P O S TAV Y Polyxena z Lobkovic a Pern‰tejna Marie Manrique de Lara y Mendoza – matka Polyxeny, dcera Juana de Mendoza, manÏelka Jana z Pern‰tejna Vilém z RoÏmberka – vladafi roÏmberského domu, nejvy‰‰í zemsk˘ komorník, pozdûji nejvy‰‰í zemsk˘ purkrabí Zdenûk Vojtûch Popel z Lobkovic – nejvy‰‰í kancléfi âeského království Eva Eusebie z Lobkovic – dcera Jifiího Popela z Lobkovic Eva Gassoldiová, rozená z RoÏmberka Georg Martinius von Baldhofen – právník, básník a milenec Polyxeny Guillén de San Clemente – ‰panûlsk˘ vyslanec u dvora císafie Rudolfa II. Jifií Popel z Lobkovic – nejvy‰‰í sudí, pozdûji nejvy‰‰í hofmistr âeského království Ladislav Popel z Lobkovic – prezident ãeské komory Karel z Lichten‰tejna – nejvy‰‰í hofmistr âeského království, Ïenat˘ s Annou z Boskovic Katefiina ze ·ternberka a Lok‰an – manÏelka Jifiího z Lobkovic Magdalena Lobkovicová ze Salmu – manÏelka Ladislava Popela z Lobkovic Paolo Gassoldi – mantovsk˘ ‰lechtic, manÏel Evy z RoÏmberka Petr Vok z RoÏmberka, bratr Viléma z RoÏmberka Rudolf II. – rakousk˘ arcivévoda, fiímskonûmeck˘ císafi, ãesk˘ a uhersk˘ král Tereza – nemanÏelská dcera císafie Rudolfa II., pfiítelkynû Polyxeny 5
Pavel Sixtus Trautson – prezident fií‰ské dvorské rady, nejvy‰‰í dvorsk˘ mar‰álek, jeden z nejbliωích rádcÛ císafie Rudolfa II. Vestonie (AlÏbûta Johana Kelleyová) – nevlastní dcera alchymisty Edwarda Kelleyho, básnífika Vratislav II. z Pern‰tejna – nejvy‰‰í kancléfi âeského království, otec Polyxeny
V E D L E J · Í P O S TAV Y Adam z Hradce – nejvy‰‰í kancléfi âeského království Hipolito Aldobrandini – papeÏsk˘ nuncius, kardinál AlÏbûta z Fürstenbergu – star‰í sestra Polyxeny Anna Marie Bádenská – tfietí Ïena Viléma z RoÏmberka Zbynûk Berka z Dubé a Lipé – velmistr kfiiÏovníkÛ s ãervenou hvûzdou, praÏsk˘ arcibiskup, kardinál Ferdinand ze ·ternberka – bratr Evy Eusebie, nevlastní syn Jifiího z Lobkovic Ferdinand II. Tyrolsk˘ – rakousk˘ arcivévoda, místodrÏitel v ãesk˘ch zemích Filip Clüver – nûmeck˘ geograf a historik, pomocník Evy Eusebie Filip Lang z Langenfelsu – nejvy‰‰í komorník císafie Rudolfa II. Jan V. z Pern‰tejna – bratr Polyxeny Jan Mikulበz Lobkovic a ze Salmu – syn Ladislava Popela z Lobkovic a Magdaleny ze Salmu Johan Leo – právník a pozdûji manÏel Vestonie Kelleyové Juan de Mendoza – bratranec Marie de Lara, pofiadatel slavností a ohÀostrojÛ na vídeÀském dvofie Karel star‰í ze Îerotína – vÛdce protestantské opozice na Moravû 6
Katefiina z Ludanic – manÏelka Petra Voka z RoÏmberka Jakub Krãín z Jelãan – purkrabí na Krumlovû a Tfieboni, správce panství Viléma z RoÏmberka Kry‰tof Îelinsk˘ ze Sebuzína – místokancléfi âeského království, pozdûji nejvy‰‰í mincmistr Marta z Veselice – vdova po Adamovi Krajífii z Krajku a na Boleslavi Matou‰ z Chlumu – zemsk˘ soudce, manÏel Anny Marie, dcery Jifiího z Lobkovic MatyበHabsbursk˘ – rakousk˘ arcivévoda, fiímskonûmeck˘ císafi, ãesk˘ a uhersk˘ král Maxmilián II. Habsbursk˘ – rakousk˘ arcivévoda, fiímskonûmeck˘ císafi, ãesk˘ a uhersk˘ král Martin Medek z Mohelnice – velmistr kfiiÏovníkÛ s ãervenou hvûzdou, praÏsk˘ arcibiskup MikulበPopel z Lobkovic – královsk˘ hejtman Starého Mûsta praÏského Ondra Borák – rybníkáfi Wolfgang Rumpf – nejvy‰‰í hofmistr, jeden z nejbliωích rádcÛ císafie Rudolfa II. Cesare Speziano – papeÏsk˘ nuncius Filippo Spinelli – papeÏsk˘ nuncius Jakub Strada – správce císafisk˘ch umûleck˘ch sbírek Jan Vchynsk˘ ze Vchynic – syn karl‰tejnského purkrabího ·ebestián Vfiesovec z Vfiesovic – úãastník Lobkovicova spiknutí proti císafii Rudolfu II.
