jako důstojník automobilového sboru a konečně v roce 1917 byl jmenován velitelem automobilní kolony přidělené k c. a k. houfnicové divizi v Turecku. Ironií osudu se český šlechtic, jehož rodovým symbolem byl krkavec klovající do hlavy padlého Turka, stal členem vojenské mise přičleněné k armádě historického nepřítele. Bojových operací se princ Adolf neúčastnil, jeho oddíl měl na starosti rozličné operace logistického rázu. Velitel kolony odpovídal za zásobování spojeneckého vojska potravinami a rozličným materiálem a za opravy poškozených vozidel. S tureckou armádou, jež čelila náporu britských jednotek, se princ Adolf dostal až do exotického Damašku nebo Bejrútu. Rakousko-uherská mise plnila svou roli až do zhroucení blízkovýchodní fronty na konci války. Blízký východ Schwarzenberga fascinoval. Zážitky z fronty zpracované podle vlastního deníku a dopisů matce vydal tiskem pod názvem Pod praporem tureckého půlměsíce.9 Orientální kultura a exotická krajina v princi Adolfovi prohloubily touhu po cizích krajích a cestování. Do Evropy se princ Adolf vrátil po propuštění ze zajetí na počátku roku 1919.10 Během celé „velké války“ se ho drželo štěstí, nebyl raněn, stěžoval si pouze na bolesti zubů. Bezprostředně po návratu se zapsal do rodící se československé armády.11

8 Například: „Portugalec jest na tomto světě jistě nejskromnějším člověkem, neboť se živí především polykáním slabik. Nezáleží na tom, kterou řečí právě mluví: nelze mu nikdy rozuměti, neboť z každého slova, jež pronese, spolyká některou slabiku, ať již na začátku, uprostřed nebo na konci slova.“ SCHWARZENBERG, A.: Republikánské rozjímání ve Španělsku a Portugalsku, Tradice, 1934, č. 3, s. 61 an. 9

SCHWARZENBERG, A.: Pod praporem tureckého půlměsíce. Válečné vzpomínky na Syrii a Palestinu, Praha 1926.

10 Schwarzenberg byl s ostatními rakouskými vojáky v prosinci 1918 internován na ostrově Prinkipo (Büyükada) v Marmarském moři. Byl ubytován v luxusním hotelu Splendid Palace, čas si krátil hraním karet a rybařením. Po propuštění odplul lodí do Terstu, kde přestoupil na vlak do Vídně.

shora zleva: Adolf (zprava) a Karel Schwarzenbergovi, září 1901 (SOA Třeboň) Penzionát „Stella Matutina“ ve Feldkirchu, v němž byl Adolf Schwarzenberg ubytován během středoškolských studií (SOA Třeboň) Adolf (zprava), Jan, Edmund a Karel Schwarzenbergovi v sanitním vlaku, 1916 (SOA Třeboň) Fotografie z pasu Adolfa Schwarzenberga z roku 1919 (SOA Třeboň) Titulní strana knihy Adolfa Schwarzenberga Pod praporem tureckého půlměsíce

11 V  červenci roku 1919 byl přidělen jako nadporučík k  autovojsku. Podobně jako drtivá většina ostatních důstojníků šlechtického původu byl na počátku 20. let demobilizován a propuštěn do zálohy. Následná vojenská „kariéra“ byla plná zvratů, například v roce 1924 byl bez udání důvodu degradován na vojína. Na počátku třicátých let byl povýšen na kapitána dělostřelectva v záloze a od roku 1936 bylo zvažováno jeho povýšení na štábního kapitána, ke kterému mělo dojít na podzim roku 1938. Definitivní tečkou za jeho vojenskou službou bylo propuštění z branné moci v roce 1939.

12

13

Lovecká chata přenesená z Boubína do Staré obory u Hluboké nad Vltavou (archiv autorů)

Když se Adolf Schwarzenberg navrátil domů, zmizelo nejen Rakousko-Uhersko, ale i svět konzervativních hodnot rakouské nadnárodní aristokracie. Československá republika zrušila šlechtické tituly, nově interpretovala vlastní historii a při budování státu až na nepatrné výjimky spoléhala na jiné struktury než na někdejší aristokracii. Většina šlechty se stáhla z veřejného života a uzavřela se sama do sebe. Schwarzenbergové nové poměry v rámci daných možností akceptovali a soustředili se na udržení maximálního množství rodového majetku, jehož významná část se ocitla za novými hranicemi v Rakousku. Adolf Schwarzenberg, vystudovaný právník s titulem JUDr., se na správě rodinných statků od roku 1921 aktivně podílel. O dva roky později jej otec dokonce zplnomocnil ke správě veškerého majetku. Od počátku dvacátých let byla klíčovou otázkou pozemková reforma. Adolf Schwarzenberg vedl složitá jednání se Státním pozemkovým úřadem a snažil se o zachování celistvosti rodinného majetku. Navzdory vynaloženému úsilí byl majetek schwarzenberské primogenitury v rámci první pozemkové reformy v letech 1922–1932 zredukován asi o dvě třetiny. Z původních 176 tisíc hektarů lesů, zemědělské půdy a rybníků zůstalo něco přes 65 tisíc hektarů. Kníže Jan a jeho syn Adolf přišli až na malé části o všechny velkostatky ležící mimo území jižních Čech. Z jihočeských jim zůstaly pouze Český Krumlov, Hluboká nad Vltavou a části Protivína, Třeboně, Vimperku a Chýnova. Ačkoliv ztratili většinu svého pozemkového vlastnictví, zůstala Schwarzenbergům v jižních Čechách kompaktní, prosperující a perspektivní hospodářská základna. Symbolickou tečkou za pozemkovou reformou se stalo přemístění boubínského loveckého „zámečku“ v roce 1931. Zámeček, který členové rodiny s nejbližšími přáteli pravidelně navštěvovali během podzimní jelení říje, se po reformě ocitl na státem zabraném území. Dřevěnou budovu spjatou s řadou loveckých zážitků a rodinných historek nechali rozebrat, jednotlivé díly pečlivě očíslovat, následně převézt a znovu postavit v podmanivém prostředí Staré obory v Hluboké nad Vltavou.12 Na problematiku pozemkové reformy Adolf Schwarzenberg nahlížel nejen jako velkostatkář, ale také jako právník. Své úvahy shrnul do obšírného textu nazvaného Property and its limitations, který v roce 1934 přednesl na konferenci o pozemkové reformě v Londýně.13 Schwarzenberg primárně akcentoval přirozené právo na soukromé vlastnictví. Zdůraznil, že majetek jako výsledek lidské práce je nezbytný pro kontinuální fungování všech rodin. Vlastnictví je ovšem zavazující a vyplývají z něj morální povinnosti. Zaměstnavatel se nesmí starat pouze o své vlastní blaho a majetek, ale rovněž o sociální poměry svých zaměstnanců. Bohatí lidé jsou podle Schwarzenberga pro společnost přínosem. Stát má z bohatství jednotlivců těžit, a nikoliv jej potlačovat. Konkrétní podobu reformy uskutečněné v Československu zcela odmítal. Rozuměl sice potřebě rozdělit ornou půdu lidem, na druhou stranu nechápal, proč musí být vyvlastněny i lesy a průmyslové podniky. Zásadní nespokojenost vyslovil s kompenzacemi, které za ztracený majetek dostal od státu. Výši odškodnění odhadl na pouhých 8 až 9 procent skutečné hodnoty dotčeného majetku. V závěru kritizoval stát, který do svého

vlastnictví převzal lesy. Jednoduše nevěřil, že stát jako špatný obchodník může lesy spravovat lépe než soukromý vlastník. Adolf Schwarzenberg si výslovně nepřál, aby jeho myšlenky byly publikovány, jelikož se obával nepříjemných následků pro sebe i svou rodinu. Někdejší aristokracie si v Masarykově Československu, založeném na husitské, reformační a obrozenské tradici, obtížně hledala místo. Rakouský systém hodnot, s nímž byla bytostně spjata, byl veskrze odmítán a ironizován. Adolf Schwarzenberg přemýšlel nejen o vztahu šlechty k mladé republice, ale i o demokracii, svobodě a tradici v nejširších souvislostech. Se svými závěry se tentokrát netajil a publikoval je ve schwarzenberském časopise, příhodně nazvaném Tradice.14 V krátkém článku si kladl otázky, zda mnohdy nekonečné a plané řečnění v parlamentu neohrožuje samu podstatu demokracie a zda těžkopádný státní aparát neschopný řešit aktuální problémy je užitečný. Nestabilní stát podle Schwarzenberga ztrácí podporu veřejnosti, nemůže přežít a uvolňuje prostor totalitě. Místo zavádění nového, nevyzkoušeného a nejistého nabízí Schwarzenberg řešení v  osvědčeném odkazu minulosti. Článek uzavírá slovy: „Zničte tradici – a pohřbíte celý vzdělaný svět!“15 Schwarzenbergův text vyvolal vlnu hysterického nesouhlasu. Na stránkách dobového tisku byl napadán, že zavrhuje československý systém i demokracii a že touží po starém rakouském řádu, kterému říká tradice. Jeho názory byly shledávány nebezpečnými, demagogickými a protičeskými. Některé Schwarzenbergovy výroky byly tendenčně zcela překrouceny, hlubockému velkostatkáři byly dokonce podsouvány sympatie k fašismu. Adolf Schwarzenberg měl k fašistické ideologii naopak ryze negativní vztah, s čímž se ostatně nikdy netajil. Mezi bolševismem a fašismem neshledával příliš mnoho zásadních rozdílů. Nikoliv náhodou právě v roce 1933, kdy se v Německu chopil moci Adolf Hitler, dotáhl ke konci jednání o pronájmu farmy v Africe. Jedním z důvodů, proč si český „šlechtic“ začal budovat zázemí v subsaharské Africe, byla i skutečnost, že se obával vývoje v Evropě, kde očekával nástup totalitních režimů. Jak se vyjádřil v jednom ze svých listů, věřil, že bolševismus by do Keni dorazil později než sem.16 V dalším listě uvedl: „Před pár dny jsem byl v Německu. Vůbec se mi nelíbí cesta, kterou se tam jde. Vypadá to velmi podobně jako určitý druh nacionálního bolševismu. […] Zdá se, že síla nižších tříd se zvyšuje, a pokud ten slavný Hitler nebude schopen nižší třídy potlačit, dříve či později může přijít bolševismus.“17 V roce 1934 se zmínil, že situace v Evropě je stále horší, a je proto rád, že se může uchýlit na farmu do Keni.18 Ještě čtyřicáté narozeniny Adolf Schwarzenberg oslavil jako svobodný mládenec. Krátce poté, 28. října roku 1930, se oženil s Hildou Sofií, princeznou z Lucemburku a Nassau. Otec nevěsty Vilém IV. Lucemburský byl až do své smrti v roce 1912 hlavou lucemburského velkovévodství. Matka Marie Anna pocházela z portugalské královské rodiny. Lucemburský velkovévodský pár měl šest dcer. Po smrti otce se dvě nejstarší, Marie Adléta a Šarlota, vystřídaly na lucemburském trůně. Princezna Hilda se narodila jako třetí v pořadí. Sňatek třiatřicetileté sestry lucemburské velkovévodkyně s  českým šlechticem byl v  Lucembursku ostře sledovanou společenskou událostí. Princezna Hilda dostala od své vládnoucí sestry Šarloty řádnou výbavu a zřekla se dědických nároků na lucemburský trůn za sebe i své potomky. Pravidla společného soužití určila podrobná předmanželská smlouva, která byla uzavřena s předstihem 20. září. Velkolepý svatební obřad odpovídající společenskému postavení ženicha a nevěsty se

14 SCHWARZENBERG, A.: Demokracie, svoboda a diskuse – nebo tradice?, Tradice, 1934, č. 4, s. 89–90. 15 TAMTÉŽ, s. 90. 16 Státní oblastní archiv Třeboň (dále SOA Třeboň), oddělení Český Krumlov (dále oddělení Č. Krumlov), Schwarzenberská ústřední kancelář (dále SÚK), Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, Roy Home (1931–1937), dopis A. Schwarzenberga R. Homeovi z 5. 12. 1932. 17 TAMTÉŽ, dopis A. Schwarzenberga R. Homeovi ze 7. 5. 1933.

12

ŘEZNÍČEK, L.: Historie a současnost loveckého zámečku na Boubíně, Obnovená Tradice, 2003, č. 27, s. 14–18.

13

K londýnské přednášce detailně HROBAŘOVÁ, M.: JUDr. Adolf, s. 71–79.

14

18 „Things are going worse and worse in Europe. I am glad that I can go to Kenya, if it comes to the worst. People are so foolish, they prefer to quarrel than to make peace.“ TAMTÉŽ, dopis A. Schwarzenberga R. Homeovi z 14. 9. 1934.

15

uskutečnil na zámku Colmar-Berg, v hlavním sídle velkovévodské rodiny.19 Na Hluboké byli novomanželé slavnostně přivítáni 15. listopadu. Schwarzenberg, jenž si nepotrpěl na oslavné řeči a ceremoniály, požádal, aby přivítání bylo důstojné, ale přiměřeně krátké.20 Princezna Hilda provázela Adolfa Schwarzenberga do konce jeho života. Z archivních pramenů osobní povahy, zejména pak z korespondence, a ze vzpomínek pamětníků lze soudit, že manželství bylo poklidné a harmonické. Krátce po svatbě Adolf Schwarzenberg litoval, že se neoženil dříve.21 Hilda pravidelně následovala manžela na četných cestách a osvojila si jeho nadšení pro lov. Společnou vášní jim byla Afrika, kde si na farmě poblíž Nanyuki budovali druhý domov. Potomky spolu neměli. Necelé dva roky po svatbě si Schwarzenberg nechal během návštěvy lázní v Karlových Varech udělat grafologický rozbor svého písma, které podává nevšední svědectví o jeho charakteru: „Váš rukopis ukazuje na silnou sebedisciplínu, vytrvalost, silnou vůli a vnitřní sílu, ale občas mohou být ve spojitosti s pedantskými sklony. Od záměru ustoupíte, vždy když máte pocit, že neuvažujete rozumně. Nejste ale zbabělý ani nespolehlivý. Vaším nejvyšším principem je povinnost. Tomu podřizujete vše, abyste obstál sám před sebou. Prosazujete se s energií a trochou umíněnosti, ale sám sebe nestavíte ve svém životě na první místo. Nerozhodnost ani důvěřivost nepatří do vašeho slovníku. Z vašeho písma čiší ostrovtip a předvídavost. Ve své kritice nejste příliš ohleduplný, ale nikdy nejste zlomyslný, záludný nebo falešný. Podtržený podpis značí silné sebevědomí.“ 22 Ve druhé polovině třicátých let se naplňovaly Schwarzenbergovy pesimistické vize ohledně politického vývoje v Evropě. Dramatické dění údajně vyčerpávalo i jeho otce Jana Nepomuka, který zemřel téměř symbolicky den po podepsání mnichovské dohody.23 Adolf Schwarzenberg tehdy v osmačtyřiceti letech převzal rodový majorát. Ačkoliv si představitelé ohrožené Československé republiky uvědomovali, že příslušníci někdejší aristokracie mohou sehrát v nadcházející krizi důležitou roli, na osobu hlubockého velkostatkáře se pro jeho údajné němectví dívali s nedůvěrou. Schwarzenberg svůj vztah k  republice ohrožené německou agresí přesto jednoznačně deklaroval darem jednoho milionu korun na dobudování pohraničního opevnění.24 Po anšlusu Rakouska prohlásil, že „pokud britští blázni budou takto

19 „Několik dní obyvatelé Colmar-Bergu horečně pracovali na přípravách události, která se odehrávala dnes ráno. Ruce zručně vyráběly věnce a girlandy, kdežto skupina dělníků dovedně oblékla markýzu, ozdobila štít na ulici před vchodem do kostela. Interiér kostela byl pro tuto příležitost renovován. Událost začala včera večer odchodem ke svícnům, které lemovaly cestu k velkovévodskému zámku. Účastnila se celá společnost. Na dvoře zámku byli přijati LL. AA. RR. velkovévodkyní, princem Felixem, princeznou Hildou, princem ze Schwarzenbergu a ostatními. Starosta Colmar-Bergu pronesl řeč. Nádherná kytice byla nabídnuta princezně Hildě. Děti udělaly kruh a sbor zazpíval hymnu d´Hémecht. Oslava byla zakončena uměleckým vystoupením s ohni. Dnes ráno 21 úderů z děla oznámilo významný den. Ve čtvrt na jedenáct svatební průvod vyšel od hlavního vchodu zámku a přes ulice posypané květy a bohatě ozdobené smrkovými větvemi, prapory, girlandami a vítěznými oblouky. Veřejná doprava byla zakázána. Obyvatelé Colmar-Bergu ulice ohradili. Četníci a hasiči dohlíželi na pořádek.“ Překlad zprávy z L´Indepéndance Luxembourgeoise z 29. října 1930 uveřejnila HROBAŘOVÁ, M.: JUDr. Adolf, s. 12. 20 Průběh cca půlhodinového přivítání je shrnutý v dopise z 12. listopadu 1930: Před zámeckou branou bude špalír s lampiony. Průčelí zámku bude osvětleno a vyzdobeno vlajkami schwarzenberskými, lucemburskými (modro-bílo-červené) a nassavskými (modro-oranžové). Před vchodem budou stát lesníci ve svátečních uniformách a ředitelé z ústředních kanceláří. Schwarzenberská granátnická garda z Českého Krumlova zahraje Schwarzenberský pochod a lucemburskou hymnu. Pražský pyrotechnik Hájek před vodojemem uspořádá ohňostroj. Dvě dívky v národních krojích podají novomanželům chléb a sůl.“ […] „Jest naší snahou, aby to bylo hezké a v intencích Vaší jasnosti krátké.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, Rodinný archiv Schwarzenbergů (dále RA Schwarzenbergů), Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 4a. 21 „It is high time for you to get married. Don´t marry too old. I, for instance, am always so sorry that I did not manage to marry sooner.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, Roy Home (1931–1937), dopis A. Schwarzenberga R. Homeovi ze 7. 5. 1933. 22 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 1/c, grafologický rozbor Karla Friedmanna ze 17. 6. 1932. 23 „V den, kdy se německé síly připravovaly k obsazení velké části tohoto státu, byl můj otec povolán na onen svět, bylo to z 30. září na 1. října v noci. Zemřel tiše, bez zjevných bolestí. Musíme mít stále na paměti, jak skonal a jaké změny zapříčinily jeho úmrtí. Události poslední doby nemohly na nikom nezanechat stopy. Nakonec musíme být rádi, že nedošlo ke světové válce. Ta by určitě Československo smetla, vše zničila a pravděpodobně s sebou přitáhla bolševismus. Zlý sen je prozatím pryč. Ale zda na věčné časy?“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, profesor Keimer, dopis A. Schwarzenberga L. Keimrovi z 10. 10. 1938 24

16

Peníze Schwarzenberg věnoval prezidentovi republiky dr. Benešovi během jeho návštěvy krumlovského zámku v roce 1937.

shora zleva: Hilda, princezna z Lucemburku a Nassau (archiv autorů) Hilda (třetí zprava) se sestrami a matkou (SOA Třeboň) Svatba na zámku Colmar-Berg, Lucembursko 1930 (SOA Třeboň) Svatební průvod (SOA Třeboň) Dobový tisk informující o sňatku (SOA Třeboň)

17

pokračovat, Hitler a Mussolini budou dohromady tak silní, že nás můžou roztrhat na kusy“25, a na znamení nesouhlasu nechal vyvěsit na svém vídeňském paláci černé vlajky. Když byl vydán zákaz vstupu Židům do vídeňských veřejných zahrad, nechal Schwarzenberg k bráně do vlastních palácových zahrad umístit ceduli „Židé vítáni“. Po vyslání Runcimanovy mise do Československa zůstal jako jeden z mála šlechticů k republice loajální a snažil se přesvědčit britské diplomaty o nutnosti zachování celistvosti země. Runcimana a jeho doprovod sice hostil na svém panství v Českém Krumlově, avšak ostentativně si od něj držel odstup. Nepozval jej do žádné ze svých zámeckých rezidencí, nýbrž ho ubytoval v myslivně v Černém lese u Horní Plané. Před služebnictvem si na lordovu adresu neodpustil několik jedovatých poznámek.26 Po mnichovské kapitulaci a následném obsazení pohraničí se část schwarzenberského majetku ocitla na území cizího státu a schwarzenberská správa čelila těžkým hospodářským důsledkům. Když byli dva schwarzenberští zaměstnanci zatčeni gestapem a uvězněni, Schwarzenberg, jehož antinacistické postoje byly všeobecně známy, se osobně vypravil do Berlína k šéfu gestapa Heinrichu Himmlerovi a vynutil si jejich propuštění.27 Po obsazení okleštěné republiky německou armádou se manželé Schwarzenbergovi rozhodli pro emigraci a zdržovali se ve své italské vile v Bordigheře. Jejich majetek v protektorátu, v Rakousku a v Německu byl 17. srpna 1940 zabaven gestapem a výnosy z něj byly podle rozhodnutí samotného Hitlera nadále odváděny do pokladny župy Horní Rakousko na kulturní účely.28 Odchodem do emigrace Schwarzenberg s vysokou pravděpodobností zabránil represím, které by jej postihly, pokud by zůstal v Čechách. Tuto tezi potvrzuje osud jeho bratrance Jindřicha, kterého od září roku 1939 zplnomocnil správou majetku.29 Jindřich byl zatčen a uvězněn. Nejprve byl držen v různých policejních věznicích v Itálii a v Rakousku, 7. července 1944 byl převezen do koncentračního tábora v Buchenwaldu, kde zůstal do srpna. Následně byl deportován do Lince na nucené práce ve zbrojním průmyslu. Během okupace Adolf Schwarzenberg s manželkou pobýval v New Yorku,30 kde v roce 1945 získal svůj druhý doktorát, tentokrát z filozofie. Na Kolumbijské univerzitě obhájil dizertační práci věnovanou životu a politickým aktivitám prince Felixe ze Schwarzenbergu. V Carnegie institutu dále vypracoval studii nazvanou A review on Kenya, vycházející z jeho bohatých podnikatelských zkušeností v Africe. Text ve zkrácené podobě vyšel tiskem pod názvem A Kenya farmer looks at his colony.31 Intenzivně se zajímal o dění v okupované vlasti a finančně podporoval londýnskou vládu dr. Beneše. Cenné svědectví o jeho pobytu a postojích v americkém exilu v říjnu roku 1945 podal ministr zahraničních věcí Jan Masaryk: „Viděl jsem ho za války v New Yorku několikrát. Není zdráv, vypadá to trochu na anginu pectoris. Udělal doktorát na Columbijské universitě, což mi hodně imponýrovalo. Národnostně se choval vzorně, hlásil se ihned, odboj podporoval a mohu jeho postoj jen pochválit. Byl a je vášnivým antinacistou. Podrobností víc neznám, ani nevím, jaké má plány, říkal mi jen, že by se rád vrátil.“32

25 LELLKOVÁ, Š.: Das verlorene Paradies. Die Farm des Fürsten Adolf Schwarzenberg in Afrika, s. 242. In: CERMAN, I. – VELEK, L. (edd.): Adel und Wirtschaft. Lebensunterhalt der Adeligen in der Moderne. München 2009.

shora zleva: Oficiální fotografie novomanželského páru (SOA Třeboň) Zámek Colmar-Berg, Lucembursko (SOA Třeboň) Hilda, rozená princezna z Lucemburku a Nassau (1897–1979), (SOA Třeboň) JUDr. Adolf Schwarzenberg (1890–1950), (Schwarzenberská ročenka, 1935)

18

26 Například: „Dejte mu nažrat a napít, ať mám pokoj.“ JELÍNKOVÁ, D.: Chcete mě okrást…, s. 100. 27 NIKENDEY, A.: Ke 100.  narozeninám, s. 9 an. 28 K zabavení schwarzenberského majetku v roce 1940 blíže ZÁLOHA, J.: Co zavál čas. Zabavení schwarzenberského majetku gestapem, Obnovená Tradice, 1990, č. 2, s. 11 an; TÝŽ: Zabavení majetku hlubocké větve Schwarzenberků gestapem v roce 1940, Český časopis historický 89, 1991, č. 1, s. 65–77. 29 JUDr. Jindřich Schwarzenberg (1903–1965), syn Felixe Schwarzenberga, bratranec Adolfa Schwarzenberga. Po odchodu do emigrace jej Adolf Schwarzenberg zplnomocnil správou rodového majetku. Po válce, kdy mu byl odepřen návrat do Československa, žil na zámku Gusterheim v Rakousku. Zemřel 18. června 1965 ve Vídni. K osobnosti Jindřicha ze Schwarzenbergu více NIKENDEY, A.: JUDr. Jindřich Schwarzenberg (1903–1965), Obnovená Tradice, 1994, č. 9, s. 1–4.

Titulní strana knihy Adolfa Schwarzenberga A Kenya farmer looks at his colony

30

Do New Yorku dorazili 17. dubna 1941.

Podpis Adolfa Schwarzenberga

32 Ručně psaný dopis Jana Masaryka dr. Františkovi Schwarzenbergovi z 8. října 1945 publikoval NIKENDEY, A.: Ke 100. narozeninám, s. 11.

31 SCHWARZENBERG, A.: A Kenya farmer looks at his colony, New York 1946.

19

Krátce po osvobození podnikla obnovená československá moc sérii konkrétních opatření, které Schwarzenbergovi zabránily nejen v převzetí rodinného majetku, ale i v samotném návratu do vlasti.33 Již 8. května 1945 uvalil Národní výbor v Českých Budějovicích na Schwarzenbergův majetek národní správu.34 Národní správci převzali někdejší schwarzenberskou administrativu a vše nasvědčovalo tomu, že jde o dočasné opatření zajišťující řádnou správu majetku před návratem vlastníka. Zásadní obrat nastal 4. října 1945, kdy Okresní národní výbor v  Českých Budějovicích označil Adolfa Schwarzenberga za Němce a na základě prezidentského dekretu o vyvlastnění zemědělského majetku Němců, Maďarů a kolaborantů s nacistickým režimem35 mu byl veškerý zemědělský majetek zkonfiskován. Záminkou byla Schwarzenbergova německá národnost uvedená při sčítání obyvatelstva v roce 1930. Schwarzenberg prostřednictvím právního zástupce vysvětloval, že dotyčný arch nevyplňoval osobně, jelikož byl tehdy nepřítomen, ale že jej vyplnil úředník Rothbauer bez jeho vědomí. Zemský národní výbor 5. března 1946 uznal, že Schwarzenberg nebyl německé národnosti a že se zasloužil o odboj, ovšem ve věci zrušení konfiskace nebyly podniknuty žádné kroky. Bylo nasnadě, že problém bude řešen politicky. V létě 1946 byla otevřena varianta převodu majetku na zemi českou, a to darem. Schwarzenberg tuto variantu připustil a vymínil si jisté kompenzace, například za umělecké předměty a sbírky, dále si chtěl ponechat vybrané nemovitosti a konečně žádal dispoziční právo na částku do 1 200 000 nezdaněných korun ročně. Majetek měl být nadále spravován výhradně jako jeden hospodářský celek s  dosavadní organizační strukturou. Výnosy měly být vráceny zpátky na jeho zvelebování, zbytek měl být vydáván na podporu sociálních, zdravotních a kulturních zařízení země české. Adolf Schwarzenberg si přál být prvním předsedou správního výboru, který bude nápomocen zemskému národnímu výboru při správě někdejšího schwarzenberského majetku. Novinář Karel Taraba otiskl v časopisu Dnešek obsáhlý článek bez obalu nazvaný Boj o čtyři miliardy, na které byl největší soukromý majetek v  Československu laicky odhadován.36 Taraba zevrubně shrnuje dosavadní vývoj vyjednávání se Schwarzenbergem, poněvadž prý nepovažuje za správné, aby se „o věci dále jednalo jen za zavřenými dveřmi“. Klade si otázku, proč je „pan doktor“ vlastně ochotný ke kompromisu, a odpovídá si, že ví, že „by o to stejně přišel“. Nejde tedy o to, zda má být majetek zabaven, ale o to, za jakých okolností. „Známo ovšem je, že se dr. Schwarzenbergovi jeho majetek bude musit tak či onak zaplatit.“ Článek názorně odráží atmosféru v poválečné společnosti, jež velký majetek jednoduše považovala za národní a mravní úhonu bez ohledu na skutečnost, zda se vlastník nějakým způsobem provinil. Tarabovi se skutečně podařilo otevřít diskusi, do které zasahovali další žurnalisté, právníci i schwarzenberští zaměstnanci. Jejich názory se zpravidla řídily příslušnou politickou orientací. V extrémním komunistickém slovníku byl Schwarzenberg vykořisťovatelem, germanizátorem, chobotnicí nebo upírem. Dohoda mezi Schwarzenbergem a státem nakonec uzavřena nebyla, jelikož v nových poměrech „nebylo možno dáti souhlas k takové akci, která by z vykořisťovatele jihočeského lidu bývala udělala šlechetného dárce“.37 Když se ukázalo, že na majetek schwarzenberské primogenitury nelze uplatnit prezidentské dekrety, a nebyla dotažena jednání o převodu majetku darem, začal být chystán zcela bezprecedentní a účelový zákon sloužící k vyvlastnění majetku jedné jediné rodiny. Adolf Schwarzenberg se rozhodl opustit Švýcarsko, kde po návratu z Ameriky od roku 1946 žil, a pokusit se ve vlasti osobně zabránit hrozící katastrofě. Československý konzulát v Curychu mu ovšem odmítl udělit vstupní vízum kvůli údajným nesrovnalostem v žádosti.

Shromáždění v jízdárně hlubockého zámku při příležitosti předání schwarzenberského majetku československému státu, 23. 5. 1948 (SOA Třeboň)

Zákon číslo 143 z roku 1947, známý jako Lex Schwarzenberg,38 předložil ve sněmovně 10. července sociálnědemokratický poslanec Blažej Vilím. Nutnost přijetí zákona znamenajícího vyvlastnění schwarzenberského majetku bez náhrady ve prospěch země české obhajoval poslanec Vilím následujícími slovy: „Majetek jihočeských Schwarzenbergů představuje svojí rozlohou tak ohromný komplex nemovitostí, že se všeobecně pociťuje potřeba vyřešiti vlastnické poměry k této majetkové podstatě způsobem, který by odpovídal novému duchu hospodářské a sociální struktury Československé republiky.“39 Přijetí zákona odhlasovaly všechny strany sdružené v Národní frontě. Poslední nadějí byl pro Schwarzenberga prezident Beneš, jehož londýnskou vládu za války podporoval. Prezident zákon navzdory intervenci Schwarzenbergova právního zástupce 5. srpna 1947 podepsal. Boj o čtyři miliardy byl rozhodnut. K slavnostnímu předání majetku zemi české došlo 23. května 1948 na hlubockém zámku. Dvanáct set hostů z řad členů akčních výborů a lidové správy z  celých jižních Čech a Žatce, Loun a Litoměřic, kde se rovněž nacházely schwarzenberské majetky, shlédlo ve vyzdobené zámecké jízdárně rituál, jímž byla definitivně likvidována „velká feudální bašta“ a „vykřičník bezpráví“. „Pracující lid dosáhl svých práv.“40 Československou vládu na Hluboké zastupoval ministr spravedlnosti Alois Neuman.41 Jelikož bylo krátce nato zrušeno zemské uspořádání a byl zaveden krajský systém, připadl majetek k 1. dubnu 1949 do vlastnictví státu. K 1. lednu roku 1950 byl někdejší schwarzenberský majetek rozbit a rozdělen mezi Československé státní lesy, Československé státní statky, Československé pivovary a příslušné průmyslové národní podniky. Osudem zkoušený Adolf Schwarzenberg považoval jednání československého státu za nezákonné a nemravné a setrvával v boji za svá práva. Své pocity shrnul krátce po přijetí rozhodujícího zákona č. 143/1947 v dopise Mým věrným zaměstnancům z Čech z 18. srpna 1947 takto: „Dne 10. července t. r. se usneslo Národní shromáždění v Praze na zákonu, kterým se vyvlastňuje majetek schwarzenberské primogenitury ve prospěch země České. Zákon byl nyní vyhlášen. Nechci hovořit o tom, jak hluboce se mne dotklo toto rozhodnutí reprezentantů národa, pro který můj rod po staletí toho tolik udělal. Chtěl bych se s Vámi zatím rozloučit a poděkovat Vám za Vaši spolupráci, jakož i za Vaši věrnost, kterou jste mi prokazovali v dobách, kdy mi byla cesta

33 K vyvlastnění majetku po roce 1945 blíže ZÁLOHA, J.: Co neodvál čas. Osudy schwarzenberského majetku (primogenitury) po r. 1945, Obnovená Tradice, 1990, č. 2, s. 12–15; TÝŽ: Lex Schwarzenberg. O slávě a rozpadu jednoho majetku v Čechách, Dějiny a současnost 16, 1994, č. 2, s. 46–50; JELÍNKOVÁ, D.: Chcete mě okrást.

38 V paragrafu 1 zákona č. 143/1947, Sb. o převodu vlastnictví majetku hlubocké větve Schwarzenbergů na zemi českou je uvedeno: „(1) Vlastnictví majetku rodu Schwarzenbergů, větve t. zv. primogenitury na Hluboké n. Vlt., pokud se tento nachází v Československé republice, přechází v rozsahu stanoveném v odstavci 2 ze zákona na zemi Českou. (2) Majetkem podle odstavce 1 rozumí se nemovitý majetek zemědělský, lesní, rybniční, průmyslový, obchodní a živnostenský, zapsaný knihovně na Josefa Adolfa knížete ze Schwarzenbergů, Jana knížete ze Schwarzenbergů a dr. Adolfa Schwarzenberga, v to počítaje všechny budovy a zámky s jejich zařízením, se všemi právy a závazky, dále živý i mrtvý inventář se zásobami a konečně veškeren provozní kapitál.“ Sbírka zákonů a nařízení republiky Československé, částka 66 ze dne 13. srpna 1947.

34 Opatření národního výboru bylo prozatímní. Potvrzeno bylo až výměrem Zemského národního výboru v Praze ze dne 26. června 1945.

39 JELÍNKOVÁ, D.: Chcete mě okrást…, s. 104.

35 Dekret prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o vyvlastnění zemědělského majetku Němců, Maďarů a kolaborantů s nacistickým režimem, ze dne 21. června 1945.

40 Schwarzenberské panství do rukou lidu, Jihočeská pravda 4, 27. 5. 1948, s. 2.

36 TARABA, K.: Boj o čtyři miliardy, Dnešek 1, 1946, s. 567–571. 37 KRÝDL, M.: Ve prospěch lidu, Jihočeská pravda 35, 27. 7. 1979, s. 7.

20

41 Alois Neuman (1901–1977), ministr pošt v druhé Gottwaldově vládě, starosta a předseda MNV v Českých Budějovicích. V souvislosti se zákonem č. 143/47 jsou Neumanovi připisována tato slova: „My víme, že zákon je protiústavní, ale to nevadí, neboť my nedostatky buržoasní Ústavy v příští socialistické Ústavě odstraníme.“ HULÍK, M.: S německým jménem a českým osudem, Obnovená Tradice, 2013, č. 28, s. 32–40.

21

k Vám uzavřena a která taková zůstala. Důvěřuji Vám i nadále. Tento zákon je v rozporu nejen s platnou ústavou a slavnostním košickým prohlášením prezidenta a vlády, ale také v hrubém protikladu k obecným lidským právům, která jsou zakotvena v Chartě spojených národů a která byla také v Československu přijata a uznána. Prezident, vláda a parlament vědomě porušili ústavu, za což nesou úplnou a výlučnou zodpovědnost. Zákon zůstává na věčné časy nesmazatelnou skvrnou v dějinách československého práva. Nemohu právní platnost tohoto zákon uznat a budu všemi svými silami také nadále bránit Vaše a svá práva, neboť po staletí jsme byli jedinou velkou rodinou – můj rod a jeho zaměstnanci. Nezapomenu na Vás a jsem přesvědčen, že také Vy nezapomenete na můj rod a naši společnou tradici.“42 V dopise služebním místům ze stejného dne vyjádřil pochopení, pokud se zaměstnanci za daných okolností proti němu postaví. Dramata velké politiky, kterým čelil prakticky po celý život, Schwarzenberga nervově vyčerpávala a podepsala se na jeho zdraví. Jak bylo uvedeno, příznaky anginy pectoris u něj shledával již Jan Masaryk během amerického exilu. Po válce se manželé Schwarzenbergovi zdržovali v západní Evropě, nejčastěji ve Švýcarsku, Itálii nebo v Rakousku. Poslední domov nalezli v lovecké chatě u rakouské vesnice Katsch poblíž Murau. V roce 1949 se naposledy společně podívali do svého „afrického ráje“. O vánočních svátcích Adolfa Schwarzenberga na keňské farmě postihly zdravotní problémy spojené s poruchami krevního oběhu. Schwarzenbergovi se rozhodli pro předčasný návrat do Evropy, kde měli k dispozici kvalitnější zdravotnickou péči. Let z Nairobi do Říma, ze kterého míval Adolf Schwarzenberg vždy strach, proběhl v klidu. Do italské vily v Bordigheře přijeli 17. února 1950. V neděli 26. února šel Adolf Schwarzenberg s manželkou Hildou na procházku. Druhý den ráno byl nalezen na lůžku mrtev. Pohřben byl nejprve na hřbitově v Bordigheře, po dostavbě rodinné hrobky byly jeho ostatky převezeny do Murau. Vzhledem k tomu, že majetek hlubocko-krumlovské větve schwarzenberského rodu byl zestátněn na základě zákona přijatého již v roce 1947, nevztahovaly se na něj po roce 1989 restituční nároky vymezené hranicí 25. února 1948.

shora: Přípravy ceremoniálu předání schwarzenberského majetku československému státu před zámkem Hluboká, 23. 5. 1948 (SOA Třeboň) Rodinná hrobka v Murau, 1950 (SOA Třeboň)

42

22

Překlad z němčiny uveřejnil ZÁLOHA, J.: Lex Schwarzenberg. Ještě jednou k zákonu č. 143/47 Sb., Obnovená Tradice, 1993, č. 7, s. 22.

23

První cesty do Afriky

24

25

na předcházející dvoustraně: Pohled na Káhiru od citadely, dobová pohlednice (archiv autorů)

shora zleva: Ulice v Káhiře, 1911, foto: A. Schwarzenberg (SOA Třeboň) „Na cestě do Gízy“, 1911, foto: A. Schwarzenberg (SOA Třeboň) Terezie Schwarzenbergová na velbloudovi, 1911 (SOA Třeboň) Sfinga v Gíze, 1911 (SOA Třeboň)

První cesty do Afriky Adolf Schwarzenberg miloval cestování a lov.43 Není proto divu, že se od přelomu dvacátých a třicátých let pravidelně vydával na safari na černý kontinent. V oblastech východní Afriky podnikl v letech 1930–1939 sedm loveckých výprav, z toho šest v doprovodu manželky Hildy. S africkým kontinentem se poprvé seznámil při ozdravně-poznávacím pobytu v Egyptě, který absolvoval na počátku roku 1911 ve společnosti rodičů a přibližně stejně starého přítele Josefa „Pepi“ Silva-Taroucy44. Poznávání starověkých památek mělo završit humanitní vzdělání obou mladíků. Na cestu se vydali lodí z přístavu v Brindisi 9. února. V Alexandrii přenocovali a druhý den pokračovali po železnici do Káhiry, kde strávili několik příjemných dnů prohlídkami architektonických pamětihodností města. Viděli například mešitu Ibn Tulen nebo citadelu. Třešničkou na dortu byla návštěva Gízy, kde obdivovali jeden ze sedmi divů světa – egyptské pyramidy. Adolf byl ohromen jejich velikostí a technickou dokonalostí. Fascinovalo jej, že staří Egypťané byli schopni realizovat podobné stavby bez využití moderní techniky. Na palubě parníku Semiramis výprava pokračovala proti proudu Nilu za dalšími památkami. Adolf si krátil cestu focením členů posádky, spolucestujících a památek na březích řeky, jindy četl nebo hrál šachy. Zastavili se v Luxoru, kde navštívili slavné chrámové komplexy, a v Thébách, kde si prohlédli nekropoli na západním břehu Nilu, chrámy, monumenty a hrobky. Několik příštích dní strávili v Asuánu. Bydleli v hotelu Cataract, „jenž se vyznamenává krásnou polohou a vysokými cenami, jinak ničím“45. Ve společnosti dalších turistů z Evropy se účastnili společenských akcí, mezi nimiž vynikal dámský závod na oslech, kterého se patrně účastnila i kněžna Terezie. Adolfovy fotografie zachycují město, hotely, přehradu i jeden z nejznámějších chrámů starověkého Egypta zasvěcený bohyni Esetě na ostrově Fílé, který v té době již pozvolna mizel ve vodách napouštěné přehrady. Další plavba přes Násirovo jezero směřovala k velkému skalnímu chrámu v Abú Simbel na západním břehu Nilu. Na území severního Súdánu se výprava obrátila a vrátila se zpět do Káhiry. Zatímco kněžna Terezie zůstala ve městě, mužská část výpravy se pod vedením dragomana přesunula na hřbetech velbloudů do Fajjúmské oázy, ležící západně od Nilu v Libyjské poušti. Chtěli poznat zdejší úrodnou oblast známou jako „zahrada Káhiry“ a největší egyptské slané jezero Karún. Na okraji oázy rozbili na pár dní stanové ležení. Vyjížděli do okolí, aby se věnovali lovům, během nichž skolili několik lišek pouštních a šakalů. Na hladině jezera pozorovali vodní ptactvo – pelikány,

43 K cestování šlechty též MAŠEK, P.: S mapou i puškou. Objevitelské a lovecké výpravy středoevropské šlechty, Praha 2001. 44 Josef Silva-Tarouca se narodil 20. 10. 1889 v Průhonicích a zemřel za první světové války 24. 5. 1917. 45 Adolf Schwarzenberg se v hotelu Cataract v Asuánu pravidelně ubytovával při svých návštěvách Egypta. Hotel zhodnotil ve své pozdější cestovní zprávě z roku 1932. SCHWARZENBERG, A.: Myslivecká výprava do Afriky, Stráž myslivosti 12, 1935, č. 17, s. 263.

26

27

v pozadí: Luxor, 1911, foto: A. Schwarzenberg (SOA Třeboň) zleva: Personál na lodi Semiramis, 1911, foto: A. Schwarzenberg (SOA Třeboň) Terezie a Adolf Schwarzenbergovi na palubě parníku Semiramis, 1911 (SOA Třeboň)

28

29

zleva: Pohled na Asuán z hotelu Savoy, 1911, foto: A. Schwarzenberg (SOA Třeboň) Hotel Cataract v Asuánu, 1911, foto: A. Schwarzenberg (SOA Třeboň) Chrám bohyně Eset, Fílé 1911 (SOA Třeboň) v pozadí: Dámský závod na oslech, Asuán 1911 (SOA Třeboň)

30

31

v pozadí: Hlava jízdního velblouda A. Schwarzenberga, 1911, foto: A. Schwarzenberg (SOA Třeboň) shora: Palmový háj, Fajjúm, 1911, foto: A. Schwarzenberg (SOA Třeboň) Stanový tábor na okraji oázy u jezera Karún, 1911, foto: A. Schwarzenberg (SOA Třeboň) Jan Nepomuk Schwarzenberg s Josefem Silva-Taroucou a úlovky, Fajjúm 1911, foto: A. Schwarzenberg (SOA Třeboň) Josef Silva-Tarouca s úlovky, Fajjúm 1911, foto: A. Schwarzenberg (SOA Třeboň)

32

33

husy a kachny. I zde Adolf s otcem Janem Nepomukem pilně fotografovali, jako náměty jim posloužili velbloudi, stanový tábor, ulovená zvířata nebo domorodý personál. Na počátku dubna se opět setkali s Terezií v Káhiře. Aby poznali kolorit města a jeho další pamětihodnosti, zavítali do staré arabské čtvrti. Adolf byl uchvácen její exotikou. Bazar Chán al-Chalílí ho fascinoval nekonečným shonem, pestrostí vůní a barev. Hledáčkem fotoaparátu zachytil řadu výjevů z rušných káhirských ulic. Na snímcích najdeme pouliční prodavače, nosiče vody, velbloudáře, holiče a rozličné řemeslníky při všední práci. Se zájmem pozoroval příslušníky různých etnik, srovnával jejich oděvy a účesy. Znalosti středoškolského dějepisu si prohloubil během návštěvy rozsáhlé sbírky starověkých památek v Káhirském muzeu, které již devět let sídlilo v nové budově. Pozornost věnoval její architektuře a všímal si i způsobu rozmístění a prezentace exponátů. Množství starověkých předmětů nafotil a fotografie později signoval. Na snímcích jsou rozličné sochy, sarkofágy, mumie, kanopy nebo papyrové svitky. Jelikož Adolfa s rodiči spojovala láska ke zvířatům a rostlinám, vypravili se i do zoologické a botanické zahrady. Do Evropy se vrátili v polovině dubna. Vzhledem k tomu, že se z Adolfovy první cesty do Afriky dochovalo jen nepatrné množství písemných zpráv, zůstávají jeho fotografie, systematicky založené v několika albech, klíčovým pramenem k poznání průběhu této cesty.46 Vypovídající hodnotu fotografií zvyšují přiložené pečlivě vedené popisky a cestovní deník Adolfova otce Jana Nepomuka.47 Egyptská výprava zažehla v Adolfovi trvalý zájem o starověké památky a exotické destinace. Svou knihovnu pravidelně rozšiřoval o nejnovější odborné spisy z oboru starověké archeologie, navázal osobní styky se světově proslulými egyptology Ludwigem Keimrem a Jaroslavem Černým, setkal se s objevitelem Tutanchamonovy hrobky Howardem Carterem a využil každé příležitosti k návštěvě Egypta. Při pozdějších expedicích do rovníkové Afriky dával přednost delší a namáhavější trase vnitrozemím před pohodlnější plavbou podél východního pobřeží černého kontinentu, aby mohl opětovně navštívit Káhiru a Luxor a vychutnávat si poklidnou plavbu na vodách Nilu. V meziválečném období byl pravidelným hostem recepcí pořádaných na egyptském velvyslanectví v Praze. Zájem o cestování a Orient v něm utužila i zkušenost z první světové války, kdy se v rakouské uniformě pohyboval na území Turecka, Sýrie a Palestiny. Jako důstojník se seznámil nejenom s  domácnostmi privilegovaných Arabů a Turků, ale prostřednictvím domorodých pobočníků a osobních sluhů dokonale poznal i mentalitu a každodenní život obyvatel nižších sociálních vrstev. S některými přáteli udržoval písemné kontakty až do 30. let 20. století a využil jejich služeb při své cestě přes Blízký východ v roce 1932. Na blízkovýchodní frontě se naučil arabsky a pochytil základy turečtiny. Znalost arabštiny později ocenil při komunikaci s domorodým loveckým personálem v zemích Britské východní Afriky. Bohaté zážitky z „velké války“ zúročil ve vzpomínkové knize Pod praporem tureckého půlměsíce. Krásné časy strávené „v zemi, jež neznala zimy, v zemi, kterou zdobily vějíře palem“48, Schwarzenbergovi dlouho připomínal exotický řidič Mohamed Haireddin, kterého jako dvanáctiletého sirotka přivezl do Čech.49

shora zleva: Obchody na káhirské ulici, 1911 (SOA Třeboň) Prodavač vody, 1911, foto: A. Schwarzenberg (SOA Třeboň) Káhirské muzeum, 1911, foto: A. Schwarzenberg (SOA Třeboň) Sbírka papyrových svitků, Káhirské muzeum, 1911, foto: A. Schwarzenberg (SOA Třeboň) Mumie, Káhirské muzeum, 1911, foto: A. Schwarzenberg (SOA Třeboň)

34

46 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, Sbírka fotoalb, inv. č. 28, sign. 28, Album fotografií z cesty rodiny Jana Schwarzenberga do Egypta; inv. č. 29, sign. 29, Album fotografií z muzea v Káhiře a z tábora, zhotovených A. Schwarzenbergem; inv. č. 30, sign. 30, Album fotografií z pobytu Adolfa Schwarzenberga ve škole jednoročních dobrovolníků (1911–1912) a z cesty do Egypta. 47 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, Sbírka rukopisů, inv. č. 369, sign. 74, Jana ze Schwarzenbergu Deník z egyptské cesty v únoru až dubnu 1911. 48 A. Schwarzenberg, Pod praporem, s. 11. 49 Mohamed Haireddin se narodil v roce 1906 v Tripolisu. Do Čech přijel v únoru 1919. V cestovním listu Adolfa Schwarzenberga byl uveden v kolonce „Spolucestující (děti do 12 let)“. SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 2c, Cestovní list Adolfa Schwarzenberga vystavený ve Vídni 26. 1. 1919. Od roku 1924 byl Haireddin zaměstnán jako Schwarzenbergův osobní řidič. Na okolnosti chlapcova příjezdu do Evropy Schwarzenberg vzpomínal: „Svého malého černocha Mohamed Haireddina, jenž byl mým sluhou, chtěl jsem poslati k jeho příbuzným do města; neopustil mne však za žádnou cenu a schoval se na nákladním autu, kde byl druhého dne nalezen.“ SCHWARZENBERG, A.: Pod praporem, s. 131.

35

zleva shora: Exotická vizitka Adolfa Schwarzenberga (SOA Třeboň) Modrá mešita, Istanbul (SOA Třeboň) Cestovní list Adolfa Schwarzenberga z roku 1920 (SOA Třeboň)

Cestování bylo již od dětství součástí Schwarzenbergova životního stylu.50 Pravidelně se vydával na ozdravné pobyty do tuzemských i přímořských lázní, konal pracovní a inspekční cesty, které vyžadovala správa rodového majetku na území Čech i Rakouska, a podnikal lovecké a poznávací cesty po evropských zemích. Pod záštitou Autoklubu Republiky československé na jaře roku 1926 například vyrazil na takzvanou „Peloponés tour“ za krásami řeckých antických památek. V doprovodu přítele, amatérského archeologa France Lastavce51 navštívil Atény, Delfy, přístavní města Pireus a Iteu, ostrov Korfu a plavil se podél pobřeží.52 O dva roky později zamířil do Spojených států amerických, aby poznal atmosféru rodící se světové velmoci, zmapoval možnosti podnikání v severoamerickém dřevařském průmyslu a v neposlední řadě navštívil sestru Annu, zapsanou na prestižní Kolumbijské univerzitě.53 Pravidelně se vracel na britské ostrovy, do míst svých jinošských studií. V dubnu 1932 navštívil i s manželkou italskou metropoli, kde usilovali o audienci u papeže. Z  Říma Schwarzenbergovi pokračovali na ostrov Capri.54 Jih Pyrenejského poloostrova procestovali na jaře roku 1934. V Portugalsku zavítali do Lisabonu, Coimbry a Porta, ve Španělsku pak do Sevilly, Algecirasu, Granady, Madridu, Zaragozy, Barcelony a prohlédli si i britský Gibraltar. Vnímavý Schwarzenberg si během cesty všímal úrovně nabízených služeb, porovnával ceny v dopravních prostředcích, hotelích a restauracích. Studoval krajinu, památky, mentalitu místních obyvatel, jejich jazyk a zvyklosti. Z obou zemí dával přednost Portugalsku. Líbila se mu přívětivá a otevřená povaha Portugalců a jejich vstřícný přístup k cizincům.55 V portugalské mentalitě i architektuře cítil ohlasy Orientu, který mu byl tak blízký. Okouzlila ho pohádková krajina i hlavní město: „Lisabon jest nádherné město: čisté, přívětivé, čarokrásné. Nestojí na sedmi pahorcích jako Řím, nýbrž na stu. Elektrické dráhy pouliční zmáhají tyto strmé kopce s lehkostí, kterou si těžko vysvětluji, bez ozubí, bez drátěných lan a bez nehod.“56 Jako milovník dobrého jídla, který rád ochutnával místní speciality a zemi hodnotil podle národní kuchyně, měl k Portugalsku ovšem dvě zásadní výhrady: „V Portugalsku je mizerná káva, chutná po staré apatyce. A také jaternice jsou tam sotva k požívání, neboť jsou naplněny skořicí. Zato káva i uzeniny jsou ve Španělsku znamenité. Komu čest, tomu čest!“57 Po přečtení celé řady dobrodružných i odborných knih, po vyslechnutí přednášek cestovatelů a vyprávění přátel, kteří se účastnili lovů na „velkou pětku“, nejvíce toužil po cestě do rovníkové Afriky. Nejstarší archivní záznam dokládající jeho záměr cestovat do hlubin černého kontinentu na safari pochází z roku 1924. Adolf se tehdy obrátil na ministerstvo kolonií v Londýně

Ostrov Capri, dobová pohlednice (SOA Třeboň) Věž v Pise, dobová pohlednice (SOA Třeboň)

50 Každodenní život příslušníků hlubocké větve rodu Schwarzenbergů byl od dob vlády Adolfa Josefa (1832–1914) rytmizován pravidelnými přesuny na jednotlivá panství. Vánoce a Nový rok knížecí rodina oslavila na Třeboni. Se začátkem plesové sezony se koncem ledna stěhovala do Vídně, kde zůstávala do Velikonoc. Na jaře mužští členové rodiny odjížděli na lov tetřevů do Třeboně, na Hlubokou, do Stožce nebo na Kynžvart, zatímco zbytek rodiny zůstával ve Vídni. Počátkem června se rodina stěhovala do Libějovic, odkud kníže podnikal inspekční cesty po panstvích a lesních revírech. Srpen se nesl ve znamení honů na kamzíky a vysokou na panství Murau. Ze Štýrska se panstvo vracelo do Čech (do Třeboně, na Hlubokou nebo do Libějovic). Čas jelení říje trávilo na boubínské chatě. V druhé polovině října přesídlil knížecí dům na Hlubokou k podzimním honům. Po jejich skončení se rodina přesunula do Libějovic. Koncem listopadu se odebrala zpět do Třeboně, kde se připravovala na vánoční svátky. Po záboru třeboňského panství po první pozemkové reformě se místem zimního odpočinku stala vila La Cava v Bordigheře na italské Riviéře. Kromě toho někteří členové rodiny pobývali v létě v lázních, navštěvovali své příbuzné a přátele, cestovali do přímořských letovisek i exotických destinací. 51 S  Francem Lastavcem (1895–1968) Adolf Schwarzenberg sloužil během první světové války. V  pozdějších letech s  ním udržoval písemné styky a několikrát ho navštívil ve Velike Nedelji ve Slovinsku. Důkazem blízkého vztahu jsou i finanční obnosy, které Schwarzenberg Lastavci několikrát zaslal. Například mu zaplatil smoking a financoval jeho cestu a pobyt v Lucembursku, aby se mohl účastnit jeho svatby. Zda se jednalo o příbuzného profesora Lastavce, domácího učitele A. Schwarzenberga, prozatím nevíme. 52 Částečný průběh cesty můžeme zrekonstruovat na základě dopisů adresovaných otci, v nichž se zmiňuje o každodenních zážitcích a navštívených místech. SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 8a–c. 53 SOA Třeboň, pracoviště Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3a, Reise auf die fürstl. Besitzungen und Umgebungs. 54 TAMTÉŽ. 55 „V Portugalsku má cestovatel pocit, jako by všichni Portugalci tu byli kvůli cizincům; Portugalec jest vůči cizozemci vždycky zdvořilý a ochotný. Za dnešní doby jest tomu právě naopak ve Španělsku, zvláště ve Španělsku jižním: cizinec je na tomto světě patrně jenom pro Španěly.“ SCHWARZENBERG, A.: Republikánské rozjímání, s. 62.

36

56

TAMTÉŽ, s. 61.

57

TAMTÉŽ, s. 62.

37

a požádal jej o udělení víza pro pobyt v Keni, aby zde mohl podniknout dvouměsíční loveckou a poznávací expedici „s přestávkou na cestu do Káhiry“.58 Čtyřiatřicetiletý Schwarzenberg se chtěl stát společníkem čtyřiasedmdesátiletého Alexandra Thurn-Taxise, velkého milovníka přírody, vášnivého lovce a dobrodruha.59 Přestože mezi muži zel značný věkový rozdíl, pojily je společné zájmy o cestování, lov, dostihové koně a krásné ženy. Pravidelně se potkávali při nejrůznějších společenských událostech, zasedali společně ve správních radách několika organizací a byli členy stejných spolků a sdružení. Byli si blízcí svým světonázorem, zastávali podobné politické názory (až na zásadní rozpor v hodnocení pozemkové reformy), vyznávali stejný smysl pro humor. Thurn-Taxis patřil mezi velezkušené nimrody a cestovatele, účastnil se lovu na tygra v Indii, s puškou v ruce procestoval Severní Ameriku nebo Rusko.60 Avšak Afrika pro něj byla stejně jako pro Schwarzenberga „terra incognita“. Oba šlechtici chtěli nasměrovat své první safari do dosud málo probádaných končin v okolí Viktoriina jezera. Podle Schwarzenbergovy žádosti o udělení víza bylo datum přistání v Mombase stanoveno na 24. listopad 1924. Odtud se měli rychlíkem přesunout do konečné stanice v  Kisumu na břehu Viktoriina jezera. V  Nairobi se k  nim měl připojit bílý lovec Allan Black z cestovní kanceláře East Africa Safariland. Po ukončení safari plánovali návrat vnitrozemím přes Súdán a Egypt do alexandrijského přístavu. Jelikož kvůli neklidné politické situaci průjezd přes Súdán nakonec nebyl možný, Thurn-Taxis rozhodl, že si pobyt na safari prodlouží a vrátí se do Evropy opět po moři. Schwarzenberg, který v té době řešil problémy spojené se správou rodového majetku a pozemkovou reformou, si nakonec delší nepřítomnost v Čechách nemohl dovolit a cestu vzdal. Thurn-Taxis odcestoval tedy sám 15. listopadu 1924 ze zámku v Loučni. Do Afriky odplul z Londýna na palubě parníku Mulbera o čtrnáct dní později. V Keni podnikl čtyřměsíční okružní cestu, během níž jeho výprava urazila kolem dvou tisíc kilometrů. Pomocný personál tvořilo čtyřicet tři domorodých nosičů, „kteří dopravovali veškerý náklad na hlavách“.61 Do Evropy se vrátil téměř po půl roce, bohatší o neopakovatelné lovecké zážitky a mnoho trofejí, z nichž většinu věnoval do sbírek Národního muzea v Praze. O své výpravě publikoval zajímavý článek v časopise Stráž myslivosti62 a v různých spolcích o ní přednášel za doprovodu „světelných obrázků“.63 Výnosy ze vstupného věnoval na dobročinné účely. Schwarzenberg se k Thurn-Taxisovi nepřipojil ani při jeho druhé cestě do Afriky, kdy pod vedením slavného krajana, bílého lovce Bedřicha Machulky zavítal mezi 10. únorem a 26. dubnem 1926 do lovišť na řece Dinderu v Súdánu. V dopise ze 14. ledna 1926 adresovaném Machulkovi Adolf přeje expedici hodně štěstí a lituje, že se jí nemůže účastnit: „Bohužel musím pozvání z různých důvodů odmítnout, ačkoliv by to bylo pro mě zajímavé opět vidět Súdán.“64 Místo něj doprovodil Thurn-Taxise Ottokar Czernin.65 I když nevíme přesně, kdy se Schwarzenberg s Bedřichem Machulkou seznámili, bylo by s podivem, kdyby se oba pánové v Praze dvacátých let nepotkali. Pokud Schwarzenbergovi Machulku osobně nepředstavil některý z jeho

shora zleva: Alexandr Thurn-Taxis, Dinder, Súdán 1926 (Náprstkovo muzeum) Alexandr Thurn-Taxis (vpravo) s Ottokarem Czerninem, Dinder, Súdán 1926 (Náprstkovo muzeum)

Bedřich Machulka na lodi „Vienna“ (Náprstkovo muzeum) Řeka Dinder, dobová pohlednice (archiv autorů)

58 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 2/ f, Žádost o vydání víza pro cestu do Východní britské Afriky ze dne 15. 9. 1924. 59 Alexandr Thurn-Taxis (1. 12. 1851 Mcely – 21. 7. 1939 Loučeň) byl vášnivým lovcem a cestovatelem. Kromě dvou afrických safari podnikl výpravu do Indie, kde se účastnil lovu tygrů, navštívil Kanadu, procestoval Rusko. Na Kanárských ostrovech pořádal v roce 1930 sběry hmyzu pro Národní muzeum. Byl štědrým mecenášem a podporovatelem kulturních institucí a sociálních ústavů. 60 K osmdesátinám Alexandra Thurn-Taxise, tisk J. Chládka, Mladá Boleslav 1931. 61 TAMTÉŽ. 62 THURN-TAXIS, A.: Na lovu v Africe, Stráž myslivosti 6, 1928, č. 12, s. 161–164; č. 13, s. 173–175; č. 14, s. 185–187 a s. 198–200. 63 K osmdesátinám, tisk J. Chládka, Mladá Boleslav 1931. 64 Archiv knihovny Náprstkova muzea (dále AK NpM), fond Bedřich Machulka (dále B. Machulka), inv.č. N2A 125/16, Korespondence s  jednotlivci, sign. AC 17 – BA 3, Korespondence zaslaná Machulkovi, dopis A. Schwarzenberga B. Machulkovi z 14. 1. 1926. 65 O. Czernin později publikoval svůj cestovní deník knižně (CZERNIN, O.: Mein afrikanisches Tagebuch, Zürich 1928). Jeden výtisk je součástí schwarzenberské knihovny na zámku Hluboká.

38

39

šlechtických přátel, měl možnost číst jeho články v denním tisku nebo navštívit některou z jeho četných přednášek.66 Vřelé, avšak občas komplikované přátelství, utužené pravidelnou korespondencí a návštěvami, uzavřeli až po prvním společném safari. Přestože Schwarzenberg po boku Alexandra Thurn-Taxise do Afriky nakonec nikdy nezavítal, v mnohém svého staršího přítele později napodobil. Stejně jako on prezentoval své lovecké zážitky na stránkách časopisů a během přednášek, zpřístupnil své lovecké trofeje veřejnosti a část jich věnoval do sbírek Národního muzea a konečně podobně financoval sběry hmyzu pro různé vědecké a muzejní instituce. Předehrou pro pozdější expedice do nitra černého kontinentu se Adolfu Schwarzenbergovi stala výprava do Súdánu, kterou uskutečnil na počátku roku 1930 ve společnosti svých šlechtických přátel: švagra Engelberta, prince z Croy67, Leopolda Lobkovice z Roudnice68 a Oswalda Thun-Hohensteina z Klášterce nad Ohří69. V porovnání s ostatními regiony Afriky Súdán představoval lovecký ráj, který sliboval splnění Schwarzenbergova velkého snu – spatřit v divočině na vlastní oči typické zástupce africké fauny a přivézt si jejich trofeje. Súdán svou výhodnou zeměpisnou polohou poskytoval bohatým lovcům od poslední třetiny 19. století poměrně snadno dostupné lovecké povyražení. Z Wadi Halfy na egyptských hranicích fungovalo pravidelné a relativně spolehlivé lodní i železniční spojení do Chartúmu a Omdurmánu. Milovníci mořeplavby mohli cestovat po moři z některého evropského přístavu, například z Terstu či Marseille, doplout až do Port Súdánu, odkud se po železnici dostali do Chartúmu.70 Plavbu do Egypta zajišťovalo několik mezinárodních lodních společností, jejichž parníky vyplouvaly minimálně jednou týdně z Terstu (Austrian Lloyd, později Lloyd Triestino), Marseille (Messageries Martime) nebo Istanbulu (Khedival Mail S. S. Co) do Alexandrie.71 Cesta z Alexandrie do hlavního egyptského města trvala kolem tří hodin, vlak z Káhiry do Chartúmu jel čtyři dny. Průjezd Egyptem vybízel k několikadenním zastávkám spojeným s turistickými prohlídkami starověkých památek a nákupy suvenýrů a starožitností na vyhlášených bazarech a tržištích. Zeměpisné podmínky dělí Súdán do tří specifických oblastí: pouště na severu, široké polosuché stepi a nízké hory ve střední části a konečně rozsáhlé bažiny, savany, lesy a deštné pralesy na jihu. Každá z těchto oblastí má svůj osobitý ráz, klima a faunu a vždy poskytovala odlišný typ lovu a vedení safari. Lovcům z Evropy Súdán nabízel trofeje až padesáti druhů zvěře. Vyhlášené lovecké revíry v oblasti Bílého, Horního a Modrého Nilu oplývaly množstvím slonů, hrochů, buvolů, žiraf, lvů, levhartů, nosorožců a mnoha druhů antilop, jako například antilopou Derbyho, lesoněm, chocholatkou žlutohřbetou nebo voduškou kob. Za zvěří žijící v bažinatých oblastech a pralesích podél Bílého Nilu výpravy vyrážely na palubách parníků či plachetnic, zatímco loviště podél Modrého Nilu byla dosažitelná na hřbetech velbloudů. Domovem pouštních druhů, jako například gazely dama, paovce hřivnaté, gazely pískové, adaxe núbijského a přímorožce beisa, byly oblasti Kordofánu a Dárfúru, charakteristické rozsáhlými stepmi a polopouštěmi na jižním okraji Sahary. Do rudomořské oblasti si lovci jezdili pro trofeje kozorožce núbijského a kudu.

Schwarzenbergova skupina si vybrala oblast horního povodí řeky Dinderu, přítoku Modrého Nilu na etiopsko-súdánském pomezí, považovanou za perlu súdánských lovišť: „Neobydlená panenská pustina se svým zvláštním kouzlem a s rozmanitou, četnou a málo plachou zvěří, široké, v suché době vyschlé řečiště s čistým pískem, přerušované malebnými zákruty, ostrovy a ostrůvky, v něm malé i velké přirozené nádrže – birka – s dobrou vodou a s čistou a zdravou pitnou vodou v blízkosti na vlhkých místech hned pod povrchem písku, chóry, prostranná řečiště zarostlá rákosím s pozůstalou vodou a bohatá na veliké sumce a jiné druhy ryb, nedostatek moskytů a jen poměrně nepatrné množství much; místy krásné velké stromy v malebných skupinách, hájky palem, sykomory, tamarindy a mnoho stromů jiných.“72 Duší expedice byl Schwarzenbergův nejlepší přítel Leopold Lobkovic, kterému s plánováním cesty pomáhal Alexandr Thurn-Taxis. Ten odhadl náklady výpravy na 200 liber a jako průvodce doporučil osvědčeného Machulku, se kterým podobnou výpravu v karavanním stylu absolvoval již v roce 1926. Nestárnoucí Thurn-Taxis litoval, že se výpravy sám nemůže z finančních důvodů zúčastnit.73 Zodpovědný a manažersky schopný Schwarzenberg obstaral potřebná víza a průjezdní povolení.74 Jelikož Schwarzenberg vnímal safari jako mimořádnou a riskantní událost, pro všechny případy sepsal 18. prosince 1929 poslední vůli.75 O průběhu expedice se bohužel nedochovaly téměř žádné písemné zprávy. Je znám seznam loveckých revírů a zvěře ulovené Schwarzenbergem mezi 10. březnem až 16. dubnem 1930.76 Výpravu připomíná také dopis Adolfova otce Jana Nepomuka z  23. prosince 1929 adresovaný Bedřichu Machulkovi, v  němž kníže vyjadřuje obavy o zdraví a bezpečnost syna a žádá Machulku, aby mu byl během loveckých výprav neustále nablízku: „Ctěný pane, jak mi sdělil můj syn, podnikne s několika dalšími pány pod Vaším, jak je všeobecně známo, vynikajícím vedením loveckou expedici do Afriky. Nebudete to jistě zazlívat otci, který svého syna zcela svěřuje do Vaší ochrany, když Vás požádám, abyste mého syna o tomto dopise nezpravoval. Můj syn je často nervózní a ne vždy spolehlivý střelec. Z tohoto důvodu Vás žádám, abyste jej, pokud to bude možné, doprovázel při jeho šoulačkách a na číhané. Nebude-li to vždy možné, pak mu prosím přidělte naprosto spolehlivého průvodce.“77 Několik nahodilých zmínek se objevuje i v další rodinné korespondenci. Představu o tom, jak výprava do povodí Dinderu asi vypadala, najdeme na stránkách Machulkovy knihy V Africe na stezkách zvěře, kde Machulka popisuje své zkušenosti z roku 1914.78 Jelikož svědomitý a pečlivý Machulka nerad improvizoval, rád se s klienty vracel na osvědčená místa a používal stejné postupy. Jména tábořišť a loveckých revírů v Machulkově knize se shodují se Schwarzenbergovým seznamem z  roku 1930. Proto se můžeme domnívat, že podobný scénář mělo i Schwarzenbergovo safari.

66 Bedřich Machulka prezentoval své odborné znalosti i lovecké zážitky na stránkách novin a různých periodik. Od roku 1921 do konce roku 1923 pořádal četné přednášky, jejichž tématem byly nejenom lovecké výpravy, ale i ochrana zvěře a politické události v Africe. Přednášky byly doprovázeny fotografiemi a později i diapozitivy. Pro ilustraci uveďme názvy některých přednášek: Z pustiny a černých harémů, Lov zvěře ve střední Africe, Mezi domorodci střední Afriky, Africká zvěř dříve a nyní, Z kaleidoskopu mých cest, Africká lovná zvěř kdysi a dnes atd. K přednáškové činnosti B. Machulky více VEVERKA, V.: Biografie Bedřicha Machulky, významného zoologa a afrického loveckého průvodce, Praha 2008 (bakalářská práce Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity), s. 35-36.

74 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, Schwarzenberská administrace Praha 1901–1949 (dále SAP), inv. č. 300, sign. VIII Fa1, Rodinné záležitosti, kart. č. 62, dopis Administrace pražské O. Thun-Salmovi z 8. 1. 1930.

67 Engelbert Ernst Eugen, princ Croy (9. 11. 1891 – 12. 4 1974), se 27. listopadu 1929 oženil s Adolfovou mladší sestrou Marií Benediktou (27. 3. 1900 – 6. 3. 1981), v rodině přezdívanou Maritschi. 68 AK NpM, B. Machulka, inv.č. N2A 125/16, Korespondence s jednotlivci, sign. AC 17 – BA 3, Korespondence zaslaná Machulkovi, dopis A. Thurn-Taxise B. Machulkovi z 24. 3. 1929. 69 Josef Oswald III. Matthias Thun-Hohenstein (18. 12. 1878 Klášterec nad Ohří – 21. 9. 1942 tamtéž). 70 Společnosti Austrian Lloyd či British India Steam Navigation Co. nabízely spojení z Terstu či Marseille až do Port Súdánu. 71 MACHULKA, B.: V Africe na stezkách zvěře. Vzpomínky afrického cestovatele a lovce, Praha 1955, s. 25. K cestování do Súdánu také JŮNOVÁ MACKOVÁ, A. – NAVRÁTILOVÁ, H. – HAVLŮJOVÁ, H. – JŮNA, L.: „Krásný, báječný, nešťastný Egypt!“ Čeští cestovatelé konce 19. a první poloviny 20. století, Praha 2009, s. 256.

40

72 MACHULKA, B.: c. d., s. 217. 73 V dopise z 24. března 1929 Alexandr Thurn-Taxis informuje Bedřicha Machulku o plánované cestě Leopolda Lobkovice do Afriky, do oblasti Nakr el Gharal: „Řekl jsem mu, aby byl připravený na vydání £ 200,-. Snad princ Adolf Schwarzenberg se také připojí, ale pochybuji.“ Thurn-Taxis litoval, že se výpravy nemůže zúčastnit, s odůvodněním: „Pokud moje rekurzi (?) proti dani z majetku nejsou uspořádané, nemohu na několik měsíců odjeti.“ AK NpM, B. Machulka, inv. č. N2A 125/16, Korespondence s jednotlivci, sign. AC 17 – BA 3, Korespondence zaslaná Machulkovi, dopis A. Thurn-Taxise B. Machulkovi z 24. 3. 1929.

75 Poslední vůli Schwarzenberg sepsal i před plánovanou cestou do Afriky v roce 1926. „[…] dřívější poslední vůle J. J. prince Dra Adolfa ze dne 20. prosince 1926 byla mnou zničena ihned po vyhotovení poslední vůle ze dne 18. prosince 1929.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 15 b, Testament seine Durchlaucht, 22. 12. 1930. 76 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Afrikareise, Seznam zvěře a ptactva zastřeleného na výpravě k Dinderu, 1930. 77 „Geehrter Herr! Wie mir mein Sohn mitteilte, unternimmt er und einige andere Herren unter Ihren allbekannt vorzieglichen Leitung eine Jagd-expedition nach Afrika. Sie werden es einem Vater nicht űbelnehmen, wenn er seinen Sohn Ihnen ganz besonders anempfült und unter Ihren Schutz stellt. Ich ersuche Sie von diesem Schreiben nicht Mitteilung zu Machen. Mein Sohn ist ein öfters aufgeregter nicht immer sicherek Schűtze. Aus diesem Grunde ersuche ich Sie ihn wenn irgenwie tunlich auf seinem Pürschgegen und Ansitzen zu begleiten, soll dies nicht immer möglich sein, dann bitte ich ihm einen durchaus sichern verläslichen Begleiter beizustellen.“ AK NpM, B. Machulka, inv. č. N2A 125, Korespondence s jednotlivci, sign. AC 17 – BA 3, Korespondence zaslaná Machulkovi, dopis J. N. Schwarzenberga B. Machulkovi z 2. 12. 1929. 78 MACHULKA, B.: c. d., s. 188 an.

41

Z Chartúmu, kde měl Machulka sklad výstroje, se expedice vydávaly k loveckým revírům na hřbetech velbloudů. Velikost každé karavany závisela na počtu klientů. Přesun trval několik dní; čím byla expedice větší, tím se v terénu pohybovala pomaleji. Lovce doprovázel Machulkův prověřený personál z Chartúmu, ale i místní dragomani. Náklad nesli velbloudi, osli a koně. Poté, kdy u Singy expedice na lodích překonala Modrý Nil, dorazila brzy k posledním vesnicím na řece Dinderu. Tam Machulka najal šikáry, domorodé stopaře a nosiče zbraní, a především zkušeného chabíra, který znal místní terén a vyhledával pro karavanu nejschůdnější cestu vyschlým řečištěm. Ideálním pro lovy na Dinderu bylo období sucha, kdy se řeka proměnila v široké písčité koryto s nádržemi vody, kterým se říkalo birky. Jeden i dva kilometry dlouhé nádrže se každoročně objevovaly na stejných místech, a jelikož nikdy nevysychaly, stávaly se posledním útočištěm krokodýlů a hrochů. Když sem přijel Adolf Schwarzenberg v roce 1930, byli hroši již vyhubeni.79 Vodní nádrže samozřejmě lákaly zvěř ze širokého okolí. Zde na ně čekali lovci nebo se po jejich stopách vydávali do okolní krajiny. V blízkosti zdroje pitné vody Machulka rozbil základní tábor, který nesl jméno podle příslušné birky. Stany byly postaveny na bezpečných místech, na vyvýšených ostrovech ve vyschlém řečišti, ve stínu vzrostlých stromů. Z nich lovci vyráželi na pěší šoulačky nebo delší vyjížďky na velbloudech. V táborech bývaly zpravidla zřízeny dvě kuchyně – jedna pro přípravu evropských pokrmů, druhá pro domorodý personál. Aby vyhověl nárokům urozených klientů, Machulka přísně dbal na dodržování etikety při stolování. Večer si lovci dopřáli horkou lázeň a poté přicházeli k čistě prostřenému stolu, ozdobenému čerstvými květinami. Večeři podávali vyškolení sluhové ve stejnokrojích: v dlouhých bílých plátěných pláštích, zvaných galábija, přepásaných širokým vlněným opaskem zelené barvy, který doplňovala Machulkova iniciála „M“ zhotovená ze žluté stužky.80 Po jídle společnost pokuřovala kvalitní tabák, popíjela silný čaj, hodnotila zážitky skončeného dne a plánovala další dobrodružství. Za teplých nocí spali členové výpravy zpravidla venku, Evropané na polních lůžkách vynesených před stany, domorodci si položili deku na zem. Nejvíce času strávila Schwarzenbergova výprava v táboře Chor Semsír. Jeho podobu Machulka popisuje: „Kolem nás bylo na jedné straně volné a travnaté prostranství, na druhé straně rozhled po vyschlém a širokém řečišti s hustými a vysokými křovinami na protějším břehu. Naše ‚preparační dílna‘ byla umístěna dále od tábora po větru, právě tak jako velbloudi. To byly věci nelibě páchnoucí.“81 K „příjemným“ táborům patřil i ostrov Um Urúg, pokrytý bujnou vegetací, kterou prosvětlovaly travnaté mýtiny. Na jeho konci se rozkládala velká birka, v níž Adolf Schwarzenberg 8. dubna 1930 ulovil krokodýla a v jejím sousedství i několik dalších druhů zvěře.82 K lovcům se na několik dní připojil přítel Engelberta Croye, hrabě László Ede Almásy, „poslední velký rakousko-uherský badatel,“ znalec pouštních oblastí, archeolog a průkopník automobilismu v Africe, dnes známý především jako hrdina z Oscarem ověnčeného filmu Anglický pacient.83 Hrabě Almásy, přezdívaný Teddy, načas převzal roli bílého lovce. Po získání vysněných trofejí nebo po uplynutí času, který chtěli klienti na safari strávit, se výpravy obrátily a vracely se zpět vyschlým řečištěm do civilizace. Vloženou důvěru Machulka nezklamal ani v  roce 1930 a v  polovině dubna přivedl Schwarzenbergovu skupinu zpět do Chartúmu. Po návratu domů se Adolf mohl pochlubit kromě již zmiňovaného krokodýla trofejemi dropa, několika antilop koňských, bahnivců, vodušek, prasat savanových, buvolců stepních, levharta,

79 TAMTÉŽ, s. 204. 80 TAMTÉŽ, c. d., s. 67. 81 TAMTÉŽ, s. 194. 82 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Afrikareise, Seznam zvěře a ptactva zastřeleného na výpravě k Dinderu, 1930. 83 László Ede Almásy (22. 8. 1895–22. 5. 1951), maďarský aristokrat, nadšený motorista, archeolog v pouštních oblastech severní Afriky, letec. Jeho životní příběh zpracoval Michael Ondaatje v knize Anglický pacient (1992), jež se v roce 1996 dočkala i filmové verze.

42

László „Teddy“ Almásy (vlevo), 1931 (www.wikipedia.org)

buvola a jeřába kolenatého.84 Vytoužený slon a lev mu unikli. Zásilka vydělaných a předběžně ošetřených kůží putovala do Vídně, kde je do finální podoby upravila renomovaná firma Viktora Hodka. „Za vycpání a konzervování loveckých trofejí z Afriky“ Schwarzenberg zaplatil 2 383 koruny.85 Trofeje byly následně připevněny na dřevěné štítky, které dodal hlubocký řezbář František Valenta86, a v říjnu 1930 byly uloženy v loveckém zámku Ohrada v Hluboké nad Vltavou. Dobře odvedenou prací Machulka dostál své vynikající pověsti. Společné dobrodružství upevnilo přátelství mezi ním a některými členy výpravy, zejména Schwarzenbergem a Thunem. Stárnoucí cestovatel se v následujících letech stal pravidelným a vítaným hostem na zámcích v Hluboké nad Vltavou i v Klášterci nad Ohří. Přestože oba šlechtici Machulku respektovali a obdivovali se jeho schopnostem, ve vzájemné korespondenci si z něj tropili žerty. „Bylo to tak legrační vidět Machulku v civilu, bez holých nohou a bez jeho slavného pláště s kapucí! O všechno se zajímá […] Doga

84 „10/3 1930 drop – Chor Abu Chamira, 12/3 1930 Reedbuck – na cestě z Chamira na Galegu, 16/3 1930 Roan Antelope – na cestě z Beit el Wahash do Semsir, 20/3 1930 Levhard – tábořiště Semsir, 2/4 Warthog – tábořiště Hegeirat, 3/4 1930 Warthog – tábořiště Hegeirat, 4/4 1930 Hartebeest (Tora) – tábořiště Hegeirat, 4/4 1930 Hartebeest (Tora) – tábořiště Hegeirat, 5/4 1930 Reedbuck (bašmat) – na cestě z Hegeirat do Um-Urug, 6/4 1930 Watrbuck (Wasserbock) – t­ ábořiště UmUrug, 6/4 1930 buvol – tábořiště Um-Urug, 8/4 1930 jeřáb kolenatý – tábořiště Um-Urug, 8/4 1930 krokodýl – tábořiště Um-Urug, 10/4 1930 Ariel – tábořiště Um-Sheleiba, 16/4 1930 Roan Antelope – na cestě ze Semsir do Beit el Wahash.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Afrikareise, Seznam zvěře a ptactva zastřeleného na výpravě k Dinderu, 1930. 85 Částka 2 383 Kč byla zaplacena 1. 10. 1930. SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 2a, Přehled výdajů za měsíc říjen, 5. 11. 1930. 86 TAMTÉŽ.

43

se k němu chovala přátelsky, což je pro hosta vždycky dobré znamení.“87 Na Súdán s odstupem času vzpomínali jako na Machulkánii.88 Úspěšná výprava bohatá na úlovky i zážitky vyvolala ve všech zúčastněných veliké nadšení a odhodlání vrátit se do Afriky. Adolf Schwarzenberg Machulkovi napsal: „Dýchá-li jednou člověk ten africký vzduch, tak se mu po té vůni vždy stýská. Chce se vrátit a vrátí se, má-li k tomu možnost. Také já se chci vrátit sem s Vámi. To si my dva zařídíme.“89 Engelbert Croy začal plánovat další výpravu hned na příští zimu. Chtěl se vydat opět do Súdánu, ovšem pod vedením Teddyho Almásyho, „který bude opět naším bílým lovcem, ale tentokrát se samozřejmě musíme podělit o zaplacení jeho výdajů“90. Rozpočet odhadl na 300 až 350 liber. Nováčkem výpravy se měl stát Jiří Lobkovic, „velmi zábavný a chytrý a vůbec milý člověk“91. Přestože Croy dobře věděl o velké životní změně, kterou Schwarzenberg chystal, věřil, že se jeho švagr se svojí nastávající ženou k výpravě připojí. Sám chtěl do Afriky vzít manželku Maritschi, Adolfovu sestru, která by dělala své budoucí švagrové společnost. Croy Adolfa přesvědčoval, „že by taková výprava mohla být skvělou zábavou“92. Navzdory velkým plánům však Croy, na rozdíl od svého příbuzného, do Afriky nakonec vůbec neodcestoval. Adolf Schwarzenberg v  září 1930 nadšeně sděloval Machulkovi: „Jsem zasnouben tak, jak jsem Vám kdysi sdělil. Moje budoucí žena chce rozhodně do Afriky.“93 Zatímco přípravy sňatku ležely na bedrech rodičů obou snoubenců, Adolf intenzivně plánoval líbánky na černém kontinentě. Švagr Croy se ho v žertu dotazoval na vhodný svatební dar: „Pokud pojedeš na líbánky do Keni, co takhle sadu vhodných injekcí proti malárii? To je docela originální.“94 Adolf v  manželce získal velkého spojence pro africká dobrodružství. Hilda sdílela jeho vášeň pro cestování i lov. Její příbuzný Rudolf Czernin na ni po letech vzpomínal: „Sestra Velkovévodkyně, teta Hilda, byla velmi přitažlivá žena: stále opálená do sněda, neboť většinu času trávila na farmě mého strýce, jejího muže, na ‚Mapala Farm‘ v Keni, a tam se hlavně zaměstnávala střílením buvolů.“95 Princezna dávala přednost obyčejnému životu před škrobeností knížecího dvora. Milovala moderní trendy, sama řídila automobil, nosila nakrátko střižené vlasy, oblékala si šaty z konfekce a kouřila cigarety. Po uzavření církevního sňatku na konci října roku 1930 se novomanželé začali chystat na nevšední svatební cestu.

