Otto Siegfried von Ribra
IZRAEL ve světle biblických proroctví
v
O tto Siegfried von Bibra
IZRAEL ve světle biblických p roroctví P ět přednášek
o»b!ic-(vá aiíademie V zídkách 402 290 02 Kolín II Z
%
1.
IZRAEL A STARÁ SMLOUVA
I z ra e l je vyvolený národ, protože Bůh ř e k l: „Pouze k vám js e m se znal ze v še c h če le d í z e m ě .“ (Am 3,2 E ) Od A b ra h á m a se táhnou dějin y Iz ra e le ta k p e stré , ja k to mu není u žád ného jin é h o n á ro d a na světě. Dílem ve své zemi, dílem mimo, dílem ve ště stí, dílem v n e š těs tí — podm íněny h ř íc h e m a od klonem , soudem a o m ilo s tn ě ním. Při tom všem si v š a k I zra e l až posud podržel své poslání, až dosud si podržel m ilo stip ln ou a n á d h e rn o u budoucnost, k te ro u mu Bůh přislíbil. Před tím než e x is to v a l iz ra e ls k ý národ, n e m ě l Bůh n a zemi k dispozici ani je d iný lid, k te rý by mohl uchopit, aby z něho u č i nil svůj n á s tro j. Ba ani jed ino u čeleď n e m ě l k dispozici, ani je d i nou rodinu. P roto Bůh vytvořil n a p ro s to nový z a č á t e k tím, že p o volal a vyvolil je d n o h o je d in é h o muže, totiž A b ra h ám a . Jím m ělo z a č ít u p rostře d lid stva n ap ro s to nové d ě jin n é vedení. Přitom z ů s ta lo Boží z je v e n í — pro z atím — o h r a n ič e n o na om ezený životní p r o s to r tohoto je d n o h o člo v ě k a . Potom vedlo z je v e n í Izáka, Ja k u b a a je h o d v a n áct synů, dále k d v a n á ctik m e n n é m u národu, a potom p ře s d v a n áctik m e n n ý náro d b ez p r o s tře d n ě d ále k za slíb en ém u M e siáši. Když nyní c h c e m e uvažovat o té m a tu Iz ra e l a s ta r á smlouva, c h tě l bych zde to, co je tře b a říci, v n áv az n o sti n a dílo E r i c h a S a u e r a „Červánky spásy s v ě ta " (W u p p e rta l 1937) ro z č le n it n a dva hlavn í úseky: I. P ovolání Iz r a e le a přík a z ke službě II, Boží způsob výchovy Iz ra e le ve s ta r é smlouvě I. A.
Povuláiií Izraele a p řík az kw službě Dvojí úloh a Iz ra e le
1. I zra e l m ě l být lid sk ý m m íste m p ř ije tí s e s tu p u jícíh o Božího zjevení, ta k ř í k a j í c p ř ijím a c í s ta n ic í pro světlo z v ěčno sti. Těžiště a k o ru n a tohoto povolání spočív á v tom, že n a k o n e c p řich á z í na zem n e je n Boží slovo, a le Bůh sám se zje v u je mezi lidmi tak, že nem luví je n sk rz e proroky, nýbrž s k rz e svého Syna (Zd. 1,1-2). l a k se Iz ra e l stá vá p ře c h o d n ý m b y dlištěm S p a s ite le světa, pře d m ostím v ě č n é h o Božího panství n a zemi, d omovem z a s líb en éh o M esiáše — a s k rz e n ě h o m íste m n a ro z e n í m e s iá n s k é obce. Církve nové smlouvy. 2. P roto m ěl I z rae l raz it ce stu pro ro z šíř e n í b ožské spásy a B o žího panstv í mezi všem i ná ro d y s v ě ta tím, že je povolán s tá t se
3
svědkem živého Boha, k a n á le m je h o zjevení, v la jk o n o š e m je h o v ě čn é pravdy a h e ro ld e m je h o k rá lo v s k é h o panstv í. „V tobě dojdou p o ž eh n á n í v e š k e r é če le d i z e m ě .“ (Gn. 12,3 E.) B.
Z vláštní p ro jevy Boží m ilo sti vzh ledem k Izraeli
Zde je tře b a jm e n o v a t před ev ším n á s l e d u jí c í u d álosti, k te r é jsou n ám ta k d ob ře znám y ze S ta r é h o z ák o n a; s ta č í je proto p řip o m e nout je n h e s lo v itě : Boží ř e č k prao tcům , osvobození Iz ra e le z E g y p ta, p ře ch o d Rudého m oře, vydání z á k o n a a uzavření smlouvy na S in a ji, zá z ra k z a o p a tře n í na poušti, ob sa zen í z aslíb en é země. K to mu pa tří v c e lé m č a s e od M o jžíše p řes S a m u e la až po M a la c h iá š e dlo uhá řa d a p ro ro k ů ja k o ž to po volaný ch a z p ln o m o cn ě n ý c h vy s la n c ů B oha Iz rae le . Přitom je pro v š e c h n a božsk á p ro ro c tv í po znáním a z d ro jem síly „duch M esiá šů v". V 1. Pt 1,11 se ř í k á o p r o r o c íc h : „Zkoumali, na k te rý č a s a n a ja k é o k o ln o s ti u k a z u je duch K ristův v n ic h přítom n ý ." P roto je M esiáš n e je n o b s a h em a cílem v šeho pro rok o vání, ale také j e ji c h původcem a j e ji c h nosným e l e mentem. Co se ob sa h u p ře d áv an é h o po se lstv í týče, vykonává se p ro ro ck ý úřad k o n k r é tn ě ve tře c h h la v n íc h o k ru z ích : a) o s v ě tle n í m inulosti, zvláště ja k o ž to s ep sá n í dějin, b) od souzení přítom no sti, zvláště ja k o ž to n ap o m e n u tí a výzva k ob rá ce n í, c ) před pov ězení budoucnosti, zvláště ja k o ž to v a rování nebo p o vzbuzení. II.
Boží způsob výchovy Izrau lc ve s ía ré sm louvě
A.
Boží způsob výchovy I z rae le
je tře b a vidět ze dvou h le d ise k : jd e na je d n é s tr a n ě o od d ělení od náro d ů a na druh é s tr a n ě o p o věřen í pro národy. To z nam ená, že Iz ra e l byl n e jp r v e B oh e m v y čle n ě n od o s ta t n íc h ná ro d ů ja k o ž to je h o lid smlouvy, a z áro veň bylo ú č e le m tohoto o d d ělení ro z šířen í p oselství o sp áse do š ir o k é h o světa národů. Tomuto dvojímu cíli je h o povolání odpovídala ta k é v š e c h n a Boží vedení ve s t a r o z á k o n n íc h d ě jin á c h Izra e le . Jiným i slo vy: dvojímu výchovném u cíli Božímu s Iz ra e le m odpovídaly dvě ro zdílné vých ovné periody: První period a: B ožsk á vých ova k oddělení Týká se to doby od r. 1900 do r. 586 př. K ristem , tzn. od A b ra h á m a do b a b y ló n s k é h o v y h na nství: „Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého o t c e ." (Gn 12,1 E ) Tímto Božím přík a z e m A b rahám ovi z a č ín a jí iz r a e ls k é dějiny. Z a čín a jí tedy oddělením . A c e lá s ta le tí bylo s m y slem v šeho Božího je d n á n í s I z ra e le m p r á vě to to: v y čle n it ho a uzavřít, aby upevnil je h o n á ro d n í c h a r a k t e r ,
'!
Tom uto vých ovném u cíli o d d ěleni a v y č le n ě n í sloužily č ty ři vě ci: a) o h rad a zákona b) K a n aá n ja k o domovský p ro s to r u s a z e n é h o Židovstva o) h e b r e j s k á Bible, S ta rý zákon d) Je ru z a lé m s k ý c h rá m Po p ů ld ru hém ti s í c il e t í přišel zlom, a od té doby — opět na s ta l e tí — se v e š k e r á Boží vý ch ova Iz r a e le z a m ě řila na to, aby se iz ra e ls k ý lid rozptýlil mezi národy, přiče m ž bod ob ra tu m ezi tě m i to dvěma obdobím i tv oří b a b y ló n s k é z a je tí 606 — 536 př. Kr. P ř e jd e m e tedy k druhé pe riod ě: B ožsk á výchova k ro z š íř e n í po světě. Od vy h n a n stv í se o b je v u je k ro m ě Židovstva u saz e n é h o v Kanaánu Židovstvo ro zptý lené, tedy diaspora. K ro m ě c h rá m u se o b je v u jí synagógy, ve k te r ý c h vzn ikla nová stře d is k a židovského živo ta ve v š e c h zem ích kole m S tře d o ze m n íh o m oře. K ro m ě h e b r e js k é h o S ta r é h o zák on a se o b je v u je je h o ř e c k ý přek la d , ta k z v a n á Septunginta, k t e r á m ě la slo užit k tomu, aby p řib lížila zákon, p ro rok y a tóny davidovských žalmů n e je n židům v d iaspo ře, ale ta k é p o h a nům. Musíme si to p řed stavit ta k to : Židé žili ro ztro u šen i k o le m S tře d o z e m n íh o m o ře, kde se všude hov ořilo ře c k ý , te h d e jš í sv ě to vou ře č í, a pro to m ěl te n to ř e c k ý p ře k la d S ta r é h o z ák ona, Septuaginta, ta k ve lk ý význam pro v š e c h n y židovské o b ce a synagógy v d iaspo ře, a tím ta k é pro p o h a n s k é ob y vatelstvo v t ě c h to zem ích. Židé u saz e n í ve v lasti se svým ch r á m e m a svou h e b re js k o u b ib lí byli původně vy so ce k o n c e n tr o v a n o u mocí. V tom to prvním období, ja k js m e právě u kázali, m o hli židé v d ia sp o ře se svými sy n ag óg am i a Sep tu a g in to u ro zv íje t pů sobení s m ě ř u jí c í ven, do okolí. Tímto p ro s tře d n ictv ím byl I zrae l s chop en s tát se poslem svého B o h a k národům. Teprve v poznání pro tik la d u mezi od d ěle n ím se od s v ě ta a o t e v řen ím se světu leží k líč k p orozu m ěn í dějin Iz ra e le ve S ta ré smlouvě. Ja k I z rae l re a g o v a l na tyto metody Boží vý chovy? Odpověď je sm u tn á: I z ra e l se postavil ve všem proti Božím p lá nům. A tím js m e se dostali k d alším u úseku: B.