7
1. Dívka stála u pootevfieného okna z kulat˘ch barevn˘ch sklíãek a dívala se ven, do zamraãeného fiíjnového dne. V nové ãásti hradu, která se stále pfiestavovala, byla uÏ okna z mal˘ch tabulek ãirého skla, pfies které bylo vidût ven na protûj‰í lesnaté kopce, ale ona milovala právû tuto komÛrku s ark˘fiem ve staré hranolové vûÏi naz˘vané Barborka, odkud byla nádherná vyhlídka po celém okolí a která byla spojena s hradním palácem dvûma dfievûn˘mi mÛstky. Dívka se usmívala, aãkoliv se z ocelovû ‰edého nebe sná‰el drobounk˘ dé‰È, spí‰ jakási mlha, v níÏ se skr˘vala i hladina fieky v údolí. Nad vrcholky stromÛ se vzná‰ela v chuchvalcích pára, co chvíli se objevovala a zase mizela. Dívka v‰ak znala krajinu pfied sebou zpamûti, v poslední dobû se uchylovala ãasto do této vûÏní vyhlídky, kdyÏ chtûla b˘t sama. Bylo jí ‰estnáct a zdálo se jí, Ïe Ïivot pfied ní rozevírá donekoneãna svou pohostinnou náruã. Co jí asi chystá, co ji ãeká? Proã vÛbec takové my‰lenky, kdyÏ konec Ïivota se ztrácel v nedohlednu kdesi za obzorem, skryt˘m dnes v husté, neprostupné mlze. Vûtve smrkÛ a borovic obãas za‰umûly v poryvech vûtru a z údolí bylo sly‰et fieku, deroucí se kamenit˘m korytem. Pootevfien˘m ok˘nkem zavanul do komÛrky studen˘ a vlhk˘ fiíjnov˘ vzduch a dívka se zachvûla chladem. Schoulila se v krátkém koÏí‰ku, z nûhoÏ u krku ãnûl tuh˘ límec ÏivÛtku, bohatû zdoben˘ krajkami. Hustá mlha se pfievalovala tûÏce sem a tam, zdálo se, jako by se nikdy nehodlala zvednout. Dívka oãekávala, Ïe se kaÏd˘m dnem vrátí její otec Vratislav z Pern‰tejna, kter˘ doprovázel císafie a svého pfiítele Maxmiliána II. na fií‰sk˘ snûm do Aug‰purku. Tû‰ila se na otcÛv návrat. Za poslední dva roky se neobyãejnû sblíÏili, k velké nelibosti matky Marie Manrique de Lara. 9
Ta vyãítala svému manÏelovi Vratislavovi: „Rodiãe by si mûli zachovávat odstup od sv˘ch dûtí, aby si udrÏeli jejich úctu. Ví‰, jak zní pfiikázání: Cti otce svého i matku svou!“ „Nemyslím si, Ïe by ke mnû Polyxena chovala ménû úcty, jestliÏe s ní ãasto hovofiím spí‰ jako její pfiítel neÏ jako její otec. Ostatnû i otec mÛÏe b˘t pfiítelem!“ Blízk˘ vztah mezi nimi vznikl náhle a nenápadnû jednoho veãera, kdyÏ spolu sedûli u ohnû plápolajícího v krbu a otec vzpomínal, jak se spoleãnû s tehdej‰ím arcivévodou Maxmiliánem úãastnil svatby ‰panûlského krále Filipa II. s dcerou Jindfiicha VIII. Marií Tudorovnou. Byl tehdy mlad˘, chystal se dob˘t svût a nic pro nûj nebylo nedosaÏitelné, hlavnû pak dívãí srdce, která mu jen stûÏí odolávala. KdyÏ skonãil, zarazilo ho dívãino mlãení. Polyxena se dívala zamy‰lenû do plamenÛ. „Proã mlãí‰?“ zeptal se tehdy dcery. Polyxena dlouho váhala, neÏ fiekla: „Myslí‰ si, otãe, Ïe král Filip Marii Tudorovnu miloval? VÏdyÈ ji tehdy na svatbû vidûl poprvé?“ „Mocní neuzavírají manÏelství proto, Ïe se milují, ale chtûjí je‰tû více roz‰ífiit své bohatství a moc,“ pousmál se shovívavû Vratislav dcefiinû otázce. „Ale ty jsi matku miloval!