OPRÁVNĚNÉ HOSPODÁŘSKÉ SUBJEKTY

EVROPSKÁ KOMISE GENERÁLNÍ ŘEDITELSTVÍ PRO DANĚ a CELNÍ UNII Bezpečnost a zabezpečení, usnadnění obchodu a mezinárodní koordinace Řízení rizika a bezpečnost

V Bruselu dne 17. dubna 2012

TAXUD/B2/047/2011 – Rev.3

OPRÁVNĚNÉ HOSPODÁŘSKÉ SUBJEKTY POKYNY

Schváleno Výborem pro celní kodex – odborem pro obecné celní předpisy (oddělení OHS) dne 17. dubna 2012

Obsah Zkratky

2 5

ČÁST 1 Obecné informace

6

Oddíl I – Úvod

7

Postavení OHS 1.I.1. Osvědčení OHS – zjednodušené celní postupy 1.I.2. Osvědčení OHS – bezpečnost a zabezpečení 1.I.3. Osvědčení OHS – zjednodušené celní postupy / bezpečnost a zabezpečení 1.I.4. Příprava před předložením žádosti

7 7 8 9 9

Oddíl II – Kdo se může stát OHS?

11

1. II.1. Kdo je „hospodářským subjektem“ 11 1. II.2. Kdo je hospodářský subjekt „usazený ve Společenství“ 12 1. II.3. Kdo je hospodářským subjektem, „který se podílí na činnostech spojených s celním řízením“ 13 1.II.4. Účastníci mezinárodního dodavatelského řetězce 14 Oddíl III – Výhody OHS

16

1.III.1. Snazší přístup ke zjednodušeným celním postupům 1.III.2. Předběžné oznamování 1.III.3. Menší soubory údajů pro vstupní a výstupní souhnná celní prohlášení 1.III.4. Méně fyzických kontrol a kontrol dokumentů 1.III.5. Přednostní odbavení zásilek, jsou-li vybrány ke kontrole 1.III.6. Volba místa provádění kontrol 1.III.7. Nepřímé výhody 1.III.8. Uznání jako spolehlivý a bezpečný obchodní partner 1.III.9. Lepší vztahy s celními orgány 1.III.10. Lepší vztahy s jinými orgány státní správy a uznávání těmito orgány

17 17 18 17 21 20 22 22 21 23

Oddíl IV – Vzájemné uznávání

24

ČÁST 2 Kritéria pro OHS

25

2.1. Odpovídající záznam o dodržování celních požadavků 25 2.2. Uspokojivý systém vedení obchodních a případně přepravních záznamů, který umožňuje náležité celní kontroly 27 2.3. Prokázaná platební schopnost 30 2.4. Vhodné normy v oblasti bezpečnosti a zabezpečení 35

ČÁST 3 Proces předkládání žádosti a oprávnění

47

Oddíl I – Určení příslušného členského státu pro předložení žádosti o osvědčení OHS 49

2

3. I. 1. Obecné informace 3. I. 2. Nadnárodní společnosti a velké podniky 3. I. 3. Přístupnost dokumentace související s celním řízením

47 47 48

Oddíl II – Obdržení a přijetí žádosti

48

Oddíl III – Analýza rizik a postup při auditu

51

3. III.1 Shromažďování a analýza informací 49 3. III.2. Malé a střední podniky 50 3. III.3. Specifické hospodářské činnosti 51 3. III.3.1. Expresní dopravce 51 3. III.3.2. Provozovatelé poštovních služeb 52 3. III.3.3. Železniční dopravci 54 3. III.4. Činitele usnadňující proces oprávnění 56 3.III.4.1. Obecné informace 56 3.III.4.2. Osvědčení/povolení udělená celními orgány nebo jinými státními orgány 57 3.III.4.3. Komerční normy a certifikace 60 3. III.5. Mateřské/dceřiné společnosti se společným systémem systémy 61 3. III.6. Riziko a analýza rizik 62 3. III.6.1 Řízení rizik hospodářského subjektu 62 3. III.6.2 Analýza rizik a audit prováděné celními orgány 63 3. III.7. Audit a audit založený na rizicích 65 3. III.7.1 Příprava plánu auditu 65 3. III.7.2 Provádění auditních činností 65 3. III.7.3 Řízení zbytkového rizika 66 3. III.7.4 Závěrečná zpráva a dokumentace k auditu 67 Oddíl IV – Rozhodnutí o udělení osvědčení 3. IV. 1. Faktory, které je třeba vzít v úvahu před přijetím rozhodnutí 3. IV. 2. Přijetí rozhodnutí 3. IV. 3. Informování žadatele 3. IV. 4. Opravné prostředky

ČÁST 4 Výměna informací mezi členskými státy Oddíl I – Informační postup Oddíl II – Postup konzultací

ČÁST 5 Správa osvědčení OHS

68 68 68 69 69

69 70 70

71

Oddíl I – Sledování

71

5.I.1. Obecné informace 5.I.2. Osvědčení pro OHS, které se vztahuje na více poboček

71 73

Oddíl II - Přehodnocení Oddíl III - Pozastavení

74 76 3

Oddíl IV – Zrušení osvědčení

77

__________________________________________________________________

ČÁST 6 Přílohy 1. Samohodnocení - dotazník a vysvětlivky 2. Hrozby, rizika a možná řešení 3. Prohlášení o bezpečnosti

4

ZKRATKY

OHS AEOC AEOS AEOF a zabezpečení AC CKS CCIP ES ERP EU EORI EOS ICA ICAO ISO ISO/PAS IMO KC MRA MS Úř. věst. OTIF PBE RA MSP SAQ TAPA TAXUD EHK OSN UPU WCO WCO SAFE

1 2

oprávněný hospodářský subjekt osvědčení OHS – zjednodušené celní postupy osvědčení OHS – bezpečnost a zabezpečení osvědčení OHS – zjednodušené celní postupy / bezpečnost stálý odesílatel celní kodex Společenství1 (celní kodex) prováděcí předpis (k celnímu kodexu Společenství)2 Evropské společenství plánování podnikových zdrojů Evropská unie registrace a identifikace hospodářských subjektů systém hospodářských subjektů celní orgán, který vydává osvědčení Mezinárodní organizace pro civilní letectví Mezinárodní organizace pro normalizaci Mezinárodní organizace pro normalizaci, veřejně dostupná specifikace Mezinárodní námořní organizace známý odesílatel dohoda o vzájemném uznávání členský stát (členské státy) EU Úřední věstník Mezivládní organizace pro mezinárodní železniční přepravu stálá provozovna schválený agent malé a střední podniky samohodnocení - dotazník Asociace na ochranu přepravovaného zboží Generální ředitelství pro daně a celní unii Evropská hospodářská komise Organizace spojených národů Světová poštovní unie Světová celní organizace Rámec norem v oblasti bezpečnosti a zabezpečení Světové celní organizace

Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství. Nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství.

5

ČÁST 1 Obecné informace Koncepce oprávněného hospodářského subjektu (dále jen „OHS“) byla zavedena jako jeden z hlavních prvků změny celního kodexu Společenství týkající se bezpečnosti3. Podrobná ustanovení jsou uvedena ve změně prováděcího předpisu k celnímu kodexu Společenství4. Tato ustanovení byla vypracována na základě zkušeností z pilotního projektu OHS provedeného v roce 2006. Ve stejné době byly vypracovány pokyny pro OHS (TAXUD/2006/1450) jak pro celní orgány, tak pro hospodářské subjekty s cílem zajistit společné pochopení a jednotné uplatňování nových celních předpisů týkajících se koncepce oprávněných hospodářských subjektů a zaručit průhlednost a rovné zacházení s hospodářskými subjekty. V době, kdy pokyny pro OHS vznikaly, však nebylo k dispozici mnoho praktických zkušeností s těmito ustanoveními a po uvedení ustanovení OHS do praxe a získání většího množství praktických zkušeností bude potřeba je nadále rozvíjet a vysvětlovat pomocí osvědčených postupů. Stávající aktualizované pokyny pro OHS byly rozvinuty na základě více než čtyřletého praktického provádění programu, žádostí přijatých a postavení udělených ve všech 27 členských státech, sledování uskutečněného v letech 2008 a 2009 a zkušeností získaných při jednáních o vzájemném uznávání se třetími zeměmi. Tyto pokyny nepředstavují právně závazný akt a slouží pouze pro vysvětlení. Jejich účelem je zajistit společné pochopení pro celní orgány i hospodářské subjekty a poskytnout nástroj, který usnadní správné a harmonizované uplatňování právních předpisů o OHS ze strany členských států. Společně s přílohami představují jednotný dokument zahrnující všechny hlavní nástroje používané při postupu uplatňování žádostí o postavení OHS a jeho řízení. Nejnovější verze pokynů pro OHS je k dispozici na internetových stránkách GŘ TAXUD cla a bezpečnost http://ec.europa.eu/taxation_customs/customs/policy_issues/customs_security/aeo/index_en.htm. Jak používat tyto pokyny? Část 1 pokynů obsahuje obecné informace o programu OHS EU včetně výhod tohoto postavení a vzájemného uznávání. Část 2 pokynů popisuje kritéria pro OHS a jednotlivé aspekty bezpečnostních požadavků a bezpečnosti dodavatelského řetězce. Část 3 pokynů se zabývá celkovým rozhodovacím procesem týkajícím se jak celních orgánů, tak hospodářských subjektů. Část 4 pokynů popisuje jednotlivé aspekty výměny informací mezi celními orgány včetně konzultací. Část 5 pokynů se vztahuje na všechny aspekty řízení již uděleného postavení včetně jeho sledování, přehodnocení, pozastavení a zrušení. Část 6 pokynů obsahuje všechny přílohy. Příloha 1 obsahuje samohodnocení - dotazník a vysvětlivky k němu. Doporučuje se, aby samohodnocení - dotazník vypracoval žadatel na samém počátku procesu předkládání žádosti, 3

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 648/2005 ze dne 13. dubna 2005, kterým se mění nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství. 4 Nařízení Komise (ES) č. 1875/2006 ze dne 18. prosince 2006, kterým se mění nařízení (EHS) č. 2454/93, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství.

