Petr Neckař STOP ŠIKANĚ PUBLIKACE PRO ŽÁKY A JEJICH RODIČE. edice Radnice č. 7

Petr Neckař

STOP ŠIKANĚ PUBLIKACE PRO ŽÁKY A JEJICH RODIČE

edice Radnice č. 7

Publikaci vydalo statutární město Hradec Králové.

Kontakt: Statutární město Hradec Králové odbor školství a volnočasových aktivit dětí a mládeže Československé armády 408 500 02 Hradec Králové Ing. Bc. Alena Synková, vedoucí odboru školství a volnočasových aktivit dětí a mládeže tel.: +420 495 707 700 e-mail: [email protected] www.hradeckralove.org

ISBN 978-80-904690-1-3

Vážení þtenáĜi, v poĜadí již sedmá publikace edice Radnice je tentokrát zamČĜena na pĜiblížení velmi vážné problematiky - šikany. Dozvíte se v ní, co šikana je, jak lze šikanČ pĜedcházet, rovnČž to, jak se zachovat v pĜípadČ, když k šikanČ došlo. Šikana þasto naplĖuje skutkovou podstatu trestných þinĤ, kdy existuje bezohledná pĜevaha agresora nad obČtí. Jde o velice nebezpeþný jev jak pro obČĢ, tak pro celou spoleþnost. Odhalení šikany je však obtížné, zejména kvĤli velkému strachu obČti. SamozĜejmou obranou, která vyžaduje od obČti znaþnou odvahu, je pĜechod „do protiútoku“ ve formČ otevĜené komunikace o problému s rodiþi, oblíbeným, dĤvČryhodným uþitelem þi jiným profesionálem. Na nás dospČlých pak je bezodkladnČ jednat. Zaþít o problému komunikovat je tak prvním nezbytným krokem k Ĝešení. V pĜípadČ šikany totiž hraje významnou roli þas. Byl bych rád, aby vám publikace pomohla lépe se v oblasti zorientovat a v nových situacích se co nejlépe rozhodovat. PrávČ otevĜená komunikace o šikanČ je velmi úþinným nástrojem prevence i Ĝešení následkĤ. Boj proti šikanČ též vnímáme jako souþást budování pozitivního prorodinného klimatu ve mČstČ. Dovolte mi na závČr vyjádĜit jedno pĜání: pĜeji vám, aĢ se s šikanou osobnČ nesetkáte. Když už ale její projevy zaznamenáte, problém bez odkladĤ Ĝešte. Mgr. Marek ŠimĤnek, Ĝeditel úĜadu pro grantovou politiku mČsta a vedoucí odboru sociálních vČcí a zdravotnictví statutárního mČsta Hradec Králové

–1–

Šikana je ve školách þastým jevem „NejþastČjšími typy šikany ve školách jsou: slovní agrese, manipulace a niþení vČcí,” Ĝekla v našem následujícím rozhovoru Ing. Bc. Alena Synková, vedoucí královéhradeckého magistrátního odboru školství a volnoþasových aktivit dČtí a mládeže, s níž jsme mluvili pĜedevším o tom, jak se šikana projevuje v hradeckých školách, dále o tom, jak lze šikanČ pĜedcházet. Paní vedoucí, publikace, v níž bude tento rozhovor, je zamČĜena na informace o šikanČ. Vyskytuje se šikana i v hradeckých základních školách? „Šikana je ve školách þastým jevem, neboĢ škola je místem, kde je velká koncentrace žákĤ a tedy i prostor pro možný vznik šikany. Všechny hradecké školy bojují s šikanou ve dvou rovinách. Do první roviny jsou ve školách zapojeni Ĝeditelé škol, tĜídní uþitelé, výchovní poradci nebo metodici prevence sociálnČ - patologických jevĤ a svým preventivním programem jsou schopni sami šikanu zvládnout. V té druhé rovinČ figurují instituce jako je pedagogicko-psychologická poradna, sociální kurátoĜi nebo policie, a ti zasahují v pĜípadČ, že škola potĜebuje pomoc zvenku.” Projevuje se šikana ve všech hradeckých školách nebo pouze v nČkterých z nich? „Setkáváme se s pĜedstavou, že ke zrodu šikanování jsou zapotĜebí zcela výjimeþné podmínky, ale to je omyl, neboĢ šikana mĤže vzniknout v úplnČ normální skupinČ. V každé školní skupinČ velmi brzy dojde k hierarchizaci jednotlivých þlenĤ skupiny, jedni jsou oblíbení více, jiní ménČ a témČĜ vždy se nČkterý žák þi žákynČ mĤže ocitnout na sociometrickém chvostu a mĤže být oznaþován za outsidera, þernou ovci þi obČtního beránka. Proto Ĝeditelé a uþitelé škol pracují se vztahy mezi žáky - tak, aby se žáci nedostali na chvost skupiny a necítili se neoblíbeni nebo neuznáváni mezi svými vrstevníky a nestali se tak terþem rĤzných legrácek, což by mohlo mít za následek zárodeþnou formu šikanování.” Víte, které druhy šikany patĜí ve školách mezi nejþastČjší? „NejþastČjšími typy šikany ve školách jsou: slovní agrese, manipulace a niþení vČcí. I když tyto stupnČ šikany jsou oznaþovány za mírná stádia, nejsou vedením škol podceĖována a pĜi sebemenším projevu jsou dĤkladnČ provČĜována.” V þem vidíte hlavní možnosti prevence? Jak lze šikanČ pĜedcházet? „Základní nástroj prevence v rezortu školství pĜedstavuje takzvaný „Minimální preventivní program”, který je komplexním systémovým prvkem v realizaci preventivních aktivit ve školách. Mezi hlavní aktivity škol v rámci preventivního programu patĜí: z odpovČdnost za systematické vzdČlávání školních metodikĤ prevence a dalších pedagogických pracovníkĤ v metodikách preventivní výchovy, v netradiþních technikách pedagogické preventivní práce s dČtmi a mládeží, jako jsou napĜíklad interaktivní techniky, nácviky praktických psychologických dovedností, techniky roz–2–

víjení osobnosti, metody vytváĜení pozitivních vztahĤ mezi žáky apod., a v Ĝešení situací souvisejících s výskytem sociálnČ patologických jevĤ; z systémové zavádČní etické a právní výchovy, výchovy ke zdravému životnímu stylu; z uplatĖování rĤzných forem a metod pĤsobení na jedince a skupiny dČtí - metody zamČĜené na podporu rozvoje osobnosti a sociální chování; z vytváĜení podmínek pro smysluplné využití volného þasu; z spolupráce s rodiþi, osvČtová þinnost pro rodiþe; z prĤbČžné sledování konkrétních podmínek a situací ve škole z hlediska rizik sociálnČ patologických jevĤ a uplatĖování rĤzných forem metod umožĖujících vþasné zachycení ohrožených dČtí a mladistvých; z diferencované uplatĖování preventivních aktivit a programĤ speciálnČ zamČĜených na jednotlivé rizikové skupiny dČtí a mládeže; z poskytování poradenských služeb školního metodika prevence a výchovného poradce žákĤm, jejich rodiþĤm, dále zajišĢování poradenských služeb specializovaných poradenských a preventivních zaĜízení pro uþitele, žáky a rodiþe.” Významnou roli jistČ mĤže hrát samotná rodina. Mohou rodiþe nČjak pĜedejít tomu, aby jejich dítČ bylo šikanováno? Nebo mĤže je rodina alespoĖ nČjakým zpĤsobem pouþit v tom, co šikana je a jak se chovat, kdyby se dítČ náhodou stalo obČtí šikany? „DĤležitá je správná výchova, dítČ by již od raného dČtství mČlo cítit lásku a pocit bezpeþí, což je dĤležité pro jeho zdravý rozvoj sebedĤvČry. Od samého poþátku by se ale mČlo dávat dítČti jasnČ najevo, co je správné a co ne, jaké jsou hranice. SamozĜejmČ, že by rodiþe mČli projevovat zájem o to, jak dítČ tráví svĤj volný þas, jaké jsou jeho pĜání, názory a problémy. MČli bychom si na své dítČ, kdykoli to potĜebuje, najít þas a snažit se, aby dítČ vČĜilo nám a my jemu. PĜestože se snažíte a vychováváte své dítČ správnČ, mĤže se i ono stát obČtí šikany a zde je velmi významné dĜíve vypČstované prostĜedí vzájemné dĤvČry. Zvyšuje totiž pravdČpodobnost, že se nám dítČ se svým trápením svČĜí a tím se otvírá prostor pro rychlé odborné Ĝešení celé situace.“ Pokud se nedaĜí rodiþĤm se školou jejich dítČte šikanu Ĝešit, je možné, aby se obrátili pĜímo na magistrátní odbor školství? Jste schopni jim pomoci, pĜedat napĜíklad potĜebné kontakty na odborníky atd.? MĤžete jim v pĜípadČ potĜeby pomoci? „PĜi Ĝešení pĜípadĤ šikany je dĤležitá spolupráce rodiþĤ s vedením školy, ale samozĜejmČ, že se mohou rodiþe obrátit i na odbor školství, kde jsme pĜipraveni jim pomoci pĜedat potĜebné kontakty na odborníky zabývající se šikanou. Staþí zavolat na þíslo 495 707 700.”

