Předměty z depozitářů stavebních detailů v Ostravě a v Žilině Lucie Augustinková, Peter Krušinský a kolektiv
1
Poděkování: Odborná monografie Předměty z depozitářů stavebních detailů v Ostravě a v Žilině vznikla v rámci operačního programu Rozvoj spolupráce vysokých škol v oblasti historické architektury č. 22410320032. Materiály poskytli: Státní okresní archiv Nový Jičín (SOkA Nový Jičín), Obr. na titulním listě Cihla s kolkem M (Mönnich) ze zámku Rychvald, pálená hlína, konec 18. století. Depozitář FAST.
Editoři:
Mgr. Lucie Augustinková, Ph.D., ing. Arch. Peter Krušinský, PhD.
Autoři:
Mgr. Lucie Augustinková, Ph.D., FAST VŠB – TU Ostrava Ing. arch. Karol Ďurian, Krajský pamiatkový úrad Martin Mgr. Aleš Knápek, FAST VŠB – TU Ostrava PhDr. Danuška Kouřilová, FAST VŠB – TU Ostrava Doc. Ing. Renáta Korenková, PhD., Žilinská univerzita v Žilině ing. Arch. Peter Krušinský, PhD., Žilinská univerzita v Žilině Mgr. Věra Kubicová, FAST VŠB TU Ostrava Mgr. Markéta Müllerová, Rest Art; FAST VŠB – TU Ostrava
Recenzovaly:
© Lucie Augustinková, Peter Krušinský, 2015 Vydavatel:
VŠB TU Ostrava
ISBN 978-80-248-3868-7 2
OBSAH Úvod (LA, PK)
4
Reliéfní středověká dlažba z hradu Starý Jičín (AK)
5
Červený šablonový dekor na fragmentech gotické žebrové klenby kostela Nalezení sv. Kříže ve Staříči (VK)
12
Kolkované cihly ze zámku Rychvald (LA) Předměty z venkovského domu čp. 98 ve Vápenné (LA) Soubor stavebních prvků z kostela sv. Šebestiána v Třemešné (LA, DK) Okenné konštrukcie z evanjelického kostola vo Vyšnej Boci (PK, RK) Okenné výplne z rímskokatolíckeho kostola Najsvätejšieho Tela Kristovho v obci Belá Dulice (PK, KD, RK) Prvky krovu z rímskokatolíckeho kostola Najsvätejšieho Tela Kristovho v obci Belá Dulice (PK, RK) Drevené prvky z krovu kostola Najsvätejšej Trojice v osade Čierny Váh (RK, PK) Prvky krovu z rímskokatolíckeho kostola Všetkých svätých v Kamennej Porube (PK, RK) Novogotická kytka z kostela Narození P. Marie v Orlové (LA, MM) Inkrustovaná dlažba ze zámku Hradec nad Moravicí (DK) Závěr Summary Literatura Rejstříky
3
ÚVOD Během realizace projektu příhraniční spolupráce se Žilinou vznikly na FAST v Ostravě i v Žilině depozitáře k uchovávání stavebních detailů, které ztratily původní umístění na historické budově. Autentické prvky, které dožily na stavbě, jsou významnými hmotnými prameny pro dějiny architektury, památkovou péči a související obory. Obě sbírky byly rovněž díky projektu zpracovány výběrovým kritickým katalogem,1 který sleduje strukturu sbírkového fondu, zastoupení typologických skupin stavebních prvků a materiálů a systematicky popisuje předměty podle pravidel muzejní evidence na kartách předmětů. Vybrané prvky nebo jejich soubory, pocházející z jedné stavby nebo náležející k jedné kategorii předmětů, byly zpracovány v předložené publikaci v kontextu dějin a vývoje daného objektu.