S e lh á n í Iz ra e le
S le d u je m e r e a k c i Iz ra e le na Boží způsoby výchovy v obou jm e n o v a n ý c h p e rio d á ch : 1. Od vydání z ák o n a do v y h na nství (1500 — 586 př. Kr.) byla h lav n ím h ř í c h e m Iz ra e le ved le ned ůvěry a n ep o s lu š n o s ti m o d lo služba. Což znam ená , že právě v období, kdy v e š k e r á Boží výchova s m ě řo v a la k v y č le n ě n í a o d d ělení od o s ta t n íc h n á ro d ů světa, měl 5
s nim i I zra e l m o d lá řs k é styky a sp o le č en stv í. N a k o n e c Bůh p o slal ja k o m e tlu N abu chod o nozora. Je ru z a lé m byl z n ič e n a je h o lid od veden do z a je tí (5 86 př. K r.). A p ř e c e se stalo n ě c o ú ža sn é h o : právě v B abylón ě , ve v y h n a n ství, byl iz ra els k ý náro d od m odloslužby u z d rav en a s novými úkoly a s novými cíli se v ě ř íc í p o zů sta te k Iz ra e le v r a c í zpět, aby už mo~ d lo slu žeb ně nikdy nep rop ad l. Po v y h na nství už n e p ře d sta v o v a la m o dloslužba pro I z ra e l žád né pokušen í. I z rae l se však pustil c e sto u o p a č n éh o omylu. 2. Jak js m e slyšeli, po exilu zam ěřov al Bůh v š e ch n y výchovné m etody k tomu, aby I z rae l p řip ra v il pro svou světovou e v a n g e liz a ci o s ta t n íc h národů. Ale co u č in il je h o lid n y n í? S tá h l se do s eb e a v n e jv y šš í p ovýšenosti p o hrd al pohany ja k o n e čis tý m i psy. Zvláště pod ved en ím fa riz e ů , „ v y č le n ě n ý c h 11 (to ono slovo z n am e n á v p ř e k la d u ), d osáhl te n to tě le s n ý a k c e n t p ře d n o stn íh o po stavení I zrae le svého vrcholu. Tak byl Iz ra e l na p o řá d lidem tv rd o šíjn ý m a pro tiv ícím se: „Ó, vy tv rd o š íjn í," m usí z volat Štěpán, „vy se vždy p rotivíte Duchu svátém u, ja k va ši otcové, tak i vy.“ (S k . 7,51) Nebo v y já d řen o Ž al m em : „Je to lid b lou d ící srd cem , k mým c e s tá m se n e z n á ." (Ž. 95,10 E ) —- to jim m usí ř íci Bůh. V rc h o lu svého p r o h ř e š e n í v š a k Iz ra e l d osá hl právě tehdy, když u d e řila je h o n e jd ů le ž itě jš í h od in a : když se ob je v il M esiáš. O tom bude ř e č později.
2.
IZRAEL A NOVÁ SMLOUVA
N evyrostli js m e v š ic h n i s představou, že nová sm louva — a sice p ráv ě na rozdíl od s t a r é — se n e tý k á Iz rae le , ale ob c e ze v še c h národů , nás k ře s ťa n ů z p o h a n s tv í? Ale n e s líb il Bůh s k rz e p ro rok a Je r e m iá š e novou sm louvu výslovně svému iz ra e ls k é m u lidu? S to jí p ře c e psáno: „Hle, p ř ic h á z e jí dny, je v ýrok Hospodinův, kdy uzav řu s domem iz ra e ls k ý m i s domem ju d sk ý m novou s m louv u." (Jer. 31,31 E) To je z ák lad n í m ísto ve S ta ré m zákoně, kde je z a s líb e n a nová sm louva. A toto p ro ro ctv í se n ap ln ilo sk rz e po slání M esiáše a je h o oběti. A to to p ro ro ctv í z Jer. 31 m ěl před č im a Pán Ježíš, když v p ř e d v e č e r své ob ě tn é s m rti podal svým u č ed n ík ů m k a l ic h se slovy: „Tento k a l ic h je nová sm louva v m é k rv i." (1 Kor. 1 1,25 ). J a c í to byli lidé, k te ř í byli o n e n po ž eh n a n ý v e č e r k o le m P á n a ? B y li to v ý lučn ě Izra e lité . 6
Není tedy po chyb: Iz ra e l je vyvolený národ Boží n e je n staré, ale i nové smlouvy! N e je n ta s ta rá , ale právě tak i nová sm louva pla tí iz ra e ls k é m u národu. Velm i ja s n ě a b o le s tn ě to cítil Pavel, že je h o v ro u cn ě milovaný n á ro d odvrhl Pána Ježíše ja k o M esiáše a přid ržel se s ta r é cesty zá k ona . A p ře c e n e p o ch y b o v al o tom, že vyvolení Iz ra e le n e n í p ro to n e p latn é, n e n í zrušeno. L ap id árn ě to v y ja d řu je věta z listu Ř í m anů m : „Vždyť Boží dary a je h o povolání js o u n e o d v o la te ln á ." (Ř. 11,29 E ) A poněvadž Pavel cítil u r čito u po výšeno st kře sťa n ů z p o h a n stv í nad Iz rae le m , p ře d stav il jim s itu a c i o b raz e m oliv ového stro m u [Ř 11,16-24] Tím zd ů raz ň u je : I z rae l je a zůstává zákonn ým „km enem , u š le c h tilo u olivou" (v. 2 4 J. Pohané, k te ř í uvě řili Mesiáši, jso u to liko n a ro u b o v a n é větv e, k te r é kdykoliv, když selžou, mohou být ta k é od stra n ě n y . P roto js o u n apo m ínáni, aby n e b y li p říliš „na k o n i " : „Jestliže Bůh n e u š e třil p řiro z e n ý ch větví, tím spíše n e u š e tří tebe." (v. 21) Pavel se b rán í té m ožnosti a v a r u je před n e b e z p e čím, že p o h a n o k ře s ťa n é budou p o hrd avě s h líž e t n a Židy, protože v tom případ ě by m u seli být v y lom eni ja k o větv e z olivy. P řeh líž e n ím Iz ra e le by totiž p o h a n o k ře s ťa n é zapom něli, že sam i jso u pouze naro u b ová n i. W e rn e r de B oor v této sou vislosti řík á : „M ějm e n a pam ěti, že te n to o b raz n ám připom íná po stav e n í v d ě ji n á c h spásy, k t e r é js m e už dávno z apo m něli, a proti k te ré m u se d o k o n ce vzpírám e, když je n ám uk ázán o. My žije m e , m y slím e a c í tíme tak, ja k o by Pavel zde ř ík a l: S ta ro u olivu Bůh od s tra n il a vedle si zasad il nový v la s tn í s tr o m e č e k . . . To je povýšené m y šlení, k t e r é n á m P avel z a k a z u je ." Když Pavel mluví o k o ř e n u olivy, k te rý je svátý a n a k te ré m js m e my p o h a n o k ře s ť a n é dostali podíl sk rze na ro u b ován í, myslí asi n a p ra o tce , z vláště n a A b rahám a , o tc e víry. A te n to k o ř e n je s k u te č n ě s p o le č n ý z ák lad pro u s k u te č n ě n í a n a p ln ě n í d ě jin spásy — a to z n am e n á Boží dějiny s Iz ra e le m s t e jn ě ja k o s Církví, z n á r o dů po volaného sp o le č en s tv í. Poněvadž Pavel c h c e v tomto úryvku (R 1.1) o b ja s n i t vztah Církve k Izra e li, vede te n to o b raz k o ř e n e a větví je š tě dál a o b o h a c u je ho, ja k js m e s ly šeli, podobenstvím o u š le c h tilé a d iv oké olivě. My, k te ř í p o ch áz ím e z d ivoké olivy, js m e na ro u b ov á n i na olivu u š le ch tilo u , ab y ch om m ěli ú č a s t na je jí mize - - takový n ád h e rn ý užitek n ám přin áší. Neboť nyní js o u c e lé Boží dějiny S ta r é h o z á k o n a ta k é n aší p ře d h is to rií: A b ra h ám je s k u te čn ě ta k é n á š o tec . Žalmy jso u i n a š e modlitby. S k rz e p ro rok y m lu ví Bůh i k nám . Můžeme si uvědomit, že e x is tu jí je n jed ny Boží d ě jiny spásy, do k te r ý c h js m e byli p ř ija t i, ja k to Pavel v y já d řil v Ef. 3,8 E: „ . . . že p o h an é jsou spolud ědicové, č á s t sp o le č n é h o těla, a m a jí v K ristu Je žíši svůj podíl n a z a s líb e n íc h e v a n g e lia ." V k a ž dém g říp ad ě ale p la tí: „My n e n e s e m e k o ř e n , ale k o ř e n n e s e n á s ," Letniční biblická a k a d e m i e ? 'Z Zídkách 402 280 02 Kolín II
Nyní si však m u sím e znovu postavit před oči z ák lad n í výpověď p ro ro k a Je re m iá š e , z k te r é js m e vyšli, a b y ch om m o h li zodpovědět důležitou otázku: v čem se od lišu je nová sm louva od s t a r é ? I< to mu si p o sle c h n e m e p o k ra č o v á n í 31. kapitoly ve v e rš ích 33 a 34: „Toto je smlouva, k te ro u uzavřu s domem iz ra e ls k ý m po o n ě c h dnech, je výrok Hospodinův. Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim j e j do s rd ce. Budu jim B oh e m a oni budou mým lidem. Už nebude u č it každý svého b ližního a každý svého b r a t r a : „Po z n á v e jte H ospo d ina!" V šic h n i mě budou znát, od n e jm e n š íh o do n e jv ě tš íh o z nich, je v ýrok Hospodinův. Odpustím jim j e ji c h n e p r a vost a j e ji c h h ř í c h už nebudu p řip o m ín at." K to mu hned je š tě pro d oplnění výpověď z E z e c h ie la 36,26-27 E „A dám vám nové s rd c e a do n itr a vám vložím nového ducha. U či ním, že se b udete říd it mými n aříze n ím i, za ch o v á v a t m o je řády a je d n a t podle n ic h ." Tato s ta ro z á k o n n í p ro ro ctv í z Je r. 31 a Ez. 36 o nové smlouvě, ve k te r é s to jím e , js o u ta k závažná, z á k la d n í a d a le k o s á h lá , že si teď c h c e m e n e c h a t od P ána Je žíše k o n k r é tn ě uk áz at, co to pro nás z n am e n á v praxi. Právě v ř e č i n a r o z lo u če n o u je n ám to velm i k o n k r é tn ě u k á z á no. V J 14,15 ř í k á Ježíš (podle původního te x t u ) : „Když m ě m ilu je te , budete n a p ja tě dávat pozor na m o je p okyn y." Když m ám e před sebou tuto výpověď v ř e c k é m o rig in á le , potom n ám p ad ne do očí, ja k se to, co m á Ježíš, n a mysli, od lišu je od s ta r é h o L u th ero va p ř e kladu, k te rý m a jí snad m nozí v u chu : „Když m ě m ilu je te , tedy z a ch o v á v e jt e m á p řik á z á n í." — Musíme uvážit, co je zde n a rozdíl od tohoto p ře k lad u s k u te č n ě m yšleno. První nápad ný rozdíl je, že podle s ta r é h o L u th ero v a textu jd e o ro zkaz, k te rý n á m Pán zde dává, o im perativ. „ Z a ch o v áv e jte m á p ř ik á z á n í!" Ale v ř e c k é m textu zde n e s to jí im perativ, nýbrž fu turum : „Když m ě m ilu je te , bu dete . . To zn a čí: Když s k u te č n ě m ilu je m e P ána Je žíše, nem u sí n ám nikdo p řik azov at, že Ho m ám e p o slo u ch a t — pro tože ta k bu dem e čin it ze s rd ce . Neboť to způsobí n a š e lá sk a , že bude potřebou n a š e h o s r d c e žít tak, ja k to od n á s P án o če k á vá. Potom budem e s k u te č n ě pro vá d ět Je h o pokyny, tedy budem e takovým i lidmi, o k t e r ý c h je ř e č e n o u E z e c h ie la , že „se řídí je h o n a říz e n ím ^ z a c h o v á v a jí je h o řády a je d n a jí podle n ic h ." Dru hý ro zdíl je v tom, že tu n e n í ř e č o „ p ř ik á z á n íc h " . Při slo vě p řik á z á n í n á s s a m o z ř e jm ě ihned na p ad ne z ák on ze S in a je . Ale tu n e js o u m ín ě n a p řik á z á n í ze S in a je . Siovo „ e n to la i" , k te r é zde stojí, může totiž z n a m e n a t i ro zk azy a p řik á z á n í, ale v této sou vislosti je m usím e p ře lo ž it ja k o „pokyny" nebo „ p o v ě řen í". Neboť je zde m íněno to, že je d n otliv í u č ed n ic i jsou v k o n k r é tn í c h s it u a c íc h s v é ho života od k áz án i n a oso bní pokyny a b ezp ro stře d n í p o vě řen í, k te ré
8
jim v y sv ětluje Duch svalý. Ze Jeho u č e d n íc i z a c h o v á v a jí D esatero, to Pán p řed pok lád á, že se p roti němu n e p ro h ře š u jí. Ale to by bylo příliš m álo, kdyby se n a š e p o slu šn o st v y č e rp a la je n v p lnění D esa te ra . Ne, Bůh m á pro n á s oso b n í pověření, pro k až d éh o z nás. To je p ř e c e důvod k rad o sti: Pán ná s p ř ijím á do svého v la s tn íh o díla, aby n ám dál n a n ě m ú č ast, u d ě lu je n ám svá pověření. A když Ho m á m e rádi, potom s e to stá vá ra d o s tí n a š e h o života, n a p ln ě n ím n a š e h o bytí: že sm ím e být k dispozicí našem u Pánu, a b y ch o m p lnili Teho pokyny, aby tak ostatn í, k te ř í jso u dosud d a leko , ta k é o b rá tili po z orn o st k Němu, aby ho poznali — aby se s k rz e ná s d ostal Pán Ježíš do j e ji c h zorn éh o pole a oni mohli poznat, ja k úžasný je Osvoboditel. To je sm ysl v ý ro k u : zda Ho s k u te č n ě m ilu je m e , pozná s e podle toho, že po zorně n a s lo u c h á m e tomu, co nám c h c e s v ě řit a k čemu nás vybízí. Pro náš č a s ztišen í n a p o čá tk u dne by m ě lo b ýt důležité, že se p tá m e: „Pane, ja k é m áš dnes pokyny a p o věřen í pro své d ítě ? Čím ti dnes m ohu u d ě la t r a d o s t? Jse m ti k dispozici. M l u v . . . “ íe to tak n á d h e r n é povolání, ta k v e lk á výsada — sm ě t být Pánu k dispozici ja k o n á s t r o j se svým ubohým, n e p a trn ý m životem. On m á, pro n á s vždy od p o víd ající po věřen í. A bychom v š a k p o ch op ili tyto sou vislosti a tím n e s ro v n a te ln o s t n a š e h o p o volání je š tě ja s n ě ji , pouk ážem e je š tě na dvě m ís ta z J e žíšovy ř e č i n a ro zlou čenou . N ejd říve J 15,9-10 E. Ježíš tam ř ík á : „Jako si O tec zam iloval mne, ta k js e m si já z am ilo val vás. Z ůstaňte v mé lá s c e . Z achov áteli má přik ázání, z ů s ta n e te v m é lá sce , ja k o já za ch o v áv ám p ř ik á z á ní svého Otce a zůstávám v je h o l á s c e ." N ejd říve tato ú ž a sn á s k u te č n o s t : Pán Ježíš ná s p ř i ja l ve své lá s c e . Není to v e lk á o so v ob ozu jící u d álo st n a š e h o života — být p ř i ja t Ježíšem v Jebo l á s c e ? Byli js m e p ř ija t i z v e lk é h o sm ilo vání „beze vší vla s tn í záslu hy a h o d n o ty ". P ř ija ti do lá sk y n a š e h o Pána. Nyní k lid n ě v k ře s ťa n s tv u zd o m ácn ě lo p ře sv ě d čen í, že pro stě n e n í m ožné zůstáv at v Težíši. Právě n a o p a k ! Byli js m e vyučováni, že náš život je n e u s tá lé k lo p ý tán í a selháv á ní, že nevyh n u te ln ě d en ně h ře š ím e „m yšlením , slovy i s k u tk y " . To je ale p řesný opak toho, co m á Ježíš na mysli, když ř ík á : „Z ůstaňte v m é l á s c e ! " Jsm e zvyklí p ře d stav o v a t si k ře s ť a n s k ý život ne ja k o zůstávání v Ježíši, ale ja k o n e p ře trž ito u a nevy h n u te ln o u h o u p a č k u : n e u s tá le padat, a potom opět vstávat, n e u s tá le h ře š it, a potom p řijím a t odpuštění. Musíme si to p ře c e sřízlivě ro zm y sle t: kdyby tomu bylo tak, ja k js m e to mu byli dosud u čeni, že p á c h á n í h ř íc h ů n e o d v ra tn ě p a tř í k věci, že m no ho h ř í c h ů den ně je n o r m á ln í stav vyk o upených znovuzrozených k ře s ťa n ů — potom by to z n am e n alo, že p o d e z írá 9
m e Ježíše z toho, že s ice ř e k l u č ed n ík ů m : „Z ůstaňte ve m n ě “, ovšem s p o d tex tem : „Když to zkusíte, dost r y c h le p řijd e te na to, že to p ro stě n e jd e ." J a k á by to byla ro u h a v á před stava, ja k é tre stu h o d n é podezírání! Sto jím e tedy před otázkou: C h cem e to od svého P ána přijm out, u v ě řit mu a d ův ěřo vat v tom, co zde řík á — n e b o n e ? Když ne, potom ovšem c e lý náš život k ře s ť a n a nem á smysl. A s k u te č n ě nem á smysl život m no hý ch, k te ř í se na zý v a jí křesťany . N e p řin áší nic, a b so lu tn ě n ic: Jim. sam ým ani jiným. 0 světle a soli pro okolí nem ůže být ani ře či. Vidím e tedy, že sto jím e před otázkou, před k te ro u nás postavil Pán a že se zde m u sím e rozhodnout, je s tli mu c h c e m e důvěřovat, nebo n e zeptánu;-!]' se však p ř e c e zpětně: „Pane, ja k je to možné, ab y ch já slabý, ch y b u jíc í, hříšný , z p ra c h u p o c h á z e jíc í člo v ě k mohl z ů stá v a t v Tobě, ve Tvé l á s c e ? la k by to m o h lo být m o ž n é ? " S ám Pán nám dá odpověď ve v e rš i 10: „Když budete n a p ja tě , p ře sn ě dávat pozor, n a m o je pokyny, m o je pověření, b udete zůstáv at v m é lá sce , p rá v ě ta k ja k o já sám js e m p ře s n ě dbal na pokyny svého Otce, a tak zůstáv ám v Je h o lá s c e ." Ježíš c h c e tedy ř íc i: „Musíte to d ěla t s t e jn ě ja k o já ." Jak to tedy d ělal On? Z e v a n g e lií víme, že Pán ležíš pozorně n a s lo u c h a l pokynům svého Otce a byl z ce la závislý na tom, co mu O tec ukázal. Jed en p řík la d : je d n o h o dne ř e k li Pánu je h o b r a tř i: „Pojď p ře c e ta k é do Je ru z a lé m a , aby ta m tv oji u č e d n íc i viděli skutky, k te ré č i n í š ! " — Bylo to před sla v n ostí stánk ů . Těžíš odvětil: „Ne, vy si jd ě te n a sla v nost, já n e p ů jd u ." Sotva se v š a k vzdálili, šel ta k é do Je ru zalé m a, a v š a k z c e la inkog nito. (J 3,10) O co š lo ? Když Ho je h o b r a tř i c h tě li povzbudit k ce stě, n e p řišlo je š tě od B o h a žádné po vě ře n í. Ale později d ostal p ře c e pokyn, a potom šel. T a k byl Pán zá vislý n a r a d á c h svého Otce. A tímto způsobem mohl zůstáv at v l á s c e Otcově, tj. vést svátý život v poslušnosti. V této sou vislosti se n ab ízí o tá z k a : nebyl Ježíšův svátý život dán au to m a tick y tím, že byl Božím Sy n e m ? Mohl On v ů be c h ř e š it ? Je totiž velm i ro z š íř e n á před stava, že Ježíš jak o žto Boží syn p řišel na zem v b ožsk é p řiroze n o sti, a proto vů bec n e m o h l h ře š it. To je ovšem omyl! Ne v božské, a le v lid sk é p řiro ze n o sti p řišel Pán na zem: p rá v ě to bylo je h o s e b e z a p ře n ím a seb e p on íže n ím , že ja k o v ě č n ý Boží Syn se z ce la sta l člo v ě k e m , když p řiš el n a zem. S to jí p ře c e výslovně v Žd 4,15 E : „N em ám e p ře c e v e lek n ě ze , k te ré m u by byly cizí n a š e s lab o s ti: vždyť na sobě zak usil v š e c h n a pokušení ja k o my, ale n ed opu stil se h ř í c h u ." T a k že : Ježíš p řišel n a svět ja k o člověk , v lid sk é p řiroz e n o sti, a to znam ená, že byl vystaven všem 10