6

neboť jeho cílem je zobrazit aktuální stav jeho podnikatelské činnosti a postupů, zejména v souvislosti s osvědčením OHS. Příloha 2 obsahuje dokument „Hrozby, rizika a možná řešení“, který je určen celním orgánům i hospodářským subjektům. Jeho cílem je usnadnit audit a kontrolu vedoucí k zajištění souladu s kritérii pro OHS na základě přiřazování informací uvedených v samohodnocení dotazníku ke zjištěným rizikovým oblastem a uvádí rovněž příklady možných řešení zjištěných rizik a hrozeb. Příloha 3 obsahuje příklad vzoru prohlášení o bezpečnosti. Oddíl I – Úvod Postavení OHS Oprávněný hospodářský subjekt lze v souladu s čl. 1 bodem 12 prováděcího předpisu definovat jako hospodářský subjekt, který je s ohledem na své celní operace spolehlivý, a může proto požívat výhod v celé EU. Na základě článku 5a celního kodexu po změnách týkajících se bezpečnosti může být postavení OHS uděleno kterémukoli hospodářskému subjektu, který splňuje následující společná kritéria: – záznam o dodržování celních požadavků, – uspokojivý systém vedení obchodních a případně přepravních záznamů, který umožňuje náležité celní kontroly, – prokázaná platební schopnost a – tam, kde je to vhodné, normy v oblasti bezpečnosti a zabezpečení. Postavení OHS se uděluje ve formě osvědčení, jak je stanoveno v čl. 14a odst. 1 prováděcího předpisu. Postavení OHS udělené jedním členským státem uznávají celní orgány ve všech členských státech. Viz rovněž část 1 oddíl III „Výhody OHS“. 1.I.1. Osvědčení OHS – zjednodušené celní postupy: Postavení OHS ve formě osvědčení OHS – zjednodušené celní postupy je určeno pro hospodářské subjekty usazené ve Společenství, které hodlají využívat různá zjednodušení výslovně stanovená v rámci celních předpisů. Mezi kritéria pro udělení osvědčení OHS – zjednodušené celní postupy patří: – záznam o dodržování celních požadavků, – uspokojivý systém vedení obchodních a případně přepravních záznamů, který umožňuje náležité celní kontroly, a – prokázaná platební schopnost.

7

Vzhledem k tomu, že se tato kritéria vztahují na téměř všechna celní zjednodušení, usnadnilo by získání osvědčení OHS – zjednodušené celní postupy hospodářskému subjektu získat způsobilost pro přístup k jednotlivým zjednodušeným celním postupům a jejich využívání. Například nařízení 1192/20085, kterým se zavádí harmonizovaná pravidla pro zjednodušené postupy, již sladilo kritéria pro udělování osvědčení OHS – zjednodušené celní postupy i povolení pro zjednodušené celní prohlášení a místní celní řízení. Pokyny pro zjednodušené postupy / jednotné povolení zjednodušených postupů (TAXUD/1284/2005, Rev.5.5) navíc plně odrážejí i kritéria pro udělení osvědčení OHS – zjednodušené celní postupy a osvědčení OHS – zjednodušené celní postupy / bezpečnost a zabezpečení. Držitel osvědčení OHS – zjednodušené celní postupy může využít těchto výhod: – snazší přístup ke zjednodušeným celním postupům podle čl. 14b odst. 1 prováděcího předpisu vzhledem k tomu, že se kritéria, která již byla ověřena v souvislosti s udělením osvědčení OHS – zjednodušené celní postupy, již znovu nekontrolují, – méně fyzických kontrol a kontrol dokumentů než u jiných hospodářských subjektů s výjimkou kontrol týkajících se opatření v oblasti bezpečnosti a zabezpečení, – přednostní odbavení, pokud je zásilka vybrána ke kontrole, – možnost požádat o zvláštní místo, v němž se tato kontrola uskuteční. Viz rovněž část 1 oddíl III „Výhody OHS“. Kritérium odpovídajících norem v oblasti bezpečnosti a zabezpečení se pro tento typ osvědčení OHS nevyžaduje. Držitelé osvědčení OHS – zjednodušené celní postupy proto nemají nárok na žádnou výhodu OHS týkající se bezpečnosti a zabezpečení mezinárodního dodavatelského řetězce. Postavení OHS ve formě osvědčení OHS – zjednodušené celní postupy se v současné době nezohledňuje pro účely dohody o vzájemném uznávání s třetími zeměmi. 1.I.2. Osvědčení OHS – bezpečnost a zabezpečení: Postavení OHS ve formě osvědčení OHS – bezpečnost a zabezpečení je určeno pro hospodářské subjekty usazené ve Společenství, které hodlají využívat konkrétní zjednodušení spojená s celními kontrolami týkajícími se bezpečnosti a zabezpečení v okamžiku, kdy zboží vstupuje na celní území Společenství nebo jej opouští. Mezi kritéria pro udělení osvědčení OHS – bezpečnost a zabezpečení patří: – –

záznam o dodržování celních požadavků, uspokojivý systém vedení obchodních a případně přepravních záznamů, který umožňuje náležité celní kontroly. Na rozdíl od osvědčení OHS – zjednodušené celní postupy však osvědčení OHS – bezpečnost a zabezpečení nemusí používat logistický systém, který v rámci svých záznamů rozlišuje mezi zbožím Společenství a jiným zbožím, – prokázaná platební schopnost a – odpovídající normy v oblasti bezpečnosti a zabezpečení.

Držitel osvědčení může využít těchto výhod: 5

Nařízení Komise (ES) č. 1192/2008 ze dne 17. listopadu 2008, kterým se mění nařízení (EHS) č. 2454/93, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství.

8

– možnost předběžného oznamování podle čl. 14b odst. 2 prováděcího předpisu, pokud je zásilka vybrána ke kontrole, – menší soubor údajů pro vstupní a výstupní souhrnná celní prohlášení podle čl. 14b odst. 3 prováděcího předpisu, – méně fyzických kontrol a kontrol dokumentů ve vztahu k bezpečnosti a zabezpečení, – přednostní odbavení, pokud je zásilka vybrána ke kontrole, – možnost požádat o zvláštní místo, v němž se tato kontrola uskuteční. Držitel osvědčení OHS – bezpečnost a zabezpečení je uznáván jako hospodářský subjekt, který přijal opatření nezbytná k zabezpečení své činnosti, a je tedy spolehlivým aktérem v mezinárodním dodavatelském řetězci, a to jak z pohledu příslušných orgánů státní správy, tak z hlediska svých obchodních partnerů. Postavení OHS ve formě osvědčení OHS – bezpečnost a zabezpečení se zohledňuje pro účely dohody o vzájemném uznávání s třetími zeměmi. Při tvorbě požadavků týkajících se OHS v oblasti bezpečnosti a zabezpečení se vycházelo ze studia rámce WCO SAFE, stávajících povinných mezinárodních norem pro zabezpečení námořní a letecké dopravy a normy ISO/PAS 28001 a tam, kde to bylo možné, byly tyto normy začleněny. Začlenění rámce WCO SAFE bylo velmi důležité, jelikož vzájemné uznávání postavení spolehlivého OHS nebylo možno zajistit bez celosvětově uznávané společné normy. Bylo navíc zapotřebí vyhnout se za účelem předložení žádosti o osvědčení OHS – bezpečnost a zabezpečení zbytečné duplicitě právních požadavků na osvědčení bezpečnosti a/nebo zabezpečení v námořní, letecké a pozemní nákladní dopravě na mezinárodní a/nebo evropské úrovni, a proto příslušné útvary Komise vzájemně úzce spolupracovaly. Tak bylo možno zajistit slučitelnost požadavků, což orgánům umožní vzájemně uznávat osvědčení bezpečnosti, a tím zmírnit zátěž pro žadatele osvědčení OHS – bezpečnost a zabezpečení spočívající v dodržování požadavků. Viz rovněž část 1 oddíl III „Výhody OHS“. 1.I.3. Osvědčení OHS – zjednodušené celní postupy / bezpečnost a zabezpečení: Postavení OHS ve formě osvědčení OHS – zjednodušené celní postupy / bezpečnost a zabezpečení je určeno pro hospodářské subjekty usazené ve Společenství, které hodlají využívat jednotlivá zjednodušení výslovně stanovená v rámci celních předpisů a zvláštní zjednodušení související s celními kontrolami v oblasti zabezpečení a bezpečnosti. Mezi kritéria pro udělení osvědčení OHS – zjednodušené celní postupy / bezpečnost a zabezpečení patří: – záznam o dodržování celních požadavků, – uspokojivý systém vedení obchodních a případně přepravních záznamů, který umožňuje náležité celní kontroly, – prokázaná platební schopnost a – odpovídající normy v oblasti bezpečnosti a zabezpečení. Držitel tohoto osvědčení může využít všech výhod uvedených v bodech I.1 a I.2 tohoto oddílu. Viz rovněž část 1 oddíl III „Výhody OHS“. 1.I.4. Příprava před předložením žádosti:

