SOCIÁLNÍ EKONOMIKA A SOCIÁLNÍ PODNIK V TEORII A PRAXI Magdalena Hunãová

SOCIÁLNÍ EKONOMIKA A SOCIÁLNÍ PODNIK V TEORII A PRAXI Magdalena Hunãová Osvûta a vzdûlávání na podporu sociálního podnikání v regionech Moravy a Vysoãiny

KNIHOVNIâKA PROJEKTU

PODNIKÁNÍ V SOCIÁLNÍ EKONOMICE

7

SOCIÁLNÍ EKONOMIKA A SOCIÁLNI PODNIK V TEORII A PRAXI Magdalena Hunãová

Osvûta a vzdûlávání na podporu sociálního podnikání v regionech Moravy a Vysoãiny

KNIHOVNIâKA PROJEKTU

PODNIKÁNÍ V SOCIÁLNÍ EKONOMICE

7

SOCIÁLNÍ EKONOMIKA JE KDYÎ…. Jistû jste si v‰imli, Ïe se slovní spojení „sociální ekonomika“ stalo jiÏ pomûrnû frekventovan˘m termínem. Poãátkem roku 2006 jsme byli s pfiítelem Josefem ·togrem, jehoÏ názory na toto téma si vyslechli i úãastníci bruntálské konference (viz první publikace tohoto projektu) pozváni na semináfi k témuÏ. O pfiestávce semináfie, v debatû u kávy, jak to jiÏ b˘vá, nûkdo z nás zmínil jméno ekonoma Josefa Macka, mimo jiného i tvÛrce ekonomického programu prvorepublikové sociální demokracie. A dostali jsme se do zajímavé a vá‰nivé debaty, v níÏ vedla prim kolegynû, která se nám pozdûji pfiedstavila. Od té doby na toto téma s Ing. Magdalénou Hunãovou diskutujeme vût‰inou na dálku, pfies internet. Není tedy divu, Ïe je autorkou dvou publikací tohoto projektu. Evropa si dnes naprosto jasnû uvûdomuje, Ïe se dosavadní model sociálního státu stal neúnosn˘m. Státy jiÏ nemohou ve svûtû, kter˘ v˘raznû pozmûnila ekonomika globální, nést plnou odpovûdnost za sociální jistoty v‰ech obãanÛ. A tak je tfieba vrátit se k pramenÛm - sociální sounáleÏitost je stará pfiesnû tak, jako lidské spoleãenství vÛbec. Termínu sociální ekonomika se dostalo pfiíznivého pfiijetí na v‰ech úrovních. Ov‰em onoho termínu se také zmocnili lidé, ktefií ho povaÏují za jakousi novou módu a z svou pfiíleÏitost. Za‰tiÈují se jím a ve jménu sociální ekonomiky jsou ochotni ãinit cokoli, dokonce vypracovávat velice formální projekty na její uplatnûní pouze ve svÛj prospûch. Na‰tûstí jsou v men‰inû. Kdysi je‰tû jako kluci jsme si vyprávûli o tom, jak by to bylo dobré, kdyby nám kaÏd˘ obãan dal jednu korunu. Îádného obãana by to nezruinovalo a my bychom byli milionáfii. Neuvûdomovali jsme si, Ïe kdyby to poÏadoval kaÏd˘, Ïe bychom vlastnû nemûli nikdo nic. TakÏe, tudy cesta nevede. Ale ta základní my‰lenka, sdruÏit se k podpofie potfiebn˘ch, ta lidstvo doprovází od dob jeho úsvitu. Nabyla jiÏ mnoha forem. Je souãástí na‰ich lidsk˘ch dûjin. Nikoli nedávno. Nám dnes pfiipadla úloha, abychom pouze zúroãili zku‰enosti, znalosti a praxi. Abychom pomohli uchovat stát, kter˘ bude i nadále sociální. To ano. Jen princip jeho základÛ bude jin˘. Ke slovu pfiichází obãanské svobody rozhodování a odpovûdnosti. Ty mohou pomoci státu, ekonomick˘m subjektÛm i obãanÛm v jejich rozhodování a konání. A v tom je kouzlo pojmu, kter˘ naz˘váme sociální ekonomikou. A to vysvûtluje autorka v obou publikacích velice dobfie a s pfiehledem. Petr Andrle

4

SOCIAL ECONOMY IS WHEN…. You must have noticed that the phrase „social economy“ has already become a rather frequented term. At the beginning of 2006 my friend Josef ·togr, who also notified his opinions on this topic to the attendants of the conference in Brunál (see the first publications of this project), and me were invited to a workshop on the same topic. During the break debating over our coffees, as it is usual, somebody mentioned the name Josef Macek, an economist, besides others also the author of the First Republic social democracy economy programme. Soon we were involved in an interesting and hot debate where the leading role was played by a colleague who later introduced herself to us. Since then we have been discussing this topic with Ms. Magdalena Hunãová mostly at a distance through the internet. No wonder then that she is the author of two publications within this project. Nowadays Europe realizes absolutely clearly that the existing model of social state has become unbearable. States cannot bear full responsibility for social guarantee of all citizens any more in the world which has markedly been changed by global market. Therefore it is necessary to go back to the roots because social solidarity is as old as the mankind itself. And so the term social economy was accepted positively on all levels. However, this term was also seized by some people who take it for a new fashion and their opportunity only. They shield themselves with it and their action is wrong. In the name of social economy they are ready to do whatever, even to draw up very formal projects toward their individual benefits. Fortunately, they are not so numerous. A long time ago, when we still were boys, we dreamed how nice it would be if every person gave us one crown. No citizen would be ruined and we would be millionaires. We did not realize that if everybody wanted the same, in fact nobody would have anything in the end. So it is a fault line. But the basic idea - to get together to support those who need it - has been accompanying the mankind since its dawn. It has already acquired various forms. It is a part of our history. Not recently. Nowadays, our role is to make the best of the experiences, knowledge and practice to help create a state which will remain a social one. That is what we want. The state will only be built on different principles. Civil rights - decision-taking and responsibility - will play a more and more important role. They can help the state, economic subjects and citizens in their decision-making and performance. And here is the magic of the term which we call social economy. The author explains it in two publications within our project very well and with good knowledge of facts. Petr Andrle

5

Obsah: Pracovní definice sociální ekonomiky a sociálního podniku .............................................

8

Trocha teorie nikoho nezabije, aneb o konceptu sociální ekonomiky a její historii .........................................................

11

Sociální ekonomika a sektorové modely ........................................................................

11

Pole druÏstevní identity a moÏné smûry jeho vych˘lení ................................................

14

V˘voj konceptu tfietího sektoru a sociální ekonomiky ...................................................

15

Sociální ekonomika, sociální podnik, sociální podnikání

.............................................

19

Pfiíklady zahraniãní praxe ...............................................................................................

22

SdruÏení jako ideální typ subjektu sociálního mixu ve ·védsku ...................................

22

Projektové organizace a sociální podniky v Dánsku ......................................................

25

Praktické poznatky ze sociálního podnikání v západní Evropû ....................................

26

Klíã k sociální ekonomice a sociálnímu podniku, aneb mal˘ slovníãek pojmÛ .............

29

Ekonomika - podnik - trh - zisk - podnikání ..................................................................

31

LavillÛv socio-ekonomick˘ triangl .................................................................................

32

Vlídné právní prostfiení - italská inspirace z praxe .........................................................

37

Systémy fiízení druÏstevního podniku ustaveného jako s.r.o. .........................................

37

Závûrem ...........................................................................................................................

39

Seznam odkazÛ a pouÏité literatury ................................................................................

41

7

Pracovní definice sociální ekonomiky a sociálního podniku UÏ jste nûkdy sly‰eli o sociální ekonomice, sociálním podniku nebo sociální firmû? CoÏe to vlastnû je? Je to vÛbec u nás v dne‰ní dobû k nûãemu uÏiteãné? Není to nakonec nûco „socialistického“?! Vefiejnost ovlivnûná neo-liberálním dogmatem ani vládní autority zatím nepovaÏují sociální ekonomiku za dostateãnû aktuální téma. Evropská unie podporuje rozvoj sociální ekonomiky ve sv˘ch dokumentech a ze sv˘ch fondÛ, neboÈ ji povaÏuje za v˘znamného partnera moderního sociálního státu a sociální podnik za jeden z nástrojÛ prosazování politik zamûstnanosti, sociální soudrÏnosti, rozvoje regionÛ, konkurenceschopnosti a udrÏitelnosti. Je jednou z moÏn˘ch odpovûdí na sílící globalizaci trhÛ. Vût‰ina vlád státÛ EU-15 sociální ekonomiku ctí, respektuje a podporuje vlídn˘m právním rámcem, ãasto i daÀov˘mi úlevami. Nûkteré mají pro podporu rozvoje sociální ekonomiky ministerstva, pfiípadnû specifické zákony. Ví, Ïe ji potfiebují. Na základû jejich zku‰eností a na objednávku Evropské komise k naplnûní Lisabonské strategie byl vypracován koncept sociální ekonomiky. Pfiedpokládá se, Ïe státy stfiední a v˘chodní Evropy se k trendu pfiipojí. MoÏnosti ãerpání evropsk˘ch fondÛ v rámci programového období 2007 - 2013 nakonec pfiec jen vyvolaly urãit˘ zájem o téma sociální ekonomiky a sociálního podniku také u nás. Hledá se pragmatická, administrativnû pouÏitelná definice. Pokud chceme vyuÏít pfiíleÏitosti, která se nabízí, je nutno nejprve porozumût smyslu, úãelu a obsahu konceptu sociální ekonomiky a sociálního podniku, a to nejlépe v kontextu podmínek zemí, kde koncepty vznikly, a pak ji teprve aplikovat s ohledem na domácí specifika. Centrum mezinárodního v˘zkumu a informací k vefiejné, sociální a kooperativní ekonomice - CIRIEC (Centre International de Recherches et d∞information sur l∞économie publique, sociale et coopérative) definovalo sociální ekonomiku v Reportu (2007) [1]: „Sociální ekonomika je souborem soukrom˘ch, formálnû ustaven˘ch podnikÛ, nezávisl˘ch a samosprávn˘ch ve svém rozhodování, s dobrovoln˘m ãlenstvím. Tyto podniky jsou zakládány (spolkem) k naplnûní potfieb ãlenÛ (spolku), a to prostfiednictvím trhu skrze produkci zboÏí a skrze poskytování sluÏeb, poji‰tûní a finanãních sluÏeb. Rozhodování a rozdûlování ziskÛ nebo pfiebytkÛ mezi ãleny není nijak vázáno na v˘‰i vkladÛ do kapitálu nebo poplatkÛ/pfiíspûvkÛ, vkládan˘ch jednotliv˘mi ãleny, z nichÏ kaÏd˘ má jeden hlas. Sociální ekonomika také zahrnuje soukromé a formálnû ustavené organizace, nezávislé ve svém rozhodování na jin˘ch autoritách (státu), s dobrovoln˘m ãlenstvím, poskytující netrÏní sluÏby domácnostem. Pfiípadné ekonomické pfiebytky se nerozdûlují ani mezi ty, kdo se o jejich tvorbu zaslouÏili, ani kdo aktivity fiídí nebo financují“. R. Chaves a J. L. Monzón jako autofii Reportu CIRIEC pro Evropskou komisi mimo jiné konstatují, Ïe tato definice je v souladu s koncepãním vymezením sociální ekonomiky tak, jak je uvádí Stálá evropská konference druÏstev, vzájemnostních spoleãenstev, spolkÛ a fundací/nadací - CEP-CMAF (Conférence Européenne Permanente des Coopératives, Mutualités, Associations et Fondations) ve své Chartû principÛ sociální ekonomiky. Pracovní definici sociálního podniku (jehoÏ prototypem jsou druÏstva, vzájemnostní spoleãenstva a fondy a také spolky - sdruÏení) lze odvodit obdobnû, napfiíklad z Deklarace druÏstevní identity (1995) [2] a z konceptu evropského tfietího systému (Laville - Borzaga 8

Defourny - Evers - Lewis - Nyssens - Pestoff, 1999), a to jako „samosprávného personálnû ãlenského sdruÏení zájmu, které si k naplnûní úãelu svého sdruÏení ustavuje podnik, kter˘ pak ãlenové demokraticky fiídí a majetkovû ovládají. K dosaÏení uÏitkÛ a cílÛ sdruÏení se podnik úãastní trhu, ale dosaÏen˘ zisk nedistribuuje ani vkladatelÛm kapitálu, ani jeho správcÛm ãi manaÏerÛm. Sociální podnik pfiitom ctí princip autonomie, dobrovolnosti, otevfienosti, vzájemnosti, ne-pro-ziskovosti, nedistribuce zisku, a také demokratick˘ rozhodovací princip jeden ãlen = jeden hlas. Sociálnû relevantním cílem sdruÏení a ustavení jeho podniku je ekonomická, sociální a kulturní podpora ãlenÛ a jejich rodin ãi lokálních komunit, jakoÏ i udrÏiteln˘ rozvoj. UÏitky, prostfiedky i cíle jsou pfiedmûtem demokratického konsensu ãlenÛ o spoleãném obecném zájmu. âlenové se obvykle úãastní na majetku, financování, rozhodování, rizicích a uÏitcích sociálního podniku, a to podle jeho typu“. Podle provozovan˘ch aktivit a cílÛ patfií mezi sociální podniky zejména ty, které poskytují netrÏní (sociální) sluÏby, podporují lokální zamûstnanost a obÏivu (zde na pfiedmûtu ãinnosti prakticky nezáleÏí), pfiípadnû samostatnû nebo souãasnû zaji‰Èují financování takov˘ch (sv˘ch) podnikÛ a aktivit. Na základû definic podniku P. Schumpetera upfiesnili C. Borzaga a J. Defourny (2001) pojem sociální podnik jako „inovativní zámûr, pfii jehoÏ realizaci nesou realizátofii v˘znamná ekonomická rizika“. OECD - LEED Trento chápe sociální podniky jako drobné a malé podniky, nûkdy také podniky stfiední, ukotvené v regionu, i opaãnû. J.Defourny (2006) se sv˘m t˘mem evropské badatelské sítû EMES (Research network of established university research centres and individual researchers whose goal is to gradually build up a European corpus of theoretical and empirical knowledge, pluralistic in disciplines and methodology, around „Third Sector“ issues) [3] upfiesÀuje postavení sociálního podniku, a to na rozmezí trÏního a netrÏního, respektive ziskového a neziskového sektoru s tím, Ïe sem patfií zejména sociálnû orientovaná druÏstva, vzájemnostní/solidární spolky a fondy, a také ty ãlenské spolky a sdruÏení, které poskytují netrÏní sociální sluÏby sv˘m ãlenÛm i ‰ir‰ímu okolí na ekonomickém základû. Charakteristick˘ je pro sociální podnik zpÛsob rozhodování, financování a heterogenita. Na základû rozsáhlého v˘zkumu Defourny a jeho t˘m (2001, 2006) upfiesÀují specifick˘ typ sociálního podniku typu WISE (Work Integration Social Enterprise), urãen˘ k „intergaci a reintegraci osob a komunit sociálnû nebo z trhu práce vylouãen˘ch nebo vylouãením ohroÏen˘ch“, a to jiÏ nejen jako sociálního podniku na personálnû ãlenském základû, ale také jako (podnikatelské) sociální firmy, pfiípadnû téÏ komunálního ãi komunitního podniku a v jejich rÛzné kombinaci. Provádí pak identifikaci takov˘ch podnikÛ napfiíã zemûmi EU-15 bez ohledu na jejich právní formu. Obdobné prÛzkumy provádûné v „nov˘ch“ zemích EU naráÏely a dosud naráÏí na urãité nepochopení a neporozumûní konceptu sociální ekonomiky a sociálního podniku v tûchto zemích. S nejvût‰í pravdûpodobností je to zapfiíãinûno zejména odli‰n˘mi historick˘mi zku‰enostmi posledního více neÏ pÛlstoletí, star˘mi i novû pfievzat˘mi dogmaty a specifick˘m zpÛsobem transformace. Co je ale tak sloÏitého na tom porozumût sociální ekonomice a sociálnímu podniku, pochopit existující ãi ustavit nové definice? Na vinû je zfiejmû na‰e institucionální dûdictví, vãetnû systémÛ dnes fungujících institucí a institutÛ zaji‰Èujících sociální sluÏby a sociální opory. A také cesta, kterou jsme k nim bûhem posledních staletí u‰li. Nበdne‰ní postoj je ovlivnûn pfievládajícím neo-liberálním dogmatem (v‰e zvládne svobodn˘ trh) a rutinou dosud silného centristického a paternalistického státu („stát ví vÏdy lépe ne9