lid ským pokušením , ohrožením , zkou škám , tě ž k o s te m a nesn áz ím p ře s n ě ja k o my. A když si to to u ja s n ím e , tím vě tší bude v n a š ic h o č íc h s k u te č n o st, že chod il po této zemi, aniž by h ře šil. V každ ém p řípad ě se i On, „ačk o liv byl S y n “, m u sel n e jp r v e v yu čit a vycv ičit v p oslušnosti, a to. v utrp e n í. [Žd 5,8) Vidím e: tím že je ž í š velmi pozorně n a s lo u c h a l pokynům svého Otce, bylo mu možné, aby z ů stá val v Jeho lá sce . A nyní n á m c h c e na povzbuzení ř íc i: Když i vy b udete velmi p o zorně n a s l o u c h a t mým pokynům, i vám se podaří z ůstáv at v mé lá s c e . Jak je úžasné, že Pán n ám pro ra zil ce stu ! A že to, co se v jeho životě s ta lo v p oslušnosti, c h c e u s k u te č n it i v n a š e m životě. Proto i může Pavel ř íc i: „Ach, pro vás trp ím po dru hé po rod ní bolesti, aby ve vás n ab y l podoby K ris tu s ." (Ga 4,16 podle U lric h a W ilck e n s e ) Ježíš v ná s c h c e nab ý t podoby. Má n a n á s být vidět Ježíšův vzk říše n ý život. [2 K 4,10-11) A teď je š tě k j 15,14 n., k d e P án ř ík á : „Vy j s t e m o ji p řá telé, čin íte-li, co vám přik a z u ji. Už vás n e n az ý v á m služebníky, protože s lu ž e b n ík neví, co čin í je h o Pán. N azval js e m vás p řátel^ neboť js e m vám dal poznat vše ch n o, co js e m sly še l od Otce ( E ) . Pán ná s n epov olal je n k u čed n ictv í, ale i k e svému přá telství. A ř í k á zde ja s n ě , ja k se p o z n a jí p ř á t e l é : „Jste m o ji p řá te lé , když čin íte, čím vás p o v ě řu ji" . Omylem s to jí v n a š ic h b ib líc h n a tomto m ís tě většinou slovo „ p řik a z u ji" , a le to se sem v ů be c nehodí, j a kovým p ře k la d e m je to, co Pán v la s tn ě zam ý šlel, úp lně s e tře n o . To je p ráv ě první a z ásad ní rozdíl m ezi o tro k e m a p řítelem , že o t r o kovi je tř e b a přikazovat, a le svým p řá te lů m Pán ne m u sí p ř ik a z o vat. Když jim dává po věřen í, potom je to pro ně výsada. j a k je úžasné, že s tím to o tro c k ý m stavem , kdy je člo v ě k po slušný je n proto, že to m usí být a že n e c h c e p ř i jí t do p ek la , je k o n e c ! O trokům se ovšem m usí p řik azov at, a potom js o u ta k é por slu šní. Ale pro č p o s l o u c h a jí ? P rotože za nim i výhružně p r á s k á bič p o h á n ě č e . P o s lo u c h a jí ze s tr a c h u před trestem . j e n u tné u p řím n ě k on s ta to v a t, že e x is tu je m noho k ře sťan ů , k te ř í je š t ě vězí z c e la v o t r o c k é po slušno sti. Člověk si n a n ic h ta k é velm i r y c h le všim ne, ja k jim p řipad á tě žké, že m usí p o slo u c h a t Boha, ja k ý m je to pro ně břem en e m , tvrdým požadavkem , pod k te rý m v z d y c h ají: „Ja k to m á člo v ě k ja k o k ře s ťa n t ě ž k é ! " Každý ať zpytu je sám seb e, ja k to vypadá s ním. Ježíš n á s c h c e očividně odvolat od této o t r o c k é po slušno sti, ta k ro z šíř e n é m ezi křesťa ny , a z í s k a t n á s pro p o slu šn o st p říte le . Své p ř á t e le pozná podle toho, že považuji za nevýslovnou m ilo st, že jso u vů bec p o voláni do je h o služby. Jsou si vědomi toho, že P án n a n ic h není v n ič e m závislý. Bůh by; m ěl k dispozici pluky a n d ě lů , aby je mohl
11
n asad it, a oni opravdu js o u na s a z e n i. Ale to je p rá v ě to úžasné, že Pán když se c h c e p ro je v it na zemi, aby v zd álení a ztra c e n í, nic n e tu š íc í a z a sle p e n í Ho poznali, do této služby n e n a s a d il n e jd řív e anděly, ale ty své u č ed ník y, k t e ř í jso u mu k dispozici, a to s r a d o s tí: oni n a le z li sm ysl svého života v tom, že jso u P á n em použiti ja k o svědkové Jeho z m rtvý chv stání, ja k o v y s la n ci Jeho lásk y a ja k o p ře d s ta v ite lé Jeho vítězné moci. P ochop ili js m e v e lik o s t tohoto p o volání a této výsady? Kéž Pán o tev ře n a š e oči! Potom m ů žem e s úžasem ř íc i: „Pane, teď vidím, co m áš se mnou, s nám i, v la s tn ě v úm y slu ." My p ř e c e sm ím e lásku, z níž žije m e , s lásk o u p ře d á v a t ostatním . S to jí potom d ále v textu: (v. 12) „To je m é p řik áz án í, abyste se m ilo vali nav zá jem , ja k o jse m j á m iloval v á s .“ Ja k ý úkol, ja k é povolání, ja k á výsada! „Oči Hospodinovy o b z íra jí ce lo u zemi, ta k ž e se m ohou vzchopit ti, je ji c h ž s rd c e je c e le při n ě m .“ (2 Par 16,9 a E) Snad teď tro ch u lépe, k o n k r é t n ě ji a b e z p r o s tře d n ě ji rozum ím e tomu, co Pán ř e k l sk rze p ro ro k a E z e c h ie la a co tím m íní: „Dám vám nové s rd ce a uč in ím z vás tak o v é lidi, k te ř í ch o d í podle m ých ustan ovení, po zoru jí mé pokyny a s k u te č n ě je p ln í.“ Je to um ožněno tím, že Pán sá m „působí v n á s c h t ě n í i čin ě n í podle d ob ře lib é vůle s v é “. (F 2,13 K] To je sm ysl toho, když P án ř í k á s k rz e p ro ro k a Je r e m i á š e : „Vlo žím vám do n itr a svůj z á k o n a n apíšu vám ho do s r d c e ." To je odrazovým m ů s tk em k nové sm louvě: zákon, k te rý h r á l ve s ta ré sm louvě ta k ve ikou roli, není d ětem nové smlouvy n ě č ím cizím a hroziv ým, ja k o něco, co by je do krve od íralo a n a če m by n e u s tá le m u seli tro s k o ta t. T a k to mu bylo v e s ta r é sm louvě. V nové smlouvě n ám Pán n a p s a l svo ji vůli do s rd ce . Nyní už n e n í Boží vůle n ě čím cizím a z a tě ž u jíc ím , spíše js m e ve svém nitru z aje d n o s tím, co n á š Pán c h c e a co zamýšlí, ta k že pro n á s n ení nic d ů ležitějšího, ale ta k é nic, co by n á m působilo vě tší rad ost, než být zde pro Něho a s ra d o s tí u s k u te čň o v a t je h o pověření. To je n á š život.
3.
IZRAEL — POŽEHNÁNI NEBO KLETBA?
j a k v š ich n i víme, vlád ne m ezi k ře sťa n y m ínění, že I z rae l s to jí od V e lk é h o p átk u pod k letb ou . Že je od B o h a zavržen a ne lze se na něho n a d á le dívat ja k o n a Boží lid. Již o T ertu lliáno vi, k te rý žil k o le m r. 200 po Kr., je dokázáno, že z a s tá v a l toto stan ov isk o a tvrdil, že v š e ch n y výsady vyvolení
12
a v š e c h n a za s líb en i, k t e r á dříve p la tila pro Izra el, p ř e š la n a Církev ja k o n a ú d a jn ý „nový I z r a e l" . Tato z c e la n e s p rá v n á a z c e la nebib lic k á te o rie s& v š a k p ro s a d ila ja k o p ř e v lá d a jíc í m ínění a po s t a letí se d rže la n e je n v k a t o li c k é c írkv i, a le b y la ta k é z c e la a úplně p ř e ja t a r e fo r m á to r y a tím způsobem se tv rd o š íjn ě z a s tá v a la i v prot e s ta n s k ý c h k ru z íc h až do n a š e h o století. Přitom se v y c h á z í ze sk u te čn o sti, že I zra e l je prý pro to zavržen, protože po věsil svého M esiá še n a kříž. Tato obvyklá te o rie je ovšem n a p ro s to nepod lož e n á a v k a žd ém o hledu od p o ru je b ib lick ý m v ý p o vědím. V Novém z ák o n ě je náp ad n á už ta s k u te č n o st, že apo štolo vě P etr a Pavel, když p řiš la ř e č n a ukřižo vání, b ero u svůj n á ro d a je h o zodpovědné č in ite l e ja s n ě v o c h ran u . Tak ř í k á P etr svým sou k m enovcům při je d n o m v e ř e jn é m proslovu v chrám u , v s íni Š a la m o u nově: „Vím ovšem, b ra tři, že js t e je d n a li z nevěd om osti, s t e jn ě ja k o vaši vů dcové. Bůh však tím to způsobem vyplnil, co p řed em o h lás il ústy v š e c h p ro roků , že je h o M esiáš bude tr p ě t." ( S k 3,17-18 E) Oba apo štolo vě om louvali je d n á n í své v r c h n o s ti při odsouzení M esiáše tím, že to u d ělali z ne z n alo sti, z nevěd om osti. P řitom m a jí a p o štolo vě je d n o z n a č n ě n a své s tr a n ě s am ého P á n a Ježíše, vždyť on n a V elk ý p á l e k o svých n e p ř á t e l íc h výslovně z k říž e potvrdil: „ . . . nevědí, co č in í." (L 23, 34 b) Ja k je to v š a k s opovážlivým vo láním židů n a V elk ý p á te k : „ Je ho k re v n a n a š e hlavy a n a š e d ě t i " ? (Mt 27,25) N e n ap ln ilo se s tra š n ý m způsobem toto slovo, ja k je o b e c n ě ch áp án o , tím, že je žíšova krev sp o čin u la n a Iz ra e li ja k o Boží k l e t b a ? To je a le z c e la vylou čen o, jis tě ž e Boži soudy Je ru z a lé m a Iz ra e lity postih ly, ale n ikoliv pro Ježíšovu krev, nýbrž pro j e j i c h tv rd ošíjn o u nevěru. P r o tože d r a h o c e n á krv av á oběť Božího B e r á n k a n em ů že nikdy p řin é s t pro k le ti, nýbrž je n po žehnán í, je n vykoupení a odpuštění, je n spásu a život — nic jin é h o . Ani Iz ra e li nic jin é h o , než spásu a ži vot! Když se Pán Ježíš s k říž e výslovně m o dlil za své v rah y : „Otče, odpusť ji m " (Lk 23,34 a ) , potom tuto je h o p rosbu beze vší p o c h y b nosti Otec vyslyšel a sk rze Jeho k re v jim dal od pu štění. T a k é první tři tis ic e lidí, k te ř í byli n a le tn íc í z a c h r á n ě n i Ježíšovou krví, byli sa m i Iz ra e lité . Bylo mezi nim i jis tě m noho tě c h , k te ř í n a V elk ý p á te k k ř i č e l i „Ukřižuj, uk řiž u j h o !" P roto jim ta k é P etr ř e k l na závěr svého po s elstv í o le t n ic í c h (S k 2 ,3 6 }: „At tedy v š e c h e n I zra e l s jis to to u ví, že toiio Je žíše, k te ré h o vy js t e ukřižovali, u č in il Bůh P ánem a Me siá š e m ." Tato slova jim řík á přím o do tváře. A p ře sto, že s e podíleli na uk řižo vání Mesiáše, může jim P etr n a j e j i c h o tá zk u , co m a jí d ělat
