ZRAEL TÉMA: IZRAEL TÉMA: IZRAEL TÉMA: IZRAEL TÉMA: IZRAEL TÉMA: IZRAEL TÉMA: IZRAEL TÉMA: I

ROZHOVOR

ALEXEJ KOTOV, WRESTLER VŠE O...

THE SIMPSONS SOUTĚŽ

KYTARY.CZ

celostátní školní časopis číslo 9, 2015 | ročník ViI | zdarma | www.redwaymag.cz

ZRAEL TÉMA: IZRAEL TÉMA: IZRAEL TÉMA: IZRAEL TÉMA: IZRAEL TÉMA: IZRAEL TÉMA: IZRAEL TÉMA: I

editorial /

RedWay Celostátní studentský časopis měsíčník číslo 9, ročník 7 zdarma toto číslo vyšlo v květnu 2015 titulní strana: archiv

Ahoj holky, čau kluci, co je na obálce? Izraelská vlajka. Bílá barva symbolizuje čistotu a nedotknutelnost ideálů, modrá barvu oblohy nad Izraelem. Obě barvy jsou taky tradiční pro tkaniny používané při bohoslužbě v synagogách. Šesticípá Davidova hvězda, které se taky říká Davidův štít nebo Šalamounova pečeť, je prastarý symbol pocházející pravděpodobně z Egypta. Středověcí alchymisté jej používali jako značku pro princip „odděluj a zhušťuj“, okultní a esoteričtí filozofové jím znázorňovali podstatu života: trojúhelník s vrcholem nahoře značí oheň a mužský princip, trojúhelník s vrcholem dole vodu a ženský princip, základny obou trojúhelníků pak vzduch a zemi. Na vlajce je hvězda znamením rovnováhy, šestidenního pracovního týdne (přičemž její střed symbolizuje den sedmý, posvátnou sobotu – šabat) a podle tradice též připomíná tvar souhvězdí, pod kterým izraelský lid očekává příchod Mesiáše. Mesiáš je člověk, vládce, král, který napraví svět a spasí lidstvo. Křesťané věří, že už přišel v podobě Ježíše Krista. Židé věří, že ještě nepřišel. Vám to možná přijde jako detail, ve skutečnosti jde o zásadní a neřešitelný spor, kvůli němuž se v minulosti židé a křesťané pěkně nenáviděli. Taky to má přímý vliv na dnešní realitu, které říkáme izraelsko-palestinský konflikt. Ten jsme pro zjednodušení znázornili graficky a doufáme, že teď už konečně rozumíte, kdo si v něm začal jako první.

adresa redakce RedWay Jaroslava Foglara 2 155 00 Praha 5 www.redwaymag.cz e-mail redakce [email protected] zakladatel a duchovní otec projektu prof. MUDr. Michael Aschermann, DrSc., FESC [email protected] šéfredaktorka Martina Overstreet [email protected] zástupce šéfredaktorky a produkce Zdeněk Řanda [email protected] artdirector Pasta Oner [email protected] editorka, korektorka Petra Rabová spolupracovníci Kay Buriánek, Zdeněk Bělohlávek, Dominik Zezula, Honza Kistanov a studenti: Pepe Švejda, K8 Písačková, Seda Dzholdosheva, Radim Lisa, David Dolenský, Iva Antošová, David Dolenský, Johana Mustacová, Bára Růžičková, Max Máslo, Kristina Fekete, Yasmina Overstreet, Honza Klofáč marketing a inzerce Václav Miškovský [email protected] 607 609 420 Martin Neumahr [email protected] 608 572 626 Nevyžádané rukopisy a obrazové materiály se nevracejí. Redakce si vyhrazuje právo zveřejnit publikované materiály na www.redwaymag.cz. vydavatel

Zdravé srdce, o. s. Milady Horákové 63 170 00 Praha 7 toto číslo vyšlo za podpory

Šalom, Martina Overstreet, šéfredaktorka

PŘIDEJTE SI NÁS NA FACEBOOKU! www.facebook.com/redwaymag

registrační číslo MK ČR E 18246 ISSN 1803-2850 RedWay je celostátní školní časopis zaměřený především na prevenci vzniku kardiovaskulárních onemocnění. Protože koncepčně vychází z definice WHO, která uvádí, že zdraví není jen absence nemoci, ale celková fyzická, psychická a sociální pohoda, zabývá se též prevencí sociálně patologických jevů.

W W W.REDWAY M AG.C Z

REDWWAYY ČÍSLOO 9, 20115 | R OČNN ÍK V II

8 –1 3

MAILBOX

Výsledky soutěže G-Shock Milujeme kreslení při hodině powered by Stabilo Výsledky soutěže v haiku 14 – 2 2

POP

16

Příběh SWIS Vysokoškolská pohádka: Chytila jsem výstavu Matt & Nat: Žij krásně! Botas66: Každý by chtěl svého KITTa Vstupte do DJ světa 23 kytary.cz

SOUTĚŽ

2 4 – 31

TÉMA IZRAEL

24

Jeruzalém Tel Aviv YOLO Molekulární skener jak ze Star Treku 5 důvodů, proč mít rád Izrael, Židy a židy 32–36

ROZHOVOR

Alexej Kotov, wrestler 3 7– 4 6

SMARTBOX

Akta X všedního dne Studovala jsem ve Francii Kreativní učebnice havajštiny Z deníku vědce: Na konferenci

47

Taháky k maturitě: Komu zvoní hrana, Hemingway Snídaně z celého světa: Bulharsko 4 7– 51

VŠE O

The Simpsons 52–53

S E X U Á L N Í V Ý C H O VA

Dvakrát mysli, jednou polkni 54–55

ACTIVE

Kolo je pořád strašně cool věc 56 Nikkarin

KOMIKS

56

44

PŘIDEJTE SI NÁS TAKÉ NA FACEBOOKU! www.facebook.com/redwaymag

mailbox /

CE VÝHEaRkce red

ČÍSLO 9, 2015 | ROČNÍK VII

Vojta Mervart

Denisa Mazurová

Výsledky soutěže O LEGENDÁRNÍ HODINKY G-SHOCK

CE VÝHEkRes li

8

W W W.REDWAY M AG.C Z

9

kreslení /

Pošlete nám svoji tvorbu na e-mail [email protected] nebo vložte na naši FB stránku. Každý měsíc několik kreseb otiskneme, třem vybraným autorům pošleme produkty STABILO. Aby bylo čím dělat. STABILO point 88 je jemný fix ve třiceti odstínech (z toho pěti neonových) s pevným hrotem, který jen tak neodděláte. Navíc nevyschne, ani když ho necháte 24 hodin bez víčka. Proč má bílé proužky: Kdysi dávno došlo v továrně k malé chybě. Ve stroji na barvení povrchu tužek bylo málo barvy a várka vyšla ven s nedobarvenými hranami. Vypadalo to tak hezky, že si STABILO tento nový desing nechalo v roce 1929 patentovat. STABILO je zřejmě jediným výrobcem psacích potřeb na světě, který se může pochlubit tím, že se po něm pojmenovávají cool kapely až z Kanady.

Thanh Mai Tran Denisa Stefanigová

ČÍSLO 9, 2015 | ROČNÍK VII

CE VÝHER

10

CE VÝHER Dobroslava Čepcová

CE VÝHER

Ferdinand Šrámek

Kuba Kučera

Aneta Čejková

Olca Amchová

Martina Kuchtičková

Zuzana Slavíková W W W.REDWAY M AG.C Z

11

mailbox /

ČÍSLO 9, 2015 | ROČNÍK VII

12

ILUSTRACE: BARBORA TŐGEL

Soutěž v haiku o romány Haruki Murakamiho Všechny zde otištěné příspěvky vyhrávají. Jejich autorům gratulujeme a posíláme knížku podle jejich přání.

Pod starým dubem, já pohřbil jsem dědečka ještě když dýchal. Ďábel mi vládne, jsem psychopat šílený dnes čtvrtá oběť. Vrah použil nůž, by oddělil hlavičku od těla mého.

Včera k večeru na louce pobíhal kůň dáte si salám? Zavři své oči potom je zas otevři právě jsi mrknul (Barbora Genserová)

Ztraceni v parku, schovali se do křoví pohltilo je. Otravná škola, týrat bude nás věčně, dokud neumřem. (Matěj Machala)

RedWay je boží pořád mi dělá chutě na dobrou četbu Jsem děsnej intoš Harukiho musím mít Na své poličce (Andrea Mihalčíková)

Neměla múzu, koupala si medúzu, proč blila lila? (Markéta Petříčková)

Náš park u gymplu. Tam hromada špačků je, zato kos žádný. (Klára Švíková)

Ježíš, Šiva, já Generace prímová Ka Fka Kaf Ku pic (Dominika Kozlová)

Mozek zabolel Rád Google napověděl Haiku poznal jsem (Jan Gruml)

Haruki vládne zašlete nám Cukura ostatní máme (Tomáš Selinger)

W W W.REDWAY M AG.C Z

Dnes usínám sám Znám každý detail stropu Zase je ráno (Matěj Konečný)

13

pop /

Jak podporujete Izrael?

Gene Simmons, zpěvák a  kytarista The Kiss

Zayn Malik, zpěvák One Direction

Michael Douglas, herec

Nadávám jeho odpůrcům, že jsou idioti. Nic nechápou, na světě není druhé takové místo jako Izrael.

Nepodporuji. Free Palestine!

Kdo je proti Izraeli, je proti Americe. Tak se na to dívám já. Můj syn slavil v Izraeli bar micvu, čas od času si taky kupuji moderní izraelské umění.

Vypráví zakladatel Richard Vlček:

bylo dobrý udělat e-shop. První věci jsme fotili v krámu na bílém prostěradle pod žárovkou. Bylo to strašně pracný. Když jsme e-shop alespoň trošku naplnili a spustili, tak to čekání na první objednávku bylo nekonečný. Já tomu nevěřil, ale fakt se to rozjelo. Teď už je vše jiné, jen pro zajímavost, do roku 2007 se vůbec neobjevovalo slovo sleva. To přišlo až s nástupem obchodních center. Skate a snowboarding jsou dnes na ústupu, my se ale pořád snažíme být coreovým krámem, pořád prodáváme skejty a snowboardy světových značek. Skater chce naštěstí nejen dobrou cenu, ale i kvalitu, a na tom stavíme. V Česku máme jezdce evropského formátu, ten progres je vidět, ale chybí mi tady mladá generace. Občas zajdu mrknout na skatepark, ale nevidím tam žádný talent, skateboarding bolí a dnešní generace tomu asi nechce nic obětovat. V Ústí je v současné době mrtvo, žádná crew, žádná komunita, to mě mrzí. Ale do skejtový školy chodí deset malých dětí, tak snad se blýská na lepší časy.

text: M. Overstreet, foto: archiv SWIS

Příběh SWIS

Nikdo netušil, že za dvanáct let se bude vše odehrávat na internetu, takže jsme neřešili, nakolik je název vhodný pro e-commerci. Vlastně úplně není, ale měnit to nehodláme. Začátky byly z dnešního pohledu dost v punku, jezdili jsme každý den starou škodovkou do Prahy a skupovali, co kdo zrovna měl skladem. Když se nám podařilo sehnat kompletní řadu bot, byl to úspěch. První obchod za hlavní ústeckou poštou byl velký 100 m². Prodávali jsme i vybavení na windsurfing, takže tam nebylo k hnutí. Samozřejmě jsme tím krámem žili, lidi se chtěli odlišovat, skejtovat, snowboardovat, dělat bordel, takže kolem něj brzy vznikla komunita, v podstatě co zákazník, to kámoš. Od prvního dne otevření jsme dělali vše pro skateboarding. Závody, akce, lítání po úřadech, obhajování skejťáků, kteří se prý neumějí chovat. Byl to běh na dlouhou trať zakončený betonovým skateparkem, který nám loni postavil Mystic. Já sám jsem nikdy neskejtoval, na prkně vypadám jak postiženej, ale jako diváka mě skate nadchl už v roce 1988. Je to sport, který si musíš odpadat, a než dáš první ollie, strašně to bolí. V roce 2004 přišel kámoš Zbyněk Brostík, že by

ČÍSLO 9, 2015 | ROČNÍK VII

14

Sabaton

Alice In Chains

Far from the Fame

Dirt

Power metal. Nutno se zaposlouchat do textu. Spolu s tím metalem mi to nahání husí kůži. BÁRA LÖFFLEROVÁ, 21 LET, BRNO/LIBEREC

Kanye West Diamonds From Sierra Leone

Jednu z nejtemnějších desek, co kdy vznikly v historii rokenrolu, budu poslouchat furt. Téma heroinový závislosti v kombinaci s pomalýma těžkýma melodiema, a to všechno korunovaný neuvěřitelnym hlasem Layne Staleyho. Smrt si nakonec vzala jeho, i basáka Mika Starra, ale hudba naštěstí zůstala. NIHILISTA

Ever, ever, ever, ever a klip natáčenej na Karlově mostě.

Priessnitz Malej chlapec Člověk si prostě mezi tím hledáním správnýho hipsterství musí najít čas i na takzvanou klasiku. Nebo možná jenom stárnu. Každopádně skladba je to

DOMINIK VÁCHA, 20 LET, PRAHA

The White Stripes Screwdriver Garage rock, Jack White řvoucí „I gotta lil‘ feelin‘ goin‘ now“ do dvou neustále opakujících se akordů. ADAM MAHLER, 23 LET, PRAHA

Pražská náplavka je prytšššš To už jsme jednou říkali. Jenže věci maj svůj vývoj. Ještě jsme tam chodili. Ze zvyku, z nostalgie, v naději, že se to nějak zlepší. Nezlepšilo, a teď už to fakt nejde. Za swagem na druhej břeh. .

Lisa Miskovsky Still Alive (Traxx Project DNB Remix) Dnb. Je to asi nejlepší instrumentální počin a soundtrack, co jsem kdy slyšel, a ten remix tomu dodává ještě větší šťávu.

nesmrtelná. DOMINIK

The Clash Brand New Cadillac V době, kdy vinyly měly cenu zlata, mě první deska The Clash dost zklamala. Podle toho obalu jsem čekala víc než „obyčejný“ rokenrol. Chtěla jsem ji prodat nebo vyměnit za něco jinýho, ale můj kluk tehdy říkal: „Neprodávej, neprodávej, časem na to přijdeš, uvidíš.“ A měl pravdu, je to klenot. Nanoru se tomu může smát, jak chce. OVER

JÁCHYM DVOŘÁK, 20 LET, PRAHA POŠLI NÁM I TY SVŮJ HUDEBNÍ TIP. UKAŽ, JAKÝ MÁŠ VKUS. POCHLUB SE SVOU OBLÍBENOU PARTOU. ČEKÁME NA [email protected].

W W W.REDWAY M AG.C Z

15

pop /

TEXT: IVANA ANTOŠOVÁ FOTO: IVANA ANTOŠOVÁ, MARTIN KRATOCHVÍL (FOTO Z VERNISÁŽE)

Moje vysokoškolská pohádka Chytila jsem na pasece výstavu

Popelčin příběh všichni známe. Byl jednou jeden oříšek, v oříšku haute couture HQ impéria slečny Coco Chanel, a ten se zatoulal až na jarem nasáklou a savem načichlou plošku spojující pět různě dlouhých prstů dívenky jménem Popelka. Ta se neupejpala a vybrala si skvostnou róbu a nestoudně malé skleněné střevíčky, ze kterých ji k půlnoci bolely nohy natolik, že je zahodila už na schodišti na cestě domů. Mezitím však svedla svůj outfit ukázat na bále a svým půvabem pobláznit testosteronem přetékajícího prince. Ten málem zešedivěl zvědavostí, když po skončení akce nikdo Popelku neoznačil na Facebooku na fotkách a on ji musel stopovat jen podle jedinečného pachu kyseliny máselné, který utkvěl na skleněných střevíčkách a městem se linul až k jejímu skromnému usmolenému domovu. ČÍSLO 9, 2015 | ROČNÍK VII

16

jméno: věk: škola: obor: ročník: stav:

O několik kouzelných generací později – skromná usmolená kolej mi zůstala, Chanel už neroste na stromech a bál? Ten jsem si musela sama zorganizovat.

Uspořádala jsem si výstavu. Veřejný bál pro mě, 25 vystavujících a více než 100 hostů, kterým bylo servírováno umění a červené v kelímku. Výstava si mě našla sama, zazvonil telefon, ozval se hlas, zeptal se, jestli nechci s pětičlenným týmem bicepsů a šedé kůry mozkové připravit výstavu a já řekla jo, sakra jo, jasně že jo, co by ne, jo. Chvilku se nedělo nic, načež se začalo naopak dít všechno najednou a můj život se na čtyři týdny zastavil. Škola? Nestíhám. Dopisy mamince? Zapomínám. Spát? Nemám čas. Čůrat? Nemám čas. Chudáku mamince bych se měla obzvlášť omluvit, nedávno jsem jí vydláždila cestu pro první krůčky do světů sociálních sítí a stáhla jí na mobil aplikaci Viber. Nebylo ode mě fér nalákat ji na svět pohyblivých samolepek a zdarma zasílaných kolejních selfie, jen abych ji pak nechala čekat na kolečko vedle jména, jež se nikdy nerozsvítí zeleně.

Kde já jsem to už… Příprava výstavy pro mě měla sladkokyselou déjà vu chuť z příprav maturáku. Práce kopec, času

W W W.REDWAY M AG.C Z

Ivana Antošová 20 let (rostu jako z vody!) Technická univerzita v Liberci, Fakulta umění a architektury vizuální komunikace první Kurátor tělem i duší

kopeček, ochoty rovinka. Chyběly peníze i technika. Pohádali jsme se s vedoucím ateliéru designu, protože jsme chtěli nahej zadek na plakátě. Fakt pěknej zadek. Jednou jsme výstavu úplně odvolali. Během tří týdnů jsem provolala tři a půl hodiny volných minut. Poslala devadesát mailů. To je pro mě stupínek úspěchu, protože ještě zhruba tři roky zpátky jsem měla problém zavolat kamkoli. Přílišný stydlín. Bavit se s cizími lidmi po telefonu možná nebyl až takový problém, jako spíš vůbec telefon zvednout a nějaké číslo vytočit. Funguje to podobně jako syndrom bílého papíru. Jakmile čmárnete, už vás nic nezastaví, ale udělat ten první tah a „poskvrnit“ vanishovskou bílou; naťukat číslo a topit se v nekonečných mezerách vyzváněcího túúú, srdce skáče přes švihadlo, nevíte, kdo to zvedne, a až se to stane, nevíte, jestli mu nebudete pořád nešikovně skákat do řeči a mlít nesmysly. Teď už jsou tyhle obavy tatam, mladé tele já, roztomilá, no k poňuňání, nebyla jsem? Poslední měsíc už volám s takovou přirozeností, že i namazat chleba máslem mi drhne víc než ukecat regionální televizi, aby o výstavě natočila reportáž. A taky že natočila, je v ní dokonce rozhovor se mnou a 5/5 lidí se shodne na tom, že v ní vypadám nahá, protože mám na sobě šaty bez ramínek a záběr končí u mých klíčních kostí. Já děkuji, liberečtí fappeři děkují.

