Vyöehrad
Paul Verlaine
O l·sce
Paul Verlaine O l·sce
VYäEHRAD
PÿELOéIL G U S TAV FRANCL
Translation, Epilogue © PhDr. Gustav Francl, 2008 ISBN 978-80-7021-971-3
JESTLIéE
CHCEä
Jestliûe chceö, m· kr·sko prostoduch·, stanu se tÌm, kter˝ vÌc neumÌ, neû rukou lenivou tvÈ vlasy cuchat a v bezstarostnosti tr·vit svÈ dni, jestliûe chceö, m· kr·sko prostoduch·. Jak jelen s lanÌ v lese hlubokÈm za prudkou l·sku nikdy nestyÔme se. Hanbu a stud vyûeÚme z kola ven a milujme se, pokud to l·ska snese, jak jelen s lanÌ v lese hlubokÈm. Jen û·dnou literaturu a ËtenÌ! Autory s lektory aù vezme Ôas! Nad naöi p¯irozenost p¯ece nenÌ. A stud? Ten odvane laskav˝ Ëas i bez tÈ literatury a ËtenÌ. HranÌ a spanÌ, jestliûe, drah·, chceö, stane se smyslem naöeho ûitÌ, prvnÌ z vöech ctnosti ñ a poslednÌ tÈû, jedin˝m sluncem, kterÈ n·m svÌtÌ. HranÌ a spanÌ, to tedy chceö? 85
TVŸJ
SMÕCH
M…
SRDCE
OZAÿUJE
Tv˘j smÌch mÈ srdce oza¯uje jak lampa sklep, v nÏmû temno je, kde pro potÏöenÌ n·m zraje TramÌn, Sylv·n a Beaujolais. Tv˘j smÌch mÈ srdce oza¯uje. Tv˘j hlas zaznÌv· v srdci mÈm z·chrannou melodiÌ zn·mou, kter· varuje p¯ed ohnÏm tv˝ch oËÌ, jeû mi û·rem planou. Tv˘j hlas zaznÌv· v srdci mÈm. TvÈ zp˘soby, tvÈ meneo, tv· kouzla, öik modely navÌc, to vöe mne l·k·. ñ Prodeo. (” vzpomÌnky ze ökolnÌch lavic) TvÈ zp˘soby, tvÈ meneo. Tv· öÌje, stehna, tvoje gesta a d·l, tv· v˘nÏ svÏûesti: hle, moje sv˘dn·, ûhav· cesta k posteli sladkÈ ne¯esti. Tv· öÌje, stehna, tvoje gesta! 86
DNES
V
NO C I
O
T O B Ã
J SE M
Dnes v noci o tobÏ jsem snil: tÏlo jsi mÏla rozevl·tÈ a mlelas p·tÈ p¯es dev·tÈ... J· sledoval jsem bÏûn˝ cÌl a ˙sty laËn˝mi jsem lÌbal tvÈ pahorky, nÌûiny, ˙val. ⁄ûasn· elasticita m˝m pruûn˝m tÏlem potom öije: hrome, ta v˝drû a ta öÌje! TakÈ ty, drah·, dojista dalas mi lekci ñ a ne jinou ñ elasticitou gazelinou... R·no pak, ve tvÈm n·ruËÌ opakujeme s vÏtöÌ silou tu naöi slavnost rozma¯ilou.
87
SNI L
KDYé
HLED¡ä
BLECHY
Kdyû hled·ö blechy svoje, musÌm se sm·t. TÏch lstÌ uprost¯ed boje! M·m to vöak r·d. œ·belsky sv˘dn· akce, kdy srdce mÈ, aË hodno lepöÌ pr·ce, je vzruöenÈ. Pod koöilÌ se tajÌ tv˝ch Úader skr˝ö. TvÈ oËi poËÌtajÌ ty, co jsou blÌû. K ˙spÏchu ti vöak chybÌ vÌc praxe snad. NevadÌ, mÏ se lÌbÌ tv˘j sport i tak. Vzdej se, bude to lepöÌ jak manÈvry. Vûdyù tÏlo vÌce tÏöÌ milostnÈ hry nÏû ˙lovky ty chudÈ pod poprsÌm. TvÈ vÌtÏzstvÌ pak bude jistÈ. To vÌm! 88
SVOJE
NA
éENY
N E M Õ VA L
JSEM
äTÃSTÕ
Na ûeny nemÌval jsem ötÏstÌ, kdyû se tak na to dÌv·m zp·tky. OchotnÏ jsem se nechal svÈsti od ledajakÈ noËnÌ ölapky. Pravda, i j· jsem niËema a navÌc moje povaha je konec konc˘ h·dav·, takûe ˙hrnem niËemn·. MÌval jsem, pravda, lehkÈ ûeny, vöak ty jsi takÈ takov·. NevÌm proË vina, m· i tv·, mÏly by z˘stat utajeny. Ano, b˝val jsem sukniËk·¯ a moûn·, ûe jÌm dodneöka jsem. To p¯izn·nÌ mÏ plnÌ dÏsem a v dlanÌch skr˝v·m svoji tv·¯. Vöak dost! Tohle je moje rada: ZaËnÏme znova od pondÏlka. Jsem dobr˝ chlap, tys dobr· holka, miluju tÏ, tak mÏj mÏ r·da!
