Plán výstav Galerie města Třince na rok 2015

Plán výstav Galerie města Třince na rok 2015 20. 1. - 5. 3. 2015 Tomáš Vaněk: particip č. 180 Milan Lasota: Doteky 17. 3. 2015 - 26. 4. 2015 Andrzej Tobis: A-Z (Vzdělávací výlohy) Luděk Rathouský: Airbus A300 B2 byl sestřelen, nemysli na to, že toho budeš litovat 29. 4. 2015 - 31. 5. 2015 Pavla Malinová: Duchnovina Roman Burda: Etiopie – Omo River 3. 6. 2015 - 8. 7. 2015 Aleš Hudeček a Jaroslav Koléšek: MOSTRA Z OSTRA 10. 7. 2015 - 31. 8. 2015 Kręgi sztuki / Kruhy umění 2015: Kontrasty I z cyklu Duety – pedagog a student 15. 7. - 3. 9. 2015 Výtvarný obor ZUŠ Třinec: Kukuřičení 10. 9. - 12. 10. 2015 Samuel Paučo: Do lesov, páni! Ateliér Malba II, Fakulta umění Ostravské univerzity: Poetika prostoru 15. 10. - 6. 12. 2015 Josef Mladějovský Agata Agatowska: Double Story 10. 12. 2015 - 14. 1. 2016 Jakub Roček Marie Butula Cichá

Více informací o jednotlivých autorech a výstavách:

20. 1. – 5. 3. 2015 Tomáš Vaněk: particip č. 180 (v knihovně) Vaněk se narodil v roce 1966 v Počátkách, žije a pracuje v Praze. Je rektorem Akademie výtvarných umění v Praze. Je laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého v roce 2001. Pro Vaňkovy realizace, které označuje souhrnným názvem Participy je typická otevřenost. Jak sám název napovídá, Vaňkovi jde o zaktivování divákovy percepce a participace na čtení díla. Používá převážně techniku sprejování přes šablony – na zdech galerií i ve veřejných prostorách sprejuje reálně vyhlížející předměty, což vytváří určité napětí mezi realitou a fikcí. Od roku 2005 se Vaněk intenzívně zabývá prací se zvukem a zvukovými nahrávkami. Autorský komentář k výstavě: „Particip č. 180 je audio situace vytvořená přímo v daném místě v Galerii města Třince (v knihovně). 1. 2. 3. 4. 5. Pět poslechových míst se sluchátky. Jednotlivá místa jsou na sobě nezávislá, přesto tvoří jednu věc. Není tedy nutné absolvovat všech pět poslechových míst popořadě. Je to ale možné. Co je nutné - investovat jistý čas. Jednotlivé nahrávky jsou dlouhé od dvou do čtyř minut. Celkem to dá dohromady něco málo přes patnáct minut. Připočítáme-li přesun mezi místy, což nedá víc jak minutu a čas na lelkování či rozpaky, které by mohly zabrat další minutu, vychází to kolem 20 minut věnovaného času. Samozřejmě to jde i rychleji, závisí to na počtu posluchačů právě přítomných v galerii a rychlosti jejich přesunů. Zmíněné lelkování a rozpaky se také dají urychlit, nebo vám naopak nečekaně natáhnou čas. To je naprosto nepředvídatelné. Jistou důležitost ve vaší účasti přikládám momentům „napojení a odpojení“. Akt „napojení“ berte jako výraz vašeho svolení si „věci“ pustit k tělu, „obléci“ se do připravené situace a poslouchat. Akt „odpojení“ jako výraz „sundání sluchátek“, abyste mohli být opět sami sebou.“ Více informací o projektu: http://www.particip.tv/

