Pedagogické programy. Projekt EU Životní prostředí před 1800 lety Archeologie a ekologie v dialogu generací

Pedagogické programy

Projekt EU Životní prostředí před 1800 lety – Archeologie a ekologie v dialogu generací

1

Obsah Programy

Strana

Skleněné perly

03 – 09

Výpal keramiky v jámě

10 – 15

Rozdělávání ohně po způsobu Germánů

16 – 23

Germánské bojové umění

24 – 31

Vyřezávání ze dřeva – lžíce

32 – 38

Vyřezávání ze dřeva – Bzučící dřevo

39 – 43

Vyřezávání ze dřeva – Stolička

44 – 50

Tkaní na karetkách

51 – 56

Germánská truhlice

57 – 61

Lití bronzu

62 – 69

Kování

70 – 75

Vyplétaná proutěná stěna

76 – 80

Stručné popisy

Strana

Pouzdro na nůž

82

Kožený váček

83

Lavička na nohy

84

Hrnčířská dílna

85

Předlohy hrnčířských vzorů

86

Dřevařská dílna

87 2

Skleněné perly Obsah

Strana

Cílová skupina Doba trvání Místo konání

4 4 4

Materiál Nářadí

4 4

Náplň výuky Počáteční znalosti

4 5

Příprava Provedení Bezpečnost

5 6 6

Obrazový materiál

7

3

Cílová skupina Školáci od 5. třídy, oslavy dětských narozenin, dospělí, akční dny. Od počtu 20 osob se doporučuje rozdělení na dvě skupiny (musí být minimálně 2 pedagogové).

Doba trvání

s úvodem cca 2 hodiny

Místo konání pod širým nebem; za deště by se akce musela konat pod nějakým přístřeškem otevřeným do strany, stanem apod.

Materiál Skleněné tyčinky, kaolín jako separační prostředek, minerál poskytující ochlazení, lepicí štítky+tužka, dřevěné uhlí, vědra se studenou vodou, souprava pro poskytnutí první pomoci v případě popálení, příze nebo kožený pásek, na opracování dřeva: nůž, pila, vrták, řetězový uzávěr: děrovací nástroj, kladivo, podložka. Nářadí ploché kleště, trny (nerezový drát 3 mm), materiál pro rozdělání ohně (papír, třísky, štěpiny, zápalky), dmýchací měch pro roztopení a demonstraci, dmychadlo, prodlužovací šňůra, ochranné brýle, zástěra nebo halena, rukavice bez prstů (cyklistické rukavice), ochrana kolen (polystyrénová deska, gumová podložka nebo karimatka atd.), v plánu počítejte s ochranou proti větru a proti dešti.

Náplň výuky V germánských hrobech byla nalezena řada skleněných perel. Perly jsou vzácně zdobené puntíky nebo aplikovanými vlákny; většinou jsou malé a v průřezu oválně zploštělé, existují však také velké, kulovité, cylindrické nebo vroubkované. Starší perly jsou jednobarevné, žluté, modré nebo lahvově zelené, později se přidávají další barvy. Jestli perly skutečně vyrobili Germáni nebo jestli se jedná o importy, není známo. Stejně tak není jasný druh a způsob (germánské) výroby. Možná že se sklo zachycovalo přímo v tavicí peci a perly se navíjely otáčením na takzvaných trnech (prutech z drátu). Nebo Germáni případně vyráběli své perly také na plameni vznikajícím při hoření plynů v malých hliněných píckách vytápěných dřevěným uhlím. Tato technologie je doložena

4

pro dobu Vikingů. Na severu byly objeveny základy několika pecí, které svou velikostí a tvarem ukazují na to, že byly používány jako pece k výrobě skleněných perel. Školáci se učí zacházet s materiálem, se kterým není snadné pracovat, protože je křehký a kvůli riziku roztříštění také nebezpečný, ale zároveň velmi krásný. Rozdělání ohně, které výrobě perel předchází, a použití uhlí zřetelně ukazují souvislost mezi spotřebou energie a tvarováním materiálu. Možná by mělo být předem ujasněno, že se pravděpodobně nepodaří stáhnout všechny perly z trnů a že některé perly budou zničeny. Ne všechny děti si budou moci odnést domů perlu ledaže se vyrobí víc perel, než kolik dětí se akce účastní. Nebo kdyby muzeum mělo perly, které může věnovat.

Počáteční znalosti Děti musejí být informovány o zásadních pravidlech zacházení s ohněm. Příslušné poučení by měl již předem provést učitel. Případně by bylo vhodné k tomu připravit prospekt s instrukcemi. Pec se vyhřeje přibližně na 1000 stupňů. Perly jsou žhavené. Je tedy nutné provést příslušná preventivní bezpečnostní opatření.

Přípravy Kaolin se pomalu sype do vody, dokud se nevytvoří malá viditelná hromada, která se již nebude ve vodě ztrácet. Nechte 1 den plavit, potom důkladně protřepejte a případně zřeďte na konzistenci „pitného jogurtu“. Nejpozději jeden den před konáním akce trny asi na 5 cm ponořte do kaolínu, který slouží jako separační prostředek, a přes noc je nechte schnout na vzduchu. K tomuto účelu trny nasuňte do nějaké desky s otvory nebo je strčte do písku. Dřevěné uhlí nalámejte na kousky velké přibližně 2 cm (potřebné množství: na perlu cca plná hrst uhlí + počáteční náplň). Při zakládání místa pro pec věnujte pozornost směru větru (pozor na odletování jisker!).

5

Místo pro výrobu skleněných perel by mělo být zařízeno následovně:

Dítě

Zásoba dřevěného uhlí Vermikulit minerál sloužící k ochlazování Nádobu chraňte před dětmi! Obsahuje rozžhavené sklo!

Dítě Dítě

Oheň, pec

Pedagog

Dítě Dítě

Dítě

Kbelík se studenou vodou

Provedení Úvod do tematiky „germánských nálezů“. Kde nacházíme skleněné perly? Jak vypadají? Ukažte několik originálů nebo replik. Vzbuďte pozornost a vyvolejte zvědavost diskusí na téma ozdoby a muž/žena nebo ozdoby/postavení. Stručný úvod do techniky (germánského) rozdělávání ohně. Zapálení ohně v peci. Pro názorný příklad se připojí dmýchací měch, kterým se oheň rozdmýchá. Úvod do techniky výroby skleněných perel. - předehřát připravené trny a skleněné tyče (opřít je o pec) - instalovat dmychadlo (úhel a vzdálenost) - silný plamen vznikající při hoření pecních plynů („Bunsenův hořák“ plamen šumí) - skleněnou tyč držet nad ním, sklo získá viskózní konzistenci - nasadit trn do držáku - nechat dítě otáčet trnem (nahlaste vždy směr otáčení) - viskózní sklo nasadit v pravém úhlu - sklo musí zůstat nalepené na kaolinu - bez použití síly otáčet trnem až do požadované velikosti perly - vytavit perlu dokulata - perlu ponořit do ochlazovacího prostředku - na trn umístit lepicí štítek se jménem a časem - nechat ochlazovat nejméně 1/2 hodiny - perlu otáčením opatrně stáhnout z trnu - kaolin se vodou rozpustí a otvor se tak očistí

6

Obrazový materiál

Nanesení skla kolmo k trnu.

7

Dítě vede trn skrz ochranný kryt chránící ruce.

Kožený pásek na krk protažený perlami a přívěskem. V době kdy děti čekají, až budou moci navíjet perly, mohou vyrábět přívěsky ze dřeva, kůže, březové kůry a jiných materiálů. K tomu je zapotřebí další personál!

8

Dvě skleněné perly, které vyrobily děti.

Děti hrdě ukazují své pásky.

9

Výpal keramiky v jámě Obsah

Strana


11 11 11

Materiál Nářadí

11 11


11 12


12 12 13

Obrazový materiál

14

10

Cílová skupina Děti od 4 let, školáci, mládež, dospělí oslavy dětských narozenin, akční dny

Doba trvání

cca 4 hodiny

Místo konání i pod širým nebem

Materiál Hlína pro modelování malých kuliček, misek, zvířat atd., sláma a suché dřevo k rozdělání ohně, polena o délce cca 30cm, kůra nebo tráva/sláma k přikrytí jámy po ohni, materiál pro rozdělání ohně, 2 kbelíky s vodou: Studená voda a voda k mytí rukou Nářadí Lopata, motyka, germánské křesadlo, velké kleště, rukavice, zástěry, brýle

Náplň výuky Během konání letních kempů se ukázalo, že výroba keramiky děti i dospělé plně uchvátí. Práce se zemitým materiálem hlínou vede k odstranění stresu; člověk je pyšný na viditelné úspěchy. Je doslova „uzemněný“ - úzce spojený se zemí. I s malými a jednoduchými věcmi, např. kuličkami nebo perlami, se dá dosáhnout dobrých a rychlých výsledků. Nálezy germánské keramiky, která sloužila k běžné denní potřebě, jsou velmi bohaté. Střepy vydrží v zemi po staletí. Zcela zachovalé nádoby nacházíme spíše vzácně. V městském muzeu v Budyšíně je vystaveno několik exemplářů. Když při archeologických vykopávkách nebo při přecházení po poli najdeme střepy, můžeme podle vzoru, který se na střepech případně vyskytuje, nebo podle tvaru poznat, z jaké doby tato keramika pochází. Germánské nádoby měly často velice jednoduché tvary a byly zdobené takzvanou radélkovou výzdobou nebo vlnovkami. Radélka jsou malá dřevěná kolečka s malým profilem, která se podobně jako kopírovací kolečko při šití vedou přes hlínu nebo jíl, který je ještě schopen tvarování. Školáci se učí zacházet s báječným materiálem, který je k dispozici všude na světě. Rozdělání ohně, které předchází, a použití topného dříví zřetelně ukazují souvislost mezi spotřebou energie

11

a úpravou materiálu. Možná by mělo být předem ujasněno, že se pravděpodobně nepodaří najít ve žhavém uhlí všechny předměty, nebo že se některé při vypalování rozbijí. Počáteční znalosti Děti musejí být informovány o zásadních pravidlech zacházení s ohněm. Příslušné poučení by měl již předem provést učitel/vychovatel. Případně by bylo vhodné k tomu připravit prospekt s instrukcemi. Jáma bude velmi horká. Keramika je při vyjímání z jámy také rozžhavená. Je tedy nutné provést příslušná preventivní bezpečnostní opatření. Časový rámec je třeba zvolit tak, aby zůstala nejméně 1 hodina času na ochlazení předmětů, než si je účastníci budou moci odnést.

Přípravy Založit jámu: přibližně o průměru 60cm, hlubokou 30-40 cm. Trochu vykopané zeminy navrstvit kolem ohniště, aby byl tento prostor zřetelně a viditelně vymezen. Nahoře podél tohoto okraje vytvořit malý žlábek, do kterého děti později mohou pokládat hotové vymodelované předměty z hlíny pro předsušení a předehřátí. Hlínu je třeba upravit, případně naostřit (pískem, slámou, dřevěným uhlím). Možná je dobré již připravit několik kuliček jako příklad.

Provedení: Když je dost času, musejí se děti samy podílet na obstarání materiálu na rozdělání ohně: suché větve, listí, tráva, sláma atd. Potom se v jámě rozdělá oheň „po germánském způsobu“. Jámu vyložte naštípanými poleny uspořádanými nastojato, aby se stěna pěkně vyhřála. Když je k dispozici hodně času: Nechte děti, aby se také podílely a zkusily údery vytvořit jiskry; když je málo času: udělejte to sami a děti budou přihlížet. Během přihlížení mohou děti již modelovat předměty z hlíny. Důležité: předměty musejí být jednoduché a malé! Vyhýbejte se pokud možno vyčnívajícím „nosům“, uchům a všemu, co má nějaký složený tvar. Dobře se hodí kuličky a perly s dírkou. Vhodná jsou také jednoduchá zvířata, ryby apod. Hlína nesmí být příliš vlhká. Při hnětení v ruce se ale již ani nesmí tvořit trhliny. Potom se hotové vymodelované předměty položí kolem ohně. Když je povrch hlíny vysušený do „kožovitého stavu“, je možné ho zdobit vzory, např. rádélkem. Povrch můžete také vyhladit plácáním prkýnkem. Lesklého povrchu dosáhnete leštěním oblázkem. Předměty je možno opatrně pokládat do jámy, jakmile vznikne dostatečně silná žhavá vrstva. Dbejte na to, aby děti používaly rukavice, lopatku, ochranné brýle, zástěru a kleště. Předměty opatrně překrývejte malými kousky dřeva, které musí dobře hořet.