–3–

„Za šikanování se považuje, když žák úmyslnČ a vČtšinou opakovanČ ubližuje druhým,” Ĝekl v našem následujícím rozhovoru Mgr. JiĜí MaléĜ, etoped a zástupce Ĝeditele DČtského diagnostického ústavu a stĜediska výchovné péþe v Hradci Králové, který poĜádá napĜíklad semináĜe zamČĜené na strategie vyšetĜování šikany. Úþastní se i celostátního projektu Minimalizace šikany. Na webu www.minimalizacesikany.cz, což je informaþní portál o šikanČ na školách, mohou dČti, rodiþe i zástupci škol najít nejrĤznČjší informace o šikanČ, nechybí ani poradna. Pane MaléĜi, prevencí šikany a Ĝešením pĜípadĤ šikany se zabýváte již mnoho let. V této oblasti jste uznávaným odborníkem nejen v Královéhradeckém kraji, ale v celé republice. O šikanČ tedy máte velký pĜehled. Mohl byste nejprve definovat, co vše mĤžeme považovat za šikanu? „OdpovČć na tuto otázku je velice složitá, ponČvadž pojem šikana není v našem právním Ĝádu nikterak ošetĜen. Lze Ĝíci, že šikana je o nezdravých vztazích, tudíž za ni mĤžeme považovat veškeré þinČné jednání, které je druhému þlovČku nepĜíjemné. MĤže jít o psychické nebo fyzické ubližování. Za šikanování se považuje, když žák úmyslnČ a vČtšinou opakovanČ ubližuje druhým. Když hovoĜím s dČtmi o šikanČ, vždy jim vysvČtluji, že šikana je to, když jim nČkdo dČlá nČco, þemu se nemohou bránit a co je jim nepĜíjemné, co je ponižuje, bolí…” Jaké konkrétní chování lze oznaþit za šikanu? „NapĜíklad to, když nČkdo nČkomu neustále schovává vČci, strká do nČj, bije nČkoho. Šikanující žák ale mĤže šikanovat i jiným zpĤsobem než tím, že nČkoho zbije. MĤže se jednat napĜíklad i o pomlouvání a intrikování. Šikana se mĤže projevovat napĜíklad navádČním ostatních spolužákĤ k tomu, aby si daného jedince nevšímali, nekamarádili s ním.” Které pĜípady šikanování, s nimiž se setkáváte, patĜí mezi nejþastČjší? „V souþasné dobČ se þasto setkáváme s rĤznými zpĤsoby vydírání, s vyhrožováním. Zaznamenali jsme už i šikanu, kdy bylo žákovi vyhrožováno prostĜednictvím SMS zpráv z mobilního telefonu. Smutné je, že brutalita se více prohlubuje a je více skrytá.” Je šikana v souþasné dobČ skuteþnČ závažný problém? „Myslím si, že šikana je bohužel problém celoživotní. MĤže nás provázet už od pĜedškolního vČku, dále se s ní setkáváme na základních školách, také - v dokonalejší podobČ - na školách stĜedních. Šikana se však objevuje i mezi dospČlými - na pracovišti. Šikanu vnímám jako celospoleþenský problém.” NČkteré dČti jsou svými projevy zĜejmČ náchylnČjší k tomu, že se mohou stát šikanovanými. Je to tak? A jaké dČti se nejþastČji stávají obČtí šikany? „Zejména ty, které se v kolektivu nČþím odlišují. SkuteþnČ: dČti, které se nČþím odlišují, se stávají nejþastČjším terþem šikany. A ta odlišnost mĤže mít rĤzné po–4–

doby - mĤže se jednat o vzhled, pĜíþinou ale mĤže být napĜíklad nČjaká dovednost. I dČti, které jsou nČjakým zpĤsobem odlišné, které se tedy nČþím odlišují od prĤmČru, mohou patĜit mezi obČti šikany. Dále mezi obČti mohou patĜit dČti, které trpí napĜíklad nadváhou. Odlišnost však mĤže spoþívat i v tom, že dítČ nosí brýle nebo má oproti ostatním odlišnou barvu vlasĤ. Mezi ohrožené patĜí i dČti s nČjakým handicapem. Neznamená to, že kdo se odlišuje, je nebo bude šikanován, vĤbec ne, znamená to, že kdo se odlišuje, mĤže být pro šikanovatele snadnČjším cílem.” MČly by se dČti šikanČ nČjak bránit? Jak? „UrþitČ by se bránit mČly. Když se nechtČjí svČĜit nČkomu blízkému, mohou se obrátit na nejrĤznČjší linky dĤvČry. Je jich pomČrnČ dost. Pokud šikanované dČti nechtČjí nikam volat, mohou se pĜímo ve školách obrátit na svého uþitele, pĜípadnČ na výchovné poradce. Na nČkterých školách dobĜe fungují schránky dĤvČry, takže i ty jsou možností, kterak sjednat nápravu. Vím, že pro dČti je tČžké o tČchto vČcech mluvit, proto mají schránky dĤvČry svĤj velký význam. Šikanované dČti by se mČly svČĜit také svým rodiþĤm.” Jaké dČti se nejþastČji stávají tČmi agresory? „Bylo zjištČno, že mezi þasté dČti, které šikanují, patĜí ty, které negativní vzorec chování pĜejaly ze svých rodin. Jedná se o dČti, kterým bylo v životČ dáváno málo lásky. Tyto dČti se již v rodinČ napĜíklad setkávaly s agresí. Byly zvyklé na to, že jejich neúspČchy byly v rodinČ Ĝešeny prvky agrese. Mnohé dČti, které šikanují, pocházejí z rozvrácených rodin, ale musím Ĝíci, že se agresory stávají i dČti z relativnČ nor-

–5–

málních rodin, v nichž dČti mají až nadstandardnČ dobré zázemí, pĜedevším materiální, ale chybí jim nezbytná láska. Mám tím na mysli dČti podnikatelĤ, kdy rodiþe nemají na dítČ kvĤli své pracovní zaneprázdnČnosti mnoho þasu. Když se rodiþe dČtem adekvátnČ nevČnují, mĤže nastat problém.” Hrozí nČco dČtem, které šikanují? Jak mohou být potrestány? „Postihy samozĜejmČ existují, ale tČch prostĜedkĤ není tolik. Vždy je nutné, aby byl postih úþinný. NČkdy staþí udČlení poznámky do žákovské knížky, pĜípadnČ dvojka z chování. Zastávám však názor, že i agresoĜi potĜebují pomoc odborníkĤ. Myslím si tedy, že nestaþí je pouze trestat, ale je dĤležité s nimi dále pracovat. Je dĤležité porozumČt dĤvodĤm jejich agresivního chování a vše zaþít Ĝešit, a to nejen s danými agresory, ale s celým kolektivem.” To znamená napĜíklad formou tĜídních terapeutických sezení? „To by bylo ideální, ale vím, že pedagogové na našich školách vČtšinou nejsou k terapeutické práci vyškoleni, nicménČ školy, v nichž se šikana vyskytne, mají možnost se obracet na rĤzná odborná pracovištČ, napĜíklad na stĜediska výchovné péþe nebo jiná sdružení, která pracují s mládeží. Doporuþoval bych odborníky pozvat na pomoc do skupiny. Pokud se jedná o pokroþilejší stádia šikany, myslím si, že je to na místČ. Poþáteþní stádia šikany by mČli být schopni Ĝešit uþitelé, nicménČ ta nároþnČjší by již mČli Ĝešit patĜiþní odborníci. Jsem zastáncem toho, aby se pedagogické sbory v otázkách šikany vzdČlávaly, protože si myslím, že je dĤležité vČdČt, jak šikanu rozpoznat a jak na její projevy reagovat. Musím však Ĝíci, že jsou školy, které podnikají rĤzné preventivní kroky, napĜíklad realizují pravidelné tĜídnické hodiny, což má svĤj význam.” Tato publikace je urþena žákĤm základních škol a jejich rodiþĤm. A právČ na rodiþe bych se nyní rád zeptal: Jak mohou rodiþe pomoci svému dítČti, které se jim svČĜí, že je ve škole šikanováno? Co mají dČlat? „NejdĤležitČjší je, aby rodiþ svému dítČti uvČĜil. Aby nebral jeho slova na lehkou váhu. Zásadou je, aby rodiþe dČtem v takových pĜípadech nic nevyþítali. Rodiþ by mČl navštívit školu a v ní seznámit tĜídního uþitele, Ĝeditele þi výchovného poradce s problémem, s nímž se mu jeho dítČ svČĜilo. Rodiþ by si mČl zjistit, jakým zpĤsobem škola bude vzniklý problém Ĝešit a hlavnČ jestli vĤbec škola tento problém umí Ĝešit. Rodiþ by se mČl ve škole domluvit, aby mu škola prĤbČžnČ podávala informace o vývoji dané situace.” MĤže rodina nČjakým zpĤsobem šikanČ ve škole pĜedcházet? „Asi ne, protože rodina neovlivní prĤbČh dČní ve škole.” A co celkové klima školy? Má na šikanu vliv? „DČlal se celonárodní výzkum, který zjistil, že v našich školách je þtyĜicet procent dČtí šikanováno, že se šikana objevuje témČĜ na všech školách - v menší þi vČtší míĜe. Volit školu podle klimatu je tČžké. Šikana ve škole na první pohled není vidČt, navíc mnoho ĜeditelĤ šikanu ve škole popírá.” Jakmile rodiþe zjistí, že je jejich dítČ ve škole šikanováno, je Ĝešením umístit dítČ do jiné školy? „První, co rodiþe napadá, je zpravidla pĜemístČní dítČte na jinou školu. Rodiþe to myslí urþitČ dobĜe, ale já z odborného hlediska tvrdím, že to je neprofesionální. –6–