“ „KdyÏ jsem ji spatfiil poprvé, je‰tû ve ·panûlsku, ve fraucimoru Maxmiliánovy manÏelky královny Marie, fiekl jsem si: Jen ta a Ïádná jiná. Nebyl jsem Ïádn˘ chudák, to rozhodnû ne, otec s dûdem mi zanechali dost, ale bohat˘ jsem byl moÏná zde v âechách. Teprve ve ·panûlsku jsem vidûl, co je to opravdové bohatství. A o moci jsem si mohl nechat jenom zdát! Byl jsem pak pfiivítat královnu Marii je‰tû s dal‰ími mlad˘mi ãesk˘mi ‰lechtici, kdyÏ pfiijela lodí do Janova. âekali jsme tam na ni témûfi dva mûsíce, m˘m druhem se stal tehdy Vilém z RoÏmberka. Ach BoÏe, co my jsme spolu v té Itálii zaÏili. A pak jsme se za pár let s tvou matkou ve Vídni vzali. Tvá matka byla nádherná Ïena – tedy je‰tû je,“ dodal spû‰nû Vratislav. 10
Dívka se chápavû pousmála. Otec mûl pravdu. Marie Manrique de Lara byla stále krásná, dbala jak o svÛj zjev, tak o své obleãení, na které vynakládala nemalé ãástky. Vratislav proti tomu nikdy nic nenamítal, snaÏil se splnit kaÏdé její pfiání, aÈ bylo sebenákladnûj‰í, neboÈ i jemu lichotilo, kdyÏ se mohl ve spoleãnosti pochlubit svou ‰panûlskou Ïenou, jeÏ se chovala s vybranou vzne‰eností a dávala nepokrytû najevo, Ïe jí zdej‰í spoleãnost nesahá ani po kotníky. VÏdyÈ ona sama pocházela z rodu blízkého ‰panûlské královské korunû. Neopl˘vala bohatstvím, ale otevfiela mladému Pern‰tejnovi pfiístup do vlivn˘ch ‰panûlsk˘ch kruhÛ u vídeÀského dvora a usnadnila mu tak jeho spoleãensk˘ vzestup. V místnosti se ze‰efiilo, ozafiovaly ji jen plameny z krbu. „Mohu rozsvítit, V˘sosti?“ ozval se lokaj, stojící bez pohnutí jako socha u dvefií. Dokud nepromluvil, ani si neuvûdomili jeho pfiítomnost. „Ne, ne,“ zavrtûl Vratislav hlavou. „Lépe se mi takto hovofií. Nech nás tu, prosím, o samotû,“ poÏádal lokaje a ten beze slova zmizel za dvefimi. Mezi otcem a dcerou se rozhostilo mlãení, které teprve po dlouhé chvíli pfieru‰il Vratislav. „Na co myslí‰?“ „Myslím si, Ïe bylo od krále Filipa chytré vzít si za manÏelku Marii Tudorovnu.“ „Proã?“ zeptal se otec trochu pfiekvapenû. „Zabil tak dvû mouchy jednou ranou. Zbavil se hrozby, kterou pro nûj byla anglická flotila, a zároveÀ si uvolnil ruce pro potlaãení vzpoury v Nizozemí.“ Vratislav z Pern‰tejna se dal do hlasitého smíchu. „Ty má chytrá hlaviãko,“ pfiivinul k sobû dceru. „Ty ses mûla narodit jako muÏ. Byl by z tebe skvûl˘ diplomat!“ „Jako Ïena bych snad b˘t diplomatem nemohla?“ zeptala se dívka ponûkud dotãenû. „Myslím si, Ïe Ïenám pfiece jen více slu‰í starost o domácí krb,“ usmíval se shovívavû otec. Kameny dole na nádvofií, ohlazené koÀsk˘mi kopyty, se leskly vlhkostí. Dívka zaslechla dusot koÀsk˘ch kopyt a záhy 11
