2003
1
Konzultační a poradenské středisko
Podpůrné programy, ekonomika podniků, ekologie v zemědělství Sborník přednášek Leden 2003
Editor: D. Andert a kolektiv autorů © Výzkumný ústav zemědělské techniky, Konzultační a poradenské středisko Drnovská 507, 161 01 Praha 6 2002 ISBN 80-903271-0-9
2
Obsah:
Po kliknutí na vybraný název v obsahu, skočíte na zvolený text.
Současný stav čerpání prostředků na projekty programu SAPARD ............................................................................ 4 Příprava ČR na využívání prostředků z fondů EU v oblasti strukturální politiky........................................................... 7 Praktické výsledky a zkušenosti se zaváděním IPPC v EU v porovnání s ČR v chovech prasat .............................. 10 Půda v ekonomických souvislostech ......................................................................................................................... 11 Tvorba strategie podniku jako předpoklad úspěšného podnikání .............................................................................. 12 Ekonomická efektivnost zemědělských podniků a její hodnocení.............................................................................. 21 Metodika predikce finanční situace podniku .............................................................................................................. 25 Finanční analýza a metodická východiska komplexního hodnocení zemědělských podniků .................................... 31 Hodnocení zemědělských podniků a posouzení míry jejich konkurenceschopnosti .................................................. 36 Zákon o ekologickém zemědělství............................................................................................................................. 42 Odpadové hospodářství v České republice a nová legislativa odpadů...................................................................... 47 Legislativní a praktické aspekty kontroly škůdců a bezpečnosti potravin. ................................................................. 53
3
Současný stav čerpání prostředků na projekty programu SAPARD Ing. Ivana Burdová, CSc vedoucí oddělení metodiky MZe-Agentura SAPARD Program SAPARD je jedním z předstupních nástrojů Evropské unie, určený pro deset kandidátských zemí. Jeho cílem je zaměřit uchazečské státy na priority společné zemědělské politiky a rozvoje venkova a naučit je používat finanční postupy a kontrolní mechanismy, které jsou praktikovány v rámci Evropská unie. Program SAPARD je vymezený třemi prioritami a těmito akreditovanými opatřeními:
3.2. Technická pomoc Tato opatření, jsou popsána v základním programovém dokumentu “Program rozvoje zemědělství a venkova České republiky na období 2000-2006“, který svým rozsahem vymezuje kam budou finanční prostředky směřovat a za jakých podmínek. Legislativní rámec programu SAPARD vymezuje Víceletá finanční dohoda, která je uveřejněna ve sbírce mezinárodních smluv pod sdělením číslo 4 ze dne 22.1.2002.
Priorita 1: Zlepšení konkurenceschopnosti zemědělství 1.1. Investice do zemědělského majetku 1.2. Zlepšení zpracovávání a marketingu zemědělských produktů a produktů rybolovu 1.3. Zlepšování struktur pro kontrolu kvality, pro kvalitu potravin a ochranu spotřebitele 1.4. Meliorace a pozemkové úpravy
Program SAPARD byl oficiálně zahájen 15.4.2002 rozhodnutím Evropské komise o udělení řízení programu SAPARD Agentuře v České republice. Udělením akreditace vstupují v účinnost veškeré administrativní postupy vedoucí až k finálnímu proplacení finančních prostředků oprávněným žadatelům o program SAPARD. První kolo příjmu žádostí se uskutečnilo v termínu od 15.4.2002 do 15.5.2002. V tomto období bylo přijato 886 žádostí, které prošly následujícím schématem administrace:
Priorita 2: Trvale udržitelný rozvoj venkovských oblastí 2.1. Obnova a rozvoj vesnic a venkovské infrastruktury 2.2. Rozvoj a diverzifikace hospodářských činností, zajišťující rozmanitost aktivit a alternativní zdroje příjmů
Těchto 886 předložených žádostí představovalo finanční požadavek 3 232 860357,-Kč tj více jak trojnásobný převis poptávky k možnostem ročního objemu finančních prostředků, které má SAPARD k dispozici.
Priorita 3: Příprava podmínek pro plné využití programu Počet zaevidovaných žádostí k 15.5.2002 podle regionů Opatření RP Praha a Střední Čechy České Budějovice Ústí nad Labem
1.1.1. 1.1.2. 1.1.3. 1.2.1. 1.2.2. 1.3.1. 1.3.2. 1.4.1. 1.4.2. 2.1.1. 17 6 6 19 0 0 0 17 5 30
2.1.2. 17
2.2. 27
Celkem 144
11
1
7
13
0
0
4
28
19
32
16
30
161
3
3
0
7
0
0
0
7
4
16
13
7
60
3
1
3
14
1
2
1
18
13
34
20
28
138
Brno
13
4
11
8
4
1
3
32
21
35
19
22
173
Olomouc
10
3
4
11
3
0
1
7
10
38
22
17
126
7
0
1
5
1
0
4
3
4
29
22
8
84
64
18
32
77
9
3
13
112
76
214
129
139
886
Hradec Králové
Opava Celkem
Schéma č.1 –Průběh administrace: Fáze přijmu projektu: Kontrola úplnosti, přijatelnosti výdajů a příloh pracovníky RPAS / RPMMR Základní kriteria vyplní pověřený pracovník RP AS / RP MMR překontroluje jiný pověřený pracovník RP AS / RP MMR projekt vyhověl základním kritériím
projekt nevyhověl základním kritériím
4
začíná kontrola na místě – (ex-ante kontrola) odeslání ekonom. údajů do odd. analýz a informatiky případné zadání odborného posudku stanovisko oddělení analýz a informatiky AS a výsledek odborného posouzení projektu projekt vyhověl kritériím přijatelnosti
projekt nevyhověl kritériím přijatelnosti vedoucí RP AS předá složky předsedovi subkomise
zasedání regionální výběrové subkomise Kde hodnocení přijatelnosti RVS je rozdílné od RP AS/RP MMR provede příslušný regionální metodik AS/pracovník pro kontrolu výstupů MMR přezkoumání veškerých náležitostí žádosti a rozhodne o její přijatelnosti /nepřijatelnosti projekt doporučen
Předseda subkomise předá složky vedoucímu RP AS
projekt nedoporučen
Fáze bodování: regionální projekty
nadregionální projekty
projekty spadající do opatření 2.1. A 2.2 (MMR)
boduje pracovník RP AS
boduje pracovník RP AS Praha
projekty do 5 mil.
projekty nad 5 mil a nadregionální projekty
posuzuje a boduje
pracovník RP MMR
posuzuje pracovník RP MMR (hodnotící skupina) a boduje pracovník CP MMR
(hodnotící skupina)
(hodnotící skupina)
kontrolu hodnocení provádí pověřený pracovník RP MMR a CP MMR
kontrolu hodnocení provádí pracovník CP MMR
příslušného regionu
formální kontrolu provádí vedoucí RP AS projekty do 5 mil. Kč
projekty nad 5 mil. Kč
kontrolu bodování provádí příslušný metodik ORP AS
kontrolu bodování provádí příslušný metodik ORP AS spolu s vedoucím RP AS
V případě rozdílného bodování pracovníkem RP AS a příslušným regionálním metodikem ředitel odboru RaKAS/RRPMMR svým podpisem určí platnou výši bodování (bodu..) příprava seznamů s obodovanými projekty pro NVK; jsou zde zvýrazněny projekty, na které má region alokované finanční prostředky zasedání národní výběrové komise Výběr projektů k financování z programu SAPARD sestavení definitivního seznamu projektů navržených k podpoře z programu SAPARD generálnímu řediteli AS schválení a podpis smlouvy mezi žadatelem a Agenturou SAPARD
5
Požadovaná podpora z program u SAPARD v prvním kole příjm u žádostí za rok 2002
1 400 000 000 1 200 000 000
Převis poptávky
1 000 000 000 800 000 000
K dispozici celkem
600 000 000 400 000 000 200 000 000 0 1.1.
1.2.
1.3.
1.4.
2.1.a.
2.1.b.
2.2.
Opatření
Národní výběrovou komisí bylo následně na základě bodového seřazení projektů vybráno k podpisu smlouvy mezi úspěšným žadatelem a Agenturou SAPARD 465 projektů. Po úspěšné první vlně přijímání žádostí o poskytnutí finanční pomoci z programu SAPARD, určeného pro rozvoj zemědělství a venkova, vyhlásila Agentura SAPARD druhou vlnu přijímání žádostí v termínu od 25.9. 2002 do 6.11.2002. Žádosti, projekty a všechny potřebné přílohy mohou zájemci předkládat na všech sedmi regionálních pracovištích Agentury SAPARD v Praze, Českých Budějovicích, Ústí nad Labem, Hradci Králové, Brně, Olomouci a Opavě. Pro zájemce o účast ve druhém kole programu SAPARD byly, po zhodnocení prvého kola, provedeny určité úpravy, které by měly na jedné straně zpřísnit výběrová kritéria a na straně druhé usnadnit žadatelům administrativní náročnost. 1)
2)
zpřísnění pravidel hodnocení finančního zdraví, tj. za přijatelné budou považovány ti žadatelé, jejichž výsledky finančního zdraví budou zařazeny do kategorie A, B nebo C. Žadatelé z kategorie D budou posouzeni Národní výběrovou komisí pro SAPARD, u opatření 1.1, 1.2 a 1.3 mohou v této vlně předkládat projekty pouze žadatelé s historií, tj. takoví žadatelé, kteří mohou finanční zdraví svého podniku prokázat,
3)
u opatření 1.1,1.2,1.3,1.4 musí žadatelé předkládat spolu se žádostí přímo již pravomocné stavební povolení je-li rozsahem projektu požadováno,
4)
žadatelé musí přímo do žádosti o finanční pomoc z programu SAPARD uvést bankovní spojení a číslo účtu vyhrazeného pouze pro SAPARD,
5)
ke zmírnění pravidel dochází naopak u opatření 2.1, kde bude u žadatelů - obcí - rozhodující pouze ukazatel dluhové služby,
6)
zjednodušuje se také prokazování bezdlužnosti: žadatel o finanční pomoc musí mít k datu podání žádosti vypořádány splatné závazky vůči České republice - Ministerstvu zemědělství dále jen (MZe ČR), Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu dále jen (SZIF), Podpůrnému a garančnímu rolnickému a lesnickému fondu, a.s. dále jen (PGRLF), Pozemkovému fondu České republiky dále jen (PF ČR), Fondu národního majetku České republiky dále jen (FNM ČR) a pojišťovnám veřejného zdravotního pojištění; doklad o vypořádání splatných závazků centrálně zajistí Agentura SAPARD,tzn. žadatel spolu se žádostí předkládá přímo pouze potvrzení ne starší tří měsíců ke dni podání žádosti, že nemá splatné závazky pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a nemá evidovány daňové nedoplatky u místně příslušných finančních orgánů.
Smlouvy s vybranými příjemci pomoci z programu SAPARD druhého kola budou podepisovány v průběhu února roku 2003. Poté budou moci tito příjemci pomoci ihned zahájit realizaci svých projektů. Pro žadatele je připraveno k proplacení téměř 1,3 mld. Kč. Závěrem roku 2002 bude pravděpodobně akreditováno a vyhlášeno opatření 2.3 Metody zemědělské produkce určené k ochraně životního prostředí a uchování krajiny. Toto opatření je zaměřeno na pět pilotních oblastí: Blaník, část Bílých Karpat, Litovelské Pomoraví, Moravský kras a Poodří. Dále pak počátkem roku 2003 dojde k akreditaci a vyhlášení zbývajícího opatření 3.1 – Zlepšování profesního vzdělávání.
Příprava ČR na využívání prostředků z fondů EU v oblasti strukturální politiky Doc. Ing. Magdalena Hrabánková, CSc. Vedoucí katedry řízení Jihočeská univerzita, zemědělská fakulta, České Budějovice 1. Dodatečná podpora by měla být poskytnuta regionům s velmi vysokou nezaměstnaností.
Před ČR stojí řada velmi náročných úkolů spojených se zajištěním metodických, organizačních a institucionálních podmínek pro přijetí předvstupních opatření a systému pomoci Evropské unie. Velmi důležitá je příprava veřejnosti na budoucí efektivní využívání strukturálních fondů. Tyto fondy se po roce 1993 staly hlavními nástroji evropské strukturální a regionální politiky k plnění cíle - snížit sociální a ekonomické diferenciace mezi regiony.
Cíl 2 se bude týkat regionů postižených změnami v průmyslu, službách a upadajících venkovských oblastí. Je určen především pro sociální restrukturalizaci regionů. Podobně jako u Cíle 1 bude intervence EU pro oblasti spadající pod Cíl 2 kombinována se všemi formami strukturální podpory, včetně opatření směřujících k lidským zdrojům.
Hlavním cílem je využít předvstupní období a připravit v ČR podmínky pro čerpání finančních prostředků z Fondu soudržnosti (CF) a ze strukturálních fondů, počínaje vstupem ČR do EU. Takto formulovaný cíl znamená zlepšení absorpční kapacity ČR na využití prostředků z fondů EU.
Cíl 3 bude podporovat rozvoj lidských zdrojů, modernizovat systém vzdělávání a vytvářet vyšší zaměstnanost. Prostředky na Cíl 3 by měly pomoci modernizovat pracovní trhy v souladu s mnohaletými plány zaměstnanosti a s novou kapitolou o zaměstnanosti uvedenou v Amsterdamské smlouvě. Cíl 3 by měl podporovat aktivity ve 4 oblastech:
Příprava na vstup ČR do EU si vyžádá regionálně diferencovanou strukturální politiku kompatibilní s přístupy EU. V zásadě jde o proces přizpůsobení se principům vícekriteriálního hodnocení a systemizace EU vůči regionům. Z tohoto důvodu je nezbytné akceptovat kritéria, která jsou EU předepsána pro území, na něž se vztahuje strukturální politika EU. Prioritní úlohu sehrává iniciativa podnikatelů a trh ve smyslu podpory a využití funkcí relevantních pro růst a zvyšování konkurenceschopnosti. Podpory mají sloužit k dalšímu rozvoji podnikání v oblastech, které jsou z hlediska přírodních a hospodářských podmínek znevýhodněné, ke stabilizování strukturně slabých oblastí a k udržování kulturní krajiny.
* uskutečňování hospodářských a sociálních změn, * dlouhodobé vzdělávání a vzdělávací systémy, * aktivní politika v oblasti trhu práce, jako je boj proti nezaměstnanosti, * boj se sociální diskriminací, rovné podmínky pro ženy a menšiny. Zásadně je však možné uplatnit nároky na podpory pouze v rámci jednoho cíle. ČR předběžně zařazená do oblasti Cíle 1 bude moci čerpat podpory ze všech strukturálních fondů (Evropský fond regionálního rozvoje = ERDF, Evropský sociální fond = ESF, Evropský fond zemědělské garance a orientace = EAGGF a Finanční nástroj pro podporu rybolovu = FIFG) k posílení hospodářské a sociální soudržnosti prostřednictvím přijaté regionální politiky.
Významnou pomocí po vstupu ČR do EU bude využití strukturálních fondů, zejména u těch regionů, které disponují slabším rozvojovým potenciálem, ale zároveň mají předpoklady pro efektivní využití vložených prostředků. Půjde o regiony s probíhající ekonomickou a sociální přestavbou, u kterých sociálně ekonomické změny se neobejdou bez výrazných podpor z evropských fondů a iniciativ.
Nejrozsáhlejší podpory směřují právě na území spadající do oblastí Cíle 1 a měly by se tedy vztahovat i na ČR po vstupu do EU. Tato podpora umožňuje rozvoj strukturálního přizpůsobení regionu v celé šíři možností. Navrhovaná reforma strukturálních fondů pro léta 2000 2006 se soustředila zejména na tři okruhy problémů, a to:
Strukturální politika EU je významnou součástí celkové politiky a je výrazem solidarity zemí s vysokým ekonomickým potenciálem vůči těm, které za nimi ekonomicky zaostávají. Strukturální politika EU je v souladu s tímto principem zaměřena na vytváření srovnatelných podmínek pro hospodářskou soutěž mezi členskými státy. Je to politika ekonomické a sociální soudržnosti, která vyjadřuje obecnou vůli po solidaritě v EU.
* na větší koncentraci strukturálních fondů,
finanční
pomoci
ze
* na větší míru decentralizace rozhodování o využití strukturálních fondů a na celkové zjednodušení jejich zavádění,
Zaměření pomoci ze strukturálních fondů podléhá přísným ustanovením a pravidlům formulovaným v Nařízeních Rady EU a souvisí s vytyčenými cíli strukturální politiky ve vazbě na priority regionálně politických opatření. Od r. 2000 existují dva regionální cíle a jeden horizontální cíl pro rozvoj lidských zdrojů.
* na posílení účinnosti strukturálních fondů a kontroly využívání finančních prostředků poskytovaných z těchto fondů. Konečný objem finančních prostředků je předmětem jednání s Evropskou komisí. Podle NR 1260 mohou členské státy získat prostředky ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti EU do výše 4 % HDP vytvořeného v ČR. Předpoklad v současné době je pro rok 2004: 815 mil. EUR (23 mld. Kč), v roce 2005: 860 mil. EUR (26,5 mld. Kč) a v roce 2006: 1,2 mld. EUR (33,7 mld. Kč). Podle předpokládané výše HDP 2,2 bil. Kč, v roce 2004 dosahuje 23 mld. Kč výše pouze přes 1 % z vytvořeného
Cíl 1 bude určen zaostalým regionům, jejichž HDP/obyvatele je nižší než 75 % průměru HDP/obyvatele za celé Evropské společenství. Tento ukazatel v ČR v současné době představuje zhruba přes 6 % průměru EU. To znamená, že území celé ČR s výjimkou Prahy by se mělo kvalifikovat jako region Cíle
7
HDP.
jednotlivých akcí, ale na podporu rozvojových programů, které mají návazné projekty členěné podle priorit a opatření. Jejich struktura zahrnuje analýzu a strategii rozvoje vymezeného území a definování podmínek pro realizaci programu.
Významným zdrojem informací a přípravou na strukturální fondy budou pro ČR zkušenosti s využitím předvstupní pomoci kandidátským zemím prostřednictvím programů PHARE, ISPA a SAPARD. PHARE je program pro rozvoj problémových regionů. ISPA představuje předvstupní program pro rozvoj infrastruktury a životního prostředí. Program SAPARD je určen pro rozvoj zemědělství a venkova. Na jeho zavedení a využívání v ČR se podílejí Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo místního rozvoje. Vzhledem k tomu, že napojení ČR na strukturální fondy je možné až po vstupu, musí ČR již v době vyjednávání prokázat, že se aktivně připravuje na zvládnutí náročných požadavků EU, které s budoucím využíváním strukturálních fondů souvisí. Absorpční kapacita je z hlediska strukturální politiky EU schopnost ekonomiky přijímat a efektivně využívat finanční prostředky s cílem snížit rozdíly mezi ekonomickou a sociální úrovní oblastí.
Důležitou součástí programu je vymezení jeho finančního rámce, který tvoří jak prostředky EU, tak státní, regionální a další finanční prostředky, prostředky soukromého sektoru apod. V zásadě jde i o splnění principu doplňkovosti (adicionality), kdy peníze ze strukturálních fondů EU jsou přidávány ke státnímu rozpočtu. Prostředky vynakládané z rozpočtu EU mají doplňovat, nikoliv nahrazovat veřejné výdaje daného státu. V praxi se na každém opatření realizovaném v rámci strukturálních fondů podílí jak rozpočet EU, tak i subjekt, který bude mít z realizace příslušného projektu prospěch (například stát, region, obec, soukromý sektor apod.). V této souvislosti je třeba připomenout i další princip, tj. koncentrace, který v praxi předpokládá soustředění do oblastí, kde se očekává nejvyšší zhodnocený přínos vložených prostředků. EU sleduje záměr, aby zdroje nebyly rozmělňovány do řady malých projektů, ale na projekty přinášející maximální efekt pro region.
Spolufinancování rozvojových programů předstrukturální a strukturální politiky EU navazuje na: * víceletý fiskální výhled na léta 2000 - 2006, * inventuru současných finančních nástrojů včetně návrhů na jejich případné úpravy v oblasti budoucích předstrukturálních a strukturálních operací,
Zaměření pomoci ze strukturálních fondů podléhá přísným ustanovením a pravidlům formulovaným v Nařízeních Rady EU a souvisí s vytýčenými cíli strukturální politiky ve vazbě na priority regionálně politických opatření. Priority a na ně vázaná opatření směřující k jejich realizaci jsou obsaženy v programové dokumentaci, bez které není možné prostředky ze strukturálních fondů využívat. Každá země, a tedy i ČR, má zpracovaný tzv. Národní rozvojový plán (původní název v rámci EU: Regionální rozvojový plán - Regional Development Plan - RDP). Jde o základní analytický materiál, který obsahuje charakteristiku sociálně ekonomických problémů v regionu úrovně NUTS II. V ČR úroveň NUTS II je představována osmi regiony. RDP je předpokladem pro formulování Rámce podpory Společenství, který je důležitým vyjednávacím dokumentem, v němž je stanoven rozsah podpor EU do regionů; jeho konkrétní podoba je po skončení vyjednávání publikována ve Věstníku EU.
* návrh systému upravující vztahy mezi předstrukturálními a strukturálními fondy, veřejnými rozpočty, případně jinými zdroji, * návrh systému finanční kontroly předstrukturálních a strukturálních fondů.
realizace
Rozsah absorpční kapacity má řadu rozměrů, zejména: * schopnost zajistit národní finanční spoluúčast na realizaci vybraných projektů, * připravenost příslušného státu splnit legislativní podmínky pro přijetí prostředků strukturálních fondů daných právními normami Evropských společenství, * existence vhodných a připravených projektů, * schopnost národní administrativy zabezpečit proces rozhodování o strategii rozvoje, umístění prostředků výběrem realistických a efektivních projektů, * schopnost řízení financování projektů.
a
kontroly
realizace
Rámec podpory Společenství (CSF - Community Support Framework) bude zpracován na základě předložených rozvojových plánů pro regiony patřící pod Cíl 1 a bude v něm definováno:
při
-
Prostředky poskytované z rozpočtu Evropských společenství v rámci předstrukturálních nástrojů pro kandidátské země a nebo ze strukturálních fondů pro členské země nesmí nahrazovat prostředky národní rozvojové politiky. Finanční účast EU při uplatňování politiky hospodářské a sociální soudržnosti nesmí znamenat snížení výdajů národních zdrojů do této oblasti. ČR musí již v době vyjednávání o vstupu do EU prokázat, že se aktivně připravuje na zvládnutí náročných principů, které s využíváním strukturálních fondů a zlepšením absorpční kapacity na prostředky z EU souvisejí. Mezi ně patří zejména princip programování. Tento princip zdůrazňuje integrovaný (víceoborový) a víceletý přístup k pomoci zaostávajícím regionům. Víceletý přístup vytváří požadavky i na přípravu veřejných rozpočtů s ohledem na zajištění spolufinancování opatření strukturálních fondů po celé plánovací období EU. Jde o princip, kdy ze strukturálních fondů se nepřispívá na financování
jaké priority ze společných prostředků příslušného státu budou řešeny,
EU
a
- rozsah a formy spoluúčasti finančního zabezpečení, - rozsah podpor a období pro jejich poskytování. Po schválení tohoto rámce (CSF) Evropskou komisí bude možné předložit operační programy, a to regionální a sektorové - odvětvové. Operační program musí obsahovat podrobný popis oblasti, priority, cíle řešení a návrh rozpočtu k jeho realizaci. Pro účelné využití prostředků z Evropského zemědělského podpůrného a garančního fondu (EAGGF) se připravuje i tzv. horizontální plán rozvoje venkova (HRDP). Po schválení operačních programů Evropskou komisí budou ustaveny řídící komise, které budou rozhodovat o financování jednotlivých projektů navržených v rámci každého operačního programu. Rovněž bude ustaven monitorovací výbor s účastí zástupce Evropské komise sledující realizaci programů.
8
Mezi programy a projekty musí existovat vzájemné vazby. V souvislosti s přípravou projektů zaměřených na priority a opatření, která umožní čerpat na realizaci přijatých projektů finanční prostředky z předvstupní pomoci EU pro Českou republiku, je nezbytné akceptovat jeden ze základních principů podmiňujících využívání těchto prostředků, a to princip monitorování, tzv. monitoring.
způsoby hodnocení než je pouhá čistá finanční kontrola vynaložených prostředků. Základ monitorovacího systému je na úrovni jednotlivých projektů a umožňuje všem zainteresovaným institucím monitorovat program tím, že prezentuje relevantní data na úrovni opatření a priorit i na úrovni celého programu. Systém nebude fungovat jen na úrovni projektu, ale musí splňovat všechny informační potřeby na vyšších úrovních programové dokumentace, aby i tam byl zajištěn přístup v reálném čase k informacím o vývoji projektů. Monitorovací systém tak umožňuje kladení a zodpovídání otázek, zda čerpání prostředků na národní, regionální a místní úrovni probíhá v souladu se společnými politikami a s odpovídající legislativou (acquis) a zda jsou dodržována pravidla, která tuto formu spolupráce ČR s EU podmiňují.
Usnesení vlády č. 40 ze dne 11. 1. 1999 ukládá vytvořit a zavést systém monitorování podpor, které ČR od EU obdrží. V souladu s výše uvedeným vládním usnesením jde o zajištění monitorovacího systému i pro oblast financí, tj. koordinaci a kontrolu účinnosti finanční pomoci z fondů EU, a to zejména ze strukturálních fondů a Kohezního fondu, které ČR začne využívat po svém vstupu do EU. Monitorovací proces spojený s využíváním strukturálních fondů odráží decentralizovaný přístup k podporám EU, který rozlišuje míru odpovědnosti za efektivnější využití prostředků ze strukturálních fondů nejen na úrovni Společenství, ale i na úrovni národní, regionální i lokální. Znamená to rozšíření monitorovacích a hodnotících procedur o nové
ČR musí doložit, kdy bude možné do systému využívání strukturálních fondů účinně zapojit orgány regionální samosprávy odpovědné za koordinaci regionálního rozvoje na svém území a jak budou schopny se podílet na přípravě a realizaci regionálních operačních programů rozvoje.
9
Praktické výsledky a zkušenosti se zaváděním IPPC v EU v porovnání s ČR v chovech prasat Ing. Jaroslava Malířová, Agentura integrované prevence Český ekologický ústav, Praha Úvod IPPC – Integrated Pollution Prevention and Control znamená integrovanou prevenci a omezování znečištění, jež zahrnuje prevenci tedy předcházení vzniku znečištění, integraci, což znamená neposuzovat dopady činností na jednotlivé složky životního prostředí odděleně, ale komplexně zároveň a používání BAT technik – nejlepších dostupných technik. BAT – best available technique znamená nejlepší dostupnou techniku, která je definována jako nejúčinnější v dosahování vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku a lze ji zavést za ekonomicky a technicky přijatelných podmínek, je odzkoušeným provozně spolehlivým postupem aplikovatelným za přijatelných investičních a provozních nákladů. BAT techniky jsou definovány v BREF dokumentech vydávaných Evropskou komisí, což jsou referenční dokumenty nejlepších dostupných technik. V současné době BREF týkající se intenzivních chovů drůbeže a prasat má již svou konečnou finální podobu a nalézá se ve fázi před schválením. Hlediska pro určování BAT technik jsou popsána v příloze č. 3 zákona 76/2002 Sb. o IPPC. Zda konkrétní daná technika může být považována za BAT techniku stanoví KÚ ad hoc v každém integrovaném povolení.
3. Emise do ovzduší ze stájí K BAT technikám patří: - zmenšení povrchu hnoje či hladiny kejdy pod rošty úpravou tvaru hnojných kanálů - odstraňování kejdy či hnoje ze stájí ven - použití přídavných zařízení např. provzdušňovače kejdy pro získání oplachové kapaliny – umožní to vyhnout se ředění kejdy vodou - změna pH, čímž se změní chemické a fyzikální vlastnosti kejdy - použití snadno čistitelných materiálů např. přes betonové rošty kejda pomalu propadává a zvyšují se tak emise amoniaku oproti roštům kovovým Celkové emise amoniaku ze stájí u jednotlivých kategorií prasat spadajících pod IPPC by neměly překročit následující hodnoty: - u skupinového ustájení prasnic 3,12 až 3,7 kg amoniaku na ustájovací místo a rok - u individuálního ustájení prasnic 4,2 kg amoniaku na ustájovací místo a rok - u výkrmu prasat 2,39 až 3,0 kg amoniaku na ustájovací místo a rok Při provádění opatření ke snížení plynových emisí je třeba dodržovat zásady animo-welfare – pohoda a zdraví zvířat a veterinární legislativy
Požadavky BREF dokumentu v oblasti BAT technik Nejlepší dostupné techniky budou uplatňovány komplexně ve všech oblastech provozu zařízení určených pro chov prasnic a výkrm prasat.
4. Hospodaření s vodou V této oblasti provozu zařízení náleží mezi BAT techniky: - čištění vysokotlakými čističi WAP po každém turnusu, vzhledem k tomu, že použitá voda zředí kejdu je nezbytné najít správný poměr mezi co nejnižší spotřebou vody a co nejvyšší čistotou - pravidelné seřizování napáječek - měření spotřeby vody - identifikace a odstranění úniků vody 5. Hospodaření s energií Tato oblast zahrnuje mimo jiné také tyto BAT techniky: - aplikace přirozeného větrání tam, kde je to možné - použití větráků s nízkou spotřebou energie - pouze skutečně nezbytné naddimenzování instalovaného výkonu ventilace - předcházení ucpávání ventilace dostatečným čištěním a údržbou - využití úsporných zdrojů světla – zářivek, kompaktních zářivek apod.