Milan Lasota: Doteky (v kd) Výstava několika cyklů předčasně zemřelého konceptuálního umělce pocházejícího z Třince. Lasota se narodil roku 1954 v Třinci, kde žil až do roku 1985, potom se s rodinou přestěhoval do Vřesiny u Bílovce, tam v roce 1998 neočekávaně zemřel. Jeden z představitelů Slezského konceptu. U Lasoty je – přes jasný konceptuální myšlenkový půdorys – všechno spojeno s tělovostí, jednak se zapojováním nejen sebe sama, ale také celé rodiny, případně nejbližších přátel, do procesu vzniku díla. K tomu patřily i originální akce, realizované buď jako součást vernisáže jeho výstav nebo s cílem vytvořit některé práce na papíře. Hmat, doteky ruky, doteky těla – tak bychom mohli charakterizovat jeho kreace. A ještě jeden aspekt je u Lasoty důležitý – celá řada jeho realizací se odvíjí v sériích, které tvoří nedělitelný celek. Teprve v nich se ukáží charakteristiky variant nebo fází, jež jsou nedílnou součástí vyššího, komplexnějšího záměru. Autorova ruka, snad nejčastější nástroj vzniku jeho prací, by mohla symbolizovat typ jeho uměleckého naturelu, ovšem setkání s konceptuálním myšlením jej přivedlo k nové estetické

a komunikační praxi, která je jedinečná a nezaměnitelná. Třinecká výstava představí průřez jeho dílem.

17. 3. 2015 - 26. 4. 2015 Andrzej Tobis: A-Z (Vzdělávací výlohy) (v knihovně) Polský umělec narozený v roce 1970 ve Wieluni. Studoval na Akademii výtvarných umění v Krakově. Od roku 1996 je pedagogem na AVU v Katovicích, od roku 2009 zde vede ateliér malby. Zabývá se hlavně malbou a fotografií. Od roku 2006 roku pracuje nad utopickým konceptuálním projektem A-Z (Vzdělávací výkladní skříně) – jedná se o rekonstrukci ilustrovaného polsko-německého slovníku Bildworterbuch Deutsch und Polnisch - publikovaného v Lipsku v 50. letech minulého století. Tobisovy fotografie, provedené na základě slovníkových ilustrací, nejsou zinscenované, ale nalezené "v terénu" - jejich pozadím je především chaotická městská krajina současného Polska, většinou Horního Slezska. A-Z je projektem otevřeným a utopickým: vzhledem k jeho rozsahu - desítky tisíc hesel k "nalezení v terénu" a k jejich archivaci – je nemožné ho dokončit. Ovšem jak říká sám autor, je to stále konceptualismus s lidskou tváří. Ve svých nejnovějších malbách tvoří cyklus, kterého společným tématem jsou vymyšlené, hypotetické geometrické sochy. Tyto obrazy jsou plné odkazů na jevy a události každodenního života, ale také na dějiny umění. Jeho práce byly vystaveny na mnoha samostatných i skupinových výstavách v Polsku i v zahraničí. U projektu A-Z půjde o výstavní premiéru v České republice. Žije a pracuje v Katovicích. Více informací o projektu: http://aztobis.beczmiana.pl/

Luděk Rathouský: Airbus A300 B2 byl sestřelen, nemysli na to, že toho budeš litovat (v kd) Rathouský se narodil v roce 1975 v Broumově. Vystudoval AVU v Praze (1999-2005). Vede Ateliér malby na FAVU v Brně. Kromě samostatné tvorby se věnuje také tvorbě skupinové jako člen umělecké skupiny Rafani. Rathouský se zabývá převážně malbou a v tomto médiu se věnuje reflexi aktuální umělecké i společenské problematiky. Jeho uvolněný malířský rukopis a sklon ke komiksovému ztvárnění událostí nebo stavů odlehčuje vážnější zaujetí, jakými jsou komentáře k masovým médiím, obraz násilí v současné společnosti, recyklování hodnot křesťanského odkazu, kritika produkce a komerčnosti umění. Potměšilá ironie je spojným prvkem mezi vizuální podobou díla a jeho konceptuálním záměrem. Pravděpodobně nejintenzivnějšími jsou obrazy, které rezignují na společenskou aktuálnost a noří se do umělcova emočního světa. Pomocí různých malířských technik, výrazů vytvořených světelnou atmosférou nebo neidentifikovatelnými objekty uspořádává vnější náladu obrazu. Jeho vnitřní logika nechává zaznít jednoduchým prostorovým schématům, která kromě neoznačující představy mají i symbolický charakter. Vystavuje u nás i v zahraničí. Žije a pracuje v Praze. Luděk Rathouský navazuje na své gotické abstrahované cykly a zabývá se atributy současnosti a národní identity v různých kontextech. Téma měny mu slouží jako zástupce kolektivní paměti a konkrétní historické situace, která se mísí s přítomností a mnohoznačným pocitem nostalgie,