Ïli obãan sám, co je pro obãana dobré“). MoÏná jsou na vinû také americké vzory a teze, aplikované v zemi s odli‰nou tradicí, leÏící ve stfiední Evropû, se stfiedoevropskou historickou zku‰eností. Jak dokládají v˘sledky mezinárodních v˘zkumÛ, a stále se o tom vÏdy znovu pfiesvûdãuji, s porozumûním konceptu sociální ekonomiky máme my ve stfiední a v˘chodní Evropû trochu problém. A také naopak, i západní Evropa má problém porozumût tomu, Ïe nám to dûlá takov˘ problém. Jednou z pfiíãin mÛÏe b˘t dÛvod lingvisticko - historick˘. KaÏdá fieã a její obraznost v sobû skr˘vá historickou zku‰enost toho kterého národa ãi území. Jednotlivá slova jsou vlastnû obrazy, které nám pomáhají sdûlovat si my‰lenky, rozumût jeden druhému, chápat to, s ãím se setkáváme. Jazyk je systémem, ve kterém slova nab˘vají v˘znamu ve vztahu k jin˘m slovÛm, situacím, dûjÛm a v jejich kontextu. Jednomu ãeskému slovu mÛÏe napfiíklad ve velkém anglickém slovníku odpovídat mnoho anglick˘ch v˘razÛ a naopak. Chybn˘m nebo nepfiesn˘m pfiekladem z cizího jazyka, ale také odli‰nou zku‰eností, mÛÏe dojít k posunutí v˘znamÛ slov a pojmÛ. Lehce se pak mÛÏe stát, Ïe si s jin˘mi lidmi neporozumíme, aãkoli pouÏíváme stejná slova. Komu se to nikdy nestalo? NemÛÏeme chtít, aby ostatní chápali nás, aniÏ bychom se snaÏili pochopit my je. Vûfiím, Ïe dobrá znalost historie a reálií jak zemí západních, tak zemí stfiední a v˘chodní Evropy, znalost jejich specifik, odli‰ností a souvislostí, nám mÛÏe pomoci i v záleÏitosti pochopení sociální ekonomiky. Která slova a pojmy nám na cestû k pochopení a pfiijetí konceptu sociální ekonomiky dûlají asi nejvût‰í problém? Jsou to zfiejmû její principy: ãlensk˘ princip, princip vzájemnosti, samosprávnosti, dobrovolnosti, autonomie na státu, demokratického rozhodování, duality (spolek a jeho podnik), ne-pro-ziskové úãasti na trhu a dal‰í. SnaÏíme se, a stále nûjak nerozumíme, moÏná jsme jen rozumût zapomnûli, protoÏe jsme zapomnûli zku‰enost s nimi. Je tedy nemal˘m úkolem této publikace takovému porozumûní pomoci. A tak se vraÈme k jádru tématu. Aãkoli moderní koncept sociální ekonomiky je zhruba patnáct let star˘, sama sociální ekonomika má dnes (pokud ji budeme poãítat podle data zaloÏení prvního „skuteãného“ druÏstva v anglickém Rochdale roku 1944) jiÏ minimálnû sto‰edesátiletou historii. Také na na‰em území má sociální ekonomika historii stejnû starou. Bohatû tu kvetla, a to minimálnû do roku 1938, nebo chcete-li 1948, nebudeme-li v to poãítat váleãnou centrálnû plánovanou ekonomiku Nûmecka. Totalitní sociální stát s centrálnû plánovanou ekonomikou totiÏ demokratickou sociální ekonomiku nepotfieboval. Lépe fieãeno, v na‰em pfiípadû ji ve jménu sv˘ch cílÛ zneuÏil a potlaãil. I kdyÏ byl návrat k trhu a demokracii po roce 1990 pro nov˘ rozvoj sociální ekonomiky velkou pfiíleÏitostí, státními autoritami jí revitalizace z mnoha dÛvodÛ umoÏnûna nebyla, spí‰e naopak. Pro mnohé pak mÛÏe b˘t pfiekvapením pfiípadné zji‰tûní, Ïe sociální ekonomika je u nás pfiesto dodnes Ïivá, byÈ to bylo spí‰e ve skrytu a na zapfienou. Hloubûji jsem se celé této problematice vûnovala v jin˘ch sv˘ch publikacích, zaloÏen˘ch na vlastních badatelsk˘ch aktivitách a ‰iroké komunikaci souvisejících otázek doma i v zahraniãí. Jejich základní v˘ãet je uveden v závûru této publikace.

10

Trocha teorie nikoho nezabije, aneb o konceptu sociální ekonomiky a její historii Sociální ekonomika je staronov˘ pojem, oznaãující samosprávné a samofinancované ne-proziskové ekonomické aktivity sdruÏen˘ch obãanÛ, slouÏící k dosaÏení ne-individuálních cílÛ. Dnes je sociální ekonomika, aktivní z iniciativy a odpovûdnosti obãanÛ, cenûna mnoha vládami jednak pro své sociální dopady a jednak pro svou malou závislost na vefiejn˘ch rozpoãtech. Souãasnû je povaÏována za nástroj humanizace globalizujícího se trhu, za obránce morálky, za ‰kolu malé demokracie a drobného podnikání, za faktor rozvoje zaostávajících regionÛ a posilování sociálního kapitálu, za nástroj sociální inkluze sociálnû ohroÏen˘ch osob a komunit, za autonomní souãást sociálních sítí, za partnera moderního sociálního státu. Z hlediska smí‰ené ekonomiky, tj. ekonomiky soukromé a vefiejné (J. Stiglitz, 1997), je sociální ekonomika souãástí duální ekonomiky privátní sféry, kde vedle „samoregulaãního mechanismu neviditelné ruky trhu“ funguje také „samoregulaãní mechanismus obãanské morálky a solidarity. Na rozdíl od plnû monetární ekonomiky trhu je sociální ekonomika ve své podstatû semi-monetární, to znamená, Ïe obsahuje také prvky ekonomiky nemonetární, charakteristické pro komunitní sektor. Abychom se dokázali v rozloÏení sektorÛ a ve vztazích jednotliv˘ch aktérÛ tûchto sektorÛ lépe orientovat, podívejme se na tuto problematiku blíÏe. Sociální ekonomika a sektorové modely Sociální ekonomika b˘vá zahrnována do soukromého - obãanského sektoru, respektive na pomezí sektoru trÏního a netrÏního. Zde je namístû upfiesnit si, co je tím mínûno. Sektorov˘ch modelÛ b˘vá pouÏíváno nûkolik: Pfii v˘uce ekonomie b˘vá obvykle pouÏíván sektorov˘ model, charakterizující základní vztahy a toky v trÏní ekonomice, kde vedle sebe, zjednodu‰enû fieãeno, tu stojí sektor produktivní (spotfieba v˘robních faktorÛ a zdroj spotfiebních statkÛ a dÛchodÛ) a sektor domácností (spotfieba spotfiebních statkÛ a dÛchodÛ a také zdroj v˘robních faktorÛ). Pokud se pak hovofií o zamûstnanosti a HDP nebo o probíhajících zmûnách v ekonomice, pouÏívá se pojem primární sektor (prvov˘roba), sekundární sektor (zpracovatelsk˘ prÛmysl) a terciární sektor (producent sluÏeb). K objasnûní konceptu sociální ekonomiky se tyto sektorové modely nehodí. Pfii v˘uce vefiejné ekonomiky b˘vá u nás pouÏíván dvojramenn˘ sektorov˘ model, kde se na jedné stranû nachází ziskov˘ sektor a na druhé stranû sektor neziskov˘ (dûlen˘ na vefiejn˘ sektor, soukrom˘ sektor neziskov˘ch organizací a sektor domácností). V tomto modelu není jednoduché upfiesnit v˘znam pojmu nestátní a nevládní neziskové organizace (sám pojem ziskov˘ a neziskov˘ mÛÏe b˘t sv˘m zpÛsobem zavádûjící) a tak ani tento model se nám pro úãely objasnûní konceptu sociální ekonomiky nehodí. V sub-kapitole nazvané „Ekonomika - podnik - trh - zisk - podnikání“ je uveden LavillÛv trojúhelníkov˘ model, znázorÀující sektory ekonomiky monetárnû trÏní, monetárnû netrÏní a nemonetárnû netrÏní. Pokud si v tomto modelu sektor sociální ekonomiky umístíme do11

prostfied tak, Ïe pfiesahuje do v‰ech tfií sektorÛ, pak nám samo toto umístûní mÛÏe jiÏ napovûdût mnohé o povaze heterogenity jeho aktérÛ a vztahÛ. Pfii v˘uce sociální ekonomiky a objasnûní jejího konceptu nejlépe vyhovuje PestoffÛv model sociálnû ekonomického prostoru, kter˘ autor nazval Trojúhelník sociálního mixu (Welfare mix triangle) a prezentoval v roce 1995 [4]. Tento model navazuje na práce Polanyiho, Everse, Lavilla, Haláska a dal‰ích. Mimo ãtyfi základních sektorÛ vymezuje také prostor obãanské samosprávy. V níÏe uvedeném schématu z roku 1995 samosprávn˘ obãansk˘ mix sektor je‰tû spl˘vá s pojmem tfietí sektor (sektor neziskov˘ch organizací), v dal‰ích pracích (1999) je mu v‰ak nadfiazen, a nûkdy opût b˘vá samosprávn˘ obãansk˘ mix sektor ztotoÏÀován s polem ob˘van˘m aktéry sociální ekonomiky v jejím ‰irokém pojetí. V uωím pojetí sociální ekonomiky v‰ak její aktéfii operují ve fluktuaãním pásmu kolem sektorového rozmezí trÏní/netrÏní (respektive zisk/ne-zisk). Podívejme se tedy na tzv. PestoffÛv ãtyfisektorov˘ model socio-ekonomického prostoru „welfare mix“ zblízka:

Zdroj: Halásek (1994), Pestoff (1995) Pfiedstavme si nyní, Ïe jednotlivé vnûj‰í rohy trojúhelníku ob˘vají socio-ekonomické subjekty se spoleãn˘mi charakteristikami, odvíjejícími se od povahy jejich zakladatele a od povahy základních ekonomick˘ch vztahÛ, panujících v tom kterém prostfiedí. Smûrem k rohu trojúhelníku nab˘vají tyto charakteristiky na intenzitû, smûrem k protilehlé stranû trojúhelníku postupnû slábnou, aÏ zanikají. Uprostfied trojúhelníku se tedy charakteristiky mísí a prolínají. Subjekty tfietího sektoru nevládních neziskov˘ch organizací, které uprostfied trojúhelníku operují, tak jeví heterogenní charakter své povahy a vztahÛ. 12

V pravém rohu trojúhelníku sídlí trh (1. sektor) se sv˘mi privátními firmami vlastnictví. Tento sektor je vymezen jako soukrom˘, formalizovan˘ a pro-ziskov˘. Distribuce statkÛ zde probíhá jako dobrovolná smûna na základû nabídky a poptávky. Ekonomika je tu „taÏena kapitálem“ a hlavním hybatelem je touha po zisku. Mechanismus „neviditelné ruky trhu“ má tendenci z objektivních dÛvodÛ opakovanû selhávat. V horním rohu trojúhelníko sídlí stát (2. sektor) se svou vefiejnou mocí, vefiejn˘mi autoritami a institucemi vefiejné správy. Sektor je vymezen jako vefiejn˘, formalizovan˘ a neziskov˘. Redistribuce vefiejn˘ch statkÛ a dÛchodÛ je zaloÏena na nedobrovolné solidaritû prostfiednictvím v˘bûru daní a poplatkÛ. Hybatelem je vefiejná volba a mediátorem vefiejné finance. Stát, kter˘ pfievzal vût‰í ãást sociální odpovûdnosti za své obãany, dnes z objektivních dÛvodÛ selhává. V levém roku trojúhelníku sídlí komunity - rodiny, domácnosti, pfiátelské, sousedské a dal‰í skupiny (4. sektor) se svou nemonetární a netrÏní ekonomikou. Sektor je vymezen jako neformalizovan˘, soukrom˘ a neziskov˘. Hybatelem je touha lidského rodu pfieÏít a potfieba osob uÏivit se. Distribuce hodnot probíhá obvykle na základû reciprocity a dobrovolné, mezigeneraãní solidarity. Vládne tu autorita, tradice a morálka. Souãasná doba je v‰ak charakteristická rozpadem tûchto hodnot a krizí komunit. Uprostfied velkého trojúhelníku je pomysln˘mi pomezními liniemi vymezen vnitfiní trojúhelník jako sídlo nevládních neziskov˘ch organizací (3. sektor). Tyto organizace lze vymezit jako neziskové, soukromé a formalizované. Ekonomika je zde „taÏena prací“ a jejími zájmy. Distribuce hodnot je obvykle dobrovolná, solidární a „v dÛvûfie“. Hybatelem je potfieba osob sdruÏovat se ke spoleãn˘m uÏitkÛm. Nesoustavnost aktivit a heterogenita vztahÛ ãiní tento sektor ponûkud labilním. Pomysln˘ kruh uprostfied trojúhelníku pfiesahuje prostor nevládních neziskov˘ch organizací do v‰ech tfií sousedních sektorÛ. Pestoffem je oznaãen jako tfietí sektor, jindy jako obãansk˘ samosprávn˘ mix sektor. Jeho jednotícím znakem je obãanská samospráva a charakteristick˘m rysem mix, respektive heterogenita vztahÛ. Neziskové organizace v tomto prostoru oznaãujeme jako nestátní neziskové organizace. Pfiitom: ❍

V pfiesahu do vefiejného sektoru (v rámci ‰ir‰ího pojmu nestátní neziskové organizace) sídlí územní samosprávné celky a jejich pfiíspûvkové organizace.

❍

V pfiesahu do trÏního sektoru sídlí tzv. ne-pro-zisková, demokratická ãi sociální ekonomika (druÏstva, vzájemnû podpÛrné spolky a fondy, firemní filantropie atp.).

❍

V pfiesahu do komunitního sektoru nalezneme neformalizované obãanské iniciativy (a také individuální dárce a dobrovolníky).

❍

V mal˘ch trojúhelníãcích pfii vnûj‰ích stûnách velkého trojúhelníku bychom nalezli napfiíklad státní podniky (rozhraní vefiejné/trÏní), stínovou ‰edou a ãernou ekonomiku (rozhraní trÏní/neformalizované) a napfiíklad politické lobby (rozhraní neformalizované/vefiejné).

13

Polany (1944 - Pestoff, 1995) k tomu fiíká, Ïe „na povahu kaÏdého jednoho sektoru mají vliv zejména charakteristiky, zdroje a uÏitky jeho hráãÛ, pfievládající vztahy uvnitfi i vnû sektoru a struktura sektoru. Zda bude kter˘ aktér (subjekt) zahrnut do toho kterého sektoru, zda dojde k zahrnutí hráãe do hry nebo vyjmutí ze hry, závisí na samotn˘ch úãastnících této hry“. Sektorová pole a prostor aktivit jednotliv˘ch hráãÛ mÛÏeme povaÏovat za „fluktuaãní pásma“ spí‰e neÏli za pevnû vymezen˘ prostor. Také rozmezí mezi sektory jsou jen ideální a prostupná. Velikost a vyváÏenost sektorÛ je v modelu „ideální“. V reálu závisí na konkrétních politicko-ekonomick˘ch a kulturnû-historick˘ch podmínkách té které zemû. Na základû reáln˘ch dat statistického ãi empirického v˘zkumu by jednotlivá rozhraní nebyla ani pfiímá, ani soumûrná a skuteãná velikost jednotliv˘ch sektorÛ a sub-sektorÛ by svûdãila o typu pfievaÏující ekonomiky, síle státu, atd. v dané zemi nebo území. Prostor aktivit sociální ekonomiky bychom nalezli nejspí‰e na obû strany podél rozhraní zisk/ne-zisk, respektive trÏní/netrÏní. DruÏstvo, jako reprezentant sociální ekonomiky, má kofieny v komunitním sektoru a extrémy v sektoru trÏním (tendence ke kapitalizaci, ztrátû svého ãlenského principu a vzájemnosti) a v sektoru vefiejném (tendence ke ztrátû své autonomie na státu a dobrovolnosti) [5]. Pole druÏstevní identity a moÏné smûry jeho vych˘lení:

U nás jsou druÏstva více vysunuta do trÏního sektoru nejen vlivem konkurence na globalizovaném trhu, ale také zákonn˘m rámcem a politikami. Tento základní typ aktéra sociální ekonomiky tím ztrácí své sociální a solidární dimenze a pfiestává b˘t pro vládu uÏiteãn˘m partnerem. Studie v˘chodní sekce Mezinárodního druÏstevního svazu dokládají, Ïe pfiíli‰né vysunutí druÏstev do vefiejného sektoru mÛÏe posilovat prokorupãnost prostfiedí. 14

PestoffÛv trojúhelníkov˘ funkcionální model „sociálního mixu“ zobrazuje strukturu a vztahy v socio-ekonomickém prostoru a zároveÀ demonstruje akt pfiepnutí státního monopolu poskytování sociálního dobra na sociální mix, kdy se na redistribuci sociálního dobra podílí vedle státu také samosprávn˘ obãansk˘ mix sektor (Evers, Wintersberg, 1990 - Pestoff, 1995). Koncept modelu pÛvodnû vznikl v reakci na kritiku sociálního státu welfare a pfiedkládá srozumiteln˘ návrh na fie‰ení krize sociálního státu nejen pro státy západní, ale i stfiední a v˘chodní Evropy (cestou transformace univerzalistického sociálního státu na sociální stát reziduální pfii souãasném rozvoji tfietího sektoru, respektive sektoru obãanského samosprávného, respektive sektoru sociální ekonomiky - jako partnera tohoto státu). K této problematice se je‰tû v sub-kapitole „SdruÏení jako ideální typ subjektu sociální ekonomiky“ vrátíme. V˘voj konceptu tfietího sektoru a sociální ekonomiky V souvislosti s krizí sociálního státu po roce 1973 se tfietí sektor v uωím i ‰ir‰ím slova smyslu dostal do centra pozornosti odborníkÛ. V prostfiedí liberalizovaného trhu se ãasem stává legitimním partnerem vlád pfii zaji‰Èování doplÀkov˘ch ãi alternativních solidárních funkcí a statkÛ ve vefiejném a obecném zájmu. Tfietí sektor dnes pozitivnû ovlivÀuje zamûstnanost a je „para-politickou silou“. Projevuje se jako inovátor a pfiiná‰í nové produkty a novou kvalitu v˘robkÛ, nové metody organizace a nebo/i produkce, v˘robní faktory vyuÏívá odli‰n˘m zpÛsobem, vytváfií nové vztahy na trhu a nové formy podniku. Definovat teoretickou bázi neziskov˘ch organizací a neziskového sektoru se v USA s úspûchem pokusila roku 1976 Filerova komise. V její práci pokraãovalo cca 150 badatelÛ napojen˘ch na v˘zkumn˘ program o neziskov˘ch organizacích univerzity v Yale. Koncem dvacátého století pak zahajuje John Hopkins University v Baltimore (USA) rozsáhl˘ empirick˘ v˘zkum tfietího sektoru napfiíã kontinenty. Aby bylo moÏno neziskové organizace tfietího sektoru kvantifikovat a kvalifikovat, Salomon a Anheier vyslovují svou známou klasifikaãní strukturálnû operacionalistickou definici nevládních neziskov˘ch organizací. Podle této definice se taková nevládní nezisková organizace pozná podle následujících znakÛ (volnû interpretováno): ❍

je samosprávná a autonomní na státu (a na trhu)

❍

patfií do soukromého, tedy privátního sektoru

❍

je nezisková, tj. „nedistribuuje zisk“ tûm, kdo vlastní ãi spravuje kapitál vloÏen˘ do jejích aktivit

❍

obsahuje prvky dobrovolnosti, tj. dobrovolnické práce a filantropie

❍

je formálnû ustavená (má právní subjektivitu a tedy schopnost vstupovat do smluvních vztahÛ)

PrÛzkum neziskov˘ch organizací probíhal ve tfiech skupinách státÛ: s rozvinutou trÏní ekonomikou, s nerozvinutou ekonomikou a s posttotalitní ekonomikou. Bûhem v˘zkumu vy‰lo najevo, Ïe struktura neziskov˘ch organizací má v jednotliv˘ch zemích a oblastech svá specifika, poplatná historickému v˘voji zemû, oblasti a jejímu institucionálnímu dûdictví.