1. Dodržování zásad správné zemědělské praxe Tato oblast zahrnuje: - výběr a zavedení odpovídajících vzdělávacích a školících programů pro pracovníky farem - dobré plánování činností jako je aplikace hnoje a kejdy, přeprava materiálů, odvoz odpadů atd. např. plán hnojení - evidenci a uchovávání dokladů o spotřebě vody, krmiv a energie, vzniku odpadu a aplikaci umělých i statkových hnojiv - vypracování havarijních plánů pro případ neplánovaných událostí např. při nákazách v chovu či výkrmu - zavedení plánu údržby a oprav pro zajištění správné funkce zařízení 2. Techniky krmení prasat Cílem je zvýšit konverzi živin v krmivu a tak snížit emise zejména N a P v exkrementech do životního prostředí, které jej negativně ovlivňují. K BAT technikám náleží: - fázová výživa - výživa založená na snadno stravitelných krmivech - použití doplňků s obsahem aminokyselin pro snížení bílkovin v krmivu - použití doplňků s obsahem fytáz pro snížení obsahu fosforu v krmivu Výčet BAT technik není úplný, bude nadále doplňován dle aktuálního vývoje ve sféře výzkumu a v závislosti na jejich ověřování v praxi
10
6. Skladování hnoje Mezi BAT techniky se řadí: - uskladnění čerstvého hnoje na betonových nepropustných plochách - umístění hnojišť tak, aby neobtěžovaly zápachem citlivé receptory tzn. mimo obytné zóny, na závětrné straně stájí atd. 7. Nádrže na kejdu nadzemní K BAT technikám patří: - kejdu je třeba míchat pouze bezprostředně před odčerpáním z nádrže - nové nádrže musí svou konstrukcí umožňovat zakrytí - zakrytí nových i stávajících již existujících nádrží provést stanovou konstrukcí či použít lze i plovoucí
zakrytí 8. Laguny – zemní nádrže na kejdu BAT technikou je: - budovat pouze tam, kde jsou vhodné geologické podmínky tedy nepropustné podloží, před výstavbou je nutné provést geologický průzkum - dostatečný volný záchytný prostor na dešťovou vodu, aby nedošlo k přeplnění při přívalových srážkách pokud nejsou zakryté - zakrytí plovoucí nebo zavěšenou folií – UV, stabilní pak u lagun s objemem nad 2000 metrů krychlových 9. Zpracování a úprava hnoje či kejdy na farmě K BAT technikám náleží: - mechanická separace prasečí kejdy s následným kompostováním pevné nebo kapalné frakce - anaerobní fermentace – mezofilní proces bez přístupu vzduchu a následné využití produkované energie - výroba bioplynu 10. Hnojení – aplikace do půdy BAT technikou je: - sledování obsahu živin v půdě a tomu přizpůsobené hnojení - zpracování a dodržování plánu hnojení, zvláště pak výběr vhodných ploch a správné načasování hnojení Proč dodržovat parametry BAT technik? Existují tři důvody: - ukládá to zákon č.76/2002 Sb. o IPPC platný v ČR od 1.1.2003 - ukládá to směrnice EU 96/61/EC o IPPC - je podmínkou vydání integrovaného povolení k provozu zařízení v chovu prasnic a výkrmu prasat Provozní a environmentální charakteristiky v chovech prasat v České republice 1. Provozní charakteristiky Prasata jsou většinou ustájena na částečně roštované podlahovině. V posledních letech je preferováno ustájení na podestýlce. Tento systém ustájení využívá v současnosti již 20 – 30 % zařízení. V České republice se v převážné míře provádí vlhčené nebo mokré krmení. Přísun potravy se modifikuje v přímé závislosti na růstové křivce a energetickém výdeji zvířete. Z těchto důvodů je typ krmných směsí v průběhu výkrmu prasat a výživy prasnic a selat operativně měněn s ohledem na jejich okamžitou potřebu mnohokrát za cyklus. Tím by mělo být zaručeno, že zvířata dostávají adekvátní množství složek potravy potřebné pro zdravý růst a ztráty živin v exkrementech jsou tak minimalizovány. Tento způsob krmení je progresivnější než způsob s minimálně třemi typy diet, což je minimální požadavek např. pro britské farmáře. Krmivo pro prasata se většinou nakupuje od firem specializovaných na výrobu krmných směsí. Základní surovinou směsí jsou obilné šroty – pšenice, ječmen, kukuřice, dále minerální a jiné doplňky a syrovátka. V některých provozech se do krmiva přidává juka, aby se snížily emise amoniaku z chovu či výkrmu prasat. Kejda je skladována centrálně v jímkách a je používána ke hnojení na půdě obhospodařované firmou nebo třetí stranou. V některých provozech se odděluje kapalná část kejdy od tuhé. Obě složky jsou používány jako hnojivo. Pevná složka se u některých provozů zpracovává v kompostovacích zařízeních na kompost, který se předává smluvním partnerům. Vývoz kejdy a chlévského hnoje se provádí podle plánu vývozu či aplikace, který je schválen místní správou. Producenti kejdy a chlévského hnoje musí mít k dispozici smlouvy mezi dodavatelem a odběratelem dokládající dostatečnou rozlohu půdy pro aplikaci
11
produkované kejdy a hnoje. 2. Environmentální charakteristiky Ochrana životního prostředí s ohledem na současnou legislativu je dobře zabezpečena. Z hlediska zákona o integrované prevenci ale bude třeba zlepšit dokumentaci a záznamy např. záznamy o školení, o revizích zařízení, auditech spotřeby energií, vody a surovin apod. a dále zlepšit sledování emisí amoniaku. Farmy se v budoucnu nevyhnou investicím hlavně do skladovacích jímek kejdy a chlévského hnoje a do systémů odvodu kejdy a hnoje z ustájení. Za výhodné východisko pro implementaci IPPC se považuje systém managamentu životního prostředí podle normy ISO 14001,EMAS Ochrana vod Stav ochrany je u 80% velkých zařízení spadajících pod zákon o IPPC uspokojivý z hlediska současné legislativy. Je to z důvodu, že velká zařízení mají možnost investovat a již mnoho investovala do technického zlepšování. I když se i u nich vyskytují havárie, kdy jsou ohroženy nebo znečištěny vodní zdroje, jsou to spíše ojedinělé případy. Provozy nad 10 000 ks prasat mají většinou ČOV, kde je anaerobní i aerobní stupeň čištění. Vyčištěné vody jsou poté vypouštěny do městské kanalizace, do vodního recipientu nebo používány pro zavlažování pozemků v okolí farmy. Asi 50 % velkých provozů separuje tekutou a tuhou část kejdy Ochrana půdy a podzemní vody Velcí producenti mají často problémy najít dostatečnou rozlohu půdy pro aplikaci kejdy nebo hnoje. Toto bude problematičtější až vstoupí v platnost Zásady správné zemědělské praxe podle nitrátové směrnice Znečištění ovzduší Pro střední a velké zdroje znečišťování ovzduší podle současné české legislativy všeobecně platí limit pro amoniak, tj. při hmotnostním toku emisí znečišťujících látek vyšším než 500gramů za hodinu nesmí být překročena úhrnná hmotnostní koncentrace 50 mg na krychlový metr všech znečišťujících látek v nosném plynu. Emise jsou vypočítány na základě druhů a počtu chovaných zvířat vynásobeného emisním faktorem pro danou kategorii. Měření je dosti problematické nebo nerealizovatelné, proto se kontrola soustřeďuje na výpočet a na správné používání preparátů do krmiv nebo kejdy na omezení emisí amoniaku. Velká zařízení jsou většinou situovaná v dosti velké vzdálenosti od obytných oblastí a proto se problémy se zápachem vyskytují jen vzácně. Závěr Dopady IPPC jsou-li posuzovány odděleně od dopadů složkových zákonů v oblasti životního prostředí budou zřejmě ne příliš velké. Je možné, že současná technická a ekologická úroveň odvětví dovolí splnit požadavky technologií BAT pouhým dodržováním složkových zákonů a realizací opatření s kladnou návratností. Pokud je tomu tak pak za dodatečné náklady na IPPC mohou být považovány pouze náklady na administrativu a řízení. Dodržování zejména Nitrátové směrnice však povede k potřebě dalších investic v tomto sektoru zejména ve zranitelných oblastech. Náklady na opatření v oblasti ochrany ovzduší se předvídají obtížně, ale protože Česká republika již splňuje hodnoty národních emisních stropů pro amoniak pro rok 2010 podle Goteborského protokolu, nepředpokládá se, že by náklady dosáhly výše nákladů na realizaci Nitrátové směrnice.
Půda v ekonomických souvislostech Ing. Jiří Němec, CSc., VÚZE Praha v pojišťovnictví,
1. PŮDA JAKO VÝROBNÍ FAKTOR Obecně: - půda, stejně jako práce a kapitál, je základním výrobním faktorem, jehož cena je vytvářena na trhu těchto faktorů, tj. na základě vývoje poptávky a nabídky - půda se stává zbožím, trh jako ekonomická kategorie je uspořádání, při kterém na sebe působí prodávající na kupujícího, rozlišuje se trh kupujícího a trh prodávajícího, trh kupujícího vzniká tehdy, jestliže nabídka převyšuje poptávku - ceny mají tendenci klesat, trh prodávajícího vzniká tehdy, jestliže poptávka převyšuje nabídku - ceny mají tendenci růst, úspěšný bude ten, kdo dovede odhadnout změnu povahy trhu a svá rozhodnutí dovede spojit s analýzou těch faktorů, které příští změny vyvolají. Zvláštnosti půdy jako výrobního faktoru: předmětem poptávky se půda stává proto, že umožňuje zhodnocení kapitálu, hospodaření na půdě umožňuje získání pracovních příležitostí a kapitál do ní vložený do značné míry chrání proti znehodnocení inflací, svým způsobem představuje tezauraci kapitálu, rozsah tohoto výrobního faktoru je dán přírodou - je omezen, nelze ji zvýšit při vyšší ceně půdy ani náhle snížit při poklesu ceny půdy, nabídka půdy je neelastická, nabídka a poptávka je ovlivňována polohou pozemku, velikostí pozemku a půdní úrodností produkční schopností, tj. kvalitou – bonitou, bonita půdy jako ekonomická kategorie je dána rozdílnou efektivností, tj. vkladů - vstupů (inputů) a výstupů (outputů) nebo-li rozdílným rentním efektem, je-li na prodej konkrétní pozemek v konkrétním místě, neznamená, že musí nalézt svého kupce uživatele, nájemce, -subjekty na trhu - prodávající a kupující - se nemůžou obejít bez schopnosti předem ocenit předmět koupě a prodeje, tj. konkrétního pozemku. 2. OCEŇOVÁNÍ A CENA PŮDY oceňování pozemků v ČR má více než 100 letou tradici, k oceňování sloužil katastrální výtěžek, katastrální výtěžek byl poprvé stanoven v 70. letech XIX. století jako rozdíl výnosů a nákladů dosahovaných v katastrálním území KV = V – N do roku 1938 byl aktualizován indexem (násobkem), katastrální výtěžek sloužil až do roku 1948 ke:
•výpočtu poplatků soudních, dědických apod., •stanovení úvěrové zástavy při hypotékách, •stanovení výše pachtovného – nájmu, •zpracování přídělových a pozemkových plánů – projektů. 2.1 ÚŘEDNÍ CENA ZEMĚDĚLSKÉ PŮDY Úřední cena zemědělské půdy (ÚCZP), byla stanovena upravenou výnosovou metodou pro oceňování půd s využitím prověřených výsledků komplexního průzkumu půd a bonitace českého zemědělského půdního fondu prováděného v 60. a 70. letech. Bonitační informační systém je registrován v bonitační datové bázi Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půd Praha a Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky Praha. Základem pro výpočet úřední ceny je cena BPEJ, uvádí se v Kč/m2. Seznam BPEJ s přiřazenou cenou je uveden ve vyhlášce MF č. 279/1997 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů. Podle těchto cen vznikly, jako vážený aritmetický průměr v katastrálním území, průměrné ceny pozemků zemědělské půdy v jednotlivých katastrech ČR. Jsou stanoveny vyhláškou MZe ČR č. 215/1995 Sb., seznam katastrálních území s přiřazenými průměrnými cenami zemědělských pozemků, v úpravě vyhlášky MZe ČR č. 262/1998 Sb. Do roku 1995 byly tyto ceny upraveny 2 vyhláškou MZe ČR č.613/1992 Sb. Uvádějí se v Kč/m a slouží především pro stanovení daně z pozemků, eventuálně k výpočtu ceny zjištěné. Ceny zjištěné jsou ceny vypočtené na základě úředních podkladů, a to vyhlášky MF č. 279/1997 Sb., event. i vyhlášky MZe č. 215/1995 Sb.(613/1992 Sb.). Uplatňují se především při prodeji nebo směnách zemědělských pozemků. Jsou zjišťovány znalcem při vypracování znaleckého posudku. Slouží jako podklad pro stanovení daně při prodeji, je-li tržní cena pozemků nižší než ÚCZP, směně, dědictví nebo darování pozemku. Kritériem pro stanovení úředních cen zemědělské půdy bylo vyjádření hrubého ročního rentního efektu rostlinné výroby v daných agroekologických podmínkách při normativně stanovené efektivnosti hospodaření. Na rozdíl od katastrálního výtěžku, který byl stanoven na základě skutečných výnosů a nákladů v daném klasifikačním okrsku v sedmdesátých letech minulého století a později do roku 1938 aktualizován indexem (násobkem), je hrubý roční rentní efekt stanovený z normativních údajů ekonomickým výzkumem, viz diagramy v obr. 1 a 2. Pro stanovení hrubého ročního rentního efektu bylo využito produkční ocenění soustavy bonitovaných půdně ekologických jednotek (BPEJ). Toto ocenění bylo provedeno na základě potenciální, produkční schopnosti půd vzhledem k dlouhodobému časovému horizontu (do roku 1998). Produkční schopnost půd byla oceněna devíti hlavními plošně nejvíce rozšířenými polními plodinami (pšenice, žito, ječmen, oves, kukuřice na zrno, brambory, cukrovka, kukuřice na siláž a víceleté pícniny na orné půdě) zařazovaných do
•stanovení hodnot zemědělského majetku pro účely dávky z majetku a dávky z přírůstku majetku •stanovení hodnoty půdy pro daňové účely - daň z pozemku, •stanovení náhrady za zabraný pozemek státem, •stanovení
náhrady
při
živelných
pohromách
12
oceňovacích typových struktur (OTS). Zvláště byly oceněny trvalé travní porosty (louky a pastviny). Obr. 1 – Schématické znázornění průběhu celkových nákladů a tržeb u zemědělských plodin a závislosti na produkční schopnosti půdy
výnos, náklady
celková cena rostlinné produkce (výnos) celkový výnos plodin x cena + HRRE
celkové náklady na rostlinnou produkci -HRRE
produkční schopnost půdy
Obr. 2 – Diagram průběhu úřední ceny zemědělské půdy v závislosti na hrubém ročním rentním efektu ÚCZP
max. ÚCZP
ÚCZP=BCZP +
HRRE * D U
ÚCZP=BCZP+A*HRRE+B*HRRE 2 BCZP
min. ÚCZP
-
HRRE
HRRE
+
Oceňovací typové struktury reprezentují hlavní skupiny zemědělských půd s typickými agronomicky zdůvodněnými proporcemi zastoupení uvedených plodin. Toto zastoupení odráželo nejen zásady správného střídání plodin v osevních postupech a potřeby uplatnění soudobých výrobních technologií, ale měly by odrážet i předpokládanou potenciální úroveň tržně realizované produkce jak co do množství, tak i do struktur. Výnosové parametry, tzv.bonitační parametry naturálních výnosů oceňovacích plodin byly konstruovány na základě výsledku výzkumu specializovaných výzkumných ústavů rostlinné výroby. Charakterizují potenciální výnos jednotlivých BPEJ při dodržení obvyklých agrotechnických postupech a průměrných nákladech na jejich dosažení. Úroková míra nepřímo ovlivňuje výši ceny půdy. Čím vyšší je úroková míra, tím nižší je cena půdy při jinak stejných hodnotách hrubého ročního rentního efektu, a naopak. Při výpočtu ÚCZP v roce 1990, které byly uveřejněny ve vyhlášce MF č. 393/1991 Sb., ve znění vyhlášek č. 110/1992 a č. 611/1992 Sb. byla pro kapitalizaci HRRE použita úroková míra ve výši 3 %. V roce 1993 pro výpočet ÚCZP uveřejněné ve vyhlášce
MF č. 178/1994 Sb. a následně i ve vyhlášce MF č. 279/1997 Sb. byla použita úroková míra ve výši 5 %. Daň z příjmu DP je konstanta, která odpovídá reálnému zdanění hrubého ročního rentního efektu (hrubého zisku) právnických osob v daném časovém horizontu. Při výpočtu ÚCZP k časovému horizontu 1990 byla použita v té době platná daň z příjmu ve výši 70 %. V roce 1993 byla tato hodnota snížena na 45 %, tj. reálná daň z příjmu pro tento časový horizont. V roce 1995 byla daň z příjmu u právnických osob 41 %, v roce 1996 39 % a v roce 1999 35 %. Vliv této konstanty na výslednou úřední cenu zemědělské půdy (při jinak stejném hrubém ročním rentním efektu) je tím větší, čím menší bude hodnota použité úrokové míry. Bazická cena zemědělské půdy (BCZP) je konstanta, která je přičítána k parciální ceně půdy (vyplývající z hodnot HRRE). Bazická cena zemědělské půdy v roce 1990 byla vypočítána ve výši 20 000 Kč/ha. Tento výpočet byl proveden pro kladný HRRE, tj. dosahovaný v lepších přírodních podmínkách za předpokladu, že průměrný normativní hrubý zisk z rostlinné výroby činí 1000,- Kč/ha a při stanovené úrokové míře 3 %. Vzhledem k tomu, že v horších přírodních podmínkách normativní HRRE je záporný, byl výpočet úřední ceny zemědělské půdy v těchto podmínkách proveden z nelineární závislosti úřední ceny orné půdy na záporných hodnotách HRRE tak, aby vypočtená cena půdy sice rovnoměrně klesala se snižujícím se záporným HRRE, avšak neklesla pod hodnotu 5000 Kč/ha, viz obr. 2. Tudíž ÚCZP v horších přírodních podmínkách nevyjadřuje ekonomicky stanovenou cenu. 2.2 TRŽNÍ CENA ZEMĚDĚLSKÉ PŮDY Cena tržní se vytváří na základě dohody mezi kupujícím a prodávajícím. Tato cena se tvoří v průběhu jednání mezi prodávajícím, který požaduje prodejní cenu a kupujícím, který nabízí kupní cenu. Tržní cena je pak výsledkem dosažené shody mezi představou o prodejní ceně prodávajícího a kupní ceně kupujícího. Jestliže kupující na základě svého podnikatelského záměru bude počítat s vysokými příštími výnosy, potom tržní cena půdy bude vysoká. V opačném případě budou ceny nízké. Proto také tržní cena má tendenci odrážet určitou úroveň očekávání kupujícího, která z hlediska dlouhodobého časového horizontu může mít i spekulativní charakter. Výnosová metoda stanovení tržní ceny zemědělské půdy Půda jako předmět koupě a prodeje a jako místo podnikání má tu zvláštnost, že k návratnosti vloženého (investovaného) kapitálu v průběhu hospodaření nedochází ve formě odpisů, ale jedině cestou prodeje nebo dlouhodobého pachtu (pronájmu). Snahou je, aby takto investovaný kapitál mohl poskytnout srovnatelné zhodnocení s jinými kapitálovými transakcemi. Stanovení tržní ceny zemědělské půdy výnosovou metodou předpokládá analyzovat tři základní faktory a to: • potenciální možnosti výroby, vyjádřené v naturální a hodnotové podobě, tj. tržby. • potenciální nákladové položky jednotlivých výrobků (komodit) z rostlinné výroby a náklady podniku (všech režijních nákladů vynaložených na dosažení rostlinné produkce), • potenciální úrokovou míru na zúročení vloženého kapitálu "při bezpečném uložení peněz v bance."
13
Vztah mezi výnosy (tržbou) náklady a úrokovou mírou může poskytnout představu o výnosové tržní ceně, jejíž výpočet se provádí podle vzorce
výnosovou metodou mohou tvořit vhodný rámec pro stanovení tržní ceny zemědělské půdy při jednání s prodávajícím, který obdobným způsobem může mít stanovenou hladinu prodejní ceny. Tržní ceny půdy stanovené statistickým šetřením Statistické šetření tržních cen zemědělské půdy od roku 1996 provádí Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky ve vybraném souboru 24 okresů ČR. Výběrové šetření zachycuje období od roku 1993 až 1998 ve 3 800 katastrálních územích, 30 tisíc prodejů přibližně 55 tis. ha zemědělské půdy. Na základě statistického rozboru získaných dat je možné provést následující zobecňující hodnocení tržních cen zemědělské půdy. Průměrná tržní cena zemědělské půdy se pohybuje ve sledovaném období 1993 – 1998 v průměru kolem 2 14,42 Kč/m . Přehled průměrných tržních cen z 23 okresů ČR bez okresu Praha – východ za jednotlivá období je uveden v následující tabulce: V okrese Praha – východ v celém sledovaném období jsou nejvyšší tržní ceny zemědělské půdy, viz následující tabulka. Např. ve sledovaných okresech 2 nejvyšší tržní cena za 1 m byla v okrese Praha–východ 2 10 071,43 Kč/m a nejnižší v okrese Mělník 0,01 Kč/m2. Nejvyšší průměrná tržní cena je rovněž v okrese Praha2 východ 213,47 Kč/m , nejnižší průměrná tržní cena je 2 v okrese Svitavy 4,69 Kč/m .
RE VCZP = ⎯⎯⎯⎯ U kde: VCZP - výnosová cena zemědělské půdy RE - rentní efekt, nebo-li potenciální čistý výnos (výtěžek) U - potenciální úroková míra, nebo-li míra kapitalizace Stanovení rentního efektu si vyžaduje především podrobnou analýzu půdně klimatických podmínek, ve kterých se bude realizovat předpokládaná rostlinná výroba, nejlépe podle jednotlivých výrobků, tj. podle předpokládané struktury plodin (osevních ploch) a průměrných očekávaných naturálních výnosů z jednotky plochy. Protože ceny, za které zemědělec své výrobky prodává a vstupy do výroby kupuje, představují v hospodaření veličinu nejistou, je dobře stanovit předpokládané tržby i náklady ve třech hladinách, odvozených od cen příznivých, cen nepříznivých a cen průměrných, vždy za totéž množství tržní produkce. Potom při stejném procentu zúročení kapitálu kupující obdrží tři různé nákupní ceny produkce. Tyto tři hladiny nákupních cen stanovených
T ržn í c e n a ze m ě d ě ls k é p ů d y v č a s o vé řa d ě 1 9 9 3 - 1 9 9 8 ve vyb ra n ýc h o k re s e c h Č R a je jí p o ro vn á n í s p rů m ě rn o u ú ře d n í c e n o u ze m ě d ě ls k é p ů d y C en a O kres
BENEŠOV D O M AŽ L IC E H R AD E C K R ÁL O V É CHOM UTOV C H R U D IM K L AT O V Y K O L ÍN LOUNY M Ě L N ÍK N ÁC H O D N O V Ý JIČ ÍN NYM BURK O P AV A P E L H Ř IM O V P ÍS E K P R AH A-V Ý C H O D R AK O V N ÍK R Y C H N O V N AD K N Ě Ž N O U S T R AK O N IC E S V IT AV Y ŠUM PERK T AC H O V Ú S T Í N AD L AB E M Z N O JM O
ú řed n í K č/m 2 x) (Ú C Z P ) 3,95 3,02 8,08 4,10 4,97 2,62 7,40 4,76 4,97 3,60 4,54 6,11 5,70 4,19 3,90 6,78 3,75 3,84 3,71 4,10 3,85 3,19 3,62 6,74
tržn í p rů m ěrn á m axim áln í K č/m 2 K č/m 2 (C T ) 17,98 946,54 21,01 3047,23 49,95 4444,08 12,93 1000,00 9,49 301,01 17,91 2500,00 13,28 799,33 12,49 896,38 20,84 1000,00 15,22 3658,54 14,49 2095,24 23,65 1200,00 13,82 1472,21 10,27 1900,00 15,21 1000,00 213,47 10071,43 10,15 915,00 10,20 561,80 8,79 6200,00 4,69 500,00 10,25 1947,96 18,92 4555,72 56,26 1846,15 8,78 1250,00
m in im áln í K č/m 2
P ozn.: x) C ena úřední (K č/m 2) představuje vypočtenou prům ěrnou cenu v ok rese P ram en: V ýběrové šetření V Ú Z E
14
0,19 0,02 0,08 0,05 0,05 0,02 0,06 0,10 0,01 0,04 0,11 0,22 0,03 0,01 0,01 0,71 0,21 0,12 0,01 0,11 0,08 0,23 0,43 0,08
P o m ěr C T /ú řed n í
4,6 7,0 6,2 3,2 1,9 6,8 1,8 2,6 4,2 4,2 3,2 3,9 2,4 2,5 3,9 31,5 2,7 2,7 2,4 1,1 2,7 5,9 15,5 1,3
Tržní ceny prodávané zemědělské půdy v období let 1993 - 1998
1993 13,90
Tržní cena ZP v Kč/m 2 1995 1996 1997 16,13 17,08 11,46
1994 14,91
1998 13,26
1993-1998 14,42
Pozn.: Výsledek je z analýzy 23 vybraných okresů ČR bez okresu Praha-východ Výsledné hodnoty byly vypočítány jako vážený aritm etický prům ěr Pramen: Výběrové šetření VÚZE
0,11 do 1,0 ha se v převážné míře kupuje pro účely převedení na stavební pozemky v průměrných cenách 2 od 50,- do 100,- Kč/m . Rovněž tak výměry pozemků od 1,00 do 5,00 ha se nakupují z valné části pro stavební účely a spekulativní účely budoucího převodu zemědělských pozemků na stavební pozemky. Tržní ceny této velikostní kategorie se pohybují v rozmezí od 2 20,- do 50,-Kč/m .
Na úroveň tržních cen zemědělské půdy v jednotlivých okresech v ČR má výrazný vliv velikost prodávaných pozemků. Intervaly velikosti prodávaných pozemků jsou stanoveny podle kritérií vymezených v některých zemích EU. Nejmenší prodávané výměry do 0,10 ha se převážně kupují za nejvyšší jednotkové ceny, obvykle pro scelení nebo rozšíření již vlastněných pozemků, průměrná tržní cena této skupiny pozemků 2 se pohybuje kolem 100, Kč/m . Výměra pozemků od
T r ž n í c e n y p r o d á v a n é z e m ě d ě ls k é p ů d y p o d le v e lik o s t n íc h k a t e g o r ií v o b d o b í le t 1 9 9 3 - 1 9 9 8 V ým ě ra pozem ků m enší než 1 ha 1 ha - 5 ha v ě tš í n e ž 5 h a
1993 2 7 ,4 7 1 4 ,2 6 3 ,6 8
1994 3 4 ,1 0 1 9 ,6 3 6 ,1 6
T r ž n í c e n a Z P v K č /m 1995 1996 1997 5 4 ,0 0 1 7 ,0 6 4 ,6 6
4 2 ,1 8 1 7 ,2 6 3 ,7 1
2
1 2 4 ,7 4 3 2 ,7 5 6 ,5 3
1998
1 9 9 3 -1 9 9 8
1 9 4 ,7 6 5 6 ,9 7 3 ,7 6
6 6 ,2 7 2 2 ,4 9 5 ,2 2
P ra m e n : V Ú Z E P ra h a
T ržní ceny prodávané zem ědělské půdy podle velikosti prodávaných vým ěr v Č R ve členění podle vybraných okresů (za období 1993 - 1998) v K č/m 2 Velikost pozem ku v ha O kres do 0,10
B enešov C hom utov C hrudim D om ažlice H radec K rálové K latovy K olín Louny M ělník N ový Jičín N ym burk N áchod O pava Pelhřim ov Praha-východ Písek R akovník R ychnov nad K něžnou Strakonice Svitavy T achov Znojm o Ú stí nad Labem Šum perk Č eská republika
55,87 25,34 30,47 68,15 161,38 70,99 66,07 28,94 37,85 52,50 64,26 41,49 73,32 45,74 412,93 57,92 33,45 34,65 36,54 20,17 50,93 24,37 74,40 34,60 96,25
0,10-0,25
43,57 59,18 24,18 33,78 86,87 50,73 52,98 26,91 33,30 39,32 79,62 25,28 43,49 36,31 303,33 48,87 27,45 19,51 30,93 20,37 72,24 14,42 92,92 26,68 78,12
0,25-0,50
26,77 27,70 14,87 31,09 90,08 43,44 25,50 26,48 23,00 16,89 16,41 19,16 21,44 33,30 225,43 42,55 31,52 21,19 28,07 11,43 98,60 15,91 43,70 17,48 48,87
Pram en: Výběrové šetření VÚ ZE
15
0,50-1,0
9,76 49,60 9,85 15,58 61,98 35,02 9,74 44,21 16,89 17,06 37,15 15,17 25,25 22,29 331,64 26,40 7,07 11,74 9,82 8,28 62,21 8,92 66,85 7,28 54,87
1,0-2,0
2,0-5,0
5,27 27,47 8,20 29,71 33,46 8,18 11,37 14,83 31,26 10,48 14,59 33,96 12,57 10,50 170,54 22,46 7,82 8,92 10,32 5,68 51,07 8,31 53,20 16,71 25,64
7,97 13,81 4,75 6,42 69,22 14,16 8,88 9,51 12,67 15,34 21,92 10,33 6,24 16,21 127,19 5,01 14,95 5,33 8,07 3,34 49,11 13,76 60,04 8,95 20,18
5,0-10,0
1,05 12,10 2,45 3,13 11,01 1,71 5,84 10,35 7,00 2,66 3,43 1,76 4,65 3,19 90,29 3,84 2,38 2,81 2,50 2,50 3,31 4,12 5,46 4,76 5,97
nad 10,0
1,22 4,30 1,10 2,59 5,39 2,58 10,66 1,60 15,00 1,95 1,00 3,68 5,31 7,79 13,24 1,68 1,68 1,09 2,02 1,45 3,73 3,66 0,00 3,81 4,85
Prům ěrná TC v K č/m 2 17,98 12,93 9,49 21,01 49,95 17,91 13,28 12,49 20,84 14,49 23,65 15,22 13,82 10,27 213,47 15,21 10,15 10,20 8,79 4,69 18,92 8,78 56,26 10,25 24,77
Zemědělské pozemky s výměrou větší než 5,00 ha se převážně nakupují pro zemědělské tržní využití, výjimečně pro rozparcelování na stavební pozemky. Tržní cena této kategorie v rámci ČR se pohybuje 2 v rozmezí 3,00 až 6,00 Kč/m , tj. na úrovni průměrné úřední ceny zemědělské půdy podle vyhlášky MF č. 279/1997 Sb. Při analýze tržních cen zemědělské půdy podle okresů se jednoznačně prokazuje, že tržní ceny
v okresech kolem Prahy (ve vzdálenosti do 60 km) jsou výrazně vyšší než v okresech vzdálenějších. Obdobně se projevuje vliv jihozápadního pohraničí (hranice s Bavorskem) na výši cen v příhraničních oblastech. Relativně nižší a nejnižší ceny jsou v příhraničních okresech v severních Čechách a severní Moravy. Tržní ceny zemědělských kultur podle velikosti prodávaných pozemků v ČR jsou uvedeny v následující tabulce.
