NEJVĚTŠÍ ZABIJÁCI NAŠÍ PLANETY
NEJVĚTŠÍ ZABIJÁCI NAŠÍ PLANETY Mnoho různých zvířat může být nějakým způsobem velmi nebezpečných pro člověka. V této kapitole se pokusíme najít ty druhy živočichů, kteří na celém světě každoročně způsobí nejvíce úmrtí. Možná budete překvapeni, že nejnebezpečnějšími živočichy naší planety nejsou dravé šelmy, jedovatí hadi, sloni a jiná velká zvířata či ostrými zuby vyzbrojené pirani a žraloci, ale v mnoha případech bývají ti největší zabijáci podstatně menší a nenápadnější. Největším zabijákem na Zemi je bezesporu komár. Tedy jen samičky komárů, které se musí napít krve, aby měly dostatek živin pro vývin svých vajíček. Komáří samička sosákem vstřikuje do tkáně sliny, které snižují bolest
štíry, pavouky a jedovaté druhy hadů. Z více než 1 700 druhů štírů může být pro člověka smrtelně nebezpečných jen asi pětadvacet z nich a počet jejich obětí se ročně odhaduje na dva až pět tisíc osob. Toxicita pavouků a zejména velkých druhů sklípkanů bývá v mnoha případech přeceňována a skutečně nebezpečných druhů mezi nimi není mnoho. Jedovatých hadů žije na zemi celá řada a v některých oblastech jsou poměrně běžní. V Americe najdeme prudce jedovaté chřestýše, korálovce a křovináře, kteří způsobí až několik tisíc úmrtí každý rok.
Komáři mají na svědomí nejvíce lidských životů
a zabraňují srážení krve, ale společně s nimi se do těla oběti dostávají choroboplodné zárodky. V tropických a subtropických zemích přenáší některé druhy komárů nebezpečná onemocnění, jako je malárie, žlutá zimnice, horečka dengue a mnohé další choroby. Odhaduje se, že komáři takto každoročně způsobí úmrtí až tří milionů lidí. Daleko za komáry zůstává moucha tse-tse, která přenáší spavou nemoc, na niž každý rok zemře okolo čtyřiceti tisíc lidí. Teprve za nimi se umístili různí jedovatí živočichové, mezi něž můžeme zařadit třeba
Štír tlustorepý patří mezi druhy, které jsou člověku nebezpečné
V Americe patří chřestýši mezi nejobávanější jedovaté hady
V Africe je nejnebezpečnější zmije útočná a levantská, kobra černokrká a mamba
Velké druhy zmijí jsou pomalé, ale nelze je v žádném případě podceňovat
11
SPECIALISTÉ NA EXTRÉMNÍ PODMÍNKY
SPECIALISTÉ NA EXTRÉMNÍ PODMÍNKY Většina živočichů dovede kratší dobu přežít i v méně příznivém prostředí, ale existují zvířata, která si ke svému životu vybrala ta nejnevhodnější místa na Zemi. V nepříznivých podmínkách množství živočišných i rostlinných druhů valem ubývá a ty zbývající jim musí být velmi dobře přizpůsobené. V hlubinách oceánů panuje věčná tma, obrovský tlak a nízká teplota, přesto zde žije množství různých ryb a dalších živočichů. Velehory obývají zvířata, která se musí vyrovnávat s takovými vlivy, jako je řídký vzduch, nízké teploty nebo vyšší úroveň ultrafialového záření. Na pouštích zase panují extrémní sucha, vysoké teploty a v polárních oblastech žije mnoho druhů zvířat, přestože zde teplota klesá hluboko pod bod mrazu. Zvířata dokážou žít i na úpatí podmořských sopek, v horkých pramenech nebo setrvávají celý život v podzemí. ledové pustiny pižmoň severní je typickým obyvatelem severských tunder a arktických stepí. Před silnými mrazy jej chrání dlouhá a velmi
ledních medvědů. V zimě má čistě bílé zbarvení, na léto se její srst zbarvuje do světle šedé, nahnědlé, někdy až černé barvy. Letní srst je mnohem kratší a řidší než zimní. Oproti naší lišce má kompaktnější tvar těla, kratší nohy i uši. Kvůli lovu pro kvalitní kožešinu se na některých místech stala vzácnou, ale často se pod názvem pesec chová i na farmách.