9

Program OHS je otevřen všem hospodářským subjektům bez ohledu na velikost společnosti, včetně malých a středních podniků. Případné konkrétní pokyny týkající se malých a středních podniků však naleznete v části 3 oddíle III.2 pokynů pro OHS „Malé a střední podniky“. Hospodářské subjekty nemají právními předpisy stanovenou povinnost stát se OHS a mohou se v tomto ohledu samy rozhodnout na základě své konkrétní situace. Právní předpisy oprávněným hospodářským subjektům neukládají ani povinnost vyžadovat, aby postavení OHS získali jejich obchodní partneři. Hospodářský subjekt, který požádá o postavení OHS a snaží se ho dosáhnout, by si měl být vědom toho, že musí mít svou společnost „pod kontrolou“. To znamená, že by společnost měla mít v závislosti na typu osvědčení OHS, podnikatelské činnosti společnosti a obchodním modelu zavedena příslušná organizační opatření v oblastech souvisejících s kritérii pro OHS, jejichž cílem je zajistit, aby bylo možné identifikovat rizika související s jejími činnostmi spojenými s celním řízením a vyhnout se jim a/nebo je minimalizovat. Výraz „pod kontrolou“ lze chápat různými způsoby: V obecné rovině to znamená, že hospodářský subjekt má: – jasnou vizi, poslání a strategii své činnosti, zejména s ohledem na vztah vůči mezinárodnímu dodavatelskému řetězci / vliv na něj, – zavedená vhodná organizační opatření, – systém odpovídajících vnitřních kontrol, – systém hodnocení, který v případě potřeby vede k úpravám a vylepšování organizační struktury a postupů. Konkrétněji to znamená, že hospodářský subjekt: – zjistil a zhodnotil veškerá možná rizika související s jeho podnikatelskou činností; to by v případě žádosti o postavení OHS mělo zahrnovat rizika spojená s celním řízením a/nebo rizika bezpečnosti a zabezpečení, a – podnikl kroky ke zmírnění zjištěných rizik zavedením vnitřních postupů a vhodných kontrolních opatření. Před oficiálním předložením žádosti je velmi důležité, aby hospodářské subjekty podnikly následující kroky: –

rozhodnutí o druhu osvědčení – hospodářský subjekt si musí být od počátku plně vědom existence různých druhů osvědčení OHS a po dostatečném posouzení podá žádost o druh osvědčení OHS, který je pro něj nejvhodnější. Při tomto posuzování je nutno zodpovědět nejdůležitější otázku, která zní: „Jaký druh činností spojených s celním řízením provozuji a v jakých aspektech pro mne může být osvědčení OHS přínosem?“, – jmenování kontaktní osoby – do procesu vyřizování žádosti budou v jednotlivých jeho fázích vstupovat různá oddělení/osoby a právní předpisy vyžadují, aby hospodářský subjekt jmenoval osobu v rámci svého podniku, která bude fungovat jako kontakt pro komunikaci s celním orgánem. Tento krok se však doporučuje podniknout ještě před oficiálním předložením žádosti, kdy je nutno zejména v rámci velkých podniků jmenovat pracovníka na vedoucí úrovni s pravomocí přijímat rozhodnutí, dohlížet na proces předkládání žádosti a koordinovat jej,

10

–

předběžné informace od celních orgánů – včasná výměna informací a diskuse s celním orgánem po oficiálním zahájení postupu udělování postavení OHS bude znamenat značnou úsporu času. Aby bylo možné určit příslušný členský stát pro předložení žádosti, viz rovněž část 3 oddíl I „Určení příslušného členského státu pro předložení žádosti o postavení OHS“, – konsolidace informací různých oddělení/odborů – po přezkoumání hlavních dokumentů a vypracování požadovaných informací se doporučuje, aby o tom byla příslušná oddělení informována a aby si byla vědoma své konkrétní odpovědnosti za celkové požadavky/zpracování žádosti o osvědčení OHS, – provedení samohodnocení podle kritérií OHS – k hodnocení připravenosti hospodářského subjektu ke splnění kritérií pro OHS se důrazně doporučuje používat samohodnocení - dotazník uvedený v příloze 1. Před použitím samohodnocení dotazníku je vhodné podívat se na body 1–9 vysvětlivek k samohodnocení – dotazníku a využívat je při odpovědích na otázky uvedené v dotazníku, – dokončení příslušných dokumentů – v důsledku všech předchozích kroků může nastat nutnost provést další změny žádosti a ostatních dokumentů. Přestože k tomu může být zapotřebí určitý čas navíc, je účinnější zohlednit doporučení celních orgánů již v této fázi, – oficiální předložení žádosti – celní orgán musí žádost přezkoumat a provést počáteční kontroly související s přijetím do 30 kalendářních dnů od obdržení žádosti, a následně pak provést auditní postupy s cílem ověřit, zda byly splněny podmínky a kritéria pro udělení osvědčení OHS. Rozhodnutí musí být zpravidla vydáno do 120 kalendářních dnů ode dne přijetí žádosti, ačkoli celní orgán může v řádně odůvodněných případech tuto lhůtu prodloužit o dalších 60 kalendářních dnů. Tuto lhůtu lze se souhlasem celního orgánu prodloužit i na žádost žadatele. Oddíl II – Kdo se může stát OHS? Ustanovení čl. 5a odst. 1 CKS stanoví, že postavení „oprávněného hospodářského subjektu“ může být uděleno za podmínky splnění kritérií stanovených právními předpisy kterémukoli hospodářskému subjektu usazenému na celním území Společenství. Tento základní požadavek znamená splnění dvou podmínek: žadatel musí být hospodářským subjektem a musí být usazen na celním území Společenství. 1.II.1. Kdo je „hospodářským subjektem“? Ustanovení čl. 1 bodu 12 prováděcího předpisu stanoví, že „hospodářským subjektem se rozumí: osoba, která v rámci své podnikatelské činnosti provádí činnosti, na něž se vztahují celní předpisy“. Právní definice „hospodářského subjektu“ opět stanoví dvě hlavní podmínky. Žadatel musí být „osobou“ a musí provádět činnosti, na něž se vztahují celní předpisy. V souladu s čl. 4 bodem 1 CKS se „osobou“ rozumí: — fyzická osoba, — právnická osoba, — nebo pokud tak stanoví platné právní předpisy, sdružení osob uznaná jako způsobilá k právním úkonům, ačkoli nemají právní subjektivitu právnických osob.

11

Vnitrostátní právní předpisy každého členského státu definují, kdo je považován za fyzickou osobu, právnickou osobu nebo za sdružení osob uznané jako způsobilé k právním úkonům, ačkoli nemá právní subjektivitu právnické osoby. Nadnárodní společnosti obvykle sestávají z mateřské společnosti a dceřiných společností nebo/a poboček. Dceřiná společnost je samostatnou právnickou osobou, tj. jedná se o samostatnou právnickou osobu nebo sdružení osob zaregistrované v místním obchodním rejstříku podle práva společností daného členského státu, v němž se příslušná dceřiná společnost nachází. Chce-li proto mateřská společnost získat postavení OHS pro část svých dceřiných společností či pro všechny tyto společnosti, musí žádosti o postavení OHS podat všechny dceřiné společnosti, které chtějí postavení OHS získat. Pokud však u činností spojených s celním řízením dceřiné společnosti používají tytéž podnikové normy/postupy, dotazník uvedený v příloze 1 může vyplnit mateřská společnost jménem všech dceřiných společností, které podaly žádost. Mělo by se však mít za to, že celní orgán, který vydává osvědčení, si může vyžádat veškerou dokumentaci ve svém vlastním jazyce. „Pobočkou“ se na druhé straně rozumí kancelář / provozovna / jiné místo samotné společnosti, které tvoří součást jejího celkového majetku, a tudíž se nejedná o samostatnou právnickou osobu. V tomto případě musí mateřská společnost, která chce nabýt postavení OHS, podat pouze jednu žádost pro všechny své pobočky v EU, které nejsou samostatnými právnickými osobami nebo sdruženími osob. Za účelem určení příslušného členského státu pro předložení této jediné žádosti viz část 3 oddíl I „Určení příslušného členského státu pro předložení žádosti o postavení OHS“. 1.II.2. Kdo je hospodářský subjekt „usazený ve Společenství“: Ustanovení čl. 4 bodu 2 celního kodexu Společenství stanoví, že „osobou usazenou ve Společenství“ se rozumí: a) v případě fyzické osoby osoba, která má obvyklé bydliště ve Společenství, b) v případě právnické osoby nebo sdružení osob osoba, která má ve Společenství: – sídlo nebo – řídící ústředí nebo – stálou provozovnu. Obecná definice stálé provozovny je uvedena ve vzorové úmluvě o daních z příjmu a majetku (Model Convention with respect to taxes on income and on capital, vzorová úmluva OECD)6. V souladu s touto úmluvou (článek 8) není skutečnost, že stálá provozovna neplatí daň z příjmu v daném členském státě, podstatná pro její postavení stálé provozovny. Pobočka může splňovat definici stálé provozovny i v případě, že neplatí daň z příjmu v daném členském státě, a v důsledku toho může mateřská společnost splňovat podmínku „usazení ve Společenství“, která ji opravňuje požádat o konkrétní zjednodušený celní postup / oprávnění pro OHS uvedené v celních předpisech.