První pád kdo co Ještěd Výstava tematicky zpracovává osobnost Karla Hubáčka, architekta Ještědu (to je ten ocásek u nás na libereckym krpálu), Ještědy tak byly jak na zdech, tak na cupcakeách. V rautu byly dokonce i nachos, protože co je trojúhelník, to je Ještěd, praví profesní deformace. Vernisáž se nakonec vyklubala ve velmi příjemnou akci a sešlost. Lidé se bavili, já jsem měla dobrý pocit, stres opadl. Když vás nerozhodí slečna, která těsně před zahájením vernisáže zakopne o prodlužku a vypojí ze zásuvky všechny počítače a projektory, na nichž výstava běží, víte, že se už máte dobře. Momentálně jsem ve fázi odpočinku, od vernisáže je to ani ne týden a já se regeneruju postelí a jídlem doma v maminčině hnízdě. Nikdy bych nevěřila, jakou radost mi udělá uklidit si vlastní Ještěd špinavého prádla na koleji, utřít prach a poskládat oblečení ve skříni – věci, na něž v poslední době absolutně nebyly čas, energie, ani moje velmi zřídka a záhadně se zjevující Mr. Proper alter ego. Popelka, ta se prostě nezapře.

17

smartbox /

TEXT: M. OVERSTREET FOTO: URBANLUX.CZ

MATT & NAT

Žij krásně! Myslela jsem, že podle hesla Live beautifully žijí a tvoří dva návrháři z Montrealu, kteří se jmenují Matt a Nat. Není tomu tak. Název značky je zkratkou slov material a nature, z čehož plynou i hodnoty, které značka reprezentuje. Jsou to úcta k přírodě, společenská zodpovědnost, pevnost postojů, autenticita, krása, učení a, samozřejmě, láska. Nejsou to jenom prázdná slova, tvůrci je denně naplňují v praxi.

ČÍSLO 9, 2015 | ROČNÍK VII

18

Tak především se zavázali, že nebudou používat kůži ani jiné živočišné materiály. Vše je stoprocentně recyklovatelné, vegan a eco friendly. Nemůžeme žít krásně, pokud nebereme ohledy na jiné bytosti a životní prostředí vůbec. Asi není náhoda, že značka se zrodila v roce 1995, kdy v Kanadě stejně jako v převážné části světa kulminovala vlna raveu s ideály PLUR (peace, love, unity, respect). Jiný Kanaďan, taky z Montrealu, jen o několik let dřív, založil na těch samých principech velice úspěšnou značku American Apparel. Byla to prostě doba, kdy lidi věřili, že podnikat v oděvním průmyslu se dá i slušně. Bytosti, na které je třeba brát ohledy, nejsou pochopitelně jen zvířata, ale taky lidé. Například zaměstnanci. A stejně jako Dov Charney v American Apparel, i Matt & Nat zajišťují těm svým férovou mzdu, důstojné pracovní podmínky, pojištění, bezplatný servis pro ty, co dojíždějí na kole, a otevřený dialog. To znamená, že můžete řediteli do očí říct, že to dělá blbě, a on vás za to nevyhodí.

W W W.REDWAY M AG.C Z

Luxus bez výčitek svědomí Kabelky Matt & Nat mají elegantní, nadčasový a do posledního detailu promyšlený desing. Když se dotknete podšívky, neřekli byste, že je vyrobena pouze z PET lahví, tak je hladká, příjemná a dokonale zpracovaná. Polyuretanový nebo vinylový povrch je k nerozeznání od pravé kůže, dokonce časem získává patinu – to osobité a vysoce ceněné kouzlo, ovšem s tím rozdílem, že jeho údržba je mnohem snadnější a kabelka tak praktičtější. Nevím, jak vy, ale já to považuju za zázrak. Kromě mě je nosí a k hodnotám Matt & Nat se hrdě hlásí třeba Charlize Theron, Natalia Portman nebo Spiderman Tobey Maguire. Vy si je můžete prohlédnout a koupit na urbanlux.cz.

19

Pop /

TEXT: M. OVERSTREET FOTO: BOTAS66.COM

KAŽDÝ BY CHTĚL SVÉHO

KITTA

Od roku 2009, kdy si designéři Jan Kloss a Jakub Korouš (tehdy studenti grafického designu na VŠUP) vybrali českou tradiční značku jako základ pro svůj školní projekt, vyhráli s ním soutěž European Design Awards a ve spolupráci s firmou Botas pak uvedli na trh kolekci s názvem Botas66, se těchto originálních českých tenisek prodalo už víc než 50 000 párů. Nosí je lidé po celém světě, hlavně hipsteři. Zachování klasického vzhledu ve spojení s moderními designy a materiály totiž přesně odpovídá jejich požadavkům na retro eleganci.

Běh, město, historie, příběhy Každý z dvanácti modelů nové kolekce má svůj příběh. Na fans osmdesátkových seriálů čeká černočervený model Knight Rider, protože „každý by chtěl mít svého Kitta“. Ctitelé sedmdesátek zase ocení model Disco Freak, který je „pro nejlepší tanečníky diska“. Botasky se vyrábějí ve čtyřech tvarových řadách – Classic, Run, Urban a kotníkové Mids. Které z nich obují designéři? Jan Kloss Já mám radost z nových kusů řady Run. Speciálně Disco Freak, celočerná bota s výrazně barevnou funky podešví, nebo Street Fighter, na jehož části jsme použili nový textilní materiál a reflexní prvky, budou rozhodně patřit k těm, které na jaře obuji jako první.

ČÍSLO 9, 2015 | ROČNÍK VII

20

Jakub Korouš Při tvorbě jarní kolekce jsme se drželi dvou základních motivů. Jedním je městská kultura a život ve městě, druhým ekologie a návrat k trvalejším hodnotám. Mým favoritem je model Night Rain, jednoduchá černá bota s modrými detaily. Je to osvědčená klasika, kterou jsme vylepšili kvalitnějšími materiály. Pavel Bureš Pavel je konstruktér a v Botasu se zabývá technologií výroby. Vyzná se ve vlastnostech a zpracování materiálů, řeší technické problémy. „Kluci jsou špičkoví designéři, mám je rád a dobře se mi s nimi spolupracuje. Z nové kolekce jsem si oblíbil modely Peace Out a Tofu Fresh. Tofu Fresh jsou vegan friendly verzí modelu Night Rain. Zářivě zelené detaily se mi líbí víc než modré. Modrá je na můj vkus trochu usedlá.“

smysly /

TEXT: JIŘÍ BEJČEK FOTO: ARCHIV

FILM

Sloupek Ivy Antošové

Bude to nahlas! REŽIE DAVIS GUGGENHEIM 2008

Dokument zachycující životy tří legendárních kytaristů. Jimmy Page (Led Zepellin) vzpomíná na vzestup rockové hudby, The Edge (U2) dokazuje, že kytara je pro něj nástrojem milionu zvuků, a Jack White (The White Stripes a The Racounters) tohle všechno vrací zpět na začátek k blues a vlastnoručně vyrobeným nástrojům. Tři géniové, tři rozdílné pohledy na elektrickou kytaru. Každý z nich je špičkou ve svém žánru, a když se nakonec všichni tři sejdou s nástroji v ruce? Bude to nahlas! Až na společném pódiu nejvíce vynikají rozdíly v přístupu ke hraní. Pohled na šedivého Page, který se od Whitea učí svoje vlastní riffy (hehe), dokazuje, že i taková legenda je jenom člověk. Ovšem pak přichází na řadu společná improvizace…

KNIHA HIV infekce DAVID JILICH, VERONIKA KULÍŘOVÁ NAKLADATELSTVÍ MLADÁ FRONTA, 2014

Díky teplým klukům z občanského sdružení Art For Life a globální hvězdě Rihanně má Česká republika jednu z nejsrozumitelnějších a nejčtivějších knížek o AIDS/HIV, kterou ale přitom napsali odborníci. To je rarita, protože knihy psané odborníky většinou zajímají zase jenom odborníky. Tahle je pro každýho, i pro tebe, pro tvoji mámu a pro vaši učitelku taky. David Jilich (lékař, který se o HIV pozitivní pacienty stará v pražské nemocnici Na Bulovce) v praxi neustále zjišťuje, jakým nesmyslům ohledně AIDS/ HIV věří i poměrně vzdělaní lidé. „Nevědomost. To je to největší riziko,“ říká. Jo, a ta Rihanna: Dala na to peníze z prodeje lesku na rty její značky. Pokud byste knížku potřebovali ve škole, napište na [email protected], pošleme zadara, nějaké jsme dostali.

VÝSTAVA Jan Kaplický: Výkresy NÁRODNÍ GALERIE V PRAZE, VELETRŽNÍ PALÁC 11. 4.–16. 6. 2015

Jak mě nesbalit (díl první) Neřekla bych, že mám nějakej ideální typ kluka, kterej by nahodil a navijákem mi vytáhnul srdce z hrudi hned na první dobrou. Aby se mi nějakej chalan skutečně líbil, musím si s ním nejdřív promluvit, do tý doby je to jenom vizuálně víc či míň vymazlenej 3D objekt. Když se ale ponořim do hlubin povrchních soudů – je pár věcí, který mě naopak uspokojivě posaděj na vlak směr 180 stupňů odkudkoli, kde se zrovna nachází objekt mýho nezájmu. Jak nesbalit Ivu Antošovou, stručnej spolehlivej manuál, jak si mě nevzít, nemít se mnou děti a nežít se mnou šťastně až do smrti. Smrad. Vezmu to zvostra, když kluk smrdí, je to konec lásky nikdy nenačatý. Narodila jsem se s citlivym nosem a úchylkou na všechno voňavý, takže je to pro mě zásadní věc, která se nedá obejít, přeskočit ani podplavat. Rozlišuju různý druhy smradu, nejhorší je ten Žiju v jednadvacátym století, ale nezajímám se o dějiny natolik, abych si poznamenal, že deodoranty byly vynalezený dřív než první počítač. Ach, ten precious kyselej pach shnilýho počůranýho citronu posypanýho ovčím sýrem s modrou plísní, jímá mě nostalgie. (Obzvlášť v MHD.) Pak je tu starej dobrej Mám na sobě víc kolínský než vlasů na hlavě. Nebo Pracuju dvanáctky ve fabrice na cigára. Tribal. Nemam nic proti tetování, je to fajn, ale jestli někde na svym těle pašuješ tribal kérku, promiň, nejsem pro tebe dobrá investice do budoucna. Kdykoli bych se ti podívala do očí, musela bych na tebe pořád smíchy prskat sliny a ty by ses pořád musel utírat, převlíkat a sprchovat, až bys nakonec asociálně žil na okraji společnosti (sprchovýho koutu v koupelně) a samotou bys upadl do deprese a sebepochybností, časem by ses sám pokusil chirurgicky tetování odstranit, nastaly by komplikace a zemřel bys na tetanus. Well, that escalated quickly. (Já tě varovala.) Chlupy. Chlupama míněno hodně chlupů. To, že jsi kluk a společnost ti do kolíbky nedala depilační voskový pásky Veet jako nám děvčatům, neznamená, že ti budu tolerovat Zahradu smutku na zádech. Chlupy zaseknutý v knoflíčcích u košile. Unibrow. Porost na rukou, kterej s trochou statický elektřiny může posloužit jako provizorní plot. Chlupy jsou v chillu, ale čeho je moc, toho je orangutan. #neholcotenepali?

Český architekt a autor projektů, jako je Lord’s Media Centre v Londýně či obchodní dům Selfridges v Birminghamu, stihl za svůj život vytvořit ohromné množství nákresů. Kaplickému ani v době před rozmachem počítačové techniky nedělala problém stoprocentní preciznost, založil na ní ostatně svou celosvětově uznávanou značku Future Systems. Národní galerie ve Veletržním paláci nabízí k nahlédnutí víc než dvacet velkoformátových kreseb, které byly předtím vystaveny v prestižní londýnské galerii AA. Pražská expozice nabídne navíc i několik architektonických modelů, které se přímo vztahují k práci tohoto high-tech autora. Škoda že tenkrát nevyšla ta knihovna a škoda že z toho Kaplický dostal infarkt.

W W W.REDWAY M AG.C Z

Iva Antošová, Technická univerzita Liberec

21

pop /

VSTUP T

E DO DJ SV ĚTA

TEXT: JAN KRČMÁŘ FOTO: KYTARY.CZ

Jedete na vlně elektronické muziky? Baví vás žánry jako drum’n’bass, dubstep, hip hop a další? Chcete být dalším Skrillexem nebo novou hvězdou YouTube? Je vaším snem narvaný klub, z jehož pódia pouštíte do lidí smrtící basové linky a dunivé beaty? Moc otázek a málo času, že jo. Tak se radši rychle pojďme podívat na to, co je pro to potřeba udělat.

DJe si každý představí jako týpka se dvěma gramofony a mixážním pultem. Z desek pouští skladby, různě je kombinuje, přechází mezi nimi a případně scratchuje. Tahle tradiční podoba DJingu vznikla už v 60. letech a na jejích základech potom vznikl hip hop. Pokud byste se i vy chtěli naučit „hrát na gramofony“ a okouzlit tím kámoše na příští party, budete potřebovat pár věcí. Předně to jsou samozřejmě gramce. Když se podíváte na Kytary.cz, najdete v kategorii DJ třeba gramce Reloop určené speciálně pro dýdžejing. Vinyly se sice stávají metou správného hipstera, ale třeba gramofony Reloop jsou určené speciálně pro dýdžejing. Teď ještě sehnat prachy na mixážní pult a vaše scratchovací mánie může začít.

Finančně mnohem dostupnější způsob, jak s dýdžejingem začít, je pomocí kontroleru. Ten v podstatě nahrazuje oba gramofony i mixák v jednom zařízení a umožní vám pracovat s formáty jako MP3 a dalšími. Kontroler připojíte ke kompu, naloadujete do něj své oblíbené skladby, a vaše první DJ session okamžitě začíná. Na základní model kontroleru Numark si vyděláte i běžnou brigoškou ve fastfoodu a ještě letos v létě budete na parties předvádět svou dýdžejskou smršť.

Možná máte iPhone nebo iPad. A věděli jste, že s jejich pomocí můžete dnes dělat elektronickou hudbu kdykoli a kdekoli? Stačí si pořídit ty nejmenší MIDI klávesy nebo Launchpad od Novation. Připojíte je do svého mobilního zařízení, stáhnete si k tomu appku a během odpoledky (nebo nudné hodiny pod lavicí) vytvoříte skvělou pecku. Veškeré MIDI klávesy a Launchpady Novation se samozřejmě dají propojit i s PC nebo macem. S nástrojem totiž získáte i hudební software Ableton, o kterém do RedWaye psal už Bonus v seriálu Jak dělat hudbu na počítači. V Abletonu můžete od nuly zprodukovat jakoukoli skladbu – jeden nástroj promění váš počítač v hudební studio. Umožní vám vytvářet mocné beaty, nahrávat melodické linky nebo různými způsoby ovládat již nahrané věci.

ČÍSLO 9, 2015 | ROČNÍK VII

22

Možností, jak se stát profi DJem, je mnoho. Záleží jen na vás, která je vám nejbližší. Ať už to budou poctivé gramofony, DJ kontroler nebo tvorba nové hudby na PC pomocí MIDI kláves, vždy zažijete spoustu zábavy. Vše potřebné k zahájení kariéry najdete v e-shopu nebo na prodejnách Kytary.cz. Ukažte všem, že na to máte. Úspěch je nejlepší pomsta!

soutěž /

Pochlub se, na co hraješ, A TŘEBA VYHRAJEŠ Když si v roce 2000 baskytarista a reklamník Jan Pils zaregistroval doménu kytary.cz, nemohl tušit, že za pár let stane v čele společnosti, která bude udávat rytmus a směr českému trhu s hudebními nástroji. Kytary a komba zatím odcházely k zákazníkům z centrálního skladu v jeho obýváku. O dva roky později vstupuje do projektu kytarista Ing. Vladimír Myslík a přináší moderní technická řešení. Ti dva uzavřou nejen obchodní partnerství, ale hlavně celoživotní přátelství. Otvírají spolu první prodejnu o rozloze 16 m², kde pracují jako prodavači, skladníci, uklízeči a vedoucí zároveň. Tomu říkáme začít od píky!

W W W.REDWAY M AG.C Z

HRAJEŠ NA HUDEBNÍ NÁSTROJ? 1) 2) 3)

Chceme fotku jako důkaz. Vymysli k tomu buď reklamní slogan na kytary.cz, nebo, pokud tě žádný nenapadne, tak aspoň, kdo je tvůj hudební vzor a proč. Všechno k nám na mail [email protected] do 6. června.

CO ZA TO? 1. místo: slevový kupon na 2000 Kč 2. místo: slevový kupon na 1000 Kč 3. místo: slevový kupon na 500 Kč

23

téma /

ČÍSLO 9, 2015 | ROČNÍK VII

24

W W W.REDWAY M AG.C Z

25

téma /

TEXT: M. OVERSTREET FOTO: PROFIMEDIA.CZ

JERUZALÉM Říká se, že v Tel Avivu se lidé baví, v Haifě dělají byznys a v Jeruzalémě se modlí. Je to jen bonmot, všude se dělá všechno, samozřejmě, ale je pravda, že telavivská klubová scéna a noční život jsou pověstné, Haifa tvoří díky přístavu přirozené obchodní, průmyslové

a technologické centrum země a Jeruzalém zase centrum duchovní. Jako všechno v Izraeli, je jeho historie i současná situace složitá. Pokusím se svými vlastními slovy vysvětlit proč.

MINIMÁLNÍ MZDA Momentálně 4300 šekelů, to je asi 24 000 korun. Izraelská vláda přislíbila brzké zvýšení na 5000 šekelů, v přepočtu tedy asi 28 000 korun. V České republice je zákonem stanovená minimální mzda 9200 Kč.