Tržní ceny zemědělských kultur podle velikosti prodávaných pozemků Období: 1993 - 1998
Česká republika Velikost prodávané půdy v ha Ukazatel
Zemědělská
Orná půda
kultura -
Louka
druh prodávané
Pastvina
půdy v Kč/m 2
Zahrada Ovocný sad Vinice
do 0,10
0,10-0,25
153,99 38,07 33,64 90,58 105,59 12,09
99,82 33,29 39,19 90,54 56,97 39,06
96,25 65,72
Les Uskutečněný prodej v%
Počet prodejů Výměra prodané půdy
59,58 4,34
0,50-1,00
1,00-2,00
2,00-5,00 5,00-10,00 nad 10,00
Celkem
77,26 14,88 21,50 34,53 63,26 10,79 5,64 54,87 16,51
34,14 8,69 8,58 17,96 48,93
29,93 3,64 45,05 20,04 37,10
8,83 2,16 19,82 18,66
6,12 1,91 2,18 6,72
78,12 37,30
61,03 27,40 36,43 53,00 41,85 26,00 13,76 48,87 25,91
10,07 25,64 7,99
9,15 20,18 7,59
10,87 5,97 6,80
4,85 10,93
30,14 7,11 29,11 64,36 57,58 23,38 9,50 24,77 12,31
17,96 5,52
8,07 5,63
6,03 8,45
3,93 11,27
2,75 17,46
1,06 15,60
0,62 31,73
100,00 100,00
Chmelnice Zeměděl. půda celkem
0,25-0,50
Pramen: Výběrové šetření VÚZE
v sousedním Bavorsku (SRN). Při předpokládaném Nejvyšší průměrné ceny vykazuje kultura zahrada vstupu do EU a otevření trhu s půdou směrem k zemím a ovocný sad. Zřejmě z důvodu výstavby rodinných EU, lze důvodně předpokládat, že i výše cen v okolních domů, nebo přikoupení pozemků k již vystaveným zemích budou mít vliv na výši tržních cen zemědělské rodinným domům. Překvapivě nízká je tržní cena půdy půdy v ČR, jakož i výše dotací do zemědělství z fondů u vinic a chmelnic. EU. Jak vyplývá z analýzy sledovaných tržních cen 2.3 TRH S PŮDOU zemědělské půdy na výši této ceny nemá podstatný vliv Rozvoj trhu se zemědělskou půdou je do značné kvalita půdy (její bonita), respektive poloha pozemků míry závislý na ekonomickém rozvoji zemědělského v rámci zemědělských výrobních oblastí. Nejvyšší sektoru. Rozměr zemědělství od roku 1990 neustále průměrná tržní cena je dosažena v řepařské oblasti a to klesá, dlouhodobě přetrvává ztrátovost zemědělství především v okrese Praha-východ a Hradec Králové, tj. jako celku, prohlubuje se zadluženost a nízká v blízkosti velkých městských aglomerací. Druhá výnosovost podnikání v zemědělství. Výnosovost nejvyšší průměrná tržní cena je v pícninářské oblasti, vlastního kapitálu českého zemědělství dosahovala zejména v příhraničních okresech se SRN, okres záporných hodnot v roce 1997 -1,3 mld. Kč a v roce Domažlice, Tachov a Pelhřimov. Nejnižší průměrná 1998 -0,4 mld. Kč. tržní cena je ve výrobní oblasti kukuřičné (jižní Morava) a v bramborářské. Trh se zemědělskou půdou i přes značnou legislativní připravenost se nerozvíjí dostatečně. Ročně Při porovnání tržních cen zemědělské půdy se prodá a nakoupí přibližně 0,21 % zemědělského s některými zeměmi EU za rok 1993 až 1997 (viz půdního fondu. Např. ve vyspělých státech EU se ročně následující tabulka) se ukazuje, že cena zemědělské prodá a nakoupí přibližně 1,0 %. půdy v ČR je relativně nejnižší, na úrovni cen ve Švédsku, prakticky desetinásobně nižší než Prodej a koupě zemědělské půdy v ČR v letech 1993 až 1998 v % z celkového půdního fondu Trh s půdou
1993
1994
1995
1996
1997
1998
Celkem 1993-98
Procenta ZPF ČR
0,17
0,22
0,20
0,20
0,29
0,21
1,29
Pramen: VÚZE Praha, 1998 Nabídka na trhu s půdou značně převyšuje poptávku. Relativně nízká poptávka je způsobena: − nedostatkem vlastního disponibilního kapitálu na nákup půdy, − nízkými sazbami nájemného za pronájem zemědělské půdy, (která často nedosahuje 1 % úřední ceny zemědělské půdy) a tudíž není motivující pro nákup půdy,
− převažujícím velkovýrobním charakterem využívání půdy, převažuje využití půdy právnickými osobami nad fyzickými, − nedokončenými změnami ve vlastnických a uživatelských vztazích, nejsou dokončeny všechny restituční případy. Družstva a obchodní společnosti hospodaří na více než 74 % zemědělského půdního fondu a nejsou motivováni k nákupu zemědělské půdy.
Tržní ceny zemědělské půdy v některých zemích Evropy a ČR
Země
1 Belgie 1)
Dánsko SRN 5) SRN Řecko
Španělsko
Francie Irsko Itálie 4) Lucembursko Nizozemí Rakousko Portugalsko Finsko Švédsko Spojené Království 2) ~ Anglie 2) ~ Wales 3) ~ Skotsko 2) ~ Severní Irsko Česká republika Slovensko Polsko
ECU/ha 9)
Kategorie půdy
2 Orná půda Louky Zemědělská půda Zemědělská půda Zemědělská půda Zemědělská půda ~ zavlažovaná ~ nezavlažovaná Zemědělská půda ~ zavlažovaná ~ nezavlažovaná Orná půda Louky Zemědělská půda Zemědělská půda Zemědělská půda Orná půda Louky
Zemědělská půda
Zemědělská půda Zemědělská půda Zemědělská půda Zemědělská půda 6) Zemědělská půda 7) Zemědělská půda 6) Zemědělská půda Zemědělská půda
Roční relativní přírůstek v % 1996 8) 1997 1979 1996 1997 7 8 9 x x x x 8552 -2,8 5,7 16386 -2,4 -0,7 9865 x -6,4
1993 3 11944 9527 5887 15380 11423
1994 4 12148 9995 6483 15653 11349
1995 5 12860 10228 7608 17173 11357
1996 6 13193 11323 8051 16680 10646
11546 5235
11929 5027
12212 4786
11946 4746
12332 4849
x x
-1,0 -2,0
9871 2709 3060 2201 4893 11745 61278 18803 21239 : : 2539 1107
10011 2788 3054 2188 5316 11685 44845 18302 21406 : : 2698 1190
9877 2822 3142 2222 5378 10916 46690 19725 20392 : : 3011 1157
10663 3098 3188 2233 6400 : 44531 20797 21592 : : 2717 1362
11659 3394 3191 2208 : : 41941 22661 22073 : : 2820 1480
-3,1 -1,6 -4,7 -5,8 x x -0,3 -1,7 -1,8 x x x x
10,7 10,9 0,7 -0,5 x x -4,2 10,3 4,2 x x 3,5 9,8
4890 3568 2367 5730 1472 1079 1003 854
5413 3841 2232 6782 1474 1808 1011 820
5433 4480 2711 7405 1463 1358 1002 772
: : 2431 9920 1476 1091 1005 865
: : : 11351 1402 1824 1012 1028
x x x -0,9 x x x x
x x x 47,9 -5,0 67,1 6,0 6,0
1) Zemědělské podniky se stavbami (10-100 ha) 2) Prodej zemědělské půdy větší než 5 ha (2 ha v Sev. Irsku) 3) Tržní ceny farem (zemědělské půdy a staveb) větších než 5 ha 4) Prodej veškeré půdy zemědělské i nezemědělské (pro průmyslové a stavební účely) 5) Bývalé země NDR 6) Úřední cena zemědělské půdy 7) Tržní cena zemědělské půdy (bez staveb) větší než 5 ha 8) Použité národní deflátory 9) ECU/93 = 34,10 Kč; ECU 94 = 34,06 Kč; ECU/95 = 34,31 Kč; ECU/96 = 34,00 Kč; ECU/97 = 35,80 Kč Pramen: Eurostat, VÚZE Praha, 1998
Podle výsledků šetření VÚZE lze odhadovat, že prodej půdy ve sledovaných letech 1993 až 1998 představoval přibližně 55 tis. ha zemědělské půdy, tj. 1,29 % z celkového zemědělského půdního fondu. Trh se zemědělskými pozemky se oživuje hlavně tam, kde kupující mají šanci přeměnit zemědělskou půdu na stavební pozemky, zejména v hustě zalidněném okolí
velkých městských aglomerací a v rekreačních oblastech. Nejčastěji se nakupují pozemky s výměrou do 0,10 ha, přibližně 60 % všech prodejů a 17 % prodané výměry. Nejméně se nakupují pozemky s výměrou nad 5,0 ha (převážně pro zemědělské tržní využití), přibližně 1,6 % všech prodejů a přibližně 13 % prodané výměry.
Počet prodejů v % podle velikosti prodávaných pozemků
Počet prodejů
nad 5,0 ha 2%
1,0 až 5,0 ha 7% 0,10 až 1,0 ha 32%
do 0,10 ha 59%
Pramen: VÚZE Praha, 1998
Výměra prodané půdy v % z celkové výměry prodané půdy podle velikosti prodávaných pozemků
Výměra prodávané půdy do 0,10 ha 4%
0,10 až 1,0 ha 20%
nad 5,0 ha 47%
1,0 až 5,0 ha 29%
Pramen: VÚZE Praha, 1998 z úřední ceny půdy, pokud se vlastník s nájemcem nedohodnou jinak. V praxi se nájemné u orné půdy, luk a pastvin pohybuje od 350,- do 2 300 Kč/ha, tj. od 0,07 do 1,80 %, ojediněle až 4 % z úřední ceny zemědělské půdy. V katastrálních územích, kde hospodaří pouze jeden nájemce je nájemné podstatně nižší. Tam, kde hospodaří více pronajímatelů zemědělské půdy, je nájemné vyšší. Nájemné u speciálních zemědělských kultur je obvykle vyšší než u orné půdy, luk a pastvin.
Nedílnou součástí trhu s půdou je pronájem zemědělské půdy. Převážná část středně velkých a velkých podnikatelských subjektů fyzických a právnických osob hospodaří nejenom na vlastní, ale rovněž na pronajaté půdě. Podíl pronajaté půdy u podniků fyzických osob se pohybuje mezi 60 – 80 %, u právnických osob se blíží 100 %. Výše nájemného se řídí vztahem mezi nabídkou a poptávkou. Podle zákona č. 229/1991 Sb. je doporučováno nájemné ve výši 1 %
18
Tvorba strategie podniku jako předpoklad úspěšného podnikání Ing. Jan Leština, CSc. Katedra řízeníJihočeská univerzita, zemědělská fakulta,České Budějovice Úvod Úspěšnost podniku si nelze představit bez organizovaného a cíleného snažení jeho pracovníků. Každý podnik vstupuje do konkurenčních vztahů v tržním prostředí a jen některý z nich se v průběhu doby stane úspěšným, jiným se to nepodaří a někteří dospěji k bankrotu. Jde o to přiřadit se k úspěšným podnikům. A to se neobejde bez soustavného, intenzivního a cíleného hledání takových postupů a opatření ve výrobě, včetně péče o distribuci výrobků, které budou přinášet prosperitu a kontinuitu podnikání, a to v souladu s cíli podniku. Strategie a strategická rozhodnutí Proto je pro každý podnik určující, jak bude konkurovat a jaká musí učinit nezbytná opatření pro realizaci předem naplánovaných aktivit. Vždy se jedná o strategická rozhodnutí a strategii, které všem aktivitám předchází. Strategie a strategická rozhodnutí spolu velmi úzce souvisí. Mají zásadní význam. Jejich hlavní aspekty jsou tyto: 1. Strategická rozhodnutí ovlivňují dlouhodobé chování každého podniku a zjednodušeně to lze vyjádřit jako vymezení existence podniku, který se nachází v daném skutečném současném stavu na stav nový v budoucnosti. 2. Strategická rozhodnutí mají přinést výhodu, která budou výsledkem plnohodnotné služby kvalit, které budou vyšší úrovně než u konkurentů. 3. Strategická rozhodnutí vždy hledají taková efektivní nastavení podnikových aktivit, aby byl trval dobrý dodavatelský servis vstupů do výroby a zároveň trvaly výhody podniku v tržním prostředí. 4. Strategická rozhodnutí se vždy odehrávají v podmínkách určitého rozpětí možností, plynoucích z prostředí uvnitř i vně podniku. Jen v tomto rozpětí lze připravovat aktivizaci disponibilních výrobních faktorů.Z toho plyne nutné uvědomění si, čím podnik chce v budoucnosti být a zda taková rozhodnutí budou splnitelná. 5. Proto je strategie podniku vytvářena na konkrétní prostředí s nutnými přizpůsobeními. Strategie je vždy vytvořena ze zdrojů a kvalifikací, které tvoří příležitost jak s jejich použitím profitovat. Jsou také zázemím pro uspokojení nových příležitostí na trhu. 6. Strategie je často spojena se "změnou" opouštěním dosavadních podnikatelských aktivit a jejich nahrazení aktivitami jinými. Změna představuje složitý, vnitřně strukturovaný proces transformace podnikání na konkurenceschopný ekonomický podnik, přičemž se přihlíží k respektování určitých vlastností tohoto procesu, respektování vlastnických, manažerských a sociálních hodnot. 7. Strategie je věcí vrcholového managementu a přiměřeně všech pracovníků podniku. Řízení změny, ať plánované nebo neplánované, vyžaduje vysoké úsilí zainteresovaných pracovníků řízení. 8. Strategická rozhodnutí ovlivňují operativní
19
rozhodování podle toho, jak je prostředí podnikání proměnlivé. Proto strategické rozhodování a operační aspekty podniku se často dostávají do nesouladu. Ač je jakkoliv strategie správná, o úspěchu rozhoduje operační úroveň, která strategii naplňuje. 9. Podnikovou strategii ovlivňují síly uvnitř i vně podniku. Jde o hodnoty a očekávání těch, kteří mají moc v okolí a uvnitř podniku. Rozhodují o dostupnosti a využití výrobních faktorů, stejně jako o realizaci výrobků v tržním prostředí. 10. Strategie a strategické rozhodování působí v systému, jehož prvky jsou v propojení obtížně studovatelné a přitom je vždy nezbytné dané situace posuzovat komplexně s vědomím značného rizika a neurčitosti, zvláště při prognózování budoucích situací. 11. Z praktického pohledu je naplánování změn méně problematické, než jejich implementace. JOHNSON, SCHOLES (2000) uvádějí tuto definici strategie: "Strategie je kombinací směřování a dosahu působnosti organizace během dlouhé doby: tím je dosaženo zvýhodnění organizace prostřednictvím uspořádáním zdrojů uvnitř měnícího se prostředí za účelem splnění potřeb trhu a očekávání investorů." Je nutné také brát v úvahu skutečnost, že podnik musí realizovat takovou strategii, která přináší krátkodobý efekt a současně vytváří předpoklady dlouhodobého rozvoje podniku. Zároveň musí být podnik připraven na všechny budoucí, a to zejména nepříznivé situace, které mohou nastat. Proto každý, kdo se zabývá podnikáním, musí mít svou strategii (SOUČEK, 1998). Principy strategického myšlení Strategii zpracovávají lidé - manažeři. Z dlouhodobých zkušeností podnikatelské praxe vyplývá, že je nutné dodržovat určitý myšlenkový postup. Je výhodné, když je strategie zpracovávána na podkladě znalostí principů strategického myšlení. Stručně je lze shrnout takto: Princip variantnosti V průběhu podnikání se neustále mění podmínky vnějšího i vnitřního prostředí podniku. Musíme očekávat i nenadálé změny v politice, ve vývoji světového hospodářství, ale i domácí ekonomiky, které mohou být nahodilé. V podniku mohou vyvolat tzv. strategická překvapení, které buď podnik vyřeší a nebo podnik přivede k bankrotu. Proto musí být připraveny různé varianty strategie, aby bylo možné v případě potřeby přejít od jedné varianty k druhé. Pro možný případ „překvapení“ musí mít podnik takový varovný systém, aby mohl učinit odpovídající náprav. Z toho důvodu by měl mít každý podnik vybudován funkční systém strategického řízení.
Princip permanentnosti Práce na strategii je nepřetržitá, průběžně je zapotřebí sledovat jak faktory vnějšího i vnitřního prostředí podniku, které mění předpoklady, na nichž je založena realizovaná strategie. Při vzniku odchylek od strategie a plánů musí odpovídající management učinit rychlou nápravu jejich nežádoucího vývoje. Princip celosvětového přístupu Celý svět je propojen a vše souvisí se vším. Proto strategie podniku musí vycházet z poznatků o politickém, ekonomickém, ekologickém, vědeckotechnickém, demografickém, právním a sociálním vývoji světa. Znamená to pro podnik systematicky sledovat všechny důležité informace, které mohou mít dominantní vliv na podnik a jsou základním předpokladem dobré strategie podniku. Princip tvůrčího přístupu V podmínkách tržního prostředí se prosadí jen takové podniky, které využívají nové know-how a rychle opouští staré zažité, ale překonané technologické postupy. Nové produkty nové technologie, které vedou ke snižování nákladů a zároveň k udržení přiměřené kvality výrobků a služeb podle potřeb zákazníků mohou přispět k prosperitě podniků. Proto je nutné, aby tvůrčí proces byl záležitostí všech pracovníků podniku. Princip interdisciplinarity Princip interdisciplinarity znamená, že při vytváření strategie i při její realizaci jsou uplatněny poznatky více vědních oborů, přičemž vhodné využití poznatků různých disciplin vede k vysokému rozvoji daných odvětví výroby. Přesto je nutno brát v úvahu, že technik má kromě své profese a zkušeností znát finanční a komerční kritéria, ekonom naopak má v základních principech ovládat technologii. Princip vědomí práce s rizikem Dostupnost a rozvoj výrobních faktorů se v průběhu doby mění, obtížně se předvídají změny, a to nutně vede k riziku. Každá strategie je spojena s rizikem a se složitostí strategického rozhodování. Žádné strategické rozhodnutí nemá předem zajištěnou plnou úspěšnost. Čím více budou pracovníci podniku informováni o variabilitě změn v podmínkách tržního prostředí i samotného podniku, tím více se bude snižovat riziko podnikání. Riziko nikdy nemůžeme vyloučit, můžeme ho pouze snižovat. Princip koncentrace zdrojů Tento princip vychází z poznání, že každé strategické rozhodnutí a strategie vyžadují zdroje. Čím je větší rozptýlení zdrojů, tím jsou obvykle vyšší náklady na výrobek a naopak koncentrace těchto zdrojů může přinášet větší úspěch v podnikání. Princip vědomí práce s časem „Čas jsou peníze“. Jestliže podnik nepřijde s výrobkem nebo službou na trh dříve než konkurent, pak zákazníka osloví a uspokojí konkurent sám. Proto časové hledisko má tak důležitý význam.
20
Princip agregovaného myšlení Princip agregovaného myšlení znamená, že management podniku, který pracuje na strategii, uvažuje v určitých globálech a nezabývá se málo významnými skutečnostmi. Princip zpětnovazebního myšlení Princip zpětnovazebního myšlení je založen na klasické zpětné vazbě, která umožňuje kontrolu a porovnávání současné skutečnosti se strategií, případně prováděcími plány. Tento princip také znamená uvědomění si možných dopadů, která mohou nastat v případě různých strategických rozhodnutí. Obsah a struktura podnikové strategie Strategie podniku se skládá ze sedmi základních částí. První dvě mají charakter analýz – jde o analýzu okolí a analýzu silných a slabých stránek podniku. Dalších pět částí obsahuje formulace jednotlivých segmentů strategie. Struktura strategie podniku má toto uspořádání (SOUČEK, 1998): 1. Stručná analýza okolí podniku 1.1. Analýza trhu 1.2. Analýza vědecko-technického rozvoje 1.3. Analýza regionu 1.4. Analýza ekonomického a právního systému 1.5. Příležitost a hrozby 2. Analýza silných a slabých stránek 3. Formulace specifických předností podniku 4. Vize podniku 4.1. Základní představa o budoucí podobě podniku 4.2. Základní hypotézy a scénáře budoucího vývoje 4.3. Základní strategické rozhodnutí o tempu tržeb a jejich sortimentní struktura 4.4. Formulace dílčích strategií podniku 4.5. Ekonomické důsledky jednotlivých variant strategie 4.6. Základní představy o organizaci podniku 5. Formulace strategických cílů 5.1. Cíle na trhu 5.2. Cíle ekonomické 5.3. Cíle majetkové 5.4. Cíle v oblasti kvalifikace, motivace a sociální 6. Hlavní strategické operace 7. Návrh dalšího postupu prací Kritické faktory úspěchu Při zpracování strategie, ale i při samotné výrobě, dochází podniky k poznání, na jaké pozici podnikatelské úspěšnosti se nachází. Rozhoduje o tom úroveň zdrojů a kvalifikace pracovníků. Kritické faktory úspěchu jsou potom těmito aspekty zabudované do strategie, ve kterých musí být podnik nutně dobrý, aby překonal konkurenci. Vzniká jejich jedinečnost,
charakteristická pro daný subjekt. Nazýváme je klíčovými kvalifikacemi. Proto volba dobré strategie může být pouze částečně dána obecnými zásadami strategického přizpůsobení mezi obchodním přizpůsobením (trhem) a zdrojovou základnou podniku. I za těchto podmínek může mnoho konkurentů dosáhnout podobné úrovně přizpůsobení, a přesto některé podniky mohou být vůdčí a jiné nemusí tohoto postavení na trhu dosáhnout. Proto pro analýzu postavení podniku využíváme poznatky z hodnotového řetězce: zdroje – kvalifikace – strategie. Vývojem událostí může podnik dospět k nesouladu mezi měnícími se požadavky tržního prostředí a klíčovými kvalifikacemi daného podniku. Na tento nesoulad může podnik reagovat dvěma způsoby: buď zabezpečí rozvoj klíčových kvalifikací a nebo provede takovou změnu v zaměření podnikatelských aktivit, že stávající klíčové kvalifikace budou pro podnik výhodou. V podniku se na klíčové kvalifikace nahlíží jako na dané vědomosti a rutiny. Očekávání investorů Při tvorbě strategií podniků působí velké množství vlivů vnějších i vnitřních. Přesto musí být odpovězeno na základní otázky, komu má podnik sloužit a jaká bude struktura výrobních záměrů investorů a managementu. Významnou roli zde sehrává management. Ovlivňuje prováděné aktivity, rozhodnutí a činnosti, odpovědnost a limity pravomocí působnosti podniku. V úvahu je nutno brát také další skutečnost – komu podnik skutečně v praxi slouží. Koncept investorů podniku a trendu jeho vývoje zajímá právě investory, a přitom tito investoři jsou závislí na tom, zda podnik splní jejich předpoklady, a naopak na investorech podniku je závislá samotná existence podniku. K naplňování takových požadavků musí účinně přispět management. Formování činnosti ovlivňují investoři, management a ostatní pracovníci podniku.
21
Do těchto vztahů jsou včleněny etické principy i kulturní vyspělost jednání a pozice jednotlivců podniku. Z toho se odvíjí, kterým prioritám bude dána přednost na jaké směry podnikatelských aktivit se bude podnik orientovat. Proto diskuse o záměrech podniku je vždy ohraničena určitými limitami, tedy tím, komu podnik slouží a jak budou koncipovány záměry a priority a rozděleny vytvořené hodnoty. Některé konflikty vyplývající z očekávání investorů S navrhováním strategie a strategickým rozhodováním vznikají nutně konflikty, pokud od samého začátku nedochází ke shodě jednotlivých zainteresovaných investorů mezi sebou a nebo také mezi investory a managementem. Dále uvádíme výčet některých možných konfliktních situací: Pokud podnik se výrazně orientuje na jeho růst a krátkodobou návratnost vložených prostředků do podnikání, mohou být obětovány cash flow a výše platů. Manažerům lépe vyhovují projekty krátkodobé, na kterých snadno budují kariéru, ale tím se může negativně ovlivnit dlouhodobá ziskovost podniku. Růstem rodinných podniků mohou jejich vlastníci ztratit kontrolu nad podnikáním, pokud potřebují zaměstnat profesionální manažery. Vložením nových investic do podnikání může vzniknout ztráta pracovních příležitostí dosavadních pracovníků. Vědomí takového výhledu může vést k jejich ztrátě motivace a frustraci. Usilovná expanze do tržního prostředí může způsobit pokles kvality produkovaných výrobků. Strategie je programovým dokumentem, který provází každý podnik, umožňuje mu dospět k výhodnému postavení v konkurenčním prostředí. Je dokumentem proměnlivým a to v závislosti na proměnlivosti podmínek tržního prostředí a jeho potřeb, kam každý podnik svými aktivitami zasahuje.
Ekonomická efektivnost zemědělských podniků a její hodnocení Doc.Ing. Eva Rosochatecká, CSc. PEF, ČZU Praha bylo dále ověřit, zda nepříznivý vývoj ekonomické situace v zemědělství ovlivňuje právě vypovídací schopnost této metody. Toto hodnocení je dílčí součástí výzkumného úkolu NAZV, projekt QC0110/2000, který jako celek je zaměřen na hodnocení struktury a kvantifikaci faktorů ovlivňujících intenzitu zemědělské výroby, charakteristické znaky, dopady a jejich ekonomické hodnocení.
Úvod Zemědělství jako sektor národního hospodářství vykazuje trvale ztrátu / kromě roku 1995 a 2000 /. Dochází k poklesu objemu investic, snižuje se počet pracovníků. Potřebné zdroje pro rozvoj podniků se v obecné rovině nevytváří. Zavádění nových technologií pro restrukturalizaci se z tohoto pohledu jeví jako problematické. Vykazované výsledky za zemědělství vychází z průměrných hodnot sledovaného souboru VÚZE. Objektivnost hodnocení ekonomických výsledků zemědělských podniků je ovlivněna kvalitou podkladových údajů a použitou metodou hodnocení.
Ekonomický normál vychází ze soustavy nerovnic indexů. Pro úspěšný intenzivní rozvoj podniku se vyžaduje aby byl :
Metody hodnocení ekonomické bonity podnikatelských subjektů nabývají na významu v současné době, kdy je třeba objektivizovat rozdělování subvenčních prostředků a to jak ze zdrojů vlastních, tak i ze zdrojů vznikajících v rámci EU – strukturální fondy. Nevhodná alokace zdrojů by mohla negativně působit na další rozvoj odvětví. Cílem je posoudit metodu ekonomického normálu pro hodnocení intenzivního nebo extenzivního rozvoje zemědělských podniků a porovnat výsledky s vybranými ukazateli rentability a produktivity. Cílem
•
růst osobních nákladů pomalejší než růst majetku
•
růst investičního majetku pomalejší než růst tržeb
•
růst zásob pomalejší než růst tržeb
•
růst výkonové spotřeby pomalejší než růst tržeb
•
růst přidané hodnoty rychlejší než růst tržeb
•
růst zisku rychlejší než růst přidané hodnoty
Tabulka č.1 – ideální vztah ekonomického normálu I zásob ∧ I HV celkem
I PH
I tržeb
>
I HIM
I osob.n.
∨ I výkon.sp. Zdroj : Sůvová a kol., 1999 Výsledky Pro ověření vhodnosti metody ekonomického normálu byly vybrány čtyři podniky ze sledovaného souboru, které byly vyhodnoceny metodami predikce finanční situace * Řezbová 2001 ) jako podniky dobré / podnik č. 5 a 4 / a jako podniky problémové / podnik č.13 a 1 / za časovou řadu 1997 – 1999.
22
V následujících tabulkách jsou uvedeny podkladové údaje a výpočet indexů, potřebných pro sestavení ekonomického normálu.
Tabulka č. 2 – vstupní hodnoty pro výpočet ekonomického normálu, výpočet indexů
1997 V 060
HV celkem
V 011 V01+ V05 R 012 V 012
Podnik 5 1999
1998
98/97
1997
99/98
1998
Podnik 13 1999 98/97
99/98
2583
3656
5838
1,415
1,597
-7417
-4932
140
0,665
-0,028
Přidan.h. Tržby
49853 131164
48590 238188
45100 106748
0,975 1,816
0,928 0,448
25971 48624
29079 50597
24673 45450
1,120 1,041
0,848 0,898
HIM Osobní.n.
89072 31925
96231 31358
95147 27603
1,080 0,982
0,989 0,880
70745 24777
68088 25468
65550 22879
0,962 1,028
0,963 0,898
R 029
Zásoby
39272
41871
44797
1,066
1,070
29851
33100
31923
1,109
0,964
V 008
Výkon.s.
80311
76092
67400
0,947
0,886
27696
29983
27850
1,083
0,929
V 060
HV celkem
V 011
Přidan.h.
1997 567 56718
Podnik 4 1998 1999 98/97 99/98 4,317 0,722 2448 1767
1997 -2597
Podnik 1 1998 1999 98/97 99/98 0,841 2,371 -2185 -5181
60184
60048
1,061
0,998
10405
10024
5535
0,963
0,552
V01+ Tržby 135275 163585 V05 147852 145089 R 012 HIM V 012 Osobní.n. 36321 39704 56569 53611 R 029 Zásoby V 008 Výkon.s. 73498 90834 Zdroj : výzkumná zpráva QC0110/2000
144000
1,209
0,880
54080
49863
44763
0,922
0,898
163073 38777 59839 77698
0,981 1,093 0,948 1,236
1,124 0,977 1,116 0,855
45817 9615 17747 34543
59350 7551 18231 30916
56049 6302 14333 28892
1,295 0,785 1,027 0,895
0,944 0,835 0,786 0,935
Ekonomický normál pro jednotlivé podniky Podnik 5 1998/97 1,066 ∧ 1,415 > 0,975 < 1,816 > 1,080 > ∨ 0,947
Podnik 4
4,317
>
1,061
Podnik 13
0,665 1,504
< >
1,120
Podnik 1
0,841 1,189
< >
0,963
1998/97 0,948 ∧ < 1,209 > ∧ 1,236
1998/97 1,109 ∨ > 1,041 > ∧ 1,083
1998/97 1,027 ∨ > 0,922 < ∧ 0,895
Podnik 5
0,982
1,597
>
0,928
Podnik 4
0,981
<
1,093
0,722
<
0,998
Podnik 13
0,962
<
1,028
-0,028 1,028
< >
0,848
Podnik 1
1,295
>
0,785
23
2,371 0,422
> <
0,848
1999/98 1,070 ∨ > 0,448 < ∧ 0,886
1999/98 1,116 ∨ > 0,880 < ∨ 0,855
1999/98 0,964 ∨ < 0,898 < ∧ 0,929
1999/98 0,786 ∧ < 0,898 < ∧ 0,935
0,989
>
0,880
1,124
>
0,977
0,963
>
0,898
0,963
>
0,898
absolutní rozdíl mezi hodnotami hospodářského výsledku ve sledovaných letech . Absolutní rozdíl / tj. hodnota 5072 tis. Kč / musí být vztažen k bázi za kterou lze považovat hodnotu hospodářského výsledku výchozího období / rok 1998 /. Tato hodnota musí být ve jmenovateli vyjádřena ve své absolutní výši. Index 99/98 u podniku 13 má pak tento algoritmus výpočtu : 5072 / I – 4932 I → 1,028. Tento postup umožní eliminovat vliv kladných a záporných znamének při matematickém výpočtu indexů, potom lze využít metodu ekonomického normálu i u podniků, které mají nestabilní vývoj, propadají se do ztráty a naopak.
