LARA – DÍVKA Z PLANETY OAZA 1. Lara skončila studium na tom, čemu se na Zemi říká „gymnázium“ ve mě stě Aharp na planetě Oaza. Právě se chystá na povinnou půlroční praxi mimo domovskou planetu. (Vybrala si Třetí planetu Sluneční soustavy a obory Lidské vztahy a Oblékání.) Maminka Kýry právě shromážďuje dcerce věci na cestu, tatínek Koro v yhledává na oazském Internetu všechny údaje o Třetí planetě, sestřička Mingi pendluje mezi nimi a trochu závidí Laře, že už je velká a pojede do kosmu. Její létající psík Bonži se nudí, snaží se tedy o zábavu s Lařiným dráčkem Buby, ale ten – snad proto, že patří velké Laře – Bonžiho trochu přehlíží. „Tak tohle je zajímavé!“ řekl Koro udiveně. „Pamatujete se, děvčata, na n ašeho prapředka Tars Tarkase?“ „No jistě, tati,“ odpovídá horlivě pětiletá Mingi a začne bez chyby odříkávat: „Byl to slavný jeddak Zelených Marťanů, přítel samotného Johna Cartera. Jeho vnuk byl potom velitelem výpravy, která začala osídlování Oazy a byl to náš prapradědeček.“ „Dobře to umíš, Mingi. Ale mně jde o něco jiného,“ navázal Koro. „Vadilo mi, Laro, že sis vybrala planetu, kde mají lidé dvě ruce a budou se na tebe dívat jako na nějakou zrůdičku. – A tady jsem teď našel, že na Zemi mají knížky právě o Marsu, Johnu Carterovi a Tars Tarkasovi. Tak že už znají, alespoň z vyprávění, lidi se čtyřma rukama.“ „Tati! Říkáš, že tam mají jen dvě ruce??“ ozvala se ohromeně Mingi. „Všichni?? Jak jim to může stačit? Jak s tím vůbec mohou žít?“ „Počkej, Mingi, o tomhle někdy jindy!“ přetrhl Koro její lamentaci a pokračoval: „Tohle si, Laro, dobře zapamatuj, může se ti to moc hodit: Edgar Rice Burroughs – Pozemšťan vojevůdcem na Marsu. Až tam přijedeš, nejdřív zkus v nějaké knihovně najít tuhle knížku, abys měla doklad o svém – původu pro tamější obyčejné lidi.“
2 Lara se zájmem naslouchá, ale nepřestává se přitom oblékat. Dnes přev ažuje fialová barva, dobře odpovídající jejím fialovým očím s černými panenkami a její svítivě fialové rtěnce. Fialové tričko a fialová sukně mají žluté lemování, přes fialové elasťáky též žluté lemování a fialové měkké elastické boty s tenkou žlutou (jak jinak!) podrážkou. A na hnědých vlasech žluté čelenka. – Mingi se ta kombinace tuze líbí, je na šestnáctiletou sestru téměř pyšná, těší se, až její mikádo po uši doroste, jako Lařino, po ramena. Maminka Kýry dosud mlčky snášela věci a teď se poprvé ozvala: „Počítáš s tím, Laro, že Buby tady zůstane?“ Lara úplně ztuhla. „Jak to? Proč??“ vysoukala ze sebe. Táta Koro se jen uchechtl. „Takhle se ptá skoro dospělá absolventka? Př ijet na Třetí planetu se zeleným dráčkem s fialovými bodlinkami – z toho by se zbláznil nejdřív Buby a hned po něm tamější obyvatelé! Postačí jim tvoje čtyři ruce!“ Lara poměrně rychle pochopila a smířila se s tím. Mingi naproti tomu pocítila velikou radost, že jí tu místo sestry zůstane alespoň její dráček. Do večera probírali, co vše bude zapotřebí před odjezdem a hlavně po př íletu na Třetí planetu, a potom všichni usnuli, jako by je do vody hodil.
=== Ráno po snídani si Lara opět oblékla svůj fialovo-žlutý komplet, rozloučila se s Bubym i Bonžim a nastoupila s rodiči a sestrou do rodinného vozidla zvaného Kebuoz. Na kosmodromu Enyzur zahlédla několik spolužaček, mířících také do Sl uneční soustavy, proto se už jen roztržitě rozloučila s rodinou a pospíchal do kosmoletu. Rodiče trochu dojatě hleděli za mizící raketou, Mingi se těšila domů, na své dva svěřence.
