Dovolená K O L O L O Ď
Od 6. do 15. října 2006
…po Dalmatských ostrovech Pelješac(polo), Korčula, Vis, Paklene Otoci, Hvar, Brač…
Zaznamenal Jiří Šlemr - Můra Grafická spolupráce: moje dcera HELENKA a MILENKA Foto:POSTRÁNECKÝCH,MORAVCI,STRNADI,BORGESOVI a MILENKA
Pátek 6. října Hned při odjezdu malér. Petr Postránecký si při srdečném vítání s účastníky zájezdu neuvědomil, že se stále nachází v Praze a navíc v prostorách Hlavního nádraží a krátce nato zjistil, že mu někdo ukradl kolo. Naštěstí měl doma ještě jedno, takže honem domů do Strašnic. Stihnul to! Odjíždíme načas, tedy v 15.00. Jednotliví účastníci zájezdu vytahují nejrůznější láhve s ohnivou vodou na seznámení, další pak šampaňské, mezitím koluje víno a pivo, takže se staví častěji, než stanoví jízdogram. Po setmění máme video německý Good by, Lenin a americký Lepší už to nebude, poté kolem půlnoci uléháme, místa je dost, neboť nás je v autobusu jen 25. Pepa Vosol nás neustále přepočítává, asi dělal v minulém životě učitelku v mateřské školce. Spí se dobře.
Sobota 7. října Probouzíme se do krásného slunného rána nedaleko Splitu. V dáli se modrá Jadran. Po snídani přijíždíme do BAŠKA VODA na Makarské riviéře. Nad námi skoro dvoutisícové hory a před námi krásná jachta SILVA s kapitánem Ivanem Vukovičem a jeho posádkou. Měníme se s předchozím zájezdem, máme plno času, procházka městem, zmrzlina, pivo, co kdo chce. Odplouváme v pravé poledne, seznamujeme se s vedoucím zájezdu Jardou Řízkem, který nám oznamuje, že program zájezdu se úplně změnil a že jedeme do LOVIŠTE na ostrově PELJEŠAC. Cesta potrvá asi 5 hodin, takže se ubytováváme, mechanik výpravy Karel Moravec dolaďuje některá kola. Zkoušíme hrát mariáš, ale není dostatek kvalitních hráčů. Slunce pálí, povalujeme se na palubě a popíjíme. Probíhá vzájemné seznamování, co jsem si zapamatoval oblečené, vypadají nazí, či spíše polonazí úplně jinak. Zjišťuji, že jede deset párů a pět jsme si zbyli. Tři dívky a dva chlapci. Bydlím s Brťákem a Mirečkem v třílůžkové kajutě č. 4. Je malá, ale stačí. Přistáváme v 17. hodin, následuje přípitek s kapitánem, koupání v přístavu, do vody po žebříku přímo z lodě, místňáci mají srandu z těch postarších nahých těl. Karel, Brťák, Eva a já se jdeme proběhnout. Půlhodinka kondičního běhu velmi prospěla, dostáváme hlad, který ukájíme úderem 19. hodiny. Paní kuchařka je taková macatější, což slibuje kvalitní stravu. Toto pravidlo se potvrzuje a 2 pečené ryby s bramborem a zelím všem přicházejí vhod. Na palubě výčep piva, víno i kořalka. Přesouváme se z jídelny na přední palubu, kde se hraje a zpívá, ba i tančí (sice blbě, je to do kopce) až do noci. Část osazenstva usíná na horní palubě s koly. V noci je chladno
Baška voda
První krůčky do moře
.
