SVÍCEN ANEB CHOZENÍ VE SV TLE MARTIN KLUSO (Praha, únor 2009)
Když poslední dobou p icházím na shromážd ní, mám na srdci jedno slovo, které postupn jako by nabývalo dalšího rozm ru porozum ní. Troufnu si ho p inést, a neumím jinak, než ho zasadit do kontextu v cí, o kterých jsme už hovo ili d íve. B h m poslední dobou astokrát provád l Mojžíšovým stánkem. Vždy mi v ur itém období mluví o jednom nábytku, o druhém nábytku anebo o t etím nábytku. Jestli si vzpomínáte, jedno období jsme mluvili o prvních dvou nábytcích, které symbolizují spasení. Klidn bych se k tomu mohl vrátit znova, protože si myslím, že z stává mnoho v cí, které jsme nevyt žili. Hovo ili jsme o druhém nábytku, o k tech. Vlastn o jednom k tu, o jednom pono ení v n kolika rovinách. Mluvil jsem o tom i na konferenci. Ješt po ád si nejsem úpln jistý, jestli rozumíme principu, že B h chce, abychom n co prožili. Sami, konkrétn každý z nás. Protože existuje n co, co se v ch zi s Bohem nedá vynechat nebo obejít. Nem žeme si myslet, že jsme nap íklad n kde u pátého nábytku, a p itom jsme vynechali druhý nebo t etí. Kdysi mi n kdo íkal vtip o tom, jak hol i ka píše domácí úkol a ptá se tatínka: „Tatínku, kolik je sedm plus ty i?“ Tatínek íká: „Jedenáct.“ „D kuju. A tatínku, kolik je sedm plus šest?“ „To už nevím, byl jsem zrovna nemocný.“ Rozumíte? Nemoc zp sobila, že vznikla mezera v jeho vzd lání, která trvá až do dnešního dne. V matematice by ale nemohl jít dál, proto je to jenom vtip. Dál by se totiž už nic nenau il. Když tuto „díru“ n jak nezacelí, už se nic nenau í. V našem p ípad je to stejné. Vyvíjíme se jako církev i jako lidé. Pokud v našem duchovním vývoji chybí n co, co do n j nutn pat í, nem žeme jít dál. A ani nejsme tam, kde si myslíme, že jsme, nebo bychom m li být nebo cht li být. Možná n kdo z nás zápasí s touhou n kde být a neví, co pro to má ud lat. Amen? Možná si íkáte: Cht l bych mít autoritu a moc. Cht l bych vid t v duchu nebo v nebi, cht l bych do v cí vid t, cht l bych chodit ve 1
svatosti. Jsem tady, Bože, ale co mám pro to ud lat? A B h nám znovu íká: „Dal jsem a p edložil jsem vám cestu.“ B h nám zjevil cestu sám v sob v reprezentaci stánku. Stánek není produkt, je to jenom obrázek. Když vymyslíte projekt, nakreslíte ho. Dneska nejspíš na po íta i. Když dnes stavíte d m, m žete se v n m dokonce virtuáln projít! Procházíte se po dom , díváte se na ledni ku, otev ete ji. To dneska po íta e všechno umí. Ale d m je d m, to je ten produkt. Stejn stánek, a už Mojžíš v, nebo Šalomoun v chrám, jsou jenom p edobrazy plnosti. Ale my jsme vid li i tu plnost. Amen? Jak íká apoštol Jan, chodila tady, dotýkali jsme se jí. Reáln tu byla. Jako kdybyste se byli podívat na d m a prošli si ho. Ten d m reáln stojí. Amen? Ježíš prošel cestu od za átku do konce. Ukázal nám všechny v ci. Od narození, pok t ní, služby. Cestu stánkem m žete sledovat na Jeho vlastním život . Ježíš v cmi poctiv prošel i v p ípadech, kde by se zdálo, že je to zbyte né. Jan íká: „Já mám k tít Tebe? Vždy Ti nejsem hoden ani botu zavázat!“1 Ježíš mu odpovídá: „Nech to být. Je to tak dob e, musí to být.