/16.7.1999/
2. Cesta do Sluneční soustavy byla dlouhá, skoro dva týdny. Lara bohužel b rzy zjistila, že už nemá s dosavadními spolužačkami o čem mluvit. V kosmoletu se samozřejmě počítalo s potřebou zábavy pro cestující, byly tu knížky, televi-
3 ze (pro srozumitelnost zůstaňme u pozemských názvů), ale pro Laru to bylo málo. Nějaký čas věnovala kreslení, ale stále častěji se vydávala do všech d ostupných koutů kosmoletu, prohlížela všechna možná zařízení a vyptávala se ochotných členů posádky na jejich funkci. Jednou se tak dostala až ke skladišti, obvykle dobře zamčenému. Tent okrát však její nový známý, stevard Slook, právě odemkl, zvedl jakousi kovovou nádobu a chystal se vstoupit. Uviděl Laru, usmál se na ni a volnou třetí rukou jí ukázal, aby přišla blíž. Ještě rychle mrkl doleva -doprava a zašeptal: „Pojď se na něco podívat! Tos asi ještě nikdy neviděla.“ Vešli, chvíli kráčeli mezi kartony, narovnanými až do stropu, až došl i do zadní části. Slook ukázal „Tady se zastav a dobře se dívej!“. Odhrnul velký z ávěs – a Lara vyjekla leknutím. Dívala se na velkou klec z pevných tyčí a v ní velikou zmuchlanou jasně modrou hromadu něčeho tuze podivného. Najednou se to pohnulo, jakoby protáhlo a velice zhluboka zavrčelo či zabručelo. A už na Slooka a Laru hleděly krvavé oči v kulaté kolozubé hlavě a na druhé straně začal tlouci do dna klece dlouhý ocas s něčím podivným na konci. Lara byla vcelku statečná dívka, ale teď pocítila strach. „ Co to je…“ zašeptala a chytila Slooka za čtvrtou ruku. „Jen klid, Laro! jsme dost daleko, klec je pevná, ničeho se neboj!“ Přitom Slook vytáhl zpod klece jakousi podlážku, otevřel svou nádobu a kladl na podlážku kusy masa. Přitom pokračoval: „Jméno to – aspoň co já vím – nemá. Je to prostě modrá šelma, tuze nebezpečná hlavně tím vystřelovacím jedovým trnem v ocase. Žije v pralesích kolem oazského rovníku, ale už je jich prý asi posledních dvacet. Proto se divím, že jednu posílají na Třetí planetu. K čemu asi, co myslíš?“ Dořekl a zamanipuloval otáčecím turniketem, takže potrava se ocitla v kleci a modrá nestvůra se k ní přiblížila a začala žrát. „Je to zzzlé?“ drkotala Lara a zdálo se, že za okamžik ut eče. „Těžko říct,“ odpověděl Slook, „mně připadá spíš smu tná a jako nemocná. Už proto se divím, že ji poslali na takovou cestu.“ Lara se – už odvážněji – znovu pozorně podívala do modré ‚tváře‘. Tvor přestal hltat a stejně pozorně hleděl na novou příchozí. A náhle Lařin strach zcela zmizel a divoký výraz modré šelmy se změnil. Slook to pozoroval s malým úsměvem. – Ve zbývajících dnech cesty Lara už nevynechala jediné krmení. Vzniklo tu jakési němé kamarádství, dosti ovlivněné Lařinou l ítostí nad
4 samotou modrého tvora. „A teď ho odvážejí pryč z naší Oazy! Do smrti už bude sám!! To je ale surovost!!!“ Modrý tvor jako by cítil nebo vnímal Lařiny myšle nky a brzy se zdálo, že se na její přítomnost těší. Tak se alespoň vyjádřil Slook, který z toho měl zřetelnou radost. V dalším vyprávění se už s modrou šelmou nesetkáme, proto si už teď povězme její další osudy, které se sama Lara dověděla až o několik let později: jednu ze zbývajících oazských modrých šelem ohroženého druhu si vyžádalo vědecké pracoviště ZOO v Clevelandu. Přálo si výslovně samičku, a to samičku březí. – O půl roku později se také narodila dvě zdravá mláďata. Vědci jim – jako předtím jejich matce – opatrně odoperovali jedové vystřelovací trny, stali se z nich tedy – jako z jejich matky – dobromyslní hraví tvorové, na něž se jezdili do Clevelandu dívat miliony turistů z celé Země i blízkých planet. Když Lara (od malička veliká milovnice zvířat) později pracovala mimo jiné také v oazském Úřadu pro ochranu přírody, velmi se zajímala o další osud té své podivné ‚kamarádky‘. Největší radost měla z toho, že modrá není sama. Nyní však Lara tohle všechno ještě nevěděla, proto jí čtrnáctého dne bylo skoro líto, že dlouhá cesta končí. Smutně řekla modré šelmě „Měj se dobře, kámoško!“, Slookovi řekla „Snad za půl roku na shledanou!“ a vystoupila na pevnou zem kosmodromu na mysu Kennedy.