87 „Es war so komisch Machulka in Civil zu sehen, ohne nackte Beine und ohne seinen berühmten Kapuzinermantel! Er hat sich für alles interresiert und war sofort auf dem besten Fuss mit „Marchesa“! Die Dogge war auch ganz besonders freundlich führ ihn, und das ist immer ein gutes Zeichnen für einen Gast.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 4a, dopis O. Thun-Hohensteina A. Schwarzenbergovi z 27. 10. 1930.

Buvol kaferský – trofej Adolfa Schwarzenberga z roku 1930 (Přirodovědecké muzeum Narodního muzea)

Voduška velká – trofej Adolfa Schwarzenberga z roku 1930 (Přírodovědecké muzeum Národního muzea)

88 „Freund Machulka hat mir übrigens heute geschrieben und ich will ihn her nach Klösterle einladen, wo es jetzt schon viel weniger heiss ist als in Machulkanien!“ Státní zámek Hluboká (dále SZ Hluboká), nezpracovaný konvolut osobní korespondence Adolfa Schwarzenberga, dopis O. Thun-Hohensteina A. Schwarzenbergovi ze 7. 9. 1930. 89 AK NpM, B. Machulka, Korespondence s jednotlivci, sign. N2A 128, dopis A. Schwarzenberga B. Machulkovi z 27. 4. 1930. 90 „Teddy Almasy wd be our hunter again but this time naturally we must pay his expenses between us.“ SZ Hluboká, nezpracovaný konvolut osobní korespondence Adolfa Schwarzenberga, dopis E. Croye A. Schwarzenbergovi z 25. 9. 1930. 91 „Jiri Lobkowitz is comming too! He´s quite a tropper, I find. Most amusing and clever and a nice character alltogether.“ TAMTÉŽ. 92 „Such party shd be great fun.“ TAMTÉŽ. 93 Knihovna NpM, B. Machulka, inv. č. N2A 125, Korespondence s  jednotlivci, sign. AC17 – BA3, Korespondence zaslaná Machulkovi, dopis A. Schwarzenberga B. Machulkovi z 10. 9. 1930. 94 „Dear Adolf, a thousand congratulations on your engagement. […] I must give you a wedding present […] What wd you like? I´m afraid it will be difficult to think of something original […] I can only think of ideas which wd go very well in England, like a ton of coal or packets of seeds and flower cuttings for the garden or orders for cigarettes; cartridges for shooting man, a birdle for a horsey woman or a set of face cream for a womanly woman. I´ve got heaps of ideas like that. If you go to Kenya for your honeymoon, what about a set of suitable injections against malaria, etc? That´s quite original.“ SZ Hluboká, nezpracovaný konvolut osobní korespondence Adolfa Schwarzenberga, dopis E. Croye A. Schwarzenbergovi z 25. 9. 1930. 95 „Die Schwester der Großherzogin, Tante Hilda, war eine sehr attraktive Frau: immer braungebrannt, da sie die meiste Zeit auf einer Farm meines Onkels Adolf, ihres Mannes, der „Mpala Farm“ in Kenia, verbrachte und dort als Hauptbeschäftigung Büffel schoss.“ CZERNIN, R.: Ein böhmisches Märchen. Helle Tage – Dunkle Zeiten. Erlebte Zeitgeschichte, Graz 2003, s. 30.

44

45

Bedřich Machulka a temný kontinent

46

47

na předcházející dvoustraně: Bedřich Machulka s uloveným buvolem, Súdán (Náprstkovo muzeum) na protější straně: Bedřich Machulka na palubě lodi „Vienna“ (Náprstkovo muzeum)

Bedřich Machulka a temný kontinent Kdy a za jakých okolností se Adolf Schwarzenberg poprvé setkal s cestovatelem a organizátorem afrických safari Bedřichem Machulkou, není zatím známo.96 V každém případě bylo asi jen otázkou času, kdy se cesty nejslavnějšího českého bílého lovce97 a nejbohatšího českého aristokrata, dychtícího po afrických trofejích, zkříží. Bedřich Machulka „byl pořadatelem a vůdcem četných velkých loveckých výprav za velkou africkou zvěří. Jeho pověst pronikla i za hranice černého světadílu a jeho jméno mělo dobrý zvuk mezi vynikajícími lovci, zoology i jinými znalci africké fauny. V Súdánu, Ugandě a ve východní Africe zcela zdomácněl a podrobně znal zvěrnaté oblasti v pustinném africkém vnitrozemí, takže své lovecké výpravy vždy bezpečně dovedl k určenému cíli. Jeho poměr k africké zvěři byl hluboce lidský. Nenáležel mezi plenivé lovce, kteří zabíjeli zvěř z pouhé lovecké vášně. Jako vůdce a velitel četných safari vždy přísně dbal zákonných ustanovení na ochranu zvěře, nikdy nepřekročil počet úlovků povolovaných správou jednotlivých kolonií zvláštními licencemi a svědomitě se staral, aby zvěř byla lovena způsobem pokud možno bezpečným a aby byla odstřelována rychle. Dbal též zejména o to, aby postřelená zvěř neunikla do pustin a zdlouhavě tam nehynula jako bezmocná kořist šelem, což se v Africe zhusta stávalo při řemeslných nebo sportovních lovech s moderními dalekonosnými zbraněmi. Zažil mnoho dobrodružství a vzrušujících příhod. Jeho poměr k domorodcům, s nimiž na všech výpravách úzce spolupracoval, byl velmi přátelský. Miloval Afriku a především její zvěř“98. Takto v roce 1955 Machulku svým čtenářům představila redakce nakladatelství Orbis, když připravila k vydání jeho knihu vzpomínek, nazvanou V Africe na stezkách zvěře. Množství písemností uložených v archivních fondech vztahujících

96 K osobnosti Bedřicha Machulky obecně: MACHULKA, B.: c. d., s. 9 – 20 a 299 – 303; KUNSKÝ, J.: Čeští cestovatelé, II, Praha 1961, s. 250–273; VOTRUBEC, C.: Schwarzenberkové a Bedřich Machulka, lovec a preparátor africké zvěře, Obnovená Tradice, 1990, č. 1, s. 10–13; TODOROVOVÁ, J.: Ve službách Schwarzenbergů. Životní osudy cestovatele Bedřicha Machulky, Dějiny a současnost 20, 2008, č. 1, 24–27; TÁŽ, „Není pro mne více návratu do Afriky…“ korespondence Bedřicha Machulky a Adolfa Schwarzenberga, Český lid 96, 2009, č. 1, s. 71–86; TÁŽ: Cesty na safari. Výpravy Bedřicha Machulky do Afriky, Svět myslivosti 15, 2014, č. 3, s. 54–59; JŮNOVÁ MACKOVÁ, A. – NAVRÁTILOVÁ, H. – HAVLŮJOVÁ, H. – JŮNA, L.: c. d., s. 254–284 a VEVERKA, V.: Biografie. 97 Termínem bílý lovec se zejména v první polovině 20. století označoval Evropan nebo Američan usedlý v Africe, který se živil organizací a vedením safari nebo prodejem slonoviny. Pravděpodobně prvním, kdo nosil titul bílý lovec, byl Alan Black, jenž se měl stát prvním průvodcem Adolfa Schwarzenberga při jeho zamýšlené cestě do Keni v roce 1924. V 90. letech 19. století uspořádal Hugh Cholmondeley, třetí baron Delamere, safari do Somálska. Jako lovce najal Alana Blacka a somálského domorodce. Aby bylo zřejmé, koho má na mysli, začal Alanu Blackovi říkat „white hunter“ – bílý lovec, Somálci pak „black hunter“ – černý lovec. HERNE, B.: White Hunters: The Golden Age of Safaris, New York 1999, s. 7–9. V roce 1934 třináct bílých lovců založilo Východoafrickou asociaci profesionálních lovců (THE EAST AFRICAN PROFESSIONAL HUNTER´S ASSOCIATION, zkráceně EAPHA), která se zasadila o rozvoj ochrany divoké zvěře, bojovala proti pytláctví a podporovala rozvoj turismu. Organizace zanikla v roce 1977. TAMTÉŽ, s. 166–168. 98

48

MACHULKA, B.: c. d., s. 5.

49

se k našemu nejslavnějšímu bílému lovci, jenž v meziválečném období v Africe působil, dokládá, že předložený obraz víceméně odpovídá skutečnosti. Ačkoliv se ve zmíněné knize nachází jen několik málo zmínek o Adolfu Schwarzenbergovi, Bedřich Machulka v jeho službách strávil téměř výhradně celou závěrečnou část své sedmatřicetileté kariéry cestovatele a lovce.99 Bedřich Machulka se narodil 22. června roku 1875 v Kladně-Štěpánově. Do obecné školy chodil na Kladno. Ještě jako chlapec se s rodiči přestěhoval do Prahy na Žižkov. Nejprve studoval na gymnáziu v Ječné a ve Štěpánské ulici, posléze si doplnil vzdělání na prestižní vyšší hospodářské škole v Táboře (1895–1898). Už od dětství Machulka s úžasem sledoval zápas evropských mocností o Afriku, který se naplno rozhořel v 80. letech 19. století. Vyhledával zprávy o výpravách do hlubin Afriky, a pokud se v  Praze objevil některý z  českých cestovatelů, se zájmem naslouchal jeho vyprávění. „Když jsem pak jako gymnazista uviděl prvního afrického cestovatele dr. Emila Holuba100 při jeho přednášce v Praze na Žofíně – to se dr. Holub tehdy právě vrátil ze své druhé výpravy do vnitra jižní Afriky – měnil se můj zájem o Afriku zvolna v pevné rozhodnutí stát se též jedním z průkopníků poznání ‚temného‘ světadílu.“101 Mezi jeho oblíbené hrdiny patřili Gordon paša102, H. M. Stanley103, Emin paša104, a především krajané Enrique Stanko Vráz 105, Josef Kořenský106, Antonín Stecker107 nebo již zmíněný doktor Emil Holub. Aby se dobře připravil na pobyt v  Africe, četl cestopisy, učil se arabsky a trénoval střelbu ze vzduchovky. Na půdě pražského domu si s mladším kamarádem Richardem Štorchem108 prohlíželi mapy Afriky a snili o příštích dobrodružstvích. „Před jinými lidmi a před muži vědy, kteří občas a jen mimochodem popřáli sluchu mým výkladům, jsem své plány uchovával v tajnosti, neboť zmínil-li jsem se dříve komu o nich, každý se mi vysmál a téměř každý mne pokládal za nerozvážného odvážlivce,

99 Jelikož kniha vyšla v 50. letech 20. století, bylo nezbytné veškeré zmínky o Machulkově spolupráci se šlechtici minimalizovat. 100 Emil Holub (1847–1902), český lékař, cestovatel, kartograf, sběratel přírodovědného a etnografického materiálu, spisovatel. V  letech 1872–1879 a 1883–1887 podnikl dvě významné expedice do jižní Afriky. Jako první například detailně zmapoval oblast Viktoriiných vodopádů na řece Zambezi. 101 MACHULKA, B.: c. d., s. 9. 102 Gordon paša (1833–1885), vlastním jménem Charles George Gordon, britský voják – generál, cestovatel, bojovník proti otroctví. Působil v  Číně a v severní Africe. Od roku 1884 guvernér Súdánu. Zabit mahdistickými povstalci v Chartúmu. 103 Henry Morton Stanley (1841–1904), vlastním jménem John Rowlands, britský novinář a cestovatel. Proslavil se objevem zmizelého cestovatele Davida Livingstona, kterého našel roku 1871 u jezera Tanganika. Prozkoumal oblasti dnešního Konga. 104 Mehmed Emin paša (1840–1892), vlastním jménem Eduard Schnitzer, slezský cestovatel a lékař, guvernér súdánské provincie Equatoria. 105 Enrique Stanko Vráz (1860–1932), český cestovatel, spisovatel a sběratel přírodovědného materiálu. Procestoval severní Afriku, ale i  Jižní a Severní Ameriku a Asii. 106 Josef Kořenský (1847–1938), český cestovatel, spisovatel a fotograf. Procestoval Severní Ameriku, Austrálii, Afriku a Asii. Podnikl cestu kolem světa. 107 Antonín Stecker (1855–1888), český cestovatel známý pod jménem Abú Ankabút (Otec pavouků). Cestoval po Libyi a Etiopii. 108 Richard Štorch (1877–1927), český cestovatel a fotograf, společník Bedřicha Machulky. Narodil se 24. února 1877 v Horažďovicích v rodině berního úředníka. Rodina se odstěhovala do Třeboně a posléze do Prahy, kde se asi v roce 1896 seznámil s Machulkou, jenž ho nadchl pro dobrodružné výpravy do Afriky. Po vystudování obchodní školy se stal úředníkem ve Všeobecné nemocnici. V roce 1898 odjel s Machulkou na černý kontinent a cca do roku 1908 s ním spolupracoval. Pak si v Súdánu vybudoval samostatnou praxi organizátora loveckých safari. V roce 1909 uspořádal loveckou výpravu na Horní Nil pro Friedricha Karla z Hohenhole-Oehringen a v roce 1910 pro bankéře Maxmiliana Rothschilda-Goldschmidta. Na přelomu let 1911–1912 provázel rakouskou vědeckou výpravu, v jejímž čele stál vídeňský architekt Kmunke, do východní Afriky. Výprava postupovala z keňského přístavu Mombasa k sopce Elgon na pomezí Keni a Ugandy, pak se obrátila na sever a u Gondokora dosáhla Nilu, parníkem pokračovala do Chartúmu a dále železnicí do Káhiry. Během první světové války žil Richard Štorch v Praze, příležitostně přednášel o Africe a promítal vlastní „světelné obrazy“ na různých místech Čech. Vydával se za egyptského občana a vyhnul se válce, za což byl policejně stíhán a vězněn. Po válce jej limitoval špatný zdravotní stav. Rezignoval na velké výpravy a v letech 1919 až 1925 jezdil pouze za obchodem do Egypta (obchodoval s koberci). V roce 1926 uspořádal pro dva lovce z Paříže karavanní safari z Chartúmu na řeku Dinder. Jelikož ho trápilo podlomené zdraví, výpravu předčasně ukončil a odjel se léčit do Prahy. Ovšem ještě ve stejném roce se do Afriky vrátil a naplánoval automobilové safari na Horní Nil pro vídeňského Rothschilda. Kvůli vážnému zdravotnímu stavu musel safari znovu přerušit, léčil se v nemocnici v Chartúmu a nakonec se rozhodl pro návrat Evropy. Do Prahy přijel vlakem 12. května 1927 již v kritickém stavu, z nádraží musel být domů odnesen, po deseti dnech nemoci podlehl. Richard Štroch si podobně jako Machulka získal pověst vynikajícího znalce zvěře a loveckého průvodce, o čemž svědčí i jeho přezdívka Bufalo-Bill. Podobně jako Machulka. i Štorch své africké vzpomínky literárně zpracoval. Rozsáhlý rukopis se bohužel ztratil a zůstalo jen několik menších zpráv v časopisech. Dnes je Štorch především ceněn jako skvělý fotograf. K osobnosti Richarda Štorcha více: KUNSKÝ, J.: Čeští cestovatelé, s. 274–279; JŮNOVÁ MACKOVÁ, A. – NAVRÁTILOVÁ, H. – HAVLŮJOVÁ, H. – JŮNA, L.: c. d., s. 254–284.

50

shora zleva: Bedřich Machulka s účastníky karavanní safari, Dinder, Súdán 1926 (Náprstkovo muzeum) B. Machulka a R. Štorch slaví Vánoce v Tripolisu, Libye 1898–1906 (Náprstkovo muzeum) Akt, Káhira, Egypt 1902–1905, foto R. Štorch (Náprstkovo muzeum) B. Machulka a příslušník francouzské cizinecké legie, pohoří Ambóhitra, Madagaskar 1903 (Náprstkovo muzeum)

51

který ihned ‚po snědení maminčiných buchet‘, nebo, v nejlepším případě, po prvním okusení afrického života, přijde k rozumu a neslavně se vrátí.“109 Machulka ovšem byl pevně rozhodnut a ve Štorchovi nalezl oddaného přítele, který sdílel jeho dobrodružné plány. „1 prosince 1898 jsem ve vlahém mořském vzduchu za časného rána po bouřlivé cestě uzřel z parníku, na němž jsem plul z Malty, po prvé břehy vytoužené Afriky. Bylo to bílé město Tripolis.“110 Mladí cestovatelé se rozhodli jako vůbec první Evropané prozkoumat tajemné saharské pohoří Tibesti, o jehož kráse a úrodnosti kolovaly úplné legendy.111 Jelikož se tam nacházely turecké vyhnanecké a trestanecké kolonie, byla celá oblast pro cizince hermeticky uzavřena. I když se několikrát pokusili cestovat v přestrojení za orientální obchodníky, turecké úřady je vždy odhalily a další cestu na jih jim znemožnily. Saharské pohoří tak pro Evropany nadále zůstalo zastřeno závojem tajemství. Ačkoliv se Machulkovi a Štorchovi zhroutil sen o velké objevné cestě, na Afriku nezanevřeli a usadili se v Tripolisu, kde se živili sběrem přírodního materiálu.112 Zoologickým zahradám i obchodníkům se zvířaty prodávali živá zvířata113 a pro rozličná vědecká pracoviště a muzea vlastnoručně pořizovali vycpaniny a lihové preparáty. Sbírali a prodávali také rostlinný a mineralogický materiál. Mezi jejich pražské obchodní partnery patřili například pánové Frič, Hofman nebo Veselý. Další důležité partnery nalezli v Německu nebo ve Francii. Machulka sám sebe nazýval „polním přírodníkem“. Začali se věnovat fotografování, jež se pro ně stalo nejen celoživotním koníčkem, ale i dalším významným zdrojem příjmů. Řada odborných publikací o Africe je dodnes doprovázena půvabnými fotografiemi, které pořídili právě Machulka se Štorchem. V Tripolisu fotografovali rozličná městská zákoutí, život na ulicích a na tržištích, portrétovali místní osobnosti i obyčejné lidi, mezi nimiž nelze přehlédnout elegantní portréty odhalených dívek z tripoliských nevěstinců, zachytili libyjský venkov a konečně i obchodní karavany s velbloudy.114 Po necelých čtyřech letech Machulka přenechal tripoliský „přírodnický“ podnik Štorchovi a vypravil se za sběrem přírodního materiálu do Egypta, odkud pokračoval přes Somálsko a Seychely do Keni a dále na Madagaskar, kde ve společnosti vojáků z francouzské cizinecké legie pronikl do dosud neprobádaného vnitrozemí. Lovil zde lemury, fosy, drobné šelmy nebo hady. Plavil se přes Indický oceán, zastavil se na ostrovech Réunion a Mauritius a konečně přistál na Cejlonu, kde na něj již čekal přítel Štorch. Na ostrově strávili několik příjemných měsíců, než se jim začalo stýskat po Africe a rozhodli se pro návrat. Tentokrát cestovali velmi dobrodružně přes Indii, dnešní Pákistán, Omán, Persii, Irák, Sýrii, Palestinu a Egypt. Uprostřed pouště na cestě z Bagdádu byla jejich karavana přepadena a oloupena, oba mladí cestovatelé však vyvázli ve zdraví, trpěli jen hladem a žízní. Novou základnu si Machulka vybudoval v Chartúmu, v hlavním městě anglo-egyptského Súdánu. Tam za ním v roce 1906 přijel i Štorch, se kterým spolupracoval ještě asi dva roky, než se oba osamostatnili. Machulka sice pokračoval ve sběru přírodního materiálu, avšak od roku 1908 se věnoval především vedení loveckých výprav, což mu přinášelo mnohem větší zisky než obchodování se zvířaty a rostlinami. Na zvěř bohatý Súdán se po porážce mahdistického povstání v roce

1899 stal velmi vyhledávanou a módní destinací zámožných lovců.115 Machulka před první světovou válkou zorganizoval patnáct safari, z toho sedm na parnících na Bílý a Horní Nil, ostatní byly karavanní s velbloudy a mezky do jižních oblastí Sahary. Vynikající reputaci si Machulka vysloužil zorganizováním lovecké výpravy pro saského krále Fridricha Augusta III. v roce 1911.116 Dále uspořádal výpravu například pro Franze Josefa Auersperga a jeho syna Vincenze (1910 a 1912), Josefa Herbersteina z Libochovic (1911) nebo pro Karla Esterházyho (1914). „Některý rok jsem vedl i dvě safari po sobě. Byly spojeny s velkou odpovědností, s tělesnou námahou a se značným vypětím nervů. Že byly zdařilé, na tom měli dobrý podíl i moji domorodí pomocníci.“117 Každému safari předcházela fáze několikaměsíčních příprav. Bílý lovec musel naplánovat příjezd klientů do Afriky, nakoupit zásoby potravin, zajistit příslušné lovecké vybavení a licence, opatřit velbloudy, mezky nebo lodě a konečně nasmlouvat domorodé nosiče a stopaře. Řadu dovedností Machulka na počátku kariéry bílého lovce pochytil od zkušenějšího Viléma Němce,118 který v Egyptě a Súdánu působil již od roku 1886 a pro kterého občas pracoval.119 Některé významné zákazníky, jako byl například již zmíněný saský král, Machulkovi dohazoval vlivný britský vládní komisař Slatin paša.120 Jelikož dlouhodobý pobyt v Africe a prodělání několika malarických záchvatů podlomily Machulkovo zdraví, jezdíval od roku 1910 na zotavenou do Čech. Během jednoho z „kratičkých pobytů doma“ jej zaskočil výbuch první světové války. Machulka se musel vzdát plánu na rychlý návrat na černý kontinent a narukoval do armády.121 V rakousko-uherské uniformě bojoval nejprve na srbské frontě a později na frontě italské. V roce 1916 byl raněn a na frontu se již nevrátil. Jelikož se rekonvalescence protáhla do počátku dvacátých let, musel odložit návrat do Afriky. Volný čas využíval přednášením o svých afrických dobrodružstvích obecenstvu nejen v Praze, ale i v dalších českých a moravských městech. Peníze za přednášky byly tehdy jeho jediným příjmem.122 Do Afriky se vrátil až v roce 1923. Vedle obnovené chartúmské základny, jež nadále sloužila spíše jako pomocný sklad cestovní výstroje, si vybudoval druhou základnu v Nairobi, v hlavním městě britské kolonie Keňa, která se po válce díky velkému množství zvěře a novým dopravním možnostem stala novou módní destinací bohatých evropských a amerických lovců. Afrika v první polovině 20. let však již byla jiná, než jak ji Machulka znal. „Po válce se poměry v Africe překotně změnily, hlavně

115 V letech 1881–1889 vypuklo v Súdánu povstání proti britské nadvládě. V jeho čele stál duchovní Muhammad Ahmad ibn Abdulláh, zvaný Al-Mahdí (1845–1885). V roce 1885 povstalci dobyli Chartúm a popravili britského guvernéra, generála Gordona. Ovládali rozsáhlá území okolo strategické dopravní tepny – Nilu v oblasti centrálního Súdánu a vytvořili teokratickou muslimskou říši. Povstání potlačila až expediční vojska britského generála Horatia Kitchenera. Rozhodující bitva se odehrála 2. září 1898 u Omdurmánu při soutoku Modrého a Bílého Nilu. V příštím roce bylo povstání definitivně zpacifikováno. Po porážce povstání byla v zemi zavedena společná britsko-egyptská správa. 116 Patrně nejslavnější Machulkovy výpravy se zúčastnil saský král se svou suitou. Machulka za její uspořádání dostal děkovný dopis a čestný kříž Království saského. Podrobně VEVERKA, V: Biografie, s. 30–34. 117 MACHULKA, B., c. d., s. 18. 118 Vilém Němec (1857–1942), český organizátor loveckých výprav v  severní Africe, obchodník s  přírodninami, sběratel etnografického materiálu, spisovatel.

109 MACHULKA, B.: c. d., s. 9. 110 TAMTÉŽ, s. 10. 111 Tibesti, pusté pohoří vulkanického původu, leží na pomezí Čadu a Libye, nejvyšší vrchol Emil Koussi dosahuje 3 415 m n. m. 112 K Machulkovu pobytu v Tripolisu blíže: TODOROVOVÁ, J.: Bedřich Machulka v Tripolisu 1898–1902, Nový Orient 55, 2000, č. 10, s. 389–391. 113 Sbírali převážně drobné savce a plazy, které posílali do Evropy, zpravidla italskou poštou v Tripolisu. „Tak jsem posílal do Evropy sta a sta různých zvířat, zejména chameleónů a tarbíků, kromě různých ještěrek a hadů nejedovatých i prudce jedovatých. Byla tu však i velká zvířata pro zoologické zahrady, na příklad hřivnaté ovce ze vzdálenějších hor a antilopy addax ze Sahary.“ MACHULKA, c. d., s. 13. 114 Machulka a Štorch horlivě fotografovali celý život a jejich snímky dnes mají mimořádnou vypovídací hodnotu. K fotografickým aktivitám Bedřicha Machulky a Richarda Štorcha podrobněji: TODOROVOVÁ, J.: Život jako safari. Fotografie Bedřicha Machulky ve sbírkách Náprstkova muzea, Starožitnosti a užité umění, 1997, č. 2, s. 20 an; TÁŽ: Fotografická pozůstalost cestovatele Bedřicha Machulky. Katalog negativů, Praha 2009; TODOROVOVÁ, J. – ŠTORCHOVÁ, S.: Aktuální poznatky o autorství fotografií z fondu Bedřicha Machulky a Richarda Štorcha v Náprstkově muzeu, Český lid 92, 2005, č. 4, s. 423–431; BOROVIČKA, M.: Průkopníci cestopisné fotografie, Lidé a země 59, 2010, č. 3, s. 124–127.

52

119 Atmosféru příprav safari přibližuje nabídka, kterou Vilém Němec učinil Machulkovi na konci roku 1908: „Jak se podobá, budu míti tuto zimu jednu neb dvě lovecké partie pro Modrý a Bílý Nil, které bych Vám svěřil k vedení, zdali totiž Vám a panu Storchovi podmínky budou vhod. Partie jde po celou cestu pod mým jménem a pod mou firmou. Vy aneb pan Storch aneb oba, vedli by jste partii tak, aby můj prospěch tím netrpěl, ani pohodlí a lovecký úspěch oněch pánů, které Vám předám. Až do Kartumu, přivezu výpravu, vším nutným opatřenou. Myslím, že zásoby potravin také lépe až v Kartumu než v Kairu nakoupím. Vy by jste zatím měl už zamluveny lodě, lidi, velbloudy, soumary, koně atd. Předpokládám, že za nejlevnější ceny. Uskuteční-li [se] obě partie, tu by každý z Vás vedl jednu jinak, při jedné jen partii šel by jste sám. Vaší starostí by bylo, vyhovět účastníkům ve všech spravedlivých požadavcích, umožňovat jim příležitost k honům na zvěř, hlavně na slony a velké antilopy, bůvoly, apod., starat se o ně všemožně a o jejich pohodlí, řídit a spravovat celou výpravu, a mít při tom na zřeteli vždy i prospěch můj tak abych nebyl zkrácen aneb dokonce poškozen. Račte mi laskavě co nejdříve dopsati, co o návrhu mém soudíte, zda by jste takovou funkci přijali a jaké jsou Vaše podmínky.“ AK NpM, B. Machulka, krabice č. 2, složka č. 125/1, dopis V. Němce B. Machulkovi z 2. listopadu 1908. 120 Slatin paša (1857–1932), původem Rakušan, vlastním jménem Rudolf Anton Carl von Slatin. 121 K osudům Bedřicha Machulky za první světové války podrobně: VEVERKA, V.: Biografie, s. 33 an. 122 K přednáškové činnosti Bedřicha Machulky po první světové válce více TAMTÉŽ, s. 34–36.

53

dopravně. ‚Temnou pevninu‘ dobýval automobil tak dlouho, až se jí zmocnil. […] Tak zašla doba idylických safari – a jízda na hřbetě mezka ve vonném vzduchu východoafrické stepi se změnila v jízdu na ušpiněných sedadlech aut v oblacích prachu a ve vůni benzinu a spálených olejů. […] Korunou všeho bylo zavedení leteckých spojů.“123 Po válce ještě nějaký čas spolupracoval s přítelem Štorchem. Ten však vážně onemocněl a v roce 1927 se vrátil do Prahy, kde brzy zemřel. Pečlivý a systematický Machulka se novým trendům rychle přizpůsobil a brzy i on organizoval automobilová safari pro bohaté šlechtice a průmyslníky. Mezi Machulkovými klienty se v roce 1930 objevil i jeho krajan Adolf Schwarzenberg, jenž s ním na různých úrovních spolupracoval až do poloviny 40. let a ve kterém nalezl – přes občasné roztržky a nedorozumění – štědrého mecenáše a ochránce. Kromě Schwarzenberga a jeho manželky Hildy se Machulkovými zákazníky z řad českých aristokratů stali i hrabě Khevenhüller-Metzsch (1925), hrabě Otto Czernin a kníže Alexandr Thurn-Taxis (1926) nebo Leopold Lobkovic (1930). Podle přání jednotlivých lovců Machulka vybíral vhodné destinace v Súdánu, Keni, Ugandě, Tanganice nebo v Kongu. V roce 1925 doprovázel na loveckou výpravu slavného rakouského cestovatele a etnografa Huga Bernatzika.124 O dva roky později se společně vypravili do Kordofánu v anglo-egyptském Súdánu, kde Bernatzik natočil celovečerní film Gari-Gari125 a nashromáždil materiál pro dvě knihy o etnografii Kordofánu.126 Zkušenost s filmováním v divočině byla jedním z důvodů, proč si právě Machulku vybral Adolf Schwarzenberg, jenž sám měl ambice natáčet v Africe filmy o divokých zvířatech a domorodých kmenech. Na přelomu 20. a 30. let Machulka již nevládl pevným zdravím, byl unavený a pomalejší. Vyčerpávalo jej věčné dohadování se s domorodými stopaři a nosiči a zároveň hůře snášel odpovědnost za výsledek safari. Evropští lovci byli často netrpěliví a nelibě nesli, pokud si ze safari neodváželi vysněné trofeje. Machulka vlastní lovecké výpravy přenechával mladším a soustředil se na zajištění zázemí. Volný čas využíval ke sběru přírodního a etnografického materiálu. Ve 30. letech preferoval uvolněnější safari zaměřená na pozorování zvěře a sběr materiálu. Jeho oblíbenou destinací se tehdy staly špatně přístupné pralesní oblasti na východě Belgického Konga. Do „pochmurného“ tropického lesa na řece Ituri naplánoval safari i pro Adolfa Schwarzenberga. Po jeho skončení manželé Schwarzenbergovi financovali další Machulkův pobyt v oblasti, ze kterého profitovala muzea v Praze a v Lucemburku, odkud pocházela Schwarzenbergova manželka Hilda.127 Machulka si již dříve všímal života domorodých kmenů v Libyi, Súdánu, Keni, Tanganice nebo v Ugandě. Na konci kariéry rád trávil čas mezi domorodci v konžských pralesích. „Navštěvoval hlučná sídliště domorodých kmenů a účastnil se života těch tmavých lidí.“128 Nějaký čas například žil v „důvěrném styku“ s pralesními trpaslíky kmene Bambuti na řece Ituri, na které později vzpomínal: „Trpaslík, není-li právě na lovu, nebo jeho žena na sběru jedlých plodin lesních, tancuje, zpívá, hašteří se,

123 MACHULKA. B., c. d., s. 18 an. 124 Hugo Adolf Bernatzik (1897–1953), rakouský cestovatel, etnograf, antropolog, fotograf, filmař a spisovatel. Procestoval Balkán, Laponsko, Afriku a Asii. 125 Machulka získal práva k promítání filmu v Československu. Na film diváky lákaly následující reklamní slogany: „Poutavé drama o 6 dílech, které podnikli čeští cestovatelé B. Machulka a H. A. Bernatzik. Velký český kulturní film z nejtemnější Afriky o 6 dílech. Gari, Gari! Volání Africké pustiny – první český velký kulturní film natočený v Africe cestovatelem B. Machulkou. Nádherné přírodní scenérie a ukázky ze života a zvyků primitivních národů.“ Machulka se s Bernatzikem později rozešel ve zlém, jelikož se přeli o míru osobních zásluh na filmařské expedici. K natáčení filmu Gari-Gari více VEVERKA, V.: Biografie, s. 39 – 41. 126 Bernatzikovy knihy Zwischen weissem Nil und Belgisch-Kongo, großquart, mit 204 Fotos (Vídeň 1929) a Gari-Gari (Vídeň 1930), které po návratu z expedice napsal, jsou zpestřeny Machulkovými fotografiemi.

shora zleva: Bedřich Machulka na oslu (Náprstkovo muzeum) Machulka s hyenou na dvoře svého domu v Chartúmu, Súdán 1911 (Náprstkovo muzeum) Machulka, Štorch a pomocník s loveckými trofejemi na dvoře jejich domu v Chartúmu, Súdán 1911 (Náprstkovo muzeum)

54

127 Ke konžské sběratelské expedici v roce 1931 šéf zoologického oddělení Národního muzea dr. Jan Obenberger uvedl v Národních listech: „Svého času při jedné z návštěv dra Schwarzenberga v Národním Museu prosil jsem jej, aby při svých loveckých výpravách, které jsou přirozeně neobyčejně nákladné, pamatoval na naše Národní Museum a aby zvláště nějaký sběr hmyzu přinesl. Pan dr. Schwarzenberg s neobyčejnou ochotou a laskavostí to přislíbil. Během celé této výpravy bylo sbíráno a pochopení pana dr. Schwarzenberga a jeho přízeň pro naše Národní Museum šly tak daleko, že umožnil ještě po svém odjezdu tříměsíční pobyt pana cestovatele Machulky v pralesích Iturských s pěti černými sluhy a to za tím jediným cílem, aby bylo sbíráno pro Národní Museum. Kdo zná poměry v koloniích, ví, s jakými náklady vše to je spojeno a ocení generosní benevolenci pana dra Schwarzenberga, která dosud nemá v historii našich zoologických sbírek příkladu.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr Adolf 3c/1, novinový výstřižek, OBENBERGER, J.: Africká expedice dra Adolfa Schwarzenberga, Národní listy, 15. 1. 1931. 128 MACHULKA, B.: c. d., s. 19 an.

55

z okamžitého rozčilení přechází náhle do pusté veselosti, chechtá se – bez jediné známky obavy do budoucnosti. Jejich život se v mnohém podobá hře, kterou ovšem mohou hrát jen oni sami.“129 Machulka během své kariéry nashromáždil úctyhodné množství přírodovědeckého a etnografického materiálu, který je dnes uložen v českých a evropských muzeích. Pražskému Náprstkovu muzeu Machulka věnoval několik set předmětů etnografického charakteru, které nasbíral během expedic ve východní a severní Africe. Šlo o pestrou škálu rozličného zemědělského náčiní, předmětů denní potřeby, šperků, ozdob, nádob, hudebních nástrojů, součástí oděvů nebo zbraní. Sám předměty pečlivě popsal a zařadil, čímž z muzejního hlediska zvýšil jejich cenu a vypovídací hodnotu. Přírodovědné sbírky Národního muzea obohatil o preparáty savců a ptáků, ale i lebky, kůže a lihové preparáty. Preparování se začal učit již během pobytu v Tripolisu a dosáhl v něm velké zručnosti. Zvláštní kapitolou jeho zájmu byla entomologie.130 V Národním muzeu studoval příslušné kolekce, aby věděl, na co se má během příští výpravy zaměřit. Exemplář dosud neznámého obrovského zlatohlávka z rodu Mecynorrhhina, zaslaného Machulkou, popsal v roce 1935 entomolog Národního muzea Zdeněk Tesař131 a na cestovatelovu počest ho pojmenoval Mecynorrhina machulkai.132 Tesařův kolega, šéf zoologického oddělení Jan Obenberger133 ve stejném roce nadšeně referoval o mimořádně cenné zásilce brouků z čeledi krascovitých a o svém „vzácném příteli“ Machulkovi napsal: „Jest málo tak nenáročných, milých a věrných pracovníků, se kterými jest radostno spolupracovati!“134 Vzhledem k Machulkově fotografické vášni se do dnešních dní dochovaly více než tři tisíce negativů, které jsou uloženy v  Náprstkově muzeu.135 Za zmínku stojí i dokumenty písemné povahy, zejména pak jeho korespondence s  Adolfem Schwarzenbergem, jež je uložena v českokrumlovské pobočce Státního oblastního archivu v Třeboni. Machulkovu osobní písemnou pozůstalost (například osobní doklady, korespondenci, deníky nebo mapy) dnes spravuje Náprstkovo muzeum. V Africe byl Machulka naposledy v roce 1935. Na přelomu let 1934 a 1935 organizoval poslední safari pro Adolfa Schwarzenberga, spojené s natáčením filmu. Filmování neproběhlo podle Schwarzenbergových představ a mezi princem a Machulkou došlo k nepříjemné roztržce. Schwarzenberg sice ještě Machulkovi během osobního setkání v pražské kanceláři naznačil, že něco společně podniknou v roce 1936, ale když se tehdy do Afriky vypravil, jako bílého lovce si najal mnohem mladšího Angličana Huntera. Machulkovi se po Africe stýskalo a věřil, že se na temný kontinent navzdory chatrnému zdraví ještě podívá. Když mu ovšem Adolf Schwarzenberg v roce 1937 nabídl, aby přijal místo správce na jeho keňské farmě, odmítl, jelikož měl na

129 TAMTÉŽ, s. 266. 130 K Machulkovým entomologickým sběrům pro Národní muzeum v Praze: OBENBERGER, J.: Krasci, nalezení r. 1934 a 1935 cestovatelem B. Machulkou ve střední Africe, Sborník Entomologického oddělení Národního Muzea v Praze 13, 1935, s. 98–100; TESAŘ, Z. : Mecynorrhina machulkai spec. n. (Col. Ceton.), Sborník Entomologického oddělení Národního Muzea v Praze 13, 1935, s. 101–107. 131 Dr. Zdeněk Tesař (1907–1985), významný český entomolog, nejprve působil v Národním muzeu v Praze, v roce 1948 se stal přednostou zoologického oddělení Slezského muzea v rodné Opavě. 132 „Laskavostí p. univ. docenta Dr. J. Obenbergra, šéfa zoologického oddělení Národního Musea v Praze, byl mi dán k zpracování materiál, který přivezl ze střední Afriky známý cestovatel a lovec p. B. Machulka, jenž na svých výpravách velmi obětavě sbírá zoologický a entomologický materiál pro sbírky Národního Musea v Praze. V jednom z těchto sběrů, pocházejících z pralesa Itury v Belgickém Kongu nalezl jsem 18 exemplářů rodu Mecynorrhina, které tvoří nový druh tohoto Goliathina. Liší se tvarem štítu, penisem a velkou schopností tvořiti barevné odchylky. Pojmenovávám tento nový druh ku poctě nálezce p. cestovatele Machulky Mecynorrhina machulkai m. n.“ TESAŘ, Z.: Mecynorrhina, s. 101.

shora zleva: B. Machulka s příslušníky kmene Bambuti u svého nákladního automobilu, oblast Ituri, Kongo 1930–1933 (Náprstkovo muzeum) B. Machulka a zaměstnanec jeho výpravy s muži z kmene Bambuti, oblast Ituri, Kongo 1930–1933 (Náprstkovo muzeum)

133 Dr. Jan Obenberger (1892–1964), významný český entomolog, vedoucí zoologického oddělení pražského Národního muzea, profesor entomologie na Karlově univerzitě v Praze.

B. Machulka na velbloudu, Súdán 1910–1912 (Náprstkovo muzeum)

134 OBENBERGER, J.: Krasci, s. 98 an.

B. Machulka s domorodými lovci u uloveného slona, Súdán (Náprstkovo muzeum)

135 Nejprve používal skleněné negativy různých formátů, později přešel na celuloidový materiál formátů 8 × 14 a 6 × 6 cm. Podrobněji: TODOROVOVÁ, J.: Život, s. 21 a TÁŽ: Fotografická pozůstalost.

56

57

přípravu k odjezdu pouhý týden, necítil se zdráv a konečně měl velký respekt z letadla, kterým nikdy v životě neletěl.136 Schwarzenberg na stárnoucího a nemocného Machulku nezanevřel, finančně mu vypomáhal137 a hledal pro něj stálé a důstojné zaměstnání. Nejprve mu nabídl místo správce nové zoologické zahrady,138 kterou otevřel vedle svého loveckého zámku Ohrada v Hluboké nad Vltavou139 jako živou součást zdejšího muzea.140 Avšak na místo se k Machulkově smůle vrátil původní správce a Machulka tak opět zůstal bez práce. V roce 1940 se na něj konečně usmálo štěstí, schwarzenberská administrace Machulkovi nabídla místo preparátora, konzervátora a správce afrických sbírek v ohradském muzeu. Machulka rád souhlasil a hned spřádal nové plány: „Mohl bych zastati ještě práci mnohou, kde bych snad mohl uplatniti některé svoje znalosti. Snad i upraviti menší africké oddělení vztahující se k africkým cestám jeho jasnosti, kam mohl bych přispěti i mojí malou etnografickou sbírkou.“141 Smlouvu o dílo za paušální částku 3 000 korun na dobu určitou uzavřel Machulka se schwarzenberským lesním ředitelstvím dne 9. července 1940 v Hluboké nad Vltavou.142 Smlouva byla později prodloužena nebo prodlužována. Na jihočeském zámku nalezl Machulka nový domov a zůstal zde zaměstnán asi do roku 1946 nebo 1947, kdy byl celý schwarzenberský majetek zestátněn. Krátce po sedmdesátých narozeninách si Bedřich Machulka na Ohradu přivedl nevěstu. Oženil se s dcerou svého bratrance Jana Josefou, vyučenou modistkou. Jeho manželství však bylo krátké, jelikož Josefa v prosinci roku 1946 zemřela. 143

B. Machulka v Tripolisu, Libye 1898–1906 (Náprstkovo muzeum) B. Machulka ve zříceninách chrámu v Núbii, Egypt 1926 (Náprstkovo muzeum)

136 Důvody odmítnutí Machulka obšírně vysvětlil v dopise svému příznivci, schwarzenberskému úředníkovi Ing. Plischkovi: „Vážený pane inženýre, v právě minulých dnech překvapila mne ona africká záležitost i mojí osoby se týkající, a sice takovou měrou, že teprve nyní se z toho překvapení počínám se vzpamatovati. Těšil jsem se vždy Vašemu zájmu, pane inženýre, a proto dovolávaje se toho dovoluji si zde několika řádky vylíčiti moji pozici v této věci, kterou – prosím – posuďte objektivně. V sobotu dne 14. srpna bylo mně sděleno, že Jeho Jasnost princ hodlá mne poslati na farmu na dlouhou dobu – ne-li dokonce na stálo – pod tou podmínkou, že odcestuji letecky do týdne. To znamenalo dle leteckých spojů s Kenyí odjeti z Prahy vlakem následující pátek 20. srpna ráno do Brindisi v Itálii a odtud odletěti v neděli ráno přes Athény, Alexandrii atd. do Nairobi. V pondělí 16. srpna měl jsem ale přijeti na Hlubokou – tak bych měl právě tři dny na uspořádání mých záležitostí. Nikdy jsem ještě neletěl v aeroplánu, a proto ponechám stranou otázku, byl-li bych v mém věku fyzicky schopen takovou cestu udělati přímo bez přerušování a přestupování z nouze na železnici nebo parník někde ve vnitru Afriky – což by v takovém případu znamenalo velké zdržení a velkou ztrátu času – a ten spěch zbytečným. Pokud mohu sebe posouditi, obával jsem se, že by tato cesta neproběhla hladce. Dle stávajících okolností neměl jsem ani tušení o nějaké možnosti cesty do Afriky, a byl proto pro takovou nejen úplně nepřipraven, ale právě shodou okolností zaměstnán upořádáním záležitostí rázu soukromě hmotného. Jest zde ten domek v Praze, kde bydlím. […] Prodává se. […] Já mám všechno jednání v rukách. Jediná osoba, které bych to mohl předati – byla na cestách po Francii s adresou tenkráte neznámou. Jak jsem mohl takovou záležitost, která znamená pro mne všechno, během několika hodin vyříditi, abych nemusel odjížděti s pocitem, že případně neztratím i již to poslední? Líčení podrobností takového soukromého rázu Vás, pane inženýre, ušetřím – ale byla by to toho řádka, ku které by přistoupila i zdravotní stránka, jak už to u osob mého věku bývá. Byl jsem právě v léčení užívaje vhodné příležitosti… V poslední době necítil jsem se úplně zdráv, což bylo pro mne nemalým překvapením. Dlouholeté pobyty v tropech, válka a pak věk tady promluvily, jak soudí i lékař, který mne – poněvadž mě není možno prodělávati lázeňskou kúru – měl v rukách. Jest tu do jisté míry hypertense spojená s neuralgií – příjemné věci – které ale vhodnou léčbou – dle lékaře pomíjí. Ale ta se musí provést a ukončiti. To bylo, co mluvilo také proti okamžité a letecké cestě. Nebudu se dále šířiti o takových neveselých věcech. Zkrátka: všechno to shrnulo se jakoby naschvál na tu dobu, kdy bylo mně řečeno: můžeš odjet do Afriky – ale do týdne a letecky. Jak mně při tom bylo, když viděl jsem Afriku opět mizící pro mne v dáli – nebudu také líčiti.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Bedřich Machulka, dopis B. Machulky L. Plischkovi. 137 V roce 1939 mu například vyplatil jednorázovou podporu 10 000 korun, jak dokládá dopis z 6. září, který Machulka obdržel od pražské schwarzenberské administrace: „Dovolujeme si Vám sděliti, že Jeho Jasnost panující kníže pán Vám povolil jednorázový, zcela výjimečný dar v částce K 10.000,-, který si račte u nás vyzvednouti.“ AK NpM, B. Machulka, N2A 128, krabice č. 2.

Konec života strávil Machulka ve velmi skromných poměrech v Praze, kde se o něj starala jeho neteř Marie Opavská. Živil se přednášením a sepisováním drobných článků. Vysokoškolský pedagog a publicista Josef Kunský144 ho přesvědčil, aby své vzpomínky utřídil a vydal knižně. Machulka, jenž neoplýval velkým literárním talentem, váhal, ale nakonec se nechal přesvědčit a paměti sepsal. Text do konečné podoby literárně upravil Alois Kaiser a knihu, jak už bylo uvedeno na počátku kapitoly, vydalo nakladatelství Orbis v roce 1955. Kniha V Africe na stezkách zvěře s podtitulem Vzpomínky afrického lovce a cestovatele sklidila úspěch u laické i odborné veřejnosti.145 „Je po Holubových knihách nejlepším dílem, napsaných u nás o Africe. Je bezprostřední, střídmá, znalecká a živě zajímavá a tak po dlouhou dobu zůstane naší přední knihou o Africe.“146 Dílo se dočkalo druhého vydání v roce 1958 a zkráceného německého překladu ve stejném roce.147 Machulka ji však v ruce nikdy nedržel. Zvládl udělat korektury textu, ale vlastního vydání se již nedočkal. Zemřel v pražské nemocnici Na Františku 6. března 1954. Úvodní kapitolu své knihy Machulka zakončil následujícím vyznáním: „Jako muslimský růženec, jehož devětadevadesát kuliček prochází zvolna prsty věřícího, tak zvolna procházejí myslí vzpomínky na velkolepou přírodu bohatých tropických krajin, na pouště, kde vyvstává příšera hrozné smrti žízní, na nekonečné stepi bez cest a význačnějších orientačních bodů, protkané jen stezkami zvěře, na její nespočitatelná stáda, na rozčilující stopování odhodlaného i opatrného lva, divokého a úskočného buvola, nervosního nosorožce, mohutného a vypočítavého slona, na šeré stíny nekonečných pralesů s plachou zvěří a ještě plaššími obyvateli, zkrátka na celou ‚temnou‘ Afriku, s jejími ‚velkými dětmi‘, neklidnými černochy, s nimiž jsem tak dlouho žil.“148

138 Zoologická zahrada vedle loveckého zámku Ohrada byla otevřena 1. května roku 1939 z podnětu dr. Adolfa Schwarzenberga. 139 Barokní lovecký zámek Ohrada vystavěl v letech 1708–1713 pražský stavitel Pavel Ignác Bayer pro knížete Adama Františka Schwarzenberga. 140 Lesní a lovčí muzeum na loveckém zámku Ohrada založil v roce 1842 Jan Adolf II., kníže ze Schwarzenbergu. 141 AK NpM, B. Machulka, N2A 128, krabice č. 2. 142 „Pan Bedřich Machulka prohlásil před námi podepsanými svědky, že jest ochoten jako samostatný odborný znalec převzíti pro knížecí Schwarzenberské muzeum na Ohradech provedení rozličných prací, zejména konservování a preparování za paušální honorář K 3.000,-, který mu bude vyplácen po částkách dle postupu prací. Mimo to bude panu Machulkovi přidělen zdarma v zámku na Ohradech 1 pokoj k obývání, k jehož vytopení obdrží 1 prm tvrdého a 1 prm měkkého palivového dříví zdarma, včetně štípání a dovozu. Tyto práce provede p. Machulka nejdéle do 30. září 1940.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, Frauenberg 8J/1. 143 O Machulkovi se dlouho tradovalo, že byl po celý život starým mládencem. Teprve objev pohlednice (blahopřání k Vánocům) datované 22. prosince 1945 a zaslané „Jožce Machulkové, choti cestovatele“ na Ohradu dokládá, že se Machulka skutečně oženil. Josefa Machulková se narodila 21. srpna 1882. Za Machulku se provdala 15. listopadu 1945 v Praze. Pro oba to byl první sňatek. Zemřela 12. prosince roku 1946 v Praze. Více: TODOROVOVÁ, J.: Není pro mne více návratu, s. 79.

58

144 Josef Kunský (1903–1977), český geomorfolog, vysokoškolský pedagog a spisovatel. 145 Machulka plánoval ještě druhý díl o černých obyvatelích Afriky. 146 KUNSKÝ, J.: Čeští cestovatelé, s. 254. 147 Německý překlad vyšel pod názvem Auf Wildpfaden in Afrika v nakladatelství Brockhause v Lipsku v roce 1958. 148 MACHULKA, B.: V Africe, s. 20.

59

Mezi Evropou a Afrikou

60

61

na předcházející dvoustraně: Přístav v Terstu (SOA Třeboň) na protější straně: Vila La Cava, Bordighera (foto: Jan Hofman)

Mezi Evropou a Afrikou Loveckým expedicím manželů Schwarzenbergových předcházela pečlivá příprava149 a zdlouhavá cesta na africký kontinent, jejíž organizace představovala náročnou a nákladnou logistickou operaci.150 Přestože Adolf Schwarzenberg byl nejbohatším mužem meziválečného Československa, bedlivě sledoval základní položky rozpočtu a snažil se nalézt rozumný kompromis mezi kvalitou a cenou.151 Schwarzenbergovi do Afriky vyráželi v zimních měsících, zpravidla v průběhu prosince,152 kdy je v Africe horko a sucho, a vraceli se v březnu nebo v dubnu před začátkem období velkých dešťů. Výchozím bodem některých cest (1932 nebo 1938) se stala rodinná vila La Cava v Bordigheře na italské Riviéře.153 Jindy cestu započali na Hluboké nebo ve Vídni. Při zpáteční cestě nejprve zamířili do italské vily, kde se připojili ke zbytku rodiny, jež zde trávila zimní sezonu, a posléze pokračovali do Čech, tak aby stihli lov tetřevů.154 Již od září probíhala čilá korespondence mezi Adolfem Schwarzenbergem, Bedřichem Machulkou, vrchním tajemníkem ústřední kanceláře na Hluboké Leonhardem Plischkem a zaměstnanci pražské administrace. Před první cestou s Hildou si

149 Knihovna hlubockého zámku obsahuje desítky knižních titulů věnujících se historii, geografii, umění, fauně a floře afrického kontinentu. Například: Jedina, L.: Um Afrika, Wien, Pest, Leipzig 1877; Holub, E.: Von der Capstadt ins Land der Maschukulumbe in den Jahren 1883–1887, Wien 1890; Neckschies, E.: Safarizauber, Hamburg 1923; von Sweden, W.: Unter Zwergen und Gorillas, Leipzig 1925; Berg, B.: Abu Markub. Mit der Filmkamera unter Elefanten, Berlin 1926; Hugo Adolf Bernatsik, Typen und Tieren im Sudan, Leipzig 1927; Czernin, O.: Mein afrikanische Tagebuch, Wien 1928. Knihovna byla v průběhu 30. let 20. století doplňována o knižní novinky věnující se dané tematice. 150 K cestám manželů Schwarzenbergových též: SLABOVÁ, M.: „Dýchá-li člověk jednou ten africký vzduch, tak se mu po té vůni vždy stýská.“ Příspěvek k cestám JUDr. Adolfa Schwarzenberga na africký kontinent v letech 1929–1939. In: GAŽI, M. (ed.), Schwarzenbergové, s. 635-652. 151 Například celkové náklady na dopravu a ubytování při cestě do Afriky v zimě 1936/1937 činily 64 331 korun. V ceně bylo zahrnuto jízdné pro dvě osoby lodí v jednolůžkových kabinách a vlakem ve spacích vozech, zpáteční letecká doprava z Juby do Káhiry, ubytování v hotelech v Káhiře a Chartúmu na sedm nocí. SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SAP, inv. č. 300, sign. VIII Fa1, Rodinné záležitosti, kart. č. 62, dopis Mezinárodní společnosti lůžkových vozů a velkých evropských vlaků Wagons-Lits & Cook A. Schwarzenbergovi z 30. 10. 1936. 152 Výjimku představovala cesta do Afriky na přelomu roku 1936/1937, kterou manželé Schwarzenbergovi zahájili již 20. listopadu odjezdem z Vídně. SOA Třeboň, oddělní Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Afrikareise. 153 SCHWARZENBERG, A.: Schwarzenbergova lovecká výprava do Afriky. I. Cestou do Afriky, Národní listy ze 7. 1. 1934, s. 15. Po záboru třeboňského panství v roce 1923 zde Schwarzenbergové trávili vánoční svátky a počátek nového roku. 154 Tradice, 1936, č. 2 (10), s. 41 (281).

62

63

Adolf Schwarzenberg nechal vypracovat přehled spojů a cen konkurenčních dopravních společností,155 na jehož základě si vybral filiálku Mezinárodní společnosti lůžkových vozů a velkých evropských vlaků Wagons-Lits & Cook se sídlem v Praze na Příkopech.156 Machulka podle Schwarzenbergova zadání vytipoval vhodné revíry a sestavil hrubý plán cesty. Po jeho schválení byla někdy v průběhu října oslovena cestovní kancelář, která vypracovala podrobný itinerář a ve spolupráci se schwarzenberskou administrativou začala vyřizovat náležité formality: zakoupení jízdenek, rezervace hotelových pokojů, obstarání víz, průjezdních povolení, vývozních povolení na zbraně a valuty a tak dále. Kancelář nabízela i zprostředkování vlastních loveckých expedic, čehož Schwarzenberg nevyužíval. Ačkoliv Schwarzenbergovi byli majetkem i rodovou historií pevně spoutáni s českým a rakouským prostředím, do Afriky se vydávali zásadně se švýcarskými pasy. Několikatýdenní přesun z Evropy do základního tábora probíhal obvykle podle stejného scénáře. Přestože většina evropských cestovatelů mířících na africká safari preferovala plavbu přes Suez do Port Súdánu či Mombasy na východoafrickém pobřeží, Adolf Schwarzenberg plavbu na moři špatně snášel a volil pouze nejnutnější cestu lodí z Itálie do Egypta a dále raději pokračoval vnitrozemím. Kladl důraz na rychlý přesun bez zbytečného přesedání a spaní po hotelích. Finančně i časově nejvýhodnější cestu do Egypta poskytovala italská společnost Lloyd Triestino, jejíž lodě zajišťovaly pravidelné spojení z Terstu a Janova do Alexandrie.157 Manželé Schwarzenbergovi se nalodili až později v Neapoli, Brindisi nebo Syrakusách. Cestování přes Egypt a Súdán, ubytování a případné turistické výlety pro společnost Lloyd Triestino zprostředkovala kancelář D. E. Munariho z Káhiry.158 Podle data nalodění v Itálii cestovní kancelář Cook zarezervovala jízdenky na vlak z Vídně do Itálie.159 Jízdenky s pevnými daty byly vystaveny pouze pro přejezd z Evropy do Egypta, na ostatní spoje dostali manželé Schwarzenbergovi takzvané vouchery – číslované poukazy, které pouze potvrzovaly zaplacení jízdného. Teprve po předložení voucherů a pasů na pobočkách společnosti Cook, které se nacházely ve všech hlavních dopravních uzlech, obdrželi jízdenky s konkrétními daty. Někdy využili i „jízdenek s nevyplněným datem návratu“, do kterých bylo možné dodatečně vyplnit nejen datum, ale i dopravní prostředek.160

shora zleva: Lodní řád společnosti Tirrenia z roku 1936 (SOA Třeboň) Lodní řád společnosti Union-Castle Line z roku 1934 (SOA Třeboň)

155 Pravidelné lodní spojení přes Suezský průplav s cílovou stanicí v Mombase zprostředkovávalo z přístavů v Janově či Marseille hned několik dopravních společností, např. Union Castle Linie, British India Linie, Holland African Linie, Messageries Maritimes. Cesta trvala od sedmnácti do dvaceti dnů a cena lodního lístku za jednu osobu se pohybovala od 44 do 90 £ z Marseille a od 48 do 87 £ z Janova. Nejrychlejší spojení představovala kombinace tří dopravních prostředků – vlaku, parníku a letadla, kdy se délka cesty zkrátila na třináct dní. K této variantě se manželé Schwarzenbergovi uchýlili až v pozdějších letech, a to zejména při zpátečních cestách. SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Afrikareise, Přehled spojů zaslaný Mezinárodní společností lůžkových vozů a velkých evropských vlaků Wagons-Lits & Cook Pražské administraci.

Přístav v Brindisi, 1911 (SOA Třeboň)

156 Společnost Compagnie Internationale des Wagons-Lits et des Grands Express Europeéns byla založena Georgesem Nagelmackersem v roce 1876 v Belgii. Nejprve se specializovala na provoz dálkových vlaků s jídelními a spacími vozy po evropských železnicích. V roce 1883 začaly její vlaky jezdit do Istanbulu a byly známé jako Orient Express. V roce 1925 společnost pronikla do severní Afriky a jiných částí Turecka. O tři roky později se sloučila s cestovní kanceláří Thomas Cook & Sons a změnila svůj název na Wagons-Lits and Cook. Kromě železniční dopravy nabízela a organizovala turistické zájezdy a expedice. V běžné korespondenci používala pražská pobočka společnosti název Světová cestovní kancelář Wagons-Lits & Cook Praha. Adolf Schwarzenberg jej zjednodušoval pouze na Cook. 157 Lodě vyplouvaly jednou týdně, střídavě z   Terstu a Janova. K  cestám a cestování do Egypta více JŮNOVÁ MACKOVÁ, A. – NAVRÁTILOVÁ, H. – HAVLŮJOVÁ, H. – JŮNA, L.: c.d.; MACKOVÁ, A. – NAVRÁTILOVÁ, H.: Egypt a čeští cestovatelé na přelomu 19. a 20. století. In: BLÁHOVÁ, K. – PETRBOK, V. (edd.): Cizí, jiné, exotické v české kultuře 19. století, Praha 2008. 158 Zprostředkovatelská kancelář D. E. Munariho poskytovala servis pro turisty a nabízela například zajištění lodní přepravy se společností Lloyd Triestino přes Středozemní moře do egyptského přístavu v Alexandrii, železniční přepravu na území Palestiny, Egypta a Súdánu, letecké spojení s Imperial Airways Ltd., organizaci safari v Súdánu, Ugandě a Keni, výpravy do Palestiny, Sýrie a Jordánska nebo napříč pouští do Bagdádu. 159 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., Dr. Adolf 3c/1, Afrikareise, dopis A. Schwarzenberga Mezinárodní společnosti lůžkových vozů a velkých evropských vlaků Wagons-Lits & Cook z 2. 10. 1934. 160 O této možnosti hovoří např. propozice na cestu v  roce 1936 zaslaná cestovní kanceláří Adolfu Schwarzenbergovi: „Přiložený poukaz č. 6062 na Agenturu v Nairobi na 2 místa avionem Nairobi-Alexandrie. Kancelář jest avisována, že eventuelně ráčí Vaše Jasnost jeti zpět vlakem a lodí a očekává vaše ct. disposice.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SAP, inv.č. 300, sign. VIII Fa 1, Rodinné záležitosti, kart. 62, dopis Mezinárodní společnosti vozů a velkých evropských vlaků Wagons-Lits & Cook A. Schwarzenbergovi z 20. 10. 1936.

64

65

shora zleva: Přístav v Alexandrii, 1911 (SOA Třeboň) Hotel ve Wadi Halfa, 1936 (wikipedia.org) Letecký snímek Juby, křížkem vyznačeno letiště (SOA Třeboň) Provozovatel hotelu Juba vídeňský restauratér Ebenhoch (SOA Třeboň)

Se službami kanceláře Cook byl Adolf Schwarzenberg nadmíru spokojen a obracel se výhradně na ni: „Jelikož jste nám před dvěma roky bezvadně a ke vší spokojenosti sestavili program do Afriky, dovoluji si Vás opět i tentokráte požádati, abyste převzali arrangement naší nastávající cesty do Afriky.“161 Kvalitní práci dokázal ocenit nejen slovy, ale i penězi. Po každém návratu zaslal na účet podpůrného zaměstnaneckého fondu Wagons-Lits & Cook částku tisíc korun „za uspokojivé uspořádání africké výpravy“.162 Pouze v případě, že měl pochybnosti o výši ceny, nechal si vypracovat položkový rozpočet. Aby mohl posoudit oprávněnost uvedených nákladů, požádal o cenovou nabídku i konkurenční kancelář Čedok.163 Cesta z Egypta do základního loveckého tábora probíhala vždy velmi podobně. V alexandrijském přístavu čekal na knížecí pár zaměstnanec společnosti Cook, aby jim pomohl při přestupu do zvláštního lodního vlaku do Káhiry a postaral se o přeložení zavazadel. V egyptské metropoli na ně čekal další agent Cooka, který jim předal nové jízdenky a vyřídil celní formality.164 V Káhiře se ubytovali v hotelu Metropolitan a strávili zde dva až tři dny, které využívali k prohlídce pamětihodností, nákupům na bazarech a ke společenským návštěvám. Následovala cesta vládním parníkem proti proudu Nilu do Wadi Halfy, „při níž není možno se nuditi, vždy je něco nového vidět, všechno jest zajímavé, čas míjí rychle jako ve snu“.165 Ve Wadi Halfě přestoupili na vlak a pokračovali do Chartúmu. Cestu trvající více než dvacet hodin si krátili popíjením chlazených nápojů a hraním karet.166 V súdánském hlavním městě cestu opět na několik dní přerušili. Ubytovali se v hotelu Grand, navštěvovali památky, setkávali se s představiteli provincie, mezi kterými si během let našli řadu dobrých přátel, a vyřizovali si potřebné formality na úřadech. Další cesta na palubě expresního turistického parníku vedla po vodách Bílého Nilu přes Kosti a Malakal do jihosúdánské Juby. Přestože si Schwarzenberg pochvaloval, že jsou súdánské vlaky a lodě „vybaveny větším pohodlím a přepychem než v Evropě“167, cestovatele během plavby sužovala úmorná horka, která potlačovala chuť k jídlu a znepříjemňovala spánek.168 Po několika plavbách vnímali tento úsek jako nejnudnější pasáž z celé cesty: „Krajina nilská; stále stejná – vysoké zdi bujného papyrusu vroubí oba nekonečné břehy koryta Bílého Nilu.“169 Pokud to stav silnic dovoloval, část cesty do Juby překonávali raději autem. Cestu si výrazně zrychlili a ušetřený čas využívali k pozorování zvěře. Juba třicátých let byla teprve zárodkem budoucího města: „Je teprve několik let stará a mimo několika domorodých vesnic je zde několik moderních budov stavěných v evropském stylu. Předně guvernérův palác, budova District Comisara, veliká trestnice, nemocnice, pošta s radiovou stanicí, budovy různých úřadů a paroplavební společnosti, státní správkárna aut, prodejna Shella a několik obchodů řeckých majitelů. Budovy jsou seskupeny v  jednu ulici podél silnice.“170 Schwarzenbergovi se nikdy nezapomněli zastavit v Juba Hotelu, aby pozdravili vídeňského restauratéra pana Ebenhocha, který je na oplátku několikrát navštívil na zámku v Hluboké. V hotelu je vyzvedl bílý lovec nebo některý z členů týmu a zavezl je do základního tábora expedice v Súdánu či v Keni. Cesta do Nairobi vedla po silnici, která

161 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Afikareise, dopis A. Schwarzenberga Mezinárodní společnosti vozů a velkých evropských vlaků Wagons-Lits & Cook z 2. 9. 1934. 162 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SAP, inv. č. 300, sign. VIII Fa 1, Rodinné záležitosti, kart. 63. 163 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Afrikareise, dopis A. Schwarzenberga Mezinárodní společnosti vozů a velkých evropských vlaků Wagons-Lits & Cook z 2. 10. 1934. 164 „U Munariho jsem vše zařídil. Vaše Jasnosť bude očekávána na Lld. lodi. Dostaví se úředník Lloydu jménem Braun, ten samý jako v loni, který vše převezme. V Kairu bude vše obstaráno, jak si Vaše Jasnosť přála.“ TAMTÉŽ, Bedřich Machulka, dopis B. Machulky A. Schwarzenbergovi ze 7. 12. 1930. 165 TAMTÉŽ, novinový výstřižek, SCHWARZENBERG, A.: Schwarzenbergova lovecká výprava do Afriky. III. Z  Assuanu do Omdurmanu, Národní listy, 27. 1. 1934, s. 6. 166 TAMTÉŽ. 167 Tradice, 1935, č. 2–3 (6–7), s. 62 (182) – 63 (183). 168 „Na spaní je pochopitelně v kabině příliš teplo, i moje choť odstěhovala se přes noc do domku proti moskytům na horní palubě. […] Oblékání dělá zde sotva nějaké zvláštní potíže.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Afrikareise, Popis cesty a lovecké zážitky v Africe 1936/1937. 169 TAMTÉŽ, novinový výstřižek, SCHWARZENBERG, A.: Schwarzenbergova lovecká výprava do Afriky Národní listy, 31. 8. 1931, č. 238, s. 3. 170 Popis Juby přináší článek sochaře a cestovatele Františka Vladimíra Foita. SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Afrikareise, novinový výstřižek, FOIT, F. V.: Afrikou od severu k jihu, Národní listy, 31. 8. 1931, s. 3.

66

67

je „úzká, dosti dobrá, mnoho zatáček, ale dovoluje značnou rychlost, jelikož není vůbec frekventovaná“171. Při dobrém počasí cesta trvala šest nebo sedm dní. Po návratu z prvního keňského safari se Adolf Schwarzenberg stal v srpnu 1931 členem Královské východoafrické automobilové asociace (Royal East Africa Automobile Association) se sídlem v Nairobi, která své klienty informovala prostřednictvím pravidelně vydávaného bulletinu o průjezdnosti cest, nově zřízených úsecích, cenách benzinu, podmínkách udělení průjezdních povolení jednotlivými oblastmi, o autoservisech a dalších službách. Asociace poskytovala členům slevy na ubytování a stravu v partnerských hotelích a restauracích.172 Schwarzenberg, jenž byl velkým příznivcem automobilismu a v Čechách podporoval několik autoklubů,173 se k členství ve východoafrické společnosti hrdě hlásil a kapoty svých vozů ozdobil její značkou.174 Na rozdíl od cest do Afriky spojených s  očekáváním nastávajících dobrodružství neměli manželé Schwarzenbergovi zpáteční cesty příliš v lásce. Aby si cestu zkrátili, využili několikrát i leteckou přepravu, přestože Adolf letadla nenáviděl.175 Poprvé letěli 30. dubna 1931 s  britskou leteckou společností Imperial Airways z  Juby do Chartúmu.176 Cesta, která dříve trvala osm dní, se zkrátila na několik hodin. Také v roce 1935 byli Schwarzenbergovi odhodláni využít „avionu“ mezi Jubou a Alexandrií, ale protože „jízda letadlem z Juby do Khartumu byla pod každou kritikou, obzvláště mezi Malakalem a Kosti“, přerušili let a rozhodli se „pokračovat dále nemoderně drahou a parníkem“177. Teprve v Alexandrii do letadla opět nastoupili a odletěli do Brindisi. Také v roce 1936, kdy rozvodněné řeky zaplavily a zničily některé hlavní silnice178, letěli z Juby do Malakal. I když let proběhl bez nepříjemností, Adolf později přiznal: „Přece mám však vždy trapný pocit, musím-li si uvědomit, že tento způsob dopravy bude snad i pro nás v budoucnu nejpohodlnější a nejrychlejší. […] Bláznivá generace po nás bude létání považovati za tak samozřejmou věc jako my jízdu autem.“179 Vedle špatného stavu silnic a povodní představovaly další překážku v cestování občasné vládní zákazy projíždět oblastmi postiženými epidemií spavé nemoci. Tak tomu bylo například v Súdánu v zimě na přelomu let 1930/1931 nebo 1934/1935, kdy byl průjezd oblastmi označenými jako Sleeping Sickness Area možný pouze po získání potřebného povolení.180

171 TAMTÉŽ. 172 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 8/c, členská průkazka A. Schwarzenberga Royal East Africa Automobile Association, vystavená 12. 8. 1931. 173 Adolf Schwarzenberg byl členem Jihočeského autoklubu, Autoklubu Republiky československé a Ergerländer automobil klub v Karlových Varech. TAMTÉŽ.

shora zleva: Členský průkaz Královské východoafrické automobilové asociace Adolfa Schwarzenberga (SOA Třeboň)

174 „The sing of the R. E. A. A. A. has arrived all right and is beautiful. I put it on my wife´s car. But we have also other cars! Could I get two more of these signs for the other cars, which I often drive.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, Roy Home (1931–1937), dopis A. Schwarzenberga R. Homeovi z 9. 9. 1933.

Propagační brožura Královské východoafrické automobilové asociace, Nairobi (SOA Třeboň)

177 AK NpM, B. Machulka, inv. č. N2A 135, Dopisy Machulkovi, sign. AC 17 – BC 3, Adolf ze Schwarzenbergu, dopis A. Schwarzenberga B. Machulkovi z 22. 3. 1935.

Hlavičkový papír Královské východoafrické automobilové asociace (SOA Třeboň) Letenka manželů Schwarzenbergových z roku 1931 (SOA Třeboň) Letenka manželů Schwarzenbergových z roku 1931 (SOA Třeboň) Letecký řád společnosti Imperial Airways z roku 1936 (SOA Třeboň)

68

175 „I hate aeroplanes and prefer to drive in a motorcar.“ TAMTÉŽ, dopis A. Schwarzenberga R. Homeovi z 1. 9. 1934. 176 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Afrikareise.

178 Mohutné záplavy v období dešťů o rok dříve popisuje B. Machulka: „Na cestu autem z Malakal – Juba – Torit – Kitgum neskládám mnoho naděje v možné a dochvilné provedení. Právě jsem četl zprávy v zahraničních listech, jak je letošního roku na celém Nilu vysoký stav vody – není prý toho pamětníka – v Egyptě jsou prý záplavy – trhají povodňovací kanály – zatopují vesnice. Je to znamení, že byla všudy v krajinách Horního Nilu neobyčejně silná dešťová doba.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Afrikareise, Bedřich Machulka, dopis B. Machulky A. Schwarzenbergovi z 13. 9. 1934. 179 TAMTÉŽ, Popis cesty a lovecké zážitky Dra Adolfa Schwarzenberga v Africe 1936/1937, s. 2. 180 AK NpM, B. Machulka, inv. č. N2A 166, Úřední doklady a písemnosti z loveckých výprav do střední Afriky 1930–1934, sign. AC 17 – CE 1/10, Konvolut úředních dokladů, dopis B. Machulky A. Schwarzenbergovi z 9. 11. 1930. „Normálně je cesta z Juba do Malakal otevřena od půlky prosince do poloviny března. Pak měli nějaké kecy (úředníci Civil Secretary Department v Chartúmu) o spavé nemoci a že nikdo se nesmí uchýlit z cesty mezi súdánskými hranicemi a Juba s výjimkou povolení od lékařského úřadu.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, Roy Home (1931–1937), dopis A. Schwarzenberga R. Homeovi z 28. 9. 1934.

69

Účtenky z hotelu Luxor, Luxor 1933 (SOA Třeboň)

Na cestách si manželé Schwarzenbergovi sice potrpěli na soukromí a pohodlí, avšak pečlivě zvažovali veškeré výdaje. Při nočních přejezdech po železnici požadovali dvě jednolůžková kupé první třídy a dávali přednost vlakům s jídelními vozy. Podobně si vybírali luxusní kabiny na horních palubách lodí a jednolůžkové hotelové pokoje. Pokud to bylo možné, preferovali pokoje nebo kajuty spojené společnou koupelnou, aby ušetřili za druhou.181 V hotelích měli předem zaplacené obědy ve společné jídelně. Kromě drobných výdajů za poštovní a novinové služby (známky, telefon, telegramy, noviny) se na hotelových účtenkách objevují i položky za kvalitní víno značek Chianti a Dom Perignon, cigarety, dezerty či kompoty.182 Ne vždy se podařilo požadavky Adolfa Schwarzenberga naplnit. Zklamání prožil například v roce 1938, kdy se mu nepodařilo zajistit lodní kabiny s koupelnami a kvalitní ubytování v Alexandrii a Káhiře, které byly po masivní reklamní kampani cestovní kanceláře Cook rychle vyprodané.183 Do italských přístavů s manželi Schwarzenbergovými cestoval sluha, který se poté vracel vlakem na Hlubokou. Při přesedání a manipulaci se zavazadly jim asistovali zaměstnanci místních poboček cestovní kanceláře Cook. Během prvních dvou cest je z Chartúmu do základního tábora doprovázel Machulkův arabský sluha Hassan, „jenž ve své osobě soustřeďoval osobního komorníka, sluhu, domovníka, pokojskou, služku i myčku a pradlenu“184. Devizová opatření a celní formality spojené s vývozem valut a přepravou osobních věcí včetně palných zbraní cestování znepříjemňovaly: „Nečetné valuty, jež jsme vezli s sebou, také treveller-čeky museli jsme všude přesně oznámiti pro všude zavedená devizová opatření. Ale – právě jako se zavazadly – vůbec nikde údaje ty nebyly přezkoumávány.“185 Důkladnými kontrolami zásilek se místní vlády snažily zamezit dovozu drog a zbraní do kolonií a vývozu nelegálních trofejí a uměleckých předmětů na světové trhy.186 Osobní věci a cestovní oblečení byly expedovány v příručních zavazadlech (obleky v menším hliníkovém kufru) a v transportních bednách. Větší zásilky (kožené kufry a dřevěné bedny) obsahující vybavení na safari byly zaslány předem nebo je s sebou vezl Bedřich Machulka, který vyjížděl z Prahy vždy o několik dní dříve, aby mohl připravit základní tábor před příjezdem urozeného páru.187 Zabalením věcí, vyřízením celních formalit a dopravou zásilek byla pověřena mezinárodní zasilatelská firma W. P. Brock, speditérská firma Reitler se sídlem v Praze v Karlíně nebo speditérská firma Francesco Parisi s pobočkou v Českých Budějovicích.188 Všechna zavazadla byla zpravidla pojištěna u oddělení dopravního pojištění pojišťovny Slavie proti krádeži, poškození

181 Jednolůžkové pokoje a kajuty byly poskytovány za zvláštní příplatek, stejně tak jako pokoje a kabiny s koupelnou. „Kabiny čís. 1 a 2 na lodi MARCO POLO jsou spojeny koupelnou. Cena £ 27,- za osobu a příplatek za kabinu s koupelnou £ 8,- a za kabinu bez koupelny £ 3,-, tudíž celkem £ 65,- plus naloďovací a vyloďovací poplatky.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SAP, inv. č. 300, sign. VIII Fa1, Rodinné záležitosti, kart. 62, opis dopisu Mezinárodní společnosti lůžkových vozů a velkých evropských vlaků Wagons-Lits & Cook A. Schwarzenbergovi z 20. 10. 1936. „Na nilských lodích bývají jednolůžkové kabiny přidělovány pouze v mezích možností a se značným příplatkem, £ 15,- za osobu.“ TAMTÉŽ. 182 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Afrikareise, účtenky z hotelů (Metropolitan Hotel, Port Sudan Hotel, Luxor Hotel, Cairo Hotel). 183 „Jiné lepší kabiny nebyly již žádné volné. Cook nám hlásí dále, že pro letošní sezonu byla pro Egypt dělána veliká reklama a tu že jsou veškeré lodi i hotely v Alexandrii a v Cairu návštěvníky přeplněny a lodi vyprodány.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SAP, inv. č. 300, VIII Fa1, Rodinné záležitosti, kart. 63, Zpráva domácího účetnictví z 3. 2. 1938. 184 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Afrikareise, novinový výstřižek, SCHWARZENBERG, A.: Schwarzenbergova lovecká výprava do Afriky. IV. Z Chartúmu do tábora v Khor Gadraneitu, Národní listy, 1. 2. 1934, s. 5. 185 TAMTÉŽ, novinový výstřižek, SCHWARZENBERG, A.: Schwarzenbergova lovecká výprava do Afriky. I. Cestou do Afriky, Národní listy, 7. 1. 1934, s. 15. 186 „Jeden kufr vypravili jsme z Č. Budějovic přímo do Kaira. Zavazadlo to právě také došlo, nebylo nám však vydáno, protože celníci dělali drahoty. Pašuje se totiž mnoho omamných jedů, a tu se staly egyptské úřady hodně nepříjemné.“ TAMTÉŽ, novinový výstřižek, SCHWARZENBERG, A.: Schwarzenbergova lovecká výprava do Afriky. II. Do Luxoru, Národní listy, 19. 1. 1934, s. 4. 187 Zavazadla pro první dvě safari putovala po železnici z Prahy a Českých Budějovic do přístavu v Terstu, kde byla odeslána s lodní společností Lloyd Triestino do Alexandrie. V pozdějších letech, kdy byly expedice směřovány do Keni, byly zásilky expedovány do Mombasy z přístavů v Marseille nebo Hamburku, kde byly naloženy na dopravní lodě společnosti Holland East Africa Line nebo Deutsche Ost-Afrika, a z Neapole se společností Tirrenia Line. Zásilky byly odeslány na adresu firmy Shaw and Hunter do Nairobi, kde si je vyzvedl B. Machulka nebo bílý lovec Roy Home. TAMTÉŽ, Afrikareise. 188 Kancelář pobočky firmy Francesco Parisi v Českých Budějovicích sídlila na tehdejší třídě Československých legií čp. 10.

70

71

a zničení na deset až dvacet tisíc korun podle velikosti a obsahu zásilek.189 Po roce 1936 nebylo možné, aby československá pojišťovna uzavírala smlouvy tohoto druhu, proto se Schwarzenberg obracel na pražskou pobočku londýnské pojišťovny F. Schwab & Company. Pro vývoz loveckých palných zbraní z Československa bylo nutné získat souhlas policejního ředitelství v Praze. Stačilo uvést obsah zásilky190 a předložit povolení pro převoz zbraní jednotlivými zeměmi, která vydávala příslušná velvyslanectví v Praze.191 Před odesláním byly zbraně ještě zkontrolovány a bezpečně zabaleny v pražské zbrojovce J. Novotného. Jedna z beden, ve které se zbraně do Afriky posílaly, je dodnes uložena na hlubockém zámku. Způsob odesílání zásilek (včetně zbraní a získaných loveckých trofejí) zpět do Čech byl spojený s podobnými formalita192 mi. Jejich pouť z přístavu v Mombase do Českých Velenic, kde byly procleny, trvala asi dva měsíce.193 Mezníkem schwarzenberských výprav se stal pronájem farmy v  Keni v  roce 1933. Od té doby Schwarzenbergovi omezili turistické výpravy a soustředili se na rychlý přesun do Nairobi. Aby zkrátili čas na cestě, využívali častěji leteckou přepravu a automobily.194 Vynaložené úsilí Adolfa Schwarzenberga, spojené s  dlouhými přípravami komplikovanými četnými formalitami a vlastním namáhavým cestováním, bylo odměněno nezapomenutelnými loveckými zážitky a vytouženými trofejemi africké zvěře. shora: Transportní bedna na zbraně ze sbírek SZ Hluboká (foto: Z. Troup) Znak Královské východoafrické automobilové asociace, rozměry 130 x 75 mm, 1. polovina 20. století (foto: Milada Dománková, Severočeské muzeum)

189 Například pro cestu na safari do Súdánu v  roce 1934/1935 byla zavazadla pojištěna na tři měsíce částkou 20 tis. korun. SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Afrikareise. 190 Například v roce 1936 obsahovala zásilka tyto položky: „Jedno kožené pouzdro na dalekohled k pušce, dva Zeissovy dalekohledy s pouzdry a řemeny, jeden železný stativ, jedno balení fotodesek, jedna kožená taška s jedním velkým fotoaparátem, jedním teleobjektivem, třemi vložkami do kazet, jedním žlutým filtrem, čtyři plné kazety, dvě celá balení ,packfilmů‘´, jedna plná kazeta s ,packfilmem‘, čtyři zbraně, dva dalekohledy, jeden vytírač, čtyři sta kusů patron.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SAP, inv. č. 300, sign VIII Fa1, Rodinné záležitosti, kart. č. 62, seznam věcí vypravených do Afriky zbrojním velkozávodem J. Novotného ze 17. 11. 1936. 191 „Potvrzení celní a dopravní dokumenty na tuto zásilku (zbraní) nám račte zaslati na Hlubokou, by si je p. princ mohl vzíti s sebou do Afriky. Povolení k provozu Rakouskem a Itálií musí se opatřiti u rakouského konzulátu a italské legace v Praze a předati spediteru Reitlerovi.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Afrikareise, dopis L. Plischka Knížecí administraci v Praze z 5. 12. 1930. 192 Např. hmotnost zásilky odeslané v roce 1935 z Nairobi do Hamburku, sestávající z devíti beden s trofejemi a cestovní výbavou, byla 591 kg. Z toho zbraně vážily 88,5 kg a výbava 63 kg. SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, seznam odeslaných věcí z 12. 7. 1935. 193 Pokud byly zásilky odeslány za značný příplatek jako rychlozboží, doba dodání se zkrátila na tři neděle. SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Afrikareise. 194 Dokladem rychlého přesunu do Afriky je cestovní plán z roku 1934: „2. 12. 1934 – ve 12,30 hod. odjezd z Neapole parníkem Ganges; 4. 12. – v 17,30 hod. příjezd do Alexandrie, v 19. hod. odjezd vlakem z Alexandrie, ve 22,10 hod. příjezd do Káhiry (Hotel Metropolitan); 5. 12. – odjezd vlakem ve 20,00 hod. z Káhiry do Shelall; 6. 12. příjezd v 11. hod. do Shelallu, odjezd lodí ve 13 hod.; 8. 12. příjezd v 8 hod. do Wadi Halfa, v 10,35 hod. odjezd železnicí; 9. 12. příjezd v 10 hod. do Chartúmu (Hotel Grand), v 19,25 hod. odjezd železnicí; 10. 12. příjezd do Kosti v 7,20 hod., v 8 hod. odjezd lodí via Malakal; 13. 12. příjezd do Malakal; 15. 12. příjezd do Juby, dopoledne odjezd autem via Torit, Kitgum, Soroti, Elderet a Naivash. Zhruba 23. 12. příjezd do Nairobi.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Afrikareise, plán cesty Mezinárodní společnosti lůžkových vozů a velkých evropských vlaků Wagons-Lits & Cook z 3. 12. 1934. Po pronajmutí farmy se vedle rychlejšího přesunu také zjednodušila a zlevnila expedice zásilek. Zakoupením nákladních vozů se usnadnila i manipulace se zavazadly.