Diskuse U sledovaných podniků docházelo ve vývoji v čase k rozdílnému hospodářskému výsledku, jednak se jednalo o stále kladné hodnoty / podniky 4 a 5 /, stále záporné hodnoty / podnik 1/. V případě podniku 13 docházelo ke změně ze záporných hodnot do kladných hodnot. Další možností je opačný vývoj, tzn., kladná hodnota hospodářského výsledku se v dalším roce mění v zápornou. Pokud podniky dosahují v časové řadě stále zisk, lze metodu ekonomického normálu používat pro zhodnocení vývoje podniku bez dalších úprav. Pokud podniky v delší časové řadě dosahují stále ztrátu, lze využít metodu ekonomického normálu s úpravou. Jedná se o to, že index vývoje hospodářského výsledku je nutno uvést v jeho převrácené / reciproké / hodnotě – např. podnik č. 1, hodnota 0,841 → 1/ 0,841→ 1,189. Diskutabilnější interpretace je v případě změn kladných hodnot v záporné a naopak. Problematika výpočtu a interpretace ekonomického normálu je uvedena u podniku č. 13. V roce 1999 byl dosažen zisk / 140 tis. Kč / oproti předchozímu roku, kdy byla vysoká ztráta / - 4 932 tis. Kč /. V tomto případě je nutné pro výpočet indexu změny hospodářského výsledku vyjádřit nejdříve
Metoda ekonomického normálu vychází pouze z účetních výkazů, nezohledňuje základní produkční faktor v zemědělství – půdu, rovněž zde není zahrnut vliv pracovní síly. Vzhledem k tomu doporučujeme doplnit hodnocení podniků pomocí ekonomického normálu dalšími ukazateli produktivity. Doporučené ukazatele u sledovaných podniků jsou uvedeny v následujících tabulkách, včetně srovnávací základny VÚZE Praha.
Tabulka č. 3 – Ekonomické ukazatele na 1 ha (v Kč) Podnik 5 V 011/ha V 029/ha V 060/ha
Podnik 13
1997
1998
1999
1997
1998
1999
Přidan.h/ha
16928
16499
15314
13734
15378
13048
Hv prov./ha
699
2078
2553
-2089
-2551
-437
Hv celk./ha
877
1241
1982
-3922
-2608
74
Podnik 4 V 011/ha V 029/ha V 060/ha
Podnik 1
1997
1998
1999
1997
1998
1999
Přidan.h/ha
18590
19726
19681
12711
12245
6762
Hv prov./ha
666
1110
327
-977
-1234
-5114
Hv celk./ha
185
802
579
-3172
-2669
-6329
Tabulka č.4 – Srovnávací základna (v Kč) Hodnoty souboru podniků maximum PH/ha
Prov.HV/ha
Celk.HV/ha
Medián
průměr
Hodnoty VÚZE
1997
20262
13734
14216
Minimu m 7959
zem.druž.
obch.spol.
11263
9240
celke m 10339
1998
21811
14187
14420
10196
13200
10842
12069
1999
20301
11912
12671
6786
10870
9682
10270
1997
2325
419
-461
-4180
-434
33
-261
1998
4156
660
637
-3159
722
271
509
1999
2553
339
-510
-5132
-129
-222
-160
1997
877
74
-1176
-5078
-848
-403
-681
1998
1973
219
-1760
-26830
175
-247
-23
1999
1982
226
-1076
-7165
-611
-664
-621
24
Tabulka č. 5 – Ekonomické ukazatele na 1 PS (v Kč) Podnik 5 1997 V 011/PS V 029/PS V 060/PS
Přidan.h/PS Hv prov./PS Hv celk./PS
275431 11381 14271
1998 268453 33807 20199 Podnik 4
Podnik 13 1999
1997
1998
1999
249171 41541 32254
150121 -22838 -42873
168087 -27879 -28509 Podnik 1
142618 -4780 809
1997
1998
1999
1997
1998
1999
V 011/PS V 029/PS
Přidan.h/PS Hv prov./PS
242385 8688
257197 14484
256615 4261
179397 -13793
172828 -17414
95431 -72172
V 060/PS
Hv celk./PS
2423
10462
7551
-44776
-37672
-89329
Tabulka č. 6– Množství hektarů na 1 pracovní sílu Podnik 5 Ha/PS
16,27
Závěr Zemědělský podnik nelze hodnotit pouze na základě jedné metody, která využívá jen podnikové výkaznictví / rozvaha, výkaz zisku a ztrát /, při hodnocení je třeba zohlednit i vliv produkčních faktorů - půda a pracovní síla. Ukazatel přidané hodnoty na pracovníka a na hektar je dostatečným rozlišovacím kriteriem, který vhodně dokladuje rozdílnost mezi dobrým a problémovým podnikem. Tento názor podporují výsledky výzkumu, jejichž část je v tabulkách č. 3 – 6.
25
4
13
1
13,04
10,93
14,11
Literatura: Sůvová H. a kol.: Finanční analýza v řízení podniků, v bance a na počítači, Bankovní institut, Praha, 1999 Řezbová H.: Kritéria hodnocení podnikatelských subjektů v zemědělství, doktorská práce,2001 Rosochatecká E.a kol.: Hodnocení struktury a kvantifikace faktorů ovlivňujících intenzitu zemědělské výroby, výzkumná zpráva NAZV, projekt QC0110/2000
Metodika predikce finanční situace podniku Doc.Ing. Eva Rosochatecká, CSc. PEF, ČZU Praha Možnosti predikce finanční situace podnikatelského subjektu jsou již dlouhodobě předmětem zájmu a výzkumu. Vycházejí z hypotézy, že lze na základě konstrukce různých ukazatelů a modelů vytvořit jednotné schéma (ukazatel), na jehož základě by bylo možné s vysokou pravděpodobností prohlásit, že se podnik během nejbližšího časového období dostane do vážných finančních potíží. Variabilita jednotlivých modelů vychází ze specifických požadavků analytiků na zachycení nejvýznamnějších charakteristik zkoumaného souboru ve vybraném odvětví činnosti. Predikce finanční tísně subjektu jsou založeny na dvou druzích modelů : a)
jednorozměrné modely (univariate models) jsou definovány jako modely, které na základě jednoduché charakteristiky (poměrového ukazatele) odlišují podnikatelské subjekty na ty, které směřují k finanční tísni a na subjekty ostatní.
b)
vícerozměrné modely (multivariate models) kombinují ve svém algoritmu soubor jednoduchých charakteristik, kterým jsou obvykle přiřazovány různé váhy.
Příkladem jednorozměrného modelu, který bývá užíván při hodnocení ekonomické situace podniku je model, jehož autorem je finanční analytik W.H.Beaver (1966). [Beaver,W.H. , "Financial Ratios as Predictors of Failure," Empirical Research in Accounting: The Journal of Accounting Research, č. 4, str. 71-111. , 1966] Tento model vycházel z analýzy hlavních finančních poměrových ukazatelů, na základě podrobného výzkumu bylo vybráno pět ukazatelů, ve kterých se uvedené soubory dobrých a špatných podniků lišily nejvíce.
Průměrné hodnoty Beaverova testu Dílčí ukazatel
zdravé společnosti
společnosti 5 let před bankrotem
společnosti rok před bankrotem
cash-flow / cizí kapitál
0,45
0,18
-0,07
EBIT (HV před daní a úroky)/ celková aktiva
0,075
0,06
-0,22
cizí kapitál / celkový kapitál
0,40
0,50
0,80
pracovní kapitál /celková aktiva
0,40
0,30
0,05
2,5
2,1
oběžná aktiva/ krátk.závazky 3,3 Zdroj : Beaver, The Journal of Accounting Research, č. 4, 1966, str. 79
E.I. Altman (1968) [Altman, E.I. , "Financial Ratios, Discriminant Analysis and the Prediction of Corporate Bankruptcy," Journal of Finance, č. 23, str. 589-609. , 1968] zdokonalil Beaverovu metodu zavedením multivarietního (vícerozměrného) přístupu, který lépe postihuje vypovídací schopnost o finanční situaci subjektu.Altman vytvořil své klasifikační schéma (nazývané Altmanovo Z-score, Altmanův index) na základě analýzy účetních výkazů. Zpočátku Altman zahrnul do svého modelu 22 finančních poměrových ukazatelů (nezávisle proměnných), které poté zredukoval na pět nejdůležitějších. Klasifikační schéma zahrnuje následující poměrové ukazatele a jejich váhy : Z- score z roku 1968 = 1,2*AZ1 + 1,4*AZ2 + 3,3*AZ3 + 0,6*AZ4 + 1,0*AZ5 kde AZ1 až AZ5 jsou nezávisle proměnné, tj. poměrové ukazatele (ratios) AZ1= Working Capital / Total Assets (pracovní kapitál / celková aktiva) AZ2= Retained Earnings / Total Assets (nerozdělené zisky / celková aktiva) [jinak také do českého jazyka překládáno jako „kumulované výdělky“ (v US je užíván v originále název „retained earnings“ , „retained income“, „accumulated earnings“, „earnings retained for use in the business“, v UK je užíván název „reserves“) ] AZ3= Earnings before Interest and Tax / Total Assets (zisk před úroky a zdaněním / celková aktiva) AZ4= Market value of Equity / Total Debt book value (tržní hodnota vlast. jmění / celková účetní hodnota dluhu) AZ5=Total Sales / Total Assets ( tržby celkem / celková aktiva) Výše uvedené poměrové ukazatele byly vybrány na základě průkazně nejvyšších rozdílů hodnot mezi jednotlivými soubory. Výstupy výzkumu zachycuje následující tabulka :
26
Tabulka - průměrné hodnoty Altmanova indexu (dílčích ukazatelů) v roce 1968 ukazatel zdravé společnosti
společnosti bankrotující
AZ1
pracovní kapitál / celková aktiva
0,414
-0,061
AZ2
nerozdělené zisky / celková aktiva
0,355
-0,626
AZ3
zisk před úroky a zdaněním / celková aktiva
0,154
-0,318
AZ4
tržní hodnota vlast. jmění / účetní hodnota dluhu
2,477
0,401
AZ5
tržby / celková aktiva
1,9
1,5
Zdroj : Altman, Journal of Finance, č. 23, 1968, str.596 E.I.Altman definoval následující klasifikační podmínky pro rovnici z roku 1968 : Pokud je hodnota Z-score z roku 1968 nižší než 1,81, naznačuje to budoucí finanční potíže firmy, pokud je však hodnota Z-score více jak 2,99, jedná se o zdravou firmu. U firmy s hodnotou Z-score v rozmezí od 1,81 do 2,99 (tzv. šedá zóna) nelze přesněji určit jejich budoucí vývoj (neexistuje statisticky průkazná prognóza) a proto je nezbytná podrobnější analýza společnosti. Finanční experti spolu s E.I.Altmanem upravili původní model s přihlédnutím ke změnám v oblasti finančního managementu a ke změněným ekonomickým podmínkám. Aktualizovaný model Z-score zahrnuje stejné poměrové ukazatele jako model původní, změněny jsou ovšem váhy jednotlivých ukazatelů a v důsledku toho jsou pozměněna i kriteria hodnocení (hranice). Algoritmus výpočtu aktualizovaného modelu ZETA koeficientu (Zscore) z roku 1983 je následující : Z-score (1983) = 0,717*AZ1 + 0,847*AZ2 + 3,107*AZ3 + 0,420*AZ4 + 0,998*AZ5
Pokud je hodnota Z-score z roku 1983 nižší než 1,20 , naznačuje to budoucí finanční potíže firmy, pokud je však hodnota Z-score více jak 2,90, jedná se o zdravou firmu. U společností s hodnotou Z-score v rozmezí od 1,21 do 2,89 (tzv. šedá zóna) nelze přesněji určit jejich budoucí vývoj (neexistuje statisticky průkazná prognóza) a proto je nezbytná podrobnější analýza společnosti. Springate, Gordon L.V., (1978) [Springate, Gordon L.V., "Predicting the Possibility of Failure in a Canadian Firm", vzorec 4 str. 34] vyvinul v rámci výzkumného projektu Simon Fraser University v Kanadě další model, vycházející z principu integrálního modelu Altmana. Tento model byl ověřen na datech čtyřiceti společností. Původně bylo testováno 19 poměrových ukazatelů, z nichž byly do modelu vybrány pouze čtyři. Model je popsán následujícím algoritmem : S-index = 1,03 *S1 +0,66 *S2 +3,07*S3 +0,4*S4 S1 = Working Capital / Total Assets (pracovní kapitál / celková aktiva) S2 = Earnings before Tax / Current Liabilities (zisk před zdaněním / běžné resp. krátkodobé závazky) S3= Earnings before Interest and Tax / Total Assets (zisk před zdaněním a úroky / celková aktiva) S4 = Sales / Total Assets (tržby / celková aktiva)
Pokud společnost dosahuje hodnoty integrálního ukazatele S menší než 0,5 ; poté je možno dle autora očekávat u této společnosti potíže (je klasifikována jako "failed" ).
Index IN 95 byl vytvořen v roce 1995 v rámci výzkumu na Vysoké škole ekonomické v Praze. Jedná se o typický výpočet souhrnné míry finanční pozice podniků (jako například Altmanův index důvěryhodnosti). Spoluautorka indexu se o jeho tvorbě vyjadřuje následovně:
„Tvorba IN 95 indexu byla vedena snahou zkonstruovat jedinou agregovanou hodnotu odrážející celkovou bonitu (míru kvality) podniku pomocí funkce, která obsahuje optimální kombinaci ukazatelů, včetně poměrů jejich důležitosti (vah).“ Neumaierová, www.idnes.cz [Informační internetová stránka časopisu Hospodářské noviny ze dne 15.10.2000]
27
Způsob výpočtu indexu je následující : IN 95 (zemědělství ČR) = 0,24*IN1 + 21,35*IN2+ 0,76*IN3 + 0,10*IN4 + 0,11*IN5 – 14,57*IN6 [Neumaierová, I. - Neumaier, I.: Zkuste spočítat svůj INDEX IN 95, Index důvěryhodnosti českého podniku, Terno, 1995, č. 5, str. 7-10] kde IN1 až IN6 jsou nezávisle proměnné, tj. poměrové ukazatele [Z oblasti zadluženosti je v indexu zastoupen ukazatel aktiva / cizí zdroje (reciproká hodnota celkové zadluženosti) a úrokové krytí (EBIT / nákladové úroky). Oblast výnosnosti a aktivity charakterizuje ukazatel EBIT / aktiva tzn. výnosnost aktiv a výnosy/aktiva tj. obrat aktiv. Z oblasti likvidity index obsahuje likviditu třetího stupně (běžnou). Mimo standardně používané ukazatele je v indexu zastoupen ukazatel závazky po lhůtě splatnosti /výnosy, což je ve své podstatě doba obratu závazků po lhůtě splatnosti.] IN1= aktiva / cizí zdroje IN2= EBIT, hospodářský výsledek před zdaněním a úroky / celková aktiva IN3= výnosy / celková aktiva IN4= oběžná aktiva / (krátkodobé závazky včetně krátkodobých úvěrů ) IN5= EBIT hospodářský výsledek před zdaněním a úroky / nákladové úroky X6= závazky po lhůtě splatnosti / výnosy
Výsledek indexu IN 95 větší jak 2 představuje podnik s dobrým finančním zdravím. Podnik s hodnotou IN pohybující se mezi 1 a 2 se řadí mezi průměrné podniky. Pokud vyjde hodnota IN 95 indexu menší jak 1, jde o podnik se špatným finančním zdravím.
Tabulka dílčích ukazatelů – Beaver UKAZATEL 1 2 3 4 5 6
Definice dílčího ukazatele
Vazba na řádky účetních výkazů
cash – flow cizí kapitál EBIT1 (HV před daní a úroky) celková aktiva EBIT2 (HV z provozní činnosti) celková aktiva cizí kapitál celkový kapitál pracovní kapitál celková aktiva oběžná aktiva krátkodobé závazky včetně krátkodobých úvěrů a výpomocí
Tabulka dílčích ukazatelů – ostatní UKAZATEL Definice dílčího ukazatele 7 kumulované zisky celková aktiva celková aktiva 8 vlastní kapitál cizí kapitál 9 tržby ( provozní) celková aktiva 10 hospodářský výsledek před zdaněním krátkodobé závazky včetně krátkodobých úvěrů a výpomocí 11 celková aktiva (pasiva) cizí kapitál 12 výnosy celková aktiva
28
V 60 +V18 +V22 -V21+V24 -V23 +V38 V37 + V40 -V39 R 79 V 60 +V 57 +V56 +V50 +V49 +V 42 R 01 V 29 R 01 R 79 R 61 R 28 - R 91 – R 103 –R 104 R 01 R 28 R 91 +R 103 +R 104
Vazba na řádky účetních výkazů R 71 + R 75 + R 78 R 01 R 01 R 62 R 79 V01 +V05 R 01 V29+ V47+ V53 -V54 (nebo V61) R 91 +R 103 +R 104 R 01 (R 61) R 79 V01 +V04 +V19 +V21 +V23 +V25 +V27 +V30 +V32 +V36 +V41 +V43 +V45 +V53 R 01
13
EBIT1 (HV před daní a úroky) celková aktiva EBIT2 (HV z provozní činnosti) celková aktiva závazky po lhůtě splatnosti
14 15
výnosy
V 60 +V 57 +V56 +V50 +V49 +V 42 R 01 V 29 R 01 metodicky jako 25% celk. závazků V01 +V04 +V19 +V21 +V23 +V25 +V27 +V30 +V32 +V36 +V41 +V43 +V45 +V53
Tabulka Ukazatel – AZ – Altmanovo Z score 1968 Váha
Definice ukazatele
Vazba na řádky účetních výkazů
AZ 1
+1,2
AZ 2
+1,4
AZ 3
+3,3
pracovní kapitál celková aktiva kumulované zisky celková aktiva EBIT1 (HV před daní a úroky) EBIT2 (HV z provozní činnosti)
R 28 - R 91 – R 103 –R 104 R 01 R 71 + R 75 + R 78 R 01 V 60 +V 57 +V56 +V50 +V49 +V 42 V 29
AZ 4
+0,6
AZ 5
+1,0
celková aktiva vlastní kapitál cizí kapitál tržby ( provozní) celková aktiva
R 01 R 62 R 79 V01 +V05 R 01
Tabulka Ukazatel – AZ – Altmanovo Z score 1983 (revidováno) Váha
Definice ukazatele
Vazba na řádky účetních výkazů
AZ 1
+0,717
AZ 2
+0,847
AZ 3
+3,107
AZ 4
+0,420
AZ 5
+0,998
pracovní kapitál celková aktiva kumulované zisky celková aktiva EBIT1 (HV před daní a úroky) EBIT2 (HV z provozní činnosti) celková aktiva vlastní kapitál cizí kapitál tržby (provozní) celková aktiva
R 28 - R 91 – R 103 –R 104 R 01 R 71 + R 75 + R 78 R 01 V 60 +V 57 +V56 +V50 +V49 +V 42 V 29 R 01 R 62 R 79 V01 +V05 R 01
Tabulka Ukazatel – S index (Springate, Gordon L.V) Váha
Definice ukazatele
Vazba na řádky účetních výkazů
S1
+1,03
R 28 - R 91 – R 103 –R 104 R 01
S2
+0,66
pracovní kapitál celková aktiva hospodářský výsledek před zdaněním
V29+ V47+ V53 -V54 (nebo V61)
S3
+3,07
S4
+0,4
krátkodobé závazky včetně krátkodobých úvěrů a výpomocí EBIT1 (HV před daní a úroky) EBIT2 (HV z provozní činnosti) celková aktiva tržby (provozní) celková aktiva
29
R 91 +R 103 +R 104 V 60 +V 57 +V56 +V50 +V49 +V 42 V 29 R 01 V01 +V05 R 01
Tabulka Ukazatel – IN 95 index pro zemědělství Váha Definice ukazatele IN 1
+0,24
IN 2
+21,35
IN 3
+0,76
IN 4
+0,10
IN 5
+0,11
IN 6
-14,57
Vazba na řádky účetních výkazů
celková aktiva (pasiva) cizí kapitál EBIT1 (HV před daní a úroky) EBIT2 (HV z provozní činnosti) celková aktiva výnosy celková aktiva oběžná aktiva krátkodobé závazky včetně krátkodobých úvěrů a výpomocí EBIT1 (HV před daní a úroky) EBIT2 (HV z provozní činnosti) nákladové úroky závazky po lhůtě splatnosti výnosy
R 01 (R 61) R 79 V 60 +V 57 +V56 +V50 +V49 +V 42 V 29 R 01 V01 +V04 +V19 +V21 +V23 +V25 +V27 +V30 +V32 +V36 +V41 +V43 +V45 +V53 R 01 R 28 R 91 +R 103 +R 104 V 60 +V 57 +V56 +V50 +V49 +V 42 V 29 V 42 metodicky jako 25% celk. závazků V01 +V04 +V19 +V21 +V23 +V25 +V27 +V30 +V32 +V36 +V41 +V43 +V45 +V53
Pyramidální rozklad – spočívá v postupném rozkladu vrcholového ukazatele (rentabilita aktiv, rentabilita vlastního kapitálu) na ukazatele dílčí, které je rozhodujícím způsobem ovlivňují. Mezi nimi jsou buď aditivní vztahy ( sčítání, odčítaní) nebo multiplikativní vztahy (násobení, dělení). Základní Du Pont rovnice má tvar :
výnosnost celkových aktiv =
výnosnost vl. kapitálu =
čistý zisk tržby čistý zisk = x tržby aktiva aktiva
čistý zisk aktiva čistý zisk tržby aktiva = x x x aktiva vlastní kapitál tržby aktiva vlastní kapitál
30
Finanční analýza a metodická východiska komplexního hodnocení zemědělských podniků Ing. Jaroslav Novák, CSc. VÚZE Praha Cílem příspěvku je stručné seznámení s metodickými přístupy finanční analýzy českých zemědělských podniků při využití vícerozměrných matematicko-statistických metod ústící do návrhu vhodné soustavy ukazatelů, které představují optimální charakteristiky finančního hospodaření zemědělských podniků. Na toto hodnocení podnikatelské činnosti navazují návrhy metodických východisek komplexního hodnocení úrovně podniku s ohledem na nejnovější trendy v této oblasti, které znamenají posun od klasických ukazatelů finanční analýzy směrem ke koncepcím zahrnujícím kvalitativní stránky hospodaření. Tyto návrhy jsou demonstrovány na příkladě dvou podniků: v jednom případě jde o velký průmyslový podnik, v druhém případě o typický český zemědělský podnik. 1. Podklady pro řešení Poznatky, z nichž se vychází v předkládaném příspěvku, se odvíjejí od výsledků řešení projektu MZe „Finanční analýza českých zemědělských podniků“.
Podkladem byly výsledky výběrového šetření zemědělských podniků VÚZE Praha za podnikatelské subjekty právnických osob, které byly ve výběrovém šetření k dispozici v letech 1997 až 2000. V rámci tohoto projektu byla postupně sestavena soustava 31 ukazatelů finanční analýzy. Podniky byly á priori roztříděny do několika skupin (dobré a špatné) prostřednictvím expertního skóre. Tento metodický přístup umožnil na uvedeném souboru zemědělských podniků s použitím kombinace vícerozměrných matematicko-statistických metod a subjektivních, tj. expertních metod vybrat z uvedené soustavy několik ukazatelů, které by nejlépe charakterizovaly úroveň hospodaření podniku bez nutnosti použít celou soustavu. Výsledek vedl k návrhu soustavy devíti poměrových ukazatelů. 2. Ukazatele finanční analýzy V následující tabulce uvádíme navržené ukazatele a vypočítané hodnoty navržených ukazatelů pro zkoumaný soubor zemědělských podniků v roce 2000.
1. LIKVIDITA = Oběžná aktiva/krátkodobé závazky 2. LIKVIDITA 2 = (Oběžná aktiva – zásoby)/krátkodobé závazky 3. RENTABILITA TRŽEB = Hospodářský výsledek/tržby za prodej vlastních výrobků a služeb 4. RENTABILITA TRŽEB Z CF (CASH FLOW) = (Hospodářský výsledek +odpisy)/tržby za prodej vlastních výrobků a služeb 5. OBRAT OBĚŽNÝCH AKTIV = Oběžná aktiva/tržby za prodej vlastních výrobků a služeb 6. OBRAT ZÁSOB = Zásoby/tržby za prodej vlastních výrobků a služeb 7. OBRAT KRÁTKODOBÝCH ZÁVAZKŮ = Krátkodobé závazky/tržby za prodej vlastních výrobků a služeb 8. ROZDÍL KRÁTKODOBÝCH ZÁVAZKŮ Z PASIV = Krátkodobé závazky/pasiva celkem 9. DLOUHODOBÁ ÚVĚROVÁ ZADLUŽENOST = Dlouhodobé bankovní úvěry/pasiva celkem Tab. 1 - Vybrané ukazatele finanční analýzy a některé statistické charakteristiky za podnikatelské subjekty právnických osob v roce 2000 Ukazatel průměr minimum maximum 1. Oběžná aktiva/krátkodobé závazky 4,3763 -14,3517 21,6741 2. (Oběžná aktiva – zásoby)/krátkodobé závazky 1,6364 -10,5959 9,6109 3. Hospodářský výsledek/tržby za prodej vlastních 0,0450 -0,5249 1,0756 výrobků a služeb 4. (Hospodářský výsledek +odpisy)/tržby za prodej 0,2000 -0,3822 1,4632 vlastních výrobků a služeb 5. Oběžná aktiva/tržby za prodej vlastních výrobků a 0,7968 0,2679 3,5319 služeb 6.Zásoby/tržby za prodej vlastních výrobků a služeb 0,4968 0,0311 1,1025 7. Krátkodobé závazky/tržby za prodej vlastních výrobků 0,2591 -0,0392 1,7149 a služeb 8.Krátkodobé závazky/pasiva celkem 0,1353 -0,0306 0,8062 9. Dlouhodobé bankovní úvěry/pasiva celkem 0,0682 0,0000 0,3681
V tab. 1 upozorňujeme zejména na vysoká rozpětí mezi minimem a maximem každého ukazatele, které ukazují na velké rozdíly v hospodaření mezi podniky. Pokud byly výsledky pro těchto 9 ukazatelů uvedeny zvlášť za podniky „dobré“ (podle přiřazeného expertního skóre) a zvlášť za podniky „špatné“, byla u podniků špatných zjištěna podstatně větší různorodost v hodnotách ukazatelů než u
31
podniků dobrých, jejichž ukazatele byly rozptýleny méně a jakoby směřovaly k určité hodnotě resp. intervalu. To svědčí o vyváženosti jejich hospodaření. Vybrané ukazatele finanční analýzy tak prokázaly schopnost charakterizovat úroveň hospodaření podniku.
Tab. 2 -Základní statistické charakteristiky vybraných ukazatelů v jednotlivých třídách podle úrovně hospodaření za cca 200 českých zemědělských podniků v roce 2000 Skóre Ukazatel Průměr Minimum Maximum 1.6716 0.247 8.839 likvidita 2 nízké -0.0427 -0.525 0.126 rentabilita tržeb 0.0161 0.000 0.107 dlouhodobá úvěrová zadluženost 1.8105 0.079 11.810 likvidita 2 střední 0.0380 -0.298 0.772 rentabilita tržeb 0.0692 0.000 0.318 dlouhodobá úvěrová zadluženost 3.0159 0.482 9.004 likvidita 2 vysoké 0.0610 -0.108 0.202 rentabilita tržeb 0.1151 0.034 0.368 dlouhodobá úvěrová zadluženost
3. Návrh jednoduchého multikriteriálního hodnocení celkové úrovně podniku Z výše uvedených důvodů jsme se v tomto příspěvku pokusili navrhnout jednoduchý metodický přístup celkového multikriteriálního hodnocení podniku – jakýsi „minirating“ – které by bylo především indikátorem rizika spojeného s konkrétním podnikem vyjádřeného formou známky (stupně). Navrhli jsme kritéria pro hodnocení kvality podniků, jejichž hodnocení několika nezávislými experty by se mohlo stát základem objektivní známky. Tento metodický přístup prakticky demonstrujeme na příkladech dvou odlišných podniků, které jsme označili jako C a D. Podnik C je patří mezi největší české průmyslové podniky, je dominantním výrobcem elektřiny a má monopol dodávek elektřiny na většině českého území. Většinu vlastnických práv drží stát prostřednictvím Fondu národního majetku ČR. Tento podíl by se měl v blízké budoucnosti privatizovat. Podkladové údaje o podniku C jsme čerpali z veřejně dostupných zdrojů. Podnik D je podnikem zemědělské prvovýroby, která tvoří cca 70 % tržeb. Kromě toho diverzifikuje do navazující potravinářské výroby, kde zpracovává část vyrobených surovin, patří mezi dodavatele regionálních specialit. Podnik D patří v odvětví mezi nadprůměrné podniky. Podklady pro hodnocení jsme získali osobně, včetně rozhovoru s managementem. V tabulce 3 jsou uvedeny základní finanční charakteristiky podniků C a D: jednak vybrané absolutní ukazatele stavové i tokové, jednak jde o devět poměrových ukazatelů finanční analýzy podle výše uvedené soustavy a o bonitní index IN99 Ivana a Inky Neumaierových. Finanční charakteristiky tvoří, jak jsme již uvedli, jeden z podkladů celkového hodnocení.
