Společná obchodní politika EU VŠFS KS Mezinárodní ekonomická integrace LS 2006 - 07 17. 3. 2007 1
Cíl konzultace • Seznámit studenty s vybranou společnou politikou EU. • Dosud byla pozornost věnována společné měnové politice.
2
OSNOVA 1. Vybrané problémy společné obchodní politiky EU 2. Vybrané problémy exportní politiky zemí EU 3
Literatura Kučerová, Irah: Evropská unie: hospodářské politiky. Karolinum Praha 2006. ISBN 80-246-1212-7.
4
ad 1 – Vybrané problémy SOP EU 1.1 Úvod do SOP 1.2 Cíle, podstata a nástroje SOP 1.3 Společné preference vůči třetím zemím
5
ad 1.1 - Úvod • Vnitrounijní obchod (Intra-Community Trade) mezi ČZ EU. – Principy JVT EU – dodávky (vývoz) a zásilky (dovoz) – jejich H zjišťuje INTRASTAT – vnitřní statistický systém). • Obchod s třetími zeměmi (vnější obchod – External-Community Trade). – Realizace v rámci SOP EU a na základě dohod různého typu, které uzavírají ES s jedním státem či skupinou států. Podklady z celních dokumentů – EUROSTAT statistický úřad EU. 6
ad 1.1 – 1. pokračování • Právní úprava obchodních vztahů s třetími zeměmi – mezinárodní právo veřejné a právo komunitární. – Prameny mezinárodního práva veřejného: Dohoda o zřízení WTO – uděluje ES výjimku ze zásady nediskriminace – ES není povinno aplikovat pravidla a zásady platné pro vnitrooblastní obchod na obchodní vztahy s třetími zeměmi. 7
ad 1.1 – 2. pokračování • Dohody doprovázející Dohodu o WTO – GATT 1994, GATS, Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPs). • Další mezinárodní smlouvy (ujednání o mezinárodním obchodu textilem, bilaterální obchodní dohody).
8
ad 1.1 – 3. pokračování • Z hlediska komunitárního práva se na obchodní vztahy se třetími zeměmi aplikuje: – komunitární právo primární (zakládací smlouvy o ES) – komunitární právo sekundární (prováděcí akty k primárnímu komunitárnímu právu – judikatury ESD. 9
Ad 1.1 – 4. pokračování Společ Společná zahranič zahraničně obchodní obchodní politika: • Společná obchodní politika • Asociační politiky • Rozvojové politiky • Přidružení zámořských zemí a území. • My: Společná obchodní politika. 10
ad 1.2 Cíle, podstata a nástroje SOP • SOP je založena na celní unii, která působí – dovnitř EU (zákaz vývozních a dovozních cel a všech dávek s rovnocenným účinkem mezi ČS) – vně – společné celní sazby ve vztahu ke třetím zemím (významný pilíř SOP).
11
ad 1.2 – 1. pokračování SOP se opírá o další pilíře: – nejen společný celní sazebník, ale i – společná ochrana vnitřního trhu, – společné preference vůči třetím zemím a – společné vystupování navenek.
12
ad 1.2 – 2. pokračování • Celní území ES není totožné s územím ES voda, vzduch, CU ES/Andorra, Turecko, Monako, San Marino. • Cíle SOP: přispět ve společném zájmu k harmonickému rozvoji a liberalizaci světového obchodu (SO). • Přechodné období do vybudování CU – tj. do konce r. 1968 - tzv. Harmonizace podpor exportu do třetích zemí tak, aby nebyla narušena soutěž mezi podniky Společenství.
13
ad 1.2 – 3. pokračování • Od 1. 1. 1969 – SOP výlučnou pravomocí EHS. Výlučnost: – uplatňování jednotných zásad při • úpravě celních sazeb • uzavírání celních a obchodních dohod • sjednocování liberalizačních opatření • formulaci vývozní politiky • přijímání obchodních ochranných opatření.
14
ad 1.2 – 4. pokračování • Výlučnost znamená i – rozhodování a sjednávání obchodních dohod na nadnárodní úrovni.