6

VZOROVÁ ÚMLUVA O DANÍCH Z PŘÍJMU A MAJETKU, článek 5 – výraz „stálá provozovna“ označuje pro účely této úmluvy trvalé místo pro podnikání, jehož prostřednictvím je zcela nebo zčásti vykonávána činnost podniku.

12

Nadnárodní nebo velké společnosti se obvykle skládají z mateřské společnosti a dceřiných společností nebo poboček, které mohou být usazeny v jednom nebo několika členských státech. Přestože jsou stálými provozovnami téže mateřské společnosti, mohou mít tyto společnosti v různých členských státech odlišné právní postavení, jelikož právní forma, ve které působí, závisí v každém členském státu na tom, jak se tento subjekt rozhodl provádět svou činnost, a hlavně na vnitrostátních právních předpisech dotyčného členského státu. V důsledku toho mohou být za samostatné právnické osoby (tzn. za samostatnou právnickou osobu zapsanou v obchodním rejstříku daného členského státu podle jeho práva obchodních společností) v některých členských státech považovány některé z poboček mateřské společnosti a také některé stálé provozovny nejsou považovány za samostatnou právnickou osobu v jiných členských státech. V tomto případě musí hospodářský subjekt, který chce požádat o postavení OHS pro všechny své stálé provozovny, posoudit, do které skupiny tyto provozovny patří. V případě, že jsou právnickými osobami nebo spadají pod definici uvedenou v čl. 4 bodě 1 třetí odrážce CKS, žádají o postavení oprávněného hospodářského subjektu jednotlivě v příslušném členském státě. Ve všech ostatních případech nemohou požádat o postavení OHS jednotlivě a za všechny z nich musí předložit jedinou společnou žádost mateřská společnost považovaná podle právních předpisů EU za osobu. Celní orgány by také měly vzít v úvahu, že obecné podmínky jsou stejné pro všechny druhy povolení nebo rozhodnutí, o která hospodářský subjekt požádá. Celní orgán například nemůže podle stejných právních předpisů považovat hospodářský subjekt za právnickou osobu při podání žádosti o číslo EORI nebo povolení místního celního řízení a zároveň za pouhou pobočku při žádosti o postavení OHS. Jediné výjimky z požadavku na usazení na celním území Společenství při předložení žádosti o postavení OHS jsou stanoveny v článku 14g prováděcího předpisu. 1.II.3. Kdo je hospodářským subjektem „který se podílí na činnostech spojených s celním řízením“: Dalším aspektem, který je nutno zohlednit při stanovení, zda je konkrétní žadatel „hospodářským subjektem“, je to, zda se na jeho hospodářskou činnost „vztahují celní předpisy“. Žádosti o postavení OHS lze přijmout pouze od hospodářského subjektu, který v rámci své podnikatelské činnosti provádí činnosti, na něž se vztahují celní předpisy. Na základě této definice existuje řada situací, kdy hospodářský subjekt nemůže požádat o postavení OHS vzhledem k tomu, že se nepodílí na činnostech spojených s celním řízením, např.: – dodavatel se sídlem v EU, který distribuuje pouze zboží, které se již nachází ve volném oběhu, výrobci se sídlem v EU, – dopravce, který přepravuje pouze zboží ve volném oběhu, na které se nevztahuje jiný celní režim na celním území Společenství, – výrobce, který vyrábí zboží pouze pro vnitřní trh EU s využitím surovin, které se již nacházejí ve volném oběhu, – konzultant, který pouze poskytuje konzultace/stanoviska v celních otázkách.

13

Definice hospodářského subjektu neomezuje pojetí „provádění činností, na něž se vztahují celní předpisy,“ pouze na přímé provádění. Výrobce, který vyrábí zboží na vývoz, může zažádat o postavení OHS i tehdy, pokud vývozní formality vyřizuje jiná osoba. Pojetí OHS – bezpečnost a zabezpečení je úzce spjato s řízením dodavatelského řetězce. Hospodářské subjekty, které pracují se zbožím, na něž se vztahuje celní dohled, nebo pracují s celními údaji souvisejícími s tímto zbožím, mohou zažádat o osvědčení OHS – bezpečnost a zabezpečení. Nicméně každý případ je třeba posuzovat individuálně s náležitým ohledem na všechny okolnosti relevantní pro daný hospodářský subjekt. 1.II.4. Účastníci mezinárodního dodavatelského řetězce Mezinárodní dodavatelský řetězec z výchozího do konečného bodu z celního hlediska představuje proces např. od výroby zboží určeného na vývoz až po dodání zboží kupujícímu na jiném celním území (na celním území ES nebo jiném celním území). Mezinárodní dodavatelský řetězec není jednotlivě identifikovatelným subjektem. Jedná se o řadu struktur ad hoc složených z hospodářských subjektů zastupujících různé segmenty obchodu. V některých případech jsou všechny hospodářské subjekty známé a popřípadě existují dlouhodobé vztahy, zatímco v jiných případech se mohou hospodářské subjekty často měnit nebo mohou být zavázány smluvním vztahem pouze pro účely jediné operace/zásilky. Z provozního hlediska je lépe hovořit o „dodavatelských řetězcích“ a nikoli o „dodavatelském řetězci“, neboť to znamená, že každý hospodářský subjekt může být součástí nejen jednoho teoretického dodavatelského řetězce, ale celé řady praktických řetězců. V praxi může hrát mnoho podniků v určitém dodavatelském řetězci více než jednu roli, a tudíž plnit více povinností týkajících se těchto rolí. Při žádosti o postavení OHS musí žadatel zajistit, aby jeho žádost obsahovala související celní činnosti u všech jeho povinností v rámci mezinárodního dodavatelského řetězce. Jednotliví účastníci mezinárodního dodavatelského řetězce, kteří mohou požádat o postavení OHS, a jejich různé povinnosti v rámci tohoto řetězce, které jsou relevantní z celního hlediska, jsou především: a) výrobce V rámci mezinárodního dodavatelského řetězce je výrobcem hospodářský subjekt, který v rámci své podnikatelské činnosti vyrábí zboží určené k vývozu. Za odpovědnost výrobce v mezinárodním dodavatelském řetězci lze považovat mimo jiné toto: – zajišťuje bezpečný a spolehlivý výrobní proces pro své výrobky, – zajišťuje bezpečnou a spolehlivou dodávku svých výrobků zákazníkům, – zajišťuje řádné uplatňování celních předpisů s ohledem na původ zboží. b) vývozce Podle článku 788 prováděcího předpisu je vývozce osoba, jejímž jménem a na jejíž účet je podáváno vývozní celní prohlášení a která má v době přijetí tohoto prohlášení k danému zboží vlastnické nebo obdobné právo umožňující s ním nakládat. Připadá-li na základě vývozní smlouvy k danému zboží vlastnické nebo obdobné právo umožňující s ním nakládat osobě usazené mimo Společenství, považuje se za vývozce ta smluvní strana, která je usazena ve Společenství.

14

Za odpovědnost vývozce v mezinárodním dodavatelském řetězci lze považovat mimo jiné toto: – podává-li vývozní celní prohlášení vývozce, odpovídá za jeho správnost a včasné podání, – odpovídá za podání vývozního celního prohlášení, které v případě potřeby obsahuje údaje z výstupního souhrnného celního prohlášení, – uplatňuje právní vývozní formality v souladu s celními předpisy včetně opatření obchodní politiky a popřípadě vývozních cel, – zajišťuje spolehlivou a bezpečnou dodávku zboží dopravci nebo zasílateli či celnímu zástupci. c) zasílatel Zasílatel organizuje dopravu zboží v mezinárodním obchodě jménem vývozce, dovozce nebo jiné osoby. V některých případech působí zasílatel-žadatel jako dopravce a vydává vlastní přepravní smlouvy, např. konosament. Typickou činností zasílatele může být získání, kontrola a příprava dokumentace ke splnění celních požadavků. Za odpovědnost zasílatele v mezinárodním dodavatelském řetězci lze považovat například toto: – uplatňuje pravidla týkající se dopravních formalit, – popřípadě zajišťuje spolehlivou a bezpečnou dopravu zboží, – popřípadě uplatňuje pravidla týkající se souhrnných celních prohlášení v souladu s právními předpisy. d) skladovatelé a další provozovatelé skladů Skladovatelem je osoba, která má oprávnění provozovat celní sklad podle článku 99 celního kodexu Společenství nebo která provozuje dočasný sklad podle čl. 51 odst. 1 kodexu a čl. 185 odst. 1 prováděcího předpisu, nebo zařízení ve svobodném celním pásmu. Za odpovědnost skladovatele v mezinárodním dodavatelském řetězci lze považovat mimo jiné toto: – zajišťuje, že v době, kdy se zboží nachází v celním skladu či v dočasném skladu, není odvezeno z dosahu celního dohledu, a plní další povinnosti, které vyplývají ze skladování zboží, na které se vztahuje režim uskladnění v celním skladu nebo pravidla pro dočasné uskladnění, – dodržuje konkrétní podmínky uvedené v oprávnění k uskladnění v celním skladu nebo k provozování dočasného skladu, – poskytuje přiměřenou ochranu skladovací oblasti proti vnějšímu vniknutí, – poskytuje přiměřenou ochranu proti neoprávněnému přístupu ke zboží, jeho výměně a manipulaci se zbožím. e) celní zástupce Celním zástupcem uvedeným v těchto pokynech pro OHS se rozumí celní zástupce stanovený v článku 5 celního kodexu. Celní zástupce jedná jménem osoby, která se podílí na činnostech spojených s celním řízením (např. dovozce nebo vývozce). Celní zástupce může buď jednat jménem této osoby (přímé zastoupení), nebo vlastním jménem (nepřímé zastoupení). Za odpovědnost celního zástupce v mezinárodním dodavatelském řetězci lze považovat mimo jiné toto: – podle druhu zastoupení uplatňuje příslušná ustanovení v souladu s celními předpisy pro uplatnění celního režimu u zboží, – v případě přímého zastupování odpovídá za správnost celního prohlášení nebo souhrnného celního prohlášení a za jeho včasné podání.

