Komu patří země Izrael?

Komu patří země Izrael?

Židovské osady - válečný zločin, nebo naplněni dávných proroctví?

Johannes Gerloff

P rvn í v y d á n í © N ávrat dom ů, P raha 2002 P ův o d n ě v y d án o ja k o J iid isc h e S ie d lu n g e n - K rieg sv erb rech en oder E r fu llu n g b ib lisc h e r P ro p h etie? u H anssler V erlag v r. 2002. C op y rig h t © 2002 by Jo h an n es G e rlo ff T ran slatio n © 2002 by K rista G erloffová V ešk erá práv a českého přek lad u vyhrazena. Ž ádná část této knihy nesm í b ý t v jak ék o li form ě p u b likována bez písem ného svolení vyd av atele. B ib lick é citáty , n ení-li uv ed en o jin a k , jso u převzaty z Č eského ekum enického přek lad u podle vydání z roku 1985. A utor: Johannes G erlo ff Překlad: K rista G erlo ffo v á O bálka, m apy: © H E W ER

Návrat domů, P.O. Box 25, ISO 06 Praha 56 www.navrat.cz ISB N 80-7255-065-9

SE N O OBSAZENÍ ZEM Ě Farma ,, Ma ’on

“

rátce po svátku pesach v dubnu 1997 se zdá­

K

lo Jeh ošafatov i Torovi, Efraimu Perelovi

a Dovovi Dribenovi, že se jim splnil dlouho­

letý sen. Na pokraji pouště v judském pohoří jih o v ý ­ chodně od města Hebronu založili farmu „ M a 'o n “ . Chtěli se živit chovem ovcí a koz jako kdysi jejich předkové Abraham, Izák a Jákob. V

prvních měsících žili tito mladí muži se svými

stády a několika ovčáckými psy ve volné přírodě asi dva kilometry od mošavu M a ’on na pozemku, který jim byl přiřčen společností pro rozvoj „A mana“ . Poté, co byl Jehošafat v srpnu téhož roku napaden a zraněn skupinou Arabů, postavili obytný kontejner. Jinak ne­ byla farma „ M a ’on“ chráněna ani oplocením ani vo ­ jáky. Přesně rok po založení farmy byli tito tři židovští pastýři opět napadeni skupinou palestinských Arabů. Palestinci vyrvali osmadvacetiletému Dovovi D ribe­ novi zbraň, kterou nosil při sobě, a zastřelili ho. Otci čtyř dětí už neby lo pomoci. Oba jeho společníci byli zraněni. Izraelská vlajka v pusté kamenité krajině, pár /3

K O M U PATŘÍ ZEMĚ IZRAEL?

stovek metrů od domu, který začal stavět pro svou rodinu, označuje místo, kde zahynul Dov Driben. Nakonec se na farmě usadily čtyři rodiny, celkem 17 osob. V synagoze, která vzbuzovala spíš provizor­ ní dojem, zasvětil 20. října 1999 Edi Driben, Dovův otec, při slavnostním obřadu nový svitek Tóry. Jehošafat Tor vyjádřil naprosto srozumitelně, že nikdo z obyvatel farmy nem á v úmyslu místo vyklidit bez odporu. $

$

$

Farma „ M a ’on“ se však nacházela v uzavřené vojen­ ské oblasti. Proto se za několik týdnů, 10. listopadu 1999, ve 3.30 ráno, dostavily zvláštní oddíly izraelské armády. Izraelští vojáci rvali osadníky ze střech jejich domů. Před očima senzacechtivé světové veřejnosti zápasili Židé s Židy, tvrdošíjní a Bibli věrní s dem o­ kracií trýzněnou touhou po míru. Do večera byla far­ ma „ M a ’on“ srovnána se zemí. $

4/

$

$

ZEM Ě NEBO ŽIVO T Aktuální diskuze mezi rabíny

oncem října roku 1999 se sešlo v Tel Avivu

K

několik desítek rabínů patřících ke skupině „Pikuach nefeš“ . P ikuach n efeš znam ená

volně přeloženo „v ohrožení života". Židovští učen­ ci se radili o novém vydání jednoho rabínského roz­ sudku, který vyšel krátce po podepsání dohod v Oslu. V něm 250 rabínů zakazuje „udělování kterékoli části země Izrael cizákům“ . Teď vyzývali rabíni Abraham Šapira, Mordechaj Elijahu a Dov Lior k protestu proti vyklízení osad. Ti­ to duchovní představitelé zdůrazňují, že je zakázáno zříci se „jen jediného zrnka země Izrael.“ Rabín Jákob Ariel nevidí „v roztržce mezi těmi, kdo žijí na pobřeží a těmi, kdo zabírají vrcholky hor,“ jen politickou výměnu názorů. Vrchní rabín z Ramat Gan přikládá vnějším stanovištím osad význam „zá­ chranné archy při potopě'1 v podobě úpadku hodnot postmoderní a postsionistické doby. V rchní rabín J is r a ’el M e ’ir Lau vyzval osadní­ ky a jejich příznivce, aby neužívali násilí. Nabádal k „přijetí dem o kratický ch rozhodnutí izraelských / 5

K O M U PATŘÍ ZEMĚ IZRAEL?

úřadů“ , „i když nikdy nepřestaneme vyučovat své dě­ ti, že země Izrael patří izraelskému lidu.“ Světově uznávaný sefardský rabín a poradce ultraortodoxní strany ŠAS, Ovadia Josef, rozhodl s ohle­ dem na stávající situaci, že „svatost lidského života je větší než svatost země“ . Proto se v „případě národní­ ho ohrožení života dovoluje části země odevzdat14. Poslankyně strany tzv. středu a dcera zavražděné­ ho izraelského předsedy vlády Jicchaka Rabina, Dalia R abin-P eloso fov á, vyčítá rabínům s narážkou na vraždu svého otce, „že se nepoučili z toho, co se stalo před čtyřmi lety“ . M inistr spravedlnosti Josi Sarid (strana Merec) se obává, že by rozhodnutí „zpátečnických rabínů" mohlo znovu vést k politické vraždě. Jeden ze zakladatelů „Pikuach nefeš“, rabín David Druckman, proti tomu namítá, že se snad nebude zne­ užívat zavraždění Rabína k umlčování politické pra­ vice. „V rámci židovského zákona uděláme všechno, co můžeme. A pak učiní Bůh, co uzná za vhodné." $

6/

$

-fy

ŽIDOVSKÁ A PALESTINSKÁ POLITIKA OSIDLOVÁNÍ Přetahování se o zem

větová veřejnost opětovně požaduje zastavení

S

izraelské „agresivní osidlovací politiky". Čímž se staví za nositele Nobelovy ceny míru Jásira

Arafata, který označuje „zlo osad“ za „ohrožení ce­ lého mírového procesu". Předpokladem pravého a tr­ valého míru, ja k vyjadřuje K abinet palestinské sa­ mosprávy, je ukončení „rakovinových osidlovacích aktivit". Izrael se považuje za právoplatného vlastníka Zá­ padního břehu Jordánu. V červnu 1967 dobyl tyto ob­ lasti v obranné válce - z mezinárodního hlediska při­ bližně srovnatelné s dobytím německých východních oblastí východními sousedy za druhé světové války. Nikdy v dějinách nepatřilo Judsko a Samaří žádné­ mu palestinskému státnímu útvaru. Po šestidenní v ál­ ce roku 1967 se Izrael zdráhal tyto oblasti anektovat, protože doufal, že dojde k uzavření mírové dohody s arabskými sousedy. Nabízel za to navrácení obsaze­ ných území. Nedošlo k tomu vinou Arabů, kteří od­ mítli uznat právo Izraele na existenci. Právní podkla­ / 7

K O M U PATŘÍ ZEMĚ IZRAEL?

dy současných diplomatických snah nepočítají s dal­ ším arabským státem, nýbrž toliko s autonomií Pales­ tinců. Tím ovšem není nijak zpo ch yb něn a svrcho­ vanost Izraele obzvlášť nad státními pozemky. Ač svět napadá „konfiskaci palestinské půdy“, Izraelci ji považují za „legitim ní v ý sta v bu infrastruktury na státním území." N a sporných územ ích, v Judsku a Samaří, což je z biblického po hled u srdce Izraele, platí až do uzavření smlouvy o konečném statutu zároveň turec­ ké a jordánské právo, která se vzájemně překrývají, a pozůstatky britského práva z období mandátu dopl­ něné izraelským vojenským právem. Podle tureckého práva j e soukromým maj etkem j en ten pozemek, který se zemědělsky využívá. Všechna půda, která zjevně zemědělská není, obzvlášť půda neúrodná, patří sultá­ novi a je dodnes státním pozemkem. $

$

$

Po podepsání dohody ve Wye Plantation v říjnu 1998 vyzval tehdejší izraelský ministr vnitra Ariel Šaron židovské obyvatele Judska a Samaří, aby „obsadili vr­ cholky, než bude pozdě". V násled ujícím období vznikly v okruhu do dvou a půl kilometru kolem „m a­ teřských osad" desítky satelitních osad. Všechna tato vnější stanoviště byla zbudována bez předešlého ofi­ ciálního stavebního povolení, ovšem většinou v ka­ tastru existu jících osad. V následujících m ěsících 8/

Ž idovská a p a lestin sk á p o litik a osidlován í

dostala všechna rozšíření, až na čtyři výjimky, povo­ lení od ministra obrany Moše Arense. Od tohoto opat­ ření si vláda premiéra Netanjahu slibovala vytvoření pozic, které měly nezvratně ovlivnit další průběh v y ­ jednávání s Palestinci. N a sporných územích ovšem nevytváří nové pozi­ ce je n židovské obyvatelstvo. Obzvláště v oblasti no­ vých silnic, které obcházejí palestinské osídlené ob­ lasti a mají sloužit k oddělení svářících se stran, je možné pozorovat pilnou stavební činnost. N a východ­ ních svazích Samařsko - judského pohoří založila Pa­ lestinská samospráva rozlehlé olivové plantáže, a sice často za použití financí Evropské unie na tzv. neúrod­ ných pozemcích na pokraji pouště s cílem nárokovat tyto pozemky jako zemědělsky využitou soukromou půdu. Pokud by izraelská vláda chtěla prosadit „právo a pořádek" ve věcech divoké arabské výstavby, m use­ lo by se podle člena parlamentu Michaela Kleinera z N a cionální unie na sporných územ ích zbourat 17 000 a na území státu Izraele dalších 15 000 ilegál­ ních budov. V

b loku osad „G úš E cion " jižn ě od Jeruzalém a

vzbudilo v listopadu 1999 pozornost veřejnosti pře­ tahování se o několik palestinských hospodářských usedlostí. Bojové fronty ovšem neležely jen mezi osadníky a Palestinskou autonomií, nýbrž mezi několi­ ka držiteli úřadů a rozhodujícími osobnostmi uvnitř izraelské společnosti. Sporné palestinské farmy se po­ /9

K O M U PA TŘÍ ZEMĚ IZRAEL ?

dobají, jak poznamenává renomovaný izraelský deník Ha Arec „některým vnějším stanovištím osad - pár rodin, stádo koz, traktor a nová silnice". Izraelská ci­ vilní správa povolila k pohoršení židovských osadní­ ků třináct palestinských statků v této oblasti, jeden z nich prý leží na židovském soukromém pozemku, ja k dále píše intelektuální levicový list. Židé se tu usídlili už na počátku dvacátého století, ale byli v ozbrojených rozmíškách opětovně vyhnáni, a sice z pozemků, které koupili dokonce několikrát. V

polovině října 1999 oznám ila izraelská vláda

„Radě židovských osadníků v Judsku, Samaří a G á­ ze", že hodlá vyklidit nejen sedm rozšířených osad, považovaných za „ilegální", nýbrž čtyřicet dvě osa­ dy. Ehud Barak přitom zdůrazňoval, že mu osady „le­ ží na srdci". „Vláda se ale nesmí nechat omezit ile­ gálními aktivitami svých občanů", mínil Ehud Barak a vyjádřil naději, že „získá pochopení pro pozici vlá­ dy ze strany představitelů osadníků." Po tvrdých vyjednáváních bylo rozhodnuto, že rada osadníků, které předsedal starosta Maale Adumim, Beny Kašriel, sama provede 12 evakuací. Předseda strany Likud Ariel Šaron odsoudil jednání izraelské vlády jako „antisionistické". Podle jeho názoru jsou vnější stanoviště nezbytná, jinak budou brzy židovské obytné oblasti ovládnuty palestinskými osadami. Kašriel obhajoval dohodu jako úspěch osidlovacího hnutí. 19 z 42 vnějších stanovišť sice bude „zmra10/

Ž idovská a p a lestin sk á p o litik a osidlován í

zeno“ , přirozený růst a vládní služby ovšem budou i nadále zaručeny. Stejně si chválil dohodu i „archi­ tekt Osla“ a ministr školství Josi Sarid (Merecz), „ho­ lub ice" v B arakově vládě: „Poprvé se budou rušit vnější stanoviště. Rozhodující není, kolik osad bude přeloženo, rozhodující je princip." Pravicově orientovaný Michael Kleiner výjimečně souhlasil se svým levicovým kolegou z parlamentu, Josi Saridem. Jde o princip. Proto by Kieiner radši viděl nucenou evakuaci 15 rozšířených osad než jen je dnu jedinou na základě dohody. Palestinská samospráva odsoudila Barakovu doho­ du s radou osadníků jako „nebezpečný případ". Jeden z jejích představitelů označil Baraka za „horšího než N etan jah u". Jaser A bed Rabo, vrchní vyjednávač v jednáních o konečný status, to ohodnotil jako „legi­ timaci" osadníkům k „násilné krádeži". A Nabil Amr, palestinský ministr pro záležitosti parlamentu, chápe dohodu vlády s osadníky tak, jako by „Barak osadní­ kům dal dalších 35 osad". Bez kompromisu podtrhl palestinskou pozici, že musí být všechny osady buď vyklizeny a nebo pod palestinskou nadvládou. N árodně - náboženské noviny vyjádřily v jednom z význam ných článků obavu, že jsou „palestinská sa­ mospráva i některé levicové izraelské kruhy" zneklid­ něny už je n „skutečností, že v Judsku, Samaří a Gaze židovské osady vůbec existují". Což potvrdil izrael­ ský „mírový blok" „Guš šalom", a jeho kampaň: „Ně/ll

K O M U PATŘÍ ZEMĚ IZRAEL?

co jako legální osada neexistuje". Uri Dan tuto m yš­ lenku ještě rozvedl ve svém komentáři v Jerusalem Post. Pro Palestince je „ilegální" všechno. Z jejich pohledu je celý Izrael „ukradená země". $

12/

fy

&

„TÓŘE VĚRNÁ“ALTERNATIVA Vysílač osadníků „Aruc Ševa “ V

Š

kolní autobus se nachází na cestě z Jeruzaléma. V

blízkosti jedné arabské vesnice ho překvap

sprška kamenů. Zástup Arabů donutí vozidlo

zastavit. Krátce nato se dostaví izraelští vojáci, kteří se snaží ochránit děti a jejich doprovod. „Itbach a l- J a h u d - Zabíjejte Ž id y !“ , křičí rozzuře­ ný dav. Vojáci začnou střílet do vzduchu, aby zasta­ vili útočníky. Jedné z učitelek jm énem Šulamit Melamedové nejde do hlavy, že arabští rodiče posílají své děti na silnici, aby vyprovokovali těžce ozbrojené vo ­ jáky. Za pár minut poté hlásí státní izraelská stanice K ol Izrael, co se událo. Osazenstvo autobusu s úžasem poslouchá, ja k se Židům dává za vinu jejich přepade­ ní. Jedno arabské dítě bylo přitom zraněno. Od tohoto zážitku na počátku „intifády“, prvním palestinském povstání v roce 1987, nastal v životě Šulamit M elam edové rozhodující obrat. Rabín Salm an M elamed, manžel Šulamit, je ředitelem jedné „ješivy“, ortodoxní talmudické školy, v osadě Bet El. /13

K O M U PA TŘÍ ZEMĚ IZRAEL ?