ČÍSLO 9, 2015 | ROČNÍK VII

26

Jeruzalém patří Židům už nějakých tři tisíce let, kdy jej dobyl a opanoval král David. Jeho syn Šalamoun v něm nechal postavit chrám, který se navždy stal nejdůležitějším a nejposvátnějším symbolem židovské víry (judaismu). Muslimové mají Mekku, katolíci Vatikán, hinduisté Gangu, no a Židi zase chrám. Tento Šalamounův chrám zničil necelých 600 let př. n. l. babylonský král Nebukadnezar, a když už byl v tom, vzal většinu obyvatel země do zajetí, z něhož se zpátky vrátili jen nemnozí. Okamžitě začali budovat chrám nový, a jak tomu v těchto případech obvykle bývá, ještě větší, krásnější a nákladnější než původní. O tuto jeho novou reprezentativní podobu se zasloužil hlavně král Herodes Veliký, za což se stal miláčkem národa, takovým starověkým Jardou Jágrem. Až do roku 70 našeho letopočtu, kdy malý židovský národ žil střídavě pod perskou, egyptskou a řeckou nadvládou, zářil chrám netknutě nad Jeruzalémem. Pak přišel římský vojevůdce a budoucí císař Titus a za trest, že Židé působí jeho impériu potíže, ho srovnal se zemí. A když už byl v tom, vzal to i s celým městem. Na pláň, kde kromě Zdi nářků nezůstal kámen na kameni, zakázal Židům přístup, mohli sem zavítat pouze jeden v roce, 10. srpna, právě na výročí svého ponížení. Chrám nebyl na rozdíl od města nikdy obnoven, údajně to udělá až Mesiáš, mystický vykupitel a spasitel židovského národa (viz editorial). Po řádění Titova vojska hodně Židů prchlo ze země, další se, když za pár let přišlo do módy křesťanství, nechali pokřtít, další se drželi až do 7. století, kdy Jeruzalém dobyli muslimové. To pak přestoupili na islám, ale nikdy svou zem neopustili a pravděpodobnost, že jsou přímými předky kdekterého člena dnešního palestinského hnutí Hamás, je velká. Docela ironie, ne? Co mají na Jeruzalému křesťané V Betlémě, vesnici vzdálené sedm kilometrů od města, se narodil Ježíš. Tuto událost provázelo proroctví, že se právě narodil největší židovský král všech dob, což tehdejšího vládce Heroda Velikého údajně rozrušilo natolik, že dal v Betlémě a okolí povraždit všechny novorozence mužského pohlaví. Nijak mu to nepomohlo, Ježíšek přežil a Herodes za trest zemřel v bolestech na nějakou hroznou nemoc. Ježíš pak žil ve zdraví až do třiatřiceti let, kdy se v Jeruzalémě dočkal smrti ukřižováním. Římským vojákům, kteří po něm šli, ho zradil jeho žák Jidáš Iškariotský (radši si to jméno pamatujte) za třicet stříbrných mincí. Podobně jako Herodes se ale štěstí nedočkal a ještě tu noc, co peníze převzal, se hanbou oběsil. Z toho plyne poučení – nezahrávejte si s Ježíškem, sic se vám špatně povede. Protože Ježíše sice ukřižovali Římané, ale na výslovné přání Židů, a protože se za to Židé nikdy neomluvili a neuznali Ježíše za skutečného Mesiáše, začala se ve středověku křesťanská církev domnívat, že si tak pěkné město, jako je Jeruzalém, nezaslouží. Tak vznikly nechvalně známé kruciáty, křížové výpravy, jejichž cílem bylo osvobodit z rukou pohanů (nejen Židů, ale taky Arabů) nejprve Ježíšovo místo narození a hrob, potom celý Jeruzalém a nakonec i celou „Svatou zemi“, po které chodil. To víte, s jídlem roste chuť. Rytíři i prostý lid šli do výprav ochotně, jednak jim za to papež slíbil odpuštění všech hříchů, jednak (například pro nevolníky z francouzského venkova) to byla jedna z mála možností, jak nezemřít hlady. Vojsko bylo totiž vyživováno na náklady církve. Cesta křižáků byla lemována nejen brutálními pogromy na Židy, ale i vysokou mírou zločinnosti ve vlastních řadách. Znásilnění, vraždy, loupeže byly na denní pořádku, a hej, proč taky ne, papež přece za vše slíbil odpuštění. Poprvé padly hradby Jeruzaléma 15. července 1099 a křižácká mise byla splněna. Podle kroniky Gesta Francorum „… zabíjení bylo tak obrovské, že se naši muži brodili v krvi až po kotníky“. V Jeruzalémě zemřelo 70 000 Židů, muslimů i křesťanů, kteří špatně odhadli situaci a mysleli si, že jim bratři v Kristu neublíží. Chyba lávky, nebyl čas zjišťovat, kdo je kdo, ostatně Jeruzalém byl pak křesťany znovu zalidněn. Židé ani muslimové už v něm ale žít nesměli, což se nezměnilo po dalších osmdesát osm let, kdy jej pro muslimy dobyl zpět vojevůdce Saladin. A přestože tenkrát křesťany nevyhnal, nebránil jim ve víře, a dokonce nechal stát kostel, který

si ve městě postavili, papež hned zorganizoval další křižáckou výpravu, které se tentokrát zúčastnili i Češi. Většina jich ale zemřela po cestě nebo v bojích, výprava skončila neúspěšně a Jeruzalém zůstal v rukou muslimů, kteří nadále tolerovali křesťanské poutníky, pokud přicházeli bez zbraně v ruce. S návratem muslimů se do města vrátili i Židé a po vyhnání křižáckých rytířů tady všichni žili v míru vedle sebe až do první světové války, kdy Jeruzalém připadl Britům. Ti poněkud nadržovali Židům, což se Arabům brzy přestalo líbit, a městem se rozhořely náboženské nepokoje. Co na Jeruzalému vidí muslimové Říkají mu Al Kuds a domnívají se, že prorok Mohamed zde „vykonal svou noční jízdu do nebe“, tedy že odtud odcestoval na nebesa, tam si prohlédl ráj a peklo, setkal se s Alláhem, pokecal s proroky a pak se zase vrátil na zem. Legenda vznikla až 300 let po Mohamedově smrti, do té doby nikdo Jeruzalém jako svaté místo muslimů nezmiňuje, nicméně muslimové zde žili, postavili si tady 73 mešit a ke svým sousedům se, až do britské nadvlády, chovali dobře. Za druhé světové války je znervóznil příliv židovských uprchlíků z evropských zemí a úplný konec nadějím na tolerantní soužití nastal v roce 1948, kdy vznikl nezávislý stát Izrael. Okolní arabské státy jej okamžitě napadly, začala válka a ze tři čtvrtě milionu Arabů, kteří zde měli domov, se najednou stali uprchlíci, protože to víte, bomby jsou jenom bomby a Žida od Araba nerozeznají. Další vývoj konfliktu, oboustranných naschválů, pokusů o dohodu a znovuvyhlášení válek jsme přehledně znázornili v editorialu. Tento článek jsem nepředložila žádnému specialistovi na izraelsko-arabské vztahy, protože jinak bych ho nikdy nedokončila. Co odborník, to vyhraněný názor, i když všichni dohromady by se určitě shodli na tom, že můj pohled na věc je příliš zjednodušený, zavádějící a místy vyloženě chybný. S tímto vědomím jej přesto publikuji a nakonec chci říct, že moderní Jeruzalém není žádné město zkázy, do kterého jezdí jen šílenci, co se rozhodli zemřít násilnou smrtí, ale metropole vysoce vyspělého státu západního typu. Se vším, co k tomu patří, tedy i s rizikem, že na ulicích není tak bezpečno jako v Třebíči, statisticky nejbezpečnějším městě České republiky.

Jeruzalém je jedním z nejstarších měst na světě. V průběhu dějin byl 23krát obléhán, 52krát napaden, 44krát dobyt a jednou z velké části a jednou úplně zničen.

ŽID, ŽID A IZRAELEC S velkým písmenem píšeme v případě, že jde o národnost, stejně jako píšeme Čech, Němec, Rumun. S malým písmenem píšeme, když označujeme náboženskou příslušnost, stejně jako píšeme křesťan, muslim, buddhista, hinduista. A zároveň i v případě, že člověk není přímo Žid, ani stoupenec judaismu, ale má jen židovské předky, ke kterým se hlásí. Ne vždy je snadné rozpoznat, kdo je kdo. Všichni občané státu Izrael jsou Izraelci, ale ne všichni Izraelci jsou Židé nebo židé. Žijí tam taky Arabové. Rusové. Muslimové. Křesťani. Ateisti. Snadné, že.

W W W.REDWAY M AG.C Z

27

téma /

TEXT: M. OVERSTREET FOTO: ARCHIV

Tel Aviv, YOLO! Rivalita mezi městy. Praha vs. Brno, Hradec Králové vs. Pardubice, New York City vs. Los Angeles, Liverpool vs. Manchester (kvůli fotbalu, pochopitelně, ale tradiční nesnášenlivost sahá až do dob průmyslové revoluce), všude na světě je to stejné. Tel Aviv byl až do roku 1949 hlavním městem, pak se izraelští politici rozhodli udělit tento status Jeruzalému. To je asi hlavní příčina vzájemného popichování a ujišťování, že „u vás bych

teda bydlet nechtěl“. Telavivští o Jeruzalému říkají, že je to zaostalé, špinavé hnízdo a své město nadále považují za skutečnou metropoli Izraele. Jeruzalémští se zase pohoršují nad výstředností, povrchností a „morálním úpadkem“ Tel Avivu, a přezdívají mu Bublina. Sami sebe vidí jako charakternější, oduševnělejší a upřímnější bytosti, obyvatelé Tel Avivu jsou pro ně jedním slovem „fake“.

PROČ MÁ TOLIK ŽIDŮ NOBELOVU CENU? Protože když se židovským rodičům narodí dítě, jdou s ním k rabínovi. Ten ho ze všech stran důkladně prohlédne a pokud se mu něco nezdá, doporučí rodičům, aby ho nechali pokřtít. Ne, vážně: Dosud bylo uděleno 850 Nobelových cen a z toho jich 175 patří Židům. To je víc než 20 procent a žádná jiná národnost na to nedosáhne. Čím to je? Důraz na slovo, číslo, knihu a abstraktní myšlení je přímo podstatou židovské víry. Židi byli vždycky šprti. Češi mají nobelovky jen dvě: Jaroslav Seifert ji získal za literaturu, Jaroslav Heyrovský za chemii. Se smiř.

ČÍSLO 9, 2015 | ROČNÍK VII

28

Tel Aviv je v mnoha ohledech skutečně výstřední, a to nejen na izraelské poměry. Pro převládající architekturu Bauhausu se mu říká „bílé město“, ale taky „izraelská Barcelona“ nebo „město, které nikdy nespí“. Luxusní taneční kluby, tolerantní přístup a každoroční konání Gay Pride, kdy se přechody pro chodce v celých čtvrtích zbarví do všech odstínů duhy, lákají gay turisty z celého světa. Utrácejí zde jako šílení a na bílých písčitých plážích pořádají od soumraku do úsvitu vyčerpávající taneční mejdany. Ta „nejteplejší“ pláž ze všech se jmenuje Jerusalem Beach, z čehož mají ve zbožném Jeruzalémě opravdu radost. Heteráci, které zajímá fashion, umčo a posedávání v krutě vydesignovaných kavárnách, si tady taky přijdou na své. YOLO V půlmilionovém Tel Avivu najdete třikrát možná čtyřikrát víc hudebních klubů než v naší stověžaté matičce. Jestli máte rádi jistotu a chcete si zaházet vlasama jen na velkou kapelu mezinárodního formátu, musíte do Barby Clubu. Z prázdninového programu vybíráme The Antlers, Julian Casablancas & The Voidz, CocoRosie a pokud se nebráníte pentáčům a lebkám, můžete přibrat i Kreator a Avenged Sevenfold. Bloom Bar v centru je oproti tomu malý rockový bar, kde se téměř denně pořádají koncerty místních kytarovek a v neděli – Pozor, večer plný překvapení! – může na stage přijít úplně kdokoliv a dělat tam cokoliv. Lidi ho buď vypískají, nebo mu zatleskají, čímž se program sám reguluje. Kam na ozajstný hip hop: vyhlášené Djs parties se odehrávají v klubu Radio EPGB. Pozor, ať tento undergroundový klenot nepřejdete, vchod z ulice je decentní a nenápadný, za černými těžkými závěsy vás ale čeká oslnivý výbuch světel, barev a zpocených těl na plném parketu. Pro dekadentní atmosféru a perfektní zařízení ve vintage stylu upozorňujeme ještě na klub Jimmy Who. Chodí sem milovníci oldskulové klasiky a nejkrásnější a nestylovější frajerky z celého města. Těžké kouřové sklo, čínské lampióny, flitry a umělé kožešiny. Takhle nějak by mohla vypadat Radost FX v roce 2065. Na elektro musíte do Valia, proslulého klubu, který deseti hvězdami

z deseti ohodnotil i New Musical Express. Vynikající zvuk, jestli máte slabší konstrukci hrudního koše, basy vám zde vyrvou srdce z těla. Průhledný strop nabízí dechberoucí výhled na noční oblohu, přímé spojení s vesmírem pak zažijete na obrovské venkovní terase zařízené jako lounge bar. Pochopitelně sem chodí pouze samí krásní, dobře oblečení lidé. Například Kate Moss, když je ve městě. Italský mramor, křišťálové lustry, nejmodernější technologie, dokonale čisté toalety, angličtina a drahotička. To je Valium. Anatomie města pro hipstery Ve čtvrti Florentin to vypadá docela jako v Brooklynu, jenom tady nepotkáte tolik ortodoxních Židů. Ulice lemují DIY butiky a mrňavé kavárničky s fashion časáky malebně poházenými po stolech, obsluha i hosté vypadají, že právě slezli z přehlídkového mola. Nejvyšší nároky na „coolness“ mají v baru Hoodna. Na to, abyste mohli usednout na plyšový gauč, položit svůj iPhone na umělecky kovaný stolek a pokývnout hlavičkou do rytmu živě hrané hudby, musíte nejspíš projít přísným výběrovým řízením. Cena za takový zážitek je však překvapivě friendly. Neve Tzedek je zase místo pro hipstery, ze kterých se už brzy stanou bohatí yuppies. Luxusní knihkupectví a galerie, kde můžete celý den pít kávu, vyřizovat business schůzky a důležitě se rozhlížet kolem. Na oběd půjdete do restaurace Suzanna, není to tam tak drahé, jak byste čekali, když vidíte ty luxusně prostřené stoly pod prastarými fíkovníky. Cokoliv si dáte, bude senzační, navíc si můžete snadno sednout tak, abyste měli výhled do proskleného baletního studia přímo naproti. V posledním patře obchoďáku Dizengoff najdete SOHO Design Center a v něm všechno od moleskinů, designových kuchyňských nožů a matrací do postele z kosmických materiálů. Až na své appce/filmu/knize/divadelní hře/módní kolekci nebo čemkoliv jiném vyděláte první milion, budete sem chodit denně. Muzeum umění. Tam pochopitelně nelze nejít. Skoro všechno je v něm bílé, jak se v „bílém městě“ patří. Platí se vstupné a hoďte si přes ramena svetříček, zdejší klimatizace jede na plný céres.

ŽIDOVSKÁ VÁLKA LION FEUCHTWANGER Senzačně napsaný historický román z doby kolem roku 70 n.l., kdy křesťani byli malou náboženskou sektou bez vlivu a ještě se nemíchali do politiky. Tu dělali Římani a Židi a společně to dotáhli až ke zničení Chrámu a srovnání Jeruzaléma se zemí. Autor, ač sám Žid, svým lidem nenadržuje, což je sympatické. Supr jazyk, supr story, výborný překlad, jestli máte rádi velký romány, kde je láska, zrada, napětí, tajemství, boj a smrt, dejte si to.

W W W.REDWAY M AG.C Z

29

téma /

TEXT: M. OVERSTREET FOTO: ARCHIV

SCiO

Molekulární skener jako ze Star Treku Trošku sci-fi věcička, která vám za dvě vteřiny sdělí chemické složení čehokoliv, k čemu ji přiložíte. Potravin, nápojů, zvířat, rostlin, lidí, předmětů... Dobrý,

ne? Izraelská společnost Consumer Physics sídlící v Tel Avivu dala svému vynálezu název SCiO, celosvětově se pro něj ale ihned ujala výstižná přezdívka „sixth sense“.

SCiO pracuje na základě spektroskopie, což znamená, že chemické složení látek měří z odrazu vlnových délek světla. Přístroj o velikosti běžného přívěsku na klíče komunikuje s vaším smartphonem, který přes aplikaci odešle naměřené hodnoty k analýze. Srozumitelně a přátelsky zpracovaný výsledek se vám během několika vteřin zobrazí na displeji. Baterie vystačí asi na dvě stovky identifikací a čím víc bude uživatel přístroj používat, tím rychleji poroste databáze chemických látek. Ta je totiž zatím jediným omezením jinak opravdu chytrého zařízení, nepochybujeme však, že časem v ní bude všechno. Co všechno se s tím dá dělat? Tak třeba namířit v obchoďáku na meloun a okamžitě obdržet informaci, jestli je dost zralý. Nebo přiložit ke kousku sýra a ten pak zase vrátit zpátky do ledničky, protože takové množství kalorií by jednoho vyděsilo. Usnadní život alergikům, ale taky vegankám, aby se mohly ujistit, zda jejich oblíbený šampon nebo krém neobsahuje živočišné složky. Dobře poslouží v nemocnicích, kam přivážejí pacienty v bezvědomí nebo jinak neschopné komunikovat. Personál se z analýzy ihned dozví, zda jde například o předávkování nebo otravu léky (a jakými), či naopak, třeba v případě cukrovky, o šok způsobený nepodáním léků. Jasné využití se taky nabízí v armádě, pro kterou byl ostatně původně vyvíjen. Analýza vody, vzduchu a vůbec všeho v okolním prostředí se samozřejmě hodí. Kromě toho nám SCiO prostě umožní lépe pochopit fyzický svět. Je to nový druh vnímání, skutečný „šestý smysl“. Skoro tři miliony dolarů za měsíc Consumer Physics není žádný nadnárodní gigant, malou společnost o pár zaměstnancích založili v roce 2011 Dror Sharon a Damian Goldring. Pro SCiO sháněli peníze na Kickstarteru a nechtěli ani moc, jen dvě stě tisíc dolarů. Za necelý měsíc je ovšem téměř třináct tisíc sponzorů podpořilo částkou dva a tři čtvrtě milionu dolarů, což je dostalo do první dvacítky historicky nejúspěšnějších projektů financovaných pomocí crowdfundingu a umožnilo jejich firmě raketový růst. Zaměstnanců teď mají už několik desítek a podle fotek na webu není skoro nikomu víc než třicet let. Každý, kdo na SCiO přispěl minimálně 149 dolary (většinou geekové, hackeři, vývojáři, studenti přírodních věd apod.), obdrží molekulární skener přednostně a zadarmo, ostatní si jej budou moci pořídit asi za 200 dolarů.

Google umožňuje získat odpověď na téměř jakoukoliv textovou otázku. SCiO informuje o chemickém složení našeho jídla, oblečení, kosmetiky, léků, vody, vzduchu, zkrátka čehokoliv, k čemu jej přiložíme.

IZRAELSKÁ HYMNA Je založena na stejném hudebním motivu jako Vltava Bedřicha Smetany. Podle některých odborníků je nápěv švédského původu, ale Smetana ho použil, protože podle něj odpovídal charakteru české lidové hudby.

ČÍSLO 9, 2015 | ROČNÍK VII

30

téma /

TEXT: M. OVERSTREET FOTO: PROFIMEDIA.CZ

5 důvodů, proč mít rád Izrael, Židy a  židy I když hodně zkusili, zachovali si smysl pro humor a umějí se smát sami sobě – důkaz vysoké inteligence a sebevědomí. Kromě mnoha jiných věcí vynalezli kapitalismus, socialismus, psychoanalýzu, stand-up comedy, USB a vynikající systém sebeobrany krav maga. Iggy Pop je žid. Bob Dylan, David Bowie a Šáša #1 Vtipy Češi milují vtipy a zakládají si na tom, že jejich smysl pro humor je vytříbeného ducha, nic pro pitomce. Židovské vtipy taky nejsou pro pitomce, navíc si dělají srandu z vlastní víry a historie, i obvyklých stereotypů, jako je židovská mazanost, lakomství, elitářství nebo věčné stížnosti na nespravedlnost světa. Jediné, o čem se nevtipkuje, je holocaust. To je pro Čechy možná trochu nepochopitelné, asi nás v plynových komorách nezemřelo dostatečné množství. Zde jeden z mých nejoblíbenějších vtipů: Kohnovi jdou špatně obchody, bankrot je na spadnutí. Celé večery klečí v synagoze a ptá se Boha: „Proč? Proč mi to děláš?“ Ale žádná odpověď. Týden na to syn nechá školy a dá se k cirkusu, dcera se spustí s námořníkem, ještě k tomu křesťanem! Kohn zase klečí v synagoze a bije se v prsa: „Proč já? Proč zrovna já?“ Další týden mu zemře žena, pak vyhoří, pak přijde bankrot a banka mu odmítne dát půjčku. Jak se celý zoufalý vleče do synagogy, upadne na schodech a natřikrát si zlomí nohu. „Bože, proč? Co jsem udělal, že mě tak trestáš?“, běduje v bolestech a vzpíná ruce k nebi. A tu Bůh promluví: „Já ti ani nevim, Kohn. Prostě mě poslední dobou tak nějak sereš.“

Krusty taky. Pak ten nervní stařík z New Yorku, co režíruje dobré komedie, Woody Allen. Tarantino sice žid není, ale natočil Hanebné pancharty. Jestli nic z toho nemáte rádi, tak co cherry rajčata? S nimi Izrael dobyl světové trhy. #4 Literatura První známkou začínajícího poznání je touha zemřít, řekl Franz Kafka. Díky, Franzi, s tebou je vždycky zábava. Ale Asimov? Já, robot? Nebo Stanislav Lem, Solaris? Máte přece rádi sci-fi klasiku, ne? A co horory? Ira Levine, Rosemary má děťátko. Krásný román o satanismu a duševních poruchách. Nathanael West, Den kobylek. Psychologický horor. A důležité generační výpovědi: Salinger, Kdo chytá v žitě. Chuck Palahniuk, židovský intelektuál ukrajinského původu a gay, autor námi všemi zbožňovaného Klubu rváčů. Je toho víc, židi jsou strašný grafomani. #5 Filmy To ani nemá cenu vyjmenovávat, ve zkratce – jestli je to z Hollywoodu, patrně je to židovského původu.