12

Přikládejte tak dlouho, dokud nezačne žhavý materiál propadávat mezi předměty. Nahoru přidejte ještě trochu dřeva a pak slámu, kůru nebo trávu! Jáma je tak v ideálním případě kompletně zakrytá, čímž se zabrání přístupu kyslíku k ohni, který si jej nyní odebírá ze dřeva a hlíny, dokud není zcela spotřebován (redukční postup). Potom žhavý materiál v jámě už jen doutná. Po uplynutí cca. 3/4 hodiny můžete předměty za použití rukavic a kleští vyjmout. Jedná se o zábavnou činnost, protože vypálené předměty v popelu doslova „zmizely“ a děti je musí větvičkou nebo lopatkou nedříve najít. Každý nález se tak podobá novému objevu! Na děti pečlivě dohlížejte a dbejte na to, aby postupovaly opravdu rozvážně a opatrně, protože vypálené předměty jsou velmi horké, i když na to nevypadají! Redukční vypálení zbarví místa, na kterých úspěšně proběhla redukce kyslíku, krásně do černa. Ostatní místa budou mít spíše cihlově červenou barvu.

Bezpečnost Manipulace s ohněm je nebezpečná. Proto by vždy měl být po ruce kbelík se studenou vodou na ochlazení (rukou) a na hašení. Dítě, které se chce přiblížit k ohni, by mělo nosit ochranné brýle. Pracovní rukavice s ustřiženými prsty mohou chránit ruce před létajícími jiskrami. Oděv je třeba chránit zástěrou nebo pracovním pláštěm, který chrání i paže. Princip radélkové výzdoby:

13

Obrazový materiál

Jáma pro výpal hliněné keramiky. Uprostřed se rozdmýchává oheň. Potřebné materiály jsou připraveny: seno, kůra, větve, štípané dřevo. Předměty vymodelované z hlíny, které budeme vypalovat, jsou rozložené kolem jámy, aby uschly.

Vhodné předměty pro výpal jsou také jednoduchá zvířata

14

Tvorba keramiky z válečků. Hlína nebo jíl se po kouskách kladou přes sebe a slepují se. Povrch se následně uhladí rukama.

Zdobení radélkem. Radélkem se vytlačí ornament (viz strany 13 a 93) do částečně uschlé hlíny / jílu.

15

Rozdělávání ohně po způsobu Germánů Obsah

Strana


17 17 17

Materiál Nářadí

17 17


17 18


18 18 20

Obrazový materiál

20

16


Doba trvání účastníků)

1/2 hodiny (představení) - 2 hodiny (společná práce

Místo konání i pod širým nebem

Materiál Škála materiálů, které lze využít jako troud: 1 = troudnatec kopytovitý (dřevokazná houba z čeledi chorošovitých) nebo zuhelnatělé džíny, 2 = semena, vata; 3 = seno, sláma; 4 = březová kůra; 5 = nařezané třísky: 6 = větve; větvičky, štípané dřevo, voda Nářadí dostatek ocílek a pazourků, počet kusů podle velikosti skupiny, koule nebo klec z drátu připevněná na řetězu, pro prezentaci: souprava pro rozdělání ohně vrtáním, etnologické srovnání (ohňová pila), kbelík se studenou vodou

Náplň výuky Bez ohně si život na Zemi lze stěží představit. Oheň spojuje tři životně důležité oblasti: obživu, klima a společnost. S ohněm lze vařit a konzervovat potraviny. V zimě ohniště nahrazuje vytápění. Kromě toho je oheň místem společenského setkávání a centrem společenství. Existuje mnoho nálezů germánských křesadel na rozdělávání ohně, ocílek nebo pazourků. Ocílka je ocel bohatá na uhlík. Při prudkém kontaktu oceli s pazourkem ve směru tečné roviny se z oceli oddělují velmi malé třísky, které v důsledku pohybové energie získané tímto kontaktem rozžhavené odletují okolo. Cílené zachycování těchto třísek znamená germánský způsob rozdělávání ohně. Na obětišti v Oberdorla (v Durynsku) byly mimo to nalezeny předměty ze dřeva, které připouštějí výklad, že se jedná o vrtací nástroj používaný k rozdělávání ohně. Není to sice zaručené, ale umíme si představit, že Germáni kromě každodenního křesání využívali také ještě starší techniku rozdělávání ohně vrtáním. Pravděpodobně z rituálních důvodů byl oheň tradičním způsobem rozdmýcháván právě při obětních ceremoniálech.

17

Účastníci archeologického workshopu „Rozdělávání ohně po způsobu Germánů“ poznávají historicky správné nástroje a materiály používané k vytvoření ohně v době železné. Podle možností a času, který je k dispozici, lze rozdělávání ohně vyzkoušet prakticky. Děti poznají, v čem se liší žhavé uhlíky a oheň, jak a proč ledovcový muž Ötzi žhavé uhlíky raději přenášel, než je vyráběl a jak pečujeme o hnízdo žhavého uhlí a zvětšujeme je, abychom z něj vytvořili otevřený oheň.

Počáteční znalosti Děti musejí být informovány o zásadních pravidlech zacházení s ohněm. Příslušné poučení by měl již předem provést učitel/vychovatel. Případně by bylo vhodné k tomu připravit prospekt s instrukcemi. Otázku správného oblečení musí učitel s dětmi vyjasnit předem. Potřebují pracovní oblečení, u kterého nebude vadit jeho případné zničení. Pracuje se na zemi, „čpí“ to tu kouřem, je třeba počítat i s tím, že může za určitých okolností dojít k popálení. Proto upozorněte osoby, které budou zajišťovat dohled, aby pamatovaly na materiály potřebné pro poskytnutí první pomoci.

Přípravy Je nutno si vyžádat souhlas rodičů. Popřípadě aktualizujte telefonní čísla pro případ mimořádné situace (telefonní čísla rodičů i záchranné služby). Ohniště by mělo být dobře připraveno. Proto je třeba odpovědět na následující otázky: Jaký druh ohně budeme zapalovat (pagodu, pyramidu nebo indiánský oheň, oheň pro přípravu pokrmu nebo lovecký oheň? Jak bude ohněm ohroženo okolí? Bude možné odstranit všechny stopy po ohni? Nebude oheň obtěžovat sousedy? Ohniště musí být vždy řádně ohraničeno od okolního prostředí. Okrajové části musejí být zabezpečeny proti přeskočení ohně do okolí, např. kameny umístěnými podél okraje ohniště.

Provedení Úvod do tématu rozdělávání ohně. Prezentace různých technik, i „moderních“, jako jsou zápalky. Zajímavá otázka: Co je starší, zapalovač nebo zápalky? Většina dětí odpoví „zápalky“, ale není to správně. Podle toho, na jakém místě se akce koná a podle času, který je k dispozici, děti samy obstarávají materiály na rozdělání ohně: březovou kůru, semena (bodláky, pampelišky, proutí aj.), suché větve, listí, trávu, slámu, dřevo. Větší skupiny je možné rozdělit. Žádná skupina by neměla mít více než 10 osob.

18

Nejprve se rozdělávání ohně křesáním nacvičuje „nasucho“: ohnutými prsty pravé ruky boucháme v podélném směru do dlaně levé ruky, až nás to bolí. Musí to pořádně škubnout, pak je intenzita správná. Dalším krokem je rozdání křesadel. Praváci si vezmou křesací kámen do levé ruky, ocílku do pravé. Boucháme ocílkou podél ostré (!) hrany kamene kolmo a shora dolů ve směru tečné roviny, silou, jakou jsme předtím vyvíjeli při cvičení nasucho. Po chvíli procvičování můžeme (ve stínu) pozorovat uvolňování jisker. Poté mezi kámen a palec levé ruky přichytíme malý kousek troudu, a sice blízko ostré hrany pazourku. Strana troudu, která směřuje k hraně křesacího kamene, by měla být zdrsněná a měkká, aby se v ní jiskra mohla uchytit. Po každém úderu krátce přestaňte a zkontrolujte, jestli troud doutná. Jinak se může stát, že při příštím úderu opět zničíte úspěch, kterého jste předtím dosáhli. Než troud začne doutnat, budete možná muset udeřit až 150krát. Někdy se to ale podaří hned napoprvé. Už doutná! Jen klid. Není třeba spěchat. Troud se uloží do chomáče vaty, hrsti semen z pampelišek nebo bodláků. Nyní můžeme OPATRNĚ foukat, nadechovat se nosem a vydechovat s uvolněně stisknutými rty. Motto zní: jemně vydechovat, nikoliv silně foukat. Lože žhavých uhlíků se bude zvětšovat. Když děti stojí v kruhu, je možné si hnízdo žhavých uhlíků v kruhu podávat dokola z ruky do ruky. Dokud je hnízdo dostatečně obklopeno troudem, nezahřeje se ani na příliš vysokou teplotu. Hnízdo žhavých uhlíků nyní zabalte do sena a seno zase uložte do klece pro uchovávání ohně. Přidržujte klec za řetěz a opatrně jí mávejte, nejprve ne nad hlavou. Po zhodnocení pedagoga je pak možné klecí smýkat i nad hlavou, abychom zvýšili intenzitu vhánění vzduchu. Brzy by měl začít hořet plamen. Od otevřeného plamene zapalte proužek březové kůry -->Kůra opět poslouží jako nástroj pro zapálení ohně z připraveného dříví. Nedělejte příliš velký oheň. Nebo případně úspěšné pokusy o rozdělání ohně zase ihned uhaste, aby se nenahromadilo příliš mnoho žhavého uhlí. Při hašení ohně nepřeceňujte své schopnosti. Haste oheň pomalu, spíš postřikováním než prudkým poléváním, postupujte po celé šířce ohně, dokud nebudou skutečně odstraněny všechny zbytky žhavého uhlí.

Bezpečnost Manipulace s ohněm je nebezpečná. Proto by vždy měl být po ruce kbelík se studenou vodou na ochlazení (rukou) a na hašení. Děti mají většinou před ohněm zdravý respekt. Přistupují k němu

19

s rozvahou a opatrně. Přes všechnu opatrnost a rozvážnost nelze vždy zabránit nehodám a „napjatým“ situacím, neboť k nim dochází většinou spontánně. Když se například rozdělávání ohně kombinuje s vyřezáváním (řezání třísek), může vedle popálení dojít také k pořezání. Děti by celkově neměly mít dovoleno přibližovat se k ostrým úderným nástrojům, jako je např. sekera. Důležité je, aby v případě nehody byla poskytnuta skutečně rozvážná a efektivní pomoc. Důležitá jsou telefonní čísla pro případ mimořádné události. Je nutno naplánovat únikové cesty, zkontrolovat příjezdové cesty pro auta. Z bezpečnostních důvodů by mělo být přísně zakázáno jakkoliv si pohrávat s hořícími větvemi. Zásadně se nesmí žádný oheň bez dozoru brát z ohniště.

Obrazový materiál

Rozdělávání ohně vrtáním. Jedná se o náročnou techniku, která je pro pedagogické programy vhodná jen, pokud ji skutečně ovládáte.

20

Rozdělávání ohně křesáním. Mnohé děti bouchají do kamene příliš nesměle a váhavě nebo ne ve směru tečny, jak je to vidět na obrázku vpravo.

Lehkým foukáním, kdy vydechujeme vzduch volně sevřenými rty, je možné žhavé místo opatrně zvětšovat.

21

Když je hnízdo žhavých uhlíků dostatečně velké, je možné si je podávat v kruhu kolem dokola. Děti s ním zacházejí s respektem. Ne všechny si troufají.

Hnízdem z žhavých uhlíků zabaleným do sena máváme v drátěné kleci, dokud nevyšlehnou první silné plameny. Tento oheň děti vytvořily docela samy!