Manželé Melamedovi začali uvažovat o tom, jak by bylo možno vytvořit protiváhu k levicovému - antináboženském u zpravodajství izraelských sdělova­ cích prostředků. Společně s Jakobem Katzem, hrdi­ nou z války Jom kipur zvaným Ketzele, začal rabín Melamed uskutečňovat ideu své manželky. Před rokem 1995 neexistovala v Izraeli možnost vybudovat nezávislou národní rozhlasovou stanici. Proto byla v Evropě zakoupena zámořská nákladní loď, v Americe nezbytné vysílací zařízení. V r. 1988 začalo působit nové vysílání A ruc Ševa (Kanál sedm). Během let se tato sionistická rozhlasová stanice, jejíž program vychází z židovské tradice, skutečně stala protiváhou k vysloveně sekulární postsionistické nad­ vládě elektronických sdělovacích prostředků v Izra­ eli. Pořady A ruc Ševa jsou plné hluboké lásky k izrael­ skému lidu, zemi a Tóře. Vysílání chce šířit pozitivní zvěst naděje, která je založena na Božím slově. Delší hudební příspěvky jso u přerušovány čtyř až pěti m i­ nutovými proslovy rabínů z celé země, kteří vykládají Písmo. A ruc Ševa činí „ješivu“ z Bét Elu největší bib­ lickou školou světa, dnes s více než milionem „stu­ dentů". 23. února 1999 hlasoval Kneset, izraelský parla­ ment, 40 hlasy proti 29 pro legalizaci všech rozhlaso­ vých stanic, které k 1. lednu 1999 vysílaly celostátně po dobu pěti let. Členové fronty „Erec Izrael" podm i­ 14/

Tóře věrná “ a ltern ativa

ňovali legalizaci vysílače osadníků jejich podporou hospodářského rozpočtu na rok 1999. „Ketzele" m lu­ vil o „velikém dni pro celý Izrael“ a o „vítězství svo­ body projevu". Levicově sm ýšlející poslanci Josi Sarid, Chaim Oron, Abraham Porac a Eitan Kabel požadovali anu­ lování zákona. K žalobě před nejvyšším soudem Izra­ ele se přidalo 14 regionálních rozhlasových stanic v zemi. Aruc Ševa se vytýká ideologizování ve pros­ pěch národně náboženských a židovských osadníků. 8.

března toho roku pověřili soudci Theodor Or,

Dorit Beiniš a Tova Strassburg-Cohen izraelské m i­ nisterstvo komunikace, aby zastavilo všechny proce­ dury k legalizaci pirátského vysílače. Do čtrnácti dnů měly obě strany písemně vyjádřit svá stanoviska. Právní znalec Mordechai Haller označil rozhodnutí soudu za „opravdu zdrcující". „Soud odebral platnost zákonu, který byl právoplatně odhlasován parlamen­ tem, aniž by je n vyslechl důvody proti jeho oprávně­ nosti." Až dodnes není spor o „zbožného piráta" z Bét Elu dořešen. $

$

$

N Á S IL Í SE STUPŇUJE Policisté Palestinské samosprávy střílejí na izraelské vojáky

ásledující článek byl napsán 15. května 2000, dva měsíce před nabídkou izraelského před­ sedy vlády E hu da B araka v Camp D avidu a téměř půl roku před vypuknutím intifády al-Aqsa. „Učiněné peklo", popisuje Margot Dudkevič, re­ portérka Jerusalem P ost, situaci na křižovatce Ajoš na severu Ramalláhu. Hořící izraelské vlajky, Pales­ tinci házející kameny, izraelští vojáci v plné zbroji. To jsou scény, které známe z 80. a 90. let. Izraelští vojáci označují události minulých hodin a dní jako „válku". Z D žanínu, Nablusu, Tulkarm u, Kalkílje, Abu Dis, Ramalláhu, Betléma, Hebronu a pásma Gá­ zy jso u hlášeny bojové akce. Stovky Palestinců zablokovaly příjezdovou silnici k izolované židovské osadě Necarim v pásmu Gazy, pálí pneumatiky a hází na izraelské bezpečnostní síly zápalné pumy. Židovští obyvatelé z Bet Elu, Ganim a Kadim v Samaří a Negohot v jižním pohoří H ebro­ nu jsou po celé hodiny odříznuti od okolního světa. 16/

N á silí se stupňuje

Izraelští vojáci se pokoušejí rozehnat palestinské demonstranty slzným plynem a gumovými projektily. Z celé oblasti obsazených území, biblického „Judska, Samaří a pásma G azy“ (zkráceně ,,Ješa“), docházejí hlášení o kamenování a ostřelování izraelských vo­ zidel. Z Dženínu, N ablusu a Ramalláhu dochází hlášení o přestřelkách mezi izraelskými vojáky a palestinský­ mi bezpečnostními silami. Zprávy o počtu mrtvých a zraněných se liší. Izraelská televize mluvila o šesti m rtvý ch p alestinských policistech a dvou mrtvých mezi palestinským civilním obyvatelstvem. Doposud je prý zraněno až na čtyři sta lidí, m ezi­ tím nejméně devět izraelských vojáků a sedm noviná­ řů. Přestřelka na severu Ramalláhu skončila, teprve když Izrael pohrozil střelbou z útočných vrtulníků. Už přes týden trvá neklid na sporném území „Ješa“ . Nejprve šlo o propuštění celkem 1 650 palestinských vězňů, kteří se stále ještě nacházejí v izraelských vě­ zeních. Izrael se úporně brání propustit Araby „s krví na rukou“, tzn. ty, kteří zavraždili Židy. Dne 14. a 15. května si pak Arabové připomínali „naqba“, „katastrofu", ja k nazývají založení státu Iz­ raele před 52 lety. Podle vzoru izraelského pamětního dne holocaustu zazněly v pondělí dopoledne v 10 ho­ din po dvě minuty sirény v oblastech Palestinské au­ tonomie. Její arabské obyvatelstvo si připomínalo své mučedníky, kteří padli v boji proti židovskému státu. 1 17

K O M U P A TŘ Í ZE M Ě IZ R A E L?

Zvonění kostelních zvonů doprovázelo volání m ega­ fonů z mešit: „A lláh hit akbarl - Aláh je velký!" Tyto násilné výtržnosti přilákaly pozornost světové veřejnosti a zastínily jiný rozhodující vývoj: tajná palestinsko-izraelská vyjednávání ve Švédsku; odstou­ pení zkušeného hlavního palestinského vyjednavače Jasera Abed Rabo, který se cítil přehlížen; rozhodnutí izraelské vlády a parlamentu předat na východě Jeru­ zaléma ležící čtvrti Abu Dis, el-Azarija a Swahara Pa­ lestinské samosprávě; a na závěr velikou demonstraci na Kikar Cion v centru Jeruzaléma, kde v pondělí ve­ čer desetitisíce Izraelců požadovaly konec izraelských ústupků bez náhrady. N epo ko je měly vy p a d a t spontánně. N eoficiálně však palestinští mluvčí prohlašují, že intifádě podob­ né demonstrace jsou jedinou možností, jak projevit nespokojenost nad vyjednáváním s Izraelem. Pozoro­ vatelé se domnívají, že iniciátorem těchto nepokojů byla sama Palestinská samospráva. Tím se má dostat otázka Palestinců do centra rozhovorů, které povede izraelský p ředseda vlády příští týden ve W ashing­ tonu. $

18,

$

$

HŘÍČKA V MARATÓNU VYJEDNÁVÁNÍ „Har Bracha “

ředseda vlády Barak prý chce odevzdat Pales­

P

tinské samosprávě 90 % obsazených území. Podobné zvěsti vyhnaly 19. června 2000 dese­

titisíce židovských demonstrantů do jeruzalémských ulic. Celé město bylo plné hesel jako „Barak likviduje stát" nebo „Bratry nesmíš opustit11. Kancelář předsedy vlády tyto zvěsti ani nepotvrdi­ la ani nepopřela. Předseda Rady židovských osad v Samaří, Bentzion Lieberman, je považuje za věro­ hodné. Tato vůdčí osobnost mezi osadníky označuje Barakova rozhodnutí a „antisionistická a antidemokratická11 a vytýká Barakovi, že zradil nejen Judsko a Samaří, nýbrž i sionizmus a celou existenci židov­ ského státu. Pokud jsou tyto zvěsti pravdivé a Ehud Barak do­ sáhne uskutečnění svých plánů, bude patřit Har Bra­ cha k jedné z 65 židovských osad, které mají být po­ stoupeny Palestincům. V těchto osadách žije celkem 50 000 obyvatel. Barakova vláda chce, aby tyto ži­ i 19

K O M U PA TŘÍ ZEMĚ IZRAEL?

dovské osady existovaly i nadále pod palestinskou nadvládou. Palestinci to doposud odmítají. Har Bracha je oplocená osada, která se nachází na hoře Gerizím nad Nablusem. V biblických dobách by ­ lo dnes arabské m ěsto N ablus znám é pod jm énem „Šekem “ . Po Bar Kochbově povstání ve 2. století po Kristu se Římané snažili vym azat všechny stopy po židovství v zemi Izrael. Jeruzalém byl přejmenován na „Aelia Capitolina“, a země Izrael na „Palestinu". Židům byl zakázán vstup pod trestem smrti. Šekem se stal „Nea Polis“, „Nové město". Z čehož se později vyvinulo arabské „Nablus". V

době Mojžíše a Jozueho byla hora Gerizím „ho­

rou požehnání", hebrejsky „Har bracha". V době, kdy touto oblastí procházel Ježíš, byla hora srdcem území osídleného Samařany. Potomci této prastaré etnické skupiny žijí je n pár stovek metrů od osady „Har Bra­ cha". N ejsou ani Židy ani Araby, vlastní ja k palestin­ ský tak izraelský pas. Civilní správa jejich vesnice spadá pod Palestinskou samosprávu. Za bezpečnost odpovídá Izrael. Benjamin a Ahava Cohenovi žijí se svými třemi dětmi v Har Bracha. Rodina se přísně drží židovských pravidel. Benjamin vyrábí jako písař cenné svitky Tó­ ry a jiné náboženské spisy. Ahava je odbornice v p o­ čítačové technice. Patří ke druhé generaci osadníků. Osadu založila roku 1983 v Den nezávislosti sku­ pina izraelských lékařů, právníků a učitelů. Ovšem 20/

H říčka v m aratónu vyjedn áván í

klima v 900 m se ukázalo být pro Izraelce příliš drs­ né. V zimě padá pravidelně sníh. T ak přišla asi před dvanácti lety nová generace židovských osadníků. Přistěhovalci z Jemenu, jih o a ­ m erick ých And, z H ongkongu, Belgie, Persie, Se­ verní A m eriky a Indie. Cohenovi pocházejí z N ew Yorku. Z 90 rodin, které dnes bydlí v Har Bracha, pat­ ří je n dvě k původní zakladatelské generaci. Klima a politická situace úzce stmelily společen­ ství v osadě. „Pro etnické konflikty nezbývá místo", prohlašuje Benjam in Cohen: „K dyž chceme přežít, musíme spolupracovat." Obyvatelé Har Bracha jsou inženýři, odborníci na počítačovou techniku, zdravot­ ní sestry, písaři Tóry, rabíni, bylinkáři, stavitelé, ře­ meslníci, umělci a zemědělci. V drsném klimatu se daří ovoci a vínu. Chovají se tu ovce a kozy. Kromě toho existuje v Har Bracha od roku 1992 „Ješiv at H esder". T alm u dick á škola, která spojuje studium tóry s vojenskou službou. Místo obvyklých tří let tu mohou mladí lidé svou vojenskou službu bě­ hem pěti nebo deseti let spojit se studiem talmudu. Proto je dnes ze 700 obyvatel asi 200 studentů. Společenství ortodoxních Židů se neustále dostá­ vá na frontu v arabsko-izraelském konfliktu. V zimě 1988/89 tu byl z astřelenjeden izraelský voják společ­ ně se zemědělcem J a ’akovem Paragem, který měl na starost otázky pozemků a bezpečnosti v Har Bracha. Čtyři měsíce poté se jeho ženě narodilo čtvrté dítě. !2 l

K O M U PATŘÍ ZEMĚ IZRAEL?

N a jaře 1989 Simcha W ecker zjistí, že nad pam át­ níkem J a ’akova Paraga vlaje izraelská vlajka s háko­ vým křížem. Při pokusu ji odstranit, mu roztrhá ruku pod ní skrytá bomba. Jeho manželka je v osmém m ě­ síci těhotenství. V polovině 90. let čeká J a ’akov Bracha ještě s je d ­ ním asi dvacetiletým mladíkem z Jeruzaléma na auto­ busové zastávce. Nějaký Arab je přepadne a smrtelně zraní. Bracha byl ženatý, otcem dvou dětí. Byl na ces­ tě z Jeruzaléma, kde právě uzavřel koupi domu. V roce 1997 zajala izraelská armáda mezi židov­ skou osadou a samařskou vesnicí dva palestinské p o­ licisty z autonomní oblasti kolem Nablusu. Byli oz­ brojeni kalašnikovy a právě se nacházeli na cestě do Har Bracha. Přiznali se k plánování atentátu na židov­ skou osadu na rozkaz palestinského náčelníka policie Ghazi Jabali. Od té doby je Jabali hledán izraelskými úřady. Ten ovšem mezitím dosáhl postavení policej­ ního náčelníka ve městě Gaza. V posledních týdnech zesílila izraelská armáda obranná opatření kolem židovských osad. Odborníci na otázky bezpečnosti nevylučují možnost dalších násil­ ných srážek s Palestinci. Obzvlášť odlehlé osady jso u vystaveny nebezpečí, že by mohly být napadeny palestinským i civilisty. Odstrašujícím příkladem je proniknutí proudu liba­ nonských c iv ilistů do bezp ečn ostní zóny koncem května 2000 během odchodu izraelské armády z jižn í­ 22/

H říčka v m aratónu vyjednávání

ho Libanonu. Vše bylo organizováno šiitskými mili­ cemi Hisballáh a Amal a způsobilo kolaps spojenecké jiholibanonské armády. $

$

$

/23

NE JE N VOJENSKY Izrael v krizi

d židovského nového roku 5761, koncem zá­

O

ří 2000, řádí „intifáda al-Aqsa“ . Zahynuly stovky lidí, tisíce jso u zraněny. Palestinská

autonomie pociťuje uzavření oblastí. Mluví se o n e ­ dostatečném zásobování. N a izraelské straně se šíří nezaměstnanost. Očekávaný nápor turistů v ju bilej­ ním roce 2000 se nedostavil. Poprvé po desetiletích se v izraelském hlavním městě Jeruzalémě pravidelně střílí. Svět si pomalu zvykl na záběry Palestinců házejí­ cích kameny a střílejících izraelských vojáků. To je možná důvodem, proč Arabové v poslední době zm ě­ nili taktiku. M ladistvé vrhače kam enů stojící proti mladistvým vykonávajícím vojenskou službu už vidí­ me zřídka. N a scénu stále více vstupují záškodničtí střelci, které vycvičila am erická tajná policie CIA v rámci dohod z Osla. Denně jso u ostřelováni izrael­ ští civilisté na silnicích a ve svých domech. Denně mrtví a zranění. „Já přece nejsem žádný extremistický osadník11, stěžuje si mladý Izraelec před televizní kamerou, 24/

N e j e n vojensky

„proč na nás střílí?" Bydlí v jižní části Jeruzaléma Gilo. Zeptáte-li se souseda, který bydlí o několik set metrů dál v palestinském autonomním městě Bejt Ja­ la, budete poučeni, že Gilo je „židovská osada". Gilo patří k jeruzalém ským čtvrtím, které byly postaveny po roce 1967 na půdě, kterou Izrael 1980 oficiálně anektoval. Okna v Gilu s pohledem na Bejt Jalu jsou zabari­ kádována pytli s pískem. Dva a půl metrové betonové zdi mají sloužit jako ochrana před střelbou ze samo­ palů. U zdi stojí starý pán. „Měli bychom odtud všich­ ni zm izet!" Vyjadřuje svou beznaděj člověk, který přežil holocaust. Vypočítává, kolik uprchlíků ročně přijme Evropa a Amerika. Dochází k závěru, že „by mohl být konflikt na Blízkém východě za dva za tři roky vyřešen". Kdyby na Blízkém východě nebylo Židů, nemohli by Arabové proti nim bojovat. Chybí motivace. Mnozí Izraelci už dnes nevědí, proč by uprostřed moře nepřátelsky smýšlejících Ara­ bů, měli lpět na tomto kousku země. Sionistům přede­ šlé generace ražení Davida Ben Guriona se nepodaři­ lo předat svou vizi dalším pokolením. Bez strašidelné hrozby holocaustu už pro mladé Izraelce nemá smysl nést svou vlastní kůži na trh. „Naším mandátem je Bible", prohlásili tehdy před světem zakládající otco­ vé Izraele. Ale ten, kdo tomu ještě dnes věří, je haněn jako extremista, fundamentalista a odpůrce míru. ■fy

&

& / 25

LO ŽNICÍ TEL A VIVU „ Oranit“

vika Majafit nazývá svou doménu „Ložnice". Městečko Oranit leží asi 20 km od centra Tel Avivu. Cviká, pan starosta, je hrdý na to, co se tu v posledních 15 letech vybudovalo. Dnes žije v Oranit 1 150 rodin. Mnozí z nich jso u akademici, většina náleží ke střední vrstvě společnosti. Mnozí z pěti tisíců obyvatel Oranit jezdí nakupovat do okre­ su Tel Aviv. 95 % tam má své zaměstnání. Jen na noc se všichni vrací domů. Kvalita života, ne ideologie nebo náboženský dogmatizmus, je vůdčí ideou této židovské osady na po­ kraji „obsazených území" biblického Samaří. Jen 15 procent „oranitských" jso u náboženského přesvědče­ ní. Tito lidé nechtějí bydlet ve velkoměstě. Proto se stěhují do Oranit, městečka rodinných domků místo obytných bloků. N a poměry severu „Západního břehu" je městečko odlehlé. Patří spíš k oblasti okrajových čtvrtí pulsují­ cí středomořské metropole než k typickým oblastem osidlování. Dva z domů už tak jako tak stojí uvnitř „zelené linie", hranice Izraele z roku 1967. V polovi26/

L ožn icí Tel Avivu

ně 90. let proto Cviká Majafit žádal tehdejšího před­ sedu vlády Šimona Perese, aby Oranit anektoval. Ale nositeli N obelo vy ceny míru se důvod nezdál dost pádný na to, aby riskoval skandál. Dohody z Osla zakazují jakékoli jednostranné te­ ritoriální změny. Oranit zůstane v každém případě iz­ raelská, prohlásil tehdy dnešní m inistr zahraničí, i kdyby to mělo být prostřednictvím mezitím populár­ ní ideje o vým ěně „cholot C haluca“ . „Písčité duny z Chalucy“, které leží v blízkosti pásma Gazy uvnitř „zelené linie“, by měly být podle tohoto návrhu v y­ měněny za velké bloky osad. N a dohled od Oranit se nachází arabská vesnice Kafr Qasem, která vešla do dějin jako „jedna z nejčer­ nějších kapitol v dějinách státu Izraele", ja k prohlásil dnešní prezident Moše Kacav. Odpoledne 29. října 1956 začali izraelští pohraničníci střílet na arabské pracovníky, kteří se vraceli z pole. Zahynulo přitom 43 izraelských Arabů. Důvodem masakru byla na jedné straně napjatá si­ tuace na jordánské hranici během krize v Suezském zálivu. N a druhé straně nejasné rozkazy, které se daly různě interpretovat. Stojí za zmínku, že tři z izrael­ ských důstojníků se proti rozkazu střelby postavili. Oba odpovědní důstojníci byli odsouzeni k odnětí svobody na 15 a 17 let. „ C hodím e tam n a kupovat", říká Cviká Majafit. „V sobotu už vůbec nevaříme, ale chodíme se najíst /2 7

K O M U PA TŘÍ ZEMĚ IZRAEL?

do Kafr Q asem.“ Že arabské pokrmy neodpovídají or­ todoxně židovským nárokům na kultickou čistotu, mu zjevně nevadí. M nozí A rabové z Kafr Qasem mají v Oranit zaměstnání ať už od městské správy nebo na soukrom ých pozem cích. Ve všedním životě zjevně spolupráce funguje. Loňského října na počátku „intifády al-Aqsa“ byl vržen jediný kámen n a je d n o židovské vozidlo. Cviká vypráví, ja k se osadníci z Oranit neodvažovali přiblí­ žit k hranicím území svých izraelsko arabských sou­ sedů. Brzy však přišli obyvatelé Kafr Qasem sami do Oranit a prosili obyvatele ze sousední osady, aby zase přišli. „Před několika lety“, vzpomíná Cviká, „měl Kafr Qasem starostu, který patřil k islámskému hnutí. Ten odmítl jakoukoli spolupráci, protože se obával, že by­ chom to chtěli politicky využít." S novým starostou se dá dobře spolupracovat, například v oblasti ochrany životního prostředí. Tak spolupracují Oranit a Kafr Qasem na vyřešení problému odpadní vody. V celostátním srovnání má Oranit hodně dětí. V Izraeli má každá rodina průměrně 3,9 dětí. V Oranit je to 4,4 dětí. Obec se může pochlubit dvěma školami, základní a střední školou, které navštěvují i žáci z okolních židovských osad na západě sporného Sa­ maří. $ 28/

$

STRACH A HRŮZA NA OBOU STRANÁCH Střelba mezi Gilem a Bejt Jalou

A

ť to ví celý svět: B arak je H itlerem roku 2000!“ Zoufale si ulevuje otec rodiny. „To nesmíš říkat, snaží se ho uklidnit jeho přítel.