1
L. AUGUSTINKOVÁ – P. KRUŠINSKÝ a kolektiv, Katalog stavebních detailů z depozitářů v Ostravě a v Žilině, Ostrava 2015.
4
RELIÉFNÍ STŘEDOVĚKÁ DLAŽBA Z HRADU STARÝ JIČÍN ALEŠ KNÁPEK Abstrakt Středověká keramická dlažba nalezená ve fragmentech na hradě Starý Jičín (okres Nový Jičín, ČR), je dobrým příkladem středověkého architektonického řešení pochozích vrstev v interiérech vyšší třídy. Motiv dubového listu, který se na dlaždicích objevuje, je součástí „tapetového“ dekoru, který celá podlaha vytvářela. Dubový list, jako dekorační motiv keramických dlaždic, se objevuje na celém území české republiky zhruba od konce 13. století a uchovává si stále tutéž formu, ať už v jižních Čechách či na severovýchodní Moravě. Otázkou je přesnější časové vymezení používání tohoto typu zdobených dlaždic, které patrně vyznělo až v pozdním středověku. 1. KERAMICKÉ DLAŽDICE Z HRADU STARÝ JIČÍN Keramickou dlažbou, jíž je věnován následující text, rozumíme ploché destičky o síle kolem 3–4 centimetrů, vyrobené ze středně jemné keramické hmoty, tvrdě vypálené převážně do cihlových odstínů. Jejich půdorys odpovídá nejčastěji čtverci či šestihranu. Pochozí strana dlaždic je opatřována z formy tlačeným dekorem. Tyto dekorativní dlažby se objevují zejména ve starším období ve vyšším sociálním prostředí a církevních stavbách. V tradici evropské architektury se cihelné (terakotové) dlaždice objevují již v římském světě, kde mívají čtvercový půdorys a hladký povrch. Jejich velikost je vždy odvozena od římské stopy. Stejně jako cihly bývají opatřeny kolkem. V rámci architektury historických českých zemí se keramické dlaždice objevují již v počátcích českého státu. Zřejmě nejstarší zaznamenané příklady pocházejí z baziliky na pražském Vyšehradě, kde byly použity již na přelomu 11. a 12. století.2
obr. 1 Schéma vzoru dlažby z hradu Starý Jičín (barvy zvýrazněny pro názornost; A. Knápek). 2
D. Hejdová – B. Nechvátal, Raně středověké dlaždice v Čechách I., Památky archeologické LXI, 1970, č. 1, s. 100– 183. D. Hejdová – B. Nechvátal, Raně středověké dlaždice v Čechách II., Památky archeologické LXI, 1970, č. 2, s. 395–458.
5
Keramické dlaždice nalezené na hradě Starý Jičín jsou dvojího druhu. Za prvé „obyčejné“ keramické (cihelné) šestiboké dlaždice (20 x 20 x 5 cm) související snad s budovou druhé brány3 a také stejně provedené čtvercové dlaždice. Nemá valný smysl pátrat po jejich stáří, respektive době kdy byly součástí výbavy hradních interiérů. Například již koncem 13. století, kdy hrad prokazatelně existoval,4 tvořily šestiboké dlaždice součást reliéfu podlahy v břevnovském klášteře. V následujících staletích se samozřejmě objevoval tento jednoduchý tvar i nadále a navíc pronikal do stále nižšího sociálního prostředí. Připomeňme jen na okraj relativní bohatost výbavy obydlí české předbělohorské vesnice. Šestiboké dlaždice byly však používány i později v baroku, kdy byl hrad stále obýván. Jiným typem cihelné dlažby nalezené na hradě byly zlomky dlaždic čtvercových s vytlačeným motivem stylizovaného, diagonálně položeného, dubového listu v mandorle. Na hradě byly navíc nalezeny fragmenty dvou variant lišících se přítomností a absencí naznačení žilnatiny. Patrně existovala ještě jedna varianta dochovaná jen ve 2 fragmentech, kde po boku mandorly pokračuje dekor ještě rostlinným motivem („větvičkou“) vystupujícím nad plochu dlaždice. Kus je bohužel dochován velmi špatně a není možné rozeznat, jak motiv mohl vypadat.