která se stává významným symptomem doby, stejně jako fenomén užívání informací a faktů, získávaných z internetu. (Kateřina Štroblová, kurátorka výstavy) Více informací o autorovi: http://www.ludekrathousky.cz/

29. 4. 2015 – 31. 5. 2015 Pavla Malinová: Duchnovina (v knihovně) Pavla Malinová se narodila v roce 1985 ve Vsetíně. Je absolventkou Fakulty umění v Ostravě ateliéru malby Františka Kowolowského (2009). Nejdůsledněji se věnuje kresbě a malbě, dále pak videu, a objektu. Je laureátkou Ceny Rudolfa Schlattauera 2013. Žije a pracuje v Praze. Tvorba Pavly Malinové poslední době osciluje a výrazně se obrací k médiu kresby. Kresba pro ni byla vždy pokusem formulovat „průzračně“ vlastní prožitky. Dodává ji pocit jistoty a uhranutí. V kresbě ovšem spatřuje možnosti, jež jiné médium nenabízí. Preciznost linearity ji umožňuje otevřít otázku detailů a celku. Práce autorky se vyznačují bohatou formativní hrou s prožitkem, který je základem její imaginace. Toto tavení, přeskupování a formování tvarosloví popírá perspektivní či racionální uvažování. Je to svět, který je vybudován na metaforických pozicích a obalený do ironického hávu. Je vidět, že autorka miluje všechno to, co je hybridní, jiné, především kreativní. Má ráda masky, převleky, pohádky, bizarnosti, absurdity, dada, kulisy, filmy (Lynch, Kubrick…). V těchto kulturně – sociálních fenoménech hledá podněty pro svou tvorbu. Ukazuje střet možných realit s „absolutní“ imaginací. Kontradikce forem produkuje určitý druh napětí. Svoboda kreace utváří obrazovou formu. Práce z posledního roku spojuje téma vody jako živlu, který očišťuje „kruté“ prožitky reálného bytí. Autorský komentář k výstavě: „Duchovní vina pod duchnou.“ Výstava je sestavena s obrazů dvou cyklů, které splívají v jedno. Společnou „vinou“ je opět člověk, jako už dlouho v mých pracech. Podvojné vidění, podvědomí, vizuální nit, dekor, ornament, amatérské vizionářství, esoterická dutosvětskost, páteřní a žebrové pády, kočičí hřbety. Obrazy jsou pro mě terapií v pravém slova smyslu. A zároveň být lepším člověkem, duchovnějším, moudřejším, ve zdravém slova smyslu. Nedávno se mi zdál dobrodružný sen o naleznutí peněz, můj oblíbený snář říká toto: Nalézt mince a vzápětí je vrátit nebo darovat: nenápadný, ale velice významný sen, jenž zejména u lidí, kteří vědomě kráčí cestou sebezdokonalování, vyjadřuje vnitřní touhu po jednotě, klidu a míru v duši; tento obraz mnohdy tvoří předěl mezi pokusem o duchovní cestu a samotnou duchovní cestou Noční můrou rádoby „dobrosrdíčkářů“ je samotné dobro a proto i ten nejniternější obraz zůstane jen pod duchnou.“ Více informací o autorce: http://www.pavlamalinova.com/