15

V˘zkum pfiinesl zajímavá zji‰tûní i v âR [6]. Bylo zji‰tûno, Ïe oproti oãekávání je podíl vefiejn˘ch zdrojÛ na financování privátních neziskov˘ch organizací jen zhruba tfietinov˘, pokud zapoãteme práci dobrovolníkÛ, a Ïe rozsah nevládního neziskového sektoru se jeví u nás v˘znamnû mal˘, s orientací star‰ích organizací na volnoãasové aktivity a nov˘ch na obranu práv, pfiípadnû na chybûjící sociální sluÏby. Pokud by se do souboru tûchto neziskov˘ch organizací pfiipoãetly i pfiíspûvkové organizace, dosáhl by rozsah poskytovan˘ch sociálních sluÏeb jinde obvyklé úrovnû. Solidární funkce u nás totiÏ z v˘znamné ãásti dosud zaji‰Èuje stát, respektive vefiejn˘ sektor. Z v˘zkumu také vyplynulo, Ïe pfiedpoklad dobrovolnosti jako znaku nevládních neziskov˘ch organizací je u nás vhodné vztahovat nejen k dobrovolnosti pfii poskytování práce a darÛ, ale také k dobrovolnosti zaloÏení a rozpu‰tûní organizace, jakoÏ i dobrovolnosti vstupu a v˘stupu ãlenÛ z organizace. Koncept tfietího sektoru byl u nás poté zahrnut do paradigmatu vefiejné ekonomie. V zemích EU-15 badatelé shledali, Ïe do souboru neziskového sektoru by mûly b˘t zahrnuty také dvojité organizace-podniky typu druÏstva, coÏ lépe odpovídá pfievládající evropské kontinentální tradici vzájemné svépomoci (oproti pfievládající anglo-americké tradici filantropie). Je pak vedena diskuse o evropsk˘ch specifikách tfietího sektoru a sociálním podnikání. Evrop‰tí badatelé staví svou koncepci obãanského samosprávného mix sektoru (Halásek, 1994; Pestoff, 1995), tfietího systému (Laville, Borzaga, Defourny, Pestoff a dal‰í, 1999), sociální ekonomiky (napfiíklad CEP-CMAF), sociálního druÏstva a sociálního podniku (Borzaga, Defourny). EMES navrhuje definici sociálního podnikání jako inovativních aktivit nov˘ch typÛ neziskov˘ch organizací, ale také inovativních aktivit organizací stávajících. Sociální podnikání zde oznaãuje proces nového podnikatelského pfiístupu, kter˘ ovlivÀuje a pfietváfií star‰í iniciativy tfietího sektoru a doplÀující aktivity sektoru vefiejného. Jak fiíká Defourny, tento koncept nemá existující koncept tfietího sektoru nahradit, ale snaÏí se spí‰e objasnit jeho urãité síly jako síly heterogenních struktur ne-pro-ziskové sociální ekonomiky. Za v˘znamn˘ mezník pro budoucí praxi i v˘zkum sociální ekonomiky v Evropské unii b˘vá v povaÏován rok 1991, kdy italsk˘ parlament vydává zákon o speciálním statutu sociálního druÏstva. (Typ A poskytuje sociální sluÏby, pokud je nedokázal zajistit stát, typ B zprostfiedkovává sociální zaãleÀování znev˘hodnûn˘ch osob, nejãastûji azylantÛ, jejich zapojením do zamûstnání prostfiednictvím druÏstva). Tento typ druÏstva okamÏitû zaznamenává boufiliv˘ rozvoj, neboÈ prakticky fie‰í aktuální problémy italské spoleãnosti, t˘kající se chybûjících vefiejn˘ch sluÏeb. V roce 1990 ãasopis Impresa sociale zaãal zkoumat nové podnikatelské zámûry se sociálním obsahem. Fenomén je následnû podroben zkoumání domácích odborníkÛ, a v roce 1996 návaznû na to vzniká evropská síÈ pro studium v˘voje sociálního podnikání, pokr˘vající v‰echny tehdej‰í ãlenské zemû EU. JiÏ bûhem prvních let jsou na svûtû viditelné v˘stupy. Evropská komise tyto snahy podporuje k operacionalizaci Lisabonské strategie. SoubûÏnû probíhá celosvûtov˘ v˘zkum druÏstevního sektoru vãetnû jeho legálního prostfiedí, taÏen˘ Mezinárodním druÏstevním svazem a dal‰ími mezinárodními institucemi. V roce 1995 vyhla‰uje Mezinárodní druÏstevní svaz v Manchesteru mezinárodní druÏstevní standardy, tj. Deklaraci principÛ druÏstevní identity. Evropská komise pozdûji vyhla‰uje, za úãelem naplnûní ¤ímsk˘ch smluv o rovnoprávnosti v‰ech forem podnikání, statut evropského druÏstevního podniku a jeho Eurostanovy [7]. Souãasnû je Evropskou komisí zpracován koncept sociální odpovûdnosti firem (Company Social Responsibility) a téma sociální ekonomiky a sociálního podniku se objevuje v evropsk˘ch politikách zamûstnanosti, 16

sociální soudrÏnosti a regionálního rozvoje a v pfiíslu‰n˘ch dokumentech. Sociální ekonomika a sociální podnik se tak po roce 2000 stávají v EU nástrojem prosazování vefiejn˘ch politik za podpory fondÛ EU a jejich teze jsou zahrnuty do acqui communitaire, jejich podpora do pravidel vefiejného financování, vãetnû tûch nov˘ch na období 2007 - 2013. Koncept vzájemnû svépomocné a ãlensky orientované sociální ekonomiky a jejího sociálního podniku je bûhem doby formulován ve více variantách a úpravách (jako koncept ekonomiky solidární, sociálního druÏstva, komunitního podniku, sociální firmy, sociálního podniku pro sociální zaãleÀování znev˘hodnûn˘ch osob (WISE), sociálnû a environmentálnû odpovûdného podniku, jako sociální odpovûdnosti firem, druÏstva podnikatelÛ na mzdu, a dal‰í). Koncepty se promítají do praxe, politiky, vefiejné správy a legislativy tûchto zemí. VraÈme se v‰ak do roku 1993, kdy Harvard Business School zaloÏila první tzv. sociální podnikatelskou iniciativu. Od té doby nejv˘znamnûj‰í americké univerzity, vãetnû Columbia a Yale, vytvofiily a podpofiily mnohé dal‰í programy pro sociální podnikání. Toto sociální podnikání v‰ak zÛstalo v USA více ménû ‰irok˘m a vágním pojmem, odkazující na trÏní síly s kontextem sociálních zámûrÛ. Spojitost s druÏstevní tradicí zde nebyla identifikována, coÏ lze zdÛvodnit odli‰ností tradic anglo-amerického tfietího sektoru proti Evropû, byÈ i tam hrála druÏstva vÏdy v˘znamnou roli a dosud ji hrají, oceÀována napfiíã cel˘m politick˘m spektrem. Nicménû, na sociální podnikání bylo nahlíÏeno jako na inovativní fie‰ení problémÛ, spojen˘ch s financováním neziskov˘ch organizací, které shledávaly získávání soukrom˘ch a vládních darÛ a grantÛ ãím dál obtíÏnûj‰ím. Koncept tak upozornil na inovativnost chování neziskov˘ch organizací a nesení pfiíslu‰n˘ch finanãních rizik. V této souvislosti byly zahájeny projekty sociálního podnikání s úãastí na volném trhu a nedistribucí zisku, známé dnes jako koncept sociální firmy s podporovan˘m zamûstnáním osob ohroÏen˘ch sociální exkluzí. Tento koncept není zaloÏen na vzájemné svépomoci ãlenÛ, ale na podnikové a individuální filantropii úspû‰ného podnikatele, odmûÀovaného daÀov˘mi úlevami. Aby mohla b˘t taková sociální firma úãastna daÀov˘m úlevám z titulu nedistribuce zisku a aby mohla pfiijímat dary, musí dnes splÀovat celkem pfiísné standardy sociální firmy. Koncept sociální firmy se roz‰ífiil ve Velké Britanii i jinde, objevuje se dnes také v âR (viz pfiíklad Fokus Praha, o.s.). V roce 2000 se ve Velké Britanii sdruÏily Svaz zamûstnaneckého spoluvlastnictví, Svaz finanãní participace zamûstnancÛ, Svaz v˘dûlkov˘ch druÏstev a Svaz druÏstev spotfiebitelÛ pod jednu stfiechu a tato aliance zahájila v rámci informaãního servisu ‰ir‰í kooperaci s organizacemi tfietího sektoru (tj. s nevládními neziskov˘mi organizacemi), coÏ mÛÏe b˘t chápáno také jako souãást sílícího zájmu o neziskov˘ sektor a jeho role. Nûkteré evropské státy ustavují ministerstva nebo ministry pro rozvoj sociální ekonomiky, upravuje se legislativa. Na téma sociální ekonomiky se pofiádají konference, ãasto pod zá‰titou Evropské komise. V roce 2002, na konferenci k sociální ekonomice v Praze je prezentováno, Ïe v zemích EU-15 se sociální ekonomika podílí na zamûstnanosti i HDP cca ze 6 - 10 %. V roce 2003 Blairova vláda zaloÏila ve Velké Britanii Koalici pro sociální podnikání a Sociálnû podnikatelsk˘ svaz pro vzdûlávání populace o sociálním podnikání za úãelem propagace cesty rozvoje sociálního podnikání napfiíã zemí. Sekretariát obchodu a prÛmyslu navrhl svou vlastní definici sociálního podnikání a vyhotovil poãáteãní seznam sociálních 17

podnikÛ. Sociálním podnikáním jsou i zde mínûny ne-pro-profitní ekonomické aktivity z iniciativy spolãen˘ch obãanÛ a komunit, aktivní na trhu za úãelem posilování lokálního sociálního kapitálu a sociální soudrÏnosti za v˘znamné podpory municipalit. V Britanii se tak prosazuje alternativní ekonomika, která by mûla pfiispívat jak k sociální inkluzi v mûstském prostfiedí (zábrana vzniku slumÛ a kriminality), tak k novému rozvoji lokálních komunit na venkovû (devastovan˘ch globální ekonomikou). Tato ekonomika má silnû ekologické prvky. N. Johanisová ji charakterizuje v rámci svého „Osmera konstruktivního ekonomického disidenta“ jako soukromé sociálnû ekonomické iniciativy, obsahující principy: (1) Posilování vztahÛ v komunitû, (2) Lidské mûfiítko, (3) Vazba k místu, (4) Princip neziskového vlastnictví pÛdy a pfiírodních zdrojÛ v zájmu budoucích generací, (5) Zdraví a osobní pohoda jako priorita - úcta k vlastním potfiebám, (6) Dobrá práce - práce, kterou dûlám, mû musí tû‰it, (7) Sdílené rozhodování, demokracie, (8) UdrÏitelnost - úcta k pfiírodû. Pfiidává k tomu ilustrativní moto Václava Cílka: „ Je dÛleÏitûj‰í mít kam chodit kaÏdé odpoledne se psem neÏ jednou do roka strávit ãtrnáct dní na Kanárech“. PfiestoÏe EMES upozorÀoval, Ïe rozdíly mezi jednotliv˘mi dílãími koncepty mohou b˘t v˘born˘m zdrojem pro pochopení principÛ a charakteristik aktérÛ sociální ekonomiky a tfietího sektoru, pfiiklání se dnes tito badatelé k názoru, Ïe rozli‰ovat mezi sociální ekonomikou a tfietím sektorem není vlastnû tfieba a Ïe je lze povaÏovat sv˘m zpÛsobem za synonyma - viz ISTR (International Society for Third Sector Research) se sídlem v Baltimore. Evropsk˘ koncept sociální ekonomiky se tak sbliÏuje s americk˘m konceptem tfietího sektoru, doufejme, Ïe ku prospûchu vûci. Situace se vyvíjí také u nás. V minul˘ch letech k rozvoji struktur sociální ekonomiky v rámci aktivit mikroregionÛ a projektÛ Iniciativ EQUAL a LEADER+. Vlivem moÏnosti ãerpat evropské sociální fondy se novû objevuje zájem o sociální ekonomiku také u nûkter˘ch na‰ich vefiejn˘ch autorit (a to na pfielomu roku 2005 a 2006 v souvislosti s nov˘m programovacím obdobím), zatím v‰ak stále ne u politikÛ. Téma sociální ekonomiky se tak dostává do Národního rozvojového plánu âR na léta 2007 - 2013, av‰ak zapracování do operaãních programÛ zatím ãiní urãité problémy. Teprve v roce 2008 se zdá, Ïe se mÛÏe zaãít mûnit právní rámec, dosud znaãnû nevstfiícn˘. Sociální ekonomika se náhle stává módním tématem k úspû‰nému získávání vefiejné podpory na rozvojové projekty. Porozumût smyslu a úãelu konceptu sociální ekonomky a jejím principÛm nadále zÛstává urãit˘m problém. DÛvodÛ obtíÏí s porozumûním konceptu sociální ekonomiky je, jak jiÏ bylo dfiíve naznaãeno, více. Sám koncept byl ustaven v prostfiedí evropské patnáctky, kde demokratická ekonomika praktiky nikdy neztratila poãáteãní kontinuitu a kde obãanská spoleãnost je skuteãnû postavena a funguje na ãlenském principu a na principu ne-osobního majetku. U nás naopak do‰lo v prÛbûhu druhé poloviny dvacátého století k dvojímu pfieru‰ení tûchto tradic (poprvé pfii nástupu totality a centrálního plánu v roce 1938, respektive 1948, a podruhé po roce 1990 v rámci transformace zpût na trÏní ekonomiku cestou privatizace). Teoretická fundace pro pfiechod k liberalizovanému trhu pfii‰la z USA a pfieklady z americk˘ch uãebnic, jakkoli (ne)pfiesné, odráÏejí americkou a nikoli evropskou realitu. Nûkteré pojmy u nás dosud neztratily politickou pachuÈ. Na druhé stranû se nበtradiãnû paternalistick˘ stát nauãil v prÛbûhu období centrálnû plánované ekonomiky fiídit ekonomiku a solidaritu systémovû shora, zatímco sociální ekonomika je postavena na obãansk˘ch svobodách a demokratick˘ch iniciativách zdola. Jakoby se zemû stfiední a v˘chodní Evropy dívaly v porovnání se státy EU-15 na stejné vûci, ale z opaãné strany. 18

MoÏná bychom se mûli nechat více se inspirovat vlastní minulostí, pfiípadnû u sousedÛ s podobn˘mi zku‰enostmi - napfiíklad ve Skandinávsk˘ch zemích (univerzalistick˘ sociální stát), v Nûmecku (prÛchod centrálnû plánovanou ekonomikou) v Rakousku ãi v Itálii (urãitá obdoba vztahu státu a komunit jako za na‰í První republiky). Sociální ekonomika, sociální podnik, sociální podnikání Sociální ekonomiku není lehké definovat, natoÏ skrze typy právnick˘ch osob. V jednotliv˘ch zemích Evropy se právní fiád li‰í. Sociální ekonomiku lze popsat spí‰e souborem charakteristick˘ch aktivit, vztahÛ, cílÛ a typov˘ch aktérÛ. Za základní charakteristické rysy sociální ekonomiky tvÛrci konceptu povaÏují: ❍

spojení ekonomick˘ch aktivit a sociálních uÏitkÛ, produkované sociální efekty a pozitivní sociální externality