Ale situace je napjatá k prasknutí. V noci z 22. na 23. října 2000 se stal dům rodiny N azalových v palestin­ ském autonomním městě Bejt Jala jedním z prvních cílů izraelských tanků. Záběry zničeného pokoje čtyř­ leté Milad a šokovaných členů rodiny kolovaly po ce­ lém světě. Od počátku října byla čtvrť Gilo na jihu Jeruza­ lém a opětovně ostřelována ze sousední Bejt Jaly. Kulky samopalů pronikaly okny do izraelských bytů. Znovu a znovu museli být jejich obyvatelé evakuováni. Mezitím skýtají provizorní ochranu pytle s pískem před okny a metrové betonové zdi. „V Berlíně zbořili zeď, tady se zase staví,“ komentuje v němčině s n á ­ dechem cynizmu jeden starší pán, který přežil holo­ caust. Po několika dnech cílené střelby na Gilo, která na­ plnila obyvatele hrůzou a strachem, postavila izrael­ 129

K O M U PATŘÍ ZEMĚ IZRAEL?

ská armáda na kopci ve směru Bejt Jaly dva tanky. Izraelský armádní rozhlas G alej C ahal lakonicky po­ znamenává: „Kdybychom před pár lety v Oslu věděli, že budeme dnes nuceni bránit Gilo pomocí tanků, ur­ čitě by dohody nenašly žádnou podporu.“ Vrchol vyjednávání v egyptském Sharm el-Sheikh, kterého se účastnili vedle konfliktních stran i arabští vůdcové, president U SA Clinton a generální sekretář OSN Anan, skončil bez úspěchu. V polovině října od­ pověděla izraelská armáda střelbou tanků. Zpočátku pouze varovnou - mezi domy. Pak střelbou z vrtulní­ ků do domů, z nichž nebo z jejichž okolí se střílelo. N akonec byly některé domy zničeny raketami. Latinský patriarcha a katolický arcibiskup Michel Sabah vyzýval Izrael při jedné návštěvě v Bejt Jale, aby zastavil střelbu na křesťanské arabské vesnice a vrátil Palestincům všechna obsazená území. Staros­ ta města, Raji Zeidan, vytýkal Izraeli, že činí obětmi nevinné obyvatele, kteří se neúčastnili násilí. Oficiál­ ně „křesťané ve svaté zemi, jak o potomci kanaánských kmenů, kteří od pradávna obývali Palestinu", vyslovují solidaritu se svými muslimskými spoluob­ čany v národním boji. Přesto prý muslimové v televizi kritizovali zdržen­ livost křesťanů v povstání proti Izraeli: „Vy neboju­ jete! Jen naši lidé umírají!" Proto se někteří křesťané zúčastňují demonstrací, které někdy končí násilně. Ovšem mnozí z převážně křesťanských obyvatel Bejt 30/

Strach a hrůza na obou stranách

Jaly jsou proti aktivitám ozbrojených bojovníků stra­ ny Fatah - známým pod jm énem „Tanzim“ - ve svém městečku. „K dyž si chtějí hrát na hrdiny, ať to dělají ze zahrad a polí, ale ne mezi našimi domy“ , míní j e ­ den občan - před rozbombardovaným domem. Tím tito křesťanští Palestinci riskují, že budou ak­ tivisty OOP označeni za přátele Izraele. V jednom případě prý bojovník Tanzimu křesťanům vyhrožoval a střílel na jejich domy. Izraelský důstojník, který od­ povídá za tuto oblast, generál major Giora Eiland, vy ­ slovil obavu, že by mohlo jít o cílevědomou taktiku: „Tanzim používají křesťanské budovy a kostely jako kryty pro své útoky na Jeruzalém. Doufají přitom, že naše reakce způsobí církvi škody, což popudí křes­ ťanský svět proti Izraeli." „Vidíme úplně přesně, co se tam naproti děje", říká sanitní důstojník, který má stanoviště v Gilu. „Naše elektronické dalekohledy uzpůsobené pro noční vidě­ ní nám umožňují rozpoznat, jestli je někdo ozbrojen nebo ne." Aby lépe viděli a mohli zneškodnit zdroje střelby palestinských rychlopalných zbraní, vypnuli Izraelci opětovně v Bejt Jale elektřinu. V

listopadu vystřelil izraelský vojenský vrtulník

Apache dvě laserem řízené rakety „Hellfire" na džíp vůdce Tanzimu Husseina Abajata. Kromě m uslimské­ ho vůdce milicí zahynuly na zranění šrapnely i dvě palestinské matky sedmi a tří dětí. Abajatu, který po­

/3 1

K O M U P A T Ř Í Z E M Ě IZRAE L?

chází z T a ’amra východně od Betléma činí Izrael od­ povědným za střelbu na Gilo a smrt několika Izraelců. Naděje, že vlna násilí odezní, se nesplnily. V nedě­ li druhého listopadového týdne se už dopoledne stří­ lelo z Bejt Jaly na Gilo. V panické hrůze hledali oby­ vatelé Gila ochranu před doposud neznámou střelbou za jasného dne. Krátce nato odpověděla izraelská ar­ máda protitankovými raketami a způsobila tak paniku v křesťanském městě. Přitom bylo přímo před domem rodiny Nazalových těžce zraněno osm lidí, mezi nimi jeden dvanáctiletý chlapec. Židovští i arabští obyva­ telé na obou stranách fronty nedohlížejí konce násilí a připravují se na nejhorší.

fy

32 /

fy

fy

NESLUČITELNÉ Mír a židovské osady

ír a osady jso u rovnoběžky, které nemají

M

žádný styčný bod!“ Palestinský vrchní vy­ je d n a v a č Dr. Saeb Erekat se neko m pro­

misně vyhýbá všem otázkám novinářů po pružnosti své pozice ve vyjednáváních. Jako mluvčí Palestinců chce ukázat světu, že izra­ elská okupace Západního břehu Jordánu je původním problémem v konfliktu na Blízkém východě. „Izrael je poslední země na světě, která utiskuje jiný národ!“ připomíná svým posluchačům a potom dodává: „Ne­ máme v úmyslu něco měnit na naší lásce k nezávislos­ ti a svobodě!“ Izraelské mírové hnutí „Šalom achšav11 (Mír teď) to vidí podobně. Den před Dr. Erekatem pořádali i zá­ stupci Šalom achšav tiskovou konferenci. Novinářům z celého světa představili novou mapu, kterou zhoto­ vil jejich „Settlement Monitoring Team". „Šalom achšav vždy vycházel z předpokladu, že hlavní překážkou na cestě k míru mezi Izraelci a Pa­ lestinci jsou osady'1. Tato věta se nachází v tiskovém prohlášení, které označuje židovské osidlovací aktivi­ / 33

K O M U P A T Ř Í Z E M Ě IZRAEL?

ty v „Ješa" za „neustálou provokaci" a „hlavní prvek současných násilných střetů". Profesor Amiram Goldblum si neumí představit, že by Palestinci mohli někdy akceptovat izraelskou pří­ tomnost v těchto oblastech. Izraelský mírový aktivis­ ta považuje vyklizení židovských osad z oblastí, které Izrael dobyl v šestidenní válce v červnu 1967, za ne­ zbytně nutné. Přitom argumentuje, že jinak není m ož­ né dát palestinskému státu souvislé území. Protože v blocích osad žije více Palestinců než židovských osadníků, není prý anexe těchto bloků v zájmu státu Izrael. Kromě toho prý většina Izraelců nepovažuje obsa­ zená území za svůj domov. „Jen málo Izraelců překro­ čí zelenou linii, když to není v rámci jejich vojenské služby", říká profesor, „někteří občas projíždějí. Vět­ šina se tam ani n ep od ív á.“ Jestliže bude Izrael při osidlování „Ješa“ trvat na židovském právu návratu do země, obává se prof. Goldblum, že by to mohlo P alestince pohnout k tomu, aby začali uplatňovat vlastní právo na návrat do státu Izrael. Jeho spolubojovník a kolega, profesor Arie Arnon, chce přesvědčit osadníky, že jejich projekt byl chyb­ ný. Že židovské obyvatelstvo v „Ješa“ od roku 1993 narostlo o 50 %, považuje za „velkou politickou chy­ bu". „Musíme přesvědčit Izraelce i Palestince, že ře­ šení je možné: Osady musí být vyklizeny!"

34 /

N eslu čiteln é

Profesor považuje z právního hlediska za možné přesídlit židovské osadníky na izraelské státní území z doby před rokem 1967 a odškodnit je za ztrátu jejich domova. Dohody z Osla prý vzbudily mnohé iluze. Jedna z nich praví, že je možný mír s Palestinci a zá­ roveň může být zachována většina osad. „Zelenou liniiL‘, hranici Izraele před šestidenní vál­ kou, profesor Arnon sice nepovažuje za „svátou", ale přece jen za budoucí hranici státu Izrael. Že vojenští odborníci tuto hranici označili za „Auschwitz-Linie" (likvidační linii), protože se nedá bránit, už nikdo ne­ zmiňuje. „Nemyslím si, že by dnes ještě někdo vážně tvrdil, že je bezpečnost Izraele ohrožena", provokuje Saeb Erekat novináře F oreign Press A ssociation v Izraeli. Amiram Goldblum mu přitakává: „Izraelci už dnes nechápou osady jako obranné faktory." Obětním beránkem izraelské levice stejně jako Pa­ lestinců je před rokem a půl ještě jako „anděl míru" oslavovaný izraelský předseda vlády Ehud Barak. Po­ kračoval prý v osidlovací politice svého předchůdce Benjamina Netanjahu ve stejné míře, stěžuje si profe­ sor Goldblum. „Pan Barak je jediný izraelský předseda vlády, kte­ rý neodtáhl ani z čtverečního centimetru země", kon­ statuje Erekat, který premiérovi vytýká, že umírně­ ným Palestincům zacpal ústa tanky a vrtulníky.

/ 35

K O M U PA TŘÍ ZEMĚ IZRAEL?

Mluvčí Šalom achšav Didi Remez se přese všech­ no nechce vzdát svého snu o době, v níž „bude na mapě Izraele zelená linie vyznačená jako mezinárodní hranice a Hebron už nebude označován za věčné m ěs­ to praotců".

fy

36/

fy

fy

ZVO LÁN Í „

dojde i na Judu

a tvém místě bych z Jeruzaléma co nejdřív

N

zmizel!'1, radil mi jeden milý bratr z jižního

N ěm ecka před pár lety. N a mou námitku, že

je tu mé místo od Boha, řekl: „Tak aspoň pošli pryč své děti a ženu!" Když jsem se ho zeptal, proč tolik naléhá, odpově­ děl udiveně: „Copak neznáš 14. kapitolu proroka Zacharjáše? A ja k Pán shromáždí všechny národy k boji proti Jeruzalému! A jak bude město dobyto! A domy budou vyrabovány a ženy zneuctěny! A polovina města bude odvedena do zajetí", cituje jako znalec Bible starozákonního proroka. Ano, znám prastará slova proroka Izraele - i když si nečiním nárok na to, že bych všemu správně rozu­ měl a mohl to správně zařadit. A vidím, ja k se stahuje smyčka kolem Jeruzaléma. Jak se „město velikého krále" (M atouš 5,35) stále více stává „před všemi okolními národy číší, po níž se zapotácejí" (Zacharjáš 12,2). Jak jinak se dá vysvětlit ochota arabských ado­ lescentů sami sebe vyhodit do vzduchu? Bez jakého/ 37

K O M U P A T Ř Í Z E M Ě IZ R A E L?

kol i zřejmého vojenského výsledku. Jen aby s sebou do smrti strhli co nejvíce lidí. Palestinci požadují, aby se Al-Quds, „Svatá“, jak Arabové nazývají Jeruzalém, stala hlavním městem jejich státu. Jásir A rafat vyzývá islámský svět ke „svaté válce" za „nejsvatější ze všech svatostánků". Politici ze všech možných zemí nabízejí své více nebo méně kompetentní návrhy na řešení problému, který se stále více vyvíjí ve „vzpěračský kámen pro všech­ ny národy" (Zacharjáš 12,3). Zároveň vidím, že je Jeruzalém obležen. Na jihu zabraňují izraelští policisté svým spoluobčanům ve vstupu do Betléma, z nějž vidí prorok Micheáš vychá­ zet toho „jenž bude vládcem v Izraeli" (Micheáš 5,1). Na severu Jeruzaléma se Židé obávají špatně odbočit - jako dva rezervisté, kteří byli na podzim před tele­ vizními kamerami, a tudíž před zraky celého světa za­ vražděni běsnícím davem v Ramalláhu. C itelným om ezením svobody pohybu netrpí jen Palestinci, nýbrž i Izraelci. Ze strachu před arabskými ostrostřelci se Židé vyhýbají silnicím v Judském a Sa­ mařském pohoří. Dokonce i silnice vedoucí do Jeri­ cha a Jordánskou nížinou je pro většinu z nich tabu. Ale „země Palestina není je n Jeruzalém", hřímá nejvyšší kazatel všech muslimů v zemi Izrael, velký mufti šejk Ekrima al-Sabri. „Tato země se táhne od řeky až k moři", vykládá tisícům zbožných muslimů ve svém pátečním kázání na Chrámové hoře. 38 /

Z volání

Sabri byl ueden v úřad šéfem Palestinské A utono­ mie Arafatem jako duchovní představitel všech m us­ limů v Izraeli a PA. Celou zemi od Jordánu až k Stře­ dozemnímu moři, včetně měst Jaffa a Haifa chce opět podm anit islám sk ém u právu jak o jeho velký vzor kurdský sultán Salah a-Din. „Při obléhání Jeruzaléma dojde i na Judu", viděl už prorok Zacharjáš před tisíci let. „To nejhorší na Židy v Izraeli teprve přijde!" A m e­ ričanka s mocnými slovy pozvedá svou ruku v hrozi­ vém gestu: „Proti tomu byl holocaust je n dětskou hrou!" Na m nohých podtržených místech je vidět, že studovala Bibli; obzvláště prorocké pasáže značně používané knihy jsou okrášleny až k nečitelnosti. Jiní křesťané vyjadřují své spekulace nenápadněji, ale jsou stejně deprimující. Většinu z nich uklidňuje naděje, že Pán svou církev vytrhne než dojde k nej­ horšímu. Jiní zase, ti, jim ž chybí útěcha teologie v y­ tržení nebo prostorový odstup k dění na Blízkém vý­ chodě, se pod tlakem poslední doby sami mění ze dvou svědků z knihy Zjevení, v Jana Křtitele, v Moj­ žíše nebo Eliáše a nebo se dokonce považují za Mesi­ áše. Ale místo aby zkrátily tuto dobu, zapisují se pod titulem „Jeruzalémský syndrom" do análů ztrápeného města. Před mnoha lety, kdesi v Africe, se Pán Ježíš zjevil jednomu děvčeti z vlivné arabské rodiny. „Nemůžeš mě milovat," slyšela, ja k říká Pán, „a nenávidět můj / 39

K O M U PA TŘÍ ZEMĚ IZRAEL?

lid!“ Tato slova se nesmazatelně vryla do paměti m la­ dé Widad a navždy ovlivnila její život. Pro svou lásku k izraelskému lidu, obětovala po­ hodlí arabské velkorodiny a v ystavila se nenávisti vlastního lidu. V jedné biblické škole se seznámila s různým i teoriem i vytržení. „Nevím, jestli dojde k vytržení", svěřovala se svém u nebeském u Otci. „Ale jestli k němu dojde a jestli si můžu vybrat, tak dej, abych mohla zůstat s tvým lidem. Neboť pak nás budou obzvlášť potřebovat." Když W idad před něko­ lika lety v Jeruzalémě zemřela, plakali nad jejím hro­ bem Arabové i Židé, ortodoxní i mesiánští Židé, se­ kulární i náboženští Izraelci. Ti všichni oplakávali matku v Kristu. „Začal jse m se modlit, abych byl sám proklet a od­ loučen od Krista Ježíše za své bratry, za lid z něhož pocházím . Jsou to Iz ra e lc i..." (Řím anům 9,3-4). Apoštol Pavel věděl v jakém sta v u je jeho lid. Byl si vědom toho, že to nejhorší má na Izrael ještě přijít. Přesto se nestáhl do skrytu své teologické ulity, aby se těšil z eschatologických spekulací. Neprosil jen o to, aby mohl s Izraelem zůstat, nýbrž dokonce, aby mohl zaujmout jeho místo. „Odpusť jim jejich vi­ ny", prosil jako kdysi Mojžíš „Ne-li, vymaž mě ze své knihy, kterou píšeš" (2. Mojžíšova 32,32). V

další kapitole listu Římanům nacházíme jediné

místo v Novém zákoně, které mluví o tom, že křesťa­ né z pohanů mají zvěst pro židovský lid. „Jak líbezné 40/

Z volání

jso u nohy poslů radosti", charakterizuje apoštol kaza­ tele, „kteří zvěstují dobré věci!“ (Římanům 10,15). Tím poukazuje na Izajáše, utěšitele. Ten viděl už sta­ letí před Kristem, ja k ti, kdo nepatří k židovskému národu, Boží lid potěšují, oznamují mu konec jeho vojenské služby a říkají mu, že jsou mu odpuštěny viny (Izajáš 40,1-2). Především ale upozorňují Židy, kteří často ztrácejí orientaci: „Hle váš Bůh, Panovník H ospodin!" N a­ vzdory všem silákům tohoto světa vědí: „Přichází s mocí, jeho paže se ujme vlády. Hle svoji mzdu má s sebou, u sebe svůj výdělek. Jak pastýř pase své stá­ do." (Izajáš 40,9-11). Jako nikdy předtím má Ježíšův sbor právě dnes za úkol skleslému Sijónu zvěstovat: „Tvůj Bůh kraluje!" (Izajáš 52,7).

fy

fy

fy

/ 41

M EZI BÁZNI A OBDIVEM Ariel Šaron a Arabové

áš ho rád?“ Otázka jen tak vržená do pros­

M

toru: bez rozmyšlení, ironicky, provoka­ tivně. Jak to my novináři někdy děláme.