/25.7.1999/
3. Okamžitě se objevil muž ve světlém obleku a představil se jako zmocněnec Meziplanetárního ústavu. Ani maličko nedával znát údiv nad čtveřicí rukou své nové svěřenkyně. Uvítal ji na Zemi a odvedl k letadlu. Na new-yorském letišti pak se nasvačili a už kráčeli k dalšímu letadlu, směr Praha. Teprve nyní Lara docenila své „spací“ kurzy hlavních jazyků planety Země, které předtím, cestou z Oazy, považovala za zbytečné; hovořila se zmocněncem tak běžně jeho angličtinou, jako by to byla její rodná řeč. Protože byla správně zvědavá, vyptávala se po celou další cestu na všechno možné, takže její společník si upřímně oddechl, když vystupovali v Ruzyni. Odevzdal návštěvnici z vesmíru svému českému kolegovi, rozloučil se s oběma a spěchal zpět do odletů. Čeština šla Laře stejně dobře, rychle se tedy domluvila i s pražským zmocněncem, který si přál, aby mu říkala prostě „Bobane“. – Nemůžeme popisovat a
5 opakovat jejich rozhovory, bylo by to sice zajímavé, ale příliš dlouhé; musíme se omezit na prostý děj. Tedy: Boban zavezl Laru do hotelu Savoy a dohlédl na její ubytování. Vysvětlil jí všechno potřebné, jak zacházet se zařízením pokoje i koupelny. „Kdyby něco nebylo jasné, stačí zaklepat na zeď, budu bydlet ve vedlejším pokoji.“ Večeřeli brzy, protože potom už na ně čekali v televizi, aby celý národ viděl zajímavou návštěvnici. Boban jí potom vesele řekl: „Aspoň na tebe nebudou v příštích dnech všichni čumět jako telata na nová vrata!“ – Delší chvíli ovšem musel objasňovat pojmy čumět, tele, vrata, ale zvládl to na jedničku. – Neměl, bohužel, docela pravdu: je už českým národním zvykem vejrat na všechno neobvyklé trapně vlezle a vést při tom hloupé řeči! Právě toto patřilo potom mezi Lařiny méně příjemné vzpomínky na Třetí planetu. Nazítří se Lara rozhodla své studijní téma Lidské vztahy prozatím odložit a začít Oblékáním. Boban trochu telefonoval, zjistil, že v Národním divadle nejsou právě vhodné podmínky, a vymyslil a domluvil pro Laru za ‚pracoviště‘ divadlo Na zábradlí. Hned se tam vydali, byli náležitě uvítáni a dovedeni do nové zkušebny na místě staré půdy. (Zase by bylo dlouhé líčit to krásné místo, plné různých koutů, zábradlíček, schodů a schůdků, balkonků a velikých stře šních oken.) Třebaže to tam lákalo ke hře na schovávanou, čekala práce! Po hercích ani památka – divadelní prázdniny byly právě v polovině, takže garderobiérka, vedoucí krejčovny, maskérka a jejich pomocnice měly dostatek času a také nadbytek zájmu o mimozemšťanku, která se jim včera v televizních novinách tak líbila. Nejprve si Laru pečlivě ofotografovaly a natočily na video a potom ji s eznamovaly se všemi možnými kostýmy, historickými, současnými a fantasti ckými, kolik jen jich může obsahovat taková divadelní garderoba už přes čtyřicet let budovaná. Zkušebna se měnila v módní salon, šest žen v modelky. Citelně tu scházeli muži, musel tedy zapracovat Boban: rychle se měnil z mnicha na rytíře, z ministra na žebráka, z krále na veksláka. Komicky přitom otáčel oči k šikmému stropu, ale bylo znát, že ho to náramně baví. Lara sama byla z této převlékací zábavy vyřazena. Ne, že by neměla chuť dělat také manekýnu, ale její druhý pár rukou byl překážkou nepřekonatelnou. O to pilněji tedy kreslila a psala si popisky. Více se mohla zapojit, když přešly
6 do maskérny a mohla si vyzkoušet rozličné šminky, jiné účesy vlastních vlasů a paruky, jichž tam měli nepočítaně. V rámci studijného tématu se neomezili na divadelní prostředí; Lara šla s Bobanem a třemi novými kamarádkami na skutečnou módní přehlídku, chod ila s nimi po obchodních domech a speciálních prodejnách, všude všechno pe člivě ukládala do paměti. Byla ráda, že je tady a zároveň se už tuze těšila, jak to všechno bude vykládat Mingi a rodičům.