❍

privátní (nestátní) povaha subjektÛ

❍

samospráva a autonomie na státu (a pfiípadnû na trhu)

❍

demokratické rozhodování na principu 1 ãlen = 1 hlas

❍

vzájemná svépomoc a vzájemná podpora ãlenÛ

❍

úãast na trhu s ne-pro-ziskov˘mi cíly a neziskov˘mi uÏitky (ãásteãná nebo plná nedistribuce zisku)

❍

smluvní dobrovolnost (zejména mezi ãleny a spolkem)

❍

otevfienost struktur a s tím související variabilita fixního kapitálu, spojená s potfiebou jeho stabilizace a ochrany

❍

nerizikov˘ kapitál, dan˘ vztahem v˘robních faktorÛ „(sdruÏená) práce zamûstnává a ovládá kapitál“

❍

vícezdrojovost financování aktivit (a to vãetnû zapojování nemonetárních zdrojÛ svépomoci, kooperace a zasíÈování)

❍

vazba na zdroje a uÏitky na lokální a regionální úrovni

❍

participace ãlenÛ (jako zamûstnancÛ a/i klientÛ-zákazníkÛ) na majetku, financování, rozhodování a na uÏitcích (a rizicích), participace podílníkÛ na financování aktivit a uÏitkÛ „v dÛvûfie“

❍

partnerství s vefiejn˘m sektorem v rámci vefiejn˘ch politik

19

Pojem sociálního podniku vychází z konceptu sociální ekonomiky. Sociální podniky tvofií spojnici mezi druÏstvy a neziskovkami:

Zdroj: Defourny, J. (2006).: Sociální podniky v roz‰ífiené Evropû, Koncept a skuteãnosti, s. 13 Na jedné stranû stojí ve schématu nevládní neziskové organizace tfietího sektoru, z nichÏ ãást má charakter advokacijní a ãást produktivní. Na opaãné stranû spektra stojí druÏstva (a jim podobné organizace). âást z nich jsou druÏstvy spotfiebitelÛ, uspokojující spotfiebu sv˘ch ãlenÛ a ãást druÏstva v˘dûlková a podobná, uspokojující zejména potfiebu obÏivy sv˘ch ãlenÛ. Defourny k tomu fiíká, Ïe druÏstva by se s nevládními neziskov˘mi organizacemi nikdy nesetkala, neb˘t právû institutu sociálního podniku. Sociální podniky obû skupiny propojují (vtahují je do stfiedu) a zde se spolu setkávají produkãnû orientované neziskové organizace a druÏstva jak v˘dûlková, tak pfiekraãující omezení vzájemné svépomoci smûrem ke tfietím osobám. „Zda si pak nová sociální inovativní aktivita ekonomické povahy zvolí formu obãanského sdruÏení nebo druÏstva, bude nejspí‰ záleÏet na specifikách právního rámce té které zemû“. Defourny dodává, Ïe sociální podniky mají z dÛvodu ãlenského principu ãasto blíÏ k dûlnick˘m (v˘dûlkov˘m) druÏstvÛm, neÏli k tradiãním druÏstvÛm spotfiebitelÛ (jak to lze pozorovat na zamûstnaneck˘ch druÏstvech ve Finsku, fieck˘ch druÏstvech zamûfien˘ch na ekoturistiku nebo na peãovatelsk˘ch druÏstvech ve Velké Británii. V âR takov˘m sociálním podnikem mÛÏe b˘t v˘robní druÏstvo invalidÛ napfi. KARKO v Ústí nad Labem nebo INVA v Litomûfiicích). Nûkteré rysy sociálních podnikÛ je v‰ak od tradiãních v˘robních druÏstev odli‰ují, napfiíklad ãlenství v nich obvykle pfiedpokládá rÛzné typy podílnictví a mají také tendenci zamûfiovat se na zájem komunity jako celku. Vedle nich sem patfií také dal‰í subjekty na obdobn˘ch principech. Nevládní neziskové organizace (NGOs) lze mezi sociální podniky fiadit zejména pokud mají ãlenskou podstatu a jsou ekonomicky ãinné pfii poskytování nedostatkov˘ch sociálních sluÏeb v‰eho druhu (od personální sociální péãe pfies vzdûlávání po kulturu a podobnû). Z ne20

personálních subjektÛ sem b˘vají zafiazovány zejména nadace a nadaãní fondy. Politické strany, církve, ani obãanská sdruÏení zamûfiená na advokacii se naopak do souboru sociálních podnikÛ obvykle nezahrnují. Vedle poskytování sociálních sluÏeb, které v nabídce státu i trhu vûcnû, ãasovû nebo teritoriálnû chybí, zaji‰Èují sociální podniky zejména sociální inkluzi osob sociálnû vylouãen˘ch a vylouãením ohroÏen˘ch cestou jejich zamûstnanosti, vãetnû zvy‰ování jejich ‰ancí uspût na trhu práce napfiíklad do‰kolováním, podnikatelsk˘m tréninkem, poãáteãním zainvestováním a podobn˘mi zpÛsoby. Pomáhá také zvy‰ování turistické atraktivity území apod. Neziskov˘ sektor zde má oproti státu i trhu své konkurenãní v˘hody, napfiíklad lokální dimenzi, dobrovolnou práci ãi obãanskou iniciativu a v tom je sv˘m zpÛsobem nezastupiteln˘. Sociální podniky pfii vytváfiení ‰ancí k dosahování „rovn˘ch pfiíleÏitostí“ na trhu práce zatahují cílové osoby a skupiny dovnitfi iniciativ a do ekonomick˘ch rizik. Jejich iniciativa na aktivitách sociálního podniku modifikuje zpÛsob a náplÀ takto produkovan˘ch aktivit v obecném zájmu a zároveÀ zpûtnû posiluje sociální kapitál komunit, ke kter˘m aktéfii pfiináleÏí [9]. Sociální podniky tedy mÛÏeme charakterizovat také jako podniky s primárnû sociálními cíli a uÏitky s tím, Ïe jejich zisky jsou pfieváÏnû reinvestovány do takov˘ch uÏitkÛ, namísto aby se fiídily poÏadavkem maximalizovat zisk ve prospûch akcionáfie a vlastníkÛ. Sociální podniky fie‰í pfiitom ‰iroké spektrum sociálních a environmentálních problémÛ a pÛsobí ve v‰ech sférách hospodáfiství. Sociálním podnikem je i sociální firma, pfiestoÏe je neãlenské povahy - ustavuje a provozuje ji klasick˘ podnikatel a klienti nejsou zatahováni do ãlenství, je sociálním podnikem. NaplÀuje v‰ak smysl sociálního podniku v rámci integrovaného zamûstnávání a splÀuje téÏ charakteristiku úãasti na trhu a alespoÀ ãásteãné nedistribuce zisku. Ioakimidis Apostolos (2006) k tomu fiíká, Ïe „sociální podnik se odvolává na v‰echny soukromé aktivity obecného zájmu organizované na základû podnikatelského konceptu, které nemají za hlavní dÛvod existence maximalizaci zisku, ale uspokojení urãit˘ch ekonomick˘ch a sociálních cílÛ, stejnû jako schopnost vytváfiet inovativní fie‰ení problému exkluze a nezamûstnanosti pomocí vytváfiení produkce v˘robkÛ nebo sluÏeb.“ ... „Ve Francii, v zemi, která má nejenom dlouholetou tradici, ale také specifické administrativní sluÏby pro sociální ekonomiku na úrovni ministerstva, je to sektor, kter˘ je determinovan˘ formou podnikÛ, které v nûm pÛsobí. Tyto podniky zahrnují hlavnû: ❍ ❍

druÏstva a vzájemné poji‰Èovací spoleãnosti na stranû jedné a organizace nerozdûlující zisk, jako jsou charity a nadace na stranû druhé. Ty jsou v mnoha zemích uvádûny jako „NPOs“ (neziskové organizace) nebo asociace, nebo dobrovolné organizace, nebo místní rozvojové agentury a ãasto se o nich hovofií jako o nevládních organizacích, kdyÏ zastupují rÛzné zájmy obãanské spoleãnosti. Mají rÛzné právní struktury, ale mají spoleãné vlastnosti, a to, Ïe nerozdûlují své zisky mezi ãleny.“

21

Pfiíklady zahraniãní praxe SdruÏení jako ideální typ subjektu sociálního mixu ve ·védsku Koncept sociální ekonomiky, která se stává partnerem sociálního státu pfii poskytování sociálních sluÏeb a ji‰tûní sociálních rizik tak, aby se ten mohl modernizovat, b˘vá spojován s fungováním samosprávn˘ch obãansk˘ch sociálnû-ekonomick˘ch struktur, autonomních na státu, s demokratick˘m rozhodováním zaloÏen˘m na ãlenském principu a se specifickou povahou majetku, které jsou zaloÏené na existenci „kapitálu zbaveném své moci“. Pro nás mÛÏe b˘t zajímavé, Ïe vedle obligátních druÏstev a ekonomicky aktivních neziskovek sem V. Pestoff (1995) fiadí pro jejich povahu také dal‰í dvojité (sociálnû-ekonomické) subjekty, jak˘mi jsou napfiíklad také obce, vysoké ‰koly a podobnû. Vychází pfiitom z funkcí a spoleãensko-hospodáfiské role vefiejn˘ch i privátních subjektÛ jako poskytovatelÛ sociálních sluÏeb a ji‰tûní sociálních rizik. Zopakujme si, Ïe po druhé svûtové válce valná vût‰ina evropsk˘ch státÛ pfievzala od sv˘ch obãanÛ na svá bedra úlohu postarat se o sociální jistoty sv˘ch obãanÛ systémovû z moci státu, s pomocí relativnû efektivních systémÛ vefiejné redistribuce (v˘bûr daní, vefiejné rozpoãty a vefiejné v˘daje), poskytujíc obãanÛm sociální jistoty na základû jejich sociálních práv, byÈ v odli‰n˘ch podmínkách dvou systémÛ. V této situaci obãanská vzájemná svépomoc a filantropie atrofovaly, aÈ jiÏ samovolnû nebo vynucenû, a také trh (zejména trh práce a kapitálu) byl regulován nebo omezen. V rámci sílící globalizace trhÛ redistribuãní mechanismy sociálního státu po roce 1973 selhávají. K fie‰ení situace je tedy znovu pfiizván trÏní mechanismus (v rámci privatizace pÛvodnû nacionalizovaného vefiejného majetku) a ãasem také „neziskové“ a „ne-pro-ziskové“ mechanismy obãanské svépomoci a filantropie. Nov˘ model spolupráce vefiejného a obãanského (ne-pro-ziskového privátního) sektoru pfii zaji‰Èování sociálních funkcí spoleãnosti mÛÏe navázat na jiÏ známé systémy, napfiíklad na tzv. korporativní model instituce (Francie, Nûmecko, Rakousko, prvorepublikové âeskoslovensko), kdy hlavní roli hrají sociální partnefii a kdy podstatou takového systému je samospráva orgánÛ sociálního zabezpeãení. MÛÏe v‰ak mít i jiné formy s rÛznou vahou a strukturou zapojení jednotliv˘ch partnerÛ z rÛzn˘ch sektorÛ (typ italsk˘, britsk˘ atd.), vÏdy v‰ak jsou preferovan˘m jádrem modelu demokratické formy rozhodování a proti zcizení chránûn˘ ne-osobní majetek, respektive nízkorizikov˘ kapitál. Proces hledání sociálnû ekonomického modelu znaãky „ideál“ je spojen s anal˘zou jak fungování sociálního státu, tak fungování tfietího - tj. obãanského sektoru (jako neziskového sektoru - vzpomeÀme v˘zkum J.H.Univerzity z Baltimore, i jako sektoru ne-pro-ziskového - viz hledání a ustavení standardÛ druÏstevní identity, ustavení institutu EurodruÏstva a ustavení konceptÛ sociálnû odpovûdného podniku, „tfietího systému“, sociálního podniku apod.). ·védsk˘ profesor V. Pestoff si v rámci právû takové anal˘zy v‰ímá procesÛ transformace (reformy) ‰iroce zaloÏeného sociálního státu (‰védského s trÏní ekonomikou, i b˘val˘ch centrálnû plánovan˘ch ekonomik) na moderní ‰tíhl˘ sociální stát. V roce 1995 pfiitom upozorÀuje, Ïe „privatizace zaloÏená na individuální pravomoci vyvolává pokles kvality a kvantity poskytovan˘ch vefiejn˘ch sluÏeb, coÏ má za následek nárÛst role a vlivu trhu, zatímco privatizace zaloÏená na posilování role asociací vyvolává posílení demokratizace a spolupráce“. 22

¤íká, Ïe nelze pfiedpokládat, Ïe zásahem do struktury sektorÛ dojde k reciproãnímu posunu rolí automaticky. Má v‰ak za to, Ïe jiÏ sama dÛvûra státu ve tfietí sektor mÛÏe ãasto znamenat víc, neÏli jen pouhé pfiesmûrování zdrojÛ z vefiejné do privátní neziskové sféry pfii obstarávání sociálních sluÏeb. V‰imnûme si zde, Ïe o pfiesmûrování zdrojÛ do ziskové sféry, tak jako velká vût‰ina dal‰ích autorÛ, Pestoff vÛbec neuvaÏuje! NepleÈme si pfiitom úãast na trhu se ziskov˘m motivem ekonomické aktivity! NepleÈme si ziskov˘ privátní sektor s privátním sektorem ne-pro-ziskov˘m! Pestoff pak dále fiíká, Ïe „pokud bude tfietímu sektoru dÛvûra dána, musí mu b˘t státem poskytnuta pomoc k vybudování nov˘ch institucí, protoÏe tfietí sektor ãasto zpoãátku nemá potfiebné kapacity a zdroje pro pfievzetí pravomocí“. Takovou pomocí je mínûno, vedle vytvofiení vlídného právního rámce a politického prostfiedí, zejména otevfiení pfiístupu ke zdrojÛm financování, vãetnû úãasti na trhu. „Naopak, pouhé vût‰í spoléhání se na dobrovolnické organizace nemusí automaticky vést ke sníÏení role státu. Stát mÛÏe pfiípadnû nadále zÛstat primárním financierem vefiejn˘ch sluÏeb, i kdyÏ jsou tyto kontrahovány mimo nûj a zaji‰Èovány nestátními subjekty. Je v‰ak nutno mít na pamûti, Ïe oba dva, tfietí sektor i vláda, jsou v kaÏdé zemi pevnû zakotveny v institucionálním uspofiádání a národním stylu politiky a dûlání politiky. TakÏe vztah vlády a tfietího sektoru je vÏdy ponûkud ménû flexibilní v podmínkách vzájemné substituce, neÏli se nám liberální ekonomové snaÏí namluvit“ (coÏ mÛÏe vysvûtlovat mnohé potíÏe, kter˘mi dnes procházíme právû u nás, kdy neporozumûní podstatû fungování systémÛ a dûjÛ vede ãasto k úfiednímu formalismu a ekonomick˘m ztrátám). „¤ízená reforma vefiejné správy (vãetnû privatizace majetku) je tedy jednou z cest k racionalitû a progresivitû, ale ani perfektnû fungující (a pouãená) státní správa nenahradí ‰iroké obãanské aktivity v jejich pestrosti a variabilitû“. Pestoff se v rámci anal˘zy obãansk˘ch iniciativ, potenciálnû schopn˘ch pfievzít nûkteré sociálnû distribuãní role sociálního státu, zam˘‰lí také nad pojmem distribuce a nedistribuce zisku, jeÏ je obvykle jádrem praktické argumentace státní správy pro podporu privátních ekonomick˘ch aktivit „ve vefiejném zájmu“. (Pro nás pfiitom mÛÏe b˘t zajímavé, kolik analogií mezi ‰védskou a ãeskou praxí lze nalézt.) DruÏstva jsou v Pestoffovû pojetí vzájemnû prospû‰n˘mi spolky, které v rámci úãasti sv˘ch aktivit na trhu legitimnû distribuují mal˘ díl zisku sv˘m ãlenÛm jako odmûnu za jejich snahu - ãlenské dividendy jsou tak distribuovány ãlenÛm v souladu s jejich vlastní ekonomickou aktivitou pro organizaci, a tak nepfiímo s jejich vlastním pfiíspûvkem do spojeného nebo spoleãného zisku nebo nadhodnoty vytvofiené spoleãn˘m úsilím, a nejsou tedy podílem anonymních finanãníkÛ na vloÏeném kapitálu. DruÏstvo musí vytváfiet zisk ze své ekonomické aktivity tak, aby v trÏním prostfiedí pfieÏilo a vyvarovalo se nelítostného rozsudku bankrotu apod., a udrÏelo si tak ve sv˘ch rukou svou ekonomickou budoucnost. Distribuce ãásti zisku druÏstva mezi své ãleny jako selektivní motivace ãi bonus z v˘nosu je pfiitom na hony vzdálená maximalizaci zisku privátními komerãními firmami. Pestoff upozorÀuje, Ïe pojem „nedistribuce zisku“ mÛÏe b˘t v praxi obtíÏnû pochopiteln˘ proto, Ïe hospodáfisk˘ v˘sledek - zisk je úãetní poloÏkou. Z tohoto úhlu pohledu nemusí b˘t rozdíl mezi „ziskem“ místního obãana, kontrolujícího z titulu svého ãlenství své druÏstvo a ziskem multinacionálního konglomerátu vnímán a náleÏitû rozli‰ován. 23