15
ad 1.2 – 5. pokračování • Definice SOP není v primárním právu (Smlouva o ES) obsažena. Vymezení je ale v posudku Evropského soudního dvora z r. 1994 – v souvislosti s Dohodou o WTO. Užší a širší pojetí obchodu. – Užší: obchod zbožím + službami; – širší: navíc platby, investice, obchodní a hospodářská spolupráce. 16
ad 1.2 – 6. pokračování • SOP + rozvojová politika = základem integrované zahraničně obchodní politiky EU vůči třetím zemím. • Výlučná pravomoc orgánů ES – není ale absolutní – v omezeném rozsahu vstupují i orgány členských států.
17
ad 1.2 – 7.pokračování • ES v rámci SOP – klasické nástroje MOP: podle povahy, resp. cíle opatření – tarifní (cla a dávky s obdobným účinkem) – netarifní – především kvantitativní restrikce.
18
ad 1.2 – 8. pokračování Podle subjektu přijímajícího opatření: – autonomní opatření – smluvní opatření. Společný celní sazebník – zajišťuje jednotnou aplikaci SOP. Aplikuje se na dovozy zboží ze třetích zemí na území celní unie. 19
ad 1.3 – Společné preference vůči třetím zemím • Všeobecný systém preferencí (GSP) – příklad systému preferencí pro asi 150 RZ (včetně zemí SNS). • Celní výhody EU jednostranně a nerecipročně. Snížení nebo zrušení cel pro hotové výrobky a polotovary, někdy i suroviny dovážené z těchto zemí. 20
ad 1.3 – 1. pokračování • Jedná se o autonomní opatření EU, rozsah i podmínky poskytovaných celních preferencí se vůči jednotlivým zemím liší. Ekonomické a mimoekonomické podmínky.
21
ad 1.3 – 2. pokračování • Možnost vytváření tzv. neúplných zón VO a neúplných CU (integrace na základě průmyslových výrobků, eventuálně služeb). Netýká se obchodu se zemědělskými produkty. Příčina: vysoké dotace v zemědělství.
22
ad 1.3 – 3. pokračování • Alžírsko, Egypt, Jordánsko, Libanon, Sýrie, ACP, BJR Makedonie neúplné. – ACP: volný přístup na vnitřní trh EU, stabilizace příjmů.
Existují dohody o úplné ZVO (viz. dále).
23
ad 1.3 – 4. pokračování Zóna volného obchodu úplná komplexní charakter (politická, ekonomická část). Nyní: Faerské ostrovy, Izrael, Maroko, Palestinská území, Tunisko, JAR, Mexiko.
24
ad 1.3 – 5. pokračování • Tři typy dohod – Asociační (60. léta) – Evropské (90. léta) – Euro-středomořské (Barcelona 1995). Společný cíl - vytvoření ZVO: – Asociační – Kypr (platnost 1. 6. 73); Norsko – vstoupila v platnost 1. 7. 1973. 25
ad 1.3 – 6. pokračování • Evropské – Estonsko + Lotyšsko (platnost 1. 1. 1995 – 30. 4. 2004), ČSFR (platnost 1. 3. 1992 – 31. 12. 1992), Prozatímní dohoda o obchodu mezi ČSFR, ES a ESUO (platnost 1. 3. 1992), Rumunsko (platnost 1. 5. 1993 – 31. 12. 2006). Eurodohoda ČR: podpis 10/93, platnost 1. 2. 1995 – 30. 4. 2004. 26
ad 1.3 – 7. pokračování • Euro-středomořské – např. Maroko (platnost 1. 3. 2000), Palestinská území (1. 7. 1997, platnost 31. 12. 2001).
27
ad 1.3 – 8. pokračování Specifická Dohoda o Evropském hospodářském prostoru (EU +
ESVO – Norsko, Island a Lichtenštejnsko, Švýcarsko oficiálně nikoli, reálně ano). Nevystupuje jako CU – nepoužívá SCS.