22

Zapálení březové kůry od ohnivé koule. Následně se zapálí připravený oheň.

Model pece pro zhutňování rudy (měřítko 1:2) použitý v rámci pedagogického programu: děti směly nahoře házet dovnitř třísky a suché větvičky, do průzoru dole se dmýchacím měchem vháněl vzduch – působivá podívaná!

23

Germánské bojové umění Obsah

Strana


25 25 25

Vybavení

25

Náplň výuky

25

Citáty z Tacitova díla Počáteční znalosti

26 26


26 27 29

Obrazový materiál

30

24


Doba trvání

2 hodiny

Místo konání venku Vybavení Luk a šípy, záchytná síť pro zachycování šípů, terč, oštěp (germánský fram), terč pro hod oštěpem (např. lano uložené ve tvaru kruhu, lepenková bedna apod.), dřevěné hůlky s barevným označením, pletený kruh z proutí

Náplň výuky Typickou germánskou zbraní, možná tou nejvýznamnější, byl „fram“. Existoval v podobě jako házecí nebo bodné kopí a delkou odpovídal výšce člověka, nebo také v kratší verzi pro boj zblízka. Takové krátké framy patřily zcela k reprezentativní výstroji účastníků poradního shromáždění Germánů (thing). Fram se skládal z úzkého hrotu ve tvaru vrbového listu, jehož hrdlo bylo upevněno na houževnaté pružné násadě (jasanové dřevo). Kromě toho jsou archeologicky doloženy dlouhé nebo krátké jednobřité nebo dvojbřité (sečné) meče. Štíty opatřené železným výstupkem, „hrbolkem “, sloužily k obraně i jako útočná zbraň. Tyto barvami pomalované štíty tvořily cenný majetek germánského válečníka – jejich ztráta byla považována za hanebnou. Navzdory mnoha nálezům bylo železo nedostatkovým zbožím – k výzbroji proto patřily také jednoduché zbraně jako dřevěná kopí, kyje nebo vrhací dřeva. K nácviku zápasu a boje zblízka patřila cvičení prováděná formou hry. Římský historik Tacitus k tomu píše: „Nazí mládenci, pro které to je zábava, se tanečním pohybem kroutí mezi meči a hrozícími framy. Toto cvičení rozvíjelo hbitost, hbitost přinášela dobrou kondici.“ Kromě toho bylo v oblasti severního Německa nalezeno mnoho luků a šípů. V obětních bažinách se zachoval samotný organický materiál jako dřevo. Na základě všech nálezů lze rekonstruovat „typicky“ germánský typ luku a šípu. Na luky byla používána dlouhá (až 1,80m měřící), oválná tisová dřeva, na koncích vrhacích ra-

25

men byly z části pouze po straně provedeny zářezy pro tětivu. Mnohé luky měly kolíček – pomůcku bránící sklouznutí tětivy z luku. Konce luku byly z části vyztuženy hroty z kostí nebo parohů, pravděpodobně k tomu, aby luk mohl být použit v boji jako zbraň pro boj zblízka. Šípy byly většinou opeřené orlími pery a byly zhotovené z borovicového štípaného dřeva (ne z výhonků). Střed šípu byl ponechán trochu silnější kvůli zachycení smykové síly během výstřelu. Pera byla přichycena na březový dehet a upevněna až 64 (!)krát ovinutou přízí. Kvůli ovinutí byl dřík šípu trochu tenčí. Na konci se šíp opět zesiloval. Citáty z Tacita: citováno podle http://www.gottwein.de/Lat/tac/Germ01.php Ani železa nemají nadbytek, jak lze usoudit z toho, jak vypadají jejich útočné zbraně. Pouze někteří jedinci mají meče nebo větší kopí. Oštěpy nebo - jak je sami nazývají - framy míří úzkým a krátkým železným hrotem, který je ale tak ostrý a při použití tak dobře ovladatelný, že s toutéž zbraní podle okolností bojují při boji zblízka nebo z dálky. A jezdci se spokojí alespoň se štítem a framem; pěšáci také vrhají střely, každý hned několik, a házejí mimořádně daleko, neboť jsou nazí nebo odění jen lehkým pláštěm. Jejich výstroj nepředstavuje žádný přepych: jen štíty si pomalovávají nejvybranějšími barvami. (...) Přijít o svůj štít je ta největší hanba: takovému muži, který přišel o čest, není dovoleno účastnit se bohoslužebných úkonů, ani shromáždění; mnozí, kteří přežili válku, skoncovali se životem s provazem kolem krku, když ztratili svou čest. (6)

Počáteční znalosti Všeobecné sportovní schopnosti školáků. Instruktor se samozřejmě musí vyznat v historických zápasnických stylech, stylech zápasu s mečem a bojových stylech. Jestliže má být realizována nabídka „bojového umění“, je bezpodmínečně nutný trénink

Přípravy Terén je třeba upravit tak, aby během akcí nemohl nikdo utrpět úraz. K tomu patří vymezení střelecké dráhy pomocí lan, zábradlí apod. Na zápasy s dřevěnými hůlkami je zapotřebí hodně místa.

26

Provedení Úvod do tématu Germánské bojové umění. Prezentace různých zbraní a oděvů. Germánské národy a střety s Římany. Vzájemné válečné konflikty. Putování kmenů. Varova bitva v Teutoburském lese. Germánské válečné strategie (Eber). Síla boje zblízka. Vedení psychologické války: Drsný tón, bručení, které s ozvěnou ještě více zesiluje (štít držený před ústy), pomalování bojovými barvami. Představení zbraní, štítů, estetické ztvárnění. Runové nápisy: Runy k oslavě vítězství a runy k ochraně. V naší době, která se ve velké míře vyznačuje nedostatkem pohybu, má tato nabídka ukázat radost a zábavu, které se spojují se sportem a hrami. Základ tvoří germánská bojová umění a římské hry.

-Vypadal germánský bojovník takto? Kopie scény z Trajánského sloupu v Římě (113 n. l.) ukazuje válečníka s odhalenou horní částí těla a v dlouhých, u opasku ohrnutých kalhotách. Ve zvednuté ruce připravené k úderu drží obušek – Proč nepoužije meč, který mu visí na opasku?

Nejde o to bojovat proti sobě navzájem nebo trénovat „triky“ k sebeobraně, nýbrž seznámit se s konceptem atleticky a esteticky vypadajícího způsobu pohybu v systému bojových umění. Je samozřejmě čistě spekulativní, jak Germáni bojovali, neboť žádná bezprostřední písemná nebo obrazová podání z této doby neexistují. Jde zvláště o estetiku historických systémů pohybu, římské hry jsou míněny jako doplnění, podle požadavku týkajícího se cílové skupiny, podle počasí, místa konání. Jak se pohybovat prostorem „se zaměřením na určitý cíl“? Jak chránit své „stanoviště“? Děti by měly pochopit, že Germáni nebyli pouze bojovníci s barbarskými pokřiky, nýbrž šikovní atleti, kteří určitě hodně trénovali, než se z nich stali válečníci a bojovníci. Souvislost mezi

27

zápasem, při kterém používali sílu celého těla a bojem s mečem - v našem případě bojem s dřevěnými holemi - přitom hraje důležitou roli. Nejprve přišel zápas se svými pákovými technikami využívající sílu celého těla, potom následoval na něm stavějící boj dřevěnými holemi, jehož mnohé techniky se podobají zápasu (hůl funguje jako prodloužená páka). Dovednostní hry Děti nesmějí bojovat proti sobě navzájem. Nápady na hry s holemi (meči): kroužit rameny, střídat hole z jedné ruky do druhé, kreslit ve vzduchu ležatou 8, přitom střídat ruce, běhat. Také by šlo provádět následující: položit hole na zem do kruhu jako díly nakrájeného dortu a skákat do prostoru mezi nimi. Cvičení na udržení rovnováhy: na dlani, na prstu, střídání prstů, na noze, vyhazování vzhůru/chytání. Házení kroužků v kruhu Všichni stojí v kruhu, ve značné vzdálenosti. Každý drží svou hůl s barevným označením směrem nahoru. Jeden hráč je uvnitř kruhu. Nyní se hodí kroužek do kruhu, hráč uprostřed ho musí zkusit chytit. Když se mu to podaří, musí do kruhu hráč, který kroužek hodil. Házecí technika: Hůl se drží vodorovně a trochu ke straně, kroužek se zavěsí na barevné označení, máchnutím dopředu se kroužek odhodí. Házení oštěpem Házet s rozběhem germánským oštěpem na cíl. Kdo dokáže hodit nejdál? Kdo trefí cíl? Jednoduchá cvičení boje s mečem Techniky: a) Dva hráči stojí proti sobě. Hole se dotýkají v barevně označené části (postavení „okénko“). Jeden tak zůstane stát, druhý svou holí střídavě tluče vždy zleva zprava zleva do barevně označené části hole svého spoluhráče. Pozor na postavení nohou! Hráči si vymění pozice. b) Postavení „okénko“, hráči se pokoušejí vzájemným „testováním“, „tlačením“ a „povolováním“ své hole kontrolovat spoluhráče, resp. vnutit mu vlastní vůli. Důležité přitom je citlivé zacházení s holí, schopnost navzájem se přizpůsobit, a také, aby hole byly neustále v kontaktu v oblasti barevného označení. Toto vzájemné vodění holí kolem dokola se nazývá „ovíjení“. Dbejte na práci nohou, nezůstávejte jednoduše tiše stát, nýbrž choďte navzájem kolem sebe v kruhu nebo se pohybujte sem a tam – cvičení začne po určité době vypadat půvabně, téměř jako tanec. Další procvičování zručnosti partnera spočívá v tom, že si hole navzájem přihazujete. Dva hráči stojí proti sobě, každý drží svou hůl svisle v levé ruce. Na povel se hůl hodí do pravé ruky, pravou rukou do levé ruky spoluhráče, dále do vlastní pravé , atd.. Zají-

28

mavá a náročná hra, která procvičuje koncentraci a motoriku. Lze ji ostatně hrát i v kruhu: Udělá se kruh, v němž hráči stojí poměrně blízko sebe, ale ne příliš blízko vedle sebe, všichni hráči drží hůl svisle v levé ruce, na povel hole předají do pravé ruky, na povel do levé vedle stojícího hráče, na povel do vlastní pravé ruky atd. Bezpečnost: Při zápase s holemi se za nejvyšší příkaz považuje slovo instruktora. Jsou-li cvičení prováděna přesně a pečlivě, nejsou nebezpečná. Způsoby „volného zápasu“ jsou striktně zakázány! Děti smějí výhradně pouze střílet na cíl. Dovádět okolo, „z legrace“ mířit na kamarády atd. je co nejpřísněji zakázáno. Mnohdy dojde k výstřelu nedopatřením. Síť pro zachycování šípů zabrání tomu, aby šíp při takovém mylném výstřelu přeletěl cíl. Síť musí být zavěšena volně, aby se mohla při střele vyboulit, jinak by šíp proletěl skrz síť. Při házení oštěpem je třeba stejně jako při lukostřelbě dbát na to, aby všichni účastníci stáli za házejícím.

29

Obrazový materiál:

Lukostřelba. Střelec stojí v pozici nakročení. Ruka, která natahuje tětivu, směřuje s loktem nahoru, až k líci. Šíp vede nad hřbetem ruky, která drží luk.

Házení oštěpem. Podobně jako při házení míčem: Praváci stojí s levou nohou nakročenou dopředu, horní část těla se zaklání dozadu, hod se provádí „ze zad“.

30

Okénko“. Z tohoto postavení je možné procvičovat „ovíjení“. Hole se přitom dotýkají pouze v barevně označené části. Každý z obou partnerů se pokouší tlačením, uvolňováním, otáčením atd. toho druhého ovládnout. Cvičení není nebezpečné, pokud se nebije a nebodá.