Problém pojmu „nedistribuce zisku“ mÛÏe mít i jiné varianty, jak ukazují napfiíklad zku‰enosti ‰védského spotfiebního hnutí „Konsum & KF“: „Po úderu ekonomick˘ch problémÛ koncem roku 1970 byly vedením druÏstev ãlenské dividendy zru‰eny a tím se druÏstva de facto zafiadila do kategorie subjektÛ s plnou nucenou ne-distribucí - jako by byly neziskovou organizací. Pfiitom druÏstva v té dobû pfiikroãila z dÛvodu konkurenceschopnosti k restrukturalizaci vût‰iny produktivních aktivit z lokálního maloobchodu do rukou centrálního velkoobchodu, aniÏ byly tyto organizaãní zmûny vÛbec s ãlenskou základnou konzultovány“ jakoby se nejednalo o spoleãnost typickou demokratick˘m rozhodováním. Pestoff na tomto pfiíkladû demonstruje „klasickou“ (neÏádoucí) kapitalizaci druÏstva a jeho odtrÏení od ãlenské základny v prostfiedí silné konkurence a v rámci zákona obchodního (pod nûjÏ spotfiební druÏstva také ve ·védsku spadají), nikoli Ïe by ‰lo jen o legalizaci neziskovosti takového sdruÏení. V prÛbûhu anal˘zy pak konstatuje, Ïe rozhodnutí druÏstva, organizovat druÏstevní komerãní aktivity jako spolkem ovládanou akciovou spoleãnost namísto ekonomické asociace, kterou druÏstva tradiãnû preferují (kdy je ekonomická aktivita druÏstva zanofiena ve spolku nebo pfiipojena na jeho majetek) má na druÏstevní identitu men‰í následky neÏli skuteãnost, kdy ãlenové ztratí svÛj podíl na demokratickém rozhodování pfii fiízení místních maloobchodních druÏstev. Ve shora uvedeném pfiípadû ‰védského svazu spotfiebních druÏstev do‰lo ke skuteãné eliminaci vlivu ãlenÛ na rozhodování a pojem ãlenství se pro ãleny spotfiebních druÏstev prakticky vyprázdnil. V roce 1995 byly jiÏ dvû desítky let bez dividend a bez rozhodovací pravomoci, ãímÏ se podstata druÏstva jako vzájemnû prospû‰né symetrie zcela vytratila. Nezisková, respektive ne-pro-zisková podstata identick˘ch druÏstev totiÏ netkví v malosti nebo velikosti dividend rozdûlovan˘ch ãlenÛm, ale v tom, Ïe druÏstva pracují s „kapitálem zbaven˘m jeho moci“, kter˘ dividendy vlastnû neprodukuje, byÈ skuteãnû dosahuje úãetního zisku a ãleny za jejich zásluhy odmûÀuje, a zda je tento majetek zciziteln˘. V pfiípadû ‰védsk˘ch „asociací zájmu“ (my‰leno jako rozdíl proti „asociaci kapitálu“) se lze dnes setkat s tím, Ïe v souvislosti se sv˘mi „obchodními zájmy“, tj. v rámci úãasti na trhu z dÛvodu tvorby zdrojÛ a tedy konkurenceschopnosti, dochází k viditelnému oddûlení funkce sdruÏení - spolku od funkce obchodní - podniku, takÏe kaÏdá „polovina“ pak má podobu jiné právnické osoby. Organizace se takto úãelnû rozdvojuje mimo jiné z dÛvodu získání daÀov˘ch úlev za „nedistribuci zisku“ (zfiejmû proto, Ïe ‰védsk˘ zákon, tak jako ãesk˘, neposkytuje daÀové úlevy za „nedistribuci zisku“ v rámci téÏe organizace, ale jen vnû smûrem k neziskové organizaci, jíÏ sdruÏení - spolek skuteãnû je). Obû ãásti „dvojitého“ druÏstva pak prakticky stojí na tûch sam˘ch ãlenech. Jedna ãást je neziskovou organizací, shromaÏìuje ãlenské vklady a pfiíspûvky a mÛÏe vyuÏívat nezdanûné zdroje, zatímco její dvojãe b˘vá ustaveno jako servisní firma, umoÏÀující ãlenÛm odeãítat si servisní poplatky z nákladÛ ãi dosahovat nákladov˘ch úspor z kooperace. Pokud tato servisní firma (podnik) obsluhuje tytéÏ ãleny a tito ãlenové ji prostfiednictvím svého spolku majetkovû ovládají, mívá dvojãe i stejné vedení, prezidenta apod. Právnû je jedno dvojãe neziskovkou a druhé ziskovou firmou. (Pestoff, 1995). TotéÏ zjevné oddûlování, dualitu, dokládá také praxe dánsk˘ch farmáfisk˘ch, ale i jin˘ch druÏstev a jinde. Zejména tam, kde právní fiád neumoÏÀuje daÀov˘ dopad z nedistribuce zisku uplatnit uvnitfi dvojjediné organizace, pfiípadnû kde to vyÏaduje tlak trhu. 24

V˘‰e uveden˘ pfiíklad dokládá moÏnost zachování identity druÏstva a podobn˘ch „sdruÏení zájmu“ (sociálního podniku) i v pfiípadû, Ïe je zisková a nezisková ãást jednoho druÏstva prostorovû a personálnû oddûlena [8]. Spojuje je navzájem úãel sdruÏení, zpÛsob rozhodování a skuteãnost vlastnictví nebo alespoÀ ovládání majetku k ne-pro-ziskovému úãelu, projevující se právû „nedistribucí zisku“. Aby nedo‰lo k samovolnému odtrÏení a privatizaci majetku druÏstva (pokud toto není politick˘m zámûrem jako tomu bylo na území âR po roce 1992 a také v dal‰ích zemích stfiední a v˘chodní Evropy), k tomu právû slouÏí právní institut tzv. nezcizitelného druÏstevního majetku, nezávislého na variabilní ãlenské základnû, a ve své podstatû i na managementu druÏstevního podniku, jak jej známe napfiíklad z práva italského. K demonstraci „posunu vefiejného sociálního blaha“ z ramen státu na strukturovan˘ obãansk˘ mix sektor pouÏívá Pestoff [4] v této publikaci prezentovan˘ trojúhelníkov˘ ãtyfisektorov˘ model socio-ekonomick˘ch vazeb a vztahÛ. Do souboru obãanského sektoru zahrnuje, vedle zájmové samosprávy (spravované na ãlenském, tj. demokratickém principu tzv. „nevládními vládami“), také územní samosprávu (spravovanou na obdobném principu „vládami niωí úrovnû“). V rámci zájmové samosprávy pfiitom povaÏuje za rovnocenné jak subjekty typu asociací - sdruÏení, tak typu symetrií, (také bychom mohli fiíci typu neziskovek i nepro-ziskovek, pfiípadnû ekonomicky ãinná sdruÏení z vefiejného zájmu i ekonomicky ãinná sdruÏení v zájmu obecném), protoÏe oba typy odbfiemeÀují sociální stát a vefiejnou redistribuci a doplÀují tedy systém vynutitelné vertikální solidarity státu o více ãi ménû „slátanou“ horizontální dobrovolnou solidaritu aktivních (spolãen˘ch) obãanÛ. Projektové organizace a sociální podniky v Dánsku V Dánsku, a nejen tam, se rozvinul nov˘ typ neziskové organizace (sociálního podniku), postavené na dotaãních titulech, organizované síÈovû v rámci partnerství, fiízené manaÏersky a vyuÏívající dobrovolné práce. Jde o tzv. projektové organizace, které jsou soukromé a Ïiví je konglomerát rÛzn˘ch vefiejn˘ch projektÛ slouÏících k zaji‰tûní chodu organizace zamûfiené k urãitému obecnû prospû‰nému cíli. Tyto organizace mívají formu obãanského sdruÏení, nadace, ‰koly apod. Z ãásti je financuje vefiejná správa a z ãásti fondy EU. Aãkoli je grantové financování vÏdy rizikové (nutnost pfiedfinancování ãinnosti z vlastních zdrojÛ nebo z pÛjãek), schopn˘ manaÏer organizaci uÏiví prostfiednictvím získávání dal‰ích a dal‰ích úspû‰n˘ch projektÛ a dokáÏe udrÏet pfiíslu‰nou zamûstnanost. Tento zpÛsob práce podporuje manaÏersk˘ styl fiízení na úkor demokratického a souãasnû je zaloÏen na v˘hodách zasíÈování organizací a jejich napojení na vefiejné rozpoãty. Z takov˘chto organizací vycházejí vysoce kvalifikovaní manaÏefii. Tento styl fiízení v‰ak nepodporuje neformální dobrovolnické organizaãní modely ani modely nadaãní. Z projektové organizace se mÛÏe (orientací na trh a na pfiemûnu klientÛ na ãleny) ãasem vyvinout demokraticky samosprávn˘ ne-pro-ziskov˘ sociální podnik, anebo (orientací na trh a na podnikovou filantropii, respektive na sociální zodpovûdnost firmy) neãlenská sociální firma. Nûkdy mÛÏe dal‰í v˘voj smûfiovat i k ziskové orientaci firmy, jindy organizace zÛstává napojena na vefiejné rozpoãty a mÛÏe se stát ãasem kvazi-vládní agenturou (inovativní zámûr realizovan˘ organizací vezme za svÛj vládní administrativa). Gurli Jakobsen uvádí pfiíkladem dánskou projektovou organizaci, která nabízela pomoc dánsk˘m imigrantÛm prostfiednictvím organizace jejich zamûstnávání. Aktivity organizace byly 25

ãasem realizovány na trhu, podporovány z filantropie a z vefiejn˘ch zakázek. Dnes tento sociální podnik provozuje: loutkové divadlo, tkaní obrazÛ, potisk hedvábí, poãítaãov˘ design, krejãovství, textilní design, obchody, v˘uku jazykÛ, projekt mûstské obnovy, podnikatelsk˘ trénink a instruktáÏní podporu klientÛ, ktefií chtûjí zamûstnat sami sebe. K v˘‰e uvedenému bychom mûli vzít v úvahu to, Ïe ãinnosti obãanského neziskového (tfietího) sektoru jsou v Dánsku zaloÏeny na (1) obãanském právu svobodného sdruÏování, (2) apolitické podpofie jeho ãinnosti z vefiejn˘ch rozpoãtÛ, (3) kontrole vyuÏití vefiejn˘ch podpor zaji‰Èované organizacemi obãanského sektoru, (4) utváfiení vefiejn˘ch politik vefiejn˘mi autoritami v konzultaci se zástupci relevantních obãansk˘ch organizací a (5) podílu organizací obãanského sektoru na práci vefiejné správy a na tvorbû legislativy - za provizi. Obdobné projektové organizace (sociální podniky) lze nalézt napfiíã Evropou a sv˘m zpÛsobem fungují také u nás. Úãast vefiejn˘ch financí v jejich inovativních projektech b˘vá chápána jako podpora startu sociálního podniku, kter˘ pfiiná‰í uÏitky nezaji‰tûné v pfiíslu‰né dobû a místû ani vefiejnou správou ani trhem. Pfiedpokládá se souãasnû, Ïe takto, z vefiejn˘ch zdrojÛ podpofien˘ sociální podnik bude poté „udrÏiteln˘“, tj. dokáÏe po rozjezdu zajistit financování podpofien˘ch aktivit jiÏ vlastní aktivitou, respektive ekonomickou aktivitou „do ãinnosti zataÏen˘ch, spolãen˘ch klientÛ ãi jejich komunit“ na jejich vlastní ekonomická rizika. Vefiejná podpora a následná udrÏitelnost se mÛÏe také t˘kat samostatn˘ch inovativních aktivit, ale pfiíslu‰ná zodpovûdnost musí b˘t vÏdy nesena organizací-podnikem s vlastní právní subjektivitou, anebo v pfiípadû neformálních komunit pak obcí. Sociální podnik touto cestou realizuje Ïádoucí vefiejnou a sociální pfiidanou hodnotu z vefiejného financování (pfiípadnû i/nebo z financování nadacemi a podobn˘mi fondy, z firemní filantropie apod.), a to prostfiednictvím následného ãi souãasného (sociálního) podnikání - úãasti na trhu. Jde vlastnû o charakteristick˘ projev vícezdrojového financování sociální ekonomiky. Prostfiednictvím sociálního podnikání tak vzniká tzv. „hodnota za peníze“. Dochází pfiitom k multiplikaãním efektÛm (pozitivní sociální externality) jako je ekonomick˘ a sociální rozvoj komunit, místa a regionu, udrÏení lidí v krajinû, aktivizace obãanÛ, podpora demokracie, posilování atmosféry dÛvûry ve spoleãnosti nezbytné k dobrému fingování trhu, posilování „my cítûní“ obãanÛ nezbytného pro fungování základní solidarity, zapojování místních zdrojÛ do ekonomiky, posilování sociální soudrÏnosti a rozvoj sociálního kapitálu, environmentální a dal‰í uÏitky. Takové efekty lze monitorovat, mûfiit a ovûfiovat prostfiednictvím metod a nástrojÛ sociálního úãetnictví a sociálního auditu, coÏ samozfiejmû podporuje a ovûfiuje dÛvûryhodnost sektoru sociální ekonomiky a jeho aktérÛ. Praktické poznatky ze sociálního podnikání v západní Evropû K této problematice fiíká Günther Lorenz, zab˘vající se dlouhodobû praxí sociálního podnikání i v˘zkumem, Ïe v západní Evropû lze nalézt sociální podniky v mnoha právních formách, od akciové spoleãnosti po nadace. Mezi nimi se napfiíklad v Nûmecku nacházejí tzv. zamûstnavatelské a kvalifikaãní podniky (Beschäftigungs- und Qualifizierungsgesellschaften), ve Velké Britanii podniky a druÏstva komunitní, v Itálii sociální druÏstva a re-integraãní podniky ve Francii, druÏstva pro rozvoj venkova ve ·védsku ãi sociální podniky a druÏstva ve ·panûlsku. 26

V‰echny jsou zaloÏeny na iniciativách pfiiná‰ejících podporu sociálnímu welfare v rámci obãanské spoleãnosti. Jsou tu poradenská centra, v˘zkumná konzultaãní centra, financující organizace, rozvojové agentury a mimo jiné také mezinárodní sítû. Klíãové charakteristiky sociálního podniku podle Lorenze (2006): ❍ ❍ ❍ ❍ ❍

Specifická sociální pomoc se zapojením do ekonomick˘ch aktivit vãetnû tûch na trhu. Ne-pro-profitní organizace, neinvestující pfiebytky hospodafiení do sociální sféry. Podniková aktiva nenáleÏí jedinci, ale jsou drÏena v dÛvûfie k pouÏití k (sociálnímu) uÏitku zainteresovan˘ch osob nebo území - a to je zakotveno v zákonech. âlenové participují na rozhodování v rozsahu druÏstevních zvyklostí, tj. 1 ãlen = l hlas. Vytváfiení subjektÛ a sítí, naplÀujících poÏadavky vzájemné spolupráce, svépomoci, podpory, kooperace, a to jak mezi jednotliv˘mi sociálními podniky, tak s organizacemi podobného zamûfiení v rámci sociální a lokální ekonomiky.

Sociální vylouãení je jedním ze základních témat sociálního podnikání a proto je zamûstnanost povaÏována za zpÛsob sociální inkluze, byÈ byla odmûna za práci i jen drobná (napfi. ·panûlsko ãi Francie). Nûkdy vefiejné programy pro rozvoj zamûstnanosti poãítají jen s minimální mzdou a vy‰‰í ãasto není vlastnû ani dovolena. ProtoÏe se sociální podnik úãastní trhu, zÛstává klíãovou otázkou v˘‰e (sociálních) nákladÛ a schopnost produkce vÛbec nûjakého hospodáfiského pfiebytku. Ukazuje se, Ïe politické a právní prostfiedí, vymezující pole aktivit sociálního podniku, hraje velmi v˘znamnou roli. Samo rozpoznání sociálního podniku jako specifické formy podniku v legislativû mÛÏe b˘t klíãem pro smûrování státních dotací a podpor, které jsou jinak urãeny jen privátnímu (trÏnímu) sektoru. Pfiíli‰ tûsné pfiedpisy naopak znemoÏÀují jeho rozvoj a zuÏují manévrovací prostor. Lorenz pfiitom upozorÀuje na to, Ïe pokud je indikací pro ustavení sociálního podniku nebo pro poskytnutí vefiejné podpory nûjak˘ typ sociálního vylouãení osob (jako cílová skupina), mÛÏe to vést ve svém dÛsledku k stigmatizaci tûchto osob nebo jejich komunit a k potvrzení jejich vylouãení. Proto by mûla b˘t signifikantní radûji „cílová oblast vylouãení“ (Ïeny, mladí lidé, absolventi, etnické minority, zdravotnû postiÏení, bezdomovci, dlouhodobû nezamûstnaní apod.). Nebezpeãí, Ïe se mohou na základû aktivit WISE podniku takto vytváfiení ghetta, je nutno brát váÏnû, protoÏe vylouãení se mÛÏe skuteãnû posilovat. ¤íká, Ïe sociální dopad aktivit takov˘ch sociálních podnikÛ není dostateãnû prozkoumán. Lze dodat, Ïe koncept sociálního podniku WISE pfiitom pfiedpokládá, Ïe mÛÏe pfiinést osobám a komunitám v exkluzi „vysvobození z pasti sociálních dávek“, do níÏ se dostaly bûhem nûkolika generací, na sociálních dávkách závisl˘ch. Pfiitom prostfiednictvím tûchto dávek sociální stát mûl pÛvodnû v úmyslu dostat takové osoby a komunity z „pasti chudoby“. Ani sociální podnik tedy nelze povaÏovat za v‰elék a je nutno postupovat obezfietnû. K tomu mÛÏe b˘t vyuÏito napfiíklad sociálních úãtÛ a sociálního auditu tak, jako jsou pouÏívány pro komunitní podnikání ve Skotsku. K jejich uÏiteãnému vyuÏití mohou vést tyto kroky: 27

❍

Formulace strategie: 1. jak to spustit (poradny ve ·védsku), 2. jak pokraãovat (italská konsorcia).