15

f) dopravce Dopravcem je osoba, která zboží skutečně přepravuje nebo která uzavřela smlouvu a vydala např. konosament nebo letecký nákladní list pro danou přepravu zboží. Za odpovědnost dopravce v mezinárodním dodavatelském řetězci lze považovat mimo jiné toto: – zajišťuje spolehlivou a bezpečnou dopravu zboží, které má na starosti, se zvláštním důrazem na zamezení neoprávněnému přístupu a manipulaci s dopravními prostředky a dopravovaným zbožím, – včas poskytuje dopravní dokumentaci podle požadavků práva, – uplatňuje nezbytné právní formality v souladu s celním právem, – popřípadě uplatňuje pravidla týkající se souhrnných celních prohlášení v souladu s právními předpisy. g) dovozce Dovozcem je hospodářský subjekt, který podal dovozní prohlášení nebo jehož jménem bylo toto prohlášení podáno. Nicméně z obecnějšího obchodního hlediska a zejména s ohledem na podstatu programu OHS by měla být definice skutečného dovozce posuzována z širší perspektivy (osoba, která podává dovozní prohlášení, nemusí být vždy totožná s osobou, která příslušné zboží uvádí na trh). Za odpovědnost dovozce v mezinárodním dodavatelském řetězci lze považovat mimo jiné toto: – v rámci jednání s celními orgány odpovídá za to, že se zbožím předloženým celním orgánům bude zacházeno jako se zbožím s celně schváleným určením nebo použitím, – odpovídá za správnost prohlášení a za jeho včasné podání, – podává-li dovozce vstupní souhrnné celní prohlášení, odpovídá za správné uplatňování předpisů o souhrnných celních prohlášeních, – uplatňuje nezbytné právní formality v souladu s celními předpisy příslušnými pro dovoz zboží, – zajišťuje spolehlivý a bezpečný příjem zboží se zvláštním důrazem na zamezení neoprávněnému přístupu ke zboží a manipulaci se zbožím. h) ostatní, například provozovatelé terminálů, dokařské společnosti a služby pro balení nákladů. Oddíl III – Výhody OHS Osvědčení OHS se vydává žadateli po důkladném auditu jeho činnosti, nikoliv jeho obchodním partnerům. Udělené postavení OHS se týká hospodářského subjektu samotného a vztahuje se pouze na jeho vlastní podnikatelské činnosti a tento subjekt může také jako jediný požívat souvisejících výhod. To je obecná zásada u všech typů osvědčení OHS, která mohou být vydána hospodářským subjektům s různými úlohami v mezinárodním dodavatelském řetězci. Postavení OHS se podle článku 5a celního kodexu Společenství uznává ve všech členských státech, a držitel osvědčení OHS proto získá stejné výhody ve všech členských státech. Výhody OHS jsou podle druhu osvědčení shrnuty níže. Aby celní orgány mohly tyto výhody poskytnout, měl by OHS zajistit, že na jeho celním prohlášení bude uvedeno jeho číslo EORI.

16

1.III.1. Snazší přístup ke zjednodušeným celním postupům Tato výhoda se vztahuje na držitele osvědčení OHS – zjednodušené celní postupy a osvědčení OHS – zjednodušené celní postupy / bezpečnost a zabezpečení. Hospodářské subjekty nemusí mít postavení OHS, aby získaly oprávnění ke zjednodušení na základě celních předpisů. U některých zjednodušení je však pro získání příslušného oprávnění nutno splnit určitá kritéria pro OHS nebo jejich část. Ustanovení čl. 14b odst. 1 prováděcího předpisu stanoví, že pokud je osoba, která o konkrétní zjednodušení žádá, držitelem osvědčení OHS – zjednodušené celní postupy nebo osvědčení OHS – zjednodušené celní postupy / bezpečnost a zabezpečení, celní orgány znovu nepřezkoumávají podmínky, které již byly posuzovány při udělování postavení OHS. Kritéria, u nichž se má za to, že je OHS splňuje, jsou uvedena v příslušných článcích prováděcího předpisu o konkrétních zjednodušených postupech. Seznam těchto zjednodušení je uveden níže: Místní celní řízení a zjednodušené celní prohlášení – článek 253c Pravidelné linky čl. 313b odst. 3a Prokazování statusu zboží Společenství / schválený odesílatel čl. 373 odst. 3 Prokazování statusu zboží Společenství / článek 324e, čl. 373 odst. 3 Zjednodušení tranzitu čl. 373 odst. 3 a čl. 454a odst. 5 Kontrolní výtisk T5/článek 912g není přesně stanoveno, tkví však v čl. 912g odst. 4 Postavení OHS bylo do celního kodexu a prováděcího předpisu zavedeno až po ostatních zjednodušeních, a proto k nim většina hospodářských subjektů získala oprávnění již dříve, než jim bylo postavení OHS uděleno. Tato konkrétní výhoda však má stále velký význam pro OHS nebo pro subjekty, které zvažují předložení žádosti o postavení OHS, a ještě více pro celní orgány. Při plánování jakýchkoli činností souvisejících se sledováním OHS by měly být jednotlivé činnosti koordinovány s činnostmi týkajícími se udělování jiných povolení s cílem vyhnout se v maximálním možném rozsahu duplicitě. Aby byla tato výhoda využita nejefektivnějším možným způsobem jak pro OHS, tak pro celní orgány, je nutno zohlednit následující skutečnosti: – vzhledem k tomu, že zjednodušení jsou podmíněna splněním určitých kritérií pro OHS, je nutno v průběhu celého procesu zajistit/zachovat vztah konkrétního povolení a postavení OHS / jejich závislost; to se týká nejen fáze předkládání žádosti, ale rovněž fáze sledování a přehodnocení po udělení oprávnění/postavení, – přezkoumání relevantních kritérií pro OHS před udělením postavení OHS není pouze „abstraktním“ úkonem a provádí se vždy pro konkrétní podnikatelské činnosti, které hospodářský subjekt vykonává. Proto by celní orgány po podání žádosti o konkrétní povolení neměly znovu přezkoumávat kritéria, která byla již posouzena, ale měly by se soustředit pouze na případné nové prvky/požadavky. Další podrobnosti, zejména pokud jde o místní celní řízení a zjednodušené postupy, viz rovněž Pokyny pro zjednodušené postupy / jednotné povolení zjednodušených postupů (TAXUD/1284/2005, Rev.5.5). 1.III.2. Předběžné oznamování Tato výhoda se vztahuje na držitele osvědčení OHS – zjednodušené celní postupy nebo osvědčení OHS – zjednodušené celní postupy / bezpečnost a zabezpečení. Ustanovení čl. 14b odst. 2 prováděcího předpisu stanoví, že pokud OHS podává vstupní/výstupní souhrnné celní

17

prohlášení, může příslušný celní úřad před příchodem zboží na celní území Společenství/odesláním zboží z celního území Společenství vyrozumět OHS, pokud byla zásilka v důsledku analýzy rizik v oblasti bezpečnosti a zabezpečení vybrána k další fyzické kontrole. Toto předběžné oznámení může mít význam zejména pro OHS působící ve velkých přístavech, neboť jim umožní lepší plánování činnosti. Toto upozornění bude poskytnuto pouze tehdy, pokud neohrozí kontrolu, jež má být provedena. Celní orgány však mohou provést fyzickou kontrolu i tehdy, nebyl-li OHS vyrozuměn. 1.III.3. Menší soubory údajů pro vstupní a výstupní souhrnná celní prohlášení Tato výhoda se vztahuje na držitele osvědčení OHS – bezpečnost a zabezpečení nebo osvědčení OHS – zjednodušené celní postupy / bezpečnost a zabezpečení. Ustanovení čl. 14b odst. 3 prováděcího předpisu jim umožňuje při podání vstupního/výstupního souhrnného celního prohlášení používat menší soubor údajů uvedený v tabulce 5 přílohy 30A prováděcího předpisu. Tuto výhodu mohou využít pouze: příjemci nebo odesílatelé, kteří jsou držiteli osvědčení OHS – bezpečnost a zabezpečení nebo osvědčení OHS – zjednodušené celní postupy / bezpečnost a zabezpečení, při podání vstupního/výstupního souhrnného celního prohlášení s vědomím a souhlasem dopravce, nebo dopravci, kteří jsou držiteli osvědčení OHS – bezpečnost a zabezpečení nebo osvědčení OHS – zjednodušené celní postupy / bezpečnost a zabezpečení, kteří podávají vstupní/výstupní souhrnné celní prohlášení pro zásilky kontrolované příjemci nebo odesílateli, kteří jsou držiteli osvědčení OHS – zjednodušené celní postupy/bezpečnost a zabezpečení nebo osvědčení OHS – bezpečnost a zabezpečení, případně zasílatelé nebo celní zástupci, kteří podávají prohlášení jménem příjemců nebo odesílatelů, kteří jsou držiteli osvědčení OHS – zjednodušené celní postupy / bezpečnost a zabezpečení nebo osvědčení OHS – bezpečnost a zabezpečení. 1.III.4. Méně fyzických kontrol a kontrol dokumentů Tato výhoda se vztahuje na všechny kategorie OHS. Ustanovení čl. 14b odst. 4 prováděcího předpisu stanoví, že se u OHS provádí méně fyzických kontrol a kontrol dokumentů než u jiných hospodářských subjektů. Celní orgány však mohou rozhodnout o kontrole zásilek oprávněného hospodářského subjektu v případě zvláštní hrozby nebo kontrolních povinností uvedených v jiných právních předpisech Unie (tj. vztahujících se k bezpečnosti výrobků apod.). Zároveň existují i příklady, kdy je postavení OHS příznivě zohledněno i v případě dalších kontrol7. Je také důležité rozlišovat mezi kontrolami týkajícími se bezpečnosti a zabezpečení a kontrolami týkajícími se uplatňování ostatních opatření stanovených v celních předpisech.