N a kolenou mám nejnovější vydání anglického časo­ pisu Jerusalem R eport s fotografií Ariela Šarona na titulní stránce. Bavím se s Mahmudem z otevřeného okénka auta. „Budu ho volit!“ usmívá se na mě muž od benzíno­ vé pumpy. Teď už nevím, jestli vodí za nos on mě nebo já jeh o. N ach ázím e se u benzínové pumpy v blízkosti palestinského města Dženín. N em ohu se mýlit. Jeho vzezření i výslovnost prozrazují bez všech pochybností je h o arabský původ. „Copak nejsi Palestinec?“, ptám se ho. „Samozřejmě, že jsem Arab a mám izraelský pas“ , všiml si mého překvapeného výrazu v obličeji: „A Šaron nám přinese mír!“ Mahmud není mezi svými arabskými vrstevníky se svým názorem sám. V Galileji vyzvali beduínští šej­ kové oficiálně své klany, aby 6. února 2001 hlasovaly pro Šarona. Jsou zklamáni, že Barakova socialistická vláda neudělala víc pro jejich zrovnoprávnění. Po de­ 42/

M ezi b ázn í a obdivem

seti letí vykonávají mnozí z mladých nomádů na seve­ ru Izraele dobrovolně vojenskou službu. Za svou loa­ jalitu vůči státu Izrael už zaplatili vysokou cenu. Je­ den z vojáků, kteří byli uneseni v Libanonu šíitskou milicí Hisballáh, Omar Sawaid, byl beduínem z Wadi Salameh v Galileji. Sulejman Abu Granad je uznávaným členem beduínského kmene Abu Juad. Je rektorem velké lidové školy v pouštním městě Rahat, má dvě ženy a dvanáct dětí. U nezbytného šálku černé kávy mi vysvětluje, že beduín potřebuje k naplnění v životě tři věci: rozlehlé pláně, cudnou ženu a čistokrevného koně, rychlého jako šíp. V

neko nečný ch dálavách negevské pouště na j i ­

hu Izraele panuje prastaré právo beduínů. A i kdyby to hrdého obyvatele pouště mělo přivést do konfliktu s moderním židovským státem, zákon krevní msty, hrdosti a pohostinství je nedotknutelný. Přesto se Su­ lejman zajímá o politiku na Blízkém východě. Je mu známo, že: „Pereš zavraždil děti v Libanonu!11, čímž naráží na osudovou chybu v dubnu 1996. Za přechod­ né vlády Šimona Perese ostřelovalo dělostřelectvo iz­ raelské armády omylem pozici OSN. Přitom zahynulo na sto civilistů. Stejně tak ví, že Menachem Begin zato koncem 70. let docílil s první pravicovou vládou v dějinách Izraele roz h odujícího obratu na cestě k první izraelsko - arabské mírové smlouvě.

/ 43

K O M U PATŘÍ ZEMĚ IZRAEL?

V roce 1928 se v Kafr Malal jako Palestinec naro­ dil Ariel Šinerman, který se pod jm énem Ariel Šaron stal jedním z nej spornějších státníků na politické aré­ ně Blízkého východu. V průběhu brilantní vojenské kariéry si získal jedinečnou pověst vojenského génia a neurvalce - vzbuzuje u svých izraelských spoluob­ čanů stejně jako u arabských kontrahentů obdiv a zá­ roveň obavy. Zasvěcenci vědí, že Šaron má „možná víc kontaktů v arabském světě než mírový architekt Šimon Peres“ . Počátkem 90. let se Šaron profiloval v pozici ministerstva stavebnictví jako pravzor agre­ sivní izraelské politiky osidlování. V úřadě ministra obrany pod tehdejším partyzán­ ským vůdcem Menachem Beginem na sebe vzal odpo­ vě dnost za tažení do Libanonu „M ír pro G alileu11. V polovině září 1982 došlo na jih u libanonského hlavního města Bejrút k hroznému masakru, kterému padli za oběť stovky Palestinců. Dodnes jsou jm éna „Sabra a Šatila“ nerozlučně spjata se jm énem Šaron. Abu Omar byl aktivistou lidové fronty za osvobo­ zení Palestiny (PFLP), která pod vedením křesťanské­ ho lékaře Georga Habaše dodnes odmítá jakékoli ře­ šení vyjednáváním s Izraelem. Abu Omar byl v roce 1982 v Sabre a Šatile a je si jist, že se vina za krve­ prolití izraelskému generálovi přičítá neprávem. „By­ li to křesťanští falangové, libanonští maronité, bedu­ íni a drúzové, kteří tenkrát jako zběsilí stříleli na ženy a děti“, vzpomíná. 44 /

M ezi bázní a obdivem

„M nozí Palestinci si přejí, aby se Šaron dostal k m o c i“, odporuje obecném u trendu sdělovacích prostředků a propagandě arabských mocnářů. Ehuda Baraka nazývá palestinské obyvatelstvo kvůli jeho nevypočitatelné politice „hadím m užem “ . Kromě to­ ho minulé týdny ukázaly, ja k míní Abu Omar ve sho­ dě se Suleimanem Abu Granadem, že Barak není žád­ nou „holubičkou". Opět musí stisk rukou Menachema Begina a Anwara Sadata posloužit jako důkaz, že iz­ raelská levice o míru mluví, pravice ale mír uzavírá. Kromě toho je prý každému jasné, že Arik Šaron říká, co si myslí a myslí vážně to, co říká. A pak se bývalý komunista a bojovník PFLP Abu Omar dostává k islámské tradici, která mezi lidem n a ­ bývá na aktuálnosti. Ta říká, že před příchodem „Mahdi al Muntasar", který spasí svět, vyžene izrael­ ský vojevůdce muslimy z Palestiny a dopochoduje až do Damašku. Na otázku, jestli si to on sám a jeho lid opravdu přeje, dostávám lakonickou odpověď: „Dřív nebo později musí dojít k válce“ . Nám Palestincům je to jedno, jen aby už skončila ta zkorumpovaná vláda samosprávy, plná zlodějů, lhářů a homosexuálů.

fy

fy

fy

/45

N E JE N ŠPATNÉ Židovsko-arabské vztahy

edím před ubohou chatrčí z vlnitého plechu na

S

horách jižně od Hebronu, naproti mně palestin­ ský Arab. Budeme mu říkat Aisa. Jeho rodina

pochází z blízkosti dnes izraelského města Bet Šemeš na pokraji Judského pohoří. Odtud byli v roce 1948 vyhnáni. Po léta žil Aisa v táboře pro uprchlíky v jižních Hebronských horách. „Od té doby, co vládne Pales­ tinská samospráva, se cítíme přidušení", stěžuje si. Z tábora musel nakonec také uprchnout, protože měl pověst „přítele Židů". „Jordánci nebyli tak hrozní jako Palestinská samo­ správa. Ta neví, co je pořádek ani zákon." Bezpeč­ nostní aparát Jásira Arafata dnes sestává ze čtrnácti různých policejních a tajných služeb, které se částeč­ ně vzájemně potírají. Aisa není jediný, kdo mluví v souvislosti se svou vrchností o korupci, křivdě a někdy dokonce neodů­ vodněných ranách. „Prostí lidé tímto politickým pro­ cesem trpí", shrnuje frustrován. „Mír je stav, kdy není 46/

N e j e n šp a tn é

třeba bázně, kdy je možno svobodně zajíždět do Izra­ ele a pracovat." „Jsem bez práce. Z čeho tedy máme žít?“, naříká otec čtrnáctičlenné rodiny. Jak má vyjít s hodinovou mzdou, která se dá přepočítat n a je d e n euro. Dále vy­ práví, že Izrael otevřel Palestincům všechny hospo­ dářské možnosti: auta, domy, práce, vše bylo na do­ sah ruky. Intifáda je vrhla o léta zpět. Aisa se domnívá, že palestinské povstání bylo podníceno z ciziny. Částeč­ ně prý lidé dostali zaplaceno, aby se zúčastnili intifády. Po méně než desetiletí intifády, není prý vy­ lo učena intifáda z p alestinské strany proti vlastní samosprávě. Přesto se nevzdává naděje. „Nastane mír a každý bude moct vést život podle své víry", vysvětluje mi pln očekávání. Vůbec přitom nemluví frustrovaně o svých židovských sousedech, židovských osadní­ cích, o nichž se jinak hovoří jako o překážce míru p a r excellence. Podle jeho názoru získali své pozemky a svou půdu legálně. „Nikomu nic nevzali. Všechno koupili", vy­ světluje mi Aisa, který sám ještě stále hledá domov a klid. Možná, že Aisovi dodalo naději, že právě pár dní předtím bojovali palestinští požárníci bok po boku se záchranáři z židovské osady Kirjat Arba o život pa­ lestinských pracovníků při hašení obrovského požáru. /4 7

K O M U PATŘÍ ZEMĚ IZRAEL?

Přesto zahynulo v centru Hebronu šestnáct Palestin­ ců, mezi nimi čtrnáct žen ve věku od 17 do 25 let. Židovští požárníci se mohli dostavit až poté, co šé f Palestinské samosprávy Arafat osobně vydal povole­ ní, že Hebronští smějí poprosit své židovské sousedy o pomoc. Jeden spolupracovník městské správy s úža­ sem konstatoval, že židovští hasiči „riskovali životy, aby s námi uhasili požár“ . Starosta Hebronu, který v žádném případě nemá pověst přítele Židů, M ustafa Nádše, se nemohl vy ­ hnout projevu uznání za dobré sousedské nasazení. Přičemž není společné nasazení židovských a pa­ lestin sk ých požárníků žádnou výjimkou. V květnu 1999 pomáhaly izraelské vrtulníky při hašení požáru, který ohrožoval tábor uprch líků A skar u N ablusu, krátce po té, co palestinská požární služba hasila po ­ žár v osadě Elon More. V

červenici 1999 se v El-Bire, na hlavní silnici,

která spojuje Ramalláh a Jeruzalém, zřítila téměř ho­ tová č ty řposc h oď ová novostavba. Dva palestinští zedníci přišli o život a devět jic h bylo zraněno. Při záchranné akci bylo možno vidět bok po boku izrael­ ské vojáky, palestinské policisty, židovské osadníky, ultra-ortodoxní židovské sanitáře „Červené Davidovy hvězdy“ a místní Araby. Sedm záchranek z okolních židovských osad pomáhalo při vyprošťování a převo­ zu zraněných.

48 /

N e j e n šp a tn é

Palestinské sdělovací prostředky se snaží tyto zá­ chranné akce prezentovat jako čistě arabské. Což by mohlo být důvodem, proč dochází ke kamenování zá­ chranek osadníků v nasazení na záchranu Palestinců. Při společném projektu Palestinců z Wadi Nis a ži­ dovských osadníků z Efraty je jednou týdně arabským vesničanům k dispozici židovský lékař. Od doby, kdy Palestinská samospráva převzala vládu, většina P a­ lestinců n em á žádné sociální nebo zdravotní pojiš­ tění. Rabín Slomo Riskin z Efraty, z jehož popudu tento projekt vznikl, má představu zdravotního komplexu, ve kterém budou pracovat Židé i Arabové bok po boku pro blaho obou společností. Riskin považuje židovské osady v „Ješa“ za „cestu k m íru“ . Na jedné straně chce bojovat „pln horlivosti za právo židovského lidu sídlit v Judsku a Samaří". Na druhé straně věří v „soužití a přátelství s ne-židovskými sousedy11.

fy

fy

fy

/ 49

NEPŘIJATELNĚ Židovské osady z palestinského hlediska

edím v prostorné kanceláři ve zbrusu nové b u­

S

dově v Ramalláhu. Naproti mně sedí jako vy­ střižený z m agazínu profesionální palestin­

ský diplomat v tmavém obleku s jem ným i proužky. Ú hledný interiér prostorné kanceláře ja k o by stál v naprostém protikladu k dezolátnímu stavu válkou poznamenaného autonomního města Ramalláhu. Jen hořce nasládlá vůně arabské kávy okořeněné kardamonem, která se táhne světlými chodbami, připom í­ ná, že se nacházíme v Orientu. „Podle m ezinárodního práva je Z ápadní pobřeží obsazenou zemí", vysvětluje mi Dr. Ahmed Soboh, a: „Židovské osady jsou ilegální činy okupující m o­ ci." Jako generální ředitel M inisterstva plánování a m e zinárodní spolupráce v Palestinské autonomii (PA) a osobní referent ministra Nabil Šaatha zastává úřad státního tajemníka. Izraelskou politiku osidlová­ ní odsuzuje na základě rezoluce 465 Bezpečnostní ra­ dy OSN. 50/

N ep řija teln é

Tato rezoluce z 1. března 1980 podtrhuje 4. ženev­ skou dohodu ze srpna 1949, která má zaručovat ochra­ nu civilistů ve válečných oblastech a obzvlášť lidí, kteří žijí na okupovaném území. Soboh zdůrazňuje, že i stát Izrael podepsal tuto dohodu. V ní se zakazuje přemísťování civilního obyvatelstva okupující mocí v obsazených územích, protože to negativně promě­ ňuje status obsazených území a je jic h obyvatel. Po šestidenní válce 21. května 1968 odsoudila Bezpeč­ nostní rada OSN poprvé rezolucí 252 izraelskou poli­ tiku osidlování. Po válce v Perském zálivu 1991 přijali Arabové j a ­ ko právní podklad pro další diplomatický proces na blízkém východě rezoluce OSN 242 a 338. Sovětský svaz už neměl vliv. Američané se cítili být jedinou velmocí a usilovali o stabilitu v této oblasti. „Proto“, říká A hm ed Soboh, „nám nezbylo než se 30. října 1991 připojit k vyjednáváním v Madridu." Ú zem í za mír, Izrael ve svých hranicích z roku 1967 a především uznání OOP jako legitimního zá­ stupce palestinského lidu jso u parametry další disku­ se, které určilo mezinárodní společenství ve španěl­ ském hlavním městě. „Předtím ", vzpom íná Soboh, který působil v posledních dvou desetiletích služebně jako velvyslanec OOP v Jižní Americe a na Iberském poloostrově, „jsme byli teroristy, kteří podporovali Saddáma Husajna a s kterými se nevyjednává."

151

K O M U PATŘÍ ZEMĚ IZRAEL?

S potutelným úsměvem vzpomíná palestinský dip­ lomat, ja k se svými kolegy v M adridu popoháněli „m ezinárod ní uznání p alestinské reality". N a ja ře 1991 se snažil americký ministr zahraničí James B a­ ker najít i jiné zástupce palestinského lidu. V říjnu v Madridu chtěli Američané a Izraelci povolit je n je d ­ nu jordánsko - palestinskou delegaci. Podrobně mi popisuje diplomatické pošťuchování se o těch 30 cm odstupu od vyjednávacího stolu, až konečně usedl Palestinec Dr. Haider Abdel Šafi z G á­ zy vedle svého jordánského kolegy Dr. Kamela Abu Jafera. „Úplně těsně u stolu!“ Pro A hm eda Soboh je to velmi důležité. „Jeli jsm e do Madridu, protože USA trvaly na tom, že cílem mírového procesu bude stažení Izraele z ob­ sazených území", vzpomíná Soboh na dobu, kdy se jako palestinský člen delegace podílel na vyjednává­ ních. „Celý mírový proces je založen na předpokladu úplného Izraelského stažení, vzájemném uznání a ča­ sovém plánu vyjednávání, který musí být dodržen." 9.

září 1993 uznal Izrael v Oslu existenci, národní

práva a zástupce palestinského lidu. V protitahu uznali Palestinci stát Izrael ve svých hranicích z roku 1967. Soboh označuje toto palestinské uznání izra­ elské reality ja k o „strategický a závažný ústupek" a najednou se začne svěřovat: „Do té doby jsem učil svého syna, že H aifa b y la dom ovem mého dědy a v budoucnosti se zase musí stát naším domovem.

52 /

Nepřijatelné

Můj otec byl odtam tud v roce 1948 vyhnán.11 L ako­ nicky zam etá své vlastenecké pocity pod diplom atic­ ký koberec: „Po září 1993 jsm e se m useli sm ířit s tím, že H aifa, Jaffa i Akko leží v nám i uznané sousední zem i.11 „M adridem a pak O slem b yla uzavřena kapitola předchozích dějin B lízkého východu11, vypráví dok­ tor A hm ed Soboh. Proto se tam nezm iňovala ani re­ zoluce generálního shrom áždění OSN 181 z 29. lis­ to p ad u 1947, což je tzv . Plán ro zd ělen í b ritského m andátního územ í Palestina, ani skutečnost, že Izrael dobyl územ í v obranné válce. Ani „tři k ategorická ne“ arabské ligy z léta 1967 nem ají už po O slu žád­ nou právní váhu. T enkrát se A rabové vyslovili proti vyjednáváním , proti uznání státu Izraele i proti uzav­ ření m írové sm louvy s židovským státem . M ou otázku, ja k mám tedy chápat výroky je ru z a ­ lém ského velkého m ufti šejka Ekrim a S a’id Sabri, n e­ vrle odm ítá: „N o com m ent - Bez kom entáře!11 Sabri je duchovním představeným všech m uslim ů v P ales­ tinské auto n o m ii a Izraeli. Z astáv á ú řad na stupni m inistra PA. V polovině devadesátých let je ště ozna­ čoval dohody z O sla „za první krok na cestě k osvo­ bození Jaffy a H aify 11. O tázce, ja k é hran ice státu Izrael by dnes m ohl uznat, se předseda nejvyššího is­ lám ského výboru ve svaté zem i vyhýbá: Izrael prý po­ rušil všechny dohody. Proto jso u dnes zase všechny m ožnosti otevřené. / 53

KOMU PATŘÍ ZEMĚ IZRAEL?