72

73

Na safari

74

75

na předcházející dvoustraně: Manželé Schwarzenbergovi, Mohamed Kombo a bílý lovec John Alexander Hunter s ulovenými lvy, Maktau 1935 (NZM Ohrada)

Na safari Nově objevené a obtížně dostupné končiny černého kontinentu, opředené romantikou a tajemstvím, lákaly od druhé poloviny 19. století odvážné muže k loveckým dobrodružstvím, pro něž se vžil termín safari.195 „Africká zvěř – sloni, nosorožci, hroši, buvoli a celá dlouhá řada velkých kopytníků, a koruna všeho – lev – žijící ve větším množství v příhodných krajinách, a dobrodružné cesty vnitrozemím, obydleným zajímavými domorodci, to vše zatlačovalo do pozadí loviště v jiných dílech světa.“196 Lovy na území Súdánu a Somálska197 a později v Ugandě, Kongu, Keni či Tanganice se staly módní záležitostí mezi smetánkou starého kontinentu. Západní Afrika odrazovala lovce obtížnou dostupností a nezdravým klimatem, jižní část zase ztrácela na atraktivitě kvůli neregulovanému vybíjení zvěře v průběhu 19. století.198 Od počátku 20. století přivážely vlaky ugandské železnice, vedoucí z přístavu v Mombase ke břehům Viktoriina jezera, do východní Afriky desítky nadšených lovců.199 Finančně nákladné výpravy si mohli dovolit jen nejbohatší Evropané a Američané z řad průmyslníků a šlechty. Jejich hladu po loveckých zážitcích využili někteří Evropané usazení v Africe, již se začali živit jako „white hunters“ neboli bílí lovci. Nezbytnými dovednostmi bílého lovce byly znalost domorodého jazyka, zpravidla svahilštiny a arabštiny, skvělá orientace v terénu a samozřejmě i cit pro lovecké umění.200 Po první světové válce ve východní Africe vznikly specializované lovecké kanceláře. Zpočátku pouze prodávaly a pronajímaly vybavení na safari, později byly schopné

shora zleva: Ugandská železnice (In: MADEIRA, P. C.: Hunting in British East Africa, Philadelphia 1909) Propagační brožura společnosti Shaw & Hunter (SOA Třeboň) To the more adventurous, brožura vydaná společností Thomas Cook & Son (SOA Třeboň)

195 Původně arabské slovo „safara“ znamená „cesta“. Ve svahilštině se slovo safari užívá pro označení jakékoliv dlouhé cesty, například autobusem z Nairobi do Mombasy. Na sklonku 19. století bylo nejprve přejato do angličtiny, později se rozšířilo i do ostatních jazyků. Označuje se jím specifický způsob vedení loveckých výprav, zejména v Africe, u jejichž zrodu stál William Cornwallis Harris, který v roce 1831 vedl vědeckou expedici, jejímž cílem bylo pozorování africké zvěře a mapování krajiny. Výprava každý den měnila tábořiště, při přesunech a stopování zvěře pomáhali domorodí nosiči a stopaři. 196 B. Machulka, c. d., s. 21. 197 V průběhu 80. a 90. let 19. století směřovalo mnoho loveckých výprav právě do Somálska. Časté konflikty se sousední Habeší však ohrožovaly bezpečnost výprav a bránily rozvoji safari. 198 K problematice safari ve východní Africe více například BULL, B.: Safari. A chronicle of adventure, London 1988; MADEIRA, P. C.: Hunting in British East Africa, Philadelphia 1909. 199 První rezervace na ochranu zvěře byly zakládány podél železniční trati, aby projíždějící lovci nezabíjeli nebo nemrzačili zvířata. Později byl vydán přísný zákaz lovů z automobilu či letadla. 200 Příručka vydaná společností Thomas Cook & Son radila zájemcům o safari: „Like a professional men, white hunters are different grades – and command different salaries. No white hunter can efficiently look after more than two sportsman and show them equal sport. A white hunter is a necessity. He alone can say where game is to be found and where other parties have gone, choose suitable specimens, and maintain discipline among the native personnel of expedition.“ To the more adventurous, Thomas Cook & Son Ltd., London, b. d.

76

77

kompletně vypravit loveckou expedici podle přání každého zákazníka.201 Zaměstnanci kanceláře připravili a zabalili lovecké vybavení, zajistili bílého lovce a najali domorodce na práci nosičů a stopařů.202 Větší kanceláře měly své agenty zejména v Británii a ve Spojených státech a své služby inzerovaly v tamních loveckých, sportovních a společenských magazínech. Z propagačních důvodů vyráběly filmy o africké zvěři a domorodých kmenech, které následně distribuovaly do Evropy a USA. Průkopníkem v této oblasti podnikání se stala nairobská společnost Newland, Tarlton & Company.203 Koloniální úřady velmi brzy rozpoznaly význam loveckých expedic jako zdroje příjmů. Zájem bohatých lovců a turistů, zvyklých na pohodlí a luxus, byl ovšem podmíněn alespoň nejzákladnější infrastrukturou. Vlády proto podporovaly výstavbu sítě silnic a hotelů v příslušných destinacích. Vložené investice se vracely formou poplatků za lovecké licence (shooting licences), které vydával Úřad na ochranu zvěře (Game Preservation Department), v jehož čele stál vrchní lovčí (Honorary Game Warden).204 Pobočky úřadu se nacházely ve všech správních střediscích jednotlivých provincií. Úřad vydáváním licencí zároveň reguloval počty zvěře a kontroloval vývoz trofejí, neboť „po uplynutí platnosti licence nebo před odjezdem ze země musil každý její vlastník předložit úřadu seznam ulovené zvěře s udáním pohlaví, data a místa, kde byla ulovena“.205 S postupujícím časem se zvyšovala cena poplatků, a naopak byl snižován počet kusů povolených k odstřelu.206 Adolf Schwarzenberg měl před každou výpravou jasnou představu o tom, jaké trofeje si chce přivézt.207 Tomu podřídil program expedice a výběr loveckých revírů. Za nejcennější byly již od druhé poloviny 19. století považovány trofeje takzvané „velké pětky“ (big five), do které dodnes patří buvol, lev, levhart, nosorožec a slon. Adolfovým snem bylo tyto trofeje získat, aby potvrdil svou loveckou zdatnost a odvahu. Jeho dalším velkým přáním bylo ulovit slona se stoliberními kly. Do roku 1935 lovecké expedice pro Schwarzenberga připravoval slavný krajan Bedřich Machulka. Pokud byl členem výpravy druhý bílý lovec, Machulka, často sužovaný nemocemi způsobenými dlouholetým pobytem v Africe, se vlastních lovů zpravidla neúčastnil. Staral se o zásoby potravin a vody, stěhování tábora, sběry hmyzu a drobných savců a preparátorské práce. Machulka vybíral personál nejprve mezi Araby v okolí Chartúmu a po přestěhování hlavní základny do Nairobi i v Keni. Arabové černými Afričany pohrdali a považovali je za méněcenné, ačkoliv „byli také hodní, cítili se však nad zdejší domorodce

201 „At present time outfitting firms in Africa will arrange to supply sportsman with camp equipment, porters, food, etc., for one hundrrd pounds per month per man, the outfit comprising everything needful except ammunition, clothes, riding animals, and luxuries, such as champagne, etc.“ MADEIRA, P. C.: c. d., s. 19–20. 202 Ještě na počátku 20. století se karavanní lovecké výpravy neobešly bez početného domorodého personálu, zejména desítek nosičů, kteří povětšinou na hlavách nesli stany, táborové a kuchyňské vybavení, proviant, osobní věci lovců. Dalšími členy safari byli domorodí hlídači (askari) ozbrojení puškou, aby mohli kontrolovat tábor, držet noční hlídky a udržovat pořádek mezi domorodci. Důležitou osobou každé výpravy byl kuchař se svými pomocníky, nechyběli ani osobní sluhové a domorodci starající se o jízdní zvířata lovců. Zásadní obrat nastal po první světové válce, kdy nosiče nahradily nákladní automobily.

shora zleva: Manželé Schwarzenbergovi s personálem výpravy, Súdán 1933 (Náprstkovo muzeum)

203 Společnost Newland, Tarlton & Co. byla založena roku 1904 v Nairobi. Její majitelé Victor Newland a Leslie Tarlton byli průkopníky luxusních safari v Africe. Svým klientům nabízeli profesionálně vycvičený personál a nejmodernější vybavení. Jejich služeb využil i americký prezident Theodor Roosevelt, když v březnu roku 1909, krátce po ukončení svého druhého prezidentského mandátu, zavítal do Keni, aby zde lovil pro Smithsonian institut a newyorské Přírodovědecké muzeum (The American Museum of Natural History).

Domorodý personál při přípravě jídla, tábořiště Machulkovy výpravy v oblasti Ituri, Kongo 1930–1933 (Náprstkovo muzeum)

204 Po éře bezhlavého vybíjení zvěře byl na počátku 20. století v jednotlivých koloniích lov zákonem regulován. Na konferenci koloniálních mocností v květnu roku 1900 byly ustanoveny základní články na ochranu africké zvěře a byl vydán zákaz neomezeného vývozu rohů, kůží, slonoviny a jiných obchodních artiklů získaných lovem. Byly zakládány rezervace, jejichž hranice se mohly podle potřeby a stavu zvěře měnit. Pro každý druh byla stanovena doba hájení a povolen maximální počet kusů k odstřelu jedním lovcem. Tyto zákony začala uplatňovat jako první britská koloniální správa. Knihovna NpM, B. Machulka, inv. č. N2A 166, Úřední doklady a písemnosti z loveckých výprav do střední Afriky (1930–1934), sign. AC 17 – CE 1/10, Konvolut úředních dokladů, dopis vrchního lovčího B. Machulkovi z 9. 11. 1930.

Manželé Schwarzenbergovi před stanem, 1935 (NZM Ohrada) John A. Hunter (vlevo), domorodý lovec Sava Sita a Roy Home se sloními kly, Keňa 1936 (SOA Třeboň)

205 MACHULKA, B: c. d., s. 26. 206 Když si v roce 1909 v Britské východní Africe lovec zakoupil licenci v hodnotě padesát liber, získal oprávnění k odstřelu 2 buvolů kaferských, 2 hrochů, 1 antilopy losí, 22 zeber, 6 oryxů, 4 vodušek, 1 kudu velkého, 4 kudu malých, 10 antilop topi, 26 buvolců, 229 (!) kusů jiných druhů antilop, 84 guaréz pláštíkových a neomezeného množství lvů a levhartů, kteří byli kvůli zabíjení dobytka považováni za škodnou. Více BODRY-SANDERS, P.: Carl Akeley: Africa‘s Collector, Africa‘s Savior, New York 1990, s. 114. Pro srovnání viz příloha č. 1. 207 K  safari manželů Schwarzenbergových též SLABOVÁ, M.: Lovecká dobrodružství v  Africe – Adolf Schwarzenberg. In: Krajané ve starém Orientu. Soubor studií, Praha 2008, s. 34–53.

78

79

povýšeni až k nebi“.208 Nadřazení ostatním se cítili i ti, kteří nebyli v expedici nováčky.209 S osvědčenými pomocníky Machulka pracoval dlouhodobě a vyškolil je pro různé práce. Jedni se stali specialisty na stahování kůží a preparaci, druzí se naučili připravovat evropská jídla. Místní domorodci byli nenahraditelní zejména při stopování zvěře: „Stopování, i když se v něm dobře vyznáme, bylo by však bez pomoci domorodců těžké. Tato činnost po delší době na prudkém slunci unavuje, takže i trpělivý lovec se stává nepozorným, jde příliš rychle, zapomíná na opatrnost a snadno by se prozradil. Nejlépe je mít na stopě dva domorodé stopaře. Více očí více vidí. […] Domorodý lovec je vždy dobrým stopařem a zároveň dobrým znalcem přírody, povětrnosti, rostlinstva i živočichů. Je přesným a důsledným pozorovatelem pustinného života. Často jsem se jejich přesným znalostem obdivoval. Jejich vyprávění jsem nikdy nepodceňoval a tak jsem se mnoho naučil.“210 Na safari Machulka nejvíce oceňoval vynalézavého kuchaře a zkušeného preparátora. Manželé Schwarzenbergovi měli každý k dispozici svého nosiče zbraní a společného sluhu. Základní tábor expedice byl vždy připraven již před příjezdem lovců. Machulka „pilně hleděl na vhodném místě nás utábořiti a nechat pro nás něco uvařiti“.211 Stranou od tábora, aby kouř a pachy připravovaných jídel neobtěžovaly, byly rozbity dvě polní kuchyně – jedna pro Evropany, druhá pro domorodý personál. Ze stejného důvodu stála stranou i preparátorská dílna. Když se však Schwarzenbergovi po návratu domů po Africe stýskalo, rád vzpomínal, že „v divočině báječně voní Abd-el-Kaderem preparované kůže“, čemuž se prý nemůže vyrovnat žádný „umělý evropský parfum“.212 Součástí tábora byla i koupelna, která se skládala z mycího stolu s umyvadlem a plátěné vany. Stany, vybavené polními lůžky chráněnými moskytiérou, skládacími stolky a židlemi, byly rozmístěny kolem ohňů, které chránily před divokou zvěří, nebo ve stínu rozložitých stromů.213 Za chladných nocí se spalo ve „spacích pytlech“ s moskytiérou. Naopak když horka nepolevila ani v noci, vynesla se lůžka před stany. Během dne odpočívali znavení lovci na ovčích kůžích, protože „poskytují prý ochranu proti hadům, štírům, pavoukům a jinému hmyzu“.214 Ovšem „proti mravencům nejsou mnoho platny, ale brzy se na ně zvyká“.215 Na táboření v divočině Adolf vzpomínal: „Taková noc pod stanem dá se jen stěží popsati, jak je krásná a jedinečná […] Tichá a uklidňující je noc, a přece plná života. Po 5. hod. ranní jsme probouzení skřekem letících ibisů nebo probouzejícími se domorodci.“216 Domorodci spali ve stanech nebo venku na kůžích pod dekami.217 Kempinkové vybavení a automobily si Schwarzenbergovi zpočátku pronajímali od Bedřicha Machulky nebo od specializovaných firem z Nairobi. Do základní výbavy každé expedice patřily stany, kempinkové stoly a židle, nádobí, termosky, polní lahve, petrolejové lampy, vařiče, lékárnička nebo plátěná vana. Díky agregátu Bosh si v táboře svítili, poslouchali rádio nebo používali vysílačku. Po zakoupení pozemku v Keni si pořídili vlastní stany a nábytek, které tam nechávali. Podobně na farmě uskladnili i některé osobní věci, jako například lovecké oblečení, dalekohledy, část zbraní, munici, psací stroj nebo gramofon. Základní potraviny, zejména rýži, mouku, sůl, koření, masové konzervy, alkohol nebo citronovou šťávu, si kupovali až v místě konání safari.

Kromě zdravých nohou Machulka považoval na safari za nejdůležitější dobré jídlo a vydatný odpočinek, neboť „i v afrických pustinách v horkých a ponejvíce nezdravých končinách, plných přírodních překážek a nepříjemností, je důležitý klidný, pohodlný spánek a dobře opatřený žaludek s nerušenými pochody. A k tomu poslednímu musí být k disposici obratný a vynalézavý kuchař“.218 Základ stravy tvořily polévky, rýže, masové konzervy a chléb, který se v táboře pekl každý druhý den.219 Pro zpestření polévek stříleli perličky supí, „které byly sice poněkud tuhé, ale velmi dobře chutnaly“.220 Během významných svátků se zažité zvyky měnily, například o prvním svátku vánočním v roce 1936 si lovci pochutnali na dvou pečených dropech.221 Domorodci dostávali rýži a „posho“222 – denní dávku rýže nebo kukuřičné mouky, ze které si dělali kaši nebo pekli placky. Po úspěšném lovu bývali odměněni masem z ulovené zvěře, o které se vždy strhl lítý boj: „Domorodci tam tento kus (antilopu losí) nejprve stáhli, pak se mezi sebou rvali o jednotlivé kusy. Po okolí rozšiřoval se pekelný zápach. Zvláště jeden Wakamba se činil, nejprve zpíval, pak nacpal si plnou hubu syrovým masem, až mu z ní ještě viselo, a kousal jako dravec.“223 K pití si Schwarzenbergovi dopřávali sifonovou vodu, citronovou šťávu, kávu nebo čaj.224 „Jako harmonický konečný akord“ se po návratu z lovu podávala whisky se sodou a ledem.225 Tekutiny byly uchovávány v polních lahvích, teplé nápoje v termoskách. Na několikadenních výpravách se lovci často potýkali s nedostatkem vody. V takovém případě se osobní hygiena stala druhořadou záležitostí a voda se používala pouze na pití a na vaření. „Jsem zcela neholen a všichni máme pocit nepořádku. Vody je málo a je v prvé řadě k pití a vaření […] Také potravin máme málo, a[však] nechceme ničeho střelit, abychom slony nevyplašili ještě více“.226 Několikrát si lovci museli vystačit s bahnitou vodou z řečiště, protože „žízeň učiní i tuto vodu způsobilou k pití a v životě vyskytnou se chvíle, že takováto voda chutná lépe než nejlepší víno při sebeelegantnějším obědě“.227 Velení nad loveckými výpravami na území Keni a Tanzanie přebíral bílý lovec Roy Home, než jej ve druhé polovině 30. let vystřídal slavný Angličan John Alexander Hunter.228

218 MACHULKA, B: c. d., s. 67–69. Machulkovu starost o knížecí žaludek ocenil Adolf Schwarzenberg v děkovném dopise z roku 1935: „Nejdříve Vám musím naznačit, jak jsem potěšen, že právě Vy jste s námi byl na safari. Nechci ani na to myslet, jak ta expedice u Kitui mohla vypadat bez Vás. Hladem a žízní by naše pupky zmodraly.“ AK NpM, B. Machulka, Korespondence s jednotlivci, sign. N2A 128, dopis A. Schwarzenberga B. Machulkovi z 22. 3. 1935. 219 „Chtěl jsem poslat dnes čerstvý chléb. Ale kuchař to nějak spletl – nechce mu kynout – prý bude hotov až později večer. Pošlu ho proto zítra.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Bedřich Machulka, dopis B. Machulky A. Schwarzenbergovi z 19. 1. 1935. 220 TAMTÉŽ, Zprávy J. J. o výpravě do Afriky, Popis cesty a lovecké zážitky pana dědičného prince Dra Adolfa Schwarzenberga v Africe 1936/1937, s. 3. 221 TAMTÉŽ. 222 Termín „posho“ pochází ze svahilštiny a doslova znamená „denní dávka“. Ve východní Africe se jím mínil denní příděl rýže nebo kukuřice (kukuřičné mouky), který dostávali vojáci nebo domorodí dělníci jako odměnu za podřadnou práci. Posho je též kašovitý pokrm z kukuřičné mouky.

208 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Afrikareise, novinový výstřižek, SCHWARZENBERG, A.: Schwarzenbergova lovecká výprava do Afriky IV. Z Chartúmu do tábora v Khor Gadraneitu, Národní listy. 209 AK NpM, B. Machulka, dopisy s jednotlivci, sign. N2A-135/4, dopis B. Machulky A. Schwarzenbergovi z 6. 1. 1931. 210 B. MACHULKA, c. d., s. 173.

223 SOA Třeboň, pracoviště Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Zprávy J. J. o výpravě do Afriky, Popis cesty a lovecké zážitky pana dědičného prince Dra Adolfa Schwarzenberga v Africe 1936/1937, s. 16. 224 „Nápoje máme s sebou: 12 lahví Whisky, 6 lahví Gin, 4 lahve Lemon Squash. Kdyby Vaše Jasnost si přála dalšího něco – může se to dopravit s sebou. – Syphony máme […] Proviant vzal jsem jednoduchý – na 4 týdny.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Bedřich Machulka, dopis B. Machulky A. Schwarzenbergovi z 18. 1. 1933.

211 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Zprávy J. J. o výpravě do Afriky, Popis cesty a lovecké zážitky pana dědičného prince Dra Adolfa Schwarzenberga v Africe 1934/35, s. 6.

225 TAMTÉŽ, Zprávy J. J. o výpravě do Afriky, Popis cesty a lovecké zážitky pana dědičného prince Dra Adolfa Schwarzenberga v Africe 1936/1937, s. 17.

212 AK NpM, B. Machulka, Korespondence s jednotlivci, sign. N2A 128, dopis A. Schwarzenberga B. Machulkovi z 27. 4. 1930.

227 TAMTÉŽ, s. 19.

213 „Místo pro odpočinek jest s oblibou vyhledáváno pod chlebovníkem, zvaným též baobab. Tyto stromy vyskytují se vždy jen jednotlivě, mají obrovský objem, jsou silnější než u nás nejsilnější duby a dávají dobrý stín.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Zprávy J. J. o výpravě do Afriky, Popis cesty a lovecké zážitky pana dědičného prince Dra Adolfa Schwarzenberga v Africe 1934/35, s. 15.

228 John Alexander Hunter patřil k nejznámějším a nejvyhledávanějším bílým lovcům první poloviny 20. století. Narodil se 30. 5. 1877 ve Skotsku jako syn farmáře. V Keni se natrvalo usadil v roce 1908 a začal se živit jako profesionální lovec, který pro vládu odstřeloval zvěř, a vůdce safari. Mezi jeho klienty patřili kromě Adolfa Schwarzenberga též princ z Walesu, Denys Finch-Hatton (milenec baronky Karen Blixenové, autorky slavné knihy Vzpomínky na Afriku), baron Blixen, členové magnátské rodiny Rothschildů a další movití klienti z řad indických mahárádžů, evropské šlechty a průmyslníků nebo amerických milionářů. V roce 1918 se oženil s Hildou Bunbury, s níž měl šest dětí. V roce 1920 založil v Nairobi se slavným výrobcem zbraní Morissonem Shawem firmu Shaw and Hunter, která klientům nabízela prodej zbraní a munice, profesionální vedení safari a veškerý servis spojený s jeho organizací. J. A. Hunter zemřel 29. 3. 1963. Je pochovaný v Nairobi. Dodnes je držitelem několika světových rekordních trofejí. Během své lovecké kariéry zastřelil přes tisíc nosorožců. Své bohaté zkušenosti a lovecké historky popsal na stránkách několika knih. K nejznámějším patří autobiografie Hunter (1952) nebo vzpomínková kniha Hunter‘s Tracks (1957), kde vylíčil nebezpečné pátrání po pytlácích slonoviny. Jeho životní příběh se stal námětem hollywoodského filmu v režii Richarda Thorpa z roku 1959 Killers of Kilimanjaro. BARTLE, B.: c. d., s. 237 an.

214 TAMTÉŽ, s. 15. 215 TAMTÉŽ, s. 7. 216 TAMTÉŽ. 217 Kromě denního přídělu kukuřičné mouky musel být každý nosič podle vládního nařízení vybaven lehkou dekou, malým batohem na proviant, hrncem a stanem, jenž byl společný pro pět až šest osob. SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergové, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1 – 4d, Jagden in Afrika (Shaw and Hunter, Rowland Ward, Hodek), brožura firmy Shaw & Hunter, London, b. d., s. 8.

80

226 TAMTÉŽ, s. 16.

81

Způsob lovu byl vybírán podle druhu zvěře. Za antilopami, gazelami nebo zebrami lovci šoulali do okolí tábora, na kočkovité šelmy čekali v noci u vnadidel, na slony, nosorožce a buvoly u vodních děr nebo za nimi vysílali stopaře. Členové výpravy vstávali každý den po rozednění, kolem šesté hodiny. Než se Schwarzenbergovi oblékli a nasnídali, stopaři se vydali na obhlídku terénu. Vždy po dvou se pustili různými směry, aby pátrali po stopách nebo vodních prohlubních, v jejichž blízkosti se zvířata zdržovala. Když některá dvojice narazila na čerstvé stopy, jeden „kirongozi“ se vrátil do tábora pro ostatní, zatímco druhý pokračoval ve sledování. Ze základního tábora podnikali i několikadenní výpravy. Když urození lovci stíhali zvěř nebo meškali na čekané přes noc, připravili si jen lehké ležení, kdy přespávali ve spacích pytlích krytých pouze moskytiérou.229 Spojení mezi základním a dočasným táborem obstarávali nosiči, kteří pravidelně přinášeli vodu a potraviny, nebo zajišťovaly automobily. Pokud lov zdárně skončil nebo se ukázalo, že v lokalitě kýžená zvěř není, tábor se stěhoval. Atmosféru při balení Adolf Schwarzenberg zaznamenal v cestovní zprávě z přelomu let 1936 a 1937: „Dnes měníme tábořiště, stany jsou strhávány, bedny a kufry baleny, vše se nacpe do aut, nahoru sednou si černoši a vesele postupujeme s křikem vstříc novému tábořišti.“230 Několik nosičů – „boys“ bylo vysláno napřed, aby v zarostlém terénu připravili cestu pro průjezd vozů. K lovu Schwarzenbergovi nejčastěji používali jednohlavňové a dvouhlavňové kulovnice hamerlesky s optikou. Z ulovené zvěře si nechávali trofeje (rohy, kly, oháňky a kůže), které ještě v Africe předběžně upravil Bedřich Machulka. Konečnou podobu jim dala londýnská firma Rowlanda Warda231. Adolf Schwarzenberg nezapomínal ani na lovy beze zbraní – vždy s sebou vozil fotoaparát, na konci 30. let již fotil i na barevný kinofilm. Jelikož měl ambici natočit komerčně úspěšný dokumentární film o Africe, přibral i filmovou kameru a přístroj Telefunken na zaznamenávání zvuků. Před odjezdem na expedici na přelomu let 1932–1933 si příbuzní a přátelé vymínili, aby jim Adolf, známý jako skvělý společník a vtipný vypravěč, zasílal podrobné informace o jejím průběhu. Adolf souhlasil a během výpravy psal podrobné zprávy, které zasílal matce a v kopiích i dalším zájemcům. Adolf si na psaní záznamů zvykl a našel v něm zalíbení. Kdykoliv se v následujících letech vypravil na černý kontinent, usedal často po večerech k psacímu stroji, aby zachytil události končícího dne.232 Některé z cestovních zpráv byly uveřejněny jako seriály na pokračování na stránkách tuzemského i zahraničního tis233 ku. Mezi nadšenými čtenáři se našlo i několik ctitelek „neohroženého lovce“ Schwarzenberga, které ho zahrnovaly obdivnými dopisy. Například v roce 1937 sedmnáctiletá Věra Knížková, začínající herečka, tanečnice a autorka divadelních her, Schwarzenbergovi napsala: „Slovutný pane velkostatkáři, dočítám se nyní v novinách, že přivezl jste z Vaší farmy v Africe exotické ptactvo. Jistě budete míti nějakou jejich fotografii – a prosím nedaroval byste mně jeden obrázek. […] Obrázek exotických ptáčků

229 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Zprávy J. J. o výpravě do Afriky, Popis cesty a lovecké zážitky pana dědičného prince Dra Adolfa Schwarzenberga v Africe 1936/1937, s. 13. 230 TAMTÉŽ, s. 10. 231 James Rowland Ward (1848–1912) byl britským preparátorem a zakladatelem londýnské firmy Rowland Ward Limited. Firma se specializovala na preparování exotické zvěře. Proslavila se výrobou užitkových předmětů z paroží, peří, kůží, nohou a klů. Módní záležitostí se na přelomu 19. a 20. století staly kalamáře ze zebřích kopyt, nábytek z paroží, popelníky z hroších nohou a stojany na deštníky a koše ze sloních nohou. Rowland Ward vydával od roku 1880 knižní řadu The Sportsman‘s Handbook, která přinášela lovcům praktické rady, jak zorganizovat výpravy do různých koutů světa, jak efektivně postavit tábor, ošetřit stažené kůže a zpracovat trofeje, jak správně vybrat zbraň, vybavení atd. Nejslavnější byly výroční Records of Big Game, které pravidelně přinášely přehledy nejsilnějších světových trofejí včetně jmen úspěšných lovců. 232 Pravidelnými čtenáři Adolfových zpráv byli např. hrabě P. Revertera, princ Engelbert Croy, hrabě Evžen Czernin, svobodný pán Karl Ludwig Guttenberg, princ Felix Schwarzenberg, kníže Jan Schwarzenberg, princ Jiří Schwarzenberg, abatyše Benedikta Schwarzenbergová, lucemburská velkovévodkyně, zaměstnanci schwarzenberského archivu v Třeboni, kde byly i kopie zpráv archivovány. Prostřednictvím ředitelů jednotlivých kanceláří schwarzenberské správy si cestopisy našly čtenáře i mezi zaměstnanci. SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Afrikareise, seznam odběratelů cestovních zpráv Adolfa Schwarzenberga z 8. 1. 1937. 233 Např. lovecká výprava do Súdánu na přelomu roku 1932/1933 byla pod názvem Jagreise nach Sudan publikována v časopise Wild und Hund, č. 42 a 43, r. 1934, v Národních listech a Stráži myslivosti.

82

shora zleva: Zakladatel slavné londýnské preparátorské firmy Rowland Ward (archiv autorů) Titulní list knihy Records of big game, vydávané firmou Rowland Ward Ltd., Londýn 1907 (archiv autorů) Lovecká knížka Adolfa a Hildy Schwarzenbergových na zaznamenávání úlovků, 1933 (SOA Třeboň) Adolf a Hilda Schwarzenbergovi u uloveného lva, Tanganika 1935 (SOA Třeboň) Schwarzenbergova ctitelka Věra Knížková (SOA Třeboň)

83

zařadila bych mezi mé trofeje umělecké – byl by mě i pobídkou pro další práci – jako talisman.“234 Schwarzenberg si budoval image ostříleného nimroda a svými loveckými úspěchy se rád pochlubil. Příbuzným a známým zasílal fotografie úlovků.235 Stýkal se s cestovateli a lovci, kteří podobně jako on podnikli výpravu na černý kontinent, a vyměňoval si s nimi zkušenosti. Veřejností byl vnímán jako odborník na lovy v Africe.236 „Na prvý pohled kníže Schwarzenberg nemá nic společného s klasickým typem lovců šelem. Nemá širokých hranatých ramen, nemá vzhledu gladiátora ani vyzývavého kníru, nýbrž chování muže světa s velkým charmem a znamenitým humorem, jenž není sto ublížiti kuřeti. Ale již za několik minut rozhovoru zrak náhle zasvítí rázností a prozrazuje střelce s klidnými a odměřenými pohyby, jenž ovládá své nervy a jemuž se nezachvěje ruka v kritickém okamžiku, když se přibližuje divoká zvěř.“237

Výprava na přelomu let 1930 a 1931 Krajina jižního Súdánu, zvlněná táhlými pahorky porostlými vysokou „sloní trávou“ a ozdobená homolemi termitišť, tajemné pralesy Belgického Konga a nekonečné na zvěř bohaté východoafrické savany se staly kulisami svatební cesty Adolfa a Hildy Schwarzenbergových na přelomu let 1930 a 1931. Ještě před odjezdem uspořádal Adolf Schwarzenberg pro Hildu na hlubockém zámku promítání „afrického loveckého filmu“ 238. S největší pravděpodobností se jednalo o snímek Hugo Bernatzika Gari-Gari, na jehož vzniku se výraznou měrou podílel Bedřich Machulka. Jestli se výprava dostane i na území Belgického Konga, nebylo dlouho jisté, jelikož ministerstvo kolonií v Bruselu omezilo udělování víz, „protože prý tam před krátkou dobou dva cizinci prováděli špionáž pro Anglii“.239 Schwarzenbergovi využili konexí diplomata Bohuslava Riegra, pravnuka Františka Palackého, který jim pomohl víza získat. Organizátorem nevšední svatební cesty se stal „náš známý, populární cestovatel a africký ,hunter‘ “240 Bedřich Machulka. Expedice doprovázená arabským personálem (předák, řidič, kuchař, sofragi – obsluha u stolu, dělník a preparátor) a domorodým stopařem241 vyrazila na dvou nákladních automobilech značky Ford 22. ledna 1931 z jihosúdánské Juby. Se sluhou Hassanem se Schwarzenbergovi seznámili již v Chartúmu, kde jim pomáhal se zavazadly, a poté jim posluhoval při plavbě

234 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 12 b/4, dopis V. Knížkové A. Schwarzenbergovi z 10. 3. 1937. 235 „Soeben aus Äquatorialafrika zurückgekehrt, finde ich Ihre freundliche Karte vor und gratuliere zu dem erlegten Löwen, der nach dem Foto schliessen, ein recht kapitaler Bursche zu sein scheint.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 12b/1, Korespondence (1937–1938), dopis F. Heska A. Schwarzenbergovi z 9. 8. 1938. 236 S prosbou o informace se na Schwarzenberga například obrátil mistr světa ve střelbě automatickou pistolí z Říma 1935 František Pokorný: „Nedávno zesnulý můj klient, pan Josef Kára, bývalý vrchní správce jednoho z Vašich velkostatků, vyprávěl mi svého času mnoho o Vašich loveckých podnicích v Africe. Věc ta mě jako závodníka ve střelbě jedno- i dvouručními zbraněmi po technické stránce nemálo zajímá. Doufal jsem, že o této technické stránce, totiž střelbě samé a docílených výsledcích, bude mi dopřáno pohovořiti s Vámi přímo. Budu musiti jednou vyhověti přáním naší střelecké veřejnosti a vydati knihu, jež by o střelbě kulí pojednávala samostatně. Nechci se v tomto směru omeziti na střelbu terčovou a závodní, kterou sám ovládám, nýbrž pokládám za vhodné probrati loveckou střelbu kulí, zejména v ohledu technickém. A zde jest mi zapotřebí zkušenosti cizích právě v oboru lovu mimoevropské zvěře.“ TAMTÉŽ, dopis F. Pokorného A. Schwarzenbergovi z 5. 4. 1938. 237 Afrika, země budoucnosti, Tradice, 1935, č. 2–3 (6–7), s. 62 (182). 238 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SAP, inv. č. 300, sign. VIII Fa1, Rodinné záležitosti, kart. č. 62, příkaz Schwarzenberské administrace pražské k zaplacení – odměna kuchaři Pavlíkovi za promítání filmu, 8. 1. 1931 239 TAMTÉŽ, doporučení pro získání víz pro lov v Belgickém Kongu z 30. 9. 1930. 240 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr Adolf 3c/1, novinový výstřižek, OBENBERGER, J.: Africká expedice dra Adolfa Schwarzenberga, Národní listy, 15. 1. 1931. 241 Jména a funkce jednotlivých členů expedice uvádí Machulka v žádosti o povolení průjezdu Súdánem. Kromě manželů Schwarzenbergových a své osoby uvádí šest domorodých sluhů, kterými jsou „Abdel Wahid Abd el Dabieh – hedman, Hussein Abd-el-Magid – řidič, Hassan Mohammed Mansur – sofragi, Gasm el Sid Mohammed – workman, Abdel Gader Ali – preparátor + Nariangwe Seyet Congalis“. AK NpM, B. Machulka, inv. č. N2A 135/4, Úřední doklady a písemnosti z loveckých výprav do střední Afriky (1930–1934), sign. AC17 – BD 1/4, žádost o povolení průjezdu Súdánem B. Machulky W. E. Walklyeovi (Sudan Government, Civil Secretary´s Department) z 6. 1. 1931.

84

parníkem do Juby. Ostatní „byli samí osvědčení a p[anu] Machulkovi již z  dřívějších cest dobře známí hoši a znamenití lovci a střelci“242, které Schwarzenberg osobně znal z předešlého safari do povodí řeky Dinderu. První tři týdny strávili v kraji mezi Nilem a Rudolfovým jezerem,243 poté se přes konžskou hraniční stanici Aba přesunuli do oblasti horního toku řeky Uele. „Jsou to nádherné krajiny s převládajícími savanami, galeriovými lesy, prostoupené houštinami a malebnými pohořími, kde skrývají se domorodé kmeny, patřící ke skupině Azandé.“244 Během března výprava území projela křížem krážem. Základnu si vybudovali ve vládní stanici Niangara, odkud vyráželi na lovy nebo za domorodci kmene Mangbetu.245 Cestovatelé se obdivovali jejich umění a všímali si kmenového uspořádání. Nejdéle se zdrželi na území tehdy ještě téměř neprobádaného konžského pralesa Ituri, kde se kromě lovu věnovali i sběrům hmyzu pro pražské a lucemburské muzeum. „V hlubokých a majestátních pralesích panuje zde velebné ticho a klid, ovšem že jen zdánlivý, rušený jen skřekem opic a různého ptactva. V noci, přečasto mlhovité a sychravé, prales ožije – se všech stran slyšeti zvuky žab a vřeskot opic, promíšený naříkavými nebo mrzutými hlasy poloopic a pronikavým křikem malých kopinatých damanů (Hyrax). K ránu proniká pralesem jasný hlas opic šimpanzů a četných opiček z rodu Colobus. Velká ‚vysoká‘ zvěř pralesa vede život tichý a opatrný: neslyšně probíhají k vodě četné druhy antilop a malí, lesní, červenavě zbarvení bůvoli – v hlubokém a tučném humuse pralesních mokřadů ryjí divoká prasata a obrovský lesní kanec druhu Hybochoerus Meinertzhageni. Dunění a praskot lámané vegetace prozrazují cestu stád světlohlavých slonů. Z opic je dosti hojným šimpanz a hluboko v lesích skrývá se lesní obr – gorilla. Kdesi v nejpustších částech pralesa neslyšně kráčí nádherná okapi, podivné, obrovské, nedávno popsané zvíře z příbuzenstva žirafy, ale kresby spíše na nějakou zebru upomínající. A v houštinách všude myriády hmyzu, brouků, nádherných motýlů a překrásných brouků a kobylek.“246 Z vládní stanice v Dingbě vyráželi na výlety podél řeky Nepoko a do okolí Mota, kde navštívili místní „zlatá pole“. Na úpatí pohoří Ruwenzori vášnivá zahradnice Hilda studovala exotické rostliny a dřeviny, jejichž semena si později nechala zaslat. Do civilizace se Schwarzenbergovi vrátili na konci března. Na březích Albertova jezera na pomezí Konga a Ugandy Adolf vyměnil ručnici za rybářské náčiní a pokusil se ulovit „sladkovodního žraloka Afriky“– tygří rybu, jež díky pověsti silného a agresivního giganta patřila mezi žádané úlovky. Po obhlídce „bílých“ farem a plantáží v okolí jezera se expedice rozdělila. Zatímco Schwarzenbergovi se sluhou Hassanem odjeli vlakem do Nairobi, Machulka se na několik příštích měsíců ponořil zpět do nekonečné zeleně konžských pralesů na řece Ituri. Než se Schwarzenbergovi vydali na další safari, několik dní si odpočinuli v luxusním hotelu Avenue v Nairobi, kde se Adolf cítil jako někde na londýnském předměstí. Rychle se rozvíjející aglomerace připomínala moderní architekturou evropské metropole. Jádro Nairobi tvořily vládní budovy, grandhotely, luxusní obchody renomovaných evropských firem s velkými výkladními skříněmi, evropskými prodavači a křiklavými reklamami a kina, kde se promítaly aktuální hollywoodské hity. V prašných ulicích pulzoval rušný automobilový provoz.247 Velkou část města zabírala indická čtvrť, jejíž základ tvořila původní zástavba z dob budování ugandské železnice, která si podržela asijský charakter. Indická komunita soustředila ve

242 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr Adolf 3c/1, novinový výstřižek, OBENBERGER, J.: Africká expedice dra Adolfa Schwarzenberga, Národní listy, 15. 1. 1931. 243 AK NpM, B. Machulka, inv. č. N2A 135/4, Korespondence s jednotlivci, sign. AC17 – BD 1/4, dopis B. Machulky A. Schwarzenbergovi z 24. 12. 1930. 244 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr Adolf 3c/1, novinový výstřižek, OBENBERGER, J.: Africká expedice dra Adolfa Schwarzenberga, Národní listy, 15. 1. 1931. 245 K problematice více KANDERT, J.: Afrika, Praha 1984, s. 221–225. 246 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr Adolf 3c/1, novinový výstřižek, OBENBERGER, J.: Africká expedice dra Adolfa Schwarzenberga, Národní listy, 15. 1. 1931. 247 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Zprávy J. J. o výpravě do Afriky, Popis cesty a lovecké zážitky pana dědičného prince Dra Adolfa Schwarzenberga v Africe 1934/1935, s. 49–50. Střípky z každodenního života Britské východní Afriky, stejně jako popis měst a destinací, přináší časopis Old Africa – Stories from East Africa´s past, vydávaný v Nairobi, Keňa. Více též: Leopard in the Kitchen: And Other Amazing Tales from East Africa, Nairobi, 2013.

85

Mapy vypracované Bedřichem Machulkou pro safari 1930/1931 (SOA Třeboň)

86

87

Bazar v Nairobi, 1906 (archiv autorů) shora: Cesta deštným pralesem, Ituri, Kongo 1930–1933 (Náprstkovo muzeum) Albertovo jezero, Kongo 1930–1933 (Náprstkovo muzeum) Hlavičkový papír Hotelu Avenue v Narobi (SOA Třeboň)

svých rukou většinu místního obchodu a početně převyšovala evropské usedlíky. Afričané, zejména Masajové a Kikujové, kteří si ve městě nenašli práci a nebyli schopní platit daně, se museli vystěhovat do rezervací. Na předměstí bylo vybudováno primitivní letiště, přistávací dráha s hangárem, v jehož bezprostřední blízkosti se potulovala stáda divokých zvířat. V okolí města se rozprostíraly plantáže a dobytčí farmy evropských přistěhovalců. Při toulkách městem Schwarzenbergovi zavítali na bazar. Doufali, že mezi domorodými prodavači a lidmi z ulice poznají atmosféru skutečné Afriky. K jejich nemalému překvapení bazar svým koloritem spíše připomínal Indii, protože „skoro vše, co by se jen trochu dalo nazvati obchodem, patří Indům nebo je při nejmenším od nich kontrolováno“248. Návštěva Nairobi hluboce zapůsobila na sluhu Hassana. Asi nejsilnějším zážitkem pro něj byla cesta hotelovým výtahem. „Člověk nemusí jako v Chartumu nosit zavazadla nahoru do pokojů panstva. Něco takové existuje právě jen v Nairobi. […] Že by něco takového bylo v Kairu, o tom Hassan pochybuje, neboť Nairobi je největším a nejkrásnějším městem na tomto světě.“249 Přípravou dubnového safari na území Keni byla pověřena nairobská firma Safariland. Výpravu vedl mladý bílý lovec Roy Home, jenž se později stal Adolfovým důvěrníkem. Keňská příroda zahrnující vysoké hory, tropické pralesy a hlavně rovinaté savany s početnými stády velkých afrických kopytníků oslovila manžele Schwarzenbergovy natolik, že se zde rozhodli získat stálé zázemí pro další lovecké expedice. Kvůli tomuto záměru nasměrovali safari do oblasti keňské vysočiny, do okolí městečka Nanyuki. Do Evropy se vrátili250 počátkem května 1931, „odvážeje velikou a cennou kořist loveckou“.251 Po vylodění v Brindisi je vyzvedl řidič a odvezl je do vily v Bordigheře, kde se s rodinou podělili o čerstvé dojmy ze svatební cesty. Adolf se především pyšnil úlovkem svého prvního lva.252 Hilda ulovila nejen lva, ale i buvola a dávala na odiv svou opálenou kůži.253

248 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Zprávy J. J. o výpravě do Afriky, Popis cesty a lovecké zážitky pana dědičného prince Dra Adolfa Schwarzenberga v Africe 1934/1935, s. 49. 249 Adolf na Hassana dále vzpomínal: „Účastnil se naší celé výpravy z Konga přes Ugandu a Kenyu do Sudanu, viděl Nairobi a je tedy scestovalý, jako by prošel celým světem. Vždy znovu vykládá o svých zážitcích v metropoli Nairobi a po každé nachází posluchače. Hlavním jeho triumfem však je vyprávění o tom, jak v Nairobi, když tam s námi přišel do hotelu, byl zaveden do pokoje, do něhož přišla i všechna zavazadla, a pak on i se všemi zavazadly se v tom pokoji vezl nahoru. Takový pokoj jede vzhůru, jak dlouho se chce, nejen do prvního, i do pátého a třeba desátého poschodí.“ SCHWARZENBERG, A.: Myslivecká výprava do Afriky, Stráž myslivosti 12, 1935, č. 17, s. 267. 250 Schwarzenbergovi se rozhodovali mezi zpátečním letem z ugandské Kampaly do Chartúmu a jízdou vlakem do přístavu v Mombase a následnou plavbou do Káhiry. Nakonec je Roy Home odvezl z Nairobi automobilem do Juby, odkud odletěli do Chartúmu. 251 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr Adolf 3c/1, novinový výstřižek, OBENBERGER, J.: Africká expedice dra Adolfa Schwarzenberga, Národní listy, 15. 1. 1931. 252 TAMTÉŽ, Afrikareise, dopis firmy Rowland Ward dr. Vancemu z  4. 9. 1931. Dopisem firma potvrzuje příjem instrukcí pro preparaci lvice ulovené A. Schwarzenbergem. 253 „I am wondering what the Princess´s relatives will think of the way she has been sunburnt.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, Roy Home (1931–1937), dopis R. Homea A. Schwarzenbergovi z 25. 6. 1931.

88

89

v pozadí: Manželé Schwarzenbergovi si prohlížejí pštrosí vejce, Keňa 1931 (Náprstkovo muzeum) shora: Hilda Schwarzenbergová s ulovenou gazelou Grantovou, Keňa 1931 (Náprstkovo muzeum) Manželé Schwarzenbergovi s uloveným buvolem, Keňa 1931 (Náprstkovo muzeum)

90

91

Po návratu do Evropy Schwarzenbergovi nadále financovali Machulkův tříměsíční pobyt v Belgickém Kongu. Machulka měl k dispozici dva nákladní vozy a pět domorodců, kteří mu pomáhali sbírat přírodniny a lovit zvěř. Aby se mohl snáze pohybovat v neznámých a neprostupných pralesích, navázal kontakt s trpaslíky z kmene Bambuti. Ti mu pomáhali nejenom při lovu, ale stali se také objektem jeho etnografického pozorování: „Trvalo ovšem dosti dlouho, než jsem si získal důvěru těchto lidiček. Naši průvodci je museli hodně přemlouvat. […] Muži byli velcí 110–150 cm, ženy daleko menší a děti úplně miniaturní roztomilá stvořeníčka. Všichni měli světle hnědou barvu pokožky, na těle – hlavně na prsou a na zádech – řídké chloupky, světlejší než barva pleti, byli úměrně rostlí, jenom ruce měli v poměru k ostatnímu tělu trochu delší, hruď měli téměř vesměs širokou a byli plni zdraví a pohyblivosti. Nikdy jsem mezi Bambuti neviděl chorobné postavy plné zapáchajících vředů jako všude mezi Balesi a Babiry.“254 Načerpané poznatky Machulka konzultoval s vyhlášeným odborníkem na trpasličí národy, krajanem Pavlem Šebestou255, jenž několik let před ním pobýval jako misionář a badatel právě v pralesích Belgického Konga.256Na konci července se Machulka přes úpatí pohoří Ruwenzori a vysočinu nad Eduardovým jezerem vrátil do Súdánu. Na základně v Chartúmu své sběry nahrubo roztřídil, předběžně popsal, pečlivě zabalil a zaslal do Evropy. Jelikož se úzkostlivě obával o křehký obsah zásilek, šest beden obsahujících „převážně sbírky brouků a hmyzu jím na Kongu z rozkazu p. prince sestavené“ osobně doprovázel až do Terstu.257 „Vyclívání byl bych rád sám přítomen,“ prosil Schwarzenberga a zdůraznil, že „plechovky se sbírkou hmyzu jsou velice choulostivé věci“ a při otevírání beden hrozí jejich poškození. 258 V Praze se na obsah beden již těšili entomologové z Národního muzea, kteří jej během dvou týdnů ve zvlášť vyčleněné místnosti ve spolupráci s Machulkou roztřídili, klasifikovali a rozdělili na tři části: první díl připadl Národnímu muzeu v Praze, druhý byl určen pro Národní muzeum Velkovévodství lucemburského (Grand-Duché de Luxembourg Musée National) a zbytek obohatil entomologické sbírky schwarzenberského muzea na zámku Ohrada. Již po zběžné prohlídce materiálu entomologové nadšeně hlásili objev zcela nových druhů, „a to nejen mezi drobnými druhy, ale kupř[íkladu] u goliášů, u velkých nosatých zlatohlávků. U motýlů jest a bude celá řada novinek“.259 Spokojený Schwarzenberg si přál, aby se novinky „pokřtily“ v Národním muzeu a dostaly druhové označení ,schwarzenbergii‘, ,luxemburgii‘ a část byla pojmenována po Machulkovi.260 Machulka s potěšením konstatoval: „Sbírky způsobily v muzeu rozruch. Dlouho již muzeum neobdrželo takový materiál. Byl jsem šťastným, když i sami odborníci prohlásili materiál i preparaci za prima. Těší mě, že všechna ta námaha a náklad s tím spojený byly účelnými […] Máme nejlepší naději, že několik druhů – novinek – ponese nové pojmenování: XX Schwarzenbergii.“261 Schwarzenberg

254 MACHULKA, B: c. d., s. 254. 255 Český misionář, etnograf, antropolog a lingvista Pavel Jáchym Šebesta (Paul Joachim Sebesta) se narodil 20. března 1887 ve Velkých Petrovicích ve Slezsku a zemřel 17. září 1967 ve Vídni. Po absolvování gymnázia se věnoval studiu filozofie, teologie, antropologie, archeologie a egyptologie ve Vídni a v Mödlingu. Roku 1911 byl vysvěcen na kněze. V letech 1912 až 1916 působil jako misionář u řeky Zambezi v portugalském Mosambiku. Jako rakousko-uherský občan zde byl za 1. světové války v roce 1917 zatčen a internován. Byl převezen do Portugalska, kde zůstal až do roku 1920. Věnoval se zde studiu v lisabonských koloniálních archivech. Po návratu do Vídně studoval jazykovědu a národopis, byl promován doktorem filozofie a začal působit jako profesor těchto oborů. Osvojil si znalost sedmi evropských jazyků a řady nářečí afrických a asijských kmenů. V letech 1924 až 1955 absolvoval dvě velké cesty do Asie a čtyři do Afriky. V letech 1929/1930, 1934/1935, 1949/1950 a 1954/1955 studoval v  Belgickém Kongu v oblasti tropického pralesa na řece Ituri život Pygmejů, o kterých publikoval několik knih, např. Bambuti. Die Zwerge von Kongo, Lipsko 1932 (tato kniha je uložena v zámecké knihovně v Hluboké nad Vltavou); Z přítmí pralesa, Praha 1928; Svítání nad pralesem, Praha 1929; V tropických pralesích, Praha 1935. K osobnosti P. J. Šebesty více KUNSKÝ, J.: c. d., s. 359–374.

Manželé Schwarzenbergovi s bílým lovcem Roy Homem a uloveným lvem, Keňa 1931 (Náprstkovo muzeum) Trofej buvola kaferského uloveného Hildou Schwarzenbergovou v Keni v roce 1931 (Přírodovědecké muzeum NM) Adolf Schwarzenberg přihlíží zubařskému zákroku, Keňa 30. léta 20. století (Náprstkovo muzeum)

92

256 Šebestovy knihy znal i Schwarzenberg: „Für das mir überreichte Exemplar Ihres gemeinsam mit Dr. P. Šebesta herausgegebenen Werkes ‚Antropologie středoafrických pygmejů v Belgickém Kongu‘, sowie Ihrer Abhandlung über die Buschmänner Südwestafrikas in der Zeitschrift des internationalen Institutes für afrikanische Sprachen und Kulturen sage ich Ihnen verbindlichsten Dank. Ich werde diesen beiden wissenschaftlichen Werke mit grossem Interesse lesen, umsomehr als ich den blegischen Kongo von meinen Afrikareisen gut kenne.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 11/c, Dedikationen von Schriftstellern und Künstlern: dopis A. Schwarzenberga V. Lebzelterovi z 10. 4. 1934. 257 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Afrikareise, Zásilka z Afriky, 30. 6. 1931. 258 TAMTÉŽ, B. Machulka, dopis B. Machulky A. Schwarzenbergovi z 6. 8. 1931. 259 TAMTÉŽ, dopis B. Machulky A. Schwarzenbergovi z 16. 9. 1931. 260 TAMTÉŽ, dopis L. Plischka B. Machulkovi z 14. 10. 1931. 261 TAMTÉŽ, dopis B. Machulky A. Schwarzenbergovi z 16. 9. 1931.

93

v pozadí: Muž kouřící dýmku, Babira, Kongo 1930–1933 (Náprstkovo muzeum) Ženy z kmene Bambuti, oblast Ituri, Kongo 1930–1933 (Náprstkovo muzeum)

94

95

Machulkovi velkoryse nabídl, že mu uhradí výlohy spojené s cestou do Lucemburku, bude-li chtít osobně sběry předat a uspořádat v muzeu přednášku. Machulka nabídku rád přijal a v Lucembursku přednášel již v listopadu téhož roku. Sbírka, jež v  pražském Národním muzeu skutečně dostala označení Collectio Schwarzenberg, obsahovala „rozmanitý hmyzí materiál, kusově i druhově velice četný, pozůstávající z velikého počtu krásných afrických motýlů v sáčcích a dále z velmi bohaté kolekce rozmanitých nádherných brouků a jiných hmyzů“262. Šéf zoologického oddělení Jan Obenberger zhodnotil velkorysý dar následovně: „Přinesená kořist byla opravdu skvělá a Národnímu Museu dostalo se daru nezvykle cenného. Sběry páně Schwarzenbergovy obsahovaly spoustu přenádherných motýlů, z nichž většina jest pro naše sbírky novinkou, třebas že naše sbírky motýlů jsou neobyčejně bohaté: sběr kobylek a strašilek je velmi zajímavý, neobyčejně bohatě jsou rovněž zastoupeni i brouci. Mezi těmito imponují série nádherných zlatohlávků a zvláště i obrovských goliášů. Ohromní tito brouci létají z večera prudce na světla reflektorů. Mezi přinesenými druhy jedním z nejcennějších je Goliathid Fornasinus russus Kolbe. Jistě i řada nových a neznámých forem jest v tomto materiálu, přivezeném v obrovské bedně.“263 Novinové zprávy opěvující Schwarzenbergův dar i popis exotické svatební cesty jihočeského šlechtického páru vzbudily všeobecnou pozornost. Představitelé vědeckých institucí viděli ve Schwarzenbergovi potencionálního štědrého mecenáše, dobrodruzi toužící po Africe naivního sponzora svých cest. Řada z nich se na něj obrátila s žádostí o financování vědecké expedice, jiní jej přizvali k účasti, další nabízeli své služby „zkušených průvodců a hunterů“.264 Redaktor Národních listů Vladislav Forejt Alan například Schwarzenberga požádal, zda by se mohl „na vlastní náklad účastnit příští cesty do Afriky“. Realisticky uvažující Adolf jej stejně jako ostatní odmítl: „Bohužel však nemám v úmyslu podniknouti v dohledné době podobnou cestu, poněvadž tíživá hospodářská krize, kterou pociťuji tím více, že provedením pozemkové reformy byl i náš rodový majetek co nejvíce postižen, bohužel i mne nutí k všeobecnému omezení výdajů.“265 Aby si však Schwarzenbergovi přece jen mohli pravidelné „zimní prázdniny“ v Africe dovolit, Adolf značně omezil výdaje na jiné koníčky. Pozastavil členství v několika spolcích (například v Golfovém klubu Praha), zrušil vídeňskou dostihovou stáj My hope, kterou provozoval společně s přítelem Leopoldem Lobkovicem, prodal dostihového koně Percy Glorie nebo zredukoval počet „ročáků“, které vydržoval napůl s březnickým Johannem Pálffym ve stájích hřebčince v Napajedlech.266

shora zleva: Žena z kmene Babira, Kongo 1930–1933 (Náprstkovo muzeum) Bedřich Machulka s ženami z kmene Bambuti, oblast Ituri, Kongo 1930–1933 (Náprstkovo muzeum) Starý lovec z kmene Bambuti, oblast Ituri, Kongo 1930–1933 (Náprstkovo muzeum)

262 TAMTÉŽ, novinový výstřižek, OBENBERGER, J.: Africká expedice dra Adolfa Schwarzenberga, Národní listy, 15. 1. 1931. 263 TAMTÉŽ. 264 „V záležitosti cestovatele Kopeckého a spol. obrátil jsem se o informaci na cestovatele A. V. Friče a týž mi právě telefonuje následující informace, které obdržel od svých důvěrníků: P. Kopecký, býv. legionář, trafikant na Žižkově – hledá stále někoho, kdo by chtěl jeho expedici do Afriky financovati a udává, že by se mělo filmovat, že by jel najmutou hamburskou jachtou a nerad mluví a píše česky. Bří Vojtěchové, mají nějaký velkostatek na Moravě, stále se ale zabývají nějakými vynálezy, na vše naběhnou, takže již podobné pokusy stály hodně peněz; akad. sochař Vojt dělal loni cestu po Africe, ale sám je vyloženým dobrodruhem, kdežto druhý jeho společník Dr. Baum je seriosní a proto se rozešli […] Všechny tyto osoby jsou prý vyložení Hochstapleři.“ TAMTÉŽ, Afrikareise, dopis ředitele Hausdorfa L. Plischkovi z 16. 1. 1934. 265 TAMTÉŽ, dopis Adolfa Schwarzenberga Vladislavu Forejtovi ze 17. 12. 1931. Poté, co Schwarzenberg začal uveřejňovat své cestopisy na stránkách Národních listů, oslovil ho Forejt znovu a nabídl mu, aby se účastnil automobilové cesty z Jižní do Severní Ameriky přes Argentinu, Bolívii, Peru, Kolumbii, Panamu, Střední Ameriku, Mexiko až do USA. Cestu naplánoval na půl roku. I tentokrát ho Schwarzenberg odmítl s tím, že „právě jsem přijel z delšího pobytu v Africe a musím se nyní pilně věnovati rozsáhlým pracím, spojených se správou našich statků“. Doporučil mu, aby se obrátil na hraběte Viléma Kolovrata, který cestu po Jižní Americe již absolvoval. TAMTÉŽ, dopis V. Forejta A. Schwarzenbergovi z 18. 3. 1933 a dopis A. Schwarzenberga V. Forejtovi z 12. 4. 1933. 266 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, F. P. b., dr. Adolf /2a, Schwarzenberská ústřední účtárna, Přehled výdajů Adolfa Schwarzenberga, říjen 1930 až březen 1931. Též SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, F. P. b., dr. Adolf 5c, Apanage.

96

97

Výprava na přelomu let 1932 a 1933 Ačkoliv Schwarzenberg kvůli finančním potížím další expedici odkládal na neurčito, do Afriky se vrátil po necelých dvou letech. Osud expedice byl dlouho nejistý, jelikož Národní banka razantně omezila vývoz valut do zahraničí. Schwarzenberg, který chtěl zároveň financovat druhé sběratelské safari, se obrátil prostřednictvím Machulky na Jana Obenbergera, aby požádal prezidium Národního muzea o intervenci u Národní banky k uvolnění peněz. Obenberger informoval své nadřízené, že „letošního roku hodlá podniknouti známý osvědčený příznivec Národního musea v Praze pan JUDr. Adolf Schwarzenberg velikou loveckou výpravu do Afriky, jejímž zorganizováním, vedením a osobním vůdcovstvím pověřil našeho známého příznivce a mnohaletého vůdce loveckých a vědeckých expedicí po Africe pana Bedřicha Machulku“ a že „výprava tato navštíví opět nejzajímavější a na lovnou zvěř všeho druhu nejbohatší končinu střední Afriky, kde pan B. Machulka hodlá se zdržeti minimálně jeden rok“.267 Schwarzenberg velkoryse přislíbil, že veškeré úlovky daruje pouze Národnímu muzeu v Praze, kde budou doplněny do stávající Collectio Schwarzenberg.268 Machulka následně konzultoval s kurátory zoologického oddělení, na které druhy hmyzu a obratlovců se má zaměřit. Kurátoři vytipovali především druhy, které ve sbírkách zatím chyběly. Schwarzenberg odhadl náklady sběratelského safari na půl milionu korun a požádal doktora Obenbergera, „aby se tedy presidium Národního Musea z moci úřední zasadilo u ředitelství Národní banky československé v Praze, aby uvedeným pánům, k této cestě a k těmto účelům byl povolen vývoz zmíněných potřebných valut a aby takto byl umožněn dosud největší akvisiční podnik podniknutý ve prospěch Národního Musea v Praze“.269 Národní banka prosby vyslyšela a potřebné peníze uvolnila. Jelikož část rozpočtu týkajícího se sběrů v Kongu nakonec uhradilo lucemburské muzeum, získalo nejcennější kusy. Vedle finančního zajištění ohrožoval odjezd expedice i Hildin zdravotní stav. Ta po akutním zánětu slepého střeva podstoupila v Německu náročnou operaci, která si vyžádala zdlouhavou rekonvalescenci.270 Druhá africká cesta manželů Schwarzenbergových se zvolenou trasou zásadně lišila od ostatních. Aby Adolf manželce představil místa, kam byl „komandován“ za světové války, vypravili se na černý kontinent přes Blízký východ. Schwarzenberg po čtrnácti letech navštívil známá místa v Turecku, Palestině a v Sýrii, kde si užíval role zkušeného a s místními zvyky obeznámeného průvodce své ženy. Na cestu vyrazili před půlnocí 28. prosince roku 1932 z Bordighery. První noc strávili v lůžkovém kupé ve vlaku do Milána, kde přestoupili na Orient Express. Do Istanbulu přijeli na Silvestra. Bosporskou úžinu překonali v motorovém člunu a na asijské straně nasedli do vlaku jedoucího do libanonského Rayaku.271 Schwarzenberg pozorně sledoval trasu a s nostalgií si připomínal místa, která poznal za války.272 Poměry v mladé turecké republice hodnotil kriticky: „Když jsem zde byl posledně, nosili Turci fezy a byli ještě dosti věřícími mohamedány. Dnes je všechno poevropštěno, zmodernizováno a odnáboženštěno. Turecko pozbylo téměř všeho svérázu, jejž jsem za války poznal a si cenil.“273 Některé reálie ovšem zůstaly přesně takové, jaké je Schwarzenberg poznal před čtrnácti lety. Po podaném občerstvení v jídelním voze si povzdychl: „Skopové, skopové a zase skopové!“274 „Smál jsem se až k slzám, když při večeři má choť, Hilda, s hlasem rozechvělým mi dala přičichnouti k čokoládovému

Šeková knížka pobočky Barclays Bank v Chartúmu užívaná Bedřichem Machulkou (SOA Třeboň) Pohled na Istanbul (SOA Třeboň) Nový most v Istanbulu (SOA Třeboň)

267 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, F. P. b., dr. Adolf 4a-c, dopis J. Obenbergera prezidiu Národního muzea v Praze z 30. 9. 1932. 268 TAMTÉŽ. 269 TAMTÉŽ. 270 „My wife was in Munich and got an attack of appendicitis. She had to be operated, but is feeling alright now.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, Roy Home (1931–1937), dopis A. Schwarzenberga R. Homeovi z 14. 3. 1932. 271 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, F. P. b, dr. Adolf, 3c/1, Afrikareise, Reiseerlebnisse – Ende 1932/Anfang 1933, s. 2. 272 V Adaně si připomněl hostinu u příležitosti předání úřadu vrchního velitele do rukou Mustafy Kemala. TAMTÉŽ. Znovu ocenil krásu pohoří Tauru. Litoval jen rychlé jízdy vlakem, protože „za války tato jízda byla mnohem hezčí, bylo lze ji více užíti, protože byla pomalejší“. SCHWARZENBERG, A.: Myslivecká výprava, s. 261. 273 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, novinový výstřižek, SCHWARZENBERG, A.: Schwarzenbergova lovecká výprava do Afriky, část I. Cesta do Afriky, Národní listy, 7. 1. 1934, s. 15. 274 TAMTÉŽ, Afrikareise, Reiseerlebnisse - Ende 1932/Anfang 1933, s. 2.

98

99

Mapy turistických cílů v povodí Nilu (SOA Třeboň)

100

101

nákypu, jenž obzvláště výborně zaváněl skopovinou.“275 Z  Rayaku, kam přijeli 2. ledna 1933, pokračovali automobilem do Bejrútu a dále podél pobřeží do Haify, kde nastoupili do lůžkového vozu, který je přes noc dopravil do Lyddy. Taxíkem dojeli do Jeruzaléma, kde se ubytovali na jednu noc v hotelu Fasia. Ve společnosti tureckého přítele, jenž za války pracoval pro rakousko-uherskou armádu jako tlumočník, navštívili památná místa v Betlémě a Jeruzalémě. Jejich atmosférou byli zklamáni, neboť „tato posvátná místa ztrácejí na svém nimbu, protože se jimi tak živě obchoduje. Tu na rohu františkán dává příchozímu svatý obrázek, vedle opět pop nabízel svíčku a naproti mohamedán tiskl do ruky olivovou ratolest“.276 Přes Jaffu a Tel Aviv se vrátili do Lyddy. Schwarzenberg přemýšlel o budoucnosti Palestiny, jež tehdy byla pod britskou mandátní správou. Považoval ji za „stát“, „jenž by jistě měl míti dobrou budoucnost. Zatím však jest mi hádankou, jak se s židy snesou Arabové, kteří jsou ve většině“277. Egyptské hranice manželé Schwarzenbergovi překročili 5. ledna 1933 u Rafy a pokračovali přes Sinajský poloostrov do Port Saidu, kde na lodi překonali Suezský kanál. Cestu vlakem z Port Saidu do Káhiry jim zpestřil kouzelník, „jenž ze svých úst tu vylovil kuře, hned dal zase zmizeti peníze“278. Následujících čtrnáct dní věnovali poznávání egyptských památek. Cestovní plán navrhl Bedřich Machulka a jeho realizaci zajistila cestovní kancelář D. E. Munariho. Dva volné dny v Káhiře strávili v oblíbené čtvrti Muska, kde navštěvovali rozličné bazary a krámky. Adolf oprášil arabštinu a smlouval nebo jen tak klábosil s obchodníky. Na památku si koupili různé džbány a voňavky. Na palubě Cookova turistického parníku Sudan zavítali do chrámového komplexu Abydos, „jenž upoutá vždy, i když jej vidíme po několikáté“279, a Dendera. Tento „chrám z doby ptolemajské, nelíbí se mi toliko jako Abydos, skýtá však mnoho poučení,“280 poznamenal si Adolf. Přestože výlety byly organizované a zahrnovaly výklad místního průvodce, Schwarzenbergovi dávali přednost individuálním prohlídkám a nenechali se „jako stádo voditi dragomanem“.281 Týden mezi 10. a 16. lednem strávili v Luxoru. Zásluhou Bedřicha Machulky282 se role společníka a průvodce ujal egyptolog Jaroslav Černý,283 jenž se zde v rámci francouzské koncese podílel na archeologickém výzkumu.284 „Dr. Černý, jenž jako epigraf jest zvláštním znalcem nápisů hieratických, se vzácnou roztomilostí vysvětlil nám mnohé velmi názorně a podrobně.“285 Společně navštívili například hroby stavitelů královských hrobek, které „jsou dobře zachovalé, vykazují poměrně pěknou výzdobu a leží namnoze hluboko ve skále“286. Adolf Schwarzenberg byl nadmíru spokojený, litoval pouze, že se tentokrát nepodařilo zprostředkovat setkání s objevitelem Tutanchamonovy hrobky Howardem Carterem.287 Po hektických dnech strávených prohlídkami památek nastávaly poklidné večery, kdy manželé Schwarzenbergovi navštěvovali domácnosti „urozených Arabů“, kde, jelikož byl právě měsíc ramadán,

275 TAMTÉŽ, novinový výstřižek, SCHWARZENBERG, A.: Schwarzenbergova lovecká výprava do Afriky, část I. Cesta do Afriky, Národní listy, 7. 1. 1934, s. 15. 276 Zásadový Schwarzenberg kupčení s vírou tvrdě odsuzoval: „[…] jsou zajisté každý jiné víry a liší se navzájem od sebe ve svém nitru snad ještě více než navenek, ale v jednom všichni jsou stejní: očekávají peněžitý dar, zvaný almužnou nebo bakšišem.“ TAMTÉŽ. 277 TAMTÉŽ. 278 TAMTÉŽ. 279 SCHWARZENBERG, A.: Myslivecká výprava, s. 261.

shora zleva: Rayak, 1936 (archiv autorů)

280 TAMTÉŽ, s. 263.

Drobná tiskovina v arabštině z fondu Adolfa Schwarzenberga (SOA Třeboň)

282 „Adresa onoho egyptologa z Prahy jest přiložena na jeho visitce. […] Bude si pokládat za čest, bude-li moci ukázati Vaší Jasnosti zejména vykopávky.“ TAMTÉŽ, Bedřich Machulka, dopis B. Machulky A. Schwarzenbergovi z 27. 12. 1932.

Turistický pas Hildy Schwarzenbergové pro návštěvu staroegyptských památek, 1932–1933 (SOA Třeboň)

283 Jaroslav Černý (22. 8. 1898 – 29. 5. 1970) byl významný český egyptolog. Ve 30. letech 20. století se účastnil francouzských vykopávek v Údolí králů v Dér el-Medíně v oblasti někdejšího Vesetu. Po druhé světové válce odešel do Velké Británie. Působil jako profesor na univerzitě v Londýně a Oxfordu. Ve své době patřil k největším znalcům egyptského jazyka a hieratického písma období Nové říše. Jeho knihovna byla největší soukromou egyptologickou knihovnou, dnes pod jménem Knihovna Jaroslava Černého patří Českému egyptologickému ústavu.

281 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, novinový výstřižek, SCHWARZENBERG, A.: Schwarzenbergova lovecká výprava do Afriky, část II. Do Luxoru, Národní listy, 19. 1. 1934, s. 4.

284 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, novinový výstřižek, SCHWARZENBERG, A.: Schwarzenbergova lovecká výprava do Afriky, část II. Do Luxoru, Národní listy, 19. 1. 1934, s. 4. 285 TAMTÉŽ. 286 SCHWARZENBERG, A.: Myslivecká výprava, s. 263. 287 TAMTÉŽ.

102

103

naslouchali předčítání z Koránu.288 Adolf Schwarzenberg byl atmosférou Luxoru nadšený. „Je tu vždy tolik zajímavého, poučného, ale také nového k vidění, že opravdu na psaní nezbývá času.“289 Z Luxoru pokračovali do Asuánu, kde nakupovali suvenýry a navštívili ležení bišarinských Arabů, jež Adolfa zrovna nenadchlo: „Nic zvláštního […] typické zařízení na vykořisťování cizinců.“290 Cestou autem do Shellalu míjeli starověké lomy, které upoutaly Adolfovu pozornost již při jeho první návštěvě Egypta s rodiči, což jej inspirovalo k dopisu matce: „Určitě si ještě pamatuješ na tento kamenný lom, leží tam nedodělaný, napůl vytesaný obrovský obelisk, pravděpodobně z doby Ramsese II. Všechno ze žuly. Odtud pocházejí všechny velké sochy a obelisky. Obrovská práce tu byla odvedená pouze lidskou silou. Opravdu nevím, zdali by se dalo provést totéž i dnes, přes veškeré stroje, pokrok a techniku.“291 Dále na jih k súdánským hranicím pokračovali známou cestou na palubě nilského parníku Lotus. Chrám v Abú Simbel viděli pouze v noci z lodi. Jelikož byl osvětlený elektrickým světlem, mohli si v klidu vychutnat pohled na obrovité sochy Ramsese II.292 Po dvoutýdenním pobytu byl Adolf egyptskou kulturou zcela ohromen a již snil o další návštěvě. „Kdybych měl sebevíce času, věděl bych, jak ho využít.“293 Zato následující jízda vlakem z Wadi Halfy přišla Adolfovi nekonečná a nepříjemná. Cestovatele sužovalo vedro a obtěžoval je jemný pouštní písek, který na všem ulpíval a „dral se do úst, nosu a očí“294. Horka nepolevovala ani v noci. „Na této cestě hlavním zaměstnáním jest potiti se a prolévati se ledovými limonádami. Mezitím hrajeme patience, jež vytrvale prohrávám. Mám pocit, že mi vysychá hmota mozková.“295 Ke všemu ho ještě rozbolely zuby, ostatně „jako vždy v Africe“296. Dne 22. ledna konečně přijeli do Chartúmu, kde se na nádraží přivítali s oblíbeným sluhou Hassanem, který je pak provázel až na safari.297 V Chartúmu se Schwarzenberg shledal i s dalším známým z minulé expedice, bílým lovcem Royem Homem.298 Společně diskutovali nad strategií ohledně zamýšleného nákupu pozemku v Keni. Schwarzenberg se snažil záležitost rychle uzavřít, jelikož cena půdy v Keni byla aktuálně velmi příznivá. „Nedomýšlím se, že by to byl nějaký báječný obchod, ale za dnešních nejistých poměrů

288 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, novinový výstřižek, SCHWARZENBERG, A.: Schwarzenbergova lovecká výprava do Afriky, III. Z Assuanu do Omdurmanu, Národní listy z 27. 1. 1934, s. 6. 289 SCHWARZENBERG, A.: Myslivecká výprava, s. 263. 290 TAMTÉŽ, s. 264. 291 „Du wirst Dich noch erinnern an diesen Steinbruch, es liegt dort ein unfertiger, halb ausgemeisseltern, kolosaler Obelisk, wahrscheintlich aus der Zeit Ramses II. Alles Granitfelsen. Arbeit wurde da nur mit Menschenkraft vollbracht. Ob mal derartigen heutzutage trotz Maschinen, Zivilisation und Technik vollbringen können.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Afrikareise, Reiseerlebnisse – Ende 1932/ Anfang 1933, Blatt 2.

zleva shora: Hliněná váza, severní Afrika 30. léta 20. století (Náprstkovo muzeum) Fez zdobený výšivkou, Afrika 30. léta 20. století (Náprstkovo muzeum) Muslimský růženec, Afrika 30. léta 20. století (Náprstkovo muzeum)

292 TAMTÉŽ, novinový výstřižek, SCHWARZENBERG, A.: Schwarzenbergova lovecká výprava do Afriky, část III. Z Assuanu do Omdurmanu, Národní listy, 27. 1. 1934, s. 6. 293 SCHWARZENBERG, A.: Myslivecká výprava, s. 264. 294 TAMTÉŽ. 295 TAMTÉŽ. 296 „Habe wie immer in Afrika, Zahnschmerzen bekommen und lasse mir bei einem einheimischen Zahnarzt Nerv töten.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Afrikareise, Reisebericht Nr. 3, 19. 2. 1933. 297 Podle Machulkových instrukcí: „Hassan čeká na nádraží a přiveze do hotelu dvě transportní bedny na zavazadla, které pak půjdou jako ,Mitgepäck‘ do Port Sudanu. Hassan má peníze jenom na jeho vlastní útratu. Račte mu koupit lístek III. Cl. – během jízdy může docházeti do spacího oddělení k posluze. V  transportních bednách jsou věci došlé z  Nairobi. Vše je čerstvě vyprané a vyžehlené.“ V  Chartúmu pobývali Schwarzenbergovi od 22. 1. do 26. 1. 1933. SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Bedřich Machulka, dopis B. Machulky A. Schwarzenbergovi z 18. 1. 1933. 298 Původně se Roy Home chtěl výpravy také účastnit a Schwarzenbergovi nabídl své služby: „I am very interested to hear that you are planning your next safaris out here. Please let me know your decision. I sent you an R. E. A. A. A. [Royal East African Automobile Association] booklet explaining about that Sahara trip, enclosed in Martin Johnsons lion book. Please remember that I should love to be with you for the whole trip. During the time that you would be touring to see sights I could drive you gratis, and you would only have to pay me when we are actually hunting.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, NO, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, Roy Home (1931–1937), dopis R. Homea A. Schwarzenbergovi z 14. 6. 1932.

104

105

v celé střední Evropě podobná záloha snad ani není tak velikou pošetilostí […]. Snad tam někdy zakotvím, až půjdu ‚do pense‘. “ 299 Aby Homeovi usnadnil další vyjednávání, vystavil mu ve věci nákupu pozemku plnou moc. Podle Machulkových instrukcí manželé Schwarzenbergovi dokoupili zásoby, zaplatili a vyzvedli lovecké licence, přebalili věci do transportních beden a vyrazili do nedalekého Omdurmánu. Po dlouhém smlouvání s domorodci zde zakoupili několik kožených pásů a polštářů, kterými později vyzdobili interiéry lovecké chaty ve Staré oboře nedaleko Hluboké nad Vltavou. Chtěli si pořídit i další suvenýry, ale „bohužel je měsíc postu Ramadan, lidé pracují velmi nepravidelně, některé obchody jsou v tu, některé v onu hodinu uzavřeny. O půl šesté, když zapadá slunce, zavírají se skoro všechny krámy, neboť v tuto dobu v měsíci Ramadanu každý pravověrný mohamedán jde k jídlu, kterážto požehnaná činnost trvá obyčejně po celou noc“300. Z Omdurmánu pokračovali na severovýchod k pobřeží Rudého moře, kde pro ně Machulka v okolních horách vybral lovecké revíry. Ubytovali se v Port Súdánu ve stejnojmenném hotelu. Navštívili guvernéra provincie a autem vyráželi do okolí města, kde nebylo „nic pozoruhodného, kromě jednoho rozsáhlého, k samovolnému sesutí odsouzeného solného dolu“301. Velkým zážitkem naopak byla plavba na moři, během které pomocí věder se skleněným dnem pozorovali „množství korálových trsů nejkrásnějších barev a rozmanité ryby“302. Následujícího dne, 28. ledna, je vyzvedl řidič nákladního auta303 a za asistence domorodého policisty je přes Suakin a Tokar dovezl do základního loveckého tábora v Khor Gadraneitu.304 Cílem čtyřtýdenního safari v pohoří Karora se staly trofeje kozorožců a antilopy kudu. Prvního dne se výprava v čele s Machulkou vydala po stopách kozorožců ibex. Lovce doprovázeli osvědčení arabští pomocníci z Chartúmu. Na práci stopařů a naháněčů Machulka domluvil muže z místního kmene Beni Amir. Podle Adolfova popisu to byli „nevelcí černí divoši, bez pokrývek hlavy, za to však s hustým vlasem, splývajícím vlnovitě s temene kolem celé hlavy, vyjma čelo. Ty vlasy musím popsati blíže, zaslouží opravdu několika slov. Maží se totiž rozpuštěným ovčím sádlem a nikdy se nemyjí. Jsou následkem toho úplně spletené a houští pralesa nepodobné. V nich bývá zatknuta dřevěná tyčinka jako dlouhé párátko, jehož oba konce vyčnívají po stranách hlavy“305. Svou nakažlivou veselostí a bezprostředním chováním, kterým připomínali malé děti, si získali srdce manželů Schwarzenbergových.

299 Schwarzenberg, A.: Myslivecká výprava, s. 265. 300 TAMTÉŽ. 301 TAMTÉŽ. 302 TAMTÉŽ. 303 „28. ledna jsme vstávali o 6. hodině ranní, neboť jsme si den předtím objednali na půl sedmou hodinu nákladní auto. Zběhlo se to takto: Když jsme přijeli do hotelu, objevil se jakýs Arab a tvrdil, že je majitelem auta z Chartumu, pro nás objednaného. Vyjednal jsem s ním tedy podmínky další jízdy. Nazítří ráno je na chodbě slyšeti obrovský rámus. Vykoukl jsem ven a vidím, že na stanovišti stojí tři auta a vedle nich se hádají čtyři Arabové. Každý z nich tvrdil, že je objednán. Jeden se odvolával na policii, druhý na Machulku, jiný opět na vládu, a můj včerejší Arab posléze, nikoliv neprávem, na mne, zároveň však také na policii. Nějakou chvíli řvali jsme všichni jako o závod i s naším sluhou Hassanem. Konečně jsem řekl, že dám zavolat policii. V zápětí zmizel včerejší Arab a po dlouhém vyjednávání jsem si jednoho Araba vybral a tu ostatní čeládku odehnal.“ TAMTÉŽ, s. 265–266. 304 „Za průvodce nám byl přidělen policista, jenž odešel domů pro svoje věci a vrátil se s černě podmalovanýma očima, zřejmě jsa si plně vědom své tímto způsobem zdokonalené krásy. Byl to vskutku hezký muž. Naše cesta vedla nejprve rozsáhlými bavlníkovými plantážemi a ztrácela se dále ve stepi. Náš krasavec vedl nás dobře, neboť byl cestu předtím prozkoumal a označkoval. Náhle zůstaneme ve tmě státi; někdo volá z auta a zvenčí slyšíme odpověď. Jako by s nebe spadli, stojí před námi dva jezdci na velbloudech a již cválají před autem, ukazujíce nám cestu ke karavaně. Toto nenadálé objevení se velbloudů s jejich jezdci, zahalenými v bílá roucha, působilo ve tmě divukrásným dojmem […] Záhy jsme byli u karavany v ležení, pozdravili se s Machulkou a známými lidmi.“ TAMTÉŽ., s. 266. 305 Adolf Schwarzenberg si o těchto lidech dále poznamenal: „Lid zdejší přináleží kmeni Beni Amr; pokud obývá hory, je velmi divoký a podle všeho se o vysokou vládu naprosto nestará. Je prý velmi nedůvěřivý, avšak nabyl-li ke komu důvěry, je naprosto spolehlivý. Podle jména jsou to mohamedáni, mluví svou vlastní řečí, jíž, pokud vím, se dosud žádný Evropan řádně nenaučil. Mnozí z nich mluví též arabsky, arci jen málokteří správně. To tedy je naše společnost pro nejbližší dobu.“ TAMTÉŽ. Ve zkrácené verzi též SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Afrikareise, novinový výstřižek, SCHWARZENBERG, A.: Schwarzenbergova lovecká výprava do Afriky, část IV. Z Chartumu do tábora v Khor Gadraneitu, Národní listy.