LeltučTii biblická akademie V zídkách 402 no
tt
ti, je ji c h ž s rd ce byla z a sa žen a a u s v ěd če n a m e če m Ducha, odpovědět: „Musíte se ob rátit, leno odpuštění. Protože právě vám platí toto tem, s t e jn ě ta k ja k o těm, kdo jso u daleko, j e š t ě povolá." (pod le SK 2,37-39)
při m o c n ém poselství potom vám bude u d ě za slíb en í a vašim dě k t e r é Pán, náš Bůh,
Tak vysly šel a vyplnil n e b e s k ý Otec p rosbu svého Syna. Sk rz e k re v U křižo vaného bylo všem Iz rae litů m , k te ř í se o b rá tili, u d ě le no od puštění a Boží z a s líb en í se na n ich a na j e j i c h p o to m cích nád h e rn ý m způsobem naplnilo. O statně Pán Bůh ř e k l už Mojžíšovi, že bude s tíh a t viny otců na d ě te c h je n do třetího nebo č tv rté h o pokolení, tedy n e jv ý še do č tv r té g e n e r a c e . (E x 20,5) A tu c h t ě jí k ře s ťa n é, d ok on ce i te o lo g o vé, tvrdit, že vina o n ě c h židů, k t e ř í m ě li ú č a st n a odsouzení Pána, by m ě la ležet ja k o k le tb a na Iz ra e li je š t ě dnes — po více než 60 g e n e r a c í c h ? Ja k á je to nem ožná, přím o ab su rd n í p ře d s ta v a ! Bůh by m ěl svůj lid, svůj vyvolený n á ro d od v rh n ou t? Z cela vyloučeno. Slíb il p ř e c e sk rz e p ro ro k a J e r e m i á š e : „Takto praví Hospodin: Budou-li m o ci býti z m ě ře n a n e b e s a zhůru, a vy h ledán i zák lado vé země dolů, tak é f já z avrhnu d o c e la sím ě Izraelovo pro v š e c k o to, což činili, dí H ospodin." (Jr 31,37 — Král.) I apo štol Pavel to p o tvrzu je jm é n e m svého Pána, když píše Ří m anů m : „Bůh n e z a v rh l svůj lid, k te rý si p ře d em vy h lé d l." (Ř 11,2 E) A d ále: „Pokud jde o evang elium , s ta li se Božími n e p řá te li, ale vám to p řin e s lo p ro s p ěch ; pokud jd e o vyvolení, zů s ta v a jí Bohu milí pro své o t c e ." (Ř 11,28 E) Bůh tedy nevzal zpátky svoje příslib y Izraeli, ani je d e n jediný. Jeho vyvolení platí. Jeho slo vo trvá v síle. I z rae l je a zůstává Božím vyvoleným a m ilovaným náro d e m . Z árov eň je tř e b a k o n sta to v at, že vzpurný p o sto j Iz ra e le vzhledem k Mesiáši, z je v e n é m u v Ježíšovi, je h o od m ítn utí a ukřižování, n e j více však v z epření se n a b íd ce d o svěd čené Duchem svátým, k te rá sp o čív a la v p o selství apo štolů o l e tn ic íc h , vyvolalo n e k o n e č n ý ř e těz n e j tv rdších postihů. To oznám il n ě k o l ik r á t p ře d em sám je ž íš s velkou vážností a n a p r o s to s ro zu m iteln ě . Ja k o přík lad uveďme předpověď P ána v L 21,20-24: „Když uvidíte, že Je ru z a lé m o b k lič u jí vo jsk a, tu poznáte, že se p řib lížila je h o z k á z a . . . Poněvadž jso u to dny odplaty, v. nichž se má n a p ln it vše, co je psáno . . . Neboť bude ve lik é soužení n a zemi a hněv proti tomotu lidu. Padnou ostřím m e če , budou ja k o z a ja t c i odvedeni mezi vše ck y národy, po Je r u z a lém u budou š la p a t po h a n é, dokud s e j e j i c h č a s n e s k o n č í." Co Pán v předpovědi o z n a čil ja k o Boží soud hněvu nad Je r u z a lém em , se p ře sn ě n a p ln ilo ro k u 70 a je h o důsledky jso u z ře te ln é ve v še c h n á s l e d u jí c í c h sto le tíc h . Při o b ležení, dobytí a zn ičen í Je ru z alé m a p řišlo podle údajů židovskéh o h i s to r i k a J o s e fa o život 14
více než m ilión židů a mimo to Jich bylo 97 000 od vle čen o do za jetí. Město bylo vydáno z c e la na pospas po hansk ý m dobyvatelům. Kromě to ho zde Titus z a n e c h a l po z ničení Je ru za lé m a Desátou legii ja k o posádku. Je ště za Dia Cassia p o čá tk em tře tíh o s to le tí byla v Ju d eji řím s k á posádka, tedy je š t ě po 150 letech. Iz ra e l byl po ro ce 70 ro zp tý le n mezi v še ch n y národy země, při čem ž byli židé znovu a znovu podrobováni n e jh o r š ím u utrpení. V šechno , co Bůh o to mto ča s e předpověděl, se splnilo, ja k s to jí psáno. ÍDt 28,64-66 E l „Hospodin tě rozptýlí do v š e ch národů od jed noho k o n c e země do d ru h éh o . . . Mezi těmi národy nebu d eš m ít klidu, ani tvá n o h a si n eod p očine. Hospodin ti tam dá c h v ě jíc í se s rd ce, p o h aslé oči a zoufalou duši. Tvůj život bude viset na vlásku, v n oci i ve dne se budeš chv ět s tr a c h e m a nebu d eš si ji s t svým životem ." ..Hospodin dopustí, že budeš před svými n e p řá te li p o r a žen . . . Budeš o b ra ze m hrů zy ve v š e ch k rá lo v s tv ích z em ě." Tak se s ta la c e s t a Iz r a e le v d e v a te n á c ti s to le tíc h je h o rozptý len í m ezi náro d y h is to rií plnou krve a slz. Zvlášť poté, co se k ře s ťa n s tv í za K o n sta n tin a V elk éh o sta lo s tá tn ím náb oženstvím , životní p ro s to r židů se k r o k za k ro k e m zužoval. Dělo se tak stříd a vě pom ocí h ru b ý ch útoků nebo m a l i c h e r n é h o š ik a n o v án í. V sotva p o ch o p ite ln é s lepo tě se právě Církev c ítila být vy k o n av a te lk ou Božího hněvu na ú d ajn ě z avrženém n á ro dě židů. Totéž k řesťa n stvo , k t e r é sam o do té doby m u selo p ro jít krvavým pro n ásle d ová n ím , s e stalo teď, kdy m ě lo m oc ve svých rukou, p ro n á s le d o v a te le m a v y k o n av ate lem „Boží k le tb y ", ja k s a mo p ro hlašo valo. V n á s l e d u jí c í c h s to le tíc h se tě ž iště židovského života p ře n e s lo do v e lk ý c h sídlišť na Z ápadě: do Itálie, F r a n c i e a Š p a n ě ls k a . Také v N ě m e cku vznikly silné židovské obce. Žily p o m ěrn ě pokojně, získ aly i vliv v ob ch od ě a hospod ářství. O brat p řin e s l z a č á te k k říž ov ý ch výprav (1 0 9 6 ). F a n a tiz o v a n é davy nebyly k z a s ta v e n í a vrh ly se n e jp r v e n a židovské osíd lení v Kolíně, Mohuči, Tre v íru a W orm su a Špýru. Povraždilo se v š e ch n o bez rozdílu, v šichni, k oho mezi židy našli. Je nom v M o h u čí ze m ře lo b ě h e m n ě k o lik a dní p řes tis íc židů, v R ýnsku p řišlo v r. 1096 o ži vot více než 12 000 židů. L a te rá n s k ý m synodem (1215) se prosadilo hnutí, k te r é upevňovalo k ře s ťa n s k ý antisem itism u s. Od té doby b ě hem c e lé h o s tře d o v ě k u p ro n ásle d o v án í židů nikdy n e p ře s ta lo . V r. 1290 byli z Anglie vypovězeni v š ich n i židé. V r. 1298 bylo ve F r a n cích , B a vorsk u a R a k ou sk u u s m rcen o 1 000 000 židů. V r. 1306 bylo ve F r a n c i i 100 000 židů u p áleno při tre s tu sm rti. V r. 1492 bylo asi 300 000 židů vyh náno ze Š p a n ě ls k a . V le te c h 1648 — 1658 přišlo v ru s k o -p o ls k é válce o život 40 000 p o ls k ý ch židů. 15