Neděle 8. října LOVIŠTĚ – OREBIČ – POTOMJE – OREBIČ
cca 70 km
Snídaně v 8, nudle s houbami. Ranní Řízkův brífing, kola dolů, tentokrát přenášena přes sousední loď, neboť parkujeme v 2. řadě a v 9.30 slavnostní start. A hned 5 km do kopce. Míjíme opuštěnou vesnici, kde ochutnáváme první fíky a mandle přímo ze stromu a pak prudkým sjezdem s krásnými výhledy zpátky k moři. Peleton se trhá, někteří z nás, co jsme si zbyli, volíme kratší variantu a před Orebičem šplháme pěšky ke kostelu v KARMENĚ. Je zde i muzeum a klášter (vstup 10 kun). Obědváme fíky z místních zdrojů a chleba s paštikou ze zdrojů vlastních. Hovořím s otcem představeným kláštera Františka z Assisi. Nemá rád Tita, Lenina, Stalina, Násira a muslimy. Čechy rád má, a tak s námi spokojeně rozpráví. Sjíždějí se mu hosté na nedělní piknik, soudě podle obsahu igelitek tam jistě bylo veselo! Přijíždíme do OREBIČE. Nevím proč mi to město stále pere do hlavy píseň „Ten co má peníze, sedí u holiča a ten co je nemá, jede do Orebiča“. Prohlídka města, zmrzlina. Nic konkrétního mě nezaujalo, všechna pobřežní města jsou si dost podobná, kostel, pobřežní korzo roubené palmami, plno kaváren a různých krámků, přístaviště, úzké uličky. Za Orebičem si na místní pláži užíváme moře. Je jako vždy krásně čisté, ale je vidět málo živočichů. Sem tam ryba, co ryba, rybka. Později se zásobujeme domácím vínem a v 17.00 odjíždí Silva na KORČULU přímo do hlavního města. Zatímco my jsme lenošili, skupina polykačů km dojela až do POTOMJE, což obnáší 50 km navíc. Ochutnali tamní víno, ale prý bylo drahé. Před i po večeři procházíme KORČULOU, což je podle mě nejkrásnější město, které jsme dosud potkali. Je tu mimo jiné dům Marco Pola, který se tu narodil, pevnost s děly a tržiště. Udělal jsem významný kauf, flašku rakije jsem usmlouval ze 60 na 30 kun, byla i s trávou – travarica, moc dobrá. Už není. Zábava trvá zase do noci, tedy půlnoci. Ne, že bychom nevydrželi, ale posádka i lidé na břehu se bouří. Tančí se i na molu, lodˇ je otevřená a molo je rovné. Ale neklouže.
Mnich v Kameně
Ulička v Korčule
Výhled z kláštera
Procházka po Korčule
Lodní kapela
Dům Marca Pola
SILVA v přístavu
Kočky v Korčule
Milenka v přístavu
Pondělí 9. října KORČULA –PUPNAT – BABINA – PRIGRADICA – VELA LUKA cca 60 km Den pravdy! Pomalí, rychlí, všichni stejné podmínky.Musíme přejet celý ostrov, loď odjede a čeká na jeho druhém konci. Ke snídani rizoto!? A navrch jako vždy máslíčka a marmelády. Start v 9.20 a hezky podle vody. Kousek za městem organizované koupání. Jedna z našich účastnic má pipinu sestřiženou do pěšinky, viděl jsem to poprvé naživo. Moc hezký! Nevím ale, která to je, protože se v těch holkách pořád neorientuju. Myslím, že mi potom půjčila 100 kun, ale ani tím si nejsem jist. Po 10ti km končí sranda, musíme vystoupat na cca 500 m n.m. Skoro všichni tlačí. Jak říkají cyklisté, jedou na medvěda. Cestou vidíme živé kudlanky nábožné. V kapličce u cesty je František z Assisi, má v ruce dítě a to má v ruce černou kouli? Asi bombu? Přijíždíme do