Roman Burda: Etiopie – Omo River (v kd)

Fotograf Roman Burda se narodil v roce 1966, žije v Bocanovicích na Třinecku. Fotografuje na černobílý film a snímky následně sám zpracovává. Fotografování se začal soustavně věnovat až po první návštěvě Afriky v roce 2001. Etiopská krajina a místní zvyky mu učarovaly natolik, že se od té doby do oblasti kolem řeky Omo stále vrací. Dnes už má mezi domorodci přátele, u kterých přespává, prožívá s nimi rodinné události, pomáhá jim vyřizovat úřední záležitosti a vozí jim dary, o které žádají. Díky nim může pak dokumentovat mizející Afriku, obřady a slavnosti, které jsou oficiálně již mnohdy zakázané pro svou nebezpečnost. Mnozí domorodci proto nesmějí ani opustit kmen, protože kdyby policista u někoho objevil rituální jizvy, už by dotyčný zřejmě nikdy nevyšel z vězení. Lidé od řeky Omo své staré zákony totiž udržují i přes zákazy moderní civilizace. Náš svět je jim stejně vzdálený jako nám ten jejich. Během osmi let, kdy fotografie vznikaly, tyto kmeny důkladně poznal. Díky tomu získávají jeho fotografie výtvarný i lidský přesah a podrobné mapování života místních obyvatel posouvají k obecnějším sdělením. Jeho tvorba je známější v zahraničí než u nás. Z vybraných výstav: Houston (USA) (2012), Brusel, (2012), Staroměstská radnice v Praze (2013), Lvov (2014).

3. 6. 2015 - 8. 7. 2015 Aleš Hudeček a Jaroslav Koléšek: MOSTRA Z OSTRA (společně v obou výstavních prostorách) Hudeček se narodil v roce 1973 v Uherském Hradišti. Absolvoval Katedru výtvarné tvorby na Ostravské univerzitě (1992 – 1997, Daniel Balabán). Jedním z typických prvků Hudečkových obrazů je figurace. Často využívá fotografie, ve kterých narušuje původní námět zásahem čehosi nepatřičného. V řadě jeho pláten je přítomná nadsázka a vtip. O své tvorbě Hudeček říká: „Nejzávažnějším tématem mé tvorby je malba jako taková. Nejsem žádný samozvaný mesiáš, který pouze kritizuje společnost. Vlastně si tím vším řeším svůj osobní výtvarný vhled. Nedokáži zbavit místní umění jistých problémů, tak jako to nedokázal nikdo přede mnou. Snažím se jen na ně poukázat svým malířským sdělením. A to mě baví“. V současné době je Hudeček vedoucím Ateliéru užité malby na Střední umělecké škole v Ostravě. Žije a pracuje v Ostravě. Více informací o autorovi: http://aleshudecek.blogspot.cz/ Koléšek se narodil v roce 1974 ve Šternberku. Absolvoval Katedru výtvarné tvorby na Ostravské univerzitě (1992 – 1997, Marius Kotrba) a doktorandské studium na Fakultě výtvarných umění v Bánské Bystrici (2009 – 2012). Působí jako vedoucí Ateliéru sochařství Fakulty umění Ostravské univerzity. Laureát Ceny Rudolfa Schlattauera (2010) a Ceny Václava Chada (2003) aj. Koléškova sochařská tvorba jakoby neustále balancovala mezi respektem ke klasickým sochařským pravidlům a k jejich opakovanému problematizování či dokonce záměrnému rozrušování. Dále je pro jeho tvorbu charakteristická polarita mezi měřítkově atrofovaným tvrdým militárním (díla Tlumiče, Panzer) a organicky změkčeným artefaktem (Sladkosti, 2000; Flower power, 2007). Jako jeden z nemnoha současných českých sochařů dokáže Jaroslav Koléšek držet linii skulpturálního materiálového a tvarového sochařství a přitom v jejím rámci i reagovat na současnost a to takovým způsobem, že anachroničnost média se díky jeho řemeslné bravuře pro autora rázem stává z handicapu velkou výhodou. Je jedním z těch, kteří dokážou nosným způsobem reagovat na tradici, aniž by ji pouze vykrádali či vyprazdňovali, aniž by ji pouze neuměle