PĜemístČní obČti na jinou školu samozĜejmČ mĤže pomoci, ale je tady velké riziko spoþívající v tom, že obČĢ mĤže pĜejít zrovna na tu školu, na níž jsou kamarádi tČch agresorĤ, kteĜí již mohou být od agresorĤ patĜiþnČ informováni: „Hele, pĜijde k vám ten a ten, dejte mu sodu…”. Podobné vČci se mnohdy rozkĜiknou velice rychle, proto bych zmínČný postup nedoporuþoval. Obavy rodiþĤ jsou samozĜejmČ pochopitelné, ale škola sama by mČla rodiþe upozornit na zmínČné riziko. Když už bych mČl pĜemísĢovat, snažil bych se pĜemístit agresory. Šikana je velký problém, ale rodiþe i škola se proti nČmu musí umČt postavit.” Když se dítČ dostane do diagnostického ústavu, zĜejmČ to pro nČj není nic pĜíjemného… Je pravda, že se dítČ mĤže do vašeho ústavu dostat i tehdy, když šikanuje? Tedy nejen tehdy, když nČkomu napĜíklad vážnČ fyzicky ublíží, když nČco ukradne a podobnČ? „Ano, máme tady hodnČ dČtí, které u nás jsou kvĤli nepĜijatelné agresivitČ, šikanČ. Ale míváme tady i dČti, které šikanují i uþitele. Je to nový jev, který se na našich školách dČje. Už nČkolik uþitelĤ zakusilo agresi od žákĤ, je ale paradoxní, že se o tom kantoĜi bojí mluvit. „Provalí” se to napĜíklad tak, že toto šikanování nČkterý z žákĤ oznámí nČkterému z jiných pedagogĤ, znám také pĜípad, kdy si to žáci nahrávali do pamČti fotoaparátu mobilního telefonu a ten se pozdČji dostal do povolaných rukou…” UvČdomují si podle vás žáci, kteĜí šikanují, že kvĤli tomu, co dČlají, tedy kvĤli šikanování, mohou být odebráni své rodinČ, mamince a tatínkovi, a že mohou být umístČni do výchovného ústavu? „Ne, oni si to nepĜipouštČjí. Vnímají to jen jako nČjakou výhrĤžku. Když se tČch dČtí ptám, poté, co pĜicházejí do našeho ústavu, jestli vČdČly, co jim hrozí, Ĝíkají, že to nevČdČly. ěíkají, že když jim pĜedtím nČkdo „vyhrožoval” umístČním do ústavu, vnímaly to jen jako zastrašování. Až po udČlení pĜedbČžného opatĜení a pĜivedení do ústavu tomu uvČĜily.” Mohl byste Ĝíci, co tyto dČti, které ve škole šikanovaly své spolužáky, po pĜíchodu do ústavu nejþastČji prožívají? „Po nástupu zažívají urþitou nejistotu. NevČdí, jaká je þeká budoucnost, co bude dál. NČkteré dČti okamžitČ slibují nápravu, jiné dČti se tváĜí, že je jim jedno, že jsou v ústavu. NČkteĜí jedinci svou chybu nedokážou pĜiznat, jiní si ji naopak pĜiznávají hned: „Kdyby to šlo vrátit, všechno bych dČlal jinak, kdybych vČdČl, co mi kvĤli tomu hrozí…” Zhruba tato vČta bývá þastá. DČti skuteþnČ vČtšinou netuší, co je v ústavu þeká. MĤže to pro nČ být i stresující zážitek.” Co byste jako odborník doporuþil dítČti, které je šikanováno, ale ještČ to nikomu neĜeklo? „Šikanovaným dČtem doporuþuji, aby se nebáli o tom mluvit, protože mlþení je vČc, na kterou agresoĜi sázejí. Když šikanované dítČ o šikanování zaþne mluvit, je to dĤležitý krok ke sjednání nápravy. Radím tedy, aby si žáci, kteĜí jsou šikanováni, své problémy nenechávali jen pro sebe. Vím, že je to hroznČ tČžké, ale jiná možnost není. V praxi je to tak, že se o šikanČ dozvídáme vČtšinou od rodiþĤ, kamarádĤ, spolužákĤ, ale málokdy od samotných obČtí. SkuteþnČ doporuþuji, aby se šikanované dítČ svČĜilo - buć v rodinČ nebo uþiteli. Škoda, že ve školách není více psychologĤ nebo etopedĤ, kteĜí s tČmito jevy umí pracovat.”

–7–

A co byste naopak vzkázal tČm, kteĜí jsou tČmi, co šikanují? „NedČlejte takové vČci, o kterých si pĜejete, aby nebyly dČlány vám. Vzkázal bych jim ještČ, že nemají právo nikomu ubližovat, ale souþasnČ ani jim nemá právo nikdo ubližovat.”

VÍŠ, CO JE ŠIKANA? Když ti nČkdo opakovanČ bez dovolení bere školní pomĤcky, svaþiny… Když tČ nČkdo ponižuje, posmívá se ti… z Když nČkomu musíš platit za nČco, co nechceš. z Když ti nČkdo fyzicky ubližuje, bije tČ…. z Když ti nČkdo stále bezdĤvodnČ nadává. z Když tČ nČkdo opakovanČ tahá za odČv, za vlasy…. z Když tČ nČkdo vydírá. z Když tČ nČkdo zamyká na WC þi jinde (omezování osobní svobody). z Když tČ nČkdo stále vyluþuje ze tĜídního kolektivu a tobČ to vadí, napĜ. pĜi hraní her. z Když tČ nČkdo nutí k obnažování (vysvlékání odČvĤ). z Když tČ nČkdo stále bezdĤvodnČ pomlouvá. z Když nČkdo poškozuje tvé vČci… z z

Zdroj: Mgr. J. MaléĜ

–8–

DítČ, které šikanuje, mĤže být v nČkterých pĜípadech odebráno z rodiny „Souþástí magistrátního odboru sociálních vČci a zdravotnictví je oddČlení sociálnČ-právní ochrany dČtí. Pracujeme s dvČma skupinami dČtí - sociální pracovnice péþe o dítČ pracují zejména s obČtí šikany, kurátoĜi pro mládež se zamČĜují na agresory,” konstatovala úvodem našeho rozhovoru Mgr. SvČtluše Kotrþová, vedoucí oddČlení sociálnČ-právní ochrany dČtí odboru sociálních vČcí a zdravotnictví.

Jakým zpĤsobem se na vaše oddČlení dostane informace o šikanČ? „O šikanČ nás informují rodiþe obČtí nebo samotné dČti, uþitelé škol, pracovníci zdravotnických zaĜízení, státní policie, mČstská policie, pracovníci stĜedisek výchovné péþe, zástupci nestátních zaĜízení. Na šikanu nás mohou upozornit i jednotliví obþané. Oznámení lze uþinit i anonymnČ.” MĤžete z vaší praxe sdČlit nejþastČji uvádČné dĤvody k šikanČ ze strany agresorĤ? „Z dlouholeté praxe je zĜejmé, že Ĝada agresorĤ danou situaci považuje za legraci a všechny projevy velmi zlehþují nebo se „odkazují“ na obČĢ. Zpravidla tím zpĤsobem, že je obČĢ provokuje, otravuje, že obtČžuje ostatní spolužáky tĜeba jen tím, že se na nČ divnČ dívá, také že vymýšlí rĤzné pomluvy a podobnČ.” Jak reaguje agresor v pĜípadČ „zveĜejnČní” šikany, je suverénní nebo projevuje lítost nad svým jednáním, je schopen nápravy, uvČdomuje si závažnost svého jednání? „Pro agresora je charakteristická úþelovost reakcí. CelkovČ využívá všechny možné zpĤsoby komunikace, protože si musí chránit svĤj sebeobraz. Takže lituje svého jednání, je suverénní, nekomunikuje, pohrdá ostatními, pĜehnanČ uznává vinu, nesmyslnČ argumentuje na „úþet obČti”. Pro sociálního pracovníka je velice tČžké zhodnotit, co je myšleno vážnČ a co není. To je otázka více pro psychologa. Samotné chování agresora pĜi „vyšetĜování šikany” je ovlivnČno mnoha okolnostmi, napĜíklad osobnostní strukturou dítČte, chováním rodiþĤ agresora, stupnČm „šikany”, sociální strukturou tĜídy, osobou obČti, vztahovou sítí ve tĜídČ, osobností uþitele. Toto vše ovlivĖuje schopnost nápravy chování agresora. Nesmíme ale zapomínat na to, že zmČna osobnosti je složitý proces, který mĤže kurátor pro mládež ovlivnit jen do urþité míry.” MĤže nastat situace, kdy je agresor odebrán z rodiny? „Taková situace mĤže nastat, ale jde o ryze individuální rozhodování soudu - na základČ pĜedložených dĤkazních materiálĤ. Zde je tĜeba upozornit na zažitý zcela mylný názor veĜejnosti, že z rodin odebírají dČti sociální pracovníci. Sociální pracovníci a kurátoĜi pro mládež mají zákony pĜesnČ vymezeny dĤvody pro podání návrhĤ na umístČní dítČte mimo rodinu. O tČchto návrzích rozhoduje výhradnČ soud. DČti jsou –9–

pak umístČny do dČtských diagnostických ústavĤ þi diagnostických ústavĤ pro mládež, pozdČji jsou pĜeĜazeny do výchovných ústavĤ. Je-li jednání agresora kvalifikováno jako trestný þin (napĜ. závažné ublížení na zdraví), mĤže o pobytu mladistvého mimo rodinu formou vazby rozhodnout trestní soud na základČ návrhu státního zastupitelství.” S jakými institucemi v Hradci Králové spolupracujete? „PĜi Ĝešení problémĤ spojených s šikanou spolupracujeme napĜíklad se stĜediskem výchovné péþe Návrat, s pedagogicko-psychologickou poradnou, jednotlivými základními školami, pediatry, dČtskými psychiatry, dČtským krizovým centrem pĜi poradnČ ADRA, centrem rodinné terapie, centrem sociální pomoci a služeb, Policií ýR i mČstskou policií, ale i s nestátními subjekty, které se zabývají problematikou dČtí a mládeže. Našimi hlavními partnery pĜi Ĝešení šikany jsou však rodiþe.”

