Vyöehrad
Paul Verlaine
Elegie
Paul Verlaine
Elegie
VYäEHRAD
PÿELOéIL G U S TAV FRANCL
Translation, Epilogue © PhDr. Gustav Francl, 2004 ISBN 80-7021-748-0
[I]
V mÈm vÏku, dob¯e vÌm, mÏl bych dny v klidu tr·vit, vyp¯ahnout, umÏnÌm, ne n·roËn˝m, se bavit, b˝t mÏöù·k b·snÌcÌ a manûel poËestn˝, anebo uzav¯Ìt, zhnusen˝, svoje dny v celib·t odporn˝, hojen˝ alkoholem. J· tohle vöechno vÌm, vöak radÏji m·m mnohem ûeny a vöechno to, ËÌm okouzlujÌ n·s, od ötÌhl˝ch nohou aû po ËernoËern˝ vlas. Neb ûeny ñ to jsi ty a tebe pot¯ebuje k ûivotu jak m˘j duch, tak rovnÏû tÏlo moje. MÈ tÏlo vzruöenÈ s dojetÌm posv·tn˝m vzhlÌûÌ ke kr·se tvÈ, kter· je kvÏtem m˝m.
7
M· duöe v duöi tvÈ taje jak rosa vlah· a mysl tv· je m·. TeÔ poslouchej, m· drah·: Tak let m·m tedy dost, spÌö vÌc, a s·m B˘h chtÏl, abych, aË mladöÌ jen o deset let, tÏ mÏl za d˘vÏrnici svou, jeû vÏrnÏ prov·zÌ mne na cest·ch vysnÏn˝ch, kde bÌdu nach·zÌme. ñ Jen se tak nedÌvej! Tv˝ch oËÌ temn˝ svit mohl by kdekoho, vËetnÏ mne, zahubit! Z·meck· panÌ jsi, jeû mÌsto p·ûete m· ve mnÏ jen starÈho ötolbu, jenû rozum nem· a jenû dÌk dobrotÏ, kterou ho zahrnujeö, smÏl se st·t zpÏv·kem dokonce v sÌdle tvÈm, jeû i jeho domovem se stalo poslÈze. Je takÈ past˝¯em tv˝ch st·d a mÏnÌ se v b·jnÈho sta¯Ìka z·zrakem podivn˝m, kdyû oslavuje tÏ sv˝m hrub˝m n·¯eËÌm.
8
Je zpovÏdnÌkem tv˝m, ba svÏtcem podle roucha, v nÏmû Ëern· s bÌlou se prolÌnajÌ jak touha, jeû spojit chtÏla by v·ûnost s veselou hrou. I luËiötnÌkem je, jenû hlÌd· pevnost tvou, jiû m·me spoleËnÏ docela blÌzko nebe. TeÔ dob¯e poslouchej: j· miluji jen tebe! ñ A kÈû tv˘j temn˝ vlas neh˝¯Ì barvou svou: ten purpur dÏsÌ mÏ, kdyû z·¯Ì noËnÌ tmou. SlyöÌm ten marn˝ k¯ik: ÑVûdyù je to k smÌchu! Vousat˝ idiot, kter˝ se klanÌ b¯ichu! Aù pÏstuje to svÈ!ì A tak d·l a tak d·l. A kdyby cel˝ svÏt se takto nam·hal, j·, vous·Ë, budu d·l milovat tuto panÌ tou l·skou zpozdilou, kter· jako Ëas jarnÌ p¯iöla k n·m s podzimem, a nov˝m el·nem spojila z·pad m˘j s tv˝m hvÏzdn˝m v˝chodem.
9
Tv· zral· vyspÏlost o mnoho milejöÌ je neû ml·dÌ zelenÈ, jeû dosud mlÈko pije, neû pÏtadvacet let, zajistÈ p˘vabn˝ch, leË m·lo p¯Ìhodn˝ch k sycenÌ smysl˘ m˝ch! Tv· mil· prostota nikterak nebr·nÌ ti st¯ÌdavÏ omezit a potom opÏt vznÌtit v·önivÈ v˝boje a hr·tky v posteli. Boûsk· kr·sa tv˝ch vnad ti navÌc dovolÌ jak voj·k nÈst tu zbroj a jak on tyto zbranÏ dovednÏ vyuûÌt k rozhodujÌcÌ r·nÏ. A jak jsi rozmarn· a jak jsi vesel· a bez z·ludnosti, ba jemn· bezm·la. TvÈ rady, Ëastokr·t i hnÏvem ko¯enÏnÈ, v podstatÏ dobrota a ˙smÏv k cÌli ûene. Snad ani Bottin by tvÈ klady nespoËet. Tak konverzaci tvou bych mohl uvÈst hned. Za jejÌ prostotou se ironie tajÌ, jejÌû hrot, ostr˝ dost, lidÈ vöak nepoznajÌ, neb tvoje dÏtsk· tv·¯ a naöpulen˝ rtÌk ji dob¯e maskujÌ, a podobnÏ tak dÌk malÈmu nosÌku, jenû v ˙divu se zved·,
10
ta ironie tv· se rozeznati ned· a ËlovÏk nepozn·, co vonÌ mu, co ne, co m· za z·bavnÈ mÌt, a co jen za nudnÈ. NÏkdy se rozzlobÌö a j· pak, celkem vzato, nemohu jinak neû pochv·liti tÏ za to, neb dob¯e sn·öÌm, kdyû sv˝m slovem vybran˝m dok·ûeö proniknout m˝m öpatn˝m svÏdomÌm jak br·na or·Ëe, kdyû tvrdÈ pole vl·ËÌ. ñ KÈû kolÈbajÌ jen a nenutÌ mne k pl·Ëi tvÈ ötÌhlÈ paûe dvÏ, z nichû pouta nechci mÌt! Ano, tv· p¯Ìsnost mi zd·nlivÏ bere klid, vöak p¯Ìjemn· mi je a miluji tÏ pro ni. Krev moji burcuje, kdyû lÌnÏ se jen ronÌ, zajat· chorobou Ëi nudn˝m ûivotem, varuje fantastu a bl·zna, kter˝m jsem, a p¯Ìsnou logikou k dobrÈmu cÌli vede lÌtost i v˝Ëitky, z nichû û·dn· nedovede jednat dle zvyklostÌ jak ûivot tomu chce,
11