“ Pro ty ostatní. Ježíš íkal: „Bože, vím, že m slyšíš, a Ty to víš, vždy spolu hovo íme. Ale pro ostatní, mohl bys to prosím íct nahlas?“2 Nebo: „ íkám to nahlas, aby oni v d li, že m slyšíš.“3 Nebo když Ježíš íkal, že lidem odpouští h íchy. Odpušt ní h ích nemohli vid t, proto Ježíš ekl: „Dob e tedy, já ho uzdravím. To je jenom banalita, to je vedlejší. Uzdravení vidíte. A co vám p ijde jednodušší?“ (Mt 9:2-6) Co myslíte, že je pro Ježíše jednodušší? Jist že uzdravení, protože Ježíš použije principy a fyzikální zákony skrze autoritu, kterou má. Potom p ikáže a uzdraví. V uvozovkách ho to nic nestojí. Ale Ježíš v d l, že odpustit h íchy znamená vzít je na sebe, jít na smrt a na k íž. Proto se ptá: „Co myslíte, že je jednodušší? Vám se líbí, když ho uzdravím, že? Uv domte si ale, že odpušt ní h ích je ta pravá v c, kterou práv te nabízím.“ Odpušt ní h ích není laciná v c. Je to jako kdyby nap íklad soudce odpustil dluh a v té chvíli by se stal jeho vlastním dluhem. Není to jenom: 1
Matouš 3:13-15 – „Tehdy p išel Ježíš od Galilee k Jordánu k Janovi, aby také pok t n byl od n ho. Ale Jan zbra oval mu, ka: Mn jest pot ebí, abych od tebe pok t n byl, a ty pak jdeš ke mn ? A odpovídaje Ježíš, dí jemu: Dopus tak; nebo tak sluší na nás, abychom plnili všelikou spravedlnost. Tedy dopustil jemu.“ 2 Jan 11:42 – „Já zajisté vím, že ty mne vždycky slyšíš, ale pro zástup, kterýž okolo stojí, ekl jsem, aby v ili, že jsi ty mne poslal.“ 3 Jan 12:30 – „Odpov d l Ježíš a ekl: Ne pro mne hlas tento se stal, ale pro vás.“
2
„Odpouštím ti,“ ale v tu chvíli to beru na sebe. Ježíš chodil po vod , uzdravoval a došel až do místa vzk íšení. Došel do místa, kdy visel na k íži a íkal: „Odpus jim, nebo nev dí, co iní.“ Ježíš došel do místa, kde nám mluví o schopnosti vid ní. Jan 3:13 je z e tiná skeho hlediska jeden z mých nejoblíben jších verš . Píše se v n m: „Ježíš, který je v nebi.“4 Nepíše se tam byl nebo bude. V hebrejštin by lov k možná mohl chvíli váhat, ale v e tin je to jasný prézens (p ítomný as). Ježíš se pohyboval a vid l v nebi. Vra me se ke snu, který vypráv la sestra Gab a. Vid la lidi, oblak sv dk , jak p icházejí na naše shromážd ní. To ve mn budí touhu vid t. Protože realitou je, že ti lidé tady jsou. M žete si íct: „To je jenom pro n koho.“ Nebo eknete: „To je jenom sen.“ Anebo to ve vás vzbudí ambice: „Já to chci.“ Proniknu tam, a najednou tam jsem. Hodn se mi líbí 3D obrázky. Ur it jsem vám o nich už vypráv l. T írozm rné obrázky, na které se nejd íve koukáte a nevidíte nic než zm ar, nic nevidíte. Ale když se na to umíte zadívat a chvíli to zkoušíte, najednou „bžžžžžm“, a jste vevnit . Víte, co myslím? Ježíš p ed námi všechno prošel a dal nám to k dispozici. Necht l bych, aby se naše ambice nebo naše o ekávání snížilo. Abychom se kv li v cem okolo nenau ili sedm plus šest. Když narazíme na sv j strop, musíme se vrátit. Musíme se vrátit a zkontrolovat si, jestli jsme n kde neud lali n co špatn . Když jste na za átku ud lali n jakou chybu a pokra ujete, tak se po n jaké dob budete muset vrátit a naložit s ní. Jako když stavíte d m a ud lali jste špatný základ. Stavíte a stavíte a v jistý moment se to za ne projevovat. Zjiš ujete, že musíte kus odbourat a vrátit se, ud lat to dob e a pak pokra ovat dál. N kdy p ijde období, kdy B h za ne v cmi t ást. Všechno kolem vás se bo í a praská a vy si íkáte: Co to je? Je to Boží milost. Dávejte si pozor, jak s v cmi budete jednat, protože B h by vás mohl strhnout o dv roviny níž, kde už to nepraská. „Už je to dobrý, už jsem to zachránil.