T a k byli židé v p rů b ě h u s t a l e t í po řá žen i ja k o dob y tek po d ese ti ti s íc íc h a s ta tis íc íc h , až došlo k tomu, co js m e ja k o Něm ci v to m to s to le tí zažili: tzv. k o n e č n é ř e š e n í židovské otázky T ře tí říše. Žádný jiný náro d na š ir é zemi n e m u se l to lik vy trpět ja k o tento ubohý, bitý, o d íraný n áro d Izra el. Takzvaný „věčný žid “ se stal příslove čn ý m a sym bolickým . Ja k to Bůh ř e k l ? „A n e d o jd e š mezi tě m i ná ro d y p o k o je ." Přitom by židé byli m ohli — v každ ém p řípad ě ve s tře d o v ě k u — ry c h le a bez n á m ah y u č in it k o n e c této p o n iž u jící s p o le č e n s k é a p ro fe sn í vyřazeno sti, vyh náním ze zem ě i b ru tá ln ím zab íje n ím . S ta čilo , aby se dali p o k řtít a p ře stou p ili k e k ř e s ť a n s k é víře. Potom by bylo vše ch n o v pořádku. Už žád né pron á sle d ován í, žádné g a le je , žádné zapalování domů, žádné h o ř íc í h ra n ic e . Neboť m u sím e vzít v úva hu, že židovský problém nebyl ve stře d ově ku n a h líž e n rasově, ale čistě ná b ožensky . Čistě n á b ožensk y ! Židé se v š a k n e to č i li ja k o k o ro uhv ičk y , a le zůstali v ě rn í svému p ře s v ě d č e n í — v t a k ř k a úžasné a obdivuhodné s tálosti. R ad ši šli na sm rt, než by se z oportunism u po drobili k řtu a v y m ěnili své sm ý š le n í ja k o košili. Ale je š tě n ě c o je tř e b a si v této sou vislosti uvědomit. Když se podíváme n a d ějin y n á ro d ů v p rů bě h u sta letí, je to mu vždycky tak, že národ, k te rý p řijd e o v la s t a ro zptýlí se do rů zný ch zemí, b ěhem n ě k o lik a m álo g e n e r a c í splyne s národy, v je ji c h ž střed u žije, a tím z tra tí svou identitu. Položme si otázku: kde jso u d nes K e lto v é ? Kde jso u Sk ý tov é? Kde js o u H unové? Kde jso u M a u rov é? Kde jso u Gótové? O statní je pohltili. Dnes o n ic h víme je n o m z d ě je p is n ý c h k nih. Zmizeli už před tis íci lety. T ak se to d ě je s každým ná ro d em , k te rý z tra tí svou vlast. E x is tu je je n o m je d in á v ý jim k a : Izrael. Zde se stalo ně c o j e d i n e č n é h o v lid sk ý ch d ě jin á c h . Tento národ, a čk o liv po 18 sto le tí n e m ě l svou vlast, n e m ě l v la s tn í stát, a — podle P ánova slo va — m u sel žít ro zp tý le n po c e lé zemi, zů sta l p ř e c e z a ch o v á n ja k o národ. A p r o č ? Na to e x is tu je j e d i n á o d p o v ě ď : živý Bůh, Bůh I z rae le , drží nad svým lidem o c h r a n n o u ruku, pro tože m á s I z r a e lem v b ud ou cnosti je š t ě v e lk é úmysly. Pán Ježíš to ja s n ě p ře d p o věděl slovy: „Toto p o k o le n í nepom ine, dokud se to v š e ch n o n e s t a n e ." (M t 24,34) Slovem „ g e n e a " , k te r é s to jí v ř e c k é m orig in á le , je m ín ě n a v této sou vislosti nik oliv ona g e n e r a c e , a čk o liv n a jin ý ch m ís te c h v Písm u je používáno slova g e n e a ve významu g e n e r a c e , a le tady v žád ném p řípad ě — to by ta k é ne d á valo žádný smysl. Tady je tím s lo vem m ín ě n náro d Izra el. B e z p ro s tře d n ě p řed tím je ř e č ve v. 32 33 o fíkovníku, k te rý se z a z e le n a l: fík o v n ík je ve S t a ré m zák onu je d n o z n a č n ě o b ra ze m Iz ra e le . (J e r 3,13.24,1-10, Oz 9,10, Mích 7,1) Tento o b raz používá v tomto sm yslu i Ježíš (srv. Mt 11,12ltí
-14, Lk 13,6-9!). A na tomto m ístě ch ce ř íc i: I zra e l n e za jd e , dokud se n e n a p ln í vše ch n o, co o něm s to jí psáno a co je mu zaslíben o. A s k u te č n ě — až d od neška nezašel. J a k je e x is te n c e lidu Izra e le do d nešníh o dne — ve sp o jito sti s výpověďmi Písm a svá té h o — n ezvratný m důkazem e x is te n c e ži vého Boha, jelio v ě rn o s ti a podivuhodné m oci, pravdivosti Jeho slova. Když si uvědom ím e to to je d in e č n é postavení, k te r é zau jím á I z rae l v Božím plánu spásy, uvědomíme si ta k é své proviněn í proti Izraeli. Naše p ro viněn í proti židům n e z a č a lo za tře tí říše, leží m n o h em dále v m inulosti. N a cio n a lis m u s nevytvořil v N ě m e ck u a n t i s e m itis tic k é sm ýšlení, to už tu bylo. Po s ta le tí se n e n á v is t proti ži dům dědila z otců na syny. Tady leží n e jh lu b š í zá k lad n a š í viny, že js m e o d ja kž iv a židy nen á vid ěli nebo jim i aspoň po hrd ali. Místo co b y ch om je milovali, protože Bůh je m ilu je, n e c h a li js m e je l h o s t e jn ě s tra n o u a viděli js m e v n ich národ ú d a jn ě B oh e m prokletý. A d od nešk a se hlub oko v m n o h a s r d c íc h sk rý vá ta to p ře d áv a n á averze proti židům i u p ro stře d n a š i c h k ř e s ť a n s k ý c h ob cích. N ejvětší opom inutí sp očív á v tom, že js m e židům n e p řin e s li slav em a sk u tk e m s věd ectv í o n a š e m Pánu Ježíši. N epřivedli js m e je k j e j i c h M esiáši, našem u Pánu. Z ůstali js m e jim dlužni to n e jv z á c n ě jš í, co nám bylo sv ě ře n o — Ježíšovu lásku. N aše l á s k a m ě la být pro ně u k az atele m , aby poznali Je žíše ja k o v tělen o u lá sk u B o h a Izra e le . N amísto toho js m e je ch la d n ě pom inuli a t r e s ta l i je o p o vržením . Ať nikdo n e řík á , že n ení této lásk y s c h o p e n : co p a k n ám Pán nev lil svou vlastn í lá sk u do s r d c e ? V síle a plné m o ci B ožské lásk y sm ím e a m ů žem e m ilo vat Izrael.
4.
IZRAEL V PŘÍTOMNOSTI
To ,o če m bude nyní řeč, js m e v n aší g e n e r a c i spoluzažívali s ž a sn o u cím srd cem . Znovu e x is tu je n a m ap ě světa s tá t Iz ra e l! A ze v š e ch světadílů, ze v š e ch zemí, do k te r ý c h Pán židy ro zptýlil, se v r a c e jí zpátky do své staro n ov é vlasti. Zaslouží si připom enout, co ř e k l B en Gurion v p a m átn é hodině při p ro h lá š e n í stá tu I zra e l 14. 5. 1948 k p ře k v a p en í světové v e ř e j nosti: „Dva tisíce l e t js m e č e k a li na tuto chv íli — a nyní přišla. Když se nap ln í čas, nem ůže se Bohu nic po stavit do ce sty ."
1Z
Znovuzaložení stá tu Iz ra e l je tře b a o z n a čit ja k o u d á lo st dějin spásy první ve lik osti. P rotože od té doby m á I zra e l svoji vlast, do k te ré se m ohou je h o lidé shrom áždit. S e zdviženou rukou vede B ůh Iz ra e le svůj národ, po s ta le tí ro zehnan ý , ze v š e ch světových s tr a n zase zpátky do země otců. To zna m ená , že p ro ro ctv í se stává d ějinam i. Ja k m noho je s ta r o z á k o n n íc h z aslíb en í, k t e r á se v té to době před n a š im a o čim a n a p lň u jí s k rz e m o c n é je d n á n í Boží n a Izraeli! Uveďme n a m á tn o u : „Jistotn ě tě c e lé h o po sb írám , Já k o b e , j i s to tn ě shrom á žd ím p o z ů state k Iz ra e le . . . “ (Mi 2,12 E) „V o n e n den je š tě po dru hé v z tá h n e Panovník ru ku, aby získal p o z ů state k svého lidu, k te rý zůstal v Asýrii, Egyptě, Patrósu, Kúši, Š in eáru , Cham átu a na o s tr o v e ch m o řs k ý ch . Povznese k orouhev k p ro národ ů m a po sb írá ro z eh n a n é z Iz ra e le a roz p týle n é Ju d e jce shrom áždí ze č ty ř s tra n z e m ě .“ (Iz 11,11-12 E ) . „Kdybys byl zapuzen až n a k r a j světa, Hospodin, tvůj Bůh, tě odtud shrom á žd í a vezme tě odtamtud. Hospodin, tvůj Bůh, tě uvede do země, k te ro u obsadili tv oji otcové, a ty ji znovu o b sad íš." f Dt 30,4-5 EJ „Sám shrom á žd ím p o zů sta te k svých ovcí ze v š e ch zemí, k am js e m j e ro zeh n al, a přivedu je zpět n a j e j i c h n i v y . . . Hle, p ř i c h á ze jí dny, je výrok Hospodinův, kdy se už nebude ř ík a t: Ja k o že živ j e Hospodin, k te rý vyvedl syny Iz ra e le z E g y p tsk é země, nýbrž: Jak o žto živ je Hospodin, k te rý vyvedl a přivedl potom stvo domu I z rae lo v a ze se v e r n í země a ze v š e c h zemí, k a m je r o z e h n a l. Usadí se ve své z em i.“ ( J e r 23,3,7-8 E) „Přivedou je zpět do země, k te ro u js e m dal je ji c h o tc ů m ." (J e r 16,14 E) „Hle, já je s h ro m áž d ím ze všech zemí, do n ich ž js e m je ve svém hněvu, ro z h o řč e n í a v e lik é m r o z líc e n í ro z eh n a l. Přiv edu je zpět na toto m ísto a usad ím je v bezpečí. Budu se z n ich veselit, z c e lé h o s rd ce a z c e lé duše p ro k az ov a t dobro, v té zemi je o p r a v du zasadím . Toto praví Hospodin: Ja k o js e m uvedl na tento lid v š e ch n o to velik é zlo, ta k n a ně uvedu v š e ch n o to dobro, k te r é js e m s líb il." (J e r 32,37,41 n) V této sou vislosti je významný především text líz 37,1-14, p ro ro ck ý ob raz m rtv ý ch kostí, k t e r é leží ro z há zeny na pusté pláni. Velm i ja s n ě os v ě tlu je přítom nou s itu a c i Izra e le . Často se tvrdí, že to, co se d ěje s Iz rae le m , n e m á s d ě jin a m i spásy a s B ib lí vůbec nic sp o le č n éh o , což se vyvozuje ze sk u te č n o sti, že židé od m ítli U k ř i žov aného ja k o ž to M esiáše. Je to však z c e la mylný závěr. Bůh je d n á se svým lidem — s t e jn ě tak ja k o v m inulosti, i v n a š í době, v e t a pách. P rávě v tomto ohledu je ob raz p ro ro k a E z e c h ie la velmi po učný.