106

shora zleva: Skalní chrám v Abú Simbel (Náprstkovo muzeum) Kožené polštáře, Súdán 1933 (SZ Hluboká) Lovec Mohamed z kmene Beni Amir s kozorožcem uloveným Adolfem Schwarzenbergem, Red Sea Province, Súdán 1933 (NZM Ohrada)

107

shora: Kůže levharta, úlovek Alexandra Thurn-Taxise, Keňa 1924 (Přírodovědecké muzeum NM) Trofej kozorožce núbijského, lovec Adolf Schwarzenberg, Red Sea Province, Súdán 1933 (Přírodovědecké muzeum NM)

V neschůdném terénu se výprava pohybovala na velbloudech nebo pěšky, což Machulka avizoval dopředu: „Celou cestu děláme velbloudy – i jezdecká zvířata jsou velbloudi – opatřil jsem pohodlná sedla – pravé pohovky. Honit se může jenom pěšky.“306 Počáteční rozpaky z jízdy postupně vystřídalo nadšení307 a Adolf, který na černém kontinentě vyzkoušel snad všechny dostupné dopravní prostředky, zkonstatoval, že „nejmilejší jest mi velbloud. Jeho pomalý a rytmický chod umožňuje lépe vychutnati krajinu, poznati její různosti a podržeti v paměti její rázovitost“308. Zato pěší přesuny v členitém a kamenitém terénu dělaly tělnatému Schwarzenbergovi problémy. „Naši šikari vlekli Hildu s sebou – já na takové tempo nestačil.“309 „Nohy domorodců zůstávají stále bez úhony. Jak by vypadaly naše nohy, kdybychom museli kráčet bosi nebo nanejvýš v chatrných sandálech jako domorodci?“310 V hornaté krajině zbrázděné hlubokými a táhlými údolími, označovanými jako khor, probíhal lov podle jiného scénáře, než byli Schwarzenbergovi doposud zvyklí. Jelikož se k plachým zvířatům lovci nemohli přiblížit až na ránu, museli je do potřebné vzdálenosti nahnat domorodci. Naháněčů bylo potřeba někdy patnáct, jindy až šedesát.311 Kromě kozorožce se Adolfovi podařilo skolit i levharta, a to poměrně netradičním způsobem: „Sotva jsme se dostali na své stanoviště, viděli jsme, jak na protějším svahu se přesazuje levhart a mizí ve svém útulku […]. Když jsme přišli k jeho doupěti, střelil jsem dovnitř – bezvýsledně […] I rozdělali jsme u vchodu do doupěte za příznivého směru oheň. Domorodci, jak se zdálo, se našemu počínání smáli, neboť byli přesvědčení, že je doupě prázdné. Tomu jsem konečně sám počal věřit […] Náhle jsme slyšeli v jeskyni zavytí – tedy přece! Chlapík je uvnitř. Ale ven nevylezl. Vytí pak ustalo, domorodci tvrdili, že už je mrtev. Náš druhý šikari (stopař) se zástupem ostatních domorodců vlezli do jeskyně, naplněné kouřem a vytáhli mladou, mrtvou levhartici. Obrovská radost na všech stranách. Kůže byla velmi světlá, skoro bílá s černošedým žíháním a velmi jemná.“312 Když svého kozorožce dostala i Hilda, expedice se 6. února přesunula jižněji směrem k eritrejským hranicím na lov antilopy kudu, která „sluje arabsky ,Nyelet‘ nebo ,Nyalet‘, zde však říkají lidé ,garva‘ “313. Lov byl zdlouhavý a bezvýsledný: „Do kopce – s kopce. Jeli jsme dílem na našich velbloudech, dílem šli celé hodiny pěšky, posílali domorodce do hor na zvědy, dostávali náhle znamení, že zvěř je na dohled, šli po ní, ale zatím už ,kapitální kudu‘ zmizel za druhý kopec, my stále za ním, zase táž hra, nikdy jsme ho nezahlédli.“314 Hilda si spravila náladu dobře mířenou ranou na divokého vepře, který „byl velmi vítanou dodávkou do naší kuchyně“315. A jelikož „mohamedáni vepřovým masem opovrhují“, Adolf se zhostil úlohy kuchaře a na několik dní zásobil výpravu vepřovou huspeninou.316

306 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Bedřich Machulka, dopis B. Machulky A. Schwarzenbergovi z 18. 1. 1933. 307 „Zpoza strachem a zpoza zvědavostí naplněni sedáme na velbloudy. Naše sedla jsou opravdu velmi pohodlná […] Kdo dlouho nejel na velbloudu, tomu připadá taková jízda zpočátku nepříjemnou, neboť člověk sedí vysoko ve vzduchu. Je třeba dělati houpavé pohyby zvířete s sebou, pak už to tak nepříjemné není.“ SCHWARZENBERG, A.: Myslivecká výprava, s. 266. 308 Tradice, 1935, č. 2–3 (6–7), s. 62 (182) – 63 (183). 309 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Afrikareise, novinový výstřižek, SCHWARZENBERG, A.: Schwarzenbergova lovecká výprava do Afriky, část V. Na lovu, Národní listy. 310 SCHWARZENBERG, A.: Myslivecká výprava, s. 278. 311 TAMTÉŽ, s. 267. 312 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Afrikareise, novinový výstřižek, SCHWARZENBERG, A.: Schwarzenbergova lovecká výprava do Afriky, část V. Na lovu, Národní listy. 313 SCHWARZENBERG, A.: Myslivecká výprava, s. 280. 314 TAMTÉŽ. 315 TAMTÉŽ. 316 TAMTÉŽ.

108

109

Večer v táboře se v dobré náladě udržovali poslechem gramofonu. Podle Hassanova výběru Schwarzenberg zakoupil několik desek s arabskými písněmi.317 Zděšení z gramofonu u domorodců brzy vystřídalo nadšení: „Spustili jsme gramofon s arabskými písněmi – ze všech stran sbíhali se naši přátelé a obstoupili náš stan, zvláště náš ,vrchní beran‘ Mohamed (předák výpravy) dosud nikdy něco takového neviděl a nešlo mu na rozum, že tu v tom stroji nikdo nesedí.“318 Šikáriové i velbloudáři „metali kozelce, což měl být tanec. Chvílemi zpívali při tom své monotónní písně. Pak předvedli ve dvojicích jakýsi šermířský tanec, používajíce při tom svých křivých holí. Velmi dobře si vedli v obraně i v útoku, vše v dřepu a poskoku na zemi“319. Kromě gramofonu domorodce přiváděl v úžas i Schwarzenbergův psací stroj. Aby nikoho z domorodců neurazil, musel každému napsat jeho jméno na kus papíru, který pak opatrovali jako svátost. „Pak dělali ti lidé jako blázni, skákali do výšky i do dálky, v čemž projevili neobyčejnou obratnost.“320 Kromě lovecké smůly Adolfa znervózňovala závislost na schopnostech domorodých lovců. „Mají tu vadu, že nemají naprosto žádného pojmu o čase. Zeptám-li se např[íklad], jak dlouho je třeba k dosažení nejbližšího tábořiště, nejlepší odpověď, jíž se mně dostane, zní: ,Vyrazíme-li časně zrána, přijdeme také dříve na místo‘. Nebo: ,Když se tudy žene dobytek, je potřebí dvou a půl dne. Budeme-li míti bachte kwaijis (štěstí), dojdeme dnes ještě daleko‘. Nebo: ,Inschallah (dá-li Pán Bůh), střelíš brzy velikého kamzíka‘.“321 Vytouženou antilopu ulovil až po deseti dnech marného stopování: „Jeden kudu je za křovím. Opravdu, tu vychází, popásaje se v údolí zpozad keře. Odhalím svůj plášť na skálu, zacílím a střelím. Kudu, aniž by dal co znáti, obrátil se a nepříliš rychle prchal za stádem […] Vtom stane, já střelím a trefím jej zleva do zadní kýty […]. Sestoupíme, zatím jej lidé, seběhnuvší z hor, obklíčili. Vidím jej zpříma, dám mu poslední ránu a on se v ohni zlomil.“322 Hilda dosáhla svého kudu o něco později. Po úspěšné ráně „domorodci šíleli radostí, vyskakovali, stále nám potřásali rukama. Pak nám bez ustání prohlašovali, jaké je to ,bachte kvajis‘ (velké štěstí)“323. 17. února byla „expedice ve znamení ibex a kudu“ slavnostně ukončena. „S výpravou jsme, jak říká Arab – ,mabsút‘ (spokojeni), a což také snad nelze podceňovati, cítíme se neobyčejně ,šedid‘ (zdrávi). Hilda má lepšího kudu a horšího kozorožce, já lepšího kozorožce a horšího kudu.“324 S průběhem výpravy byli spokojeni i ostatní členové výpravy v čele s Machulkou. „Princ i princezna byli během expedice zase jako obyčejně vtělená dobrota a laskavost – takže byli domorodými průvodci přímo zbožňováni – každý z nich měl stejné přání: ještě jednou s nimi podniknout expedici.“325 Úlovky upravené londýnskou firmou Rowland Ward byly uloženy na loveckém zámku Ohrada, kde si do muzejních sbírek zaevidovali „1 rohy Kudu-antilopy, 2 rohy sajky a 3 rohy kozorožce“326. Když Machulka uzavřel účetnictví výpravy, celkové náklady vyčíslil na 200 liber.

Manželé Schwarzenbergovi s uloveným kudu, Súdán 1933 (NZM Ohrada) Hilda Schwarzenbergová s uloveným kudu, Súdán 1933 (NZM Ohrada)

317 „Má-li s sebou Vaše Jasnost náhodou gramofon – tu bylo by snad dobré pro obveselení domorodých návštěv v táboře vzít odtud 2–3 desky se súdánskými písněmi – Hassan by obstaral koupi těch – které nejvíce ,táhnou‘.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Bedřich Machulka, dopis B. Machulky A. Schwarzenbergovi z 18. 1. 1933. 318 SCHWARZENBERG, A.: Myslivecká výprava, s. 280. 319 TAMTÉŽ, s. 281. 320 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Afrikareise, novinový výstřižek, SCHWARZENBERG, A.: Schwarzenbergova lovecká výprava do Afriky, část V. Na lovu, Národní listy. 321 SCHWARZENBERG, A.: Myslivecká výprava, s. 278. 322 TAMTÉŽ. 323 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Afrikareise, novinový výstřižek, SCHWARZENBERG, A.: Schwarzenbergova lovecká výprava do Afriky, část VIII. Lapený pavián – Flegma vrchního lovce – Ulovený kudu – Výborná rána lovkyně – Bilance kořistí, Národní listy. 324 TAMTÉŽ. 325 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Bedřich Machulka, dopis B. Machulky L. Plischkovi z 25. 3. 1933. Machulka hodnotil výpravu následovně: „Jsem přesvědčen, že ještě často vzpomínají [manželé Schwarzenbergovi] na letošní expedici! – i mně se zdá nyní – v tom časovém odstupu – zajímavější – a rád si zejména na krajiné dojmy vzpomenu.“ TAMTÉŽ. 326 Tradice, 1935, č. 4 (8), s. 109 (229).

110

111

shora: Tábor Machulkovy lovecké výpravy, Keňa 1927–1935 (Náprstkovo muzeum) Machulkův personál při sběru hmyzu, oblast Albertova jezera, Kongo 1930–1933 (Náprstkovo muzeum) Machulkův lovecký tábor (Roy Home první zprava, Bedřich Machulka druhý zprava), 1933 (SOA Třeboň)

Druhou společnou výpravu manželé Schwarzenbergovi v Chartúmu korunovali podpisem nájemní smlouvy na pozemek v Keni. Zatímco šlechtický pár mířil k domovu, Machulka se připravoval na druhé sběratelské safari. Podle původního záměru měl během devíti měsíců postupně navštívit Ugandu, Belgické Kongo a Súdán, kde se měl opět sejít s „vrchností“. K setkání na konci roku 1933 nakonec nedošlo, jelikož Schwarzenbergovi třetí cestu z finančních důvodů o rok odložili. Špatné počasí, konkrétně neutuchající deště v Ugandě, změnilo Machulkovy plány hned na počátku. Místo do Ugandy nakonec 2. dubna odplul na palubě lodi Sistiana z Port Súdánu do keňské Mombasy. Aby ušetřil peníze, omezil sběry přírodního materiálu na oblasti v dosahu železnice.327 Přesunul se do Laikipie, na náhorní plošinu pod horou Mount Kenya, kde se na několik dní utábořil na břehu řeky Ewaso Nyiro na nové Schwarzenbergově farmě. „Počítám, že tak docílím hned v prvním čase větší kořisti při nižším nákladu. Pak bych se teprve pustil do nesnadnější práce za vzácnější kořistí,“328 psal na Hlubokou. Adolfa především zajímaly Machulkovy první dojmy z farmy. K jeho spokojenosti Machulka nadšeně popisoval rázovitou krajinu bohatou na rozmanité druhy zvěře a sliboval úspěšné sběry.329 Při lovu a sběrech mu pomáhal Roy Home, jehož Schwarzenberg ustanovil správcem na své farmě. Machulkovi byl zprvu sympatický, zejména mu lichotil Homeův živý zájem o jeho sběratelskou činnost. Zatímco s lovem měl Home bohaté zkušenosti, odchyty a preparace pro něj byly novinkou. Rád pozoroval staršího kolegu při práci, ochotně mu pomáhal a hltal jeho dobrodružné historky i odborné výklady. S povděkem uvítal Machulkovu nabídku, aby ho doprovodil během jeho sedmitýdenního pobytu v Ugandě a v Kongu.330 Mimo jiné ho Machulka nalákal na odchyt goril v konžských horských pralesech. Home rád souhlasil a požádal Schwarzenberga o povolení. Vzhledem k tomu, že Schwarzenberg neměl aktuálně žádné volné peníze na zvelebování farmy, cestu povolil. Úkoly měli přesně rozdělené. Zatímco Machulka vybíral vhodné destinace, zajišťoval konzervaci a preparaci a staral se o zázemí tábora, Home řídil nákladní automobil, najímal domorodý personál a lovil. Ačkoliv je zastihly „bouře, lijáky, mlhy – vlhka – moskiti – mouchy ce ce – a ostatní příjemnosti cesty po Africe v deštivé době,“331 shromáždili v pralesích, savanách a křovinatých porostech na březích Viktoriina a Albertova jezera množství kůží a lebek savců i ptáků. Drobné savce Machulka rovnou nakládal do lihu.332 Mezi Machulkou a Homem začalo docházet k drobným, avšak častým neshodám. Třicetiletý věkový rozdíl se odrážel zejména v odlišném pracovním tempu a způsobu vedení safari. Přestože k otevřenému konfliktu nedošlo, umanutý a puntičkářský Machulka šel energickému a lehce chaotickému Homeovi na nervy. Iritovala ho Machulkova pomalost a rozvážnost při balení a přemisťování základního tábora. Machulka naopak považoval mladíka za zbrklého a nezodpovědného. K oboustranné podrážděnosti přispíval i nedostatek potravin, zejména masa a pečiva. Po návratu do Nairobi Machulka kvitoval: „Po banánové a ananasové dietě Ugandy – hýřím zde skoro v samých dobrotách – jako jest vepřové a různé výrobky z něho – dobré skopové – a hlavně chléb. To je ohromný skok od banánů a ubohých slepic Ugandy!“333

327 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Bedřich Machulka, dopis B. Machulky A. Schwarzenbergovi z 27. 3. 1933. 328 TAMTÉŽ. 329 TAMTÉŽ, dopis B. Machulky A. Schwarzenbergovi z 13. 5. 1933. 330 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, Roy Home (1931–1937), dopis R. Homea A. Schwarzenbergovi z 20. 7. 1933. 331 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Bedřich Machulka, dopis B. Machulky A. Schwarzenbergovi z 22. 7. 1933. 332 O úspěších „collecting safari“ podal Home Schwarzenbergovi předběžnou zprávu: „Máme cirka 300 ptáků, veverku; nevím, kolik hmyzu M[achulka] posbíral.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v  Africe, Roy Home (1931–1937), dopis R. Homea A. Schwarzenbergovi z 20. 7. 1933. 333 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b, dr. Adolf, 3c/1, Bedřich Machulka, dopis B. Machulky L. Plischkovi z 28. 7. 1933.

112

113

Roy Home atmosféru safari vylíčil Schwarzenbergovi takto: „Nehádali jsme se a rozešli jsme se jako přátelé, ale bylo to strašné nervové vypětí […] Jsem na sebe pyšný, že umím zabalit tábor a vyrazit v nejhorším do hodiny a půl. Pan Machulka je velmi pomalý a rozvážný. Bylo pro něj téměř nemožné se pohnout dříve než za 4 hodiny nebo tak. Kdybych začal balit náklad do náklaďáku, vytáhl by ho a přeložil na jiné místo, tak jsem to nakonec nechal na něm. Natož aby dovolil chlapcům zabalit. V důsledku čehož jsme pokaždé, když jsme přesunovali tábor, ztratili půlku dne.“334 Homeovo rozčarování znásobilo i Machulkovo rozhodnutí přerušit safari po ugandské části. „Mimořádné klimatické poměry tohoto roku provedly mně v programu mnohé črty. Z těch nejslibnějších končin vyhnaly mě deště – které nikdo nečekal – a do jiných končin jsem nemohl – protože tam nebyla voda – která tam měla být. A tak jsem musel všechno sbírání příležitostně skoro krást,“ argumentoval Machulka. 335 Zklamaný Home označil Machulkovo jednání za nepraktické a osočil ho, že zbytečně mrhá penězi a časem. Schwarzenbergovi žaloval: „Hlavním důvodem, proč jsem se připojil k safari pana Machulky, bylo to, že se chystal sbírat gorily, a já jsem jel s ním v domnění, že bude pokračovat z Ugandy do Konga. Dokonce jsem měl cestovní pas schválený na belgickém konzulátu, ale když jsme se dostali do Ugandy, pan Machulka řekl, že se bude muset před odjezdem do Konga znovu vrátit do Nairobi, aby se připravil. Podle mého názoru je v jeho věku sběr goril náročným podnikem, aniž by měl k sobě někoho, kdo umí střílet.“336 V polovině července se tedy Machulka vrátil do Keni, aby se mohl pečlivě připravit na konžskou etapu. Zároveň zde čekal na instrukce od Schwarzenberga ve věci nového safari.337 Na přelom let 1933 a 1934 mu nabízel oblast Marsabitu v Keni nebo Chor Agra v Súdánu.338 V nairobském muzeu si mezitím pronajal prostory, aby zpracoval dosavadní sběry. S roztříděním, identifikací a latinskými názvy 326 ptačích kožek339 mu pomohl kurátor sbírek Victor van Someren.340 „Doktor Van Someren je světově uznávaný znalec afrických ptáků. Sám vlastní sbírku 25 000 ptáků. Informoval nás, že v Keni a Ugandě je na 2 000 různých druhů. On je má všechny. Za svou sbírku 25 000 ptáků chce 4 000 liber. Má také překrásnou sbírku hmyzu.“341 Po předběžném uspořádání si Machulka pochvaloval, že „některé tyto kožky hýří zrovna barvami – a viděti na první pohled, že něco takového

334 „We have not quarreled, and have parted friends, but it has been an awful nerve strain. I pride myself, that I can pack up camp amd move off within ½ to 1 hour at the worst. Mr. Machulka is very slow and deliberate. It was quite impossible for him to move in less than 4 hours or so. If I started packing loads into a truck, he would pull them out again and pack in another position, so that eventually I left it to him. Neither would he allow the boys to pack. Result, that each time we moved camp, half of the day was wasted.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, Roy Home (1931–1937), dopis R. Homea A. Schwarzenbergovi ze 4. 8. 1933. 335 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Bedřich Machulka, dopis B. Machulky A. Schwarzenbergovi z 16. 9. 1933. 336 „The chief attraction to me to join Mr. Machulkas safari, was that he was going to collect a gorila, and I went with him under the impression that he was continuing on from Uganda to the Congo for this. I even had my passport endorsed at the Belgium Consulate, but when we got to Uganda, Mr. Machulka said that he would have to return to Nairobi again before going to the Congo to make a preparation. In my opinion it is rather a big undertaking, at his age, to collect a gorila unless he has someone else with him, who can shoot.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, Roy Home (1931–1937), dopis R. Homea A. Schwarzenbergovi ze 4. 8. 1933. 337 Ještě na počátku srpna nebylo rozhodnuto o osudu zimního safari, o čemž Machulku informoval Leonhard Plischek následovně: „Jasný pán četl Vaše řádky s velkým zájmem, děkuje Vám za ně a nechá Vám říci, že dosud ještě nejsou rozhodnuti o letošní cestě do Afriky; nemůže Vám tedy ještě říci, pojedou-li vůbec a kam. Budu však věc držeti v patrnosti a zeptám se příležitostně zase.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Bedřich Machulka, dopis L. Plischka B. Machulkovi z 5. 8. 1933. 338 TAMTÉŽ, dopis B. Machulky A. Schwarzenbergovi z 28. 7. 1933 a 13. 5. 1933. 339 TAMTÉŽ, dopis B. Machulky A. Schwarzenbergovi z 22. 7. 1933. 340 Zoolog a entomolog Victor Gurney Logan van Someren se narodil v australském Melbourne v roce 1886. Vystudoval zoologii a zubní lékařství na George Watson College v Edinburghu. V roce 1912 se přestěhoval do Keni, kde žil v Nairobi. Stal se členem East Africa and Uganda Natural History Society. Později byl zvolen jejím čestným tajemníkem. V roce 1930 se stal kurátorem Coryndon muzea, které se v roce 1964 stalo součástí Národního muzea (The National Museums of Kenya). Someren pojmenoval a určil řadu druhů ptáků a motýlů. Zemřel 24. července 1974. 341 „Dr. Van Someren is a world authority on birds of Africa. He himself has a collection of 25. 000 birds. He informed us that there are nearly 2. 000 different species in Kenya and Uganda. He has them all. He wants £ 4. 000 for his collection of 25. 000 birds. He has also a wonderful insect collection.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, Roy Home (1931–1937), dopis R. Homea A. Schwarzenbergovi ze 4. 8. 1933.

114

může vyrůsti jenom pod paprsky tropického slunce“342. Hmyzu přivezl nad očekávání málo. „Byl jsem odkázán při sbírání jenom na sebe – domorodci v Ugandě jsou bohatí – a nedají se proto pohnouti, aby pro nějakou peněžitou odplatu namáhali se při sbírání směšného jim hmyzu.“343 Po týdnu usilovné práce odeslal 29. června do Lucemburska objemnou zásilku, která dorazila za dva měsíce. Muzeum potvrdilo příjem pěti balíků v neporušeném stavu, z nichž čtyři obsahovaly ptačí kožky a jeden kůže menších savců. Sbírka exotických ptáků se rozrostla o sto třináct druhů ve dvou stech padesáti třech exemplářích, sbírka savců pak o sedm nových druhů v jedenácti exemplářích. Ředitel lucemburského muzea písemně poděkoval Schwarzenbergovi a zdůraznil, že by „bez laskavého přispění Vaší Jasnosti lucemburské Národní muzeum stěží nabylo do vlastnictví takových prvotřídních výstavních předmětů“344, a dále připomněl, že velký dík patří i „Její velkovévodské Výsosti princezně Hildě, která obnovila své sympatie k Lucemburku“345. Když si Machulka v Nairobi dostatečně odpočinul, rozjel se ve druhé polovině července na sever k masivu hory Mount Kenya, aby zde u menších říček „dosáhl co možno největší kořisti“346. Společníka mu dělal arabský řidič, který uměl také skvěle střílet. Na doporučení nairobských muzejníků se zaměřil i na pohoří Nyambeni, kde jsou „opuštěná místa – kam mimo vládních úředníků nepřijde jiný Evropan – tím méně turista – zajímavé místo ethnograficky a krajinářsky – překrásné partie palem – banánů a stromovitých kapradin“347. Po sběratelské stránce oblast Machulku ovšem zklamala. V nadmořské výšce okolo tří tisíc metrů odchytával povětšinou drobné savce a u města Isiolo ptáky, jejichž počet se vyšplhal ke dvěma stovkám. „Na hmyz – kterého je zde v tuto roční dobu velice málo – nemám čas. Jsem na všechno sám – a tak jenom s ptactvem jsem od časného rána do pozdní noci plně zaměstnán.“348 Ve vyšších nadmořských výškách věnoval zvýšenou péči ošetřování preparátů, „aby se nočními vlhky nezapařily – a tak nepřišly na zmar“349. Jako improvizovanou sušárnu používal interiér automobilu. Při zpáteční cestě navštívil schwarzenberskou farmu, aby se zde „ohřál“ a ošetřil dosavadní úlovky, „které toho měly skutečně zapotřebí z toho chladného a vlhkého ovzduší“350. Poté zavítal do Voi na jihu Keni a na skok do Meru v Tanganice. Přes počáteční skepsi se ukázalo, „že sběry poskytují dobrý obraz stepní fauny – hlavně avis – východní Afriky. Pralesní fauna jest v nich méně zastoupena. Avis z Vých[odní] Afriky je totožný – na nepatrné výjimky s Avis Konga. Zde ale lépe k dosažení“351. V říjnu se Machulka vrátil do konžského pralesa na řece Ituri. Pomocný tým si tentokrát sestavil ze dvou osvědčených Súdánců a ze tří místních domorodců. K  dispozici měl opět dva nákladní automobily značky Ford. Jeden se proměnil ve skladiště a v pojízdnou čerpací stanici, druhý převážel nejnutnější vybavení.352 Machulka i tentokrát spolupracoval s lovci z pygmejského kmene Bambuti, jimž za odměnu slíbil „ňáma – ňáma“ (maso).353 Trpaslíci jej zprvu odmítali, protože ho považovali za „bwana piča“ (filmaře), který je bude pouze natáčet, podobně jako to před

342 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Bedřich Machulka, dopis B. Machulky A. Schwarzenbergovi z 22. 7. 1933. 343 TAMTÉŽ, dopis B. Machulky A. Schwarzenbergovi z 22. 7. 1933. 344 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergové, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Afrikareise, dopis z  Grand-Dusché de Luxembourg Musée National, Section d´histoire naturelle A. Schwarzenbergovi ze 7. 9. 1933. 345 TAMTÉŽ. 346 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergové, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Bedřich Machulka, dopis B. Machulky A. Schwarzenbergovi z 22. 7. 1933. 347 TAMTÉŽ, dopis B. Machulky A. Schwarzenbergovi z 22. 8. 1933. 348 TAMTÉŽ. 349 TAMTÉŽ. 350 TAMTÉŽ. 351 TAMTÉŽ, dopis B. Machulky A. Schwarzenbergovi z 16. 9. 1933. 352 MACHULKA, B.: c. d., s. 230. 353 „Jsem nyní již delší dobu v pralese Ituri – prolézám les – sbírám s tlupou Pygmies Bambuti – a i oni loví na vlastní pěst pro mne – ale výsledky jsou poměrně slabé.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Bedřich Machulka, dopis B. Machulky A. Schwarzenbergovi z 15. 11. 1933.

115

rokem dělali manželé Osa a Martin Johnsonovi z USA.354 Když se ujistili, že mu jde skutečně o lovy, vyšli mu ochotně vstříc. Machulka si v jedné z vesnic zřídil hlavní stan a pustil se do práce. Zatímco do sběru brouků zapojil i místní mládež, choulostivé motýly raději chytal sám. „Jezdil jsem vozem daleko po silnici nebo jsem procházel domorodou starou cestou a všude na příhodných místech jsem na motýly líčil různé nevábné věci, jako trus kočkovitých šelem.“355 Kvůli odstřelu větší zvěře si na březích řeky a v hlubinách pralesa zbudoval několik úkrytů a posedů z větví a listí. Přes veškerou snahu se ovšem uspokojivějších výsledků nedočkal: „Doposud jsem zde neviděl žádnou zvěř – vše jest jako očarováno – ukryto někde v zákoutích. To jsou ty stinné stránky pralesa a lovu v něm – kde většinou všechno závisí na náhodě.“356 Přesunul se jižněji do hor, neboť „jsou to poměrně nové krajiny – nedávno teprve otevřené“357. Na úpatí hory Ruwenzori sbíral pro Státní výzkumnou stanici v Průhonicích u Prahy semena „alpských rostlin“358. Na sklonku roku 1933 zklamaný Machulka konžské sběry předčasně ukončil, „protože výsledky neodpovídají času k tomu věnovanému,“359 a přes jižní Ugandu se vrátil do Nairobi. Z průběhu a výsledků sběratelského safari byl rozmrzelý. Na náladě mu nepřidaly ani zprávy o zrušené expedici manželů Schwarzenbergových. Dne 29. prosince napsal na Hlubokou Leonhardu Plischkovi: „Letošní zima jest pro mne trochu smutná – počítal jsem s expedicí J. J. a dle toho všechno zařizoval. Snad příští zima bude v tom ohledu pro mne příznivější – doufám pevně.“360 Přesunul se do Laikipie, aby se v okolí schwarzenberské farmy věnoval lovu „větší a velké zvířeny“361 pro lucemburské muzeum. Schwarzenberg ho od úmyslu odradil, jelikož na větší exponáty muzeum nemělo dostatečně velké depozitáře ani výstavní prostory, a vyzval ho, aby se vrátil do Evropy. Machulka, unavený věčnými přesuny a vrtochy počasí, rád souhlasil. „Ta neustálá osamocenost co Evropana v pustinách – začíná mě už tížit“.362 Na farmě uskladnil zbraně, vůz i výstroj a koncem února 1934 se vypravil na cestu domů. V  Národním muzeu předal doktoru Janu Obenbergerovi duplikáty brouků z  konžských pralesů. Obenberger jejich zpracováním pověřil mladého entomologa Zdeňka Tesaře, jenž záhy identifikoval osmnáct exemplářů zlatohlávků rodu Mecynorrhina, „které tvoří nový druh tohoto Goliathina“363. Na Machulkovu počest ho pojmenoval Mecynorrhina machulkai. Přestože se Schwarzenbergovi na výpravu během zimní sezony 1933/1934 mimořádně těšili, museli ji nakonec zrušit. Expedici nejprve ohrozilo Adolfovo vážné poranění nervu pravého oka způsobené prudkým nárazem tenisového míčku.364 První prognózy připouštějící trvalé poškození zraku se naštěstí nepotvrdily, německým specialistům se podařilo oko téměř

354 Američtí cestovatelé a dobrodruzi Martin Elmer Johnson (9. 10. 1884 – 13. 1. 1937) a Helen Osa Johnson, rozená Leighty (14. 3. 1894 – 7. 1. 1953), dosáhli ve své době proslulosti jako fotografové a filmaři. „Civilizovaný“ svět seznamovali s divokými zvířaty a domorodci východní a střední Afriky, ostrovů jižního Pacifiku a severního Bornea. Martin si vydobyl respekt v odborných kruzích, Osa se vrhla na podnikání. Psala knihy pro děti, do módního průmyslu prorazila s vlastní značkou oblečení v safari stylu, navrhovala hračky v podobě afrických zvířat. Část zisků věnovala na ochranu divoké přírody. 355 MACHULKA, B.: c. d., s. 241. 356 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Bedřich Machulka, dopis B. Machulky A. Schwarzenbergovi z 15. 11. 1933. 357 TAMTÉŽ. 358 TAMTÉŽ, dopis L. Plischka B. Machulkovi z 23. 11. 1933. 359 TAMTÉŽ, dopis B. Machulky A. Schwarzenbergovi z 29. 12. 1933. 360 TAMTÉŽ. 361 TAMTÉŽ 362 TAMTÉŽ, dopis B. Machulky L. Plischkovi z 9. 2. 1934. 363 TESAŘ, Z.: c. d., s. 101. 364 „A nyní Vám musím bohužel sděliti, že si pan princ asi před 6 nedělemi poranil pravé oko tenisovým míčem, který prudce na ně narazil. Z počátku soudili lékaři, že krevní podlitina, která se dostavila, se během několika neděl vstřebá a bude zase dobře; nyní se ale ukázalo, že je natržen nerv a že to bude hodně dlouho trvati, vyhojí-li se to vůbec! Na to oko vidí pan princ sice, ale docela šejdrem. Chce-li na Vás ukázati, když stojíte asi 3 kroky před ním, tak ukazuje 2–3 kroky vpravo od Vás! Lékař již mu radil, by si nechal předělati zbraně, aby mohl mířiti levým okem. Odřekl v důsledku toho též veškeré dosavadní hony na tetřevy a na srnce.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Bedřich Machulka, dopis L. Plischka B. Machulkovi z 29. 5. 1933.

116

shora zleva: Bedřich Machulka s muži z kmene Bambuti, Ituri, Kongo 1931–1933 (Náprstkovo muzeum) Muži z kmene Bambuti s členem Machulkova personálu, Ituri, Kongo 1931–1933 (Náprstkovo muzeum) Příslušníci kmene Bambuti, Ituri, Kongo 1931–1933 (Náprstkovo muzeum) Mladý lovec slonů z kmene Bambuti, Ituri, Kongo 1931–1933 (Náprstkovo muzeum)

117

vyléčit. Krach výpravy nakonec způsobily finanční potíže vyvolané všeobecnou hospodářskou krizí. „Tuto zimu se do Afriky nedostaneme. V tyto dny je to s hotovostí hrozně těžké a peníze jsou v Evropě vzácné. Ale horlivě usilujeme o to, abychom navštívili farmu, možná příští rok, ,inshallah‘!“365 Schwarzenbergovi zejména litovali, že se nemohli osobně zapojit do rozsáhlých úprav na farmě, kde se začal budovat nový zavlažovací systém a přehrada na řece Ewaso Nyiro. Jako malou náplast si na jaře roku 1934 dopřáli cestu do Španělska a Portugalska.

Výprava na přelomu let 1934 a 1935 Svůj africký majetek Schwarzenbergovi poprvé viděli až na třetí společné výpravě na přelomu let 1934 a 1935. Vzhledem k zakoupení farmy byly lovecké revíry vybírány v národních parcích v Keni a v Tanganice, kde si Adolf přál lovit slony a lvy. Na přípravách expedice se podílel i Roy Home, jenž si ze Schwarzenberga tropil žerty, zda mu lov slonů nebude po zážitcích z Francie a Španělska připadat málo dobrodružný.366 Doporučil mu také, aby s princeznou trénovali rychlou střelbu na cíl bez použití dalekohledů. Adolf mu sice slíbil, že se o to pokusí, ale zkroušeně dodal: „Má žena se pravděpodobně rychle střílet nikdy nenaučí. A já nemůžu se svým poškozeným okem.“367 Lov tentokrát nebyl jediným cílem expedice. Schwarzenberg si přál natočit a osobně režírovat zvukový dokumentární film o africké zvěři a domorodých kmenech, jehož vrcholem měly být záběry goril z východního Konga.368 Věřil, že se stane světovou hvězdou, jakými byli manželé Osa a Martin Johnsonovi. Očekával, že na filmu vydělá velké peníze a získá zpět prostředky vložené do expedice a filmování. Roy Home brzdil jeho optimismus a upozorňoval ho, že filmový trh je nasycen velmi kvalitními, dokonce barevnými snímky.369 Schwarzenberg sázel na novou technologii, kterou chtěl použít při ozvučení snímku. Oproti zažitým zvyklostem, kdy se hlasové projevy zvířat nahrály někde v zoologické zahradě a poté se ve studiu synchronizovaly s obrazem, chtěl „natáčet filmovou kamerou a zároveň snímat zvukovým reproduktorem lví řev, sloní troubení atd. a život domorodců s domorodými tanci. Z toho by mohl být skvělý film“370. Proto zakoupil od německé Společnosti Telefunken pro bezdrátovou telegrafii371 sto padesát kilogramů vážící přístroj na nahrávání zvuků Telefunken-Tonschneideaparat.372 Firma ovšem při prodeji drahého výrobku neuvedla zásadní skutečnost, že aparatura není určena na výrobu zvukového filmu, nýbrž k nahrávání gramofonových desek. Nezkušený Schwarzenberg si zatím liboval, že „je trochu složité dát to všechno dohromady […], ale funguje to úžasně. Okamžitě

365 „We won´t be able to come to Africa this winter. It is terribly difficult with the exchange and the money is rare in Europe. But we are very anxious to see the farm, perhaps next year ,inshallah´!“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, Roy Home (1931–1937), dopis A. Schwarzenberga R. Homeovi z 9. 9. 1933. Adolf uvedl i další důvody, proč nemůže plánovat další cestu do Afriky: „Things are so uncertain in this part of the world, we cant possibly make plans in the future.“ Optimisticky dodává: „Here in Austria it seems to be better as a good deal of bolsheviks were killed, it is quite now.“ TAMTÉŽ, dopis A. Schwarzenberga R. Homeovi z 5. 4. 1933.

Sloni v Laikipii, 2014 (archiv autorů)

si můžete poslechnout nahrávku“373. Přikoupil agregát značky Bosch, „který dává krásné světlo a má čtyřiadvacetivoltovou baterii pro nahrávací přístroj,“ a mikrofon se šedesátimetrovým kabelem.374 Filmovou kameru značky Eymo od firmy Bell & Howell z Chicaga získal prostřednictvím londýnské pobočky firmy Dufaycolour.375 Původně chtěl vyrobit film barevný, avšak po upozornění Roye Homea, že „v barvě se může natáčet pouze za skvělého světla,“376 se myšlenky vzdal. Pro obsluhu náročného zařízení chtěl najmout zkušeného experta. Nejprve oslovil firmu Dufaycolour, které sebevědomě přislíbil veškeré zisky z promítání filmu v anglicky mluvících zemích, pokud firma poskytne technika, jenž bude během expedice zdarma obsluhovat nahrávací přístroj. Podle Schwarzenbergových představ ho měla firma na vlastní náklady letecky dopravit do Afriky a platit mu gáži, on by mu pouze hradil diety a zajistil vybavení na safari. Když se dlouho nedařilo smlouvu uzavřít, Schwarzenberg se rozčiloval: „Ještě jsem se s těmi britskými hlupáky z Dufaycolor z Londýna nedohodl. Zabere to z pekla času, než z těch idiotů vyrazím nějakou odpověď.“377 Ta nakonec byla záporná. Některého z nairobských profesionálních kameramanů, kteří se v minulosti osvědčili při práci pro americkou produkci, využít nechtěl. Jednak mu vadily jejich vysoké finanční požadavky (sto liber měsíčně a více) a zároveň se bál, že jim chybí zkušenosti s nahráváním zvuků.378 Ačkoliv Roy Home pochyboval, že je v Keni vůbec možné najít osobu s odpovídajícími dovednostmi,379 podal do nairobských novin do rubriky „Hledá se“ inzerát: „KINEMATOGRAF Elektrikář pro obsluhu stroje nahrávajícího zvuky safari leden/

366 „You seem to have had an exciting safari through Paris and Spain. I am afraid you will find elephant hunting rather tame.“ TAMTÉŽ, dopis R. Homea A. Schwarzenbergovi z 20. 4. 1934. 367 „Now about the shooting practice you suggested. My wife will probably never learn to shoot quickly. And I can‘t do it with my damaged eye. Nevertheless we shall practice shooting on game and targets.“ TAMTÉŽ, dopis A. Schwarzenberga R. Homeovi z 1. 9. 1934. 368 Natáčení goril mezi jezery Kiwu a Edwardovým na východě Konga nakonec zabránila epidemie spavé nemoci, jež v oblasti vypukla. 369 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Roy Hme (1931–1937), dopis R. Homea A. Schwarzenbergovi ze 14. 12. 1934. 370 „The microphone has a 60 meter cable and always can be put outside the car. I would like to take with the cine-camera and at the same time with the sound reproducer lions roaring, elephants trumpeting etc. and native life with native dances. This would make an excellent film.“ TAMTÉŽ, dopis A. Schwarzenberga R. Homeovi, prosinec 1934. 371 Společnost Telefunken pro bezdrátovou telegrafii, s. r. o. (Die Telefunken Gesellschaft für drahtlose Telegraphie m. b. H.) byla výrobcem rádií a telekomunikačních technologií. Byla založena v roce 1903 v Berlíně jako společný podnik firem Siemens & Halske a Allgemeine Elektricitäts-Gesellschaft. Společnost byla držitelkou více než 20 000 patentů, sehrála vůdčí roli ve vývoji radarové techniky a barevné televize. Hlavní činnost společnosti Telefunken byla ukončena v roce 2005. 372 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Roy Home (1931–1937), dopis A. Schwarzenberga R. Homeovi z 27. 10. 1934.

118

373 „It is a bit complicated to put the thing together, […], but it works marvellously. You can immediately hear the reproduction.“ TAMTÉŽ, dopis A. Schwarzenberga R. Homeovi z 5. 11. 1934. 374 Před zakoupením agregátu Schwarzenberg Homea o výrobku informoval: „Then he might get a sound-reproducing machine also from Germany and a separate Bosch-agregat, which gives beautiful flash and other light and has a battery of 24 volt for the sound reproducing machine.“ TAMTÉŽ, dopis A. Schwarzenberga R. Homeovi z 5. 11. 1934 a 12. 11. 1934. 375 TAMTÉŽ, dopis A. Schwarzenberga R. Homeovi z 28. 9. 1934 a 5. 11. 1934. 376 „Colored Cinematograph pictures can only be taken in very brilliant light I believe.“ TAMTÉŽ, dopis R. Homea A. Schwarzenbergovi z 23. 9. 1934. 377 TAMTÉŽ, dopis A. Schwarzenberga R. Homeovi z 27. 10. 1934. 378 TAMTÉŽ, dopis R. Homea A. Schwarzenbergovi z 18. 10. 1934. 379 „Sound taking film cameras are rather complicated, and of course require an expert. I dont think anyone in Kenya is experienced with these machines.“ TAMTÉŽ, dopis R. Homea A. Schwarzenbergovi z 14. 11. 1934.

119

shora: Roy Home jako filmař, 1929 (SOA Třeboň)

březen.“380 Do týdne k jeho překvapení odpověděl Dán Albert M. Holm, který se odvolával na své předchozí zkušenosti s natáčením v jižní Africe a s obsluhou promítacího přístroje v nairobském kině. Dohoda byla rychle uzavřena a Holm se za honorář padesát liber měsíčně stal členem „filmového štábu“. Jak se později ukázalo, bylo to velmi nešťastné rozhodnutí. Prvním Holmovým úkolem bylo smontování přístroje Telefunken, který byl v  deseti bednách zaslán přes Hamburk a Mombasu do Nairobi. Poté musel podle Schwarzenbergových instrukcí zařídit montáž přístroje do nákladního vozu: „Mezi řidičem a korbou, kam dáváte zavazadla, je díra nebo něco jako okno. Skrze toto okno může přístroj nahrávat. Měl by se umístit tak vysoko, aby ho řidič nebo mechanik mohli přímo obsluhovat. A dolů bychom mohli dát baterie a možná i agregát. Mikrofon má kabel dlouhý 60 metrů a může být pořád vytažený z auta.“381 Úprava nákladního vozu značky Bedford, kterému brzy nikdo neříkal jinak než „vůz Telefunken“, byla zadána indickým tesařům z Nairobi. Kvůli filmování Home zakoupil z druhé ruky i lehčí nákladní vůz značky Chevrolet, označovaný jako „Box-Body“. I tento vůz byl náležitě upraven, do střechy byl vyříznut otevírací poklop, na korbu byly namontovány postranní dřevěné lavice a plachtu vystřídala síť, jež nebránila ve výhledu.382 „Přední sedačka je pohodlná jako v [osobním] autě a zadní část se dá úplně zamknout,“383 vychvaloval Home přednosti vozu, se kterým později Schwarzenbergovi vyzvedl po jejich příjezdu v Jubě. Do Keni manželé Schwarzenbergovi přijeli na konci prosince 1934. Jejich první cesta vedla na farmu, aby se důkladně seznámili s novým majetkem. Po obhlídce pozemku, budov, přehrady a rozestavěných zavlažovacích kanálů byl Schwarzenberg velmi spokojený: „Nemohu říci ničeho jiného, než že tato země je nádherná a zdravá. Nemá-li tato budoucnost, pak ji nemá žádná jiná.“384 Byl nadšený výběrem pozemku „naslepo“ i prací, kterou Roy Home zatím odvedl. Jelikož na farmě právě probíhaly stavební úpravy obytných domů, nocovali v malém dřevěném domku, který byl součástí komplexu „Silver Beck Hotel“ v Nanyuki. Jeho zvláštností bylo, že hotelový areál protínal rovník.385 Následně se odebrali do Nairobi, aby zde zařídili vše potřebné na chystaný lov slonů. Dne 5. ledna 1935 se expedice přemístila do oblasti Kitui, do povodí řek Tiva a Tana. Adolf věřil, že naplní životní sen a uloví slona se stolibrovými kly. Byl si vědom, že „během 10 let budou skoro všichni staří sloni odstřeleni, pak bude stále obtížné dostati slona s kly, vážícími dohromady 100 kg nebo více“386.

Vůz „Box body“, 1934 (SOA Třeboň) 380 „CINEMATOGRAPH Electrican for operating sound recording Machine January/March safari“. TAMTÉŽ, novinový výstřižek přiložený k dopisu R. Homea A. Schwarzenbergovi z 29. 11. 1934. 381 „I bought the big sound-reproducer ‚Telefunken‘ and complete aggregate from Bosh. The sound-reproducer could be put into the car, I think behind the seat of the driver. Between driver and the box, where you put the luggage, is a hole or a sort of window. Through this window the reproducer can be worked. It should be put so high, that the chauffeur or mechanic can serve it directly. And below we could put the batteries and perhaps the aggregate. The microphone has a 60 meter cable and can be always put outside the car.“ TAMTÉŽ, dopis A. Schwarzenberga R. Homeovi ze dne 12. 11. 1934. Podobné instrukce dostal i Machulka: „Co se týká Telefunken-Tonschneidaparátů, přál bych si jejich namontování v jednom z našich aut tím způsobem, aby tyto gramofonu podobné aparáty i k nim patřící aparatura a vypínače byly umístěny v autu za sedadlem šoférovým podle přiloženého výkresu tak, aby se z místa řidiče mohly snadno obsluhovati. Pod aparáty se umístní do vozu Bosch-agregát, který také přijde s sebou s Tonschneidaparátem. Veškeré aparáty a příslušenství musí se však upevniti, aby při jízdě se nepohybovaly a byly se strany také chráněny, by zavazadla a s sebou jedoucí je nemohli poškoditi.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Bedřich Machulka, dopis A. Schwarzenberga B. Machulkovi z 18. 11. 1934. 382 „I am about to purchase a nearly new Chevrolet 1 ½ ton Truck, beautifully fitted up for safari (mileage only 3 600). My Badford Truck has done over 8 000 miles. The Motor Mart wants £ 200 for this Truck. It is 1934 model and has done just one safari to the Congo and back […] This Truck cost nearly £ 300 and there may not be any others offered before December.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, Roy Home (1931–1937), dopis R. Homea A. Schwarzenbergovi ze 7. 9. 1934. 383 „The front seating is almost as comfortable as a car and the back part can be locked up entirely.“ TAMTÉŽ, dopis R. Homea A. Schwarzenbergovi z 19. 9. 1934. 384 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Zprávy J. J. o výpravě do Afriky, Popis cesty a lovecké zážitky pana dědičného prince Dra Adolfa Schwarzenberga v Africe 1934/1935, s. 5. 385 „Hotel v Nanyuki, ležící na rovníku, sestává z mnoha malých bambusových domků, každý pokoj je ve zvláštním domku s příslušnou koupelnou, s elektrickým světlem, které funguje nepravidelně, tekoucí voda v těchto čistých a příjemných jednopokojových domcích samozřejmě chybí. Noci jsou chladné, i v pokoji sotva postačí jedna ložní přikrývka. Nejen v Nanyuki, ale i v ostatních krajinách Kenye spí se obyčejně velmi dobře.“ TAMTÉŽ, s. 2. 386 TAMTÉŽ, s. 10.

120

121

v pozadí: Krajina v okolí farmy Mpala, 2014 (archiv autorů) shora: Opuštěný hotelový komplex Silver Beck Hotel v Nanyuki, 2014 (archiv autorů) Jeden z hotelových domků, 2014 (archiv autorů)

122

123

Vedením safari byl pověřen Home. Machulka měl na starosti zázemí a preparátorské práce. Vzhledem k tomu, že součástí expedice bylo poprvé celkem šest osobních a nákladních automobilů, stal se členem výpravy i automechanik – Angličan Edward Black z  Nairobi.387 Filmař Holm se měl k  výpravě připojit později, až dokončí poslední úpravy „Telefunken vozu“.388 Se šesti automobily a deseti stálými členy týmu byla tato výprava největší a nejnákladnější, jakou kdy Schwarzenberg uspořádal. Technickou novinkou na safari byla přenosná lednička Polar, kterou Home se slevou získal od bílého lovce Johna Alexandra Huntera.389 „Jak tento přístroj funguje, zůstane mi hádankou, dává však hojně malých kousků ledu, což je přímo dobrodiním,“ pochvaloval si Schwarzenberg.390 Na stopování slonů Home najal místní domorodce, v jejichž čele stáli otec a syn z kmene Wakamba. „Pan tatík je velice vznešený, má na tenkém krku ukovaný pevný kovový kruh, právě tak těžké náušnice, pestrou zástěrku a hůl“.391 „Mukula“, jak se muž jmenoval, „je pohanem, totiž nemá vlastně žádného vyznání, zato však čtyři ženy. Vyprávěl, kolik každá z nich stála. Jedna více krav méně koz, druhá více koz a méně volů atd.“392 Zatímco při svých dřívějších výpravách do Súdánu Schwarzenberg mohl uplatnit znalost arabštiny, s místními domorodci se nedomluvil. „Wakambové mají jako všechny ostatní kmeny svou vlastní řeč, většina z nich však mluví suahelsky, třeba někdy nedostatečně.“393 „Patří právě tak k této přírodě jako zvířata a rostliny, jsou její součástí a jsou k ní jistě daleko blíže než my, bílí cizinci, jinobarevní vetřelci se svou civilizací, která v posledních dvaceti létech utrpěla jedno ztroskotání za druhým. Jest nutno dlouho s nimi žíti, než člověk trochu vnikne do způsobu jejich myšlení. Nesmíme jim vnucovat své způsoby, ty by se do tohoto prostředí také nikdy nehodily.“394 Základní tábor rozbili v Temboni, odkud vyráželi do okolí na  autech nebo pěšky. Pěší přesuny volili hlavně tehdy, pokud nechtěli hlukem motorů zahnat slony hluboko do buše. „Chůze v tomto vedru není nic příjemného, zejména pro mne, neboť po jedno- až dvouhodinové chůzi mne tak pálí chodidla, že musím přestati,“ stěžoval si Schwarzenberg.395 Na kýženého „kapitálního sloního býka“ výprava nenarazila a musela se spokojit s pozorováním slabších kusů.396 Ani žirafy, které

387 Roy Home informoval Schwarzenberga o najmutí Blacka: „I had already engaged a mechanic chauffeur before I knew that you required an electrician. He is an excellent mechanic and has some knowledge of electricity, but I doubt if he could works the Telefunken. His pay is only £ 20 a month.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Roy Home (1931–1937), dopis R. Homea A. Schwarzenbergovi z 29. 11. 1934. 388 Dalšími členy expedice byli osobní sluha manželů Schwarzenbergových Onyanga a kuchař, pocházející z Ugandy, dva řidiči z kmene Wakamba a Somali. Později se k safari připojil ještě druhý bílý lovec John Alexander Hunter se stopařem Mohamedem Kombo z jižního Súdánu. 389 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Roy Home (1931–1937), dopis R. Homea A. Schwarzenbergovi 23. 9. 1934. 390 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Zprávy J. J. o výpravě do Afriky, Popis cesty a lovecké zážitky pana dědičného prince Dra Adolfa Schwarzenberga v Africe 1934/1935, s. 10. 391 TAMTÉŽ, s. 6. 392 TAMTÉŽ, s. 15. 393 TAMTÉŽ, s. 11. 394 TAMTÉŽ, s. 7. Na jiném místě svého cestopisu popisuje oděv a lovecké zvyklosti příslušníků tohoto kmene: „Ještě něco o Wakambech. Jsou vždy polooblečeni, nikdy nejsou vidět nazí. Přesto přese všecko jest tento poloviční oděv velmi nedostatečný a sestává zpravidla z nějaké zástěrky nebo přikrývky. Honorace, jako Mukula, má silný kovový kruh na krku. Mukula má jako jedinou zbraň luk a šípy, oštěpů Wakambové nenosí. Některé šípy jsou otrávené, jelikož jsou určeny k tomu, aby složily větší zvěř. Neotrávené šípy jsou používány ke střílení na ptáky a menší savce. Jed získávají z jednoho stromu druhu euphorbie, který lze nalézti jen na málo místech u řeky Tivy. Pokud se týče smyslu pro orientaci, jsou Wakambové v křovinách velkolepí. Křížem krážem vodí lovce po nějaké stopě a vždy opět najdou nejkratší cestu zpět.“ TAMTÉŽ, s. 27–28. 395 TAMTÉŽ, s. 14.

shora zleva: Automobilová kolona, v popředí Bedřich Machulka, 1935 (SOA Třeboň) Lovec z kmene Wakamba (SOA Třeboň)  Pozorování slona ve vyschlém korytě řeky Tiva, Keňa 1935 (SOA Třeboň)

396 Jedno z  podvečerních pozorování slonů zachytil Schwarzenberg následovně: „Dostali jsme se tedy docela blízko k jednomu stádu, samozřejmě při dobrém větru. Bylo vidět samice, mláďata a tu a tam mladé samce. Dělilo je od nás asi 30 kroků skalnaté půdy. Pohybovali se zleva doprava, brali v křoví spokojeně paši a nedělali poměrně žádného hluku. Nejhlasitější byly zvuky jejich střevní činnosti a praskot větviček, jimiž se krmili. Už se silně smrákalo a muselo tam býti mnoho slonů, protože je bylo slyšet a občas i vidět v celém polokruhu vlevo. Měl jsem velmi nepříjemný pocit, neboť jsem se zdál být obklíčen. Pokud by se však nezměnil vítr, nebylo žádné nebezpečí. Za nějaký čas jsme ustoupili a viděli sloní matinku, jež nepatřila k tomuto stádu, střídat se svými třemi dětmi přes písčité řečiště. Z těchto sloních dětiček bylo jedno malé, sotva metr vysoké a cupalo poslušně se svými sourozenci a se svou matkou. Muselo však stále běžet, zatím co pohodlná matinka pomalu dělala obrovské kroky.“ TAMTÉŽ, s. 20.

124

125

Žirafy na farmě Mpala, 2014 (archiv autorů)

několikrát vyplašili, si Schwarzenbergovi na seznam ulovené zvěře nepřipsali, protože „mají tak pěkné hnědé oči“397. Ačkoliv se domorodci snažili kapitálního slona přivolat i pomocí kouzel, neměli štěstí.398 Po čtrnácti dnech bezvýsledného pátrání se Adolf mohl pochlubit pouze několika fotografiemi a neozvučenými filmovými záběry slona ve vysychajícím korytě řeky Tiva.399 O vzrušující zážitky z lovu ovšem nebyla nouze: „Přišel jeden kirongozi (stopař) a oznámil nám, že zjistil kapitálního slona. Stál v křoví u jednoho vyššího stromu, obrácen přímo k nám a pohyboval svýma ušima […] Home si prohlédl jeho kly a řekl, že neváží každý ani 100 liber. Byl bych skutečně nevěděl kam střelit, tak stál k nám nepříznivě […] Pomalu a opatrně jsme se plížili pryč. Pojednou zaslechli jsme za sebou praskot […] Home a já jsme se bleskurychle obrátili a viděli jsme, jak se k nám slon obrovskými kroky blíží […] Neměl jsem vůbec nepříjemný pocit, skutečně se mi to nezdálo nebezpečné […] Útočník byl zcela klidný, myslil jsem, že se přišel jen podívat, co se zde děje, a na střílení jsem zprvu vůbec nepomyslil, neboť jsem měl tak příliš malý cíl. V tom zahřměl Homův výstřel a slon se sotva 18 metrů od nás svalil. Museli jsme ho ještě několika ranami doraziti, byl poměrně dobře střelen do čela […] Teď pravděpodobně řekne každý lovec, že je to povznášející pocit složit takové pravěké zvíře, že se pak teprve cítí, co lidský

397 TAMTÉŽ, s. 9. 398 „Zde se kirongozi Moussa, otrok vrchního lovce Mukuly, zastavil, posadil se na bobek, obřadně otevřel kapsu, vyndal z ní několik stébel, pokrytých krví a nakreslil do prachu obrácené V. Pak vzal trávu, jedno stéblo za druhým, vzhlédl ke slunci, pronesl několik slov, rozložil trávu na různých místech kolem kresby i uvnitř a jedno zvláště působivé stéblo nechal donésti a položiti jedním ze svých soukmenovců dozadu. To vše trvalo určitou dobu, během které jsme, potlačujíce smích, přihlíželi s nábožným výrazem, abychom tento svatý výkon nerušili. Atheistický nosič zbraně N-dege, šprýmař, který pochází z Ugandy, se tomu posmíval. Proto nebylo toto velké kouzlo nic platné. Možná však, že Moussa použil špatný recept.“ TAMTÉŽ, s. 24. 399 Okamžik, kdy se Adolf zhostil role kameramana, popsal následovně: „17. ledna jsme pobíhali na okraji řeky a seděli na pařezu, když jsem pojednou zahlédl v řečišti slona. Viděl jsem v něm přirozeně již kapitálního samce, sebral jsem svůj kanon a chtěl jsem hned střílet. Stačil však pohled na Homa, na jeho potřesení hlavou a mé vzdušné zámky se ihned zase rozplynuly! Home však popadl filmový aparát a s ním vrhli jsme se vpřed při výborném větru […] Home se dal ihned do fotografování. Pak seřídil stativ, našroubovali jsme na něj aparát a uvedli v činnost dálkový objektiv. Překážela mi však jedna větev. Šel jsem proto úplně na volné prostranství a natočil na vzdálenost asi 100 kroků 30 metrů, aniž by nám byl slon věnoval sebe menší pozornost. Hrabal svýma nohama, jimž by se jen stěží dalo říci běhy, díru v písku, ryl v ní chobotem a stříkal si vodu do chřtánu. Pomalu pak odtáhl do křoví a zdál se býti spokojen.“ TAMTÉŽ, s. 21–22.

126

duch zmůže a podobný nesmysl. Mně bylo do nářku, měl jsem pocit spoluviny na vraždě. A přece jsem chtěl spáchat takovou vraždu, abych se stal majitelem kapitálních sloních klů!“400 Adolf si na památku ponechal ucho, kly a nohy připadly Homeovi a o maso se podělili stopaři. Historka vyděsila Adolfova otce Jana Nepomuka, jenž se obával o život a zdraví jediného syna: „Musíme zazpívat Te Deum. Chvála Bohu, Home vystřelil na slona v pravý okamžik a trefil ho na správné místo. […] Položím ti otázku: je správné vydávat se v nebezpečí života, když není oko, vidění v pořádku?“401 Nepříjemného a bolestivého zážitku nebyla ušetřena ani Hilda. „Moje choť hledala ve svém příručním kufříku noční košili, sáhla do něho a již ji bodnul menší, asi 5 cm dlouhý, hnědý štír do prstu pod kloubem, nedaleko dlaně. Home ihned přišel, udělal dva hluboké řezy a vsypal do nich hypermangan. Machulka předtím ránu vyčistil a ovázal ruku na dvou místech. Pak jsme do ní lili whisky, až již nemohla. Dopravili jsme ji do postele, nedala si však vzíti, aby se ještě neumyla […] Měla jistě silné bolesti v žilách, nejprve v zápěstí, pak v loktu a konečně v rameni až ke krku. Bohudík v krku podle všeho nejmenší. Její největší starostí bylo, abych ji ráno včas vzbudil, což jsem jí musel všemi možnými přísahami slíbiti.“402 Výprava na slony byla ukončena 22. ledna. Jejím jediným významnějším úspěchem byla Adolfova trofej antilopy losí. Expedice se vrátila do Nairobi, odkud pokračovala na jih za slony a nosorožci, následně do rezervací Arusha a Serengeti v Tanganice za lvy. K výpravě se konečně připojil i Holm s filmařským vozem. Když si Adolf prohlédl upravený vůz, kameru a nahrávací aparaturu, utvrdil se v přesvědčení, že natočí skvělý film, který mu vydělá velké peníze: „Dokonce ani Američan Martin Johnson, který doposud dělal nejlepší africké snímky, neměl takového skvostného přístroje pro příjem zvuku.“403 Jelikož Schwarzenberg pověřil Homea, aby se věnoval natáčení, najal na post bílého lovce věhlasného Johna Alexandra Huntera, „který je velmi spolehlivý. Zná Keni jako málo kdo jiný“404. S Hunterem přicestoval i jeho nejlepší stopař a nosič zbraní Mohamed Kombo. Avšak ani zkušenosti slavného lovce výpravě štěstí nepřinesly a safari nadále provázela smůla. Mizerné lovecké výsledky částečně kompenzovaly zážitky z pozorování zvěře. „I když není tak lehké vidět slony, vyskytují se v otevřenějších krajinách nosorožci, v blízkosti dobrého krytu buvoli, na okraji lesa dlouhokrká antilopa žirafí, dále dva druhy přímorožců, antilopa losí, lesoň pestrý, kudu malý, antilopa impala a rozličné druhy gazel. Někdy je vidět na blízku žirafy, se kterými se setkáváme vždy a všude,“ popsal Schwarzenberg situaci v okolí městečka Voi.405 Na stopování zvěře si najali třicet domorodců z kmene Walungulu, „kteří nejsou ještě úplně krotcí“. […] „Jsou velice sympatičtí a mnohem zručnější a klidnější lovci než Wakambové u Kitui.“406 Hlavním kirongozi (stopařem) se stal Simba, jehož si Adolf velmi oblíbil. Zamlouval se mu jeho klid, příjemné chování a zároveň divokost, která bublala pod povrchem.407 Pro Simbu pracovalo několik otroků, kteří pátrali po slonech.408 Když nahlásili stádo

400 TAMTÉŽ, s. 22–23. 401 „Ein Te Deum müssen wir anstimmen. Gott lob hat Home im richtigen Momente auf den Elefanten geschossen und ihn auf den richtigen Fleck getroffen. Stelle Dir die Frage ob es richtig ist, dass man sich in Lebensgefhr begibt d. h. begeben soll wenn man mit Augen, dem Sehen, nicht ganz Ordnung ist.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Afrikareise, dopis J. N. Schwarzenberga A. Schwarzenbergovi z 5. 2. 1935. 402 TAMTÉŽ, Zprávy J. J. o výpravě do Afriky: Popis cesty a lovecké zážitky pana dědičného prince Dra Adolfa Schwarzenberga v Africe 1934/1935, s. 35. Schwarzenberg zavzpomínal i na zábavnější historku se štírem: „Mé choti museli domorodci zabrániti požívání štírů, neboť byla toho mínění, že jsou to raci. Zdejší štíři dosahují také značných rozměrů. Jsou někdy až 15 cm dlouzí.“ TAMTÉŽ. 403 TAMTÉŽ, s. 28. 404 TAMTÉŽ. 405 TAMTÉŽ, s. 34. 406 TAMTÉŽ, s. 29. 407 „V jeho přimhouřených očích a lhostejném výrazu obličeje se nikdo nevyzná. Jen zřídka kdy se změní jeho výraz, když mu přeběhne stín úsměvu přes jeho koutky úst […] Simba mluví potichu a dělá jen málo posunků svýma rukama. “ TAMTÉŽ, s. 44. 408 TAMTÉŽ, s. 29. K jejich popisu Schwarzenberg na jiném místě cestopisu dodává: „Walungové jsou slabým kmenem, jen asi 40 rodin, a vypadají spíše jako Arabové a ne jako domorodci. Také jejich řeč nezní tak hlučně a ze široka.“ TAMTÉŽ.

127

Trofej antilopy losí, lovec Adolf Schwarzenberg, Keňa 1931 (Přírodovědecké muzeum NM)

shora zleva: Přehled železničních tratí z brožury To the more adventurous vydané společností Thomas Cook & Son, Londýn (SOA Třeboň) Tančící příslušníci kmene Wa-arushů, Arusha 1935 (SOA Třeboň) Mladý muž z kmene Wa-arusha, hranice Ugandy a Keni, 1911–1912, autor R. Štorch (Náprstkovo muzeum)

u řeky Athi, nechal Schwarzenberg k řece prosekat cestu napříč sisalovým polem.409 Způsobenou škodu musel později majiteli nahradit.410 Po slonech výprava pátrala i v okolí železniční stanice Maktau na trase Voi–Arusha. Narazili pouze na nosorožce, které zvěčnili na filmových záběrech. Nejprve natočili nosorožčí námluvy, kdy „samec dával svým hrubým a směšným způsobem samici najevo, že k ní chová jisté sympatie“411. O několik kilometrů dál zastihli celou nosorožčí rodinu. Schwarzenberg se rozhodl natočit loveckou scénu. Homea postavil ke kameře a sám se v doprovodu Huntera blížil k nosorožcům. Ve snaze natočit co možno nejostřejší záběry překročili bezpečnou vzdálenost, jež je oddělovala od zvířat. Zatímco samec reagoval útěkem, samice na lovce zaútočila. „Hunter počal křičeti, doufaje, že tím matku od nás odvrátí. Ale zdála se být hluchá, neboť měla jedno ucho zmrzačené […] Běžela přímo proti filmovému přístroji. Sklonila roh k nárazu, vzdálena od nás tři metry. A teď jsem viděl, co to znamená dobré střílení a klidná krev. Hunter střelil se skloněnou zbraní na první její roh, aby ji odvrátil, a zasáhl. Odvrátila se vlevo od nás a nyní byla omylem zahájena velká palba, ani nevím, kdo vlastně střílel. Já při tom byl také, neboť jsem myslel, že je smrtelně poraněna. Někdo zasáhl mládě. Dal jsem mu ránu z milosti. Pronásledovali jsme starou, která jen několika kapkami barvila, jinak jí bylo ale zřejmě dobře. Plesklo jí to jen pořádně přes roh. Z toho jí bude jistě bolet hlava, ale nic jiného. Litovali jsme, že jsme trefili maličkého, ale takového něco se stane lehce.“412 Záběry útočící samice se ve filmu objevily, doprovodný komentář však pomlčel o zabitém mláděti.

409 Adolf popsal lov slonů následovně: „Sloni střídají někdy neobyčejně daleko, 100 mil i více zdá se býti pro ně pouhou procházkou. Ochozy jsou více či méně vyšlapány, dle toho, zda jsou používány větším či menším počtem slonů a jak často. Dobře vyšlapané ochozy vypadají jako u nás jezdecké cesty, méně vyšlapané jako stezky. Při rychlém růstu křovin stane se ovšem, že taková stezka místy rychle zaroste. Domorodci jako vůdci jsou vždy vpředu a mají velké nože na křoví, kterými odsekávají větve apod. Při šoulání za nějakým slonem přijde samozřejmě člověk lehce do konfliktu s nějakým trnitým keřem. To se však stane jen při posledních několika stech metrech.“ TAMTÉŽ, s. 14. 410 „Hunter comes to me with some claim of a Voi Sisal plantation. I knew nothing about the matter. Machulka tells me that the Management were annoyed as Hunter had damaged their road.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, Roy Home (1931–1937), dopis R. Homea A. Schwarzenbergovi z 22. 5. 1935. Přestože se ve filmu záběry sisalového pole objeví, doprovodný komentář ani Schwarzenbergova cestovní zpráva se o způsobené škodě nezmiňují. 411 Celou scénu popsal Schwarzenberg takto: „Samice, místo aby se z toho radovala, častovala svého ctitele důkladnými ranami. Právě jen hloupá kráva. Rychle přišoulali jsme se pěšky blíže, vpředu Hunter a já, připraveni k výstřelu, za námi Home s filmovým přístrojem a stativem. Pilně se filmovalo, přicházeli jsme blíže a blíže. Teď to bylo chrochtajícímu párku přece jen blbé, obrátili se k nám, náhle nás zavětřili, funíce a fučíce se otočili, až milý párek zmizel nadobro v křovinách. Home vykonal dobré dílo.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Zprávy J. J. o výpravě do Afriky, Popis cesty a lovecké zážitky pana dědičného prince Dra Adolfa Schwarzenberga v Africe 1934/1935, s. 30. 412 TAMTÉŽ.

128

129

shora: Zastávka na cestě ke Ngorongoro – Serengeti, vpředu Adolf Schwarzenberg, Tanganika1935 (Náprstkovo muzeum) Manželé Schwarzenbergovi u aut expedice, Serengeti, Tanganika 1935 (Náprstkovo muzeum) Hilda Schwarzenbergová s Albertem Holmem, Serengeti, Tanganika 1935 (Náprstkovo muzeum)

Dosavadní filmování zatím probíhalo bez přístroje Telefunken. Ten společně s kamerou poprvé naostro vyzkoušeli až po návratu do Voi, kde natáčeli zpěvy a tance domorodců z kmene Wateitů a Walungulů. Adolf si pochvaloval, že „mikrofon mého zvukového přístroje Telefunken jest tak znamenitý, že zaznamenává dokonce i každý závan větru“413. Na rozdíl od filmování Schwarzenberg nemohl být spokojený s loveckými výsledky. „Nemohu zde již déle čekati, musíme jeti dále, nebo promarním všechen svůj čas bezvýsledně se slony.“414 Výprava se vrátila za nosorožci do Maktau. Vytrvalé lijáky a rozbahněná půda však nosorožce vyhnaly do sušších krajů a Schwarzenbergovu expedici do Arushi. Lovci si nejprve museli opatřit nezbytné licence pro další lovy.415 „Úřední šiml bez konce, běháme a jezdíme od Pontia k Pilátovi a vydatně nadáváme na ztrátu času.“416 Než se podařilo potřebné dokumenty vyřídit, Schwarzenberg zorganizoval natáčení tanců domorodců z kmene Wa-arushů. „Jsou kmen příbuzný Masajům, páchnou právě tak jako Masajové kravčím chlévem, malují si obličej červenou zemí a někdy si je kreslí modrými, žlutými nebo také jinými barvami. Nemají žádných hudebních nástrojů, hudba je velmi rytmicky, ale příliš jednotvárně zpívána a mezi tím ozývají se výkřiky podobné jódlování.“417 Podobně jako v okolí Voi ani v Arushi neměla výprava lovecké štěstí a rozladěný Schwarzenberg nařídil další přesun, tentokrát na pozorování zvěře do kráteru Ngorongoro. „Nemohu si vůbec představit, jaké to muselo být velkolepé divadlo, když tato sopka byla v činnosti,“ obdivoval se přírodní scenérii Schwarzenberg.418 Na vrcholu kráteru přenocovali ve stanech v kempu, který provozoval jeden z hotelů z Arushi. Další zastávkou byla rezervace Serengeti. Poblíž řeky, jež dala rezervaci jméno, se jim podařilo přilákat lvy až do bezprostřední blízkosti automobilů a kamery. „Lvi ihned zpozorovali naše auta. Zvedli se a šli nám zvědavě vstříc. Když spatřili zdechlinu, vrhli se na ni a počali ji trhati. Zatahali jsme několikráte za provaz a na to ozvalo se vrčení a řev. Provedli jsme spoustu snímků filmových, obyčejných i zvukových.“419 Jednu lvici zaujal mikrofon natolik, že jej začala likvidovat. Svého úlovku se vzdala, teprve když ji Adolf zahrnul českými nadávkami.420 Přestože šelmy vypadaly klidně a mírumilovně, nikdo se neodvážil opustit kabinu automobilu, „neboť člověk nikdy neví, co by se mohlo přihoditi“.421 Filmování lvů 12. a 13. února bylo asi dosavadním vrcholem expedice. Schwarzenberg byl konečně spokojený, že „udělali v každém ohledu dobré snímky“.422 Adolf, jenž vždy pečlivě vážil každou ránu, složil v Serengeti pouze jednu gazelu Grantovu. Hilda, která se naopak ve střelbě vyžívala, skolila šest gazel Thomsonových, jednu gazelu Grantovu a čtyři hyeny.423 Jelikož v rezervaci panoval přísný zákaz lovu lvů, nařídil Adolf návrat do Voi a „filmaře“ Holma s Homem vyslal do Arushi, aby natočili „velký tanec Massaiů“424. Během přesunu Schwarzenbergovi u Maktau konečně protrhli loveckou smůlu. „Zpozoroval jsem něco, co vypadalo jako převrácený kmen stromu, bylo to velmi žluté, zcela klidné, nemohl jsem dobře vypátrati, co by to mohlo býti, až [když] jsem na to hleděl svým dalekohledem. […] Zjistil jsem, že převrácený kmen jsou vlastně tři lvi. Nastoupili jsme do auta a přiblížili se za dobrým krytem k nim. Já střelil jsem posledního, zasáhl jsem jej dobře Manlicher-Magnumem, moje choť dala onomu před ním ránu na

413 TAMTÉŽ, s. 31. 414 TAMTÉŽ, s. 32. 415 TAMTÉŽ, s. 35. 416 TAMTÉŽ. 417 TAMTÉŽ, s. 36. 418 TAMTÉŽ, s. 36. 419 TAMTÉŽ, s. 38. 420 „Mikrofon v černé skříňce byl umístěn v trávě nedaleko lvů a spojen kabelem s aparaturou ve voze. Jedna lvice přišla k mikrofonu a vzala jej do tlamy. Holm zbělel jako křída a řval, lvice si toho však nevšímala. Také mě skákalo srdce úzkostí. Teprve když jsem začal po česku klíti, položila mikrofon zase zpátky.“ TAMTÉŽ, s. 39–40. 421 TAMTÉŽ, s. 39. 422 TAMTÉŽ 423 Z hyen si jako trofej nechala vypreparovat dvě lebky. TAMTÉŽ, s. 40–41. 424 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, Roy Home (1931–1937), dopis R. Homea A. Schwarzenbergovi z února 1935.

130

131

Pozorování lvů v Serengeti, Tanganika 1935 (SOA Třeboň, Náprstkovo muzeum)

132

133

Pozorování lvů v Serengeti, Tanganika 1935 (SOA Třeboň, Náprstkovo muzeum)

134

135

Perlička kropenatá, farma Mpala 2014 (archiv autorů)

shora: Manželé Schwarzenbergovi s ulovenými lvy, Maktau 1935 (SOA Třeboň) Trofej nosorožce, úlovek Adolfa Schwarzenberga z roku 1935 (Přírodovědecké muzeum NM)

komoru. Můj lev odběhl do křoví a tam se položil. Druhý lev báječně barvil a zdálo se, že se chce proti nám pohybovati, za několik okamžiků však zhasl. Nyní připlížili jsme se k mému lvu, který nebyl ještě docela mrtvý. Z opatrnosti dal jsem mu zblízka ránu z milosti puškou na slony. Můj lev nemá zrovna nejhorší hřívu, lev mé choti má trochu menší. […] Měli jsme obrovskou radost, tancovali jsme okolo a já objímal jsem vše, co mně přišlo do cesty, inklusive Kombo, Hunterovu pravou ruku.“425 Lví kůže „podle všech pravidel preparačního umění“ zpracoval Machulka.426 Naprázdno nevyšel ani „filmový štáb“. Nepodařilo se jim sice zaranžovat tance Masajů427, ale místo nich natočili divoce křepčící Wa-arushe, „tentokrát v mnohem větším rozsahu. A také tančily dívky, jakož i muži“428. Práce na filmu však dále zvýšila napětí mezi Machulkou a Homeem. Systematik Machulka vyčítal Homeovi, že pracuje bez libreta a natáčí nahodilé situace v lokalitách, které se právě namanou. Home bránil svůj způsob a správně poukázal na daleko zásadnější problémy, kterými byly zcela nevhodný přístroj Telefunken a amatér Holm. Když za čtyři dny po úspěšném lovu na lvy Schwarzenberg skolil na řece Athi i slona, byla lovecká smůla definitivně prolomena. Přestože Adolf věděl, že nejde o kapitální kus, se střelbou tentokrát neváhal: „Má poslední šance! Toho nebo žádného. Zítra chceme odjeti. […] Dal jsem mu dvě rány ze svého kanonu do pravé plece, slon se obrátil a já jsem měl příležitost umístiti další dvě rány do jeho levé plece. Odstřídal pryč, Hunter za ním střílel a dále jsme jej neviděli. Ale po 100 krocích se zhroutil.“ 429 Kly byly poměrně dlouhé, ale mnoho nevážily, jelikož byly duté. „Přes noc asi dvacet domorodců skoro celého slona sežralo.“430

425 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Zprávy J. J. o výpravě do Afriky, Popis cesty a lovecké zážitky pana dědičného prince Dra Adolfa Schwarzenberga v Africe 1934/1935, s. 45. 426 TAMTÉŽ, s. 43–44. 427 „I visited the D[istrict] C[ommisionar] Ngong and he was not enthusiastic at all. He said that he would not forbid it. If I liked he would call in 1 or 2 of the leaders of the young Moran, but that it would then be entirely my concern. […] He informed me that he wont allow them to carry their regalia shields, spears or headdresses so that it would be a poor spectacle. I said that we would give them 1 or 2 oxen between them as bakshish. He smilingly informed me that if I gave 1 beast to each dancer we might attract them. They are so rich, each family owns an average of 78 head of cattle.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, Roy Home (1931–1937), dopis R. Homea A. Schwarzenbergovi z 23. 2. 1935. 428 „The Game Warden was unable to arrange the Masai dance because the District Officer at Manduli was away. So he (G. W.) [Game Warden] arranged with the D. O. her efor another Ba Arush dance but this time on a much larger scale. And girls as well is men danced.“ TAMTÉŽ. 429 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Zprávy J. J. o výpravě do Afriky, Popis cesty a lovecké zážitky pana dědičného prince Dra Adolfa Schwarzenberga v Africe 1934/1935, s. 45–46. 430 TAMTÉŽ, s. 46.

136

137

Titulní strana káhirského časopisu Images z 30. března 1935 (SOA Třeboň) Buvol kaferský, farma Mpala, 2014 (archiv autorů)

Na zpáteční cestě měla štěstí i Hilda. 27. února slovila buvola, z něhož si na památku vzala hlavu a dvě kopyta, a tři šakaly čabrakové.431 Druhý den se Schwarzenbergovi vydali vlakem do Nairobi, kde se shledali s filmovým štábem, a počátkem března se společně vrátili na farmu. Domorodce z kmene Turkana „z nejsevernějších krajů Kenye“, kteří pracovali na stavbě kanálu, angažovali jako tanečníky a natočili jejich vystoupení.432 Jelikož měl Adolf stále platnou licenci na odstřel nosorožce, vydal se několikrát v doprovodu sousedního farmáře Clifforda na šoulačku do okolí farmy. Jeho snaha byla 9. března korunována úspěšnou trefou. O dva dny později manželé Schwarzenbergovi nastoupili zpáteční cestu do Evropy. Adolf opouštěl milovanou Afriku s pocitem, že „ten docela kapitální [slon] střídá stále ještě za deštěm a zeleným listím“433. S bilancí safari nebyl spokojený. Musel si přiznat, že bylo velmi nákladné a vymklo se mu z rukou.434 Roy Home výpravu zhodnotil anglickým příslovím: „Mnoho kuchařů zkazilo polévku.“ 435 O to více Schwarzenberg vkládal naděje do filmu. Při zpáteční cestě se zastavili v Káhiře, kde Adolf poskytl rozhovor pro časopis Images. Na otázku, co přináší nového, odpověděl: „Věrně zachycené zvuky divokých zvířat na svobodě. Značně zdokonaleným přístrojem registračním mohl jsem výjevy divokých zvířat netoliko filmovati, nýbrž současně i zachytiti jejich řev.“436

431 „27. února sledovali jsme stopu nosorožce. Náhle viděli jsme v malé vzdálenosti před sebou buvola, obráceného proti nám. Má choť střelila na něho dopředu z mého Manlicher-Magnumu a dobře zasáhla. Buvol obrátil se doprava, Hunter chybil, já jsem jej zasáhl svým kanonem na slony dozadu nahoru. […] Nyní nastala vzrušující dohledávka. Jak domorodci respektují zraněného buvola, dosvědčuje Simbovo chování, který beze všeho jde za slony a nosorožci, nevykonává to však s takovou láskou, jde-li o buvola. Buvol silně barvil, nemohli jsme jej však dostati na dohled, křoví bylo příliš husté. Konečně jsme jej spatřili, Simba vystřelil, také Kombo střelil, oba však chybili. Buvol se pokusil napadnouti Huntera, nemohl však již svůj výpad provésti dostatečně rychle. Hunter jej střelil do hlavy a pak jej druhou ranou dorazil. Je to velmi dobrý buvol.“ TAMTÉŽ, s. 47. 432 TAMTÉŽ, s. 48. 433 TAMTÉŽ, s. 46. 434 „Yes, I am afraid the safari was very expensive, indeed. It got quite beyond my control, especially in February with six motor vehicles.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, Roy Home (1931–1937), dopis R. Homea A. Schwarzenbergovi z 2. 5. 1935. 435 „Too many cooks spoil the broth.“ TAMTÉŽ. 436 Tradice, 1935, č. 2–3 (6–7), s. 63 (183).

138

Po návratu do Čech „vyhověl s vrozenou a nevšední ochotou a laskavostí opětovným přáním a žádostem svých lesních úředníků“ a 1. května 1935 uspořádal v Horní Plané pro zaměstnance a jejich rodiny přednášku o své cestě do Afriky.437 Dvouhodinové vyprávění oživil fotografiemi ze safari a přislíbil brzké promítání dokumentárního filmu, který chystal. Mezitím filmový štáb v Africe pokračoval ve své práci. Schwarzenberg krátce po svém odjezdu navrhl, aby se celý tým přemístil do Súdánu, a pověřil Machulku výběrem destinací a vedením výpravy. Výsledky očekával do konce června 1935, kdy měla propadnout celní kauce na nahrávací přístroj. Machulka byl Schwarzenbergovým nápadem nadšený a dále jej rozvíjel: „Zmínka Vaší Jasnosti v posledním dopisu ze Shellal o možnosti cesty a k tomu ještě filmové! do Sudanu působila na mne jako příjemný vánek starých zašlých lepších dob. Byl by to projekt hoden práce!“438 „Sudan ve spojení se severovýchodním Kongem bylo by bohaté pole a mohl by se tam natočit film o nových námětech.“439 Machulka se snažil rychle vyexpedovat trofeje do Evropy a vyúčtovat loveckou část safari, aby mohli konečně vyrazit.440 Albert Holm zatím odjel do Nairobi, kde indičtí truhláři podle jeho návrhu zdokonalili filmovou aparaturu a vůz Telefunken. Home se cítil dotčen Machulkovými výpady ohledně svých filmařských schopností a odmítl se na projektu dále podílet.441 Jelikož ho navíc trápily i finanční a osobní problémy, které vyvrcholily rozchodem se snoubenkou, rozhodl se z farmy odejít, čímž udělal nejen Machulkovi, ale i Holmovi nemalou radost. Dánský „filmař“ si totiž hned od svého příchodu dělal zálusk na jeho manažerský post.442 Když Machulka konečně dokončil vyúčtování safari, dobral se k nemilému zjištění, že byla utracena i většina z rezervy osmi set liber, vyčleněných na filmování. Velkou část odčerpala zejména úprava vozu Telefunken, jehož interiér nechal Holm zařídit nábytkem na míru jako ložnici a kancelář. Otřesený Machulka zrušil cestu do Súdánu a navrhl Holmovi, že budou bez

437 TAMTÉŽ, s. 86 (206). 438 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Bedřich Machulka, dopis B. Machulky A. Schwarzenbergovi z 3. 4. 1935. 439 TAMTÉŽ, dopis B. Machulky A. Schwarzenbergovi z 6. 4. 1935. 440 „Po odjezdu Vašich Jasností s farmy pustil jsem se hned do balení trofejí podle instrukcí mě zanechaných. – Při tom jsem trochu, pokud to šlo, dával do pořádku farmu – takže domy a jich okolí vypadaly za týden už ‚civilizovaně‘.“ TAMTÉŽ, dopis B. Machulky A. Schwarzenbergovi z 3. 4. 1935. 441 „Mr. Home – jak jsem pozoroval – nejeví ani o farmu ani o novou cestu zájem – z farmy se už skoro odstěhoval.“ TAMTÉŽ. 442 Machulka Schwarzenberga o odchodu Homea informoval: „O farmu on sám jeví pranepatrný zájem – a jak jsem pozoroval – je zaostřen proti Fitzgeraldovi a připraven snad i ku dělání těžkostí – pokud mu to doposavadní autorita dovolí. Takto je na farmě úplně zbytečnou osobou a naprosto postradatelnou. […] Paní černou jsem v jeho společnosti doposud neviděl. Nevím, co to znamená. Jenom jsem zaslechl, že si hledá nový objekt.“ TAMTÉŽ, dopis B. Machulky A. Schwarzenbergovi z 6. 4. 1935.