PUPNATU, část jde do hospody na pivo a část do „vinného sklípku“. Vinné sklípky jsou zde vesměs na úrovni země, takže víno je teplé. Víno ale je velmi dobré, takže naplňujeme i bidony. Cestou je veselo, Sjíždíme z hlavní a po šotolině jedeme asi 4 km do BABINY na domluvený piknik. Jsme srdečně uvítáni paní Miriam, jejím mužem a dcerou. Před jídlem koupání, které vzbudilo nevoli u domorodců. Slabší povahy si raději oblékají plavky. Piknik začíná chobotnicemi, smaženými sepiemi, matjesy, pokračuje pršutem, sýrem, olivami a všelijakou zeleninou. Hojně zapíjíme vínem, vykládají se historky a vtipy. Nikomu se nechce pryč, ale stejně nakonec hojně ovíněni odjíždíme. Naštěstí podél moře. Jede se rychle, alkohol dodává energii. Jitka píchá. Sváťa spravuje. Dojíždíme za soumraku po skupinách. Zvedá se vítr. Jde „bura“? Ochladilo se. Vedle nás kotví loď se Švýcary, tak se kamarádíme. Tančí s námi, přinesou i pár piv. Vítr sílí, posádka přitahuje lano. Kapitán je nervózní. Loď se houpe. Někomu je blbě. Prý z vln. O půlnoci kapitán uvažuje o odplutí z přístavu na širé moře, aby mu vlny nerozbily loď. Naštěstí vítr už nesílí. Noc je divoká, loď se houpá, všechno vrže a účastníci zájezdu jsou ožralí. Zvrací se tu dobře, stačí se ohnout přes palubu. Ráno Karel málem poblil kolo, které spravoval.
Korčula
Cesta po pobřeží
Koupání Babina
Hostina Babina
Moravci na vinici
Brťák na vinici
Hostina Babina
Kapitán
Hostina Babina
Šéf Jarda z CK Geotour
Manželské štěstí cestou na Vis
Úterý 10. října VELA LUKA – VIS –KOMIŽA – VIS cca 30 km Těžké ráno. Probouzíme se cestou na ostrov Vis. K snídani omeletky. Moc nejedou. Ne, že by nebyly dobrý. Nejjižnější ostrov naší cesty. Zároveň nejmenší, asi 10 x 15 km. Jede se dlouho do kopce, někteří na veverku, jiní na medvěda. Cestou jsme potkali dům se zahradou, na kůlech byly napíchány hlavičky panenek, jak u lidožroutů. Pozorujeme ještěrky, je jich tu spousta a v různém provedení. Všude je hodně palem, dokonce je tu nějaká školka na palmy. Našli jsme i přejetého hada a 2 krysy. Výhled z vrcholku je nádherný, vidíme daleko na jih, samé moře, pak už jen Afrika. Sjezd do KOMIŽE dlouhými serpentinami. Hezké město s dominantou kostela stojícího nad ním. Dole zmrzlina a banán. Udělil jsem si bezalkoholický den. Řada lidí si dává pivo. Už jim otrnulo! Koupání na opuštěné městské pláži. Potkáváme oslíka, později další. Odpoledne odjezd do ŽENA GLAVA. Zde je domluvena hospoda. Moc pěkná, ale drahá. Já jsem tam radši ani nešel. Ryba 200 kun/kg. Všechno se peče v peci. I zelenina. Zajímavé a chutné. Někteří sjíždí na jižní pobřeží na koupačku, ale to spíše ti výkonnější. Převýšení 300 – 400 m. My, co jsme si zbyli jedeme dál až do PODSTRAŽJE a MILNY. Zde je krásné koupání, skály a konečně hojnost ryb a jiné podmořské havěti. Po skupinkách se sjíždíme zpátky do VISU a doplňujeme zásoby vína. Bílé jen za 10 kun. Prošek 35 kun. K večeři smažená ryba, brambory a mangold. Rajská polévka. Večer tentokrát poklidnější, Brťák s Evou šli na hřbitov. Před půlnocí už ticho.