89
TÿEB A
J E
D O B R O U
P ÿ Õ TEL K YN Õ
T¯eba je dobrou p¯ÌtelkynÌ, s lehk˝m srdcem ji klameme a v˝Ëitky n·m nezastÌnÌ ty naöe chvÌle kouzelnÈ, ty chvÌle kouzelnÈ. Aby vÏc nemÏla vöak chyby, parohy d·v·ö milÈmu. A p¯izn·v·m, ûe se mi lÌbÌ jak kr·snÏ paroh d·v·ö mu, jak paroh d·v·ö mu! M· radost byla provinil· (a l·kav· soutÏûÌ tvou), neboù i ona v l·sce byla vûdy znamenitou expertkou, vöak p¯ed soutÏûÌ tvou! ProË neklamat, i ona klame ñ moûn·. Potvory buÔme d·l. Kaûd· smlouva se jednou zl·me. »ert aby v˝Ëitky si vzal. Potvory buÔme d·l!
90
P¡DY
SRDCE
Paul Verlaine /1844 –1896 / byl jako člověk jedno velké okouzlené, zraňované, trpící a bezmocné srdce. Verlaine básník byl membránou tohoto srdce, která s neobyčejnou citlivostí reagovala na všechny vnější podněty, jež na ně doléhaly. To je ovšem běžná tvůrčí praxe, lze právem namítnout. Jenže Verlaine nebyl běžnou, pasivní membránou, reagující bezprostředně na bezprostřední podněty. Nepochybně to bylo dáno tím, že Verlaine nebyl typem básníka bojovníka, že i v jeho poezii se projevovala jeho vrozená pasivita a, jak sám říkal, „nezhojitelná měkkost srdce.“ Ta způsobila, že se básník na všechno díval nikoli očima a rozumem, ale prizmatem srdce, jež se muselo utíkat ke snu. Tóny membrány, o níž jsme mluvili, zněly tedy svým způsobem falešně, neboD realitu, proti níž protestovaly, transformovaly podle představ, které si básník o ní učinil a které jí chtěl vtisknout. O „pádech srdce“ říká sám básník, že, „byly jedinými prvky té bouře, kterou byl jeho život.“ Tyto životní bouře se ovšem transformovaly v neuvěřitelně odlišnou podobu básnickou, která neměla zdánlivě nic společného se životem tuláckého bohéma, který své zmatky utápěl v alkoholu. Ve skutečnosti byly něčím jako rubem tohoto života, jediným únosným způsobem boje, jakého byl tento lidský slaboch schopen – útěku do světa snu, útěku do světa harmonie a krásy. Nelze říci, že by Verlaine netoužil po klidném a harmonickém životě. Několikrát se o tento druh existence pokoušel. Ale vždy naprosto bezúspěšně, vždy musel po krátkých intermezzech pokorných návratů, pokání, odhodlání a rozběhů vzdát toto chabé úsilí o spořádaný život. Zranění a pády srdce jsou způsobovány láskou a v tomto směru může Verlaine posloužit jako arcipříklad člověka opako-
91
vaně vystaveného podobným utrpením. Byl v podstatě permanentním vyhnancem lásky, od útlého dětství až k posledním dnům svého života. První roky v rodině byly zahradou něžnosti, v níž hlavní roli hrála matka, jež ani v pozdějším básníkově životě nepřestávala hrát bolestnou – a zároveň trpící – utěšitelku. Idylické dětství trvalo jen krátce, protože je příliš brzy vystřídala internátní škola a studia, v nichž se citlivý chlapec nesnadno smiřoval s cizím prostředím, alespoň do doby, než podlehl jeho méně kvalitní části, jejíž studentská extempore, tehdy už zalévaná alkoholem, velmi snadno svedla poddajné a měkké srdce příštího básníka. Po milostné episodě s Mathilde Mautéovou, která dokonce skončila sňatkem, bylo možné předpokládat, že Verlaine vpluje do kýženého měšDanského přístavu. Básnická sbírka Dobrá píseň o tom vydává svědectví, žel nutno dodat, že verše, evokující