Pižmoň severní žije v oblastech za severním polárním kruhem
hustá srst. Žije v menších skupinách o deseti kusech, v zimě bývají stáda větší a mohou mít až okolo osmdesáti jedinců. Zajímavý je jeho obranný systém proti vlkům a dalším velkým predátorům, kdy se dospělá zvířata postaví zády do kruhu a mohutnými rohy brání uvnitř schovaná mláďata a slabší jedince, podobnou taktiku uplatňují i při sněhových vánicích. Liška polární má velmi hustou srst, která ji chrání v krutých mrazech
polární liška žije v okolí severního polárního kruhu, kde se živí hlodavci, ptáky a ptačími vejci, a nezřídka se spokojí i se zbytky po hostinách
Medvěd lední přečkává zimu v brlohu vyhrabaném ve sněhu
medvěd lední nemá na souši kromě člověka žádné přirozené nepřátele, ve vodě jej mohou napadat mroži nebo kosatky. Ze všech medvědů je nejvíce masožravý a jeho hlavní kořistí jsou tuleni. Číhá na ně u děr, kde se nadechují, nebo pomocí vynikajícího čichu vyhledává jejich doupata. Žije samotářsky, na svých potulkách se vydává daleko od pevniny a často se nechává unášet na kře nebo může překonávat i několikakilometrové vzdálenosti plaváním. 23
JAK DLOUHO ZVÍŘATA ŽIJÍ
JAK DLOUHO ZVÍŘATA ŽIJÍ Na otázku, jak je to s věkem a dlouhověkostí některých druhů zvířat, se pokusíme nalézt odpovědi v následující kapitole. Rozdílný bude určitě věk průměrný a nejdelší, jehož může daný živočich dosáhnout. Je to v podstatě stejné jako u člověka, který patří k nejdéle žijícím savcům. Ve vyspělých zemích se průměrná délka lidského života pohybuje mezi 65–75 roky a dožití se 90 až 100 let považujeme za velmi vysoký věk. Ale prokazatelně nejstarším člověkem byla Francouzka Jeanne Louise Calmentová, která žila 122 let a 164 dní, narodila se 21. února 1875 a zemřela 4. srpna 1997. Věk některých lidí se odhaduje až na 140 roků, ale bohužel v jejich zemích neexistují hodnověrné záznamy o datu jejich narození, a biblický Metuzalém se měl dožít dokonce celých 969 let.
U divoce žijících živočichů se věk zjišťuje jen velmi těžko, mnohem snazší je to u jedinců žijících v zajetí. Ale zde se zvířata díky lepší stravě i veterinární péči dožívají nejméně o třetinu až o polovinu vyššího věku než ve volné přírodě. slon indický se obvykle dožívá 60–70 let, což je nejvíce ze všech suchozemských savců.