“ Bu te poctiví a sestupte na tu rovinu a dejte v ci do po ádku. Narovnejte je. Pro o tom mluvím? Protože jsme mluvili o k tech a pot eb být „vek t ný“ do Krista. íkali jsme, že Duch svatý nás k tí do Krista. Jsme tedy pok t ni do Krista a existují principy, jak m žeme vstoupit do svatyn . Jsou tam zlaté desky jeden a p l lokte široké a každá deska 4
Jan 3:13 – „Nebo žádný nevstoupil v nebe, než ten, jenž sstoupil s nebe, Syn lov ka, kterýž jest v nebi.“
3
symbolizuje zp sob, jak do svatyn vstupujeme. Jsou ur ité kroky, kterými musíme projít. Ov te si to: jsem ve Slov a v Duchu, jsem ve st íbrné patce – zakotvený ve vykoupení? Amen? Jsem d evo pokryté zlatem? Nem žete to vynechat a chtít jít dál. Proto to B h dal. Ne abychom to p ekro ili. A když zjistím, že nap íklad nemám apoštola nebo se nedržím služebnosti, mám problém a nem žu r st! Když zjistím, že nemám nohy zapušt né ve st íbrné patce vykoupení, nem žu jít dál. Musím to nejd íve narovnat a dát do po ádku. Když zjistím, že nestojím v Duchu a ve Slov , nem žu jít dál. B h mi poslední dobou klade na srdce další kus nábytku. Je to zlatý svícen. Zlatý svícen, který stojí ve svatyni. Slovo, o kterém jsme tady mluvili, bylo sv tlo. Mají sv tlo a vid ní n co spole ného? Jestli máte pocit, že ne, tak m žete zhasnout. Ale pozor! Za chvíli se lov k v tm rozkouká a tma ho m že uspokojit. Kdybychom v této místnosti zatáhli záv sy (asi by to nebylo úpln stoprocentní) a zhasli bychom, vypadalo by to jako ve stánku. Ve stánku totiž nejsou okna. Když p ijdete dom a nerozsvítíte, stejn vidíte. Ve stánku ale neuvidíte. A víte, jaký je jeden z rozdíl mezi vn jším nádvo ím a svatyní? Na vn jší nádvo í dopadá sv tlo zvenku, a ve svatyni je jenom sv tlo, které pochází zevnit . Svatyn sv tlo zvenku nep ijímá. Svatyn si sv tlo „vyrábí sama“. Sv tlo je produktem svatyn . A nejen produktem, ale i nástrojem, který osv tluje i ostatní v ci v místnosti a ukazuje, kam jít dál. íká se, že Boží slovo je lampa mým krok m, je to tak? (Ž 119:105) To znamená, že je to první v c, kterou musíte mít, když chcete jít dál. P edpokládejme, že jste si dali do po ádku p edchozí v ci. Pokud chcete jít dál, musíte zapálit sv tlo. Sv tlo mluví o dvou v cech. Jednak svítí vám, abyste vid li, za druhé osv cuje v ci okolo vás. Rozumíte mi, co chci íct? B h nás provádí stánkem a p ivádí nás k svícnu. U tohoto nábytku fungují principy, které nakonec vyp sobí sv tlo. Svícen je ulitý z jednoho kusu zlata. Co to znamená? Prost ední stojan reprezentuje Krista a šest ramen nebo v tví reprezentuje lov ka. Šest plus jedna rovná se sedm. Všechno je ulité z jednoho kusu zlata. Znamená to, že jsou jedno. Tedy princip vydávání sv tla neboli vid ní je v jednot s Kristem. Mohli byste ale íct: „To je sice hezké, ale takové abstraktní.“ Proto se poj me podívat ješt na n co jiného.