obr. 2 Vlevo: Starý Jičín, hrad; dlaždice s netradičně pokračujícím dekorem v podobě „větvičky“ (levý okraj) viz také na obr. 3. Vpravo: náčrt dlaždice z hradu Rokštejna (A. Knápek podle: Martinisková 2012). Starojické kusy byly režné či opatřené glazurou a to v několika dochovaných varietách (krom kusu v depozitáři prvků VŠB Ostrava,5 sbírka Muzea Novojičínska a soukromé osoby). Byť se glazury výjimečně objevují již ve 13. století, jejich rozmach nastal teprve o dvě století později. Z tohoto hlediska není při nedostatku nálezových okolností možné glazuru použít jako časově určující a tak 3
E. GREPL, Zhodnocení výzkumu hradu Starého Jičína, Nový Jičín 1977. Strojopis zprávy uložený v Muzeu Novojičínska, p. o. 4 Přehledně viz L. AUGUSTINKOVÁ – A. KNÁPEK – P. MARTINEC, Hrad Starý Jičín, Ostrava 2014. 5 Fragment dlaždice, pálená hlína, 9 x 8,4 x 3,2 cm. Depozitář stavebních detailů FAST VŠB – TU Ostrava, inv. č. A 21.
6
přispět k poznání hradu pro určité období či stavitele. Nenapomáhají nám ani nálezové okolnosti jednotlivých kusů, neboť byly lokalizovány v druhotných polohách nebo dokonce použité ve zdivu.
obr. 3 Starý Jičín, hrad; použití dlaždice v mladším zdivu na jihozápadě jádra hradu. Dobře patrná rohová rozeta na pravé straně (otočeno o 90°, foto L. Augustinková).
obr. 4 Fragment glazované dlaždice z hradu Starý Jičín uložený v depozitáři stavebních prvků VŠB – TU Ostrava; rozměr 5,2 x 5,8 cm (foto L. Augustinková). 7
1.1 Dlaždice s dubovým listem v české architektuře Na nedalekém hradě Šostýně u Kopřivnice byly nalezeny totožné, avšak pouze režné kusy keramické dlažby. Z hradního prostředí byl motiv dubového listu s rozetami v rozích použit například na královském Písku. Tam je také dlažba rekonstruována tak, že pole s dubovými listy tvoří pásy po párech a nadstavbu vzoru vytvářejí pole se střídajícími se dlaždicemi nesoucími „státní“ heraldický motiv lva a orlice. Dalším královským založením s použitím tohoto motivu je Karlštejn či sídlo mocných Rožmberků Rožmberk, ale také Zvíkov či Okoř.6 Nepřekvapí, že mezi nálezová místa se řadí také Praha. Příkladem použití různých keramických dlažeb v nekrálovském prostředí je soubor dlažeb z hradu Rokštejna, ležícího na hranicích Moravy u Jihlavy. Mezi šesti typy reliéfů se, krom dubového listu s žilnatinou a lilií, vyskytuje lilie, rozeta, orlice a další, které byly kombinovány s nezdobenými dlaždicemi.3 Vznik rokštejnských dlažeb spadá do první poloviny 14. století, kdy byly součástí nově budovaného paláce. Jejich rozměr je zásadně 17 x 17 x 3,5 cm. Hrad zanikl v polovině 15. století. Husitské muzeum v Táboře chová ve sbírkách výborně dochovanou režnou dlaždici s dubovým listem z jihočeského hradu Příběnice, které byly zničeny v první třetině 15. století. Většina kusů dlažby s dubovým listem, nalezené na českých hradech a jinde, bývá datována do sklonku 13. století nebo do 14. století. Oproti podobě listu v Písku nebo na Rokštejně jsou ty starojické znázorněny více schematicky. Z bližšího okolí starého Jičína pochází ještě jeden druh dalždice s dubovým listem v mandorle a to z území dnešního Polska. Jde o kolekci z Czieszyna získanou v areálu někdejšího hradu na Góre Zamkowe.7 Objevují se zde zeleně polévané i režné kusy. List je zde zobrazen s výraznějším vnitřním členěním, zato tvarově velmi stylizovaný. V tamním muzeu se nachází velká kolekce obsahující další velmi zajímavé kusy s bohatou výzdobou. Obvykle jejich rozměry dosahují asi 17 x 17 cm.8, Jelikož motivy použité v rámci výzdoby historických staveb byly málokdy samoúčelné, uvádí M. Martinisková i středověkou symboliku dubového listu. Ten vyjadřoval vytrvalost, mužnost a věrnost. V církevním významu pak mučednictví, a byl symbolem samotného Ježíše Krista. 1.2 Příklady podobných dlaždic z Evropy Pokud budeme hledat nejstarší výskyt motivu listu v mandorle, najdeme jej patrně západně od nás.9 Jako součást dlaždice z první čtvrtiny 13. století se objevuje v klášteře Wörschweiler v Homburgu (Saarland).10 Variací na Starojickou dlaždici je větší soubor z města Oppenheim am Rhein, kde jsou kruhové motivy v rozích nahrazeny rostlinným motivem a rozkládají vlastně motiv zmiňovaný u dlaždic z Homburgu (srovnej obr 3 a 4).