Šimpanzi jsou blízcí příbuzní člověka a žijí až 50 let
okolo 18–20 roků a nejvyšší věk, kterého se mohou dožít, je kolem 25 let. Vyššího věku se dožívají medvědi, medvěd lední žije až 34 roků a medvěd hnědý 37 roků, ale výjimečně mohou žít až 40 let. Sloni jsou známí svou dlouhověkostí, výjimečně se dožívají i přes 70 let
Nejvyššího spolehlivě doloženého věku dosáhla slonice v zoo v Kalifornii, která se dožila 78 roků, ale některé nepodložené prameny uvádí věk u slonů i přes 85 let. Vysokého věku se dožívají i nejbližší příbuzní člověka, u šimpanze se uvádí nejvyšší věk okolo 50 let a u goril 50–60 let. Velké kočkovité šelmy, jako je lev nebo tygr, žijí průměrně 30
psi se obvykle dožívají 12–16 let, ale není to stejné u všech plemen, dá se říci, že malá plemena žijí déle než plemena velká. Nejvyššího věku se měl dožít australský honácký pes jménem Bluey, který se narodil v roce 1910 a zemřel v roce 1939, jeho věk byl 29 roků a 160 dní. Velmi často se používá výpočet, kdy se počet psích let násobí sedmi, a tak získáme číslo, které by mělo odpovídat věku lidskému. Takovýto výpočet je však velmi nepřesný, protože psi nestárnou stejnoměrně jako lidé, ale první dva psí roky odpovídají asi 25 letům
RYCHLOSTNÍ REKORDY V ŘÍŠI ZVÍŘAT
RYCHLOSTNÍ REKORDY V ŘÍŠI ZVÍŘAT Rychlost, kterou dokážou živočichové vyvinout, je velmi rozdílná a může se pohybovat od několika centimetrů za den až po 200 kilometrů v hodině. Jak rychle se zvíře pohybuje, záleží také na tom, zda se v klidu přesunuje na jiné místo či naopak utíká před predátorem nebo loví kořist a snaží se tak vyvinout maximální rychlost, které je schopno. Pštros nebo vidloroh dokáže běžet vysokou rychlostí poměrně dlouhou dobu, zatímco gepard se po několika stech metrech unaví, musí zastavit a delší dobu odpočívat. Na následujících řádcích se pokusíme nalézt ta nejrychlejší zvířata ve vzduchu, na souši i ve vodě, která obývají naši planetu.
Nejrychleji létajícím živočichem vůbec je sokol stěhovavý, který se střemhlav z velké výšky spouští na jiné ptáky a ve vzduchu na ně
Velmi dobrým letcem je i rorýs obecný
Vynikajícím letcem je i rorýs, který může vyvinout rychlost 180–200 km v hodině. Obvykle se však pohybuje mnohem pomaleji, kromě období hnízdění se neustále zdržuje ve vzduchu, kde dokonce i spí.
poštovní holubi běžně létají rychlostí okolo 60 km/h, při závodech však mohou vyvinout 90–100 km/h, za ideálních podmínek až 150 km/h a při střemhlavém letu jim bylo naměřeno téměř 200 kilometrů v hodině.
husy, kachny nebo albatrosi také dokážou létat rychlostmi okolo 100 km/h.
Ve vzduchu je nejrychlejším živočichem sokol stěhovavý
útočí pařáty s ostrými drápy. Při pronásledování kořisti dosahuje rychlosti okolo 185 km/h, ale někdy se udává až 300 km/hod.
Ve vodě je nejrychlejší mečoun obecný, který dosahuje až 120 kilometrů v hodině, jen o necelých deset kilometrů nižší rychlostí plave další mořská ryba plachetník atlantský. Na souši se s nimi může směle srovnávat nejrychlejší běžec naší planety − gepard. Jeho atletická postava s mohutným hrudníkem 39
ZVÍŘATA, KTERÁ NEVYMŘELA
tělo je kryto širokým plochým štítem a na konci těla mají charakteristický hrot, dosahují délky až šedesáti centimetrů. Na Zemi žili již před 400 miliony let. Vnějším vzhledem připomínají (hlavně v larválním stadiu) trilobity, kteří vyhynuli asi před Ostrorepi žili v mořích společně s dávno vyhynulými trilobity
Žraloci obývají naši planetu přes 400 milionů let
sklonku éry dinosaurů před 60–100 miliony let. Od té doby se příliš nezměnili, mají protáhlé nebo proudnicovitě tvarované tělo schopné rychlého pohybu. V tlamě mají ostré trojúhelníkovité zuby, které vyrůstají v několika řadách za sebou, a pokud ty z první řady vypadnou, ihned je nahradí zub z řady další. To je spolu s velmi silnými čelistmi schopnými vyvinout tlak až 3 000 kg na cm2 řadí mezi nejobávanější mořské predátory.