#2 Hokej V tom jsme samozřejmě mnohem lepší než Izraelci, čili o důvod víc, proč je mít rádi. Na opuštěné planině v dvoutisícovém městečku Metula, ze kterého už je vidět do sousedního Libanonu, si hokejoví nadšenci postavili halu s opravdovým ledem. Jedinou v zemi. A přispěla jim na ni kanadská neziskovka, haha. Jednou týdně si sem přijíždí zahrát hrstka ruských a kanadských imigrantů, v srdci hrdost a odvahu, pod helmou samozřejmě jarmulku. Zájem o netradiční sport rychle roste, prachatý zubař Leonard Silverberg (taky původem z Kanady) už v Eilatu staví nové sportovní centrum v přepočtu za sto milionů korun. A asi neprodělá, když v Izraeli momentálně žije jeden milion Rusů, kteří na hokej nemají kam chodit. #3 Pop art Rauschenberg, Warhol, Haring, všecko židi! Kde by to bez nich bylo? A bylo by to vůbec?

SHAY ARON Výtvarný umělec, co vyrábí přesné miniatury jídel, historických staveb, nábytku, oblečení a všeho možnýho. To třeba dělá kde kdo, ale Shay je v tom tak dobrej, že se ve svých čtyřiadvaceti stal miláčkem Flickru, Instagramu, Pinterestu, WeHeartIt a nevimjaksetovšechnojmenuje. Byznys mu běží víc než dobře.

W W W.REDWAY M AG.C Z

31

rozhovor /

TEXT: DOMINIK ZEZULA FOTO: ARCHIV ALEXEJE KOTOVA

Dvaadvacetiletý Alexej Kotov zakončuje chvatem Ruská bomba. Na první pohled byste to do něj neřekli – do kavárny přišel v košili s Andym Warholem a tichým hlasem si objednal frappé. Žádný Hulk Hogan, žádný Andre the Giant, ale wrestler intelektuál, jemuž v dětství učarovali maskovaní hrdinové s nadpřirozenou silou. Wrestling je, jak říká, hlavně velká podívaná.

W W W.REDWAY M AG.C Z

33

rozhovor /

Nebude ti vadit, když se budu ptát i na ty nejzákladnější věci? Wrestling u nás totiž nemá tradici, většina Čechů ho zná hlavně z fi lmu The Wrestler s Mickeym Rourkem. To je ale výbornej film! Každej na to musí kouknout, to je povinnost. Není to teda úplně stoprocentně pravdivý, ale ty hlavní věci jsou podchycený správně. Takže v nárůstu nových fans u nás opravdu hraje největší roli Mickey Rourke? No jo, přitom to není první film o wrestlingu. V roce 2000 měl premiéru Ready to Rumble, ikonickej film o mistrovství světa ve wrestlingu. Hlavní hrdinové byli dva chlapi, kteří neuměli vůbec nic, ale měli auto, rádi koukali na wrestling a chtěli se stát mistry. Docela vtipný. Můžeš se vůbec ve wrestlingu jen tak stát mistrem, šampionem? Wrestling je už dávno jen čistou podívanou. Divadlo zkřížený s cirkusem a bojovým uměním, ale největší roli hraje ten cirkus. Wrestleři jsou vlastně atletičtí herci. Každá sezona jede podle scénářů, ty bývají připravený na půl roku dopředu, takže kdo bude nakonec šampion, se ví už dopředu. A fanouškům to nevadí? Ten sportovní prvek je v tom pořád výraznej, i když máme všechny zápasy přesně předepsaný. Když na tebe spadne chlap z dvoumetrové výšky, nemůže to nebolet. Sice víš, že to přijde, ale pořád je to rána ze dvou metrů, to se nijak nahrát nedá. Jasně, lidi si ale často stěžujou, že je to celý fake, že boj není skutečnej. Nemaj o tom ani ponětí. Drtivá většina z nich zná jenom Hulka Hogana, možná Dwaynea Johnsona, ale to je všechno. Jak se wrestling dostal do Česka? Byl na začátku nějakej pionýr, nebo jak to bylo? Ten pionýr se jmenuje Jakub Pešek, pro něj je wrestling životní vášeň. Začal na něj koukat někdy po roce 2000, kdy mu bylo asi patnáct let; tehdy tu žádná scéna nebyla, nikdo nevěděl, co to je. On a Rudolf Kolínský to tady založili ještě jako puberťáci. Odkud taková nová scéna bere know-how, když tu není nikdo starší a zkušenej? Z YouTube. Sledovali videa z Ameriky, učili se různý chvaty. Chtěli udělat pořádnou show se vším všudy, pochopili, že o to tu jde především. Už když začínali se zápasama ve škole, pro rodinu a kamarády, pojímali to takhle. A publikum u nás je připravený brát wrestling jako show? Co si vůbec takovej průměrnej fanoušek představí pod ideálním zápasem? To záleží. Když děláme show pro bikery, lítají v ringu stoly, židle, teče krev, rozbíjí se sklo. Pak hrajeme pro rodiny a místo židlí po sobě házíme dorty, hořčici a kečup. Je to celkem zábava. Ty jsi členem týmu VcV – což je zkratka pro Vítězství, cit a vášeň – a ten se u nás tomuhle americkýmu pojetí wrestlingu věnuje jako jedinej. Chodí na vás hodně lidí? Ačkoli v televizi se na wrestling dívá lidí docela dost, na naše zápasy jich chodí většinou tak kolem stovky. Jednou jsme měli víc než sto padesát diváků, což byl masakr. Na druhou stranu, výjezdy

ČÍSLO 9, 2015 | ROČNÍK VII

34

na menší města takovou úspěšnost nemají, tam bývá třeba dvacet lidí. Jsou ale fanoušci, kteří za náma fakt jezdí po celé republice. Hlavně z Moravy. Mají tihle hardcore fanoušci nějakýho oblíbence? Populární je Kamil Mráz, kterej debutoval v roce 2014, takže je pořád ještě nováček, ale zároveň už se stihl stát dost známou fi gurkou. Umí chvaty, na který si nikdo jinej netroufne. Odkoukal je z mexickýho wrestlingu. Má asi třicet fanoušků, kteří jsou fakt jeho, a asi pět z nich za ním jezdí na každou show.

Univerzální záporáci Když jsi nakousl ty chvaty… Každej wrestler má něco jako svůj podpis, že? Myslím tím zakončující chvat, kterým rozhoduje zápasy. Je jich víc. Všichni máme dva až čtyři signature chvaty, to jsou ty takzvaný podpisy, a jeden nebo dva finishery čili zakončení. Signature chvaty umí každej zápasník nejlíp a ukazuje je nejčastěji. Já třeba skáču z provazů. Finisher má dorazit soupeře, používá se jenom na závěr a je nejefektnější. Když se po něm soupeř ještě zvedne, tak se diváci vztekají a nechápou, co se děje. Je to asi hodně ostrý, že? Jeden z našich zápasníků, Ivan Popov, třeba na závěr zvedne soupeře nad hlavu a prostě ho zahodí. Daleko. Tvůj fi nisher se jmenuje Ruská bomba. Jak jsi k němu vůbec přišel? Tyhle věci vykrystalizujou samy od sebe. Já jsem debutoval loni, takže jsem formálně pořád nováček – i když už ne nadlouho, doufám – a každej nováček přichází bez signature chvatů, bez finisherů, dokonce i bez vlastní přezdívky. Prostě ještě nejsi wrestler. První rok strávíš tím, že zkoušíš svoje možnosti, trénuješ, ukazuješ, jak šikovný si umíš udělat promo. Starší zápasníci ti radí, co zařadit do setu a co z něj naopak vynechat. K té přezdívce – ty vystupuješ pod svým vlastním jménem. Má to nějakej zvláštní význam? Původně, ještě doma v Rusku, jsem si říkal Keith Marwell. Chtěl jsem si tu přezdívku ponechat, protože mám rád komiksy, ale řekli mi, že tak nebude poznat, že jsem Rusák. A to je ve wrestlingu vždycky dobrá reklama. Zajímavý. Bejt Rus je pojem, automaticky. Existujou hvězdy z Bulharska nebo Moldávie, který si v ringu hrajou na Rusy. Rusové jsou tradičně ti zlí, antagonisti, kteří nehrajou podle pravidel. Ve wrestlingu máš většinou kladnýho hrdinu, kterýmu mají lidi fandit, a pak toho záporáka – což je často právě Rus. Tohle sem přišlo z Ameriky, kde nás automaticky považovali za komunistický zloděje. Takže sis nechal svoje jméno, aby ses v ringu líp prodal. Přesně. A co ten fi nisher? To jsme nějak nedořešili. Ten se původně jmenoval Half Bomb. Jenže pak jsem dal rozhovor časopisu Maxim, kde to nějak spletli, asi nedávali pozor, a napsali Ruská bomba. A už mi to zůstalo, i když mně osobně se to moc nelíbí. Dělám to tak, že zvednu soupeře do úrovně

obličeje a pustím ho z výšky na zadek. Au. No a pak je tu ještě ta maska. Nosíš ji pořád? Pro wrestlery je asi vizuální prezentace extrémně důležitá, že? Kostýmy, masky… Maska je všechno. V jejím vnímání existuje zásadní rozdíl mezi scénou v USA a v Mexiku – zatímco v USA je braná hlavně jako zápasníkova značka a dobře zpeněžitelný merchandise, v Mexiku platí, že maska rovná se život. V okamžiku, kdy luchador (mexický wrestler, pozn. red.) přijde o masku, jednoduše skončil. Už není luchadorem, nesmí do ringu, přišel o všechnu sílu. Tihle zápasníci tak masky sundávají jenom doma, když jsou si stoprocentně jistí, že jsou sami. Jinak v nich chodí úplně všude. A tobě je bližší spíš americká, nebo mexická cesta? Mexická. Vnímám to podobně, asi i proto, že mám rád komiksy, superhrdiny, a hlavně Spidermana. Málokdo ví, že Spiderman byl inspirovanej právě luchadorama. Maska je mojí součástí. Stává se, že se zápasníci se vstupem do ringu fakt mění? Že nasadí masku a v ten okamžik jsou prostě úplně někde jinde, že třeba ani neslyší na jméno? Každej má nějakej svůj gimmick, něco jako alter ego, který existuje jenom v ringu. Vlezeš tam, a už nejsi skutečná postava. Někteří k té transformaci používají masku, ale neplatí to u všech; někteří se zvládnou chovat jinak i bez ní. Třeba předstírají, že se úplně zbláznili. Takže Spiderman je vlastně gimmick? Přesně, Peter Parker nepotřebuje uznání. Já to mám podobně, jakmile si nasadím masku, přestávám být Alexej.

Nástup teenagerů Kolik lidí se u nás téhle formě wrestlingu aktivně věnuje? Asi deset. Děláme to ve volným čase, jsme fanoušci, máme wrestling jako vášeň. To ale neznamená, že by to nebylo náročný, naopak – často se stává, že za náma přijde někdo s tím, že wrestling sleduje, fandí mu a chtěl by si to zkusit. Myslí si, že na to má, že to není nic až tak těžkýho. A pak se zraní hned na prvním tréninku, po třetím zjistí, že to nedává, a na další už nepřijde. Takže uživit se wrestlingem mimo USA nebo Mexiko je hodně těžký. Tady to vůbec nejde. Naopak, člověk zjistí, že ho to stojí spoustu času a peněz za cestování, masku, kostýmy a tak. Musíš to myslet opravdu vážně. Naše show jsou zadarmo, nevybíráme vstupné, protože to by na zápasy nechodil už skoro nikdo. Jezdíme po celý republice, seznamujeme publikum s tím, jak se to dělá za oceánem, a vlastně děláme takový misionáře. Mně přijde zajímavý, že i ti největší veteráni z vaší scény jsou narození po revoluci, není tam prakticky nikdo starší než pětadvacet let. Tady je to ještě v plenkách, jak říkám, spousta lidí vůbec neví, co wrestling vlastně je. Zájemců máme málo, a to ještě půlka z nich rychle odpadne. VcV má za sebou od roku 2012 asi čtyřicet představení. Máte trenéry, kteří se o vás starají, nebo si děláte

rozhovor /

všechno sami? Trénujeme se navzájem, jiná možnost neexistuje. Všichni jsme absolutní samouci, naším trenérem je YouTube. Počítám teda, že na nějakou vzájemnou rivalitu asi místo moc není. Samozřejmě kromě té v ringu, která je ale jen předstíraná. Jsme jedna parta, píšeme si na Facebooku, po tréninku ještě zajdeme pokecat do hospody. Jestliže gimmick je wrestlerův druhej život, jeho spoluhráči jsou pro něj druhá rodina. Každej z vás má nějakou nástupní skladbu. To je taky součást gimmicku? Nástupní hudba je naprosto klíčová pro zápasníkovu image. Není to nic novýho, už nejlepší gladiátoři ve starým Římě měli vybraný skladby, který oznamovaly jejich příchod. Vybereš si takovou, která tě nějakým způsobem vystihuje – třeba Jakub Pešek, kterej to tady celý odstartoval, vchází do ringu s korunou na hlavě a hraje mu The King od Master Theory. Říká si Král slova. Všechno tohle dává obraz skutečnýho krále českýho wrestlingu, což je právě jeho gimmick. Do ringu jde jako do boje, opravdu si připadá jako král. A ty sis vybral jakou skladbu? Superheroes od Edguy. Kvůli masce, které přikládám stejně důležitou roli jako komiksoví superhrdinové, jako Spiderman. Fakt to funguje. Když se v ringu třeba zraním, stačí si vybavit tu melodii a vím, že musím prostě zatnout zuby, překonat bolest, vstát a začít znovu bojovat.

Putin je diktátor, nic jinýho Jsi z Ruska. Odkud přesně a jak ses dostal k nám? Jsem z Moskvy. Na střední, před maturitou, jsme se s rodičema domlouvali, kam dál, a shodli jsme se, že studovat vysokou nemá v Rusku cenu. Je úplně jedno, jestli máš předpoklady, nebo ne, bez peněz se nikam nedostaneš. V celý zemi je asi jen deset škol, kde skutečně záleží na schopnostech a kde tě během studia něco naučí. Jinak je všude strašná korupce, bohatší studenti si zkoušku zaplatěj, nemusej se připravovat. Prostě stačí mít peníze a víš, že to uděláš. Nechtěl jsem se celý dny učit jenom proto, abych potom propadl na úkor někoho, kdo si to může zaplatit. Vzdělávací systém jsme v Rusku úplně pos*ali. A proč sis vybral právě Česko? Když jsme se rozhodli, že půjdu studovat do zahraničí, hodně jsem o tom přemýšlel. Českou republiku mám rád, Rus se tady zpočátku vyhne kulturním šokům, líbí se mi Praha, pivo, holky. Tak jsem nastoupil na roční jazykovej kurz, kterej pořádala Karlova univerzita. Na té jsi ale potom nezůstal. Měli jsme doma Škodu Fabia, tak jsme si řekli, proč to nezkusit v Mladé Boleslavi? Dostal jsem se na vysokou školu, kterou vlastní právě Škodovka, a jsem spokojenej. Když se v zahraničí řekne Česko, co si většina lidí vybaví jako první? Pivo, hokej a škodovku. Co je to za školu, co přesně studuješ? Podnikovou ekonomiku a management. Teď končím třeťák. Máme mimochodem nejlepší

ČÍSLO 9, 2015 | ROČNÍK VII

36

účetnictví v celé zemi. A jak se ti tu jako Rusovi žije? V poslední době je tohle hodně ožehavý téma, polovina země by Rusy nejradši vyhnala, nemůžou jim odpustit okupaci z roku 1968, za kterou ovšem tvoje generace vůbec nemůže. Druhá polovina zase vypadá, že tajně doufá v návrat Sovětskýho svazu. Jak náš vztah k Rusům vnímáš ty? Lidi se chovají jinak, když vědí, že mají před sebou Rusáka. Od doby, co jsem absolvoval ten jazykovej kurz a mluvím česky, je to mnohem lepší, ale stejně – jakmile někdo zjistí, co jsem zač, stáhne se mu obličej do takové zlobné grimasy. Prodavači poznají, že jsem Rus, protože neumím vyslovit slovo chlebíček, a okamžitě se mění. Spousta lidí nemá ráda Rusy už jenom z principu.

Snad se to časem uklidní. Protože nejvíc to odnášejí lidi, kteří za nic nemůžou. Jako jsi třeba ty. Je to zbytečnej boj, ve kterým nikdo nemá pravdu. Já jsem sem přišel studovat. Nechci bejt vnímanej jako komunista, Putina neuznávám a je mi z toho smutno. I když v ringu hraješ stereotypního Rusáka. Kde tě mimochodem můžeme vidět zápasit? Třicátýho května děláme show v Mělníku. Je to zadarmo. To tam napiš, třeba si čtenáři RedWaye udělají výlet.

Myslíš, že je to jenom otázka nějaké obecné zabedněnosti, nebo jde o širší problém? Setkáváš se třeba s podobnýma reakcema i ve vyšších patrech? Ve škole třeba máme jednu starou učitelku, která všechno ruský jednoduše nesnáší. Na jednu stranu to chápu, celej život vyrůstala pod diktátem Sovětskýho svazu a ten odpor je v ní prostě zapuštěnej hodně hluboko. Jenže lidi musí pochopit, že SSSR nerovná se Rusko. To souhlasím, jeden by čekal, že čtvrt století po rozpadu Sovětskýho svazu se už takovýhle problémy řešit nebudou. Navíc Stalin byl idiot. Někteří lidé si myslí, že jsme se v SSSR měli dobře, ale to je blbost, bylo to tam snad ještě horší než u vás. Druhá světová válka a Stalin společnýma silama s Německem vyhladili polovinu země. Nikdo nepochybuje o tom, že šlo o vůbec nejhorší období našich dějin.