se z mlhy vynofiila dvojice jezdcÛ, ktefií klopotnû stoupali vzhÛru k hradní bránû. I z té v˘‰ky dívka vidûla, jak se koÀská srst leskne potem a z nozder stoupá koÀÛm pára. Jezdci zastavili na velkém nádvofií, uzdy unaven˘ch zvífiat pfiedali pacholkÛm a sami ve‰li do dvefií hradního paláce. Dívky se zmocnilo vzru‰ení. Budou to urãitû poslové, ktefií pfiijeli oznámit brzk˘ otcÛv návrat. Chvíli je‰tû otálela, ale pak ji pfiemohla netrpûlivost a zvûdavost, zavfiela okénko a z komÛrky pfiebûhla pfies úzk˘ dfievûn˘ mÛstek do hradního paláce. Jak drobn˘mi krÛãky spûchala po dlaÏdicích chodby, oz˘val se ozvûnou klapot jejích botek. A tu profiízl ticho chodby pronikav˘ Ïensk˘ v˘kfiik. Zarazila se, zÛstala stát. Vidûla, jak z matãina salonu vy‰li dva muÏi – byli to zfiejmû ti, které spatfiila pfiijíÏdût pfied krátkou chvílí na koních. Minuli ji bez pov‰imnutí. Je‰tû se za nimi ohlédla a pak se rozbûhla ke dvefiím matãina pokoje. NeÏ stiskla kliku, na chvíli zaváhala. Matka nesná‰ela, kdyÏ k ní nûkdo vstoupil bez zaklepání. Tentokrát se v‰ak Polyxena rozhodla poru‰it pfiíkaz a otevfiela ti‰e dvefie. Místnost se utápûla v ‰eru. Svítily tu jen olejové lampiãky na stûnách pokryt˘ch bohat˘mi tapiseriemi. Na podlaze leÏely tlusté turecké koberce, jeÏ tlumily kroky. U jedné stûny stál pfiíborník vykládan˘ slonovinou s majolikov˘m servisem zdoben˘m rodov˘mi znaky Pern‰tejnÛ a MendozÛ, kter˘ dal vyrobit Vratislav z Pern‰tejna italsk˘mi mistry k jejich svatbû. Stranou stál klavichord, na kter˘ matka obãas hrávala, u stûny za ním pak svatební truhla s bohatû zlacen˘mi fiezbami, inkrustacemi a intarziemi v Ïelvovinû a slonovinû. AÏ docela vzadu pod oknem spatfiila dívka matku, jak se s hlavou v dlaních opírá lokty o desku kabinetu na ‰perky a písemnosti. Zdálo se, Ïe vÛbec nevnímá její pfiíchod. „PromiÀte, matko, Ïe jsem vstoupila bez zaklepání,“ ozvala se ti‰e dívka. Teprve nyní zvedla Marie Manrique hlavu a pohlédla na dceru. Vy‰ívan˘m batistov˘m kapesníãkem si spû‰nû setfiela slzy z tváfií, jako by se za nû stydûla. Po jednadvaceti po12
rodech a dlouhém Ïivotû s Vratislavem z Pern‰tejna prozrazoval její obliãej s vysok˘m, hrd˘m ãelem a tmav˘ma oãima stále je‰tû stopy b˘valé krásy. Nemohlo b˘t pochyb o tom, Ïe Marie Manrique musela b˘t kdysi vá‰nivou mladou Ïenou a svého muÏe velice milovala, jak o tom ostatnû svûdãily právû ãetné porody. Koneãnû promluvila. „TvÛj otec zemfiel, Polyxeno,“ fiekla docela klidnû, aniÏ dala najevo jakékoliv dojetí. Slzy v oãích ji v‰ak zrazovaly. V Polyxenû jako by se krve nedofiezal. Mûla pocit, Ïe se ãas zastavil. To pfiece není moÏné, Ïe uÏ nikdy nespatfií ãlovûka, na jehoÏ pfiíchod se nedoãkavû tû‰ila. Vzápûtí si nejasnû uvûdomila, Ïe se stalo nûco, co zcela zmûní její dosavadní Ïivot. Znovu spatfiila slzy v oãích Ïeny, které byly hrdost a p˘cha nadev‰e. Vidûla matku, její vysoké ãelo, hluboké tmavé oãi, py‰né rty pevnû sevfiené, jak nehybnû hledí pfied sebe. Ani Polyxena uÏ nemohla potlaãit pláã a jiÏ se o to nepokou‰ela, zcela se poddala sv˘m citÛm. Vrhla se matce k nohám, poklekla, sloÏila jí hlavu do klína a propukla v náfiek. Ucítila ve vlasech matãinu ruku. Takov˘ projev nûhy byl u ní zcela neobvykl˘ a jen dokazoval, o jak v˘jimeãnou jde situaci. Pak usly‰ela znovu matãin hlas. Znûl chladnû, zfiejmû uÏ se staãila ovládnout: „Je nedÛstojné plakat. âlovûk se musí postavit osudu s hlavou vztyãenou, tváfií v tváfi.