4
Co je na svícnu zobrazeno? Je na n m zobrazeno ovoce nebo plody. Te na chvíli nazvu mandle ovocem. Zobrazena je tu myšlenka r stu, kvetení, finálního produktu, p inášení ovoce. A toto si spojme s v tvemi – rameny, které jsou na svícnu. V Janovi v 15. kapitole se mluví o nesení ovoce. Musíme být jedno s Kristem. Nem žete být jedno s Kristem, pokud nejste na strom .5 Na rozdíl od jiných náboženství nás Ježíš zbavuje povinnosti vymyslet, jací máme být. V semínku je tato informace už daná. Sta í být s Bohem a jenom se pozorovat, protože ono se to stane samo. Kdybyste cht li nápov du, tak v Bibli se mluví o ovoci Ducha. Takže svícen mluví o tom, že z stávám s Kristem, nesu ovoce a vydávám sv tlo. Dává to smysl? A nejen že nesu ovoce a vydávám sv tlo, ale i sám p ijímám vid ní a za ínám vid t. Mluví to o oleji, který ve svícnu proudí, a mluví to taky o ohni, který ho í. Skrze tyto mechanismy p ichází sv tlo. Pokud tedy nevidíte a nemáte sv tlo, pokud jste ur itým zp sobem ve tm , B h vám dává nápov du a ukazuje vám, jak rozsvítit. Amen? Jednou z d ležitých zkušeností je, aby zlato bylo p e išt né. Co to znamená? Znamená to ohe , ale i istotu do našich život . Co íká Boží slovo v Matouši v 5. kapitole? „Blahoslavení istého srdce, nebo oni Boha vid ti budou.“ (Mt 5:8) Rozumíte mi? Pokud se ptáme, pro nevidíme, odpov je: Blahoslavení istého srdce… N kdo na shromážd ní p ed n jakou dobou ekl, že Boha uvidíme, pokud nemáme žádné postranní v ci. Boha m žu vid t, pokud není nic mezi mnou a Bohem. A pokud n co takového existuje, tak Boha nevidím, a musím tu v c dát bokem. Protože moje srdce není isté. Srdce m že být ne isté h íchem, ale i tím, že nedává na první místo Boha, ale n jakou modlu. Modlou m že být cokoliv bohulibého, i kdyby práce pro Boha. Nic proti práci pro Boha samoz ejm nemám. Boží slovo nám ukazuje cestu k es ana, jak má procházet r stem. A v tuto chvíli nás nabádá, abychom rozsvítili. V Matouši se píše hned i o druhé dimenzi, totiž že vy jste sv tlo sv ta. íkám to dob e? „Vy jste sv tlo sv ta.“ (Mt 5:14) Mluví se o tom, že není možné ho p ikrýt, nem žete si svítit pro sebe, to nebyl zám r. Protože jste najednou t mi, kte í p ivád jí lidi do sv tla. Amen? Jedna z nejúžasn jších v cí a jeden z mých nejoblíben jších oddíl v Bibli je v 1. Janovi, kde se píše: „B h 5
Jan 15:4 – „Z sta tež ve mn , a já v vás. Jakož ratolest nem že nésti ovoce sama od sebe, nez stala-li by p i kmenu, takž ani vy, le z stanete ve mn .“
5
jest sv tlo, a tmy v n m nižádné není.“ (1J 1:5) Amen? B h je sv tlo a není v n m žádná tma. Když se podíváte okolo, vidíte všechnu tu tmu. V lov ku, ve sv t , v duších, ve vztazích, v politice, v práci. P ijdete ur itým zp sobem do tmy, a najednou p ichází ob erstvující verš, který íká: „B h je sv tlo sv ta, a tmy v n m nižádné není.“ Amen? A nad je, kterou nám B h dává! Nejenže íká: „B h je sv tlo.“ Nez stává jenom v poloze, kde vám ekne, že je sv tlo, a vy mu to m žete závid t. Ale okamžit dává nad ji, že m žeme také chodit ve sv tle. Poj me se na to podívat. Bývalo to v prvním Janovi, tak se podíváme, jestli to tam ješt z stalo. Ješt je to tam: První Jan v 1:5. Od tvrtého verše: „A toto píšeme vám, aby radost vaše byla plná.