31

Vyřezávání ze dřeva Zakřivená lžíce / Rovná lžíce

Obsah

Strana


33 33 33

Materiál Nářadí

33 33


33 34


34 35 36

Obrazový materiál

37

32

Cílová skupina Děti od 12 let, mládež, dospělí Oslavy dětských narozenin, akční dny, velikost skupiny max. 10 účastníků, větší skupiny je také možné rozdělit

Doba trvání:

2 hodiny (Zakřivená lžíce), 1,5 hodiny (Rovná lžíce)

Místo konání Tato nabídka může být realizována ve vnitřních prostorách nebo venku. Pokud bude program probíhat uvnitř, nezapomeňte počítat s náklady na následný úklid. Všude kolem bude plno drobných třísek vzniklých při vyřezávání.

Materiál Dřevo, nejlépe čerstvě nařezané vrbové větve, za sucha lze velice dobře opracovávat lípu. DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ: Náplast, kompresní obvazy, dezinfekce! Mějte po ruce telefon! Vyžádejte si u učitele nebo vychovatele telefonní čísla na rodiče pro případ nějaké mimořádné situace Nářadí Pila, přípravek pro uchycení (šroubová stolařská svorka nebo svěrák), vyřezávací nože s rovným břitem, vyřezávací nože se zakřiveným břitem, řezbářská sekera, špalek, rašple a pilníky, dřevěná palice, tužky, smirkový papír, koště, sáček na smetí

Náplň výuky Zařízení domu se v době germánské skládalo obvykle ze dřeva: židle nebo stolička, postel a stůl. Prádlo a jiné předměty zařízení domácnosti se uchovávaly v truhlách. Nejdůležitějšími nástroji používanými pro opracování dřeva byly hoblíky, nože, dláta, pilníky a sekery. Zatímco běžné věci si lidé zhotovovali sami, existovali také odborníci, kteří vyráběli soustružené nohy stolů nebo dřevěná vědra a sudy. Ve všech údobích – v době kamenné, měděné, bronzové, železné, ve středověku i novověku – tvořilo dřevo zdaleka nejrozšířenější a nejdůležitější materiál, a platí to globálně. Veškeré věci každodenní potřeby – topůrka, misky, košíky, držadla, nábytek, topivo atd. – byly ze dřeva a pokud došlo k jejich ztrátě, bylo možné si je bez problémů opatřit příp. zhotovit znovu. Dřevo musíme považovat za UNIVERZÁLNÍ materiál minulosti. Snad teprve v naší současnosti byl nahrazen umělými hmotami.

33

Protože dřevo představuje organický materiál, jsou starší nálezy spíše vzácností. Ale existují. Z germánské doby lze v Zemském muzeu Šlesvicka-Holštýnska v zámku Gottorf spatřit šípy, rukojeti, luky, štíty, loďky, topůrka, truhlice aj. Kromě toho je ve Feddersen Wierde k vidění podivuhodný dřevěný nábytek, jako třeba stolec nalezený v bažině, stůl se soustruženými nohami, figurky na hraní aj. Ve Vikinském muzeu Haithabu se v oddíle Opracování dřeva můžeme dočíst, že takřka každý Germán (nebo Viking) dokázal vyřezávat ze dřeva, což ale bylo nutné, aby si uměl opatřit potřebné dřevěné domácí nářadí, případně, aby je mohl neustále obnovovat, rozšiřovat nebo opravovat. S názorem, že vyřezávání ze dřeva bylo skutečně obecnou dovedností, nelze tak docela souhlasit. Vyřezávání bylo pracné v každé době, i tehdy. A určitě asi také nebyl každý schopen obstarat si natolik ostrý nůž, aby s ním mohl vyřezávat. V tomto případě musíme přece jen trochu rozlišovat. Touto nabídkou se děti blíže seznámí s náročným a namáhavým řemeslem. Opracování dřeva je VŽDY namáhavé, a ve spojení s obstaráním materiálu, zajištěním nářadí a úpravou povrchu se jedná o celkově velice složitý řemeslný systém. Zhotovení germánských dřevěných lžic je ryze spekulativní, neboť doposud nebyly žádné dřevěné lžíce nalezeny. Lžíce samozřejmě existovaly – naběračky a vařečky a polévkové lžíce z keramiky a kovu. Kovové lžíce byly možná římské importy. Dřevěné lžíce určitě také existovaly – ale archeologický důkaz o tom chybí.

Počáteční znalosti Bylo by samozřejmě výhodné, kdyby žáci již měli zkušenosti s opracováním dřeva. Ze zkušeností však víme, že opak je bohužel pravdou. Často nezačínáme od 0, nýbrž ještě níž. To znamená, že většina dětí a mládeže ještě pravděpodobně nikdy neměla v ruce nůž na vyřezávání. To pak velice rychle vede k únavě zápěstí, tvoření puchýřků na dlani a drobným pořezáním.

Přípravy Rodiče by měli být předem informováni, resp. byste je měli požádat o souhlas, že jejich děti mohou vyřezávat ze dřeva. Z opatrnosti je třeba upozornit na to, že kromě rizika, že dojde k nějakému poranění, je tu také nebezpečí, že utrpí oblečení dětí. Opakovaně se stává, že si nějaké dítě prořízne svetr.

34

Velice důležitá je samozřejmě péče o řezné nástroje. Normálně se musí před každým použitím zkontrolovat, jestli jsou břity ještě ostré. Buď se nástroje zanesou k brusiči, nebo si je nabrousíte sami – je to lepší a levnější!!!!

Provedení

Pracovní kroky 1. Pomocí sekery a palice na dřevo se naštípají vhodné hrubé kusy: vždy směrem do středu, kolmo k letokruhu 2. Tužkou se na naštípané kousky dřeva -štípy - nakreslí obrysy lžíce. 3. Tvar se vypracuje za použití nože, rašple, pilníku, sekery: 4. Jemná práce s nožem. 5. Hlava (prohlubeň v hlavě lžíce) se provede kapesním nožem, příčně ke kresbě dřeva. Kapesní nůž musí být velmi ostrý. 6. Na přání lze vybrousit, ale až po vyschnutí.

pohled shora

35

pohled ze strany

Rukojeť-pohled shora

Hlava lžíce

pohled ze strany

Bezpečnost Pokud jde o správné držení těla při vyřezávání, názory se rozcházejí. Má se při vyřezávání stát nebo sedět? Autor je toho názoru, že je lepší stát. Pak se nemůžete říznout třeba do nohy. To se totiž stává tehdy, když děti vyřezávají vsedě. Když vyřezáváme ve stoje, musíme samozřejmě zůstat na jednom místě, tj. přecházení je zakázáno. Při práci se sekerou je nezbytně nutné dbát na dobrou podložku, nejlépe špalek. Pokud děti tuto činnost vůbec smějí vykonávat, pak pouze pod dohledem dospělé osoby. Nedominantní rukou přidržujeme opracovávaný kus co možná nejvýš, rukou, která vede nástroj, vedeme sekeru pouze tak daleko, aby zůstala pod úrovní přidržující ruky. Dbejte na správné postavení nohou, abyste se, pokud minete, nesekli do nohy. Při každém seku síla míří takříkajíc skrz opracovávaný kus – síle nesmí v tomto směru stát nic v cestě (noha, člověk, předmět atd.).

36

Obrazový materiál

Vydlabání důlku v hlavě lžíce šikmo ke kresbě dřeva.

Takto NEVYŘEZÁVEJTE, nebezpečí poranění nohy! Lepší je, když děti vyřezávají ve stoje. Nesmějí přitom samozřejmě přecházet z místa na místo.

37

Polotovar lžíce. Lžíce většinou zůstávají jako polotovar, neboť času na jejich úplné dokončení je málo. Pedagog by měl mít jasno v tom, jestli dětem při vyřezávání chce pomáhat (=je to hodně práce!!) nebo jestli se spokojí s tím, že děti půjdou domů s předměty, které budou hotové jen napůl.

Varianta rovné lžíce

38

Vyřezávání ze dřeva Bzučící dřevo

Obsah

Strana


40 40 40

Materiál Nářadí

40 40


40 41


41 42 43

39

Cílová skupina Děti od 5 let, oslavy dětských narozenin, akční dny, max. 10 účastníků ve skupině, větší skupiny je také možné rozdělit Doba trvání

1,5 hodiny

Místo konání Tato nabídka může být realizována ve vnitřních prostorách nebo venku. Pokud bude program probíhat uvnitř, nezapomeňte počítat s náklady na následný úklid. Všude kolem bude plno drobných třísek vzniklých při vyřezávání.

Materiál Dřevo, nejlépe čerstvě nařezané vrbové větve, za sucha lze velice dobře opracovávat lípu. Tenký, ale pevný provázek. DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ: Náplast, kompresní obvazy, dezinfekce! Mějte po ruce telefon! Nářadí Pila, přípravek pro uchycení (šroubová stolařská svorka nebo svěrák), vyřezávací nože s rovným břitem, vyřezávací nože se zakřiveným břitem, řezbářská sekera, špalek, rašple a pilníky, dřevěná palice, tužky, smirkový papír, koště, sáček na smetí

Náplň výuky Vyřezávání ze dřeva u Germánů Zařízení domu se v době germánské skládalo obvykle ze dřeva: židle nebo stolička, postel a stůl. Prádlo a jiné předměty zařízení domácnosti se uchovávaly v truhlách. Nejdůležitějšími nástroji používanými pro opracování dřeva byly hoblíky, nože, dláta, pilníky a sekery. Zatímco běžné věci si lidé zhotovovali sami, existovali také odborníci, kteří vyráběli soustružené nohy stolů nebo dřevěná vědra a sudy. Ve všech údobích – v době kamenné, měděné, bronzové, železné, ve středověku i novověku – tvořilo dřevo zdaleka nejrozšířenější a nejdůležitější materiál, a platí to globálně. Veškeré věci každodenní potřeby – topůrka, misky, košíky, držadla, nábytek, topivo atd. – byly ze dřeva a pokud došlo k jejich ztrátě, bylo možné si je bez problémů opatřit příp. zhotovit znovu. Dřevo musíme považovat za UNIVERZÁLNÍ materiál minulosti. Snad teprve v naší současnosti byl nahrazen umělými hmotami.

40

Protože dřevo představuje organický materiál, jsou starší nálezy spíše vzácností. Z germánské doby lze v Zemském muzeu Šlesvicka-Holštýnska v zámku Gottorf spatřit šípy, rukojeti, luky, štíty, loďky, topůrka, truhlice aj. Kromě toho je ve Feddersen Wierde k vidění podivuhodný dřevěný nábytek, jako třeba stolec nalezený v bažině, stůl se soustruženými nohami, figurky na hraní aj. Ve Vikinském muzeu Haithabu se v oddíle Opracování dřeva můžeme dočíst, že takřka každý Germán (nebo Viking) dokázal vyřezávat ze dřeva, což ale bylo nutné, aby si uměl opatřit potřebné dřevěné domácí nářadí, případně, aby je mohl neustále obnovovat, rozšiřovat nebo opravovat. S názorem, že vyřezávání ze dřeva bylo skutečně obecnou dovedností, nelze tak docela souhlasit. Vyřezávání bylo pracné v každé době, i tehdy. A určitě asi také nebyl každý schopen obstarat si natolik ostrý nůž, aby s ním mohl vyřezávat. V tomto případě musíme přece jen trochu rozlišovat. Touto nabídkou se děti blíže seznámí s náročným a namáhavým řemeslem. Opracování dřeva je VŽDY namáhavé, a ve spojení s obstaráním materiálu, zajištěním nářadí a úpravou povrchu se jedná o celkově velice složitý řemeslný systém.

Počáteční znalosti Bylo by samozřejmě výhodné, kdyby žáci již měli zkušenosti s opracováním dřeva. Ze zkušeností však víme, že opak je bohužel pravdou. Často nezačínáme od nuly, nýbrž ještě níž. To znamená, že většina dětí a mládeže ještě pravděpodobně nikdy neměla v ruce nůž na vyřezávání. To pak velice rychle vede k únavě zápěstí, tvoření puchýřků na dlani a drobným pořezáním.