7

NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) Č. 1276/2008 ZE DNE 17. PROSINCE 2008 o sledování vývozů zemědělských produktů, pro které jsou poskytovány náhrady nebo jiné částky, prováděném prostřednictvím fyzických kontrol.

18

To znamená, že výhodu méně fyzických kontrol a kontrol dokumentů týkajících se bezpečnosti a zabezpečení mohou využívat pouze držitelé osvědčení OHS – bezpečnost a zabezpečení nebo osvědčení OHS – zjednodušené celní postupy / bezpečnost a zabezpečení, kteří splňují kritérium bezpečnosti a zabezpečení. Obdobně výhodu méně fyzických kontrol a kontrol dokumentů ve vztahu k jiným opatřením stanoveným v celních předpisech mohou využít pouze držitelé osvědčení OHS – zjednodušené celní postupy nebo osvědčení OHS – zjednodušené celní postupy / bezpečnost a zabezpečení. Tento přístup zahrnuje menší počet kontrol v místě dovozu nebo vývozu a lze jej zohlednit rovněž při kontrolách po propuštění zboží. Aby bylo možné tuto výhodu poskytnout, mělo by být do celních systémů řízení rizik zahrnuto nižší vyhodnocení rizika. Nicméně zatímco nižší vyhodnocení rizika je způsobeno skutečností, že postavení OHS je vždy příznivě zohledněno, míra snížení se může lišit v závislosti na roli a odpovědnosti OHS v rámci daného dodavatelského řetězce. Je třeba také vzít v úvahu, že tato výhoda je spojena s celkovým hodnocením rizik provedeným pro konkrétní transakci. Přestože tedy bude díky postavení OHS vždy přiznáno příznivé zacházení, může nastat nutnost provedení kontroly vzhledem k dalším rizikovým ukazatelům, např. země původu atd. Při zohlednění výše uvedených obecných zásad uvádíme některé příklady možných situací: a) vstupní souhrnné celní prohlášení: Ve většině případů odpovídá za požadavky a závazky související s podáním vstupního souhrnného celního prohlášení dopravce. V případě, že dopravce podává vstupní souhrnné celní prohlášení a současně je držitelem osvědčení OHS – zjednodušené celní postupy / bezpečnost a zabezpečení nebo osvědčení OHS – bezpečnost a zabezpečení, má přímo nárok na nižší vyhodnocení rizika vzhledem k tomu, že jeho systémy a postupy spojené s bezpečností přepravy, obchodních partnerů a zaměstnanců již byly celními orgány přezkoumány. Pokud je kromě dopravce držitelem osvědčení OHS – zjednodušené celní postupy / bezpečnost a zabezpečení nebo osvědčení OHS – bezpečnost a zabezpečení také příjemce, lze úroveň kontroly dále snížit. Pokud je deklarovaný odesílatel navíc rovněž držitelem rovnocenného osvědčení OHS vydaného celním orgánem ve třetí zemi, která je uznána Evropskou unií v rámci dohody o vzájemném uznávání (viz část 1 oddíl IV „Vzájemné uznávání“), měly by být bezpečnostní a zabezpečovací systémy všech stran uvedených ve vstupním souhrnném celním prohlášení včetně těch, které mají přímé informace o dotyčných výrobcích, již dříve ověřeny celními orgány, a to buď v EU, nebo na základě srovnatelného postupu celních orgánů ve třetí zemi. Tento přístup by přispěl k maximalizaci bezpečnosti dodavatelského řetězce z výchozího do konečného bodu a vedl by k ještě většímu snížení kontrol týkajících se bezpečnosti a zabezpečení. Mohou nastat rovněž případy, kdy jsou údaje potřebné pro vstupní souhrnné celní prohlášení předkládány prostřednictvím celního prohlášení (např. pro tranzit). Úroveň snížení je posouzena stejným způsobem s přihlédnutím k roli a povinnostem zúčastněných subjektů. Například zasílatel, který je držitelem postavení OHS, je hlavním povinným v celním prohlášení týkajícím se režimu tranzitu s údaji stanovenými pro vstupní souhrnné celní

19

prohlášení. V tomto případě je nutno nejdříve zvážit druh osvědčení. V případě, že zasílatel je držitelem osvědčení OHS – zjednodušené celní postupy, lze odpovídajícím způsobem snížit vyhodnocení rizika vztahujícího se k danému celnímu režimu vzhledem k tomu, že u tradičního celního prohlášení týkajícího se režimu tranzitu je hlavním povinným zasílatel. Ten nese (i finanční) odpovědnost za převážené zboží a za správnost poskytnutých informací, jakož i za dodržování pravidel tranzitu od celního úřadu odeslání až do úřadu určení. Pro snížení vyhodnocení rizik souvisejících s kontrolami bezpečnosti a zabezpečení však musí být hlavní povinný držitelem osvědčení OHS – bezpečnost a zabezpečení nebo osvědčení OHS – zjednodušené celní postupy / bezpečnost a zabezpečení. b) celní prohlášení se zahrnutými údaji o bezpečnosti a zabezpečení pro výstupní souhrnné celní prohlášení: Ve většině případů poskytuje vývozce údaje o bezpečnosti a zabezpečení prostřednictvím vývozního celního prohlášení. Proto obecně platí, že je-li vývozce držitelem osvědčení OHS – bezpečnost a zabezpečení nebo osvědčení OHS – zjednodušené celní postupy / bezpečnost a zabezpečení, dosáhne vyšší úrovně snížení v oblasti kontrol týkajících se bezpečnosti a zabezpečení. c) celní prohlášení (nezahrnuje údaje týkající se bezpečnosti a zabezpečení pro vstupní souhrnné celní prohlášení / výstupní souhrnné celní prohlášení): – držitel osvědčení OHS – zjednodušené celní postupy nebo osvědčení OHS – zjednodušené celní postupy / bezpečnost a zabezpečení je celním zástupcem a jeho klient, kterého zastupuje, není oprávněným hospodářským subjektem. Celní zástupce, který je oprávněným hospodářským subjektem, podává celní prohlášení za účelem propuštění zboží do volného oběhu: Obecně platí, že celní orgány by měly snížit vyhodnocení rizika v souladu s mírou zapojení celního zástupce, který je oprávněným hospodářským subjektem, do zastupování jeho klienta. To závisí na druhu zastoupení. Přidělování výhod se vztahuje k pojmu „deklarant“. Je důležité připomenout, že podle čl. 4 bodu 18 CKS se „deklarantem“ rozumí „osoba, která činí celní prohlášení vlastním jménem, nebo osoba, jejímž jménem je celní prohlášení činěno“. V případě přímého zastoupení je celní zástupce přímým zástupcem dovozce, což znamená, že celní zástupce jedná jménem dovozce. Proto nejsou „držitel osvědčení OHS“ (celní zástupce) a „deklarant“ (dovozce) tytéž osoby. Vzhledem k tomu, že celní orgány ověřily celní postupy celního zástupce, mělo by být jeho postavení OHS zohledněno v pozitivním smyslu. Je však zároveň třeba vzít také v úvahu, že v tomto případě odpovídá za správnost údajů uvedených v celním prohlášení, pravost předložených dokladů a dodržování všech povinností v souvislosti s propuštěním zboží do daného celního režimu deklarant (dovozce, který není oprávněným hospodářským subjektem) a nikoli držitel osvědčení OHS. V případě nepřímého zastoupení jedná celní zástupce, který je držitelem postavení OHS, vlastním jménem. Je „deklarantem“ a postupy, které užívá z hlediska odpovědností zakotvených v článku 199 prováděcího předpisu, byly ověřeny celními orgány.