“ Máte radost? Jestli máte radost, tak ješt jedna otázka. Je vaše radost plná? Máte plnou radost? Chodíte v plné radosti? Víte pro ne? Protože si toto neuv domujete a nep emýšlíte nad tím. „Já vám to íkám proto, aby vaše radost byla plná. Když to uslyšíte, vaše radost bude plná. Kdyby tomu tak nebylo, pov d l bych vám to.“ Rozum jme, protože když to uslyšíme, tak naše radost m že být plná, navzdory emukoliv a uprost ed jakýchkoliv okolností. Amen? B h íká: „A toto píšeme vám, aby radost vaše byla plná. To jest tedy zv stování to, kteréž jsme slýchali od n ho, a zv stujeme vám.“ Jinými slovy, to je to evangelium, které jsme od N j slyšeli a zv stujeme vám. „Že B h jest sv tlo, a tmy v n m nižádné není.“ Moc se mi líbí tyto výrazy Kralické bible. B h jest sv tlo, a tmy v n m nižádné není. Najednou se vám jakoby rozsvítí a najdete odpo inutí. Jako kdyby bylo e eno: „Je kam utéct. M žete se schovat, existuje nad je. Existuje místo, ve kterém je plnost sv tla a už není prostor pro žádnou tmu. Jestli milujete sv tlo, tak je to pro vás nad jí. Pokud máte rádi tmu, abyste mohli n co schovat, m že to být problém. Pokud ale milujete sv tlo, budete chtít do sv tla p ijít, aby vás prozá ilo a odkrylo. N kdy je velmi osvobozující, když se odkryje n jaká míra nepravosti. Když n kdy p ijdete p ed Boha, otev ete se a eknete: „Bože, tady je tato v c. A konec konc , Ty o ní víš. Ty to víš i já to vím, ale už to nestojí mezi Tebou a mnou.“ Rozumíte mi? A p ijde odpušt ní. Píše se tady o tom: „Díme-li, že s ním obecenství máme, a ve tm chodíme, lžeme a ne iníme pravdy.“ Pokud íkáme, že máme s Bohem obecenství, ale nechodíme ve sv tle, tak obecenství nemáme. Dávejte si pozor, protože to, co máte, není 6
obecenství s Bohem. Možná to tak vypadá anebo se tomu blíží, ale obecenství s Bohem to není. Obecenství s Bohem nemáš, pokud nechodíš ve sv tle. M žeš mít náboženství, lenství v církvi, poznání, m žeš dokonce být doktor teologie. M žeš mnoho dalších v cí, ale nemáš obecenství s Bohem. Protože nechodíš ve sv tle. Kdybys totiž chodil ve sv tle, tak ho máš. Je to tak? Jan íká, že lžeme a ne iníme pravdy. Zajímavé je spojení ne iníme pravdy. Jak se dá pravda init? Když chodíme ve sv tle. „Pakli chodíme v sv tle, jako on jest v sv tle, obecenství máme vespolek, a krev Ježíše Krista Syna jeho o iš uje nás od všelikého h íchu.“ Amen? M žete íct: „Tady už h ích nemá co d lat.“ Ale p ece tam je. To je podstata chození ve sv tle. Protože nem žete být o išt ni od h íchu, pokud nechodíte ve sv tle. V d li jste to? B h íká, že nejprve musíme chodit ve sv tle. Pokud jsme ve sv tle, m žeme být o išt ni od všelikého h íchu a za ít vydávat sv tlo. Amen? Není to moc složité? Dále Jan píše: „Pakli díme, že h íchu nemáme, sami se svodíme, a pravdy v nás není.“ Sami se p ipravujeme o možnost chození ve sv tle. Sami jsme se svedli. Jako bychom se sami chytli za klopu a svedli se z cesty. Je to hrozná myšlenka, protože se nemáte ani na co vymluvit. Pokud íkáte, že ve vás není h ích, svodíte sami sebe a nejste schopni být o išt ni. A pravdy ve vás není. „Jestliže pak budeme vyznávati h íchy své, v rný jest B h a spravedlivý, aby nám odpustil h íchy, a o istil nás od všeliké nepravosti.