Přístav Vela Luka
Stopařka
„On the road“
Oslíci
Komiža
Oslíci
Oslice
Komiža
Komiža
Milenka na cestě
Můra nad mořem
Fjord na Visu
Středa 11. října VIS – PAKLENY OTOCI (Pekelné ostrovy) – lodí Ráno rychlé nákupy, ihned po snídani ohlášen odjezd. Snad díky tomuto neklidu jsem zase hltal naservírované špagety a abych se neudusil, musel jsem první požitá sousta vrátit…rybám. Dojídal jsem poslední a studené. Stačil jsem si výhodně koupit banány. A pak už jsme vyrazili na širé moře, houpaly s námi až 2m vlny a taky stříkaly, mrchy. Cestou jsme se dali do mariáše, tentokrát naostro. Brťák, Jarda, Karel a já. Liciťák pauzírovaný. Proplouváme spoustou malých ostrůvků, až se uvelebíme v zátoce BALMIŽANA. Vrtalo mi v hlavě, proč zrovna tady. Vysvětlení následovalo. Křižujeme zátokou a hledáme nejlepší televizní signál. Večer hraje Chorvatsko – Anglie. Konečně nalezeno optimální místo, následuje koupání, obědvání – každý ze svého. Málo živočichů. Následuje vycházka k místnímu kulturnímu centru, kde je pár hospůdek a marina. Kapitán dobře věděl, kde signál hledat, ostatní ostrůvky jsou téměř civilizací nedotčené. V jedné hospůdce na zápraží hrajou šachy. Vyhrává, slovy hostinského, místní Gary Kasparov. Počkal jsem, až dohrajou a následuje mezinárodní utkání. Třeba říci, že se bránil dost dlouho a končil se slovy: „Málo spal“. Cesta zpátky vede krásným parčíkem s kvetoucími opunciemi. Zpátky jsme se rozhodli přeplavat záliv přímo k jachtě, asi 300 m. Plave Mireček, Brťák a já, zkrátka pokoj č. 4. Milenka tentokrát zbyla někomu jinému. Při pohledu z moře na břeh zjišťuji, že sama sobě. Protože nejsem dobrý plavec, Brťák plaval napřed a vrátil se jistit poslední úsek na plastovém kajaku. Po krátkém odpočinku se vydávám na lov. Ryb je málo, ale objevil jsem chobotnici. Kuchařka na mě hulákala z lodi, že ji musím chytit za hlavu a obrátit, ale to jsem nedokázal, rukou na ní odmítám sáhnout Když jsem se jí dotknul klackem, začala být děsně rychlá a uplavala do hloubky. Vracím se na loď pro harpunu, ale chobotnice zatím zmizela. Značně promrzlý se vracím a zbytek dne hrajeme mariáš, bez Karla. Žena Monika ho učí „šnorchlovat“. Když se po 2 hodinách vrátil, nejen že byl promrzlý, ale také přiutopený. K večeři jsou smažené řízky o půl hodiny dřív než jindy, v 7 totiž začíná fotbal. Na poslední chvíli ještě popojíždíme doladit signál. Chorvatsko vyhrálo 2:0. Kapitán dal do placu 4 láhve vína. Ať žije chorvatský fotbal. Po zápase kapitán vypráví o lodi. Jmenuje se Silva a je typ TRABAKUL. Je jí 92 let a patří mezi nejslavnější na Jadranu. Sloužila jako vojenská, nákladní a nakonec osobní. Nikdy nebyla rybářská, protože má vzadu kormidlo, a to vadí síti. Nakonec jsme se lehce opili a hráli operu pod taktovkou houslistky Jitka a jejího Petra…
Svačinka u Moravců
Lodní koupelna
Palmy na Visu