/5.8.1999/
4. Spíše mimoděk, než záměrně, stačila Lara při této pestré činnosti věnovat se také druhému tématu Lidské vztahy: pozorovala Pozemšťany, jejich chování a projevy, často o tom rozprávěla s Bobanem, který byl vůči „svým“ až překvapivě kritický. Probrali bezohledné počínání některých automobilistů, kritizovali opilce, posmívali se chování některých turistů, všímali si nepořádku, smetí na ulicích, omšelých budov. Lara srovnávala, líčila Bobanovi rozdíl těchto věcí na Oaze – a opět si psala mnoho poznámek, aby i o tomto všem dokázala pak doma souvisle hovořit. Stále měla v paměti radu tatínka Koro, týkající se té tajemné knihy o Marťanech. Boban obtelefonoval různé knihovny, ale – nic! V knihkupectví Paseka objevil knihu „Šílený vědec na Marsu“ autora Burroughse, koupil ji tedy a pečlivě s Larou prolistoval. Zase nic! Žádný z obrázků nic nepřipomínal. Pak se Boban dověděl, že v Národní knihovně mají alespoň po jedné všechny knížky, které vyšly snad už od začátku století. „Poslední pokus!“ řekli si a vydali se do Klementina. „Já už to vlastně nepotřebuju,“ uvažovala Lara nahlas, „tatínek to myslel jako nějakou mou - - legimitaci…“ „Legitimaci,“ opravil ji Boban. „… ale já tady už vlastně nic takového nepotřebuju. Ale hrozně by mě to zajímalo.“ - Dověděli se, že ty knížky vyšly ve dvacátých létech, kdy ještě nebyl sy stém „povinných výtisků“, takže nemají to tu. Ale knihovník náhodou ví o něj akém podivínovi (další slůvko, které Lara neznala), který má toto první v ydání, asi už poslední dochované výtisky.