napodobovali. Vyrovnává se s ní naopak tak plnohodnotně a sebejistě, že jeho vlastní díla jsou dalším logickým článkem v jejím kontinuálním řetězení. Žije a pracuje ve Valašském Meziříčí a v Ostravě. Více informací o autorovi: http://jaroslavkolesek.blogspot.cz/ Díla Hudečka a Koléška se na společných výstavách setkávají už od doby jejich ostravských studií. Oba byli členové umělecké skupiny VY3 (společně s Katarínou Szanyiovou). Hudečkův komentář k výstavě: „Mostra je italské pojmenování pro výstavu v obecném smyslu slova, prostě něco jako u nás, když se řekne výstava. Z ostra je dvojsmyslné, buďto jako z Ostravy nebo ve smyslu z vostra :).“

10. 7. 2015 - 31. 8. 2015 Kręgi sztuki / Kruhy umění 2015: Kontrasty I z cyklu Duety – pedagog a student (v knihovně) Výstava Kontrasty I z cyklu Duety – pedagog a student se uskutečnila v rámci evropského festivalu uměleckých vysokých škol Kruhy umění 2015. Hlavní myšlenkou je prezentace a propagace nejzajímavějších osobností nejmladšího pokolení studentů a absolventů uměleckých škol v kontextu svých pedagogů. V rámci 6. edice festivalu Kręgi Sztuki / Kruhy umění 2015 se v třinecké galerii prezentovala převážně malířská díla pedagogů Andrzeje Bednarczyka (Akademie výtvarných umění v Krakově), Andrzeje Tobise (Akademie výtvarných umění v Katovicích), Daniela Balabána (Fakulta umění OU v Ostravě) a jejich vybraných studentů. Více informací festivalu: www.kregisztuki.com

15. 7. – 3. 9. 2015 Výtvarný obor ZUŠ Třinec: Kukuřičení (v kd) Výstava žáků výtvarného oboru ZUŠ Třinec pod vedením Mgr. Beáty Martinkové a jejich projektu Kukuřičení, kterým se zúčastnili 12. národní přehlídky výtvarných oborů ZUŠ s názvem Oči dokořán. Do této celorepublikové přehlídky se žáci výtvarného oboru ZUŠ Třinec probojovali přes krajské kolo a získali zde Cenu poroty, tedy nejvyšší ocenění. Více informací: www.zustrinec.cz

10. 9. – 12. 10. 2015 Samuel Paučo: Do lesov, páni!

(v knihovně) Paučo se narodil v roce 1986 ve slovenském Zvolenu. Je absolventem malířského ateliéru Martina Mainera na brněnské FAVU a v současnosti v Mainerově ateliéru působí jako odborný asistent (od roku 2012 na pražské AVU). V roce 2011 se stal finalistou Ceny NG 333 vyhlašované Národní Galerií pro mladé umělce do 33 let. V roce 2009 byl Paučo nominován na Essl Award. V posledních letech je jednou z předních mladých osobností expresivní, abstraktní a převážně nefigurativní malby, jehož díla nesou stopy intuitivně emocionálního a smyslového malířského rukopisu Martina Mainera. Autorský komentář k výstavě: „Výstava Do lesov, páni! pre Galériu mesta Třinec je do istej miery bilančným pozastavením sa za maliarskou a inou umeleckou produkciou posledných povedzme desiatich mesiacov, ktorej predchádzala veľká samostatná výstava v Chemistry Gallery v Prahe, na ktorej som sa predstavoval primárne abstraktne - horsky - geometrizujúcou polohou. Dlhoročná fascinácia horskou krajinou, formálnymi prístupmi k malbe, akousi geometriou "od ruky" tu tak našla svoj domnelý klimax. Reakciou sa stáva odklon od hory - trojuholníka smerom dole k lesom, hájom, bahnu, naspäť k ľuďom - pánom alebo aspoň k ich povedzme atribútom. Vystavené diela z posledného tvorivého obdobia tak oscilujú medzi reprezentáciou - krajinomaľbou - abstrakciou a konceptuálnym maliarstvom zas trochu v inom "Paučo-háve"... .„ Více informací o autorovi: www.samuelpauco.com