Kontakt na oddČlení sociálnČ-právní ochrany dČtí vedoucí oddČlení: Mgr. SvČtluše Kotrþová tel.: 495 707 382 e-mail: [email protected]

RADY RODIýģM ŠIKANOVANÝCH DċTÍ: Šikana je závažná vČc, v ĜadČ pĜípadĤ se stává trestným þinem. Utrpení šikanovaných dČtí je nepĜedstavitelné - jeho následky na tČle i duši mĤže nést dítČ po celý život. z Pokuste se zachovat klid. z ZjistČte si, nebylo-li již dítČ nČkdy v minulosti terþem šikanování. z Zeptejte se s citem, zda se dítČti nepĜihodilo nČco nemilého. NezapomeĖte podotknout, že se vĤbec nebudete zlobit, Ĝekne-li vám dítČ jakkoli nepĜíjemnou vČc. z Snažte se zjistit fakta o tom, co se pĜihodilo. z Promluvte si nejen s dítČtem, ale také s jeho uþiteli a s jinými lidmi, kteĜí vám mohou být prospČšní s informacemi. MĤžete se obrátit na odborníky dané problematiky, a to napĜíklad na pedagogicko-psychologickou poradnu nebo na školního psychologa. z Doporuþená literatura vztahující se k tomuto tématu: napĜ. Dr. Michal KoláĜ, Bolest šikanování, Portál 2001, pĜípadnČ navštivte knihovnu, kde vám s výbČrem konkrétní publikace pomohou. Zdroj: Mgr. J. MaléĜ

– 10 –

„Upozornit na šikanu je dĤležité, protože šikana není prkotina,”

uvedl speciální pedagog Mgr. Vratislav Holeþek, který v minulých letech pracoval jako vedoucí ve StĜedisku výchovné péþe Domino - pĜípady šikany se zabýval, v Ĝešení pĜípadĤ šikany má bohaté zkušenosti.

Pane Holeþku, pĜi své práci se setkáváte mimo jiné i s dČtmi, které byly šikanovány nebo s dČtmi, které šikanují. Mohl byste nám na základČ vašich zkušeností vysvČtlit, jak se co nejlépe bránit šikanČ? „Bylo by dobré, aby dítČ bylo informováno o svých právech. DČti by mČly vČdČt, že nikdo cizí nemá právo jim napĜíklad sahat na jejich vČci - tĜeba na školní pomĤcky a podobnČ. Už to, když nČkdo nČkomu opakovanČ napĜíklad bere penál nebo mu bez dovolení opakovanČ sahá do tašky, je šikana. Šikanou mĤže být i dlouhodobé zesmČšĖování, ironizování. Šikana však mĤže mít i závažnČjší projevy, tĜeba opakované vynucování si nČjaké þinnosti, kterou dotyþný nechce dČlat. MĤže jít i o vydírání. ProjevĤ šikany je samozĜejmČ mnohem více, každopádnČ dĤležité je, aby dČti vČdČly, co kdo ve vztahu k nim mĤže dČlat a co už ne. PĜimČĜenČ vČku by se tedy mČlo posilovat právní vČdomí dČtí, což je úkol rodiny i pedagogĤ.” Když je dítČ šikanováno, co má dČlat? „DĤležité je, aby šikanované dítČ se svým trápením nezĤstalo samo. ObČĢ má þasto velký strach. PrávČ strach je urþitou živnou pĤdou šikany. Když je dítČ šikanováno, radím, aby v sobČ našlo odvahu - aby se se svým problémem nČkomu svČĜilo. NapĜíklad nČkterému pedagogovi, kterému dítČ dĤvČĜuje, pĜípadnČ kamarádĤm nebo rodiþĤm. Když o problému dítČ nechce s nikým mluvit, když má strach, mĤže využít schránky dĤvČry. Škola má pĜi odhalování a Ĝešení šikany své nezastupitelné místo, kromČ ní v Hradci Králové existují ale i jiné instituce, které dítČti mohou pomoci.” V Hradci Králové je tČchto organizací celá Ĝada… „Ano, urþitČ. Funguje zde Ĝada institucí, které se Ĝešením šikany zabývají - jedná se o mČstskou policii, magistrát mČsta - oddČlení sociální prevence, Policii ýeské republiky, o. s. Salinger, Prostor Pro, DČtské krizové centrum - ADRA, a podobnČ.” Víte, kolik pĜípadĤ šikany bylo v Hradci Králové v loĖském roce zjištČno? „Nemám teć k dispozici pĜesné údaje, ale myslím si, že zdaleka ne všechny pĜípady šikany jsou nakonec šetĜeny. Ne vždy se o nich totiž nČkdo dozví. Myslím si, že nebudou daleko od pravdy þísla, které uvádí Dr. Michal KoláĜ - tvrdí, že tĜicet až þtyĜicet procent dČtí se s nČjakou formou šikany setkalo. Tato þísla se jeví jako hodnČ vysoká, ale Dr. Michal KoláĜ vychází z toho, že za šikanu se považuje už to, když je – 11 –

– 12 –

nČkdo vyþleĖován ze skupiny - když je nČkdo osamocen, ale nepĜeje si být osamocen. Jedná se o pĜípady, kdy je dítČ vyþleĖováno skupinou dalších dČtí. DítČ, které je neustále odmítáno, to vnímá negativnČ, pĤsobí to na nČj nepĜíznivČ. Hradecké školy mají zájem vzniklé problémy Ĝešit.” Jak nebýt agresorem, tedy tím, který dČtem ubližuje? „To je hodnČ složitá otázka. Žák, který šikanuje, je tím, kdo má potĜebu využívat svou moc, svou pĜevahu. DítČ, které se stalo agresorem, k tomu základy þasto dostává již ve své rodinČ. MĤže se jednat o dČti, s nimiž bylo v jejich rodinách zacházeno nedobrým zpĤsobem. Tyto dČti mohou mít potĜebu nČjaké satisfakce, odplaty. DČti, které ostatním nČjakým zpĤsobem ubližují, mnohdy nechápou, proþ mají potĜebu nČkomu slabšímu systematicky ubližovat. Myslím si, že dČti þasto ostatním ubližují kvĤli nedostatku jejich dobrého sebehodnocení - potĜebují si nČjak posilovat svou sebeúctu. Potenciálním agresorĤm tedy mĤžeme pomoci tak, že jim budeme ukazovat jejich kladné stránky, aby svĤj vztah k okolí tyto dČti mohly stavČt na nČþem jiném, než na zneužívání moci. Ideální je, když je toto sebevČdomí dČtí posilováno v rodinách, problém je však þasto v tom, že se toto posilování sebeúcty v rodinách agresorĤ nedČje. Tyto dČti pak trpí nedostatkem sebeúcty a právČ proto mají tendence ubližovat ostatním. V pĜípadČ zjištČní závažnČjších druhĤ šikany je vhodné pracovat s celým kolektivem tĜídy. Agresor je sice viníkem, ale ne jediným. Stává se nČkdy totiž, že o šikanování ví celý tĜídní kolektiv, ale nikdo s tím nic nedČlá. Když jsou ostatní v tomto smČru pasivní, je to špatné. DČti, které nic nedČlají, ale pĜitom o šikanČ ví, se samy proviĖují, protože nedávají agresorovi zpČtnou vazbu o tom, že nČkomu ubližuje. Když je tĜídní kolektiv dobrý, dČti se v nČm nebojí Ĝíci agresorovi, tedy tomu, co ubližuje, že jeho chování není vhodné. Když dítČ, které šikanuje, dostává od svého okolí takzvanou zpČtnou vazbu, když je mu Ĝíkáno, že dČlá nČco špatnČ, tak si to mnohdy to dítČ uvČdomí. DĤležitá je otevĜenost ve skupinách. V tomto smČru hrají dĤležitou roli i pedagogové, kteĜí by dČti k otevĜenosti mČli vychovávat. DĤležité je, aby dČti umČly komunikovat otevĜenČ. Agresorovi mĤže pomoci to, když vþas narazí - když vþas pochopí, že pĜekraþuje zákon.” DČtem, které šikanují, hrozí rĤzné tresty. Je to tak? „Ano, hrozí Ĝada trestĤ. My se samozĜejmČ snažíme, aby k postihĤm nemuselo docházet - aby dČti nemusely odcházet ze tĜídy… Když šikana není závažnČjšího charakteru, mĤže se s ní vypoĜádat, za pomoci pedagogĤ nebo jiných odborníkĤ, tĜída sama, když však je šikana závažnČjšího druhu, neobejde se to bez postihĤ, mezi které patĜí napĜíklad - podle závažnosti - napomenutí, dĤtka, nucený odchod agresora do jiné tĜídy nebo školy… I když ale dítČ, které šikanovalo, ze skupiny odejde, je vhodné dále pracovat s danou skupinou dČtí, protože se jedná o skupinu, která je šikanou potenciálnČ ohrožena. PrávČ proto, že dČti byly k Ĝešení problému pasivní, mĤže dojít k tomu, že se v té skupinČ objeví nČkdo další, kdo zaþne svou moc zneužívat. Je dĤležité, aby se tĜída nauþila toto nedopouštČt.” Hrozí dČtem, které šikanují, tĜeba i odebrání z rodiny? „V závažnČjších pĜípadech mĤže dojít k umístČní dítČte do výchovného zaĜízení. V tČchto pĜípadech je u dČtí naĜízena ústavní výchova. Jedná se o krajní variantu, pĜesto k ní dochází.” – 13 –