Při posuzování celkové úrovně hospodaření podniku může tedy navržená soustava sloužit jako jeden z hodnotících faktorů. Analytikovi usnadní práci v tom, že potřebné informace získá z uvedené jednoduché soustavy snadno, bez potřeby pracovat s rozsáhlou soustavou. Vypočtené hodnoty (průměry, mediány, maxima a minima) mohou rovněž sloužit jako tzv. benchmark (referenční hodnota) při mezipodnikovém srovnávání. Informace o finanční situaci podniků jsou důležité pro mnoho uživatelů finanční analýzy, zejména pro banky, podniky samy a pro subjekty hospodářské a měnové politiky i bankovní regulace. Finanční analýza však řadu stránek hospodaření nepostihuje a je zaměřena na minulost podniku. Proto jsou dalším důležitým faktorem hodnocení charakteristiky kvalitativní povahy. Finanční analýzy mohou být součástí komplexních ratingových systémů, které berou v úvahu různé finanční i nefinanční údaje o podnikatelských subjektech, mnohdy kvalitativní povahy se zaměřením na dlouhodobou perspektivu podniku. Odborné veřejnosti jsou známé ratingy prováděné renomovanými ratingovými agenturami, jako např. Moody´s nebo Standard and Poors. Tyto agentury poskytují především ratingy zemí a významných podnikatelských subjektů a jejich primárním účelem je informace pro investory, kterou by si jinak obtížně opatřovali. Vzhledem k celkové náročnosti ratingu prováděného těmito agenturami (včetně náročnosti finanční) vlastní však takovéto hodnocení jen velmi málo podniků. Pro rozhodování bank i subjektů hospodářské politiky má však velký význam nejen znalost situace velkých podniků, ale především malých a středních podniků, které mají významný vliv pro celkový hospodářský růst jednotlivých regionů. Mezi tuto skupinu lze zařadit i podniky zemědělské prvovýroby, včetně většiny zpracovatelského průmyslu. Tab. 3 – Základní finanční charakteristiky podniku C a D Ukazatel 1998 C
D
1999 C
Aktiva celkem 180 278 - 196 510 Vlastní kapitál 61 745 - 59 629 Výnosy celkem 6 2 1) Hospodářský výsledek 14 10 Cash flow2) 108 015 - 110 049 1) Hospodářský výsledek za účetní období 2) Hospodářský výsledek + odpisy
2000
D
C
100 202 224 118 58 754 -2 6 2 14 78 118 941
2001 D 101 129 0 8 78
C
D -
100 131 1 10 79
Tab. 4 – Vybrané ukazatele finanční analýzy a bonitní index (IN 99) Ukazatel 1998 1999 C Likvidita 3. stupně Likvidita 2. stupně Rentabilita tržeb (HV/tržby) Rentabilita tržeb (HV+odpisy/tržby) Doba obratu – OA/tržby - zásoby/tržby - KZ/tržby Struktura – KZ/pasiva celkem - DBÚ/pasiva celkem Bonitní index IN 99
D
2001
D
C
D
C
D
0,89 0,29 11,71 26,22
-
1,57 0,67 3,94 19,48
4,28 0,86 -1,94 0,02
1,68 0,64 10,81 26,28
3,00 0,75 0,00 0,08
-
3,64 0,96 0,01 0,09
0,28 0,18 0,31 0,09 0,10
-
0,45 0,19 0,19 0,05 0,14
0,39 0,31 0,09 0,09 0,20
0,45 0,25 0,17 0,04 0,12
0,36 0,27 0,12 0,13 0,08
-
0,37 0,27 0,10 0,12 0,08
0,45
-
0,30
0,51
0,40
0,64
-
0,69
IN 99 Tvoří hodnotu > 2,070 Spíše tvoří hodnotu 1,590 až 2,070 Nelze určit 1,220 až 1,590 Spíše netvoří hodnotu 0,684 až 1,220 Netvoří hodnotu < 0,684 Pro celkové hodnocení jsme navrhli 10 kritérií, podle kterých jsme podnik nejprve věcně posoudili (viz tabulka 5) a po té mu přiřadili v rámci každého kritéria známku na pětibodové stupnici (1- nejlepší, 5 – nejhorší). Jednotlivým kritériím jsme přiřadili váhy tak, aby jejich celkový součet činil 100 %. Celkovou známku získáme za podnik jako vážený součet jednotlivých známek (viz tabulka 6). Zatímco výsledky podniků byly nejednoznačné podle bonitních indexů, lepší byl spíše podnik D. Výsledná známka u podniku C je prakticky o stupeň vyšší než u podniku D. Na tomto výsledku se z největší části podílí rozdílná pozice na trhu, rozdílný typ konkurence v daném odvětví a rozdílná míra rentability. To jsou v podstatě objektivní problémy zemědělských podniků. Proti působila pouze lépe posuzovaná kapitálová
struktura podniku D (tj. vysoký podíl vlastního kapitálu). Přiřazení vah jednotlivým kritériím, stejně jako známky přiřazené podnikům jsou subjektivní. Každopádně však uvedený rámec představuje mnohem komplexnější a strukturovaný pohled na různé stránky hospodaření podniku s cílem posoudit (věřitelské) riziko podniku. Hodnocení je tedy určeno primárně externím uživatelům a nezaměřuje se na další interní procesy v podniku, kterým se musí management rovněž věnovat. Míru subjektivity hodnocení lze zmírnit zkušeností analytika (analytiků), neboť současným hodnocením podniku více analytiky, která se potom „zprůměrují“. Postup by mohl být upraven i tak, že některý z bonitních indexů (resp. jaké skóre přidělené modelem) bude základem hodnocení, který vstoupí do výsledné známky. Kombinací matematicko-statistických a expertních metod pak je dosažena poměrně objektivní známka. pokud by byla tato známka určena pro rozhodování (investorů, věřitelů, managementu) musí být udržována její aktuálnost a domníváme se, že přehodnocení musí nastat minimálně jednou ročně nebo při vzniku významných událostí, který by známku mohly ovlivnit.
Tab. 5 – Kritéria pro hodnocení podniků Kritérium Podnik C 1. Rentabilita prakticky průměr odvětví (ten činí pro ROA 6,1 % v roce 2000) 2. Kapitálová VJ tvoří téměř 60 % pasiv, vytváří solidní a struktura stabilní kapitálovou základnu 3. Peněžní toky v r. 2000: 5,7 mld. čistý zisk + 8,2 mld. odpisy, zisk měl v posledních letech výkyvy, v r. 99 poklesl (z 6,3 na 2,2 mld.) a v r. 2000 opět vzrostl 4. Typ finančního konzervativní FŘ, relativně velkou část řízení a finanční nákladů však tvoří fixní N (zejména odpisy) flexibilita 5. Charakteristika dosud stálá poptávka na domácím trhu, odvětví omezený počet konkurentů, po otevření evropského trhu bude firma vystavena vyšší konkurenci 6. Pozice na trhu dominantní firma v rámci oligopolu
7. Kvalita managementu
2000
C
kvalifikovaný management, u nejvyšších pozic výhradně s VŠ vzděláním, firma patří
33
Podnik D velmi nízká, v roce 2000 1,16 %, průměr odvětví byl 3,5 % VJ tvoří téměř 80 %, v odvětví jde o vysoký nadprůměr v r. 2000 čistý zisk 45 tis. + 8,4 mil. Kč odpisy.
konzervativní finanční řízení s vysokým podílem vlastního kapitálu a malým podílem dlouhodobých cizích zdrojů. konkurenční odvětví, zem. produkty relativně homogenní
v rámci zem. prvovýroby jeden z mnoha konkurenčních podniků, u potravinářské výroby dodavatel místních specialit kvalifikovaný management, převážně VŠ vzdělání s dlouhou praxí
8. Kvalita dosahovaných tržeb 9. Variabilita poptávky
10. Struktura vlastníků
mezi prestižní zaměstnavatele tržby pocházejí především z hlavních činností
tržby pocházejí z hlavních činností, v 70 % ze zem. výroby
variabilita relativně nízká, vývoj poptávky je dobře predikovatelný v krátkodobém horizontu
poptávka po zem. komoditách je relativně stálá, ale nabídka je nepružná s ohledem na delší cykly výroby a závislost na počasí. SZIF jsou stanoveny podmínky intervenčního nákupu potravinářské pšenice, včetně intervenčních cen. Regulace trhu s cukrovkou a mlékem je založena na systému kvót a úředně stanovených minimálních cen. majoritním vlastníkem (cca 2/3 akcií) je stát, 57 % akcií vlastní zem. družstvo, 43 % je rozptýleno jehož podíl se bude privatizovat mezi fyzické osoby, včetně některých zaměstnanců a managementu firmy
Tab. 6 – Celkové hodnocení podniků Kritérium Váha Podnik C % Hodnocení kritéria Hodnocení * váha (1 až 5) 1. Rentabilita 15 3 0,45 2. Kap. struktura 10 3 0,30 3. Peněžní toky 10 3 0,30 4. Fin. řízení 20 1 0,20 5. Odvětví 5 1 0,05 6. Pozice na trhu 8 1 0,08 7. Management 10 1 0,10 8.Kvalita tržeb 5 1 0,05 9.Var. poptávky 10 1 0,10 10. Vlastníci 7 2 0,14 Součet
100 %
1,77
Námi navržená kritéria i jejich váhy mohou být jistě předmětem dalších diskusí, mohou být např. speciálně upravovány pro zemědělské podniky, a uvítáme podnětné návrhy na toto téma. Článek vychází z devíti poměrových ukazatelů finanční analýzy, které byly navrženy proto, že nejlépe charakterizují finanční situaci zemědělského podniku. Ke komplexnímu hodnocení podniků je zapotřebí vzít v úvahu další, zejména kvalitativní charakteristiky, které
34
Podnik D Hodnocení kritéria Hodnocení * váha (1 až 5) 4 0,60 2 0,20 4 0,40 2 0,40 4 0,20 3 0,24 2 0,20 1 0,05 3 0,30 2 0,14 2,73
ovlivňují celkové věřitelské riziko. V článku je navržen jednoduchý multikriteriální metodický přístup pro celkové externí hodnocení podniků demonstrovaný na případových studiích dvou konkrétních podniků, jednoho průmyslového a jednoho zemědělského. Tento přístup umožňuje komplexnější a strukturovaný pohled na různé stránky hospodaření podniku. Navržený postup proto lze zdokonalovat, přizpůsobit potřebám zemědělských podniků a subjektům jednotlivých rozhodování.
Příloha 1 Základní statistické charakteristiky vybraných ukazatelů v jednotlivých třídách podle úrovně hospodaření za podnikatelské subjekty právnických osob v roce 2000 Skóre Ukazatel Počet Průměr Medián Směr. Minimum Maximum případů odchylka 1 20 4.1342 2.0935 4.19492 0.637 16.075 2 20 1.6716 0.6940 2.35666 0.247 8.839 3 21 -0.0427 -0.0121 0.14390 -0.525 0.126 4 21 0.1287 0.1482 0.17542 -0.382 0.608 Nízké 5 21 0.7835 0.7002 0.30089 0.399 1.506 6 21 0.4934 0.4636 0.23556 0.212 1.102 7 20 0.3506 0.2676 0.27893 0.065 1.123 8 20 0.1951 0.1673 0.16507 0.027 0.581 9 21 0.0161 0.0000 0.02972 0.000 0.107 1 158 4.8934 3.4952 3.88105 0.496 21.674 2 158 1.8105 1.1888 1.79255 0.079 11.810 3 159 0.0380 0.0347 0.09647 -0.298 0.772 4 159 0.1897 0.1775 0.11488 -0.115 1.250 Střední 5 159 0.7648 0.7414 0.24028 0.268 2.038 6 159 0.4900 0.4888 0.18945 0.031 1.015 7 158 0.2465 0.2055 0.19043 0.034 1.205 8 158 0.1324 0.0986 0.12377 0.020 0.711 9 159 0.0692 0.0571 0.05958 0.000 0.318 1 26 7.3339 4.9138 5.03722 2.063 23.719 2 26 3.0159 1.9925 2.23499 0.482 9.004 3 26 0.0610 0.0589 0.05655 -0.108 0.202 4 26 0.2055 0.2065 0.06187 0.023 0.349 Vysoké 5 26 0.8724 0.8198 0.22488 0.494 1.290 6 26 0.5118 0.4861 0.13720 0.311 0.861 7 26 0.1615 0.1481 0.09377 0.044 0.390 8 26 0.0768 0.0718 0.04114 0.016 0.183 9 26 0.1151 0.0992 0.06630 0.034 0.368
35
Hodnocení zemědělských podniků a posouzení míry jejich konkurenceschopnosti Ing. Alois Juřica, CSc., Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky Praha Využití principů a metodických přístupů k hodnocení zemědělských podniků není samoúčelné. Jedním z důležitých směrů jejich využití je problematika analýz a hodnocení míry konkurenceschopnosti, také hospodářské úspěšnosti, jednotlivých podniků i zemědělství jako celku. Konkurenceschopnost je často diskutovaný pojem, který v sobě skrývá mnoho ekonomických i neekonomických aspektů. Konkurenceschopnost můžeme posuzovat z pohledu : 1. Výrobní koncepce. Podnik je schopen zajistit výrobky, které jsou široce dostupné a za nižší cenu, než za jakou poskytuje stejné výrobky konkurence (konkurenti). 2. Prodejní koncepce. Je zajišťována schopností podniku přimět zákazníka koupit více výrobků vlastní výroby, než výrobků konkurujících podniků s využitím agresivního prodejního a propagačního úsilí. 3. Výrobková koncepce. Podnik zajišťuje výrobky pro trh, které jsou v lepší kvalitě než tytéž výrobky konkurence. 4. Marketingová koncepce. Výrobní podnik ovlivňuje a určuje potřeby a požadavky cílových trhů a zajišťuje jejich uspokojování lépe a účinněji, než jiné podniky působící na stejném trhu. Konkurenceschopnost podniků zemědělské prvovýroby podléhá těmto zákonitostem a navíc je ovlivňována biologickými zákonitostmi ve výrobě. Produkce zemědělské prvovýroby je realizovatelná na trhu komodit za předpokladu, že náklady na výrobu jsou nižší nebo nanejvýš rovny příjmům z realizace. Podnik je více konkurenceschopný, když dosahuje většího rozdílu mezi tržbami a náklady. Zemědělská produkce pochází z různých půdních a klimatických podmínek, ze stanovišť s různou půdní úrodností. S klesající půdní úrodností rostou náklady na jednotku produkce při zachování výše vstupů do výroby. Zemědělská produkce ČR v dané struktuře vyráběných komodit je vyšší v některých druzích než spotřeba uvnitř státu. Její nadbytečná část nutné podléhá uplatnění na zahraničních trzích, kde je s problémy realizována. Naopak jiná zemědělská produkce zejména u komodit, které nejsou v sortimentu výroby v ČR, je předmětem dovozu ze zahraničí na vnitřní trh ČR. Ze vzájemné bilance vývozu a dovozu zemědělských komodit vyplývá kladné nebo záporné saldo zahraničního obchodu se zemědělskými komoditami. Posouzení míry konkurenceschopnosti zemědělských podniků České republiky, vycházející z analýzy a hodnocení jejich finanční situace, má v současném období zvláštní význam pro predikci jejich budoucí pozice ve srovnání se zemědělci ostatních kandidátských zemí pro vstup do EU a se samotnými členskými státy Evropské unie. Takovou podrobnou analýzu zpracoval jako zvláštní studii expert Evropské unie Prof. A. Pouliquen (Francie) na objednávku DG VI. (2001, říjen). [Competitiveness and farm incomes in the CEEC agri-food sectors (Implications before and after
36
accession for markets and policies), October 2001. Bulletin VÚZE č. 10/2002.] Výtah z této studie připravil Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky Praha ve formě aktuálního vydání bulletinu VÚZE. Cílem studie byla identifikace hlavních trendů v agrárním sektoru zemí střední a východní Evropy (ZSVE), posouzení jejich konkurenceschopnosti ve vztahu k EU před a po vstupu do EU, včetně důsledků rozšíření na agrární trh a SZP. Hlavní myšlenky této studie je třeba pečlivě analyzovat pro aktuální kroky našeho zemědělství v přípravě na vstup České republiky do EU a to jak ze strany zemědělských podniků, tak i ze strany decizní sféry. Z hlavních myšlenek je třeba upozornit zejména na následující okruhy problematiky. Trendy efektivní konkurenceschopnosti Po jedné, resp. dvou fázích prudké inflační recese dospěly v současnosti ZSVE do fáze ekonomického oživení. Oživení se však neprojevilo na zemědělské produkci ani na jejich vnitřních trzích, nýbrž na rostoucí poptávce po zpracovaných produktech a jejich dovozech ze zemí EU. Ve většině těchto zemí je vybudována výchozí základna pro udržitelný ekonomický růst za spoluúčasti a aktivní role zahraničních investic. Bilance agrárního zahraničního obchodu v deseti kandidátských zemích se v průběhu transformačního období zhoršovala včetně dvou netto vývozců (Maďarska a Bulharska). Hlavní příčinou celkového záporného salda agrárního obchodu ZSVE je podstatně vyšší podíl dovážených zpracovaných výrobků než vyvážených, zejména v teritoriální relaci k zemím EU. Jinými slovy ZSVE se staly netto dovozci zboží s vyšší přidanou hodnotou ze zemí EU. V tab.1 je uvedena bilance agrárního obchodu 10 kandidátských zemí s EU. Na druhé straně nalezly ZSVE větší odbyt pro své produkty v zemích bývalého Sovětského svazu, zejména pak v Rusku, a menší měrou odbyt pro výrobky s nižší přidanou hodnotou a v nižší kvalitě i v zemích rozvojových. Celkový vývoj zbožově-teritoriální skladby a zaměření agrárního obchodu ukazují na nízkou konkurenceschopnost agrárního sektoru ZSVE v porovnání s EU-15 a na tendenci k jejímu zhoršování. Neuspokojivé uplatnění základních zemědělských produktů nabízených ZSVE na společném agrárním trhu EU je dáno i tím, že nejsou plně využívány exportní možnosti ZSVE v rámci smluvních preferenčních kvót se zvýhodněným clem. Hodnocení nových obchodních dohod, podepsaných mezi kandidátskými zeměmi a EU v květnu 2000, rovněž potvrzuje tuto skutečnost. Svou roli zde sehrává i řada dalších faktorů. Situaci nezměnilo ani prohloubení vzájemné liberalizace agrárního obchodu mezi ZSVE a EU a nevznikala ani žádná další rizika, protože vzájemný obchod je v mnohém limitován jeho předchozím historickým vývojem. Studie vypracované Evropskou komisí (rok 2001) potvrzují trend ke sbližování průměrných cen zemědělských výrobců (CZV) základních produktů v kandidátských zemích s cenami v EU a v některých případech dochází i k jejich překračování. Přispěl k tomu
i proces přizpůsobování cen EU cenám světovým. Podpora cen ve prospěch farmářů v ZSVE nedosahuje úrovně podpor poskytovaných v EU v řadě odvětví nejen
v důsledku omezení plynoucích ze závazků WTO, ale i v důsledku nízké kupní síly a neuspokojivé efektivnosti potravinového řetězce.
Tab. 1 - Bilance agrárního obchodu ZSVE s EU (mil. EUR) Země - region ČR Maďarsko Polsko Slovinsko Estonsko I. skup. ZSVE Rumunsko Bulharsko Slovensko Litva Lotyšsko II. Skup. ZSVE ZSVE-10
1993 -199 388 -352 -136 -72 -371 -236 -53 -70 -94 -70 -658 -1 029
1994 -320 368 -368 -198 -69 -587 -74 -56 -79 -112 -101 -422 -1 009
1995 -528 499 -368 -309 -162 -868 -172 -28 -151 -94 -165 -1 032 -1 900
1996 -618 624 -407 -283 -197 -881 -183 51 -162 -125 -179 -598 -1 479
1997 -623 507 -674 -320 -236 -1 346 -106 42 -170 -206 -165 -605 -1 951
1998 -657 521 -725 -329 -212 -1 401 -246 -7 -195 -208 -187 -843 -2 244
Pramen: Eurostat, DG Agri
Ceny zemědělských výrobců obilovin (v menší míře kukuřice a žito) a olejnin v ZSVE se v poslední době dostávají mírně pod průměrnou úroveň cen EU. CZV pšenice v Polsku dokonce úroveň cen EU značně převyšují. U vepřového masa, drůbeže a vajec (ve srovnatelné kvalitě) rovněž dochází ke zvyšování CZV nad úroveň EU. V kontextu velice nízké úrovně ziskovosti výroby ZSVE je však tento cenový vývoj projevem zvyšujících se nákladů. Kvalita většiny agrárních výrobků v ZSVE, i přes poměrně znatelné zlepšení, stále nedosahuje standardů kvality, jež jsou předpokladem pro uplatnění na trzích EU. To se týká zejména cukru, mléka a hovězího masa, kde rozdílná kvalita, zejména u živočišných produktů, vyvolává větší cenové rozdíly. Při dosažení stejných kvalitativních parametrů by mohly CZV, zvláště u skotu, dosáhnout a případně překročit ceny realizované v EU. Další aplikace standardů EU bude mít pro vývoj zemědělské produkce a CZV v ZSVE protikladné účinky. Na jedné straně budou z trhu vyloučeny levné výrobky s neuspokojivým standardem, stále ale požadované chudšími spotřebiteli na domácích trzích ZSVE a na některých jejich exportních trzích, zejména v SNS. Tento trend bude pravděpodobně převládat ve střednědobém horizontu v těch zemích, kde restrukturalizace probíhá
málo dynamicky. Na druhé straně může aplikace požadovaných standardů podpořit a zrychlit proces restrukturalizace a vzniku podniků vytvářejících dostačující úroveň příjmů v zemědělství, jakož i vzniku efektivních distribučních řetězců v potravinářském sektoru. Jak již bylo uvedeno, nevýhodou ZSVE vůči EU je nízká ziskovost zemědělské produkce. V některých zemích dochází v současné době k jejímu zhoršování až k úplné „dekapitalizaci“ sektoru. Dané skutečnosti se pak stávají klíčovým limitujícím faktorem rozvoje zemědělské produkce a překážkou nezbytného procesu snižování nákladů výroby. Sbližování cen v ZSVE s cenami EU bylo rovněž výsledkem revalvace měn v těchto zemích vůči západním měnám. Reálné zhodnocení domácích měn v ZSVE je výsledkem jejich ekonomického růstu, postupující měnové stabilizace, zvyšující se integrace do mezinárodního obchodu a netto růstu zahraničních investic. Tímto procesem došlo ke zpevnění reálných cen vyjádřených v domácích měnách vůči EUR. Cenová konkurenceschopnost ZSVE se vůči EU zhoršovala i z toho důvodu, že ceny EU plánovitě klesají k úrovni cen světových.
Tab. 2 - Mezinárodní srovnání vývoje odhadu produkčních podpor (% OPP) Země ČR Maďarsko Polsko Slovinsko Estonsko Rumunsko Bulharsko Slovensko Litva Lotyšsko EU OECD
1988 53 35 27 . 79 51 72 46 80 82 42 38
1990 54 24 -12 . 71 28 72 50 72 75 45 38
1991 52 11 1 . 59 15 -39 35 -262 83 51 41
1992 31 16 18 35 -97 8 -45 28 -124 -101 44 39
1993 28 20 15 28 -32 16 -4 26 -37 -40 44 38
1994 20 24 18 32 -10 19 -27 23 -15 6 42 37
1995 12 14 18 37 0 10 -25 18 0 5 41 35
1996 13 9 23 29 7 12 -54 11 1 3 35 31
1997 9 7 22 37 5 3 -10 13 3 4 38 31
1998 21 13 23 46 19 29 2 26 13 16 45 36
1999 2000 24 16 23 20 19 7 52 . 5 . 18 . -6 . 25 23 14 . 17 . 39 34 35 32
Pramen: Agricultural Policies in OECD Countries, OECD 2001
Přímé podpory do zemědělství jsou v současné době v ZSVE podstatně nižší než v EU, což je obecně těmito
37
zeměmi považováno za nevýhodu, ale z hlediska konkurenceschopnosti se daná skutečnost může jevit
jako potenciální přínos. Začátkem 90. let byla podpora (měřená ukazatelem odhadu produkčních podpor) ve všech ZSVE, s výjimkou Polska, podstatně vyšší než v EU, případně obdobná jako v EU (Maďarsko). V současné době se pohybuje úroveň podpor, s výjimkou Slovinska, na zřetelně nižší úrovni než v EU. Vyplývá to z nižší makroekonomické kapacity ZSVE ve srovnání s EU a z omezených možností podporovat zemědělství ze státního rozpočtu.
V tab. 2 jsou uvedeny ukazatele odhadu produkčních podpor v jednotlivých kandidátských zemích, v EU celkem a OECD celkem Porovnání míry podpor v členění podle jednotlivých komodit (tab. 3) může sloužit i jako inverzní indikátor pro posouzení potenciální efektivní konkurenceschopnosti jednotlivých komodit v rámci rozšířeného jednotného trhu EU.
Tab. 3 - Porovnání % OPP v členění podle rozhodujících komodit Komodita Pšenice Ostatní obiloviny Řepka Cukr Mléko Hovězí maso Vepřové maso Drůbež Vejce Celkem
Česká republika 1997 2000 2001p -9 -9 5 -11 -35 -5 -25 -7 15 23 22 21 30 22 19 13 41 31 -1 17 7 31 45 35 34 37 40 9 16 17
Maďarsko 1997 2000 2001p -13 15 10 -6 5 5 1 -6 -2 48 14 20 41 46 31 12 16 26 2 2 -13 28 32 23 51 51 66 7 20 12
1997 21 23 10 36 8 10 27 30 44 22
Polsko 2000 2001p 22 26 26 2 24 29 67 51 9 11 . . -16 1 15 20 38 44 7 10
Evropská unie 1997 2000 2001p 44 46 44 56 50 50 49 42 40 44 50 46 46 43 40 56 78 91 10 19 20 20 53 46 1 6 8 38 34 35
p) Předběžný údaj. Pramen: Agricultural Policies in OECD countries, OECD 2002
Z výše uvedených údajů vyplývá, že u obilovin a olejnin lze zaznamenat vysoký konkurenční potenciál v Maďarsku a České republice, mírnější pak v Polsku v důsledku fragmentace výroby a vyšších cen. Z živočišných produktů se jeví jako konkurenceschopná na trhu EU výroba mléka v Polsku, hovězího a telecího masa v Maďarsku, České republice a Polsku. Konkurenceschopnost ve výrobě vepřového masa vykazuje opět Maďarsko a Česká republika. Co se týče produkce drůbeže, výroba drůbežího masa se ve zmiňovaných zemích jeví podle uvedených indikátorů jako nekonkurenceschopná.
2 Determinanty efektivní konkurenceschopnosti Relativně nízká zemědělská produkce v přepočtu na hektar z. p. je v ZSVE důsledkem nižší intenzity výroby a zejména neuspokojivé spotřeby nakupovaných vstupů do zemědělství v důsledku chybějících financí. Hodnota hrubé zemědělské produkce (na hektar z. p.) se v kandidátských zemích v roce 1999 pohybovala v rozmezí 8,5 % až 35 % průměru EU, s výjimkou Slovinska (68 %). Podrobnější údaje jsou uvedeny v tab. 4.
Tab. 4 - Hrubá zem ědělská produkce na hektar zem ědělské půdy v roce 1999 Zem ě - region ČR M aď arsko Polsko Slovinsko Estonsko R um unsko B ulharsko Slovensko Litva Lotyšsko EU-15
Hrubá zem ědělská produkce celkem EUR/ha 582 682 570 1318 288 518 482 504 242 163 1 927
% EU 30 35 30 68 15 27 25 26 13 9 100
v tom hrubá rostlinná hrubá živočišná produkce produkce EU R/ha % EU EU R/ha % EU 274 24 308 38 371 33 311 39 303 27 269 33 710 63 608 75 111 10 178 22 336 29 182 23 246 22 236 29 233 21 271 34 160 14 82 10 83 7 80 10 1 121 100 806 100
Pram en: Eurostat, DG Agri
Zatížení hektaru zemědělské půdy živočišnou výrobou a podíl intenzivních plodin na celkové výměře zemědělské půdy je v ZSVE podstatně nižší než v EU. Přitom podíl obdělávané plochy je ve všech kandidátských zemích podstatně vyšší než v EU. Naopak trvalé travní porosty se podílejí 38 % na celkové zemědělské půdě EU. TTP jsou využívány především pro extenzivní chov skotu, telat, ovcí a jehňat. V ZSVE je tento způsob hospodaření ojedinělý a ve sledovaných třech zemích střední Evropy činí podíl TTP pouze 20 %.
38
Úroveň zemědělské produkce v přepočtu na hektar z. p. je odrazem nízké intenzity rostlinné i živočišné výroby. Průměrné hektarové výnosy dosahované v ZSVE jsou o 30 až 50 % nižší než v EU, s výjimkou Slovinska. V odvětvích živočišné produkce je dosahováno zhruba o 30 % nižší užitkovosti než v EU, s výjimkou výroby mléka v ČR a Maďarsku, kde v posledních letech došlo ke zlepšení. U obilovin je v ZSVE obhospodařována výměra v přepočtu na obyvatele dvakrát větší než v zemích EU.