Ateliér Malba II, Fakulta umění Ostravské univerzity: Poetika prostoru Lukáš Kovačík, Lenka Liberdová, Šárka Nahodilová, Tereza Obšivačová, Klára Vincourová Kurátoři výstavy: František Kowolowski a Tomáš Knoflíček (v kd) Název výstavy jsme si s Tomášem Knoflíčkem vypůjčili z knihy Gastona Bachelarda Poetika prostoru (La Poétique de l´Espace, 1957), která je přesvědčivou výpravou do hlubin významů prostoru. Dům či prostor je pro něho typickým fenomenologickým objektem, kde se „ztělesňuje a zosobňuje“ osobní zkušenost skrze poetickou nadvládu. Jeho koncept „topoanalýzy“ se opírá o systematické psychologické zkoumání prostorů našich životů. Dům, nejintimnější ze všech prostorů, je ochráncem denního snění a proto je pro Bachelarda pochopení domu či jednotlivých prostorů i způsobem, jak pochopit lidskou duši. V této fenomenologické nadsázce můžeme spatřit důsledné konstatování: Obraz předchází vědomé myšlení. Výstava pěti studentů FU OU ateliéru Malby II je nahlédnutím do způsobu, jak je téma prostoru stále variabilním a otevřeným problémem. Mohli bychom říct, že jde o rozšířené pole významů – v rovině médií a obsahu. Všichni autoři jsou si plně vědomi těchto vztahů. Jejich postupy jsou silně individuální, plné otázek a imaginací. Citlivě reagují na problematiku postkonceptuálních strategií. Vystavujícím autorům nelze upřít zásadní emoční vklad, který není kalkulem či vyumělkovaným sdělením, ale upřímnou výpovědí. Všichni jsou bez výjimky ukotveni v osobním názoru na problematiku výtvarného díla. František Kowolowski