18
P ro ro k vidí, že s p ás n é je d n á n í s I z ra e le m na
k on ci
ča su
se
u s k u te č ň u je ve dvou ú s e c íc h : N ejd říve s h rom ažď uje a fo r m u je k osti m rtvých, k te r é leží bez ladu a sk la d u p o m ích an é . Kolem n ich n a r ů s tá maso, š la c h y a tvo ří se kůže. T ento p ro c e s právě p ro b íh á na Iz ra e li od r. 1948. Židé se sh rom až ď u jí a b u d u jí opět stát. To je č is t ě po litick ý pro ces. A právě to z d ů razň uje p ro ro k slo vy: „Avšak duch v n ich j e š t ě n e b y l." (v. 8 b) O ček áv a t už nyní duchovní znovuzrození Iz ra e le by bylo z ce la po chybné. O b rá cen í I z r a e le k Mesiá.ší Je žíši n e n í je š tě z h le d isk a dějin snásy na pořadu dne. Tako Pán daroval v z r u š u jícím způso b em p o litick é obnovní Izra e le , s t e jn ě tak jis tě dokoná i druh é d ě j ství úžasným zá sa h e m ve svůj č a s tím, že s e š le svému lidu Ducha svatého. O této druhé fázi hov oří n á s le d u jíc í slova: „ . . . v e š e l do nich d u ch a oni ožili. P ostavili se n a nohy a bylo to převelm i velik é v o js k o ." (E z 37,10) Obě etapy nesm ím e sm ěšovat, nýbrž je m u sím e s tr ik tn ě o d d ělo vat. První právě p ro bíhá, druhý a k t se dokoná až při parusii, kdy se Ježíš ob je v í v o b la c í c h ja k o Král. K ro m ě zm ín ě n ý ch předpovědí ze S ta ré h o z á k o n a pouk ažm e je š tě na vysoce a k tu á ln í p ro ro ctv í Pána Je žíše, k te r é se snad no p ře hléd ne. Ja k js m e už slyšeli, ř í k á ve své ř e č i: „ . . . po Jeru za lé m u budou š la p a t p o hané, dokud se j e ji c h č a s n e s k o n č í." (Lk 21,24 b) Jak k o liv těžké byly soudy, jimiž byl Iz ra e l b ěh e m s ta le tí postižen, p ř e c e byly už před em o h lá š e n y ja k o „ te rm ín o v a n é ". Jistě m ěl být Je ru z a lé m ja k o h la v n í m ěsto Iz ra e le podle Božího p lánu vydán na pospas národům , a v ša k ne navždy, nýbrž je n n a tak dlouho, dokud ne u p lyn e lh ů ta s ta n o v e n á národům . Ve světle tohoto p ro ro c tv í je tře b a c h á p a t Šestičlenní vá lk u v č e rv n u 1967. Od té doby je celý Je ru z a lé m opět v i z r a e ls k ý c h rukou. O této s k u te č n o s ti se mohou p ře sv ě d čit v šichni, k te ř í m a jí oči k vidění, že lh ů ta sta n o v e n á n á rodům se blíží ke konci.
5.
IZRAEL V BUDOUCNOSTI
P říští událost dějin spásy, k te ro u m ůžem e o če k á v a t, je příchod n a š e h o P ána ve v e lk é s íle a n á d h e ř e : p aru sii. Pán Ježíš přijd e n e jd ř ív e ja k o ž e n ic h nevěsty — obce, k te r á na něho s lá sk o u tou žebně č e k á , aby ji u c h v á til k sobě (T e s 4,1 7 ). O tom však nyní n e bude ř e č , poněvadž to se Iz r a e le netý k á. 19
Druhý akt, k te rý patři k p aru sii a k te rý je v naší sou vislosti dů ležitý, n ám p o p isu je Zj 1,7 a slo vy: „Hle, p řic h á z í v o b la c íc h ! Uzří ho každ é oko, i ti, k te ř í ho probodli, a budou kvůli něm u n a řík a t v š e c h n a po k ole n í zem ě." To ovšem znam ená, že vidět ho budou p řed ev ším v š ich n i židé. „A když se budou dívat na toho, k te ré h o p ro b o d li," ř í k á p ro ro k Z a c h a r iá š 12,10, budou nad ním n a řík a t, ja k o se n a ř í k á nad sm rtí je d n o ro z en éh o , budou nad ním h o ř c e lká t, ja k o se h o ř c e lk á nad p rv o re z e n ý m ." Proto že tehd y jim s p a d nou šupiny z očí, tehd y bude j e ji c h p řik rý v ka s ň a ta (2 Koř 3,1 6 ), te hdy p o zn a jí v Je žíši z N a z a re ta Jahvova p o m azaného, svého Me siáše. P řijd e na n ě v e lik á lítost. J e ji c h o t ř á s a jí c í vyznání viny bude znít ta k to : „Považovali js m e ho, za nic. P ok lá d ali js m e ho za toho, kdo je raněn, ubit od B oha a pok ořen. Tenže on byl p ro k lá n pro naši n e v ě rn o st, zm u čen pro n a ši n eprav ost. T r e s tá n í s n á š e l pro náš po k oj, je h o jizvam i js m e u z d ra v en i." (Iz 53) Toto n ám ta k dobře znám é m e s iá n s k é p roroctví, ve k te ré m je n e jz á ř i v ě ji vysloveno vše, co m ám e n a Je žíši uk řižo vaném , to to p ro ro c tv í získ á je š tě jed nou ve lk ý význam : bude to vyznání viny Iz ra e le tv á ří v tv á ř p ř i c h á z e jíc ím u Pánu. Tím, že se židé sk lo n í a vy zn ají svo ji vinu, tím se zároveň svému M esiáši s důvěrou od evzd ají a s já s o te m ho uv ítají, ja k to On sám předpověděl, totiž zvoláním : „Požehnaný, je n ž p řic h á z í ve jm énu P á n ě !" (Mt 23,29) Svým odevzdáním se Ježíši V y kupiteli bude c e lé j e ji c h proviněn í za je d e n je d in ý den zah laz en o . (Z ach 3,9 b) Tak n a jd e I zra e l s p a sení, ja k to Pavel d osv ě d ču je pro ro ck ý m i slo vy: „Část Iz ra e le p ro pad la zatvrzení, a v š a k je n do té doby, pokud n e v e jd e plný p o čet pohanů. Pak bude s p a s e n v š e c h e n Iz rael, ja k je p s á n o ." (Ř 11,25-26 E) Ano, potom se o d e h r a je druhé d ějství toho, co viděl E zech ie l ve zm íněném vidění, kde Bůh ř ík á : „Vložím do V ás svého d u cha a oživ n e te ." (37,14 a) Tak se dokoná duchovní znovuzrození Iz rae le . Poprvé v d ě ji n á c h nové smlouvy se stane, že se ce lý náro d o b rá tí a n a jd e s p á su. — Dosud to byli z náro dů je n je d n otliv ci, nebo v d ob ách p ro b uzení skupiny lidí, k te ří p ř i ja l i spasen í, ale nikdy ne ce lý národ. Tehdy se v š a k s ta n e tento z á z ra k — ce lý I z ra e l n a le z n e spasení. Tím budou vytvořeny před p ok la d y pro to, co v e lk é h o má Bůh v úm yslu se svým lidem smlouvy v n a d c h á z e jí c í m věku. Neboť potom bude n á s le d o v a t — podle ja s n ý c h zaslíb en í S ta ré h o i Nového zá kon a — m e s iá n s k á říš e (co ž se nám ta k é po dlouhá s ta le tí za t a j o v a l o ) : m e s iá n s k á říš e p o k o je na s ta r é zemi. 20
Potom k lesn ou do p rach u trůny a m o c e n s k é pozice tě c h , k te ří dosud vládnou, a n a š ir é m o k r sk u zem ě bude s tá t j e n je d e n je d iný trů n — trů n Mesiášův, a to v Je ru z alé m ě ! Tím p ro svítá n ě c o z významu Iz ra e le v p ř i c h á z e jí c í m věku. J e ru z alé m bude re z id e n c í M esiáše, ja k to už p řed em oznám il a r c h a n děl G ab riel P anně M arii (Lk 1 ,3 2 -3 3 ): „Ten bude v elik ý a bude n a zván sy nem N ejvyššího a Pán Bůh mu dá trů n je h o o tce Davida. Na věky bude k r a lo v a t nad ro dem Jákobov ým a je h o k rálo v stv í nebu d e k o n c e ." (E ) — Člověk si při této výpovědi, k te ro u ta k do b ře známe, ani neuv ěd om uje, že to, co zde Bůh sk rz e G a b riela o Davidově trů n ě oznám il, se v tom čase, kdy Pán chodit po té to zemi, v žád ném p řípad ě n e n ap ln ilo . Tehdy pro něho n eby l p ř i p r a ven trůn, ale ně co jin é h o — popraviště. Toto slovo tedy je š t ě če k á n a své n a p ln ě n í. T ak é r e a li z a c e t o hoto příslib u je d n o u n a s ta n e . Zvláště, když Bůh nezvěstov al právě toto o M esiáši teprv e s k rz e Gabriela, a le již 700 let p řed tím sk rze Iza iáš e : „Jeho v la d a řs tv í se roz šíří a p o koj bez k o n c e s p o čin e na trů n ě Davidově a na je h o k rá lo v s tv í.“ (Iz 9,6 E) Ja k důležitým s tře d is k e m a sh ro m a ž d iš tě m v š e c h ná ro d ů země se Je ru z a lé m sta n e , m ůžem e n á z o rn ě poznat, když si v y s le ch n e m e j e š t ě jin ou předpověď, již s oh le d e m na m e s iá n s k o u říš i oznám il ro vněž Iz aiáš: „I s ta n e se v p o sle d n ích d n e ch , že se h o r a Hospodi nova domu bude ty č it nad v r ch o ly hor, bude p o vznesena nad p a ho rk y a budou k ní proudit v š e c h n y pronárod y. Mnohé národy půjd ou a budou se pobízet: Pojďte, vystu pme n a h oru Hospodinovu, do domu B o h a Ják obov a. Bude n á s u č it svým c e s t á m a my po je h o s te z k á c h bud em e chodit. Ze S ijó n u vyjd e zákon, slovo Hospodinovo z Je ru z alé m a . On bude soudit pronárod y, on z tre s tá národy m n o h é." (Iz 2,2-4 E) A ta k to s lib u je Pán u Iz 65,18-19: „ V es e lte se, j á s e jt e s tá le a s t á le nad tím, co stvořím e. Hle, já stvo řím Je ru z a lé m k já s o tu a je h o lid k veselí. I já budu nad Je ru z a lé m e m j á s a t a v e s e lit se ze svého lid u." Je dnou budem e žasnout, k o lik z aslíb en í, k te r á dal Bůh svému lidu ve S ta r é smlouvě, a o nichž se c írk e v d om nívala, že je může v z tá h n ou t n a sebe, s e splní doslovně n a Izraeli. N ě k te r á z n ich m ů žem e je š t ě zm ínit: „Změním úděl Judy i úděl Iz ra e le a vybuduji je ja k o na z ačá tk u . Očistím je ode v š e ch je ji c h n e p rav o stí, jim iž p ro ti m ně h ř e š il i a jim iž se mi vzepřeli. A já budu m ít jm é n o k ve selí, ch v á le a oslavě m ezi všem i p ro n á rod y na zemi, až u slyší o všem dobru, k t e r é pro svůj lid u č in ím ." (J e r 33,7-9 E ) Potom Ez 37,24-26 E : „David, můj služebník, bude nad nimi k r á l e m a jed iný m p a s tý ře m v še c h , budou se říd it mými řády, budou z a c h o v á v at m á n a říz e n í a je d n a t podle n ich. Budou sídlit v zemi.