❍

Strategie chránûn˘ch trhÛ: v nûkter˘ch italsk˘ch regionech kontraktuje vefiejn˘ sektor kvóty pro druÏstva (viz také ãeská praxe t˘kající se chránûn˘ch dílen a handicapovan˘ch).

❍

Decentralizace rozhodování: mÛÏe pfiinést efektivitu pfii uspokojování potfieb klientÛ/v˘robcÛ i spotfiebitelÛ/uÏivatelÛ - model „jahodového pole“ v Itálii (jako úspû‰n˘ vedlej‰í efekt).

❍

Role zprostfiedkující organizace: viz podnik komunitního rozvoje ve Skotsku nebo Komunitní nadace v Ústí nad Labem.

❍

Identifikace a ustavení krátkodob˘ch i dlouhodob˘ch cílÛ: viz napfiíklad ‰iroké portfolio aktivit (napfi. aktivity obce Borgvattnet in Jamtland ve ·védsku nebo VDN Karko v ústí nad Labem)

❍

Strategie financování: je základním pfiedpokladem úspûchu (financující organizace v Itálii, etické banky, rozvojové fondy ve Skotsku)

❍

Profesionalita: jako dlouhodob˘ vklad pro firmu i pro podporované osoby (obecná úroveÀ vysoké kvalifikace v Nûmecku, ‰kolicí centra ve ·panûlsku, a také systém ‰kolení zastupitelÛ obcí a druÏstev).

❍

Institut partnerství PPP: pfiiná‰í synergick˘ efekt, aktivuje podporovatele a ‰etfií náklady (Katalánské iniciativy ve ·panûlsku), vytváfiení joint-venture i na evropské úrovni (EurodruÏstvo).

❍

Legislativa: vedle nastavení optimální kooperace a vytváfiení pozitivních vztahÛ k okolí je to právû legální prostfiedí, které na evropské, národní, regionální i místní úrovni vytváfií podmínky pro ãinnost sociálního podniku, pro zapojení vefiejnosti i pro dosahování optimálních v˘sledkÛ.

❍

Vefiejné financování: nemá naru‰it samosprávnost sociálního podniku a jeho autonomii na vládû a na druhé stranû má pfiinést pfiírÛstky vefiejné hodnoty prostfiednictvím sociální pfiidané hodnoty. Preference nepfiímé podpory, startovného, vytváfiení protekãních trhÛ.

❍

Právû legislativní nedostateãnost, ale také nedocenûní siln˘ch a slab˘ch míst sociálního podniku v praxi se mÛÏe stát bariérou rozvoje. Je také nutno vyuÏít zku‰enosti dobré praxe a metodiku sociálního úãetnictví a auditu.

MoÏno doplnit, Ïe pojem sociální firma naplÀuje cíle sociální ekonomiky stejnû jako neãlenské formy neziskov˘ch organizací - podnikÛ s tím, Ïe onu typickou „dvojakost“ sociálního podniku, postavenou na ãlenském principu a demokratickém rozhodování naplÀují vlastním konsensem o úãelu a prostfiedcích, dosahovan˘m prostfiednictvím participace, podílnictví nebo partnerství s vefiejn˘m sektorem 28

Klíã k sociální ekonomice a sociálnímu podniku, aneb mal˘ slovníãek pojmÛ Pokud chceme zjistit, co Ïe se za pojmy sociální ekonomika a sociální podnik skr˘vá, podívejme se nejprve, z trochu jiného úhlu neÏ jsme zvyklí, na nûkteré pojmy nám známé i ménû známé. Pokusme se pfiitom oprostit se od neo-liberálního dogmatu, od limit na‰eho právního fiádu, od politicky zbarveného pojmu socialistick˘, od hodnotících soudÛ a pocitÛ. Pokusme se pfiipustit, Ïe „v‰echno mÛÏe b˘t jinak“ a Ïe „v‰echno souvisí se v‰ím“. Sociální - sociotvorn˘ - spolkov˘ - ãlensk˘ - demokratick˘ V pfiípadû sociální ekonomiky a sociálního podniku oznaãuje pojem sociální zejména spoleãenskou stránku specifick˘ch ekonomick˘ch aktivit ve smyslu sociální = societální. „Societa“ = spoleãnost, spolek, spoleãenství, spoleãenstvo, komunita, sdruÏení, obec (a její zájmy a uÏitky), a obecnû ekonomicky také práce jako taková. Pojem sociální ekonomika zdÛrazÀuje v˘znam role „society“ v ní. Societa je tu ekonomicky aktivní ve vlastním ne-individuálním zájmu a k vlastnímu ne-individuálnímu prospûchu, tedy v obecném zájmu a k obecnému prospûchu. Taková ekonomika má na danou societu a na její sociální hodnotu, na sociální kapitál, v˘znamn˘ kladn˘ vliv. Klasik by fiekl, Ïe je to ekonomika s lidmi a pro lidi a ekonom by dodal, Ïe je to ekonomika taÏená prací (na rozdíl od ziskové ekonomiky taÏené kapitálem). Sociální kapitál (Evers, 2001) lze pfiitom chápat jako úroveÀ komunikace a vzájemn˘ch vztahÛ v dané societû/komunitû (a také odvozenû v podniku). Tento sociální kapitál pfiispívá k soudrÏnosti dané spoleãnosti/komunity, k její schopnosti pfieÏít, uÏivit se, revitalizovat se a rozvíjet se, a také chovat se ekonomicky efektivnû. V souãasné dobû vypjatého individualismu, kdy se prohlubuje krize komunit (rozpadají se nejen ‰iroká pfiíbuzenstva a klany, ale i malé rodiny, uvolÀují se rodinná pouta), nab˘vá budování a posilování sociálního kapitálu zejména na lokální úrovni a na úrovni ãlensk˘ch sdruÏení na v˘znamu. Posiluje se tím sociální soudrÏnost spoleãnosti, její sociální hodnota. PfiírÛstky sociální hodnoty lze mûfiit jako sociální pfiidanou hodnotu za pomoci metod sociálního úãetnictví a ovûfiovat prostfiednictvím technik sociálního auditu (nejprve vyvíjeného a nyní pouÏívaného napfiíklad ve Skotsku). Sociální ekonomika je tu zároveÀ chápána jako forma sociálního dialogu. Sociální kapitál není hodnotou jednotlivce, ale hodnotou ne-individuální, hodnotou urãitého spoleãenství. Jak se ale individuální osoby dohodnou, co je pro takové spoleãenství dobré a co ne, v ãem je ona hodnota? Jedním z takov˘ch mechanismÛ vytváfiení spoleãenského konsensu o vefiejném zájmu je zastupitelská demokracie v rámci práva volebního. Je v‰ak také známo, Ïe zastupitelská demokracie dnes trpí anonymitou vÛãi mal˘m a lokálním komunitám, Ïe mÛÏe srÛstat se zájmy vlastníkÛ a správcÛ kapitálu a Ïít vlastním Ïivotem, Ïe je v zásadû zneuÏitelná k uchopení moci jednotlivcem. Proto byla po druhé svûtové válce pfiijata OSN V‰eobecná deklarace lidsk˘ch práv jako pojistka proti takovému zneuÏití. Takto je souãástí i na‰í Ústavy. Obdobn˘m právem, deklarovan˘m v Listinû lidsk˘ch práv a svobod, je také právo spolãovací, shromaÏìovací, názoru atd. Lidé se tedy mohou legálnû a dobrovolnû sdruÏovat a také se sdruÏují do rÛzn˘ch ãlensk˘ch organizací, spolkÛ a sdruÏení. Ko‰até aktivity takov˘ch 29

spolkÛ, aÈ jiÏ jde o aktivity volnoãasové, advokacijní (hájící nûjaké zájmy) nebo sociálnûekonomické povahy, jsou základem fungující obãanské spoleãnosti. V personálnû ãlensk˘ch spolcích, spoleãenstvech, sdruÏeních a obcích obvykle dochází v rámci mechanismÛ pfiímé demokracie ke konsensu o spoleãném, obecném zájmu a to zpravidla na principu jeden ãlen = jeden hlas bez ohledu na ekonomickou sílu jednotlivce a jeho vkladu; pfiípadnû za pfiítomnosti sdílen˘ch autorit. DluÏno dodat, Ïe ve spolcích nepersonálnû ãlensk˘ch a neãlensk˘ch se setkáváme s jin˘mi mechanismy legitimizace obecného zájmu âlensk˘ princip je spojován podstatou fungování obãanské spoleãnosti. S ním spojené demokratické rozhodování a dosahování konsensu o spoleãn˘ch cílech a zpÛsobu jejich dosaÏení je pro sociální ekonomiku typické. âlenové se obvykle podílejí na majetku (ãlenské vklady), financování (ãlenské poplatky, ãlenské pfiíspûvky, vzájemnû svépomocná práce, odkup produktÛ a dal‰í), rozhodování, rizicích a uÏitcích (obÏiva, konkurenceschopnost, dostupnost spotfieby specifického zboÏí a sluÏeb, bydlení, úvûr, solidární zaji‰tûní rizik apod.). Spoleãnû s podílem na uÏitcích nesou ãlenové svÛj podíl na ekonomick˘ch rizikách spolkového (ãi komunitního) hospodafiení - podniku. V pfiípadû v˘dûlkov˘ch a hospodáfisk˘ch spoleãenstev, kooperativÛ, respektive autentick˘ch druÏstev b˘vá obvyklé, Ïe ãlen dokonce obvykle ruãí aÏ do v˘‰e svého majetku ãi do v˘‰e svého vkladu nebo jeho násobku, a to pfiípadnû i je‰tû nûjakou dobu po svém odchodu z druÏstva - podle typu druÏstva a v souladu s dobrovolnû pfiijat˘mi stanovami. âlensk˘ princip vzájemnost a s tím spojen˘ typ vlastnictví b˘vá obvykle pod ochranou zákona. Na personálnû ãlenském základû fungují, vedle druÏstev jako prototypu sociálního podniku, obvykle také vzájemnû podpÛrné a solidární spolky a (jejich) fondy - zvané mutuálky, a také obãanská sdruÏení, spolky. âlensk˘ princip je pfiedpokladem fungování pfiímé demokracie a pfiedpokladem, Ïe spoleãensk˘ konsensus o cílech a prostfiedcích bude ustaven demokraticky k vzájemnému prospûchu ãlenÛ a tedy i ku prospûchu jejich rodin a ‰ir‰ích komunit, tedy v obecném zájmu. Taková spoleãenstva, spolky ãi sdruÏení se spravují samy, jsou samosprávné a také samofinancované, coÏ je ãiní obvykle nezávisl˘mi, tj. autonomními na vnûj‰ích autoritách, zejména na státu a jeho orgánech. Jejich ekonomika b˘vá vázána sv˘mi zdroji i uÏitky k urãitému lokálnímu území a toto území a jeho komunity obohacuje. S tím je spojen princip otevfienosti ke vstupu a v˘stupu ãlenÛ do a ze spolku a jeho ekonomick˘ch aktivit (pro v‰echny, kdo souhlasí se stanovami, cíli a prostfiedky sdruÏení a splÀují pfiípadné podmínky) a taktéÏ princip dobrovolnosti, t˘kající se navíc ustavení a zru‰ení spolku i jeho podniku. Tyto principy ovlivÀují povahu majetku spolku-podniku (fixní kapitál zde má variabilní povahu a je nutno ustavit pol‰táfi mezi ním a trhem v podobû rizikov˘ch ãi nedûliteln˘ch fondÛ; tyto fondy jsou zároveÀ obvykle vázány na spolek samotn˘ v rámci mezigeneraãní solidarity) a ovlivÀují také zpÛsob jeho vlastnictví (privátní, ale ne-osobní, kolektivní, podílové ãi dokonce nepersonální). Princip vzájemnosti (mutuality) se projevuje jako solidární vzájemná svépomoc a vzájemná podpora ãlenÛ mezi sebou a smûrem ke sv˘m ‰ir‰ím komunitám, a také v tendenci k zasíÈování lineárnû s jin˘mi spolky a spolky-podniky, a také vertikálnû do vy‰‰ích sdruÏení - vzájemnû podpÛrn˘ch fondÛ a spolkÛ. Vzájemná svépomoc a podpora, zasíÈování a kooperace spofií náklady a jsou pak hlavní konkurenãní v˘hodou pfiípadné úãasti podniku takového spolku na otevfieném trhu. Úãast na trhu má obvykle ne-pro-ziskov˘ charakter (nedistribuce zisku). 30

Specifickou obdobou ãlenského principu (tj. principu vzájemnosti a obãanské solidarity) je filantropie, dobrovolnictví, charita a obecnû vzato tzv. podílnictví (stakeholdership), jehoÏ obsahem je podíl na financování uÏitku, dosahovaného zpravidla neziskovou organizací, a to „v dÛvûfie“, to znamená bez podílení se na rozhodování. Podílníkem je mínûn zejména dárce a dobrovolník, nûkdy také zamûstnanec, vefiejn˘ rozpoãet apod. V˘sledkem úãasti podílníkÛ na financování urãitého uÏitku je jeho legitimizace jako uÏitku v ne-osobním, obecném, pfiípadnû vefiejném zájmu. (Zamûstnanecké podílnictví v podniku má svá vlastní specifika.) Podílnictvím je vlastnû také tzv. partnerství vefiejného a soukromého sektoru (PPP), v jehoÏ rámci je vzájemnû, konsensuálnû uznán cíl a uÏitek v obecném i vefiejném zájmu. Za specifickou formu podílnictví a partnerství lze také povaÏovat poskytování uÏitkÛ ve vefiejném nebo/i obecném zájmu prostfiednictvím podnikatelsk˘ch sociálních firem, pfiípadnû jako podniková sociální zodpovûdnost, filantropie ãi modifikovaná svépomoc, poskytovaná zamûstnavatelem, aÈ jiÏ ve státem garantovaném ãi podporovaném systému nebo mimo nûj, dobrovolnû ãi nucenû. Dodejme, Ïe mezi vzájemnû svépomocná sdruÏení na ãlenském základû mohou b˘t vedle obãansk˘ch sdruÏení, druÏstev a vzájemnû podpÛrn˘ch spolkÛ a fondÛ zapoãítávány také samosprávné obce, jejich svazky a také samosprávné univerzity. Jsou zároveÀ ãlenské i úãelov˘m sdruÏením majetku. Solidární a sv˘m zpÛsobem vzájemnû prospû‰ní jsou si vlastnû také v‰ichni obãané/obyvatelé (v roli soukromé osoby nebo podnikatele), pokud se na solidaritû podílí v roli podílníka jako dárce, dobrovolníka, podporovatele, pfiispûvatele ãi patrona. Pojem sociální tedy neznamená jen „sociálnû slab˘“, „sociálnû vylouãen˘“ nebo „sociálnû potfiebn˘“, ale jeho v˘znam a dopad je mnohem, mnohem ‰ir‰í i v pfiípadû sociální ekonomiky a podniku. O sociální ekonomice pak mÛÏeme hovofiit také jako o ekonomice demokratické, spolkové, samosprávné, kooperativní, neziskové a ne-pro-ziskové, pfiípadnû participativní, solidární, ãi lokální. Ekonomika - podnik - trh - zisk - podnikání KdyÏ se nûkoho zeptám, co znamená pojem ekonomika, ne v‰ichni dokáÏí rychle odpovûdût. Na takovou otázku lze napfiíklad fiíci, Ïe ekonomické aktivity jsou takové, pfii kter˘ch dochází k úãelné a úãelové pfiemûnû zdrojÛ v produkty. Hospodafiíme s dostupn˘mi zdroji, abychom dosáhli poÏadovan˘ch uÏitkÛ. Není to tedy v Ïádném pfiípadû jen o penûzích ãi o trhu. Obecnû vzato je trÏní ekonomika jen jedním z typÛ ekonomik, a to taková, kde se produkty smûÀují na trhu za trÏní cenu, obsahující zisk jako motiv k úãasti. Individuální zisk je pak tím dÛvodem, proã se trh „h˘be“, je dynamem ekonomického rozvoje. PÛsobí zde onen samoregulaãní mechanismus „neviditelné ruky trhu“, kter˘ vztah nabídky a poptávky dlouhodobû optimalizuje, anebo také selhává. TrÏní ekonomika je zaloÏená na pohybu penûz, je monetární. Také vefiejná ekonomika je ekonomikou monetární, av‰ak netrÏní, zatímco neformální ekonomika komunitní, tj. ekonomika rodinná ãi na sousedsk˘ch a pfiátelsk˘ch, respektive 31

naturálních vztazích zaloÏená, je ekonomikou nemonetární a zároveÀ netrÏní. Profesor Laville (1999) to znázornil následovnû: LavillÛv socio-ekonomick˘ triangl:

Zdroj: Dle konceptu J. L. Lavilla (1999) zpracovala autorka Trhem se obvykle rozumí jak trh v˘robních faktorÛ (kter˘mi je zejména kapitál a pracovní síla), tak trh spotfiebního zboÏí. Dále lze rozli‰it dal‰í dílãí trhy. Trh jako místo dobrovolné smûny je obvykle taÏen zájmy vkladatelÛ a správcÛ kapitálu, jejich touhou po jeho obnovû a rozmnoÏení, tedy po zisku. TrÏní ekonomika je tedy ekonomika kapitálová, tedy taÏená kapitálem a je pro-zisková. Je zaloÏena na vztahu „kapitál zamûstnává a ovládá práci“. Kapitál (resp. jeho vlastník nebo správce) za úãelem dosaÏení zisku zamûstnává práci (resp. jejího vlastníka) a za odmûnu jí poskytuje mzdu, slouÏící k obnovû a k rozmnoÏení práce (resp. vlastníkovi pracovní síly a jeho rodinû k obÏivû). Honba za individuálním ziskem je motorem takové ekonomiky, ale za urãit˘ch okolností vede k destabilizaci vztahu kapitál a práce (vlastník kapitálu hledá jeho co nejlep‰í umístûní, pfielévá jej). Dochází k nezamûstnanosti, ke ztrátû zdrojÛ k obÏivû, ãasto i na stranû podnikatele, pokud jeho podnik padne. Kapitál je na otevfieném trhu ze své podstaty víceménû rizikov˘. Pokud ve vztahu v˘robních faktorÛ vládne práce, pak „práce zamûstnává a ovládá kapitál“ a ekonomiku táhne nikoli touha po zisku samotném, ale touha po zaji‰tûní obÏivy (v ‰ir‰ím slova smyslu po udrÏení kvality Ïivota vlastníka „práce“ a jeho rodiny). Prací je tu mínûn vklad energie, ãasu, vûdomostí, zruãnosti apod., lpící na osobû jako soukromé, ale spoleãenské bytosti. Z toho plyne, Ïe mzdy nemusí b˘t dosahováno jen prostfiednictvím „zamûstnání se“, ale také prostfiednictvím „zamûstnání kapitálu prací“ - kapitál pfiitom dostane od vlastníka práce svÛj zisk za odmûnu. Kapitál je v tomto vztahu stabilizovan˘, nerizikov˘, „své síly zbaven˘“. Takováto ekonomika se trhu úãastní obvykle nikoli k dosaÏení zisku pro zisk sam˘, ale k dosaÏení jiného uÏitku prostfiednictvím úhrady nákladÛ ãi prostfiednictvím zisku. Taková ekonomika se naz˘vá ekonomikou taÏenou prací, ekonomikou ne-pro-ziskovou, pfiípadnû z dÛvodu jejího prvotního úãelu ekonomikou sociální. Sv˘m zpÛsobem sem patfií také ekonomika vefiejná.