“ Amen? V Bohu chceme jít dál, nechceme se jenom utábo it. Chceme jít v r stu v Krista dál, hloub ji a výš. Jednou z nejkrásn jších v cí, kterou m žeme v pravd mít, je schopnost r st a p inášet ovoce. Velmi se mi líbí, že jsme toho ješt nedosáhli. Líbí se mi neobsáhnutelnost a nevy erpatelnost Boha. Existují v ci, které jsem znal nebo se nau il, o kterých jsem zjistil, že je vy erpávám. Ur ité poznání – písmenka, kterých nakonec znáte všech t iadvacet. Jsou v ci, kterými když se budete zabývat, tak se nakonec budete to it v kruhu. Ale Boha m žete poznávat celý život a vždy, když si do N ho „hrábnete“, najdete podstatu. Víte, co myslím? Neustále existuje hloubka a podstata. Nap íklad stánek – už jsem o n m mnohokrát etl a slyšel, ale klidn by mi stánek a zbytek Bible sta ily do konce života. lov k by se mohl neustále sytit. P icházel by a sytil se. B h íká, abychom rostli. Abychom si pohlídali, že nestagnujeme
7
a nestojíme na jednom míst . A že vr stáme do Krista a stáváme se jedno s Ním. Amen? B h v této chvíli mluví o sv tle. Chce, abychom vid li, a pokud nevidíme, abychom zpytovali, pro nevidíme. Abychom byli sv tlem a m li isté srdce. Abychom nechodili ve lži, ale v pravd . A abychom m li obecenství spolu navzájem. Obecenství totiž platí na všech rovinách. Obecenství mezi mnou a Bohem, obecenství mezi mnou a mojí ženou, mezi mnou a vámi jako skupinou. Ale i mezi mnou a vámi jako jednotlivci. Protože pokud nebudu ve sv tle, nem žu mít s vámi obecenství a klamu proti pravd . Pokud máte chu zbudovat s n kým obecenství, za n te tím, že p inesete v ci do sv tla. Amen? P ineste v ci do sv tla tak, abyste v d li, že jste ve sv tle. Když jsou v ci ve sv tle, neznamená to nezbytn , že neexistují problémy. Ale jsou ve sv tle. Nap íklad m žu p ijít za svojí ženou a íct: „Tohle m mrzí. S tímhle nesouhlasím, tady to vidím jinak.“ Je to ve sv tle a víme, na em jsme. P estože m že být n jaká situace, kterou ešíme, máme spolu obecenství. Amen? A stejným zp sobem, když p ijdete p ed Boha a eknete Mu v ci, které vás trápí nebo se kterými si nevíte rady nebo vidíte jinak. N kdy musíte ud lat krok dol , abyste mohli jít nahoru. Kdysi dávno jsem se zapouzd il v ur ité „k es anské poloze“ a nemohl jsem jít dál. Pot eboval jsem z n jakých v cí init pokání, ale necht l jsem je p iznat, protože jsem byl ve svých o ích vysoko. Co s tím? Pot ebujete init pokání, ale už si to nem žete dovolit? Modlil jsem se a B h mi íkal, že to musím „nezakrývat“. Vystoupil jsem tehdy v církvi, vyznal h íchy a prosil lidi, a se za m modlí. V o ích n kterých jsem asi upadl. Ale ze m jako by n co okamžit spadlo. Uv domil jsem si, že pokud nebudu mít obecenství ve sv tle, tak nem žu mít odpušt né h íchy. Tehdy jsem si íkal: „Jediné možné východisko je prost za ít tam, kde jsem, a jednat s h íchem z úrovn a reálného stavu, kde se nacházím. Nem žu se snažit oklamat Boha nebo sebe tím, že jednám z pozice, ve které nejsem.“ Protože to nejde. B h chce, abychom p išli p ed N j a odhalili své nitro. Abychom na sob nem li n jakou vrstvu, která p ikrývá naši nahotu. Stejn jako se Adam s Evou snažili skrýt svoji nahotu p ed Bohem. Protože už nebyli ve sv tle a s Bohem už nem li obecenství. A B h íká: „Adame, kde jsi?“ Už spolu nem li obecenství. Jedna z prvních v cí, kterou jim B h ekl, když je vid l oble ené do listí, byla: „Co 8