obr. 4 Dlaždice kláštera Wörschweiler v Homburgu (kredit: Drechsel, K. 1992, obr. 4 na s. 195). 6
M. MARTINISKOVÁ, Nálezy keramických dlaždic z hradu Rokštejn, Archaeologia historica XXXVII, 2012, s. 643– 662. 7 J. GRYC – Z. JAGOSZ-ZARZYCKA, Średniowieczne i nowoźytne posadzkove płytki ceramiczne ze zbiorów Muzeum Śląska Cieszyńskiego w Cieszynie, Archaelogia historica XXXVII, 2012, č. 2., s. 629–642. 8 J. GRYC, Zespól gotytickych płytek posadzkowych z Góry Zamkowej w Cieszynie. Archaelogia historica XXXIV, 2009, s. 359–366. 9 Pro obecně populární přehled je možno navštívit německý web věnovaný problematice středověkých a novověkých dlažeb: http://www.geschichte-der-fliese.de/gnandstein.html. 10 E. LANDGRAF, Ornamentierte Bodenfliesen des Mittelalters in Süd – und West Deutschland 1150–1550. Denkmalpflege in Baden-Würtenberg. Nachrichtenblatt des Landesdenkmalamtes, 1993, č. 4, s. 193–204.
8
Naprosto stylizovanou variací jsou dlaždice podlahy kapitulní síně kláštera v Rommersdorf, jež tvoří pouze jakási vlnovka vzdáleně se blížící dubovému listu, umístěná opět v diagonálním čočkovitém poli s jednoduchými čtvrtkruhy ve dvou rozích. Dlužno podotknout, že tyto dlaždice jsou součástí velmi složitě koncipované dlažby s množstvím použitých typů dlaždic. Za velmi zajímavou považuji podlahu kaple hradu Gnandstein z počátku 16. století. Byly zde použity obyčejné menší čtvercové dlaždice (cca 8 x 8 x 4 cm), jež ale byly opatřeny zelenými, žlutými a hnědými polevami a následně byly složeny do geometrických obrazců (zelené kosočtverce s barevným olemováním). Na hradě Binsfeld byly užívány zeleně a hnědě polévané dlaždice (strana cca 11 cm) datované kolem poloviny 16. století. Využívaly variaci motivů s diagonálně umístěnou mandorlou/čočkou.11 Jen pro zajímavost a srovnání, berlínské Kunstgewerbemuseum vlastní několik francouzských čtvercových dlaždic z druhé poloviny 13. století s poměrně kvalitním dekorem a podobný materiál ze Švýcarské Kostnice.
obr. 5 Dlaždice z kláštera Rommersdorf (vlevo) a dlažba z Oppenheim am Rhein. Zmiňme ještě detailní průzkum podlahy z čtvercových dlaždic kaple středověkého dvorce v rakouském Klosterneuburgu (u Vídně), pocházející patrně z průběhu 14. století. Podlahu krom nezdobených dlaždic tvořilo 14 různých druhů zvířecích motivů (velikost dlaždic cca 18 x 18 x 3,4 cm). Dále se dlaždice lišily přítomností nebo absencí polevy. Autoři rekonstruují podlahu jako zdobná pole ohraničená nezdobenými dlaždicemi.12 Jiným příkladem z církevní stavby je dlažba kostela v Heidesheim, která podle E. Landgrafové znázorňuje v nám známé mandorle lilie (či velmi stylizovaný list) a pochází ze 14. století. V benediktinském klášteře Kürnbach (Kr. Karlsruhe) byly před rokem 1500 užívány detailněji provedené dlaždice s listem (dubovým?), který má naznačenou i žilnatinu (viz. pozn. 6). 2. KERAMICKÉ DLAŽBY NAŠICH STŘEDOVĚKÝCH SÍDEL Použití dlaždic s reliéfním dekorem palmety a snad i lva popsal J. Unger z konce 13. století z „tvrze“ Koválov u jihomoravských Žabčic. Tyto pravoúhlé dlaždice byly pokryty hnědo-, nebo 11
K. DRECHSEL, Schmuckfußböden der Burg Binsfeld. In: Archäologie im Rheinland 1992, s. 123–125. J. W. NEUGEBAUER – CH. NEUGEBAUER-MARESCH, Zum figuralverzierten Fliesboden der Kapelle des Lesehofes. In: Von der Herrenhof von Passau; Vom römischen Lagerdorf zum mittelalterlichen Lesehof. Klosterneuburg, Stadtmuseum: 1998.