Ranní hemžení
Pakleni Otoci z Hvaru
Tanečky na pravoboku
4% menšina
Ranní koupel na Pakleni Otoci
Můra zírá zvenčí
Čtvrtek 12. října HVAR – SVĚTA NEDELJA – ZAVALA – VRBOSKA – STARI GRAD
skoro 50 km
Úvodní trasa vede horskou silnicí do Starého Gradu, Vrbosky (koupání) a zpět do St. Gradu. Ráno opouštíme tolik drahocenný signál a jedeme do HVARU. Cestou snídáme guláš. Ráno mám prázdnou duši – výměna za novou. Brťák se chce podívat na nějakou adrenalinovou horolezeckou stěnu, která se leze bez lana , je vysoká více než 30m a v případě zakolísání se padá rovnou do moře a shání někoho, kdo by s ním jel. Nakonec přemluvil mě. Ve Hvaru nejdříve výstup na pevnost nad městem, amfory a hlavně krásné výhledy. Pak jedeme ve dvou po hlavní silnici směrem na St. Grad. Skoro furt do kopce. Před tunelem sjíždíme k moři do uvaly (zátoky) Dubove. Jsou zde asi 4 turisti a slepý děda, co prodává víno. Dáváme 2 decky a dozvídáme se, že je mu 85 let a je partyzán, co bojoval s Titem. Víno má dobré. Čeká nás nejtěžší úsek cesty, přes 5 km podle moře kozí stezkou – s kolama. Cesta je to skutečně příšerná, hlavně nahoru, úzká pěšina, sotva se kolo vejde. Máme orvané nohy od křovin a šlapky. Po 2 hodinách usilovného pochodu nakonec „sjíždíme“ do Sv. Nedělji. Cestou nádherné skály a nad námi nejvyšší hora Sv. Nikola. Ve vsi Brťák shání moudra o horolezeckých skalách, které by tu měly být. Časem je skutečně nacházíme, ale moc se mu nelíbí. Dáváme oběd z vlastních zásob a koupání. Potom zase vzhůru. Po 10 km došplháme k tunelu, kam cyklisti nesmí. Máme štěstí, přijíždí náklaďák a bere nás na korbu. Tunel je strašný, 1,4 km dlouhý a připomíná hornickou šachtu. Žádné světlo, jen na obou koncích semafor. Dobu mezi dvěma zelenými nelze na kole stihnout. Je zde hodně úrazů, když cyklista nebo motorkář uhýbá autu, praští se o skálu do hlavy a je po něm. No my jsme měli štěstí. Sjíždíme do první vsi PITVE a lezeme do sklípku, co stojí v cestě. Majitelkou je Češka Lenka od Sokolova, co tu žije už 17 let. Dává nám dobré víno. Dozvídáme se , že dobré víno pijí sami Chorvati, to horší Němci a nám Čechům dávají to nejhorší. Vypravuje o občanské válce, jak Srbové bombardovali letiště ve St. Gradu, jak museli zatemňovat, o blokádě ostrovů, o mezinárodní pomoci a že Češi byli jediní, kteří sem stále jezdili. Přesto dostávají nejhorší víno! Loučíme se a jedeme do VRBOSKY, abych si zavzpomínal. Dáváme opět 2 decky a pak už vinnou či fíkovou cestou do přístavu Starý Grad. Přijíždíme dost utahaní. Sprcha, k večeři je pljeskavice („karbanátky“) s hranolky a rýží. Vedoucí zájezdu zaspal večeři. Zlí jazykové tvrdí, že neunesl tíhu odpovědnosti a trochu víc popil. Přežráni vyrážíme na noční prohlídku města. Brzy se vracíme a zábava velmi mírná. Slunce, převýšení, km dělají únavu a únava dělá svoje. Náročný, ale krásný den!