Alexej Kotov (*1992, Moskva) • wrestler týmu VcV (Vítěztví, cit, vášeň) • debut v roce 2014 • zakončovací chvat Ruská bomba • student Vysoké školy ekonomiky a managementu v Mladé Boleslavi www.originalwrestling.cz

Nelituješ někdy toho, že jsi odešel? Já mám Rusko hrozně rád. Máme nejkrásnější přírodu na světě, najdeš u nás úplně všechno, hory, lesy, pláže… Ale ta politika je svinstvo. Celkem často se setkávám s názorem, že Vladimir Putin lidem imponuje proto, že z něj vyzařuje aura silnýho vůdce, kterej nepřipouští kompromisy. Nechce po lidech nic jinýho, než aby ho následovali, což mnohým vyhovuje. Putin má v první řadě monopol na pravdu, proti němu a Medveděvovi nemůže říct nikdo nic. Nelíbí se mi to, ale co s tím můžu udělat? Celej svět tyhle dva nenávidí a já taky. Je to diktatura, nic jinýho. To, že jsem Rus, přece ještě neznamená, že automaticky souhlasím s tím, co dělá Putin. Sleduješ situaci na Krymu? Nelíbí se mi, co se tam děje, není to správný. Dřív jsme byli všichni jedna velká rodina – Rusové, Ukrajinci, Bělorusové. Měli jsme jednu zemi, dokázali se navzájem dohodnout. Vždyť krymská válka je směšná, jsme přece prakticky stejní, my i Ukrajinci. Až na ten jazyk, ale to není až tak důležitý. Takže vnímáš Rusy a Ukrajince jako jeden národ? Přesně, vždyť takhle to bylo po většinu historie. To, co dělá Putin, je nepřirozený, neopodstatněný. Není pro to žádnej důvod. Je to absurdní, představ si, že do Prahy přijede Obama a řekne: Hej, Češi, máme burgry a Megan Fox! Tak si vezmeme kus vaší země, jo?

Když mi bylo 13 Často jsem měl sen, že… se stanu wrestlerem. Nejvíc jsem si přál… nějakou skvělou masku. Nejvíc jsem se bál… zkoušení ve škole. O holkách jsem si myslel, že… jsou krásný, ale hloupý. Ve škole mě nejvíc bavilo… kamarádi. Vždycky jsem chtěl být… úspěšným člověkem.

smart box /

TEXT: M. OVERSTREET, SLOUPEK V. PINKAVA FOTO: PROFIMEDIA.CZ

Akta X všedního dne Kdo vynalezl glóbus? Němec českého původu Martin Behaim, jeden z největších učenců konce 15. století, který zemřel všemi opuštěn a zapomenut v lisabonském chudobinci. První model „zemského jablka“ vytvořil z papíru a sádry už v roce 1492 na objednávku městské rady svého rodného města Norimberka.

Co je na  světě nejdražší? Antihmota. Jeden gram je ceněn na 62 a půl bilionu dolarů. Následuje silně radioaktivní prvek kalifornium ($ 252 mil/g), diamanty ($ 55 000/g), pak další vzácné chemické prvky a na osmém místě LSD ($ 3000/g). Na třináctém platina ($ 60/g), na patnáctém zlato ($ 56/g) a na šestnáctém šafrán setý ($ 11/g). Proto se říká, že je něčeho málo jako šafránu.

Proč je na  tabuli v  oční ordinaci první písmeno E? Jak vysoko může růst strom?

Na rozdíl od otevřenějších písmen jako L či U nás písmeno E nutí rozlišovat mezi černou a bílou, což je jedno z nejdůležitějších kritérií dobrého zraku. Kdybychom tuto schopnost neměli, stíraly by se rozdíly mezi písmeny E, B, F, P a mnoha dalšími. Písmeno E na tabuli umístil její tvůrce, nizozemský oftalmolog Hermann Snellen, v roce 1862.

Maximálně 130 metrů. Do větších výšek už není schopný dodávat vodu, brání mu v tom gravitace. Nejvyšší strom na světě je sekvoj vždyzelená s výškou 115,6 m (pro srovnání, socha Svobody měří 93,1 m). Hyperion, jak sekvoj nazvali vědci, mohl být ještě o trochu vyšší, kdyby se do jeho špičky nepustil datel. Nejstarším stromem planety je smrk zelený, který ve švédské stepi objevil jeden učitel zeměpisu a po svém psovi ho pojmenoval Old Tjikko. Stáří smrku bylo uhlíkovou metodou určeno na 9550 let.

Dežaviny Máte pocit, že jste tohle už někdy četli? Tak víte, co je déjà vu. Pokud nevíte, přečtěte si to od začátku sem, ještě jednou. Pocit, že něco vnímáme jakoby znovu, že to už tady bylo (jako já mám pocit, že už jsem o tomhle psal sloupek) se nazývá z francouštiny „již viděno“ a vyslovuje „dežavi“. Výraz navrhl neurolog F. L. Arnaud v roce 1896. Déjà vécu je trochu obšírnější, znamená „již prožito“. Je to pocit žití v repríze, který mám často z koukání na kabelovou TV. Déjà rêvé, „již prosněno“. Déjà entendu je „již slyšeno“, ba i album od kapely Brand New, které si tedy nekoupím. Déjà compris? Již pochopeno? Kdoví. Vysvětlení, proč se nám to děje, se nabízí celá řada, jeden pan psycholog, Brown, jich ve své knížce uvádí třicet. Obzvlášť jsou v oblibě taková ta metafyzická, že jde o minulé a paralelní životy, cestování v čase, převtělování a tak. Jenže vědět, že je něco novinka, nebo že není, to je jen další atribut vědění vůbec. Metafyziky netřeba. Dežaviny prožívá nejméně třetina lidí, podle některých výzkumů až 9/10 z nás. Nejčastější výskyt je v mládí a kulminuje s nástupem puberty, když se mozek dolaďuje. Také se to stává častěji po vyčerpání. Opakem pocitu opakování je jamais vu, mylný pocit prožívání něčeho zcela nanovo a jsou neurologické poruchy, které tyto stavy vyvolávají. U některých epileptiků to předznamenává brzký záchvat. Pocit, že něco (ne)bylo, je logicky kodifikován v mozku, je to signalizace, která se může porouchat. Výzkum implikuje levý spánkový lalok, entorhinální kortex a parahippocampus v mozku. Někde to příčinu mít musí, tak proč ne v takových nesrozumitelných zašmodrchaninách. Zpátky k prožitkům. Co když se to celé vymkne a dostaví se pocit věčného zacyklení jako ve filmu Groundhog Day, u nás uvedeném jako Na Hromnice o den více? Staří lidé mají právem pocit, že všechno už jaksi bylo, že není nic nového pod sluncem, že lidé jsou nepoučitelní. Někteří tací lidé si dežování prožívají doslova a vydatně často. Dokonce mají pocity opakování samotného opakování. Na webu najdeme příběhy, jak se někdo takový rozhodl jít za doktorem, objednal se, ale protože měl vzápětí pocit, že už u toho doktora byl a nikam to nevedlo, tak tam nešel. Prostě, závěrem, déjà foutu. Překlad si najděte sami. Tentokrát je můj sloupek kratší, ale můžete si jej přečíst znovu.

Kolik peněz je v  bankomatu? Různě. Nejvíc ale 400 000 eur. Víc se tam prostě nevejde.

W W W.REDWAY M AG.C Z

37

smartbox/jak na školu

TEXT: YASMINA OVERSTREET, MENSA GYMNÁZIUM FOTO: ARCHIV LUCIE MARŠÍKOVÉ

Nezisková organizace YFU (Youth for Understanding) vznikla v USA v roce 1951 z přesvědčení, že mezinárodní výměna mládeže může přispět k míru, větší toleranci, porozumění a přátelství mezi kulturami. Posláním YFU je rozvíjet mezikulturní porozumění, vzájemnou úctu a sociální odpovědnost

prostřednictvím studijních výměnných pobytů pro mládež, rodiny a komunity. Více informací o studiu v zahraničí nebo hostitelském programu najdeš na www.yfu.cz nebo [email protected].

Studovala jsem ve Francii Devatenáctiletá Lucka letos maturuje na teplickém gymnáziu. Je aktivní dobrovolnicí v agentuře YFU, ráda maluje a ve Francii chodila do ateliéru, který vedl

Přihláška a formality Do Francie jezdím už odmala a mám to tam hrozně ráda. Na gymplu jsem začala dělat francouzštinu a došlo mi, že to není úplně ten typ jazyka, který bych se dokázala naučit doma s učebnicí. A protože jsem mluvit opravdu chtěla, hledala jsem možnosti. A taky už jsem hlavně chtěla někam odjet! Naši souhlasili, tak jsem začala na netu hledat, jak na to. Našla jsem YFU a týden nato měli náhodou přednášku u nás ve škole. Takže štěstí. Nejdřív jsem jim poslala nezávaznou přihlášku a pak mě pozvali k nim do kanceláře na pohovor. Po něm mi asi za týden napsali, že jsem přijatá do programu, takže jsme s rodiči podepsali smlouvu a vyplnili další přihlášku, tentokrát už závaznou. Nakonec jsem ještě napsala esej s informacemi, co jsem zač, co mě baví, jakou mám povahu a podobně. Agentura to rozeslala hostitelským rodinám a já čekala, kdo si mě vybere.

ČÍSLO 9, 2015 | ROČNÍK VII

38

kluk z Argentiny. Na studijní pobyt odjela proto, že jen s učebnicí by se francouzsky nenaučila.

Přípravy na cestu Neuměla jsem si představit, že si jednou dokážu sednout a zabalit na rok dopředu. A když jsem to teda dodělala, přišlo mi, že je toho hrozně málo. A ještě to přesahovalo váhový limit povolený do letadla. Ve Francii jsem pak zjistila, že skoro nic z toho nepotřebuju. Nejdůležitější bylo oblečení a oblíbený hrníček. Než jsem odjela, nejedla jsem mořské plody ani sýry, zeleniny jenom hrozně málo, spíš jenom ovoce. Tak to se velmi rychle změnilo, moje životospráva je teď úplně jiná, což je jenom dobře.

měl připravit na nadcházející rok. Těšila jsem se, a protože už Francii znám, neměla jsem žádný šok nebo tak něco. Svoji novou rodinu jsem měla ráda ještě předtím, než jsem je viděla, už jenom za to, že si mě vybrali. Ale stejně byl ten první dojem zvláštní. Nevěděla jsem, co od nich čekat, člověk je trošku nervózní… A pak jsem je uviděla a řekla si, tak jo, tohle je odteď moje rodina a žádný pochybnosti. Získala jsem novou sestru, se kterou jsem chodila do školy, a bráchu, který s námi sice nebydlel, ale jezdili jsme spolu na katamaránu, to je taková malá plachetnice.

První dojmy Do Paříže, kde jsem nikdy nebyla, i když ve Francii už několikrát, jsme z Prahy letěly dvě. Shodou okolností to byla moje hodně dobrá kamarádka, takže jsme všechno prožívaly společně. Z letiště jsme spolu jely autobusem na sever, na popříjezdový seminář, který nás

Denní rutina Bydlela jsem ve vesnici mezi Atlantikem a městem Nantes, za barákem se pásly krávy. Škola začínala v osm, stejně jako v Čechách. Jezdila jsem autobusem, zastávku jsem měla blízko. Jinak škola ve Francii je dlouhá, o dost delší než u nás, ale zase jsou přes

INFO O POBYTU Škola: Lycee d’Alcide Orbigny Dělká pobytu: 10 měsíců Typ ubytování: V rodině Cena: 184 000 Kč Rychlé info o Francii Je jednou z nejnavštěvovanějších zemí na světě. Na jejím území se nachází skoro 500 letišť. K Francii patří i Guadeloupe (cca 600 km od Jižní Ameriky), Martinik (severně od Jižní Ameriky), Réunion (nejvzdálenější region ležící v Indickém moři) a Francouzská Guyana (na území Jižní Ameriky).

den dvou- až tříhodinové pauzy. Takže jsme většinou měli do dvanácti, pak jsme se hrnuli na oběd, kde jsme celou hodinu opravdu jedli. Rozdíl mezi francouzskou a českou jídelnou je obrovský. Možná je to tím, že miluji francouzskou gastronomii, ale jídlo tam bylo o moc lepší! Odpolední vyučování trvalo až do pěti, občas i do šesti večer. Pak jsem jela školním autobusem domů, a protože Francouzi si opravdu zakládají na společném jídle, hned jsem šla pomáhat s večeří. Pak jsme se většinou chvíli dívali na televizi, já si šla udělat úkoly a spát. Myslím, že Francie je jedna z nejlepších zemí na to, aby si člověk našel nové kamarády. Francouzi jsou hrozně vstřícní a otevření. Když jsem přišla první den do školy, tak jsem nerozuměla nic a jenom jsem seděla, ale hned další den jsem měla kamarády, se kterýma jsem pak strávila celý rok. Bohužel jsme spolu nemohli být tak často, jak jsem chtěla, protože doprava k nám domů nebyla úplně ideální. Ale byli jsme spolu celý den ve škole, takže něco jsme si přece jen užili. Víkendy jsem trávila především s rodinou, brali mě na výlety a koncerty. Taky jsem byla dvakrát v Paříži. Poprvé to bylo na podzim

W W W.REDWAY M AG.C Z

kvůli kamarádce, kterou jsem poznala na popříjezdovém semináři, a pak na jaře jsme s hostitelskou sestrou jely po všech turistických památkách, které tam jsou. Vyšlo nám úplně neuvěřitelné počasí, na začátku března jsem chodila po Paříži v šatičkách a připadala si jak z nějakého filmu. Musím potvrdit, že Francouzi mají styl. Ale za celý rok jsem vlastně ani neměla náladu na nakupování, a když jo, tak jsem vždycky jenom zklamaně odešla z obchodu, protože jsem si nemohla nic vybrat. Hned na začátku roku se mi podařilo zapsat do výtvarného ateliéru, který vedl učitel z Argentiny. Tam jsem poznala zase úplně jinou kategorii Francouzů, a navíc mohla dál rozvíjet to, co mě baví. Na Vánoce jsme odjeli přes půlku Francie k příbuzným a tentokrát opravdu na venkov, na úplnou samotu. Měli jsme ohromnou vánoční večeři, která trvala asi osm hodin a ke každému z osmi chodů se podávalo speciálně vybrané víno. Jiné k ústřicím, jiné k mořským šnekům, rybám, kachně, už si ani nevzpomínám, co všechno tam bylo. Ráno jsme před krbem našli dárky, které tam přinesl Papa Nöel, francouzský Ježíšek.

Přeřeky Francouzi používají asi sedm nebo osm samohlásek, které se musí v určitých slovech říct dokonale správně, jinak místo něčeho hezkého řeknete něco hodně sprostého. Jako já. Co Francie dala a co vzala Naučila jsem se jíst to, co jsem před odjezdem nesnášela. Camembert, který jsem dřív nemohla ani cítit, teď úplně zbožňuju. Splnil se mi sen: žila jsem ve Francii, kousek od moře, naučila jsem se francouzsky. Dostala jsem nový domov a rodinu, čehož si strašně moc vážím. Naučila jsem se líp vycházet sama se sebou, protože když člověk odejde z prostředí, na které je zvyklý, musí se rychle postavit na vlastní nohy. A myslím si, že mě to hodně sblížilo s mými vlastními rodiči. Jediné, co mi pobyt mohl vzít, je znalost angličtiny. Protože Francouzi anglicky moc neumějí, a pokud ano, tak stejně mluvit nechtějí. Ale stejně jsem potřebovala procvičovat hlavně francouzštinu, tak mi to ani nevadí.

39

smartbox/jazykové okénko/

TEXT: DOMINIK ZEZULA ILUSTRACE: ANETA ČEJKOVÁ

KREATIVNÍ UCEBNICE V PETI KROCÍCH: Havajština Schválně – co se člověku vybaví jako první, když se řekne Havaj? Pokud je tvoje odpověď „jazyk“, pak gratulujeme, vítej do klubu! (A klidně nám napiš mail s tipama, jak tenhle seriál vylepšit.) Většina lidí ale odpoví spíš „hula hula“, sopky, palmy, Honolulu, slunce, Barack Obama… tyhle věci. Havajština je nicméně starobylá a fascinující řeč, kterou se sice Američanům málem podařilo vymýtit, teď už ale (naštěstí) zase slaví lokální comeback. A protože jde o polynéskej jazyk a polynéský jazyky fungujou úplně jinak než indoevropský, může to našinci občas připomínat zprávu od mimozemšťanů.

t a v o n é tr i n C a Z #1 echávání vyn ek s á l h u so

ím es ni ce . Je dn e pů lk a kl áv ps an ej m tř in ác t vi ne fu ng uj na no ro u je to í ed au oř hl tv že po ž ti Př i ěk po ci t, ed a – tu to pa uz a xt m á čl ov je je jí ab ec tá i kr át ká ha va js ke j te o ha va jš ti ně sm en o po čí ů pí kt k bu de š za fa se ě lá št ch ší uh se je tr of em). So z ne jz ná m ěj os sv ět ě (a to ap na se íň jm še há ze t. a pí ž je ne í m ůž eš vy ří ká ok in a pí sm en , co hn y os ta tn a, kt er é se ec am Vš . i vy m ys le t sk w al lá p, ov oh eb , n, m ez i sa m , kt eř í po tř – h, k, l, m ři se be , dm ná io se is m m í ý zv uk y od vn je no y m ůž ou pr po tř eb ov at al i je dn ot liv ír zn m on kr át ze ili né ro m ač i ne as e da do zn ha va jš ti na , al e pr ot ož O ni za to te I př es to m á u ha va jš ti ny nc e “. rm „r ko fo a do “ y ou „l sk an uh lá “ ne bo ně ja ko u ps ne bo in a; dv ě so eb a „t “ a „k „z m rz lin a“ k ne ž če št hr om ad y tř sa m oh lá se i sl ov a ja ko ní ov sp at la li do pe an aj ou av st H tu ál ní za , či li uk áz at vě tš í pr oc en ím o po so bě sl ed ov at př ná do kó m at u. ou ě ůž bn m ne po do l by pr av dě ad up “, ek „č tv rt

#2 Bacha

na skrytE aT nemluv vYznamy, íš jako dlaždiC Je dn ím z lo gi ck ýc h ne do st at ků ta m ož ný ch ko kt o om ez en m bi na cí pí é ab ec ed y sm en , a tu H av aj št in a je ní zkej po dí ž ho dn ě to ob ch áz í če t om ez en á sl tí m , že sp ou ov ní zá so ba žá dn á nu da st a sl ov m á . ty pu „l is t na hn ed ně ko st ro m ě / lis Pu ku i vy sv lik vý zn am t pa pí ru “; lin ět lu je : „V ha ů, al e gv is tk a M ar va jš ti ně je jin de na sv y Ka w en a ta ko vý ch sl ět ě. H an a ov ví c ne ž pr ak H au ’o li je ná ge ne ra ci to ti ck y kd ek ze v uz ná va zn am en á ně ol i né šk ol y, al co , co by dě e pr o st ar ší m oh la bý t ti ro zh od ně ko nk ré tn ěj sl ší yš .) „J ed na ul et ne m ěl y. zn am en á šť “ (Tak y ic e v H on ol as tný dů m ul u se jm en , al e Le’a je O st at ně „a uj e H al e Le ta ky or ga sm lo ha “ , as i ’a , co ž us .“ ne (O jz . k.) ná m ěj ší ha ja ko „a ho j,“ va js ký sl ov „n as hl e,“ „l o, m ůž e bý ás ka ,“ „s ou t př el ož en o ci t“ ne bo „m ilo st “.