Pokud bychom připočetli plochu trvalých luk nebo krmných plodin (a odečetli spotřebu obilovin ve výši 120 – 150 kg/osobu) byl by celkový produkční potenciál pro produkci krmných obilovin v kandidátských zemích daleko vyšší než v EU. Neefektivní hospodaření a velké ztráty připravují kandidátské země o množství obilovin a/nebo živočišných výrobků, které by bylo potenciálně možné vyvézt do EU. Dalším limitujícím faktorem pro zvyšování výnosů v rostlinné výrobě a užitkovosti v živočišné výrobě je relativně nízká úroveň (kvantitativně a kvalitativně) nakupovaných vstupů do zemědělství. Úroveň těchto vstupů ve prospěch rostlinné výroby (průmyslová hnojiva, přípravky na ochranu rostlin, mechanizace) v přepočtu na hektar z. p. je s výjimkou Slovinska 2 až 3krát nižší než v EU. Průměrná spotřeba nakupovaných vstupů v přepočtu na VDJ (koncentrovaných krmiv, veterinárních přípravků a služeb) je v porovnání s úrovní v EU mnohem nižší. Nedostatek dostupných finančních prostředků na úrovni zemědělských podniků je důsledkem velice nízké ziskovosti zemědělství, omezených podpor ze státního rozpočtu ve prospěch zemědělství i obtížného, resp. nákladného přístupu k půjčkám. Dále je možno konstatovat, že průměrný objem kapitálu na pracovníka v zemědělství je v ZSVE podstatně nižší než ve Francii, představující přibližně průměrnou hodnotu za společenství zemí EU. Rozdíly jsou mnohem markantnější v rámci ukazatele objemu odpisů a investic, v přepočtu na pracovníka v zemědělství, v důsledku značné zastaralosti technologických postupů. Úroveň produktivity práce a půdy (tj. celková produktivita faktorů) při dané technologické úrovni velice citlivě reaguje na kapitálové podpory (vyjádřené v přepočtu na pracovníka). Systematické porovnávání podpor uvolňovaných ve prospěch výrobních faktorů a produktivity práce mezi EU a kandidátskými zeměmi plně potvrzuje tuto korelaci, jež je zřejmě dána strukturou farem. V Polsku a v Rumunsku, které se podílejí 61 % na přidané hodnotě za zemědělství ZSVE celkem, je nízká produktivita práce (8 %, resp. 6 % úrovně EU) spojena s vysokými průměrnými počty pracovníků v zemědělství v přepočtu na hektar (3,2krát, resp. 5,9krát vyšší než v EU). Tomu odpovídá i struktura podniků, kde „mikropodniky“, resp. malé podniky se z 80 až 90 % podílejí na úhrnné zemědělské produkci, celkové zaměstnanosti a celkově obhospodařované ploše. V Maďarsku, ČR a Slovensku, kde nedošlo k výrazné fragmentaci půdy, počty pracovníků v zemědělství v přepočtu na hektar dosahují zhruba hodnot srovnatelných s EU nebo jsou mírně vyšší (Slovensko). Daným údajům odpovídá vývoj produktivity práce 1,5 až 4krát vyšší než činí průměr ZSVE-10. Hlavním rysem restrukturalizace zemědělství v průběhu posledního desetiletí (v rámci tzv. tranzitivního období) je podstatný růst velmi malých individuálních hospodářství, tzv. „semi-subsistenčních farem“.[ Pozn. VÚZE: Subsistenční farma představuje způsob zemědělského hospodaření pro vlastní potřebu (potřebu příslušné domácnosti); semi-subsistenční farma mimo to určitou část produkce zpeněžuje.] Jejich rozšíření co do počtu a rozsahu obhospodařované půdy logicky vycházelo z existujících podmínek post komunistického přechodného období, kdy ve venkovských oblastech došlo k výraznému poklesu zaměstnanosti a mzdové úrovně, proběhla restituce, došlo ke změnám ve vlastnické struktuře pozemků, ke snížení státních podpor do
39
zemědělství a snížení úlohy státu při distribuci potravin. Neuspokojivá ziskovost malých, ale i průměrně velkých zemědělských podniků v Polsku, případně nově vznikajících podniků v Maďarsku a pobaltských státech, spolu s rozvírajícími se „cenovými nůžkami“ měla dopad na výrazné snižování příjmů farem. Záchranou se proto jevila transformace podnikové struktury (především v Polsku) do podoby semi-subsistenčních farem. Výsledkem je skutečnost, že podíl těchto malovýrobních struktur na celkové zemědělské produkci ZSVE-10 je více než poloviční, přestože jejich podíl je v některých zemích podstatně nižší (ČR, SR, Estonsko). Semi-subsistenční typ podniků ve Francii zaujímá zhruba 14% podíl a v EU-15 v průměru 20% podíl. Zachování těchto důležitých zdrojů zemědělské produkce v těchto zemích je možné jen při transferu prostředků z jiných zdrojů. Jedná se z větší části o rozpočtové transfery, zvláště o důchody (penze). Při vysoké nezaměstnanosti zejména ve venkovských oblastech jsou tyto ztrátové zemědělské aktivity dané skupiny ZSVE z mikroekonomického pohledu zcela odůvodněné. Dalším typem podniků, který je zastoupený v rámci ZSVE, jsou tzv. „makropodniky“ s výměrou 700 až 2 000 ha z. p. Produktivita práce je podstatně vyšší než v předchozí skupině podniků a pozvolna roste. Nevýhody plynoucí z vysoké míry stability počtu zaměstnanců, zejména v ŽV, stejně jako chybějící finanční prostředky, extenzivní charakter rostlinné výroby a další faktory udržují produktivitu práce těchto velkých podniků na úrovni mnohem nižší než dosahují obdobné podniky v EU. 3 Předvídatelné dopady po rozšíření EU Předpokládá se, že po vstupu do EU dojde v ZSVE k poklesu objemu živočišné produkce spolu s dalším snížením počtu pracovních sil. Naproti tomu v rostlinné výrobě pravděpodobně mírně vzroste produkce obilovin a olejnin. Současně je nastolena otázka konkurenceschopnosti jednotlivých typů zemědělských podniků. Na základě provedené analýzy je zřejmé, že pouze nově vybudované rodinné farmy s chovem skotu a s vysokou úrovní produktivity práce by mohly dlouhodobě konkurovat na společném trhu EU, pokud budou schopny dodržet veterinární a sanitární předpisy. Většina individuálních farem se zaměřením na živočišnou výrobu pravděpodobně nebude schopna vyvážit nevýhody vyplývající ze současné stále ještě vysoké úrovně zaměstnanosti. Extenzivní orientace těchto podniků fyzických osob by byla spíše výhodou pro produkci obilovin a olejnin než pro chov skotu. V odvětví produkce hovězího masa a mléka bude růst produkce limitován počtem farem, jejichž technologie výroby a normy se přibližují EU. Bez prémií na skot a krávy bez tržní produkce mléka (KBTPM) zůstane produkce hovězího masa vedlejším produktem při výrobě mléka. Řada zemí, kde je dosaženo vyšší koncentrace stavů (ČR, SR, Litva), bude zřejmě schopna zvýšit svůj produkční potenciál. Celkově je však očekávána stagnace či dokonce snížení produkce hovězího masa a mléka. Výhled je příznivější pro odvětví chovu drůbeže. V odvětví produkce vepřového masa dojde pravděpodobně v závislosti na snížení cen k poklesu produkce. Nadvýroba obilovin a olejnin je v důsledku extenzivního pěstování plodin, velice nízké konverze krmiv a značných ztrát na farmách v ZSVE nízká. Zvýšení čisté produkce obilovin by mohlo být výsledkem
růstu intenzifikace výroby, zlepšení efektivnosti hospodaření a snížené spotřeby krmných směsí v živočišné výrobě v důsledku jejího omezování, jak již bylo uvedeno výše. Stávající struktura malých a středních farem však neumožní ekonomicky efektivní přístup k přijetí nezbytných opatření, takže ke snížení vysokých nákladů při pěstování obilovin zřejmě nedojde. Větší podniky pak budou čelit obtížím při získávání finančních prostředků ve prospěch investic do intenzivnějších produkčních postupů. Lze proto očekávat pouze mírné zvýšení produkce obilovin a olejnin v ZSVE. V kontextu Agendy 2000 byl rovněž posuzován dopad přímých plateb ve střednědobém horizontu na zemědělskou produkci v ZSVE. Získání kompenzačních plateb v odvětvích živočišné výroby by pomohlo v ZSVE snížit recesivní a sociální dopady očekávaného vstupu do EU. Chov prasat a drůbeže na smíšených farmách by mohl, tak jako v zemích EU, nepřímo profitovat z plateb na obiloviny. Mohlo by tomu tak být i v případě výroby mléka, kde by se mohl projevit přínos z kompenzačních plateb ve prospěch chovu skotu a v budoucnosti i přímých plateb na mléko na úrovni předpokládané Agendou 2000. V závislosti na strukturálních problémech je nepravděpodobné, že by přímé platby mohly vyvolat zásadní expanzi v živočišné výrobě. Jejich nepřímý efekt by mohl poněkud změnit výhled pro odvětví produkce vepřového masa a výroby mléka v malých semi-subsistenčních farmách a na velkých soukromých farmách. Výhled pro odvětví produkce drůbežího masa je relativně pozitivní v důsledku malé závislosti na půdě a očekávaného růstu poptávky. Jeho oživení bylo v některých ZSVE způsobeno vysokou celní ochranou a další perspektivy budou v mnohém záviset na investičních možnostech. Poskytnutí přímých plateb v odvětví produkce hovězího masa by obdobně mohlo napomoci procesu prohloubení specializace. Nicméně existující strukturální nedostatky v ZSVE, stejně jako problémy související s potřebou zvýšit parametry výroby na úroveň evropských standardů, nesmí být podceněny. Přístup ZSVE ke kompenzačním platbám u obilovin by však mohl významně zvýšit jejich produkci v důsledku silné stimulace, potenciální intenzifikace a specializace většiny podniků, tak jak bylo zaznamenáno v nových spolkových zemích SRN. Nicméně konečný výsledek bude spíše záviset na finálním užití těchto přímých plateb ve prospěch posílení investic než na omezeních vyplývajících z možného poklesu spotřeby či z rostoucích cen půdy. Neuspokojivá perspektiva ve prospěch rozvoje živočišné produkce v ZSVE však nevylučuje možnost tvorby nadprodukce v relaci k vývoji domácí poptávky. Tradiční preference ve prospěch spotřeby vepřového a drůbežího masa se v minulých letech v ZSVE dále posílila a mohla by znamenat zvýšený odbyt pro produkci pocházející z EU-15. Naproti tomu stagnace v produkci hovězího masa a mléka by mohla vést ke zvýšení cen a snížení domácí spotřeby. Analyzovat vývoj produkce mléka v ZSVE je velice obtížné. Nezbytné je posuzovat odděleně země, kde je produkce mléka dynamickým odvětvím (ČR, Litva), majícím kapacitu pro růst produkce nad úroveň domácí spotřeby, od zemí s rozsáhlým semi-subsistenčním sektorem, jehož celkový rozměr dostává bilanci mléka do rovnováhy. Jak již bylo řečeno, výroba obilovin by pravděpodobně v závislosti na poskytnutých přímých
40
platbách mohla růst. Očekává se, že spotřeba krmiv poklesne v důsledku stagnace produkce vepřového masa a zvýšené konverze krmiv. Nicméně významné přebytky obilovin ze ZSVE by mohly být absorbovány zkrmením v zemích EU-15 s následným růstem produkce vepřového masa, která by mohla směřovat k pokrytí zvýšené spotřebitelské poptávky v nových členských zemích. Lze očekávat, že v rozšířené EU by mohly přebytky obilovin dosáhnout 5 až 10 mil. t. Z uvedeného vyplývá, že zrušením kompenzačních plateb z unijního rozpočtu v rámci rozšíření EU se eliminuje riziko tvorby zemědělských přebytků v ZSVE s velkou pravděpodobností pouze na obiloviny a zvyšuje potenciál pro odbyt živočišných výrobků produkovaných v zemích EU-15. Jestliže připustíme, že podpory poskytované ZSVE prostřednictvím strukturálních opatření jsou pro celou ekonomiku a zaměstnanost v ZSVE slibnějším opatřením než kompenzační platby, je pak tato volba ze strany EU racionální odpovědí na většinu námitek o „přezaměstnanosti“ v zemědělství. ZSVE budou muset, ať již s kompenzačními platbami či bez nich, zvýšit svou produktivitu práce tak, aby se vyvarovaly či omezily celkovou recesi vyvolanou vstupem do společného trhu. Dosažení minimálně poloviční úrovně produktivity práce EU-15 by při zachování produkce na současné úrovni znamenalo zrušení 4 mil. pracovních míst v zemědělství v ZSVE-10, zejména v Polsku a Rumunsku. V ČR a Maďarsku je situace méně dramatická v důsledku dosahované úrovně produktivity práce. Problém restrukturalizace v ZSVE je přímo spojen s duální strukturou zemědělství. Na jedné straně stojí komerční sektor, který nárokuje investice a vyžaduje nezbytnou restrukturalizaci, na druhé straně malé farmy působí ve venkovských oblastech jako významný prvek záchranné sociální sítě. Přímé platby však nejsou koncipovány tak, aby mohly plnit ekonomické a sociální funkce v rámci nezbytné restrukturalizace. Je třeba připomenout, že kompenzační platby byly zavedeny v EU s cílem dospět k částečnému oddělení produkčních podpor od podpor ve prospěch příjmů těch farem, které prošly dlouhodobým a pozvolným vývojem směrem k rodinné formě hospodaření (dominantní formě v EU-15) a jsou silně kapitalizovány. Zavedení kompenzačních plateb v ZSVE by pravděpodobně efektivně nepomohlo v jejich rozvoji z následujících důvodů: −
Pro velké komerční farmy (ať již podniků právnických či fyzických osob) nabízejí kompenzační platby možnost navýšení investic, ale stejně tak by mohly být spotřebovány na farmě, nebo využity k udržení současné struktury, resp. ke zvýšení ceny půdy. Jejich vyplácení může znamenat neefektivní vynakládání investic či únik prostředků.
−
Pro semi-subsistenční farmy vyvstává riziko nežádoucího strukturálního dopadu. Kompenzační platby by mohly konsolidovat typ hospodaření založený na samozásobitelském charakteru, zajišťujícím těmto podnikům životaschopnost. Chyběl by zde podnět investovat ve prospěch rozvoje výroby nebo k volbě náhradních aktivit. Pro tyto účely lze spíše doporučit prostředky ve prospěch programů rozvoje venkova. Nelze ani pominout fakt, že středně velké farmy, které se mezitím transformovaly na semi-subsistenční farmy, by se opět mohly vrátit k většímu tržnímu zaměření. Celkově lze tedy shrnout, že kompenzační platby se
nejeví jako účinný nástroj pro cílené investování či vhodný nástroj pro rozvoj sociální záchranné sítě. Zejména proces kapitalizace ve prospěch zvýšení ceny půdy by mohl zpomalit restrukturalizaci potřebnou k vyřešení „přezaměstnanosti“ v zemědělství ZSVE a podpořit proces fragmentace podnikové struktury. Závěr Problémy, které se projevují při vyjednávání vstupu jednotlivých ZSVE do EU odhalují rozdíly mezi zemědělskou politikou jednotlivých ZSVE a SZP a odrážejí různý stupeň rozpočtových a sociálních omezení, zejména pak: −
nízkou makroekonomickou kapacitu ZSVE, limitující objem podpor nezbytných pro nastartování a expanzi komerčního intenzivního zemědělství;
−
úroveň celkové nezaměstnanosti i nezaměstnanosti v sektoru zemědělství brání nastolení politiky zacílené ke snížení „přezaměstnanosti“. Pokud by po vstupu ZSVE do EU v přechodném období tyto země neměly mít přístup ke kompenzačním platbám, znamenalo by to zachování rozpočtové disparity i přes to, že by strukturální fondy napomáhaly
nepřímo redukovat tuto skutečnost pokrytím ostatních rozpočtových závazků. Za těchto podmínek postupný přístup ZSVE ke všem rozpočtovým zdrojům EU určeným pro zemědělství, podmíněný jejich plnou angažovaností ve prospěch jednotného trhu, se stává klíčovým prvkem pro rozšíření. Proto základní otázkou zůstává: jak zabezpečit úspěšnou restrukturalizaci při plném přizpůsobení se všem progresivním nástrojům SZP? Rozumným řešením by bylo postupné zvyšování kompenzačních plateb ZSVE spolu s poskytnutím podpor ve prospěch restrukturalizace komerčního sektoru, podmíněné posunem k efektivní konkurenceschopnosti v rámci společného trhu s cílem dospět k trvale udržitelné životaschopnosti (ekonomické i environmentální). V průběhu přechodného období, nutného pro plnou adaptaci na podmínky jednotného trhu, které může být pro řadu kandidátských zemí dlouhé, by existující podmínky limitovaly podporu EU na cíle směrované do sociální a ekonomické oblasti, resp. na opatření, jež by byla ve shodě s cíli budoucí rozšířené EU.
Tab. 4 - Hrubá zemědělská produkce na hektar zemědělské půdy v roce 1999 Země - region ČR Maďarsko Polsko Slovinsko Estonsko Rumunsko Bulharsko Slovensko Litva Lotyšsko EU-15
Hrubá zemědělská produkce celkem EUR/ha 582 682 570 1318 288 518 482 504 242 163 1 927
% EU 30 35 30 68 15 27 25 26 13 9 100
Pramen: Eurostat, DG Agri
41
v tom hrubá rostlinná hrubá živočišná produkce produkce EUR/ha % EU EUR/ha % EU 274 24 308 38 371 33 311 39 303 27 269 33 710 63 608 75 111 10 178 22 336 29 182 23 246 22 236 29 233 21 271 34 160 14 82 10 83 7 80 10 1 121 100 806 100
Zákon o ekologickém zemědělství Ing. Jan Dvorský Ředitel KEZ - Kontrola ekologického zemědělství Praha Nové pojmy Zákon č. 242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, stanoví podmínky pro výrobu biopotravin, upravuje systém osvědčování bioproduktů a biopotravin, jejich označování a prodej, včetně dovozu a vývozu, jakož i výkon kontroly a dozoru nad dodržováním tohoto zákona. Rozsahem řešených okruhů je zákon rovnocenný Nařízením rady č. 2092/91 a č.1804/1999, kterými je ekologické zemědělství upraveno v zemích EU. Zákon neřeší otázku státní podpory ekologického zemědělství nebo poskytování dotací ze státního rozpočtu na rozvoj ekologického zemědělství nebo produkci biopotravin, neboť tato problematika je řešena zvlášť příslušnými nařízeními vlády (např. nařízení vlády č.344/1999 Sb.). Zákon v § 3 vymezuje několik pojmů, u kterých je potřeba se zastavit. Především jde o nový pojem „ekofarma“. Ekofarma je definována jako uzavřená hospodářská jednotka zahrnující pozemky, hospodářské budovy, provozní zařízení a případně i hospodářská zvířata sloužící k ekologickému zemědělství. Další nový pojem je „ekologický podnikatel“. Ekologickým podnikatelem je osoba, která na ekofarmě zemědělsky podniká a je registrována podle tohoto zákona. Registrace kterou popisuje zákon v § 5 až §9, se tedy provádí nikoliv k zemědělskému podniku (právnické nebo fyzické osobě), jak bylo dosud zvykem, ale také k jasně definované ekofarmě, která musí být přesně vymezena a od ostatní zemědělské činnosti podnikatele prokazatelně oddělena. Jde tedy o registraci ekologického podnikatele k ekologickému zemědělství na ekofarmě. Oddělení ekofarmy je třeba chápat v úrovni: - fyzického oddělení výrobních prostředků určených pro ekologické zemědělství podle §3 odst. b), - produkčního oddělení pěstovaných rostlin a chovu zvířat podle §4, - oddělení ekologicky obhospodařovaných pozemků od vlivů ostatní zemědělské činnosti prostřednictvím živých plotů, izolačních pásů, větrolamů, cest apod. podle §10, - oddělení provozní a účetní evidence podle §27. Tato skutečnost může přinést řadu problémů podnikům, v dosavadní terminologii označovaných jako podniky se souběžnou ekologickou a konvenční produkcí, a to bez ohledu na jejich velikost. Především zákaz produkovat stejné suroviny rostlinného nebo živočišného původu jinou zemědělskou výrobou než ekologicky podle § 4, znamená velmi nepříjemné omezení pro velké podniky, které jinak nebudou mít problémy „ekofarmu“ jasně definovat, vyčlenit pro její provoz výrobní prostředky, označit ji, organizačně a účetně ji oddělit. Pro malé podniky rodinného typu, může být naopak nepřekonatelný problém právě fyzické oddělení výrobních prostředků. Dosavadní praxe, kdy na jednom dvoře otec hospodařil „konvenčně“ a syn ekologicky, podle ustanovení § 3 a § 4 již neobstojí. Je třeba upozornit i na zákaz pěstovat stejné plodiny na pozemcích ekofarmy a na pozemcích nově
42
zařazených do přechodného období, § 4 odst. 3). Doposud stačilo zvolit jinou odrůdu, nyní je třeba volit pro pozemky v přechodném období jiný druh rostlin, než pro pozemky již registrované jako ekologické. Tento zákaz neplatí pro trvalé kultury a TTP. Nově je zákonem také definován „ekologický chovatel včel“, osoba která nemusí být podnikatelem, nemusí pěstovat rostliny, avšak chová včely v souladu se zákonem a je podle zákona registrována. Je to šance pro včelaře, kteří chovají včely na území velkých ekofarem nebo v CHKO a Národních parcích. Registrace ekologických zemědělců Registrace začínajících ekologických zemědělců a ostatních zájemců o ekologické zemědělství však bude probíhat podstatně odlišně než doposud. Především je potřeba upozornit, že zákon obecně podřídil registraci ekologických zemědělců, zpracovatelů a distributorů bioproduktů a biopotravin správnímu řádu. Osoba která hodlá zemědělsky podnikat na ekofarmě je povinna od 1.1.2001 podat žádost o registraci pro ekologické zemědělství na ekofarmě k Ministerstvu zemědělství, odbor 2250, Těšnov 17, 117 05 Praha 1. Za podání žádosti o registraci ekologického podnikatele na ekofarmě je stanoven správní poplatek ve výši 1.000,Kč. Žádost je možno podat podle § 5 odst. 2) v následujícím rozsahu: a) pro pěstování rostlin, (pouze rostlinná produkce, součástí ekofarmy nejsou žádná zvířata), b) pro pěstování rostlin i chov hospodářských zvířat, (klasická uzavřená ekofarma, tento způsob registrace je nutno zcela jednoznačně doporučit), c) pro chov hospodářských zvířat, pokud již nabylo právní moci rozhodnutí o registraci pro pěstování rostlin, (podmínkou pro podání registrace je ukončené přechodné období rostlinné produkce, protože chov zvířat bez vazby na pěstování rostlin na ekofarmě není možný), d) pro chov včel, (včelař nemusí být podnikatel, nemusí podnikat na ekofarmě, ale stanoviště včelstev, jakož i další péči o včelstva a včelařskou činnost musí podřídit tomuto zákonu, zejména § 17). Žádá-li podnikatel o registraci pro více ekofarem, musí předložit žádost podle § 6 pro každou ekofarmu samostatně. Žádost musí být úplná a musí obsahovat předepsané náležitosti, jinak Ministerstvo zemědělství žadateli žádost vrátí s výzvou aby vady žádosti do 60 dnů odstranil. Pokud žadatel v této lhůtě vady žádosti neodstraní, Ministerstvo zemědělství správní řízení zastaví. Zákon zavádí zásadní změnu při stanovování datumu zahájení přechodného období k ekologickému zemědělství. Doposud si datum zahájení přechodného období určoval zemědělec sám. Od účinnosti zákona je za datum zahájení přechodného období podle §6 odst. 11 považováno datum doručení bezvadné žádosti o registraci ministerstvu. Délka přechodného období se nemění a činí podle § 7 odst. 2 :
2 roky u orné půdy, luk a pastvin, 1 rok u pastvin a výběhů pro nepřežvýkavce (drůbež, prasata, koně), 3 roky u stávajících trvalých kultur ( sadů, chmelnic, vinic). Dojde-li již během přechodného období ke zmenšení výměry pozemků, v případě změny ve vlastnictví pozemků, v nájemní smlouvě či v jiném právním důvodu k zemědělskému hospodaření, za nichž žadatel podal žádost o registraci, je žadatel povinen bez zbytečného odkladu písemně oznámit tuto skutečnost ministerstvu. Ministerstvo provede do 30 dnů příslušnou změnu v seznamu osob zařazených do přechodného období. Dojde-li během přechodného období ke zvýšení výměry pozemků v případě změny ve vlastnictví pozemků, v nájemní smlouvě k pozemkům či v jiném právním důvodu k zemědělskému hospodaření,10) za nichž žadatel podal žádost o registraci, je žadatel povinen bez zbytečného odkladu podat ministerstvu novou žádost o registraci ve vztahu k těmto novým pozemkům. Pro náležitosti žádosti, jakož i pro řízení o ní, platí ustanovení § 6 obdobně s tím, že ekologický podnikatel je povinen uvést změny, týkající se jeho právních vztahů k příslušným pozemkům. V případě, že během přechodného období dojde ke změně v osobě hodlající ekologicky hospodařit, je osoba která nadále hodlá ekologicky hospodařit na příslušných pozemcích, povinna bez zbytečného odkladu písemně oznámit tuto skutečnost ministerstvu s připojením dokladů týkajících se jejich právních vztahů k těmto pozemkům ( např. nájemní smlouvu, kupní smlouvu apod.) Ministerstvo provede příslušnou změnu v seznamu osob zařazených do přechodného období. V přechodném období má žadatel stejné povinnosti jako registrovaný ekologický podnikatel, to znamená, že musí dodržovat všechna ustanovení zákona a prováděcího předpisu bez výjimek. Pokud žadatel dodrží všechny podmínky stanovené zákonem, vydá Ministerstvo do 30 dnů od ukončení přechodného období žadateli rozhodnutí o jeho registraci. Rozhodnutí o registraci ministerstvo vydá na dobu neurčitou. Z uvedeného je zřejmé, že správní řízení ve věci registrace začíná podáním žádosti, a končí uplynutím přechodného období, respektive 30 dnů po uplynutí předepsaného přechodného období, vydáním rozhodnutí o registraci pro ekologické zemědělství. Ekologický podnikatel, který obdrží rozhodnutí o registraci je však povinen podle § 9 hlásit ministerstvu bez zbytečného odkladu všechny změny týkající se pozemků nebo osob hospodařících na ekofarmě. Prakticky to znamená hlásit jakékoliv změny v souvislostí s rozšířením či snížením ploch již evidovaných pozemků na ekofarmě ( např. na základě pozemkových úprav, nového zaměření pozemků apod.) a samozřejmě zařazení nových pozemků do přechodného období. Za zařazení nových pozemků do přechodného období je stanoven správní poplatek 500,Kč. V případě převodu registrované ekofarmy na jinou fyzickou nebo právnickou osobu, je tato nová osoba povinna, pokud hodlá v ekologickém zemědělství dále podnikat, podat znova žádost o rozhodnutí o registraci. Žádost musí mít všechny náležitosti předepsané § 6 a ministerstvo vydá rozhodnutí novému podnikateli do 30 dnů. Správní poplatek je 1.000,- Kč. V případě, že nová
43
osoba nehodlá dále ekologicky podnikat, může registrovaný podnikatel podat písemný návrh na zrušení registrace podle § 8 odst. 6) písmeno a), jinak registraci.zruší podle § 8 odst. 6 ministerstvo. Rozhodnutí o zrušení registrace vydá ministerstvo v těchto případech: a) ekologický podnikatel o to sám písemně požádá, (například již nechce dál ekologicky hospodařit), b) bude zjištěno, že ekologický podnikatel porušil hrubě nebo opakovaně požadavky stanovené zákonem, ( tento případ nastane nejčastěji na základě nedostatků zjištěných při kontrole ekologického podnikatele pověřenou kontrolní organizací), c) bude zjištěno, že ekologický podnikatel nepodal bez zbytečného odkladu žádost o změnu rozhodnutí o registraci podle § 9 odst.1, ( tento případ také nastane nejčastěji na základě nedostatků zjištěných při kontrole ekologického podnikatele pověřenou kontrolní organizací), d) bude zjištěno, že došlo k takové změně podmínek, že již nelze hospodařit ekologickým způsobem (např. po nějaké přírodní katastrofě, povodni, ropné havárii apod.), e) došlo k zániku ekologického podnikatele nebo jde-li o fyzickou osobu k jeho úmrtí. Omezení negativních vlivů na ekologické zemědělství, pěstování rostlin a chov hospodářských zvířat V § 10 až § 18 zákona jsou podrobně stanoveny „ vlastní ustanovení - směrnice“ pro ekologické hospodaření na ekofarmě, zejména formou omezení či zákazů používání látek a postupů, které zatěžují, znečišťují nebo zamořují životní prostředí nebo zvyšují rizika kontaminace potravního řetězce. Zákon v těchto paragrafech a ustanoveních prováděcího předpisu k zákonu také dbá na vnější životní projevy a chování zvířat a na jejich životní pohodu, výživu a krmení, zdravotní stav, kvalitu a úroveň ustájení a ošetřování, veterinární péči a reprodukci. Hned na začátku musím upozornit na ustanovení § 10 odst.1) který nařizuje ekologickému podnikateli v případě, že pozemky jeho ekofarmy sousedí s pozemky, které nejsou obhospodařovány ekologicky, přijmout taková opatření, kterými se riziko vlivů konvenčního zemědělství na jeho ekologicky obhospodařované pozemky sníží na nejnižší míru, a to zejména výsadbou živých plotů, větrolamů, zřízením izolačních travnatých pásů nebo cest. Nutno dodat, že tento požadavek není nový, ale vzhledem k dosavadní možnosti zařadit do ekologického zemědělství jednotlivé pozemky bez vazby na přesně definovanou uzavřenou ekofarmu, byl velmi často obcházen a přehlížen. Krajinotvorná funkce ekologického zemědělství tak byla přehlížena a podceňována a „čistota bioproduktů“ mnohdy sporná. Způsob a plán realizace opatření vyplývajících z § 10 odst. 1) je také povinnou součástí žádosti o registraci ekofarmy podle § 6 odst. 3 písm. d). Zůstává zachována povinnost ekologického podnikatele každoročně písemně oznámit kontrolní organizaci osevní plán pěstování rostlin podle druhů, odrůd a pozemků, na kterých budou jednotlivé plodiny pěstovány (§11 odst. 2). U podniků které kromě ekofarmy provozují ještě i konvenční zemědělskou výrobu, také osevní plán na ostatních pozemcích. Tyto údaje stejně jako v předchozích letech budou podnikatelem předávány na předepsaných formulářích