Přípravy Rodiče by měli být předem informováni, resp. byste je měli požádat o souhlas, že jejich děti mohou vyřezávat ze dřeva. Z opatrnosti je třeba upozornit na to, že kromě rizika, že dojde k nějakému poranění, je tu také nebezpečí, že utrpí oblečení dětí. Občas se stává, že si nějaké dítě prořízne svetr. Velice důležitá je samozřejmě péče o řezné nástroje. Normálně se musí před každým použitím zkontrolovat, jestli jsou břity ještě ostré. Buď se nástroje zanesou k brusiči, nebo si je nabrousíte sami – je to lepší a levnější!!!!

41

Provedení Uvedení do tématu práce se dřevem u Germánů. Upozorněte na to, že výroba germánských bzučících dřev je ryze spekulativní, neboť doposud nebyly žádné takové předměty nalezeny. Ovšem archeologické nálezy z doby kamenné a etnografická srovnání nám dovolují učinit závěr, že bzučící dřevo jako jednoduchá hračka nebylo germánským dětem cizí. Přesto - tento závěr je spekulativní. Pracovní kroky 1. Pomocí sekery a palice na dřevo se rozštípne vhodný hrubý přířez.

2. Tužkou se na štípy zakreslí obrysy. 3. Za použití nože, rašple, pilníku a sekery se vypracuje tvar.

15 - 20 cm

Průřez

4. Pomocí pískového papíru, pilníků, nože se vytvoří příčný profil. 5. Vyvrtá se otvor o průměru cca 3 mm. 6. (Suché) bzučící dřevo se uhladí brusným papírem.

42

7. Provázek se uváže dvojitě, dlouhý přibližně jako ruka dítěte. 8. Šňůrku uchopíte za konec, bzučící dřevo trochu roztočíte, pustíte je a pak už rotuje. Měl by být slyšet typický bručivý zvuk. DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ: Dbejte na přesnou souměrnost. Také otvor musí být vyvrtaný skutečně uprostřed. Jinak otáčivé těleso (=káča) budete pouze obtížně uvádět do pohybu nebo se vám to vůbec nepodaří. Ani hmotnost bzučícího dřeva nelze podceňovat. Právě u lehkých dřev by se musely zvětšit rozměry, aby byla k dispozici dostatečná hmotnost pro házení. Vyzkoušejte to!


43

Vyřezávání ze dřeva Stolička ze syrového dřeva

Obsah

Strana


45 45 45

Materiál Nářadí

45 45


45 46


46 47 48

Obrazový materiál

48

44

Cílová skupina od 7. třídy, dospělí max. 8 účastníků na instruktora (celkový počet závisí na materiálu, který je k dispozici, na nářadí a prostorách)

Doba trvání

cca 2 – 3 hodiny

Místo konání Tato nabídka musí být realizována venku. Při práci se sekerou vzniká velký hluk a velké třísky.

Materiál Na stoličku: 1 část kmene o průměru 12 – 20 cm a o délce 30 cm 4 dřevěné tyčky / větve, min. 40 cm dlouhé a na tenčím konci min. 3 cm v průměru příp. kratší přířezy větví na zhotovení dřevěných klínů Nářadí Pila, ostrá sekera (truhlářská sekera / sochařská sekera), ruční vrták o průměru nejméně 30 mm (při větším průměru jsou zapotřebí odpovídajícím způsobem silnější dřeva na nohy), vyřezávací nůž, event. řezbářská lavice a poříz, dláto, dřevěná palice

Náplň výuky Jako ve všech předindustriálních kulturách si také Germáni sami vyráběli mnohé spotřební předměty. Ve vzácných případech jsou archeologicky doloženy části nábytku, mezi jiným sedací nábytek, jako jsou jednoduché stoličky nebo sedátka. Výroba takového nábytku za pomoci tehdy známého nářadí je zajímavým úkolem v rámci praktického zprostředkování historie. Práce se základním nářadím pro opracování dřeva v předindustriálním období, úplný výrobní proces od suroviny po hotový výrobek, nahlédnutí do materiální kultury, předindustriální, rolnické germánské kultury Zařízení domu se v době germánské skládalo obvykle ze dřeva: židle nebo stolička, postel a stůl. Prádlo a jiné předměty zařízení domácnosti se uchovávaly v truhlách. Nejdůležitějšími nástroji používanými pro opracování dřeva byly hoblíky, nože, dláta, pilníky a sekery. Zatímco běžné věci si lidé zhotovovali sami, existovali také odborníci, kteří vyráběli soustružené nohy stolů nebo dřevěná vědra a sudy.

45

Ve všech údobích – v době kamenné, měděné, bronzové, železné, ve středověku i novověku – tvořilo dřevo zdaleka nejrozšířenější a nejdůležitější materiál, a platí to globálně. Většina věcí pro každodenní potřebu – násady, misky, košíky, topůrka, držadla, nábytek, topivo atd. – byla ze dřeva a pokud došlo k jejich ztrátě, bylo možné si je bez problémů opatřit příp. zhotovit znovu. Dřevo musíme považovat za UNIVERZÁLNÍ materiál minulosti. Snad teprve v naší současnosti byl nahrazen umělými hmotami. Protože dřevo představuje organický materiál, jsou starší nálezy spíše vzácností. Z germánské doby lze v Zemském muzeu Šlesvicka-Holštýnska v zámku Gottorf spatřit šípy, rukojeti, luky, štíty, loďky, topůrka, truhlice aj. Kromě toho je ve Feddersen Wierde k vidění podivuhodný dřevěný nábytek, jako třeba stolec nalezený v bažině, stůl se soustruženými nohami, figurky na hraní aj. Ve Vikinském muzeu Haithabu se v oddíle Opracování dřeva můžeme dočíst, že takřka každý Germán (nebo Viking) dokázal vyřezávat ze dřeva, což ale bylo nutné, aby si uměl opatřit potřebné dřevěné domácí nářadí, případně, aby je mohl neustále obnovovat, rozšiřovat nebo opravovat.

Počáteční znalosti Bylo by samozřejmě výhodné, kdyby žáci již měli zkušenosti s opracováním dřeva. Ze zkušeností však víme, že opak je bohužel pravdou. Často nezačínáme od 0, nýbrž ještě níž. To znamená, že většina dětí a mládeže ještě pravděpodobně nikdy neměla v ruce nůž na vyřezávání. To pak velice rychle vede k únavě zápěstí, tvoření puchýřků na dlani a drobným pořezáním. Instruktor by měl mít spolehlivé znalosti o zpracování dřeva a umět zprostředkovat suverénní zacházení s výše uvedeným nářadím. Je bezpodmínečně nutné účastníky instruovat, jak mají s nářadím správně zacházet, aby byla zajištěna bezpečná práce.

Přípravy Rodiče by měli být předem informováni, resp. byste je měli požádat o souhlas, že jejich děti mohou vyřezávat ze dřeva. Z opatrnosti je třeba upozornit na to, že kromě rizika, že dojde k nějakému poranění, je tu také nebezpečí, že utrpí oblečení dětí. Občas se stává, že si nějaké dítě prořízne svetr. Velice důležitá je samozřejmě péče o řezné nástroje. Normálně se musí před každým použitím zkontrolovat, jestli jsou břity ještě ostré. Buď se nástroje zanesou k brusiči, nebo si je nabrousíte sami – je to lepší a levnější!!!!

46

Obstarání dřeva je v zásadě jednoduché. Pro takové práce se hodí nejrůznější druhy dřeva. S jakou časovou náročností na přípravu se musí počítat, závisí na tom, odkud se bude dřevo obstarávat a jaké nářadí je k dispozici pro přípravu. Dřevo pro nohy stoličky by mělo být poměrně dobře skladované, zatímco dřevo na sedací plochy může být třeba ještě čerstvé. Kromě toho by nějaká hotová stolička měla být k dispozici jako názorná pomůcka.

Provedení Zhotovení sedací plochy: Části kmene se sekerou nebo dřevěnými klíny po délce uprostřed rozštípnou. Tak dostaneme dva hrubé kusy na sedací plochy. Horní strana sedací plochy se případně nahrubo dočistí sekerou a pořízem a sloupne se kůra. Následně se zespodu do sedací plochy vyvrtají otvory pro nohy stoličky. Vrták se nasadí v úhlu cca 70 stupňů vůči sedací ploše. Kromě toho se doporučuje vrták lehce naklonit směrem ven. Nasazení noh: Nohy se zhotoví z tyček. Tenčí konec se nasadí do otvoru. K tomuto účelu se nejprve oloupe kůra a tyčka se na délce, která odpovídá celkové hloubce otvoru, ztenčí. Přitom je důležité, aby nasazená část byla po celé délce stejnoměrně silná, takže vznikne rameno, na které si sedací plocha po nasazení nohou dosedne. Lícování musí být tak těsné, že se noha musí dovnitř zarazit dřevěnou palicí. Tímto způsobem vznikne pevné spojení bez dalších konstrukčních prvků. Pokud by noha nebyla po nasazení pevná (nebo se časem uvolnila v důsledku vyschnutí dřeva), je možné ji zafixovat dřevěným klínem. K tomu se vsazená noha shora dlátem naštípne. Do vzniklé mezery se shora zarazí dřevěný klín. Důležité je, aby klín ležel šikmo k vláknu dřeva sedací plochy, protože jinak hrozí nebezpečí, že dojde k rozštípnutí sedací plochy. Dřevěný klín se seřízne tak, aby lícoval s horní hranou sedací plochy. Nakonec se konce noh, které případně přesahují, začistí tak, aby vznikla rovná sedací plocha. Vyrovnání stoličky: Při nasazování noh popsaným způsobem se obvykle ukáže, že se nohy poněkud liší délkou. Musejí se tedy vyrovnat, aby stolička rovně a pevně stála. Za tímto účelem se na jedné noze stanoví výška sedadla a noha se sekerou nebo pilou zkrátí na tuto délku. Poté se stolička na rovné ploše , např. na desce stolu, vyrovná a příslušná noha na tomtéž konci stoličky se zkrátí na stejnou délku. Tím je stanoveno vyrovnání napříč k sedací ploše. Potom se stolička vyrovná v podélném směru a druhý pár noh se zkrátí odpovídajícím způsobem. Nakonec je možné hrany stoličky zkosit nebo zaoblit.

47


Obrazový materiál

Zde jsou vidět různé pracovní operace. Vlevo vpředu se sekerou upravuje noha stoličky. Dbejte na správnou podložku!!! V pozadí se na tažné stolici vypracovává sedací plocha. Vpravo je na obrázku vidět sedací plocha s vyvrtanými otvory.

48

Vrtání otvorů pro nohy

Obsluha řezbářská lavice není často tak jednoduchá, jak to vždy vypadá. Pomocné ruce jsou zapotřebí, dokud nám práce s tímto nástrojem nepůjde sama od ruky.

49

Hotová stolička se čtyřmi nohami. Možné jsou i trojnohé stoličky.

50

Tkaní na karetkách Obsah

Strana


52 52 52

Materiál Nářadí

52 52


52 53


53 54 55

Obrazový materiál

55

51

Cílová skupina školáci od 3. třídy, oslavy dětských narozenin, dospělí, akční dny, velikost skupiny max. 10 účastníků

Doba trvání

2 hodiny

Místo konání Tato nabídka může být realizována ve vnitřních prostorách nebo venku.

Materiál Vlna ve čtyřech různých barvách. Z každé barvy pak musí být k dispozici opět čtyři klubka. Celkem tedy16 klubek Nářadí Pro každého účastníka 16 karetek a jeden člunek. Pro každé dítě jeden pásek, na který může být připevněn lem. Důležitý je nějaký bod v místnosti, háček na trámu, klika dveří apod., na který děti mohou zavěsit svou tkanou soustavu.