ČÍSLO 9, 2015 | ROČNÍK VII

40

š, í v e n ž #3 Kdpyo’o pana v Oc eá ni i m á jm ě se tš in a ja zy ků ik u; sa m oz ře St ej ně ja ko vě , uc ho u gr am at od dn je dn í zá pa ďá ci ně ěr nu m y, m po e a m tin js er ý i ha va jš br nk ač ka . fe no m én y, kt e u jo nc vu rá je st ob ké vn ic v ní tu a ta m ka ě je to po m lu ds ta tn ý sl ov íč ěl i, al e ce lk ov š vš ec hn y po dá v živ ot ě ne vid lá zv už že k, Ha va ja n o, de ot pr pa e vý m e ej ijd ád př Př ed po kl ty, kd yž vt om to ře kn e. je dn od uc hý vě en ou t, ja k se a um íš tv oř it m ůž eš vz po m ne a po’o“, ha an bo „p za š je a ty si es , že po tře bu na te be ču čí om en ou t us m ěj a pr on zp se ro ě e ad az íp sn př ve ě V ta ko vý m at se na hl av í am en á „š kr áb ho do u ne zn ač co ž zh ru ba zn “. Je st li to ná ku zy ja na ám m co , co ně se na že l ne vím e. sťár nu , bo hu i ně ja ko u sp ro

#4 Premluv r

odice, at zacno u šetrit…

Př i stu diu ha va jšt iny sa mo zře jm ě ex ist uje pri má rně pře ko ná ním bu de jed en ob ří pro blé mí t vě tši na lid í m, s jeh ož ne jsp íš po tíž e – od ČR , ale úp lně Ha va j je tot iž da od ev ša d. So uo str lek o. Ne jen om ov í je ne jiz olo va čty ři tis íce kil om ně jší m mí ste m pla etr ů od ne jbl ižš ne ty, sk oro í pe vn iny (Ka lifo v po ho dě do sta rni e). Sa mo zře jm t let ad lem , ale je ě se tam dá to do ce la op ruz , a hla výl et do ke mp u vn ě to vyj de o do st na Ma ka rsk ou . drá ž ne ž I kd yb y se ti ale po da řilo při jet do Ho no lul u a tře ba se za ps ku rzu ha va jšt iny at do un ive rzi tní (kt ere j tam no rm ho áln ě ex ist uje), vy k če mu ten dip lom vst an e za pá r let vla stn ě je? Kv ůli da lší pro blé m: ko lon izá tor ům kle do mo rod ýc h ml sla v 19. sto let í uv číc h ze zh rub po pu lac e a mi lio nu na ně do by po če t ob yva jak ýc h 23 tis íc, tel za se pru dc e a pře sto že od té sto up á, drt ivá vě an gli ck y. Jen om tši na z nic h už ml as i 0,1 % lid í pří uv í pri má rně mo na Ha va ji ov tak ov í lid é pra kti lád á ha va jšt inu ck y ne ex ist ují . , a mi mo os tro vy

ím t a z o eb n … 5 ej # d á R o p us N o p s a luau ěj ší no tu – ch u od le hč en Ta k te ď na tro ? že íle žit os te ch í, př ivn ch es ní št st by la de pr dá se př i zv lá řá po á “, au Ta po sl ed ní čá „lu ba řík á je ta k re vn js ké pa rt y se ni ny dí tě te) a ůj st es k PA RT Y! Ha va Sv pr vn í na ro ze . py bo ty ne eo e er oc st ba , pr om y ty hu la hu la u os la vu (ja ko je sv at m ám e vš ec hn áš te m at ic ko pr áv ě od su d ta k, že si ud ěl ba tře at a hl as itá , že hn za ji pr ot o m ůž eš po dá ln é Ha va et rů . šš í ne ž pá r m ol í ne by la vy ok v na ro ze k. va ro m y. st do at bu á yš ov ch a, ab y žá dn ne sm ěj í př ev Dá ve j al e ba ko n, že do m y zá tiž to í aj m ua i Na os tro vě Ka

W W W.REDWAY M AG.C Z

41

smartbox /

TEXT A FOTO: ROMAN FOJTÍK

Z deníku vědce Tak, a máme jaro. S jarem přišlo období, kdy je možné dělat vědu venku. Rozjíždí se stavební sezona a to je pro mě příslib náhlých a nutných diagnostik konstrukcí, které jsou specifické hektičností a zmatky. V minulých dvou týdnech jsem prováděl dynamické zkoušky ČÍSLO 9, 2015 | ROČNÍK VII

42

na dvou dřevěných lávkách, které jsem tímto pomáhal uvádět do provozu. Obě dvě se vyznačovaly tím, že jsem přijel na stavbu a ani jedna konstrukce nebyla hotová, takže jsem vždycky musel čekat, než to doklepou.

JMÉNO: Ing. Roman Fojtík, Ph.D.

ápady Nejlepší nve van ě. dostávám himedes! Jako Arc

Vraťme se zpátky k počasí. Ano, na jaře to někdy bývá divoké, ale to, co se stalo na poslední diagnostice, jsem dosud nezažil. Předpověď hovořila o tom, že má být stále pěkně, jen jeden den se to trochu pokazí. Na ten den jsem byl zrovna přizván k provedení dynamické zatěžovací zkoušky. Začalo to dobře, nejprve lokální záplavy, málem jsem tam uvízl i s dodávkou, pak nářezový liják, ve kterém jsme byli všichni totálně durch za pět minut. Dělali jsme si srandu, že by ještě mohlo začít sněžit, a ono fakt začalo. Za hoďku napadlo deset cáků a naše čtyři auta musel vytahovat traktor. Z toho vyplývá: Nepřivolávejte špatné počasí ani z legrace. Ale dnes nemám v plánu psát o megadobrodružstvích v extrémních podmínkách, nýbrž bych rád poukázal na pohodovou stránku vědy. Náš „yotta“ hustej stát nastavuje pro vědu a výzkum všelijaká pravidla, dle mého názoru se mu to ale příliš nedaří. Tak například český vědec něco vyzkoumá za státní peníze, a místo toho, aby výsledky publikoval v České republice, musí je poslat do ciziny, kde je nucen zaplatit za opublikování. Myslím, že Čína z nás musí mít opravdu velkou radost. No nic. Zas je výhoda, že k publikaci na zahraniční konferenci je občas nutná i vaše účast. Tak se aspoň někam podíváte. Má první větší konference se konala na Madeiře, což je prý ostrov květin. Byl jsem v té době mladý zelenáč, a to nemluvím o tom, že jsem poprvé v životě letěl letadlem. Aby vás na konferenci pozvali, musíte vytvořit vědecký článek. V tu dobu jsem pracoval na své disertaci, jejímž předmětem byl mnou patentovaný nový ztužující systém mrakodrapů. Napsal jsem o tom článek a poslal ho do Anglie. Zpátky mi ho poslali tak červeně doškrtaný, že vypadal jako řeznická zástěra. Moje angličtina se jim opravdu nelíbila, ale téma bylo dobré, takže to vzali. První krok byl splněn a já stál s dalšími kolegy, kteří splnili požadavky instruktorů, před svým prvním letem. Vyslechl jsem rady typu „při startu dej hlavu mezi kolena“ nebo „start je nejkritičtější fází letu, takže pokud se letadlo začne třást, asi padá“. Poučen jsem tedy byl. Let proběhl naprosto suprově, dokonce jsem dostal i najíst. Přestup byl v Lisabonu, kde, pokud se nepletu, kope Benfica. V tomto krásném městě, ze kterého jsem viděl jen letiště (zato ale zevnitř i zvenku), došlo k zajímavým zmatkům. Motali jsme

W W W.REDWAY M AG.C Z

VĚK: 32 let ZNAMENÍ: Lev OBOR: statika, dynamika, experimentální měření

se tam tak záhadně, že jsme opustili přestupní prostor a najednou se ocitli venku před letištěm. Předpokládám, že tušíte, co to znamenalo. Projít všechny kontrolní procedury znovu. Sláva, zvládli jsme to včas, a když jsme dorazili k odletovému terminálu, náš pocit vítězství byl opravdu velký. Dokud jsme se nedozvěděli, že letadlo, na které máme letenky, neexistuje. To byla vcelku nepříjemná a pro vědce nepochopitelná zprávička. Po dlouhém dohadování nás posadili na noční let a vyslali na Madeiru. V hornatých oblastech nejezděte v kufru Po příletu jsme se jako správní Češi rozhodli, že si přece nebudeme brát dva taxíky. Stačí jeden a dva z nás cestu přežijí v kufru. Řidič nebyl rád, ale ve čtyři ráno, kdy neměl šanci na jiné zákazníky, nakonec souhlasil. Samozřejmě byl šílený. V horách, kde jedna zatáčka střídala druhou, si hrál na Schumachera, a to nás ještě čekal kruháč (pro Pražáky kulaťák), který byl postaven v prudkém svahu. Rozjel se na něj a pasažéři v kufru se začali modlit ke všem svatým. Kupodivu přežili, a když jsme vystoupili před pětihvězdičkovým hotelem (hle, jak si zde vědců považují), nevypadali ani moc poškozeně. Ráno se ukázalo, že každý hotel v okolí je pětihvězdičkový, byli jsme v dobré čtvrti, přímo u oceánu, pokoje jako na zámku, no velká nádhera. Ráno nás čekalo další překvapení. Snídaně se podávala na stole dlouhém třicet metrů přímo u obřího bazénu. Moře, ke kterému jsme pak nadšeně vyrazili, bylo sice studené, ale pro Čehúna žádný problém. Jsme tady, tak se budeme koupat! Pak přišel čas na oběd, pak na večeři a takhle nám ten čas pěkně ubíhal. Co ta konference? A jo, na tu bych málem zapomněl. Tak její náplní bylo hlavně projet celý ostrov a zvládnout co nejvíce turistických atrakcí. Madeira je jako Disneyland, všechny cesty křižují autobusy a dodávky nacpané turisty. Ostrov je skála čnící z oceánu, vedro a vlhkost vzduchu jsou obrovské, pěšky v tom daleko nedojdete, což se samozřejmě projevilo na cenách. Všechno stálo třicet eur. Podívali jsme se po horách. Navštívili místní botanické zahrady a projeli se lodí. Postupně jsme potkávali české kolegy z jiných vědeckých pracovišť. Na konferenci

PRACOVIŠTĚ: VŠB-TU Ostrava, Fakulta stavební, Katedra konstrukcí VŠTE České Budějovice, Katedra stavebnictví STAV: čerstvě rozveden

zatím taky nebyli, ale shodli jsme se jednomyslně, že na Madeiře je vůbec to nejlepší Justinos Madeira Malvasia. Jedna lahev tohoto výjimečného likéru stála též třicet eur, no tak nekup to. Než se člověk naděje, už je konec Zlatým hřebem konference byla slavnostní večeře na zámku tyčícím se impozantně nad útesem, opět velká nádhera. Zástup číšníků napochodoval s předkrmy a předvedl dokonale synchronizované servírování. Všech pět chodů bylo národní umění, ale umění se, jak známo, člověk nenají. Po večeři jsem měl stále hlad, ale to nic, když je žaludek poloprázdný, můžu aspoň do bazénu, utěšoval jsem se. Po deseti minutách nás přišli elegantně vyhodit, že po večeři je bazén uzavřen. S tím jsme se nehodlali smířit a několikrát se do bazénu tajně vrátili. Naše porušování pravidel nakonec vyřešila ochranka, kterou unavení manažeři rozestavěli kolem celého bazénu tak, aby k němu nepronikla už ani myš. Byl čas to zabalit. Druhý den se na letišti při odbavení ukázalo, že všichni účastníci konference mají těžší zavazadla, než je povoleno. Mohly za to těžké sborníky, které jsme na konferenci dostali, a taky nakoupené lahve likéru. Jako mlaďas jsem na profesory, kteří sborníky (ba dokonce i nějaké knihy) čile odhazovali do kontejnerů, pohlížel zděšeně. Pak jsem si ale řekl, že je to vlastně správná volba. Dobrý vědec si umí potřebnou literaturu opatřit vždy. S likérem z Madeiry to tak snadné není. Konferenci jsem vyhodnotil jako velice úspěšnou. Sebekriticky zakončuji citátem, který tentokrát neřekl žádný z mých strejdů, nýbrž ho přinesla lidová moudrost čerpající z generací a generací životních zkušeností: Vyhoď Čecha dveřmi a vrátí se oknem. Taky jste takoví?

43

smartbox /

TEXT: BARBORA GENSEROVÁ ILUSTRACE: ADÉLA PŘADKOVÁ

Ernest Hemingway: Komu zvoní hrana Ztracená generace: autoři narození kolem roku 1900 • zažili 1. světovou válku • ve svých dílech popisují pocity vojáků • nesouhlas, nedůvěra ke společnosti • neschopnost vypořádat se se špatnými zážitky • Fitzgerald, Faulkner, Steinbeck Ernest Miller Hemingway • 1899–1961 • laureát Pulitzerovy a Nobelovy ceny • metoda ledovce • dílo: o Stařec a moře o Sbohem, armádo! o Komu zvoní hrana • Robert Jordan, Anselmo, Pablo, Pilar, María • čas a místo: španělské hory za občanské války • odehrává se během tří dnů • popisuje pocity a život bojovníků • nesmyslnost války • otázka morálky a svědomí

Taháky k maturitě

Komu zvoní hrana Viva la republica! Robert Jordan je americký učitel španělštiny, který odjel do Španělska, aby jako dobrovolník bojoval proti generálu Francovi. V armádě zastává pozici dynamitníka a dostane za úkol ve vhodnou chvíli zneškodnit strategicky důležitý most, aby po něm nemohly projíždět fašistické jednotky. Protože by to sám nezvládl, vydá se do partyzánského tábora, jehož vůdcem je Pablo, kdysi statečný a mazaný bojovník. Během války toho už ale zažil tolik, že začal pít a stal se z něj zbabělec. Velení nad skupinou převzala Pilar, Pablova mujer (žena). Spolu s partyzány žije v táboře i María, mladá dívka, kterou osvobodili z fašistického zajetí. A protože láska kvete v každém věku a v každé situaci, Inglés, jak Roberta nazývají, a María se do sebe zamilují. Plánují společný život, i když vědí, že za pár dní můžou zemřít. Hledám posily, zn. spěchá Pablova skupina má na zneškodnění mostu málo členů, a tak se Robert, María a Pilar vydávají za El Sordem, vůdcem sousedních partyzánů. Ten slíbí, že pošle pár mužů a sežene několik koní, aby pak měli na čem odjet. Robert se svými průvodkyněmi spokojeně odchází, ale po cestě začne sněžit. To se pro krádež koní zrovna moc nehodí, protože frankisté by mohli zloděje snadno vystopovat. A přesně to se taky stane. El Sordovi muži jsou odhaleni a jejich tábor zneškodněn. Robert pozná, že je něco špatně, už když se další ráno probudí. Stojí

ČÍSLO 9, 2015 | ROČNÍK VII

44

Kdybyste náhodou chyběli v několika hodinách dějepisu, uděláme si malou rekapitulaci: V roce 1936 bylo Španělsko republikou. Levicová vláda ale nebbyla silná a v zemi se rozmáhalo násilí. Francisco Franco se rozhodl, že to takhle dál nejde, a spolu s armádou svých stoupenců vojensky zaútočil. Tak začal konflflik t, kde na jedné straně stáli zastánci republiky, tedy původní, demokraticky zvolené vlády. Druhou stranu představovali povstalci sestávající převážně z fašistů a nacionalistů. Podle svého vůdce byli později označováni jako frankisté. Jejich vítězstvím v roce 1939 tato občanská válka skončila. Romáán Komu zvoní hrana popisuje tři dny v životě republikánských partyzánů. nad ním totiž kůň s fašistou na hřbetě. Inglés je jako skaut – vždy připraven. Svou zbraň má vždy u sebe, proto mu teď nedělá problém jen zamířit a vystřelit. Pablo pak dostane za úkol odjet s koněm co nejdál, aby aspoň trochu zmátl ostatní fašisty, kteří prohledávají okolí. V tuhle chvíli je Robertovi jasné, že situace je vážná a že akce nemá moc šancí na úspěch. Pošle proto jednoho z partyzánů za svým generálem Golzem, aby celý útok odvolal. Jenže zpráva se ke Golzovi dostane pozdě. Kromě toho čeká na Roberta další nepříjemné překvapení. Zjistí, že Pablo vzal v noci rozbušky a část dynamitu a utekl. Nakonec se sice vrátí, ale bez materiálu – ten hodil do řeky. Den D, hodina H Co už se dá dělat, úkol musí dokončit i bez rozbušek, k odpálení mostu použijí granáty. Robert rozmístí lidi: Pablo a najatí muži (porůznu poshánění z partyzánských skupin v horách) mají zabrat jednu strážnici u mostu a přilehlou pilu, na ostatních je, aby hlídali okolí. Operace je úspěšná, i když partyzány stála několik životů. Ti, co přežili, teď musí co nejrychleji pryč, všude je plno fašistů. Jenže lidí je víc než koní, a protože Pablovi nejvíce záleží na tom, aby se do bezpečí dostali jeho lidé, postřílí najaté muže. Teď je koní dostatek a všichni se vydávají na cestu. Na scéně se objeví nepřátelský tank a zasáhne Robertova koně. Robert pod ním uvízne se zlomenou nohou. Nemůže pokračovat dál, protože by zpomalil celou skupinu a ohrozil

tím životy všech. Proto se rozloučí s Marií, Pilar i Pablem a řekne jim, aby jeli co nejrychleji dál. On zůstane na místě a čeká se zbraní v ruce na fašisty, aby je aspoň trochu zdržel. Přemýšlí, že se zastřelí hned, ale rozmyslí si to a přece jen čeká na nepřítele. Tím kniha končí. Na závěr pár informací Hemingway používá metodu ledovce. To znamená, že text je zhuštěný a není v něm zmíněno všechno. To si musí čtenář domyslet sám. S popisem tří dnů se střídá retrospektivní vyprávění například o tom, jak to vypadalo, když revoluce začínala. Tímto způsobem autor ukazuje, co s lidmi udělá válka, jakých krutostí jsou schopni se dopustit. A smrt Roberta Jordana sama o sobě není významná, obětoval se pro partyzány a pro hodnoty, ve které věří. Komu zvoní hrana? Tobě Říkáte si, že je konec článku, ale pořád nevíte, proč se to jmenuje zrovna takhle. Hemingway se inspiroval anglickým básníkem Johnem Donnem. Ten napsal: „Žádný člověk není ostrov sám pro sebe. Každý je kus nějakého kontinentu, část nějaké pevniny: spláchne-li moře hroudu, je Evropa menší, jako by to byl nějaký mys, jako by to byl statek tvých přátel nebo tvůj. Smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem část lidstva. A proto se nikdy neptej, komu zvoní hrana. Zvoní tobě.“ Metoda ledovce – zbytek si domyslete.

smartbox/finanční gramotnost

Rozdíl mezi kreditní a debetní kartou Jak to teda je? Na světě existují dva druhy platebních karet: karty kreditní a karty debetní. Kreditní karta je ta, kterou si berete úvěr. Kdykoli jí zaplatíte v obchodě nebo přes internet, platíte penězi banky, ne penězi ze svého účtu – a ty peníze musíte po nějaké době bance vrátit. Většina z nás kreditní kartu nemá, banka nám ji totiž sama od sebe nevydá. Karta, kterou vám banka vydá k vašemu vlastnímu účtu, je debetní. Málokdo to slovo zná a téměř nikdo ho nepoužívá. Jde o kartu, kterou čerpáte svoje peníze ze svého vlastního bankovního účtu. Pokud tam žádné nemáte, není co čerpat a kartou platit nelze. Tak proč kartám říkáme „kreditky“? Protože jsme to viděli ve filmech a v seriálech. V Americe je situace úplně opačná než u nás, většina lidí tam skutečně platí kreditkami, které jim americké banky posílají i bez žádosti. Rozhodnutí, jestli je začnou používat, nebo ne, je na každém z nich. Některé banky ve Spojených

W W W.REDWAY M AG.C Z

TTEXT: MAREK TESAŘ, TESTER ČESKÉ SPOŘITELNY ILUSTRACE: MARKÉTA SKALKOVÁ, STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA OBCHODU, UŽITÉHO UMĚNÍ A DESIGNU

Všichni ji dobře známe. Platíme jí my, platí jí naši rodiče, babičky i známí. A většina z nás jí říká kreditka. O to větší překvapení lidé zažívají, když zjistí, že ten kousek plastu, co nosí v peněžence, kreditkou většinou není. státech dokonce debetní karty vůbec nenabízejí. V zahraničí je pak kreditka často považovaná za doklad toho, že je klient bohatý a spolehlivý, když mu banka byla ochotná vydat úvěrovou kartu. Proč bych si ji pořizoval? Kreditka je dobrý sluha, ale může být zlý pán. Člověku, který si hlídá splatnost, přinese výhody jako prodlouženou záruku, body do bonusových programů nebo uznalý pohled hoteliéra na zahraniční dovolené. Ale lidem, kteří termíny moc neřeší a nemají ani trochu finanční disciplíny, z ní můžou časem šedivět vlasy. Taky je dobré vědět, že u kreditky se na rozdíl od debetní karty pěkně prodraží výběr z bankomatu. Je ideální pro lidi, kteří mají pravidelný příjem a uvědomují si, že úvěr mohou čerpat jen v takové výši, do jaké jsou schopni ho včas splatit.