Hvar
Západ slunce nad Hvarem
Hvar z moře
Přístav Hvar z pevnosti (v pozadí Otoci)
Karel na pláži -Vrboska
Ještěrka
Pátek 13. října BOL – PRAŽNICE - VIDOVA GORA (780 m n.m.) – NEREŽIŠČA – SKRIP – SUPETAR – SUMPETAR skoro 60 km Ráno nás probudily motory a Silva nás veze na poslední ostrov naší pouti – na BRAČ. Před devátou hodinou přistáváme ve městě BOL, nad námi se tyčí ohromné pohoří, které máme dnes zdolat. Těmto horám vévodí vrchol VIDOVA GORA (780 m n.m.), což je zároveň nejvyšší hora chorvatských ostrovů. K snídani je potrubí s jakýmsi kečupem, nic moc. Pak následuje průjezd městem a 11 km do kopce. Jsme už všichni dost rozjetí, takže to nebyla až tak velká hrůza, nicméně peloton se značně roztrhal. První zastávka je na 15. km v PRAŽNICI, sedíme na návsi před místním bufetem a popíjíme víno. Je nás tu 10, vlčáci jsou už někde vpředu. Následuje dalších 10 km do
kopce. Cesta celkem nudná, sem tam přejde kudlanka nábožná, nějaký brouk a čerstvě přejetý had (užovka?). Na bezejmenné křižovatce se skupina dělí, slabší kusy jedou dolů k moři a ostatní stoupají 6 km na Vidovu goru. Nahoře jsou různé vysílače, hospoda a ohromný kamenný kříž. Dáváme si Zlatoroga a kocháme se výhledy do všech stran. Hvar je v mlze, ale rozeznáváme záliv u Vrbosky i siluetu Sv. Nikoli (603 m n.m.), nejvyšší hory Hvaru. Na severu se vypíná masiv 1700 m vysokých pevninských hor. Cesta zpět na křižovatku trvá pouhých 10 minut a jedeme dál k moři. Stavujeme se ve SKRIPU, kde je muzeum vykopávek a tradiční kostel. Následuje SPLITSKÁ a modrá hladina Jaderského moře. Zastavujeme na koupání a pak už následuje poslední nalodění v SUPETARU. Všichni lížou zmrzlinu a vyprávíme si zážitky. Karel si vydatně zapíchal (obě duše), ale až poté co vyvrcholil. Má v tom už trochu zmatek, dědýš! Plavíme se na pevninu do SUMPETARU, hrajeme mariáš, Karel vyhrává. Po přistání následuje projev kapitána – děkovný. Následuje královská večeře. Pršut, sýr, bramborový salát, křáličina, vepřový kotlet s kaší, 2 palačinky a 2 láhve vína ke stolu. Všechno sežrali, prasata. Pak nemaj být Češi tlustí! Jarda rozdává ceny za zásluhy. Pepa Vosol za zorganizování zájezdu a zejména, že trefil počasí. Další ceny dostávají muzikanti Jitka, Tomáš, Petr a Sváťa. Za nejlepší ženský výkon Milada a největším bavičem jsem prosím já. Taky Karel, coby mechanik výpravy. Cenami jsou trička a čepice Geotur! Dobrý začátek zábavy Karel zkusil pokazit tím, že Mirkovi sebral jeho památeční kšiltovku. Jarda šéf však neprodleně skočil do moře a zachránil ji. Karel mu sice věnoval svoji vyhranou, ale ta ji evidentně nemohla nahradit. Zábava se rozjela do tradičních rozměrů. Dokonce jsem vyl na bortu a zíral zvenčí, tedy z vedlejší lodě. Poslední slaviči padli kolem půl druhé. Kapitán nedovolil Karlovi tančit na stožáru.