loděnky jsou mořští hlavonožci, kteří se začali vyvíjet již před 500 miliony let. V pravěkých mořích byly významnými predátory a některé druhy dorůstaly až 2,5 m. V současnosti žije jen šest druhů a největší z nich je loděnka hlubinná s délkou do 25 cm. Má spirálovitě stočenou schránku, která je rozčleněná přepážkami. Živočich obývá jen poslední z nich a ostatní, které jsou propojené sifonem, mu slouží jako hydrostatický orgán. Loděnka je může naplnit tekutinou a podle jejího množství buď ve vodě klesá, nebo stoupá. V moři se nejčastěji vyskytuje v hloubkách okolo tří set metrů.
ostrorepi jsou mořští bizarní klepítkatci, kteří jsou příbuzní např. pavoukům a štírům. Jejich
! MOŽNÁ
250 miliony let. Do současnosti přežívá při pobřeží jihovýchodní Asie a v Mexickém zálivu pět druhů ostrorepů. Známý je ostrorep americký žijící v hlubinách na písčitém dnu, kde se zahrabává. Při rozmnožování se ostrorepi vyskytují i na písčitých plážích, kde se za úplňku hromadně páří a kladou do písku velké množství vajec.
lilijice jsou podivně vyhlížející mořští živočichové připomínající spíše rostliny než živočichy. Mají dlouhou stopku, kterou se mohou přichytávat na dně, a kalichovité tělo s rozvětvenými rameny. Patří mezi ostnokožce, tedy do příbuzenstva ježovek, mořských hvězdic a sumýšů. Žijí na mělčinách, ale i v hloubkách do 6 000 m. Nejstarší skupina lilijic je známá už ze starších prvohor, do současnosti však přežila jen malá část z jejich původního druhového bohatství.
JSTE NEVĚDĚLI
…, že krokodýli jsou nejbližšími žijícími příbuznými dinosaurů, a tedy i ptáků, kteří se z dinosaurů vyvinuli. Jejich předci se na Zemi objevili už před 220 miliony let a druhy podobné dnešním krokodýlům jsou známé přes 80 milionů let. …, že kostlíni jsou primitivní skupinou ryb známou již z druhohor, dnes žijí jen v Severní a Střední Americe a v Karibiku. Největší je kostlín obrovský dorůstající délky až tři metry. …, že dva druhy listonohů žijí i u nás a řadí se mezi ohrožené druhy. Patří mezi korýše, vnějším vzhledem připomínají vyhynulé trilobity a na Zemi se objevili již před 200 miliony let. Také kostlíny lze zařadit mezi živé fosilie Krokodýli jsou ze všech zvířat nejblíže příbuzní dinosaurům i ptákům
57
NEJJEDOVATĚJŠÍ ŽIVOČICHOVÉ
Kobry patří také mezi prudce jedovaté hady
který vypustí do rány. Bez podání séra je téměř každé uštknutí smrtelné a smrt může nastat již do dvou hodin po pokousání. Zatímco jedovatých hadů je velmi mnoho, ze 4 500 druhů ještěrů je jich známo mnohem méně. Dříve byl mezi jedovaté druhy řazen jen varanovec bornejský a dva druhy amerických korovců. Korovci mají poměrně silný toxin, ale smrtelné případy otravy jsou velmi řídké. Jedové kanálky ústí při základnách zubů, a proto nebývá kousnutí většinou tak nebezpečné jako uštknutí hadem, který jed vpravuje přímo do tkáně. Dávka, kterou má korovec v zásobě, by stačila k usmrcení až pěti lidí. Teprve před několika lety se zjistilo, že i varani komodští, největší ještěři naší planety, jsou vybaveni dvěma jedovými žlázami umístěnými ve spodní čelisti. Dříve se předpokládalo, že bakterie žijící v tlamě varanů
Jedním z mála jedovatých ještěrů je korovec jedovatý