KARTY MOHOU I POMÁHAT V současné době Česká spořitelna za každou platbu kartou posílá příspěvek na domov pro staroušky se zrakovým postižením, takže vás při placení nového ohozu může hřát vědomí, že vlastně děláte něco dobrého. Více informací naleznete na www. ivasekartapomuze.cz

45

smartbox /

TEXT A ILUSTRACE: ANDREA DENEVOVÁ FOTO:

Kukeri Tradiční lidovej svátek v období kolem Novýho roku, ještě před postní dobou. Bizarní, skvěle propracovaný masky vycházejí většinou z podoby různých zvířat a mají za úkol vyplašit zlé duchy z vesnice. Velkou roli v zahánění hraje divoký tanec, který sice vypadá spontánně, ale má přesně určenou choreografii. Všechno má svůj neporušitelný řád, je to ohromná podívaná doprovázená zvukem zvonů, které mají kukeri tanečníci přivázané kolem pasu.

Snídaně z celého světa

Bulharsko Když vás Bulhar pozve na snídani, postaví před vás šálek silnýho černýho kafe, a sotva si usrknete, už si to štráduje k varný konvici udělat další várku. Když si všimne, jak to s váma cloumá, jde se podívat do ledničky po nějakém tom bílém jogurtu, protože bez něj se snídaně zpravidla neobejde. Možná k tomu přidá šáteček z listového těsta plněnej špenátem nebo banicu, což je tradiční pečivo – závin naplněnej buď pikantním slaným sýrem, nebo máslem, ořechy a skořicí. Bulhaři prostě snídaj málo, zato maj obrovský obědy, který se skládaj z hovězího nebo vepřovýho masa s paprikou, vinnou révou a pepřem. Jako dezert dostanete po celým světě známou baklavu, tak je dobrá.

ČÍSLO 9, 2015 | ROČNÍK VII

46

Představte si svoje tělo jako auto. Pokud do nádrže nenalijete palivo, nerozjede se. To je základ. Snídaně je taky základ. Po nočním spánku je vaše nádrž prázdná a nutit tělo, aby s ní vyjelo do školy, není z dlouhodobého hlediska dobrá strategie. Časem vás začne provázet bolest žaludečních vředů, zvýšená hladina cholesterolu, chronické pálení žáhy a nemoci srdce a cév. Záleží taky na tom, jaké palivo do systému nalijete. Levné a nekvalitní vám brzy zadře motor. Podívejme se, jakou směs prověřenou staletími preferují Bulhaři. Proč nesnídám? Ráno nemám hlad. Odpověď: Snídaně je zvyk. Začni něčím malým, kouskem celozrnného chleba se sýrem a šálkem teplého čaje. Postupně přidej kousek zeleniny a ovoce.

Vše o /

TEXT: ZDENĚK BĚLOHLÁVEK FOTO: ARCHIV

Pokud vám stačí humor typu uklouznutí na banánový šlupce, jsou pro vás Simpsonovi ideální. Když vás naopak baví pointa, k níž musíte znát kontext a studovat u toho encyklopedie a slovník cizích slov,

W W W.REDWAY M AG.C Z

jsou pro vás Simpsonovi ideální. Pokud ale hledáte zábavu někde mezi, jsou pro vás Simpsonovi ideální. Úplně nejlepší je, když máte rádi dobrou legraci, to jsou pro vás Simpsonovi naprosto ideální.

47

Vše o /

Knowledge is the key Jo, dojde na gaučový gagy, Bartovy opisovací tresty na tabuli, slavný jména, co v seriálu braly účast, a tak dále. Ale hned zkraje to, proč tenhle článek vlastně vzniká. Simpsonovi by měli tvořit součást aspoň některých hodin ve škole, a to ne proto, že zrovna není co dělat. To je mimochodem taky kapitola sama pro sebe, tohleto „děti, pustíme si Auta 2“. Někdy mám dojem, že stav našeho školství fakt odpovídá stavu ve springfieldský základní. Budeme si teď představovat ideální situaci, škola je místo, kde učitel zosobňuje vzor, protože má doktorát a je zároveň přirozeně chytrej, zná se s Vladimirem 518 a občas ho dotáhne na výtvarku anebo kamarádí s harfenistkou Kateřinou Englichovou, která může v hudební výchově

ČÍSLO 9, 2015 | ROČNÍK VII

48

vyprávět, jak se kde po světě hraje klasická muzika na nejvyšší úrovni, a přes ni pozve na děják jejího muže Václava Bartušku, abychom věděli něco víc o svinstvech a intrikách během listopadu 89. Tenhle teacher celkem ví, co žáky a studenty zajímá, a oni zase vědí, že když mluví o něčem jako o trochu nudným, má to svůj důvod, a dokonce svoje kouzlo, protože vědění je klíč ke všem branám. Tady můžem začít hodinu Simpsonovýma ne proto, že „něco si u toho dělejte“, ale protože třeba 1. díl 20. série s názvem Sexy koláčky a hlupák v nesnázích začíná průvodem na den sv. Patrika. Je v něm všechno špatně, přesně jako ve skutečnosti. Nikdo neví, proč se slaví, hlavně že se slaví (rozuměj pije). Vidíme všechny irský stereotypy až do doby, než se Líza s Vočkem

pustěj do dialogu o katolících a protestantech, transsubstanciaci a konsubstanciaci. Uplynuly ani ne dvě minuty děje, a máme tu Aristotela, scholastiku, tomismus, luteránství a kalvinismus. To je, myslím, látka na několik hodin filozofie na střední škole. Pokud chcete žákům na základce přiblížit vztah Irska, Severního Irska a Británie, je tohle taky skvělý východisko, protože několik gagů se týká Irský republikánský armády. Děj pak pokračuje parťáctvím Homera s Flandersem čili aluzí na buddy movies a Flandersovo známý Leftorium se výborně hodí, pokud chceme v psychologii probírat mozkový hemisféry, lateralitu, přeučování leváků na praváky a tak. Marge se nechtěně nechá zaměstnat v erotickým pekařství a jsme u Freuda. Plus moře legrace a stále sledujeme jen jeden díl, jo?

Vim, není to vše o Simpsonech, je to zatím spíš vše o scenáristech a otcích Mattu Groeningovi, Samu Simonovi a Jamesi. L. Brooksovi a jejich ohromujících znalostech a schopnosti zakomponovat je do scénáře tak, že nepůsoběj jako pěst na oko a většinou nebráněj samotnýmu vtipnýmu efektu. A právě proto by v ideální škole mohl učitel seriál rozklíčovat a víst žáky a studenty zpátky k jednotlivostem, který sice představujou šedou teorii, ale Matt, Sam a James je proměnili ve věčně zelenej strom života. A aby nedošlo k omylu, tak díl „Sexy koláčky a hlupák v nesnázích“ není výjimka, různých odkazů, parodií i citací na všechno možný z popkultury, vědy, umění a politiky najdete v každý epizodě řadu. Ne všechny můžou bejt hned srozumitelný, kolikrát jde o vysloveně americký reálie, který neznáme, třeba různý TV shows a jejich protagonisti, ale tady záleží právě na vaší vůli a ochotě rozšiřovat si svůj svět, protože ať je to, jak chce, většina amerických věcí je světových, globálních, kdežto držet se v prostoru vymezeným S tebou mě baví svět – Kryštof kemp – Michal Viewegh nikdy nemůže stačit, když chcete porozumět dnešnímu světu. Pak třeba zjistíte, jak jste mohli obdivovat Milana Baroše, když existuje úplně jiná liga pojmu sportovec, třeba Joe Namath nebo Mickey Mantle. Ale o nich u nás nikdo nepíše, tak jak na ně přijít, aha? Jak to začalo Původně jako krátký animovaný filmy objevující se v The Tracey Ullman Show, což byl pořad televizní stanice Fox, ve kterým se střídaly scénky se zpěvačkou Tracey Ullman v různých rolích. V dubnu 1987 byli The Simpsons odvysílaný poprvé a vždycky měli dvě až tři minuty. Šlo o jednoduchý skeče, ve kterých účinkovali zatím jenom Homer, Marge, Bart, Lisa a Maggie a jejich podoba byla blízko tý současný, akorát měli zorničky blízko sebe a vyceněný zuby, aby vypadali víc nablble. Přece jen šlo o rychlý pobavení a žádná plastičtější kresba osobností nebyla nutná. 17. prosince 1989 měl premiéru první půlhodinovej díl „Vánoce u Simpsonů“ a následující rok se ze žlutý rodinky stal hit. Ne všem se to ale v USA líbilo, prezident George Bush senior (velkej tvrďák) i jeho žena Barbara (ještě tvrdší) měli svý výhrady a proti byla i část veřejnosti, takže v některých státech nesměly děti chodit do školy v tričkách s Bartem či Homerem.

W W W.REDWAY M AG.C Z

Hlavní tvůrce Matt Groening pojmenoval jednotlivý postavičky podle členů svý rodiny, jenom Bart (což je de facto Matt) je anagram slova „brat“ – spratek. Jeho podpis jako kreslíře a animátora najdete na Homerově hlavě – vlasy po straně maj tvar M a ucho pod nima dává G. Od zmiňovanýho prvního dílu je už děj zaplněnej řadou postav, a jak šel čas, přibejvaly nový charaktery. Existujou postavy, který vystupujou v seriálu tak často, že patřej do, řekněme, širší rodiny – děda, tety, Barney, Carl,

Lenny, Vočko, Skinner, Burns atd. Těch je zhruba sto padesát. Epizodních jsou stovky, možná tisíce, pokud si zjistíme, že právě vznikající první díl 27. série má celkový číslo 575. Je třeba říct, že postavy nestárnou, i když doba se mění a reálie vždycky odpovídají současnosti. Samozřejmě se zdokonalila animace a jednotlivý postavičky získávaj vybroušenější podobu, vnitřní i vnější, ale pořád jde o to, že světu kolem nás čelí proplešatělej devětatřicátník se čtyřiatřicetiletou manželkou, desetiletým synem, osmiletou dcerou a ročním batoletem. Proč to funguje Proč v Americe, je jasný. Simpsonovi představujou prototyp americký středostavovský rodiny

s barákem na předměstí a dvěma autama. Jsou od začátku spolu a všechny děti maj taky spolu, čímž se lišej od hraných sitcomů ze stejný doby, jako je Step by Step (Krok za krokem) nebo Married… With Children (Ženatý se závazky), kde jde o dysfunkční, resp. nepůvodní rodiny. To víte, osmdesátý léta a rozvody jako společenskej trend. V tomhle ohledu představuje Homerova rodina americkej ideál s otcem živitelem a matkou – ženou v domácnosti, ovšem tim taky většina ideálů končí. Všechny veřejný i soukromý nedostatky, přetvářky, lži a průšvihy jak republikánů, tak demokratů, od nefunkčního systému zdravotního pojištění přes média a protestantskou bigotnost až po white trash, junk food ve školních jídelnách a školu jako takovou jsou Groeningem nemilosrdně kritizovaný. Pokud mluvíte o sarkasmu v literatuře, tady máte přesnej příklad. Vlastně to kolikrát ani není k smíchu, třeba Cletusovy a Brandiny incestní děti, ale stejně se smát musíte. Proč mimo Ameriku, je taky jasný. Kromě toho, že pětice obývající růžovej dům na Evergreen Terrace 742 ve Springfieldu zosobňuje portrait of an American family, je to taky univerzální obraz lúzerskýho fotra, co má problémy s hygienou, nevyzná se ve jménech a počtu svých dětí, nejradši z celý rodiny má televizi a jeho jediným koníčkem je pití piva. Živí rodinu, ale je to taky obézní moula, co pro kus salámu zapomene na důstojnost, chytne se každýho blbýho nápadu a kudy chodí, tudy myslí na to, jak se ulejt z práce. Jeho děti jsou alfa a omega, dvě strany mince – průšvihář a vůdce Bart s kamarádem vocáskem Milhousem a vzorná individualistka Líza. Z jejich třenic vznikaj bouře s bleskama sršícíma na všechny strany a tady jako hromosvod funguje máma Marge, která kromě svýho života musí chápat a milovat chyby těch ostatních, protože takový sou mámy všude na světě. Američani se smějou svým nedostatkům a my ostatní sledujeme karikaturu jejich země, ovšem skvělou karikaturu, co kolikrát nahradí analytický články nebo televizní zprávy. Fakt je Amerika tak paranoidní? Pusťte si některej díl s agentama FBI. Američani chtěj v cizině jíst fakt jenom v amerických fastfoodech? Koukněte se na Homera, když někam jede. Fakt je většina populace tak hloupá? Doporučuju všechny díly.

49

Vše o /

Tlučhořovi Někdy až zarážející podobu se Simpsonovýma má rozhlasovej sitcom Tlučhořovi, jehož autoři a zároveň jediný představitelé jsou Oldřich Kaiser a Jiří Lábus. Rodinka (což je taky jeden z názvů) se vysílá od roku 1991 a zrovna pomalu spěje k tisícímu dílu. Jde o příběh rodiny tvořené otcem Páťou, matkou Boženou, synem Patrikem a dcerou Růženou. Stejně jako Simpsonovi měli i oni jakousi protopodobu a teprve časem vzniknul samostatnej seriál. V mnoha věcech jsou si česká i americká rodina dost podobný a samozřejmě je to daný i Jiřím Lábusem, jehož Božena Tlučhořová vejškou i barvou hlasu nápadně připomíná Marge Simpsonovou, kterou od začátku dabuje. I některý zápletky jsou si hodně podobný, ale spíš než o kopírování se podle mě jedná o důkaz, že jistý

ČÍSLO 9, 2015 | ROČNÍK VII

50

věci se dějou stejně všem a rozumí jim úplně každej. I tady je určitej okruh stálých postav a potom ohromný množství dalších, vymyšlených i skutečných, který Kaiser s Lábusem zdařile imitujou. Jako maj Simpsonovi dědečka, kterýho se občas chtěj cynicky zbavit, u Tlučhořů žije básník Mirko Hýl vydávající se za jejich příbuznýho. Pokud nastane situace, že jde Mirkovi o život, celá rodina se snaží, aby Mirko skutečně umřel. Jinak maj Tlučhořovi povahu spíš kultu, nejsou tolik známý, a to asi i kvůli audio formátu a skutečnosti, že Českej rozhlas už skoro nikdo neposlouchá, bohužel. Přitom je to skvělá karikatura polistopadovýho vývoje našeho státu včetně rozpadu republiky, vlád různých

povedených premiérů, otázek kolem vstupu do EU a NATO a samozřejmě studnice odkazů na naše i světový umění, protože oba tvůrci maj stejně jako Groening širokej rozhled. A ještějednopřirovnánís Čechamaměnapadá – Jára Cimrman. Postavy Simpsonů tak vrostly do života Američanů, že obdržely svoji hvězdu na hollywoodským chodníku slávy a veřejnost má tendence považovat je za skutečný a mínění ovlivňující Američany. A to samý přece máme my s Járou. Fiktivní génius přelomu 19. a 20. století byl málem zvolenej na první místo v anketě o největšího Čecha a různých pomníků a tabulek, který svědčej o jeho pobytu nebo zastavení, najdete po Čechách nespočet.

Guest stars Jo, kdo nebyl v Simpsonech, jako by nebyl. Ale musíme rozlišovat. Někdy známý hvězdy „jen“ dabujou některý postavy, jindy vystupujou jako „himself“, „herself“, případně „themselves“ (když jde o celou kapelu), a kolikrát si musej udělat sami ze sebe krutou legraci. Většina stars s tím problém nemá, ale třeba politici moc ochotný nejsou. Jako jedinej vrcholnej představitel nějakýho státu to dal pouze britskej premiér Tony Blair. Jednání o patnáctiminutovým natáčení trvalo v jeho kanceláři na Downing Street asi deset měsíců vyplněných nekonečnýma dohadama a úpravama scénáře. Z případů, kdy slavnej umělec dabuje vymyšlenou postavu, je „nejvíc“ asi Michael Jackson jako Leon Kompowsky, Homerův spoluchovanec z blázince, co si myslel, že je Michael Jackson. Zajímavý na tom je, že to byl jeho nápad, svou účast tvůrcům sám nabídl. Ale svoji postavu pouze namluvil, když Kompowsky zpívá, slyšíte Kippa Lennona z folkrockový kapely Venice, který Jacksonův zpěv napodobuje. Je to v prvním dílu třetí série „Šílený Homer“ a do té doby v seriálu moc celebrit neúčinkovalo. MJ se nenechal napsat ani do titulků, je tam uveden jako John Jay Smith (podobně jako se v devatenáctým dílu druhý série pod jménem Sam Etic skrývá Dustin Hoffman). Teprve potom se začaly všechny známý jména uvádět ve skutečný podobě. V česky nadabovaný podobě si divák bohužel moc neužije hlasy Dannyho DeVita, Winony Ryder, Woodyho Harrelsona, Tima Robbinse, Bena Stillera, Susan Sarandon, Liama Neesona, Reese Witherspoon, Glenn Close (jako Homerovy maminky Mony) a mraky dalších. Těžko říct, jak moc to ovlivňuje diváckej zážitek. Velký štěstí je, že Simpsonovy u nás dabujou samý skvělý herci, takže určitou kvalitu to má i tak. Existuje ještě speciální kategorie, kdy se v seriálu objeví postavy z jinýho filmu nebo seriálu a jsou namluvený těma, kdo je skutečně hrajou. Agenty Muldera a Scullyovou z Akt X tak opravdu mluví David Duchovny a Gillian Anderson, Jacka Bauera z 24 hodin zase Kiefer Sutherland, zabiják Freddy Krueger má fakt hlas Roberta Englunda, Bender z Futuramy je namluvenej Johnnym DiMaggiem. Hvězd, co hrajou samy sebe, je těžký se dopočítat. Každej od Stephena Hawkinga přes Toma Hankse k Davidu Copperfieldovi nebo Tonymu Hawkovi. Z kapel snad všechny důležitý, a to včetně hudebních vystoupení nebo závěrečný melodie. The White Stripes, Paul McCartney (i s Lindou), Ringo Starr, The Ramones, Aerosmith, Mick Jagger a Keith Richards z The Rolling Stones, R. E. M., The Who, Sonic Youth, Sting, The Smashing Pumpkins, Red Hot Chili Peppers, Metallica, Madonna… Prostě každej, kdo něco znamená. Máme mezi nima i českýho zástupce, což bychom měli zmiňovat s náležitou pýchou, ovšem jde o Markétu Irglovou, která v dílu „Ve jménu dědy“ představuje východoevropskou zpěvačku pracující v Irsku, čímž tvůrci odkazujou na film Once. Za hudbu k němu obdržela Markéta Irglová Oscara, a tím si v Česku vysloužila nenávist, posměch a pohrdání. Taky jako ze Simpsonů, co?