20

– držitel osvědčení OHS – zjednodušené celní postupy nebo osvědčení OHS – zjednodušené celní postupy / bezpečnost a zabezpečení je dovozcem a spolupracuje s celním zástupcem, který není oprávněným hospodářským subjektem. Dovozce podává celní prohlášení za účelem propuštění zboží do volného oběhu: Řízení rizika by mělo být posuzováno rovněž v souladu s mírou zapojení celního zástupce do jednání jeho klienta s celními orgány. 1.III.5. Přednostní odbavení zásilek, jsou-li vybrány ke kontrole Tato výhoda se vztahuje na všechny kategorie OHS. Ustanovení čl. 14b odst. 4 druhého pododstavce prováděcího předpisu stanoví, že pokud je na základě analýzy rizik vybráno k přezkumu zboží, pro které oprávněný hospodářský subjekt podal vstupní nebo výstupní souhrnné celní prohlášení nebo celní prohlášení, budou nezbytné kontroly provedeny přednostně. To znamená, že by tato zásilka měla být zkontrolována jako první, jestliže ostatní vybrané zásilky pocházejí od subjektů, které OHS nejsou. Poskytnutí této výhody přímo souvisí se zvoleným způsobem dopravy a s infrastrukturou přístavu nebo letiště a je na nich závislé. 1.III.6. Volba místa provádění kontrol Tato výhoda se vztahuje na všechny kategorie OHS. Ustanovení čl. 14b odst. 4 druhého pododstavce prováděcího předpisu umožňuje oprávněnému hospodářskému subjektu požádat o to, aby se celní kontrola uskutečnila na jiném místě, což může vést ke kratší prodlevě a/ nebo k nižším nákladům. Toto však podléhá individuální dohodě s dotčeným celním orgánem. Zvolené místo kontroly by mělo vždy umožnit celním orgánům provádění nezbytných kontrol a nemělo by ohrozit výsledky kontrol. Přestože možnost volby místa kontrol je zakotvena rovněž v čl. 239 odst. 2 prováděcího předpisu pro všechny hospodářské subjekty v rámci jiných podmínek a postupů, rozlišuje se mezi obecnými ustanoveními a ustanovením ve formě výhody pro oprávněné hospodářské subjekty vzhledem k tomu, že celní orgány mohou toto postavení zohlednit při rozhodování, zda žádosti vyhovět. Z hlediska OHS může v praxi nastat několik situací: – OHS musí vzhledem ke své podnikatelské činnosti tuto možnost využívat trvale a v kombinaci se všemi jinými „možnostmi“, které umožňuje místní celní řízení V tomto případě postavení OHS nestačí k tomu, aby hospodářský subjekt mohl automaticky využívat „místního celního řízení“ a trvalého odbavování zboží ve vlastních prostorách. OHS je povinen žádat o povolení „místního celního řízení“ samostatně. Nicméně pokud jsou kritéria stejná, umožní postavení OHS subjektu získat povolení pro místní celní řízení mnohem snáze a rychleji než ostatním subjektům. Je třeba také vzít v úvahu, že „místní celní řízení“ se povoluje pro jednotlivé zboží, které bylo původně uvedeno v povolení. – OHS může u jednotlivých konkrétních transakcí požádat o to, aby se kontroly uskutečnily na jiném místě

21

V takovém případě musí celní orgány zohlednit postavení OHS a v případě, že neexistují žádné další okolnosti, které by tomu bránily, musí celní orgány povolit provedení kontroly v místě, které si OHS zvolí. V těchto situacích je možno využít postavení OHS a znalostí celních orgánů jako výhody, které jiné subjekty nepožívají. 1.III.7. Nepřímé výhody Je nutno zdůraznit, že vedle přímých výhod stanovených právními předpisy může OHS získat i výhody, které nesouvisejí přímo s celní stránkou jeho podnikání. Přestože jsou tyto výhody považovány za „nepřímé“, a nejsou proto výslovně stanoveny v právních předpisech, jsou důležité, protože mohou mít vysoce kladné účinky na celkovou činnost OHS. Přístup OHS pomáhá hospodářským subjektům podrobně analyzovat veškeré související procesy mezinárodního dodavatelského řetězce. Činnosti všech zainteresovaných útvarů jsou zpravidla hodnoceny v průběhu přípravy žádosti o postavení OHS. Ve většině případů jsou účinnost a spolupráce mezi těmito odděleními optimalizovány s cílem dosáhnout větší transparentnosti a viditelnosti dodavatelského řetězce. Investice hospodářských subjektů ke zlepšení jejich norem v oblasti bezpečnosti a zabezpečení mohou přinést kladné účinky v těchto oblastech: zviditelnění a sledování, zabezpečení zaměstnanců, vývoj norem, výběr dodavatelů a investice, bezpečnost dopravy, budování povědomí a kapacit v oblasti organizační infrastruktury, spolupráce stran v dodavatelském řetězci, aktivní investování do technologií a dobrovolné dodržování bezpečnosti. Některé příklady nepřímých výhod, které mohou vyplývat z těchto kladných účinků, jsou tyto: – omezení krádeží a ztrát, – méně opožděných zásilek, – lepší plánování, – lepší služby zákazníkům, – větší věrnost zákazníků, – lepší hospodaření se zásobami, – větší loajalita zaměstnanců, – snížení počtu událostí v oblasti bezpečnosti a zabezpečení, – nižší náklady dodavatelů na kontrolu a větší spolupráce, – omezení trestné činnosti a vandalismu, – lepší bezpečnost a komunikace mezi partnery v dodavatelském řetězci. 1.III.8. Uznání jako spolehlivý a bezpečný obchodní partner OHS, který splňuje kritéria týkající se bezpečnosti a zabezpečení, se považuje za spolehlivého a bezpečného partnera v dodavatelském řetězci. To znamená, že OHS dělá vše, co je v jeho silách, aby omezil hrozby v dodavatelském řetězci, jehož je účastníkem. Postavení OHS, včetně možnosti užívat logo OHS, zlepšuje jeho pověst. Logo OHS je chráněno autorskými právy EU a není volně k dispozici ke stažení. Hospodářský subjekt, který chce toto logo použít, musí požádat o povolení příslušný celní orgán (zpravidla ten, který postavení OHS udělil). Logo OHS lze použít za následujících podmínek: – právo používat logo je podmíněno vlastnictvím platného osvědčení OHS a může je využívat pouze držitel osvědčení OHS,

22

– OHS musí přestat toto logo využívat, jakmile je jeho postavení OHS pozastaveno nebo zrušeno, – jakékoli jeho zneužití bude předmětem stíhání ze strany EU. 1.III.9. Lepší vztahy s celními orgány OHS by měl mít u celního orgánu stanovený kontaktní bod, na nějž může směrovat své dotazy. Tento kontaktní bod nemusí být s to odpovědět na všechny dotazy, měl by však OHS poradit, jak postupovat co nejlépe, a na koho se v případě potřeby dále obracet. 1.III.10. Lepší vztahy s jinými orgány státní správy a uznávání těmito orgány Postavení OHS je stále častěji uznáváno a získává na významu v celé řadě oblastí. V současné době existuje řada osvědčení nebo povolení, pro jejichž udělení je vyžadováno buď splnění jednoho nebo více kritérií pro OHS, nebo přímo postavení OHS. OHS je tedy při žádosti o tato osvědčení nebo povolení zvýhodněn. V současné době lze uvést tyto příklady: – letecké předpisy8 Letecké orgány vydávají osvědčení společnostem, které se zabývají přepravou leteckého nákladu. v závislosti na jejich úloze v dodavatelském řetězci může být společnostem udělen status RA, KC nebo AC. Pokud držitel osvědčení OHS – bezpečnost a zabezpečení nebo osvědčení OHS – zjednodušené celní postupy / bezpečnost a zabezpečení žádá o status RA nebo KC, mělo by být postavení OHS zohledněno. Status AC se držitelům osvědčení OHS – bezpečnost a zabezpečení nebo osvědčení OHS – zjednodušené celní postupy / bezpečnost a zabezpečení přiznává přímo, protože nemusí podepisovat „Prohlášení o závazcích – stálý odesílatel“, ale vzhledem k příslušným zákonům je jim status AC přiznán automaticky. – schválený hospodářský subjekt9 Hospodářské subjekty, které se zabývají produkty rybolovu a osvědčeními o úlovku, mohou žádat o postavení schváleného hospodářského subjektu. Schválený hospodářský subjekt by měl být způsobilý k využívání zjednodušených postupů v rámci dovozu produktů rybolovu do EU. Pro udělení postavení schváleného hospodářského subjektu je nutné být držitelem postavení OHS, jak je stanoveno v příslušných nařízeních. Pokud je žadatel o udělení postavení schváleného hospodářského subjektu navíc držitelem osvědčení OHS – bezpečnost a zabezpečení nebo osvědčení OHS – zjednodušené celní postupy / bezpečnost a zabezpečení, proces předkládání žádosti se zjednoduší.

8

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 300/2008 ze dne 11. března 2008 o společných pravidlech v oblasti ochrany civilního letectví před protiprávními činy. Nařízení Komise (EU) č. 185/2010 ze dne 4. března 2010, kterým se stanoví prováděcí opatření ke společným základním normám letecké bezpečnosti.

9

Nařízení Rady (ES) č. 1005/2008, kterým se zavádí systém Společenství pro předcházení, potírání a odstranění nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu.