do 31. ledna, přímo na adresu kontrolní organizace, spolu s dalšími údaji potřebnými pro výkon kontroly. Tuto povinnou součinnost ekologického podnikatele s kontrolní organizací ukládá § 30 odst.4. Zcela nový pojem „ nejkratší doba chovu“ zavádí § 15. Nejkratší doba chovu hospodářských zvířat v ekologickém zemědělství je stanovena v prováděcím předpise v závislosti na druhu zvířete a s ohledem na jeho životní cyklus za účelem odstranit dopad negativních vlivů předchozí zemědělské činnosti na hospodářská zvířata. Prakticky to znamená časový úsek života zvířat pocházejících z konvenční zemědělské výroby od jejich nákupu, či umístění na registrované ekofarmě do doby než je možné po splnění všech podmínek předepsaných zákonem (viz § 23) označit produkty těchto zvířat ( mléko, vejce, jatečná těla, med apod.) za produkty ekologického zemědělství. U hospodářských zvířat, která se vylíhla či narodila na ekofarmě, se nejkratší doba chovu nestanoví. Z uvedeného vyplývá jednoznačná výhoda přihlašovat k registraci uzavřenou ekofarmu s pozemky i chovy zvířat současně nebo doplňovat stádo jen zvířaty z jiných registrovaných ekofarem. Samostatnou kapitolu tvoří podmínky pro sběr rostlin a jejich plodů ve volné přírodě. Tyto tzv. „volné sběry“ nesmějí být označovány jako bioprodukty ve smyslu § 23, ale v případě, že evidovaný výrobce biopotravin, který volné sběry organizuje a jako surovinu je používá k výrobě biopotravin, doloží původ a další náležitosti stanovené v § 16 a § 19, může takto vyrobené potraviny označovat jako biopotraviny, pokud na ně získá osvědčení podle § 22. Zásadní obrat přináší zákon v tzv. „povolování výjimek“ z pravidel ekologického zemědělství a výroby biopotravin, udělovaných na základě žádosti podnikatele certifikačním výborem nebo kontrolní organizací, jak tento více méně formální postup upravoval Metodický pokyn pro ekologické zemědělství č.j. 655/93-340. Zákon žádné výjimky z ustanovení zákona č. 242 a prováděcího právního předpisu nepovoluje. Výroba a prodej biopotravin Stejně jako dosud se výrobou biopotravin mohou zabývat jen evidované osoby . Každý kdo hodlá zahájit výrobu biopotravin, je podle § 19 povinen neprodleně písemně ohlásit tuto skutečnost ministerstvu. Ministerstvo, stejně jako v případě ekologických podnikatelů vede seznam výrobců biopotravin a zveřejňuje je ve Věstníku Ministerstva zemědělství. Pravidla pro výrobu biopotravin jsou v zásadě stejná jako v Metodickém pokynu pro ekologické zemědělství, který platí do 31.12.2000 a jsou uvedena v § 19 a prováděcím právním předpise. Poměrně významný důraz je kladen na požadavek §19 odst. 8) který nařizuje souběžnou výrobu potravin a biopotravin časově nebo prostorově oddělit a zajistit identifikaci výrobních dávek. Novou skutečností je fakt, že ekologičtí podnikatelé ( ekologičtí zemědělci ), kteří se současně s ekologickým zemědělstvím zabývali také zpracováním biopotravin ( např. zemědělci kteří na svých ekofarmách provozují minimlékárnu, jatka, pekárnu apod.) musí podle §19 tuto skutečnost oznámit MZe. Podrobnosti upravuje prováděcí právní předpis. Povinnost oznamovací se také vztahuje na všechny osoby, které hodlají uvádět do oběhu bioprodukty či biopotraviny, aniž tyto vyrábějí nebo jsou ekologickými podnikateli. Také oni jsou povinni tuto skutečnost neprodleně oznámit ministerstvu. Ministerstvo vede seznam těchto osob a zveřejňuje je ve Věstníku Ministerstva zemědělství. Náležitosti tohoto
44
oznámení jsou uvedeny v § 20. Ustanovení § 20 se vztahuje na všechny velkoobchodníky a maloobchodníky, vývozce a dovozce biopotravin. Osvědčování původu bioproduktů a biopotravin K osvědčování původu bioproduktů a biopotravin může být podle § 22 ministerstvem zemědělství pověřena kontrolní organizace ( pověřená osoba ). Tato kontrolní organizace na základě nepřetržitého procesu prováděné kontroly vydá ekologickému podnikateli, výrobci biopotravin nebo obchodníkovi osvědčení o bioproduktu nebo biopotravině, jestliže splnil požadavky stanovené zákonem a prováděcím právním předpisem. Osvědčení o původu bioproduktu i osvědčení o biopotravině vydá kontrolní organizace podnikateli do 30 dnů od provedené kontroly, u rostlinných produktů nejpozději do sklizně dané plodiny, a to na jeden kalendářní rok. Odepření vydání osvědčení kontrolní organizací musí být písemné a odůvodněné a také musí být vydáno podnikateli do 30 dnů od provedené kontroly. Na osvědčování bioproduktů a biopotravin se nevztahuje správní řád. Podnikatel může vznést námitky proti nevydání osvědčení kontrolní organizací, podle § 32 a to do 15 dnů od uplynutí lhůty 30 dnů pro vydání osvědčení nebo od doručení oznámení o odepření vydání osvědčení. Námitky se podávají u kontrolní organizace, která do 30 dnů rozhodne o vyřízení námitky. Pokud stěžovatel nesouhlasí s vyřízením námitek, může podat stížnost k ministerstvu. Stížnost může stěžovatel podat do 15 dnů od doručení výsledku vyřízení námitek nebo do 15 dnů od uplynutí lhůty, ve které měla pověřená osoba o námitkách rozhodnout. O stížnosti rozhodne ministerstvo do 30 dnů ode dne doručení s konečnou platností. Na rozhodování ministerstva se nevztahuje správní řád. Označování bioproduktů a biopotravin Označování bioproduktů a biopotravin upravuje § 23, §24 a §25 zákona č. 242/2000 Sb. Označování bioproduktů, které slouží jako surovina pro výrobu biopotravin se provádí tak, že se k názvu suroviny uvede slovo „ BIO“ a identifikační kód kontrolní organizace, která na bioprodukt vydala osvědčení o původu. Tam kde je to možné připojí se i grafický znak „produkt ekologického zemědělství“ s logem BIO, který je uveden v prováděcím předpise. například: BIO Pšenice ozimá, odrůda Hana (CZ--KEZ) BIO Syrové kravské mléko (CZ-KEZ) BIO Slepičí vejce (CZ-KEZ) BIO Jatečný skot – býci (CZ-KEZ) Grafický znak pak je vhodné umístit na obal suroviny (pytel, kontejner, paletu, přepravku apod.) Označovat rostlinné nebo živočišné produkty na které nebylo vydáno osvědčení o původu bioproduktů kontrolní organizací, slovem „BIO“ nebo „EKO“ nebo grafickým znakem podle §25 odst.1) nebo jakýmikoliv údaji poukazujícími na ekologický, organický, přírodní způsob zemědělské výroby, je zakázáno. Ustanovení §23 také stanoví způsob a podmínky, za kterých je možno označovat produkty z přechodného období. U rostlinných produktů je to možné po uplynutí minimálně 12 měsíců od zahájení přechodného období ( tedy od data podání bezvadné žádosti o registraci ekofarmy u ministerstva zemědělství) před sklizní plodiny. U živočišných produktů po uplynutí minimální doby chovu zvířat ze kterého pocházejí, stanovené v prováděcím právním předpise. Živočišné produkty mohou být označovány jako bioprodukty za
předpokladu, že rozhodnutí o registraci pro pěstování rostlin nabylo právní moci a že uplynula minimální doba chovu zvířat ze kterých pocházejí stanovená v prováděcím právním předpise. Například: Registrace pro pěstování rostlin nabyla právní moci 31.3., pak syrové kravské mléko z této ekofarmy je možno označit jako bioprodukt nejdříve za 6 měsíců, tedy od 1.10. Do 30.9. je toto mléko produkt přechodného období ( pokud neuplynula nejkratší doba chovu pro krávu; která se nenarodila na ekofarmě). To ale neplatí, pokud se tato kráva narodila na ekofarmě, tam pak žádná nejkratší doba chovu není stanovena a její mléko by mohlo být již od podání bezvadné žádosti o registraci pro pěstování rostlin a chov zvířat současně, označováno jako produkt z přechodného období. Označování biopotravin se provádí obdobně jako u bioproduktů, avšak je třeba respektovat požadavky stanovené zvláštními předpisy ( Např. § 6 a následující zákona č. 110/1997 Sb., ve znění zákona č. 119/2000 Sb., a jeho prováděcí právní předpisy, zákon č. 115/1995 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících právních předpisů, vyhláška č. 189/1995 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících právních předpisů). Beze změny zůstalo i členění biopotravin na biopotraviny při jejichž výrobě bylo použito více než 95% hmotnosti nebo objemu bioproduktů a na biopotraviny při jejichž výrobě bylo použito méně než 95% avšak alespoň 70% hmotnosti nebo objemu bioproduktů. Takovou biopotravinu je výrobce povinen navíc označit také údaji o procentickém obsahu jednotlivých složek pocházejících z ekologického zemědělství nebo z přechodného období . Tyto údaje nesmějí být provedeny v barvě, velikosti a typu písma výraznější než označení podle zvláštních předpisů. Výpočet procentuálního množství jednotlivých složek a další podrobnosti o označování stanovuje prováděcí právní předpis. Označování bioproduktů a biopotravin bude ze strany ministerstva i kontrolní organizace, a také jak se zdá i ze strany spotřebitelské veřejnosti, věnována mimořádná pozornost, protože současný trh s potravinami je zamořen různými „pseudobiopotravinami“, jejichž výrobci nestydatě využívají mezeru v dosavadní legislativě a zneužívají důvěru spotřebitelů a jejich zájmu o biopotraviny k neoprávněnému prospěchu. Zákon v § 33 odst. 6 umožňuje ministerstvu uložit takovému výrobci (ale i dalším osobám, které porušují ustanovení o označování) pokutu až do výše 1.000.000,Kč a v případě opakovaného porušení povinností až do výše dvojnásobku uvedené částky. Podle § 34 pak může MZe uložit také zvláštní opatření k zabránění klamání spotřebitele. Rozklad proti rozhodnutí o zvláštním opatření nemá odkladný účinek. Dovoz a vývoz bioproduktů a biopotravin Dovozce a vývozce je třeba podle § 20 odst. 1) považovat za osoby uvádějící bioprodukty a biopotraviny do oběhu a jako takoví podléhají oznamovací povinnosti u ministerstva zemědělství a kontrole kontrolní organizace. Dodávka bioproduktů nebo biopotravin musí být doložena osvědčením o ekologickém původu zboží. Prováděcí právní předpis stanoví seznam zemí a jejich inspekčních orgánů, jejichž osvědčení se uznává za rovnocenné osvědčení podle zákona č. 242/2000 Sb. Dovozce který hodlá do České republiky dovézt
45
bioprodukty nebo biopotraviny osvědčené jiným inspekčním orgánem nebo ze země která není na seznamu zemí a jejich uznaných inspekčních orgánů, uvedeném v prováděcím právním předpise, musí požádat ministerstvo o stanovení shody a povolení k dovozu. Odborné úkony pro stanovení shody provede na náklady dovozce pověřená kontrolní organizace. Pokud dovozce nedoloží ekologický původ zboží, nelze produkt nebo potravinu označit jako bioprodukt nebo biopotravinu a dovozce je povinen takové označení na svůj náklad odstranit. Osoba, která hodlá bioprodukt nebo biopotravinu vyvézt mimo území České republiky, musí pro každou dodávku požádat ministerstvo o vydání osvědčení pro vývoz. Toto osvědčení musí doprovázet dodávku zboží k prvnímu zahraničnímu příjemci. Náležitosti osvědčení pro vývoz stanoví prováděcí právní předpis. Kontrolní systém Dozor nad dodržováním zákona č. 242/2000 Sb. vykonává ministerstvo. Podle § 29 může ministerstvo na základě výběrového řízení uzavřít smlouvu s právnickou osobou ( kontrolní organizací), na základě níž je tato osoba oprávněna vydávat osvědčení o původu bioproduktů, vydávat osvědčení o biopotravině, provádět kontroly dodržování zákona a prováděcího právního předpisu a další odborné úkony. Tato kontrolní organizace se v zákoně označuje jako pověřená osoba. Pověřená osoba je podle § 30 mimo jiné povinna: provádět neohlášené kontroly, minimálně jednou v roce provádět ohlášenou kontrolu dodržování zákonem stanovených podmínek, vydávat osvědčení o původu osvědčení o biopotravině,
bioproduktu
a
kontrolovat, zda jsou bioprodukty a biopotraviny, na které bylo vydáno osvědčení řádně označovány, navrhovat ministerstvu uložení pokuty nebo zvláštního opatření. Ze zákona jsou kontrole pověřené osoby podřízeny tyto osoby: Pro hospodaření v ekologickém zemědělství: osoby ze seznamu osob zařazených do přechodného období ( všechny osoby které podali žádost o registraci podle § 6 ( je třeba upozornit, že podat žádost o registraci musí i osoby kterým začalo běžet přechodné období k ekologickému zemědělství podle Metodického pokynu pro ekologické zemědělství č.j. 655/93-340 před 31.12.2000 a k uvedenému datu jsou uvedeny na seznamu ekologických zemědělců ). osoby ze seznamu ekologických podnikatelů ( všechny osoby u kterých nabylo právní moci rozhodnutí o registraci podle § 8 ( je třeba upozornit, že podat žádost o registraci musí i osoby kterým skončilo přechodné období k ekologickému zemědělství podle Metodického pokynu pro ekologické zemědělství č.j. 655/93-340 před 31.12.2000 a k uvedenému datu jsou uvedeny na seznamu ekologických zemědělců ). Pro
výrobu biopotravin, uvádění bioproduktů biopotravin do oběhu, dovoz a vývoz:
a
osoby ze seznamu výrobců biopotravin ( všechny osoby evidované u ministerstva podle § 19. Přihlásit
se do evidence musí i osoby kterým byl k 31.12. 2000 vydán podle Metodického pokynu pro ekologické zemědělství č.j. 655/93-340 certifikát na podnik – Uznaný zpracovatel). osoby ze seznamu osob, které uvádějí bioprodukty a biopotraviny do oběhu ( všechny osoby evidované registrované u ministerstva podle § 20. Přihlásit se do evidence musí i osoby kterým byl k 31.12. 2000 vydán podle Metodického pokynu pro ekologické zemědělství č.j. 655/93-340 certifikát na podnik – Uznaný distributor, vývozce, dovozce). Oproti dosavadní praxi platné podle Metodického pokynu pro ekologické zemědělství č.j. 655/93-340 do 31.12. 2000, se již výše uvedení podnikatele, na které se vztahuje zákon č. 242 nemusí ke kontrole zvlášť přihlašovat a uzavírat s kontrolní organizací smlouvu o kontrole. Jejich zařazení do kontrolního systému bude prováděno na základě přijetí žádosti o registraci či oznámení ministerstvu zemědělství. Povinnost poskytnout kontrolnímu orgánu zákonem stanovené podklady a součinnost za účelem ověření skutečností rozhodných pro kontrolu ukládá podnikatelům § 30 odst. 4) a 5). Mezi tyto povinnosti je potřeba i nadále počítat každoroční aktualizace o osevu, hlášení o spotřebě krmiv, hnojiv, přípravků na ochranu rostlin, pomocných látek, nákupu a spotřebě surovin při výrobě biopotravin (viz § 27 –evidence), přihlášky na výrobek atd. podle pokynů kontrolní organizace. Tato hlášení budou nadále požadována k 31.1. kontrolního roku. Náhradu nezbytných nákladů za úkony spojené s kontrolou dodržování zákona a nákladů na osvědčování poskytuje podle § 31 kontrolnímu orgánu kontrolovaná osoba. Vzhledem k požadavku mezinárodních norem pro kontrolu a osvědčování nesmí být úhrady nákladů nijak zainteresovány na výsledcích. Z tohoto důvodu bude v praxi pokračovat systém zálohových plateb zavedený v roce 2000, podle ceníku schváleného ministerstvem, vždy na jeden kalendářní rok. Nezaplacení zálohy na náklady podle pokynu kontrolního orgánu nebo nezaplacení faktur za kontrolu a osvědčování bude považováno podle § 33 odst. 7) za ztěžování nebo maření výkonu kontroly prováděné v souladu s tímto zákonem, za které může být kontrolovanému podnikateli uložena pokuta až do výše 10.000,- Kč, v opakovaném případě podle § 33 odst. 9) až do výše dvojnásobku uvedené částky. Pokuty a zvláštní opatření Na základě výsledků kontrol navrhuje kontrolní orgán (pověřená osoba) ministerstvu podle ustanovení § 30 odst. 3 uložení pokuty nebo podle § 34 uložení zvláštního opatření ekologickým podnikatelům, žadatelům o registraci, evidovaným výrobcům biopotravin, osobám uvádějícím bioprodukty a biopotraviny do oběhu, dovozcům a vývozcům, jakož i dalším osobám, na které se vztahují ustanovení zákona č. 242/2000 Sb. Ministerstvo může pokutu uložit do 1 roku ode dne, kdy zjistilo porušení povinnosti, nejdéle však do 3 let ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo. Pokuta je splatná do 30 dnů ode dne, kdy rozhodnutí o jejím uložení nabylo právní moci. Pokutu vybírá ministerstvo a vymáhá ji příslušný finanční orgán podle zvláštního právního předpisu. Pokuty jsou příjmem státního rozpočtu. Právní úprava ekologického zemědělství ve světě Na mezinárodní úrovni jsou pravidla ekologického
46
zemědělství shrnuta do „Základních standard pro ekologické zemědělství Mezinárodní federace hnutí ekologického zemědělství (IFOAM)„. Ve všech členských státech IFOAM pracují ekologičtí zemědělci a výrobci biopotravin v souladu s těmito pravidly. Z těchto pravidel také vychází legislativa EU, která upravuje podmínky ekologického zemědělství v členských zemích. Nařízení Rady ECC 2092/91, které je základním právním dokumentem Evropské unie upravujícím ekologické zemědělství, bylo připravováno od roku 1987. Bylo schváleno v červnu 1991 s tím, že v členských zemích EU bude zavedeno od 1. ledna 1993. V některých členských zemích byly zavedeny národní legislativní požadavky pro ekologické zemědělství již v roce 1991. Nařízení EEC 2092/91se nevztahuje na živočišné výrobky (mléko, maso, vejce atd.). Nově toto Nařízení doplňuje EEC 1804/1999, které začalo platit od 24. Srpna 2000 a které stanovuje pravidla pro ekologický chov zvířat a produkci živočišných výrobků. Národní pravidla pro živočišnou produkci zůstávají v řadě zemí EU platná dodnes. Např. ve Francii byl národní statutární zákon schválen již v r. 1980. Byla určena pravidla výroby kravského mléka a všech mléčných výrobků, drůbeže, vajec, vepřového masa, medu a masa přežvýkavců. Také Dánsko a Rakousko uznávají národní pravidla pro ekologickou živočišnou výrobu. Nařízení EEC 2092/91 a 1804/1999 považuje ekologické zemědělství za „specifickou formu výroby na úrovni farmy„. Jasně jej odlišuje od jiných forem zemědělství, které též usilují o ochranu životního prostředí méně soustavnými úpravami agrotechnických postupů. „Moderní„ konvenční zemědělství má poměrně krátkou historii. Metody ekologického zemědělství jsou jasně definovány a byly odsouhlaseny ve světovém měřítku jak vědci, tak zemědělskými a spotřebitelskými organizacemi. Závěr Přijetím zákona č. 242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství se Česká republika zařadila mezi země, které si plně uvědomují význam a celospolečenskou prospěšnost ekologického zemědělství. Můžeme očekávat , že zákon přispěje k ochraně spotřebitele před „pseudobiopotravinami“ a pomůže vytvářet podmínky spravedlivé hospodářské soutěže mezi výrobci potravin. Osobně očekávám, že zákon bude mít pozitivní vliv na dosažení lepší rovnováhy mezi nabídkou zemědělských produktů a poptávkou po nich, ochranou životního prostředí a zachování venkovského prostředí.
•
§ 11 odst. 1
PŘEHLED NEJČETNĚJŠÍCH PORUŠENÍ ZÁKONA O EZ V ROCE 2002 Obecně lze říci, že k nejzávažnějším a nejčetnějším porušením zákona, ve vztahu k podávaným návrhům na zahájení správního řízení, dochází v oblasti chovu zvířat. A to dle četnosti v těchto oblastech:
•
§ 12
•
§ 14 odst. 1 písm. j) zákona – nebylo zajištěno, aby skladovací prostory pro chlévskou mrvu,močůvku a kejdu měly dostatečnou kapacitu a neohrožovaly životní prostředí a přírodní zdroje – nejčastěji vytékající močůvka,
•
§ 14 odst. 1 písm. b) zákona ve smyslu § 9 odst. 1 vyhlášky - zkrmování nepovolených látek (zejména extrahovaných šrotů a syntetických vitamínů), nedostatečná pozornost je věnována složení krmných směsí, krmných doplňků…, v návaznosti na § 27 odst. 1 písm. a) zákona – nevedení průkazné evidence o krmivech, doplňkových látkách a premixech,
•
§ 23 odst. 2 zákona – označovat rostlinný nebo živočišný produkt, na který nebylo vydáno osvědčení o původu bioproduktu, slovem bio je zakázáno – prodáno větší množství produkce, než na jakou bylo vydáno osvědčení o původu případně prodej produkce, na kterou nebylo vydáno osvědčení,
•
§ 14 odst. 1 písm. f) zákona ve smyslu § 11 odst. 7 vyhlášky – vazné ustájení skotu a dále § 14 odst. 2 písm. b) zákona – zákaz trvalého ustájení všech druhů hospodářských zvířat v uzavřených prostorách bez přístupu do výběhu nebo na pastvu (nejčastěji u skotu, prasat),
Požadavky na poradenskou činnost v ekologickém zemědělství 1. Kvalitní a odborné zpracování žádosti o registraci k ekologickému zemědělství na ekofarmě. 2. Bilance živin v podniku 3. Základní agrotechnika 4. Osevní postupy 5. Pratotachnika s ohledem na zvyšování biodiversity travních porostů 6. Výživa a krmení zvířat 7. Pastva skotu, ovcí a koz 8. Technické zajištění pastevních areálů 9. celoroční pobyt hospodářských zvířat venku 10. Preventivní péče o zdraví zvířat 11. Zoohygiena 12. Stáje 13. Odkliz, skladování a používání stájových hnojiv 14. Ekonomika hospodaření ekologického zemědělského podniku – využití vyvážené kombinace zdrojů za mimoprodukční a produkční funkce ekologického zemědělství.
•
§ 14 odst. 1 písm. e) zákona – vytvoření podmínek ochrany zdraví, prevence onemocnění a péče o hospodářská zvířata a jejich pohody v EZ – úhyny zvířat v zimních a jarních měsících z důvodu podávání nekvalitních až zdravotně závadných krmiv s obsahy mykotoxinů (prokázáno analýzami). Další často zjišťovaná porušení zákona •
§ 3 odst. b) ekofarma není uzavřená hospodářská jednotka,
•
§ 4 odst. 3 zákona – ekologický podnikatel na pozemcích nově zařazených do přechodného období a na pozemcích ekofarmy pěstuje stejné plodiny, § 4 odst. 1 zákona – ekologický podnikatel nesmí souběžně s produkcí bioproduktů produkovat stejné suroviny rostlinného nebo živočišného původu jinou zemědělskou výrobou - v návaznosti na § 27 odst. 6 zákona ve smyslu § 37 odst. 8 vyhlášky – není zpracován vnitřní předpis o vedení oddělené věcné a finanční evidence v soustavě účetnictví,
47
Odpadové hospodářství v České republice a nová legislativa odpadů Ing. Váňa, CSc VÚRV Praha. 1.
Nová legislativa odpadů Od 1.1. 2002 vstoupil v platnost nový zákon č. 185/2001 Sb. „o odpadech a o změně některých dalších zákonů“. Hlavním důvodem pro přípravu tohoto zákona byla nutnost harmonizace odpadové legislativy se směrnicemi Evropského společenství v souvislosti s urychlováním přípravy vstupu ČR do EU. Nový zákon oproti stávajícímu zákonu č. 125/1997 Sb. je velmi obsáhlým právním předpisem obsahujícím 89 paragrafů a 6 příloh. Součástí nové legislativy jsou i nové vyhlášky, zejména 376/2001 Sb. „o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů“ a další prováděcí předpisy, jejichž účinnost je rovněž od 1.1. 2002. Jde o „Katalog odpadů“, (vyhl. 381/2001 Sb. ), „Podrobnosti nakládání s odpady“ (vyhl. 383/2001 Sb.), „Podmínky pro použití upravených kalů na zemědělské půdě“ (vyhl. 382/2001 Sb.) a „Nakládání s PCB“ (vyhl. 384/2001 Sb.). V tomto krátkém sdělení se zaměřím na některé nové povinnosti vyplývající z legislativy a na problematiku, která bude zajímat zemědělce. Zcela novou povinností je ustanovení odpadového hospodáře. Tuto povinnost mají původci odpadů a oprávněné osoby, kteří nakládali v posledních dvou letech s nebezpečnými odpady v množství větším než 100 t/rok a provozovatelé skládek nebezpečných nebo komunálních odpadů. Odpadový hospodář musí být odborně způsobilou osobou pro nakládání s odpady a svou funkci může vykonávat nejvýše pro 5 původců, oprávněných osob nebo samostatných provozoven. Další novou povinností jsou plány odpadového hospodářství. Plán odpadového hospodářství České republiky zpracovává Ministerstvo životního prostředí na dobu 10 let. Tento plán ve své závěrečné části obsahuje strategii odpadového hospodářství, stanoví podíl recyklovaných odpadů a podíl odpadů ukládaných na skládky. V tomto plánu bude stanovena i strategie omezování biologicky rozložitelných odpadů na skládkách a rozvoj kompostování těchto odpadů. V souladu s celorepublikovým plánem musí být i plány odpadových hospodářství jednotlivých krajů. Plán odpadového hospodářství původce odpadů musí na dobu nejméně 5 let vypracovat původce produkující ročně více než 10 t nebezpečného odpadu nebo 1000 t ostatních odpadů. Některé nové povinnosti jsou při nakládání s odpady s obsahem PCB včetně zařízení, které PCB obsahují, dále s odpadními oleji, bateriemi a akumulátory, odpady z výroby oxidu titaničitého, s odpady asbestu a s autovraky. Každý, kdo se zbavuje autovraku musí ho předat oprávněné osobě a to pod hrozbou pokuty 20.000 Kč za nesplnění této povinnosti. V legislativě je dále zakotvena povinnost výrobců a dovozců pro zpětný odběr výrobků vztahující se na minerální oleje, elektrické akumulátory, galvanické články a baterie, výbojky a zářivky, pneumatiky a chladničky používané v domácnostech a to k termínu 1. 1. 2003 a bez nároku na úplatu. Novou povinností je povolení provozování kompostáren na základě rozhodnutí orgánu kraje a to na základě souhlasu s provozním řádem kompostárny, jehož náležitosti jsou stanoveny vyhláškou. Předchozí legislativa tuto povinnost pro zařízení na využívání ostatních odpadů neobsahovala. V zařízeních, které
48
nejsou podle nové legislativy určena k nakládání s odpady, je možné využívat pouze odpady, které splňují požadavky stanovené pro vstupní suroviny. Původce odpadů může předat odpad pouze oprávněné osobě. Nebude tedy možné provádět zaorávání různých komunálních a průmyslových bioodpadů do půdy, nebo jejich přidávání do chlévského hnoje. Původci odpadů a oprávněné osoby, které nakládají s odpady jsou povinni vést průběžnou evidenci o odpadech. Za předpokladu, že ročně nakládají s více než 50 kg nebezpečných odpadů nebo s více než 50 t ostatních odpadů jsou povinni zasílat na stanoveném formuláři do 15. února následujícího roku úplné hlášení o produkci a nakládání s odpady. Nová legislativa ukládá povinnosti uživatelům půdy při používání kalů z čistíren odpadních vod. Do půdy je možno zapracovávat pouze upravený kal, který byl podroben biologické , chemické nebo tepelné úpravě nebo dlouhodobému skladování tak, že se významně snížilo zdravotní riziko spojené s jeho aplikací. Původce kalu je povinen (ve spolupráci s uživatelem půdy) vypracovat program použití kalů na zemědělské půdě, který mimo jiné musí obsahovat výčet vybraných pozemků určených k použití kalů a zařazení použití kalů do osevního postupu. Upravené kaly musí být do půdy zapraveny nejpozději do 48 hodin od jejich aplikace na pozemek. Na půdách nesmí být použito více než 5 t sušiny kalů na jeden hektar během 3 let. Toto množství může být zvýšeno až na 10 t/ha během 5 let za předpokladu, že použité kaly obsahují méně než polovinu limitního množství každé ze sledovaných rizikových látek. Dávka dusíku dodaného v kalech nesmí překročit 70% celkového potřebného množství pro hnojenou plodinu. Použití kalu je zakázáno v 11 případech, kdy by mohlo dojít ke zdravotním rizikům (kontaminace zeleniny, ovoce, píce, zaplavované území, lesní půda, kyselá půda). Vyhláška stanoví mezní hodnoty koncentrací rizikových látek v kalech a v půdě, mezní hodnoty koncentrací těžkých kovů, které mohou být přidány do zemědělské půdy za 10 let a mikrobiologická kritéria pro použití kalů. Nový zákon o odpadech proklamativně klade důraz na předcházení vzniku odpadů, omezování nebezpečných vlastností odpadů a na přednostní využívání odpadů před jejich odstraňováním. Při využívání odpadů upřednostňuje využití materiálové před využitím energetickým. Zákon omezuje skládkování celé řady odpadů v souladu se Směrnicemi Evropské unie a zároveň podstatně zvyšuje sazbu základního i rizikového poplatku za ukládání odpadů pro jednotlivé kategorie odpadů s definovaným zvyšováním těchto poplatků až do roku 2009. Obsáhlá definice odpadu uvedená v novém zákoně bude sloužit k prokazování, zda subjekt produkuje nebo neprodukuje odpad. Ke zbavování se odpadů dochází nejen prodáním odpadu oprávněné osobě, ale i tehdy, odstraní-li movitou věc, která přísluší do některé ze skupin odpadu, osoba sama. Nelze tedy tvrdit, že občan neprodukuje odpad, jestliže si např. obalové odpady spálí v kamnech. I tento občan bude povinen platit místní poplatek za provoz systému nakládání s komunálním odpadem jako každá fyzická osobě, která má v obci trvalý pobyt. Tento poplatek bude platit i
majitel stavby sloužící k individuální rekreaci bez ohledu na to, kolik lidí tuto stavbu využívá. Ze zmíněné definice vyplývá, že vznikají-li při určité výrobě zbytky, které se okamžitě nevracejí zpět do výrobního procesu, vzniká odpad. Tento odpad však může být druhotnou surovinou (výrobkem), za předpokladu, že jeho jakostní znaky odpovídají určité normě nebo je podle zákona č. 27/1997 Sb. „o technických požadavcích na výrobky“ certifikován. Řada kotelen bude moci vykázat bezodpadové hospodářství certifikací popelnatých odpadů jako suroviny k výrobě stavebních hmot. Horší situace může nastat v provozech živočišné výroby, kde subjekt nevlastní půdu, při prokazování, zda zvířecí fekálie jsou organickým hnojivem (případně surovinou k výrobě organických hnojiv), nebo jsou odpadem. V této oblasti postrádáme vhodné platné normy a legislativa hnojiv zejména vyhláška č. 474/2000 Sb. „o stanovení požadavků na hnojiva“ uvádí pro statková hnojiva velmi přísné limitní hodnoty rizikových prvků, které často vedlejší produkty živočišné výroby překračují (zejména u obsahu zinku). I když dle mého názoru mohla nová legislativa odpadů ještě usměrnit zemědělské využívání rybničních a podobných sedimentů a využití čistírenských kalů na nezemědělské půdy a při rekultivaci a vyřešit i podmínky aplikace kompostů vyrobených z čistírenských kalů je proti předchozím legislativám odpadů významným pokrokem. Bude-li nová legislativa účinněji vymáhána, omezí se nežádoucí vstupy cizorodých látek do složek životního prostředí. 2.