W W W.REDWAY M AG.C Z

Seriál v seriálu Brutální násilí v maximální zkratce představujou Itchy & Scratchy, originální animovaný příběhy, u kterých se Bart s Lisou (a diváky) válej smíchy. Vlastní série v jiný sérii možná není úplně původní nápad, protože příběh v příběhu existuje už od staroindický literatury, ale zároveň zas nejde o tak častej jev. The Itchy & Scratchy Show navíc existuje taky od zmiňovanýho protopočátku Simpsonů v Tracey Ullman Show (poprvé se objevila v roce 1988) a pokračovala pak samozřejmě i v samostatným seriálu. Itchy & Scratchy jsou parodií na Toma a Jerryho a kritika tuhle Groeningovu animovanou řezničinu oceňuje kvůli očistnýmu komickýmu efektu – ano, když filmový násilí přeženete ad absurdum, stane se komickým. Dobře to pochopil Tarantino nebo tvůrci Happy Tree Friends. Show má v Simpsonových svoji historii a v jednom dílu se dokonce řešej autorský práva, což divákům umožňuje vhled do produkčního zázemí a procesu vzniku jednotlivých příběhů. To samý vlastně můžeme říct i o show Šáši Krustyho, do níž vysílání Itchyho & Scratchyho spadá. Ale Krustyho show nikdy nevidíme celou, Itchy & Scratchy se naopak daj „vystřihnout“ a samostatná série by měla skoro 90 epizod.

Sylvainu Chometovi (Trio z Belleville). Pro oba je to samozřejmě pocta. Nevim, jestli bylo řečený opravdu všechno o Simpsonech. Asi ne, ale snad je aspoň naznačený, co to „vše“ znamená. Obsah i forma seriálu patřej mezi příklady z vysokoškolských učebnic teorie literatury nebo teorie vyprávění. Je tu tolik významových plánů, popkulturních narážek, historických, politických a sociologických faktů, že je škoda vidět každej díl jenom jednou. A nejlepší na tom je, že spoustu těch informací vám daj jakoby mimoděk, ani si toho během zábavy nevšimnete. Až teprve když vidíte definici nějakýho takovýho jevu v učebnici, můžete si říct „no jasně, dyť já to vlastně znám, to bylo v Simpsonech!“.

D’oh, Duff, gauč, tabule a další nezbytnosti Kromě toho, že Bart neustále říká „¡Ay, caramba!“ nebo „Já to nebyl!“ („I didn’t do that!“), zapsal se Homer svým „D’oh!“ do lexikologie. Zvolání zazní pokaždý, když něco zkazí, praští se, někdo nebo něco ho praští, někam slítne a všelijak si natluče. „D’oh!“ se v roce 2001 dostalo do oxfordskýho slovníku jako citoslovce s definicí „výraz zklamání při zjištění, že věci se vymkly plánu a pokazily se, nebo někdo řekl nebo udělal něco bláznivého“. Je pravda, že slovo existovalo už před vznikem Simpsonů, ale teprve Homer ho začal nadužívat, zpopularizoval ho, a tak přispěl k jeho kodifikaci. Taky není úplně obvyklý, aby se fiktivní výrobek dočkal svý reálný produkce. Pivu Duff, který točí ve svým pajzlu Vočko, se týhle pocty dostalo. Tvůrci Simpsonů s tím ale nesouhlasej a už kvůli tomu došlo k několika soudním přím. Jedinej licencovanej nápoj je energy drink Duff, kterej si můžou koupit návštěvníci zábavního parku The Simpson Ride v hollywoodských Universal Studios. Úvodní znělka Simpsonů je taky unikát. Nejen že se s každou sérií lehce mění, ale obsahuje dvě místa, který jsou jedinečný pro každej díl: Bartův školní trest psanej na tabuli a tzv. „couch gag“, taková kvintesence, shrnutí a podtržení celých Simpsonů. Rodina se schází na gauči u televize a během několika sekund jsou vystavený zásahům shora. Deus ex machina si s nima dělá, co chce, někdy reaguje na okamžitý fenomény jako Avatar nebo Hra o trůny, jindy ruší všechny fyzikální zákony, přesunuje postavy v čase a prostoru, prostě všechno, co vidíte ve zhruba třicetiminutových dílech, zažijete tady během okamžiku. Režii gaučových scének občas přenechávaj tvůrci jiným režisérům, třeba Guillermu del Torovi (Faunův labyrint) nebo

51

smartbox/art for life

TEXT: PEPE ŠVEJDA SUPERVIZE: MUDR. HELENA MÁSLOVÁ FOTO: MARTIN KÁMEN

Art For Life Dobročinný spolek, který se už sedm let věnuje prevenci HIV/AIDS. Kromě vlastní preventivní a osvětové činnosti podporuje AIDS centrum Na Bulovce,

pořádá prodejní výstavy, dražby uměleckých děl a jiné kulturní akce, jejichž výtěžek věnuje na zdravotnické vybavení, vydávání knih apod. Takové působení je v ČR ojedinělé. Více informací najdete na artforlife.cz

DVAKRÁT MYSLI, JEDNOU POLKNI Nejsme bravíčko ani unavenej gynekolog, abychom ti nakecali, že hormonální antikoncepce je zcela o. k. Že musíš pro recept hned, jak se poprvé vyspíš s klukem, nebo že se ti pilulky hoděj na akné či problémy

ČÍSLO 6, 2012 | ROČNÍK IV

52

s menstruací. To si na triko nevezmem. Naopak. Pokud o antikoncepci přemýšlíš nebo ji bereš, měla bys být informovaná, a ne znát pouze teleshoppingovou realitu, která se na první pohled zdá tak bezproblémová.

Zob, a jsi v pohodě Dneska je in mít dítě až tak ve třiceti. Holka dosáhne vzdělání, rozběhne kariéru, najde hodnýho chlapa a odškrtá patnáct velkoměst na mapě světa. Do tý doby si má života, a tím pádem i sexu, užívat naplno, pokud možno bez následků. Tenhle společenskej ideál nakonec pomáhá naplnit právě i hormonální antikoncepce. Být závislá na mužský (ne) šikovnosti či (ne)ochotě je trochu risk, a co si budem povídat, dítě ve dvaceti je čára přes rozpočet. Navíc umělýmu potratu se každej raději vyhne širokým obloukem. Východisko – zob, a jsi v pohodě. Jasný, že jo. Nefér hra Statistiky ukazují, že hormonální antikoncepce patří mezi nejspolehlivější metody „proti početí“. Syntetické hormony, které se do těla dostávají skrze pilulky, náplasti, injekce, nitroděložní tělíska atp., mají navíc pozitivní účinky na pleť, vlasy, nehty, a dokonce i menstruaci, která probíhá bezbolestně a dá se „regulovat“. O čem se ale nahlas moc nemluví, je zákulisí, respektive druhá strana mince týhle záležitosti. Snad je to i proto, že kdyby se negativní účinky hormonální antikoncepce vyzdvihovaly stejně jako ty pozitivní, nemohla by bejt nosným pilířem farmaceutickýho byznysu, kterej z ní každoročně vyvaří biliony dolarů (v Česku průměrně okolo pěti miliard korun ročně). Platíčko místo občanky „V rámci stavu poptávky a nabídky se k sobě dostaly dva subjekty, které si nejsou úplně rovny,“ otevírá naši debatu psychogynekoložka MUDr. Helena Máslová, která už delší dobu veřejně upozorňuje na přehlížené nežádoucí efekty hormonální antikoncepce a její nepříznivý dopad na společenský vývoj. „Na jedné straně velmi mocný farmaceutický průmysl s propracovanými marketingovými nástroji a na druhé mladá holka, která je ještě dítě, nemá spolehlivé informace a nikoho, kdo by chránil její zájmy.“ Výsledkem intenzivní marketingové masáže je, že se z antikoncepce postupně stal věrný společník dívčího dospívání, a jelikož od patnácti let je možné o recept požádat bez svolení rodičů, většina holek ji tak považuje za určitej mezník, za zasvěcení do dospělosti. Myslí si to ostatně i doktorka Máslová: „Já to přirovnávám k občance. Platíčko antikoncepce se stalo společenským odznakem – vizitkou, že už je holka velká. Dívky ji nosí v kabelkách společně s protikvasinkovými léky, ibalginem a přinejhorším i krabičkou cigaret. Tomu já říkám smrtelný balíček první pomoci.“ „Já chci prášek!“ Tenhle znak dospělosti je ale scestnej, stejně jako když má někdo v patnácti pocit, že s cigaretou v koutku ho budou ostatní považovat za dospělýho (spoiler alert – není to tak!). Syntetický hormony dospívajícímu tělu v žádným případě nepomáhají, a pokud to není nevyhnutelný, je stupidní mu takhle přitěžovat. Začít brát antikoncepci „jen tak“ je spíš než dospělý rozhodnutí naprosto dětinský umanutí. „Já jsem strašně naštvaná, když

W W W.REDWAY M AG.C Z

za mnou choděj holky, který jsou ještě panny, a už berou antikoncepci na pleť, pro pravidelnej menstruační cyklus a dalších sto padesát kravin. A jen pro ten hlavní účel ji neberou. Štve mě taky, když to berou holky, který nemaj stálýho kluka, souloží tak jednou za půl roku, ale každý den berou prášek,“ přibližuje svoje zkušenosti z gynekologické poradny doktorka Máslová. Třetí hráč Na gyndu si pro předpis přichází mladá slečna většinou sama. Občas ji ale za ruku přivede i maminka a hormonální antikoncepci si pro ni vyžádá, aby neměla starosti a neděsila se, když její Julča spí „u kamarádky“. V obou případech je vítá pan gynekolog či paní gynekoložka s otevřenou náručí a recept jim napíšou cobydup. Poinformovat o vedlejších rizicích a nežádoucích účincích se z nich obtěžuje jen málokdo, není totiž žádným tajemstvím, že za každou novou uživatelku hormonální antikoncepce dostane gynekolog finanční odměnu. Hranice mezi zájmem o zdraví pacientky a zájmem o dovolenou v Thajsku se pak jen těžko rozezná. Boj s farmaceutickým monstrem, třetím mocným hráčem v poli, je dopředu prohranej. Správně Nechceme tvrdit, že každá gynekologická ordinace se chová ke svým pacientkám tak, jak je výše popsáno. Abys sama mohla porovnat, je dobrý vědět, co by měl gynekolog provést, než recept na hormonální antikoncepci vydá. Jedná se o důkladné prozkoumání rodinné a osobní anamnézy, tedy údajů o prodělaných či dědičných nemocech. Jedině tak lze předejít závažným zdravotním potížím, které antikoncepce může způsobit. Nejkritičtější rizika jsou rakovina prsu a speciálně u kuřaček tromboembolie (ucpání cév krevní sraženinou), jež může končit i smrtí. Další na seznamu těchto tzv. kontraindikací, které jsou podrobně popsány v každém příbalovém letáku, ale málokdy nahlas zaznějí v ordinaci, jsou migrény, žloutenka, epilepsie, problémy s ledvinami, játry a další. Špatně Když se na to gynekolog neptá a rovnou recept napíše, je nezodpovědnej. Není to tak dávno, co se na jednotku intenzivní péče dostala šestnáctiletá dívka, kterou přivezla sanitka se zástavou srdce – krevní sraženina jí ucpala plíce. Jinak zdravá holka doplatila na kombinaci antikoncepce a zvýšené srážlivosti krve. Podobných případů se ročně stane několik. „Správná cesta by byla nahlašovací povinnost: Kdyby pacientka měla na podkladě užívání hormonální antikoncepce zdravotní potíže, musel by to její gynekolog nahlásit. Tak by existovala aspoň nějaká zpětná vazba, ale nic takového tu není, nikdo se o to nestará,“ poodkrývá mi doktorka bezzubej systém. Co na to kapr? Pro všechny uživatelky existuje riziko dalších nepříznivých vedlejších účinků, které mají umělé hormony na svědomí. Nejčastěji se skloňuje neplodnost, a to nejen u žen, ale překvapivě

i u mužů. Syntetický hormon estrogen vyloučí žena močí, a protože jej chemické čističky nezachytí, dostává se do vodního systému, kde kontaminuje i pitnou vodu. U mužů pak může způsobit neplodnost. Je dokázané, že v důsledku tohoto „hormonálního vyplavování“ plave v řekách spousta neplodných rybích samců, a někteří dokonce kladou jikry. Celý to trochu připomíná Čapkovu hru R.U.R. a známý citát: ,,Neplodnost, paní Heleno, se stává poslední vymožeností lidské rasy.“ Co ty na to? Rozhodnutí, jestli ano, nebo ne, je čistě na tobě. Je důležitý všechna rizika i možnosti rozumně vyhodnotit a zvolit pro sebe nejlepší variantu, jak se před početím chránit. Bezhlavě se oddat napospas nevěrohodnému systému, který tě vidí jen jako otevřenou peněženku, je stupidní. Uznej sama. Hormonální antikoncepce není jed ani trestnej čin ani sprostý slovo. Zároveň to ale není lék na pleť nebo menstruaci, ať už bolestivou, nepravidelnou, nebo chybějící. Jedinej správnej a oprávněnej důvod je bránění početí. A i v tom případě je vhodné zvážit, jestli by to v patnácti nevyřešil spíš kondom, který tě – což je jeho nepřekonatelná výhoda – chrání kromě nechtěného početí i před pohlavními nemocemi. Znak dospělosti je umět se samostatně a zodpovědně rozhodnout. Platíčko áčka v kabelce neznamená nic.

Primeros Značku založil v roce 1909 pražský obchodník Gustav Schwarzwald. Jeho vize přinést bezpečný sex do každé domácnosti se díky moderním technologiím a osvětě stala skutečností a během několika desetiletí znali Primeros ve Vídni, Paříži, Londýně nebo Chicagu. Dnešní produkce se řídí nejpřísnějšími normami a je pečlivě kontrolována, značka Primeros tak tradičně představuje kvalitu, které můžete důvěřovat. primeros.cz

53

smartbox /

TEXT. M. OVERSTREET FOTO: ARCHIV

Kolo je pořád strašně cool věc Takzvaně „nová černá“. Sociální status. Nemůžeš být vegan a jezdit do práce autem. Nemůžeš být hipster a dvacet minut trapně hledat, kde bys zaparkoval před svým oblíbeným vietnamským bistrem. Elegantní fixie se u nás kvůli kopcovitému terénu, špatným silnicím a složité struktuře historických center měst

ČÍSLO 9, 2015 | ROČNÍK VII

54

moc nechytlo (to jsme věděli hned, přesto jsme trendu drželi palce), a tak pořád kraluje MTB. Kočičí hlavy, díry v asfaltu, vysoké obrubníky, písek, škvára, bahno, klacky, nic tě nezastaví, přes všechno jedeš jak pán. Kolo je svoboda, názor a styl.

Pokud jsi majitelem horského kola a helmy, máš výhledově nějakou tu volnou sobotu a chceš zažít trochu adrenalinu, máme pro tebe tip. Kolo pro život To je název největšího českého seriálu závodů na horských kolech pro začátečníky, zkušené amatéry i profíky. Holky z gymplu, sedmdesátiletí bikeři nebo elitní borci, co nás reprezentují na mistrovstvích Evropy a světa, všichni vedle sebe – rovnost, volnost, bratrství. Drásal Jedním ze závodů, do kterého se můžeš na kolopro.cz přihlásit, je extrémní bikemaraton Drásal na 100 a 175 km. Haha, to asi ne, co? Pak je tady klasická padesátikilometrová trať půlmaratonu nebo ještě o trochu méně náročná „třicítka“ (ideální pro kluky do osmnácti let) a nakonec fitness jízda na patnáct kilometrů, to když se chceš jen tak projet se svojí holkou a moc se u toho nezpotit, abyste nevypadali blbě na fotkách. Kdo tam bude taky Na otvíráku v Dobřichovicích u Prahy se na start postaví Jarda Kulhavý, olympijský vítěz z Londýna, který je také tváří celé série Kola pro život. Spolu s ním pojede i náš vůbec nejlepší veslař Ondřej Synek. Do okolí Mladé Boleslavi

povedou bikery profi jezdci ze Škodovky v závodních vozech ŠKODA Motor Sport a závod pod Ještědem se taky těší na jednu velkou sportovní osobnost na startu, ale to je zatím tajné. Co tě čeká v cíli Nebude to rozježděná louka s cílovou páskou, stánek s občerstvením a dvě hadice s vodou na ošplíchnutí, ale celé sportovní městečko postavené z desítek velkokapacitních stanů a menších stánků, ve kterých najdeš všechno, co bys mohl potřebovat. Bezplatnou úschovnu kol, šatny, teplé sprchy, mycí boxy pro kola a wapky, mechanické depo s profesionálními servisáky, půjčovnu kol, prezenční přívěs, ošetřovnu, maséry, pojízdnou kuchyň s nabídkou několika druhů teplých jídel a nápojů, krytou jídelnu, prádelnu, kam si hodíš špinavý dres a oni ti ho zdarma vyperou, zónu pro děti se stanem LEGO, info stánky s tablety, kde si najdeš svoje výsledky, prodejní stánky s věcmi na kolo za výhodné ceny, velké kryté pódium se stupni vítězů, kde vítězové jednotlivých kategorií dostanou nejen medaili, ale také cyklistický dres a další dárky, atd. atd. To prostě musíš vidět, jinak nepochopíš. Co Čech, to cyklista Proto je taky patronem Kola pro život fotbalový brankář Petr Čech. Kontroluj na www.kolopro.cz, které závody pojede!

Termínová listina závodů Kolo pro život Každý z celkem šestnácti závodů startuje vždy v sobotu, je perfektně značený, zabezpečený po technické i zdravotní stránce, s dobře zásobenými občerstvovacími stanicemi. datum

závod

místo

4/25/2015 5/2/2015 5/16/2015 5/30/2015 6/6/2015 6/20/2015 6/27/2015 7/4/2015 7/25/2015 8/1/2015 8/15/2015 8/22/2015 9/5/2015 9/19/2015 9/26/2015 10/3/2015

KPŽ - Trans Brdy České spořitelny KPŽ – Hustopeče Agro Tour ŠKODA AUTO KPŽ – Mladá Boleslav Tour ŠKODA AUTO KPŽ – Jestřebí hory České spořitelny KPŽ – Ještěd Tour Kooperativy KPŽ – Orlík Tour Kooperativy KPŽ – Vrchlabí–Špindl Tour ŠKODA AUTO KPŽ – Bikemaraton Drásal České spořitelny KPŽ – Praha–Karlštejn Tour České spořitelny KPŽ – Šumavský MTB maraton České spořitelny KPŽ – Karlovarský AM bikemaraton České spořitelny KPŽ – Manitou Železné hory České spořitelny KPŽ – Znojmo Burčák Tour Kooperativy KPŽ – Plzeňská padesátka KPŽ – Oderská Mlýnice České spořitelny KPŽ – Vysočina Arena Tour České spořitelny

Dobřichovice u Prahy Hustopeče Mladá Boleslav Havlovice nad Úpou Liberec-Vesec Orlík-Vystrkov Vrchlabí Holešov Praha – Velká Chuchle Zadov Karlovy Vary Chrudim Znojmo Plzeň Klokočůvek u Oder Nové Město na Moravě

W W W.REDWAY M AG.C Z

55