12
9
žlutozelenou polevou a souvisely s hlavní obytnou budovou.13 Podobné kusy byly dokumentovány J. Peškou v chrámu sv. Petra v Brně. Na tvrzích české šlechty se keramické dlaždice vyskytovaly jistě častěji. Na tvrzi ve Mstěnicích byly čtvercovými dlaždicemi vybaveny obě místnosti tzv. paláce,14 a V. Nekuda zmiňuje i dobovou zprávu z roku 1409, kdy poručil Kuník z Vlkoše …pobrat podlahy na tvrzi ve Vlkoši…, která se snad vztahuje k vytrhání dlažby. Další tvrzí, kde byly použity dlaždice s dubovým listem, je dle B. Nechvátala Kremže. Reliéfní dlaždice včetně polevy jsou dnes známy z konce 13. století také z měšťanského prostředí v Praze či v Českém Krumlově (a dalších), kde nesly například motiv orlice a čtvrtkruhu (rozety) v rozích. Všechny zmíněné dlažby vytvářely tapetový dekor.15 Větší množství různých dlaždic avizoval také L. Belcredi z unikátně prozkoumaného hradu Skály zaniklého v polovině 15. století,16 byť v detailnějších publikacích nebyly dosud pojednány. Vzpomínané příklady hradu Rokštejna, Czieszyna a také pojednávaný Starý Jičín ilustrují prostředí hradní architektury. 3. ZÁVĚREM Keramická dlažba tedy v českých zemích doprovází výbavu objektů vyšší sociální skupiny zhruba od druhé poloviny 13. století s tím, že převažovala patrně v církevních prostorách. Ve 14. století byly různé její typy již poměrně rozšířené jak ve městech, tak v panských sídlech a to i těch chudších. Na Starém Jičíně můžeme její využití předpokládat v budově paláce původního jádra hradu, případně ještě mladšího paláce v prodloužení starého jádra. Uvažovat můžeme i o kapli, byť její existence není zatím doložena. Za současného stavu znalostí se zdá, že používání reliéfních dlažeb vyznívá koncem středověku a jsou nahrazeny podlahou trvanlivější a lehce opravitelnou, dřevěnou, případně ještě dlažbou kamennou. Je však potřeba přiznat, že rozsáhlejší výzkumy architektury hradů a tvrzí byly u nás zaměřeny zejména na šlechtická sídla staršího horizontu (Vízmburk, Koválov apod.), případně na hrady a tvrze, jejichž život končí do poloviny 15. století (Rokštejn, Skály, Lelekovice). Některé zajímavé soubory pak nebyly dodnes zpracovány (Křivoklát atd.). Obecný vývoj dlažby dokumentuje například krásná šestihranná dlaždice s florálním motivem a barevným povrchem vyrobená před rokem 1490 v dílně Andrea della Robbia (Berlín, Kunstgewerbemuseum, inv. č. 06,52), či výše zmíněné příklady ze 16. století. Naše znalosti tedy nejsou zatím dostatečné, abychom jasně ohraničili konec užívání popisovaného typu keramické dlažby, která bez toho mohla za vhodných podmínek přetrvat na místě dlouhou dobu či být přemístěna v rámci stavby na méně exponované místo a sloužit i po změně módních požadavků daného období. Nezdobená keramická (cihelná) dlažba se udržuje na vsi či v utilitárních prostorách v podstatě dodnes. Na hradě byla použita pro podlahu věže u 1. brány, kdy byla odkryta E. Greplem při výzkumu v roce 1974. Její vznik může teoreticky spadat až do 15. století.17
13
J. UNGER, Koválov, šlechtické sídlo ze 13. století na jižní Moravě. Prameny k dějinám a kultuře Moravy č. 4., Brno 1994. 14 V. NEKUDA, Život na středověké tvrzi. In: Seminář život na středověkém hradě ve 14. století. OM Brno – venkov, 2002, s. 9–19. 15 J. HAVLICE, Středověké reliéfní dlaždice z Českého Krumlova. Archeologické výzkumy v jižních Čechách, 2002, XXV, s. 165–177. 16 L. BELCREDI, Hrad Skály; aneb o prstenu paní Elišky. Brno 2012. 17 E. GREPL, Zpráva o výsledcích pětileté výzkumné činnosti na zřícenině hradu Starého Jičína. Nový Jičín 1975. Strojopis zprávy uložený v Muzeu Novojičínska, p. o.