Zásady pro nakládání se zemědělskými bioodpady Zemědělské bioodpady (včetně bioodpadu ze zahradnictví, lesnictví, myslivosti a rybářství) představuje kvantitativně významnou skupinu odpadů (cca 6 mil. t v roce 2000, v roce 1994 téměř 40 mil. t). Převážnou většinu těchto bioodpadů představuje zvířecí trus, moč a hnůj (včetně znečištěné slámy) a odpad z rostlinných tkání jak ze zemědělství, tak i z lesnictví. V souladu s požadavky 6. akčního programu je možno vznik těchto odpadů významně minimalizovat. Na velkou většinu těchto odpadů lze pohlížet jako na vedlejší produkty zemědělské výroby tzv. statková hnojiva ve smyslu úplného znění zákona č. 156/1998 Sb. „o hnojivech, pomocných přírodních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech ….“ ve znění zákona č. 308/2000 Sb. (§ 1(1), § 2(a), §9 ). Statkovým hnojivem ve smyslu tohoto zákona je hnůj, hnojůvka, močůvka, kejda, sláma, jakož i jiné zbytky rostlinného původu vznikající zejména v zemědělské prvovýrobě, nejsou-li dále upravovány. Legislativa hnojiv určuje podmínky pro uvádění statkových hnojiv do oběhu, způsob jejich skladování, používání, evidence a definuje vyhláškou č. 474/2000 Sb (o stanovení požadavku na hnojiva) limitní obsah rizikových prvků. Odborný dozor v oblasti statkových hnojiv vykonává Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský. V případě, že sláma nebo další zbytky rostlinného původu nejsou využívány jako statkové hnojivo a jsou z pozemků odváženy za účelem průmyslového zpracování (výroba lihu, furalu, kompozit, stavebních dílců) nebo jako fytopalivo nebo surovina k výrobě paliv nebo jako stelivo, nejsou tyto hmoty odpadem, ale surovinou. Trvale udržitelné zemědělství by mělo být organizováno jako hospodářství s minimálním produkcí odpadů. Zvířecí fekálie a rostlinné zbytky jsou jako
49
statková hnojiva důležitým nástrojem k udržování úrodnosti půdy. Rovněž při uplatňování správné praxe v lesním hospodářství veškeré vegetativní zbytky po lesní těžbě a po průklestech by měly být ve formě štěpky aplikovány v lese jako mulč nebo zapraveny do lesní půdy připravované pro další výsadbu lesa. Přebytečnou lesní biomasu lze dnes tržně uplatnit jako fytopalivo. Produkce zvířecích fekálií vyplývá ze stavu hospodářských zvířat v ČR (v tis.ks dle ČSÚ 2000): skot celkem 1657 z toho dojnic 583 z toho masné krávy 59 prasata celkem 4001 z toho prasnice 317 ovce a kozy 120 drůbež celkem 30 202 z toho nosnic 11 902 koně 23 Uvedené stavy hospodářských zvířat produkují ročně 27 mil. t zvířecích fekálií (včetně podestýlek). Z toho je 22 mil. t tuhých zbytků (chlévská mrva, drůbeží podestýlky) a 5 mil. t představují tekuté zbytky (kejda prasat, skotu, drůbeže, močůvka, hnojůvka). Ztráty v průběhu skladování těchto hnojiv představují 7 mil. t ročně. Ve většině případů jsou tyto zvířecí fekálie produkovány , skladovány a používány jako statková hnojiva a jen výjimečně by měly být v režimu odpadů. Jako odpad je třeba pohlížet (kat.č. 220 010) na tyto zvířecí fekálie: • kapalné zvířecí fekálie soustřeďované odděleně a zpracovávané mimo místo vzniku na zařízení pro nakládání (využití) odpadů (kompostárna, bioplynové stanice, separační zařízení aj.) • zvířecí fekálie, které jsou produkovány specializovaným podnikem, který neprovozuje rostlinnou výrobu a nedisponuje zemědělskou půdou, nebo dostatečným množstvím zemědělské půdy a není schopen tyto fekálie uvést do oběhu podle zák. č. 308/2000 Sb. (o hnojivech), nebo tyto fekálie nesplňují jakostní požadavky podle vyhl. č. 474/2000 Sb. (o stanovení požadavků na hnojiva) • zvířecí fekálie, které nelze uvést do oběhu nebo používat jako statkové hnojivo z důvodu ohrožení úrodnosti půdy, zdraví lidí nebo zvířat nebo poškození dalších složek životního prostředí. Aproximací směrnice rady č. 91/676/EHS (o ochraně vod před znečištěním způsobeným dusičnany ze zemědělských zdrojů) do vodohospodářské legislativy ČR dojde k omezení množství statkových hnojiv užitých na půdu v tzv. zranitelných oblastech (což bude cca 50% území ČR) na úroveň takového množství ročně na 1 ha, které obsahuje maximálně 170 kg dusíku. Přebytečná statková hnojiva by se mohla stát odpadem. Z evidovaného množství produkovaného zemědělské a lesnického bioodpadu představuje 93% odpad č.k. 02010600 - zvířecí trus, moč, hnůj aj. S minimem této produkce 4,7% bylo nakládáno jako s odpadem převzatým, zbytek využili sami producenti odpadů. Producenti těchto odpadů využili převážně tento odpad biologickým i metodami (38,7%) nebo jako druhotnou surovinu (28,3%) nebo kompostováním (22,4%) nebo anaerobními postupy (5,8%). Množství zkompostovaného odpadu č.k. 02010600 z vlastní produkce představuje 1130 tis. t, čemuž ve skutečnosti neodpovídá kapacita vybudovaných kompostáren. Je pravděpodobné, že pod tímto kompostováním se skrývá
ukládání chlévské mrvy na hnojiště a pod biologickými metodami a pod využitím jako druhotné suroviny je skryta běžná aplikace statkových hnojiv na půdu. Je to
důsledek neznalosti zemědělců při vykazování evidence odpadů.
Produkce zemědělských a lesnických bioodpadů podle ISO v r. 2000 č. kat.
odpad
t
02010100
kaly z praní a čištění
18 222
02010200
odpad z živočišných tkání
38 602
02010300
odpad z rostlinných tkání
279 980
02010600
zvířecí trus, moč, hnůj ………….
02010700
odpad z lesnictví
5 286 336 59 979
zemědělský a lesnický bioodpad
5 683 119
Významně je tedy možno snížit množství zemědělských bioodpadů ponecháním zvířecích fekálií (kejdy a hnoje) v režimu statkových hnojiv až na případy, které byly již dříve definovány (v tomto režimu je také většina ze stávající roční produkce 27 mil. t vykazována). Tímto způsobem by došlo k poklesu produkce zemědělských bioodpadů o další 3 mil. t na úroveň cca 2,5 mil. t zemědělských bioodpadů. Nakládání se zemědělskými a lesnickými bioodpady Pro nakládání se zemědělskými bioodpady je třeba uvažovat s následujícími způsoby využití těchto bioodpadů: • kompostování, anaerobní digesce a další biologické procesy (XR3) • aplikace do půdy, která je přínosem do zemědělství nebo zlepšuje ekologii (XR10) • využití odpadů způsobem obdobným jako paliva nebo jiným způsobem k výrobě energie (XR1) Zemědělské bioodpady by měly být využívány poblíž produkce těchto odpadů s minimální přepravou. Potřeba odstraňování zemědělských bioodpadů může nastat je výjimečně z důvodů nadlimitní kontaminace cizorodými látkami nebo z důvodů infekčnosti. 3.
Zásady pro nakládání s kaly z čistíren odpadních vod Kaly z čistíren odpadních vod veřejných kanalizací se v minulosti používaly převážně v zemědělství (71% produkce). Tento způsob použití nebyl od r. 1992 až do r. 2002 legislativně usměrněn. Zákon č. 185/2001 Sb. (o odpadech) plně usměrňuje zemědělské využití čistírenských kalů (díl 4 §§ 33-34). Podle § 33 odst. 4 tohoto zákona je vydána vyhláška č. 382/2001 Sb. (o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě). Tato legislativa zahrnuje požadavky Směrnice 86/278/EC a některé požadavky probíhající revize této směrnice (ENV.E.3/LM), zejména stanovení limitních hodnot pro chrom, sledování obsahu rostlinných živin v kalech. Novou povinností vyplývající z této legislativy je zpracování programu použití kalů na zemědělskou půdu původcem kalu ve spolupráci s uživatelem půdy. Použití čistírenských kalů na nezemědělských půdách je stále nedostatečně legislativně usměrněno (pouze v § 34, 3 b, c, i, j). Shrnutí požadavků ovlivňujících nakládání s čistírenskými kaly
zásady
50
Přehled základních požadavků Směrnice 86/278/EC Cílem směrnice je používání čistírenských kalů v zemědělství takovým způsobem, aby se zabránilo škodlivým účinkům na půdu, rostliny, zvířata a člověka a zároveň se podpořilo správné používání těchto kalů. Požadavky směrnice: • kal musí být před použitím v zemědělství upraven. Upravený kal je definován jako kal, který byl podroben biologické, chemické nebo tepelné úpravě, dlouhodobému skladování nebo jakémukoliv jinému vhodnému procesu tak, že se významně sníží jeho další fermentovatelnost a zdravotní riziko spojené s jeho využitím • při používání kalu v zemědělství nesmí být překročeny mezní koncentrace těžkých kovů v půdě a maximální množství těžkých kovů, které mohou být do půdy prostřednictvím kalů vpraveny a nesmí být překročena mezní koncentrace těžkých kovů v kalu. • kal nesmí být použit na pastviny nebo pro pěstování pícnin určenou dobu před spásáním nebo sklizní pícnin, na půdu pro pěstování ovoce a zeleniny (s výjimkou ovocných stromů) a na půdu k pěstování těch druhů ovoce a zeleniny, které jsou v přímém styku s půdou a jsou spotřebovávány syrové a to po dobu 10 měsíců před sklizní a během sklizně • při používání kalu musí být respektovány potřeby výživy rostlin a nesmí být snižována kvalita půdy a podzemních vod • kal a půda na které je aplikován musí být podrobeny analýzám s využitím uvedených referenčních metod • o kalech používaných v zemědělství, jejich objemech, složení, vlastnostech a způsobech jejich úpravy, jménech příjemců kalů a místě jejich použití musí být uvedena evidence. Probíhající revize směrnice Rady 86/278/EU (Working Document of Sludge 3rd Draft. Brussels 27. 4. 2000 - ENV.E. 3/LM) • možnost využívání čistírenských kalů se rozšiřuje na rekultivaci a sanaci nezemědělské půdy, lesnické rekultivace, zakládání lesních kultur, hnojení rychle rostoucích dřevin, plantáží vánočních stromků a lesních školek. • zpřísňují se limitní hodnoty pro aplikované kaly a pro půdu, na kterou je kal aplikován •
zavádějí se limitní hodnoty pro chrom, organické
persistentní látky včetně dioxinů a ftalátů • zavádí se sledování obsahu rostlinných živin a mikroelementů v čistírenském kalu • definují se povolené způsoby úpravy čistírenských kalů •
definují se technologie hygienizace kalů
• stanoví se požadavek na certifikaci a správnou výrobní praxi producenta kalu pro použití na zemědělskou půdu • stanovuje se způsob kontroly hygienizace kalů pomocí indikátorového mikroorganismu • stanovuje se povinnost producenta kalu zpracovat program snížení polutantů v odpadních vodách Realizace některých požadavků uvedených v připravované novele Směrnice by si vzhledem ke stavu technologií zpracování čistírenských kalů vyžádala podstatné investiční náklady a zvýšení provozních nákladů. Připravovanou novelu Směrnice nebude pravděpodobně možné převzít bez přechodného období. Produkce čistírenských kalů v ČR 3 -1 Celková kapacita ČOV v ČR je 3752,6 tis m . den odpadních vod, celkové množství čištěných odpadních vod je 296,9 mil. m3 . rok-1. Na kanalizaci je napojeno 74,6% obyvatel, na ČOV je napojeno 6418,5 tis. obyvatel, což je 64% z celkového počtu obyvatel. Počet ČOV je 959, z toho 920 jsou mechanicko biologické čistírny. Ohledně produkce čistírenských kalů jsou k dispozici údaje ISO (součet odpadů č. 19060100 a 19080500) v původních hmotách a údaje VÚV o produkovaných kalech v sušině. V roce 1999 jde o produkci 649 590 t čistírenských kalů o sušině 198 200 t, což odpovídá průměrné sušině 28,5%. Produkce čistírenských kalů podle ISO je v r. 1999 ve srovnání s minulými roky podhodnocená. V minulých letech produkce podle ISO dosahovala 738 000 t o sušině cca 23,8. Upřesněný odhad o produkci v r. 1999 je 800 000 t o suš. 198 200 t. Tento údaj je v souladu s odhady, které provedla firma PROX.T.C.E. Praha (800 - 1200 tis. t.) V roce 2000 podle ISO klesla roční produkce čistírenských kalů na 589 596 t. V zemědělství se využívá cca 71,3% produkce kalu, z toho 45% přímou aplikací do půdy a 26,3% kompostováním. Skládkováním a jinými způsoby se odstraňuje 28,7% kalu. V dotazníku OECD 2000 bylo uváděno zemědělské využití 74%, skládkování 22% a jiné způsoby 4%. Nejčastější doporučené způsoby nakládání s čistírenskými kaly a) anaerobně stabilizovaný kal je odvodněn na sušinu vyšší než 18% a do doby zemědělské aplikace je skladován buď přímo na ČOV, nebo v zemědělském závodě, nebo přímo na pozemku, kde bude aplikován. Při skladováni kalu v zemědělském závodě se často provádí jeho smíchání s vegetativními zemědělskými odpady, případně se statkovými hnojivy a to zejména u méně stabilizovaných kalů. Odvodněný kal je rozmetán na zemědělskou půdu rozmetadly statkových hnojiv a zaorán do půdy. Obdobným způsobem se postupuje pro využití čistírenského kalu na nezemědělské půdě nebo při rekultivacích. b) anaerobně nebo aerobně stabilizovaný kal je skladován na ČOV, případně v zemědělském závodě a je o sušině 5 – 8% rozstřikován po půdě, nebo je výjimečně vnášen do půdy radličkovými aplikátory. c) hygienicky závadný čistírenský kal je po odvodnění smíchán s 5 – 15% vápna, nejčastěji pomocí
51
nakladače, výjimečně s využitím míchačky. Po proběhnutí hydratační reakce CaO s vodou a nárůstu alkality na pH 11,5 – 12 je směs skladována na ČOV nebo v zemědělském závodě. Zachycování čpavku uvolněného chemickou reakcí se neprovádí. Rozmetání kalu ošetřeného vápnem na půdu se provádí rozmetadly. d) kal je po odvodnění přepraven na vodohospodářsky zabezpečenou kompostárnu, kde je kompostován s 30 – 50% hmotnosti dalších organických strukturních odpadů po dobu 3 – 6 měsíců s 2 – 5 překopávkami kompostů. Po uzrání kompostu je kompost dopraven do zemědělského závodu a aplikován rozmetadly statkových hnojiv na půdu a pak zapraven do půdy. Výjimečně bývá aplikován neodvodněný čistírenský kal o sušině cca 8% do lagun vytvořených v koruně kompostových zakládek nebo aplikován postřikem při překopávání kompostových zakládek. Do surovinové skladby kompostu je možno aplikovat maximálně 20% hmotnosti čistírenského kalu o sušině 8%. e) kal nadlimitně kontaminovaný cizorodými látkami je odvodněn a přepraven a uložen na skládku odpadů. Solidifikace nebo enkapsulace čistírenských kalů se provádí jen výjimečně. V některých případech je čistírenský kal před uložením do skládky míšen s dalšími odpady. f) odvodněný kal je podroben aerobní termofilní stabilizaci ve směsi s 20 - 30% hm. přídavku rostlinných odpadů v aerovaném biofermentoru po dobu 4 - 8 dnů při teplotě vyšší než 60°C. Výsledná směs buď dozrává na volné ploše po dobu minimálně 1 měsíc a je použita jako hnojivo na zemědělskou půdu, nebo je směs sušena na vlhkost cca 15% a následně peletována a použita jako peletizované palivo. Předpokladem výroby peletizovaného paliva z čistírenských kalů je maximální obsah rtuti 3 mg / kg sušiny. Kromě těchto uvedených způsobů je možno uvažovat s přímým sušením kalu a jeho následné peletizaci, přímé spalování stabilizovaných i nestabilizovaných kalů, spalování odvodněných nebo neodvodněných kalů s uhlím v elektrárnách a teplárnách, s pyrolýzou nebo se zplynováním kalů, s využitím kalů při přípravě stavebních hmot a s dlouhodobým skladováním kalů na vodohospodářsky zabezpečené ploše před jeho využitím na zemědělské nebo nezemědělské půdě. Prognóza produkce čistírenských kalů v období 2000 - 2020 Nové ČOV budou převážně budovány u menších sídel bez průmyslu. Vznikající kal bude obsahovat méně rizikových látek a bude vhodný pro zemědělské využití. V souladu s požadavky nařízení vlády č. 82/99 Sb. s návazností na směrnici č. 91/271/EC „o ochraně povrchových vod před znečištěním vypouštěním komunálních odpadních vod a biologicky odbouratelných průmyslových vod“ by do roku 2010 došlo k dobudování ČOV v sídlech s počtem nad 2000 EO. Počet obyvatel napojených na ČOV by dosáhl 7,7 mil. obyvatel s odhadnutou roční produkcí cca 250 tis. t suš. kalu, tj. 1 000 000 t původní hmotnosti čistírenského kalu. Po dosažení tohoto cílového stavu již nebude výrazný vzestup produkce čistírenských kalů. Na těchto okolnostech je založen 1. scénář prognózy produkce čistírenských kalů, 2. scénář je založen na tom, že cílového stavu bude dosaženo až v roce 2015.
Prognóza produkce čistírenských kalů v % Cílové roky
1999
2005
2010
2015
2020
scénář 1
100
112,5
125,-
131,2
137,5
scénář 2
100
108,7
117,5
125,-
131.2
Prognóza produkce čistírenských kalů v tis. t Cílové roky
1999
2005
2010
2015
2020
scénář 1
800
900
1000
1050
1100
scénář 2
800
870
940
1000
1050
Kč / t (další náklady zemědělců na aplikaci kalů cca 185 Kč / t byly nekompenzované) u neupravených kalů na 700 - 800 Kč / t, u kalů upravených vápněním (se zahrnutím nákladů na úpravu kalu, aplikaci a na chemické a mikrobiologické rozbory). Do r. 2010 lze očekávat využívání levných způsobů úprav čistírenských kalů, zejména vápněním a klasickým kompostováním v zakládkách. V případě dokonale stabilizovaných kalů nevykazujících závady, je možno v přechodném období uvažovat odvodnění kalu jako dostatečnou úpravou. Po roce 2010 lze očekávat využívání postupů, které vyžadují zvýšené investiční prostředky (termofilní biofermentační kompostárny, sušárny kalu a peletizační linky, spalovny kalu).
Technické varianty a potřebné kapacity V důsledku vymáhání nové legislativy dojde k zastavení zemědělského použití neupravených kalů na zemědělské půdě. Tímto způsobem bylo v minulosti využíváno 45% produkce kalů. Způsob úpravy musí zabezpečovat hygienickou nezávadnost kalů. Stanovením mezních koncentrací rizikových prvků v kalech a v půdě a dalšími požadavky uvedenými ve vyhl. č. 382/2001 Sb. dojde ke snížení zemědělského využití kalů ze stávajících 74% na 60% produkce a předpokládaná novela předpisů, jejíž účinnost lze očekávat v r. 2010 omezí zemědělské využití kalů na 50% produkce. Nová právní úprava podstatně zvýší náklady na zemědělské využití kalů ze stávajících cca 250 - 290
Kapacity potřebné pro využití a zneškodňování čistírenských kalů (tis. t/rok) 1999
2005
2010
2015
2020
produkce čistíren. kalů
800
900
1000
1050
1100
zemědělské použití neupravených kalů
245
-
-
-
-
úprava vápněním
65
190
130
130
130
kompostování v zakládkách
200
210
210
210
225
termofilní kompostování
10,4
50
60
75
75
dlouhodobé skladování kalu
50
80
60
40
20
termofilní stabilizace kalu (v čistírenském procesu)
-
-
20
40
60
-
10
20
30
40
zemědělské využití celkem
570,4
540
500
525
550
nezemědělské rekultivace
sušení a peletizace
37,6
90
125
220
265
využití v lesnictví
-
-
90
100
100
skládkování kalu
192
245
200
120
70
-
15
25
25
25
spalovny kalu
-
-
30
30
30
sušení a výroba směsných paliv
-
10
30
30
60
spalování v uhelných elektrárnách a cementárnách
Vynucováním požadavků nové legislativy odpadů skončí způsoby levného zemědělského využívání neupravených čistírenských kalů. Nákladné úpravy čistírenského kalu pro zemědělské využití, případně pro využití při zakládání lesních kultur a pro nezemědělské rekultivace budou z ekonomického hlediska výhodnější než skládkování nebo spalování kalu. Možnosti zemědělského využití kalů jsou závislé od míry jeho kontaminace těžkými kovy a organickými polutanty.
Kontaminace čistírenských kalů rtutí ovlivňuje možnost energetického využití kalů. Legislativní omezení použití kalů na půdě Použití kalů je zakázáno: a) na zemědělské půdě, která je součástí chráněných území, přírody a krajiny podle zvláštního právního předpisu
zemědělství a Ministerstvem zdravotnictví stanoví vyhláškou: a) technické podmínky použití upravených kalů na zemědělské půdě b) mezní hodnoty koncentrací vybraných rizikových látek v půdě c) mezní hodnoty koncentrací těžkých kovů, které mohou být přidány do zemědělské půdy ze 10 let d) mezní hodnoty koncentrací vybraných rizikových látek v kalech pro použití na zemědělské půdě e) mikrobiologická kritéria pro použití kal f) postupy analýzy kalů a půdy, včetně metod odběru vzorků g) obsah programu použití kalů. Upravené kaly musí být zapraveny do půdy nejpozději do 48 hodin od jejich použití na zemědělské půdy. Na půdách se nesmí použít více než 5 tun sušiny kalů na jeden hektar během 3 let. Toto množství může být zvýšeno až na 10 t sušiny kalů během 5 let, pokud použité kaly obsahují méně než polovinu limitního množství každý ze sledovaných rizikových látek. Přesné stanovení dávky sušiny vychází ze zjištěného obsahu dusíku. Dávka dusíku dodaného v kalech nesmí překročit 70% celkového potřebného množství dusíku pro hnojenou plodinu. Minimální obsah sušiny kalu pro tlakové zapravení do půdy radlicovými aplikátory je 5%, minimální obsah sušiny kalu pro aplikaci mechanickými odstředivými rozmetadly je 18%.
b) na lesních porostních půdách běžně využívaných klasickou lesní pěstební činností c) v pásmu ochrany vodních zdrojů, na zamokřených a zaplavovaných půdách d) na trvaných travních porostech a travních porostech na orné půdě v průběhu vegetačního období až do poslední seče e) v intenzivních plodících ovocných výsadbách f) na pozemcích využívaných k pěstování polních zelenin v roce jejich pěstování a v roce předcházejícím g) v průběhu vegetace při pěstování pícnin, kukuřice a při pěstování cukrové řepy s využitím chrástu ke krmení h) jestliže z půdních rozborů vyplyne, že obsah vybraných rizikových látek v průměrném vzorku překračuje jednu z hodnot stanovených v prováděcím právním předpisu i) na půdách s hodnotou výměnné půdní reakce nižší než pH 5,6 j) na plochách, které jsou využívané k rekreaci a sportu a veřejně přístupných prostranstvích nebo k) jestliže kaly nesplňují mikrobiologická kritéria daná prováděcím právním předpisem. Použití mikrobiálně kontaminovaných kalů může být provedeno pouze po prokázané hygienizaci kalů Ministerstvo ve spolupráci s Ministerstvem
53
Legislativní a praktické aspekty kontroly škůdců a bezpečnosti potravin. Ing. Václav Stejskal, PhD. VÚRV Praha 1.Úvod Skladištní škůdci mají enormní význam nejenom tím, že způsobující přímé („požerové“) hmotnostní ztráty skladovaných zemědělských a potravinářských komodit, snížením klíčivosti osiv a sladovnických ječmenů, ale především snižováním bezpečnosti potravin. Bezpečnost infestovaných skladovaných potravin je snížena jejich kontaminací alergenními produkty škůdců, karcinogenními exkrety, lidskými mikrobiálními patogeny a toxikogenními a alergenními plísněmi, které skladištní škůdci přenášejí. Alimentárními alergeny škůdců jsou ohroženi všichni občanékonzumenti kontaminovaných potravin. Aeroalergeny produkovanými škůdců jsou ohrožováni především farmáři, pracovníci sil, mlynáři, pekaři a další pracovníci, kteří jsou vystaveni prachu ze skladovaného obilí, olejnin nebo mouky. U těchto profesí byl zjištěn zvýšený výskyt citlivosti (astma, vyrážky, alergie) vůči alergenům obsažených v tělech a trusu roztočů. Skladištní škůdci jsou tak významnou příčinou „nemocí z povolání“. Byly zaznamenány i případy anafylaktických a anafylaktoidních reakcí po pozření potravin kontaminovaných „roztočími“ alergeny. 2. Aktuální stav zamořenosti skladů obilovin v ČR Situace s napadením škůdci a celkovou kontaminací skladovaných komodit (tj. zejména obilovin) je v ČR vážná a hluboko pod standardem Evropské unie. Během našich (VÚRV – Oddělení ochrany zásob) průzkumů skladů z celé ČR bylo odebráno 379 vzorků uskladněného obilí. Frekvence škůdců se ve sledovaných letech stále zvyšovala. Bylo nalezeno přes 100 000 jedinců roztočů, 6 000 jedinců pisivek, 7 000 jedinců brouků tvořených 25 druhy roztočů, 23 druhy brouků a 9 druhy pisivek. Frekvence výskytu škůdců byla značně vysoká jak ukazuje Tab. 1. Roztoči byly nejvíce abundantní skupinou, následovali brouci a pisivky. Z hlediska frekvencí výskytu jednotlivých skupin, se ve vzorcích nejčastěji vyskytovali opět roztoči. Mezi nejfrekventovanější škodlivé roztoče patří roztoč moučný (Acarus siro) , roztoč ničivý (Lepidoglyphus destructor) a roztoč zhoubný (Tyrophagus putrescentiae). Mezi nejfrekventovanější pisivky se řadí Liposcelis decolor Liposcelis paeta a Lachesilla pedicularia . Mezi nejfrekvetovanější brouky náleží pilous černý (Sitophilus granarius), pilous rýžový (Sitophilus oryzae), lesák skladištní (Oryzaephilus surrinamensis), lesák moučný Cryptolestes ferrugineus), a korovník obilní (Rhyzopertha dominica), potemník hnědý (Tribolium castaneum), potemník moučný (Tenebrio molitor), vrtavec plstnatý (Niptus hololeucus). V drůbežárnách škodí nejvíce potemníci skladištní (Alphitobius diaperinus). 3. Vybrané metody detekce a ochrany před pilousem černým a rýžovým 3.1 Detekce a monitoring V současné době slouží ke zjišťování škůdců ve skladovaném obilí především lapače (padákové a feromonové). Do uskladněných obilovin lze použít jednoduché děrované padákové lapače tj. sondové (Grain Probe) a povrchové (PC trap) lapače. Bylo zjištěno, že tyto lapače mohou být při vyšších teplotách až 10x účinnější než klasické metody odběrů pomocí
54
štechrů a následných prosevů. Jejich vysoká citlivost umožní zjištění škůdce dříve než nastane kalamitní výskyt. Problémem je jejich aplikace do hlubokých sil, kde je obtížné dostat se k povrchu obilí. Na oddělení ochrany zásob zkonstruován nový typ padákového kovového lapače a sondy do sil. Za pomoci tohoto zařízení se rovněž dají odebírat vzorky obilí ze sil z nepřístupných povrchových vrstev za účelem sledování vlhkosti, kvality nebo přítomnosti plísní. Lapač se skládá z kovového pláště nesoucího plastovou vložku nebo mřížku. 3.2 Předsklizňová příprava Nejčastějším a nejrazantnějším opatřením pro předsklizňovou přípravu skladu jsou chemické pesticidní přípravky. Nejradikálnějším represivním opatřením proti výskytu škůdců je zaplynování prázdných sil a skladů jedovatými plyny např. fosforovodíkem (tj. přípravky řady Gastoxin) nebo metylbromidem podle etikety a schváleného technologického postupu. Jako universální opatření pro předsklizňovu přípravu skladů se nejčastěji doporučují aplikace reziduálních insekticidů (organofosfáty nebo pyrethroidy ve formě EC) pomocí klasického vysokoobjemového postřiku, který penetruje i do organických zbytků a prasklin omítky, kde zahubí skryté škůdce. Termické (FOG ) a studené aerosoly (ULV), někdy nesprávně označované jako fumigace, postihnou především létající a po povrchu se pohybující škůdce. Jejich penetrační a reziduální působení je oproti předchozí metodě nesrovnatelně slabší. Pro zvýšení účinnosti je nutné opakování takových zásahů. Přípravky je vhodné kombinovat, čímž se zpomaluje vznik rezistence, která v současné době hrozí především u organofosfátů. 3.3. Přímé chemické ošetření skladovaných produktů. Jiné přípravky se používají na přímý postřik zrnin. Jedná se o dva typy chemických látek organofosfáty a pyrethroidy, z nich uvádím následující příklady (-pozn. nelze je brát jako doporučení autora či VÚRV a neznamená to, že by neexistoval jiný nebo stejně účinný). Tradičním přípravkem na ochranu zrnin je organofosfátový preparát Actellic EC, který vykazuje dobrou účinnost při vyšších teplotách. Mezi nejnovější přípravky používané na našem trhu patří pyrethroidní přípravek K -obiol EC25, jehož účinnost je zase vyšší při středně vysokých teplotách. Pyrethroidní přípravek se aplikuje ve velmi nízkých dávkách (10-20 ml/ na jednu tunu obilí). Výhodnost souvisí nejen s cenou za nízkou spotřebu přípravku ale i s nízkou hladinou reziduí v obilovinách a tím i krátkou ochrannou lhůtou. Výrobce uvádí, že (po preventivní posklizňové aplikaci) K -obiol 25 EC ochrání uskladněné obilí na dobu 6- 8 měsíců. Jako poslední záchranu při infestaci škůdci lze spatřovat v tzv. fumigaci - tj. plynování za pomoci toxických plynů (nejčastěji fosforovodíku- Gastoxin a Phostoxin). Obzvláště v podlahových skladech a malých silech, která nejdou přepouštět je to většinou pouze jediná možnost, jak co nejrychleji zahubit škůdce. Plyny na rozdíl od postřiků pronikají i do vnitřku zrn, kde hubí nejen dospělce ale i skrytá vajíčka a larvy škůdců. Pro dobrou účinnost je nutné dodržet dávkování přípravku důkladnou hermetizaci objektu a délku expozice .Při teplotách ječmene pod 10oC jsou i nejjedovatější plyny
na některé skladištní škůdce, resp. jejich vývojová stádia, málo účinné nebo zcela neúčinné. 4. Výběr zákonů ( vyhlášek) vztahujících se k bezpečnosti potravina kontroly škůdců: 4.1. „Základní“ Zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů. Vyhláška č. 294/1997 Sb., o mikrobiologických požadavcích na potraviny, způsobu jejich kontroly a hodnocení, ve znění vyhlášky č. 91/1999 Sb. Vyhláška č. 298/1997 Sb., kterou se stanoví chemické požadavky na zdravotní nezávadnost jednotlivých druhů potravin a potravinových surovin, podmínky jejich použití, jejich označování na obalech, požadavky na čistotu a identitu přídatných látek a potravních doplňků a mikrobiologické požadavky na potravní doplňky a látky přídatné, ve znění vyhlášky č. 3/1999 Sb. Vyhláška 293/1997 sb. O způsobu výpočtu a uvádění výživové ( nutriční) hodnoty potravin a značení údaje o možném nepříznivém ovlivnění zdraví. Vyhláška 295/1997 o hygienických požadavcích na prodej potravin a rozsah vybavení prodejny Vyhláška 147/1998 o způsobu stanovení kritických bodů Vyhláška č. 61/1983 Sb., o Dohodě o mezinárodních přepravách zkazitelných potravin a o specializovaných prostředcích určených pro tyto přepravy (ATP), ve znění sdělení č. 54/1998 Sb. Zákon č. 79/1997 Sb., o léčivech a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů. Zákon 258/200 o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů (Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů.)
55
ZÁKON 157/1998 o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých dalších zákonů Rostlinolékařské Zákon č. 147/1996 Sb., o rostlinolékařské péči a změnách některých souvisejících zákonů. Veterinární Zákon č. 91/1996 Sb., o krmivech Vyhláška č. 194/1996 Sb., kterou se provádí zákon o krmivech, ve znění pozdějších předpisů.Vyhláška 287/1999 Sb., příloha č. 5 ZÁSADY PRO POSUZOVÁNÍ ŽIVOČIŠNÝCH PRODUKTŮ (Maso a orgány jsou nepoživatelné a celé zvíře je určeno k neškodnému odstranění, je-li zvíře nemocné některou z dále vyjmenovaných nákaz zvířat, podezřelé z této nákazy zvířat, anebo podezřelé z nakažení touto nákazou zvířat: 4.2 „Doprovodné“ Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. Zákon 22/1997 o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění zákona 71/2000 sb. Zákon č. 86/1995 Sb., o ochraně ozonové vrstvy Země. Zákon č. 125/1997 Sb., o odpadech. Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění zákona č. 166/1993 Sb. A další ……