7 Dostali adresu, naštěstí pražskou (kdyby to znamenalo jet někam na Os travsko, byli by to asi vzdali rovnou – a možná ke své škodě!), poděkovali a vydali se tramvají 18 na místo, zvané Petřiny. Ten dům stál právě proti knihovně a Boban to považoval za dobré znamení. Nemýlil se. Brýlatý podivín, který jim přišel otevřít, nevyhlížel nijak nebe zpečně. Pouze bručel, ale návštěvníci brzy pochopili, že to je už prostě jeho vlastnost. Lařiny dvě ruce navíc jej nijak nepřekvapily. Přinesl hostům miner álku a zeptal se, co si přejí. Jakmile se to dověděl, rozesmál se a okamžitě přinesl pět menších knížek s pestrými obrázky na deskách. Lara začala listovat. První obrázek, druhý, tř etí. Zastavila se, zamyslila, vrátila se na začátek knihy, začala číst. Hos titel (jmenoval se Dušek) pokynul zmocněnci a odvedl ho do vedlejšího pokoje. Asi po půlhodině tam za nimi přišla Lara a se smíchem začala mluvit: „Už to mám! Ty obrázky kreslil ten, kdo se jmenoval J. Čutta. Píše se tam o Johnu Carterovi, ale Čutta musel být d r u h ý m pozemšťanem na Marsu!“ „Ale, ale! A proč to?“ zeptal se Dušek. „Protože si nějak popletl to, co na Marsu určitě musel v i d ě t !“ odpověděla s jistotou. „ – A co to je?“ „Podívejte se, jak nakreslil zelené marťanské bojovníky! Všude jin de jsou rudí nebo žlutí, všichni mají obličeje jako my. Ale tihle jeho zelení mají obličeje jako zlá modrá šelma, i s těmi kolozuby! Já ji znám.“ A krátce jim popsala svou ‚modrou kámošku‘ z kosmoletu. - Než se stačil Boban důkladně vynadivit a Dušek dostatečně vychechtat, ozval se v předsíni zvonek. „Okamžik!“ řekl Dušek a odešel. Zakrátko vešly do pokoje dvě dívky. Mladší a starší, ale ne o mnoho. Host itel za nimi už ve dveřích oznamoval: „Moje dcera Hanka, moje vnučka Terezka. Slečna Lara z planety Oaza, její průvodce pan Boban z planety Země.“ Potom jen spokojeně pozoroval překvapené pohledy tří děvčat. Po náležité pauze na údiv Hanička prohlásila: „Odkud že jsi? Čtyři ruce mají přece v celém vesmíru jen zelení Marťané!“ Zkrátka: Hanička už za úplného mlada ráda četla o Johnu Carterovi a právě dokázala, že si pamatuje. Terezku jaksi nikdy nic nadlouho nevyvede z klidu, i
8 stalo se, že za několik minut Dušek znovu pokynul Bobanovi, ale jejich odchod žádná z dívek obou planet ani nepostřehla. Když se muži za půl hodiny vrátili, slyšeli jen „… a půjdeme zrovna. Na co čekat?“ Boban se zarazil. „Kam chcete jít?“ „No přece k nám. Za chvíli přijde táta, takže Lara ještě dnes pozná celou rodinu,“ odvětila Terezka. „Ale to není možné! Dnes musíme ještě, Laro, do pla netária. Čekají nás v šest,“ pokazil trochu Boban hotový plán dalších meziplanetárních kontaktů. V dalších minutách si dívky upřesnily, že Lara bydlí jen pár kroků od nich, že tedy zítra ve čtyři si ji v Savoyi vyzvednou a to i s Bobanem. „Hezký! Já jsem asi nejspíš vosk!!“ zavrčel děda. „Nevyzvednete! Já sám osobně je k vám přivedu. To tak! Kdo vlastně před těmi třiapadesáti léty koupil ty marťanské knížky? – A teď byste mě nechaly venku??“ Všechno bylo domluveno, Boban naposledy mrkl na hodinky a už se zv edali.
/5.8.1999/
5. Nazítří tedy děda Dušek zavedl Laru a Bobana do toho starého a krásného domu vedle Černého vola. Byla to Lařina první návštěva pozemšťanské d omácnosti, proto si všechno podrobně prohlížela, vyptávala se a porovnávala jednotlivé věci a zařízení se svým teď tolik vzdáleným domovem. Seznámila se s papouškem Lorinkou a oběma hodnými šelmami Kulaťákem a Hranaťákem. Velmi pečlivě si prohlédla počítač táty Janiše. (Zde se musíme zmínit o tom, že doma na Oaze Lara mimořádně obratně ovládala všechny přístroje podobného druhu.) Terezka jí byla stále v patách, ochotně odpovídala na všechny otázky, jen jednou se maličko zaškaredila a odvedla řeč jinam – ve chvíli, kdy Lara chtěla informace o škole všeobecně a o Terezčiných studijních úspěších zvlášť. Co o tom Laře řekl děda, Terezka neslyšela, protože právě v té chvíli zazvonil její kamarád Ondra. Tentokrát ho však rychle odbyla a už byla zpátky. O škole se už naštěstí nemluvilo. Zase bohužel nemáme čas popisovat podrobnosti této návštěvy ani všech následujících setkání. Jen letmo se můžeme zmínit o úspěchu česnečky táty Petra a brambor s Nivou maminky Haničky při této první večeři, nebo o tátově