tento vztah, byly delším a trvalejším projevem tohoto vztahu, který asi neměl – zejména ze strany Verlainovy partnerky – zdaleka takovou intenzitu, jíž jsou syceny básníkovy verše. Definitivní tečku za mladým manželstvím učinilo bleskové objevení Arthura Rimbauda, tohoto výsostného pěvce a Kábelského svůdce, s nímž Verlain navázal úzké citové přátelství, jež ovšem skončilo tragicky: výstřelem z revolveru, zraněním Rimbauda a uvězněním Verlaina. Ve vězení hledá Verlainovo pokorné srdce útěchu ve víře v Boha. Touží po návratu k normálnímu životu, ale manželka se s ním rozvádí a básník zanedlouho opět klesne tam, kde se většinu svého života pohyboval. Sny a útěchu hledá opět v alkoholu, který ho sráží stále níž a níž, až se ocitne doslova na ulici, na chodníku, kde se ho ujmou dvě ženy, jejichž existence je s chodníkem spojena. Sen se náhle stává krutou realitou, neboD obě kněžky chodníků básníka spíše zneužívají, než aby mu poskytovaly lásku, o níž lze snít. Ale i verše z této doby naznačují, že je psal básník, jehož sen musel tentokrát ustoupit před tvrdou realitou marného, tragicky končícího života. /gf/
OB S AH
Tak p˘vabn· / 7 Nevermore / 9 Il bacio / 10 SluneËnÌ paprsky / 11 P¯·nÌ / 12 VÏnov·nÌ / 13 Bl·hovÌ / 14 Green / 15 JednÈ ûenÏ / 16 Tak jeötÏ Ëtrn·ct dn˘ / 17 Hle, luna bÌl· / 19 Bezd˘vodn˝ smutek / 20 ⁄nava / 21 V öedozelen˝ch öatech / 22 Spleen / 23 PÌseÚ / 24 Jsi temn·, nebo plav·? / 25 PÌseÚ / 26 D˘vÏrn˝ sen / 27 Sentiment·lnÌ rozhovor / 28 A Poor Young Shepherd / 29 Ty vϯÌö / 31 Fog! / 32 ChtÏl jsem ti utÈct / 33 Kr·sa i slabost ûen / 34
” Ho¯e, Radosti / 35 M· dobr·, vnadn· p¯ÌtelkynÏ / 36 Ty nejsi ani trochu ctnostn· / 39 Dobu, jeû st·le bÏûÌ / 41 Nedostatkem a chudobou / 42 Jen tÏûko sn·öÌm öaty tvoje / 43 LÈto se n·m moc nelÌbilo / 44 Krb, lampa / 45 Zl˝m zkouök·m / 46 PospÏö si, pÌsni moje / 47 Kdyû nazda¯b˘h / 48 Aû strach probouzÌ vÏdomÌ / 49 Je to tak? / 51 Initium / 52 Cestami öel jsem / 53 Byl tehdy kr·sn˝ letnÌ den / 54 KoneËnÈ p¯·nÌ / 55 Child Wife / 56 Otev¯el jsem / 57 éaËka / 58 Na balkonÏ / 59 PanÌ X... / 60 Madrigal / 62 Opatrnost / 63 J· kdysi d·vno / 64 Seguidilla / 65 Auburna / 67 VËetnÏ pohled˘ leniv˝ch / 69 I p¯es tu tvou povahu zlou / 70 Tv· duöe? / 72
Uhodilas mne / 74 PanÌ ... / 76 NespÌm / 77 P¯esp¯Ìliö uvaûujeme / 78 Pijeö, hr˘za hr˘z / 79 Koöilka ûensk· / 81 J· vÏru nepat¯Ìm do ¯ady myslitel˘ Jestliûe chceö / 85 Tv˘j smÌch mÈ srdce oza¯uje / 86 Dnes v noci o tobÏ jsem snil / 87 Kdyû hled·ö blechy svoje / 88 Na ûeny nemÌval jsem ötÏstÌ / 89 T¯eba je dobrou p¯ÌtelkynÌ / 90 P·dy srdce
/ 91
/ 83
Paul Verlaine
O l·sce
Z francouzských originálů vybral, přeložil a doslov napsal Gustav Francl Na vazbě a titulním listu použito dvou dřevorytů Aristide Maillola Typografie Vladimír Nárožník Vydalo nakladatelství Vyšehrad, spol. s r. o., v Praze roku 2008 jako svou 839. publikaci Vydání v tomto uspořádání druhé Stran 96. Odpovědná redaktorka Marie Válková Vytiskla tiskárna Finidr, s. r. o. Doporučená cena 148 Kč Nakladatelství Vyšehrad, spol. s r. o., Praha 3, Víta Nejedlého 15 e-mail:
[email protected] www.ivysehrad.cz ISBN 978-80 -7021- 971-3
EDICE
veröe
SVAZEK (5)