Co mají dČlat dČti, které ví, že nČkdo jiný nČkoho šikanuje? „Když dČti pĜijdou na to, že nČco není v poĜádku, mČly by na to upozornit nČkoho, komu dĤvČĜují, napĜíklad uþitele nebo rodiþe. Pokud dítČ cítí, že nČco není v poĜádku, že se dČje nČco špatného, o þem uþitelé nevČdí, mČlo by v sobČ najít odvahu a o problému by mČlo informovat.” A nemusí se dČti, které na problém upozorní tĜeba uþitele, nČþeho bát? TĜeba pomsty toho, který šikanuje? „Ne. Když nČkdo na nČco upozorní, samozĜejmČ nebude ve tĜídČ Ĝíkáno jeho jméno. Upozornit na šikanu je dĤležité, protože šikana není prkotina. Šikanu podporují i ti, kteĜí mlþí, ti, kteĜí se nepĜidávají ani na jednu ze zúþastnČných stran. Ani na stranu agresora, ani na stranu obČti. A to je špatné, protože na zlo se musí upozorĖovat. SamozĜejmČ, strach hraje dĤležitou roli… DČti o problému nechtČjí mluvit, protože se bojí, že jim agresor tĜeba také ublíží nebo že budou oznaþeny za žalobníþky a podobnČ, ale tomu lze zabránit: známe zpĤsoby, jak svČdky šikany chránit - myslím tím naše velice šetrné metody.” Mohl byste Ĝíci, s jakými konkrétními pĜípady šikany jste se ve školách setkal? „BČhem svého pĤsobení v Dominu jsem zaznamenal Ĝadu pĜípadĤ - stalo se napĜíklad, že dČti mČly za úkol nČjak sloužit agresorovi, pĜípadnČ mu dávat peníze. Urþité procento šikan souvisí s tím, že obČĢ bývá zesmČšĖována, ponižována. ěešil jsem i pĜípady, jak již jsem zmínil, kdy agresoĜi berou opakovanČ svým spolužákĤm jejich osobní vČci, pĜípadnČ tyto vČci poškozují. Mezi dČvþaty se objevují skrytČjší formy šikan, kdy obČĢ bývá pĜedmČtem pomluv, pĜiþemž pomluvy na dotyþného mají silný negativní tlak. ýasto se šikana objevuje v souvislosti s tím, že se dítČ nČjak odlišuje, napĜíklad vzhledovČ nebo má nČjaký handicap. Zaznamenali jsme i pĜípad, kdy jedno postižené dítČ, které bylo integrováno ve škole, bylo zvýhodĖováno pedagogy - pedagogĤm se v tomto pĜípadČ nepodaĜilo dostateþnČ vysvČtlit žákĤm, proþ má dané dČvþe nČjaké úlevy, což byl impulz k šikanČ. PĜed lety jsme v Dominu zaznamenali pĜípad, kdy dČvþe na základní škole, které chodilo do páté tĜídy, muselo na zádech nosit cedulku s nápisem „Jsem kráva“. ProjevĤ šikany je celá Ĝada, ale všechny mají jeden základ, který spoþívá v hrubém nerespektování jednotlivce.”

RADY DċTEM: Nikdo nemá právo ti bez dovolení sahat na tvé osobní vČci. Nikdo tČ nesmí dlouhodobČ zesmČšĖovat. Šikanuje tČ nČkdo? Neboj se a svČĜ se tomu, komu dĤvČĜuješ. Informuj uþitele, není to žalování, ale pomoc druhému. Nechceš o problému mluvit? Využij schránku dĤvČry nebo napiš do školy e-mail. z NepĜidávej se na stranu tČch, kteĜí ve tĜídČ dČlají zlo. z Kdo o šikanČ neinformuje, šikanu podporuje. z Kdo informuje o šikanČ, není bonzák, ale pomáhá druhému. z Když se problém zaþne Ĝešit, nezĤstane ve tĜídČ trvale. z z z z z

Zdroj: Mgr. J. MaléĜ

– 14 –

„Rodiþe musí s dČtmi mluvit, nesmí se jen spokojit s jejich obvyklým tvrzením, že se ve škole nic nedČje” O rozhovor jsme požádali také þlena rady mČsta Hradec Králové Mgr. Vladimíra Springera, který má velmi bohaté pedagogické zkušenosti. Dlouhá léta totiž pĤsobil jak na místČ uþitele, tak pozdČji na postu zástupce Ĝeditele a poté Ĝeditele školy (v ZŠ Bezruþova).

Pane radní, ve školství jste pracoval hodnČ dlouhou dobu - od kterého roku? Mohl byste prosím Ĝíci, jak si myslíte, že se šikana v jednotlivých desetiletích vyvíjela? „Moje pedagogická kariéra zaþala v roce 1966, to už je opravdu dlouho, v tomto roce jsem dnem 1. Ĝíjna zaþal uþit na Základní škole v Javornici, okres Rychnov nad KnČžnou. Od roku 1972 jsem uþil v Hradci Králové jako uþitel, pozdČji zástupce Ĝeditele a nakonec patnáct let jako Ĝeditel školy. OsobnČ jsem dodnes pĜesvČdþen, že to byl ideální start do mého kantorského pĤsobení. Nemohu pominout svĤj názor, který jsem si za léta praxe vytvoĜil, že by nastupující uþitel mČl poznat co nejvíc, nevyjímaje i prostĜedí menší venkovské školy. Dodnes na to vzpomínám - a jak rád. Vlastní praxe na pedagogické fakultČ je naprosto nedostaþující. Konkrétní zkušenost na jakékoliv škole je nenahraditelná - kde jinde získat informace a zkušenosti pro další praxi. Nevzpomínám si z té doby, že bychom Ĝešili nČjaký problém mezi dČtmi, kterému bychom Ĝíkali šikana, tím netvrdím, že nebyly kázeĖské pĜestupky, že nebylo co Ĝešit. DČti, zvláštČ na vesnici, se obþas popraly, vyĜídily si svoje problémy mezi sebou rychle, jednaly obþas impulzivnČ, vČtšinou bylo vše vyĜešeno dĜíve než zasáhli jejich vychovatelé, pĜípadnČ rodiþe. NČjaké zámČrné, pĜipravované akce se mi nevybavují. Pamatuji se i na vzájemný stĜet mezi kluky z rĤzných þástí vesnice, ale prakticky vždy šlo o jednorázovou událost, vše probČhlo a bylo vyĜízeno. Zajímavé bylo, že v té dobČ od mnoha, spíše od vČtšiny, rodiþĤ jsem mČl jednoznaþnou dĤvČru a ústní povolení Ĝešit kázeĖské problémy jejich dČtí okamžitČ a dĤraznČ, radČji bez poznámek. DČtem to vČtšinou staþilo jen pĜipomenout.” Jak byste tedy charakterizoval šikanu? „UrþitČ to je dnes hojnČ užívaný pojem. Nemám v oblibČ pouþky, definice. Z vlastní zkušenosti vím, že slovo „šikana” je þasto zneužíváno a nesprávnČ vykládáno. Kolikrát se stalo, že za mnou pĜišli kolegové s žádostí o pomoc pĜi Ĝešení šikany. Nakonec se z toho þasto vyklubalo bČžné dČtské nedorozumČní Ĝešené fackou v afektu, nepĜimČĜená obrana, oplácení a podobnČ. To pĜece šikana není, to je jeden z klasických zpĤsobĤ Ĝešení problému mezi dČtmi. JistČ nesprávným zpĤsobem, který nelze pĜecházet a neĜešit. Ale tak tomu mezi dČtmi bylo vždy a bude i nadále. – 15 –