“ A po chvíli je‰tû dodala: „Musí‰ uvûdomit své sestry o tom, jaké nás potkalo ne‰tûstí. A povolat sem svého bratra Jana z Nizozemí. Myslím, Ïe je u vojska právû tam.“ „A co Maxmilián?“ odváÏila se zeptat Polyxena. „Toho ponecháme v jezuitské koleji ve Vídni. V sedmi letech je je‰tû pfiíli‰ mal˘ na to, aby pochopil dosah toho, co se stalo.“ Tu noc nemohla Polyxena usnout, aÈ se o to pokou‰ela jakkoliv. Neubránila se vzpomínkám na chvíle, jeÏ strávila s otcem právû v posledních dvou létech svého dospívání, kdy 13
u sebe nacházeli navzájem stále vût‰í porozumûní. Vratislav z Pern‰tejna se doma pfiíli‰ nezdrÏoval. Jezdil po celé Evropû, od jednoho královského dvora ke druhému, s diplomatick˘mi nótami a dÛvûrn˘mi vzkazy císafie Maxmiliána, kter˘ v nûj mûl bezmeznou dÛvûru, a Polyxena se s pfiib˘vajícími léty tím více tû‰ila na jeho návraty. Byla na svého otce py‰ná. VÏdyÈ byl prvním ãesk˘m ‰lechticem, kter˘ byl pfiijat roku 1556 v Antverpách mezi rytífie ¤ádu zlatého rouna. KdyÏ se mu jednou odváÏila vyjádfiit svÛj obdiv, zavrtûl s povzdechem hlavou: „Nestalo se tak kvÛli m˘m zásluhám, ale spí‰ na pfiímluvu ‰panûlského krále Filipa.“ A pak pokraãoval: „Ví‰, co je zajímavé, Xeno?“ Tak ji oslovoval, kdyÏ spolu byli o samotû. „Jak ãasto hrají v Ïivotû slova daleko vût‰í roli neÏ ãiny. Co v‰e na nich záleÏí! Nûkdy mám takov˘ pocit, Ïe celé dûjiny církve jsou jen dûjinami slov! Ne nadarmo se doãteme v Bibli, Ïe na poãátku bylo slovo.“ Vzápûtí si poloÏil prst na rty, jako by se polekal toho, co právû fiekl, a dodal se spikleneck˘m úsmûvem: „Ale matce to nefiíkej!“ Nemusel se obávat, neboÈ podobné rozhovory Polyxena s matkou dosud nikdy nevedla. LeÏela nyní na lÛÏku s oãima upfien˘ma do stropu, kter˘ se ztrácel ve tmû, a v hlavû se jí stfiídal jeden obraz za druh˘m. Vidûla samu sebe jako desetiletou holãiãku, jak s ostatními dûvãátky sype o svátku BoÏího tûla z ko‰íãku na zem kvítka pfii prÛvodu kolem svatovítského chrámu, zatímco její otec jako nejvy‰‰í ãesk˘ kancléfi, jímÏ byl jmenován právû v roce jejího narození, tedy léta Pánû 1566, nese nebesa nad hlavou papeÏského nuncia. Ten rok se konala je‰tû jedna slavnost, která utkvûla Polyxenû v pamûti. Vratislav z Pern‰tejna pfiekládal z nûmãiny do ãe‰tiny podûkování Rudolfa ãesk˘m stavÛm, kdyÏ mu oznámili, Ïe ho pfiijímají za ãeského krále. A coÏ teprve ta korunovace ve svatovítském chrámu! Matka ji nejdfiíve odmítala vzít s sebou, ale nakonec jí na otcovu pfiímluvu vyhovûla a Polyxena byla na vrcholu blaha. Mohla nechat oãi na slavnostních róbách, do nichÏ byly obleãeny dámy sedící na tribunách, které byly 14