15. 10. – 6. 12. 2015 Josef Mladějovský (v knihovně) Josef Mladějovský (*1986) prošel během svého studia v ateliéru Malby II na Fakultě umění Ostravské univerzity nebývalým názorovým i tvůrčím vývojem. Jako autor je jedním z nejzajímavějších z nejmladší generace tvůrců na české výtvarné scéně. V roce 2011 získal 3. místo na IV. ročníku Ceny kritiky pro mladou malbu. Je to autor, který neustále hledá své vyjadřovací schopnosti. Svým pohledem na médium malby se během svého studia přibližoval od veristického zobrazování reality ke konceptuální výpovědi. Byla to snaha (často založená na intuici) poskytnout odpověď na zásadní otázky malby a směřování samotného umění. Kladl si otázku o smyslu a poslání uměleckého díla v současném světě. Jak toto dílo ontologicky uchopit a prezentovat v rámci svých životních hodnot. Málokterý autor se pokouší hledat odpovědi na takto postavené otázky. Je to princip práce, který je založený na výrazné upřímnosti. Jeho dřívější malířský rejstřík byl velice bohatý. Často zobrazoval obyčejné věci, portréty či krajinářské náměty. Redukoval a v těchto nových formách hledal jednoduchou geometrickou zkratku tvarů, výrazně odkazující na avantgardní umění klasické moderny 20. století. Tento model dále rozvedl ve své diplomové práci, jejímž obsahem se stává pojem „Pravdy“. Pravda jako absolutní hodnota poznání. Pravda, která je každodenní součástí lidského života, pravda jako utopistický systém hlásaný modernisty. To, co je podnětným a fascinujícím na této práci je snaha autora vytvořit či „namalovat“ autonomní jazyk, který si pohrává s fenomenologickými podobami pravdy. Zajímá ho, jak může být pojem pravdy deformován a zneužíván v hlásaných výrocích lidského života. Pomocí geometrických tvarů jako je čtverec, kruh a trojúhelník sestavuje „abecedu Pravdy“. Tento koncept zřetelně odkazuje k práci klasiků moderny V. Kandinského a na zobrazovací systém suprematismu K. Maleviče. Autor zmiňuje konstatování V. Kandinského o tom, že v životě, a proto taky v umění, je třeba mít vždy čisté úmysly. Tento způsob tvoří „light motiv“ autorova uvažování. Jeho obrazy „Pravd“ referenčně odkazují k absolutním hodnotám a k zobrazení této hodnoty do podoby ikony. Tyto tvary definují a poukazují k Bohu jako absolutní entitě, k „Pravdě“. Relevantní obsah různých podob pravdy kombinuje s jejími protiklady. Definuje tak přítomnost prázdné plochy jako obsahu. Jedná se o rozpor? Josef Mladějovský se pohybuje na hranici determinace obsahu, formy a následného zjevování těchto významů. Jeho snahou je upozornit na smysl poslání umělce a umění v dnešním světě, který je zřetelně postaven na relativizaci pojmů. Napadá mě otázka, zdali tato práce není simulakrem odkazujícím k velkému příběhu modernismu. Barevnost obrazů je výrazně potlačena do monochromatické škály šedé barvy. Ukazuje tím, jak může obsah být přítomen ve formě. Svůj jazyk také převádí do objektů, tzv. „Zbraní pravdy“ (2010 – 2011). V poslední době autor nepostrádá ironický odstup od „absolutních hodnot“. Pracuje na „Monoskopech“. Na začátku procesu tvorby monoskopu je věta, která se určitým způsobem vztahuje k tématu pravdy: komentuje ji, definuje, ironizuje a vykládá. Tuto větu převede autor do své pravdivé abecedy a jednotlivé fragmenty, které písmena tvoří, seskupuje na jeden společný střed. Nechá je prosvítat přes sebe, a tak vznikne kompozice, jejíž vzhled určují písmena, která

obsahuje. Podobně jako se ladil pomocí monoskopu obraz televize, i my se – obrazně řečeno při pohledu na obraz podvědomě vylaďujeme s obsahem věty, ze které vznikl. Ironický odstup malých pravd pocítí divák ve formě vět, a lidových mouder jako: „Lepší vrabec v hrsti, nežli holub na střeše“, „Nemusí pršet, jen když kape...“ či „Jsi tak namakaný, že se nevejdeš do dveří“. Tato distance pochází s autorova stavu pokory k otázkám vlastní identity a rozporů egotického světa. Více informací o autorovi: http://mladejovsky.blogspot.cz/