Náplň výuky Oděv Germánů Zhotovení tkaniny bylo velice pracné. Z vlněných vláken se musela pomocí vřetena upříst příze a z ní se následně na ručním tkalcovském stavu zpracovávaly látky plátnovou nebo keprovou vazbou. Nohy, pokud to bylo zapotřebí, chránily kožené boty podobné sandálům. V zimě před chladem chránil silný vlněný nebo kožešinový přehoz. Muži měli v oblibě modře nebo červeně zbarvené kalhoty. K nim nosili košili podobnou haleně, která sahala až na stehna. Na reprezentativně vypadajícím opasku byly připevněny věci pro každodenní použití, jako nůž, hřeben nebo křesadlo. Plášť, který byl přes rameno, na kterém muž nosil meč, sepnutý sponou, se dal podle počasí nosit buď rozepnutý nebo zapnutý. Dlouhé třásně na okrajích zvýrazňovaly bohaté řásnění. V mužských hrobech nacházíme často jednotlivé, zato však velmi velké a působivé skleněné perly. Ženský oděv se skládal z dlouhého roucha bez rukávů, na obou ramenou sepnutého sponou. To bylo možné dodatečně doplnit „rukávníky“. Šaty byly kolem boků nařasené, takže v bohatých záhybech splývaly přes pásek. Okraje kusů oděvů byly často zdobené lemy tkanými na karetkách. Germánské ženy se rády zdobily řetízky ze skleněných perel a bronzovými náramky. Mladé dívky nosily velice

52

krátké sukně, které přidržovala dlouhá ramínka ležící přes ramena. Lemy tkané na karetkách byly provedené v jednoduchých proužkových vzorech. Pracné vzory od Germánů doposud nejsou známy.

Počáteční znalosti žádné další počáteční znalosti nejsou zapotřebí.

Přípravy Příprava je srovnatelně náročná, protože karetky musejí být potaženy vlnou. Potahování probíhá následujícím způsobem: 1. 4 karetky tvoří jeden svazek. Na jeden lem potřebuješ 4 svazky. 2. 4 klubíčka od každé barvy vlny. Každé klubko se umístí do dostatečně velké sklenice, do květináče apod. 3. Z první sklenice prochází nit otvorem svazku, tedy všemi čtyřmi karetkami. Druhou nit protáhneš druhým otvorem atd. Nitě za svazkem svaž dohromady a upevni je na kolíku 1 základní desky: Kolík 2

Kolík 1

4. Nyní bude svazek se 4 nitěmi veden kolem kolíku 2, přičemž těsně před kolíkem 2 zůstane jedna karetka stát a krátce za kolíkem jedna další. Niť přitom z nádob automaticky běží po zemi za karetkami.

53

5. Nyní jsou ve svazku již jen dvě karetky. Jsou vedeny opět dozadu kolem kolíku 1, ke kolíku 2, opět jednu karetku nechte stát před a jednu za kolíkem. 6. Vytáhněte ze sklenic tolik niti, až budou všechny čtyři prameny dosahovat až ke kolíku 1, uchyťte na kolík 1. První svazek je nyní potažený. 7. S ostatními barvami postupujte stejně, dokud nebudou potaženy a rozmístěny všechny karetky.

Provedení Potažené karetky se připevní na pásek, druhý, volný konec visí na háku, na trámu apod. Existuje také technika, kdy tři děti tkají současně: dvě děti drží pásek a tkají jakoby směrem k sobě, třetí dítě mezi oběma posouvá prošlup sem a tam. Tkaní lemu na karetkách: Na pásku je upevněna skupina nití s nitěmi v osnově. Díváme se shora dolů. Nyní otočím všechny karetky současně o 1/4 otáčky směrem dopředu. Mezi mnou a skupinou nití se vytvoří takzvaný prošlup. Zde jím vedu člunek s útkovou nití. Když je útková nit jakžtakž utažená (nenapínejte ji příliš těsně), pomocí člunku se ještě trochu zachytí směrem ke středu. Tímto způsobem vznikne hustá a velice pevná tkanina. Karetky se nyní vždy po vložení útkové niti otočí o 1/4 otáčky. Postupně se samozřejmě současně přetáčí opačná strana (na klice dveří). Časem bude na otáčení karetek méně prostoru. Pak je na čase karetky otáčet o 1/4 opačným směrem, tedy dozadu. Po každém otočení opět následuje útek, dokud nebude opačná strana lemovky opět rozpletena. Po dosažení požadované délky lemovky tkané na karetkách dostatečně odstřihneme a přesahující nitě zapleteme.

54

Aby tuto nabídku mohlo sledovat několik dětí současně, doporučujeme buď připravit dostatečný počet lemovek nebo zvolit variantu, na které může pracovat víc dětí.

Bezpečnost Tento projekt nezahrnuje žádná bezpečnostní rizika, která by bylo třeba nějak zvlášť zmiňovat.

Obrazový materiál

Tkaní na karetkách bez tkalcovského stavu. Napínání je prováděno vlastním tělem. Dá se tak velmi jemně regulovat. Při otáčení karetek potřebujeme trochu menší napětí, při nahazování člunkem naopak trochu větší.

55

Tkaní na karetkách s malým ručním stavem Napětí je vytvářeno mezi dvěma „stojánky“ (kozlíky) a udržováno dřevěnými kolíky v otvorech. Výhodou zde snad je, že lemovku nevedeme po těle, tedy že můžeme také rychle vstát, opustit pracoviště a později pokračovat tam, kde jsme skončili. Nevýhoda spočívá v neskladnosti tohoto nástroje a v technické pracnosti při napínání a obsluze.

Lemovky tkané na karetkách. Tyto vzory z germánské doby nejsou ovšem archeologicky doloženy.

56

Germánská truhlice Obsah

Strana


58 58 58

Materiál Nářadí

58 58


58 59


59 59 59

Obrazový materiál

60

Vystřihovací arch

61

57

Cílová skupina Děti od předškolního věku, základní škola, oslavy dětských narozenin

Doba trvání

1 - 1,5 hodiny

Místo konání Tato nabídka je koncipována pro vnitřní prostory. Zapotřebí jsou stoly a židle.

Materiál Nářadí kostky

Vystřihovací arch papíru nebo lepenky Lepidlo na papír, štětec, barevné tužky, nůžky, knihařské

Náplň výuky Prostota raně historické dřevěné truhlice, jednoduchá a přece promyšlená logika její konstrukce ještě dnes stále udivuje a vzbuzuje nadšení, především kombinace funkcí „lavice k sezení “ a „transportní nádoby“. Bohužel existuje jen málo raně historických archeologických nálezů dřevěných předmětů. Většina dřevěných předmětů byla nalezena v severských rašeliništích. V člunu z Nydamu, germánské lodi, která byla schopná plavby na otevřeném moři a která se potopila cca v roce 300 n. l. v oblasti rašeliniště dnes patřící k Dánsku, a která byla objevena v roce 1863, byl nalezen jednoduchý kus nábytku: dřevěná truhlice. Byla plná nářadí, které raně historičtí mořeplavci používali k opravám na širém moři. Taková truhlice sloužila jako transportní nádoba a také k sezení. Zhotovení repliky truhlice z lepenky zajistí možnost pozorovat dovednou a efektivní konstrukci takového nábytku. Školáci získají náhled na vytříbené konstrukční techniky raně historické výroby nábytku. Jasně se přitom ukazuje, že Germáni byli dobří řemeslníci, kteří uměli opracovávat dřevo. Proč byli například při stavbě domů spíše nedbalí a naproti tomu při výrobě nábytku a jiných konstrukcí ze dřeva pracovali velice vytříbeně (soustružení, bednářství, výroba luků a šípů atd.), zůstává nejasné (Tacitus, kap. 16: „Neforemné stavební dřevo používají na všechno, bez ohledu na vzhled.“)“, l.c. http://www.gottwein.de/Lat/tac/Germ16.php).

58

Počáteční znalosti Předem vyjasnit u vychovatelů/učitelů nebo rodičů, do jaké míry děti umějí zacházet s nůžkami, knihařskou kostkou, lepidlem a štětcem.

Přípravy Místnost musí být vybavena stoly a židlemi podle počtu dětí, které se akce účastní. Protože děti budou pracovat s nůžkami, lepidlem a štětcem, je jistě vhodné rozložit na stolech novinový papír apod.

Provedení Na začátku můžete s dětmi hovořit o tom, proč se v hrobech nalézá tak málo dřeva. Když se najde nějaký dřevěný předmět, tak je to většinou ve velmi vlhkých rašeliništích, kde dřevo za příznivých podmínek, jako např. bez přístupu vzduchu, dokáže dlouho vydržet. Další otázky, které dětem můžete položit: Jaký nábytek ze dřeva děti znají? Co mají doma? Je skutečně ze dřeva všechno, co vypadá jako ze dřeva? Jaké jsou vlastnosti dřeva? Jak lze dřevo opracovávat? --> Pedagog by například mohl demonstrovat některé techniky opracování dřeva: řeznými nástroji (vyřezávání, soustružení, řezání pilou, pilování, vrtání), beztřískové opracování (ohýbání, lámání, vyplétání, stříhání nůžkami na větve). Pak začněte se skládáním modelu truhlice. Dětem se rozdají vystřihovací archy. Nyní děti musejí stříhat, skládat a lepit. Možná by bylo vhodné dovolit dětem, aby „dřevěnou truhlici“ nejprve barevnými tužkami upravili tak, aby vypadala jako z opravdového dřeva. To závisí na tom, jaký časový rámec máte k dispozici. Je také možné vystřihovací arch v nějaké tiskárně opatřit „germánskými doplňky“: vzhled přirozeného sukovitého dřeva, železné kování atd. Vyzkoušeli jsme vystřihovací arch z kartonu s gramáží 220g. Další pokusy by se měly zkusit s těžším kartonem, 300 – 500 g. Ovšem skládání a vystřihování pak bude obtížnější.

Bezpečnost Zacházení s nůžkami není bez rizika. Poučte děti předem o tom, co se s nůžkami dělá a co ne.

59

Obrazový materiál

Originál lodní truhlice – Vikinské muzeum Haithabu. Replika dřevěné truhlice z Nydamského člunu.

60

Vystřihovací arch pro zhotovení modelu germánské truhlice

Přehyb u dna je možné slepit s korpusem truhlice. Postačí ale také pouhé přehnutí.

Přehyby neslepujte s víkem. Slouží pouze jako opěrná plocha.

Nastřihněte otvory pro nasunutí.

Díl dna vystřihněte a patkami nasuňte do otvorů.

61

Lití bronzu Obsah

Strana


63 63 63

Materiál Nářadí

63 63


64 64


65 66 66

Obrazový materiál

67

62

Cílová skupina od 7. třídy, dospělí, oslavy dětských narozenin, akční dny, skupiny by měly být co nejmenší, cca do 10 dětí

Doba trvání

min. 4 hodiny

Místo konání Tato nabídka musí být realizována venku.

Materiál Měď a cín nebo kousky odlitého bronzu o velikosti kostek cukru, dřevěné uhlí Nářadí Formovací písek a licí rám, dva dmýchací měchy, grafitový tavicí tyglík (miska je lepší než pohárek; kupte si tedy velký pohár a odbruste ho tak, aby z něj vznikla mělká miska), pilníky na kov, smirkový papír, kleště, kterými se dá tyglík bezpečně uchopit (1200 stupňů C) a vylít, ohniště nebo lépe: tavicí pec, viz náčrtek: Jílová nebo hliněná tryska Větrný kanál Dmýchací měch

Jáma na oheň, vytvořená z kamenů nebo hlíny

z hlíny postavená „větrná věž“

63

Náplň výuky Metalurgie u Germánů Nacházíme se v době železné. Jako dobu kamennou, dobu bronzovou nebo dobu železnou označujeme obvykle epochu, která dostala své jméno po materiálu, který měl v dané době z archeologického hlediska výsadní postavení. Germáni byli zkušení v oblasti (uměleckých) řemesel a vedle předmětů denní potřeby vytvářeli také řadu ozdobných předmětů z bronzu: Nákrčníky a náramky, přívěsky, amulety, figurky zvířat a lidí, spony (fibule), pásy a mnohé další. Umět zpracovat bronz je již opravdu náročné řemeslo; na odlévání potřebujeme teplotu více než 1100 stupňů celsia soustředěnou na jednom místě. Pro dosažení takové teploty je vhodné vytvořit místo, kde budeme provádět tavení bronzu, jak je to znázorněno na náčrtku. V tomto workshopu se proto budeme zabývat otázkou, jak mohou děti co nejjednodušším způsobem a za použití co nejautentičtějších prostředků odlévat resp. kovat tyto kovy. Počáteční znalosti: Učitel by měl žáky „naladit“ na řemeslo slévače. Měli by vědět, že by si neměli pokud možno oblékat krátké kalhoty nebo sukýnky. Lepší je také obout si nějaké starší boty než značkové sneakers atd. Popřípadě si vyžádejte souhlas rodičů. Zato muzejní pedagog potřebuje víc počátečních znalostí. Také odlévání samozřejmě vyžaduje určitou odbornost. Většinou je to tak, že takové nabídky provádějí specializovaní odborníci: slévači. Pokud by se chtěl muzejní pedagog blíže seznámit s tímto řemeslem, musí si je samozřejmě nejprve sám natrénovat, než je bude moci prodávat v rámci své nabídky.