Z mého pohledu vidím šikanu jako: a) pĜedem pĜipravenou a dohodnutou jednorázovou akci s cílem nČkomu ublížit nejenom po fyzické stránce; b) opakovanou akci zamČĜenou i na drobnČjší postižení opČt jakéhokoliv charakteru vĤþi jedinci þi skupinČ dČtí - opČt s cílem ubližovat nejrĤznČjším zpĤsobem. To znamená v každém pĜípadČ úmysl a domluvu, pĜípadnČ pĜípravu, jak nČkomu ublížit. Pro pedagoga, který problém mezi dČtmi Ĝeší, je nutné, aby dokázal objektivnČ rozlišit, zda opravdu jde o šikanu nebo zda šlo o Ĝešení jednotlivé problémové situace nepĜimČĜeným zpĤsobem. NČkdy je to velmi pracné a þasovČ nároþné, ale bez dĤkladného prošetĜení nelze vynést koneþný verdikt. Pokud se to prokáže a opravdu se jedná o šikanu, je to jev velmi nebezpeþný, který se musí velmi peþlivČ a dĤslednČ Ĝešit. Za svou pedagogickou praxi, hlavnČ v pozici zástupce Ĝeditele a Ĝeditele, jsem Ĝešil mnoho kázeĖských problémĤ, pĜestupkĤ, ale vlastní šikany z toho bylo minimálnČ. Domnívám se, že v posledních letech je pĜípadĤ více, zároveĖ se celému problému vČnuje mnohem vČtší pozornost, ale nevidČl bych to na nČjaký dramatický nárĤst.” Proþ tomu tak je? „Myslím si, že jsem v pĜedchozí þásti už þásteþnČ odpovČdČl. PĜíþin je více, ve struþnosti bych upozornil zejména na: z vliv okolí, snadný pĜístup k informacím o negativních jevech; z vliv médií, opČt snadný pĜístup a hlavnČ mnoho informací a návodĤ; z ménČ þasu v rodinČ vyplývajícího nČkdy z vČtšího pracovního zatížení rodiþĤ, jindy z nezájmu o své dČti, což je mnohem horší; z nárĤst sebevČdomí dČtí, pokles autority dospČlých v jejich oþích obecnČ, dČti si mnohem více uvČdomují svá práva, ale s povinnostmi mají problém, to ovšem þasto vidí u dospČlých, tĜeba i rodiþĤ." Kde je zpravidla chyba - ve škole, v rodinČ nebo obecnČ ve spoleþnosti? „Chyba je jistČ na všech stranách, nejde paušalizovat a urþit pĜesné proporce. Není to nic nového a objevného, podobné pĜíþiny existovaly i dĜíve u nČkterých rodiþĤ a uþitelĤ, možná tomu souþasná doba více nahrává. Navíc se obtížnČ oddČluje škola a rodiþe, dĤvody jsou podobné. PĜi urþitém zobecnČní se dle mého názoru jedná o tyto jevy. z nedostatek pĜirozené autority, u uþitelĤ to nemusí být jenom u mladších kolegĤ; z nedostateþná snaha mít informace a pracovat s nimi; z nedostateþná, nČkdy dokonce nulová komunikace s dČtmi, snižuje se tak možnost preventivních opatĜení; z nedĤslednost pĜi Ĝešení konfliktĤ; z nČkdy je jednodušší trestat nežli pochopit. ObecnČ mĤžeme Ĝíct, že souþasná spoleþnost rozhodnČ není vzorem a jistČ pĜispívá negativnČ, vezmČte kulturu a úroveĖ jednání politikĤ až po chování mnoha dospČlých, se kterými dČti pĜicházejí do styku, nezapomeĖme na úroveĖ médií. Ale to je pĜece všeobecnČ známé.” Jak se vyvíjejí postoje rodiþĤ k uþitelĤm? „Platí to, co jsem Ĝekl o dČtech, i Ĝada rodiþĤ si v dnešní dobČ mnohem lépe a více uvČdomuje svá práva a neváhá je vyžadovat. S povinnostmi to u tČchto lidí bývá horší. – 16 –

Uþitel by mČl ovládat umČní jednat s rodiþi, mČl by umČt je pozornČ vyslechnout a pak pĜesvČdþivou a podloženou argumentací obhájit, pĜípadnČ i korigovat své postoje. MČl by nakonec dokázat nalézt i s nespokojenými rodiþi pĜijatelné Ĝešení. A nejen nalézt, ale pak i realizovat. Vše je o komunikaci a o dĤslednosti, urþitČ i o trpČlivosti. Pamatuji si, jak jsem na jedné z porad vysvČtloval svým uþitelĤm, že škola je svým zpĤsobem druh služby rodiþĤm, moc se jim to nelíbilo. Nakonec jsme se shodli, že vše má své mantinely. Ale hledat cestu, jak spoleþnČ s rodiþi Ĝešit konflikt, nebo mu pĜedcházet, by mČl uþitel jako profesionál ovládat a rodiþ pĜinejmenším chtít. Na druhou stranu, ví-li rodiþ, že mĤže do školy kdykoliv po dohodČ s uþitelem pĜijít a Ĝešit problém, je to velkým pĜedpoklad úspČšného Ĝešení. Škola i jednotliví uþitelé by takto mČli být chápáni, je zásadní úlohou vedení školy vše formulovat a dodržovat, vyplatí se to. Když má škola dĤvČru veĜejnosti, problémĤ je podstatnČ ménČ, i když je nelze plnČ vylouþit.” A jak pedagogy vnímají žáci? Jak je to teć s autoritou uþitelĤ? „Autorita uþitele je jeden ze základních problémĤ školství. Tady nelze dČlit uþitele dle vČku þi pohlaví, zkrátka buć autoritu má nebo nemá. To celé není o kĜiþení, o tvrdosti, o pĜíkazech, jde o nadání a ochotČ na sobČ pracovat. PĜitom se autoritČ velmi tČžko uþí, kdo ji alespoĖ v urþité míĜe nemá, což naštČstí není tak þasté, ten by nemČl vĤbec pracovat s dČtmi. PĜes tĜicet let jsem vykonával funkci fakultního uþitele, vidČl jsem první kroky stovek adeptĤ uþitelského povolání. Naprostá vČtšina z nich mČla zájem dČti zaujmout, s menším þi vČtším úspČchem se snažili získat jejich zájem a pozornost. VČtšinou na sobČ pracovali a jejich výkon se v tomto ohledu postupnČ lepšil. PĜišli však i kandidáti, kteĜí pĜedstoupili pĜed dČti, Ĝekli pár vČt, dali nČkolik pokynĤ a já jsem si Ĝíkal,

– 17 –

že mohu odejít a nemusím tam sedČt. MČl jsem pĜed sebou þlovČka s pĜirozenou autoritou, kvalitního pĜíštího kolegu. Ale bylo i naopak, nČkteĜí adepti ani po nČkolika pokusech nedokázali dČti vĤbec zaujmout, udržet jejich pozornost a tím i kázeĖ. NejvČtší problém v tomto ohledu je fakt, že tento handicap posluchaþ zjistí až po tĜech letech studia, když se ve þtvrtém roþníku poprvé dostane pĜed dČti. A to je nejvČtší a neĜešený problém pĜípravy uþitelĤ na pedagogických fakultách. Má-li uþitel pĜirozenou autoritu, pak si mĤže s dČtmi dovolit používat i Ĝadu nestandardních metod, mĤže dČtem mnohem více povolit a výsledek je jistČ ku prospČchu.” Do jaké míry mĤže autorita pedagoga hrát roli v tom, jestli ve škole bude þi nebude šikana? „Autorita jednoho uþitele neĜeší plnČ problém šikany, ten mĤže a urþitČ by mČl umČt ovlivnit situaci v jemu svČĜeném kolektivu, mČl by mít dostatek informací, mČl by si poradit s možnými negativními podnČty a reagovat preventivnČ. Na škole je dĤležité její klima, prostĜedí, nastolené vztahy, úroveĖ komunikace, schopnost vzájemné spolupráce, vzájemná dĤvČra mezi dČtmi, uþiteli a rodiþi. To jsou základní aspekty úspČchu školy v boji proti šikanČ.” Zaznamenal jste ve své kariéĜe nČjaké pĜípady šikany? Které z nich byly nejþastČjší? „UrþitČ ano, ale tČch pĜípadĤ nebylo až tolik, spíše šlo ojedinČlé výstĜelky. Zajímavé je, že více pĜípadĤ se objevovalo spíše u mladších dČtí, tak od þtvrtých do pátých roþníkĤ, u starších dČtí zcela výjimeþnČ. VČtšinou šlo o dČtské spory, vytváĜení, jak oni Ĝíkají, part a prosazování svých pĜedstav. VytvoĜilo se kolem nČjakého jednotlivce þi menší skupinky urþité negativní mínČní, vzniklý nátlak pĜerostl v prosazování svých pĜedstav formou šikany, vČtšinou s neuvČdomČním si možných následkĤ. V tomto vČku je výhodou, že se na takovéto excesy vČtšinou velmi brzy pĜijde. Navíc si nepamatuji, že po dĤkladném vyšetĜení a následné domluvČ s rodiþi, po odpovídajícím trestu, se nČkdo z viníkĤ k šikanČ vrátil. Pokud tomu tak bylo u starších dČtí, pak se vždy jednalo o jednotlivce se sklony k hrubému chování a vČtšinou takový žák ze školy odešel na nČjaké výchovné zaĜízení.” A který z pĜípadĤ šikany, s nimiž jste se setkal, byl nejzávažnČjší? „Byly to dva pĜípady na druhém stupni, kdy hrubé a agresivní chování se spojilo s krádežemi, záškoláctvím a kdy spolupráce s rodinou byla naprosto neúþinná. Tam byl základ problémĤ.” Když jsem se ptal na šikanu, jsou þas od þasu zaznamenávány i pĜípady, kdy se zjistí, že je šikanován uþitel. Jak k nČþemu takovém vĤbec mĤže dojít? „To je naprosto zĜetelnČ o již rozebírané autoritČ, takový þlovČk bez ní ve školství nemá co dČlat. Když na to nepĜijde sám, musí to odhalit vedení školy. Je ovšem problém v duchu souþasných pĜedpisĤ se v tomto pĜípadČ takového uþitele zbavit, pokud on sám není ochoten si to pĜiznat.” Zajímalo by mČ, zda a jak se v souþasné dobČ na školách prohlubují sociální rozdíly? MĤžete uvést konkrétní pĜíklady? „UrþitČ tomu tak je, projevuje se to na takových akcích, jakými jsou napĜíklad lyžaĜské výcvikové zájezdy, kam dnes jezdí pĜi souþasných cenách viditelnČ ménČ dČtí nežli dĜíve. To stejné je i u škol v pĜírodČ. NČkdy se objevuje tento problém i u školních výletĤ. – 18 –