to tady nacvi ujete?“ Je to tak? Stejným zp sobem i my n kdy p icházíme p ed Boha a zdobíme se. Zdobíme se listím nebo jiným zp sobem. Když se potom B h zeptá: „Kde jsi?“ tak na N j chceme ud lat dojem. Víte, co myslím? Nebo chceme ud lat dojem na n koho jiného a sami se p ipravujeme o šanci, aby nám bylo pomoženo. Je to podobné, jako kdybyste p išli k doktorovi, protože vás bolí záda. U doktora se narovnáte a eknete: „Bolí m záda,“ a dál tam vzp ímen a „state n “ stojíte. Doktor vám po chvíli nejspíš ekne, že vypadáte dob e a že vám nic není. A vy, když kulhav odcházíte, si íkáte, že n co není v po ádku. B h s námi n kdy jedná na rovin , na které se Mu snažíme namluvit, že jsme. Po ká a dá nám p íležitost, abychom si opravdu uv domili, že jediný zp sob je p iznat si pravdu a za ít s v cmi nakládat. Proto se nebojme, navzdory rok m, které jsme ušli s Bohem nebo v církvi nebo nevím v em, podívat se, jestli n co nep edstíráme. Podívejme se, jestli náhodou nemáme na sob n jakou vrstvu, která o nás íká n co, ím ve skute nosti nejsme. Amen? Nebojme se sundat si ji t eba p ed manželkou nebo manželem a nap íklad íct: „Víš, tohle není úpln dob e. Snažil jsem se vypadat, že m tohle zajímá, ale m to ve skute nosti nezajímá.“ Víte, co myslím? N kdy musíte p ijít k Bohu a íct Mu po pravd , jak v ci jsou. Moje první modlitba k Bohu byla: „Pane Bože, aby bylo jasno, já v Tebe nev ím, ale...“ N kdy musíte p ijít za Bohem a nap íklad íct: „Panebože, m nebaví íst Bible.“ To je hrozné, že? P edstavte si, že to t eba eknete po deseti nebo patnácti letech v ení. Ale nem žete se pohnout, dokud to nepoložíte na st l. „Panebože, p iznám se, že bych si radši otev el knížku a pustil televizi. Když vezmu Bibli, tak m nebaví a usínám u ní.“ A je to venku. Najednou s vámi m že B h za ít jednat. Rozumíte mi, co chci íct? Je pot eba chodit ve sv tle. A to je to zv stování, aby vaše radost byla plná. Pokud to slovo uslyšíte, zaradujete se. Zaradujete se z toho, že vám odpadne práce p edstírání. Odpadne vám hraní divadla, hraní n jaké role, udržování si n jakého image nebo n eho. Odpadne vám zaseknutí, ze kterého se nedá hnout a do kterého jste se dostali tím, že jste nechodili ve sv tle. A najednou je vaše radost plná, takže si odpo inete. etl jsem jednou p íb h, jak se n jaký lov k po hodn letech p iznal k n jakému zlo inu. Odsoudili ho na asi p t nebo sedm rok v zení. On ale vycházel ze soudní sín a íkal: „Já jsem najednou tak svobodný!“ Rozumíte mi? Byl rád, že ho odsoudili! Odsoudili ho, 9
ale už mohl být tím, kým opravdu byl, t eba zlod jem. A mohl se t eba skrze to v zení o istit a za ít žít jinak, než neustále žít v p etvá ce, že není zlod j. Rozumíte mi? Uchopme to mezi sebou navzájem i mezi sebou a Bohem. Protože nem žete vejít do svatyn svatých, mluvit o zázracích a plnosti v Kristu a jiném, pokud neprojdete touto zkušeností svatyn . Zlatý svícen není na vn jším nádvo í, ale je prvním nábytkem svatyn . Vn jší nádvo í je náboženství a místo hraní divadla. Ale do svatyn , do místa p ebývání s Bohem, musíte vstoupit skrze sv tlo a ohe . Skrze to, že jste jedno s Bohem a p ebýváte s Ním. A vaše ovoce a sv tlo vychází skrze p ebývání v N m a na N m. B h vám požehnej.
10