Přípravy Nejprve se musí zřídit místo pro oheň. Jáma může být z hlíny nebo kamenů, které budou odpovídajícím způsobem uspořádány. Nemusí být o moc větší než tyglík. Několik dnů před akcí se postaví větrná věž. Musí proschnout, aby nepraskala, když bude v jámě hořet oheň. Pro kování v zásadě stačí také vedení vzduchu do jámy ze strany hliněným kanálem, ale když už je věž jednou postavena, je možné ji využít jak pro odlévání, tak i pro kování. Věž se dá často použít opakovaně. Dmýchací měchy jsou uspořádány tak, aby střídavě vháněly vzduch do otvoru věže. Proud vzduchu musí být nepřerušovaný, rozhodující

64

je přitom právě spíše nepřetržitost než intenzita vhánění vzduchu. Pracoviště je zařízeno tak, aby bylo jednoznačně stanoveno, kde se nachází nářadí a materiály. Pokud existuje nějaká vzdálenost např. mezi ohništěm a licí formou, musí být tato vzdálenost co nejkratší. Nic nesmí stát ani ležet v cestě. Vše musí být na svém místě. Proto je také vhodné mít po ruce pouze ty nástroje a to nářadí, které budeme skutečně potřebovat. Zde se nejlépe osvědčilo odlévání do pískových forem. Potřebujeme malý, masivní model (předlohu) neobsahující žádné širší části bránící snadnému vyjmutí z formy, např. minci nebo přívěsek (sekeru). Tento model musí být zhotoven předem. Je možné např. vyřezat model ze dřeva. Myslete na to, aby model měl již licí kanálek, pokud možno také „výfukový otvor“, to je kanálek, kterým mohou plyny při lití odcházet.

Provedení Nesnažte se předat příliš mnoho teorie. Prostě jen ukažte pár obrázků nebo replik: spony, hroty kopí nebo šípů, přívěsky z bronzu, čepele nožů. Příprava odlévání do pískové formy: Model zapustit do licí formy ve formovacím písku, potřít talkem (separační prostředek), nasadit protiformu a odformovat v písku, formu otevřít, vyjmout model, formu zavřít a řádně uložit na místě odlévání Kousky mědi a cínu dejte v poměru 9 : 1. Bude-li obsah cínu později vyšší, bude bronz světlejší a měkčí. Nejprve se v tavicím kelímku zahřívá pouze měď: Kelímek v jámě zapusťte do pevného žhnoucího lože, kolem dokola umístěte dostatečné množství žhnoucího uhlí, nahoru do kelímku položte také cca 5cm silnou vrstvu uhlí. Uhlí v kelímku se při zahřívání rychle spotřebuje, protože plamen je shora foukáním rozdmýcháván, potom přisuňte blíž žhavé uhlí ze strany. Bronz přijímá energii prostřednictvím povrchu. Proto je také dmýchání prováděno seshora. Důležité přitom je, aby vrstva žhavého uhlí mezi tryskou a bronzem byla nejméně 5 cm. Rozdmýchávejte cca 10 min, potom by měď měla být dostatečně horká,aby bylo možné přidat cín. Přidaný cín sníží bod tání slitiny, může se stát, že bronz nyní bude mít řídkou tekutou formu. Promíchejte dřevěnou hůlkou, popřípadě odstraňte nahoře plovoucí strusku. Kleštěmi kelímek vyzvedněte z jámy a rychle, avšak kontrolovaně nalévejte do formy, tj. do licího kanálu. Když bronz uvidíte nahoře v kanálu, přestaňte nalévat. Nechte zchladit, otevřete formu, odřežte vytvořený čípek a znovu použijte. Odlitek se dále opracuje pomocí pilníku a pilky.

65

Bezpečnost Velice důležité je ochranné vybavení, jako brýle, zástěra, rukavice. Může dojít k popálení, ačkoliv ze zkušenosti víme, že děti se v „ožehavých“ situacích vždy chovají opatrně a do blízkosti horkého prvku se příliš nepřibližují. Lití samotné by měl provádět pedagog; při všech ostatních pracích, jako je založení ohniště, žhavení uhlí, zahřívání tavicího kelímku, následné opracování bronzu atd. mohou děti spolupracovat.

Obrazový materiál

Roztavený bronz v polní výhni. Do tavicího kelímku je vháněn vzduch, až dosáhneme světle žluté barvy rozžhaveného uhlí. V tavicím kelímku se nachází také uhlí. Při lití ho přidržte kouskem dřeva, aby se nedostalo do licího kanálu.

66

Lití bronzu s hosty během akčního dne. Zde se nestavěla větrná věž, nýbrž vzduch se vháněl dovnitř ze strany třemi dmýchacími měchy. Takhle to také funguje, ale spotřeba uhlí je mnohem větší.

Když naléváme bronz do formy, je tavicí kelímek ještě rozžhavený a má žlutooranžovou barvu.

67

Příklad odlití plakety v odlévací formě z mastku. Vyrobit tuto formu je obtížné a její použití není vhodné pro nabídku v rámci pedagogického programu. Lepší je metoda odlévání do pískové formy.

Bronz odlitý v pískové formě.

68

Odlitý bronzový model v otevřené pískové formě.

69

Kování Obsah

Strana


71 71 71

Materiál Nářadí

71 71


71 72


73 73 74

Obrazový materiál

75

70

Cílová skupina Děti od 8 let, mládež a dospělí, oslavy dětských narozenin, akční dny, skupiny by měly být co nejmenší, cca do 10 dětí

Doba trvání

cca 2 hodiny


Materiál ocelový drát, konstrukční ocel, tl. cca 6mm Nářadí Kovová nebo kamenná kovadlina, lehké kovářské kladivo (hmotnost hlavy kladiva 200 - 300 g), kladivo, ohniště jako při lití bronzu (s větrnou věží nebo bez věže), kovářské kleště s rovnými čelistmi, dřevěné uhlí nebo kovářské uhlí (dřevěné uhlí se spotřebovává rychleji, kovářské uhlí ale víc páchne).

Náplň výuky Metalurgie u Germánů Nacházíme se v době železné. Jako dobu kamennou, dobu bronzovou nebo dobu železnou označujeme obvykle epochu, která dostala své jméno po materiálu, který měl v dané době z archeologického hlediska výsadní postavení. Germáni byli zkušení v oblasti (uměleckých) řemesel a vedle věcí denní potřeby vyráběli ze železa také mnohé spotřební a ozdobné předměty: Hroty kopí nebo šípů, břity nožů a ostří seker, meče, kování na nábytek a vědra, koňské postroje atd. Ohniště odlévače bronzu můžeme samozřejmě použít také ke kování. Zahřívání železa v jámě má tu výhodu, že neprobíhá na úrovni očí dětí, jako např. u polní výhně. Další výhodou je, že pokud by přece jen kousek žhavého železa spadl dolů, bude to jen z malé výšky. Ke kování jednoduchých kusů jako spirály nebo „hada“ potřebujeme tenký železný drát o síle cca 5 nebo 6 mm. Drát se velice rychle rozžhaví a pomocí trnu kovadliny ho lze tvarovat. Vhodné jsou drobné věci, jako plochý list s ohnutou stopkou k zavěšení nebo výše zmíněná spirála, která se vyklepe naplocho a ohýbá se do kulatého spirálovitého tvaru. V tomto workshopu se budeme zabývat otázkou, jak mohou děti pomocí nejjednodušších a autentických prostředků kovat železo.

71

Germáni měli k dispozici většinu kovaných nástrojů, které ještě známe i dnes: Kovadlina a kladivo, kleště a průbojník na hřebíky. Zařízení na tažení drátu již také měli. Dnes tedy sotva existuje něco, co by lidé nedokázali stejnými prostředky vyrobit již před 1800 lety.

Počáteční znalosti Učitel by měl žáky předem „naladit“ na kovářské řemeslo. Měli by vědět, že by si neměli pokud možno oblékat krátké kalhoty nebo sukýnky. Lepší je také obout si nějaké starší boty než značkové sneakers atd. Popřípadě si vyžádejte souhlas rodičů. Zato muzejní pedagog potřebuje víc počátečních znalostí. Kování přirozeně vyžaduje určitou míru odbornosti. Většinou je to tak, že takové nabídky provádějí specializovaní odborníci. Pokud by se chtěl muzejní pedagog blíže seznámit s tímto řemeslem, musí si je samozřejmě nejprve sám natrénovat, než je bude moci prodávat v rámci své nabídky.

Přípravy Nejprve se musí zřídit místo pro oheň. Jáma může být z hlíny nebo kamenů, které budou odpovídajícím způsobem uspořádány. Nemusí být příliš velké, dobré srovnání poskytuje přenosná polní výheň. Pro kování stačí vedení vzduchu do jámy hliněným kanálem ze strany. Oheň se může rozdmýchat již alespoň 1/2 hodiny před začátkem akce. Potom bude uhlí zbaveno síry. Čerstvé uhlí vždy klaďte na okraj jámy, tak může během kování pomalu docházet k vypařování. Dmýchací měchy jsou uspořádány tak, aby střídavě vháněly vzduch do otvoru větrného kanálu. Proud vzduchu musí být nepřerušovaný, rozhodující je přitom právě spíše nepřetržitost než intenzita vhánění vzduchu. Pracoviště je zařízeno tak, aby bylo jednoznačně stanoveno, kde se nachází nářadí a materiály. Pokud existuje nějaká vzdálenost např. mezi ohništěm a kovadlinou, musí být tato vzdálenost co nejkratší. Nic nesmí stát ani ležet v cestě. Vše musí být na svém místě. Proto je také vhodné mít po ruce pouze ty nástroje a to nářadí, které budeme skutečně potřebovat.

Provedení Nesnažte se předat příliš mnoho teorie. Prostě jen ukažte pár obrázků nebo napodobenin: Hroty kopí nebo šípů, ostří nožů.

72

Děti kovají zásadně pouze velmi jednoduché věci. Problémem při takových akcích je, že vznikají dlouhé čekací doby, protože kovat může vždy pouze jedno dítě. Pro ostatní děti by musel být přítomen dostatek personálu, který by zajišťoval dozor; to je třeba bezpodmínečně zakalkulovat do nabídky. U správné kovárny musí proud vzduchu přicházet zdola; jestliže přichází ze strany, musí být pracoviště zařízeno tak, aby tam, kde je největší horko, zbývalo místo na železo. Nesmí ležet příliš blízko proudu vzduchu, jinak by docházelo k jeho ochlazování. Podobně jako při odlévání bronzu se musí dbát na to, aby mezi vzduchem a železem byl vždy dostatek uhlí. Kovář pozná teplotu na barvě žíhání. Proto je vhodné umístění ve stínu, aby se barvy daly dobře rozpoznat. Při kování na prudkém slunci nelze již přesně rozpoznat barvy. Když je železo zahřáté na světle žlutou barvu, můžeme je kleštěmi vyjmout. Pedagog je drží na kovadlině, dítě do železa buší kladivem. Vhodnou volbou dětského motivu je spirála:

Na špičce kovadliny se drát kolem dokola rozková a potom se pořád dál spirálovitě stáčí. Na konci se přiková očko, na kterém může dítě ozdobu nosit kolem krku. Bezpečnost Ochranná výstroj jako brýle, zástěra, rukavice je povinná. Nelze zcela vyloučit zranění popálením, třebaže máme zkušenosti s tím, že se děti v „ožehavých“ situacích vždy chovají opravdu opatrně a nechtějí

73

se přibližovat příliš blízko horkému živlu. Preventivní opatření: mějte připraven dostatek materiálu pro poskytnutí první pomoci, pokud by se vyskytl nějaký vážný případ. Kování probíhá za spolupráce pedagoga a dítěte. Pedagog železo přidržuje rukou nebo kleštěmi, dítě do železa bije kladivem. Při této činnosti je třeba používat zástěru a brýle. Obrazový materiál

Takhle by děti neměly sedět a čekat. Úlomky železa se mohou roztříštit a odletovat okolo v úrovni hlavy. Děti buď stojí nebo se místo kování přesune na zem.