I

Soboh se zdá b ý t Izraelem zklam án: „Bohužel

jsm e tenkrát vsadili v š e c h n o na jed n u kartu, protože se celý svět zavázal p o d p o řit palestinskou nezávislost po pětileté p ro zatím n í fá z i.“ Z důrazňuje, že nechce být špatně pochopen ja k o antisem ita: „A le to, co jsm e obdrželi, je typicky ž id o v sk é . Znovu a znovu začínali v yjednávat." Co se tý č e ponechání tzv. bloků osad v bib lick ém Ju d sk u a S a m a ří, je nekom prom isní: „Sm ířili jsm e se s ro z d ě le n ím Palestiny, ale ne Z ápad­ ního břehu." 52 % dom ů v o sad ách b y lo postaveno po dohodách z Osla. Soboh to o z n a č u je za „do očí bijící zranění ducha územ í za m ír". P říto m n o st židovských osadní­ ků v Palestině p ovažuje za nepřijatelnou. Krom ě to ­ ho nem ůže „extrem ní a n ásiln é osadníky" akceptovat ani většina izraelského obyvatelstv a. N ikdy by nebyli přijati v Tel A vivu. Při svých výrocích se palestinský diplom at odvolává na am erického velvyslance M arti­ na Indyka, který - sám Ž id - označil osadníky a osady za „vážnou překážku a závažné zranění na cestě k mí-

ODSOUZEN KE SVATĚ VÁLCE Židovský stát jako problém pro islám

írový proces j e v zásadním rozporu s naší ideologií a náboženstvím !" N enáboženský m uslim Rašid se mi snaží vysvětlit, proč se na palestin sk é straně setkávám e s takovým o d ­ porem proti diplom atickém u úsilí o z hlediska západ­ ních států rozum né m írové řešení konfliktu na B líz­ kém východě. V

květnu 2001 se v jed n é anketě vyslovilo 76,1 %

dotázaných P alestinců pro pokračování sebevražed­ ných atentátů na Izrael. To nesouvisí je n s déle než třicetiletou izraelskou okupací a s ní spojeným u tr­ pením . Ani bezdom ovství 3,5 m ilionů P alestinců ne­ ní důvodem , proč se dorostenci dobrovolně a ochotně dávají poučit, ja k se stát živou bom bou, proč jso u je ­ jic h rodiče hrdí na to, když jd o u dobrovolně na sm rt a proč duchovní vůdci nepokrytě těm to aktivitám žeh­ nají. H lavní důvod zarputilého odporu islám ského světa proti židovském u státu je náboženský. R ašid, zam ěst­ nanec jed n é p o jišťo v n y z el-A zarije v y sv ětlu je zá­ stupně za m iliony m uslim ů: „Podle islám ského učení / 55

KOM U PATŘÍ ZEMĚ IZRAEL?

se nesm ím e vzdát sebem enšího kousku územ í Pales­ tiny." Islám učí, že je svět rozdělen na dvě m ocenské ob­ lasti: „Dům islám u" (D ar al-Islam ), který se nazývá také „dům pokoje" (D ar al-Salam ), což je oblast, v níž platí „ ša ri’a“ , islám ský p ráv n í řád. Do ní spadají všechny zem ě, kde je islám státním náboženstvím . Ostatní svět je „dům války" (D ar al- Charb). Sem p at­ ří všechny (dosud) neislám ské země. Zde je patrný jed en ze zásadních rozdílů m ezi islá­ mem a křesťanstvím . D le B ible začíná Boží k rálov­ ství v srdci jednotliv éh o člověka a šíří se v obecenství věřících. R ozhodující je , co se stane v životě je d n o t­ livce, a ne územ ní vlastnictví nebo právě platný p ráv ­ ní řád. V islám u je naopak rozhodující právní řád, k te­ rý panuje v určité oblasti. Tak se m ohou stát „dom em islám u" i státy s velkým počtem nem uslim ského oby­ vatelstva. Prostředek na islam izování světa se v arabštině na­ zývá „d žih ád ", „ sv átá válka". „D žihád" je prostě všechno, co slouží k rozšíření „dom u islám u". N ejsou to je n obvyklé bojové prostředky, teror radikálních m uslim ů, ale především výzva pro nevěřící, aby se dobrovolně podřídili (korán, Súra 2,256. 3 ,2 0 . 8,7-8). K „džihádu" patří i výzva islám ského centra v N ě­ m ecku, aby se m uslim ové ženili s N ěm kam i. „D ži­ h ád" je vykládání koránů k nahléd n u tí v hotelech i budování m ešit v neislám ských západních zem ích. 56/

Odsouzen ke svaté válce

V šechno, co slouží k šíření islám u, je „svátá válka", i m etody, které bychom jak o křesťané nazvali m isií nebo evangelizací. „Lid knihy", ja k se v koránu nazývají židé a křes­ ťané, m ají ja k o lidé druhého řádu, „dhim i", podle „ša ri’a“ (prozatím ) právo na existenci. N ení rozhodu­ jíc í, co si lidé v „dom ě islám u" m yslí, cítí, čem u věří. R ozhodující je , jak ý právní řád určuje je jic h život. Proto bylo v dějinách m ožné, aby spolu m uslim ové, židé a křesťané po staletí m írum ilovně žili - pod is­ lám skou vládou. Židé přitom zaujím ají nižší postavení než křesťa­ né. Dle výpovědí koránu stojí židé na rozdíl od k řes­ ťanů na stejné úrovni jako pohané a „vůči věřícím se většinou chovají nepřátelsky" (Súra 5,82). Proto A l­ láh o židech prohlašuje: „N a tom to světě bude je jic h podílem hanba a na onom světě je očekává strašný trest" (Súra 5,41). Židé nezasluhují nic než „hanbu v tom to životě. A v den vzkříšení jim bude přiřčen nejtěžší trest" (Súra 2,85). Podle islám ského učení se „dům islám u" neustále rozšiřuje. N ezávisí to na lidech, a le je to prostě A llá­ hův boj skrze věřící (srovnej Súra 8,10.17). C elosvě­ tově se čím dál více zem í podřizuje ša ri’a. N a tom je vidět, ja k všem ocný je A lláh, bůh islám u. A lláh je všem ocný, A llá h je jediný pravý bůh. Moham m ed tvrdí: „Islám zů stává vždycky nadřazený, neexistuje nic v ětšího." Tento nárok, který si islám /5 7

KOM U PATŘÍ ZEMĚ IZRAEL?

klade, se projevuje na volání k bohoslužbě, kdy hlas m uezzina přehlušuje zvonění zvonů, i na architektuře, kde je m inaret m ešity vyšší než kostelní věž v soused­ ství, jak je tom u na příklad u Chrám u narození v B et­ lémě nebo u Chrám u svátého hrobu v Jeruzalém ě. K o­ rán řík á (S ú ra 5,56): „T i, kdo stojí na boží straně zvítězí." Jednoho dne se dle učení islám u stane celý svět „dom em islám u". Pak bude život všech lidí ur­ čovat šari’a, islám ské právo, i když všichni nebudou m uslim y. A lláhova říše je identická s politickým rozšířením islám u a oblastí, kde platí ša ri’a. Tyto oblasti se dle učení islám u nikdy nem ohou deislam izovat. Tak je například v islám ské teologii i Španělsko nebo B al­ kán „ w a q f‘, islám ské teritorium . A A lláhovy arm ády m ají povinnost znovu opanovat ty oblasti, které ztra­ tily. O rientalista M oše Šaron, profesor dějin islám u na H ebrejské univerzitě v Jeruzalém ě, dochází k závěru, že zřízením státu Izrael v roce 1948 byly překročeny veškeré islám ské zákony s ohledem na územ í, svátá m ísta a postavení Židů. H rozné je pro m uslim y nejen to, že je jic h svátá m ísta v Jeruzalém ě padla do židov­ ských rukou, ale především skutečnost, že Židé v Iz­ raeli vládnou nad m uslim y. Proto vyzval 4. února 2001 velký m ufti Jeruzalém a šejk Ekrim a S a’id al-Sabri m uslim y žijící v Izraeli, aby nešli k volbám . D va dny před tím , než se občané 58/

Odsouzen ke svaté válce

Izraele vydali k volebním um ám , aby zvolili nového m inisterského předsedu, nabádal n ejvyšší duchovní představitel všech m uslim ů v Izraeli a v Palestinské autonom ní oblasti, aby neuznávali židovskou n advlá­ du nad islám ským teritoriem . N ení tedy vůbec žádná vyhlídka na (byť i přechod­ ný) m ír ve Svaté zemi? O pravdové přátelství mezi m uslim y a nevěřícím i je zásadně vyloučeno (Súra 3,118.. 4,89-90. 138-139. 4,144-145). Prorok M oham ed nabádá své n ásledovní­ ky: „Vy věřící! N epřátelte se s židy ani s křesťany! Oni se vzájem n ě p řá te lí, ne však s vám i. K dyž se k nim někdo z vás přidá, patří k nim a nikoli k obe­ cenství věřících" (Súra 5,51). Jasně řečeno: M uslim , který uzavře pravé přátelství s nevěřícím , se tím sám autom aticky exkom unikuje ze společenství pravých muslimů. Ovšem jisté východisko islám ská teologie nabízí. Je-li nem uslim ský nepřítel příliš silný a nelze ho p ře­ m oci, je m ožné se dohodnout na přím ěří (Súra 3,28.. 4,101). Příklad najdem e v životě M oham eda. V roce 628 se chtěl jako poutník v rátit do svého rodného m ěsta M ekky. M ěsto však ovládaly km eny K urejšitů, které se nechtěly podrobit jeho nadvládě. Protože byly p ří­ liš silné a M oham ed si je nem ohl podrobit, uzavřel s nim i přím ěří. K urejšité se necítili ohrožení a od­ zb ro jili. A však v roce 630 v p o chodoval M oham ed / 59

KOM U PATŘÍ ZEMĚ IZRAEL?

s 10 000 vojáky do M ekky a způsobil tam strašné kr­ veprolití. O bojí, ja k krveprolití, tak porušení sm lou­ vy, m ůže islám ské právo o spravedlnit, protože p o ­ sloužilo ke cti A lláhově. Jásir A rafat opakovaně o sp rav ed lň o v al sm louvu z O sla před svým i m uslim ským i souvěrci jak o „kurejšitskou dohodu“ . K takovém u m íru na oko je zapotře­ bí silného protivníka. Slabý nepřítel naproti tom u nutí každého m uslim a už z principů koránu k boji. „My jsm e však příliš slabí“, rezignovaně prohlásil zm íněný pojišťovací agent z el-A zarije. R ašid se ne­ dom nívá, že by se Palestinci obešli bez nějaké dohody s židovským státem . N a druhé straně budou islám ští fundam entalisté nuceni znovu a znovu obnovovat zá­ pas proti Izraeli, jak m ile se jim bude zdát, že by m ohli židovský stát přem oci. Jordánský list El-Rai citoval 12. listopadu 1992 A rafatova riv ala Faisala el-H usseina, je n ž platil za um írněného a který 31. května 2001 zem řel v K uvaj­ tu na srdeční infarkt: „M usím e uznat, že v so učas­ né době naše h eslo ,od m oře k Jo rd á n u 1 není p ro ­ v e d ite ln é ... A však dříve nebo později p řinutím e izraelskou společnost, aby spolupracovala s arabskou společností, která je větší, což nakonec povede k po­ stupné likvidaci ,sionistického v eličin y 1.11 Palestinský vůdce Jásir A rafat se dosud ustavičně zdráhal je n zm ínit jak o m ožnost nějaký „konec kon­ fliktu11. 60/

Odsouzen ke svaté válce

Snad proto nedošlo v červnu 2000 v Camp D avidu k žádné m írové dohodě. A m erický prezident Clinton tehdy dosáhl toho, že izraelský prem iér Ehud Barak nabídl Palestincům 97 % biblického Judska a Sam aří, včetně části Jeruzalém a a správu nejsvatějšího židov­ ského m ísta, Chrám ové hory. Ovšem sm louva obsa­ hovala podm ínku „ukončení konfliktu". „Kdo m luví o ukončení konfliktu na B lízkém v ý ­ chodě, říká nesm ysly", prohlašuje M oše Šaron, p o ­ radce někdejšího m inisterského předsedy a nositele N obelovy ceny m íru M enachem a B egina. „T ento k o nflikt je válkou mezi A lláhem a je h o n ep řáteli." I kdyby si m uslim ové pravý m ír přáli, nesm ějí žádnou m írovou dohodu uzavřít. Protože kdyby měl m ít ži­ dovský stát Izrael budoucnost, byla by to z islám ské­ ho hlediska kapitulace A lláha, o něm ž věří, že je vše­ m ohoucí. Co se tedy týče existence židovského státu na m us­ lim ském teritoriu, jd e věřícím m uslim ům v podstatě o otázku, kdo je pravý Bůh. Je to „Bůh A braham ův, Izákův a Jákobův", nebo „bůh A braham ův, Izm aelův a Ezaův"? Pokud bude sebem enší část územ í v „domě islám u" obsazena židovským státem , je jeh o pouhá existence - přísně vzato - vyhlášením A lláhova ban­ krotu.

fy

fy

fy

/ 61

O VÁLCE S AM ÁLEKEM Je koexistence možná?

I

zraelský předseda vlády A riel Šaron se zdál ohro­ m en přijetím , kterého se m u dostalo při jeh o p rv ­ ní státní návštěvě v USA v březnu 2001. N ová

am erická v lá d a slib o v ala, že bude v b udoucnu na Blízkém východě m éně vyžadovat, za to ale více p o ­ m áhat, že bude m éně vykonávat nátlak, ale zato dá partnerům při vyjednávání více prostoru, aby mohli najít vlastní cestu k soužití. N ová izraelsk á vlád a požadovala od P alestin ců především ukončení násilí. O všem ostatním se bude m ožné dom luvit, m ínil Šaron a definoval jak o první cíl ukončení války v rám ci nové dlouhodobé proza­ tím ní dohody. Starý generál tím postavil politickou m oudrost svých předchůdců na hlavu. Ti vycházeli z toho, že závěrečná p olitická dohoda je předpokla­ dem pro ukončení násilí. P a le stin ští křesťan é vidí ja k o důvod v ý tržn o stí společnost druhé třídy, která vznikla izraelským o b ­ sazením Z ápadního břehu. S ním je spojeno poko­ řování P alestin ců , zákazy vycházen í, někdy úplné uzavření autonom ních oblastí. 62/

O válce s Amálekem

Brání se takovým opatřením , která pociťují jako kolektivní trest a požadují nezávislou Palestinu a p rá­ vo na návrat všech od roku 1948 vyhnaných A rabů a jejic h potom stva na státní územ í Izraele - což ozna­ čuje izraelská strana jed n o h lasn ě za sebevraždu ž i­ dovského státu. Izrael chce uzavřením Palestinské autonom ie (PA) zabránit teroristickým atentátům a působit nátlak na palestinské úřady. Izraelské zpravodajské služby jso u přesvědčeny, že m ohou počátek násilí vystopovat až k vedoucím pozicím PA. Izraelský šé f generálního štábu Saul M ofaz činí bezpečnostní orgány PA přím o odpovědné za 40 % izraelských obětí, nejvíce obviňu­ je elitní jed n o tk u „Force 17“ . V posledních týdnech se snížil počet registrovaných násilných činů. E fekti­ vita atentátů se ovšem zvýšila. M arw an B arg h o u th i je spokojen. „66 m rtvých a 614 zraněných Izraelců41 od září 2000 považuje ge­ nerální sekretář F atahu za „dobrý výsledek11. Cílem člena legislativní rady PA je „zlom it11 Sarona v otázce bezpečnosti. N adšeně v y p ráv í anglickém u listu Je­

rusalem Times (16. března 2001), ja k se transportují „kam eny na frontu náklaď áky11a prohlašuje: „Intifáda bude pokračo v at, dokud nebude zem ě osvobozena a dokud nebude vyhlášen Palestinský stát.11 PA zveřejnila na své oficiální internetové stránce listinu 423 m učedníků intifády A l-A qsa. M inistr zdra­ votnictví R ijad Z a ’anoun m luvil o 21 000 zraněných /6 3

KOM U PATŘÍ ZEM Ě IZRAEL?