způsobí u poraněné kořisti sepsi a smrt. Dnes je prokázáno, že jejich toxiny snižují srážení krve a krevní tlak, což vede k šoku, velké ztrátě krve, bezvědomí a následně až k úhynu kořisti. Tu pak varani dohledají za pomoci vynikajícího
Nedávno se zjistilo, že i varan komodský je vybavený jedovou žlázou
čichu. Vědci předpokládají, že jedové žlázy se podaří prokázat u dalších druhů varanů, a tím se počet ještěrů vybavených jedovým aparátem ještě rozšíří. Nejjedovatější žábou světa je pralesnička strašná, dokáže vytvořit takové množství toxinu, které by mohlo usmrtit 20 000 myší nebo 8–10 lidí. Účinnou látku tvoří především alkaloid batrachotoxin patřící mezi nejprudší známé jedy a neexistuje proti němu žádná Toxin z jedné pralesničky strašné by mohl usmrtit až deset lidí
protilátka. Je asi patnáctkrát silnější než známý rostlinný jed kurare. Má nervově paralyzující účinky a vliv na srdeční činnost, člověka může zabít pouhých 0,0001 g této látky. Silný kožní neurotoxin této žáby je dodnes využíván indiány na napouštění hrotů do foukaček. V přírodě tyto žáby požírají mravence, termity a další hmyz, který se živí jedovatými rostlinami, proto u pralesniček chovaných v teráriu má jed mnohem slabší účinky. 59
ZVÍŘATA SE ZVLÁŠTNÍ VÝBAVOU
ZVÍŘATA SE ZVLÁŠTNÍ VÝBAVOU U mnoha živočichů se během jejich vývoje objevila celá řada různých „vylepšení“. Některá nenajdeme u žádného jiného druhu, jiná zase jsou tak úspěšná, že se vyskytují u různých skupin zvířat a vyvinula se nezávisle na sobě. Třeba takové krunýře, ostny nebo různé pevné schránky používají ke své ochraně různé druhy napříč zoologickými skupinami, ostny mají mořské ježovky, některé ryby, ježci i dikobrazi, pevné krunýře nebo schránky želvy, pásovci či měkkýši, ale zvláštní velmi tenký prst uzpůsobený k vytahování larev hmyzu ze dřeva má jen poloopice ksukol. V této kapitole se tedy zaměříme na to nejzajímavější a nejpodivnější „vybavení“, které příroda u zvířat vymyslela. hřebeny a kartáče
lemuři jsou poloopice pocházející z ostrova Madagaskar, nikde jinde na světě nežijí. Po odtržení Madagaskaru od africké pevniny se tato velmi starobylá skupina primátů vyvíjela zcela samostatně a společně s několika dalšími čeleděmi poloopic zde tvoří velmi svéráznou faunu. Na prstech mají nehty, kromě druhého prstu zadní nohy, který je opatřený drápkem sloužícím k úpravě srsti. Jejich spodní řezáky a špičáky tvoří zvláštní hřeben, který jim také slouží k péči o srst. Tento „hřebínek“ si čistí zvláštním pilovitým orgánem, který mají pod jazykem.
nehty nebo drápky Všechny druhy poloopic, vyšších opic i lidoopů mají na prstech nehty místo drápů stejně jako člověk, proto se také primátům dříve říkalo nehetnatci. kosmani a tamaríni jsou drobní primáti, obývající pralesy ve Střední a Jižní Americe. Na všech prstech kromě palců
U kosmanů a tamarínů se nehty přeměnily znovu v drápky
Lemuři mají na zadní noze zvláštní drápek určený k čištění srsti
mají nehty přeměněné zase v drápky. To jim vysloužilo název „drápkaté opičky“. Toto přizpůsobení se u nich vyvinulo v důsledku stromového způsobu života, kdy za pomoci drápků po větvích a kmenech velmi dobře šplhají. Živí se převážně hmyzem, drobnými obratlovci, nektarem, sladkým ovocem i mízou a pryskyřicí vylučovanou ze stromů. 109