Mnohé děti potřebují při kování pomoc.

74

Pedagog drží opracovávaný kus, dítě ková.

Když je dost času, je možné ukovat i pěkné nože.

75

Vyplétaná proutěná stěna Obsah

Strana


77 77 77

Materiál Nářadí

77 77


77 77

Příprava Provedení

78 78

Obrazový materiál

79

76

Cílová skupina Základní škola Počet účastníků: maximálně 6 (optimální počet jsou 4 na jednu proutěnou stěnu), pokud je 30 žáků, pracuje se v 5 – 6 skupinách

Doba trvání

cca 2 hodiny


Materiál na vyplétanou proutěnou stěnu o délce přibližně 2 m a výšce 80 cm potřebujeme 5 dřevěných tyčí (větve nebo kmínky) o délce cca 1 m a o průměru cca 3 – 5 cm a 60 – 80 čerstvě uřezaných lískových nebo vrbových prutů nebo vhodné větve o průměru 1 – 2 cm a o délce nejméně 2,20 m. Nářadí 1 – 2 sekyry 1 dřevěná palice na skupinu (příp. přitloukací kladivo) 10 – 12 kusů ostrých nožů nebo nůžek na stříhání růží příp. 1 železná tyč nebo zašpičatělý kolík z tvrdého dřeva na skupinu

Náplň výuky Stěny vyplétané z proutí byly v germánské kultuře archeologicky prokázány jako používaný konstrukční prvek. Obvodové stěny germánských dlouhých domů tvořily stěny z proutěného výpletu omazané hlínou. Uvnitř těchto objektů sloužily stěny vyplétané z proutí k rozdělení prostoru a také k oddělení jednotlivých míst ve stájích. Další možnosti použití vyplétaného pletiva jsou oplocení polí a pastvin a také jako ochrana proti větru, např. pro ohniště. Příležitost názorně ukázat a naučit se elementární konstrukční techniku předindustriální, rolnické kultury. Jedná se o práce, které lze provádět s místními, bezprostředně dostupnými surovinami.

Počáteční znalosti Instruktor pro tuto aktivitu by měl mít základní řemeslné dovednosti a zkušenosti. Rizikové pracovní kroky, jako je zašpičatění tyčí sekyrou, by měl instruktor provádět sám nebo je – po

77

pečlivém poučení a pod dohledem – mohou provádět účastníci. Posouzení potenciálu možných rizik přísluší v každém případě instruktorovi.

Přípravy Zajištěno musí být níže uvedené nářadí a materiál. Obstarání materiálu je v zásadě jednoduché, avšak musí být k dispozici vhodné území pro nařezání dřevěných tyčí a proutí. Celkově je příprava poměrně časově náročná, můžeme předpokládat, že na obstarání materiálu pro přibližně 5 – 6 prvků proutěného výpletu budeme potřebovat přibližně 4 pracovní hodiny.

Provedení 1. Zasazení sloupků / roztřídění vrbových prutů: Dřevěné tyče se zašpičatí sekerou, tento pracovní krok již může být eventuálně připravený. Účastníci mohou být rozděleni do dvou skupin. Jedna skupina umísťuje sloupky pro plot. K tomu se do země ve vzdálenosti cca 50 cm od sebe zarazí zašpičatělé tyčky. Nejvhodnější je k tomu použít velkou palici na dřevo, dá se ale použít i přitloukací kladivo. Když je půda hodně tvrdá, doporučuje se předvrtat si díry pro tyčky železnou tyčí nebo kolíkem z tvrdého dřeva. Druhá skupina zatím třídí vrbové pruty. Příliš krátké nebo nevhodné kusy se vyřadí, vhodné proutí se uloží tak, aby bylo připravené k použití. Skupiny si po provedení poloviny potřebných prací mohou případně vyměnit úlohy, aby se každý účastník podílel na všech úkolech. 2. Vyplétání: Když jsou tyče zasazeny, vyplétají se vrbovým proutím. Také přitom je možné pracovat ve dvou skupinách. Protože pruty jsou opravdu dlouhé, je dobré je zaplétat ve dvou. Pruty se ovíjejí kolem tyčí střídavě zleva a zprava. Aby vznikl stabilní výplet, tak se nejprve dva vrbové pruty začnou od svého silnějšího konce vyplétat na jedné straně a další dva pruty z druhého konce. Podle tohoto vzoru se vyplete celý plot. Vrbové proutí se co nejvíc přitlačuje dolů, aby nevznikaly žádné mezery, kvůli kterým by výplet nebyl pevný. 3. Začištění: Po vypletení konstrukce je možné výplet začistit, to znamená, že se přesahující konce vrbových prutů a případně odstávající větve odříznou nožem nebo odstřihnou nůžkami na růže.

78

Obrazový materiál

Vznik stěny vyplétané z proutí v germánském dlouhém domě.

79

Vznik stěny vyplétané z proutí v germánském dlouhém domě.

Namísto stěny je samozřejmě možné vyplétat i jiné věci. Krásným příkladem jsou tyto nádoby, které jsou vyráběny s dětmi v rámci nabídky pedagogického muzeálního programu v Parku Canitz u Lipska.

80

81

82

Široký pásek přehněte (s vnitřní stranou kůry směrem ven) „vlevo dokola“ vždy z obou konců směrem do středu (A a B) a složte do tvaru pouzdra (C).

2. Přehýbání

Březová kůra se nožem rozřeže na pásky. Široký pásek: cca 1,5 násobek šířky čepele a trochu víc než 4násobek délky čepele, dva užší pásky.

1. Materiál

Vlevo: Pouzdro s úchytem na opasek (nalepeným) Vpravo: Pouzdro se zasunutým nožem

... chrání čepel před poškozením a udržuje ji tak ostrou ... zabraňuje, aby nůž při přepravě nepoškodil jiné věci ... předchází poraněním ... nůž je vždy a spolehlivě po ruce na opasku

Dobrý nůž by měl být v každém případě opatřen chráničem ostří. Pouzdro přitom může vedle své ochranné funkce sloužit také pro reprezentaci nebo pro upevnění nože na opasek. Pouzdro na nůž je důležité, protože ...

Úzký pásek kůry nasunout do přihrádky L, otočit kolem pouzdra, protáhnout přihrádkou R a zavést zpět do přihrádky L . Další ovinutí se provede jako to první.

3. Propletení

POUZDRO NA NŮŽ

83

1. Šablonu položte na kůži a nožem řežte podél šablony. Když potřebujete nůžky, pak zakreslete obrys tužkou kolem šablony a potom nůžkami vyřežte kruh. Pro řezání by se mělo podložit prkno, aby se nepoškrábala podložka. 2. Děrovacími kleštěmi nyní podél okraje kůže umístíme několik otvorů, stačí 8–10 děr. 3. Řemínek nebo řemínky ustřihněte na požadovanou délku a vlnovitě provlékněte otvory. 4. Stáhněte a váček je hotový.

Provedení

Kousek měkké kůže (různých barev pro možnost výběru) a kožené pásky.

Materiál

- popřípadě tužka

- děrovací kleště

- nůž nebo nůžky

Potřebné nářadí

Kožené váčky se používají již dlouho. Do takového malého koženého váčku se dají prakticky a pěkně uschovat drobné, talisman pro štěstí a jiné drobnosti. Na kožený váček je zapotřebí jen málo materiálu. Potřebujeme kousek měkké kůže a jeden nebo dva kožené řemínky.

Vysvětlení pozadí

KOŽENý MĚŠEC

84

Z naštípaných kusů dřeva se vyberou ty nejlepší štípy. Na sedací plochu se potřebuje jedno delší prkénko, na čela dvě kratší. Do vyvrtaných otvorů se později vsadí lískové pruty.

Nejlepším materiálem je štěpitelné, rovně rostlé dřevo, které se dá dobře opracovávat, např. lípa. Části kmene se rozštípou sekerou a palicí (na dřevo) - jako když krájíte dort, vždy středem.

Materiál

Vybrané naštípané dřevo se na tažné stolici vyhobluje na rovná prkna.:

Domácí nářadí ze dřeva z raně historické doby lze doložit jen velmi vzácně. Níže zobrazená stolička byla nalezena v jednom dětském alemanském hrobě z doby Merowingů (6. stol., Oberflacht, Jižní Německo). Stolička mohla sloužit jako dětská lavička nebo jako podnožka domácího pána trůnícího ve slavnostním křesle vyrobeném z jednoho kusu dřeva.

STOLIČKA

Suché pruty, např. lískové, se nasadí do vyvrtaných otvorů a případně se seříznou; nakonec se nahoru vsadí patřičně opracovaná sedadlová deska. Hotová stolička se obejde zcela bez klihu.

Čelní strany mohou být pomocí velmi ostrého nože ozdobeny vrubořeznými ornamenty.

Čelní strany zakreslit na prkna a vypracovat.

85

Princip výzdoby pomocí radélka

Labsko-germánská radélková výzdoba z oblasti Neubrandenburgu (1.– 2. stol. n. l.)

• typické odersko-germánské tvary a výzdoba: - převážně nezdobené nádoby, vzácně švy, lišty, rýhy, výstupky nebo řady puntíků a špiček

• typické labsko-germánské tvary a výzdoba: - Situly a vysoké štíhlé konve - otisky značek, radélková výzdoba s klikatými (cikcak) a meandrovými vzory

Tvary nádob v Sasku: V západním a východním Sasku se na základě nálezů keramiky v hrobech rozlišují zhruba labsko-germánské a odersko-germánské tvary a způsoby zdobení, které se regionálně vylučují. Pro oba regiony je všeobecně typická jednoduchá a často nezdobená sídlištní keramika, která se skládá z nečleněných tvarů číší a misek.

• keramika pro každodenní použití v domácnosti vyráběná převážně ručně z válečků nebo plátů, částečně vytáčená na pomalu se otáčejícím hrnčířském kruhu • řidčeji výroba na hrnčířském kruhu (často import)

Techniky tvorby keramiky

HRNČÍŘSKÁ DÍLNA

labsko-germánské teriny

Labsko-germánská situla

86

Odersko-germánská keramika

Labsko-germánská keramika

PŘEDLOHY VZORŮ

87

1. Dřevo se sekerou nebo pilou uřeže na délku 15- 20 cm. 2. Přířez se rozštípne sekerou. Tak dostanete dva hrubé přířezy pro zhotovení lžíce. 3. Na tomto neopracovaném kusu se může předem zakreslit tvar lžíce. 4. Sekerkou se potom tento polotovar nahrubo opracuje. 5. Nyní se vyřezávacím nožem vydlabe důlek v hlavě lžíce. 6. Nakonec se nožem vytvoří konečný tvar lžíce. 7. S vybroušením lžíce dohladka pískovým papírem musíme počkat, až dřevo uschne. To však bude nějaký den trvat.

Provedení:

Potřebné materiály: - kus březového kmínku (délka cca 20 cm, šířka cca 5-10 cm) - malá sekerka - vyřezávací nůž - smirkový papír - loupací nůž - pila - dřevěná palice - tužka - časová náročnost: min. 3 hodiny (podle zkušeností)

Vyřezání lžíce:

Dlouho před industrializací musely být mnohé spotřební předměty vyráběny ručně ze dřeva. Bylo tomu tak i u nářadí, nábytku nebo příborů, jako například lžíce. Tato dílna zprostředkuje návod, jak můžete takovou lžíci vyrobit.

Vysvětlení pozadí:

DŘEVAŘSKÁ DÍLNA

Pedagogické programy. Projekt EU Životní prostředí před 1800 lety Archeologie a ekologie v dialogu generací

Recommend Documents