Palestincích. Izraelští vojáci m ají - navzdory kolu­ jícím pověstem - výslovný rozkaz vyhnout se obětem na životech. N a pozadí tohoto rozkazu stojí spíš než láska k lidem nebo Palestincům vědom í, že každá arabská oběť na životě škodí pověsti židovského státu. Zatím co se na palestinské straně navzdory vší p o ­ litické realitě stále je ště ozývají hlasy za Palestinu táhnoucí se od Jordánu až ke Středozem ním u m oři očištěnou od všech Židů, je i extrem istům v Izraeli jasné, že se neobejdou bez určité form y koexistence. O proti n aprosto p řev ažu jící většině izraelského o b y v ate lstv a v id í D avid T el-C u r a E m anuel G azit v konfliktu na B lízkém východě duchovní dim enzi. Sedím e v obývacím pokoji rodiny Tel-C urových v M a’ale A dum im , největší židovské osadě v „Ješa“ . S Biblí na kolenou mi vysvětlují svůj pohled: „Celý m írový proces je je d n a v elik á le ž !“ „Jednoznačně a naprosto srozum itelně je psáno, že s obyvateli země nesm ím e uzavírat žádnou sm louvu11, odkazují na M oj­ žíšovu T óru (5. M ojžíšova 12,1-5; 4. M ojžíšova 33,55-56; Jozue 23,6-8). „H ospodin vyhlašuje boj proti A m álekovi do p o s­ ledního pokolení", cituje Tel-C ur, všeobecně zvaný jen „D udu“ (2. M ojžíšova 17,16). A Em anuel připoju­ je: „Jde o boží přísahu!" „Ale jako za dob Jozueho brání se i dnes lid Izrael obsadit zem i", rozsuzují oba prom ovaní vědci přírodních věd a upozorňují na to, „k olik žid o v sk ý ch žen přestu p u je k islám u kvůli 64/

0 válce s Amálekem

svým m uslim ským m anželům 11. „O podobném hnutí sm ěrem k židovství není ani slechu.11 Palestinsko-izraelsk é dohody ozn aču jí podle Izajáše 28,15 ja k o „sm louvu se sm rtí11. D nešní politika Izraele je prý určena am erickým diktátem a diktátem Židů, kteří nevěří v B ibli a chtějí být jako „všechny ostatní n árody11. D udu a Em anuel se vědom ě brání označení „m esiánští Ž idé11, protože 1 m esiánsko-židovské hnutí z velké části podlehlo zá­ padním u hum anistickém u vlivu. Jakákoli vláda, která se neřídí Božím slovem , zkrachuje, i kdyby to byla vláda náboženská. V ýsled ek p o litick éh o ú silí na tom to zák lad ě je „Pokoj, pokoj! Ale žádný pokoj není11 (Jerem jáš 6,14; 8,11). „Lidské dohody11, prohlašuje Dudu, „m ají cenu toaletního p apíru11, a poukazuje na vystoupení A nw ar el-Sadata před egyptským parlam entem po uzavření m írové dohody s Izraelem . Kromě toho označil Jásir A rafat dohody z O sla nejednou za „dohody kurejšitské“ . Tím narážel na m írovou dohodu, kterou uzavřel prorok M oham ed. Jakm ile nabyl vojenské převahy, sm louvu porušil. Během rozhovoru někdo zvoní u dveří. V enku stojí M usa, Palestinec z jed n é z okolních arabských ves­ nic. Ve skrytu noci přijal tento „bratr v K ristu11 p o ­ zvání a paní domu E tti ho přátelsky zve dál na kávu. U diveně přijím á dárkový koš u příležitosti svátku purim (srovnej E ster 9,22). / 65

KOM U PA TŘÍ ZEMĚ IZRAEL?

H am an, A gagovec, jeh o ž záhubu židovský lid ne­ vázaně slaví o svátku purim , je prototypem všech ne­ přátel Židů. „A m álek11, vysvětluje Dudu, jso u všichni, kdo říkají „vyhlaďm e je, ať národem nejsou, ať se nikdy jm én a Izraele ani nevzpom ene!11 (Žalm 83,5). A Em anuel dodává: „K dyby bylo jm éno Izraele v y ­ m azáno, p řestalo by se p řip o m ín at i jm én o B o ží.11 Z pohledu obou Židů, kteří v Ješuovi z N azareta roz­ poznali svého m esiáše, leží rozhodující klíč k řešení problém u na Blízkém východě v obrácení se k živém u Bohu a jeh o slovu. $

66 /

$

$

NA JIŽN ÍC H SVAZÍCH HEBRONSKÝCH HOR Na útěk nikdo nemyslí ani ve snu

ení m ožné řídit se vírou je n tehdy, když se to

N

zdá je d n o d u c h é !“ , říká Izrael L evinson a zdá se, že ví, o čem m luví. D obře si pam atuje, jak

ho před dvěm a lety ran ila zpráva, že m á jeh o dvouletý syn leukém ii: „B yl to stejný pocit jako při autoneho­ dě. Převrátil jsem se na střechu a byl jsem těžce zra­ něn." - A pak dobře m íněné rady přátel a příbuzných „O dstěhujte se z B ejt C hagai!" B ejt Chagai je m alá židovská osada na jih u H ebro­ nu, pro níž jso u charakteristické dom ky s červeným i střecham i. Budovy palestinského autonom ního m ěsta jso u na dohled. Denně se tu v Judsku střílí na Židy, kteří se pohybují po zdejších silnicích. Rodiče už ces­ tují je n odděleně, aby v případě teroristického atentá­ tu alespoň jed en z nich zůstal na živu. S m alým Jedidjou m useli je z d it do nem ocnice do Jeruzalém a, což znam enalo překonat vzdálenost asi 50 km. A jelet, Izraelova m anželka, byla na počátku tohoto těžkého období ve čtvrtém m ěsíci těhotenství. Č ekala druhého syna, A riela. 167

KOM U PATŘÍ ZEMĚ IZRAEL?

Krom ě zátěže, kterou rodičům působilo těžce ne­ m ocné dítě, vyžadovala válečná situace od rodiny Levinsonových tém ěř nem ožné. Izrael vzpom íná na n o ­ ci, v nichž se velm i zhoršil Jedidjův stav. Bylo nutné přepravit ho během 40 m inut do nem ocnice v Jeruza­ lémě. C hem oterapie dítě natolik oslabila, že by i rým a nebo ušní zánět m ohly znam enat smrt. Ale ja k se dostanou do nem ocnice, když se venku střílí? Izraelská arm áda nebyla ochotná dát B ejt Chagai povolení k přistání helikoptéry. Podle jejíh o od­ hadu bylo riziko, že by P alestinci mohli použít rakety zem ě-vzduch typu „S tinger“, příliš velké. N akonec se Izrael rozhodl zabalit syna do neprů­ střelné vesty a vydat se svým soukrom ým vozem na nebezpečnou cestu do Jeruzalém a. D nes už m ohou Iz­ rael a A je le t L ev in so n o v i na tuto dobu vzpom ínat s ulehčením : „D íky Bohu se zdá, že se lékařům p oda­ řilo dostat leukém ii pod kontrolu." O sadnická rada B ejt Chagai se odhodlala k odváž­ ném u kroku a koupila na dluh obrněný vůz. N ejjedno­ dušší p ro v ed en í, ve kterém m ůže cesto v at několik osob a které je způsobilé k jízd ě na špatných silnicích, stojí v p řep o čtu více než 200 000 euro. K životu v těchto odlehlých končinách je třeba nejen nadprů­ m ěrná m otivace, ale i hodně peněz. Co vede lidi k tom u, aby se zřekli pohodlného ž i­ vota v jednom z izraelských, evropských nebo am e­ rických velkom ěst a usídlili se za velkých obětí v srd ­ 6 8/

Na jižních svazích hehronských hor

ci Izraele? Izrael L evin so n to v y sv ětlu je vztahem , který m ají k zemi Izrael. „M ám e právo tu žít!“, zdů­ razňuje a vypráví, ja k jeh o rodiče v N ěm ecku přišli o všechno, m useli prchnout a konečně se dostali sem. „Pokračujem e v tom , čem u nem ohli zabránit ani nacisté", připom íná Izrael Boží plán se svým v yvole­ ným lidem. Přes intifádu al-A qsa, palestinské p ovstá­ ní, které už řádí déle než rok, se vesnička na jižn ích svazích H ebronských hor rozrostla. U jišťuje mě, že „nikdo ani ve snu nepom ýšlí na odchod z důvodu těž­ ké situace." Při tom všem neztrácí tento ortodoxní Žid sm ysl pro arabské sousedy. Sám m luví plynně arabsky a má m ezi Palestinci osobní přátele. V tom není m ezi svý­ mi žádnou výjim kou. Své povolání i povolání svého lidu vidí Izrael Levinson v tom, „aby byl světlem pro národy", i pro ty nebo právě pro ty, které žijí v bez­ prostřední blízkosti. To, že m nozí P alestinci chovají vůči „židovským vetřelcům " hlubokou nenávist, je realitou, kterou ro ­ dina L ev in so n o v ý ch v žádném p říp ad ě n ep řeh líží. A jelet L evinsonová pochází ze staré židovské rodiny, která bydlela v H ebronu po staletí. A ž roku 1929 m u­ seli ustoupit krvavém u masakru. Od svých palestinských sousedů si izraelský elitní voják přeje především , aby přestali s terorem a stali se vojáky. N ebojí se boje. A le zákeřné atentáty, je ­

KOM U PA TŘÍ ZEMĚ IZRAEL?

jic h ž vědom ým cílem jso u bezbranné ženy a děti, se Izraelovi Levinsonovi hnusí. „Život jd e dál, i když je těžký", shrnuje situaci Iz­ rael a vidí dokonce na je jic h těžké zkušenosti něco dobrého: „Po uplynulých m ěsících m ůžem e dosvěd­ čit, že ani zhoubná leukém ie není koncem světa."

fy

70 /

fy

fy

VÁLEČNÝ ZLOČIN Mluvčí Mezinárodního červeného kříže vyjadřuje své stanovisko

Ž

idovské osady na Izraelem okupovaném Z á­ padním břehu Jordánu jso u válečným zloči­ nem !" v y jád řil n aprosto srozum itelně René

K o sirnik své stan o v isk o a na v y sv ětlen o u dodal: „M ezinárodní červený kříž (M ČK) není ani trestní or­ gán ani soudce. Jsm e advokáti, kteří se zasazují o res­ pektování lidštějších m ěřítek a hum ánnějšího zákono­ dárství." V edoucí delegace Červeného kříže v Izraeli a P a­ lestinské autonom ii odůvodnil svůj výrok 49. člán­ kem 4. Ženevské dohody z 12. srpna 1949 na ochranu civilistů ve válečných oblastech. Což vztahuje i na východní Jeruzalém , který byl v roce 1980 zákonem anektován, stejně jako dnešní jeruzalém ské čtvrti G i­ lo, Talpiot - východ, French Hill, P isgat Z e ’ev, N eve J a ’akov, R am at Eškol a Ram ot. Od počátku 70. let prý M ČK stále znovu docházel k závěru, že izraelské osa­ dy v oblastech dobytých v roce 1967 odporují 4. Ž e­ nevské dohodě. /71

K OM U PA TŘÍ ZEMĚ IZRAEL ?

N a dotazy žurnalistů k historickém u vývoji, který vedl k izraelské okupaci předtím Jordánském obsaze­ ného územ í, nechtěl K osirnik odpovědět. R ozhodující je z jeho pohledu hum ánní hledisko. Jeho právní poradce O livier D ubois m u přizvuku­ je: „Pro nás je rozhodující ochrana lidí, kteří se na­ cházejí v rukou n epřítele." Situaci ve svaté zemi n e­ lze zařadit do kategorie války nebo občanské války, neboť, podle K osirnika, „z našeho pohledu nem á p a­ lestinská strana žádné ozbrojené bojové síly A přece se zdá, že M ezinárodní kom ise červeného kříže není s pojm em „válečný zločin" zcela spokoje­ na. N eukazují to je n reakce zástupců Č erveného kříže z A m eriky a Evropy na řečnické závěry vedoucího je ­ jic h delegace v Izraeli a Palestinské autonom ii. I K o­ sirnik sám musel uznat, že: „neexistuje žádná d efini­ tivní odpověď ." A: „M ezinárodní právo je realisticky vzato vždy jen druhé nejlepší." V

průběhu rozhovoru s novináři se stále znovu ob­

jevoval výraz „zóna právní nejasnosti". A ni izraelská Č ervená hvězda D avidova ani P alestinský červený půlm ěsíc například nejsou členy M ČK, a sice z růz­ ný ch důvodů. Iz ra e lsk á Č ervené hvězda D avidova „M agen D avid A dom " nem ohla být doposud přijata, protože stanovy M ČK předpisují, že v em blém u ná­ rodní členské organizace m usí být buď kříž nebo p ů l­ m ěsíc. Obě znam ení jso u ale v židovské m ysli spo­ je n a s traum atick ý m i zážitky, a proto nepřijatelná. 72/

Válečný zločin

Palestinský červený půlm ěsíc není členem M ČK, pro­ tože by ja k o člen m usel být d o sazen m ezinárodně uznaným státem . P alestinská autonom ie ale dosud ne­ ní nezávislým státem . V ytvořením P alestinské autonom ie vznikly další zóny právní nejasnosti. Podle názoru vedoucího de­ legace M ČK platí dnes na celém palestinském ú ze­ mí spíše o ček áv án í v zn ik lá sm louvam i z O sla než m ezinárodní právo. B ezpečnostní síť m ezinárodního zákonodárství se stala druhořadou. D okonce ani v e­ doucí osobnosti P alestinské autonom ie se jím necítí vázány. A právě tady vzniká podle R eného K osirnika, k te­ rém u tak záleží na tom , „abychom neztratili ani vě­ rohodnost ani akceptaci všech stran“ , další problém . „V lastní obyvatelstvo by nem ělo být vystaveno žád­ ným útokům ", poznam enává v souvislosti s m nohým i zraněným i dětmi na palestinské straně. „N acházím e se ve velm i sp letité situ aci." O n eu tralitu u silu jící Švýcar se kroutí: „N a obou stranách existují p roblé­ m y." A pak se rozpovídá: „M ůžete mi věřit, že na ve­ řejnosti moc nevykřikujem e. Ale za zavřeným i dveř­ mi, a tím si m ůžete být jisti, říkám e věci od plic." Přesně to se zjevně stalo při setkání zástupců MČK s izraelským m inistrem obrany B enjam inem Ben Eliezerem v polovině května. Jako reakci na výčitku, že Izrael pošlapává p alestinská lidská práva, vytáhl roz­ zlobený B en-E liezer fotografii jed n o h o izraelského / 73

KOM U PATŘÍ ZEMĚ IZRAEL?

mim inka. M alá Šalhevet Paz z H ebronu byla vědom ě zastřelena palestinským i ostrostřelci. V eřejným označením izraelské osidlovací politiky za válečný zločin p řetek la m íra trpělivosti Izraele. M inisterstvo zahraničních věcí se nechalo slyšet, že by chtěl K osirnik předjím at výsledek izraelsko-palestinských m írových vyjednávání, aniž by vzal v potaz druhou stranu. A m erická vláda odm ítla K osirnikovy výroky jako „m álo nápom ocné v době plné nap ětí.“ Přesto visí K osirnikův projev o „válečném zločin u “ nad izraelsk o u p o litik o u ja k o D am oklův m eč. V p ro sin ci 2000 došlo na p o litick é scéně Izraele k m ohutným diskusím . Zástupci židovského národa se už od 50. let v souvislosti s holocaustem význam ně podíleli na úsilí o zřízení m ezinárodního soudu na pronásledování válečných zločinů. K dyž pak konečně v roce 1998 v Řím ě 136 států pro zřízení takové soud­ ní instance hlasovalo, židovský stát zaváhal. N a pos­ lední chvíli se podařilo skupině arabských států dostat do listiny válečných zločinů izraelskou osidlovací p o ­ litiku. V ýroky vedoucího M ČK René K osirnika se až tak neliší od oficiálního postoje E vropské unie, ačkoliv jso u je jí form ulace diplom atičtější. K oncem března 2001 požad o v al dánský m in istr zah ran ičí M ogens L ykketoft veřejn ě sankce proti Izraeli. P řed stav en ­ stvo EU vyjádřilo 4. dubna 2001 „velkou obavu nad p o k račujícím i izraelským i o sid lo v acím i aktivitam i 74/

Válečný zločin

a požadovalo, aby izraelská vláda zabránila uskuteč­ nění ex istu jíc íc h o sid lo v acích plánů. „O sady p ro ­ m ěňují fyzický charakter a dem ografickou soustavu obsazených územ í“ . Tak se oficiálně vyjadřuje i M i­ nisterstvo zahraničních věcí Spolkové republiky N ě­ mecko. Proto je „jakákoli osidlovací činnost ilegální a představuje ohrom nou překážku na cestě k m íru.“

fy

fy

fy

/ 75

HISTORICKÁ PRÁVA Postoj izraelské vlády

očátkem dubna vešly ve znám ost plány Šaro-

P

novy vlády. V roce 2001 m á být dáno k dispo­ zici 5 000 stavebních pozem ků v Judsku a Sa­

m aří. V m inulém roce bylo na sporných územ ích prodáno 2 800 stavebních pozem ků. Tím zaznam ena­ la izraelská vláda příjm y ve výši 20 m ilionů euro. T é­ m ěř všechny tyto stavební pozem ky se nachází v okolí Jeru zalém a, v Gúš E cionu, v M aale A dum im a v G ivat Zeevu. Tyto skutečnosti jako by odporovaly politice, k te­ rou propaguje m inistr zahraničních věcí Šimon Pereš. Požadavky socialistické strany práce, k níž Pereš ná­ leží, „žádné nové osad y " a „ochota k bolestivým kom prom isům " kvůli eventuálním u m íru byly p o d ­ m ínkou pro vstup do vlády národní jednoty. V květnu 2001 opakuje nositel N obelovy ceny m íru před shro­ m ážděným i novináři svá předsevzetí, k nim ž patří, že už nedojde ke konfiskování půdy na výstavbu osad. Z astav en í výstav b y , ja k říká, ovšem n evylučuje „přirozený růst". „Těžko se m ůže zam ezit m ladým li­ dem, aby se brali, učinit přítrž rození dětí a stavění 76/

Historická práva

m ateřských šk o lek .“ P ro fesio n áln í diplom at se zdá být v nejlepší form ě. V dopise am erickém u m inistru zahraničí C olinu Pow ellovi brání Pereš svou m yšlen­ ku. „Tyto osady nesm ějí být předem odsouzeny jako důvod p ale stin sk ý c h n ásiln ý ch čin ů ,“ p ožaduje od svého am erického kolegy. E v ropské diplom aty se snaží uklidnit ujištěním , že „přirozený rů st“ nem usí nutně znam enat teritoriální rozšíření oblastí, které Ž i­ dé osídlují. „O d nepam ěti sídlili Ž idé na Z ápadním břehu a v pásm u G azy“, argum entují izraelští diplom até v dokum entu, který vydalo M in isterstv o zahraničí v polovině května. N ěkteré židovské obce, jako napří­ klad v Hebronu, existovaly v období otom anské říše po staletí. M nozí z izraelských osadníků m ají hluboký dějin­ ný a náboženský vztah k zem i Izrael. V období delším než tisíc let bylo je n jed n o u zakázáno osidlování ze­ mě Židy, a sice během okupace Jordánském v letech 1948 až 1967. Jordánci trestali sm rtí prodej zem ě Ž i­ dům. „A ni jo rd án sk á ani egyptská okupace nem ůže zrušit platnost právních dokum entů, které potvrzují právo Židů usadit se v těchto oblastech11, m íní izra­ elské M inisterstvo zahraničních věcí s odkazem na m andát britského im péria odsouhlasený Společností národů. Výnos m andátu určil, že správa Palestiny m á „um ožňovat přistěhování Ž idům 11 a podporovat „usídle­ / 77