32

Dodejme, Ïe sociální ekonomiku (s jejími sociálními podniky) bychom v Lavillovû schématu na‰li v prÛniku mnoÏin [ekonomiky monetárnû-trÏní] a [ekonomiky nemonetárnû - netrÏní]. Je heterogenní a má soukromo-obãansk˘ charakter. Na jejím doplÀkovém financování k „rozjezdu“ a ve specifick˘ch pfiípadech, se mÛÏe podílet, a podílí, i vefiejn˘ sektor. Co je podnik? ToÈ otázka! Pfiece fabrika, která vyrábí a prodává a dosahuje zisku, tedy nûco, s ãím se podniká, napadne nás hned napoprvé. Nûkoho pfiitom napadne, Ïe mÛÏeme „podniknout v˘let“. Obojí je správnû. Profesofii C. Borzaga a J. Defourny (2001) na to ‰li od lesa a správnû vûdecky odvodili, Ïe podle P. Schumpetera je podnikem „inovativní zámûr, pfii jehoÏ realizaci nesou realizátofii v˘znamná ekonomická rizika“ Úãetním jazykem mÛÏeme podnikem oznaãit soubor aktiv a pasiv, respektive majetku a závazkÛ, vyjádfien˘ch penûzi. Takov˘ podnik má na zaãátku úãetního období nûjak˘ poãáteãní stav; pak hospodáfi zpracovává, zprostfiedkovává, spotfiebovává, zamûstnává práci a cizí kapitál, nakupuje a prodává, aby na konci období zjistil, je-li chud‰í nebo bohat‰í, ãili jak fiíká klasik, „mnoho-li vydûlal ãi prodûlal“, tedy zda byl dobr˘ nebo ‰patn˘ hospodáfi. Dobr˘ hospodáfi má teì na úãtu hospodáfisk˘ pfiebytek, tedy úãetní zisk. Zdá se, Ïe tím ziskem musí b˘t zisk majitele vloÏeného kapitálu, kvÛli nûmuÏ podnikal a Ïe tedy podnik je kategorií ziskového sektoru. JenÏe chyba lávky, nemusí! Pojem podnik je totiÏ sám o sobû pojmem ziskovû neutrálním. Jeho zafiazení do kategorie neziskov˘, ne-pro-ziskov˘, ziskov˘ je totiÏ záleÏitostí odpovûdi na otázku „kdo koho zamûstnával“, „za jak˘m úãelem byl podnik zaloÏen“ a „co se stalo s dosaÏen˘m hospodáfisk˘m pfiebytkem“. Jak fieãeno, podnik mÛÏe b˘t úspû‰n˘ (dosáhl úãetního zisku) nebo neúspû‰n˘ (octl se v úãetní ztrátû). Úãetní zisk/ztráta je jen informací o tom, zda hospodáfi dobfie nebo ‰patnû hospodafiil. Ziskovost, ne-pro-ziskovost a neziskovost jako sociálnû ekonomická charakteristika podniku ãi sektoru se odvozuje od úãelu ekonomick˘ch aktivit, od dÛvodu úãasti na trhu a od toho, jak naloÏíme s dosaÏen˘m ziskem. Angliãané to mají jednodu‰‰í - rozli‰ují zisk jako hospodáfisk˘ pfiebytek (surplus) a jako v˘nos z kapitálu (profit). A ziskov˘ a neziskov˘ sektor oznaãují jako sektor obchodní a neobchodní (commerce a non-commerce). Podnik jako soubor aktiv a pasiv se anglicky oznaãuje jako enterprise, kdeÏto podnik jako zámûr pojmem business. A tak také pojem podnikání a podnikavost lze chápat nejen jako honbu za ziskem, ale spí‰e v souvislosti se schopností podnikatele (toho co má nápady a na své riziko je realizuje) inovovat (napfiíklad nalézat trÏní mezery nebo sníÏit náklady jinou organizací práce, nacházet nové zdroje apod.). Podnikatel je aktivní a nese rizika z úãasti na trhu. DokáÏe reagovat na bariéry a nacházet pfiíleÏitosti, dává pfiitom v‰anc své jméno a svÛj úãet. Musí mít právní zpÛsobilost a plnit povinnosti, které mu stát pfiitom ukládá. Nûco ho to stojí a nûco mu to pfiinese, a nemusí to b˘t jen zisk - profit. Podnik a podnikání pak mÛÏeme chápat jako podnik a podnikání monetárnû trÏní (pro individuální zisk) stejnû tak, jako podnik a podnikání sociální (pro ne-individuální, obecné dobro - common good). MÛÏeme se také setkat s neformálním a nemonetárním netrÏním podnikem komunitním (domácí hospodáfiství, sousedská v˘pomoc, neformální pfiátelské fotbalové utkání) a nemusí pfiitom jít o ekonomiku ãernou, a také s formálním netrÏnû monetárním podnikem komunálním (ve formû pfiíspûvkové organizace k zaji‰tûní smí‰en˘ch vefiejn˘ch statkÛ, ve formû vefiejnû prospû‰n˘ch prácí nebo vefiejné zakázky, pfiípadnû ve formû obcí zaloÏené a ovládané akciové spoleãností k zaji‰tûní technick˘ch sluÏeb v obci) ãi vefiejn˘m k zaji‰tûní vefiejného uÏitku (neplést s vefiejn˘m domem). 33

Dodejme, Ïe v zemích EU-15 je pojem podnik obvykle chápán v kontextu ¤ímsk˘ch smluv a jejich ustanovení o rovném pfiístupu podnikÛ k trhu bez ohledu na to, jakého druhu je jejich vlastnictví a zda je jeho úãelem dosahování zisku ãi nikoli a jak s pfiípadn˘m ziskem naloÏí. KaÏd˘ podnik má mít moÏnost a právo úãastnit se otevfieného, chránûného nebo kvazi trhu a vcházet tak do soutûÏe s dal‰ími subjekty, které na takov˘ch trzích operují. Sociálním podnikem je pak chápán podnik zaloÏen˘ a ovládan˘ nikoli kapitálem, ale prací, tj. nejlépe spolkem nebo i jinak vyjádfien˘m ne-individuálním zájmem, a to k jinému úãelu neÏli je zisk. Pokud zisk na trhu dosáhne, zisk alespoÀ z ãásti nerozdûluje, ale pouÏije na ne-individuální uÏitky v obecném nebo vefiejném zájmu. Pfiedpokládá se, Ïe vzhledem ke své povaze operuje zejména na místních trzích a aktivuje místní zdroje. Z toho vychází pfiedpoklad, Ïe jde pfieváÏnû o podnik drobn˘, mal˘, nejv˘‰e stfiední (viz pohled OECD) a Ïe se pozná podle toho, Ïe se jedná o ekonomiku demokratickou s rozhodovacím mechanismem 1 ãlen = 1 hlas (rozpoznávací znak pro satelitní úãty sociální ekonomiky). Sociální podnik se obvykle na spolkovém a dobrovolnickém základû zab˘vá ❍

poskytováním sociálních sluÏeb v ‰ir‰ím pojetí, tj. vãetnû vzdûlanosti, personálních sociálních a zdravotních sluÏeb, bydlení, kultury, dopravy, komunikace apod., pokud je v pfiíslu‰ném místû nezaji‰Èuje vefiejn˘ sektor ani trh v poÏadované cenû, kvalitû ãi sortimentu

❍

zaji‰Èováním obÏivy prostfiednictvím zamûstnanosti anebo konkurenceschopnosti drobn˘ch a mal˘ch podnikÛ

❍

zaji‰Èováním finanãních zdrojÛ pro takové cíle

❍

organizováním solidarity prostfiednictvím tvorby a správy spolkov˘ch, nadaãních a pojistn˘ch fondÛ nebo prostfiednictvím sluÏeb ochrany a záchran

Jeho aktivity jsou obvykle smûrovány k ãlenÛm spolkÛ, k jejich komunitám a lokálním spoleãenstvÛm na základû vzájemnosti, pfiípadnû k ‰ir‰í vefiejnosti na základû obãanské solidarity, filantropie a charity. Ve specifick˘ch pfiípadech mohou b˘t podpofieny vefiejn˘m financováním. Správn˘ sociální podnik je samosprávn˘, autonomní na státu, s demokratick˘m rozhodováním, neziskov˘ nebo ne-pro-ziskov˘, vícezdrojovû financovan˘ v rámci úãasti na trhu nebo/i prostfiednictvím podporovatelÛ, je lokálnû ukotven˘, má pozitivní vliv na zamûstnanost, sociální soudrÏnost, regionální rozvoj, konkurenceschopnost a udrÏitelnost. Opût, jako celá ekonomika, produkuje tzv. pozitivní sociální externality, které je moÏno povaÏovat za sociální, pfiípadnû vefiejnou pfiidanou hodnotu. K takov˘m pozitivním externalitám patfií také a zejména aktivizace a socializace osob a komunit „sociálnû nebo z trhu práce vylouãen˘ch ãi vylouãením ohroÏen˘ch“. Spolu s Lorenzem (2007) mÛÏeme fiíci, Ïe sociální podnik tím mimo jiné „aktivnû pfiispívá k pfiemûnû ãerné a ‰edé zóny ekonomiky na ekonomiku spoleãensky pfiijatelnûj‰í“. Aktivuje osoby uvízlé „v pasti sociálních dávek“. Jeho aktivity mají tedy tzv. multiplikaãní efekty. Jeho charakteristick˘m znakem je také ekonomická heterogenita a dvojakost (spolek - podnik). Pojem sociální podnik klade dÛraz jak na spoleãenskou stránku podnikatelského zámûru, na utváfiení spoleãenského konsensu a na pozitivní vliv na sociální kapitál na lokální úrovni, tak na jeho stránku ekonomické udrÏitelnosti jeho aktivit. 34

Obsah ãinnosti podniku není pro kvalifikaci podniku jako podniku sociálního zásadní. Podnik mÛÏe poskytovat personální sociální sluÏby, ‰ít boty, zpracovávat hovûzí, poskytovat úvûry ãi „vydûlávat“ peníze. DÛleÏité je, Ïe podnik (kapitál) naplÀuje úãel sdruÏení ãlenÛ poskytováním zamûstnání, sociálních sluÏeb, zaji‰Èováním konkurenceschopnosti ãi finanãních zdrojÛ a Ïe je ãlensk˘m spolkem (prací) ovládán. V tomto smyslu mÛÏe b˘t ãlen spolku de facto zároveÀ sv˘m zamûstnavatelem a zamûstnancem, producentem i spotfiebitelem/klientem, vlastníkem i uÏivatelem, podporovan˘m i podporovatelem. Celá sociální ekonomika je charakteristická touto dvojakostí, zaloÏené mimo jiné na ãlenském principu, demokratickém rozhodování a vzájemnosti. Sociální podnik je tedy zásadnû duální, binární, dvojité povahy, je zároveÀ spolkem i podnikem. Je to jeho síla i slabá stránka. Podnik sám mÛÏe b˘t (1) ve spolku zanofien a zvnûj‰ku není evidentní, mÛÏe b˘t zaloÏen nebo (2) zfiízen na majetku spolku a mít omezenou právní samostatnost a nebo (3) mÛÏe b˘t podnik spolkem zfiízen na distanc s plnou právní samostatností, av‰ak ovládán majetkovû spolkem. Pfiíkladem ad (1) - podniku zanofieného ve spolku mÛÏe b˘t pracovní druÏstvo, kde jsou ãlenové nositeli nûjaké profese a tu vykonávají právû jako ãlenové druÏstva. Jin˘m pfiíkladem mÛÏe b˘t hospodáfiská ãinnost obce, pfiípadnû Spolek pfiítel Ïehu, jehoÏ vzájemnû podpÛrn˘ fond je souãástí spolku. Pfiíkladem podniku ad (2), zaloÏeného na majetku zfiizovatele mÛÏe b˘t zemûdûlské druÏstvo nebo druÏstvo rodinn˘ch farem a jejich zásobovací a odbytová centrála, obãanské sdruÏení poskytující stravu a ubytování bezdomovcÛm, bytové druÏstvo, pfiípadnû pfiíspûvková organizace zaloÏená obcí. Pfiíkladem zcela samostatného podniku ad (3) s vlastní právní subjektivitou, zfiízeného na distanc a ovládaného spolkem mÛÏe b˘t Hasiãská vzájemná poji‰Èovna, a.s., Raiffeisen Zentral Bank Wien ãi komunální firma obce - Technické sluÏby. V nûkter˘ch zemích mÛÏe b˘t i druÏstvo-spolek oddûleno od svého druÏstevního podniku - s.r.o., a pfiitom je právem vnímáno jako celek. MÛÏeme zopakovat, Ïe sociálním podnikem jsou zejména: ❍

❍

❍

(Autentická) druÏstva jako v˘dûlková a hospodáfiská spoleãenstva, nejlépe druÏstva sociální, slouÏící k zaji‰tûní obÏivy a k ekonomickému, sociálnímu ãi kulturnímu pozdviÏení ãlenÛ (a to i potenciálních ãi budoucích) a jejich komunit. Podobnû se chovají i podniky v zamûstnaneckém vlastnictví. Vzájemnû podpÛrné spolky a jejich fondy (vãetnû typu vzájemnostních pojistn˘ch fondÛ) k pfiedcházení a sanaci Ïivotních i majetkov˘ch rizik; tj. pokud tyto fondy nebyly kapitalizovány na obchodní podniky nebo socializovány na státem obhospodafiované fondy. Patfií sem také nadace a nadaãní fondy, pfiípadnû úsporní a úvûrní druÏstva a záloÏny. SdruÏení, zejména personálnû ãlenská sdruÏení osob, nûkdy také nepersonální sdruÏení osob a úãelová sdruÏení majetku bez ãlenÛ, ustavovaná v obecném zájmu.