139

Muž a žena z kmene Kikuyu, Keňa 1927–1935 (Náprstkovo muzeum)

velkých nákladů natáčet pouze v širším okolí farmy, kde si vyzkouší vzájemnou spolupráci i nově upravenou techniku. Pak se Machulka hodlal vrátit do Evropy, aby se naučil pracovat s technikou, napsal scénář a připravil rozpočet „velkého natáčení“. Zároveň uznal, že by se vyplatilo prodat nevyhovující přístroj Telefunken a místo něj koupit techniku, která snímá na jedné lince zvuk současně s obrazem.443 Přestože si Machulka uvědomoval velké nedostatky nahrávací aparatury,444 chtěl se pokusit „o snímky zvěře na Uaso Nyiro v Isiolo District a o zvuk a film domorodců v Meru a pohoří Nyambeni. Jsou to pustiny obydlené původními ještě domorodci – kočovníky na Uaso Nyiro – chovajícími ovce, skot a velbloudy, – a v Meru a Nyambeni domorodci – agrárníky v hustých vesnicích“445. Na pozici kameramana přijal krajana Krejzu, původní profesí automechanika.446 Aby mohlo filmování vůbec začít a aby se nezastavil chod farmy, zaslal Schwarzenberg na svá nairobská konta dva tisíce liber. V polovině dubna vyrazila Machulkova skupina se dvěma vozy do Meru. Od distriktního komisaře získali povolení cestovat „po obydlích a šambách“447 a natáčet každodenní život Kikujů. Machulkovi se dokonce podařilo přesvědčit úředníky, aby schválili upořádání slavnosti, na kterou si „válečníci“ mohou vzít štíty, jejichž nošení bylo jinak britskou koloniální správou přísně zakázáno.448 V den „ngomy“ přišli pomalovaní Kikujové, ozdobení čelenkami z pštrosích per a vyzbrojení kopími a štíty, i s celými rodinami, protože jim Machulka jako honorář slíbil pečeného vola. Zatímco Machulka exaltovaně pobíhal kolem tanečníků a vybíral nejlepší úhly pro umístění kamery, Holm seděl ve voze, aniž by o natáčení projevil sebemenší zájem. Když chtěl

443 TAMTÉŽ, dopis B. Machulky A. Schwarzenbergovi z 11. 4. 1935. 444 „Slyšel jsem zde právě odborný posudek se strany na celé záležitosti a na safari neinteresované o aparatuře Telefunken – Telefunken Tonschneidaparát je dokonalý stroj – jeden z nejlepších – ku snímání zvuků na disky – pro výrobu gramofonových desek. Pro zvukový film se těchto aparatur nepoužívá. Jest sice možno zvuk z disků Telefunken synchronisovati s filmem – ale tj. komplikovaná jak přijímací tak synchronisovací procedura – a nikdy prý není korektní.“ TAMTÉŽ, dopis B. Machulky A. Schwarzenbergovi z 11. 4. 1935. 445 TAMTÉŽ, dopis B. Machulky A. Schwarzenbergovi z 15. 4. 1935. 446 „Jak jsem se již několikrát během naší safari Vaší jasnosti zmínil, nabídnul se mě náš krajan p. Krejza, který byl tenkráte v Moshi, a který je automontérem a elektrikářem (u nás v Čechách má autogaráž), že by se mnou jel na jakoukoliv cestu, aby před odjezdem do Evropy viděl ještě větší kus Afriky, a za to že mě dá do pořádku vůz, bude ho udržovat a řídit. Přijmul jsem to, propustil Mohameda a nyní mám vůz jako nový na vlas seřízený. Pan Krejza je inteligentní člověk prostředních let, plný zájmu o každou africkou věc, dobrý fotograf a pozorovatel, a tak mám mimo vydatnou pomoc vděčného žáka na poli afrických záhad.“ TAMTÉŽ, dopis B. Machulky A. Schwarzenbergovi z 30. 4. 1935. 447 Slovo šamba (ze svahilštiny) znamená jakýkoliv kultivovaný pozemek, v přeneseném významu zahrada. 448 Nošení štítů, které byly považovány za válečné symboly, bylo britskou koloniální správou zakázáno. Domorodci směli nosit pouze oštěpy, které potřebovali pro vlastní obranu a ochranu stád proti divoké zvěři.

140

Machulka pořídit první záběry „namaštěných žen v kožených suknicích ověšených šperky“, jež předváděly své taneční umění, Holm zůstal v autě, nerušeně se věnoval četbě a odmítal mu půjčit kameru.449 Teprve po ostré výměně názorů se neochotně postavil za objektiv a začal natáčet. „Celá ngoma byla velkolepá – účastnili se jí tři řetězy el moran – se štíty a kopími, s maskami ze pštrosích per, úplně nahých, jen obílených – rámus byl ohromný,“ vylíčil povedenou slavnost Machulka Schwarzenbergovi.450 Incident s Holmem nezůstal bez následků. Machulka ho obvinil, že „nemá o přírodu a přírodní lidi zájem“ , a na Hlubokou si stěžoval: „Mám nyní málo důvěry v podnik. Byla by to dle mého názoru velká náhoda, kdyby se udělal prostřední soukromý film.“451 Holm se však odmítl Machulkovi zodpovídat. „Jsem angažován od prince – ten mě předal celou aparaturu i kameru, za výsledky jsem zodpovědný já sám – vy nemáte právo kritizovati moji práci anebo mě předepisovat, co mám dělat a co ne. Vy to neplatíte – já musím hledět, abych si vydělal.“452 Otevřeně přiznal, že od samého počátku věděl, že se Telefunken pro nahrávání zvuku v terénu nehodí. Hrál o čas a Schwarzenberga záměrně udržoval v nevědomosti, aby si co nejdéle udržel dobře placené místo. Dále přiznal, že ho práce na dokumentu vůbec nezajímá, jeho ambicí je uchytit se ve filmovém průmyslu a natočit film hraný. Zároveň na Machulku naléhal, aby pravý stav věcí Schwarzenbergovi prozatím zamlčel. Vymlouval se, že ho Machulkova přítomnost znervózňuje, a slíbil, že se do začátku května společně s manželkou, která ho na rozdíl od Machulky „inspiruje k námětům“, pokusí nafilmovat domorodce v okolí hlavního města.453 Holm sice skutečně odjel do Nairobi za rodinou, avšak nepořídil jediný záběr. Před vypršením celního povolení a odesláním Telefunkenu do Evropy chtěl Machulka udělat poslední pokus s nahráváním zvuku přímo na farmě. Holm definitivně vypověděl poslušnost, jelikož prý není Machulkův podřízený, a odmítl vydat vůz i aparaturu, za které prý nese zodpovědnost. Odvolával se na smyšlený Schwarzenbergův příslib, že může s nimi volně disponovat a využívat je při práci i pro jiné expedice, jinak vyhrožoval soudní žalobou pro nedodržení smlouvy. Zůstal na farmě a čas trávil vyjížďkami a fotografováním. Na Homeovo jméno si u několika obchodníků otevřel účet a bezostyšně utrácel peníze.454 Když to Home zjistil a zarazil, objednával si zboží Schwarzenbergovým jménem. Při vyúčtování zakázky na úpravu nahrávací aparatury a vozu Telefunken vyšlo také najevo, že Schwarzenberg zaplatil i za křesílka a stolky, které si Holm objednal pro vlastní domácnost.455 Zoufalý Machulka prokoukl podvodníka Holma příliš pozdě a se situací si neuměl poradit. „Věděl jsem sice, že úkol nebude snadným, že tu budou potíže, ale jenom technického rázu, které se mě podaří na základě zkušeností překonat.“456 „Viděl jsem v Mr. Holmovi odborníka ve filmu – plného elánu pro práci /dle jeho řečí a plánů/, ale skutečnost je jiná. Zná film pouze z biografu – dělání filmů se teprve učí pomocí různých příruček – a přitom je přesvědčen, že je velkým umělcem, kterému schází jenom příslušná dávka inspirace. Výsledky se vykázat nemůže, ale jeho hlavní starostí je, jestli by něco udělal, jak bude zaplacen. […] Jedná se všemi aparaturami i s vozem jako se svým majetkem, a když proti tomu něco namítnu, praví, že jsem na velkém omylu. A tak místo, aby se utěšeně rozvíjela práce, rozvíjí se utěšeně chaos. […] Celá záležitost se dostala na nechutné pole a jsem tím deprimován a vidím, že jediné východisko z toho je pausa.“457 Schwarzenbergova odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Za hlavního

449 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Bedřich Machulka, dopis B. Machulky A. Schwarzenbergovi z 30. 4. 1935. 450 TAMTÉŽ. 451 TAMTÉŽ 452 Průběh hádky reprodukoval Machulka v dopise Schwarzenbergovi. Věrohodnost Machulkových slov později potvrdil Roy Home. TAMTÉŽ. 453 TAMTÉŽ. 454 „I stopped Holm in running up debts in my name, but he is now contracting accounts in your name.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Roy Home (1931–1937), dopis R. Homea A. Schwarzenbergovi z 11. 5. 1935. 455 „The way you started working now, is too expensive - you seem to have spent more than 75 pounds, after I left, for the ‘Telefunken‘ truck, which is incredible and irresponsible. I absolutely refuse to pay everything you ordered.“ TAMTÉŽ, dopis A. Schwarzenberga A. M. Holmovi z 1. 6. 1935. 456 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Bedřich Machulka, dopis B. Machulky A. Schwarzenbergovi z 5. 5. 1935. 457 TAMTÉŽ.

141

viníka nezdaru označil Machulku, který se nedokázal vypořádat se vzniklými problémy. Vyčítal mu, že zbytečně prodlužoval natáčení, které nikam nevedlo a stálo mnoho peněz, i když už znal skutečný stav věcí. Rozzlobilo ho, že ignoroval jeho příkaz odeslat techniku a vůz do Súdánu, kde je chtěl před dalším natáčením uskladnit u přítele barona Pezzeie. Znechucený Schwarzenberg filmové safari považoval za absolutní propadák, ve kterém utopil spoustu peněz.458 Navíc se cítil trapně vůči všem, kterým se již pochlubil chystaným filmem. Machulka vinu odmítal a snažil se celou věc urovnat a vysvětlit.459 Vykutálený Holm chtěl oddálit své propuštění a poukazoval na Machulkovo špatné duševní rozpoložení i pracovní tempo, které ovlivnilo celé natáčení.460 Ačkoliv Schwarzenberg Holmovým slovům nevěřil461, filmový projekt pohřbil a na Machulku zůstal velmi rozhněvaný: „Jste též na velkém omylu, když si myslíte, že s Vámi podniknu ještě někdy nějakou výpravu. Do Afriky pojedu se svou chotí zajisté jistě brzy, ale bez Vás. […] se mnou již na žádný pád nepočítejte.“462 Nešťastnému Machulkovi se nepodařilo získat jiného mecenáše, a tak musel Afriku opustit. Tehdy ještě nevěděl, že se na milovaný „temný kontinent“ již nikdy nevrátí. Před svým odjezdem odeslal Telefunken zpět do Evropy, vozy a vybavení na safari uskladnil na farmě463 a svůj vlastní vůz a zbytky filmového materiálu prodal. Když opadla první vlna emocí, Schwarzenberg si Machulku na podzim roku 1935 pozval do kanceláře pražské administrace, aby si vše vyjasnili. Předestřel mu svůj záměr pokračovat s filmováním i při následujícím safari, avšak k účasti ho již nepřizval. Dobře si však uvědomoval, že na něm byl stárnoucí cestovatel v posledních letech existenčně závislý, a proto mu za věrné služby vyplatil finanční prémii. Blíže nespecifikované spolupráce v budoucnosti se nezříkal. Dalšího zadostiučinění se Machulka dočkal po odevzdání sběru hmyzu pražskému Národnímu muzeu, o čemž vzápětí informoval Schwarzenberga: „Mnohými díky jsem povinován vaší Jasnosti i za umožnění mé účasti na poslední cestě v Africe a za částečnou moji sběratelskou činnost na této cestě. Nemohl jsem sebrat sice za stávajících poměrů velký materiál přírodopisný, ale i z toho, co jsem sebral, ukazují se při prvním prostudování nové a zajímavé věci. Jest to pro mne ve smutné a tísnivé době nynější

Tančící domorodci, východní Afrika 1935 (SOA Třeboň) Příslušníci kmene Wa-arushů, Keňa 1935 (SOA Třeboň)

458 „I am very sorry that the safari ends now in this way, it is absolutely a failure and a great financial loss for me. But no other solution is possible.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, dopis A. Schwarzenberga A. M. Holmovi z 1. 6. 1935. 459 Machulka chtěl Schwarzenbergovi vše vysvětlit dlouhým dopisem: „Po přečtení onoho dopisu vidím, že je nutno v zájmu skutečnosti podati zde ještě jednou Vaší Jasnosti vylíčení pravého stavu věcí. […] Safari filmo-zvukovou nebylo nikdy mým přáním likvidovati a také jsem ji nikdy nelikvidoval. Likvidoval jsem pro tuto dobu jenom onu malou pokusnou safari – podniknutou v malém měřítku po odjezdu Vaší Jasnosti z Kenye a sice dle plánu. […] Nemohl jsem pracovati tak, jak bych byl chtěl. […] Nebyl jsem to já, který tento neúspěch zavinil. Byly to navzájem si odporující okolnosti, které se mi stavěly v cestu. Jediné východisko jsem viděl v tom – voliti to nejmenší zlo – dočasně vše přerušiti – aby se po reorganizaci mohlo účelně pracovati. […] Bohužel Vaše Jasnost rozhodla jinak. Opouštěl jsem Afriku velice málo spokojen – zanechal jsem skoro načatou práci – kterou jsem se chtěl jednou tak trochu pochlubiti – a kterou jsem chtěl rozšířiti na podnik veřejný.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Bedřich Machulka, dopis B. Machulky A. Schwarzenbergovi z 22. 7. 1935. 460 „When Machulka arrived in Nairobi after the return of Mr. Roy Home, he was broken in spirit owing to the discovery of the true condition of the bank balance. He admitted that he was sick of mind, that his head felt like the Telefunken lorry, and whenever a train passed the hotel bound for Kisumu, he voiced the wish that he was aboard on his way home through Sudan. […] His mind was dull, he said to my wife, that he was an old man ready to be put into the ground. […] After days of repacking the trophys etc., […], we set out for the farm, where Machulka wished to get prepared for the safari. It took five days for Machulka to get ready, where he checked up on his chairs and tent etc.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, dopis A. M. Holma A. Schwarzenbergovi z 15. 5. 1935. 461 „By Mr. Machulka I was informed in an entirely differnt way at by you. Although I know Mr. Machulka´s faults very well, I dont feel inclined to belive you. I know Mr. Machulka for years, but I never made the experience that he is a liar as you say. You – I only know for a very short time. […] Kindly be informed that I wont work with you in future.“ TAMTÉŽ, dopis A. Schwarzenberga A. M. Holmovi z 1. 6. 1935. 462 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr Adolf 3c/1, Bedřich Machulka, dopis A. Schwarzenberga B. Machulkovi z 8. 6. 1935. 463 O způsobu zajištění věcí na farmě Machulka zpětně informoval: „Rovněž před mým odjezdem z farmy loňského roku uložil jsem všechny věci náležející Vaší Jasnosti tak, aby byly pokud možno, co nejlépe zajištěny proti poškození. Osobní efekty uloženy ve skříních – kde jsou i tam zanechané zbraně – psací stroj – gramofon s deskami – malá filmová komora – atd. Křesla a pohovku uložil jsem posypané naftalinem a zaobalené do stanových pláten do velké místnosti. Vedle nich postavena lednička, která fungovala bezvadně. […] Rovněž obě auta zanechal jsem vyčištěná a vymazaná tak, jak se auto garažuje na dlouhou dobu.“ TAMTÉŽ, dopis B. Machulky A. Schwarzenbergovi z 26. 10. 1936.

142

143

malý paprsek útěchy.“464 Šéf zoologického oddělení Jan Obenberger o nových přírůstcích nadšeně informoval odbornou veřejnost: „Přinesl nám velký počet nádherných druhů, z nichž velmi mnoho vůbec dříve jsme neměli, a přinesl tentokráte velmi zajímavé krasce.“465 Mezi preparáty se objevil i senzační nález Sternocera castanea subsp. Rothschildi Théry, známý jen v několika málo exemplářích. Obenberger nález vzácného brouka kvitoval: „Dlouhá léta sháněl jsem tuto formu a nepodařilo se mi ji nikdy sehnati – ba ani viděti, ačkoliv mýma rukama prošly veliké tisíce těchto velikých a krásných krasců. Letos v červnu v Paříži po prvé jsem tuto formu spatřil ve sbírkách pařížského Národního Přírodovědeckého Musea, kde mi byla ukázána jako největší vzácnost. Jaké bylo moje překvapení, když za měsíc nato došla skvěle zachovalá zásilka od p. B. Machulky, která obsahovala neméně než několik set kusů tohoto převzácného brouka!“466 Machulka sám byl překvapený raritou nálezu, neboť „jednoho dne nalezl toto zvíře v obrovském počtu na jistém druhu Akacie; prý bylo těch brouků jako u nás chroustů, a proto jich ihned velký počet sebral“467. Mezi preparáty Obenberger našel i nové variety výše zmíněné formy krasce, „která se vyznačuje hnědým zabarvením celé zadní poloviny krovek“ a již pojmenoval po Machulkovi – Sternocera castanea sp. Rotchildi var. machulkai n. var.468 Nález pocházel z povodí řeky Ewaso Nyiro v Laikipii. V okolí Nairobi Machulka našel několik dosud neznámých aberací krasce Damarsila lethalis J. Thomson, jehož nejhezčí formu Obenberger pojmenoval Damarsila lethalis ab machulkai n. ab.469

Film Auf safari in Ostafrika Přestože filmové safari vůbec nedopadlo podle Schwarzenbergových představ, rozhodl se, že z natočeného materiálu nechá sestříhat krátký dokumentární film, v němž se divákům představí jako zkušený vůdce lovecké výpravy. Původně chtěl snímek nazvat Das letzte Paradies (Poslední ráj)470, avšak tento název se nehodil k natočeným scénám. Proto raději zvolil název Auf safari in Ostafrika (Na safari ve východní Africe).  Zakázku na zpracování filmového materiálu, jeho sestříhání a synchronizaci zadal společnosti ARRI471 v Mnichově, kterou zastupoval vedoucí filmového oddělení Ludwig Schlőr472.473 Když technici v mnichovské laboratoři film vyvolali, zjistili, že většina natočeného matriálu je ve velmi špatné kvalitě a mnohé záběry nejde vůbec použít. Záběry měly malé rozlišení, některé byly příliš tmavé, jiné zase přesvícené. Zbylý ucházející materiál se technici ve studiu snažili sestříhat tak, aby nesl alespoň

464 TAMTÉŽ, dopis A. Schwarzenberga B. Machulkovi z 2. 9. 1935. 465 OBENBERGER, J.: Krasci, s. 98.

jednoduchou dějovou linku. Spojnicí mezi jednotlivými obrazy se stal doprovodný německý komentář, který v září roku 1935 připravil Ludwig Schlőr na základě Schwarzenbergova deníku. Konečnou podobu filmu a komentáře Schlőr intenzivně konzultoval s Adolfem Schwarzenbergem. Jelikož Schwarzenberg lpěl na svých představách, probíhala mezi Mnichovem a Hlubokou vzrušená diskuze. Schwarzenberg trval na chronologickém řazení událostí, pečlivě kontroloval text komentáře, sám hledal nejvýstižnější slova a obraty a historické souvislosti konzultoval s egyptologem Ludwigem Keimerem.474 Schwarzenberg nechtěl diváka klamat, a proto lpěl na autenticitě použitých zvuků a filmových záběrů. Jen s velkou nelibostí nakonec akceptoval dotočení bouřkových mraků kdesi v okolí Mnichova. Prostřihy na těžká mračna honící se po potemnělé obloze měly posunovat děj tak, aby v divákovi navodily atmosféru blížící se „katastrofy“ – náhlého ukončení výpravy zapříčiněného přívalovými dešti.475 Atmosféru filmu měl podbarvovat zvuk afrického bubnu, dodatečně nahraný ve studiu. Schwarzenberg zdůrazňoval, že všechny zvuky byly nahrány autenticky přístrojem Telefunken v terénu a to dělá ze snímku unikát. Zároveň nechtěl uvádět diváka v omyl, protože „domorodci v Keni a Tanganice signální buben nepoužívají, není tu běžný jako v Belgickém Kongu,“476 a navrhoval, aby místo něj zazněla „utlumená muzika různých kmenů“477. Schlőr argumentoval, že by dynamická a hlučná hudba domorodců divákovi nepřinesla kýženou katarzi a uvolnění. Hlas afrického bubnu nakonec zazní v závěru filmu jako symbolická předzvěst příštích dobrodružství. Jelikož Schwarzenberg hodlal film nabídnout různým distribučním společnostem a prodat jim autorská práva na promítání v Evropě a USA, uvažoval o přeložení komentáře do dalších jazyků. Zatímco společnost ARRI navrhovala češtinu a italštinu, Schwarzenberg preferoval spíše angličtinu a francouzštinu.478 K výrobě cizojazyčných mutací nakonec nedošlo kvůli nedostatku peněz. Film byl totiž v Německu považován za zahraniční snímek, a tudíž se na něj vztahovaly vyšší výrobní poplatky i daňové tarify. Doprovodný komentář v němčině namluvil herec Ernst Firnholzer.479 Film dlouhý necelých devatenáct minut byl hotový v listopadu. Schwarzenberg si nechal zhotovit několik kopií a jednu obratem zaslal do Afriky jako vánoční dárek pro Roye Homea. Celkové náklady na výrobu filmu se vyšplhaly na dva tisíce říšských marek. Schwarzenberg chtěl částku společnosti ARRI uhradit přenecháním procent z jeho prodeje. Ta jeho nabídku striktně odmítla: „Protože jsme nebyli úspěšní při prodeji Vašeho filmu, slíbená procenta bychom nezískali.“480 Vzhledem k tomu, že se částka zdála Schwarzenbergovi příliš vysoká, obrátil se na ředitele pražského Ufa-filmu Procházku, jenž jeho domněnku potvrdil. Schwarzenberg se s mnichovskou firmou rozešel ve zlém a rozhodl se, že příště využije služeb některé z českých filmových společností.481 Kromě přemrštěných požadavků Schwarzenbergovi vadilo i to, že ARRI začala otevřeně podporovat nacistický režim. Schwarzenberg se s finanční ztrátou nesmířil a hledal další cestu, jak na filmu vydělat. Prostřednictvím společnosti Arnold & Richter se obrátil na firmu Telefunken a nabídl jí prostor pro reklamu v rámci doprovodného komentáře. Firma nabídku odmítla s tím, že se její název stejně objeví v titulcích.482

466 TAMTÉŽ. 467 Obenberger pokračuje: „Zvířata usmrtil hned na místě vhozením do vařící vody, což je nejlepší způsob smrcení těchto velkých zvířat v tropech; brouci došli skvěle zachovaní, s původním tomentem a několik samiček vypustilo dokonce i vajíčka.“ TAMTÉŽ. 468 TAMTÉŽ. 469 TAMTÉŽ, s. 99. 470 Schwarzenberg se navíc dozvěděl, že podle Schomburgkovy knihy Das letzte Paradies již stejnojmenný film vznikl. Ani další alternativu, Das verlorenen Paradies (Ztracený ráj), nemohl použít, jelikož v roce 1931 vstoupil do kin pod stejným názvem snímek Philippa Lothara Mayringa. O tři roky později vyšla v MacMillenově nakladatelství v New Yorku autobiografická kniha Roberta P. T. Coffina Lost Paradise pojednávající o poetickém dětství stráveném na farmě na pobřeží amerického státu Maine. Schwarzenberg nechtěl riskovat soudní žaloby o autorská práva a zároveň nechtěl, aby docházelo k záměně děl.  471 Společnost Arnold & Richter G. M. B. H. Filmfabrik (zkráceně ARRI) byla založena Augustem Arnoldem a Robertem Richterem v roce 1917 v Mnichově. Zabývala se výrobou a vývojářstvím filmové techniky, zejména kamer a osvětlení. Produkovala řadu akčních filmů, snímků se zvířecí tematikou a grotesek s hvězdou němého filmu – „německým Charlie Chaplinem“ Karlem Valentinem. 472 Ludwig Schlőr se do filmové historie zapsal svým jediným krátkým dokumentárním filmem z roku 1936 Puppenzauber, který produkovala společnost Arnold & Richter GmbH. Dále se podílel na tvorbě doprovodných komentářů k dokumentárním filmům, například k propagandistickému filmu Die Alpenstraße z roku 1935, který byl součástí filmové série Die Straßen Adolf Hitlers.   473 SOA Třeboň, pracoviště Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr Adolf 3c/1, Auf safari in Ostafrika, dopis firmy Arnold & Richter A. Schwarzenbergovi z 27. 5. 1935.

144

474 Například pasáž týkající se egyptské panovnice Hatšepsut, jež se údajně zasloužila o rozšíření chovu zebu v Africe. 475 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Auf safari in Ostafrika, dopis A. Schwarzenberga společnosti Arnold & Richter z 9. 9. 1935. 476 „Die Eingeborenen in Kenya und Tanganyika benützen die Signaltrommel nicht, sie ist dort nicht üblich wie im belgischen Congo. Man kann aber die Signaltrommel mit der Regenzeit nicht in einen Topf werfen, das wäre falsch.“ TAMTÉŽ, dopis A. Schwarzenberga společnosti Arnold & Richter z 18. 9. 1935. 477 „Vielleicht liesse sich an Stelle der vorgeschlagenen Trommeltöne gedämpfte Musik der verschiedenen Stämme einfügen?“ TAMTÉŽ, dopis A. Schwarzenberga společnosti Arnold & Richter z 9. 9. 1935. 478 TAMTÉŽ, dopis společnosti Arnold & Richter A. Schwarzenbergovi z 23. 9. 1935. 479 Německý herec Ernst Firnholzer je známý svými rolemi ve filmech Der Jäger von Fall (1956), Der Fischer vom Heiligensee (1955) a Das Preislied (1936).    480 „Da somit der Verkauf des Filmes nicht durch uns erfolgt, kommt der von uns als Entschädigung hierfür vorgeschlagene Prozentsatz in Wegfall.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Auf safari in Ostafrika, dopis společnosti Arnold & Richter A. Schwarzenbergovi z 1. 10. 1935.  481 „In Zukunft beabsichtige ich nicht, die Filme irgendwo in Deutschland synchronisieren lassen, da es doch zu kompliziert ist. Ich werde alles in Prag machen lassen, wohin ich auch leichter kommen kann.“ TAMTÉŽ, dopis společnosti Telefunken firmě Arnold & Richter z 13. 9. 1935.  482 TAMTÉŽ, dopis společnosti Telefunken firmě Arnold & Richter z 13. 9. 1935. 

145

I přes snahu techniků film působil naivním a amatérským dojmem a veškeré pokusy ho prodat do distribuce selhaly. Kupříkladu společnost Tobis-Sascha-Filmindustrie483 ho odmítla s vysvětlením, že trh je přesycen kvalitními celovečerními dokumentárními i hranými snímky z prostředí Afriky a krátké kulturní filmy, které se dříve promítaly před hlavním programem, nejsou již v kurzu. Majitelé kin navíc preferovali reklamy, za jejichž promítání firmy platily. Prvními diváky filmu Auf safari in Ostafrika se tak stali členové rodiny, přátelé a posléze i zaměstnanci. Ti na rozdíl od matadorů filmového průmyslu snímek přijali s nadšením a obdivem.  Schwarzenberg stále věřil ve své filmařské schopnosti a chtěl za každou cenu v natáčení pokračovat. Nový film hodlal natočit na území jižního Súdánu a v Belgickém Kongu ve spolupráci s dlouholetým přítelem baronem de Pezzei, jenž zastával funkci vrchního lovčího (Honorary Game Warden) v jižním Súdánu. Jako technika, jenž měl filmovat a obsluhovat nahrávací přístroj, si Schwarzenberg na doporučení Ludwiga Schlőra vybral doktora Georga Schullera, amatérského fotografa a kameramana z Augsburgu.484 Při osobním pohovoru tento válečný veterán, alpinista a nimrod Schwarzenberga přesvědčil, že bude tím pravým, kdo pro něj konečně natočí dobrý film. Sympatie si získal svou upřímností, když otevřeně kritizoval první Schwarzenbergův filmový počin: „Bohužel jsem Váš poslední film ještě nemohl vidět, ale z doprovodného textu pro synchronizaci, který jsem četl, jsem nebyl nadšený.“ 485 Schwarzenberg mu nabídl plat dvacet až třicet liber měsíčně včetně stravy a na filmovou expedici vyčlenil částku tisíc liber, kterou zaslal Pezzeiovi na bankovní účet.486 Schuller odeslal přístroj Telefunken do Súdánu a začal se připravovat na cestu. Odjezd naplánoval na polovinu prosince roku 1935. Schwarzenbergovi se chtěli k výpravě připojit na začátku nového roku. Adolf si představoval, že budou opět mezi natáčením lovit s Pezzeiem, poté vyrazí do Keni. Baron si na farmě vyzvedl vůz Telefunken, kameru a vybavení na safari a vše převezl do Súdánu.487 Schuller do Afriky však nikdy neodcestoval. Důvody Schwarzenberg objasnil v dopisu příteli de Pezzei: „Předtím, než ti odpovím na Tvé dva dopisy, Ti rychle sdělím, že s dr. Schullerem už nemůžeme počítat. Byl uvězněn milými nacisty, mně z neznámých příčin. Taková sviňárna. K čertu, nevím, jestli vůbec ještě žije a kde je.“488 Ani Schwarzenbergovi na safari z finančních důvodů neodjeli. Filmová technika i vybavení prozatím zůstaly v Jubě. Přestože Pezzei několikrát avizoval jejich odeslání do Evropy, nikdy se tak nestalo. Postupem času se odmlčel a přestal reagovat na Schwarzenbergovy dopisy, v nichž ho žádal o navrácení věcí.

483 Společnost Tobis-Sascha-Filmindustrie byla největší rakouskou filmovou produkční společností éry němého a počátků zvukového filmu. V roce 1910 ji založil Joseph Alexander „Sascha“, hrabě Kolowrat Krakowsky, jako Sascha-Filmfabrik v Přimdě a o rok později firmu přenesl do Vídně. V roce 1918, po sloučení s filmovou distribuční společností Philipp & Pressburger, se přejmenovala na Sascha-Filmindustrie, od roku 1933 nesla název Tobis-Sascha-Filmindustrie. 484 V dotazníku zaslaném Schwarzenbergovi dr. Schuller bohužel neuvedl své nacionále, pouze své vzdělání, zkušenosti s filmováním a záliby. Po absolvování humanitního gymnázia nastoupil na univerzitu v  Mnichově, kde studoval pět semestrů lesní hospodářství. Na přání rodičů přestoupil a začal studovat právo a státovědu v Innsbrucku, kde v tomto oboru získal doktorát. Pět let působil v bankovnictví, od roku 1929 se živil jako daňový a investiční poradce na volné noze. Fotografování se věnoval již od mládí, specializoval se na obrazové reportáže, zejména sportovních událostí, jež byly několikrát uveřejněny v tisku. Byl nadšeným amatérským kameramanem. V oboru se soukromě vzdělával. Zajímal se o výtvarné umění a přírodovědu, věnoval se alpinismu a příležitostně lovu. Uměl jezdit na koni i řídit motorku a automobil. Neopomněl zmínit ani svou vojenskou kariéru, kdy v roce 1915 narukoval na východní frontu, přes italskou frontu se dostal do Polska na Vojenský lesní úřad v Bělověži.  SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Baron de Pezzei (1931–1937), dopis G. Schullera A. Schwarzenbergovi ze 7. 10. 1935. 

Baron de Pezzei, 1937 (SOA Třeboň)

Zoufalý Schwarzenberg přistoupil k radikálnímu řešení a na bývalého přítele podal v březnu roku 1938 soudní žalobu.489 „Po tom všem jsem dal svým právníkům úplně volnou ruku, aby postupovali proti Pezzeiovi podle zákona. Došla mi trpělivost a mám Pezzeiova chování plné zuby. Za to, co se bude dít dál, si může sám.“490 Majetek byl následně úředně zabaven a navrácen Schwarzenbergovi. Nahrávací přístroj i vůz Telefunken byly vzápětí prodány pod cenou, zbytek se po dvou letech vrátil na farmu. Schwarzenbergovi se tak definitivně rozplynul sen o natočení filmu, jenž by překročil stín průměrnosti. První nedokonalý snímek nakonec promítal ve vlastní distribuci v Čechách a v Rakousku. Jedno představení se uskutečnilo ve Vídni, druhé v Českém Krumlově. V roce 1939 chtěl film zapůjčit k veřejnému promítání do Švýcarska. Zda se mu podařilo vypořádat s přísnými celními a vývozními opatřeními a dostat snímek ze země, není jisté. Jedna kopie filmu zůstala na zámku v Hluboké nad Vltavou, odkud byla v 50. letech Národní kulturní komisí převedena do fondu Národního filmového archivu v Praze. Zde se ji podařilo na jaře roku 2014 dohledat.

485 „Ich habe Ihren letzten Film leider noch nicht gesehen können, ich war aber von dem Synchronisationstext, den ich gelesen habe, nicht sehr begeistert.“ TAMTÉŽ, dopis G. Schullera A. Schwarzenbergovi z 30. 8. 1935. 486 TAMTÉŽ, dopis A. Schwarzenberga G. Schullerovi z 24. 9. 1935 a baronu de Pezzei z 3. 1. 1936. 487 Schwarzenberg zaslal Royi Homeovi dopis s instrukcemi: „Please arrange on farm, that Baron de Pezzei, who is the Honorary Game Warden at Mongalla and whom you know, can fetch either himself or by means of his authorized agent, whatever he wishes from the farm, i. e. Film Camera, Films, Telefunken Disks, Equipment, Trucks etc.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Roy Home (1931–1937), dopis A. Schwarzenberga R. Homeovi z 23. 9. 1935.

489 „Wenn er mir schreibt, so erzählt er gewöhnlich von der Jagd, aber antwortet nie auf meine Briefe. Ich war jetzt auf 14 Tage in Cairo und habe die ganze Sache einem Rechtsanwalt übergeben. Vor einem Monat teilte mir Pezzei mit, er habe den Telefunkenapparat nach Böhmen befördert, es ist aber bisher keine Spur von ihm dort zu bemerken, nicht einmal ein Aviso! Das ich auf Pezzei erbost bin, werden Sie begreifen.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Ebenhoch, dopis A. Schwarzenberga R. Ebenhochovi z 23. 3. 1938.

488 „Bevor ich auf Deine zwei Briefe eingehe, teile ich Dir nur schnell mit, dass mit Dr. Schuller nichmehr zu rechnen ist. Er wurde aus einem mir unbekanten Grunde von den lieben Nazi eingesperrt, so eine Schweinerei. Armer Teufel, ich weiss nicht, ob er überhaupt noch lebt und wo er ist.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Baron de Pezzei (1931–1937), dopis A. Schwarzenberga baronu de Pezzei z 3. 1. 1936.

490 „Was mit Pezzei los ist, weiss ich nicht. Mir hat er nicht geschrieben, dem Advokaten nach Cairo ausweichend. Ich habe demnach meinem Advokaten total freie Hand gelassen, gegen Pezzei nach dem Gesetze vorzugehen. Mir geht die Geduld aus und ich habe das Benehmen Pezzei´s satt. Die Folgen hat er sich selbst zuzuschreiben.“ TAMTÉŽ, dopis A. Schwarzenberga R. Ebenhochovi z 1. 7. 1938.

146

147

shora: John Alexander Hunter s kapitálními kly vážícími 294 liber, 1939 (SOA Třeboň) Manželé Schwarzenbergovi s uloveným lvem, Keňa 1936 (SOA Třeboň) Manželé Schwarzenbergovi, Mohamed Kombo a Masimbi Sasita s uloveným lvem, Keňa 1936 (SOA Třeboň)

Výprava na přelomu let 1936–1937 Schwarzenberg, znechucený neúspěchem filmového safari, v nadsázce hrozil, že další expedici uspořádá do Indie nebo na Aljašku, ale „jistě ne do Keni nebo jiné další části Afriky“491. Manželé Schwarzenbergovi ovšem na černý kontinent nezanevřeli a brzy začali chystat další safari. Schwarzenberg plánoval, že si nejprve vyzvedne v Jubě u barona de Pezzei filmovou aparaturu a výbavu na safari a pak se v jeho společnosti vydají na kratší safari do Súdánu. Zbytek času chtěli strávit na své keňské farmě. Jelikož však Pezzei na Schwarzenbergovy dopisy neodpovídal, zvolili loviště v Keni. V únoru 1936 se Adolf Schwarzenberg začal poohlížet po Machulkově nástupci. Johna Alexandra Huntera nechtěl, protože poslední výprava pod jeho vedením nepřinesla navzdory vysokému honoráři očekávané výsledky.492 Obrátil se na firmu East Africa Safariland. „Zvláště se zajímám o slona s kly nad sto liber každý, rekordního buvola a lva s dobrou hřívou, pokud to bude možné, i o kudu velkého, lepšího než toho, co jsme zastřelili v roce 1932 v súdánské Red Sea Province.“493 Jelikož se předložená nabídka zahrnující dopravu, benzin na 2 800 mil, kompletní vybavení, jídlo, alkohol, sluhy a nosiče vyšplhala téměř na osmnáct set liber, Schwarzenbergovi nezbylo než znovu oslovit Huntera.494 Roy Home, jenž se znovu vrátil do schwarzenberských služeb, doufal, že místo připadne jemu, a neskrýval své zklamání: „Osobně jsem Vám J. A. Huntera představil. Řekl jsem Vám, že je to nejlepší lovec zvěře v Keni, vynikající znalostí země atd., přestože jsem byl varován, že je John známý tím, […] že dokáže odlákat klienty konkurenčních lovců. John je stále mým nejlepším přítelem a jsem rád, že je to on a ne jiný lovec, kdo zaujal mé místo.“495 Tentokrát se výprava vydala na cestu v komornějším složení: Schwarzenbergovi, J. A. Hunter, dva osobní sluhové Ali a Hamisi, dva řidiči a dva Hunterovi nosiči zbraní z kmene Wakamba, Mohamed Kombo a Masimbi Sasita. 19. prosince 1936 opustili ve třech vozech Nairobi a vyrazili na lov lvů do rezervace Masai Mara. Základní tábor si postavili poblíž řeky Telek. Aby měli návnadu pro lvy, ulovili nejprve několik gazel, pakoňů a buvolců. „Tato vnadidla uvazují se obyčejně řetězem ke stromu a obloží trním; prvé proto, aby dravci vnadidlo neodvlekli, druhé je ochranou hlavně proti dravým ptákům.“496 Během prvních tří dnů, vyplněných prudkými dešti, Adolf zastřelil čtyři gazely Thomsonovy, tři hyeny a jednu impalu a Hilda dvě gazely Grantovy a jednu impalu. Lva však nezahlédli žádného. Až na Štědrý den Adolf dostal nečekaný dárek: „Dali jsme nákladním autem odvléci do krajiny dva pakoně na vnadidlo. […] Nato vraceli jsme se opět do ležení. V tom viděli jsme dobrého lva, větřícího a táhnoucího patrně ke vnadidlu. Krytě jsme se k němu plížili, střelil jsem svým 7 mm dvojákem a trefil na komoru. Bohužel jsem se nedostal k druhé ráně, takže lev se zavrčením odskočil. Sledovali jsme jeho stopu až k okraji hustého porostu. Pojednou slyšeli jsme v houští hlasité hněvivé bručení, na okamžik jsme lva zahlédli. […] Hunter ho sledoval se svými dvěma ozbrojenými nosiči zbraní jménem Kombo a Sasita do houští, velmi energicky nám však zakázal, abychom ho následovali. […] Nyní slyšeli jsme lva opět hněvivě vrčeti. […] Brzy nato zaslechli jsme opětné vrčení trochu dále a zakrátko pak několik výstřelů. To byl jeho konec. Hunter vyřídil dobře mířenou ranou do hlavy útočícího lva. Velmi jsme se radovali

491 „From the moment I left, there are only rows and difficulties amongst you fellow. As long as I was with you there were rows and difficulties enough. I am sick of it now. If things go on this like that in Africa, then my next safari will be to India or to Alaska, but certainly not to Kenya or any other part of Africa.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, Roy Home (1931–1937), dopis A. Schwarzenberga R. Homeovi z 11. 5. 1935. 492 J. A. Hunter dostal během výpravy v roce 1935 měsíční plat 200 £, zatímco Roy Home pouze 50 £. 493 „Especially I am interested in elephant with tusks over 100 pounds each, a record buffalo and good maned lion, if possible a greater kudu, better than those we shot in 1932 in the Red Sea Province of the Sudan.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3a - 3c/1, Afrikareise, dopis A. Schwarzenberga firmě Safariland Ltd. z 18. 2. 1936. 494 Schwarzenberg měl na každé safari vyčleněno tisíc až patnáct set liber. 495 „I personally introduced you to J. A. Hunter telling you that he was the best hunter in Kenya of game, abound knowledge of country etc., and I did it in spite, of the fact after receiving warning that John is famous for his persuasive ways, popular disposition etc. and innocent ways, in which he can poach a client from competitive hunters. John is still one of my best friends and I am glad that it is he and not another hunter who has taken my place!“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, Roy Home (1931–1937), dopis R. Homea A. Schwarzenbergovi z 22. 5. 1935. 496 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Zprávy J. J. o výpravě do Afriky, Popis cesty a lovecké zážitky pana Dra Adolfa Schwarzenberga v Africe 1936/1937, s. 3.

148

149

nad dobrým lvem, ačkoliv bych jej rád dostal sám. Takový lev s pěknou hřívou jest k štědrému večeru vzácným a neobvyklým dárkem.“497 V následujících dnech objížděli vnadidla a marně pátrali po dospělém samci, který doprovázel lvici se třemi mláďaty. „Tento lev je asi jistě mnohem lstivější a chytřejší nás.“498 Lovci se proto museli spokojit s pozorováním lvíčat a střílením zeber a gazel. Na hledaného lva narazili až 28. prosince. „Kolem půl šesté hodiny večerní se trochu vyjasnilo a brzy přišla dvě lvíčata se starou lvicí z různých stran ke vnadidlům. Všichni byli dosyta nažráni a velmi mile se pozdravovali. Pak přišlo třetí, poslední mládě a za ním velmi pomalu a opatrně, stále větře, starý lev. Na střílení bylo příliš daleko. Konečně vyšli jeden za druhým vlevo z krytu a lehli si, naposled přirozeně starý lev. Byl to nádherný pohled při západu slunce. Příležitost ke střílení musela býti využita, než bude pozdě. Moje choť střelila, mířila na lvova prsa, trochu pod světla. Mé choti podařilo se hned nato umístiti ještě jednu ránu, ale lev zmizel v porostu. […] Ráno jsme vyšli ven. Nikde nebyla ani lvice, ani mláďata. Zato však jsme našli lva ležícího pod jedním stromem. Moje choť střelila a zasáhla, lev vstal, já jsem střelil po ní a také jsem zasáhnul […] Je to skutečně dobrý lev s pěknou hřívou, lepší než můj. Pojednou jsme zpozorovali, že lev měl již starou ránu pod světly v nosní kosti. To byla včerejší rána mé choti.“499 Neustávající deště, v tomto období zcela nezvyklé, znemožnily další postup expedice. „Je to pro nás katastrofa, že tolik pršelo. Vůbec si teď netroufáme vyjeti ven vozy. Zase jednou jsme připoutáni deštěm a neschopni jakékoliv činnosti, ač je to v době sucha! […] Již přes 14 dní jsme na safari a pouze jeden den nepršelo. […] Hunter je zoufalý, my rovněž, ani zesílená dávka whisky k večeru nám mnoho nepomůže v naší beznadějné situaci, což je známkou nejvyššího zoufalství“.500 Ani po novém roce se podmínky nezlepšily. Hilda ulovila pouze jednu antilopu oribi a Adolf jednu antilopu losí. Výprava se proto 6. ledna raději vrátila do Nairobi, kde si nechali opravit automobily, a 8. ledna pokračovali na farmu. Hunter naplánoval lov buvolů kaferských v povodí řeky Ewaso Nyiro. V Isiolo si Adolf dokoupil ještě licence na odstřel dvou nosorožců. „Za to se musí totiž dodatkem k normální lovecké licenci zvláště zaplatiti, stejně jako za slony, žirafy a také pštrosy.“501 Několikadenní pátrání po čerstvých buvolích a nosorožčích stopách bylo ovšem bezvýsledné, protože „kde je mnoho lidí, tam bývá méně zvěře“502. Smůla se expedici lepila na paty. Na nerovných a rozbahněných cestách se rozbily oba nákladní automobily, z čehož Adolf částečně vinil i řidiče: „Takový černoch nemá ani trochu citu se strojem, ždímá z něho to poslední, žene auto bezohledně, ba přímo s obdivuhodnou virtuozitou do každé jámy.“503 Ke všemu zlému začalo opět pršet. „Musíme míti asi podle všech předpokladů zvláštní přitažlivou moc pro deště. Kam přijedeme, tam začne pršet. Asi se tu usadím jako zaříkávač dešťů, kouzelník a ranhojič, bylo by to docela zábavné a pokud možno i velmi výnosné.“504 Když Hilda ulovila silného geparda, Adolfovi se vlil do žil optimismus, rozhodl se na safari vytrvat a znovu se pokusit o skolení „stoliberního“ slona. Ještě před cestou ho Home varoval: „Možná by vás mohlo zajímat, že z 5 000 slonů zastřelených v Keni, Ugandě a Tanganice v roce 1935 mělo méně než 10 přes 100 liber.“505 Zisk kapitálních klů byl však asi největším Adolfovým loveckým snem. „Je něco hezkého na lovu slonů. Je to jako horečka, která se člověka zmocní a která může býti vyhojena, až jste se honili za mnoha slony. K vyléčení této horečky je snad třeba ulovit jednou dobrého samce.

Hilda Schwarzenbergová s uloveným gepardem, Keňa 1931–1937 (Náprstkovo muzeum) Auto uvízlé v korytě řeky (SOA Třeboň)

497 TAMTÉŽ, s. 3–4. 498 TAMTÉŽ, s. 7. 499 TAMTÉŽ, s. 7–8. 500 TAMTÉŽ, s. 16–17. 501 TAMTÉŽ, s. 23. 502 TAMTÉŽ, s. 24. 503 TAMTÉŽ, s. 32. 504 TAMTÉŽ, s. 33. 505 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, Roy Home (1931–1937), dopis R. Homea A. Schwarzenbergovi z 2. 11. 1935.

150

151

Pohřeb prince Aloise Schwarzenberga v Třeboni 26. dubna1936 (SOA Třeboň)

Ale tato horečka je také asi nevyléčitelná, čas od času se člověka vždy znovu zmocní, jako někdy malarie.“506 Ve „vyléčení“ Schwarzenberg na chvíli uvěřil 20. ledna 1937, kdy stopaři hlásili velké sloní stopy a čerstvý trus. „Hunter do něho zabodl prsty, zašklebil se a zašeptal ‚teplé‘. “ Pohled, který se za okamžik lovcům naskytl, byl ohromující: „Kolem nás táhnul v celé své velikosti slon asi s 80tiliberními kly, za ním jeden slabší a pak šel jeden, viděl jsem jen jeho pravý kel a zašeptal jsem Hunterovi, to že je ten ‚můj‘. Hunter chtěl mi říci totéž. Kel, který jsem viděl, vážil jistě 100 liber.“ O to větší zklamání prožil, když zjistili, že levý kel je ulomený, a tedy znehodnocený. „Škoda, že nikdo nevyfotografoval naše zklamané, možno dokonce blbé obličeje.“507 Po tomto nezdaru se lovci ještě několikrát za slony vydali podle „zaručených“ zpráv od místních domorodců, avšak vždy marně. Na počátek února ještě Schwarzenberg s Hunterem naplánovali přesun do oblasti Meru, aby zde pátrali po nosorožcích. Výprava však skončila neúspěchem, který Adolf přičítal nepříznivému počasí, kdy dostatek vody po vydatných deštích odlákal zvěř hlouběji do savany. Celkový dojem z expedice byl zkalen i úmrtím Adolfova strýce Aloise Schwarzenberga, řečeného Louis, který i přes pokročilý věk přijel navštívit synovce na jeho keňskou farmu. „Koncem února se vrátil princ Alois Schwarzenberg z lovecké výpravy v rezervaci Masai Mara se značnou kořistí a úplně vesel a zdráv na farmu v Nanyuki. Pojednou však dostavily se prudké horečky. Ihned byl zavolán lékař, jenž však nemohl zjistit žádnou z běžných tropických nemocí. Když se stav nezlepšil, převezl pan Dr. Schwarzenberg svého strýce do hospitlu v Nanyuki a 3. března do nemocnice Maia-Carberry v Nairobi. […] Žel, pacient vůčihledě pozbýval sil, ač jinak byl při vědomí.“ Louis zemřel ještě téhož dne na srdeční selhání.508 Navzdory všem nepříznivým okolnostem si Schwarzenberg poznamenal do deníku: „Budeme míti pěkné vzpomínky na bezstarostné dny lovů, na které není možno nikdy zapomenouti. Když jednou uplynuly, stýská se nám stále po nich; a tato touha žene každého afrického lovce zpět do lovišť, která jsou nekonečná a prostá všech starostí.“509

Adolf Schwarzenberg v Káhiře, 1938 (Tradice, 1938, č. 3)

Návštěva Egypta v roce 1938 Následujícího roku se manželé Schwarzenbergovi vydali na africký kontinent pouze jako turisté.510 Na přelomu února a března 1938 podnikli čtrnáctidenní cestu „na zotavenou“ do Egypta, kde se Adolf účastnil mezinárodní konference radioamatérů v Káhiře. Setkali se zde i s profesorem Ludwigem Keimerem, který je informoval o nejnovějších archeologických objevech, a v jeho doprovodu navštívili známé památky. Příjemné chvíle strávili ve společnosti československého vyslance v Káhiře. Na znamení přátelství a vděčnosti Schwarzenberg nařídil, aby byl „jeho excelenci“ pravidelně zasílán schwarzenberský časopis Tradice.511 Po konzultaci s káhirskými právníky Schwarzenberg zažaloval někdejšího přítele barona de Pezzei, jenž mu stále zadržoval filmařskou aparaturu a výbavu na safari a dlužil mu peníze. Lovy pravděpodobně nepodnikli žádné. Zpáteční cestu z Alexandrie do Brindisi nastoupili 19. března. Jedním z důvodů, proč tentokrát nezamířili až do Keni, byl špatný zdravotní stav Adolfova otce Jana Nepomuka.512 Adolf sice plánoval další expedici na konec roku, avšak když 1. října 1938 otec zemřel, odjezd odložil.513 Přípravy také značně komplikovala dramatická politická situace v Evropě, kterou Adolf komentoval v dopisech Ludwigu Keimrovi slovy: „V Africe je to zajisté klidnější než ve střední Evropě, každopádně se dostanete snáze do centrální Afriky než např. z Prahy do Budapešti.“514 „Tato Evropa je již bídné svinstvo, začínám se cítit trapně, že mám bílou kůži.“ 515

Výprava v roce 1939 Poslední předválečné safari na počátku roku 1939 bylo podřízeno jedinému cíli – konečně získat vytouženého slona s kapitálními kly. K lovu byla vybrána keňská rezervace Tana River, ležící mezi městy Garissa a Bura. Vedením expedice chtěli manželé

510 Zprávy, Tradice, 1938, č. 3 (19), s. 38 (130) – 39 (131). V této zprávě je chybně uvedeno datum odjezdu manželů Schwarzenbergových z Egypta. 511 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 12/ b1, Freundschaftliche Korrespondenzen auβergeschäftlich: koncept dopisu Adolfa Schwarzenberga vyslanci Szalatnay-Stachó z 29. 4. 1938. 512 „Meinem Vater geht es leider gesundheitlich sehr schlecht, er liegt in Wien in Sanatorium.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Ebenhoch, dopis A. Schwarzenberga R. Ebenhochovi z 1. 7. 1938. 506 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Zprávy J. J. o výpravě do Afriky, Popis cesty a lovecké zážitky pana Dra Adolfa Schwarzenberga v Africe 1936/1937, s. 35.

513 „We don´t know whether we will be able to come to Kenya this winter. My father is very ill since six month and we are all worried and upset.“ TAMTÉŽ, J. A. Hunter, dopis A. Schwarzenberga J. A. Hunterovi z 6. 9. 1938.

507 TAMTÉŽ, s. 34. 508 Alois princ Schwarzenberg, Tradice, 1937, č. 2 (14), s. 33.

514 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Prof. Keimer, Cairo (1936–1938), dopis A. Schwarzenberga L. Keimerovi z 22. 11. 1938.

509 SOA Třeboň, oddělení Český Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Zprávy J. J. o výpravě do Afriky, Popis cesty a lovecké zážitky pana dědičného prince Dra Adolfa Schwarzenberga v Africe 1936/1937, s. 9.

515 „Dieses Europa ist schon eine elendige Schweinerei, ich beginne mich zu genieren, dass ich einen weisse haut habe.“ TAMTÉŽ, dopis A. Schwarzenberga L. Keimerovi z 10. 10. 1938.

152

153

Sloní kel (Přírodovědecké muzeum NM)

Schwarzenbergovi opět pověřit osvědčeného Johna Alexandra Huntera. Ten však odmítl, jelikož přijal nabídku indického mahárádži. Jeho místo tak získal Roy Home. Kromě obvyklých členů se tým rozrostl o dva nové, Mohammeda Fathimullaha a Omara z Ugandy, zaměstnance koloniálního úřadu na ochranu zvěře (Game Preservation Department), kteří zastávali funkce vrchních lovců a měli být zárukou úspěchu. Lovci na safari odjeli se třemi vozy 4. února ze schwarzenberské farmy. Když cestovatele v autech trápilo vedro a mračna prachu, Adolf se utěšoval vzpomínkami na poslední safari v dešti a blátě. Výprava zakotvila na oficiálním tábořišti poblíž města Garissa na břehu řeky Tana. Podle prvních zpráv, které zde získali, nebyly vyhlídky na lov slona s dobrými kly právě růžové. „Šance skolit jednoho zcela ‚kapitálního‘ nebyly podle toho velké, opět jsem se vzdálil od naplnění mého životního snu.“516 Manželé Schwarzenbergovi se ve vedru šetřili. Přes den se vydávali jen na krátké šoulačky do okolí a večery trávili popíjením whisky u distriktního komisaře v Garisse. Dne 7. února stopaři konečně narazili na stopy dvou nadějných samců. Aby se dostali do potřebné blízkosti, Omar „čas od času zdvihl do vzduchu malý pytel s popelem, zatřepal jím, aby zkoušel směr větru“.517 Když si slony konečně mohli pozorně prohlédnout, zjistili, že jejich kly neváží více než sedmdesát liber. Přestože stopaři Adolfa vybízeli, aby vystřelil a konečně si domů přivezl nějaký „suvenýr“, rezignovaně odmítl, jelikož „by bylo škoda střílet za každou cenu“.518 Ačkoliv výprava ve snaze najít silného slona několikrát přesunula ležení, úspěch se nedostavil. O slabší kusy neměl Schwarzenberg zájem. „K čemu střílet, nejsem lovcem slonů ani obchodníkem se slonovinou, tedy nemám žádného důvodu střílet.“519 Lovecká vášeň však byla nakonec silnější a Adolf 8. února neodolal, když se před ním z křoví vynořil slon: „Když jsme se k němu dostali zhruba na 20 metrů, zdálo se, že není zvlášť nadšený naší smělostí, a stavěl se tak, že bylo záhodno dát mu ránu přímo do hlavy. Home a já jsme vystřelili téměř nastejno, samec se zhroutil, rána z milosti byla zbytečná.“520 Kly však neměly ani osmdesát liber. Úlovek tentokrát neocenili ani domorodci: „Kolem se povaluje sloní maso, zbytky nikdo nezkonzumoval, neboť nikdo toto maso nejí. Mohamedáni ho považují za hříšné, neboť slon není košer, není ryba jako hroch.“ 521

shora: Pozorování slonů ve vyschlém řečišti, Keňa 1935 (NZM Ohrada) Domorodí lovci s uloveným slonem, Keňa 1935 (NZM Ohrada)

516 „Die Chancen, einen ganz ‚kapitalen‘ zu erlegen, waren demnach nicht gross, der Traum meines Lebens, was seine Erfüllung anbelangt, schien wieder einmal in die Ferne gerückt zu sein.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Afrikareise, Safari – 1939, Reisebericht No. VI. Seiner Durchlaucht des Herrn Fürsten, s. 2. 517 „Amara, unser eingange ‚General‘ steltze voran, hob von Zeit zu Zeit einen kleinen Sack mit Asche in die Luft, schüttelte ihn, um den Wind zu testieren und schnitt hiezu die verschiedensten Gesichter.“ TAMTÉŽ, Reisebericht No. VI. Seiner Durchlaucht des Herrn Fürsten, s. 3. 518 „Home schätzt das Gewicht der Zähne gewöhnil sehr gut ein, man kann sich auf seine Rechnung in fast allen Fällen im Grossen Ganzen verlassen. Auch er war der Ansicht, es wäre schade um jeden Schuss.“ TAMTÉŽ. 519 „Wozu schiessen, ein Elfenbeimjäger und -verkäufer bin ich nicht, also habe ich keine Veranlassung nur so umherzuknallen.“ TAMTÉŽ, Reisebericht No. VI. Seiner Durchlaucht des Herrn Fürsten, s. 6. 520 „Er schient, als wir auf cca. 20 Metr an ihn angelangt waren, über unsere Frechtheit nicht sonderlich begeistert zu sein und traft solche Anstalten, dass es mehr als angezeigt erschien, ein frontalen Kopfschuss anzubringen. Home und ich schossen ziemlich zu gleicher Zeit, der Bulle droppte, ein Fangschuss erübrige sich. Aber ein 100-Pfunder ist er nicht, obzwar sein Gezähne als schön anzusprechen ist.“ TAMTÉŽ, Reisebericht No. VI. Seiner Durchlaucht des Herrn Fürsten, s. 4. 521 „Es liegt etwas Elefantenfleisch herum, nicht am Ende Reste von etwas nicht verzehrten, denn niemand hier isst von diesem Fleisch. Die Mohamedaner betrachten es als sündig, weil der Elephant nicht geschächtet werden kann und auch kein Fisch ist, wie das Nilpferd.“ TAMTÉŽ, s. 4–5.

154

155

Termitiště na farmě Mpala, 2014 (archiv autorů)

O největší vzrušení se nakonec postaral domnělý lev, který v noci ze 7. na 8. února „táhl kolem tábora a byl spatřen několik metrů od Homeovy a mé postele (kromě Hildy jsme všichni spali venku). Dokonce obcházel i kolem Hildina stanu. Zůstal jsem v posteli pod moskytiérou. Home s Amarou a Mohamedem pátrali po vetřelci a objevili zbloudilou jalovici nedaleko tábora“522. Neméně rozruchu způsobili mravenci, kteří o několik dní později vyburcovali tábor ze spánku. „V půlnoci jsem byl vzbuzen hlukem, který dělali naši lidé. Několik lidí dupalo kolem jako při tanci a sténalo. Zavolal jsem na ně, co se stalo. Odpověděli: ‚Dudu‘ (hmyz). […] Popadl jsem elektrickou lampu a obhlédl jsem stav. Ale předtím jsem byl také napaden a měl jsem nohy plné mravenců různých velikostí a barev. Pálilo to jako oheň. Několik lidí tancovalo okolo jako pometla a seškrabávalo si mravence z těla. Pomocí Flitu, kerosinu, petroleje a popela jsme s těmito bestiemi se značným úspěchem bojovali.“523 Lovecké neúspěchy si Schwarzenbergovi kompenzovali rybařením nebo pozorováním zvěře. Jako pozorovatelna často posloužilo dobře situované termitiště. Adolf za nejzábavnější považoval sledování obezřetných krokodýlů nebo slonů při koupeli.: „Srkali vodu choboty a stříkali si ji bezstarostně do tlamy, několikrát dopřáli svým zádům sprchu a pokryli se bahnem.“524

Adolf Schwarzenberg s uloveným slonem, Keňa 1935 (SOA Třeboň)

Obdivoval se elegantnímu letu luňáka, „který je krásný dravý pták, […], na rozdíl od supů a marabu, kteří vypadají hnusně“525. „Po celé hodiny bych mohl přihlížet vzletnému klouzání a graciézním pohybům těch smělých dravců.“526 Dne 15. února, jediný den před odjezdem ze safari, Adolf uvěřil, že se mu životní sen konečně splnil. Schwarzenbergovi se na šoulačce podařilo ulovit nadějně vyhlížejícího samce. Měl velikou radost a již přijímal gratulace k ulovení vysněného stoliberního slona. O to větší zklamání prožil večer v táboře po převážení jednoho z klů – měl pouhých 78 liber. Adolf nakonec litoval, že na slona vůbec vystřelil. Nazítří se výprava vydala na zpáteční cestu. „Spíše smutný a nespokojený ukončuji toto safari.“ 527 Jelikož se nad Evropou stahovala mračna, Roy Home prozíravě váhal s odesláním slonoviny z Keni: „Když situace v Evropě vypadá tak zle, myslel jsem, že se nebudete chtít do Československa vracet, a já nechci slonovinu věnovat Hitlerovi jako dárek.“528 Schwarzenberg zatím zůstával optimistou a o emigraci neuvažoval. Trofeje si nechal odeslat na Hlubokou. Ani ne za půl roku však pochopil, že se mýlil, a odešel do emigrace. Další safari naplánované na přelom let 1939 a 1940 se již neuskutečnilo.

522 „Heute nachts gegen Mitternacht Löwenalarm. Ein Löwe wurde am Lager vorbeiziehend und auf paar Meter von Home´s und meinem Bett (ausser Hilda schlafen wir alle im Freien) geschichtet. Obzwar wir um das Lager herum kleine Lampen von Zeit zu Zeit aufgehängt haben, schien sich wieder Erwarten ein Löwen für uns zu interessieren. Er wechselte sogar am Hilda´s Zelt vorbei. Ichblieb untem Moskito-Netz im Bett. Home suchte mit Amara und Mohamed nach dem Missetäter und fand ihn auch in Form eines verirrten Kalbes unweit des Lagers.“ TAMTÉŽ, s. 4. 523 „Diese Nacht war sehr schlecht. Um Mitternacht wurde ich durch einen Lärm geweckt, der sich bei unseren Leuten entwickelte. Einige Leute trampelten wie im Tanz herum und stöhnten. Ich rief sie an und fragte, was denn los sei. Man antwortete: Dudu /Insekten/. […] Ich erwischte meine elektrische Lampe und besah mir die Lage. Vorher aber wurde ich auch etwas angegfiffen und hatte die Beine voll von Ameisen verschiedener Grösse und Farbe. Das brennt wie Feuer. Manche der Leute tanzten wie besessen umher und wischten sich die Ameisen schippelweise vom Körper weg. Mit Flit, Kerosine, Petroleum, Asche u. s. w. wurde gegen diese Best mit ziemlichem Erfolg gekämpft.“ TAMTÉŽ, Reisebericht No. VII. Seiner Durchlaucht des Herren Fürsten, s. 1. 524 „Ein zu interessantes Bild! Sie schlürften Wasser in ihre Rüssel hinein und spritzten es sich behaglich in die Aeser, manchmal gönnten sie ihren Rücken ein Douche und bedeckten sich mit Schlamm. Rund um das Wasser und auf den benachbarten Bäumen waren Geier und Marabus zu sehen. Wenn sich die Vögel aber zu nahe an die Elephantenmajestäten heranwagten, dann zeigten die Beherrscher des tropischen Unterwuchses und Waldes ihren Unwillen dadurch, dass bald der eine bald der einene gegen die frechen Störenfriede mit königlichemGegrunze vorging und sie zum Wegflattern veranlasste.“ TAMTÉŽ, s. 3.

156

525 „Der Milan ist ein schöner Raubvögel, er ist ein Gentleman uter ihnen, zum Unterschied von den Geiern und Marabus, welche ekelig aussahen.“ TAMTÉŽ, Reisebericht No. VI. Seiner Durchlaucht des Herrn Fürsten, s. 5. 526 „Stundenlang könnte ich dem leichtbescheingten Glaiten und diesen graziösen Bewegungen des kühnen Räbere zusehen.“ TAMTÉŽ, s. 5. 527 „Eher traurig und unbefriedigt beendete ich diese Safari.“ TAMTÉŽ, Reisebericht No. VII. Seiner Durchlaucht des Herren Fürsten, s. 7. 528 „[…] as with the situation in Europe looking so bad, I thought that you might not even return to Czechoslovakia, and I don‘t want to make a present of Ivory to Hitler.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, Roy Home (1931–1937), dopis R. Homea A. Schwarzenbergovi z 4. 4. 1939.

157



158

Evropané objevují a osidlují Keňu

159

na předcházející dvoustraně: Nairobi, 1907 na protější straně: Hotel Africa v evropské čtvrti v Mombase, Keňa 1927–1935 (Náprstkovo muzeum)

Evropané objevují a osidlují Keňu V Malindi, v keňském přístavním letovisku na pobřeží Indického oceánu, stojí dodnes vysoký bílý navigační sloup529, který zde v roce 1498 nechal vztyčit Vasco de Gama530 při své první cestě do Indie.531 Právě zde portugalský kapitán najal zkušeného arabského lodivoda Ahmada ibn Magida, jenž jeho flotilu bezpečně dovedl přes otevřené moře až do indického Kalikutu. V následujících letech Portugalci vybudovali v Malindi základnu, odkud šířili svůj vliv. Portugalci postupně ovládli celé pobřeží dnešní Keni. Vybírali poplatky od místního obyvatelstva a neúspěšně se je snažili obrátit na křesťanskou víru. Symbolem portugalské nadvlády se stala mohutná pevnost Fort Jesus, kterou v roce 1593 postavili v Mombase. Portugalská nadvláda nad oblastí nebyla nikdy příliš stabilní. Když v roce 1698 po téměř tříletém dobývání padla pevnost Jesus do rukou ománských Arabů, začala se moc Portugalců hroutit. V roce 1729 se Portugalci definitivně vzdali všech nároků na keňské pobřeží.532 Arabové oblast kontrolovali až do druhé poloviny 19. století.533 Vládli nejen oblastem při pobřeží, ale hlavně bohatému ostrovu Zanzibar, proslavenému výnosnými hřebíčkovými plantážemi. Na Zanzibar ománský sultán v roce 1837 přesunul i celý svůj dvůr. Vedle obchodu s kořením v arabské východní Africe prosperoval i obchod s domorodými otroky. Ještě před polovinou 19. století se rovníková východní Afrika stala předmětem zájmu evropských cestovatelů a dobrodruhů.534 Slavný skotský cestovatel David Livingstone535 prozkoumal především jižní a střední Afriku. Objev východoafrických rovníkových hor Kilimandžáro a Mount Kenya je připisován německým misionářům. Nejvyšší horu Afriky Kilimandžáro

529 Portugalci vztyčovali podobné sloupy (padrao) na západním i východním pobřeží Afriky. Vymezovali jimi sféru svého zájmu. Sloup Vasco de Gama v Malindi je vztyčen na severním konci pláže Casuariana Beach. Na vysokém bílém podstavci z korálu je posazen bílý kamenný kříž. Kámen byl přivezen na lodi z Portugalska. 530 Vasco de Gama (1469–1524), portugalský mořeplavec, místokrál Indie. V roce 1498 objevil námořní cestu do Indie. Během plavby se několikrát zastavil na východoafrickém pobřeží, kde se zásobil vodou a potravinami. 531 K portugalským výpravám podél východoafrického pobřeží více například JANÁČEK, J.: Čtyři plavby Kryštofa Kolumba, Praha 1992. 532 K historii Keni obecně: Klíma, J.: Dějiny Afriky. Vývoj kontinentu, regionů a států, Praha 2012; REID, R. J.: Dějiny moderní Afriky od roku 1800 po současnost, Praha 2011; ILIFFE, J.: Afrika a Afričané. Dějiny kontinentu, Praha 2001, LACINA, K. a kol.: Nejnovější dějiny Afriky, Praha 1987, s. 260–262; TRILLO, R.: Keňa. Turistický průvodce, Brno 2007, s. 611–640, a PARKINSON, T. a kol.: Keňa, Praha 2007, s. 25–36. Krátký exkurs do historie Keni sepsal i Adolf Schwarzenberg: SCHWARZENBERG, A.: A Kenya Farmer, s. 12–16. 533 Říše ománských Arabů zahrnovala pobřežní oblasti v Persii, na Arabském poloostrově, ve východní Africe a na severním Madagaskaru. 534 K objevným výpravám evropských cestovatelů do Afriky blíže například KŘIVSKÝ, P. – SKŘIVAN, A.: Do nitra kontinentů, Praha 1988, s. 116–183. 535 Dr. David Livingstone (1813–1873), skotský lékař, misionář, cestovatel, objevitel a bojovník proti otroctví. Jako první běloch přešel poušť Kalahari, objevil Viktoriiny vodopády na řece Zambezi, jako první přešel napříč africkým kontinentem v jeho jižní části.

160

161

(5 895 m n. m.) popsal v roce 1848 Johannes Rebman.536 Mount Kenyu (5 199 m n. m.) objevil o rok později jeho kolega Johann Ludwig Krapf.537 Evropský zájem o černý kontinent vyústil do hektického „závodu o Afriku“, ve kterém jednotlivé státy svedly zápas o africké vnitrozemí. Souboj mocností, mezi nimiž dominovaly Velká Británie a Francie, byl motivován směsí nejhrubších ekonomických zájmů a romantických představ o všeobecné kultivaci černého kontinentu a pokřtění jeho obyvatel. V roce 1861 oddělili Britové Zanzibar od Ománu a zakoupili pobřeží dnešní Keni. Británie s nelibostí sledovala zdejší obchod s otroky a snažila se jej vykořenit. Rozhodný krok učinila po zprávě Davida Livingstona, jenž podal svědectví o masakru 400 domorodců poblíž jezera Tanganika. Zanzibarský sultán pod hrozbou bombardování vydal v roce 1873 zákon zakazující obchod s otroky. Ve východní Africe Britové narazili na ambiciózní německé zájmy. Sféry vlivu vymezila až Berlínská konference v roce 1885. Královna Viktorie získala území dnešní Ugandy a Keni, její vnuk – německý císař Vilém I. dostal sousední Tanganiku.538 Dnešní Keňa byla roku 1895 prohlášena za protektorát Britská východní Afrika. Zatímco pobřeží Britové poměrně bez problémů kontrolovali, rozsáhlá teritoria ve vnitrozemí ovládali domorodci. Zejména bojovní Masajové dlouho čelili tlaku Evropanů a vstup na jejich území představoval velké riziko. Masajové svá teritoria ovládali až do samého sklonku 19. století, kdy je oslabily vnitřní spory, hlad, epidemie cholery a neštovic a epidemie dobytčího moru. V  masajských mýtech o konci světa se vypráví o železném hadovi, který se jednoho dne proplazí jejich územím.539 Železnice skutečně nadobro změnila tvář východní Afriky. Stavba tzv. ugandské dráhy540 trvala šest let a za její dokončení zaplatily životem stovky nejen domorodých, ale především indických dělníků. Jednalo se o velmi náročný a nákladný projekt hrazený z peněz britských daňových poplatníků, který byl ve své době chápán jako nevídaný technický zázrak. Železnice zpřístupnila úrodnou a pro Evropany klimaticky příhodnou keňskou vysočinu. Po dokončení dráhy přenesla britská koloniální správa hlavní město protektorátu z přístavní Mombasy do poklidného městečka Nairobi, jehož největší předností bylo, že leželo na významné železniční křižovatce.541 Centrum politické moci se tak přesunulo z pobřeží na centrální vysočinu. Do Keni začali od roku 1902 proudit bílí osadníci, dobrodruzi a lovci zvěře. Britská správa jejich příchod vítala, a dokonce pro ně připravila systém finančních pobídek. Běloši si zakládali rozsáhlé farmy na „zelené louce“ a soustředili se na chov dobytka a pěstování obilí, kávovníku, čajovníku, sisalu a ananasu. Evropané dostávali do nájmu rozsáhlé pozemky, a to zpravidla na 999 let. Jejich mluvčím se okolo roku 1905 stal svérázný lord Delamere, hospodařící na 40 000 hektarech, jenž usiloval

shora: Nairobi, Government Road, propagační brožura firmy Shaw & Hunter (SOA Třeboň) Cestující u vlaku ugandské dráhy ve stanici Limuru, Keňa, 1927–1935 (Náprstkovo muzeum) Hora Kilimandžáro, 30. léta 20. století (SOA Třeboň)

536 Johannes Rebmann (1820–1876), německý misionář a cestovatel. V roce 1846 přijel na misii v Rabai. Na základě zpráv o vysoké hoře na severovýchodě uspořádal expedici, která se vydala na cestu 11. května 1848. Objev Kilimandžára popsal takto: „Se zalíbením jsem hleděl na vrcholek jedné z hor zakrytý oslnivě bílým mrakem. Můj průvodce označil onu bílou věc pouze slovem ‚studený‘.“ Objev pět tisíc metrů vysoké hory pokryté věčným sněhem situované poblíž rovníku byl v Evropě zpochybňován a Rebmann byl označován za lháře. KŘIVSKÝ, P. – SKŘIVAN, A.: Do nitra, s. 143 an. 537 Johann Ludwig Krapf (1810–1882), německý misionář a cestovatel. Krapf v roce 1844 založil misijní stanici v Rabai na pobřeží Indického oceánu nedaleko Mombasy. Přeložil Nový zákon do svahilštiny. V listopadu 1849 podnikl odvážnou expedici do vnitrozemí. O objevení hory Mount Kenya ve svém deníku píše: „3. prosince 1849 jsem mohl vidět horu Keňa nejzřetelněji. Spatřil jsem dva velké strmé vrcholy pokryté bílou hmotou tyčící se nad mohutnou horou severozápadně od Kilimandžára.“ TAMTÉŽ. 538 Na Berlínské konferenci si v letech 1884 až 1885 patnáct evropských států vymezilo sféry zájmu na africkém kontinentu. Podrobněji například KLÍMA, J.: Dějiny, s. 165–167. 539 PARKINSON, T. a kol.: Keňa, s. 28. 540 Stavba ugandské dráhy započala roku 1896 ve východokeňské Mombase na pobřeží Indického oceánu, zakončena byla roku 1901, kdy přijel první vlak do západokeňského přístavu Kisumu ležícího u Viktoriina jezera. Délka železniční trati z Mombasy do Kisumu je 827 km. Ve střední a západní Keni dráha prochází Keňskou vysočinou. Stavba trati významně ovlivnila hospodářské podmínky v keňském vnitrozemí a v Ugandě. V Ugandě železnice například umožnila pěstování bavlníku. Celkové náklady na stavbu trati převýšily pět milionů liber. 541 Ještě v 90. letech 19. století se v místech dnešního hlavního města nacházely jen bažiny. Při stavbě železnice zde bylo postaveno nádražní depo, které dostalo jméno podle nedalekého potůčku Uaso Nairobi (Chladná voda).

162

163

o vytvoření bělošské Keni.542 V roce 1910 v Keni hospodařilo již na 3 000 bělošských farmářů. Další kolonizační vlna přišla po první světové válce.543 V roce 1920, kdy Keňa získala statut britské korunní kolonie,544 zde žilo asi 9 000 bělochů. V meziválečném období neustával příliv bílých osadníků, mezi nimiž se v roce 1933 objevil i jihočeský aristokrat Adolf Schwarzenberg. Farmu Mpala ležící poblíž pětitisícovky Mount Kenya získal podle místních zvyků do nájmu na 999 let. Na rozdíl od většiny ostatních se Schwarzenberg v Keni trvale neusadil, ale přijížděl sem zhruba každé dva roky. V případě politické katastrofy v Evropě ovšem připouštěl, že si v Keni vybuduje druhý domov. Britská východní Afrika si v meziválečném období získala reputaci jakéhosi klidného a dekadentního závětří, žijícího si vlastními aférami, jehož se vyhrocená politická situace v Evropě jako by netýkala. O životě v Britské východní Africe koloval následující vtip: „Are you married or do you live in Kenya?“545 Tehdy si keňští běloši prožili svůj „zlatý věk“. Rozkvět bělošských farem byl pochopitelně uskutečněn na úkor domorodých obyvatel, především Kikujů a Masajů, kteří byli odsouzeni k životu v přelidněných rezervacích. Již ve dvacátých a třicátých letech rostlo napětí mezi původními obyvateli a bělošskými farmáři.546 Frustrace z tíživých sociálních podmínek a odcizení půdy keňské kmeny radikalizovala a politizovala. Po druhé světové válce547 se v Africe naplno rozhořel boj původních obyvatel proti evropské nadvládě. Širokou platformou nespokojených domorodců se stala Keňská africká unie, založená roku 1947 umírněným nacionalistou Jomo Kenyattou.548 Kmeny Kikujů, Masajů a Luů se sjednotily v zápase proti bělochům a jejich domorodým spojencům. V roce 1952 vypuklo krvavé povstání Mau Mau, 549 jež si kladlo za hlavní cíl vyhnání bělošských osadníků, kterých zde v 50. letech žilo již asi 80 000. Nepokoje propukly na venkově, kde povstalci z takzvané „Armády země a svobody“ zabíjeli bílé osadníky, ale i prosperující černé zemědělce. Než se Britům podařilo povstání v roce 1955 vojensky potlačit, padlo mu za oběť asi 13 000 Afričanů a 100 bělochů, popraveno bylo asi 800 odbojných Afričanů, britská armáda ztratila 167 mužů. Postup Britů proti povstalcům byl velmi brutální a bezohledný a v britské společnosti definitivně podlomil víru o smysluplnosti podpory „bílé vysočiny“ a legitimitě koloniální správy jako takové. Schwarzenberská farma přežila neklidnou dobu bez větších problémů. Po porážce povstání Mau Mau Britové přiznali části Afričanů volební právo a s konečnou platností opustili úvahy o vytvoření rasistického bělošského státu připomínajícího režim v Jižní Africe. Černošští obyvatelé se začali masově organizovat

542 Hugh Cholmondeley, třetí baron Delamere (1870–1931), pocházel z anglického hrabství Cheshire. V roce 1891 lovil v Somálsku lvy, v roce 1899 přišel do Keni, kde získal rozsáhlý Equatorial Ranch. Jeho první pokusy o hospodaření v Africe vzhledem k absenci jakýchkoliv znalostí o místních poměrech skončily katastrofou. V roce 1912 se se svými následníky přesunul do oblasti vrchovin východně od Nairobi, kde se mu začalo ekonomicky dařit. Proslul výrokem: „Dokážu vám všem, že toto [myšleno Keňa] je země bělochů.“ Více KLÍMA, J.: Dějiny, s. 196 a 590.

Nairobi, 2014 (archiv autorů)

v rozličných politických stranách a organizacích. Cesta k nezávislosti byla volná. Definitivně byla stvrzena na konferencích v letech 1962 a 1963.550 Nezávislá Keňa se statutem člena britského Commonwealthu byla vyhlášena 12. prosince 1963. Prvním prezidentem keňské republiky se v prosinci 1964 stal Jomo Kenyatta. Během jeho vlády Keňa zažila navzdory mnohým palčivým problémům období relativní politické stability a ekonomického růstu. Kennyattovým politickým heslem se stalo „harambee“, což lze volně přeložit jako „táhnutí za jeden provaz“.551

543 Během první světové války bojovali Britové s Němci na rozsáhlém území mezi Keňou a Mosambikem. Afričané sloužili v evropských armádách nejen jako vojáci, ale především jako nosiči. Obě strany používaly taktiku spálené země. V Keni bylo povoláno asi 12 000 vojáků a 150 000 – 200 000 nosičů. Na 40 000 keňských nosičů během války zemřelo. KLÍMA, J.: Dějiny, s. 219. 544 Britská východní Afrika se v roce 1920 oficiálně přejmenovala na Keňu (Kenya Colony). 545 „Jsi ženatý, nebo žiješ v Keni?“ 546 „I laugh very much when I read your last letter in which you wrote about your local forces. Do you really think the native could make a revolution? With a few machine guns you could put everything alright.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, Roy Home (1931–1937), dopis A. Schwarzenberga R. Homeovi ze 7. 5. 1933. „Of course, I do not think there is any chance of a native rising, but they have this Defence Force just in case. If there was a rising it would very soon get crushed, but probably a number of Europeans might get murdered, if we had no plans of concentrating, at certain points.“ TAMTÉŽ, dopis R. Homea A. Schwarzenbergovi z 20. 7. 1933. 547 Do bojů druhé světové války zasáhly i britské koloniální jednotky z Keni. Podílely se na vytlačení Italů z Habeše, Eritree a Somálska. 548 Jomo Kenyatta (1891–1979), vlastním jménem Kamay Wa Ngengi, kikujský aktivista, politik, publicista, první prezident nezávislé Keni (1964–1978). 549 Povstání Mau Mau proti britské koloniální správě vypuklo v roce 1952. Povstalci používali proti bělošským osadníkům a jejich spojencům metody teroristického boje. Cca 10 000 afrických bojovníků přepadalo bělošské usedlosti a hlavní město Nairobi. Vláda vyhlásila výjimečný stav a proti povstalcům nasadila armádu. Na 600 000 Kikujů Britové násilně přestěhovali. V roce 1955 bylo povstání vojensky poraženo. Poslední dva velitelé byli zajati o rok později. Původ jména povstání není zcela objasněn. Sami Afričané ho nikdy nepoužívali. Podle jedné z verzí se jedná o zkomoleninu kikujského „uma uma“, což lze přeložit jako „pryč pryč“. To bylo chápáno jako výzva bílým osadníkům k opuštění země. Podle další verze je název povstání odvozen z kikujského „muma“ – „přísaha“. Více KLÍMA, J.: Dějiny, s. 313 an; REID, J. R.: Dějiny, s. 249.

164

550 K vyhlášení keňské samostatnosti podrobněji KLÍMA, J.: Dějiny, s. 314, a REID, J. R.: Dějiny, s. 250 an. 551 K ideologii „harambee“ více TRILLO, R.: Keňa, s. 622.

165

Mpala

166

167

na předcházející dvoustraně: Budova strojovny elektrárny, farma Mpala 1937 (NZM Ohrada) na protější straně: Krajina v okolí farmy Mpala, 2014 (archiv autorů)

Mpala Po první světové válce Adolf Schwarzenberg pomáhal otci vypořádat se s novými poměry v Československé republice, jejichž symbolem se stal zápas o podobu pozemkové reformy. Cítil se vyčerpaný a nepochopený. S velkou nedůvěrou a beznadějí sledoval překotný vývoj politických událostí v Evropě, zejména v Německu. Hledal oázu klidu, kde by mohl zapomenout na starosti a kde by mohl být sám sebou. Svůj „ztracený ráj“552 nakonec našel v rovníkové Africe pod ledovcovým vrcholem masivu Mount Kenya. Úmysl zakoupit pozemek v Africe zrál v jeho mysli delší dobu. Primárně si chtěl na černém kontinentu vybudovat základnu, odkud by se vydával za loveckými dobrodružstvími. Dále si uvědomoval, že Afrika je na rozdíl od politicky nestabilní Evropy perspektivním místem pro jeho podnikatelské záměry. „Afrika jest země budoucnosti, Evropa jest příliš vyčerpaná, není tam již možnosti ke kapitálovým investicím, zvláště za strašlivé konkurence. Jaké naproti tomu přírodní bohatství všeho druhu a téměř nevyčerpatelné leží v africké ohromnosti, kde nic není zužitkováno.“553 Navíc nebyl z nejužší rodiny první, kdo v Africe vlastnil nějaké pozemky a podnikal. Již v roce 1928 zakoupil jeho otec Jan Nepomuk polovinu sisalové farmy v oblasti Kilosa v německé kolonii Tanganika.554 Kníže farmu nezískal pro sebe, ale pro mladšího Adolfova bratra Edmunda, jenž měl

552 „My wife joins me in assuring you that we are not at all happy in Europe, the days in Kenya are for us a remembrance of a lost paradise. We would be happy to regain our lost paradise.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, Gü, sign. 7 Wr/1, Farma v Africe, C. R. Barton – 1931, dopis A. Schwarzenberga C. R. Bartonovi z 13. 5. 1931. K farmě též: Lellková, Š.: c. d. 553 „L' Afrique est le pays de l'avenir. L'Europe a été trop exploiteé et il n´y a plus de place pour y investir des capitaux surtout avec la terrible concurrence actuelle. Mais quelles richesses naturelles de tous genres et presque inépuisable dans ces immensités africaines oú rien n'est fructifier!“ Images, 30. 3. 1935, č. 289, s. 6. TÉŽ: Afrika - země budoucnosti, Tradice, 1935, č. 2–3 (6–7), s. 63 (183). 554 Farma, ležící u Kipene v  oblasti Myombo Kilosa, byla zakoupena na základě smlouvy uzavřené dne 17. dubna 1928 mezi Janem Nepomukem Schwarzenbergem a Carlem Schaeidtem, vlastníkem farmy. SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, Edmund Schwarzenberg, č. fasc. 1157.