KOM U PATŘÍ ZEMĚ IZRAEL?

ní Židů na pozem cích, včetně státních pozem ků, které nejsou zapotřebí pro veřejnost". Toto usnesení n epla­ tilo jen pro územ í státu Izrael, včetně „Ješy“, nýbrž i pro dnešní státní územ í hašem itského království Jo r­ dánská, které původně patřilo k britském u m andátu, tehdejším u správním u územ í P alestina. Izraelské M i­ nisterstvo zahraničních věcí odkazuje na skutečnost, že osady jak o N eve J a ’akov na severu Jeruzalém a, Gúš Ecion, obce na severním okraji M rtvého moře a K far Darom v pásm u Gazy, existovaly už před zalo­ žením státu Izrael. O dkaz na 4. Ž enevskou konvenci Izrael ro zh o d ­ ně odm ítá. T yto m ezinárodní dohody byly u zav ře­ ny v důsledku nuceného přem ísťování obyvatelstva během druhé světové války. U dálosti na Z ápadním břehu a v p ásm u G azy zcela je d n o z n a č n ě nejso u paralelou k p o litice A dolfa H itlera nazývanou „Lebensraum ", ve které šlo o získání o b lastí na východě pro N ěm ce. „D obrovolný návrat jed n o tliv ců do m ěst a vesnic, ze kterých byli je jic h předkové nebo oni sam i v y h n á n i", není v žádném p řípadě m ožné p ři­ ro v n áv a t k n u cen ém u p řem ísťo v án í o b y v atelstv a, které zakazují Ž enevské dohody. Ú čelem hnutí izra­ elských osadníků není vyhnání arabského o b y v atel­ stva. Ve jm énu Šaronovy vlády se z M inisterstva zahra­ ničních věcí od Sim ona Perese dovídám e, že se „izra­ elské znovuosidlování země děje pod přísnou kontro­ 78/

Historická práva

lou nejvyššího soudu v Izraeli, který dohlíží, aby se nestavěly žádné židovské obce na soukrom ých arab­ ských pozem cích". D oposud podepsané izraelsko-palestinské dohody zatím n eo b sah u jí zákaz v ýstavby existujících židovských osad. O tázka osad je v ý slo v ­ ně vyhrazena na závěrečná vyjednávání. K dyby měl zákaz jednostran n ý ch opatření k prom ěně státu quo znam enat, že se nesm í stavět žádné další byty, pak by to m uselo platit i pro arabskou stranu. V ýtku, že je izraelské osadnické hnutí ilegální, od­ m ítá izraelské M inisterstvo v n itra ja k o „politicky motivovanou“ . Z ápadní břeh, tzn. biblické Judsko a Sa­ maří, a pásm o Gazy jso u „sporné oblasti", na které si činí nárok různé strany. Izraelský diplom at m írového hnutí trvá na tom , že: „B udoucnost osad bude stano­ vena je n u vyjednávacího stolu." O ficiální stanovisko Izraele podtrhuje oprávněnost svého postoje tím , že sporné oblasti nepatřily žádné­ mu m ezinárodně uznaném u státu, než se dostaly pod izraelskou kontrolu. A nexe západního břehu Jordánu Jordánském počátkem padesátých let byla uznána jen Pákistánem a V elkou B ritánií. Krom ě toho dobyl Iz­ rael tato územ í v obranné válce, která m u byla vnuce­ na. Paralela s něm eckým i východním i oblastm i, které N ěm ecko ztratilo po druhé světové válce, je na dosah ruky, i když zůstává nevyslovena. „A rabové tu zemi nechtějí!" N e, tak tvrdě se sta­ rý m istr izraelské m írové politiky nevyjadřuje, když / 79

KOMU PA TŘÍ ZEMĚ IZRAEL?

popisuje arabskou p o litik u p o sledních tří d esetiletí 20. století. A ni se nezm iňuje o skutečnosti, že Izrael nabízel už roku 1967, pár týdnů po šestidenní válce, svým arabským sousedům „územ í za m ír“ . B yli to A rabové, kteří tenkrát v sudánském C hartúm u tuto nabídku odm ítli a sice trojím „ne“ : „Ne k míru! Ne k vyjednáváním !" A: „Ne k uznání židovského stá­ tu !“ Ale přesto se Pereš se svými novinářským i p artne­ ry pouští do polem iky: „A rabové sami nikdy nenabíd­ li Palestincům vlastní stát. To jsm e udělali je n m y!“, naráží na dobu od května 1948 do června 1967, kdy byla sporná územ í spravována Jordánském . Sebevě­ domě dodává: „N aše bilance není tak špatná, že bych se m usel om louvat!", a vrací se ještě jednou k p osled­ ním u kolu v y jed n áv án í v létě 2000 v am erickém Camp Davidu: „N ejsem si jistý , zda měl Ehud B arak politické oprávnění" nabídnout Palestincům 97 % Je-

šy, včetně strategicky nepostradatelné Jordánské níži­ ny, a právo spolurozhodování, co se týče Jeruzalém a. Přesto A rafat odm ítl. Proč? Nad tím si dnes političtí pozorovatelé lám ou hlavu. Jedno je ale jasn é a v tom jsou si Šim on Pereš a jeh o úhlavní ideologický rival A riel Šaron zajedno: „C lintonův návrh byl odm ítnut a tím provždy ztrácí svou platnost."

fy

80/

fy

fy

DĚTI, STROMY, BEDUÍNI ,,Dubak“

Ř

ekni D ubakovi, ať mi zatelefonuje, je stli mě bude p o třeb o v at!“, volá třin áctiletá Šošana a m ává mi přes ulici. N acházím se v A lon

Švut, židovské osadě v Gúš Ecionu, a čekám na D ova W einstoka, obecně zvaného „D ubak“ . D ubak pracoval v bezpečnostní službě židovských osadníků a nesl odpovědnost za tuto oblast jižn ě od Jeruzalém a. O dchod do důchodu pro něj v žádném případě neznam enal odchod do ústraní. Jeho srdce tluče pro tuto zem i a pro lidi, kteří v ní žijí. Proto kolem sebe shrom ažďuje přistěhovalce - ne­ bo lépe řečeno: „Přicházejí sami od sebe!“ , usm ívá se Dubak. Tak jak o i m alá Šošana. N aloží žáky do svého om láceného a přeplněného L androveru a bere je s sebou do divoké hornaté krajiny v Judsku. Tam jim ukazuje, ja k m ají prořezávat strom y, kam odklízet od­ padky. U nás by se tom u říkalo ochrana přírody. D ubakovi jd e o to, aby se tyto židovské děti seznám i­ ly se zem í a naučily se ji m ilovat. Jedním z úkolů ve službách bezpečnosti byla ochrana zbytků židovského osídlení zem ě z d řív ěj­ / 81

KOM U PA TŘÍ ZEMĚ IZRAEL ?

ších dob. Po cestě Judskou pouští mi ukazuje staré vinné a olivové lisy, upozorňuje mě na druhou stranu údolí: „Tam je cisterna z období B yzance. B udu ji s dětmi vyklízet. Proudy dešťové vody ji v zimě napl­ ní a v létě budu m ít pro děti ko u p aliště.“ Dov W einstok pochází ze staré židovské rodiny, která už po generace b y d lí v Jeru zalém ě. Z ná své arabské sousedy a oni znají jeho. O politiku se moc nezajím á. N a otázku, kdo ho zastupuje v parlam entu, krčí ram eny. Chce budovat tuto zem i. N ávrat židov­ ského lidu do svého prastarého dom ova chápe jako dílo Boha Izraele. Právní situace v „Ješa“ (Judsko, Sam aří a Pásmo Gazy) je spletitá. Překrývá se tu právo turecké a b rit­ ské z doby m andátu, jordánské právo a izraelské okupační právo. A v posledních letech k tom u přibylo ještě právo palestinské. V otázce územ í však, a v tom jso u všechny strany zajedno, je ro zh o d u jící starý právní systém osm ánské říše. Podle tureckého práva neexistují soukrom é pozem ­ ky, nýbrž právo na užívání. Celé územ í patří „sultánovi“ . K dyž nějaký obyvatel země využívá pozem ek déle než tři roky, aniž by mu to nějaká jin á strana upírala, má na tento pozem ek uživatelské právo. A to ­ to právo může prodat nebo někom u odkázat. K dyž ale nějaký pozem ek leží po deset let ladem , soukrom é uživatelské právo propadá.

82/

Děti, stromy, beduíni

„Podle osm ánského práva není žádná z židovských osad postavena na soukrom ém pozem ku11, říká Dubak a ukazuje na arabská pole uprostřed osad Guš Ecion, která jso u obklopena m oderním i židovským i domy. A rabové z okolí obdělávají svá pole, aby nepropadlo jejic h uživatelské právo. Turecký právní systém je důvodem , proč A riel Saron, tehdy ještě m inistr zahraničí ve vládě B enjam ina N etanjahu, osadníky nabádá: „Zaberte kopce kolem svých osad!11 N eboť, kdo zem i užívá, tom u patří. Tím se řídí i nejvyšší soud Izraele. Pár kilom etrů na východ od Gúš Ecionu u pozor­ ňuje Dubak na stovku podivných betonových kvádrů roztroušených po skalnaté pouštní krajině. Tři metry do délky, tři do šířky a dva do výšky. N a jed n é straně je okno bez rám u a skla, je n kovová obruč, na p ro ti­ lehlé straně kovové dveře. V pozadí stojí několik beduínských stanů. „To p o sta v ila P alestin sk á sam ospráva. Pak sem přivezli beduíny z Jericha a řekli jim , že jso u to jejich dom y11, vypráví. „B eduíni m ěli radost, že vlastní do­ my. Pak Palestinská sam ospráva proklam ovala před světem : Tady stojí velká palestinská vesnice. To úze­ mí patří nám. A pak se beduíni vrátili do svých stanů u Je ric h a.11 D nes js o u ty jed n o p o k o jo v é bungalovy prázdné. Existuje „agresivní židovská politika osidlování11. Ale existuje i palestinská osidlovací politika. V „Je/ 83

KOM U PA TŘÍ ZEMĚ IZRAEL?

ša“ probíhá válka o územ í. Zbraně, které se v ní po­ užívají, nejsou jen kam eny, kulom ety, tanky a rakety, ale i b u ld o zery , v ý stav b a dom ů a sázení strom ů. V ždyť pozem ek, na kterém stojí oliva, je zem ědělsky využíván a nejpozději po třech letech „soukrom ým pozem kem 11. Proto se strom y v srdci Izraele sázejí strategicky někdy zase vyřvávají. „Za každý můj strom 11, p ro h la­ šuje Dubak bez jakékoli pochybnosti, „pět strom ů v a­ šich!11 A pak: „N ekladu je n tak z legrace hřebíky na silnici, jak o to dělají extrem ní aktivisté hnutí Kach. A le poté, co mi A rabové nakladli hřebíky na silnici, byly v noci je jic h silnice plné hřebíků. A také jsem jim oznám il, čí to byla p ráce!11 D ov W einstok vidí budoucnost svou i svých arab­ ských sousedů jak o budoucnost společnou. Proto také nechce spolupracovat s izraelskou vnitřní tajnou služ­ bou ,S ab ak ‘. „K dybych pracoval pro ,Š ab ak l, brzy by se to rozneslo a ztratil bych všechnu důvěru.11 D ubak řeší problém y se sousedy svým způsobem . „N ejsem pes, na kterého se hází kam eny11, vzpom íná na některé těžkosti a upozorňuje na olivy na okraji silnice. Při pozornějším pohledu je vidět, že byly před pár lety uříznuty. „To jsem udělal já ! 11, přiznává se sm íchem : „Pak už po mně nikdo kam eny n eh ázel.11 M ezitím jsm e po cestě k M rtvém u m oři ztratili z dohledu jakoukoli civilizaci. Zdá se, jako bychom spor o územ í nechali za sebou v úplně jin ém světě. 84/

Děti, stromy, beduíni

D ubak odbočuje z vyježděné pouštní cesty a nutí svůj teréňák do kam enitého kopce. Za vrcholkem se obje­ vují stany beduínů. K ozy, ovce, osli i velbloudi si h le­ dají v pusté krajině něco k snědku. Basam , p atn áctile­ tý beduín, nastupuje - a D ubak nám představuje další odvětví svých aktivit. K aždým rokem někdo zabloudí v hornaté divočině pouště a zahyne. D říve posílala arm áda 15 až 20 te ­ rénních vozidel, aby prohledávala je n těžko dostupné rokle. M nohdy se nasazovaly i vrtulníky. „V ysvětlil jsem beduínům , že m ají nadání, které krom ě nich nem á nikdo“ , usm ívá se D ubak, kterém u se život v této drsné oblasti zapsal do tváře. Nom ádi z okolí to tiž umí číst stopy vynikajícím způsobem . „V ždycky se jic h ptám na ra d u “ , vypráví D ubak. „N ejprve se starší shrom áždí k poradě u černé kávy, kde prohovořím e je jic h znalost terénu a intuici. Pak jdem e přím o na v ěc.“ „K dyž se objeví hlášení, že je někdo pohřešován v Judské poušti, nevydává se záchranná skupina ,Ein G edi‘ na cestu, aniž by nás inform ovala." D ubak je na „své beduíny“ hrdý. Od té doby, co spolupracují, sní­ žil se počet zahynulých v poušti Juda o 80 %. „Před pár týdny jsm e našli šestnáctiletého žáka.“ Pouštní krajinu zahalila tem nota. Ostrý podzim ní vítr hvízdá nad pustým i vrcholky hor a stáčí se sm ěrem dolů k M rtvém u m oři. B asam nás u táboráku hostí

/ 85

KOM U PATŘÍ ZEMĚ IZRAEL?

sladkým čajem a čerstvou pitou, kterou nam áčím e do olivového oleje a zátaru. D ubak se najednou začne svěřovat a spojuje zá­ chranu chlapce s vlastním životopisem . 1. prosince 1993 byl jeh o vlastní syn, Jicchak, ve věku devate­ nácti let zavražděn. Byl právě na cestě domů z „Ješiv y“ (talm udické školy) v Eli. „Stalo se to v el-B ireh, jednom předm ěstí R am alláhu. M ěnili píchlou pneu­ m atiku. Během opravy byli on i jeh o společnice, dva­ cetiletá zdravotní sestra, ze zálohy zákeřně zastřele­ n i." P o starší drsný m už se je n těžko brání slzám : „K dyž se mi podaří zachránit takového chlapce, mám pocit, jak o bych ho jeh o rodičům znovu porodil."
86/

ý

i>

POHLED RABÍNA Z DÁVNÝCH DOB Komu patří země Izrael?

roč vlastně začíná B ible zprávou o stvoření?"

P

N ad tím si před tém ěř tisíci lety lám al hlavu rabín Šlomo Jicchaki. „N em ěla by snad Tóra

začínat slovy: ,Tento m ěsíc bude pro vás začátkem m ěsíců1 (2. M ojžíšova 12,2)?“ V ždyť to je první p ři­ k ázání, k teré bylo dáno Izraeli, přem ýšlel rabín. A svaté Písm o nem á být živnou půdou lidské speku­ lace, nýbrž m á řídit a upevňovat vztah mezi Bohem a jeh o lidem. Rabín Šlomo Jicchaki, jeh o ž jm éno se dnes zkracu­ je na souhrn iniciál jako „R aší“, patří k nejvlivnějším autoritám židovských dějin. Jeho střízlivý a Bibli věr­ ný výklad Písm a ovlivnil skrze M artina L uthera široké okruhy křesťanů. Raší přísně rozlišuje m ezi doslov­ ným výkladem (pšat) a výkladem v duchovním přene­ seném sm yslu (draš). Přičem ž zdůrazňuje, že ho pře­ devším zajím á „pšat“, neboť ten je rozhodující pro pochopení Božího slova a Boží vůle. Jeho kom en tářje dodnes součástí m nohých výtisků židovských Biblí. /8 7

KOM U PA TŘÍ ZEMĚ IZRAEL?

O dpověď na otázku po sm yslu zprávy o stvoření nachází Raší v Ž alm u 111,6. „M oc svých činů zvěsto­ val svému lid u ...“, zní doslovný překlad. Středověký rabín to pochopil takto: „Z práva o stvoření byla zvěs­ tována Božím u lidu, aby jim tak daroval dědictví p o ­ hanů." „D ědictv ím p o h an ů " nazývá Raší zem i Izrael. Střízlivě jako i B ible sam a se staví proti všem u sionistickém u nadšení. Izraelité nejsou v žádném příp a­ dě „původní obyvatelé" země Izrael. Ještě nikdy ne­ přišli židovští osadníci do pusté, neobydlené země. I Jozue dobyl ve své době zemi násilím . Jako původní o b y v atele K enaanu zm iňuje Bible A m álekovce, E m orejce, A nákovce, G ešúrejce, Girgašejce, G irzejce, C h etejce, C hiv ejce, Jeb ú sejce, K adm ónce, K enaance, K enazejce, K énijce, Perizejce a R efájce, km eny, které byly Izraelci vyhnány nebo vym ýceny. M ojžíš je shrnul na sym bolickou, svátou, dokonalou sedm ičku - „sedm národů", které jso u v ět­ ší a silnější než Izrael (5. M ojžíšova 7,1 ). Ještě za doby židovského krále Jošiáše m luví prorok Sofonjáš (2,5) přinejm enším o „P řím o ří" jak o o „K enaanu", „zemi pelištejské". Proto se praotcové A braham , Izák a Jákob sam i ne­ označovali za „právoplatné m ajitele", nýbrž za „ci­ zince a hosty" - a sice právě vůči „dom ácím obyvate­ lům " (1. M ojžíšova 23,4; 28,4).