• Cíl: volný pohyb Z, S, osob a K. – Volný pohyb Z (produkty vyrobené v signatářských zemích) – průmyslové výrobky ano, zemědělské nikoli. 28
ad 1.3 – 9. pokračování – Volný pohyb služeb – ano, limity v oblasti dopravy. – Volný pohyb osob: osoby ano, společnosti – musí být v souladu s legislativou signatářů a musí mít sídlo v signatářských zemích. – Volný pohyb kapitálu ano, možnost určitých restrikcí v signatářských zemích. 29
ad 1.3 – 10. pokračování • Další oblasti společných úprav: – Soutěžní politika – aplikace legislativy ES. – Ochrana spotřebitele (v souladu s pravidly EU). – Sociální politika (ochrana pracovníků při práci, uplatňování základních principů sociální politiky EU). – Životní prostředí (pravidla EU). 30
ad 1.3 – 11. pokračování – Statistika (standardy Eurostat). – Institucionální zabezpečení: Rada EHP – obdoba ER (15/25+3); Společný výbor EHP; Společný parlamentní výbor + Konzultativní výbor EHP – diskuse s Hospodářským a sociálním výborem EU a Výborem regionů EU. – Nová legislativa – příloha k DPH.
31
ad 1.3 – 12. pokračování • Celní unie: Andorra, Turecko, Monako, San Marino. • Z hlediska působnosti SCS nemusí být celní území ES totožné s územím ES.
32
ad 2 – Vybrané problémy proexportní politiky zemí EU 2.1 Vybrané problémy proexportní politiky zemí EU 2.2 Implikace pro ČR
33
ad 2.1 – Vybrané problémy proexportní politiky zemí EU Opatření v oblasti podpory vývozu – Smlouva o ES požadavek komunitární harmonizace systémů podpor vývozu poskytovaných ČS EU – nesmí být narušena soutěž mezi podnikatelskými subjekty z EU.
34
ad 2.1 – 1. pokračování • První případ: podnikatelský subjekt z ČZ EU exportuje na vnitřní trh nečlenské země EU. Zde není v konfliktu s jiným subjektem z ČZ EU. Eventuální problém není předmětem zájmu Evropské komise, měl by být předmětem zájmu příslušného národního úřadu pro hospodářskou soutěž. 35
ad 2.1 – 2. pokračování • Druhý případ: podnikatelský subjekt z ČZ EU exportuje na vnitřní trh nečlenské země EU. Zde se dostane do konfliktu s jiným podnikatelským subjektem z ČZ EU a to z důvodu exportní podpory. Řeší Evropská komise. 36
ad 2.1 – 3. pokračování Podpora exportu v EU • není centralizována; • limity: finanční možnosti ČZ a dodržování legislativních principů v EU (soutěžní politika); • Jednotlivé ČZ aplikují v rozdílné míře a dle svých možností 5 základních skupin nástrojů na podporu exportu. 37
ad 2.1 – 4. pokračování Marketingové služby a zahraniční centra a zastoupení 1. podpora prezentace v zahraničí 2. poskytování informací, datových souborů, analýz a studií 3. zajišťování kooperačních příležitostí.
38
ad 2.1 – 5. pokračování Exportní úvěry • dotace úroků • převzetí eventuálních závazků • odložená splatnost • vystavení garancí.
39
ad 2.1 – 6. pokračování Pojišťování exportu 1. zajištění možnosti pojištění vývozu na komerční bázi 2. dtto – na částečně komerční bázi.
40
ad 2.1 – 7. pokračování Realizace investic přímo ovlivňujících exportní výkonnost 1. infrastruktura 2. vzdělání.