168

169

Adolf a Edmund Schwarzenbergovi v Mariánských Lázních, 1925 (SOA Třeboň)

pověst „černé ovce“ rodiny.555 Edmund na rozdíl od rozvážného a spořádaného Adolfa vedl bouřlivý a nákladný život, a to zpravidla na dluh. „Proslavil se“ sňatkem se sboristkou pražského německého divadla Marií Pourovou, se kterou se po čtyřech letech za značného zájmu médií zase rozvedl. Vrcholem byla jeho účast v aféře se soudní dohrou týkající se podvodných prodejů registračních pokladen, ve které figuroval jako jeden z podezřelých. Jan Nepomuk raději poslal Edmunda do Afriky, aby ochránil rodinu před dalšími skandály. Když Adolf Schwarzenberg začal snít o vlastních pozemcích v Africe, obrátil se nejprve na bratra, aby mu nějaké vhodné pozemky vyhlédl v Tanzanii. Edmund mu zaslal několik nabídek, které obsahovaly popis farem, jejich podnikatelské aktivity a ekonomické výsledky. Adolfovi se nejvíce zamlouvala kávová plantáž na jihozápadním úpatí Kilimandžára v místě zvaném Grebenrode v okrese Moshi. Než se však podařilo záměr zrealizovat, podnikl svatební cestu, během které se vypravil i na safari do Keni. Vzrušující lovecké zážitky, nádherná příroda a bohatství zvěře novomanžele Schwarzenbergovy ohromily. Ihned po návratu se Adolf Schwarzenberg začal zajímat o možnost získání pozemků v Britské východní Africe a s potěšením zjistil, že je to mnohem

555 Princ Edmund se narodil 23. září 1897 na zámku Hluboká. Studoval na soukromém gymnáziu ve Vídni, které v roce 1915 ukončil maturitou. Po vypuknutí první světové války narukoval 6. dubna 1915 k dělostřelectvu rakousko-uherské armády. Bojoval na volyňské frontě a v Malé Asii, kde onemocněl malárií. Do vlasti se vrátil 16. září 1918. V Praze pokračoval ve studiích na německé technice. Pod vlivem „špatných přátel“ propadl hazardním hrám a začal se zadlužovat. Od roku 1922 udržoval poměr se sboristkou německého divadla v Praze Marií Pourovou, narozenou 13. 10. 1895 na Žižkově v rodině železničního zřízence Václava Poura a jeho ženy Karoliny. Aby ukončili nežádoucí vztah, rodiče ho poslali do Anglie, kde studoval na univerzitě v Cambridge. Edmund pokračoval v nevhodném způsobu života i v Británii. Rodina mu nabídla sumu 50 000 korun, pokud se vztahu s Marií Pourovou vzdá a okamžitě vycestuje do USA. Zadlužený Edmund částku přijal, ale dohodu nedodržel. Do Prahy se vrátil počátkem roku 1923. Kromě studia stavebního inženýrství na pražské technice pokračoval v rozmařilém způsobu života. Jan Nepomuk deklaroval v tisku, že nezodpovídá za chování svého syna a věřitelům nebude splácet jeho dluhy. Z Edmundovy strany přišla odveta v podobě soudního sporu o výši apanáže, který vyhrál. V listopadu 1923 se oženil s Marií. Dne 10. srpna 1925 se jim narodila dcera Marie Černovová (zvaná Marja). Edmund přijal nabídku rodiny na vyplacení odstupného ve výši 5 mil. Kč. Vzdal se rodového jména Schwarzenberg i veškerých dědických nároků. V roce 1927 podal žádost o rozvod. Po mediálně vděčné aféře se soudní dohrou v roce 1927, kdy Edmund na dluh nakupoval a následně prodával registrační pokladny, využil velkorysé nabídky otce a odcestoval na africký kontinent. Zde hospodařil na sisalové farmě. Zemřel 25. 2. 1932 při jednom z návratů do Evropy. Poručníkem nezletilé Marji se podle závěti stal Adolf Schwarzenberg. Dívka studovala ve švýcarském penzionátu a jako její poslední známá adresa je uvedena Kilosa, Tanganika Territory. KOBLASA, P.: Princ Edmund. Černá ovce rodiny, Obnovená Tradice 17, 2006, č. 33, s. 3–5. K osobnosti Edmunda Schwarzenberga více SOA Třeboň, pracoviště Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, Edmund Schwarzenberg, č. fasc. 1157; SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, Schaeidt (1931–1932).

170

jednodušší než v Tanzanii. Obrátil se na úřad britské koloniální správy v Londýně556, aby mu doporučil volné pozemky na keňské vysočině. Hned několik nabídek manžele Schwarzenbergovy zaujalo. Věřili, že nebude obtížné najít ideální místo a kupní smlouvu podepíší již následujícího roku při dalším safari.557 Bílí osadníci, zejména z řad bohaté evropské šlechty, byli ve 30. letech 20. století v Keni vřele vítáni. V prvních letech existence Východoafrického protektorátu (1895–1920) britská vláda podporovala příliv bílých osadníků řadou pobídek. Aby získala peníze na stavbu železnice, otevřela v roce 1901 cestu k osidlování keňské vysočiny, odkud začala systematicky vyhánět domorodé obyvatele a zřizovat pro ně rezervace v méně příhodných lokalitách. Bílí obyvatelé platili nižší daně než Afričané a stát jim garantoval vyšší mzdy za stejnou práci než černochům či Indům. První guvernér Keni Edward Northey zavedl v roce 1920 povinnou registraci Afričanů, aby stát získal přehled o plátcích daní a potencionálních pracovních silách, kterých mohli využívat bílí farmáři. Podobně diskriminovaná byla i indická komunita. Přestože Indové početně převyšovali evropské přistěhovalce a ovládli většinu obchodu, nesměli volit či skupovat pozemky na „bílé vysočině“. Farmáři byli motivováni cenovými tarify, zavedenými v roce 1923, jimiž stát garantoval minimální výkupní ceny pšenice a mléčných výrobků. Tato opatření vzbudila vlnu zájmu o snadný život v Africe natolik, že se plocha kultivovaných pozemků ztrojnásobila a počet Evropanů se zvýšil na šestnáct tisíc. V první vlně byly rozprodány pozemky v okolí Nairobi a pohoří Ngong, v druhé vlně na konci 20. let pak pozemky v oblasti Laikipia ve stínu hory Mont Kenya. Pozemek v Britské východní Africe mohl zájemce získat několika způsoby. Výhrou v aukci nebo nabídkou nejvyšší částky si mohl od koloniální vlády pronajmout nekultivovaný pozemek, tzv. crowns land, a to na 999 let. Zavedenou farmu mohl odkoupit přímo od farmáře. Přednost mezi zájemci o pozemky měli veteráni z první světové války. Cena pozemku za jeden ar závisela na geografické poloze, vzdálenosti od správního centra či dopravního uzlu, úrodnosti půdy a výskytu vody na pozemku. Nájemce byl povinen, kromě platby ročního nájemného, pozemek trvale zhodnocovat pravidelnými investicemi. Za vhodný způsob kultivace se považovala například stavba silnic, mostů, přehrad, zavlažovacích kanálů, obytných a hospodářských budov, oplocení pozemků či výsadba dřevin. Z pravidelných investic bylo také možné odepisovat částky za pořízení movitého majetku, například nábytku nebo automobilů. Přestože vláda vyžadovala každoroční přehledy výdajů, reálný stav věcí důsledně nekontrolovala. Farmáři nařízení obcházeli a údaje záměrně zkreslovali: platili fiktivní manažery farem, nakupovali neexistující zboží, nadhodnocovali počty chovaného dobytka či zasazených stromů. Pozemky nabízené Schwarzenbergovým ležely v oblasti Laikipia558 v okrese Nyieri, ve vzdálenosti do dvaceti kilometrů od města Nanyuki, kde se nacházela cílová stanice železniční trati z Nairobi. Kraj s úrodnou zemědělskou půdou byl bohatý na divokou zvěř a v důsledku celosvětové hospodářské krize zde bylo k dispozici několik volných farem, včetně vládních pozemků. Schwarzenbergovi poznali tuto oblast a její lovecké revíry během svatební cesty. Adolf si přál, aby pozemek ležel na dosah železniční trati, v oblasti s dobrými klimatickými podmínkami, aby byl za přiměřenou cenu a netrpěl nedostatkem vody. Zásadním požadavkem byl výskyt lovné zvěře v okolí farmy. Schwarzenberg vyzval Roye Homea, aby se pokusil takový pozemek najít.559 Důvěřoval jeho bystrému úsudku a letitým zkušenostem.

556 His Majesty´s Eastern African Dependencies – Trade & Information office. 557 „If any fellow who wants to sell his farm or a part of it would agree to terms which are convenient to me I shall decide this affair very soon. What about the Crown Land which Barton proposed a year ago?“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, Roy Home (1931–1937), dopis A. Schwarzenberga R. Homeovi z 14. 3. 1932. 558 Oblast Laikipia tvoří široká planina rozkládající se ve srážkovém stínu nejvyšší keňské hory Mount Kenya, v nadmořské výšce mezi 1 800 – 2 100 m n. m. Na úpatí hory se nachází úrodná půda, velkou část Laikipijské náhorní plošiny pokrývá polosuchá buš s řídce rostoucími akáciemi. Kraj má chladné, mírné klima se střídajícími se obdobími dešťů a sucha. Je unikátní četným výskytem velkých savců. TRILLO, R.: Keňa, Praha 2006, s. 119. 559 „The sum of money you mentioned available is of course insufficient to purchase 4 400 acre farm near Nanyuki, so we can rule that one out.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, Roy Home (1931–1937), dopis R. Homea A. Schwarzenbergovi z 14. 5. 1932.

171

Na nákup farmy si Schwarzenberg vyčlenil 1 100 liber560, což odpovídalo velikosti pozemku v Keni o výměře asi dvou tisíc hektarů. Vlivem přísných opatření, omezujících volný tok kapitálu, nemohl použít peníze uložené v bankách v Československu. Mohl volně disponovat pouze nižšími částkami deponovanými v „některých lepších zemích“561. Velkou část nákladů spojených s nákupem a kultivací farmy proto hradila Hilda ze svého privátního švýcarského konta. V obavách, aby nevzbudil podezření československých úřadů, „protože předpisy a zákony týkající se peněžních převodů do zahraničí jsou v této zemi velmi složité a nepříjemné“562, Adolf požádal Homea, aby v dopisech o něm nepsal jako o budoucím majiteli farmy nebo že chce zaslat peníze. Ve vzájemné korespondenci se ustálil zvyk označovat Roye Homea jako vlastníka farmy a o Schwarzenbergovi psát ve třetí osobě nebo jako o příteli. Home si otevřel na své jméno bankovní účet u Standard Bank of South Africa v Nairobi, ke kterému měl dispoziční právo i Schwarzenberg. Manželé Schwarzenbergovi věřili, že peníze z účtu nezpronevěří. Pouze právně ošetřili, aby na ně bylo konto v případě Homeova úmrtí převedeno. Peníze byly nejčastěji zasílány z Velké Británie, Itálie a Švýcarska. Později peníze z konta sloužily i k nákupu stavebního materiálu, rozličného zboží, dobytka, rostlin a dopravních prostředků a byly z nich hrazeny i platy správce farmy a dělníků.563 Když byly zahájeny rozsáhlé stavební úpravy „panského domu“ a přehrady, Home si často stěžoval, že na kontu nejsou peníze, což brzdí postup prací.564 Home, který byl dokonale obeznámený s životním stylem a tvrdými podmínkami na rovníku, zprvu nerozuměl touze bohatého středoevropského aristokrata vlastnit majetek v Keni. Pro Schwarzenberga, zklamaného výsledky první pozemkové reformy a politickými poměry v Evropě, představovala farma útočiště, kam by se mohl v případě konfliktu uchýlit. V prosinci 1932 těsně před zakoupením farmy argumentoval: „Ptal jste se, proč chce váš přítel pozemky v Keni? Odpověď je velmi jednoduchá. Všechno se v Evropě zhoršuje, každý se bojí, že Evropa bude dříve nebo později vypadat jako Rusko, jestliže to takhle půjde dál. V takovém případě bude mít farma v Keni velkou cenu. Rozumíte? Bolševismus se snad do Keni dostane později než sem.“565 Schwarzenberg upustil od původního úmyslu získat vládní pozemek a rozhodl se pro nákup již zavedené farmy. Roy Home byl jeho záměrem překvapen. Domníval se, že Schwarzenbergovi budou pozemek využívat pouze jako honitbu a zázemí pro safari, nikoliv pro farmaření.566 Schwarzenberg přiznal, že nechce zpočátku na farmě hospodařit, pokud nemůže vše osobně kontrolovat.567 Měl v úmyslu pozemek pronajímat sousedním farmářům a ze získaných peněz splácet nájem vládě. Cena hospodářsky kultivované půdy s dostatkem vody byla ovšem velmi drahá.

shora zleva: Nejvyšší vrchol hory Mont Kenya Batian, 5 199 m n. m. (foto: Chris 73, wikipedia.org) Železniční stanice v Nanyuki, 2014 (archiv autorů) Zebra Grévyho, farma Mpala 2014 (archiv autorů) Řeka Ewaso Nyiro protékající pozemkem farmy Mpala, 2014 (archiv autorů)

560 „The sum with which I can dispose in this year is at least £ 1. 000,- (850 + 200 = 1150).“ TAMTÉŽ, dopis A. Schwarzenberga R. Homeovi z 14. 3. 1932. Schwarzenberg chtěl do nákupu farmy investovat necelých 167 000 korun. Pro srovnání uveďme, že Hildin vůz Chrysler typu „Six“, rok výroby 1931, stál 96 600 korun. SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, sign. F. P. d., kart. 42 (automobily), dopis Schwarzenberské obstaravatelské kanceláře v Praze firmě Ernst Dietz – Generální zastupitelství pro ČSR Chrysler Sales Corporation z 13. 6. 1931. 561 „The case is this: I have got £ 850 with which I can dispose any time I like. To get money out of Czechoslovakia, Austria or Germany is nearly quite impossible because these countries have very severe regulations against ‚capital–flight‘. But I have ever year in other better countries a sum of about £ 200–500 whit which I freely can dispose, beginning with 1933. For this year I can spent still about £ 200, so that the total.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, Roy Home (1931–1937), dopis A. Schwarzenberga R. Homeovi z 29. 5. 1932 562 „Because the regulations and laws concerning money-transfer into foreign countries are very serve and disagreeable in this country, please don´t write as if I should send you the money, or as if I buy the land in Kenya. Please write always only as if you want the money or that you buy land in Kenya.“ TAMTÉŽ, dopis A. Schwarzenberga R. Homeovi z 28. 9. 1932. 563 Schwarzenberg měl konto také u Barclay´s Bank v Nairobi, z něhož byly hrazeny náklady na safari. Dispoziční práva k tomuto účtu měl i Bedřich Machulka. 564 „I received £ 500 paid into my No 2 a/c from you in Nov 1933 but I have rather underestimated costs of building dam, and dwelling houses.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, Roy Home (1931–1937), dopis R. Homea dr. Vancemu z 8. 2. 1934. 565 „You asked, why your friend wants a property in Kenya. The answer is very simple. Things are going very bad in Europe, everybody is afraid that sooner or later Europe might look like Russia, if they go on like that. In this case a farm in Kenya might be of great value. Do you understand? Bolshevism might come to Kenya later than here.“ TAMTÉŽ, dopis A. Schwarzenberga R. Homeovi z 5. 12. 1932. 566 „But do you really wish to start farming out in Kenya? I thought that, what you really required was, just a place which you could use as a shooting box.“ TAMTÉŽ, dopis R. Homea A. Schwarzenbergovi z 3. 6. 1931 567 „I certainly dont like stock farming if I am not present and cant control anything.“ TAMTÉŽ, dopis A. Schwarzenbrga R. Homeovi z 15. 7. 1932

172

173

shora: Telegram o úmrtí Edmunda Schwarzenberga – Černova zaslaný Adolfu Schwarzenbergovi (SOA Třeboň) Pohřeb Edmunda Schwarzenberga – Černova na lodi Wangoni 25. 2. 1932 (SOA Třeboň)

Roy Home začal při svých safari s jinými klienty objíždět vytipované farmy. Pro Schwarzenberga nakonec vybral dva vhodné pozemky. V obou případech však po zdlouhavých vyjednávacích manévrech z prodeje sešlo. Majitel prvního pozemku ustoupil od záměru odprodat pouze část půdy a na koupi celého zase Schwarzenbergovi scházel potřebný kapitál. V okolí druhé farmy se nevyskytoval dostatek lovné zvěře a majitelé navíc několikrát zvedli prodejní cenu.568 Schwarzenberg byl neúspěchem značně zklamaný. Od splnění velkého snu ho neodradila ani smrt bratra Edmunda, který v únoru roku 1932 podlehl malárii.569 Home mezitím pokračoval v pátrání. Využil svých kontaktů s místními úředníky a ti jej brzy informovali o ideální farmě na prodej. Nájemce vládního pozemku číslo 2 400, farmář Wilmot, vyhlásil po dvou splátkách bankrot a musel farmu prodat.570 Kupní cenu stanovil na 800 liber. Dalších 107 liber bylo nutné ročně vložit do kultivace farmy a zhruba stejnou částku do nájemného vládě.571 Farma o rozloze přibližně 1 451 hektarů ležela poblíž hory Mount Kenya v nadmořské výšce téměř dva tisíce metrů, ve vzdálenosti necelých 45 kilometrů severozápadně od městečka Nanyuki. Celý pozemek se mírně svažoval. Na nejnižší úrovni kopíroval v délce více než tří kilometrů koryto řeky Ewaso Nyiro, naproti, v nejvýše položených partiích, sousedil s vládními pozemky. Po stranách hraničil s majetky dvou farmářů. Podél řeky pozemkem procházela vládní silnice. V okolí farmy se hojně vyskytovali nosorožci, vodušky, žirafy, lesoni, zebry, různé druhy gazel, antilopy oryx, a hlavně elegantní antilopy impaly.572 Home Schwarzenberga s potěšením informoval i o nálezu lvích stop.573 Cena připadala Homeovi příznivá a nabádal Schwarzenberga, aby s koupí neotálel, protože „s kapitálem na mém kontě je téměř nemožné najít vhodnou farmu“.574 Schwarzenberg se však zalekl výše pravidelných investic do kultivace pozemku. Roy Home jej uklidňoval: „Pravdou je, že nikdo nebere tato zlepšování vážně. Pokud jde o to, ani jeden farmář v zemi těmto nařízením skutečně nevyhověl. Lord Delamere vlastnil tisíce akrů v Keni. Pronájem roky neplatil a zemřel loni.“575 Ubezpečoval, že tato nařízení existují pouze na papíře a ani vláda v důsledku hospodářské krize nelpí na jejich stoprocentním dodržování. Schwarzenbergovi se v té době zdržovali ve společnosti Bedřicha Machulky na lovecké expedici v Súdánu. Home jim navrhoval, aby pokračovali do Keni, farmu si prohlédli a v Nairobi podepsali kupní smlouvu. Schwarzenbergovi ovšem s podobným scénářem nepočítali a nechtěli měnit své plány. Home jim proto přivezl smlouvu k podpisu až do Súdánu. Po dvouapůlletém hledání vhodného pozemku byla farma 23. ledna 1933 prostřednictvím nairobské právní kanceláře Hamilton, Harrison & Mathews hladce převedena z paní Elise Gwendoline Giddings Wilmot na Adolfa a Hildu Schwarzenbergovy.576 Schwarzenberg s odstupem času na koupi farmy vzpomínal: „Na začátku roku 1933 spisovatel a jeho manželka, domnívajíce se, že před Evropou leží doba konfliktů, získali na 999 let pronájem farmy o výměře 3 500 akrů ležící na břehu stále proudící řeky Uasho-Nyiro“.577

568 „I walked around the whole morning I did not actually see a single animal.“ TAMTÉŽ, dopis R. Homea A. Schwarzenbergovi  4. 10. 1932; též dopis R. Homea A. Schwarzenbergovi ze 7. 11. 1932 569 Edmund Černov Schwarzenberg zemřel 25. 2. 1932 na lodi Wangoni při návratu do Evropy. Jako příčina smrti byly uvedeny malárie, zápal plic a srdeční slabost. Zpráva o smrti bratra Edmunda zastihla Adolfa Schwarzenberga 7. ledna 1933 v Luxoru. SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, telegram L. Plischka A. Schwarzenbergovi ze 7. 1. 1933. 570 Smlouva na pronájem vládního pozemku byla uzavřena mezi Elise Gwendoline Giddings Wilmot a „Jeho nejmilostivějším Veličenstvem králem Jiřím V.“ dne 23. 12. 1930. TAMTÉŽ, Roy Home (1931–1937), kopie kupní smlouvy z 20. 8. 1936. 571 Celková suma za farmu se včetně nájemného vládě do roku 1940, investic do kultivace pozemku do roku 1935 a právních služeb vyšplhala na 1 820 liber. TAMTÉŽ, dopis R. Homea A. Schwarzenbergovi ze 17. 11. 1932. 572 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Afrikareise, dopis A. Schwarzenberga L. Hagenbeckovi z 1. 9. 1936. 573 První popis farmy přináší dopis Roye Homea ze 17. listopadu roku 1932. SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, Roy Home (1931–1937), dopis R. Homea A. Schwarzenbergovi ze 17. 11. 1932. 574 „With the capital at my disposal it is almost impossible to find a suitable farm.“ TAMTÉŽ, dopis R. Homea A. Schwarzenbergovi z 26. 11. 1932. 575 „Of course it will not be necessary to spend the actual amount on improvements, this is a figure on paper, but the Government is ignoring these regulations on account of the bad times.“ TAMTÉŽ; více též dopis R. Homea A. Schwarzenbergovi z 16. 12. 1932. 576 TAMTÉŽ, dopis právnické kanceláře Hamilton, Harrison & Mathews Roy Homeovi z 24. 1. 1933. 577 „At the beginning of 1933 the writer and his wife, believing that a time of conflict lay ahead in Europe, acquired a 999-year leasehold on a 3,500-acre farm on the banks of the ever-flowing Uasho-Nyiro river.“ SCHWARZENBERG, A.: A Kenya farmer, s. 73.

174

175

Po ukončení súdánského safari v březnu 1933 Schwarzenbergovi vyslali na farmu Bedřicha Machulku, který odtud měl po zevrubné prohlídce nově nabytého majetku pokračovat na sběratelské safari pro lucemburské muzeum. S napětím od něj očekávali zprávu o prvních dojmech. V dopise z 13. května 1933 je informoval: „Bydlel jsem tam v jednom z obou dřevěných domků po 4 dny a žil jsem pravým farmářským životem – ve společnosti častých návštěv ze sousedních farem. Sousedé jsou velmi dobří lidé – hlavně ten nejbližší – otevřený přímý Búr z jižní Afriky. Mnoho chvály nemohl bych napsat o bývalém majiteli – který má na farmě doposud celý svůj majetek – asi 200 kusů hovězího dobytka. […] Krajina je zvlněná step – kamenitá – porostlá řídkými stromy a keři s řetězem holých skal – jen podél řeky Uaso Nyiro jest větší stromoví! […] krajina trpí suchem. Druhý den mého pobytu měli jsme tam teprve první déšť! Dobytek trpí – suchá tráva je už všude spasena – na štěstí je v řece dost vody. Klima se zdá být dobré. Poloha asi 1 600 metrů nad mořem – večery byly vždy chladné – v poledne vedra.“578 Machulku uchvátil výhled, který se mu otevřel na nejvyšším bodě pozemku: „Krásná panoramata jsou tam – hlavně ono s Mount Kenya v pozadí – ráno byly viditelny ledovce.“579 Podle hojného výskytu antilop impala pojmenovali Schwarzenbergovi svůj nový majetek M´pala farm (farma Mpala).580 Jejím správcem byl jmenován Roy Home. Ten velkorysou nabídku přivítal, neboť hospodářská krize utlumila příliv zájemců o safari. Navíc po letech strávených na loveckých výpravách mezi Ugandou a Keňou, nespočtu nocí po hotelech a ve stanech zatoužil po stálém zázemí a budování „seriózní“ existence.581 Jelikož mu Schwarzenberg plně důvěřoval, ponechal chod farmy zcela v jeho kompetenci. Home si stanovil několik úkolů: stavbu obytných domů, jejich oplocení a vybudování přehrady na řece Ewaso Nyiro. Ke všemu dostal Schwarzenbergovo požehnání: „Udělejte všechna zlepšení, která jsou nezbytná, aby se farma rozběhla.“582 Prvním stavebním počinem bylo zřízení provizorního zázemí pro správce a skladiště pro výstroj. Za tímto účelem Roy Home nechal na mírném návrší ve vzdálenosti necelých 460 metrů od břehu řeky postavit jeden jednopokojový a jeden dvoupokojový mobilní bungalov na dřevěných pilotech. Jeden z domků si zařídil campingovým vybavením – dvěma lehátky, dvěma křesly a stolem, které Schwarzenbergovi později vozili s sebou na safari.583 Home dále vybudoval venkovní stání pro dobytek, sklad z košatiny a bláta a přístřeší pro „boys“ – domorodé dělníky. Nevzhledné hliněné chatrče, upomínky na předchozího majitele, sloužily nadále jako skladiště. Před zahájením prací na stavbě „panského domu“ si Schwarzenberg přál, aby budovy byly v Homeově nepřítomnosti pod stálým dohledem spolehlivého domorodce, „který bude mít na starosti dobytek a musí dávat pozor jedním nebo dvěma očima na dům“584. Přestože majetek byl pojištěn,585 Schwarzenberg se obával, aby si „domorodci nezřídili v našem domě hlavní stan a všechno nezničili“.586 Home totiž farmu čas od času na delší dobu opouštěl. Někdy organizoval jako bílý lovec pro své klienty safari, jindy pomáhal Bedřichu Machulkovi při jeho sběratelských expedicích v Keni a Súdánu. Proto část pastvin bezplatně nabídl k užívání panu Fitzgeraldovi, bývalému inspektorovi dobytka

578 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Bedřich Machulka, dopis B. Machulky A. Schwarzenbergovi ze 13. 5. 1933. 579 TAMTÉŽ. 580 Farma dostala své jméno pravděpodobně po první návštěvě Schwarzenbergových na přelomu let 1934–1935. O hojném výskytu antilop impala informoval již Home v dopise z roku 1933: „I shot one Mpala Ram for Mr. Machulka´s boys, Mpala are very common on my farm.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, Roy Home (1931–1937), dopis R. Homea A. Schwarzenbergovi z 26. 8. 1933. 581 „White hunting is a very precarious living nowadays and I shall be too glad to help you manage any land if you were to get any, also to put something into it myself, built a house for instance. I am tired of living in a tent always.“ TAMTÉŽ, dopis R. Homea A. Schwarzenbergovi z 12. 2. 1932. 582 „[…] make all the improvements which are necessary to make the farm running“. TAMTÉŽ, dopis A. Schwarzenberga R. Homeovi ze 7. 5. 1933. 583 Nákupem campingového nábytku Schwarzenbergovi ušetřili za jeho pronájem a zároveň pořizovací náklady mohli vykázat jako investici na „zlepšení“ farmy. 584 „But we don´t want, that, in case, nobody is on the farm, natives put up their headquarters in our house and ruin everything.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe Roy Home (1931–1937), dopis A. Schwarzenberga R. Homeovi z 11. 2. 1933. 585 Pojištění se vztahovalo zejména na škody způsobené požárem a vloupáním. TAMTÉŽ, dopis R. Homea A. Schwarzenbergovi z 26. 8. 1933. 586 „I suppose there will be a good native in charge of the cattle, he must also have an eye or two on the house.“ TAMTÉŽ, dopis A. Schwarzeberga R. Homeovi z 11. 2. 1933

176

shora zleva: Brod na řece Ewaso Nyiro poblíž farmy (SOA Třeboň) Antilopa impala (kresba Marie Voldřichová) Kopie smlouvy na koupi farmy Mpala (SOA Třeboň)

177

shora zleva: Pohled na obytné domky na farmě Mpala, Keňa 1933 (SOA Třeboň) Domek pro manažera, 1933 (SOA Třeboň) Pozdější domek princezny Hildy s koupelnou, 1933 (SOA Třeboň) Roy Home na druhou stranu fotografie připsal: „Každé ráno slyším impaly, pobíhající v blízkém křoví vzdáleném odtud pouhých 400 yardů. Když jsem pořizoval tento záběr, několik impal se tam právě ukrývalo.“ Řeka Ewaso Nyiro, 30. léta 20. století (SOA Třeboň)

z keňské veterinární správy, který mimo jiné sehrál klíčovou roli při výběru farmy. Protislužbou měla být kontrola hospodářství v Homeově nepřítomnosti a péče o další zvířata, jako koně, psy a slepice.587 V roce 1933 Keňu postihla katastrofální sucha. Nedostatek vody a pastvin připravily místní farmáře o množství dobytka. Přestože se oblasti Laikipia tato zkáza vyhnula, Home chtěl podobné situaci předejít vybudováním zavlažovacího systému. Schwarzenberga o svém záměru informoval 20. července 1933: „Tento rok byla v Keni zlá sucha, déšť spadl pouze v Laikipia, kde je moje farma. Nedostatkem pastvy pomřelo mnoho dobytka. Jsem rád, že nemusím nyní žádný dobytek kupovat. Na farmě musí být vybudován zavlažovací systém, než se začne s chovem hospodářských zvířat.“588 Po konzultaci s bratrem, který jako inženýr pracoval na kávové plantáži v Ugandě, provedl vyměřování hloubky řeky a průtoku vody. Zjistil, že korytem „v největších vedrech protéká více než 3 m³/vteř.“589. Této skutečnosti chtěl využít pro vybudování přehrady s vodní turbínou. Ta měla vyrábět elektřinu pro pohon výtlačného čerpadla, které bude vodou zásobovat nádrže rozmístěné v různých částech pozemku. Dostatek vody a její rozvádění měly zaručit rozšíření plochy obdělávané půdy. Podnikavému Schwarzenbergovi se nápad líbil. Navrhoval, že „by bylo velmi dobré a příjemné mít v budoucnu také u turbíny dynamo na výrobu elektrického proudu a světla“590. Přišel s ideou prodeje elektřiny sousedním farmářům, kteří by se případně mohli na výstavbě podílet, a „společně bychom mohli postavit něco více efektivního“591. Zaměření celého pozemku provedla nairobská firma Isherwood, jíž chtěl Schwarzenberg původně svěřit i výstavbu vodní elektrárny. Homeovy nápady a situační mapy předložil k posouzení zaměstnancům hlubocké projekční kanceláře.592 Ti projekt doplnili o několik technických údajů, schválili jej a cenu stavby vyčíslili na tisíc až patnáct set liber.593 Při kalkulaci vycházeli z výše mezd dělníků a cen za stavební materiál v Čechách. Přestože Schwarzenbergovi chyběly potřebné znalosti k posouzení technických parametrů elektrárny, dokázal si jako dobrý hospodář spočítat, že nižší mzdy dělníků v Keni sníží náklady asi o třetinu. Jelikož cenová nabídka firmy Isherwood byla o několik stovek liber vyšší, rozhodl se stavbu přehrady a kanálu vyřešit svépomocí. Hlavním organizátorem se na dálku stal ředitel projekční kanceláře Ing. František Vondrášek, který pravidelně kontroloval zaslanou stavební dokumentaci a hodnotil fotografie zachycující postup prací. Motivací pro soutěživého Schwarzenberga byl i fakt, že sousední farmáři uvažovali o podobném projektu.594 Schwarzenberg si rovněž uvědomoval, že dokončením plánovaného díla zdvojnásobí tržní hodnotu farmy. Nejprve bylo nutné získat od vodohospodářského úřadu v Nairobi potřebná povolení na odběr vody. Jelikož se sídlo úřadu mělo právě stěhovat do správního centra v Nyieri, žádný z úředníků nechtěl povolení vydat. Roy Home tak musel se stavbou přehrady počkat. Prozatím se vrhl do stavby „horní hráze“. Přehradil malé údolí v blízkosti pastvin, kterým se v období dešťů valilo velké množství vody. Koryto přepažil šestnáctimetrovou betonovou hrází, vysokou asi dva metry. Kameny na její stavbu byly

587 „I know a certain Mr. Fitzgerald (an ex-stock inspektor from the Kenya Vet. Dept.) in fact he introduced me to Wilmots whom I bought the farm from. This Mr. Fitzgerald to the best of my knowledge is honest. He has 50 head of milk cows but no farm. I therefore asked him to ‘squat‘ on the farm and act as caretaker with no salary, because I would allow him to graze his cattle provided he took care of the farm in my absence.“ TAMTÉŽ, dopis R. Homea A. Schwarzenbergovi z 26. 8. 1933. 588 „This year, there has been a bad drought in Kenya, the rains failed completely in Laikipia where my farm is situated. Many cattle are being lost in that area through the lack of grazing. I am glad now, that I did not purchase any cattle. Some irrigation scheme must be made on the farm before farming livestock.“ TAMTÉŽ, dopis R. Homea A. Schwarzenbergovi z 20. 7. 1933. 589 VONDRÁŠEK, F.: Elektrárna s vodním pohonem na africké farmě JUDr. Adolfa Schwarzenberga, Tradice 1938, č. 2 (18), s. 22 (114). 590 „It would be very nice and agreeable to have in future also a dynamo worked by the turbine for electric power and light.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, Farma v Africe sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, Roy Home (1931–1937), dopis A. Schwarzenberga R. Homeovi z 23. 10. 1933. 591 „We could perhaps sell the electricity power to the neighbours. Or they might go together with us and we could build together with them something efficient.“ TAMTÉŽ. 592 Německé překlady dopisů Roye Homea informují o stavu vody na různých místech řeky během roku. Dopisy jsou doplněny nákresy jiných vodních staveb v okolí farmy, včetně mostu u Flockovy farmy. TAMTÉŽ, překlady dopisů R. Homea A. Schwarzenbergovi z 6. 11. a 13. 11. 1933. 593 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, Roy Home (1931–1937), dopis F. Vondráška A. Schwarzenbergovi ze 7. 12. 1933. 594 TAMTÉŽ, dopis R. Homea A. Schwarzenbergovi z 30. 9. 1933.

178

179

Horní přehrada na farmě Mpala, 2014 (archiv autorů)

shora: Stavba horní hráze na farmě Mpala, 1933 (SOA Třeboň) Nájemce farmy Fitzgerald, 1933 (SOA Třeboň) Napuštěná horní přehrada, 1933 (SOA Třeboň)

sesbírány v okolí, písek se těžil v řece poblíž sousední farmy.595 Aby hráz odolala náporu vody v období dešťů, byla zpevněna dvěma mohutnými podpěrami. K vyztužení posloužily železniční pražce, rozpínavý kov a další staré železo. Hráz byla dokončena v polovině roku 1933. K nádrži se často přicházela napojit i divoká zvířata.596 Někdy v  této době Home vybudoval i novou cestu vedoucí k  horní přehradě, pro niž se dodnes užívá označení Old Schwarzenberg´s road – stará schwarzenberská cesta. Kromě toho vymýtil porost na nedaleké plošině a upravil ji jako přistávací dráhu, kterou chtěl pronajímat letecké společnosti Imperial Airways. S tím Schwarzenberg zásadně nesouhlasil, jelikož se bál, že by hluk motorů vyhnal divoká zvířata. Část pozemku ležícího ladem raději pronajal jako pastvinu sousedovi Lexi Smithovi. Aby Roy Home mohl snáze kontrolovat postup prací, zakoupil od sousedního farmáře březí klisnu s valachem.597 Na koňském hřbetě následně podnikal inspekční cesty po farmě. Brzy se však ukázalo, že jejich zakoupení „bylo manažerskou chybou“598. Pro přesuny v členitém terénu se spíše hodil nákladní automobil, který mohl přepravovat i stavební materiál. Home chtěl za 60 liber koupit od nairobské firmy Shaw & Hunter starší šestiválcový nákladní vůz Chevrolet, který měli Schwarzenbergovi pronajatý na safari v roce 1931.599 Schwarzenberg ale počítal s odkoupením Machulkova nákladního automobilu značky Bedford, který Machulka doposud využíval na sběratelském safari. Do té doby museli na farmě vystačit s vozem původně určeným k přepravě dobytka, který si pronajali od souseda Lexe Smitha. Home s tímto řešením nebyl příliš spokojený, pronajaté auto měl k dispozici pouze na několik hodin denně a cena za zapůjčení se mu zdála vysoká. Proto navrhoval raději pronájem náklaďáku z garáží v Nanyuki. Jakou z provizorních variant nakonec zvolili, není zřejmé. Jisté je, že po ukončení Machulkova sběratelského safari byl jeho nákladní automobil odkoupen pro potřeby farmy. Koně byli prodáni nejpozději v květnu 1935. Po získání povolení od vodohospodářského úřadu v Nyieri, které garantovalo odběr až 520 litrů vody za sekundu k pohonu turbíny o výkonu 25 koňských sil, započaly vlastní stavební práce na přehradě podle projektu Ing. Františka Vondráška. Zahrnovaly výstavbu hráze, náhonu, budovy strojovny, vodovodu, zavlažovacích kanálů a rezervoárů na vodu. Schwarzenberg upřímně litoval, že nemůže přijet do Keni a pomáhat na stavbě: „Skučel bych, že teď nemůžu přijet a pomoci vám. Pracoval bych jako negr, moje žena by vařila, ale kdo by to jedl?“600

595 TAMTÉŽ, dopis R. Homea A. Schwarzenbergovi ze  4. 3. 1933.  596 „For my other dam all the sand and water for concrete had to be transported 2 ½ miles up the escarpment, which added considerably to the cost of that dam. […] I have seen Zebra drinking there at 2 o´clock in the afternoon.“ TAMTÉŽ, dopis R. Homea A. Schwarzenbergovi z 26. 8. 1933. 597 Dvouapůlletého valacha koupil za cenu 25 liber od farmáře Lexe Smitha. Hříbě se narodilo 2. 4. 1933. Klisnička dostala jméno Bella. TAMTÉŽ. 598 „Still I though it would be good to keep him, as amount for you, when you come out. Now I learn from Mr. Machulka, that you are not keen on riding at all. That was another mistake.“ TAMTÉŽ. 599 „As my farm is 28 miles from Nanyuki it would be very useful to have a Motor truck bringing out materials for house building etc.“ TAMTÉŽ, dopis R. Homea A. Schwarzenbergovi z 20. 7. 1933 600 „I could howl that I cant come now and help you, I would work like a nigger, my wife would cook, but who would eat it?“ TAMTÉŽ, dopis A. Schwarzenberga R. Homeovi z 23. 10. 1933.

180

181

shora zleva: Hříbě Bella, 1933 (SOA Třeboň) Stavba přehrady na řece Ewaso Nyiro, 30. léta 20. století (Náprstkovo muzeum) Domorodí dělníci na stavbě přehrady, 30. léta 20. století (Náprstkovo muzeum) Stará schwarzenberská cesta na farmě Mpala, 2014 (archiv autorů)

„Schody od břehu ku jezovým vratům v přehradí. Fundi staví bezpečný můstek“, 1938 (SOA Třeboň)

Nejprve Roy Home „postavil nádhernou hráz, skutečnou přehradu jako v Shellalu,“601 která zajistila odklon vody o průtoku 180 litrů za vteřinu do náhonu vedoucího k elektrárně. Byla hotová na konci roku 1934 a stála 200 liber. Jelikož Home přesvědčoval Schwarzenberga, že stavbu náhonu zvládne řídit sám s občasnou výpomocí syna místního farmáře Clifforda, Schwarzenberg definitivně odmítl firmu Isherwood z  Nairobi, která opakovaně usilovala o zakázku na stavbu strojovny a instalaci turbíny. Zavrhl i myšlenku na zaměstnání inženýra z Nanyuki, který by zajistil odborný dozor. Spočítal si, že náklady na jeho plat, stravu a cestovní výlohy by byly zbytečně vysoké. „Při tom dotyčný odborník ovládá jen jeden obor, buď turbíny, nebo elektriku, případně pumpy.“602 Dělníci zatím pokračovali kopáním přívodního kanálu k budoucí strojovně elektrárny a zavlažovacích kanálů. Z hospodářských plodin se na břehu řeky nejprve začaly pěstovat kukuřice a vojtěška, aby přilákaly divokou zvěř a zároveň posloužily jako krmivo pro koně a krávy. Fitzgerald zde založil malou zeleninovou zahradu a vysázel ovocné stromy, včetně manga a papáji. Než byla čerpadla zprovozněna, používali k zalévání rostlin malou ruční pumpu. O zalévání kuchyňské zahrádky a okrasných keřů u domů se starali dva domorodí chlapci, kteří vodu z řeky přiváželi v kádích na voze taženém voly. Tyto oázy zeleně, na pozemku jinak jen řídce porostlém akáciemi a travou, označovali svahilským slovem „shamba“. Současně probíhala i stavba panského domu, který byl situován do proluky mezi stávající bungalovy.603 Do betonové podezdívky ve tvaru písmene L byly zasazeny kůly a mezi ně vloženy desky z cedrového dřeva, zvenku obité prkny. Podlaha byla taktéž z desek nebo betonu. Většinu plochy zabírala společenská místnost, jež byla rozdělená na dvě zóny. První sloužila jako jídelna, v níž se pravidelně scházeli bílí obyvatelé farmy k obědům a večeřím, druhá pak jako salon, kde se přijímaly návštěvy, konaly improvizované gramofonové koncerty nebo se četlo či pracovalo. Do místnosti se vcházelo buď hlavním vchodem přes zastřešenou terasu táhnoucí se v délce dvanácti metrů podél budovy, nebo zadním vchodem, kudy obsluha přinášela pokrmy z kuchyně. V případě potřeby se mohl prostor přepažit, aby vznikl pokoj pro hosty. Po straně ke společenské místnosti přiléhal Schwarzenbergův pokoj s koupelnou a toaletou, do nějž se vycházelo přes verandu. Stavba domu postupovala poměrně rychle, avšak technologie montovaných desek způsobila nečekané problémy. Spáry mezi deskami se totiž stávaly ideálním úkrytem pro velké množství hmyzu. Po vydatných tropických lijácích dřevo nasálo vlhkost a trpělo plísní. Po obou stranách panského domu stály dva menší bungalovy. Jednopokojový apartmán s koupelnou patřil Hildě, druhý sloužil jako byt a kancelář manažera, později v něm byli ubytováváni hosté. Stranou ležela kuchyně a sklad nářadí a potravin. Za obytné budovy byly umístěny nádrže z vlnitého plechu k zachytávání dešťové vody, jež se používala k pití.

601 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3a - 3c/1, Afrikareise, Popis cesty a lovecké zážitky pana dědičného prince Dra Adolfa Schwarzeberga v Africe 1934/35, s. 4. 602 Firmy si kromě výloh za stravu a cestovné účtovaly za dozor 14 liber denně. SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SAP, inv. č. 300, sign. VIII Fa1, Rodinné záležitosti, kart. 63, dopis Fr. Vondráška Pražské administraci z 28. 8. 1934. 603 Dům ležel ve výšce 47 m nad hladinou řeky. Více k popisu farmy VONDRÁŠEK, F.: c. d., s. 22 (114).

182

183

Přehrada na řece Ewaso Nyiro, 2014 (archiv autorů)

184

185

Divoká zvířata často přicházela až k domům a kultivovaným pozemkům, proto se Home rozhodl jejich okolí oplotit. Váhal mezi ohradou z cedrových kůlů a prken nebo plotem z ostnatého drátu. Pořízení ohrady bylo finančně i stavebně náročnější, ostnatý drát zase způsoboval vážná poranění zvěři. Nakonec zvolil kompromisní řešení. Okolo domů postavil dřevěnou ohradu s železnými vraty dovezenými z Čech, ostatní pozemky obehnal drátem, který později nahradil elektrickým ohradníkem. Ten měl zabránit divokým zvířatům, zejména opicím, gazelám a antilopám, aby ničily úrodu na zahradě a políčkách. Elektrický plot však nedokázal zadržet hrochy, kteří několikrát zdecimovali vše, co jim překáželo v cestě.604 Kromě Fitzgeralda na farmě trvale pracovalo pět domorodců, kteří obstarávali koně a dobytek, zavlažovali vojtěšku, starali se o zahradu a udržovali pořádek v domě a ve skladišti.605 Schwarzenberg navrhoval jejich počet zredukovat a žádal Homea, aby starost o zahradu přenechal do budoucna Hildě, která „je excelentním zahradníkem a nebude dostávat žádný plat.“606 Schwarzenbergovi farmu poprvé navštívili před začátkem safari na konci roku 1934. Ačkoliv dali přednost hotelu v Nanyuki před ubytováním v nedostavěném domě, farma na ně hluboce zapůsobila.607 O své dojmy se Schwarzenberg podělil se čtenáři časopisu Tradice: „Za tabulkou označující majitele farmy odbočuje vlevo znamenitá soukromá cesta, kterou zřídil Home, a po několika okamžicích jsme u domů. Jest jich několik. Začneme-li zleva, je tu dům mé paní: velký pokoj z dřevěných desek s koupelnou; hned vedle, nespojen však uzavřenou chodbou, leží palác – rovněž celý z dřevěných desek s místnostmi: nejprve [je] můj prostranný pokoj s koupelnou, z něhož se vychází stranou na verandu, táhnoucí se podle sálu nejméně 12 m dlouhého. Tam jest jídelna, a v případu potřeby může býti také přepažen. Vedle, ne však přímo spojen, je pokoj Blackův a Homeův, dále už z dřívější doby je nepěkný hliněný domek jako skladiště, vedle pod slaměnou střechou stáj pro klisnu s hříbaty, a dále kamenná kuchyně a kamenný dům pro domorodce. Dřevěné domy jsou zvenčí z klád, uvnitř z prken, velmi vkusné! Pokoje uvnitř jsou i na slunci chladné – a což teprve vzduch! Jako na horách! Pod farmou u řeky postavil Home dokonalou přehradu k pohonu turbiny. U řeky také roste rozličná zelenina, zalévaná ruční pumpou, a malé ovocné stromy, také tropické, jako mango a papaya. Na práci máme domorodce z kmene Turkhana z nejsevernějších kmenů Kenye. Jsou tu s celou rodinou i s majetkem a zdá se, že kradou sousedům ovoce.“608

Stavba kanálu, 1938 (SOA Třeboň)

604 „Surrounding the farm are electric fences to keep out the smaller animals - monkeys, gazelles, antelopes – intent on foraging and destroying crops. But it takes more than an electric fence to keep out the hippopotamus; one time a hippo and family broke through the fence and trampled over everything in their path.“ SCHWARZENBERG, A.: A Kenya farmer, s. 74. 605 Roy Home zaměstnával na farmě pět stálých pracovníků: ošetřovatele koní, honáka, zahradníka, skladníka a uklízeče. Měsíčně za ně vydal 2,5 liber a každý dostával 1 kg posha denně. SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, Roy Home (1931–1937), dopis R. Homea A. Schwarzenbergovi z 26. 8. 1933. 606 „Leave the garden in future to my wife, she is an excellent gardner and gets no salary whatsoever.“ TAMTÉŽ, dopis A. Schwarzenberga R. Homeovi z 9. 9. 1933. 607 V cestovní zprávě z roku 1935 popsal Schwarzenberg komfort hotelu takto: „Hotel v Nanyuki, ležící na rovníku, sestává z mnoha malých, bambusových domků, každý pokoj je ve zvláštním domku s příslušnou koupelnou, s elektrickým světlem, které funguje nepravidelně, tekoucí voda v těchto čistých a příjemných jednopokojových domcích samozřejmě chybí.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Afrikareise, Zprávy J. J. o výpravě do Afriky, Popis cesty a lovecké zážitky pana dědičného prince Dra Adolfa Schwarzenberga v Africe 1934/1935, č. II, s. 2. 608 SCHWARZENBERG, A.: Z deníku mé letošní cesty do Afriky, Tradice, 1935, č. 4 (8). Obsáhlejší popis farmy přináší cestovní zpráva ze safari na přelomu roku 1934/1935: „27. prosince časně zrána odstartovali jsme na farmu. Mount Kenya zůstala přibližně vpravo za námi a my jeli po t. č. suchých ‚silnicích‘ až k řece Guasho Nyiro (také Gasho Nyiro), jež se při nízkém stavu vody dá přebroditi. Při vyšším stavu vody, jaký byl před několika dny, musí být učiněna asi dvě míle dlouhá zacházka k mostu. Na druhé straně vede cesta již několik mil podél řeky, pak jest tabulka ‚shooting prohibited‘ (střílení zakázáno), kde začíná náš majetek. Brzy opět přijde tabulka s označením, komu farma náleží. Pak odbočuje vlevo znamenitá soukromá cesta, kterou zřídil Home, a po několika okamžicích jsme u domů. […] Po svačině […] odjeli jsme autem na prohlídku našeho velkostatku v rozloze asi 1 500 ha. Nejprve dolů k řece. Tam postavil Home nádhernou hráz, skutečnou přehradu jako v Shellalu, aby získal dostatečný spád dosud nevystavěným kanálem k pohonu turbíny. […] Pochodovali jsme podél z části již hotového, z části projektovaného kanálu až k místu, kde má vésti vodopád do turbíny. Pak zpět k autu a nahoru na jednu plošinu. […] Na cestě k plošině spatřili jsme nově postavenou vodní nádrž za účelem sbírání vody v době dešťů.[…] Konečně přijeli jsme na plošinu, která je prý porostlá dobrou trávou. Viděli jsme pár pštrosů, anitilop oryx, také impalla jsou v této krajině, a Grantových gazel. Vlastně spousta zvěře. Farma leží užší stranou k řece, strana podélná táhne se více než 4 míle nahoru přes ne příliš vysokou stráň. Od domu nahoru je kamenitá skalnatá půda. Náš dobytek je domorodého plemene, tzv. massaiský, pocházející pravděpodobně z indického zebu. Ostatně daří se i ovcím, jak jsem slyšel, v naší krajině dobře. Před domy chceme pěstovati bougainvillia, také frangipani a jacaranda mimosaefolia. Nemohu říci ničeho jiného, než že tato země jest nádherná a zdravá. Nemá-li ta budoucnost, pak ji nemá již žádná jiná.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3a – 3c/1, Afrikareise, Popis cesty a lovecké zážitky pana dědičného prince Dra Adolfa Schwarzeberga v Africe 1934/35, s. 3–5.

186

187

shora zleva: Panský dům na farmě Mpala, 1938 (SOA Třeboň) Současná podoba domku pro manažera, 2014 (archiv autorů) Oplocení obytných domů na farmě Mpala, 1938 (SOA Třeboň) Domorodí dělníci sázející stromy, 1938 (SOA Třeboň)

Po návratu do Evropy Adolf spřádal plány ohledně možných podnikatelských aktivit a Hilda přemýšlela o výsadbě rostlin a keřů, jimiž chtěla zkrášlit okolí obytných domů. Oba se těšili na příští výpravu, jejíž podstatnou část chtěli strávit na farmě. Doufali, že do té doby bude elektrárna dokončena, aby zde našli veškerý komfort. Slibně postupující práce však zbrzdila roztržka ve Schwarzenbergově týmu. Na farmě se objevili Machulka s Holmem, aby zde natočili záběry pro chystaný dokument. Svérázný Machulka si po svém vyložil Schwarzenbergovy instrukce a začal zasahovat do chodu farmy.609 Podněcován Holmem, který pomýšlel na post manažera,610 začal znevažovat práci Roye Homea a vydávat protichůdné příkazy ve stavebních záležitostech.611 Sám doufal, že by na farmě mohl trvale zakotvit a prožít zde podzim života. Představoval si, že by dohlížel na chod hospodářství, věnoval se sběrům pro vědecké instituce a doprovázel Schwarzenbergovy na safari. Dotčený Home z farmy raději odešel a přijal nabídku na pozici prodejce stavebního dříví od firmy těžící v oblasti deštného pralesa Kakamega v západní Keni. Schwarzenbergovi však přislíbil, že se čas od času na farmě zastaví, aby ji zkontroloval. Schwarzenberg jeho rozhodnutí respektoval a ujišťoval jej, že si jinde vydělá určitě více peněz. Po krachu filmového projektu Machulka na farmě nezůstal a Afriku opustil. Jejím dozorem byl pověřen Fitzgerald. Na Schwarzenbergův popud se pustil do kultivace dalších pozemků podél koryta řeky a osázel je švestkami, broskvoněmi a jahodami, které dorazily v zásilce z Evropy.612 Začal pěstovat kukuřici, banány, ananasy a zkusmo cukrovou třetinu jako krmivo pro dobytek. Díky zavlažování sklidil skvělou úrodu ovoce, kukuřice a cukrové třtiny. Podnikavý Schwarzenberg začal okamžitě pátrat, zda v okolí farmy nestojí cukrovar, kterému by se dala třtina prodávat. Dále přišel s nápadem dovážet tropické ovoce na evropské trhy. Výpočty však ukázaly, že by výnosy z prodeje nepokryly ani výdaje za přepravu ovoce na starý kontinent. V Keni byl trh přesycen nabídkou. Kromě toho byla úroda závislá na množství srážek. Neoplocené záhony navíc často padly za oběť divoké zvěři, cukrovou třtinu decimovaly tlupy paviánů, ananasy zase dikobraz. Největšími škůdci však byly kobylky. „Tyto se vylíhly po bilionech v Etiopii (kde se domorodci zabíjejí navzájem místo kobylek) a potom létají přes východní Afriku.“613 Další možnost k podnikání Schwarzenberg spatřoval v prodeji dřeva exotických stromů. Po návštěvě pily si uvědomil, že lesnictví jako obor v Keni vlastně neexistuje a připomíná spíše „druh lesního pychu“614. Na farmu zaslal sazenice bílého akátu a borovice černé. Pokus však nebyl úspěšný, většina stromků v důsledku nepříznivých klimatických podmínek uhynula.

609 „O farmu on sám jeví pranepatrný zájem – a jak jsem pozoroval – je zaostřen proti Fitzgeraldovi a připraven snad i k dělání těžkostí – pokud mu to doposavadní autorita dovolí. Takto je na farmě úplně zbytečnou osobou a naprosto postradatelnou. Jak jsem za pobytu na farmě pozoroval – šlo všechno po poradách mezi mnou a Fitzgeraldem jako na drátku – dokud se neobjevil on – a nevytasil se s nemožnými a dětskými dispozicemi – ku nemalému zděšení praktika Fitzgeralda.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenberků, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Afrikareise, Bedřich Machulka, dopis B. Machulky A. Schwarzenbergovi z 6. 4. 1935. 610 O Holmových záměrech Machulka informoval Schwarzenberga následovně: „Vidí v tom podnikání svou nejbližší budoucnost – jednak v nové filmové cestě […] – jednak doufá, že v případu, kdy by Vaše Jasnost stavěla na farmě turbinu – elektrické světlo – a podobné, byla by mu svěřena tato práce.“ TAMTÉŽ. 611 O neshodách s Machulkou Home Schwarzenberga zpětně informoval: „It is rather unfortunate that Mr. F [itzgerald] orders both from Mr. M[achulka] & myself, and some of these were contradictory. After I left farm in May 1935 Mr. M[achulka] informed Mr. F[itzgerald], that he (Mr. M[achulka]) was now in complete charge of the farm, and that I (R[oy] H[ome]) was finished.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, Roy Home (1931–1937), dopis R. Homea A. Schwarzenbergovi z 6. 7. 1936. 612 Kromě toho pěstoval grapefruity, mango a okrasné keře jako buganvilie a jacarandy. TAMTÉŽ, dopis R. Homea A. Schwarzenbergovi z 24. 4. 1935. 613 „These are hatched by the billions in Abyssinia (where the natives kill each other instead of the locusts) and then fly cross East Africa.“ SCHWARZENBERG, A.: A Kenya farmer, s. 74. 614 „Tato pila a lesní hospodářství vypadají takto: starý parní stroj pohání jedno nebo druhé složení, majitel pily má koncesi, tj. může v území své koncese poraziti skoro vše, co chce. Les je majetkem ‚koruny‘, tedy země. Občas přijde státní lesní úředník a provede kontrolu, tj. podívá se, zda není mnoho vykáceno a řekne někdy, že majitel pily smí porazit každý druhý nebo třetí kmen. Státní správa prý kultivuje a dosazuje někdy mladé stromky. O přirozeném zmlazování, jak se zdá, tu nemá nikdo ani potuchy. Pilu spravuje jeden anglický mladík. Chtěli jsme se dozvěděti něco o zde rostoucích nám zcela neznámých stromech, jak se jmenují, jak rychle rostou, jejich latinská jména, jakost jejich dřeva apod., na což jsme dostali odpověď: ‚I am afraid, I can´t help you?‘ […] Co má jehličí, a to je zde vzácné, jest nazýváno Cedar /cedr/, i když je to druh jalovce. […] Zdejší lesní hospodářství zdá se mi býti spíše druhem lesního pychu.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr Adolf 3c/1, Afrikareise, Zprávy J. J. o výpravě do Afriky, Popis cesty a lovecké zážitky pana dědičného prince Dra Adolfa Schwarzenberga v Africe 1934/1935, s. 1–2.

188

189

Schwarzenberg se nakonec rozhodl neriskovat a investovat do chovu hovězího dobytka: „Postupně budeme mít více a více dobytka, potom ve vzdálenější budoucnosti nebude Fitzgerald schopný pást svůj dobytek na naší farmě, raději to bude muset vzdát nebo se odstěhovat. Pak se může stát, že odkoupíme část jeho dobytka, abychom doplnili naše stádo, a on zůstane na farmě pouze proto, aby se staral o náš dobytek a budovy.“615 Pro začátek se Fitzgerald Schwarzenbergovi staral o třicet osm krav. Mléko dostávali dělníci, část zisku z prodeje smetany si Fitzgerald nechával jako kompenzaci. Špatný stav domů, časté stávky dělníků a Fitzgeraldův laxní přístup netrpělivého Schwarzenberga znervózňovaly. Uvědomil si, že je nezbytné mít na farmě spolehlivého správce. Proto znovu oslovil Homea a nabídl mu spolupráci, zejména kvůli dostavbě náhonu. Upozornil ho však dopředu, že jde pouze o krátkodobý kontrakt: „Nemyslím si, že po roce 1937 obnovím naši dohodu. Stěží budete mít na farmě co dělat.“616 Roy Home však jeho nabídku nepřijal, neboť v té době usiloval o post vládního úředníka pro kontrolu slonů v Ugandě. Když neuspěl, vrhl se do vlastního podnikání a s obchodním partnerem otevřel autogaráže v Nairobi. Uvolil se pouze, že za částku padesát liber ročně bude farmu několikrát do roka navštěvovat a podávat pravidelná hlášení. Schwarzenberg se rozhodl, že z úsporných důvodů projekt výstavby elektrárny zadá v Čechách, že zde nakoupí veškeré technické zařízení včetně turbíny a že zde konečně najde i odborníka, jemuž svěří dohled nad stavbou celého díla.617 O záměru stavby vodní elektrárny v Keni informoval v denním tisku. Dostal několik nabídek od firem i jednotlivců. Schwarzenberg všechny pečlivě zvážil a nakonec si vybral Viktora Cibulku618, majitele elektrotechnického závodu Elma v Hluboké nad Vltavou.619 Cibulka měl potřebné vzdělání a praktické zkušenosti se správou hlubocké městské elektrárny.620 Pro Schwarzenberga již dříve odvedl několik menších zakázek. Jeho firma například zaváděla elektřinu do Adolfovy lovecké chaty ve Staré oboře nebo opravovala a vyměňovala výtahy na hlubockém zámku.621 Výhodou byla i jeho částečná znalost angličtiny a v neposlední řadě i místo bydliště.622 „Hlubočák“ Cibulka znal osobně Ing. Františka Vondráška, se kterým před od-

615 „I thing the future of our farm will be this: We will have gradually more and more cattle, then Fitzgerald wont be able to graze his cattle on our farm in the future, he will either have to give it up or move away. Then it might happen that we buy his a part of his cattle to complete our herd, he will stay on the farm to look after our cattle and the buildings.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, Roy Home (1931–1937), dopis A. Schwarzenberga R. Homeovi z 6. 8. 1936. 616 „If you agree, I would like to keep you the next year under the same circumstances and conditions as in the past. […] But I don´t think that I renew this agreement for 1937.“ TAMTÉŽ, dopis A. Schwarzenberga R. Homeovi z 9. 12. 1935. 617 „I am trying to get the turbine fixed up and planned here, then built and arranged there, but paid here. I don´t know, if it will be possible.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, Fitzgerald, dopis A. Schwearzenberga H. Fitzgeraldovi z 10. 7. 1936. 618 Viktor Cibulka se narodil 8. července 1893 v Českých Budějovicích do staré „schwarzenberácké“ rodiny. Jeho otec Jakub Cibulka pracoval ve schwarzenberském cukrovaru v Českých Budějovicích jako strojník, matka Františka, rozená Šimanová, byla dcerou schwarzenberského šafáře ze dvora Nová obora u Hluboké nad Vltavou. Po ukončení povinné školní docházky pokračoval ve studiu na Průmyslové škole v Českých Budějovicích. V roce 1910 narukoval na čtyři roky do Kotoru, kde sloužil u c. k. námořnictva na lodi Viribus unitis. Před jeho odchodem do civilu vypukla první světová válka, do níž se zapojil jako námořník sloužící nejprve na ponorce v Braile, poté se plavil po Dunaji. Po válce se vrátil přes Bratislavu domů. Válečná zranění se mu vyhnula, v Braile ovšem onemocněl malárií, která mu podlomila zdraví. Mezitím byl jeho otec přeložen na Hlubokou, kde měl na starosti technická zařízení na zámku. Cibulka se na Hluboké nad Vltavou oženil a se svým švagrem založil firmu Elma, která měla osm zaměstnanců a sídlila ve čtvrti Zámostí. FENCL, V. – NIKENDEY, A.: Hlubocký technik Viktor Cibulka – Stavěl elektrárnu v Africe, Obnovená Tradice 3, 1993, č. 8, s. 5. 619 ELMA (ELektro-MAterial), s. r. o., Hluboká nad Vltavou, se zabývala instalacemi, rozvodem elektrických sítí a přípojek, prodejem a montáží elektrospotřebičů, dále nabízela osvětlovací tělesa, rádia, vysílačky a potřeby pro radioamatéry. V jejím čele stáli manželé Marie a Viktor Cibulkovi. Cibulka zajišťoval odborné práce, jeho žena měla na starosti chod firmy po administrativní stránce. 620 Mlýn s pilou v Hluboké nad Vltavou původně patřil ing. Hynkovi Gerabkovi. Ten nechal v roce 1912 zřídit u mlýna vodní elektrárnu. V roce 1927 majetek přešel do vlastnictví města. O dva roky později správní rada najala firmu Elma pro obsluhu a dozor technického zařízení elektrárny za 58 tisíc korun ročně. V roce 1934 si Viktor Cibulka mlýn s vodní elektrárnou pronajal. Posledními majiteli mlýna a elektrárny se v roce 1941 stali Jaromír Pomeje a Rudolf Hofrichter. SOkA České Budějovice, Archiv města Hluboká nad Vltavou, kniha 552, Elektrárna a mlýn města Hluboká nad Vltavou, Kniha protokolů správní rady – schůzí, 1929–1934.

Hovězí dobytek na farmě Mpala, 2014 (archiv autorů)

jezdem konzultoval všechny stavební plány a postup prací. Cesta do exotických končin představovala pro Jihočecha Cibulku velké dobrodružství, pro obyvatele Hluboké nad Vltavou pak malou senzaci. O své zážitky a dojmy se pravidelně dělil v dopisech rodině a přátelům, které byly později zveřejněny na stránkách časopisu Pestrý týden.623 Jelikož Roy Home doporučil jako nejvhodnější termín pro instalaci turbíny období mezi lednem a březnem, kdy je v řece nejméně vody, vyrazil Viktor Cibulka z Hluboké 17. prosince 1936. Z italského Brindisi odletěl 21. prosince, Boží hod vánoční již oslavil v hotelu v Nairobi a 1. ledna 1937 dorazil na farmu.624 Příjezd vylíčil následovně: „V 10 hodin dopoledne jsem odjel z Nanyuki […] Na první křižovatce jsme odbočili na něco, co snad je značeno na mapě okresu jako cesta, ale ve skutečnosti je to střídání výmolů, strží atd. Když jsme ujeli asi 20 mil, objevila se farma, ale nebyla to ta pravá. Po delším vyptávání mi ukázal farmář cestu k řece a k brodu přes řeku. Přijeli jsme k řece, černoch se svlékl, zkusil přejít na druhou stranu. Voda mu sahala slušně po kolena, a že prý to půjde. Ucpal motorovou skříň, sejmul řemen z ventilátoru a vjeli jsme do řeky. Jako ponorka. Voda vnikla do vozu – ale to se zvednou prostě nohy. Na druhé straně zas černoch předělal ponorku na auto a jelo se dál. Konečně jsme přijeli k tabulce, která hlásá, že jsme na pozemcích pana prince a že střílení zvěře je zakázáno.“625 Cibulka byl ubytován v domku pro správce, jehož zařízení bylo spartánské: polní lůžko, stolek s umyvadlem, pracovní stůl a jedna skládací židle. O Cibulkův komfort a žaludek se staral jeden z domorodých zaměstnanců farmy. „Vaří, pere, nosí vodu, zkrátka holka pro všechno.“626 Na stravovací návyky na farmě si Cibulka často stěžoval: „Co jíme! První snídaně čistý čaj, druhá snídaně jedno vajíčko, kousek uzeného opečeného masa, kousek chleba buď s máslem, nebo zavařeninou (já jím raději zavařeninu, poněvadž máslo je jako břečka a stále staré, oni si namažou chleba máslem i k hovězímu masu). Potom ta sakramentská káva. Krávy jsou nyní nemocné, mají neštovice, tak piji raději černou […] Oběd (lanč). F[itzgerald] přiveze obyčejně kus hovězího z N[anyuki], jsou to dvě nebo tři žebra, kuchař to přehne, snad aby to nebylo tak dlouhé, nevím, a pak to trochu opeče na plotně. Z toho si každý, kdo je u stolu, ukrojí, kolik chce – a já, toť víte, hovězí! K tomu není žádná omáčka, tu Angličané neznají. Jako příloha jedna vařená cibule, lžíce vařených fazolí nebo zeleného hrachu a nějaký opečený brambor. Pak ovoce poo-poo, které chutná jako cukrový meloun, je také tak velké a roste na stromě, anebo ananas. […] Jako závěr je čaj. Večer jako předkrm nějaká záhadná tekutina, zde tomu říkají polévka, pak to hovězí od oběda, studené a káva. Druhý den se to opakuje, a když už je žebro tak okrájené, že to je už i našemu kuchaři pro ostudu, tak je sešrotuje, zabalí do bramborové kaše a je hlavní jídlo pro diner.“627

623 Několik dopisů ve zkrácené verzi adresovaných manželce a přátelům otiskl v roce 1940 na pokračování časopis Pestrý týden pod názvem S Čechem V. Cibulkou v rovníkové Africe. V nich Cibulka s nadhledem a humorem líčí své dojmy z Afriky, každodenní události ze života na farmě a postup prací při stavbě elektrárny. 624 S Čechem V. Cibulkou v rovníkové Africe, Pestrý týden 15, 1940, č. 7, s. 12. K Cibulkově cestě také SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SAP, inv. č. 300, sign. VIII Fa1, Rodinné záležitosti, kart. 62, Cesta V. Cibulky do Afriky.

621 SOkA České Budějovice, Archiv města Hluboká nad Vltavou, kniha 553, Hlavní kniha elektrárny a mlýna obce Hluboká nad Vltavou.

625 S Čechem V. Cibulkou v rovníkové Africe, Pestrý týden 15, 1940, č. 7, s. 12.

622 „Pro tento účel naučil se [Viktor Cibulka] v poměrně krátké době dostatečně anglicky a částečně i domácí řeči ‚Suaheli‘, v níž se dorozumívá s tamními černochy.“ Tradice, 1937, č. 1 (13), s. 13.

626 TAMTÉŽ, s. 13.

190

627 TAMTÉŽ, s. 14.

191

Cibulka stál před nelehkým úkolem. Kromě dokončení náhonu o celkové délce 753 metrů a odpadního kanálu, odvádějícího vodu zpět do řeky, musel postavit strojovnu, nainstalovat turbínu, zprovoznit chod dynama a čerpadel a zavést elektřinu a vodu do obytných budov.628 Navíc iniciativně navrhl výstavbu dvou skladišť a garáží z betonových bloků, které si sami vyráběli ve speciálních formách, a válcového rezervoáru na vodu za kuchyní. Stanovil si přesný časový harmonogram postupu prací, kterému přizpůsobil i svůj denní režim. Ráno vstával v šest hodin, po skromné snídani kopíroval stavební plány, obešel stavbu, rozdal práci a poté zaměřoval, dohlížel, fotil, kontroloval dělníky a pomáhal všude tam, kde bylo třeba. Tím si získal respekt domorodých dělníků. Bílí farmáři se naopak báli, aby svým přístupem nesnižoval jejich autoritu, protože „prý není tu zvykem, aby bílý muž pracoval jako nějaký fundy“629. Během dne si dal krátkou přestávku na oběd, pak znovu pracoval, zpravidla až do tmy, která se na rovník snáší celoročně kolem sedmé hodiny. Po večeři pokračoval v rozkreslování plánů, výpočtech, psaní soukromých dopisů a zpráv o postupu prací Schwarzenbergovi nebo vedl účetnictví. Na veškerou organizaci byl sám. Podle dohody mu měl pomáhat nájemce pozemků Fitzgerald, jenž měl na starosti kromě zahrady a dobytka také dům. Bohémský Fitzgerald však raději mizel na několikadenní výlety do Nairobi nebo zahálel nad lahví whisky, když si špatně vyložil Schwarzenbergův příkaz, aby byl z preventivních důvodů v domě vždy k dispozici alkohol.630 Na výkopové a pomocné práce byly najímáni domorodí dělníci z kmene Kikuyu, Turkana a Meru. Zednické a tesařské práce, jako například výrobu dřevěných forem, obstarávali dva poměrně zruční Indové. Cibulkovu pozornost upoutal svým vzhledem zejména indický tesař „fundy“: „Je to ‚sikh‘, má turban, dlouhé vousy a vlasy jako Vinetou.“631 Přestože domorodí dělníci měli špatnou pracovní morálku a nízkou výkonnost, Schwarzenberg nechtěl zaměstnávat další indické dělníky nebo bělochy. Jim by musel dávat o polovinu vyšší plat, měsíčně dvanáct šilinků a více. Černoši k platu šest šilinků měsíčně dostávali trochu kukuřičné mouky „posho“, příležitostně zvěřinu a odstředěné kravské mléko.632 S černými dělníky byly stále problémy. Nechávali se zaměstnat pouze ve chvíli, když potřebovali zaplatit roční daně „hut tax“ za jednu či více manželek, „tj. 10 šilinků (65,- Kčs) za ženu. Spočítejte si, jak dlouho musí pracovati, i když má 3 ženy. Jakmile si na ně vydělá, hned s tím praští a jde domů, kde musí jeho ženy pracovati za něho. Idyla!“633 komentoval pracovní morálku domorodců Cibulka. Pokud zůstávali déle, přestěhovali se na farmu s celou rozvětvenou rodinou a majetkem. To vyvolávalo mezi domorodci napětí a časté, mnohdy ozbrojené, konflikty, obzvláště pokud šlo o soužití příslušníků různých kmenů. Nedostatek pracovních sil řešil Cibulka verbováním nových posil přímo v domorodých rezervacích. Vybíral si hlavně Kikuje, „ti jsou prý lepší“634. Před náborem nových domorodých dělníků bylo nutné získat i oficiální povolení místních úřadů. Než se na farmu dostali potřební zaměstnanci, práce rychle nabíraly zpoždění. Celá procedura mnohdy trvala i čtrnáct dní, jak vzpomínal Cibulka: „Obrátil jsem se na okresní úřad v jižním Nyiri o dalších ještě asi 20 černochů kmene Kikui. […] Před týdnem odešel s dopisem běžec, v Nanyuki sedl na vlak, jel do Nyiri na úřad, tam dostane povolení na verbování v Kikuiu-Reserve, sežene je, dovede na dráhu, dojede do Nanyuki, zbytek zas pěšky sem.“635 Špatná pracovní morálka a infantilní chování černošských dělníků přiváděly Cibulku k zoufalství: „Zaměstnáváme asi 25 černochů, ale dají výkon asi 5 nádeníků, když se nepřihlíží k tomu všemožnému zlobení. Tak včera přišli 3, F[itzgerald] že je zapíše (zde se musí totiž o každém černochu

628 Tradice 1937, č. 1 (13), s. 12–13. 629 S Čechem V. Cibulkou v rovníkové Africe, Pestrý týden 15, 1940, č. 10, s. 21. 630 „I have heard a rumour, […] that Fitz[gerald] is spending too much time in the Dew drop Inn, I think it is unfortunate that your very kind instruction that the bottle of whiskey should always be there for Cibulka´s and his benefit. I agree that one or two sundowners are good medicinally for people in the tropic, but from my past knowledge of Fitz[gerald], I´m afraid that he has not sufficient good controle of himself when there is a bottle in the house. In all other respects he is such a good fellow, and I hope i tis just a passing phase.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, Roy Home (1931–1937), dopis R. Homea A. Schwarzenbergovi z 15. 10. 1937. 631 S Čechem V. Cibulkou v rovníkové Africe, Pestrý týden 15, 1940, č. 8, s. 20. 632 TAMTÉŽ, s. 21. 633 TAMTÉŽ, s. 20.

Úvodní článek v časopise Pestrý týden z roku 1940

634 TAMTÉŽ. 635 TAMTÉŽ.

192

193

shora zleva: Místo určené pro stavbu vodního rezervoáru, 1938 (SOA Třeboň) Betonový rezervoár na dešťovou vodu na farmě Mpala, 2014 (archiv autorů) Odpočívající dělníci, 30. léta 20. století (SOA Třeboň)

vésti přesná evidence) a já že je zavedu přes jez na druhou stranu, aby tam lovili písek. Dva přešli dobře. Když jsem šel před třetím, slyším najednou žbluňk – chlap spadl do vody, a poněvadž běloch musí podle jejich názoru všechno umět, dívali se ti dva druzí klidně na to, jak já skáču pro něho do vody.“636 Pokud dostali dělníci zaplaceno dopředu nebo měli dostatek peněz, do práce nepřišli vůbec.637 Důvodem častých bojkotů a útěků byla i práce, kterou považovali za namáhavou. Výjimečné nebyly ani stávky kvůli zvýšení platu.638 Cibulka spatřoval příčiny v tom, že „doma černoch má ovšem 2–3 ženy, ty udělají všechnu práci a on nic. Zde však musí pracovat, i když podle našich pojmů ta jeho práce nestojí za nic“639. Bylo třeba je neustále kontrolovat a popohánět. Veškeré stroje a technické vybavení byly dovezeny z Československa, neboť „obstarání peněz do ciziny jest obtížné a hlavně proto, že stroje o stejné výkonnosti jsou zde o více než polovinu levnější“.640 „Má se tam také dokázati, že naše domácí továrny dovedou plně a úspěšně soutěžiti se závody zahraničními, jak jakostí strojů, tak i cenově.“641 Za výběr vhodného strojního zařízení byl zodpovědný Antonín Jiráček, technický úředník Schwarzenberské strojní správy v Hluboké nad Vltavou. Nákup zprostředkovala Cibulkova firma Elma, které připadla provize z prodeje. Firma také zajistila včasnou expedici zboží do Afriky. Turbína o výkonu 23 koňských sil byla vyrobena v továrně Union v Českých Budějovicích, generátor zhotovili dělníci z brněnských Škodových závodů, tři ponorná čerpadla značky Nautila a dále součástky pro zavlažovací a vodovodní zařízení včetně rour dodala firma Sigmund Pumpy z Lutína u Olomouce, tři elektromotory podle Sousedíkova patentu, vyrobené v bývalé Sousedíkově továrně v Brně, dodala společnost Ringhoffer-Tatra.642 Elektroinstalační materiál, nářadí, osvětlení a „elektrické strojky“ zajistila Cibulkova firma Elma nebo jiná podobná firma z Českých Budějovic. „Speciální elektrické kábele dodala fa Křižíkova.“643 Celková částka byla vyčíslena na 230 000 korun.644 Větší náklady byly do Afriky vypraveny v přepravních kontejnerech na palubách lodí na lince  Terst–Mombasa. V přístavu byly přeloženy na železnici a přepraveny přes Nairobi do konečné stanice v Nanyuki. Menší zásilky, zejména strojní součástky, které se mohly snadno poškodit, putovaly letecky přímo do Nairobi a dále vlakem do Nanyuki. Cibulka počítal, že veškeré zboží dostane na farmu do dvaceti dnů. První zásilku, která dorazila do Nanyuki v polovině ledna 1937, chtěl na farmu přepravit pomocí volských potahů. Po dlouhém vyjednávání s farmáři a náročných logistických přípravách z  cesty sešlo, jelikož dobytek onemocněl neštovicemi. Zboží nakonec bylo převezeno pronajatým nákladním vozem. Podobně se v budoucnosti přepravoval veškerý materiál z Čech.645 Komplikace nastaly i při vykládce. Černoši, kteří nebyli zvyklí na těžkou práci, odmítali skládat objemné bedny a přenášet náklad. Technického zařízení a nástrojů, které nikdy

636 TAMTÉŽ, s. 21. 637 „Předešlou neděli nám uteklo 12 černochů z kmene Miru, byli tu měsíc a najednou jako když to na ně sedne – že chtějí vyplatit a domů. Že prý je to na ně moc práce, co žádáme, a já myslil, že nedělají téměř nic. Zase důkaz, jak je na světě všechno relativní.“ TAMTÉŽ. 638 „Meru-Babooni, od té legrace 15/III./, chtěli přídavek, a když jsme jim nic neslíbili, praštil jeden z nich kamenem do jídelny; F[itzgerald] běžel pro pušku – na štěstí neměl munici, ale druhý den důvod k cestě do N[anyiuki] pro policii, kterou sice po dvoudenní nepřítomnosti nepřivedl, ale stačilo, aby se zastrašili/ dělají dobrotu. Několik jich docela po uplynutí měsíce zůstalo v práci.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, dopis V. Cibulky A. Schwarzenbergovi z 9. 4. 1937. 639 S Čechem V. Cibulkou v rovníkové Africe, Pestrý týden 15, 1940, č. 8, s. 21. 640 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SAP, inv. č. 300, sign. VIII Fa1, Rodinné záležitosti, kart. 63, dopis F. Vondráčka Pražské administraci z 28. 8. 1934. 641 Tradice, 1937, č. 1 (13), s. 12–13. 642 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SAP, inv. č. 300, sign. VIII Fa1, Rodinné záležitosti, kart. 63, Přehled zboží zakoupeného na farmu, 12. 9. 1936. 643 VONDRÁŠEK, F.: c. d., s. 23 (115). 644 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SAP, inv. č. 300, sign. VIII Fa1, Rodinné záležitosti, kart. 63, Přehled zboží zakoupeného na farmu, 12. 9. 1936. Tato suma nezahrnovala částku za elektromotory. 645 První úspěšný převoz zásilky na farmu Cibulka náležitě oslavil: „Dnes večer jsem dával diner na počest, že máme vše na farmě. Diner pro F[itzgeralda] a mne. Měli jsme šunku (samozřejmě konservu), k ní ten nešťastný mixed-pikeles, co nám presentoval kuchař před týdnem, mysle, že je to puding (tedy také konserva), pak ovoce poo-poo (to jsem přinesl od řeky) a černou kávu. Udělali jsme si led, pak ‚sodovku‘ z dešťové vody, co napršela v listopadu, a whisky.“ S Čechem V. Cibulkou v rovníkové Africe, Pestrý týden 15, 1940, č. 7, s. 13.

194

195

Domorodí dělníci při práci (SOA Třeboň)

196

197

Domorodí dělníci při práci (SOA Třeboň)

198

199

neviděli, se báli a považovali je za kouzlo. Příčinou mnohých nedorozumění byla i jazyková bariéra mezi Cibulkou a dělníky.646 Relativně rychlý průběh prací i Cibulkova houževnatost vyvolávaly u sousedních farmářů obdiv. „Farmáři jsou dost zvědaví, chtějí vidět tu ‚Terbajn‘ jak říkají a hlavně toho člověka, co to přijel stavět.“647 Někteří si u něj objednali vyměřování a nivelace pozemků pro stavbu podobné vodní elektrárny.648 Cibulka si žertem postěžoval: „Zkrátka, když ti lidé zde vidí, že rozumím tomu i onomu, okukují mne jako nějaké vzácné zvíře, až se někdy stydím.“649 Prvotní nadšení z pobytu v Africe záhy vystřídaly stres a vypětí. Cibulka musel čelit stále novým a novým problémům, se kterými nemohl dopředu počítat. Zhruba 120 metrů náhonu bylo vedeno ve skále, která musela být odstřelena dynamitem. Stejným způsobem se upravovalo místo, kde měla stát budova elektrárny. Dynamit se kupoval v Nairobi. Na práci s ním byl najat „starý Randall“ – místní odborník pro manipulaci s trhavinami, jenž dostal za úkol i oplocení pozemku ostnatým drátem. Vyvrtání děr a odklízení materiálu měli na starosti černoši. Vytrvalé deště několikrát podemlely nevybetonované břehy koryta, ničily podpůrné dřevěné konstrukce i šalování, a někdy dokonce na dlouhé dny zcela přerušily veškeré práce.650 Betonování zpomaloval i nedostatek dřeva na výrobu šalování. Ke všemu zlému dělníky často sužovaly rozličné nemoci, především pak neštovice a malárie. Když Cibulka dokázal jednoho z nich zbavit zdravotních obtíží, ostatní uvěřili v jeho lékařské schopnosti a při různých zdravotních komplikacích jej vyhledávali. Počátky své lékařské praxe vylíčil český „doktor“ takto: „Ti chlapi, co dojí, se nakazili od krav a já mám zde nyní učiněný špitál. Jeden černoch měl před časem bolení žaludku, tak ke mně přišel a já ho léčil. Dostal polévkovou lžíci Alpy, jeden prášek a byl zdráv. Myslil jsem, že je tím s mojí lékařskou praxí konec a zatím to jde nyní doopravdy! Mám teď každý den před domem 10–12 pacientů. To víte, dobytčí neštovice u lidí a moje znalosti! Zkouším to všelijak, hlavně je nutím k stálé čistotě.“651 Další dělníky trápila malárie. „Měl jsem za to, že u nich tato tropická nemoc probíhá lépe. Podléhají stejně jako my, s tím rozdílem, že se tomu poddávají.“652 Nemoc propukla téměř u všech Kikujů, v ojedinělých případech u příslušníků kmene Meru. Zdraví dělníci prchali ze stavby v obavách, aby se nenakazili. Cibulka jim marně vysvětloval, „že jsou třeba již druhý den infikováni a než dojdou do reservace, může nemoc propuknout na cestě, kde bez ošetření a léku je okrade nějaký silniční lotr nebo sežere hyena“653. Malárie nakonec nezůstal ušetřen ani on sám: „5. VI. odpoledne jsem se vrátil z práce úplně vysílen a večer se dala do mne zima. Nevěděl jsem, co se se mnou děje, šel si lehnout, vzal aspirin, ráno jsem ještě došel dolů fotografovat se Simbou mostky, ale musel jsem se pro silné bolesti hlavy vrátit. Znovu jsem ulehl, a poněvadž jsem byl sám, připravil jsem si vše pro měření teploty na dosah ruky (v poledne 39, 4), poněvadž to naše house-nemehlo [sluha] není k dovolání, když

vlevo: Vykládka první zásilky dovezené z Čech (SOA Třeboň) vpravo: Budoucí koryto kanálu (SOA Třeboň)

646 Cibulka vzpomínal na dodávku první zásilky z Čech následovně: „Zde něco skládat bylo pravé mučení. Bedny těžké, černoši hrozně omezení, já dosud umím zcela nedostatečně suahelského nářečí (ačkoliv dělníci jsou z kmene Miru, totiž nejbližšího kmene, nerozumí z nich suaheli než asi 3). Ale dostali jsme to sem v rekordním čase! Je zde o vše velký zájem. To víte, ti prostí farmáři a což teprve černoši! Ti vidí podobné věci poprvé v životě. Když jsem vše vybalovával a nosili to do skladiště (to je taková hliněná bouda), tak brali všechno bázlivě do rukou a na mne se dívají snad jako na kouzelníka, protože vše, co nemohou pochopit, je u nich ‚medicina‘ (kouzlo).“ TAMTÉŽ, s. 12. 647 TAMTÉŽ, s. 13. 648 „Také zájem o postup práce stále stoupá, zde i v okolí. Mám již pozvání k jednomu farmáři, je to Švýcar, chce nějaké nivelace kvůli závlaze, jez a já nevím co všechno.“ S Čechem V. Cibulkou v rovníkové Africe, Pestrý týden 15, 1940, č. 8, s. 21. 649 TAMTÉŽ. 650 „Dnes odpoledne nás zahnal déšť – první za tu dobu co jsem zde. Museli jsme práce u řeky nechat, černoši se rozprchli, jako když střelí do vrabců, zalezli, kam se dalo. Do odpadní roury pro turbínu jich vlezlo asi pět.“ S Čechem V. Cibulkou v rovníkové Africe, Pestrý týden 15, 1940, č. 7, s. 12–14. Též „Když jsem zabetonoval druhou stranu, přišla 25. VII. velká voda, mám jímku opět plnou, takže musím čekat, až voda opadne, vodu pak vybrat a šalování a jímku odstranit. To se přihnal takový liják, jaký jsem zde dosud nezažil. Museli jsme utéci do strojovny, a když liják nepřestával ani v 6 hodin, pustili jsme se nahoru k domovu. Se strání se valily potoky kalné vody, z oblohy se cedilo jako z hydrantů, tma, my se drželi jeden druhého a brodili jsme se do poloviny lýtek vodou.“ S Čechem V. Cibulkou v rovníkové Africe, Pestrý týden 15, 1940, č. 13, s. 20. 651 Za čas Cibulka píše domů: „Mám těch neštovic dost každodenně z mého lékařského fušování. Už to umím dost dobře, ale než jsem na to přišel! Teď už mám jen jednoho černocha, toho jsem léčil špatně, tak ten to odnesl za ty ostatní.“ S Čechem V. Cibulkou v rovníkové Africe, Pestrý týden 15, 1940, č. 8, s. 20. 652 TAMTÉŽ. 653 TAMTÉŽ.