10
LITERATURA A DALŠÍ ZDROJE: AUGUSTINKOVÁ, L. – KNÁPEK, A. – MARTINEC: Hrad Starý Jičín. Ostrava 2014. BELCREDI, L.: Hrad Skály; aneb o prstenu paní Elišky. Brno 2012. DRECHSEL, K.: Schmuckfußböden der Burg Binsfeld. Archäologie im Rheinland 1992, s. 123– 125. GREPL, E.: Zhodnocení výzkumu hradu Starého Jičína. Nový Jičín 1977. Nepublikovaný strojopis zprávy uložený v Muzeu Novojičínska, p. o. GREPL. E.: Zpráva o výsledcích pětileté výzkumné činnosti na zřícenině hradu Starého Jičína. Nový Jičín 1975. Nepublikovaný strojopis zprávy uložený v Muzeu Novojičínska, p. o. GRYC, J. – JAGOSZ-ZARZYCKA, Z.: Średniowieczne i nowoźytne posadzkove płytki ceramiczne ze zbiorów Muzeum Śląska Cieszyńskiego w Cieszynie. Archaelogia Historica XXXVII, 2012, č. 2, s. 629–642. GRYC, J.: Zespól gotytickych płytek posadzkowych z Góry Zamkowej w Cieszynie. Archaelogia historica XXXIV, 2009, s. 359–366. HAVLICE, J.: Středověké reliéfní dlaždice z Českého Krumlova. Archeologické výzkumy v jižních Čechách, 2002, roč. 25, s. 165–177. HEJDOVÁ, D. – NECHVÁTAL, B.: Raně středověké dlaždice v Čechách I., Památky archeologické LXI, 1970, č. 1, s. 100–183. HEJDOVÁ, D. – NECHVÁTAL, B.: Raně středověké dlaždice v Čechách II., Památky archeologické LXI, 1970, č. 2, s. 395–458. LANDGRAF, E.: Ornamentierte Bodenfliesen des Mittelalters in Süd – und West Deutschland 1150–1550. Denkmalpflege in Baden-Würtenberg. Nachrichtenblatt des Landesdenkmalamtes 1993, č. 4, s. 193–204. MARTINISKOVÁ, M.: Nálezy keramických dlaždic z hradu Rokštejn. Archaeologia historica XXXVII, 2012, 643–662. NEKUDA, V.: Život na středověké tvrzi. In: Seminář život na středověkém hradě ve 14. století. OM Brno – venkov, 2002, s. 9–19. NEUGEBAUER, J. W – NEUGEBAUER-MARESCH, CH.: Zum figuralverzierten Fliesboden der Kapelle des Lesehofes. In: Von der Herrenhof von Passau; Vom römischen Lagerdorf zum mittelalterlichen Lesehof. Klosterneuburg, Stadtmuseum: 1998. UNGER, J.: Koválov, šlechtické sídlo ze 13. století na jižní Moravě. Prameny k dějinám a kultuře Moravy č. 4, Brno 1994.
11