Urþitou pomoc v takovéto situaci mĤže pĜinést i dobĜe pracující klub rodiþĤ, který mĤže a mČl by mít ve svých stanovách danou možnost pĜispČt dČtem ze sociálnČ slabších rodin, alespoĖ obþas. Jinak ve vztazích mezi dČtmi bych to nevidČl jako nČjaký výrazný problém. DČti by se mČly nauþit vzájemnČ urþité rozdíly akceptovat a respektovat, tady má velkou a nezastupitelnou úlohu tĜídní uþitel. To stejné a ještČ ve vČtší míĜe platí i o spolužití s postiženými dČtmi. Pomoci jim, starat se o nČ, uvČdomovat si jejich problémy. I to je pĜirozená prevence proti šikanČ a dále velmi vážný argument proti výbČrovým tĜídám, proti pĜedþasné vnČjší diferenciaci. Základní škola by mČla být pro všechny dČti, nehledČ na rozdíly v inteligenci, v sociálních pĜedpokladech, postižení - s výjimkou výraznČ mentálního. MČla by se umČt o všechny postarat a pĜipravit je pro další vzdČlávání dle jejich zájmĤ a schopností. MČla by dČti vychovávat v takovém prostĜedí a okolí, ve kterém budou jednou žít.” Jak tento jev má vliv na šikanu? „PĜímou souvislost mezi sociálními rozdíly a šikanou jsem nezaznamenal, tudíž ji nevidím.” Publikace, v níž bude tento rozhovor, je urþena žákĤm, pedagogĤm i rodiþĤm. Zeptám se vás proto, co byste tČmto tĜem skupinám þtenáĜĤ (jednotlivČ) odpovČdČl na otázku, jak se mají bránit šikanČ? „Žáci by mČli znát normy slušného chování, respektovat je, vyžadovat nejen svá práva, ale uznávat i práva ostatních. NemČli by se vĤþi druhým chovat tak, jak by se jim nelíbilo, aby se jiný choval k nim. MČli by být pozorní ke svému okolí a nemČli by váhat se svČĜit nČkomu dĤvČryhodnému se svými problémy. Každý by mČl takového þlovČka znát a mít. Uþitelé by mČli mít autoritu, být pozorní a dĤslední. MČli by s dČtmi otevĜenČ komunikovat, umČt jim naslouchat, mít jejich dĤvČru. Proto musí být féroví, toho si dČti nejvíc váží. NemČli by pĜehlédnout jakýkoliv podnČt, podezĜení. Na druhou stranu by mČli být uvážliví a vše si dĤkladnČ ovČĜit, pĜípadnČ prošetĜit. Najít pokud možno pĜíþinu problému, vše otevĜenČ probrat s rodiþi. Cílem není trest, ale uþinit taková opatĜení, aby nedošlo k opakování šikany.

– 19 –

Rodiþe musí s dČtmi mluvit, nesmí se jen spokojit s jejich obvyklým tvrzením, že se ve škole nic nedČje. Možná by mČli víc poslouchat než je pouþovat, toho mají dost. MČli by mít ve školu dĤvČru, pokud nejsou spokojeni nebo mají-li nČjaké podezĜení, tak se s dĤvČrou obrátit na tĜídního uþitele pĜípadnČ jiného kompetentního pracovníka školy. Když už se jejich dítČ dostane do problémĤ, mČli by se školou spolupracovat a domluvit se na následných opatĜeních a ty dĤslednČ dodržovat. NemČli by nikdy ztratit dĤvČru svých dČtí.”

AGRESOR - TEN, KDO ŠIKANUJE ýasto má potĜebu ovládat druhé. BezohlednČ se prosazuje, touží po moci. ýasto pochází z problematických rodin (nedostatek citu v rodinČ, bitky v rodinČ, hádky…). z V dospČlosti mají þasté problémy se zákonem, s navazováním vztahĤ, agresoĜi mají problémy se svým rodinným životem, þasto bijí své dČti. z Šikanující dČvþata bývají krutá k vlastním dČtem. z z z

Zdroj: Mgr. J. MaléĜ

– 20 –

O šikanČ s Ĝeditelem ZŠ Bezruþova

Zajímali jsme se o to, jak téma „šikana“ vnímá pĜímo Ĝeditel školy, proto jsme zavítali do jedné z hradeckých škol: na následující otázky nám odpovČdČl Mgr. František Obr, Ĝeditel Základní školy Bezruþova.

Pane Ĝediteli, co si z vašeho pohledu myslíte o šikanČ v hradeckých školách? O jak závažný problém se podle vás jedná? „Je to opravdu vážný problém. Myslím, že šikana na školách existuje, nČkde je ménČ, jinde více skrytá. Jde o problém celospoleþenský, který se školám samozĜejmČ nevyhne.” Když jsem mluvil s Mgr. JiĜím MaléĜem z diagnostického ústavu, Ĝíkal, že si myslí, že Ĝeditelé spíše o šikanČ ve školách mnohdy nechtČjí mluvit, protože by to mohlo mít negativní vliv na celkové vnímání školy. Co si o tom myslíte? „Je celkem pochopitelné, že Ĝeditelé škol nechtČjí zveĜejĖovat jakékoli negativní záležitosti týkající se jejich školy. Není Ĝešení o šikanČ pouze mluvit, ale je tĜeba jí pĜedcházet - a když k urþitému pĜípadu dojde, okamžitČ jej Ĝešit. Není dĤležité, o jaký druh šikany jde, zda o verbální nebo fyzickou, vždy je ale nutné spolupracovat s rodiþi, v pĜípadČ závažnČjší situace i s policií.” MČlo by se podle vás o šikanČ více mluvit i v rodinách? „UrþitČ, rodiþe by mČli s dČtmi otevĜenČ hovoĜit o možné existenci šikany v kolektivu.” Je ve všech pĜípadech nutné šikanu Ĝešit s odborníky - napĜíklad s psychology? „Pokud jde pouze o náznaky, o nižší vČkovou hranici žákĤ apod., vyĜeší zkušení pedagogové situaci sami. Vždy je ovšem dobré a ku prospČchu vČci zapojit do problematiky i školního psychologa. U vážnČjších pĜípadĤ, napĜíklad u fyzického napadání, niþení majetku apod., je nutné spolupracovat s psychology a samozĜejmČ s rodiþi.” Po prvním stupni dČti pĜecházejí na stupeĖ druhý. Je to z hlediska šikany rizikovČjší období? „Problematika pĜechodu žákĤ z prvního stupnČ na druhý stupeĖ ZŠ se mi nejeví jako rizikovČjší období. Záleží ale na prostĜedí školy, do jaké míry je „vytvoĜen“ rozdíl mezi prvním a druhým stupnČm. V naší škole se snažíme o to, aby tento rozdíl byl co nejménČ patrný a pĜechod žákĤ byl plynulý, bez velkých problémĤ. Žáci jsou vedeni ke vzájemnému respektování se a kamarádskému pĜístupu. Snažíme se o vytváĜení nestresujícího prostĜedí, napĜíklad již Ĝadu let se u nás ve škole klasicky nezvoní zaþátky a konce vyuþovacích hodin, žáci mají do budovy školy volný pĜístup od – 21 –

6.45 hod., to znamená, že neexistuje klasické „pouštČní“ do školy v 7.45 hodin. Tento pĜístup k žákĤm se nám zatím osvČdþuje.” Co je podle vás nejdĤležitČjší z hlediska prevence? Lze šikanČ nČjak pĜedcházet? „Prevence je velmi dĤležitá. MĤže se uskuteþĖovat rĤznými formami. Máme pravidelné tĜídnické hodiny, poĜádáme besedy s policií na rĤzná témata, spolupracujeme se sdružením Semiramis. PravidelnČ využíváme služby školního psychologa.” Má na šikanu vliv celkové klima školy? „Jak jsem se zmínil, vliv celkového klimatu školy je velmi dĤležitý.” Klima školy, to zní jako dost obecný pojem. Mohou rodiþe nČjak poznat, jaké je ve škole klima? TĜeba pĜedtím, než dítČ do školy vĤbec dají? „Rodiþe by mČli klima školy poznat již pĜedem, než své dítČ do školy pĜihlásí. DĤležité pro nČ je, jak se daná škola projevuje na veĜejnost. Pokud existuje dostateþné množství akcí, napĜíklad koncerty žákĤ, zahradní slavnost, den dČtí, den otevĜených dveĜí…, mají možnost se s životem školy seznámit.” A co by podle vás mČly dČlat dČti, které sice šikanovány nejsou, ale pĜitom ví o nČkom, kdo nČkoho jiného - tĜeba ve tĜídČ - šikanuje? MČly by o tom rozhodnČ nČkomu Ĝíci, že? Ale komu? A nemusejí mít obavy? „Žáci, kteĜí o šikanČ vČdí, by se nemČli obávat toto sdČlit svému tĜídnímu uþiteli nebo jinému uþiteli - nebo vedení školy. Toto opČt souvisí s klimatem školy a dĤvČrou mezi uþiteli a žáky.” Jaký význam pĜikládáte schránkám dĤvČry? „Schránku dĤvČry ve škole máme, obþas se v ní objeví urþitý problém nebo dotaz. VČtší váhu a úspČšnČjší Ĝešení problému vidím v situaci, když se dítČ nebojí svĤj problém Ĝešit pĜímo s uþitelem.”