Agata Agatowska: Double Story (v kd) Agatowska se narodila v roce 1976. Vystudovala AVU ve Wrocławi (2001) a AVU v Düsseldorfu (2012). Autorka 13 samostatných výstav, účastnila se více než 50 skupinových výstavách v Polsku, Německu, Velké Británii a USA. Je laureátkou Ceny města Osvětimi v oblasti kultury (2013); Ceny Darmstädter Sezession (Darmstadt, 2008); Grand Prix Bienále mladého umění Rybie Oko 5 (Baltická galerie současného umění, Słupsk, 2008). Žije a pracuje v Osvětimi a v Kolíně nad Rýnem. V Galerii města Třince bude realizována druhá část projektu „Infinity - Shadow of the Hand"/ „Nekonečno – Stín ruky", který byl zahájen v Bielské BWA v Bielsku-Bialé. Tento projekt doplní i sochy z jiných cyklu. Proto byl vybrán název výstavy Double Story (dva příběhy, dvoje vyprávění). V projektu „Infinity - Shadow of the Hand"/ „Nekonečno – Stín ruky" sochařka realizuje řadu soch z tmelu (pryskyřice), vycházejících z plochých, prchavých stínů, které přenáší trojrozměrnou skutečnost. Socha, která byla na začátku realizace projektu vytvořena z hliníku, je ztvárněním autorčiny ruky. Agatowska v Galerii BWA v Bielsku-Biale odlila první stín ruky do pryskyřice. Další socha-stín bude vytvořena dalším odlitím stínu, který vrhá předchozí socha, tentokrát už přímo v třinecké galerii. "Tento projekt je pokusem představit pomocí sochy to, co nemůžeme plně pochopit ukončenou existenci jednoho člověka. Vztahuje se k tvaru vesmíru, nekonečnu - pojmu, který prostupuje měnící se realitu. Nemateriální tvar oddělený od podkladu začne svou skutečnou existenci. Na základě plochého obrazu byl vytvořen prostorový objekt, materiálně a reálně. Je současně stopou prostoru, ve kterém vznikl, samostatnou sochou i začátkem další. Při realizaci jsem použila světlo žárovky, díky kterému povstaly stíny. Instalace bude sbírkou konstantního světla, stínů a soch. S každou výstavou bude sbírka růst. Pojem nekonečna je roztažen na neustálý růst: počet nově vytvořených soch, počet míst - galerijních prostor, které se budou podílet na projektu a neurčitého času. Nepředvídám ukončení projektu. Samotný koncept, jako celek, mi připomíná expandující vesmír. Sochařské objekty rostou, stávají se stále větší a abstraktnější. Následuje přechod od realismu k abstrakci v jedné práci, aniž by se narušila logika nebo styl"- popisuje svůj projekt Agata Agatowska. Výstava se uskuteční ve spolupráci s Galerií Bielskou BWA v Bielsku-Biale. Více informací o autorce: http://agataagatowska.eu/

10. 12. 2015 – 14. 1. 2016

Jakub Roček (v knihovně) Umělce při jejich tvorbě i diváky pří vnímaní umění do velké míry ovlivňují aktuální vědecké poznatky. Současného člověka, který je vystavěn pluralitnímu vnímání světa, čím dál intenzivněji formuje kultura a pozorování virtuálního světa. Jakub Roček – student Ateliéru kresby na FaVU – se již delší dobu zabývá stavbou 3D objektů a prostředí ve virtuálním světě. Uvažuje a tvoří svá díla synkreticky: zkoumá a pracuje jako vědec. Jeho instalace Cyklopedie zdůrazňuje cykličnost informací/dat a všudypřítomnou matematizaci světa, která pohlcuje svět fyzický. Což vzbuzuje otázku, jestli si vystačíme na tomto světě pouze s rozumem? Newtonovsko-karteziánský model výkladu světa, který staví na pozorování přírody, nám nestačí. Pochopit svět z jednoho úhlu pohledu již není možné, a tudíž ani určitý pohled není možné označit za jediný správný. Metaforicky můžeme mluvit o holotropním obraze světa, v němž je důležitá každá část v celku a celek v každé své části. (text: Zuzana Janečková) Více informací o autorovi: http://rocekjakub.blogspot.cz/

Marie Butula Cichá (v kd) Marie Butula Cichá pochází z Třince. Studovala malbu na FAVU v Brně v ateliérech Martina Mainera a Luďka Rathouského. Žije a pracuje v Brně. „.....figurální malba s nadhledem a humorem u žen neobvyklým.... .....já se snažím pořád o to samé, aby mé obrazy byly něčím divné, divně divné...no a trochu vtipné. Jsou to obrázky, kterýma se bavím a doufám, že můžou pobavit i někoho jiného. Žádné hluboké koncepty..myslím, že jsou tiché...prostě, že je v nich ticho a divné jsou snad taky.....“ Více informací o autorce: http://butula.cicha.org/