88/

Pohled rabína z dávných dob

Od doby praotců se Izrael pokoušel získat zemi m e­ zi Jordánem a Středozem ním m ořem „legálním " způ­ sobem. A braham koupil m akpelskou jeskyni v H ebro­ nu (1. M ojžíšova 23,1-20). Jákob později poctivě získal územ í, na něm ž bydlel u Šekemu, dnešním N ablusu (1. M ojžíšova 33,19). Jak rád by Izrael dokázal sám sobě a celém u světu, že je „právoplatným m ajite­ lem " zaslíbené země. A le Bible si stojí na svém: „Jste hosté a přistěho­ valci" (3. M ojžíšova 25,23). Tak to Bůh oznám il své­ mu lidu skrze M ojžíše na Sinajské poušti před v stu ­ pem do zaslíbené země. V

druhé polovině 11. století, v nejhlubším středo­

věku, m luvil jed en rabín o době, ve které se izrael­ ský lid opět vrátí do své země. V něm eckém W orm su a francouzském T royes učil Raší, že svět pak bude židovském u národu vyčítat: „Jste lupiči, neboť jste násilím pro sebe urvali zemi sedm i národů!" Podle platného práva, na něm ž se shodnou národy, budou pak židovské osady v srdci Izraele ilegální a židovští osadníci budou označeni za válečné štváče. N a tuto situaci chtěl Raší připravit své učedníky. Pozice M ezinárodního červeného kříže a Evropské unie by ho sotva překvapila. Spíš by ho překvapilo, že židovský národ není v tom to ohledu schopen slova. Rabín Šlom o Jicchaki chtěl dát Izraeli v tom to sporu rozhodující argum enty pro tento spor. Právě proto je tak důležitá zpráva o stvoření. / 89

KOM U PATŘÍ ZEMĚ IZRAEL?

N a výčitku, že jso u židovské osady v srdci Izraele válečným zločinem , by měl Izrael podle Rašího odpo­ vědět: „C elá zem ě patří Svatém u, buď pochválen. On ji stvořil a dal ji, kom u uznal za vhodné. Podle svého zalíbení dal zem i pohanským národům . Podle svého zalíbení jim ji zase vzal a dal nám .“ Protože Bůh A braham ův, Izákův a Jákobův stvořil všechno, „je země, se vším , co je na n í“ jeho vlastnic­ tvím (Žalm 24,1), celá zem ě. A le obzvlášť to platí o m além pruhu zem ě mezi S tředozem ním mořem a Jordánem , o nějž - podle svátých Písem právě na rozdíl od Egypta! - zvláštním způsobem „p eču je“ a „oči H ospodina, tvého Boha jso u na ni neustále upřeny, od začátku roku až do konce“ (5. M ojžíšova 11 , 12 ).

Bůh naříká nad tím , „co mi bylo n ejm ilejší", když je to zničeno (Jerem jáš 12,7), a horlí pro „svou zem i“, když jd e o to ji znovu vybudovat (Jóel 2,18). Erec Jisra ’el, zem ě Izrael - j a k ji navzdory politické situaci nazývá i N ový zákon (M atouš 2, 20.21) - patří je n svátém u Bohu sam otném u. On ji dává, kom u chce. S tím se m usí sm ířit i navenek všem ocný dobyvatel a světovládce N abukadnezar. V

některých obdobích přenechal Bůh „svou zem i“

pohanským rukám , protože „E m orejcova nepravost je ště nebyla dovršena" (1. M ojžíšova 15,16), jelik o ž židovský lid na sebe přivolal Boží hněv a nebo (abych

90/

Pohled rabína z dávných dob

také uvedl příklad z N ového zákona) dokud „se n en a­ plní čas pohanů“ (Lukáš 21,24). Bůh dává zem i, kom u chce podle svého zalíbení a z m ilosti, ja k to odpovídá jeho podstatě a vůli. N i­ kdo si nem ůže zem i ani vydobýt ani zasloužit „Dal jsem vám zem i, na kterou jste nevynaložili žádnou nám ahu“, prohlašuje jed in ý legitim ní m ajitel zem ě, „m ěsta, která jste nestavěli, ale sídlíte v nich, vinice a olivoví, které jste nesázeli, a přece z nich jíte “ . (Jozue 24,13). Izraelsk ém u žalm isto v i nezbude nic jin é h o , než vyznat: N ezm ocnili se zem ě svým m ečem , vítězství jim nedobyla je jic h paže, nýbrž tvá pravice, tvoje pa­ že, a světlo tvé tváře, neboť jsi v nich našel zalíbení. (Žalm 44,4) Jako červená n it se táhne Starým zákonem boží za­ slíbení dané A braham ovi: „Tobě a tvém u potom stvu dávám do věčného držení zem i, v níž js i hostem , ce­ lou zem i k e n a a n sk o u ...“ (1. M ojžíšova 17, 8). Později je je ště upřesněno o jak é „potom stvo" A b­ raham ovo, s ním ž byla uzavřena sm louva o požehnání a zaslíbení zem ě, se jedná. N a A braham ovu prosbu: „K éž by Izm ael žil v tvé b líz k o sti!“ (1. M ojžíšova 17,18), odpovídá Bůh: „Ne, tvá žena Sára ti porodí syna a nazveš ho Izák. Svou sm louvu s ním ustavím pro jeh o potom stvo jako sm louvu v ěčnou“ (1. M ojží­ šova 17,19).

/ 91

KOM U PATŘÍ ZEMĚ IZRAEL?

Protože Bůh tak přikázal, poslal patriarcha A bra­ ham ještě za svého života všechny ostatní syny pryč. „V šechno, co m ěl, odkázal Izákovi11(1. M ojžíšova 25, 5-6). „Tato zem ě patří m ně!“, oznam uje živý Bůh své­ m u vyv o len ém u lidu m im o ja k o u k o liv poch y b n o st (3. M ojžíšova 25, 23). Izraelci nem ěli ani právo zem i prodat. Jako „dědictví", n ě ja k o vlastnictví, se kterým je m ožno svobodně nakládat, svěřil H ospodin Izraeli - ne Izm aelovi! - „svou zem i“ . Spravování dědictví je spojeno s povinnostm i. Sa­ m ařský vinař N ábot si toho byl vědom (1. K rálovská 21,1-3). D ědictví nem ůže být jed n o d u še prodáno ne­ bo zneužito jak o předm ět vyjednávání - ani v případě, kdy jde o zachování vlastního života! Z ároveň se zaslíbením dostává A braham za úkol zem i poznat (1. M ojžíšova 13,17) a „v lastn it11. M á ji p řijm o u t ja k o d ěd ictv í a spravovat ji. R ozhodující nejsou práva nýbrž poslání. Proto je je n spravedlivé, že L evité n eo b d rží „v zem i dědičný p o d íl11. Jejich „dědictvím 11 je Pán (4. M ojžíšova 18,20-21), je jic h posláním služba ve svatostánku. Proto jso u kněží a j e ­ jic h příbuzní osvobozeni od správy dědictví. K dyž B ůh svěřuje lidem svou zem i, očekává od nich, že ji obsadí, učiní přístupnou, zbudují, budou o p atro v at a také bránit. P řed stav a „zem ě m lékem a medem oplýv ající11 nepopisuje z biblického hledis­ ka zemi „kde padají pečení holuby do huby11, nýbrž 92/

Pohled rabína z dávných dob

označuje potenciál, jeh o ž využití je spojeno s těžkou prácí pod požehnáním Božím. Předpokladem vlastnictví země je živý vztah k B o­ hu. Se zaslíbením „vám ji dám do vlastnictví, zemi oplývající m lékem a m edem “ je neoddělitelně spojen výrok: „Já jsem H ospodin váš Bůh, já jsem vás oddělil od každého jin éh o lid u ...“ (3. M ojžíšova 20,24). Tak nesm ěl bezprostředně po vyvedení z E gypta „nikdo z tohoto zlého pokolení tuto dobrou zem i spat­ řit", krom ě Jozueho a K áleba (5. M ojžíšova 1,35), kteří byli ochotni uvěřit B ožím u slovu. Jen „spraved­ liví budou obývat zem i a zůstanou v ní bezúhonní, ale svévolníci budou ze země vyťati, věrolom ní budou z ní vyrváni" (Přísloví 2 ,2 1 -2 2 ). Takže ne prostě k až­ dý potom ek A brah am ů v , Izákův a Ják o b ů v , nýb rž „ ...te n , kdo se utíká ke m ně, dostane do dědictví ze­ mi, do vlastnictví m oji svátou h oru“ (Izajáš 57,13b). Pod touto podm ínkou m ají budoucnost i „dom orodci“ v zemi: „A jestliž e by se pilně učili cestám m ého lidu a p ří­ sahali při mém jm énu: J a k o ž e živ je H ospodin! ... pak budou b y d let m ezi m ým lid e m 1 11 (Jerem jáš 12,16). N a druhé straně platí pro židovský lid: „Jestliže však přesto na H ospodina, svého Boha, zapom eneš a budeš chodit za jiným i Bohy, sloužit jim a klanět se jim , dosvědčuji vám dnes, že docela vyhynete. Jako / 93

KOM U PA TŘÍ ZEMĚ 1ZRA EL ?

pronárody, které H ospodin před vám i vyhubí, tak vy­ hynete za to, že jste neposlouchali H ospodina svého B oha“ (5. M ojžíšova 8,19-20). A Izrael zakusil v průběhu tisíciletí způsobem ne­ v y p rav ite ln é h o u trp e n í, „jak je to zlé a trp k é, že opouštíš H ospodina svého Boha, a ze mne strach nem áš“ (Jerem jáš 2,19). Ž idovském u lidu se nikdy ne­ vyplatilo převzít způsob m yšlení, hodnoty a životní styl pohanských národů. Jestliže dnes celý svět Izraeli vyčítá: „Jste lupiči a urvali jste tuto zem i pro seb e!“, nezbude Židům , k te ří ch tějí z ů sta t v ěrn í svém u B ohu, je h o slovu a v něm obsaženém poslání, jin á odpověď než ta, k te­ rou dal N ábot pohansky sm ýšlejícím u králi A chabovi: „C hraň mě H ospodin, abych ti dal dědictví po svých otcích!11 (1. K rálovská 21,3)

$

94 /

fy

fy

Vývoj situace na Blízkém východě

PO PRVNÍ SVĚTOVÉ VÁLCE BYLA ROZDĚLENA OSMANSKÁ ŘÍŠE Balfourova deklarace z 2.11.1917 slíbila židům domov v Palestině

TURECKO

% CD' 3

Území ' - i— /* ? Francouz. /Y mandátu /

L -

EGYPT

^

I Britský I m a n d á t/ •Palestina

IR Á K

ÍR Á N

V

■O

<SL

(S A U D S K Á A R Á B IE )

\

J i \

OMÁN JEM EN í

\

\

Adénský záliv

Rozloha Arabských států Rozloha Britského mandátu pro Palestinu

Indický oceán

13 700 00 km 116 000 km2

/ 95

KOM U PA TŘÍ ZEMĚ IZRAEL ?

BRITSKÝ MANDÁT PRO PALESTINU

FRANCOUZSKÝ ÍX MAN DÁT

V letech 1921 - 2 3 byla

Palestina na základě Evropské koloniální politiky rozdělena na několik částí

1923 Velká Británie postoupila Golany Francii

•Naharíja

Haifa •

DAMAŠEK ■

BEJRÚT

Tiberias *a •

I G e n e z a re ts k é i m o ře

9

r

Nazaret Středozemní moře Šekem/ Nablus

Jordán

I AMMÁN

Ramalláh

JERUZALÉM Mrtvé moře

Hebron \

Beer-ševa

)

ZAJORDÁNÍ

BflITSKÝ ANDÁT E G YP T 1921-1922 Velká Británie učinila emírem Hašamského Abdaiiáha a předala mu 77 % mandátního území jako „Zajordání"

SINAJ

í Rudé SAUDSKÁ ARÁBIE

96/

Vývoj situace na Blízkém východě

REZOLUCE OSN č.181 Plán rozdělení „zbytku Palestiny" jak byl schválen valným schromážděním OSN 29.11.1947. Natharíja

DAMAŠEK

BEJRUT

LIBANON

/ S Ý R IE

Vi

Haifa m " i Tlbe^rias

\ .V

liU Il G e n e z a re ts k é J m o ře

Nazarfet Středozem ní moře

Tel A viv#

/ < / / / I

Šekem/ 1 Nablus ^Jordán

i

Ramalláh •

< f“'

/'JER U ZALÉM /-'

rí

Gaza Pásmo Gazy

AMMÁN

•J

\K

Hebron

Beer-ševa

DANI

\/ EGYPT

Židovský stát Arabský stát Internacionalizovaný Jeruzalém

SIN A J

\ l Rudé

SAUDSKÁ ARÁBIE

/9 7

KOMU PA TŘÍ ZEMĚ IZRAEL?

1948-1956 STÁT IZRAEL

BEJRUT

DAMAŠEK

LIBANi

Linie příměří 1949 S ÝR IE Natharíja * Haifa •

Středozemní moře

•

i Tel Aviv

\ SAMAŘÍ

■)

J RamaEláh JE R U Z A LÉ M ^ Gaza Pásmo * Gazy {

Na jaře 1950 král Abdallah I. z oblasti Zajordání anektoval „Západní břeh", což do roku 1967 uznal pouze Pákistán a Velká Británie.

EGYPT

ZAJORDÁNÍ S IN A J

Rudé moře

98/

SAUDSKÁ ARÁBIE

Vývoj situace na Blízkém východě

• b e jr C t f

ŘÍJEN 1956: SINAJSKÁ MISE

ť

L IB A N O N / • .. / DAMAŠEK

Poté, co Egypt uzavřel Suezský průplav nI a Eilatský záliv a po několikaměsíčních '■''N-.' I SÝRIE • Naharíja j sériových útocích z pásma Gazy, Izrael J Tiberias * Genezaretské za podpory Velké Británie a Francie Ha'i • i| moře Během 100 hodin obsadil Sinajský Nazarel poloostrov až k Suezskému průplavu.

. r - v

šekem/ Nablus

5

JRamalláh !

Středozemní moře

A M M ÁN

JERU ZALÉM #

x'

/ Hebron

> V

u /

\

Suezský průplav

EGYPT

JORDÁNSKO (od r. 1952)

l t J Eilat yJF a-

SINAJ

Na základě záruk USA se Izrael roku 1957 ze Sinaje opět stáhl

Qr %

SAUDSKA

ARABIE

V

)(

/9 9

KOM U PA TŘÍ ZEMĚ IZRAEL ?

100/

Vývoj situace na Blízkém východě

SPORNÁ ÚZEMÍ Aktuální stav - Judsko, Samaří a pásmo Gazy v listopadu 2000 Žid o v sk é osady m í A " - z ce la pod správou □ „PÚa lez estin sk é A utonom ie „ Ú z e m í B“ - pod c iv iln í sp rá vou PA ]Iz ra e l p ro v á d í d o h le d kv ů li b e zp e čn osti

A

\ __Bejt Šeán

t J sp rávou

Džanín $ ^

\

/ (

SAM AR!

Šekem/

Nabluso

j- r ^ _ __

Tikva Petah

o $

*

J

* o

Lod

5 0 >n Le Cijon Ramla

M odi’i

""i

$Ramalláh . cCf i r* *o I Givat Ze’ev /*X Jericho /-•1 % «L «, c ' 0 lni 0 * 0 $ o '■f— JERUZALÉM^

3 A

f?

PÁSMO GAZY

r t W aa/e Adumim

G a z a /V > í” si Středozemní

^ /o

° C = w Betlém Bejt Jala

/ 70 /

Obsah: Sen o obsazení zem ě Země nebo život Židovská a palestinská politika osidlování „ Tóře věrná “ alternativa N ásilí se stupňuje Hříčka v maratónu vyjednávání Ne je n vojensky Ložnicí Tel Avivu Strach a hrůza na obou stranách Neslučitelné Zvolání Mezi bázni a obdivem Ne je n špatné Nepřijatelné Odsouzeni ke svaté válce O válce s Amálekem Na jižn ích svazích hebronských hor Válečný zločin Historická práva Děti, stromy, beduíni P ohled rabína z dávných dob Dodatek: Mapy - vývoj situace na Blízkém východě

...3 ... 5

... 7 ...13 ...16 ...19 ...24 ...26 ...29 ...33 ...3 7 ...42 ...46 ...50 ...55 ...62 ...6 7 ...71 ...76 ...81 ...8 7 ...95

K O M U PA T Ř Í Z EM Ě IZ R A E L ? Židovské osady - válečný zločin, nebo naplnění dávných proroctví? V y d al N áv rat dom ů jak o svou 177. publikaci. P řelo žen o a v y d áno se svolením autora. A utor: Johannes G erlo ff P řeklad: K rista G erloffová O dpovědný red aktor: Pavel S tička G rafick á ú p rav a, sazba: P etr P laňanský M apy: H E W ER O bálka: H E W ER V ýroba: P etr P laňanský T isk: M acík Sedlčany

N á v rat dom ů, P.O.Box 25, 150 06 P ra h a 56 w w w .navrat.cz

J o h a n n e s G e r lo ff

vyrůstal v německém Schwarzwaldu, studoval teologii v Túbingenu, Vancouvru a Praze. Žije s m anželkou Kristou a čtyřm i dětm i v Izra eli a pracuje jako korespondent křesianského mediálního svazu KEP. Jeho specializacíje problema­ tik a blizkovýchodnibo regionu.

/SPORNÁ ÚZEMÍ Aktuální

av - Judsko, Sam aří a pásm o Gazy v listopadu 2000

SAM AŘÍ Tulkarm

IRamalláh

° JU D S K O l Hebron /^J,Kirjat Arba

B rzy po šestidenní válce ro ku 1967 začali Židé osidlovat Izraelem dobytá územ í. Bible označuje tato dnes tolik sporná ú ze m í ja ko Judsko a Samaří. Národně-náboženští Židé považují návrat do své staré vlasti za biblické p řik á zá n í a skutečnost, že je tento návrat vůbec m ožný, za naplnění dáv­ ných proroctví. Válečný zločin, nebo naplnění biblického proroctví - diskuse o oprávněnosti židovských osad se pohybuje v tomto širokém spektru. Johannes G erlojf pouští ke slovu účastníky tohoto vleklého kon­ flik tu : zástupce Palestinců a izraelské politiky, židovské osadníky a sekulární Izraelce působící v mírovém hnutí, vedoucí politické osobnosti, stejně jako „obyčejné lidi“.