200

201

Stavba přívodního kanálu (SOA Třeboň)

vidí, že se nemůžete hnout. Vzal jsem první dávku chininu a čekal, co bude dál. Celkem se mnoho nedělo, jen v hlavě silné bolesti a teplota večer 40, 2. Když se F[itzgerald] večer vrátil, potěšil mne konstatováním, že mám malárii a že mne odveze k lékaři do Nanyuki. Nechtěl jsem ani slyšet. Tedy vám ho přivezu já. Já na to, prosím vás, jen to ne. Noc byla zlá, ráno se mi ulevilo, teplota klesla.“654 Fitzgerald požádal přátele Moorovy, aby se Cibulky ujali. Ti ho odvezli k sobě na farmu, kde se o něj paní Moorová po tři dny obětavě starala. Netrpělivý Cibulka ovšem léčbu předčasně ukončil. Přestože byl malátný a unavený, spěchal na stavbu. Energii mu dodalo i vřelé přijetí, kterého se mu dostalo od dělníků: „Jak se to tak rychle dozvěděli, že se vracím, nevím. Když jsem s nimi došel až dolů [na stavbu k řece], uvítali mě tam všichni ostatní pokřikem. Byl jsem dojat, viděl jsem, že mě mají vlastně svým způsobem rádi.“655 Cibulka veškeré obtíže snášel s nadhledem a smyslem pro sebeironii. Svůj zdravotní stav však osudově podceňoval. Přestože se cítil osamělý a svůj život na farmě označoval za poustevnický, udržoval přátelské kontakty s místními farmáři. Litoval, že si nekoupil automobil, kterým by mohl podnikat výlety do okolí nebo za nákupy do Nanyuki.656 „Jakáž pomoc, nepřijel jsem sem pro konání výletů, chci svědomitě dokončit svůj úkol, který mne byl s důvěrou vložen, ale jsem zde jako vězeň na Bezdězu. Byl jsem za celou dobu v Nanyuki jen třikrát.“657 Vítanou změnou byla návštěva manželů Schwarzenbergových, kteří přiváželi čerstvé zprávy z domova a proviant. Před odjezdem z Čech odeslali na farmu zásilku několika beden protivínského piva. „To je přepych a pozdrav z vlasti, že?“658 psal Cibulka v dopise rodině. Počátkem února 1937 na farmě s nadšením přivítal Aloise Schwarzenberga, zvaného Louis, který přijel za synovcem na safari. „Teď mám vedle v pokojíku souseda, prince Louise (73letý strýc pana prince). Teď, co přijela vrchnost ze Safari, je zde vše na ruby. Tu idylu dvou robinsonů odfoukli jako pírko. Teď máme každý svého sluhu, já takového ohromného kolohnáta, kuchař je nový, inu sezona.“659 Hildina přítomnost na farmě donutila „zbloudilce na rovníku“ zcivilizovat svůj zevnějšek i chování. Cibulka i Fitzgerald se před příjezdem princezny nechali ostříhat. „Je vidět, že je na farmě dáma. Už máme všude popelníčky atd. Já domluvil F[itzgeraldovi], aby neplival na podlahu v jídelně a používal alespoň v přítomnosti jiných kapesníku, což ho zdá se přivedlo do značných rozpaků. Černoši totiž místo této součásti garderoby používají prstů pravé ruky, které pak utírají o patu pravé nohy, a on co rodilý Afričan byl o to napřed, že k utírání používal té části kalhot, na které se jinak sedí.“660 Přítomnost Adolfa zase slibovala zlepšení kuchyně, jak předesílal Fitzgerald: „Jen počkejte, až přijede pan princ, to je nejlepší kuchař na farmě.“661 Manželé Schwarzenbergovi si poklidného způsobu života na farmě užívali a měli radost, že zde mohli hostit Adolfova strýce Aloise. Vzdáleni konvencím se zapojili do každodenního chodu farmy. Schwarzenberg obcházel pozemky, kontroloval dobytek, živě se zajímal o postup prací. Ruku k  dílu přiložila i princezna Hilda, když Cibulkovi pomáhala dozorovat stavbu nebo když s  Fitzgeraldem zahradničila. „Strašně se o vše zajímá, také dohlíží, poněvadž sám nemohu být všude, a černoši, jak se k nim obrátí člověk zády, přestanou hned dělat, inu jako v dobách otroků,“662 pochvaloval si Hildinu přítomnost Cibulka. Schwarzenbergovi litovali, že Cibulka nevyrazil na farmu dříve, protože by měl elektrárnu jistě již dávno hotovou. Schwarzenberg ocenil nápad vystavět garáže a skladiště z betonových cihel. Proto rozhodl, že se Hildin domek a kuchyně

654 TAMTÉŽ. 655 TAMTÉŽ. 656 „V pátek jsem se zmínil F[itzgeraldovi], že bych se rád podíval k Tompsonovým vodopádům a k jezeru Naivasha. F[itzgerald] byl celý nadšený, že si tam uděláme v neděli výlet (beztoho jste prý ještě nikde nebyl), ale druhý den ráno na to už zapomněl a odjel do Nanyuki. Vícekrát už nic neřeknu. Lituji, že jsem nekoupil od Polmana […] tu jeho hračku. Měl ji stát porouchanou v Nanyuki […] za 100 šilinků to mohl Younghasband v N. opravit a mohl jsem to upotřebit v týdnu k svážení materiálu a v neděli se podívat po okolí.“ S Čechem V. Cibulkou v rovníkové Africe, Pestrý týden 15, 1940, č. 10, s. 21. 657 TAMTÉŽ. 658 S Čechem V. Cibulkou v rovníkové Africe, Pestrý týden 15, 1940, č. 8, s. 21. 659 TAMTÉŽ, s. 20. 660 TAMTÉŽ, s. 21. 661 TAMTÉŽ., s. 20. 662 TAMTÉŽ, s. 21.

202

203

Stavba přívodního kanálu (SOA Třeboň)

Přívodní kanál, 2014 (archiv autorů)

přestaví stejným způsobem. Do budoucna plánoval totéž i s panským domem. Hildiným přičiněním bylo okolí domů zkrášleno několika květinovými záhonky, skupinkami keřů a skalkou. Vstupní dveře do jejího domku ozdobila buganvilie, která vrhala stín a svou vůní zpříjemňovala posezení venku. Druhá rostlina, s  nádhernými červenými květy, byla zasazena u kuchyně a dostala jméno Mrs. Butt. Společně se strýcem se vydávali na krátké šoulačky do okolí farmy, večery trávili četbou, psaním dopisů, poslechem rádia či gramofonových desek. Při odpoledních siestách nebo podvečerních dýcháncích si na verandě s cigaretou a skleničkou whisky vychutnávali úchvatného výhledu na Mont Kenyu, jejíž „čepička je pokryta ledovcem, zatím, co zde dole je vše v květu a horko – horko!“663. Nezapomněli navštívit sousední farmáře, aby se dozvěděli novinky a drby z východní Afriky, kde znal každý každého. Obzvláště si oblíbili manžele Evelyn a Richarda Cliffordovy, jimž patřila sousední farma, a rodinu de Weck původem ze Švýcarska, na jejichž počest se v den státního svátku vyvěšovala před domem švýcarská vlajka. Radost z pobytu na farmě jim zkalila tragická událost – úmrtí prince Aloise. Podrobnosti Cibulka zaznamenal v dopise z 6. března 1937: „Pan princ střelil dva lvy a několik pěkných antilop. V pátek večer jsme vše oslavovali. V sobotu si pan princ stěžoval, že mu není dobře. Přinesl teploměr, mají zde dva anglické, nikdo se v nich nevyzná, měříme – nic. Po klidné noci vstal v neděli ráno čilý, vyprávěl své zážitky z lovu, po obědě si šel zdřímnout. K večeru jsme měřili teplotu – trochu zvýšená. V 11 hodin ulehl. V 1 hodinu na mě zaklepal. Když jsem přišel, byl úplně propocen, pomohl jsem mu převléci do suchého prádla a udělal mu citrónovou limonádu. Ptám se, zda mám zůstat. Ne děkuji, je mi docela pěkně. Ráno v 6 hodin jsem k němu vešel, zda něco nepotřebuje – prosím, změřte mi teplotu! Měřím – proboha 39,6 – tak starý pán a ráno, to se mi zdá mnoho. Běžím naproti k panu princi Adolfovi. Honem pro doktora. To je zde tak! Půldruhéhodiny do Nanyuki – přijel v poledne. Měřil teplotu – normální. Pro jistotu byl ale převezen k němu a povolán druhý lékař z Nyiri. Co je? Nevíme – malárie to není. V úterý se panu princi přitížilo, že bylo nutno ho převézti do Nairobi do nemocnice 180 km! Nejlepší auto, které bylo, ošetřovatelku sebou a jelo se. Ve čtvrtek po obědě přišel telegram: Princ Louis skonal klidně v 11 hodin večer. Jak nám zde všem bylo, nebudu popisovat!“664 Princovu

663 S Čechem V. Cibulkou v rovníkové Africe, Pestrý týden 15, 1940, č. 7, s. 13. 664 FENCL, V. – NIKENDEY, A.: Hlubocký technik, s. 4.

204

205

památku uctil pro sebe typicky – prací. Podle rodové tradice vztahující se k úmrtí člena schwarzenberského rodu nechal Cibulka při odstřelování skály odpálit jednadvacet náloží.665 Po odjezdu Schwarzenbergových Cibulka opět osaměl. Částečné rozptýlení mu poskytoval domácí mazlíček – lvíček Simba, kterého si jako čtyřdenní kotě koupil od paní Cliffordové.666 Ve volných chvílích se na Schwarzenbergovo přání věnoval odchytům živého hmyzu, převážně velkých druhů pavouků, pro zoologické zahrady v Praze a Hamburku a lovu drobných živočichů pro hlubockou měšťanskou školu. Kromě želv chtěl přírodovědecký kabinet obohatit zejména preparátem paviána667 a kůžemi různých druhů antilop.668 Spadeno měl i na dikobraza, který ničil úrodu ananasů.669 Pravidelnými dodavateli pavouků byli Cibulkovi vděční pacienti.670 Pracovitý Cibulka chtěl dodržet termín spuštění elektrárny stanovený podle další návštěvy Schwarzenbergových na přelom let 1937 a 1938. Navíc ho trápily pomluvy o záměrném protahování prací, aby mohl déle setrvávat v Africe. Realita byla spíše opačná: „Těším se již nesmírně na shledání se všemi, tak jako se těší malý kluk na Ježíška nebo na prázdniny. […] Je to k zoufání, když si vzpomenu, že již jsem mohl být doma.“671 Poté, co si Fitzgerald zranil nohu a tři týdny se léčil u Moorových, staral se o chod celé farmy, včetně péče o zahradu a jeho dobytek.672 Lehkovážně podceňoval své podlomené zdraví a nadále odmítal návštěvy lékaře či zvolnění pracovního tempa. Přestal brát léky a na počátku července se u něj dostavila recidiva. Přestože zaznamenal, že mu srdce nebije pravidelně, odmítl několik dní odpočinku u Moorů.673 Předsevzal si, že vše dodělá v termínu, a doufal, že postačí opět nasadit léčbu

665 „Den před tím [před obdržením zprávy o úmrtí Aloise Schwarzenberga] jsme odstřelili připravené díry. Počítal jsem druhý den, kolik jich mám, bylo jich 18. Tu mě napadlo, když zemřel člen dynastie, že se na poctu vystřelilo 21 dělových ran. Zaplatil jsem prémie, aby mi do večera ještě vyvrtali tři díry, a v tichosti jsem vše připravil. Přesně v 5. hodin jsem začal odstřelovat, vždy tři rány za sebou, pak pauza, pak zase tři – sedmkrát, poslední až po tmě. Klobouky dolů. Když jsme se s Mr. F[itzgeraldem] vrátili, hlásil jsem princezně: Výsosti, dovolil jsem si podle zvyku válečného námořnictva k uctění památky velkého lovce a dobrého člověka vypálit 21 ran. Jsem muž práce, a proto vyjadřuji svoji soustrast prací. Právě jsem se rozloučil za svoji pracovní kolonu a také za farmu! Paní princezna byla zřejmě dojata, poděkovala a tím skončena velice smutná moje povinnost, kterou jsem zde zažít neočekával. S ohromnými potížemi byl zřízen převoz do Evropy – má být pochován v Třeboni. A tu bych tě prosil, až bude pohřeb, zajeď tam a doprovoď ho – byl mým sousedem zde a mužem vzácného charakteru.“ TAMTÉŽ. 666 TAMTÉŽ, s. 4. Lvíček Simba se několikrát stal námětem Cibulkových dopisů: „Lio roste jako z vody, kouše a škrábe jen což. Co nesnese, jsou noviny. Jak F[itzgerald] nějaké přiveze, musíme je dávat hodně vysoko, jak je dostane, jsou na cucky. Spotřebuje masa víc než my a statně mu pomáhají psi, jichž je zde asi 5. Ke mně přijde na zavolání. Když se večer vracím od řeky, zajdu dozadu ke kuchyni, kde se zdržuje celý boží den, zavolám a přiběhne hned ke mně a vítá mne – ovšem, že ty jeho projevy jsou někdy dosti bolestivé, ještě že nosím vysoké boty! Jednoho zajíce má na dva dny a k tomu ještě mléko; myslím, že hlad nemá.“ S Čechem V. Cibulkou v rovníkové Africe, Pestrý týden 15, 1940, č. 10, s. 21. 667 „Opatřil jsem si také pušku malého kalibru. Před dvěma dny jdeme k obědu a vidíme asi 15 paviánů pást se na cukrové třtině, která je tak jako tak ubohá. […] Dobrá, vzal jsem munici a šel jsem k řece. Jak mne opice shlédly, hned na druhou stranu a teď to začalo. Šel jsem jakoby pryč a sedl do křoví dále proti vodě. Milé opice poslaly zvěda po stromech, já ho nechal přejít a dočkal se. Po druhé straně po stromech jedna za druhou. Sestřelil jsem dvě. Spadly do houští, myslím si, že by jedna byla dobrá pro školu, jen jak ji dostat. Zul jsem se, boty do ruky, a skákal jsem s kamene na kámen na druhou stranu, tam boty obul a šťastně jednoho našel. K řece zpět houštím, boty do jedné, opici jsem vlékl za ocas druhou rukou. V polovině řeky mi ujela noha a já sjel po paní tetě do hloubky. Když jsem vyplaval, to se rozumí, že jsem měl na starosti helmu a boty, a zatím pavián mi vyklouzl a potopil se. Nedostal jsem ho.“ S Čechem V. Cibulkou v rovníkové Africe, Pestrý týden 15, 1940, č. 7, s. 15.

,,Shamba princezny Hildy" se zbytky zavlažovacího systému, Mpala 2014 (archiv autorů) Cibulkův lvíček Simba (Pestrý týden 15, 1940)

668 „Antilopí kůže jsou laciné a ty Thompson (tzv. Tomy) krásné.“ TAMTÉŽ, s. 13. 669 „Pokusím se zastřelit dikobraza pro školu, chodí nám, potvora, na ananasy. Musí se ale naň v noci, a na to já dosud nemám čas.“ TAMTÉŽ. 670 „Mám teď s nimi kříž [s domorodci]. Řekl jsem jim, že potřebuji velkého pavouka (myslil jsem pro školu) a to jsem si dal; nikdo jim nevymluví, že z nich ty medicíny nevařím. Každý nemocný mi je přináší, některý zvlášť vděčný pacient třeba i 5 (jsou zde i 7 cm velcí). Protože jsou jedovatí, sypu je rovnou do láhve s líhem a to je o důvod víc, nevěřit.“ TAMTÉŽ, s. 14. 671 S Čechem V. Cibulkou v rovníkové Africe, Pestrý týden 15, 1940, č. 10, s. 21. 672 „Před třemi týdny si F[itzgerald] vymknul nohu. Nechal se dopravit k Mr. Moore a dosud se nevrátil. Jsem již tři týdny na vše sám. Mimo svoji práci dělám též farmáře za něho.“ TAMTÉŽ, s. 20. 673 „Při tolika pacientech zde jsem přestal sám bráti chinin a recidiva se dostavila u mne s matematickou přesností. Přispělo k ní jistě mnoho i mé dvojnásobné promočení v jezu, kde jsme dělali bednění pro zvýšení koruny jezu o jednu stopu z beden druhé zásilky. Recidiva byla prudší než prve, ale věděl jsem si již lépe rady. […] V neděli 4. VII. byla krise. Ploval jsem doslovně v potu, a co jsem konstatoval – že mi nepracovalo srdce dobře. 6. VII. byla již horečka dole, když se přijeli na mne podívat Moorů. Tentokrát jsem se nedal přemluvit k cestě k nim s poukazem na to, že tam již mají F[itzgeralda], a že druhý den již vstanu, což jsem dokázal. Dnes již jde vše normálně, až na silné hučení v hlavě po chininu a na všeobecnou slabost.“ TAMTÉŽ.

206

207

Cedule umístěná ve strojovně elektrárny s nápisem „Built and erected by ELMA LTD. Hluboka n/Vlt. Czechoslovakia", Mpala 2014 (archiv autorů)

chininem: „Nepřestanu brát chinin až na Hluboké, poněvadž se bojím, že by mne ta potvora při následující recidivě přece dostala, a já to chci zde dodělat. Musí to jít, i kdyby všichni kolem stonali.“674 Nadšeně popisoval penzum prací, které i přes nemoc dokončil: „Velké čerpadlo je hotovo, domek [budova strojovny] rovněž. Přechod přes Public Road [veřejnou cestu] je zřízen, kabel položen a zapojen na rozvodnu, výtlačné potrubí automatické vodárny dokončeno, sací potrubí k velkému čerpadlu a výtlačné potrubí položeno až ke kuchyni, za niž přiléhá jednou stranou jáma pro přečerpací vodní nádrž. Tato jáma je vysekána do hloubky 1 metru ve zvětralé skále, takže nebude třeba silných stěn. […] Budova s přilehlou partií (česlice a mostky) je omítnuta vně i uvnitř, kanálek na můstek k uložení rour a kabelu je zasypán pískem, navrch slabý beton pro pozdější opravy. Uvnitř elektrárny jsem udělal s Fundym za den strop z úzkých cedrových prkének, takže to nevypadá špatně. Rychloregulátor napětí od Siemensů jsem namontoval na rozvaděč. […] S betonovým kanálem jsem hotov kolem skály R II, s prokopáním kanálu a opravením terasy až ke skále R I rovněž. Od skály R I k jezu jsem nechal kanál sice vyčistit, ale po posledních dvou deštích se sesypal na dvou místech. Na jezu mám zabetonovánu malou propusť na pravém břehu a koruna jezu je zvýšena o jednu stopu. Zdálo by se, že jsem vlastně téměř hotov, že? Chybí ještě 100 metrů betonového kanálu (vlastně postranních stěn), protože dno zatím nemíním dělat, betonování kolem R I, stavidla z prken druhé zásilky, dále položit výtlačné potrubí od menšího čerpadla a konečně zřídit světlo ve skladištích a u F[itzgeralda] v bytě. Pardon, to není ještě vše. Poněvadž doufám, že skončila doba dešťů, mohu přikročit k betonování odpadního kanálu od turbiny do řeky a k dodělání studánky pro automatické čerpadlo. […] Provedl jsem nivelaci a měření vodovodu na závlahu. […] Jak vidíte, zbývá toho ještě trochu, než budu moci poslat telegram.“675 Zprávu o zdárném dokončení stavby a první rozsvícené žárovce však nikdy neodeslal. Pracovní nasazení, špatná strava a nedostatečný odpočinek setrvale zhoršovaly Cibulkův stav. Ještě měsíc statečně bojoval s nemocí. Psychicky i fyzicky vyčerpaný si v posledním dopise zaslaném do Čech postěžoval: „Kdyby se aspoň již F[itzgerald] vrátil z prázdnin, ale takhle visí vše na mně, starost o jeho dobytek; všichni dojiči a hlídači dobytka odešli před měsícem, musel jsem tam přidělit lidi od práce a dnes mám na kanále sotva pětinu lidí. […] Kuchař mi odešel 1. VII. Mám sice jiného, ale jak ten vaří, to se příčí všem vašim představám. Mám častokráte dojem, že by to, co on uvaří, nechala naše Pufina stát a utekla od toho. Víš, na co se těším z jídel, až přijedu? Na kousek domácího chleba. V elektrárně mám již i řemeny nataženy, jen to spustit. Odpadní kanál do řeky je již zabetonován až k ústí.“676 Zbývalo dobetonovat posledních sto metrů kanálu. Ve středu 11. srpna roku 1937 v 11 hodin a 45 minut přijal zaměstnanec poštovního úřadu v Hluboké nad Vltavou telegram šokujícího znění: „Cibulka died suddenly yesterday tenth heart failure stop funeral nanyuki today = Fitzgerald.“677 Stavba budovy strojovny (SOA Třeboň)

674 TAMTÉŽ. 675 TAMTÉŽ, s. 21. 676 S Čechem V. Cibulkou v rovníkové Africe, Pestrý týden 15, 1940, č. 13, s. 20. 677 „Cibulka náhle zemřel včera 10. srdeční selhání stop pohřeb Nanyuki dnes = Fitzgerald.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, Fitzgerald, telegram H. Fitzgeralda A. Schwarzenbergovi z 11. 8. 1937.

208

209

Redaktorovi časopisu Pestrý týden se podařilo na základě Fitzgeraldových dopisů zrekonstruovat poslední okamžiky Cibulkova života: „Šli s Mr. F[itzgeraldem] od řeky k obědu. Poněvadž mu bylo horko v jídelně, zavedl jej jeho druh do svého pokojíku, kde bylo chladněji. Cibulka usedl na okraj postele, pojedl něco málo, napil se kávy a náhle se skácel. Umírá slabostí srdce, jak zjišťuje lékař, povolaný z Nanyuki.“678 Přestože se Cibulka dlouhodobě necítil ve své kůži, zpráva o jeho náhlém skonu zapůsobila na všechny jako blesk z čistého nebe. Zdrcení přátelé si zpětně vyčítali, že ho nedonutili vyhledat lékařskou pomoc nebo zmírnit pracovní tempo. Randall Schwarzenbergovi napsal: „Pan Cibulka byl v mém domě dva dny před svou smrtí a obědval s námi; doktor říká, že zemřel na srdeční selhání. Pan Cibulka se v té době necítil dobře, ale odmítl lékaře. Nabídl jsem mu, že ho zavezu k doktoru Doigovi do Nyira nebo do Nairobi, ale on pevně odmítl.“679 „Vzdálen svých milých a všeho, co měl tolik rád,“680 byl pochován 11. srpna 1937 na hřbitově pro bílé osadníky v Nanyuki za přítomnosti mnoha přátel. Průběh posledního rozloučení se zesnulým vylíčila farmářka Cecilie de Weck: „Právě jsme se vrátili z pohřbu, na kterém jsme byli s mužem, abychom se pomodlili. Myslíme neustále na jeho ubohou ženu, která jistě počítala týdny dělící ji od shledání. Mr. Fitzgerald, který dnes ráno byl úplně zlomen, podá vám podrobnosti o posledních chvílích zesnulého. […] V domnění, že byl katolíkem, požádali jsme Mr. F[itzgeralda], aby požádal pátera z misie, aby provedl liturgické obřady. Páter Pietro, doprovázen bílým ministrantem, provedl výkrop v domě Mr. Randalla, kde byla mrtvola uložena. Bylo tam mnoho věnců a květin. V myšlenkách na jeho ženu položila jsem na rakev kytici střevíčníků, za vás jsem odevzdala věnec, jeden z Podo a druhý z buganvilie, kterou měl pan Cibulka tak rád. Za ubohou jeho ženu jsem poprosila Mr. F[itzgeralda], aby vložil do rukou zesnulého růženec mého muže. Není možno vypsati projevy účasti, jichž jsme byli svědky na hřbitově. Taková tragédie, a právě ve chvíli, kdy se všichni u vás těšili na brzkou shledanou…“681 O necelý týden později, 16. srpna 1937, se s Viktorem Cibulkou rozloučila rodina, přátelé a spolupracovníci při vzpomínkové zádušní mši v kostele svatého Jana Nepomuckého v Hluboké nad Vltavou. Viktora Cibulku v Hluboké nad Vltavou dodnes připomíná symbolický hrob na místním hřbitově. Dva dny po Cibulkově smrti utekl lvíček Simba a nikdy se nevrátil.682 Zaměstnanci farmy i okolní farmáři nesli Cibulkův odchod těžce a zajímali se o osud jeho blízkých.683 Adolf Schwarzenberg na farmu sděloval, že „paní Cibulková byla velice rozrušená smrtí svého manžela, v tu dobu, kdy zemřel, byla operována v nemocnici a dosti nemocná. Nyní se zdá, že se uzdravuje, a hodlá pokračovat v obchodě svého nedávno zesnulého muže s pomocí svého švagra, inženýra“684.

678 S Čechem V. Cibulkou v rovníkové Africe, Pestrý týden 15, 1940, č. 13, s. 21. 679 „I am extremely sorry to mention Mr. Cibulka´s Death, it was a great shock to us all. Mr. Cibulka was at my house two days before his death & had lunch with us; the Dr. says he died from heart failure. Mr. Cibulka had at times been feeling unwell, but refused to have a doctor. I offered to take Him to Dr. Doig at Nyira or to Nairobi but He firmly refused; Mr. Fitzgerald did his very best & is very upset over Mr. Cibulkas Death. Mr. Cibulka is buried in the Nanyuki cemetery & was buried by the Roman Catholic Priest as we believed Him to be a Roman Catholic. Mr. Ralph Roberts brought the corpse to my house & Mr. Roberts put him in his coffin, there were a lot of His friends at the funeral.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, Randall (1937–1938), dopis A. H. Randalla A. Schwarzenbergovi z 16. 8. 1937. 680 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, parte Viktora Cibulky, srpen 1937.

Viktor Cibulka stojící na šalování budoucí strojovny, 14. 3. 1937 (SOA Třeboň) Parte Viktora Cibulky (SOA Třeboň) Cibulkův hrob na hřbitově pro bílé osadníky v Nanyuki, 1937 (Pestrý týden 15, 1940) Symbolický hrob Viktora Cibulky na hřbitově v Hluboké nad Vltavou, 2014 (archiv autorů)

210

681 S Čechem V. Cibulkou v rovníkové Africe, Pestrý týden 15, 1940, č. 13, s. 21. Cecilie de Weck vzpomínala na poslední setkání s Cibulkou: „Měli jsme potěšení uvítati pana Cibulku před třemi týdny u nás, kde prováděl na řece zaměřování. V době, kdy byl u nás, necítil se dobře, říkal, že prodělal nápor malárie. Radili jsme mu, aby si dal co nejdříve prohlédnouti srdce, poněvadž atebrin sice léčí malárii, ale nutno se míti na pozoru, zda srdce vydrží úplnou atebrinovou léčbu, jak mi bylo řečeno. Od oné neděle jsme jej však neviděli. Nabízeli jsme mu, aby u nás strávil weekend, ale znáte jej, je příliš svědomitý a slíbil, že přijde na několik hodin.“ TAMTÉŽ. 682 „Jak jsem se ptal, tak lvíče po smrti p. Cibulky zmizelo z obzoru a víc se nevrátilo.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, dopis J. Dvořáka F. Vondráškovi z 13. 3. 1938. 683 „Cibulka must have been suffering with his heart for some time previously, but refused to see a doctor. I understand that he fainted once at De Wecks, Lex Smith also told me that he had advised him to get medical attention, It is a great pitty as it might have been prevented. Apparently he was a quite popular, and everyone was shocked at his death.“ TAMTÉŽ, Roy Home (1931–1937), dopis R. Homea A. Schwarzenbergovi z 19. 8. 1937. 684 „Mrs. Cibulka was very much upset about her husband´s death, at the time when he died she was operated in a hospital and ether ill. Now she seems to recover and intends to run her late husband´s business with the help of her brother-in-law, an engineer.“ TAMTÉŽ, Randall (1937–1938), dopis A. Schwarzenberga A. H. Randallovi z 9. 10. 1937.

211

Teprve po Cibulkově smrti se ukázalo, jak byl nejen pro stavbu elektrárny, ale i pro chod celé farmy nepostradatelný. Všechny práce byly téměř dokončeny, zbývalo pouze zprovoznit čerpadlo v domě, zapojit elektrické osvětlení a dobetonovat kanál.685 Schwarzenberg doufal, že betonování zvládnou domorodí dělníci za dohledu Fitzgeralda. Fitzgerald, zlomený ztrátou přítele, však neodváděl výkony podle Schwarzenbergových představ.686 Schwarzenberg z došlých zpráv nabyl dojmu, „že se věnuje pití více než obvykle“687. Informace mu posílal Randall, jenž se pasoval do pozice samozvaného manažera farmy a doufal, že se jím stane i oficiálně. Schwarzenberg však překvapivě oslovil Bedřicha Machulku, aby ihned odcestoval na farmu a minimálně po dobu jednoho roku se ujal její správy. Machulka byl vidinou návratu na černý kontinent nadšený. Jelikož však dostal na přípravu pouhý týden a bál se letadla, odmítl. Místo sebe navrhl Václava Krejzu, s nímž na farmě natáčel již v roce 1935.688 Schwarzenberg se s prosbou o pomoc obrátil na osvědčeného Roye Homea, kterému se svěřil, že „od té doby, co Cibulka zemřel, nic nepostupuje kupředu. Jsem velmi znepokojený a začínám být rozzlobený“689. Zdůraznil, že Fitzgeraldovi sice důvěřuje, ale „někdy se zdá být líný“, proto potřebuje dozor.690 Roy Home, jemuž nedávno zkrachoval jeho podnikatelský záměr, k velké nelibosti Randalla nabídku přijal. Rozhodl se, že se v Laikipii trvale usadí a sám si zde jednou koupí farmu. Schwarzenberg určil, že elektrárnu uvede do provozu některý ze zaměstnanců firmy Elma.691 „Čech to začal, Čech to dokončí!"692 Ještě před jeho příjezdem byly za dozoru Fitzgeralda a Randalla dobetonovány zbývající části přívodního kanálu. Mezi oběma muži však panoval nesoulad a postup prací vázl. „Já se bohužel nemohu ubrániti tomu dojmu, že všichni tam na farmě mají velikou snahu o to, aby se ta práce pokud možno nejdéle prodloužila, a nemají zájmu o finanční otázku stavby, protože jest to přeci jenom v jejich prospěch. Z těch obrázků soudím, že ta stavba jest přece jen velmi drahá, pokud se týká kanálu a že dlouho trvá,“ znepokojeně informoval Schwarzenberga inženýr Vondrášek.693 Jeho obavy potvrdil i Randall: „Zaprvé Fitzgerald posledních pět měsíců těžce pije a stýká se se špatnou společností. Následkem toho je na farmě velmi málo. Mohu Vás ubezpečit, že ho domorodci z mnohých důvodů nenávidí. […] Stále nemohu porozumět chování pana Fitzgeralda. Nezdá se, že by se zajímal o cokoliv jiného, pouze o láhev whisky.“694 Randall Schwarzenbergovi navrhl, aby ve vlastním zájmu angažoval do čela farmy ženatého muže, čímž myslel sebe, jenž bude dělat vše, co se má, a ne to, co se pouze musí.

685 „All remains to be done is a pump at the house, connecting the electric lights and the canal.“ TAMTÉŽ, dopis Randalla A. Schwarzenbergovi z 16. 8. 1937. 686 „Fitzgerald is being delayed rather by shortage of labour, in the canal work. Apparently there is a general scarcity of labour in Laikipia at present.“ TAMTÉŽ, Roy Home (1931–1937), dopis R. Homea A. Schwarzenbergovi z 15. 10. 1937. 687 TAMTÉŽ, dopis A. Schwarzenberga R. Homeovi z 23. 11. 1937. 688 „Dovoluji si zde uctivě upozorniti Vaší Jasnost – jak by se za stávajících okolností snad – dle mého mínění – dala rozřešiti situace na farmě. Jest zde p. Václav Krejza, Bohušovice nad Ohří, který by se zase rád dostal do Afriky. Byl na farmě, zná tam poměry, cesty, zná se dobře s Mr. Fitzgeraldem, domluví se s domorodci v kiswahili a jest povoláním automechanik a elektromonter. Kdyby ten tam mohl dojeti, odpadl by elektromonter z Nairobi. Naše firma, která dodávala ony stroje pro farmu, by ho o všem informovala, což by pro něho jako odborníka bylo velmi jednoduché, a na farmě by tak bez obavy mohl uvésti všechno do chodu. Jest to inteligentní, slušný, vážný mladý muž, abstinent a spolehlivý.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Afold 3c/1, Bedřich Machulka, dopis B. Machulky A. Schwarzenbergovi z 16. 8. 1937. 689 „Since Cibulka died nothing goes forward. I am very much upset and being to get angry.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, Roy Home (1931–1937), dopis A. Schwarzenberga R. Homeovi z 23. 11. 1937. 690 TAMTÉŽ, dopis A. Schwarzenberga R. Homeovi z 23. 11. 1937. 691 „I will probably send somebody from here by plane to Kenya to wind everything up and finish Cibulka´s work.“ TAMTÉŽ, dopis R. Homea A. Schwarzenbergovi z 21. 8. 1937. Též SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SAP, inv. č. 300, sign. VIII Fa1, Rodinné záležitosti, kart. č. 62, Dokončení stavby elektrárny v Africe, 23. 9. 1937. 692 HROBAŘOVÁ, M.: JUDr. Adolf, s. 39. 693 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, dopis F. Vondráška A. Schwarzenbergovi z 8. 3. 1938. 694 „In the first instance Fitzgerald has been drinking very heavily for the last 5 month & is missed with bad company consequently He has been very little on the farm. I can assure you the Natives hate him for many reasons. […] I constantly cannot understand Mr. Fitzgerald recently He does not seem to take any interest in anything only Whisky bottle.“ TAMTÉŽ, Randall (1937–1938), dopis A. H. Randalla A. Schwarzenbergovi z 26. 2. 1938.

212

Zprovozněním elektrárny byl pověřen Jan Dvořák695. Schwarzenberg na farmu ohlásil jeho příjezd a nabádal Fitzgeralda s Randallem, aby mu byli ve všem nápomocní. „Je to dobrý a inteligentní chlapík, jistě ne líný. Jeho angličtina ještě není skvělá.“696 Koncem února 1938 odletěl Dvořák stejně jako kdysi „pan šéf“ z Brindisi. Do Nairobi dorazil po čtyřech dnech, 22. února.697 „Byl jsem trochu nervosní, když jsem lezl do letadla, ale po startu nahoru, jsem byl úplně klidný. Poněvadž to není tak hrozné, jak lidé vyprávěli. Žádné gumové sáčky nedávali a reservní prádlo také nemusí být.“698 Jelikož neuměl žádný cizí jazyk699, s tlumočením mu při příletu i během pobytu na farmě pomáhali úředníci zastupující Baťovy závody v Nairobi a Mombase,700 zejména Ludvík Lány.701 Od inženýra Vondráška obdržel písemné instrukce, jak si má po příjezdu počínat a řešit případné spory mezi Fitzgeraldem a Randallem.702

695 Jan Dvořák se narodil 13. října 1911 v Borku u Českých Budějovic. Vyučil se elektrikářem v hlubocké firmě Elma manželů Cibulkových, kde zůstal i po dokončení studií. Ve 30. letech se vypracoval na zástupce firmy. Po návratu z Afriky pracoval jako elektrikář schwarzenberského pivovaru v Protivíně. Po odchodu do penze v roce 1976 se přestěhoval do Milevska. O osudy farmy se zajímal i po jejím prodeji a několikrát písemně kontaktoval její majitele. NIKENDEY, A.: Zlaté české ruce – elektrikář Jan Dvořák v Africe, Obnovená Tradice, 1992, č. 1, s. 2. 696 „He is a good an intelligent fellow, certainly not lazy. His English is not famous yet.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, Randall (1937–1938), dopis A. Schwarzenberga A. H. Randallovi z 18. 2. 1938. 697 Dvořák odjel vlakem z Českých Budějovic 17. 2. 1938. Přes Benátky a Řím se dostal do Brindisi, kde přenocoval a odkud pokračoval letecky do Atén. Po noci strávené v řecké metropoli letěl přes Alexandrii a Káhiru do Luxoru. Následujícího dne přes Wadi Halfu a Chartúm pokračoval do Malakal, kde přespal. Dne 22. 2. 1938 šťastně přistál v Nairobi. Letenka, která zahrnovala ubytování v hotelích a stravu, vyšla na 172,16 liber. SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SAP, inv. č. 300, sign. VIII Fa1, Rodinné záležitosti, kart. č. 62. Též SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, dopis F. Vondráška A. Schwarzenbergovi z 21. 2. 1938. 698 TAMTÉŽ, dopis J. Dvořáka F. Vondráškovi z 13. 3. 1938. 699 „Tedy upřímně řečeno, zkouším tu bez té angličtiny mnoho. Když člověk neumí mluvit, jako když schází pravá ruka.“ TAMTÉŽ, dopis J. Dvořáka F. Vondráškovi z 3. 3. 1938. 700 „Protože tento pán mluví pouze česky a jen částečně německy, záleží nám velmi na tom, abyste mu byl v jeho práci u vyřizování veškerých záležitostí týkajících se jeho pobytu ve Východní Africe nápomocen. […] Bude zapotřebí, aby při jeho příjezdu byl připraven česko-anglický tlumočník, který by ho mohl doprovázet asi na jeden nebo dva týdny do Nanyuki.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, opis dopisu O. Frankovi z 20. 8. 1938. Též poděkování Adolfa Schwarzenberga J. A. Baťovi za poskytnuté služby: „Vážený pane továrníku! Děkuji upřímně za vzácnou ochotu, kterou jste povolil svému úředníku Oldřichu Frankovi v Nairobi, aby byl nápomocen monteru Dvořákovi z Hluboké n./Vlt., kterého vysílám do Afriky, aby tam dokončil výstavbu hydroelektrárny a povodňovacího zařízení na mé farmě v Nanyuki po zemřelém elektrotechniku Cibulkovi, a aby hydroelektrárnu uvedl do provozu. Prosím, abyste nyní také laskavě dovolil svému úředníku v Nairobi p. J. L. L. Meyerovi, aby stejným způsobem byl nápomocen monteru Dvořákovi, který bude moci odjeti až asi v lednu, poněvadž zemní práce na farmě domorodci dosud neprovedli. Vzniklé výlohy poukáži bankou v Nairobi. Velmi rád bych Vám osobně poděkoval ve Zlíně a s opravdovým zájmem bych si chtěl prohlédnouti Vaše světoznámé závody. Potěšil byste mne, kdybyste věnoval trochu svého vzácného času a navštívil mne na Hluboké.“ SOA Třeboň, oddělení Český Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Afrikareise, opis dopisu A. Schwarzenberga J. A. Baťovi z 13. 12. 1937. 701 „Protože se jednalo panu Dvořákovi nejen o tlumočníka, ale také o člověka, který by se vyznal v technických věcech při zařizování elektrárny na této farmě, vyjednali jsme se zdejším panem Ludvíkem Lánym, aby panu Dvořákovi všestranně pomohl. Pan Lány mluví perfektně anglicky, německy, česky a suahelli a mimo toho je absolvent průmyslové školy v Československu. Podle dopisu, který obdržel náš pan Kubík od pana Dvořáka, pan Lány dělal udělenou mu práci dokonale.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, dopis K. Kubíka F. Vondráškovi ze 4. 5. 1938. 702 Inženýr Vondrášek informoval Schwarzenberga o instrukcích, které Dvořákovi písemně zaslal: „Zároveň Dvořáka upozorňuji, aby měl na vše dobrý úsudek, aby si počínal nestranně a energicky a jakmile by na nějakou nesprávnost přišel, aby ihned zakročil a pohrozil, že věc ohlásí. Zároveň mu důrazně připomínám, aby zjistil celkový stav farmy, vnitřního a vnějšího zařízení a aby za pomoci tlumočníka sepsal všechen inventář nacházející se v obytných místnostech Vaší Jasnosti.“ TAMTÉŽ, dopis F. Vondráška A. Schwarzenbergovi z 12. 3. 1938.

213

Pokládka kabelů a potrubí u obytných domů (Pestrý týden 15, 1940)

Strojovna vodní elektrárny, 2014 (archiv autorů)

Dvořák se energicky ujal řízení posledních prací.703 Nejprve převzal osobní věci po Cibulkovi a odeslal je do Evropy. Zkontroloval nářadí a stav účetnictví, v němž objevil řadu nesrovnalostí.704 Po revizi technického zařízení zavedl kabely do zbývajících částí domu a zapojil elektrické rozvody. Práci, kterou po sobě Viktor Cibulka zanechal, vysoce hodnotil: „Co můj ubohý šéf zkusil, o tom nemáte takovou představu jako já, když zde vše vidím a pozoruji. Kdyby nezemřel, nedivil bych se ani dost málo, kdyby se vrátil až za rok na tu práci, kterou zde vykonal.“705 Díla svého předchůdce si cenil o to více, že čelil stejným obtížím

703 Dvořák dostal za povinnost vést pracovní deník, jehož torzo nám umožňuje částečně sledovat postup dokončovacích prací: „1/3 Kontrolování částečně věcí pana Cibulky, potom přehlédnutí práce pana Cibulky. 2/3 Přehlédnutí práce. 3/3 Instaloval pokoj pana prince, kde byly vyřezány díry pro vypínače a nic víc. 4/3 Pumpa od domácí vodárny byla zarezavěná. Tedy jsem ji rozebral a vyčistil a začal dodělávat instalaci v jídelně, kde byly hotovy přívody k vypínačům a lampám. 5/3 Práce na instalaci v jídelně. 6/3 Dodělal instalaci v jídelně, a sice přívod pro jídelnu, vedení mezi lampami zapojil. Pak jsem měřil s Fundim kanál a domlouval rukama, co dělal p. Cibulka a co oni. Poněvadž jsem se nemohl přesně domluvit, budu psáti o kanálu, až přijde ten tlumočník. Zároveň jsem fotografoval ten kanál. 7/3 Namontoval závěsy v jídelně a pokoji pana prince Louise a Cibulky, a namontoval vypínače. Připravoval koncovky na káble pro rozváděcí desku, která bude umístěna na záchodě pana prince (deska č. 1). 7/3 večer jsem zahradil jez, aby šla voda na elektrárnu. Dále jsem fotografoval znovu kanál s Randalem a přehlížel, co dělá, když je v něm voda. Ačkoliv jsem vodu měl, turbinu jsem nespouštěl, poněvadž tekla moc kalná voda. Večer přijel pan Lan [Lany – tlumočník, Baťův zaměstnanec]. 8/3 ráno jsme přehlédli ještě jednou soukromé věci pana Cibulky s p. Lanem. Po zjištění, že nic nechybí, jsme zabalili do kufrů, i kůže. Odpoledne, poněvadž byla voda čistá, jsem pustil turbinu a nechal točit na 180 obrátek až do půl 7 hodiny večer. Pak mě to nedalo a ještě jsem ji zkusil vybudit na 200 voltů. Moc se jí nechtělo a asi za půl hodiny už jsem svítil v elektrárně na jednu žárovku. Regulační lůžko hřálo normálně, a co bude dělat při zatížení, nevím. Kolem šroubů od příruby k turbině tekla voda, tak jsem je utěsnil. 9/3 Ráno jsme byli v Nanyuki, Fitz[gerald], Lán[y] a já, ohledně vyúčtování co měl Cibulkův Settler Store. Zároveň jsem odeslal kufry pana Cibulky do Čech, zbraně, kůže. Jak vše dopadlo, budu psát paní Cibulkové. Bude-li číst toto dříve, nemusí mít obav, vše dopadlo dobře. Odpoledne od 3 h jsem pracoval na rozváděcí desce č. 1. Zatím mně všechno klape k úplné spokojenosti a myslím i k spokojenosti Vaší.“ TAMTÉŽ, dopis J. Dvořáka F. Vondráškovi z 9. 3. 1938.

jako on. Kromě nedostatku stavebního materiálu a bortících se břehů narážel na laxní přístup dělníků: „Když potřebuji pomoc od Černochů, tak bych steky prasknul, jaká je s nimi práce. Když zavolám normálním hlasem, ani se nehnou. Teprve s křikem začne každý půl hodiny skákat a teprve člověku něco podá.“706 Dvořák snášel pobyt v Africe relativně dobře. Trápily ho jen zažívací potíže a stálá žízeň: „Mám stále žízeň a piju čaj. Voda je tady špatná a ještě ke všemu teplá.“707 Kolegové z Čech se ho snažili povzbudit a podpořit humornými dopisy, na něž odpovídal ve stejném duchu: „S Černoškama nemám nic a také bych se tolik neponížil před nimi samými.“708 Při návštěvě Nanyuki neopomněl navštívit hřbitov. „Potom jsem se šel podívat na hrob pana Cibulky, říci mu, že jsem přišel dodělat jeho velké dílo. Nedovedete si představit, jaký jsem měl pocit při spatření hrobu. Nestydím se za to, že jsem plakal. Hrob je na pěkném hřbitůvku, kde jsou pochováni jen běloši bez rozdílu náboženství.“709 Na přání paní Cibulkové hrob pietně upravil. Kolem hrobu položil obrubník z betonu a kamene, do náhrobního kamene, jehož tvar třemi kamennými špičkami připomíná vrchol hory Mont Kenya, vsadil kovovou skříňku s prstí z Cibulkovy zahrady a plaketu s reliéfem hlubockého zámku. Za svým šéfem nechtěl zůstat pozadu. Inženýr Vondrášek Schwarzenberga informoval: „[…] jsem přesvědčen, že Dvořák to vzal dobře do ruky a že nepovolí. Že jest jeho snahou, aby celou věc řádně skoncoval, jest pochopitelné.“710 Dvořák poprvé zahradil přehradu a na zkoušku spustil turbínu 8. března. Turbínu nejprve po celý den nechal pracovat na nízké obrátky, teprve kvečeru „vybudil“ generátor na 200 voltů a rozsvítil první žárovku ve strojovně elektrárny. V následujících dnech zaběhával turbínu a seřizoval stroje. Dne 13. března 1938 dorazil na Hlubokou tolik očekávaný telegram: „Svítím bezvadně, dodělávám maličkosti.“711 Po dobu tří týdnů, kdy byly stroje ve zkušebním provozu, Dvořák zaučoval Randalla, jak obsluhovat stroje a jak řešit drobné defekty. Když se Dvořák přesvědčil, že je Randall schopný sám elektrárnu obsluhovat, považoval svou misi za ukončenou. Ještě s pomocí Randalla dodělal rezervoár na vodu na skalním výběžku za kuchyní, s jehož výstavbou započal Cibulka, a po závěrečném vyúčtování odletěl na počátku dubna zpátky do Evropy.

706 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, dopis J. Dvořáka F. Vondráškovi z 13. 3. 1938. 707 TAMTÉŽ. 708 TAMTÉŽ. 709 S Čechem V. Cibulkou v rovníkové Africe, Pestrý týden 15, 1940, č. 13, s. 21. Dále informoval o úpravě hrobu: „Na farmě pracuji na obrubníku na hrob. Bude z betonu a kamene.“ TAMTÉŽ.

704 Obchod Settlers Store v Nanyuki předložil nezaplacený účet za zboží, které údajně před svou smrtí objednal Cibulka prostřednictvím Fitzgeralda.

710 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, dopis F. Vondráška A. Schwarzenbergovi z 12. 3. 1938.

705 S Čechem V. Cibulkou v rovníkové Africe, Pestrý týden 15, 1940, č. 13, s. 21.

711 S Čechem V. Cibulkou v rovníkové Africe, Pestrý týden 15, 1940, č. 13, s. 21.

214

215

Výstavba vodního díla pozitivně ovlivnila i místní faunu. Množství vody přilákalo zvěř z okolí a „pod nově zřízenou hydroelektrárnou objevil se veliký hroch, delší přes 3 m, který se zdržuje na březích řeky Uaso Nyiro a ukrývá se v papyrusu. Působí značné škody na kulturách, nerespektuje ani hraniční plot a mnohokráte již jej povalil a porušil. […] Zřízením jezu byla vzduta voda a v takto vzniklé nádrži usazují se různí vodní živočichové, objevil se i krokodil“712. Účetní uzávěrka odhalila nemilé zjištění. Fitzgerald si v  rámci objednávek stavebního materiálu nakupoval i zboží pro vlastní potřebu a od Cibulky si půjčoval peníze. Když vše vyplavalo na povrch, odmítl dluh uhradit. Bránil se, že po Cibulkově smrti platil dělníky ze svého, a naopak požadoval, aby mu Schwarzenberg dlužnou částku uhradil. Bez Schwarzenbergova vědomí chtěl odejít z farmy a jako protihodnotu si ponechat část dobytka z jeho pětačtyřicetihlavého stáda. „Musím říct, že se nezachová jako džentlmen, jestliže odežene dobytek a opustí farmu, aniž by vyrovnal své dluhy se mnou a dědici zemřelého pana Cibulky,“713 mínil Schwarzenberg a zvažoval podání soudní žaloby pro krádež. Fitzgerald nakonec dluh vyrovnal a v dubnu 1938 z farmy odešel. Randall se načas stal neomezeným vládcem farmy. S dělníky dodělával postranní výpusti, které měly v období dešťů odvádět přebytečnou vodu z přívodního kanálu, aby se pod tlakem nebortil. Kopal odbočky od zavlažovacích kanálů k nově obdělaným pozemkům, sázel stromy a plánoval další stavby. Nelibě ovšem nesl, když se na počátku května 1938 na farmě konečně objevil Roy Home. Nerespektoval jeho rozhodnutí a dělníkům dával jiné pokyny. Roy Home sice oceňoval Randallovy zkušenosti, ale upozornil ho, že manažerem farmy je on, protože „nemůžou být na jednom místě v tu samou dobu dva manažeři“.714 To mu potvrdil i Schwarzenberg: „Chci pouze zdůraznit, že vy [Roy Home] jste šéfem, když jste na farmě.“715 Randall se snažil Homea vypudit z farmy za každou cenu. V dopisech Schwarzenbergovi si neustále stěžoval na jeho „chybná“ rozhodnutí a předkládal nová, lepší řešení.716 Poslední kapkou bylo jeho anonymní udání týkající se údajných prostitutek na farmě. Když byl usvědčen ze lži, snažil se svá tvrzení zmírnit717 a začal poukazovat na svůj nízký plat. Schwarzenbergovi však došla trpělivost: „Zdá se, že jste nepochopil, že farma není charitativní institucí pro Vás a Vaši rodinu. […] Měl jsem špatné zkušenosti, když jste Vy a Fitzgerald společně pracovali na farmě. To bylo období, kdy byla promrhána spousta peněz. Způsob, jakým jste napadl Roye Homea, není sympatický. Snažíte se mě štvát proti mému manažerovi. Začněte si svou válku kdekoliv a kdykoliv chcete, ale beze mě. Pokud nejste spokojen se svou prací na farmě a mzdou, obraťte se na Roye Homea. Nikdo vás nedržel a nedrží, abyste pokračoval v práci.“718 Randall se na počátku června 1938 z farmy vystěhoval.

shora zleva: Hřbitov v Nanyuki, 2014 (archiv autorů) Hrob Viktora Cibulky na hřbitově v Nanyuki upravený Janem Dvořákem (Pestrý týden 15, 1940) Současný stav hrobu Viktora Cibulky, Nanyuki 2014 (archiv autorů)

712 VONDRÁŠEK, F.: c. d., s. 22 (114). První párek hrochů v hluboké vodě v přehradě zaznamenal již na konci září 1934 Roy Home. „I forgot to mention in my last letter, that when I visited the farm on 20th September, there were a couple of hippos in the dam, in the deep water.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, Roy Home (1931–1937), dopis R. Homea A. Schwarzenbergovi z 3. 10. 1934. 713 „I must say, it would not be acting like a gentleman if Fitzgerald would drive away the cattle and leave the farm, before having settle his accounts with me and the late Mr. Cibulka´s heirs. There exists a nasty word for it in our law or criminal code.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, Randall (1937–1938), dopis A. Schwarzenberga A. H. Randallovi z 18. 4. 1938 714 „I suppose that you would much prefer to go on doing jobs just as you think best, or which are to your inclination. There cannot be two managers on this place at the same time, I have orders from the Prince. […] You have great experience on planting fruit tree also blasting, and blacksmithing etc…“ TAMTÉŽ, dopis R. Homea A. H. Randallovi z 19. 5. 1938. 715 „I just want to emphasize that you are the boss there when you are on the farm.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, Roy Home (1938), dopis A. Schwarzenberga R. Homeovi z 18. 3. 1938. 716 „I am rather expecting that you may receive a letter of my crimes, as there is no disguising the fact, that the speed that the work is going on, means that there will be nothing more for Randall to do shortly.“ TAMTÉŽ, dopis R. Homea A. Schwarzenbergovi z 21. 5. 1938. 717 „In my last letter to you I mentioned that there were 4 Native Woman on the farm, perhaps I should not have said (Prostitutes) I recall that word but nothing else.“ TAMTÉŽ, Randall (1937–1938), dopis A. H. Randalla A. Schwarzenbergovi z 10. 6 1938. 718 TAMTÉŽ, dopis A. Schwarzenberga A. H. Randallovi z 30. 5. 1938.

216

217

Roy Home společně se šedesáti dělníky dodělával zavlažovací systém, upravil příjezdovou cestu k obytným domům, přestavěl Hildin domek a upravil cestu k horní přehradě. Jelikož si ovšem uvědomil, že mu usedlý způsob života nevyhovuje, s předstihem Schwarzenberga informoval, že farmu na konci roku 1939, až bude hotová přestavba hlavního domu, definitivně opustí. Schwarzenberg se rozhodl, že správou farmy pověří nějakého mladého muže z Evropy. Do Keni ho chtěl vyslat ještě v průběhu roku 1938, aby ho Home mohl zaučit.719 V  lednu 1939 se do Afriky, poté, co řídil náročnou stavbu dlouhodobě pouze od stolu, vypravil inženýr František Vondrášek, aby osobně zkontroloval stav přehrady a chod elektrárny po několikaměsíčním provozu. Měl odstranit drobné defekty a vypracovat nákres veškerého elektrického vedení a potrubí. „Jsem toho názoru, že pro příště bude zajisté nutno, aby některý odborník několikráte za rok provedl revizi všech strojů a překontroloval činnost toho, který elektrárnu a stroje obsluhuje a dal mu vždy potřebné pokyny. Mám zde opět několik žádostí o umístění na farmě a budu Vaší Jasnosti o tom ještě referovati. Jisto jest, že elektrárna potřebuje stálý dohled,“ zhodnotil situaci.720 Ve stejné době na farmě pobývali i manželé Schwarzenbergovi. Konečně viděli elektrárnu v chodu a mohli ocenit její přínos. Kromě elektrického osvětlení měly obytné domy tekoucí vodu a splachovací záchody. Dům byl vybaven moderními evropskými technologiemi. Nechyběla elektrická kamna, radiopřijímač nebo lednice od firmy Kolben-Daněk. Díky ní mohla být servírována i zmrzlina, jejíž výrobu domorodci považovali za kouzlo. „Znamenitě jim chutnala – u mnohých ovšem dostavily se neškodné sice, ale přece jen nepříjemné následky.“721 Elektrické osvětlení uvítali zejména „boys“, kteří se starali o pořádek v domě, neboť jim odpadla nenáviděná povinnost pravidelně čistit petrolejové lampy.722 Schwarzenberg si pochvaloval, že „dosažené výsledky několikanásobně převýšily vynaložené náklady a úsilí. Elektrárna nyní zásobuje generátor a několik elektrických čerpadel. Ta vytlačují vodu do vyšších úrovní, kde se pro zavlažování využívá gravitace, a pro dodávku vody a světla do mnoha domů a budov postavených v posledních několika letech. Některé z domů jsou vybaveny koupelnami s teplou a studenou vodou – vzácné to vymoženosti ve východní Africe! A tak se Mpala stala částečně nezávislou na deštích. Dnes je značná část farmy zavlažována“723.

Hroši pod přehradou, 1933 (SOA Třeboň) Hroši na břehu řeky Ewaso Nyiro, farma Mpala 2014 (archiv autorů)

719 „You informed me that you intend to leave the farm at the end of 1939. I presume you have not altered your decision. I must, therefore, look for somebody to replace you. I would like to send a young fellow from Europe in the course of this year to Kenya. He could work with you, you could show him everything, and he would learn what he has to do. When you left, the farm wont be without a manager.“ TAMTÉŽ, Roy Home (1938), dopis A. Schwarzenberga R. Homeovi z 1. 6. 1938. 720 TAMTÉŽ, dopis F. Vondráška A. Schwarzenbergovi z 21. 1. 1939. 721 VONDRÁŠEK, F.: c. d., s. 22 (114). 722 TAMTÉŽ, s. 21 (113). 723 „Crops, mainly maize, lucerne (alfalfa), and fruit trees, could be grown only near the river, the rest of the property being suitable only for cattle raising and dairy farming. But food for stock was always scarce during the dry season. And during the rainy season – when it was advisable for Europeans to go away – there often was little if any rain. Catastrophic droughts have been the result in the past three years. If the farm was to survive, something had to be done – Mpala had to be irrigated. My caretaker, Mr. Roy Home, began constructing a concrete dam across the river to store water in a large pond that lay upstream. From this pond we had a lined canal about 2,500 feet long built downstream to a point where the water would drop twenty feet back into the riverbed. Here a Czechoslovakian engineer, Mr. Cibulka, with machinery, tools, switches, and so forth, shipped from his country, installed a turbine. Though the granite had to be blasted to make room for the building, the machinery and the setup proved satisfactory and comparatively cheap. The results obtained more than repaid the cost and effort. An electric power plant now operates a generator and several electric pumps. These force water to higher levels, where gravitation makes the water used for irrigation, and for supplying water and light to the many houses and buildings erected in the past few years. Some of the houses are equipped with bathrooms featuring hot and cold water-rare conveniences in East Africa! Mpala was thus made partially independent of rain. Today, a considerable part of the farm is irrigated.“ SCHWARZENBERG, A.: A Kenya farmer, s. 73–74.

218

219

Obydlí pro domorodé dělníky postavené Royem Homeem s přípisem autora fotografie Randalla „Mrhání penězi“, 1938 (SOA Třeboň) na protější straně: Situační plán farmy Mpala, 1938 (SOA Třeboň) Obytné domy na farmě Mpala, detail plánu, 1938 (SOA Třeboň)

Schwarzenberg neustále zkoumal podnikatelský potenciál farmy a vymýšlel nové projekty. Plánoval dovoz piva ze schwarzenberských pivovarů, zvažoval chov maďarského skotu nebo ovcí merino na vlnu. Stávající stádo skotu se v srpnu roku 1939 rozrostlo o dalších dvacet pět kusů dovezených z Evropy. Pod vedením Roye Homea dělníci postavili silážní jámy a rozšířili stání pro dobytek. Z Evropy byly na farmu zaslány řezačka a šrotovník. Schwarzenberg se obával, že další rozvoj farmy bude záviset na politické situaci na starém kontinentě. „Když velká válka vypukne, pak nám pomáhej Bůh!“724 Jelikož nemohl na místo správce dlouhodobě najít vhodného kandidáta, oslovil po březnových událostech roku 1939 svého přítele židovského původu Maxe Beniese, aby navštívil farmu a načas dozoroval její chod.725 „Jak je mi známo, je pro Vaši osobní bezpečnost nezbytné, abyste opustil Československo. Mimochodem píšu proto, abych Vám sdělil, že až se tak stane, byl bych potěšen, kdybyste zůstal na mé farmě v Keni po několik měsíců a žil tam v jednom ze dvou hostinských pokojů. Budete tam moci střílet antilopy a občas větší zvěř. Vše ohledně jídla atd. můžete domluvit s Royem Homeem, nenechám Vás zemřít hlady – později, až bude situace lepší, budete-li si to přát, můžete zaplatit za svůj pobyt, ale nekladu si takovou podmínku.“726 Za Beniese se zaručil u imigračního úřadu v Mombase: „Po celý život je pan Benies ve spojení s hospodařením a obzvláště chovem koní a jsem toho názoru, že by mohl být obzvláště pro svůj bezúhonný charakter vhodným usedlíkem v zemi.“727 Ačkoliv Benies odjel do Afriky původně na několik měsíců, domů se již nikdy natrvalo nevrátil. Výbuch druhé světové války paradoxně nastartoval prudký hospodářský rozkvět Schwarzenbergova afrického majetku. „Uprchlík z Čech“ Max Benies zúročil své bohaté zkušenosti a nastalou válečnou konjunkturu a z farmy vybudoval prosperující podnik. Do roku 1945 se výměra využívané půdy zvětšila o polovinu, neboť si Schwarzenbergovi pronajali část pozemků od farmáře Lexe Smitha.

724 „Of course if no big war breaks out. If a war breaks out, then God help us. Since one and a half year the situation is rather enervating. Europeans seem to be just idiots.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, Roy Home (1938), dopis A. Schwarzenberga R. Homeovi z 9. 9. 1939. 725 Max Benies (1894–1955) byl majitelem klecanského velkostatku, pivovaru a cukrovaru v Litoli. Byl fotbalovým fandou, úspěšným žokejem (v roce 1931 ukončil svou desetiletou kariéru po svém stém vítězství) a vlastnil dostihovou stáj. S manželkou Mathildou, rozenou Mercy, spolumajitelkou pražského deníku Prager Tagblatt, měl tři děti. Se Schwarzenbergem se pravděpodobně znali z pražského Jockey Clubu. K osobnosti Maxe Beniese více CÁP, M.: „Časy se změnily“, Paddock revue 5, 2008, č. 4, s. 20–22. 726 „As I know that for your personal safety it is imperative that you should leave Czechoslowakia, anyway for the time being, I am writing to say that I shall be delighted if you will stay on my farm in Kenya for a few months and live there in one of the two guest apartments. You will be able to shoot antelope and sometimes bigger game. You can arrange everything about your food, etc., with Roy Home, I shall not let you starve – if later on when things are better you should wish to pay m efor your keep you may do so, but I make no such condition.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, SÚK, Nové oddělení, sign. Gü 7 Wr/1, Farma v Africe, dopis A. Schwarzenberga M. Beniesovi z 6. 5. 1939. 727 „Mr. Benies has been connected with farming and especially horse breeding all his life and in my opinion, apart from the integrity of his character, I consider that he would be a desirable resident of the country.“ TAMTÉŽ, kopie dopisu A. Schwarzenberga vrchnímu imigračnímu úředníkovi (The Principal Immigrtation Officer, Mombasa) ze 7. 6. 1939.

220

221

Hlavním odběratelem mléka a másla se stala britská armáda, která vykupovala patnáct stovek plechovek másla měsíčně. Schwarzenberské keňské máslo se dostalo i na britský trh. Patrně v roce 1943 se Benies pustil do úspěšného chovu vepřů, které krmil zbylým odstředěným mlékem. Stranou obytných domů vyrostl vepřín, do kterého se vešlo až dvě stě prasat. Aby se zabránilo šíření infekčních nemocí mezi dobytkem, byly vybudovány dezinfekční žlaby. Na pozemcích, kde se dříve pěstovala kukuřice a vojtěška, byly vysázeny brambory a fazolové lusky. Aby nákladní automobily odvážející produkty z farmy nemusely překonávat vodní tok nebo zajíždět ke vzdálenému mostu na sousední Flockově farmě, nechal Benies vybudovat vlastní most na betonových pylonech, který dodnes v povědomí místních figuruje jako „Princess Hilda´s bridge“ – most princezny Hildy. Benies za vydatné pomoci Hildy úspěšně experimentoval s využitím „jistých druhů mechů“728 a chemikálií při kultivaci méně úrodné půdy. Schwarzenberg nadšeně popsal výsledky pokusů: „Trávníky před domy jsou vždy zelené; květiny v zahradě rostou po celý rok; a dobrá tráva je k mání ve všech ročních období.“729 V blízkém i vzdálenějším okolí usedlosti rostly tropické a subtropické stromy a keře, jako například pepřovec obecný, žakaranda mimózolistá, spathodea zvonkovitá, zvaná africký tulipán, divoká oliva, rozmanité druhy eukalyptů a nejrůznější typy buganvilií nebo poinsettií. Schwarzenberg toužebně očekával příchod konce války a s  farmou spojoval svou podnikatelskou budoucnost: „Mpala je vskutku slibnou farmou v zemi, kde jeden sice neuteče před realitou světa, ale kde je člověk schopný bojovat proti přírodě, ne člověku, a je investicí do budoucnosti.“730 Těšil se, že se situace brzy navrátí do starých kolejí a znovunabytý majetek v Čechách mu uvolní ruce při uskutečňování dalších podnikatelských záměrů v Keni. Umínil si, že s mléčnými produkty pronikne na kontinentální trh. Keňskou kávu, kterou již předtím příležitostně dodával svým přátelům a zaměstnancům,731 plánoval v  Čechách prodávat ve velkém. Vývoj politických událostí v  osvobozeném Československu však jeho veškeré plány zhatil. Manželé Schwarzenbergovi Mpalu společně navštívili naposledy v  polovině listopadu 1949. Chtěli si užít safari a s přáteli oslavit Vánoce a příchod nového roku. Prvních šest týdnů se vydařilo podle plánu. Adolf se cítil odpočinutý a „byl podnikavý“732. Při návratu ze mše, která se konala u sousedního farmáře na Boží hod vánoční, náhle dostal záchvat, „křeče mozkových cév se zakalením vědomí, nikoliv úplně bezvědomí“733. Brzy se zotavil, ale o čtrnáct dní později, 16. ledna 1950, se dostavil další záchvat, který se opakoval po dvou hodinách. Po odeznění slabosti Adolf odmítal klid na lůžku a nepovoloval ve svém pracovním tempu. Vyřizoval korespondenci, kontroloval chod hospodářství, plánoval šoulačky do okolí a domlouval návštěvy u sousedů. Hilda se v  obavě o jeho zdraví rozhodla pro okamžitý návrat do Evropy, kde bude pod dohledem specialistů. Její úzkostlivá péče ho rozčilovala. Nelibě nesl úvahy o zkrácení pobytu a návratu do Evropy. Zároveň se o sebe bál. Jindy optimistický Schwarzenberg byl sklíčený a propadal depresím. Než byly vyřízeny potřebné formality pro odjezd, nenechávala Hilda Adolfa ani na okamžik samotného. Společně se zdravotní sestrou se střídaly u jeho lůžka ve dne v noci, „což muselo býti konáno s vynaložením hodně diplomatického umění, aby se nerozčiloval nebo neměl obavy“.734

728 SCHWARZENBERG, A.: A Kenya farmer, s. 74. 729 „In addition, an interesting experiments were being carried on in soil agriculture, and striking results have been achieved by using certain mosses and chemicals. The lawns in front of the houses are always green; flowers bloom in the gardens throughout the year; and good grass is available in all seasons.“ TAMTÉŽ. 730 „Mpala is indeed an up-and-coming farm in a country where one does not escape from the realities of the world, but where one is able to combat nature, not man, and built for the future.“ TAMTÉŽ. 731 „Pan princ mně svého času nechal poslati od firmy Graham Bell v Nairobi zásilku pražené kávy z hory Kenya v Nanyuki. Káva tato jest báječná a pan princ myslí, že by se jistě našlo, snad i mezi úředníky, hodně odběratelů.“ SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 3c/1, Bedřich Machulka, dopis L. Plischka B. Machulkovi z 18. 4. 1935. 732 SOA Třeboň, oddělení Č. Krumlov, RA Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou, F. P. b., dr. Adolf 2/f, opis zprávy ze dne 7. 3. 1950. 733 TAMTÉŽ.

vlevo: Max Benies, 28. 8. 1916 (foto poskytlo občanské sdružení Za záchranu kubistické vily architekta Emila Králíčka v Litoli) Max Benies, Keňa, září 1952 (Soukromý archiv rodiny Beniesových) vpravo: Výroba plechovkového másla na farmě Mpala (Soukromý archiv rodiny Beniesových)

734 TAMTÉŽ.

222

223

Obytné domy na farmě Mpala, 40. léta 20. století (A. SCHWARZENBERG, A.: A Kenya farmer looks at his colony, New York 1946.)

Přestože se necítil dobře, odmítal využít rychlejšího a pohodlnějšího leteckého spojení a prosazoval tradiční návrat lodí a vlakem.735 Nakonec se ho podařilo přemluvit, a když se zdálo, že je jeho stav stabilizovaný, vydali se na cestu. „Jízda autem z farmy do Nairobi Adolfa značně unavila, ale po několikadenní pauze v Nairobi se tak zotavil, že klidný let z Nairobi do Říma se mu velmi líbil.“736 Následná lékařská vyšetření v Římě potvrdila příčinu záchvatů a ztráty vědomí – mozkové křeče zaviněné nedokonalou elasticitou cév. Dne 17. února dorazili do Bordighery. Krásné počasí, společné procházky po zahradě a spřádání plánů do budoucnosti vydatně zlepšily Adolfův zdravotní stav i duševní rozpoložení. Předčasné ukončení pobytu na farmě si chtěl vynahradit novou cestou, kterou naplánoval již na srpen téhož roku. Do milované Afriky se už nevrátil. Zemřel ve spánku v časných ranních hodinách 27. února 1950.737

735 „Vzdor také subjektivně zhoršenému stavu musel být napřed namáhavě přemluven a přiměn k tomu, aby se vzdal původně zamýšlené namáhavější zpáteční cesty po lodi a vlakem a místo toho podniknout cestu zpět letadlem přímo Nairobi–Řím o 4 týdny dříve než bylo původně zamýšleno.“ TAMTÉŽ. 736 TAMTÉŽ. 737 Poslední hodiny Adolfova života byly zaznamenány následovně: „V neděli dne 26. II. byl Adolf na mši, přes den se cítil zvláště dobře, byl večer s Hildou na procházce v malé zahradě nové vily, hovořil s ní o její úpravě. V 10 hodin večer byla sestra v jeho pokoji. Adolf již spal, vzbudil se však a mluvil se sestrou. Nic nenaznačovalo zhoršení. Když v pondělí ráno déle než obyčejně nevolal, šla sestra k němu a našla jej mrtvého v posteli s úplně klidným mírným výrazem v obličeji, takže je nutno míti za to, že zemřel bez bolesti. Dr. Garibaldi zjistil, že smrt musela nastati v několika málo okamžicích. Bylo to v ranních časných hodinách v pondělí. Byl ihned povolán duchovní, jenž mu dal ještě podmíněné poslední pomazání.“ TAMTÉŽ.

224

shora: Obytné domy na farmě Mpala, 2014 (archiv autorů) Rostliny v okolí obytných domů, 2014 (archiv autorů)

225

Osud schwarzenberských sbírek 226

227

na předcházející dvoustraně: Lovecký zámek Ohrada, počátek 20. století (SOA Třeboň) na protější straně: Dřevěné plastiky nosorožce a hrochů, Keňa 30. léta 20. století (Náprstkovo muzeum)

Osud schwarzenberských sbírek Z afrických výprav si manželé Schwarzenbergovi přivezli množství etnografického materiálu a loveckých trofejí, které z velké části uložili ve schwarzenberském muzeu na zámku Ohrada. Dalšími suvenýry, jako třeba pletenými koši, koberci, koženými polštáři nebo nádobami na přípravu kávy, si vyzdobili interiéry lovecké chaty ve Staré oboře nedaleko Hluboké, kde od roku 1931 často v ústraní pobývali.  V  roce 1937 bylo v  ohradském muzeu vybudováno „africké oddělení“, jehož popis přinesl schwarzenberský časopis Tradice: „Toto nové oddělení s africkými úlovky jest instalováno v I. poschodí loveckého zámku a jsou v něm vystaveny: 5 kusů kůží lvích, 3 leopardí a 2 gepardí, po 1 hlavě bůvola kaferského a habešského, 1 lebka bůvola habešského, 1 rohy nosorožce na štítu, 1 hlava kance bradavičnatého, dvoje kly slona afrického, 1 hlava kozorožce, 16 hlav a 13 lebek různých antilop, 2 lebky hyen, 3 lebky šakalí, 1 lebka div[okého] afrického psa a 4 ocasy různých antilop, konečně 1 pár klů kance bradavičnatého. Všecky tyto africké trofeje jsou dokonale preparované a budí pochopitelně značnou pozornost všech návštěvníků.“738 Když na začátku druhé světové války Bedřich Machulka vstoupil zpět do schwarzenberských služeb, získal práci a byt na Ohradě. Machulka se věnoval především preparování a z vlastní iniciativy upravil a zvětšil africké oddělení. Počet trofejí značně rozšířil, v expozici se objevilo například osm sloních klů, které vždy po dvou stály z každé strany dveří na obou koncích chodby. Pozornost návštěvníků poutala i sloní noha upravená jako odpadkový koš. Do dvou prosklených vitrín Machulka nainstaloval vzácné africké motýly a brouky. Teprve jeho přičiněním se expozice rozšířila o etnografickou část. Nechyběly rozličné košíky, ošatky, podložky, dřevěné i hliněné nádoby, souprava na kávu, dřevěné zoomorfní a antropomorfní figurky, šperky, hračky, hudební nástroje, zbraně, růžence, fezy nebo textilie. Na zeď mezi kůže a preparované hlavy Machulka zavěsil mapy Keni a Súdánu a třicet sedm zasklených fotografií v černých rámech, na nichž byli manželé Schwarzenbergovi s úlovky nebo záběry z farmy. Návštěvníci chodbou procházeli po dlouhém červeném koberci, od vystavených exponátů je odděloval pouze natažený zelený provaz. Machulka podle smlouvy úpravy dokončil do konce září 1940.739 Manželé Schwarzenbergovi si jeho práci kvůli politickým událostem ve 40. letech nikdy prohlédnout nemohli. Zda viděli alespoň fotografie, není známo. Africké oddělení na Ohradě zůstalo do počátku šedesátých let. V roce 1961 zámek převzalo Národní zemědělské muzeum, které v kontextu budování nových expozic oddělení zrušilo.740 V rámci nově definované specializace muzea na historii

738 JANOVSKÝ, A.: Měníme se, měníme…, Tradice 1938, č. 2, s. 24 an. 739 Soupis předmětů v africkém oddělení je uveden v inventárním seznamu ohradského muzea: Archiv NZM, spisovna NZM Ohrada, opis inventáře kníž. schw. ohradského muzea Hluboká n. Vlt. z let 1935–1946, s. 33–36, a v mladším seznamu z 50. let: TAMTÉŽ, Inventář loveckého muzea, s. 35, 36 a 48. 740 K převzetí Ohrady Národním zemědělským muzeem více SLABA, M.: Počátky pobočky Zemědělského muzea na Ohradě, Prameny a studie 50, 2013, s. 18–29.

228

229

„Lev masajský – úlovek J. V. princezny Hildy Schwarzenbergové“ (Tradice, 1938, č. 2) na protější straně: Stejná trofej v roce 2008 (Přírodovědecké muzeum NM)

lesnictví, myslivosti a rybářství na území Československa se muzeum exotických trofejí a etnografického materiálu zbavilo. Trofeje a materiál zoologické povahy byly v roce 1963 delimitovány do Přírodovědeckého muzea při Národním muzeu, etnografickou kolekci převzalo Náprstkovo muzeum 14. ledna 1963. Zasklené vitríny s hmyzem byly z expozice „vyřazeny“ již 28. září 1959. Některé předměty z organických materiálů podlehly zubu času a byly zlikvidovány, jiné byly označeny za bezcenné a prodány do Klenotů Praha, kde si následně zákazníci mohli zakoupit například dřevěný model člunu, dřevěné černé pouzdro s víkem nebo dřevěné plastiky krokodýla či bojovníka třímajícího oštěp. Drobné sošky, užitkové předměty a dekorativní textilie ze Staré obory se po roce 1947 staly součástí mobiliáře státního zámku Hluboká. V roce 2008 Muzeum lesnictví, myslivosti a rybářství na zámku Ohrada ve spolupráci s Národním památkovým ústavem v Českých Budějovicích uspořádalo výstavu Africké cesty Adolfa Schwarzenberga. Hlavním cílem výstavy byla částečná rekonstrukce někdejšího afrického oddělení podle dobových fotografií. Jedinými sbírkovými předměty, které na Ohradě z původního souboru zůstaly, bylo sedm fotografií v černých rámech, jež byly dlouhá léta bez povšimnutí ukryty ve skříňce na liturgické předměty v zámecké kapli. Původní trofeje a etnografický materiál zapůjčilo Národní muzeum, respektive jeho složky Přírodovědné muzeum a Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur. Několik předmětů včetně skvěle zachované dřevěné bedny na převoz zbraní zapůjčil ze zámku Hluboká Národní památkový ústav. Místo některých trofejí, jež se nedochovaly buď vůbec, nebo ve špatném stavu, byly použity náhradní exponáty ze zámeckých sbírek Thurn-Taxisů a Pálffyů. Expozice byly zpestřeny fotografiemi Bedřicha Machulky ze schwarzenberských a sběratelských safari. Výstava na Ohradě zůstala dva roky, v březnu roku 2010 byla zapůjčena na Světovou výstavu vývoje myslivosti a lovectví do Brna741 a ještě v září stejného roku do hlavní budovy Národního zemědělského muzea v Praze na Letné, kde zůstala do počátku roku 2011.742 Africká dobrodružství manželů Schwarzenbergových dodnes připomíná hlava buvola kaferského, která vítá návštěvníky při vstupu na první nádvoří zámku Hluboká.

741 Světová výstava vývoje myslivosti a lovectví se konala na brněnském výstavišti ve dnech 21.–28. března 2010. 742 V hlavní budově Národního zemědělského muzea v Praze na Letné byla výstava Africké cesty Adolfa Schwarzenberga otevřena od 3. září 2010 do 31. ledna 2011. Dne 17. listopadu 2010 byly z výstavního sálu odcizeny souroží nosorožce, hlava hyeny skvrnité, dvě levhartí a jedna gepardí kůže. U příležitosti pražské výstavy Národní zemědělské muzeum Praha vydalo katalog shrnující základní informace: SLABOVÁ, M. – SLABA, M.: Africké cesty Adolfa Schwarzenberga, Praha 2010.

230

231

shora zleva: Dřevěná plastika slona, Keňa 30. léta 20. století (Náprstkovo muzeum) Mísa pletená ze sisalu, Keňa 30. léta 20. století (Náprstkovo muzeum) Košík pletený ze sisalu, Keňa 30. léta 20. století (Náprstkovo muzeum) „Panenka dětská ku hraní – domorodců“, dárek zaslaný Bedřichem Machukou manželům Schwarzenbergovým z Nairobi v roce 1933 (Náprstkovo muzeum)

shora zleva: Antropomorfní dřevěná plastika, Keňa 30. léta 20. století (Náprstkovo muzeum) Signální roh ze slonoviny, východní Afrika 30. léta 20. století (Náprstkovo muzeum) Podložky pod nádoby zdobené korálkovou výšivkou, východní Afrika, 30. léta 20. století (Náprstkovo muzeum) Hudební nástroj sanza, východní Afrika 30. léta 20. století (Náprstkovo muzeum) Dýka s pochvou a koženým opaskem, východní Afrika 30. léta 20. století (Náprstkovo muzeum)

232

233

shora: Africké oddělení na zámku Ohrada v roce 1937 (Tradice, 1938, č. 2) Trofej dik dika, východní Afrika, 30. léta 20. století (Přírodovědecké muzeum NM) Výstava Africké cesty Adolfa Schwarzenberga na zámku Ohrada v roce 2008 (archiv autorů)

234

235

Epilog

236

237

na předcházející dvoustraně: Obytné domy na farmě Mpala, 2014 (archiv autorů) na protější straně: Max Benies, Keňa 50. léta 20. století (Soukromý archiv rodiny Beniesových)

Epilog Po smrti Adolfa Schwarzenberga farmu nadále spravoval spolehlivý a schopný Max Benies. Útěkem do Afriky si kvůli židovskému původu patrně zachránil život. Jeho zámek v Klecanech v roce 1940 zabavila okupační správa pro Hitlerjugend. Bývalá manželka Mathilda, jež se mezitím znovu provdala, se i s dětmi musela odstěhovat. Syn Heinrich Nicolaus, jenž s ním před válkou odešel do emigrace, vstoupil v roce 1944 v Británii dobrovolně do armády a 5. května 1945 padl jako československý voják u Dunkerque. Když se Benies v říjnu 1945 do staré vlasti vrátil, nic ho zde už nedrželo. Jelikož vycítil, že hlavní roli v poválečném Československu budou hrát komunisté, odcestoval v roce 1946 i s dcerou zpět na keňskou farmu. V roce 1949 získal britské občanství a na počátku 50. let pomáhal koloniální správě potlačit domorodé povstání Mau Mau. O vyhrocené atmosféře a svém vztahu k farmě svědčí řádky, které v roce 1952 napsal synovi: „Časy se změnily, už to tu není, jak bývalo. Napětí roste, možná budeme z naší farmy vyhozeni. Keňa není mým domovem, je pro mě spíš něčím jako bitvou nebo válkou. Práce se mi stala vším a ve svých šedesáti letech mám pocit, že pokud se rozhodnu odejít do penze, nezůstane mi vůbec nic.“743 V okolí farmy docházelo během povstání k bojům mezi britskými vojáky a povstalci. Na nedalekém skalnatém pahorku Britové zastřelili jednoho z velitelů povstání, který si říkal generál Simba (generál Lev). Na místě, kde padl, jsou dodnes patrné stopy po výbuších a střelbě. Poblíž skály, přejmenované na Simba Rock, se nachází skalní převis, který povstalcům sloužil jako úkryt. Jeho stěny jsou stále ozdobeny záhadnými červenými a bílými malbami z padesátých let. Ačkoliv se občas v literatuře objevují zprávy, že během povstání byla farma vypálena, Beniesovi se majetek patrně podařilo uchránit. Po potlačení povstání se život na farmě vrátil do starých kolejí. Benies každoročně pořádal fotbalový turnaj, na který zval týmy ze sousedních farem. (Tato tradice byla založena ještě za života Adolfa Schwarzenberga.) V roce 1955 zvítězil tým z farmy de Weck. Rodina dodnes jako vzácnou památku uchovává trofej pro vítěze – „Mpala Cup“. Zda tento pohár vítěznému mužstvu předával ještě osobně Max Benies, nevíme, zemřel 26. května roku 1955. Princezna Hilda se po Beniesově smrti rozhodla farmu prodat nebo pronajmout. Veškerého afrického majetku se patrně zbavila v roce 1957. Hilda Schwarzenbergová svého manžela přežila o více než čtvrt století, zemřela 8. září roku 1979 v lucemburském Colmar-Bergu ve věku dvaaosmdesáti let. Farmu pro svého syna Sama zakoupila v roce 1962 paní Smallová, zámožná Američanka z Baltimoru. Sam, veterán z druhé světové války, měl komplikovanou povahu a těžce hledal své místo v poválečné americké společnosti. Na farmě se trvale usadil a žil zde až do své smrti v roce 1969. Mpalu odkázal bratru Georgovi. Jelikož George vlastnil několik velkoobchodů v Baltimoru, na jejichž chod musel dohlížet, nikdy se v Africe trvale neusadil, ale zpravidla sem asi jednou za rok přijížděl.