ve svatovítském chrámu narychlo postaveny. Ornáty církevních kníÏat, biskupÛ a arcibiskupÛ záfiily zlatem a drah˘mi kameny. Na devítileté dûvãátko v‰echna ta nádhera mohutnû zapÛsobila. Arcibiskup Brus z Mohelnice podal Rudolfovi královské Ïezlo a jablko a nejvy‰‰í praÏsk˘ purkrabí Vilém z RoÏmberka vloÏil mladému muÏi na hlavu královskou korunu. Polyxena sebou trhla, jak se polekala, kdyÏ pak zaznûlo hlasité troubení rohÛ, trub a bubnování. Byla jen trochu nespokojená, Ïe nevûdûla, jaké to dary pfiinesli novû zvolenému králi vyslanci papeÏské kurie, ‰panûlského krále a Benátské republiky. Jako by to v‰echno, co vidûla a zaÏila v dûtství, poznamenalo cel˘ její Ïivot… Brzy si zaãala uvûdomovat, co znamená b˘t dcerou tak vysoce postaveného muÏe, jehoÏ bohatství se zdálo nevyãerpatelné. Matka rozhazovala pern‰tejnské jmûní pln˘mi hrstmi, byla nejvût‰í mecená‰kou katolické církve v âechách, hlavnû pak jezuitÛ. Nezapomínala ani na své nenasytné ‰panûlské pfiíbuzné a tûm se zdálo, Ïe studna, z níÏ pfiitékají pern‰tejnské peníze, je bezedná. Otce matãina marnotratnost nijak neznepokojovala, miloval pfiepych a okázalost stejnû jako ona, coÏ bylo dÛsledkem jeho ‰panûlského pobytu. Rád se obklopoval krásn˘mi vûcmi, drah˘mi tureck˘mi koberci, italsk˘mi tapiseriemi a ‰panûlsk˘m nábytkem i knihami a obrazy. Není divu, Ïe na takov˘ zpÛsob Ïivota nestaãily ani jeho nemalé pfiíjmy tajného císafiského rady. Bylo to právû pfied odjezdem do Aug‰purku na fií‰sk˘ snûm, kdyÏ si v jedné z tûch vzácn˘ch chvilek, které tak rád trávil s Polyxenou, povzdechl: „Já nemám, Xeno, bohuÏel, takového obchodního ducha, jako mûl mÛj dûd Vilém z Pern‰tejna. Ten majetek hromadil, a já ho utrácím. A kdyÏ vበdûd Jan umíral, fiíkal nám, sv˘m synÛm: ‚NedopusÈte, aby byl Pern‰tejn prodán, n˘brÏ aÈ se na Pern‰tejnû vÏdycky staví. Nebude-li co stavût, nechÈ se bofií a zase staví.‘ A já jen prodávám jeden majetek za druh˘m.“ ·estnáctiletá Polyxena mlãela, ale uÏ dávno si pov‰imla, Ïe se pern‰tejnské jmûní jaksi zmen‰uje, a s ním i nadûje na 15
její vûno. Je‰tû ‰tûstí, Ïe tu byl císafi Maxmilián II., kter˘ pomohl svému vûrnému pfiíteli tím, Ïe mu dal do zástavy litomy‰lské panství… Polyxenû se zdálo, Ïe události, které pak následovaly, probíhají jedna za druhou s tak pfiekotnou rychlostí, Ïe si je nestaãila ani uvûdomovat. Dva páry vraníkÛ pfiitáhly na hradní nádvofií pohfiební koãár a na nûm rakev s ostatky Vratislava z Pern‰tejna. Kola protivnû skfiípala na kamenné dlaÏbû. Smuteãní prÛvod putoval z hradu do Doubravníku, kde mûla b˘t v kostele Pov˘‰ení svatého KfiíÏe uloÏena rakev do rodinné hrobky. Nesli ji ti nejv˘znamnûj‰í muÏi z celé zemû: Vilém z RoÏmberka, Adam z