41
ad 2.1 – 8. pokračování Podpora exportu prostřednictvím institucí EU – především EK 1. reprezentace na mezinárodních setkáních, včetně mezinárodních organizací, hájení pozic a zájmů podnikatelských subjektů z ČZ EU 2. sledování zájmů podnikatelských subjektů z EU při jednáních s nečlenskými státy EU. 42
ad 2.2 – Implikace pro ČR Změny OP ČR po vstupu do EU • ZVO s EHP (EU + 3) – obchod s průmyslovými výrobky plně liberalizován k 1. 1. 2001 – po vstupu do EU prakticky beze změny; – zemědělské produkty – nikoli (možnost kompenzací u ryb, mořských produktů – Norsko, Island); 43
ad 2.2 – 1. pokračování – Státy ESVO v EHP nepřebírají legislativu ES v oblasti rybářství – nepodílejí se na společné rybolovné politice. Konec ZVO s pobaltskými státy a CU ČR – SR. Pět zemí odchází z CEFTA. Bulharsko, Rumunsko a Chorvatsko – dohody B+R do 31. 12. 2006 Relativně malé problémy ve vztahu k B a R (válcované materiály, textil).
44
ad 2.2 – 2. pokračování – Překážky v obchodě s Chorvatskem (fáze asymetrické liberalizace CH – EU). SNS – Konec dohod o obchodní a ekonomické spolupráci (ČR bilaterální obchodní dohody s 10 z 12 ČZ SNS – mimo Arménii a Gruzii, kde dohody byly podepsány, ale nevstoupily v platnost).
45
ad 2.2 – 3. pokračování – Dohoda o partnerství a spolupráci ES – SSSR (1989) – neúčastní se Bělorusko, Tádžikistán, Turkmenistán – Zhoršení přístupu na český trh (SCS EU). – RF – ropa, zemní plyn • komerční báze • zemní plyn - dodávky 1998-2013 • tranzit 1998-2020 • EU uplatňuje nulové sazby. 46
ad 2.2 – 4. pokračování • Severní Amerika – pozitivní i negativní dopady, možný vznik kompenzací pro USA – vstupem do EU pro ČR zrušen Všeobecný systém preferencí na dovozy ze zemí OECD – ČR využívala výjimečně – certifikační procedura – Dohoda o vzájemném uznávání certifikátů EU – USA. 47
ad 2.2 – 5. pokračování – zemědělské produkty (USA vývozci – zhoršení přístupu na trhy ČR – tarifní i netarifní opatření, cenová konkurence – subvencovaná produkce EU) – investice – prostor pro USA nebude redukován, tato oblast řízena na národní úrovni.
48
ad 2.2 – 6. pokračování • Střední a Jižní Amerika – EU širší
dohody o spolupráci s integračními seskupeními Mercosur a Andským společenstvím, dále s Mexikem a Chile. ČR bilaterální obchodní dohody s 16 zeměmi LA a 4 zeměmi Karibské oblasti. – nutno počítat s plošným rozšířením dohod – kvalitativní rozšíření vztahů – perspektivní prohloubení vztahů. 49
ad 2.2 – 7. pokračování – ZVO EU s Mexikem a Chile – asymetrická liberalizace, dodatečná cla. – Preferenční dohody EU s LA (asymetricky ve prospěch LA.
• Země Afriky a Blízkého východu – Euro-středomořské dohody • např. Maroko, Jordánsko, Egypt, Libanon, Izrael, Palestinská samospráva.
50
ad 2.2 – 8. pokračování – u dovozu průmyslových výrobků 0%, postupná liberalizace u vývozu. – Konec ZVO Izrael – ČR. – Účast v Euro-středomořském partnerství. – Rada pro spolupráci v Zálivu (Saudská Arábie, SAE, Kuvajt, Katar, Bahrajn. Omán) – ZVO. – Subsaharská Afrika – preferenční dohoda. 51
ad 2.2 – 9. pokračování – JAR – Dohoda o obchodu a spolupráci mezi EU a JAR (ZVO) z roku 1999. – Asijské země – rámcové dohody • regulují příliv zboží do EU - textil • na rozdíl od českých dohod jsou přesněji specifikovány.
52
ad 2.2 – 10. pokračování – Austrálie, Nový Zéland • velmi liberální podmínky, bez zásadních změn • určité zlepšení vyjednávací pozice – Ministerské konzultace EU – Austrálie.
53