743 CÁP, M.: c. d., s. 22.

238

239

zleva: Sam Small (The Mpala Research Centre) George Small (The Mpala Research Centre)

shora zleva: Pohár „Mpala Cup“ pro vítěze fotbalového turnaje z roku 1955 (archiv autorů)

Byl velkým milovníkem africké přírody, nejvíce si oblíbil slony, kteří se od 70. let na pozemcích farmy začali ve velkém množství objevovat. Když svobodný a bezdětný George zjistil, že je vážně nemocný, zřídil v  roce 1989 nadaci (Mpala Wildlife Foundation), které farmu odkázal. V roce 1994 oslovil svou alma mater, univerzitu v Princetonu, a s její pomocí založil mezinárodní výzkumné centrum Mpala (The Mapala Research Centre). Vedle Princetonu se o vznik centra zasloužily i Smithsonian institut (Smithsonian Institution), Keňské národní muzeum (National Museums of Kenya) a Keňská agentura na ochranu divoké přírody (Kenya Wildlife Service). Centrum se slavnostně otevřelo v roce 1995. Nadace se ujala správy farmy po Georgově smrti v roce 2003. Chod farmy řídí manažer, kterým je od roku 2007 rodilý Keňan s anglickými předky Michael Littlewood.744 Farma vydělává na chovu masných plemen hovězího dobytka (v roce 2014 zde bylo 2 300 kusů) a na pronájmu části pozemků britské armádě. V čele mezinárodního výzkumného centra je od roku 2007 Američanka Margaret Kinnaird. Centrum řeší řadu výzkumných projektů týkajících se především ochrany divokých zvířat. Zásluhou centra se například podařilo vrátit do Laikipie vzácné psy hyenovité. Srdcem farmy je takzvaný ranč, soubor původních schwarzenberských domů. Hlavní budova, schwarzenberský „panský dům“, je nově spojena střechou s Hildiným domkem, který byl v 80. letech zvětšen přístavbou. Na opačné straně stojí v nezměněné podobě skromný domek někdejšího správce. Za hlavním domem je původní kuchyně a na terénní vyvýšenině za ní betonový rezervoár na vodu, který dostavěl Jan Dvořák. Poblíž se nacházejí novodobé garáže, skladiště a kancelář manažera,

Hrob Maxe Beniese na hřbitově v Nanyuki (Soukromý archiv rodiny Beniesových) Oznámení o smrti princezny Hildy Schwarzenbergové (SOA Třeboň)

240

744 Ve funkci manažera farmy se po smrti Maxe Beniese vystřídali: Jim Thompson (1962 [?] – 1972 [?]), Stan Kaminski (1972–1980), Michael Littlewood (1980–1987), John Wreford-Smith (1987–2002), jeho syn Ken Wreford-Smith (2002–2007) a znovu Michael Littlewood (od roku 2007).

241

Vesnice na farmě Mpala, 2014 (archiv autorů)

shora zleva: Margaret Kinnaird, Mpala 2014 (archiv autorů) Michael Littlewood, Mpala 2014 (archiv autorů) Interiér „panského domu“ na farmě Mpala, 2014 Herbert Gordon, Nanyuki 2014 (archiv autorů)

242

ve které na zdi visí podrobný plán jádra farmy z roku 1939 nakreslený inženýrem Františkem Vondráškem. Ranč není trvale obydlený a slouží k ubytování návštěv a lidí z vedení nadace. Manažer bydlí na tři kilometry vzdálené Cliffordově farmě, která se v roce 1951 stala součástí Mpaly. Interiér společenského sálu v „panském domě“ se od schwarzenberských dob příliš nezměnil. Je stále rozdělen na dvě zóny, směrem k bývalému Adolfovu pokoji je jídelna, na druhé straně salon. Celou boční zeď salonu zakrývá velká dřevěná knihovna čítající více než tisíc svazků. Soubor knih podává nevšední svědectví o historii farmy. Nejnovější díla nesou podpis současného správce Littlewooda, jádro knihovny tvoří knihy zpravidla americké provenience, které si pořídili bratři Smallové, a v nejstarších je vlepeno ex libris Adolfa Schwarzenberga. Jsou to zpravidla anglické odborné publikace pojednávající o chovu hospodářských zvířat, pěstování rostlin a potravinářství. Výjimku tvoří několik německých detektivek a románů pro ženy označených výrazným písmenem H, ty patřily princezně Hildě. Knihy tvoří číselnou řadu. Kdysi jich bylo více než sto, do současnosti se jich dochovalo něco přes čtyřicet. Některé knihy byly původně součástí knihovny chaty ve Staré oboře u Hluboké. Do anglické knihy o pěstování vodních lilií Max Benies v roce 1947 vepsal věnování princezně Hildě k Vánocům. Několik set metrů od ranče je nově vybudovaná vesnice, kde žijí domorodí zaměstnanci farmy. Součástí je i škola, vydržovaná z peněz nadace. V roce 2014 do školy docházelo 58 dětí. O zdraví dětí i zaměstnanců se stará mobilní klinika. Stranou ranče leží skromné, avšak moderně vybavené budovy výzkumného centra, kam každoročně přijíždí stovky zahraničních studentů, zejména z USA. Řeku Ewaso Nyiro již více než sedmdesát let protíná hráz, která svou architekturou připomíná jihočeské vltavské jezy. O více než sedm set metrů níže po proudu stojí hydroelektrárna, jež na první pohled vypadá úplně stejně jako na snímcích, které ve 30. letech pořídil Viktor Cibulka. Rovná střecha elektrárny je ozdobena cimbuřím odkazujícím na novogotický sloh hlubockého zámku. V osmdesátých letech byla elektrárna značně poničena při katastrofálních záplavách. O její znovuzprovoznění se postaral Herbert Gordon, o němž současný správce v žertu říká, že je to jeho nový Cibulka. V okolí přehrady jsou stále rozeznatelné stromy, které kdysi tvořily upravené a zavlažované „shamby“. V řece u příjezdové cesty jsou dobře viditelné ruiny Hildina mostu z počátku 40. let. Z někdejšího honosného hrobu Viktora Cibulky na starém hřbitově v Nanyuki zůstal dobře zachovaný náhrobní kámen.

243

na protější straně: Před vstupem do areálu výzkumného centra Mpala, 2014 (archiv autorů)

244

245

Summary

Prameny

Adolf Schwarzenberg (1890–1950) was the last male family member of the Hluboká-Krumlov branch of the Schwarzenbergs. After the First World War the family property, located mainly in South Bohemia, was reduced by about two thirds. Schwarzenberg was trying to find a relationship with the new state of Czechoslovakia, which was difficult for him, and he watched the emergence of fascism in the neighbouring Germany with concern. Adolf Schwarzenberg loved travelling and hunting. At the beginning of 1930 he undertook a hunting expedition to Africa with several aristocratic friends. He fell in love with the Black continent and he loved coming back to Africa in the following years. After he married Hilda, the Princess of Luxembourg and Nassau (1879–1979), in 1930, he travelled to Africa in the company of his wife (1931/1932, 1932/1933, 1934/1935, 1936/1937, 1938, 1939 and 1949/1950). Bedřich Machulka (1874–1954), a renowned Czech traveller of that time and a white hunter, was the organizer of Schwarzenberg’s safaris in Sudan, Kenya, Tanganyika, Uganda or Congo until 1935. Machulka was selecting hunting destinations, he cared for official formalities and the setup of the base camp. The Schwarzenbergs also participated in the financing of Machulka’s safari collections for museums in Prague and Luxemburg. During the safari at the turn of 1934 and 1935, Adolf Schwarzenberg was making an audio film at his own expense about wildlife and indigenous tribes in Africa. Since the filming did not go according to his liking, he ended his cooperation with Machulka in Africa. Further expeditions for Schwarzenberg were organized by Roy Home or John Alexander Hunter. In 1933 Mr. and Mrs. Schwarzenberg rented a farm in Laikipia plateau near the Mount Kenya from the British colonial rule for 999 years. As they pledged to invest regularly in the land, they built a dam, a hydroelectric power plant and an irrigation system in the 1930s. The hydroelectric power plant was built by a Czech man Viktor Cibulka, who died of malaria in the farm in 1937. The Schwarzenbergs named the farm Mpala in reference to the Impala antelopes, and they used the farm as a base during their hunting expeditions and farmed here. Schwarzenberg even considered the possibility of moving to Kenya in the future. After her husband’s death, Hilda Schwarzenberg sold the farm in the 1950s. Schwarzenberg established the “African section” in the Schwarzenberg Museum in the Ohrada hunting castle in Hluboká nad Vltavou, where he used the imported trophies and ethnographical material. Bedřich Machulka rearranged and extended the exhibition during the Second World War. The African section was cancelled at the beginning of the 1960s.

Archiv NZM Praha, spisovna NZM Ohrada Státní oblastní archiv Třeboň, oddělení Český Krumlov Fondy: Rodinný archiv Schwarzenbergů, Hluboká nad Vltavou Schwarzenberská ústřední kancelář Schwarzenberská administrace Praha Sbírka fotografií Sbírka rukopisů Státní zámek Hluboká Nezpracovaný konvolut osobní korespondence Adolfa Schwarzenberga Státní okresní archiv České Budějovice Fond: Archiv města Hluboká nad Vltavou Národní muzeum – Archiv Knihovny Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur Fond: Bedřich Machulka Národní muzeum – Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur Fond: Sbírka fotografií – fotografická pozůstalost Bedřicha Machulky

246

Literatura Afrika – země budoucnosti, Tradice, 1935, č. 2–3, s. 63. BARTLE, B.: Safari. A chronicle of adventure, New York 1988. BODRY-SANDERS, P.: Carl Akeley: Africa‘s Collector, Africa‘s Savior, New York 1990. BOROVIČKA, M.: Průkopníci cestopisné fotografie, Lidé a země 59, 2010, č. 3, s. 124–127. CÁP, M.: Časy se změnily, Paddock revue 5, 2008, č. 4, s. 20–22. CZERNIN, O.: Mein afrikanisches Tagebuch, Zürich 1928. FENCL, V. – NIKENDEY, A.: Hlubocký technik Viktor Cibulka – Stavěl elektrárnu v Africe, Obnovená Tradice 3, 1993, č. 8, s. 1–5. FOIT, F. V.: Afrikou od severu k jihu, Národní listy, 31. 8. 1931, s. 3. GAŽI, M. (ed.): Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii, České Budějovice 2008. HERNE, B.: White Hunters: The Golden Age of Safaris, New York 1999. HROBAŘOVÁ, M.: JUDr. Adolf Schwarzenberg (1890–1950), České Budějovice 2010 (diplomová práce Historického ústavu Filozofické fakulty Jihočeské univerzity). HULÍK, M.: S německým jménem a českým osudem, Obnovená Tradice, 2013, č. 28, s. 32–40. ILIFFE, J.: Afrika a Afričané. Dějiny kontinentu, Praha 2001. JANÁČEK, J.: Čtyři plavby Kryštofa Kolumba, Praha 1992. JANOVSKÝ, A.: Ohradské muzeum u Hluboké n. Vlt. v roce 1937, Tradice 1938, č. 2, s. 25–27. JELÍNKOVÁ, D.: Chcete mě okrást… Majetková perzekuce Adolfa Schwarzenberga v dobách válečných i poválečných, Paměť a dějiny 7, 2013, č. 2, s. 96–106. JŮNOVÁ MACKOVÁ, A. – NAVRÁTILOVÁ, H. – HAVLŮJOVÁ, H. – JŮNA, L.: „Krásný, báječný, nešťastný Egypt!“ Čeští cestovatelé konce 19. a první poloviny 20. století, Praha 2009. K osmdesátinám Alexandra Thurn-Taxise, tisk J. Chládka, Mladá Boleslav 1931. KANDRT, J.: Afrika, Praha 1984. KLÍMA, J.: Dějiny Afriky. Vývoj kontinentu, regionů a států, Praha 2012.

247

KOBLASA, P.: Princ Edmund. Černá ovce rodiny, Obnovená Tradice 17, 2006, č. 33, s. 3–5. KRÝDL, M.: Ve prospěch lidu, Jihočeská pravda 35, 27. 7. 1979, s. 7. KŘIVSKÝ, P. – SKŘIVAN, A.: Do nitra kontinentů, Praha 1988. KUNSKÝ, J.: Čeští cestovatelé, II, Praha 1961. L´Afrique est le pays de l´avenir, Images, 30. 3. 1935, č. 289, s. 6. LACINA, K. a kol.: Nejnovější dějiny Afriky, Praha 1987. LELLKOVÁ, Š.: Das verlorene Paradies. Die Farm des Fürsten Adolf Schwarzenberg in Afrika, s. 235 – 244. In: Cerman, I. – Velek, L. (edd.): Adel und Wirtschaft. Lebensunterhalt der Adeligen in der Moderne, München 2009. Leopard in the Kitchen: And Other Amazing Tales from East Africa, Nairobi, 2013. MACKOVÁ, A. – NAVRÁTILOVÁ, H.: Egypt a čeští cestovatelé na přelomu 19. a 20. století. In: BLÁHOVÁ, K. – PETRBOK, V. (edd.): Cizí, jiné, exotické v české kultuře 19. století, Praha 2008, s. 67–78. MADEIRA, P. C.: Hunting in British East Africa, Philadelphia 1909. MACHULKA, B.: V Africe na stezkách zvěře. Vzpomínky afrického cestovatele a lovce, Praha 1955. MAŠEK, P.: S mapou i puškou. Objevitelské a lovecké výpravy středoevropské šlechty, Praha 2001. NIKENDEY, A.: JUDr. Jindřich Schwarzenberg (1903–1965), Obnovená Tradice, 1994, č. 9, s. 1–4. NIKENDEY, A.: Ke 100. narozeninám JUDr. Adolfa Schwarzenberga, Obnovená Tradice, 1990, č. 2, s. 8–11. NIKENDEY, A.: Zlaté české ruce – elektrikář Jan Dvořák v Africe, Obnovená Tradice, 1992, č. 1, s.1–3. OBENBERGER, J.: Africká expedice dra Adolfa Schwarzenberga, Národní listy, 15. 1. 1931. OBENBERGER, J.: Krasci, nalezení r. 1934 a 1935 cestovatelem B. Machulkou ve střední Africe, Sborník Entomologického oddělení Národního Muzea v Praze 13, 1935, s. 98–100. PARKINSON, T. a kol.: Keňa, Praha 2007. REID, R. J.: Dějiny moderní Afriky od roku 1800 po současnost, Praha 2011. ŘEZNÍČEK, L.: Historie a současnost loveckého zámečku na Boubíně, Obnovená Tradice, 2003, č. 27, s. 14–18. S Čechem V. Cibulkou v rovníkové Africe, Pestrý týden 15, 1940, č. 7, s. 12–14, č. 8, s. 20–21, č. 9, s. 20–21, č. 10, s. 20–21, č. 11, s. 19, č. 12, s. 20–21, č. 13, s. 20–21. Sbírka zákonů a nařízení republiky Československé, částka 66 ze dne 13. srpna 1947. SCHWARZENBERG, A.: A Kenya farmer looks at his colony, New York 1946. SCHWARZENBERG, A.: Demokracie, svoboda a diskuse – nebo tradice?, Tradice, 1934, č. 4, s. an. SCHWARZENBERG, A.: Myslivecká výprava do Afriky, Stráž myslivosti 12, 1935, č. 17, s. 261–267. SCHWARZENBERG, A.: Myslivecká výprava do Afriky, Stráž myslivosti 12, 1935, č. 18, s. 277–283. SCHWARZENBERG, A.: Pod praporem tureckého půlměsíce. Válečné vzpomínky na Syrii a Palestinu, Praha 1926. SCHWARZENBERG, A.: Republikánské rozjímání ve Španělsku a Portugalsku, Tradice, 1934, č. 3, s. an. SCHWARZENBERG, A.: Schwarzenbergova lovecká výprava do Afriky. I. Cestou do Afriky, Národní listy, 7. 1. 1934, s. 15 SCHWARZENBERG, A.: Schwarzenbergova lovecká výprava do Afriky. II. Do Luxoru, Národní listy, 19. 1. 1934, s. 4. SCHWARZENBERG, A.: Schwarzenbergova lovecká výprava do Afriky. III. Z Assuanu do Omdurmanu, Národní listy, 27. 1. 1934, s. 6. SCHWARZENBERG, A.: Schwarzenbergova lovecká výprava do Afriky. IV. Z Chartúmu do tábora v Khor Gadraneitu, Národní listy, 1. 2. 1934, s. 5. SCHWARZENBERG, A.: Z deníku mé letošní cesty do Afriky, Tradice, 1935, č. 4 (8), s. 89–93. Schwarzenberské panství do rukou lidu, Jihočeská pravda 4, 27. 5. 1948, s. 2. SLABA, M.: Počátky pobočky Zemědělského muzea na Ohradě, Prameny a studie 50, 2013, s. 18–29. SLABOVÁ, M. – SLABA, M.: Africké cesty Adolfa Schwarzenberga, Praha 2010. SLABOVÁ, M.: „Dýchá-li člověk jednou ten africký vzduch, tak se mu po té vůni vždy stýská.“ Příspěvek k cestám JUDr. Adolfa Schwarzenberga na africký kontinent v letech 1929–1939. In: GAŽI, M. (ed.): Schwarzenbergové v české

248

a středoevropské kulturní historii, České Budějovice 2008, s. 635–652. SLABOVÁ, M.: Lovecká dobrodružství v Africe – Adolf Schwarzenberg. In: Krajané ve starém Orientu. Soubor studií, Praha 2008, s. 34–53. TARABA, K.: Boj o čtyři miliardy, Dnešek 1, 1946, s. 567–571. TESAŘ, Z. : Mecynorrhina machulkai spec. n. (Col. Ceton.), Sborník Entomologického oddělení Národního Muzea v Praze 13, 1935, s. 101–107. THURN-TAXIS, A.: Na lovu v Africe, Stráž myslivosti 6, 1928, č. 12, s. 161–164; č. 13, s. 173–175; č. 14, s. 185–187 a s. 198–200. TODOROVOVÁ, J. – ŠTORCHOVÁ, S.: Aktuální poznatky o autorství fotografií z fondu Bedřicha Machulky a Richarda Štorcha v Náprstkově muzeu, Český lid 92, 2005, č. 4, s. 423–431. TODOROVOVÁ, J.: Cesty na safari. Výpravy Bedřicha Machulky do Afriky, Svět myslivosti 15, 2014, č. 3, s. 54–59. TODOROVOVÁ, J.: „Není pro mne více návratu do Afriky…“ korespondence Bedřicha Machulky a Adolfa Schwarzenberga, Český lid 96, 2009, č. 1, s. 71–86. TODOROVOVÁ, J.: Bedřich Machulka v Tripolisu 1898–1902, Nový Orient 55, 2000, č. 10, s. 389–391. TODOROVOVÁ, J.: Fotografická pozůstalost cestovatele Bedřicha Machulky. Katalog negativů, Praha 2009. TODOROVOVÁ, J.: Ve službách Schwarzenbergů. Životní osudy cestovatele Bedřicha Machulky, Dějiny a současnost 20, 2008, č. 1, 24–27. TODOROVOVÁ, J.: Život jako safari. Fotografie Bedřicha Machulky ve sbírkách Náprstkova muzea, Starožitnosti a užité umění, 1997, č. 2, s. 20 an. TRILLO, R.: Keňa. Turistický průvodce, Brno 2007. VEVERKA, V.: Biografie Bedřicha Machulky, významného zoologa a afrického loveckého průvodce, Praha 2008 (bakalářská práce Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity). VONDRÁŠEK, F.: Elektrárna s vodním pohonem na africké farmě JUDr. Adolfa Schwarzenberga, Tradice 1938, č. 2 (18), s. 21– 24. VOTRUBEC, C.: Schwarzenberkové a Bedřich Machulka, lovec a preparátor africké zvěře, Obnovená Tradice, 1990, č. 1, s. 10–13. ZÁLOHA, J.: Co neodvál čas. Osudy schwarzenberského majetku (primogenitury) po r. 1945, Obnovená Tradice, 1990, č. 2, s. 12–15. ZÁLOHA, J.: Co zavál čas. Zabavení schwarzenberského majetku gestapem, Obnovená Tradice, 1990, č. 2, nestránkováno. ZÁLOHA, J.: Lex Schwarzenberg. Ještě jednou k zákonu č. 143/47 Sb., Obnovená Tradice, 1993, č. 7, s. 22. ZÁLOHA, J.: Lex Schwarzenberg. O slávě a rozpadu jednoho majetku v Čechách, Dějiny a současnost 16, 1994, č. 2, s. 46–50. ZÁLOHA, J.: Zabavení majetku hlubocké větve Schwarzenberků gestapem v roce 1940, Český časopis historický 89, 1991, č. 1, s. 65–77.

249

Seznam zkratek Náprstkovo muzeum – Národní muzeum – Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur NZM Ohrada – Národní zemědělské muzeum Ohrada – Muzeum lesnictví, myslivosti a rybářství Přírodovědecké muzeum NM – Národní muzeum – Přírodovědecké muzeum Severočeské muzeum - Severočeské muzeum v Liberci SOA Třeboň – Státní oblastní archiv v Třeboni – oddělení Český Krumlov SZ Hluboká – Národní památkový ústav – územní památková správa v Českých Budějovicích, Státní zámek Hluboká

Seznam textových příloh: Příklad lovecké licence Libreto k filmu Auf safari in Ostafrika Torzo cestovní zprávy Adolfa Schwarzenberga ze safari v roce 1939 Inventář předmětů z afrického oddělení na zámku Ohrada Seznam dochovaných knih manželů Schwarzenbergových na farmě Mpala

250

PŘÍLOHA Č. 1:

Příklad lovecké licence Malá rezidentská licence nebo čtrnáctidenní licence pro návštěvníky, Britská východní Afrika 1935

DRUH

POČET KUSŮ

buvolec (všechny druhy) a pakůň, možno kombinovat

12

buvolec korigum (topi)

4

antilopa koňská (kromě rezervace Serengeti)

2

lesoň

15

bahnivec

10

voduška oba druhy

4

voduška puku

3

chocholatka modrá

15

oribi (všechny druhy)

4

gazela Thomsonova

6

antilopa travní

6

antilopa impala

8

gazela Grantova

2

dikdik

16

zebra

12

antilopa losí

1

buvol

neomezeně

lev (kromě rezervace Serengeti)

2

gepard

1

levhart

2

ptáci (kromě pštrosa)

neomezeně

251

PŘÍLOHA Č. 2:

Libreto k filmu Auf safari in Ostafrika Název: 1. „Na safari ve východní Africe“ 2. Film z výpravy od Arnold & Richter G. m. b. H., Mnichov. 3 Vedoucí výpravy a výroby: J. Milost dědičný princ dr. von Schwarzenberg 4. Doprovodnou přednášku podle zápisků z deníku vedoucího výpravy vyhotovil: Ludwig Schlör 5. Komentátor: Ernst Firnholzer 6. Hudba a zvuky atd.: Originální zvukové záznamy na zvukových foliích nahrávací aparatury Telefunken 7. Zvuková kopie: Arri

Doprovodná přednáška: Severozápadně od asi 5 000 m vysokého pohoří Mount Kenya a severně od Nairobi, známého anglického letiště na jižní hranici Habeše, se v blízkosti Nanyuki rozprostírá farma vedoucího výpravy, dědičného prince von Schwarzenberga. Ta od svého majitele vyžaduje mnoho práce, aby byla výnosná. A mnohé umělecké stavební dílo podává svědectví o rozmachu, který nabírá z hospodářského hlediska. Například tato přehrada je sama o sobě již důkazem toho, jaké úkoly je třeba překonávat, když má suchá africká hrouda přinášet plody. Vynaloženou námahu však mnohonásobně oplácí. Tam, kde se kdysi rozkládaly neúrodné stepi nebo hustá buš, pase se dnes hovězí dobytek farmy a zabezpečuje svého majitele všemi věcmi nezbytnými pro život. Tento hovězí dobytek pochází zřejmě z indického zebu, který podle pověsti zavedla egyptská královna Hatšepsut. Mělo k tomu dojít přibližně v době 1600 až 1000 před Kristem. Královna tedy byla velmi schopná. Zajisté prý byla také velmi zlá a dobrému pohádkovému králi, jejímu manželovi, vůbec nebylo do smíchu. To vypráví pověst! Ale určitě není pravdivá, neboť takové ženy přece neexistují! Nebo ano? Dědičný princ vyšel ze své farmy a podnikl se svou chotí, dědičnou princeznou Hildou von Luxemburg, v roce 1934 safari na jih, ve směru k řece Tiva. Na nákladním voze, který se zde právě drhne a připravuje, s sebou vzal nahrávací aparaturu s deskami, aby bylo možné hned v originále udělat všechny zajímavé zvukové snímky. To se mu také podařilo a všechny zpěvy černošských kmenů, jejich hudba a tak dále tvoří originální zvuk, který nebyl nahráván teprve dodatečně v ateliéru. Docela blízko farmy, částečně ještě na ní samé, se již ukazuje první velká zvěř. Pakoně pátrají zrakem po výpravě. A Thompsonovy antilopy oživují krajinu. Jsou již zvyklé na blízkost lidí a nechají auto přijet docela blízko, než odskáčou lehkými skoky. Žirafy se o ně vůbec nestarají. Brzy ale bude krajina obtížnější. Koryta řek jsou vyschlá a auto už sotva projíždí hlubokým pískem. Zde začíná také krajina buše, v které nyní výprava rozbíjí takzvaný základní tábor, aby odtud pěšky podnikala lovecké výlety na velkou lovnou zvěř. Tyto výlety jsou vcelku obtížné, protože buš je úplně neschůdná. Zato se v ní zdržuje i buvol, útočné a opravdu divoké zvíře, a sloni skrze ni vedou cestu. Složit silného sloního býka je touhou každého lovce velké divoké zvěře. Jen – bohužel – se

252

takové kusy vyskytují velmi, velmi zřídka. Jednoho mladého býka však výprava brzy spatří. Ale není ještě k odstřelu. Také druhý, který táhne vzhůru vyschlým korytem řeky, není o mnoho lepší. Takže nic. A přece to bude jinak! Nepříliš silný býk, který, vzhledem k výpravě, stál blízko, vyrazil najednou dopředu a zaútočil. Nemohl proto být ušetřen. Sebeobrana... Zážitek znepříjemňuje výpravě pobyt. Proto opět balí stany a obrací se do oblasti Voi na železniční trati z Nairobi do Mombasy. Krajina je ovšem opravdu nezdravá a výprava musí trpět za velkého soužení s hady, škorpiony a jedovatými mouchami. Také dědičnou princeznu zde bodl škorpion a následkem bodnutí onemocněla nikoli nevýznamně. Přesto i zde již žijí Evropané. Jejich hlavním výdělečným oborem je pěstování sisalu, druhu agáve, ze které se získává juta k výrobě pletenin, lan, pytlů a tak dále. Zde výprava potkává také dva zajímavé lidové kmeny jménem Wateita a Wolongulus. Za přiměřenou odměnu dají výpravě možnost zaznamenat obrazem a zvukem své národní tance. Zde je máte! Nejprve tanec kmene Wateita: (Nyní následuje tanec.) A nyní i tanec kmene Wolongulu: (Následuje tanec.) Přes tento umělecký požitek je krajina přece jen příliš nepříjemná! A proto safari táhne dál. Jejím cílem jsou pláně Serengeti. Na cestě tam výprava potkává všelijakou zvířenu. Zajímavé je setkání s nosorožci, které poskytuje mnohoříkající pohled do jejich rodinného života! Jen se podívejte, jak špatně jedná paní nosorožcová se svým mužem! Hm! Že by pověst o zlé královně Hatšepsut přece jen nebyla tak úplně nepravdivá? Něco takového vskutku existuje? Ale teď samice nosorožce spatřila výpravu! Pozor! Útočí! (Zvuk: Pronikavý výstřel!) Škoda! Pozůstatek z předpotopní doby! Ale nejde to jinak! (Zvuk: Signální buben, další text podložen tímto zvukem.) Vyrozuměn signálním bubnem, na výpravu již čeká další kmen. I on chce tančit a vydělat si tím dobrou mzdu, jak buben sliboval! A proto se kmen nenechá dlouho prosit. Zde máte tanec: (Následuje tanec Wa-Arusha). V této krajině, která platí půl na půl za přírodní rezervaci, je také množství lvů. Žádné nebezpečné příšery, jak si možná myslíte. Nikoli! Jsou již napůl bez zubů, a dokonce jsou zvyklí, že je někdo krmí. Samozřejmě na ně nepůjde žádný opravdový sportovec! Jen se podívejte, jak přicházejí neočekávaně výpravě naproti. Ovšemže – potkat je pěšky by se asi přímo nedoporučovalo. A pozvání princezny, aby to pro zajímavost zkusili, princ striktně odmítá. (Následují lví zvuky.) (Další zvuk: podložit signální buben.) I když je to hezké, po dlouhé době i tato hra unaví. Výprava se proto otáčí zase více na sever. Předtím, než tuto oblast opustí, shromáždí se ještě jednou kmen Arushů, aby oslavil bwanas velkým tancem. A toho se tentokrát účastní téměř vše, aby odměna byla co nejvydatnější! Jen se podívejte, jak je to sváteční: (Následuje tanec Arushů, 23–26.)

253

Nyní je čas na zpáteční cestu. Období dešťů již ohlašuje svůj příchod nízko visícími mraky a vydatnými přívalovými lijáky, které z cest dělají močály. Auta, jež je třeba používat, musí překonávat všelijaké potíže. A jejich řidiči musí řízení ovládat! Jinak dojde k poškození! Ostatně, nebyl by to hezký malý výlet po takové silnici? Zajisté! Museli byste však být obrněni proti mořské nemoci! I v zájmu vašich spolucestujících! Nyní se výprava opět blíží k farmě. Má ještě čas podívat se do jednoho z mlýnů na kukuřičnou mouku, které jsou rozšířené po celé Africe. Jsou trochu primitivní. Ale domorodci se domnívají, že jejich metoda je osvědčená již od pradávných časů. A v tom mají vlastně pravdu! Na hranici farmy výprava narazila na nečekanou návštěvu. Několik rodin Turkanů, kteří pocházejí z jihovýchodního koutu Habeše, se zde usadilo a živí se poctivě krádeží. Jsou to dobří pracovníci. A protože kradou pouze v sousedství, farmu samotnou však nechávají na pokoji, pán je trpí. Ale, támhle se mačká nějaký zamilovaný párek! Co si asi mohou povídat? Budeme je tajně poslouchat! (Následuje obrazový a zvukový záznam rozhovoru.) Doufám, že jste všemu rozuměli? Ty lidičky mluví trochu nezřetelně! Ne? Nyní je výprava opět doma. Safari končí. Prudce propuknuvší déšť brzy znemožní každé další spojení kromě prostřednictvím bubnu, jehož tlumený zvuk zní daleko po černém kontinentu... Konec.

PŘÍLOHA Č. 3:

Torzo cestovní zprávy Adolfa Schwarzenberga ze safari v roce 1939 Cestovní zpráva č. IV Jeho Milosti pana knížete 14. ledna 1939. Hned toho dne, kdy jsme přijeli, se ukázaly mnohé nedostatky v zavodňovacím systému. Především byl ucpán přívod vody k domům; následkem bylo časté rozkopávání a nahlížení do trubek. Nakonec bylo objeveno, že do potrubí se nějak dostaly zátky ze dřeva a zabránily přítoku vody. Toto poškození bylo za pár dní odstraněno. Zároveň se ale objevila porucha na turbíně. Dojeli jsme pro jednoho z našich sousedů jménem Clifford, který po přibližně sedmihodinové namáhavé práci dokázal poruchu bezvadně odstranit. Clifford je inženýr. Takové poruchy se mohou čas od času ukázat, jsou to dětské nemoci nového zavodňovacího systému, přesto ale vždy velmi zarmucující. Koho zasáhne vina, nevím. Máme 70 kusů dobytka, což je ovšem příliš málo. Je to i názor honáka dobytka z kmene Meru. Onehdy jsem se šel večer podívat, jak hnali dobytek z pastvy domů. Dobytek je přes noc venku, ale obehnán trnitým živým plotem (boma). Honák z kmene Meru ke mně přistoupil a vysvětloval mi něco, přičemž prudce gestikuloval a byl patrně velmi rozčilený. Vzhledem ke svým nedostatečným jazykovým znalostem jsem tomu nejprve vůbec nerozuměl. Tolik jsem ale pochopil, že mi chtěl vysvětlit, že 70 kusů dobytka je pro něj tolik co vůbec nic, přeje si „ngombi mingi“ (hodně dobytka). To má ten muž pravdu. Vzápětí přišel energický útok proti mojí osobě kvůli „bakšiši“, z pochopitelných důvodů jsem považoval za moudré tomu nerozumět. Toto kouzelné slovo je ovšem pro každého, kdo cestoval vzhůru nebo dolů po Nilu i jen jednou na krátké trase, až příliš srozumitelné. Příštího dne jsem splnil jeho přání. A k tomu rád. Náš dobytek teprve přednedávnem překonal bez ztrát slintavku a kulhavku. Přesto ale vypadá docela dobře. Můžeme být opravdu spokojeni. Nedávno časně ráno, když jsem vstal a šel si do koupelny pro boty, vklouzl jsem do jedné boty, což jinak nikdy nedělám bez toho, že bych se do ní nejdříve pořádně podíval. Ucítil jsem najednou něco studeného, dovedete si představit, s jakou obrovskou rychlostí jsem své prsty a sebe samotného dostal do bezpečí. Opatrně se mi podařilo botu vyklepat, a ejhle, vypadla velká tlustá žába (nebo ropucha). Vypadalo to, že se žába v tomto příbytku cítila natolik dobře, že se ihned snažila skočit zase do té samé boty, v čemž jí bylo zabráněno. Pomalu, zjevně uražená, skákala žába ode mě pryč. V následujících dnech jsem ji večer znovu viděl, jak se zvenčí přede dveřmi do koupelny toužebně dívá dovnitř. Asi budu muset nechat dveře otevřené, aby se mohla nastěhovat do jedné z mých bot. Jednoho večera zaútočil had na jednu krávu. Had, který patřil k druhu nekousavých, nýbrž plivajících, vystřelil svůj jedovatý plivanec na stehno krávy, která přišla domů se stádem pajdavá a nemocná. Vnější ošetření ricínovým olejem, jedním z mála univerzálních prostředků pro nemocný dobytek a domorodce, mělo dobrý úspěch, kráva byla zase brzy zdravá. Pro domorodce existují následující prostředky: při nachlazení, kašli apod. „Gough-Mixture“, chuť podle výpovědi Angličanů „unpleasant“, při pokaženém žaludku apod., ať už jakéhokoli druhu, vždycky působí ricínový olej (Castor Oil) zázračně, při horečce chinin rozpuštěný ve vodě, chutná příšerně hořce, pije se ale s oblibou, pro zbytek vyskytujících se onemocnění je osvědčeným prostředkem „Epsom Salts“, ovocná sůl. Zřídka se také podává borová voda do očí. Tím jsou hlavní prostředky vyčerpány.

Cestovní zpráva č. V Jeho Milosti pana knížete 27. ledna 1939. Dny jsou příliš krátké pro množství práce, kterou zde člověk koná, lépe řečeno měl by konat. Před domy a kolem nich sázíme různé stromy a keře. Kdo má mezi čtenáři této nikterak epochální zprávy zájem o rostliny, budiž informován, že provádíme pokusy s následujícími druhy: MELIA AZERADACH, „Pride of India“, spíše asi keřovitý strom s nádhernými voňavými květy. SCHINUS MOLLE, pepřovník, rychle rostoucí, ale velmi citlivý při přesazování v době sucha, zřejmě potřebuje dobré zavlažování. ACROCARPUS FRAXINIFOLIUS, jasanovitý strom, který poskytuje stín, roste enormně rychle. CALODENDRON CAPENSE, Cap Kastanie, zde domácí, velmi tvrdý, nenáročný téměř jako OLEA CHRYSOPHYLLA, hnědá oliva.

254

255

GREVILLEA ROBUSTA, australský stříbrný dub, který není absolutně žádným dubem, vzhledem trochu podobný pepřovníku, avšak tvrdší. SPATHODEA NILOTICA, Uganda /nebo Nandi/ Flame Tree, jakož i ERYTHRIA TOMENTOSA & CAFFRA, první menší, druhý větší, všechny s nádherně červenými květy. EUCALYPTUS SIDEROLOXON, Red Flowering Iron Bark, kvete červeně a rychle roste. JACARANDA MIMOSAEFOLIA, s fialovými květy, překrásná, není choulostivá. PODOCARPUS GRACILIOR, nazývaný prostě „podo“, domácí, jakož i JUNIPERUS PROCERA, Pencil Cedar, absolutně žádný cedr, nýbrž jalovec, dřevo bezpečné proti hmyzu. STERCULEA ACERIFOLIA, australský ohňový strom, nemáme s ním dosud žádné zkušenosti. CANNA INDICA jsem zasadil blízko vody a nechám je zdivočet. EUPHORBIA PULCHERRIMA, poinsettia, překrásné červené květy, právě tak jako různé BOUGAINVILLEA, obzvláště Mrs. BUTT. BIGNONIA VENUSTA, zlatý déšť, roste enormně rychle jako popínavá rostlina a obráží rychle spoustou žlutých květů. Tentokrát dost pro botaniky. – Nedávno jsme večer seděli v jídelně, svítilo se a byly otevřené dveře; najednou se po podlaze přihnalo dovnitř něco, co jsem považoval za myš. Avšak vyšlo najevo, že toto ženoucí se zvíře byl zcela hnusný podlouhlý pavouk neobyčejné velikosti. Nejdřív jsme ho postříkali Flitem1, což se osvědčilo tak, že utekl škvírou ve dveřích do hostinského pokoje, ve kterém si Mr. Home zařídil svoji „kancelář“, mezi papíry, které se tu povalovaly bez ladu a skladu. Lov byl nyní velmi obtížný, protože „lovné zvíře“ se stáhlo do úkrytu z papírů; museli jsme lov vzdát. Náhle prolezl tento hnus vzbuzující hmyz opět škvírou ve dveřích zpátky do jídelny, zřejmě těžce nemocný; zašlápnutí jako rána z milosti ukončilo tuto vzrušující epizodu. – Nedávno kousl had jedno telátko do krku; okolí hrdla silně nateklo, telátko bylo dojista těžce nemocné. Vnější mazání osvědčeným ricínovým olejem způsobilo, že se za pár dní opět zotavilo. Zdalipak by nebyl stejný úspěch i bez ricínového oleje? V přibližně severním směru od nás byla kmeni Samburu vykázána k bydlení hornatá krajina. Tento kmen tam je opravdovou pohromou, neboť ti lidé vraždí na potkání a zdá se, že dávají přednost bílým před černými. Zdá se, že slavná vláda proti těmto lidem nic moc nedělá, asi by bylo na čase udělat tomuto zlořádu konec. – Náš zavodňovací systém je zde pravým dobrodiním, někdy za pár let se ukáže, jak je to užitečné, když je přinejmenším část farmy nezávislá na ročním období. Sucho je hrozné, mnohým farmářům dobytek tak říkajíc zemře hlady. Náš soused pase s dovolením svůj dobytek u nás.

Cestovní zpráva č. VI. Jeho Milosti pana knížete Sloní safari 1939. 4. února. Dopoledne jsme jeli (Hilda, Roy Home a já) z farmy do Nanyuki. Měli jsme „lovecký vůz chevrolet“, jednoho „bedforda“ a jeden „nákladní chevrolet“. Lovecký vůz, ve kterém jsme seděli my tři a většinou jeden z našich lovců, bývalý poddůstojník KAR (King´s African Rifles) jménem Mohammed Fathimullah, jsem střídavě řídil já a Home, nákladním vozem jel jeden Peršan (indický párs), zvaný „Mystery“, druhým jel jeden Súdánec. Jinak jsme měli ještě vznešeného poddůstojníka z Ugandy jménem „Amara“ (=pravděpodobně „Omar“), od nás přezdívaného „Generál“, který měl velmi malou lebku a enormně dlouhé nohy. Případně se k našemu doprovodu vrátím. Na náklaďák bylo uloženo všechno, co k takové expedici patří, jako stany, postele, automobilové součástky, strava atd., kromě toho nejen stroj na led, nýbrž také ještě potřební domorodci, jako kuchař, osobní obsluha atd. V Nanyuki jsme museli ještě udělat různé nákupy, což zabralo několik hodin. Kolem 14 hodin jsme byli hotovi a odpoledne jsme dojeli do Isiola. Pro další úsek naší cesty jsme potřebovali zvláštní povolení místního D. C. (District Commissioner-Regierungsbeamter), které okamžitě obstaral Home. Příjemná chladná noc, lze říci studená noc ve stanu přinesla žádané osvěžení a dobrý spánek. 5. února. Vyrazili jsme, poté co jsme se ještě zdrželi v pobočce indického obchodníka Mohammeda Motiho, na ředitelství Garbatula. Cesta velmi špatná, ale možná dokonce lepší než před dvěma lety. Velmi se oteplilo, notně nás to natřásalo, při takové jízdě se člověk řádně unaví. V Garbatule jsme si trochu odpočinuli a chvíli jsme se zdrželi u indického obchodníka

1

256

Pereiry, který byl pouze zastoupen svým synem. (Viz cestovní zprávu před dvěma lety.) Další jízda do Mudogashi po stejně bídné cestě. Toho dne Hilda složila gerenuka (antilopu žirafí) s dobrými rohy. Noc jsme strávili v Mudogashi, k ránu ochlazující vítr. Bohužel stav vody byl velmi špatný, řečiště úplně vyschlé, nechali jsme kopat a brzy jsme tím získali opravdu dobrou vodu. 6. února. Další jízda do Garissy, cesty jako včera, víc písku. Obyvatelstvo štíhlí, dobře rostlí, vysocí Somálci. Odpoledne jsme dojeli do Garissy. Nějaká americká lovecká expedice se nacházela na zpáteční cestě. Jeden z „professional hunters“ (lovců z povolání) jménem Pat Eyre si myslel, že teď je hodně slonů mezi zdejším místem a Bura – obě místa položená na řece Tana – stolibrového lze však prý dostat jen náhodou; šance složit úplně „kapitálního“ nebyly proto velké, sen mého života, pokud jde o jeho splnění, bude, jak se zdá, opět jednou zatlačen do dálky. Jeden velmi přátelský policejní důstojník, očividně Skot, nám ukázal dobré tábořiště pod stromy u řeky. Vládní úředník (D. C.) se právě zotavoval z napadení malárií a zůstával přes den doma. Se Skotem jsme šli kousek podél řeky a obdivovali rostliny a stromy, které zasadil dřívější úředník. Poinoiana regia v plném červeném květu byla obzvláště krásná. Mohutný populus Deinhardtiorum, palmy a ostatní stromy, které neznám, zdobily břehy. Večer jsme se vydali do domu rekonvalescenta D. C., kterému whisky & soda po přestálé malárii viditelně chutnala. Tím ale nechci v žádném případě říci, že jsme si tohoto lahodného nápoje neužívali právě tak dobře. Tu trochu ledu, co jsme měli u sebe v termosce, jsme nechali přivézt z tábora a D. C. s policejním důstojníkem ho už lovili, lépe řečeno, oba sahali do termosky o sázku! Ke všem čertům, v tomhle vedru musí být právě tento večer svátek. Když budeme v tomtéž táboře za 24 hodin, tak můžeme zase začít s výrobou ledu. Najali jsme jednoho Somálce, který nám byl doporučen, jako hlavního lovce a poslali ho s Peršanem (Mistery) okolo čtyřiceti mil dopředu v jižním směru proti Bury. Tam má být hodně dobrých slonů. 7. února. Včera jel Mistery v noci ve výše zmíněném směru a přijel, jak vyprávěl, do houfu 6 lvů. Jedna lvice (nebo jeden lev) zkoušela víckrát zezadu skočit na náklaďák, Mistery nato rychle ujížděl a utekl lvům, kteří ho pronásledovali. Zjistili jsme škrábance na zadní části vozu, a dokonce i lví chlupy. Na té historce muselo být něco pravdy, neboť domorodci, dokonce ten Somálec, vypovídali podobným způsobem. Ti dobří lidé si z toho museli odnést pořádné leknutí, v čemž bylo koneckonců možné s nimi cítit. Koho by to asi nepolekalo? Na cestě na nás čekal náš Somálec a dovedl nás ke slonům, kteří se v blízkosti pásli. Byl to krátký a pohodlný lov, brzy jsme byli u lovné zvěře. Dva cca 70libroví a jeden menší se srazili do stáda. Nějakou dobu jsme je pozorovali a nechali je táhnout dál. „Amara“, náš na začátku zmíněný „Generál“, šel dopředu, zdvihl čas od času do vzduchu malý pytel s popelem, zatřepal jím, aby vyzkoušel vítr, a dělal k tomu nejrůznější obličeje; poté co si slony pořádně prohlédl a konstatoval, že jsou moc malí, spadly mu koutky úst, aby tak odpovídajícím způsobem vyjádřil svoji enormní nechuť, a obrátil se zhnuseně ke slonům zády. Mohammed Fathimullah, který vždycky nosí moji zbraň a nachází se za mnou, mi podá pušku na slony, když se dostaneme do blízkosti lovné zvěře. Toho dne potřásl svojí tmavou hlavou, pošeptal mi arabsky, že žádný z těchto slonů není k zastřelení, a nakonec mi vytrhl zbraň z ruky, abychom nastoupili na zpáteční cestu. Mohammed je podle mého názoru suverénní ve svém oboru, i tentokrát jsem následoval jeho radu. Home odhadoval váhu zubů obyčejně také velmi dobře, na jeho výpočet se dá téměř ve všech případech vcelku spolehnout. I on byl toho názoru, že by bylo škoda každé střely. Proto jsme se vydali autem několik mil dále na jih, zatočili pak doprava k řece a rozbili tábor. Krajina je lehká buš s ojedinělými nevysokými stromy, které jsou větší a četnější, čím blíže se přijede k řece. U řeky stinný les. Ve 4 hodiny odpoledne (16 hodin) nás vyzvedl Somálec s několika jeho podřízenými a zavedl nás na stopu velkého slona. Ale nedošli jsme k němu, protože očividně přecházel nedaleko našeho tábora a byl vyplašen hlukem. Počasí – spíše zataženo. 8. února. Asi je něco zvláštního s těmi zdejšími slony: všude se pase skot, ovce, kozy a všude se pohybují Somálci. Přesto je zde mnoho slonů, dokonce úplně blízko stád. Dnes v noci kolem půlnoci lví poplach. Jeden lev táhl kolem tábora a byl spatřen pár metrů od Homeovy a mé postele (kromě Hildy jsme všichni spali venku). Ačkoliv jsme kolem tábora zavěšovali čas od času malé lampy, zdálo se, že se proti očekávání o nás lev zajímá. Dokonce přecházel kolem Hildina stanu. Zůstal

Značka insekticidu

257

jsem pod moskytiérou v posteli. Home hledal s Amarou a Mohammedem pachatele a našel ho v podobě zbloudilého telete nedaleko tábora. Ráno ležel „lev“ pod tím samým stromem, pod kterým jsem spal, a opustil nás v průběhu dopoledne! Slyšeli jsme kvičet slony a lvi řvali během noci. Osamělé hyeny také přecházely kolem. Místo, na kterém jsme se nacházeli, bylo Somálci nazývané „jarr“ nebo „jahra“ (vyslovuj „j“ jako v anglickém „jam“). Nyní k naší denní činnosti. V 8 hodin nás naši Somálci mobilizovali. Krátká jízda autem, pak právě takový lov, který nás, úplně blízko jednoho stáda dobytka a mnoha domorodců, dovedl k jednotlivým sloním býkům. Zdálo se, když jsme se k němu dostali cca na 20 metrů, že není zvlášť nadšený naší drzostí, a konal takové přípravy, že se zdálo, že je víc než vhodný k umístění přímé střely do hlavy. Home a já jsme vystřelili téměř ve stejné chvíli, býk padl, rána z milosti se ušetřila. Ale 100librový není, ačkoli jeho kly je třeba určit jako krásné. Každý zub váží cca 78 liber. Brzy poté jsme pronásledovali jiného býka, jehož kly vážily podle názoru Homea každý kolem 90 liber. Tedy pryč! Večer jsme viděli dalších 5 slonů, samé krávy a telata, asi jich bylo ještě víc, silná stopa, za kterou jsme tady byli, se ztratila v ostatních. Amara – „Generál“ mi šermoval rukou před obličejem s pohyby vyjadřujícími opovržení a říkal: „maramuki“, což znamená svahilsky tolik co „žena“. Vždyť před námi byli asi samé sloní dámy. Home si velmi správně myslel, že starší dámy mají často horší náladu a že by pak bylo střílení, čemuž jsme právě chtěli zabránit. Proto jsme se stáhli opatrně do tábora, abychom obdivovali dnešní trofeje. 9. únor. Válí se tu trochu sloního masa, ne nakonec sotva zbytky z nesnědeného, neboť zde toto maso nikdo nejí. Mohamedáni to považují za hříšné, protože slon nemůže být poražen a ani není ryba jako hroch. Somálci jsou mohamedáni, já se s těmito lidmi dokážu jednoduše domluvit lámanou svahilštinou, neboť arabsky vůbec nemluví a nerozumí; mnozí z nich nemluví ani svahilsky. Nyní zpět k tomu povalujícímu se masu. Při rozednění jsem pozoroval luňáky, jak se snášeli v elegantním letu a brali si kousky masa. Luňák je krásný dravý pták, je mezi nimi gentleman, na rozdíl od supů a marabu, kteří vypadají hnusně. V Egyptě byl v době faraonů znázorňován bůh Horus s hlavou luňáka, žádný jiný pták by k tomu nebyl býval vhodný. Po celé hodiny bych mohl přihlížet lehce vzletnému klouzání a graciézním pohybům těchto smělých dravců. – Mohlo být tak 8 hodin ráno, když nás zmobilizoval Somálec; kousek jsme jeli autem a přiblížili se pak čtyřem býkům, kteří se popásali a táhli přitom dál. Nebyl mezi nimi žádný 100librový, ačkoliv jeden vypadal velice dobře. Nakonec jsem se nechal svést k tomu, že jsem se ještě jednou k němu přišoulal, zatímco Home to natáčel, a střelil jsem pravou lopatku a ještě párkrát nato. Slon se brzy svalil, ještě jsme mu dali jednu nebo dvě rány z milosti. Nebyl to žádný krásný zážitek, žádná tak čistá rána jako včera. Levý kel je poškozený, očividně nějakou dřívější střelou. Hned jsme poslali vůz nazpátek do Garissy s včerejšími trofejemi a abychom si dovezli další povolení na slony. Já a Home jsme si brali každý druhé. Teď už chci ale jen střílet buď v sebeobraně, nebo na jistého 100librového. Kly váží: pravý 70, levý (poškozený) 78 liber. Zítra chceme jet přes Buru (u řeky Tana) do Ijary (ve směru k Lamu na pobřeží). Tam by mělo být mnohem snadnější dostat nějakého 100librového. Zatím musím vyprávět ještě jednu epizodu ve spojení s Mohammedem a „dawa“ (medicínou). Mohammed ušil z červenobílé látky něco jako provaz, vzal si od Hildy a ode mě míru horní části paže a rozdělil pak své dílo na dvě odpovídající části. Zašil do každého kusu „dawa“, domnívám se, že je to pobožný výrok z koránu. Když jsme byli na farmě, nechal se ode mě zavést do Hildina pokoje, tam držel přátelský proslov a dával nám předpisy, jak a při jaké příležitosti se má „dawa“ nosit. Čtyřikrát přišel zpátky do pokoje, aby svým nařízením dodal patřičný důraz, a především nás důrazně poučil, že se „dawa“ musí odložit, když se člověk cítí nemocný; také se nesmí nosit na parádu. Posloucháme a dosud jsme nejeli špatně. Mohammed přesně ví, co je vhodné pro vysoký lov. Počasí je teď často zamračené, a proto vůbec ne tak nesnesitelně horké, někdy dokonce fouká vánek; když ale vyjde slunce, pak je už velmi horko, podobně jako v Súdánu. V noci stačí pokaždé jedna deka, ale často spím úplně bez ní. Odpoledne, právě když jsme u složeného slona dělali snímky marabu a supů, přijel Mistery nazpět v cizím autu a informoval, že zapadl s vozem bedford, který jsme poslali, jak bylo zmíněno na začátku, do Garissy, a ten leží se zlomenou zadní osou cca 22 mil na cestě – silnice se tomu nedá říkat, spíš horská cesta, sjezd po svahu nebo skluzavka. Home jel s ním na trať a do Garissy, aby na scénu uvedl pomocnou expedici, a sotva tady mohl být dřív než zítra. Tato záležitost je opravdu fatální, protože jsme se stali trochu nemobilními. Rezervní zadní osa je na farmě. Nechal jsem na Homeovi, aby udělal, co považuje za nejvýhodnější. V každém případě se musí ke cti aut říci, že vydrží nepředstavitelné věci, dokud nezkolabují.

258

Cestovní zpráva č. VII Jeho Milosti pana knížete. 10. února.Teprve dnes přijel Home s Misterym nazpět z Garissy; přivezli pronajaté auto s indickým šoférem. Náš porouchaný vůz byl odtažen do Garissy a s různými věcmi, které nebudeme na další cestě potřebovat, uložen na policii. Dopoledne jsme udělali opravdu zajímavá pozorování marabu; tito čápovití ptáci dokážou spolknout najednou až 30 cm dlouhé kosti. Kam tyto kusy ukládají, je mi záhadou; čas od času se jim udělá opravdu nechutný růžový hrbol na krku nebo červený na začátku zad. Tyto hrboly zase zmizí, takže spolknuté kosti v nich asi nemohou být umístěny. Sbalili jsme a jeli dál do Ijary (na „silnici“ do Lamu). Značně rozlámaní jsme přijeli odpoledne kolem 17 hodin. Ijara je malá policejní stanice s několika „dukas“ (bídnými obchody, většinou provozovanými Indy). Docela dobře vypadající tábořiště, trochu stranou cesty. Obstarali jsme pro nás a naše lidi trochu masa, mezi tím i několik perliček a dva malé dropy. 11. února. Tato noc byla velice špatná. Kolem půlnoci mě probudil hluk, který vznikl u našich lidí. Několik lidí podupávalo jako v tanci a sténalo. Zavolal jsem na ně a zeptal jsem se, co se to děje. Odpověděli: „dudu“ (hmyz). Súdánský šofér, můj oblíbenec, na mě zavolal arabsky: „nimil“ (mravenci). Vzal moji elektrickou lampu a podíval se, v jakém jsem stavu. Předtím jsem byl ale také trochu napaden a měl jsem plné nohy mravenců různé velikosti a barvy. Pálí to jak oheň. Mnozí z lidí tančili jak posedlí kolem dokola a otírali si mravence v chuchvalcích pryč z těla. Flitem, kerosinem, petrolejem, popelem atd. jsme proti těmto bestiím vcelku úspěšně bojovali. Celé hromady živých, polomrtvých a zabitých mravenců ležely kolem na podlaze, v mnohých oblastech se to hemžilo živými mravenci, miliony a miliony nás musely přepadnout. Konečně jsme si zase lehli. Když jsem právě usínal, zavolal na mě Home, že Hilda, která spala nedaleko nás ve stanu, mě volala. Ptal jsem se, jestli má mravence, na což mi odpověděla, že „celé masy“. Rychle jsme běželi na pomoc, vyzbrojeni nutnými „kanony“ s Flitem. Postel byla plná, její vlasy právě tak jako stan a šaty. Zřejmě si dobře nerozprostřela svoji moskytiéru, nebo ta se někde roztrhla. To stačí, aby dovnitř vlezli mravenci v neuvěřitelném množství a neuvěřitelnou rychlostí. Trvalo téměř půl hodiny, než jsme nastolili opět snesitelné poměry. Ještě před rozedněním jsme chtěli vyrazit. Přišel Mohammed, aby vzbudil Homea. Home se ho ptal, zda tam snad nejsou mravenci, což Mohammed popřel. Home vyskočil z postele doprostřed mravenců, což ho viditelně málo pobavilo. V noci jsem nadával a klel, teď nadával a klel také on. Home a já jsme jeli s naším somálským hlavním lovcem a několika jeho otroky přibližně 9 mil dál na „silnici“ do Lamu, která je na mapě zakreslená jako dobrá cesta pro auto. U nás by byla tato „autostráda“ nebo „říšská dálnice“ označena za nevhodnou pro náklaďáky. Zde měla být vodní jáma, která se ale bohužel ukázala jako totálně vyschlá. Jiná plná nebo trochu mokrá vodní jáma toho času v této oblasti nebyla, kromě té u našeho tábora, která ale nebyla povolená pro dobytek a slony. Znamenalo to tedy zbourat tábor a dostat se odsud severním směrem k nějaké dobré vodní jámě. To se také co nejdříve uskutečnilo. Jeli jsme loveckým vozem napřed, náklaďák brzy za námi, druhý se zbytkem našeho majetku později. Tato cesta, která nebyla zakreslená v žádné mapě a dosud nebyla přijata vládou do opatrování, nebyla ani tak bídná ve srovnání s ostatními silnicemi pro auta, ale čas od času si z ní sloni v době dešťů udělali svůj přechod. Pro nás to pak přirozeně byla katastrofa, šli jsme raději pěšky až tam, kde se slonům zlíbilo ztratit se z cesty. Zde jsme viděli vzácné zvíře, totiž Hunterovu antilopu. Zastřelil jsem kozla s velmi dobrým parožím, Home bohužel kozu. Kozla a kozu lze těžko rozlišit, protože oba mají rohy. Masa je tedy v táboře dost, teď už také nebudeme střílet, abychom neplašili slony. Po cca 25 mílích jízdy jsme přijeli kolem 3 hodin odpoledne k vodní jámě. Mnoho dobytka a Somálců u vody. Vzorek zde tak cenného nápoje se ukázal jako smrdutá močka, tedy i pro naše lidi nepoživatelná. Vaření a filtrace by močůvkovitou příchuť o moc nezmenšilo. Toto půvabné místo se jmenuje Sangailo a nelze je nalézt na žádné mapě, leží severně od Ijary, výše zmíněné malé policejní stanice na cestě z Garissy přes Buru do pobřežního města Lamu, které leží zase severně od Mombasy. Odpoledne, mohlo být asi před 17. hodinou, přišli, poté co dobytek opustil jámu, k napajedlu dva sloni. Museli jsme ujít nanejvýš 200 metrů a dostali jsme slony u vodní jámy na plný dohled za dobrého větru. Jeden byl cca 70librový, druhý mnohem slabší, asi 40librový. Od jednoho termitiště jsme je dlouhou dobu pozorovali, Home udělal kamerou snímky a přišoulal se blíž. Jaký zajímavý obrázek! Nasávali vodu do chobotů a stříkali si ji poklidně do úst, někdy svým zádům dopřáli sprchu a pokryli se bahnem. Kolem

259

vody a na okolních stromech bylo vidět supy a marabu. Když se ale ptáci odvážili příliš blízko ke sloním majestátům, pak vládci tropického porostu a lesa ukázali svoji nevoli tak, že hned jeden, hned druhý postupoval proti drzému rušení klidu s královským mručením a přiměl je k odletu. Tato škádlivá hra vysokých pánů se opakovala, dokud se jim neuráčilo zajít do buše. Prostřednictvím našeho rádia jsme byli informováni o tom, že zemřel Svatý otec. Muž, který se upřímně snažil o tak obtížné zachování světového míru, už není. A byli by tolik potřební muži takové autority, jako byl on. Ale to vlastně nepatří do mé cestovní zprávy. Je však těžké přejít událost takového významu. Zpět k mojí zprávě.

nemám žádný podnět jen tak bouchat kolem. Cesta zpátky k autu se nám všem zdála nekonečně dlouhá. Odpoledne jsem dostal větší rybu z řeky, nějaký druh sumce, podle mého mínění. Mezitím rozruch kvůli krokodýlovi, který plaval nejprve po proudu, pak zase proti proudu. Home popadl zbraň, ale dříve než mohl vystřelit, ušlechtilý vodní dravec se již potopil. To se několikrát opakovalo, pokaždé v trochu jiné podobě, avšak se stejným rozruchem. K večeru jsme si trochu vyjeli, abychom hledali a dali hledat stopy. Kromě stop krav a telat jsme viděli jednu lví stopu, nic významného. Je tady všude hodně slonů, dokonce dost zhruba 70- a 80librových, ale 100librový je asi určený jen pro toho, kdo ho nechce zastřelit?

12. února. Noc proběhla klidně, bez zvláštních příhod, trochu rušená hyenami. V brzkém dopoledni přicházela sebranka 20 divokých psů k vodní jámě. Opatrně jeden za druhým se dostávali k vodě a mizeli v trávě na okraji vody. Brzy zase odtáhli a zmizeli v buši. Tito divocí psi byli černější než obvykle, ti, které jsme viděli v dřívějších letech, byli šedí. Přibližně 10 mil odtud v jednom místě, které se nazývá Galemagala a je obsazené policejní hlídkou, se nachází hlídaná vodní jáma. Tam jsme vyslali auto, aby dovezlo vodu, protože naše převařená filtrovaná voda nám dochází. Zároveň jsme poslali jednoho „boye“, aby vypral naše špinavé prádlo. Doufejme, že je nevypere zvlášť mimo vodní jámu. To jsme mu vštěpovali. Je to tak těžké s těmi místními lidmi. Všude musí člověk počítat s tím, že když sám pořádně nehlídá, co se děje, tak se to určitě udělá obráceně, většinou však vůbec ne. Rádi doplňují špinavou vodu do čisté, zřejmě aby zlepšili chuť. Ve většině případů osobně hlídáme manipulaci s naší pitnou vodou. Jinak se postaví pitná voda, která má být ochlazená, na přímé slunce; pak se jednomu podá jako osvěžující doušek voda o teplotě cca 70 stupňů, tedy téměř vroucí. Každá říční voda je podle názoru domorodců čistá. Co není pevně přibité, po použití se obyčejně někam pohodí, a tak se často ztratí. Takové věci uvádějí našince často přímo v zoufalství. Pobyt v tropech je zkouškou trpělivosti. Kolem 11 hodin se ohlásil blízko vody slon. Nedaleko naší vodní jámy se totiž nachází jiná, menší. Přiblížili jsme se k býkovi, delší dobu byly jeho kly ukryty v buši, konečně jsme však mohli konstatovat, že to byl přibližně jen 60librový. Nějakou dobu jsme se na něj s Homem, který zkoušel udělat pár snímků kamerou, dívali. Pak jsme šli zpátky do tábora. Náš stroj na led zahájil činnost, poté co jsme obstarali čistou vodu. Pracuje sice spolehlivě, ale bohužel pomalu. Příště pořídím malý elektrický motor na led, výroba má jít rychleji a aparát zabere méně místa než naše lednice, která se zdá být spíše staromódní. Nemůžeme si však led dost vynachválit, obzvláště zde, v těchto horkých krajích. K večeru jsme u naší vodní jámy pozorovali středně velkého sloního býka a mohli jsme konstatovat, že to byl ten samý z dopoledne; jeho prut byl totiž na konci úplně bez chlupů (na rozdíl od mého prvního složeného, který měl nádherné chlupy!). Home dlouho natáčel a doufá, že se snímky povedly. Já jsem zapomněl před termitištěm, naším obvyklým pozorovacím stanovištěm, svoji polní láhev potaženou filcem. Den nato byla opět nalezena, bohužel poškozená, neboť nějaký menší dravec, pravděpodobně šakal, roztrhl filc. Nebo zkoušel nějaký Somálec filc sníst?

15. února. Ráno jsme vyjeli, Home a já, autem přímou cestou na Mudogashi, Hilda zůstala doma. Vyslali jsme nějaké Somálce jako „kirongozi“ (stopaře, anglicky „tracker“) a delší dobu čekali. Konečně se jeden vrátil a hlásil, že ví o dobré stopě osamělého býka. Šli jsme po ní přibližně hodinu a spatřili jsme slona, kterého bylo možné označit za středně velkého. Zdálo se, že nás uslyšel, stáhli jsme se, abychom neriskovali, případně nemuseli střílet. Mohammed vylezl na strom a hlásil, že se blíží čtyři sloni, ten osamělý je mručením zavolal k sobě. Šli jsme jim naproti, nemohli jsme se ale sejít. Vítr se pořád otáčel, my jsme stále měnili směr, byli jsme však skoro pořád na jejich stopě. Konečně pod deštníkovou akácií se nám nabídl stejný obrázek jako včera. Čtyři až pět slonů stálo kolem stromu, čelem obrácených od něj. Vítr byl dobrý a stabilní, šoulali jsme a uviděli dobrého býka. Home se konečně domníval, že je 100librový. Stál ale velice špatně, většinou krytý před námi jedním slabším. Home natáčel asi na 40 kroků, konečně se mi podařila střela do lopatky. Střela seděla trochu daleko vzadu místo přímo v rameni. Home střelil potom, já také a v tom okamžiku nám přišel ten slabší, který předtím toho silnějšího kryl, do rány a zůstal ležet. Postřeleného ten druhý doprovázel, dokonce asi sloužil jako opora. Běželi jsme a odřízli jim cestu a dali rány z milosti, které ho skolily. Velmi krásné kly, blahopřáli mi ke 100librovému. Udělali jsme různé snímky. Moje radost byla veliká! Večer jsme jeden kel přinesli domů a zvážili ho – jenom 78 liber. Druhý, který jsme zvážili den nato, měl 79 liber. Jak se člověk může tak zmýlit! 100librový zůstane asi nesplněným životním snem. Nikdy bych býval nevystřelil, kdybych věděl, že váha je tak nízká. Zítra pojedeme nazpátek směrem na Garissu, kde chceme na vorech přeplout řeku Tana, a směrem na Kitui-Thika-Nyeri-Nanyuki. Spíš smutný a nespokojený končím toto safari.

13. února. V noci přecházelo ani ne 200 metrů od našeho tábora několik slonů, pravděpodobně krávy a telata, jak bylo možné určit podle stop. Tito sloni si zde z lidí očividně dělají velmi málo, nejen z nás Evropanů. Poté vodní jámy – kromě těch, co se nacházely u našeho tábora – vyschly a my měli málo šancí objevit zde nějakého „kapitálního“, proto jsme se rozhodli jet dále na sever směrem na Galemagalu zpátky k řece Tana do Bury. Cesta je dokonce podle evropských představ částečně sjízdná autem, tedy nepravděpodobně dobrá. V Buře je hezké tábořiště u řeky pod stinnými stromy. Několik perliček do kuchařova hrnce bylo loveckým výsledkem toho dne. Já jsem zkoušel rybařit, chytil jsem ale jen menší ryby, které příštího dne měly velmi dobrou chuť. Cestou jsem udělal dva barevné snímky „duffaycolor“ červeně kvetoucí „Adenium coetaneum“. 14. února. Brzy dopoledne, mohlo být mezi 8. a 9. hodinou, pro nás došli, neboť Somálec zjistil pod jedním stromem několik slonů. Několik mil jsme jeli autem a pak jsme museli jít přibližně hodinu, až jsme přišli k tomu jistému stromu. Správně, cca 7 slonů pod deštníkovou akácií. Nejprve jsme uviděli dva slabší, všichni stáli čelem od stromu. Vítr byl střídavý, přišoulání obtížné. Jeden se zdál lepší. Po delším manévrování se z jednoho vyklubal asi 90librový. Nekonečné pochybnosti z mé strany jsem zakončil tím, že jsem nevystřelil. Nemrzí mě to. K čemu střílet, nejsem lovec ani prodavač slonoviny, tedy

260

261

PŘÍLOHA Č. 4:

Inventář předmětů z afrického oddělení na zámku Ohrada Inventář Knížecího schwarzenberského ohradského muzea Hluboká nad Vltavou, 1936–1945

Záclona do oken  Koberec na zemi 25 m červený a pokrývky  Koberce zaslané J. J. p. princem z Caira (na dveřích)  Zábradlové lano (zelená šňůra) 50 m  Mapa The Angloegyptan Sudan v rámu  Mapa Kenya kolony v rámu  Mapa Anglo-Egyptan Sudan  Lví kůže na překližkách  Leopardí kůže na překližkách  Gepardí kůže na překližkách  Hlava antilopy kudu na štítu  Hlava buvola kaferského na štítu  Hlava buvola habešského na štítu  Hlavy antilopy vodní na štítu  Hlava antilopy losí na štítu  Hlava antilopy koňské na štítu  Hlavy antilopy impala na štítu  Hlavy gazely Thomsonovy na štítu  Hlava gazely hilonure  Hlava - kozorožec nubijský  Hlava - přímorožec bejsa  Hlava - buvolec tóra  Hlava - gazela Grantova  Hlava - vepř bradavičnatý Hlava - skálolez skákavý  Loutka zhotovená kmenem Turkhama  Antilopa koňská, lebka na štítku  Buvolec tóra, lebka na štítu  Lebky šakalů  Rohy nosorožce dvourohého  Buvol kaferský, lebka  Semmeringova gazela, lebka na štítu  Kozorožec nubijský, lebka na štítu  Gazela Thomsonova, lebka na štítu  Bahnivec kaferský  Hyena (lebky) 

262

4 2 2 1 1 1 1 5 1 2 1 1 1 2 1 1 2 2 1 1 1 1 2 1 1 1 1 1 3 1 1 2 1 3 2 2

Antilopa impala, lebka s rohy na štítu  1 Gazela Grantova, lebka s rohy na štítu  1 Rohy neznámé antilopy na štítu  1 Lebka divokého psa  1 Antilopa oribi  1 Kly vepře bradavičnatého  1 Hlava jeřába pavího na štítu  1 Trubka ze slonové kosti (t. č. ze zbrojnice)  1 Ucho slona afrického  1 Kly slona afrického  2 Nohy slona afrického  3 Řemen, ozdoba domorodců  1 Ocasy na odhánění much  2 Fotografické snímky zarámované  25 Tabulky s pojmenováním  52 Hasicí přístroj Total  1 Košík  1 Pletené ošatky  2 Pletená podložka 1 Malý nástěnný koberec  1 Opiové dýmky  2 Africké nádoby na kávu (gehena)  2 Podložky s korálovou ozdobou pod nádoby „gehena“ Hedvábná pokrývka  1 Moslimské růžence 2 Košík s víčkem pro kávové nádoby  1 Čepičky žluté  2 Hedvábný šátek s korálovou okrasou  1 Soška muže s kopím, černá vyřezávanina  1 Slon, černá vyřezávanina  1 Loď s vesly, černá vyřezávanina  1 Krokodýl, černá vyřezávanina  1 Ptáci marabu, černá vyřezávanina  1 Krabice s víkem, černá vyřezávanina  1 Náušnice  3 Hroch, červená vyřezávanina  2

Domorodec na stromě, červená vyřezávanina  Dřevěná nádoba  Hudební nástroj z Konga  Hřebeny na vlasy Košík na kávové nádoby „Gehena“  Dámský opasek ze sloního ocasu  Náramků  Snímků fotografických  Rámečky zasklené s pojmenováním  Transport Nil na okně  Nosorožec dvourohý (červená vyřezávanina)  Nádoby na vodu, používají domorodci v Africe  Sloní kly  Sloní uši  Somálský nůž  Kopí zdobená (vladařská žezla náčelníků)  Želva vyřezávaná ze dřeva  Flétna somálských pastevců  Kly slona afrického 

1 1 1 1 1 10 10 9 1 1 4 4 3 1 2 1 1 2

Opasek ze žínat sloního ocasu  Bodliny dikobraza  Želva (odlitek ze sádry)  Slon africký, vyřezávaný ze dřeva  Fotografické snímky zarámované  Batarekt (Egyptský kaviár)  Pakobylka obrovská  Dámský náhrdelník ze žínat ocasu žirafy  Hlava afrického buvola kaferského  Lebka antilopy Kudu na štítu  Lebky antilopy Saiga  Lebka kozorožce  Lebka divokého kance afrického  Skříňky s africkými motýly a brouky  Buvolí rohy na pravé lebce na štítu  Rohy pakoně na štítech  Kly vepře bradavičnatého  Ocasy antilop  Vlčí kůže 

1 2 1 1 2 2 1 1 1 1 2 2 1 2 1 2 1 4 1

263

PŘÍLOHA Č. 5

inv. č. 62 MUMFORD, F. B.: The breeding of animals, New York 1939.

Seznam dochovaných knih manželů Schwarzenbergových na farmě Mpala

inv. č. 62 EWERS, H.: Das Grauen Seltsame Geschichten, München 1922.

(červenec 2014)

inv. č. 63 SMITH, W. W.: Pork production, New York 1941.

inv. č. 11 SPRECHER, A.: Tropische und subtropische Weltwirtschaftspflansen, ihre Geschichte, Kultur und volkswirtschatliche Bedeutung, I. Teil., Stärke- und Zuckerpflanzen, Stuttgart 1929.

inv. č. 64 LYTTLETON, T. L. – BUCKMAN, H. O.: The nature and properties of soils. A college text of edaphology, New York 1941. inv. č. 65 THOM, Ch. – FISK, W. W.: The Book of Cheese, New York 1938.

inv. č. 11 SPRECHER, A.: Tropische und subtropische Weltwirtschaftspflansen, ihre Geschichte, Kultur und volkswirtschatliche Bedeutung, III. Teil: Genußpflanzen, 1. Band: Kakao und Kola, Stuttgart 1934.

inv. č. 66 CHEDDAR, G.: A book of English Chees, New York 1938.

inv. č. 11 SPRECHER, A.: Tropische und subtropische Weltwirtschaftspflansen, ihre Geschichte, Kultur und volkswirtschatliche Bedeutung, III. Teil: Genußpflanzen, 3. Band: der Teestrauch und der Tee. Die Mate-oder Paraquayettepflanze, Stuttgart 1936.

inv. č. 68 DAY, G. E.: Productive Swine Husbandry, Philadelphia, 1913.

inv. č. 19 MARTENS, O. – KARSTEDT, O.: Karstedt, Afrika. Ein Handbuch für Wirtschaft und Reise. Herausgegeben auf Enregugn der Deutschen Afrika-Linien, II. Band Reise, Berlin 1938. inv. č. 29 YUTANG, L.: Mein Land und mein Volk, Stuttgart, b. d. inv. č. 31 BUNIASZ, J.: Die Wolfgeschwister. Eine Erzählung aus den polnischen Urwäldern, Stuttgart. inv. č. 32 MARLOW, M.: Der Gelbe Wagen. Der Roman eines Autorennens, Berlin inv. č. 33 UNFELT, K.: Mackenrott muβ sich entscheiden. Kriminalroman, Berlin 1937. inv. č. 34 WEIRAUCH, A. E.: Frau Kern. Ein Berliner Roman, Berlin 1936. inv. č. 38 FISHWICK, V. C.: Pigs. Their breeding, feeding and management, London 1939. inv. č. 43 OLIVER, J.: Milk, Cheese and Butter. A practical handbook on their properties and the processes of their production including a chapter on cream and the methods of its separation from milk, London 1894. inv. č. 5 M. T. COOK, M. T.: The diseases of tropical plants, London 1913.

inv. č. 67 SNYDER, H.: Soil nad Fertilizers, New York 1918.

inv. č. 69 TANNER, A. E.: Tobacco. From the grower to the smoker, London 1942. inv. č. 70 HUDELSON, R. R.: Farm Management, Ney York 1939. inv. č. 71 SPRINGETT, B. H.: Cold storage and ice-making. An elementary handbook, London 1921. inv. č. 82 HUNZIKER, O. F.: The butter industry, Illinois 1940. inv. č. 83 WOOLEY, J. C.: Fram buildings, New York – london 1946. inv. č. 90 WALKER, J. F.: Breeds of Sheep, Chicago 1942. inv. č. 92 JOHNSTONE-TAYLOR, F.: Workshop practise. A practical text book, London 1947. inv. č. 93 WARREN, G. F.: Farm management, New York 1939. inv. č. 94 WING, H. H.: Milk and its products. A treatise upon the nature and qualities of diary milk and the manufacture of butter and cheese, New York 1911. b. č.

NIKLITSCHEK, A.: Water Lilies and Water Plants, London 1938.

inv. č. 50 ANTHONY, D. J.: Diseases of the pig and its husbandry, London 1940. inv. č. 51 Hopper´s Measurer. A series of tables of reasy reference for the Timber and allied trades. inv. č. 52 JONES, O. – JONES, T. W.: Canning practice and control, London 1941. inv. č. 53 COFFEY, J. S. – JACKSON, L. E.: Livestock management, Chicago–Philadelphia–New York 1940. inv. č. 55 GRANGE, C.: Home botteling and canning. Fruit, vegetables, poultry, meat including drying and salting, London 1931. inv. č. 57 GUTHRIE, E. S.: The book of butter. A text on the nature, manufacture and marketing of the product, New York 1923. inv. č. 58 ECKELS, C. H.: Dairy Cattle and milk, New York 1942. inv. č. 59 WRIEDT, CH.: Heridity in Live Stock, London 1930. inv. č. 60 HARPER, M. W. : Animal Husbandary for School, New York 1938. inv. č. 61 BARRET, O. W.: The tropical crops. A popular treatment of the practice of agriculture in tropical regions, with discussion of cropping system and methods of growing the leading products, New York 1928.

264

265

Jmenný rejstřík

Fridrich August III., saský král

A Almásy, László Ede 42, 44 z Auerspergu Josef 53 Vincenz 53 B Beneš, Edvard 19, 21 Benies, Heinrich Nicolaus 239 Benies, Mathilda 239 Benies, Max 221, 222, 239, 243 Bernatzik, Hugo 55, 84 Black, Alan 38 Black, Edward 124, 186 C Carter, Howard 35, 103 Cibulka, Viktor 190, 191, 193, 195, 200, 203, 205, 206, 209, 211, 212, 214, 215, 217, 243 Cibulková, Marie 211, 215 Clifford, Evelyn 205, 206 Clifford, Richard 138, 182, 205 z Croy Engelbert 40, 42, 44 Marie Benedikta, roz. Schwarzenbergová 44 Czernin Ottokar 38, 55 Rudolf 44 Č Černý, Jaroslav

35, 103

D Dvořák, Jan

213–215, 241

E Ebenhoch, František 67 Schnitzer, Eduard Carl Oscar Theodor (Emin paša) 50 Esterházy, Karel 53 F Fathimullah, Mohammed 154, 156 Firnholzer, Ernst 145 Fitzgerald, F. H. 176, 182, 186, 189-191, 193, 203, 206, 209, 211-213, 215 Forejt, Vladislav Alan 97

266

53

G de Gama, Vasco 161 Gordon, Herbert 243 Gordon, Charles George (též Gordon paša) 50 H Hassan, sluha 71, 84, 85, 89, 104, 110 Herberstein, Josef 53 Himmler, Heinrich 19 Hitler, Adolf 15, 19, 157 Hodek, Viktor 43 Holm, Albert M. 121, 124, 127, 131, 137, 139-141, 143, 189 Holub, Emil 50 Home, Roy 81, 89, 104, 113, 114, 118, 119, 121, 124, 127, 129, 131, 137-139, 141, 145, 149, 150, 154, 156, 157, 171, 173, 173, 175, 176, 179, 181, 182, 186, 189-191, 212, 217, 218, 221 Hunter, John Alexander 56, 81, 124, 127, 129, 137, 149, 150, 152, 153 CH Cholmondeley, Hugh, baron Delamere

162, 175

J Jiráček, Antonín Johnson, Martin Johnson, Osa

195 116, 118, 127 116, 118

K Kaiser, Alois 59 Keimer, Ludwig 35, 145, 153 Kenyatta, Jomo 164, 165 Kinnaird, Margaret 241 Knížková, Věra 82 Kombo, Mohamed 127, 149 Kořenský, Josef 50 Krapf, Johann Ludwig 162 Krejza, Václav 140, 212 Kunský, Josef 59 L Lány, Ludvík 213 Lastavec, Franc 37 Littlewood, Michael 241, 243 Livingstone, David 161, 162 Lobkovic, Jiří 44 Lobkovic, Leopold 40, 41, 55, 97

267

M ibn Magid, Ahmad 161 Machulka, Bedřich 38, 41, 42, 44, 49, 50, 52, 53, 55, 56, 58, 63, 64, 71, 78, 80-82, 84, 85, 93, 97, 98, 103, 106, 109, 110, 113-116, 124, 137, 139-141, 143, 144, 149, 175, 176, 181, 189, 212, 229, 230 Machulková, Josefa 58 Marie Adléta, lucemburská velkovévodkyně 15 Marie Anna, lucemburská velkovévodkyně 15 Masaryk, Jan 19, 22 Masimbi Sasita 149 Moor, farmář 203, 206 Mussolini, Benito 19 N Němec, Vilém 53 Neuman, Alois 21 Northey, Edward 171 O Obenberger, Jan 56, 97, 98, 116, 144 Omar (Amara), domorodý stopař 154, 156 Opavská, Marie 59 P Palacký, František 84 Pálffy, Johann 97 Pálffyové, rod 230 de Pezzei, E. N. 143, 146, 147, 149, 153 Plischek, Leonhard 63, 116 Pourová, Marie 170 Procházka, Antonín 145 R Randall, A. H 200, 211-213, 215, 217 Rebman, Johannes 162 Rieger, Bohuslav 84 Rothbauer, úředník 20 Runciman, Walter 19 S Schlőr, Ludwig 144-146 Schuller, Georg 146 ze Schwarzenbergu Alois 152, 203, 205 Anna 37 Edmund (Černov) 169, 170, 175 Hilda, roz. z Lucemburku a Nassau 15, 16, 22, 27, 44, 55, 63, 84, 89, 98, 109, 110, 127, 131, 138, 149, 150, 156, 173, 175, 182, 186, 189, 203, 205, 218, 222, 239, 243

268

ze Schwarzenbergu Jan Nepomuk II. 11, 12, 14, 16, 34, 41, 127, 153, 169 Jindřich 19 Terezie, roz. Trauttsmandorffová 11, 27, 35 Silva Tarouca, Josef 27 Simba, domorodý lovec 127 Simba, povstalecký generá 239 Slatin, Rudolf Carl (Slatin paša) 53 Small, Georg 239, 241 Small, Sam 239 Smallové, rodina 239 Smith, Lex 281, 221 Someren, Victor 114 Stanley, Henry Morton 50 Stecker, Antonín 50 Š Šarlota, velkovévodkyně lucemburská Šebesta, Pavel Štorch, Richard

15 93 50, 52, 55

T Taraba, Karel Tesař, Zdeněk Thun-Hohenstein, Oswald Thurn-Taxis, Alexandr Thurn-Taxisové, rodina

20 56, 116 40, 43 38, 40, 41, 55 230

V Valenta, František 43 Viktorie, anglická královna 162 Vilém I., německý císař 162 Vilém IV., vévoda lucemburský 15 Vilím, Blažej 21 Vondrášek, František 179, 181, 190, 213, 215, 218, 234 Vráz, Enrique Stanko 50 W Ward, Rowland 82, 110 De Weck, Cecile 211 De Weck, rodina 205, 239 Wilmot, Elise Gwendoline Giddins 175

269

Poslední ráj Adolfa Schwarzenberga Autoři: Mgr. Markéta Slabová, Mgr. Martin Slaba Vydalo: Národní zemědělské muzeum Praha Odborná oponentura: Mgr. Martin Gaži, Mgr. Anna Kubíková Grafické řešení a sazba: Petr Liška, ViaGaudium s.r.o. Tisk: ViaGaudium s.r.o.

Publikace je výstupem koncepce rozvoje výzkumné organizace Ministerstva zemědělství č. RO 0814 řešeného v roce 2014

Národní zemědělské muzeum Praha 2014 ISBN 978-80-86874-58-6 ISSN 0862-8483