9 sýrové pomazánce nebo mámině číně. Jedna epizoda však opravdu stojí za podrobnější vylíčení: Asi při páté návštěvě Lary a Bobana u Janišových přišla řeč na to ustavi čné nepříjemné očumování čtyřruké mimozemšťanky, ať přijde kam přijde. Třebaže ji Pražané viděli nejméně dvakrát týdně na obrazovce ve zprávách, repo rtážích a besedách, pořád na ní viseli očima a vedli při tom řeči obvykle dosti pitomé a nevychované. Lara si teď Haničce posteskla a hostitelka dostala nápad. Poslala manžela se zmocněncem dolů na pivo, s Terezkou začala probírat svou zásobu látek, potom připravila šicí stroj – zkrátka: za hodinu byly nové šaty pro Laru prakticky hotové. A jaké šaty! – Celý vtip byl v tom, že Lara, krásně štíhlá, připažila dolní ruce, oblékla si nové šaty, udělané tak, že dolní ruce nebylo ani vidět, zvláštní pásek je přidržoval k tělu proti bezděčnému pohybu. Horní ruce měly normální rukávy, takže Lara v těchto šatech byla k nerozeznání od normální člověčice. Hanička provedla ještě několik drobných úprav a poslala Terezku k Volovi pro pány muže. Boban Láru obhlédl ze všech stran a potom v dlouhém proslovu tak pochválil Haniččino švadlenské umění, že se tato až začervenala. Ale nejlepší pochvalu vyslovila sama Lara: „Tyhle šaty už budu nosit na Zemi pořád, pak si je vezmu s sebou, nejen na památku, ale jako vzor. Každý, kdo n apříště pojede z Oazy na Zemi, dostane takové šaty jako cestovní výbavu.“ === Lařin program na Zemi a v Praze byl velmi pestrý a časově náročný. Každou volnou chvíli pak trávila na Loretě u Janišových nebo s Terezkou na hřišti či na Petříně. Původně pomýšlela (po srdečném Terezčině pozvání a s předběžným souhlasem jejích rodičů) přestěhovat se ze Savoye k nim, ale nebylo to možné: podle předpisů musel být pozemský zmocněnec neustále v blízkosti hosta-mimozemšťana – a pro Bobana už v žádném případě místo v bytě Janišových nebylo. Jednou vzali Janišovi dokonce Laru s Bobanem s sebou na víkend do Hospříze. Zase by bylo mnoho k vyprávění (už reakce Denisy a Freda by vydala na dlouhý odstavec!), ale zmiňme se jen o jejich výletu k Velkému Klikovskému rybníku.
10 Lara už cestou vysvětlila ostatním, že koupání nezná – ona ani nikdo na Oaze, protože tam všechna voda je v podzemí, nahoře ani potůček. Velmi ji tedy zajímalo pozorovat ostatní při koupání, ale sama se neodvážila ani po ve lkém přemlouvání zkusit to také. Zaznamenejme ještě jednu zajímavou příhodu: jednou se stalo, že Terezka na chvíli odešla z pokoje a když se vrátila, slyšela, že Lara pohvizduje přesně Lorinčiným způsobem. Zastavila se u dveří a sledovala, jak se střídají, jako by si povídaly. Když Lara postřehla, že Terezka je zpátky, řekla: „Právě mi vypr avovala o Figarovi a o tom, jak se jí stýská.“ Terezka jen otevřela pusu dokořán a nevzmohla se na jediné slovo. O Figarovi se před Larou nikdy nemluvilo! Ona tedy opravdu dokáže s Lorinkou mluvit! Dny a týdny rychle ubíhaly. Terezka nechtěla ani pomyslit na to, jak brzy už Lara odletí, a snažila se raději zaznamenat si všechno možné o své podivuhodné kamarádce. Lara to nějak chápala a jednoho dne se posadila k počítači a nakreslila pro Terezku přesné podoby sebe, Mingi, Bubyho a Bonžiho. Potom ještě přidala věrnou podobu velké modré šelmy. To nám umožní v poslední kapitole uvést všechny podrobnosti o obyvatelích Oazy a doplnit je autentickými ilustracemi.