Na Vidove Gore
Karel na Vidove Gore
Kříž na VG
Vidova Gora zdola
Cestou vzhůru
Na vrcholu
Na vrcholu
Duchovní otec zájezdu Pepa Vosol na Brači
Sobota 14. října SUMPETAR – OMIŠ - řeka CETINA Poslední den se Geoturu organizačně příliš nezdařil. Původně jsme měli batohy naložit v 8.00 do autobusu a zase se vrátit na loď. V půl deváté jsme se dozvěděli, že bus už projel a batohy zůstanou na molu pod dozorem posádky. Poněkud jsme nechápali, proč nemohla zavazadla zůstat na horní palubě. Naštěstí nám zůstala kola, a tak jsme se neorganizovaně a po troškách vypravili po magistrále (hrůza – silný provoz) do OMIŠE, zdejšího centra, krásného městečka v ústí řeky CETINY. Zatímco vlčáci ujeli 11 km podle řeky a pak 300 m nadmořské výšky, kde v místní konobě utráceli zbylé kuny za jídlo a pití po dnešní hubené snídani, my, co jsme si zbyli jsme objevovali krásy a památky Omiše. Zaujal mě památník obětem Srbsko – Chorvatské války (1991 – 1995) na kraji pláže. Když člověk vidí ty seznamy mrtvých, nutně se mu vkrádá myšlenka, jak je svět či spíše Evropa nespravedlivá. Dokud Srbové vyhrávali, všichni se omezili na protestní nóty a v podstatě to bylo každému fuk. Teprve když Američani začali bombardovat Srbsko a ukončili tuto šílenou válku, většina Evropy Ameriku odsoudila. S jakou neúprosnou pravidelností se dějiny opakují! Prošli jsme tržiště, nakoupili něco málo k jídlu a vydali se kolmo proti proudu řeky. Řeka je čisťounká, zelenomodrá, zaklíněná v hlubokém kaňonu. Po pěti km jsme dojeli do jakéhosi areálu, kde končí raftová trasa. Je zde restaurace, volejbal, tenis, jako někde na Vltavě. Cestou zpět jsme se v té ledárně vykoupali. Zde musím zmínit, že jsme občas vytýkali našim děvčatům, že by se ve svém věku neměli neměla koupat nahá. neboť zde reprezentují naše krásné české holky. Při výstupu z řeky mně bylo řečeno, že ani my “mladí kluci“ naši vlast příliš dobře nereprezentujem. V Omiši jsme ochutnali poslední zmrzlinu a po té hrozné magistrále se vrátili k Silvě. Balení, nakládání, loučení s posádkou, kapitán točil pivo zadarmo a prohlásil nás letošní nejlepší výpravou. Odjíždíme ve 4 hodiny. Někteří by řekli v 16. První zastávka je u mostu přes řeku Krku, krásná vyhlídka, čekáme na druhý Geobus stran předání dokumentů. Pak už jen pumpy, čůrání, večer video - americký film Dokonalý gentleman a český Rok ďábla. Přijíždíme na Hlavní nádraží někdy dopoledne, loučení a hurá do každodenní reality.
Cetima
Krka
Odjezd ze Sumpetaru
Krka – slunce zapadá, loď odplouvá……..
Závěr Co dodat? Pro lidi našeho ražení, co, jak říká Bundáš „Umí chlastat a chodit (jezdit)“ , zájezd přímo nádherný. Výhodou bylo, že i méně trénovaní vše mohou zvládnout v pohodě, neboť časové limity jsou dost mírné. Je to jen otázka denního rozvrhu čtyř předmětů: jídlo, pití, koupání, kolo. Lidem pořádkumilovným snad mohlo vadit, že nevěděli, co se bude dít další den, ale naštěstí program byl natolik pestrý a zajímavý, že to nakonec nevadilo. Co se pobytu na jachtě týče, stálo by za pokus dohodnout ceny nápojů, tak aby byly dostupné pro všechny. Je to otázka soužití těch chudších s bohatšími. Znamenalo by to vysvětlit posádce, že levnějšího piva se vytočí podstatně víc a nakonec se i víc vydělá. Jen je s tím víc práce. Ještě musím vzpomenout organizační zmatky posledního dne, ale to se stává, asi už z nás Jarda blbnul, za což se mu nelze divit. Závěrem bych chtěl moc poděkovat všem, a zejména některým, za krásnou dovolenou. Možná někdy jiné ostrovy, třeba ty severnější, ale docela rád bych zase se Silvou. Ono se to nezdá, ale ta posádka včetně Jardy delegáta hodně přispěla k té krásné atmosféře celé dovolené.
Loučí se s vámi Můra……….