21
k te ro u jse m dal Jákobovi, svém u slu žebníku , v níž sídlili vaši o t c o vé. Budou v ní sídlit oni i J e ji c h synové a synové j e j i c h synů navěky a David, m ů j slu žebník, bude j e j i c h kníž e te m navěky. I po znají pronárod y, že já Hospodin js e m ten, kdo p o sv ěcu je Iz rael, až má svatyn ě bude n a v ěk y v j e ji c h s tře d u .“ K tom u Amos 9,14-15 E: „Znovu vybudují zpu stošen á m ě sta a osíd lí j e . . . Zasadím je do j e ji c h půdy a již nikdy nebudou vy k o ř e n ě n i ze své země, k te ro u js e m jim d a l.“ Mimoto d ostane lid Iz ra e le v m e s iá n s k é říš i je š t ě je d n o světové pověření. Nebol: sk rze I zra e l má být n áro d ů m s d ě le n a zvěst o spáse. Pán jim p ře c e s líb il: „Budou h l á s a t m o ji slávu pronárod y. Přivedou ta k é ze v š e ch pro národ ů vaše b ra try ob ě tn í dar H ospodinu.“ (Iz 66,19-20 E)
c e lo Boží mezi ja k o
A ta k mluví Pán zástupů: „Znovu budou p ř ic h á z e t národy a ob y v a telé m n o h a m ěst. Obyvatelé je d n o h o m ě s ta půjdou do druhého a ře k n o u : „Pojďme si n a k lo n it Hospodina, pojď m e v y h led at H ospo dina zástupů. A budou p řic h á z e t č e tn é národy a m o c n é pronárody. V o n ě c h d n e ch se chopí d eset mužů z p ro n á ro d u v š e ch ja zy ků pevně cípu r o u c h a je d n o h o Ju d e jc e a ře k n o u : P ůjdem e s vámi. S ly š e li jsm e , že s vám i je B ů h .“ (Z a ch 8,20-23) Tak se s ta n e vykoupený a požehnan ý I z ra e l v teprv e n a s t á v a jí cí m e s iá n s k é říš i n o s ite le m p o ž eh n á n í pro ce lo u zemi. Potom se ta k é nap lní p r a s ta r é z a s líb en í: „V onen den ř e k n e t e : Chválu v z d e j te Hospodinu a vzývejte je h o jm én o ! Uvád ějte n áro dů m ve znám o st je h o skutky. P řip o m ín e jte , že je h o jm én o je vyvýšené. Zpívejte Hospodinu, neboť vykonal d ů s to jn é činy, ať o tom zví c e lá země! J á s e j a p les e j, ty, k te r á bydlíš n a S ijónu , neboť V eliký je ve tvém střed u — Svatý I z r a e l.“ (Iz 12,4-6 E) To je b u d o u cn o st p o ž ehná n í Izraele.
L etn ič n í b i b li c k á akademie
V Zídkách 4 0 2 280 02 Kolín 11
2
99
O hs a h
1.
Izrael a s ta r á sm louva
2.
Iz rae l a nová sm louva
3.
I zra e l — po žehnán í nebo k le tb a
4.
Izrael v přítom no sti
5.
I zra e l v b ud ou cnosti
Otto S le g fr ie d von Dibra
©IZRAEL P řeloženo se s o u h la s e m podle o rig in á lu © „ I z r a e l " O e k u m e n is ch e r V e rla g dr. R. F. E del — Marburg/Lahn Vydalo n a k la d a t e ls tv í ICHTHYS H avlíčkův Brod v ro c e 1991 1. vydání Za ed ici odpovídá ThMgr. Milan K rc h ň á k V ytiskly V ý ch o d o če s k é tis k á r n y P ard ub ice, provoz Hlinsko v C.
Knihy vydané n a k la d a te ls tv ím ICHTHYS v H avlíčkově B rodě: John W im ber: UZDRAVENÍ BOŽÍ MOCÍ S t e jn ě ja k o před dvěma tis íci lety, Ježíš i dnes u zd rav u je n e m o cn é s k rz e s lu žebník y své círk v e. J. W im be r se v této knize zabývá n e je n d ůklad ným ro z b o r e m služby uzdravování, a le podává ta k é o so b ní svěd ectv í o službě, k te ro u s k rz e n ě j Ježíš koná. R ozpracováv á m odely Ježíšova uzd rav ov ání a odpovídá na m n o hé otázky, t ý k a jí c í se této služby. K niha je dobrou pom ůck o u pro službu sp ole čen stv í. John W im ber: EVANGELIZACE BOŽÍ MOCÍ Autor zde po pisu je e v a n g e liz a ci Boží m o cí ja k o b ib lick o u i osobní z k u še n o st se zázraky, fád rem k nihy je b ib lic k é u č e n í o z n am e n ích a zá z ra cích , a v š ak oso bní s věd ectv í ( n e je n au to ro v o ) po m á há i lu stro v a t r e á ln é p ů so bení m o ci Božího Slova. Tato k n ih a otvírá novou persp e k tiv u při č te n í zn á m ých b ib li c k ý c h oddílů s c íle m n e je n p ř i j mout, ale h la v n ě ak tiv n ě zak u sit Boží k rá lo v s tv í a š ířit je dál v m o ci Ducha svátého. John W im ber: NESENI TŘETÍ VLNOU S b o rn ík o b s a h u je sv ě d ec tv í a z rů zn ý ch zemí a d en om inací, p ů so bením Ducha svá té h o od potvrzují, že Bůh m o c n ě je d n á život každého, kdo o to stojí.
z k u še n o sti k ř e s ť a n s k ý c h p ra co v n ík ů je ji c h ž život a d uchovní slu žba byly zák lad ů p ro m ěněn y. Tato svěd ectv í i v s o u č a sn o s ti a m ě n í svým Duchem
W illem C. van Dam: OKULTISMUS a KŘESŤANSKÁ VÍRA Autor v této k nize v e lice p ře h le d n ě po pisu je a ro z eb írá známé druhy o k u ltn íh o p ů so bení (m a g ie, s p iritism u s a j . )- U ka zu je na zhoubné n á s le d k y pro ty, k te ř í se ok u ltis m e m za b ý v a jí i ty, k te rý m je „slo uženo". U k az u je b ib lic k é s ta n o v is k o k těm to v ě ce m a z á r o veň po pisu je fo rm y po m oci ok u ltn ě zatíženým . W illem C. van Dam: PASTORACE V MOCI DUCHA Autor touto k n íž e čk o u před ává své oso bní zk u še n osti a p ra k tic k y vede při s lu žbě ducho vně rů z n ě b lok o vaný m osobám . Sro vnává zde psy ch o lo g ii a k ře s ť a n s k o u p a s to ra c i, zabývá se pom ocí d e pre siv n ím lid em a ta k é o tázk ou v n itřn íh o uzdravení. Milan K rch ň ák : PANE, NAUČ NÁS MODLIT SE Modlitba je je d n ím ze zá k ladů n a š e h o k o n ta k tu s Bohem . Jeho Slovo n á s k m o d litb á m přím o vybízí. Jak o p o m ů c k a pro vstup do m o d liteb n íh o života i pro je h o z k v a litn ěn í může slo užit i ta to k n í že čk a , o b s a h u jíc í rů zné druhy m odliteb, vyzn ání a povzdechů. Letniční biblická akadem V Zídkách 402 260 02 Kolín II ^ O
L a rry C h ris te n s o n : SLUŽBA UZDRAVOVÁNÍ NEMOCNÝCH V CÍRKVI Autor - f a r á ř e v a n g e li c k é l u te r s k é c írk v e - je znám v ČSFR svojí k nihou „K ře s ťa n s k á ro d i n a " . Služb a uzd ravování v círk v i n ení je n m ožností, ale p ovin ností, je ž í š K ristu s věnoval velk ou č á s t své slu žby p ř e m á h á n í n e m o cí. C írkev je je h o tělo zde na zemi a o b d r žela od něho m oc D u ch a svátého. Otto Sieg řrie d von B ib ra : JE Ž ÍŠ E SAMOTNÉHO Jsm e p o p latn í ideologii, m yšlení, hnu tím své doby. Ježíš K ristus je však s tá le te ntýž. Hleďme na Ježíše s am o tn éh o . On n e c h c e být je n naším vzorem, ale c h c e těm, k t e ř í se jím d ají ovlivňovat, dát podíl na svém životě ú č in k e m svého zm rtv ý ch v stá n í. Je h o život je ona o b ro v s k á síla.
Před v á n o ce m i m a jí vy jít j e š t ě n á s l e d u jí c í tituly: Otto S ie g fr ie d von B ib r a : IZRAEL I když je I z ra e l m a lič k o u zemí, u d á lo sti k ole m n ě h o jso u d ůklad ně sledovány. Autor ve s v ě tle b ib li c k ý c h p ro ro c tv í u k a z u je Izrael n e je n v m inu losti, ale i v p říto m n o sti a bud ou cnosti. K a re l O rlík: ZÁPAS O ZEMI ZASLÍBENOU Země byla Iz ra e li z a s líb e n a , a p ře c e o ni m u sel s tá le bojo vat. Autor p řib liž u je č t e n á ř i dlo uhý p r o c e s záp asů od A b ra h a m a a po pádu Je ru z a lé m a , p ro n á s le d o v á n í, p o g rom y a nové zápasy n a v r á til c ů až do posle d n í p e rs k é války.
V še ch n y u v ed ené k n ih y m ů ž ete o b d ržet v k ř e s ť a n s k ý c h k n i h k u p e c tv íc h n e b o p řím o o b je d n a t n a d o b írk u v n a k l a d a t e l s tv í ICHTHYS, 580 01 H av líčk ů v Brod, Kobzinové 2088.
ISBN 80 — 85 397 — 03 — X