protoûe zloba m· jen tÌm vÌc öÌ¯Ì se a toho nebo tu vystavÌ nebezpeËÌ, aËkoli moje tv·¯ o nÏËem jinÈm svÏdËÌ, kdyû slza dobr·ka zkr·pÌ zrak rudnoucÌ. Tv˝m k¯ivk·m n·dhern˝m navûdy podlÈhat chci! Co chyb se dot˝k·, ty nechybÌ ti vÏru. NavÌc pak mnohÈ z nich pro jejich p˘vab beru, takûe mi nevadÌ. Jak takÈ, kdyû jsi B˘h, nikoli BohynÏ, B˘h, jehoû z·¯n˝ duch mi vl·dne jako p·n, ne jako milostnice a jenû mne opÌjÌ svou v˘lÌ vÌc a vÌce. TvÈ chyby ostatnÏ jsou zrcadlem tÏch m˝ch. é·rlivÈ v˝stupy (spÌö jsme se ök·dlÌvali), obËasn· mrzutost, abychom se pak sm·li, bl·znivÈ veselÌ, smutek aû pozdÏji. Co d·l?... Vûdyù jsi mi vöÌm. A tak ti dÏkuji.
12
UBOH› LELIAN
Anagram, který si básník Paul Verlaine ze svého jména vytvořil – Pauvre Lelian –, nikdy nevyjadřoval tak přesně svou významovou hodnotu jako na sklonku básníkova života. V době, kdy Verlaine píše své Elegie, je jako člověk téměř na dně. Dlouho už trpí revmatismem a zánětem levé nohy, nemá pevné bydliště, většinou je bez peněz a spíše z nouze než z opravdové potřeby se utíká pod střechy nemocnic. Jediným životním elixírem se v té době stává alkohol a ženy. Oboje má na „stálého hosta nemocnic a zařízených podnájmů“ účinky spíše negativní. Tento muž, který od samého počátku svého života toužil po rodinné pohodě – jíž se musel opakovaně vzdávat – na samém konci života poznal její dokonalý rub. Zasloužily se o něj dvě jeho přítelkyně, dvě jeho dočasné lásky, Philomena Boudinová, řečená Ester, a Eugenie Krantzová, „prosté holky z ulice“, jak říkal básník, živící se nejstarším zaměstnáním světa. Pro Verlaina byla mnohem přitažlivější mladší Philomena, jíž také ve chvíli smíření a naděje věnoval svou hořce ironickou a vroucně roztouženou sbírku Elegie. Tyto ženy si pohrávaly se smyslně založeným básníkem jako s ne právě příjemnou hračkou, která však zápory vynahrazovala tím, co pro obě ženy bylo nejdůležitější – penězi. Střídavě odíraly ubohého Leliana, který se dokázal jen velmi špatně bránit, a zbavovaly ho střídavě jak občas-
59
ných honorářů za vydané básně, tak zejména výnosů z jeho přednáškových turné do Belgie, Holandska a Anglie. Po četných peripetiích, kdy důležitou roli hrály pomluvy a osočování zmíněných aktérek, které se o básníka doslova přetahovaly, skončil Verlaine nakonec u Eugenie Krantzové, která mu vypravila i pohřeb. Drobná epizoda při básníkově úmrtí ukazuje, jak dominantní vztah vůči ubohému Lelianovi měla. Mrtvého Verlaina navštívila v příbytku Eugenie celá řada básníkových přátel. Na jednom z neznámých mužů, který vstoupil, vyžadovala Eugenie vstupné pět franků. „Když se jde do divadla, tak se také platí vstupné“, vysvětlila žasnoucímu návštěvníkovi. Pokud jde o uměleckou hodnotu sbírky Elegie, má pochopitelně úplně jiné kvality než první Verlainovy sbírky. Lyrická senzitivnost, kouzelná hudba veršů, evokující i niternou harmonii nově objevovaných pocitů, je vystřídána spíše věcnou epickou notou, která zachycuje „příběh chorobného žárlivce, toužícího po klidu, a svárlivé milenky, stejně přelétavé jako prohnané“. Nicméně nesmíme zapomínat, že i když je to poezie svým způsobem jiná, jde rozhodně o poezii velkého básníka. /gf/
EDICE
veröe
SVAZEK (14)
Paul Verlaine
Elegie
Přebásnil Gustav Francl Vazba a grafická úprava Vladimír Verner Vydalo nakladatelství Vyšehrad, spol. s r. o., v Praze roku 2004 jako svou 644. publikaci Vydání ve Vyšehradu první. Stran 64 Odpovědná redaktorka Blanka Koutská Vytiskla tiskárna Ekon, Jihlava Doporučená cena 138 Kč Nakladatelství Vyšehrad, spol. s r. o. Praha 3, Víta Nejedlého 15 e-mail:
[email protected] www.ivysehrad.cz ISBN 80 -7021- 748-0