35

V pfiípadû sociálního podniku typu WISE (Work Integration Social Enterprise), tj. sociálního podniku pro integraci do trhu práce, jsou pod pojem sociálního podniku zahrnována také: ❍

sociální druÏstva (pfiekraãující princip vzájemnosti více do sociálních uÏitkÛ místních spoleãenstev, komunit),

❍

sociální firmy (kapitálovû orientované podnikatelské subjekty, poskytující zamûstnání sociálnû a z trhu práce vylouãen˘m osobám, a to zejména zamûstnání asistované),

❍

komunální firmy (roz‰ifiující nabídku zamûstnání a sociálních sluÏeb v místních podmínkách vã. vefiejnû prospû‰n˘ch prací),

Z hlediska na‰ich právních forem mÛÏeme za sociální podniky povaÏovat také na‰e nadace (a podobné „podniky“ zaji‰Èující zdroje financování pro neziskové aktivity), obecnû prospû‰né spoleãnosti (jako „podniky“ poskytující obecnû prospû‰né sluÏby) a církevní právnické osoby (jako „podniky“ poskytující charitní sluÏby a humanitární pomoc). MÛÏeme sem zafiadit také obãanská sdruÏení (ta, která - zejména prostfiednictvím sv˘ch organizaãních sloÏek a provozoven - poskytují sluÏby tfietím osobám). âlenské rozhodování b˘vá doplnûno nebo nahrazeno dohledem prostfiednictvím správní a dozorãí rady nebo obdobn˘m zpÛsobem. Podniky v právní formû s.r.o. obvykle patfií do souboru sociálních podnikÛ (jako podnikové dvojãe spolku, spoleãenstva., sdruÏeného zájmu), pokud byly ustaveny v obecném zájmu spolkem ãi obcí, a to k jin˘m úãelÛm neÏli je dosahování zisku, na majetku zakladatele s tím, Ïe dosaÏen˘ zisk je zásadnû nedistribuován, tj. vrací se k naplnûní uÏitku zakládající organizace. Do této kategorie lze sv˘m zpÛsobem zafiadit také pfiíspûvkové organizace (jsou zfiizovány na majetku obce a zapisují se povinnû do obchodního rejstfiíku), zejména pokud je podíl jejich pfiíspûvku z rozpoãtu zfiizovatele na v˘nosech nev˘znamn˘. Akciové spoleãnosti patfií mezi sociální podniky, a to tehdy, pokud jsou spolkem nebo obcí jako zakladatelem majetkovû ovládány prostfiednictvím majoritního podílu akcií, drÏeného tímto zakladatelem, nebo zaji‰Èují na otevfieném trhu zdroj financí a stabilizaci portfolia. Obecnû lze mít za to, Ïe zakladatelem podnikového dvojãete je vÏdy „sdruÏení zájmu“, respektive „zájmové sdruÏení“, reprezentované obãansk˘m sdruÏením, spolkov˘m dvojãetem druÏstva, obcí, svazkem obcí, pfiípadnû zájmov˘m sdruÏením právnick˘ch osob (pokud splÀuje podmínku neziskového úãelu a ne-osobního uÏitku), pfiípadnû obãanskou iniciativou ãi iniciativou jednotlivého obãana (v pfiípadû obecnû prospû‰né spoleãnosti, nadace a nadaãního fondu, ale i sociální firmy), a také církví (v pfiípadû církevní právnické osoby). Nedistribuce zisku pocházejícího z ekonomick˘ch aktivit podnikového dvojãete a vyuÏitého pro uÏitky dvojãete spolku, b˘vá odmûÀována daÀov˘mi úlevami, obdobnû jako v pfiípadû firemní filantropie. Pokud to právní fiád dovoluje, b˘vá umoÏnûno, aby byl benefit z „nedistribuce zisku“ a souvisejících daÀov˘ch úlev ponechán pfiímo ve spolku - podniku, a to zejména pokud lze tuto skuteãnost auditovat nebo revidovat. B˘vá tomu právû u druÏstev nebo vzájemnû podpÛrn˘ch spolkÛ a fondÛ. U nás platí takovéto zv˘hodnûní pouze v pfiípadû hospodáfiské ãinnosti obcí a pro nadace. DÛvodem zv˘hodnûní b˘vá snaha státu nerozmûlÀovat zdroje (urãené k zaji‰tûní vefiejnû a obecnû prospû‰né ãinnosti a získané na trhu) prÛchodem pfies redistribuãní kanály. 36

âlenové (spolku jako základního dvojãete sociálního podniku) rozhodují o ekonomick˘ch uÏitcích podniku (jako dvojãete odvozeného z uÏitkÛ, pro které byl spolek zaloÏen) demokraticky, a to z titulu své úãasti na majetku a rizicích. Podnik sám, jakkoli od spolku oddûlen˘ ãi neoddûlen˘, b˘vá fiízen manaÏersky s tím, Ïe manaÏefii jsou vÏdy odpovûdni spolku, respektive jeho ãlenÛm. Obdobou vztahu ãlenÛ/spolku k podniku je v pfiípadû neãlensk˘ch organizací ustavení a funkce správní a dozorãí rady. Zb˘vá pfiipomenout, Ïe ãlenové spolku se mohou octnout v dvojaké pozici zamûstnance a svého zamûstnavatele, producenta-dodavatele a svého spotfiebitele-klienta a podobnû. V nûkter˘ch zemích platí pro kaÏdé z postavení ãlena jiné právo, viz napfiíklad u nás soubûh práva pracovního a ustanovení druÏstevních stanov. Urãitá dvojakost se objevuje i v jin˘ch typech sociálního podniku, kdy se napfiíklad li‰í pro stejné vztahy zodpovûdnosti k majetku práva a povinnosti ãlena - dobrovolníka (obãansk˘ zákon) a ãlena - zamûstnance (pracovní právo) a podobnû. Tato dvojakost modifikuje také finanãní toky, distribuãní vztahy a vztahy fiízení a organizace. Vlídné právní prostfiení - italská inspirace z praxe Pro ilustraci a pochopení problematiky fiízení sociálního podniku a jeho regulace státem nám mÛÏe poslouÏit pfiíklad z prostfiedí italsk˘ch druÏstev. Jak uvádí L. ·laisová (2008), v pfiípadû druÏstevní akciové spoleãnosti nebo spoleãnosti s ruãením, se model fiízení podniku odvozuje od jeho právní formy a jí upravujícího zákona. DruÏstvo jako spoleãenství ãlenÛ si pfiitom mÛÏe vybrat z modelu tradiãního, dualistického a monistického. Viz pfiíklad uveden˘ v níÏe uvedené tabulce. Pokud povinná revize [9] prokáÏe, Ïe dvojice spolek - podnik dodrÏuje charakter druÏstva, má italské druÏstvo nárok na rÛzné v˘hody: od moÏnosti získávat vládní zakázky a bezúroãné a nízkoúroãené pÛjãky po moÏnost pfiijímat dary a dosahovat daÀové úlevy - podle typu ãinnosti. Systémy fiízení druÏstevního podniku ustaveného jako s.r.o.:

Zdroj: ·laisová, L.: Italské druÏstevnictví a jeho právní rámec v komparaci s âR. BP - FSE UJEP, Ústí nad Labem, 2008, s. 30 37

Zajímavá mohou b˘t pro nás i opatfiení obsaÏená v italsk˘ch zákonech, slouÏící jako ochrana prvku vzájemnosti: ❍

zákaz dividend vy‰‰ích neÏli je aktuální úroková míra

❍

zákaz distribuce rezerv ãlenÛm po dobu fungování druÏstva

❍

zbylá aktiva v pfiípadû likvidace, jakmile byly uspokojeny pohledávky a závazky z ní, musí b˘t pfievedena na „vzájemné fondy pro podporu a rozvoj druÏstevnictví“

38

Závûrem Souãasné období k nám pfiineslo nové náhledy na fungování ekonomiky nejen jako ekonomiky liberálnû trÏní, ale také jako ekonomiky mnohovrstevnaté, smí‰ené, a vÏdy s urãit˘mi sociálními dopady a efekty. AÈ jiÏ jsme sami pfiívrÏenci fie‰ení spoleãensk˘ch problémÛ prostfiednictvím trÏního mechanismu nebo prostfiednictvím vefiejn˘ch ãi soukrom˘ch systémÛ solidarity, pokusme se vidût svût v jeho barevnosti a dynamice. Pokusme se zamyslet se nad tím, co je koneãn˘m cílem celého toho ekonomicko trÏního pachtûní a snaÏení, co je cílem vefiejné regulace a jaké dal‰í cesty mohou vést k obyãejnému lidskému ‰tûstí. Osobnû si myslím, Ïe právû koncept sociální ekonomiky mÛÏe b˘t pfiíspûvkem k úvahám o moÏn˘ch cestách. Zejména pro ty, kdoÏ dnes nevlastní dostateãnû správn˘ pÛvod na správném místû a ve správn˘ ãas, ani ostré lokty a pfiíslu‰n˘ Ïaludek. A také pro ty, komu to není lhostejné, aã jsou sami v dne‰ním svûtû ekonomicky úspû‰ní. Souãasné diskuse o sociálním podniku a evropsk˘ch fondech by u nás mûly vyústit nejen k uchopení tûchto konceptÛ pro ustavení mechanismÛ k ãerpání evropsk˘ch fondÛ, ale mohou b˘t také dobrou inspirací pro na‰e politiky a legislativce, aÈ jiÏ se nacházejí na jakémkoli konci politického spektra. Pragmaticky vzato, sociální ekonomika je apolitická. Je nástrojem, kterého si váÏí vlády mnoh˘ch vyspûl˘ch zemí a které jsou oprávnûnû ve váÏnosti také u Evropské komise. Sociální ekonomika je pfiítomna i v na‰í praxi, aÈ jiÏ je pfiehlíÏena, potlaãována nebo podporována. Oba díly této publikace se v rámci projektu Iniciativy EQUAL snaÏí k souãasné diskusi a k vytváfiení dobr˘ch podmínek budoucího sociálnû ekonomického rozvoje u nás sv˘m dílem pfiispût. Rozsahem pojmu sociální ekonomika, typy sociálních podnikÛ a pfiíklady z domova i ze svûta v oboru sociální ekonomiky se zab˘vala první ãást této publikace, nazvaná Sociální ekonomika v Evropû a ve svûtû, vydaná v téÏe ediãní fiadû, v rámci téhoÏ \projektu Iniciativ EQUAL.

39

Pro zájemce o problematiku lze odkázat na dal‰í publikace autorky, zejména: Hunãová, M.: Ekonomick˘ rozmûr obãanské spoleãnosti. FSE IJEP, Ústí nad Labem, 2004; Hunãová, M.: DruÏstva a jejich role v trÏní ekonomice. AUP UJEP, Ústí nad Labem, 2006; Hunãová, M.: Sociální ekonomika a sociální podnik. AUP UJEP, Ústí nad Labem, 2007; pfiípadnû Sborníky z odborn˘ch konferencí na dané téma, editované autorkou, zejména: Sociální ekonomika a sociální podnik, jejich kofieny a perspektivy. FSE UJEP, Ústí nad Labem, 2005; Sociální ekonomika a sociální podnik jako nástroj politik EU. FSE UJEP, Ústí nad Labem, 2006; Sociální ekonomika, sociální podnik a sociální kapitál. FSE UJEP, Ústí nad Labem, 2007. V˘‰e uvedené publikace lze objednat v Univerzitním knihkupectví UJEP na telefonu 475 282 689, anebo e-mailem na adrese: [email protected]

Autorka je vedoucí Katedry financí a úãetnictví na Fakultû sociálnû ekonomické Univerzity Jana Evangelisty Purkynû v Ústí nad Labem. Zde se vûnuje mimo jiné ekonomice, financování a úãetnictví neziskov˘ch organizací a také sociální ekonomice a druÏstevnictví v rámci své pedagogické i badatelské ãinnosti. Této problematice se vûnuje jiÏ zhruba 10 let a dnes je ãlenkou mezinárodních badatelsk˘ch organizací.

40

Seznam odkazÛ a pouÏité literatury [1] Chaves, R., Monzón, J. L. (2007): The Social Economy in the European Union. (Report mezinárodní badatelské skupiny CIRIEC pro Evropskou komisi - viz: [http://ec.europa.eu/enterprise/enterpreneurship/coop/projects-st udies/project4.htm]. V originále definice zní: „. the set of private, formally-organised enterprises, with autonomy of decision and freedom of membership, created to meet their members’ needs through the market by producing goods and providing services, insurance and finance, where decision-making and any distribution of profits or surpluses among the members are not directly linked to the capital or fees contributed by each member, each of whom has one vote. The Social Economy also includes private, formally-organised organisations with autonomy of decision and freedom of membership that produce non-market services for households and whose surpluses, if any, cannot be appropriated by the economic agents that create, control or finance“. [2] www.coop.org [3] www.emes.net [4] PESTOFF, V. (1995): Reforming Social Services in Central Eeastern Europe and Eleven Nation Overview. GRYF, Krakov. [5] BORZAGA, C. - ROGER, S. . HUNâOVÁ, M. (2004): Trends and Challenges for Cooperatives and Social Enterprises in Developed and Transition Countries. ISSAN, Trento. [6] FRIâ, P., GOULLI, R. (2001): Neziskov˘ sektor v âeské republice. Eurolex Bohemia, Praha. [7] HELE·IC, F. (2004): Evropské druÏstvo. DruÏstevní asociace âR, Praha [8] plné oddûlení dvojãete podniku od dvojãete spolku je jedním z typÛ dvojité struktury sociálního podniku jako „spolek - podnik“, a to vedle podniku zanofieného ve spolku. PestoffÛv pfiíklad ‰védsk˘ch spotfiebních druÏstev, kdy se od spolku oddûlí podnik, je pfiíkladem, kdy podnik je zfiízen na „nezcizitelném majetku“ druÏstva. Pokud je v‰ak podnik osamostatnûn plnû, napfiíklad jako akciová spoleãnost (viz napfi. Hasiãská vzájemná poji‰Èovna, a.s.), kde si ovládající spolek obvykle ponechává alespoÀ majoritní podíl, mÛÏe b˘t „nezcizitelnost majetku“ ohroÏena jiÏ z podstaty této právní formy a pak tam, kde není „nezcizitelnost majetku“ státem respektována (viz u nás majetek druÏstev, obcí atd., a viz také kauza chrámu sv. Víta). [9] Institut revize byl u nás pouÏíván pfii kontrole druÏstev, zda zÛstávají vzájemnû podpÛrn˘mi druÏstvy, mezi roky 1903 aÏ1954. V Rakousku a Nûmecku se s ním mÛÏeme setkat dodnes. Takováto revize mÛÏe b˘t uÏiteãná nejen pro uji‰tûní, Ïe druÏstvo je dosud druÏstvem, ale byla by jistû uÏiteãná napfiíklad i pro uji‰tûní, Ïe obec se chová jako obec podle zákona, zda OPS ãi nadace je nadále OPS ãi nadací apod. BORZAGA, C. - DEFOURNY, J. (2001): The Emergence of Social Enterprise. Routledge, London 41

CEP-CMAF (European Standing Conference of Co-operatives, Mutual Societies, Associations and Foundations) - [http://www.cepcmaf.org] Defourny, J. (2004).: Sociální podniky v roz‰ífiené Evropû, Koncept a skuteãnosti. Pfieklad Hunãová, M. (2004): Ekonomick˘ rozmûr obãanské spoleãnosti. FSE UJEP, Ústí nad Labem. Hunãová, M. (2007): Sociální ekonomika a sociální podnik. AUP UJEP, Ústí nad Labem. Ioakimidis, A. (2006): Úloha sociální ekonomie a nevládních organizací v EU. Pfiedná‰ka, Praha, 3. února 2006 Jakobsen, G.: Vztah mezi vefiejn˘m sektorem a sociální ekonomikou v Dánsku. (studijní materiál) Keller J. (2005). Soumrak sociálního státu? SLON, Praha. Laville, J. L.: Toward to local welfare? V˘zkumná zpráva REVES, 1999 Laville, J. L. - Borzaga, C. - Defourny, J. - Evers, A. - Lewis, J. - Nyssens, M. - Pestoff, V.A. (1999): Third System: A European Definition. [http://www.istr.org/networks/europe/laville.evers.etal.pdf]; Lorenz, G. (2007): Social Enterprises, Social Economy, Social Capital: Concepts, Indicators and Measures - in: Sociální ekonomika, sociální podnik a sociální kapitál. FSE UJEP, Ústí nad Labem [OECD] OECD stránky. [cit. 2005-10-11] Dostupn˘ z www: ) Stiglitz, J. (1997): Ekonomie vefiejného sektoru. Grada, Praha ·LAISOVÁ, L. (2008): Italské druÏstevnictví a jeho právní rámec v komparaci s âR. BP FSE UJEP, Ústí nad Labem Závûreãná zpráva projektu the European Learning Network, 2006. Lond˘n (GLE 2006) A dal‰í

42

P¤Í·Tù VYJDE

TRH PRÁCE, ÎENY A SENIO¤I

KNIHOVNIâKA PROJEKTU

PODNIKÁNÍ V SOCIÁLNÍ EKONOMICE

8

Marie Babniãová, Alena KiedroÀová, Zuzana Urbánková Osvûta a vzdûlávání na podporu sociálního podnikání v regionech Moravy a Vysoãiny

SOCIÁLNÍ EKONOMIKA A SOCIÁLNÍ PODNIK V TEORII A PRAXI - vy‰lo v Knihovniãce projektu Podnikání v sociální ekonomice (Enterprise in Social Economy). Autorka: Magdalena Hunãová . Grafické fie‰ení titulní strany obálky: Rudolf Sr‰eÀ GRASR. Anglick˘ text: Vlasta Valigurová. Vydalo obãanské sdruÏení Vlasteneck˘ poutník (Zámecké námûstí 4, 792 01 Bruntál, [email protected]) v nakladatelství MORAVSKÁ EXPEDICE®. Odpovûdn˘ redaktor Petr Andrle. Vy‰lo v dubnu 2008 v nákladu 1000 v˘tiskÛ. Neprodejné. ISBN 80 - 86511 - 31 - 6. Nositelem projektu je Svaz ãesk˘ch a moravsk˘ch v˘robních druÏstev, Praha. Partnefii: Vysoká ‰kola podnikání, a.s. Ostrava; Moravská asociace podnikatelek a manaÏerek - Regionální klub Bruntál; Vlasteneck˘ poutník, o. s. Bruntál. Tisk: René Daubner - APRO, Ruská 1449/10, 792 01 Bruntál. Projekt je spolufinancován z prostfiedkÛ Evropského sociálního fondu CIP EQUAL a Ministerstva práce a sociálních vûcí âR.