Hradce, Vratislav Hasi‰tejnsk˘ z Lobkovic a VratislavÛv zeÈ Albert z Fürstenbergu. Matka kvílela, spínala ruce k nebi, jako by v nejhlub‰ím zoufalství omdlévala, a Polyxena s Fürstenbergovou manÏelkou AlÏbûtou, která pfiijela aÏ z dalekého nûmeckého mûsta Donaueschingenu v lankrabství Baar, ji sotva staãily zachytit, kdyÏ se jí podlomily nohy. Polyxena toho vyuÏila, aby jí po‰eptala: „Tvrdila jste, Ïe ranám osudu má ãlovûk ãelit s hrd˘m ãelem a hlavou vztyãenou.“ A matka kupodivu docela zfietelnû odpovûdûla: „Slu‰í se to, oãekávají to od mû.“ A dala se znovu do pláãe a náfiku. Takov˘ tyjátr, pomyslela si Polyxena. Vcházeli do kostela postranním vchodem, neboÈ kostel nebyl dosud dokonãen a vûÏ se zvonicí uzavírala jen dfievûná nástavba. Tóny varhan se odráÏely od klenby a za jejich zvuku byla rakev uloÏena do krypty pod hlavní lodí a presbytáfiem. Sestra Johana nedorazila ze ·panûlska vÛbec, poslala jen soustrastn˘ dopis, a bratr Jan pfiijel z Nizozemí aÏ dva dny po pohfibu. Marie Manrique ho okamÏitû povolala do svého salonu. „Uvûdomuje‰ si, Ïe jsi odnynûj‰ka jedin˘m pánem a dûdicem pern‰tejnského rodu a jeho statkÛ?“ otázala se stroze. „A co Maxmilián?“ namítl nesmûle mladík. „Tomu je urãena knûÏská dráha. O tom je uÏ dávno roz16
hodnuto. Uvûdomuje‰ si, co to znamená, b˘t nejstar‰ím z rodu?“ zeptala se znovu matka. „Ano,“ hlesl Jan se sklonûnou hlavou. Polyxenû ho bylo líto. Vidûla na bratrovi, Ïe je v úzk˘ch a Ïe je mu rozhodnû lépe mezi vojáky neÏ pfied inkvizitorsk˘m pohledem své matky. „Znamená to, Ïe bude‰ mít nejen velká práva, ale i velké povinnosti, hlavnû se správou majetku, která bude teì leÏet zcela na tv˘ch bedrech. A bude tvou povinnosti postarat se o jeho rozkvût!“ pokraãovala matka neúprosnû. Jan se nadechl a zvedl hlavu. SnaÏil se vypadat muÏnû, dospûle, ale pro Polyxenu nebylo obtíÏné odhalit, Ïe to v‰e jen pfiedstírá. „MÛÏe‰ se na mû, matko, ve v‰em spolehnout!“ odpovûdûl pevnû. A jeho odhodlání bylo tentokrát nefal‰ované.
2. Za rok po své smrti byl Vratislav z Pern‰tejna pfievezen do Prahy a uloÏen v chrámu svatého Víta pod honosn˘ náhrobek z tmavého mramoru. Marie Manrique de Lara se brzy vzpamatovala ze svého bolu nad ztrátou manÏela a byla rozhodnutá vést stejnû honosn˘ a nákladn˘ Ïivot jako dfiíve. V Pern‰tejnském paláci, jenÏ se svou nádherou mohl smûle mûfiit i s PraÏsk˘m hradem, se scházela vybraná spoleãnost ‰panûlsk˘ch krajanÛ hostitelky v ãele se ‰panûlsk˘m vyslancem Guillénem de San Clemente. Byl to uÏ star‰í, nicménû nesmírnû vzdûlan˘ muÏ, pÛvodem z katalánské Barcelony. Polyxena byla jednoho dne svûdkem jeho rozmluvy s matkou. „Nedávno jsem se setkal se zajímav˘m mlad˘m muÏem. Vrátil se právû z cesty do Persie a vyprávûl o té zemi nesmírnû poutavû.“ Polyxenina matka zbystfiila pozornost, neboÈ ji v poslední dobû zaujala kaÏdiãká zmínka o mlad˘ch muÏích. Mûla 17