PAMATUJ! Jsi-li šikanován, chyba není v tobČ, ale þasto ve špatných vztazích v kolektivu. z Nikdo nemá právo ti ubližovat. z NemČj strach obrátit se s prosbou o pomoc na dospČlé, i když si myslíš, že ti nebudou vČĜit. z MĤžeš se svČĜit i výchovnému poradci nebo svému uþiteli, ke kterému máš dĤvČru. z

Zdroj: Mgr. J. MaléĜ

– 22 –

„Trest je vždy pĜímo úmČrný závažnosti zpĤsobeného jednání,“

konstatoval Bc. Ivan Dubec, vedoucí oddČlení prevence kriminality MČstské policie Hradec Králové, který se mimo jiné zamČĜuje na to, že ve školách pĜednáší o rĤzných tématech, napĜíklad o šikanČ.

S dČtmi ve školách o šikanČ hovoĜíte velmi þasto, zeptám se vás tedy, zda mají o šikanČ dostateþné povČdomí? „ObecnČ se dá Ĝíct, že v tom jasno nemají. O šikanČ se sice relativnČ hodnČ mluví, ale souþasnČ se o ní málo ví. V souvislosti s novým trendem mluvení o šikanČ dČti þasto považují za šikanu jakékoliv násilí, tĜeba i jednorázové naschvály. BČhem pĜednášek na školách proto dČtem objasĖujeme to, co vlastnČ šikana je, jak se projevuje, jak se jí mají úþinnČ bránit. PĜi dalším setkání se pak formou zábavného testu pĜesvČdþujeme, nakolik dČti tuto problematiku pochopily, abychom se tak mohli zamČĜit na to, co jim není jasné. Pak se mĤže stát, že žáci jasno mají, zatímco nČkteĜí jejich uþitelé ještČ ne.” Co tedy podle vás je šikana? Jak ji definujete? „Za šikanu považujeme opakované ubližování, pĜi kterém je zjevné, kdo je obČĢ a kdo agresor. VysvČtlujeme dČtem, že tyto role se neprohazují a šikana jako taková se obvykle stupĖuje. Také jim vysvČtlujeme, že když ji nerozpoznají, nemohou se úþinnČ bránit ani se zastat obČti. SouþasnČ je upozorĖujeme, že se mohou na šikanČ pasivnČ podílet i tím, že ji tolerují. DČti si totiž mnohdy neuvČdomují možné dĤsledky.” Dokážete ve tĜídČ odhalit šikanu? „Když dokážeme žáky strhnout k diskuzi, což není vždy jednoduché, protože se jedná o velmi citlivé téma, mĤžeme vypozorovat, že ve tĜídČ není nČco v poĜádku. V takovém pĜípadČ si o tom promluvíme s tĜídním uþitelem. NČkdy nás osloví i dČti a svČĜí se nám se svým problémem. My, pokud nestaþí naše intervence, se následnČ obracíme na subjekty zabývající se šikanou.” Které projevy šikany jsou v hradeckých školách nejþastČjší? „VČtšinou se jedná o drobná ubližování. Ale setkali jsme se bohužel i s vydíráním, fyzickým ubližováním a vyhrožováním.” MĤže to mít pro ty žáky, kteĜí šikanují, nČjakou dohru? Hrozí jim nČco, i když ještČ nejsou dospČlí? „VČc se samozĜejmČ vyšetĜuje. V ménČ závažných pĜípadech mĤže být agresor potrestán v rámci školy. Když se ale jedná o závažnČjší pĜípady, pĜichází na Ĝadu dohled sociálních kurátorĤ pro mládež nebo soud. Trest je vždy pĜímo úmČrný závaž– 23 –

nosti zpĤsobeného jednání. V extrémních pĜípadech mĤže být agresor potrestán umístČním do nápravnČ výchovného zaĜízení. Na našich pĜednáškách dČtem vysvČtlujeme, co je to odpovČdnost a jaké tresty hrozí tČm, kdo se na šikanČ podílejí.” Projevuje se šikana ve všech hradeckých školách nebo jen nČkde? „Šikana je opakovaným ubližováním, které zdaleka nemusí mít jenom podobu fyzického týrání. PatĜí sem také zesmČšĖování, vyĜazení ze spoleþnosti, atd. Ve velkých kolektivech je bohužel þasté, že si silnČjší zasednou na slabší. OsobnČ se proto domnívám, že se šikana v drobnČjším mČĜítku projevuje nebo má tendenci projevovat témČĜ ve všech školách. Záleží pak na zkušenosti a ochotČ pedagogĤ, zda rozeznají zaþínající problémy a zastaví je již v poþátcích. My se o šikanČ dozvídáme vČtšinou až v okamžiku, kdy už je pozdČ na primární prevenci a kdy už je potĜeba ji Ĝešit razantním zpĤsobem. Velmi oceĖuji školy, které se nebojí o tČchto problémech mluvit a zjištČné pĜípady Ĝeší. Naopak kritizuji školy, které se šikanu snaží uklidit pod koberec a tváĜí se, že u nich žádné takové problémy nenastávají. Pokud totiž škola šikanu neĜeší, ubližuje tím obČti a posiluje postavení agresora. Škola, která pĜípady šikany naopak Ĝeší, dává jasnČ najevo, že ji nehodlá tolerovat a že je pĜipravena s ní bojovat a chránit své žáky.” Uvítal byste, kdyby školy mČly zájem o školení uþitelĤ zamČĜené na šikanu? „RozhodnČ ano a jsem ochoten se na nČm podílet. Pokud by školy mČly o tyto školení zájem, mohou se na nás obrátit. Staþí, když mi zájemce zavolá a domluvíme se.”

Šikanuje tČ nČkdo? MĤžeš se obrátit i strážníky! Pokud víš o nČkterém z žákĤ, který šikanuje jiného, nebo jsi-li šikanován ty, mĤžeš se svČĜit rodiþĤm, nČjakému uþiteli, zavolat ale mĤžeš také na MČstskou policii v Hradci Králové - na tísĖovou linku 156 nebo Bc. Ivanu Dubcovi, vedoucímu oddČlení prevence kriminality MČstské policie Hradec Králové, který má þíslo pevné linky 495 707 935 a þíslo mobilu 731 131 013. Nebo mu mĤžeš napsat i e-mail na adresu [email protected]

OBċġ ŠIKANY: MĤže se jí stát kdokoliv. MĤže to být dítČ, které má: - PĜednost (je vysoce inteligentní, pĜemýšlivé, nadané…). - Handicap (vada Ĝeþi, slabý vzrĤst), nebo se jinak liší od ostatních (barva pleti, pĜíslušnost k jiné národnosti…). z Každý þlovČk se nČjak liší od ostatních. Tuto odlišnost si agresoĜi mohou brát jako záminku (barva oþí, vlasĤ, obleþení…), aby mohli šikanovat. z

Zdroj: Mgr. J. MaléĜ

– 24 –

TELEFONNÍ KONTAKTY Sdružení Linka bezpečí Policie České republiky Městská policie Hasiči Záchranná služba Jednotná linka tísňového volání Středisko výchovné péče pro děti Návrat Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež Modrý pomeranč PROSTOR PRO, o.s. Magistrátní oddělení sociálně-právní ochrany dětí Odbor školství a volnočasových aktivit dětí a mládeže

116 111 158 156 150 155 112 495 541 374 495 260 510 495 262 202 495 707 382 495 707 700

Publikaci vydalo statutární město Hradec Králové. Tato publikace byla vydána s finanční podporou Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v rámci aktivit navazujících na vítězství Hradce Králové v celostátní soutěži Obec přátelská celé rodině 2009.

Textové zpracování: Mgr. Petr Neckař

Grafické zpracování obálky: Lenka Dušánková Tisk: Garamon s.r.o., Hradec Králové Sazba: Jiří Blahuš – AXA, Hradec Králové Kresby v publikaci: žáci ZŠ Štefánikova, Hradec Králové 1. vydání, Hradec Králové 2010 edice Radnice č. 7

ISBN 978-80-904690-1-3