/17.8.1999/
6. Zde tedy máme originál Terezčiných záznamů: LARA je čtyřruká holka, která žije na planetě OAZA. Laře je 16 let. Lara váží 40 kg. Lara měří 162 cm. Lara má 4 ruce. Lara nosí mikádo po ramena. Lara má hnědé vlasy. Lara nosí: fialové minitričko se žlutým lemováním, žlutou čelenku, fialovou sukni se žlutým lemováním přes fialové elasťáky se žlutým lemováním a fial ové měkké elastické boty s tenkou žlutou podrážkou. Lara má velké dlouhé na konci zakroucené černé řasy. Lara má fialové oči s černými panenkami. Lara si maluje pusu svítivě fialovou rtěnkou. Lara má uši na konci do špičky, jako trolík.
11 Lara nosí náušnice z modrého diamantu na centimetrovém zlatém řetízku ve tvaru placaté spirály. Lara si maluje nehty svítivě fialovým lakem na nehty. Lara nosí na některém nehtu zlatý špičatý nehýtek s modrými diamantíky, na jehož špičce visí půlcentimetrový řetízek, který má na konci malého sloníka z modrého diamantu. Lara je hodná holka. Lara je milovnice zvířat. Lara má roztomilého malého tříletého zeleného dráčka s fialovými bodlinkami na zádech. Jmenuje se BUBY. Lara žije s rodiči a s malou pětiletou sestřičkou Mingi. -------------MINGI je čtyřruká holka z planety OAZA. Mingi je 5 let. Mingi měří 121 cm. Mingi váží 20 kg. Mingi má 4 ruce. Mingi nosí mikádo po uši. Mingi má třpytivě bílé vlasy. Mingi nosí: Svítivě oranžové minitričko se svítivě žlutým lemováním, svítivě žlutou čelenku, svítivě oranžové volné šortky se svítivě žlutým lemováním přes svítivě oranžové elasťáky se svítivě žlutým lemováním a svítivě oranžové, měkké elastické boty s tenkou svítivě žlutou podrážkou. Mingi má velké dlouhé na konci zakroucené černé řasy. Mingi má fialové oči s černými panenkami. Mingi má svítivě růžovou pusu. Mingi má uši na konci do špičky, jako trolík. Mingi nosí náušnice z oranžového diamantu ve tvaru měsíčku na centimetr ovém řetízku. Mingi si maluje nehty průhledným lakem na nehty s oranžovýma a žlutýma třpytkama. Mingi nosí na nehtech různé malé přívěsky z oranžového diamantu. Mingi je hodná holka. Mingi je milovnice zvířat. Mingi má malého létacího pejska. Jmenuje se BONŽI. Mingina maminka se jmenuje KÝRY. Mingin tatínek se jmenuje KORO. ------------BUBY je zvířátko (dinosauřík) Lary. Buby měří 60 cm. Buby váží 15 kg. Bubymu jsou 3 roky. Buby doskočí 175 cm vysoko a 30 m daleko. ------------BONŽÍ je zvířátko (létací pejsek) Mingi. Bonží měří 60 cm na výšku. Bonží měří 72 cm na délku. Bonží létá rychlostí 10 km za hodinu. Bonžímu jsou 3 roky. Bonží váží 15 kg. ------------Zlá modrá šelma – kolozubá, s jedovatým vystřelovacím trnem v ocase. -------------
12
Ostatní Lařiny zážitky na Třetí planetě, její návrat na Oazu a její další život, případně návrat na Zemi, to všechno by už naplnilo ne povídku, ale román. Teď na to nemáme čas ani místo, ale může se stát – bude-li si to všechno Terezka pamatovat, že o tom časem napíše sama a podrobněji… /Léto 1999/
Pozoruhodná shoda: Deník METRO 15.května 2000 přinesl tuto zprávu:
Miss Universe je z Indie. V klání 79 krásek z celého světa byla nejúspěšnější LARA DUTTOVÁ (21) Nejkrásnější ženou vesmíru je Indka. Kypr. Korunku Miss Universe 2000 získala v sobotu ve finále 49.ročníku mezinárodní soutěže na ostrově Kypru jedenadvacetiletá Miss Indie Lara Duttová. /…/ Korunku „nejkrásnější ženy vesmíru“ převzala Duttová, která studuje ekonomiku na unive rzitě v Bombaji, před zraky 1.500 diváků.
/Utajeno v hlubinách PC do 10.6.2013/