23

– ostatní Bezpečnost a zabezpečení získává pro jednotlivé zúčastněné strany na významu a důležitosti. Postavení OHS je jednou z největších bezpečnostních iniciativ na celém světě a je jí věnována stále větší pozornost. Oddíl IV – Vzájemné uznávání Rámec WCO SAFE vymezuje vzájemné uznávání jako klíčový prvek pro posílení a usnadnění bezpečnosti mezinárodních dodavatelských řetězců z výchozího do konečného bodu a jako užitečný nástroj umožňující vyhnout se duplicitě bezpečnostních kontrol a kontrol dodržování požadavků. Dohoda o vzájemném uznávání může významně přispět ke zjednodušení a řízení rizik a poskytnout podstatné, srovnatelné, a je-li to možné, i vzájemné výhody spolehlivým zahraničním partnerům a hospodářským subjektům. Existují dva různé typy vzájemného uznávání: – jedna celní správa uznává postavení OHS udělené jinou zemí: Cílem vzájemného uznávání postavení OHS nebo rovnocenného postavení je, aby jedna celní správa uznávala zjištění vyplývající z ověření a oprávnění pro OHS vydaná v rámci programu druhé strany a aby se zavázala poskytovat vzájemně uznávaným OHS podstatné, srovnatelné a v případě možnosti i vzájemné výhody a zjednodušení. Zpravidla se bude jednat o příznivé zohlednění postavení OHS uděleného danému subjektu jiným celním orgánem při hodnocení rizik s cílem snížit počet inspekcí nebo kontrol pro účely bezpečnosti a zabezpečení. V současné době budou v rámci dohody o vzájemném uznávání uznány pouze OHS, které splňují kritérium bezpečnosti a zabezpečení, a pouze ony budou moci získat související výhody. – jedna celní správa uznává celní bezpečnostní normy, kontroly posuzování rizik a výsledky kontrol jiné země: Cílem vzájemného uznávání celních bezpečnostních norem, kontrol a výsledků kontrol je docílit toho, aby dvě celní správy vzájemně uznávaly celní bezpečnostní normy, kontroly a výsledky kontrol prováděných druhou celní správou, a tím zamezily duplicitě zásahů. To umožní hladký průběh mezinárodního obchodu při současném zachování jednotné úrovně bezpečnosti. Identifikace a potvrzování OHS Aby mohly celní správy poskytovat výhody spojené se vzájemným uznáváním, je nezbytné, aby byly schopny vzájemně uznávat OHS druhé strany. V EU probíhá ověřování OHS pomocí čísla EORI. Ostatní celní správy užívají obdobné postupy, při nichž potvrzují OHS pomocí svých čísel „celní evidence“. Užité znaky a délka těchto „identifikačních čísel“ se však mohou lišit jak mezi jednotlivými zeměmi, tak mezi jednotlivými zeměmi a celní unií. EU vznesla otázku společného souboru údajů pro „identifikační čísla“ u Světové celní organizace. Dokud nebude odsouhlasena univerzální norma, bude metoda identifikace

24

totožnosti obchodníka mezi EU a jejími obchodními partnery zakotvena v jednotlivých dohodách o vzájemném uznávání. V souladu s právními předpisy EU o ochraně údajů poskytnou OHS písemný souhlas před výměnou údajů potřebných ke schválení s celní správou v partnerské zemi a před přiznáním výhod vyplývajících z dohody o vzájemném uznávání. Je třeba mít za to, že tento souhlas se liší od souhlasu s uvedením názvu OHS na internetových stránkách generálního ředitelství TAXUD. Oba tyto souhlasy lze poskytnout vyplněním a řádným podpisem příslušné kolonky v samohodnocení - dotazníku. OHS mohou kdykoli svůj souhlas odvolat nebo znovu udělit. Konkrétní výhody V každé jednotlivé dohodě o vzájemném uznávání budou uvedeny konkrétní výhody v rámci dané dohody. Tyto výhody budou záviset na typu dohody o vzájemném uznávání. Snížené hodnocení rizika a následné omezení kontrol OHS jsou však výhodami, které jsou poskytovány v rámci téměř všech stávajících dohod o vzájemném uznávání OHS a které mohou významně přispět k usnadnění dovoleného obchodu. Omezení kontrol povede k rychlejšímu uvolnění zboží a větší předvídatelnosti obchodu. Významným přínosem vyplývajícím ze vzájemného uznávání OHS bude rovněž skutečnost, že oprávněné hospodářské subjekty včetně OHS ze třetích zemí budou moci primárně usilovat o spolupráci s jinými OHS s cílem zajistit dodavatelský řetězec z výchozího do konečného bodu. Kromě obecné výhody omezení inspekcí nebo kontrol pro účely bezpečnosti a zabezpečení mohou tyto výhody zahrnovat opatření pro oživení obchodu, například zavedení společného mechanismu pro zajištění kontinuity obchodní činnosti umožňujícího reagovat na narušení obchodních toků, kdy by celní orgány mohly expedici přednostních zásilek oprávněných hospodářských subjektů v co největším možném rozsahu usnadnit a urychlit. Při jednání o vzájemném uznávání zdůrazňuje EU potřebu rozvíjet další výhody v rámci dohody o vzájemném uznávání. Proto je do dohod obvykle zahrnuta doložka uvádějící, že obě strany budou usilovat o poskytnutí dalších výhod oprávněným hospodářským subjektům. Kde mohu najít podrobnosti o dohodě EU o vzájemném uznávání? EU již se svými obchodními partnery uzavřela řadu dohod o vzájemném uznávání. Jejich cílem je dosáhnout vzájemného uznávání s hlavními obchodními partnery, kteří také zavedli vlastní programy OHS. V rámci následujícího odkazu naleznete podrobné informace o jednotlivých dohodách o vzájemném uznávání: http://ec.europa.eu/taxation_customs/customs/policy_issues/customs_security/index_en.htm

ČÁST 2 Kritéria pro OHS 2.1. Odpovídající záznam o dodržování celních požadavků Ustanovení článku 14h prováděcího předpisu stanoví, že záznam o dodržení celních požadavků se považuje za odpovídající, pokud se v posledních třech letech před podáním žádosti nedopustila závažného nebo opakovaného porušení celních předpisů žádná z těchto osob: – žadatel, – osoby, které jsou pověřeny vedením společnosti žadatele nebo které vykonávají kontrolu nad řízením společnosti, 25

– –

případně právní zástupce žadatele v celních záležitostech, osoba odpovědná ve společnosti žadatele za celní záležitosti.

Záznam o dodržení celních požadavků však může být považován za vyhovující, pokud má příslušný celní orgán za to, že taková porušení jsou zanedbatelná ve vztahu k množství nebo objemu celních operací a že v souvislosti s těmito porušeními nevzniká pochybnost o dobré víře žadatele. Jestliže jsou osoby vykonávající kontrolu nad řízením společnosti žadatele usazeny nebo sídlí ve třetí zemi nebo pokud byla společnost žadatele založena před méně než třemi lety, celní orgány posoudí dodržení tohoto kritéria podle záznamů a informací, které jsou dostupné. Doporučuje se, aby příslušné celní orgány v celé EU při hodnocení porušení zohlednily následující společné zvláštní okolnosti: – posouzení dodržování celních požadavků by mělo zahrnovat dodržování v rámci všech činností žadatele spojených s celním řízením, – pojem „porušení“ se vztahuje nejen na jednání, které je zjištěno celními orgány u příležitosti kontrol prováděných v době, kdy zboží vstupuje na celní území Společenství nebo je propouštěno do daného celního režimu. Předmětem posuzování a hodnocení budou i veškerá porušení celních předpisů zjištěná u příležitosti jakékoli pozdější kontroly po propuštění zboží, stejně jako jakákoli porušení, která by mohla být případně zjištěna na základě využití jiných celních povolení a jakéhokoli jiného zdroje informací, který mají celní orgány k dispozici, – v úvahu jsou brána rovněž porušení ze strany zasílatelů, celních zástupců nebo jiných třetích stran jednajících jménem žadatele. Žadatel by měl předložit důkazy, že byla zavedena vhodná opatření s cílem zajistit dodržování celních požadavků osobami jednajícími jeho jménem, jako například jasné instrukce poskytnuté těmto stranám, sledování a kontrola správnosti prohlášení a nápravná opatření v případě chyb, – nedodržení jiných než celních vnitrostátních právních předpisů ze strany žadatele v jednotlivých členských státech není možné ignorovat, i když v tomto případě by tyto nedostatky měly být posuzovány s ohledem na dobrou víru daného obchodníka a významu pro jeho činnosti spojené s celním řízením, – v případě, že jsou sankce spojené s konkrétním porušením revidovány příslušným orgánem na základě opravného prostředku nebo přezkumu, mělo by jejich posouzení závažnosti porušení vycházet z tohoto revidovaného rozhodnutí. Pokud příslušný orgán zruší trest za porušení v plném rozsahu, má se za to, že k tomuto porušení nedošlo. Zanedbatelná porušení Zanedbatelná porušení jsou taková jednání, při nichž sice skutečně došlo k porušení některého aspektu celních předpisů, avšak toto porušení nebylo natolik významné, aby bylo považováno za rizikový ukazatel z hlediska mezinárodní přepravy zboží, bezpečnostních otázek nebo vymahatelného celního dluhu. Aby bylo možno stanovit, co lze považovat za zanedbatelné porušení, je prvním bodem, který je nutno dodržet, skutečnost, že každý případ je jiný a mělo by se s ním nakládat podle jeho skutkové podstaty s ohledem na historii dodržování celních požadavků, povahu činností a velikost dotčeného hospodářského subjektu. Je-li přijato rozhodnutí, že porušení lze považovat za zanedbatelné, musí hospodářský subjekt předložit doklady o zamýšlených

26

opatřeních, která mají být přijata ke snížení počtu chyb vyskytujících se v jeho celních operacích. Při posuzování, zda lze porušení považovat za zanedbatelné, může celním orgánům pomoci níže uvedený kontrolní seznam: – na porušení by se mělo pohlížet souhrnně, ale ve vztahu k celkovému objemu operací, – stanovení, zda bylo porušení izolovaným nebo sporadickým jednáním jedné osoby v rámci celkové organizace společnosti, – nesmí se jednat o úmyslný podvod, – vždy je nutno uvážit souvislosti, – žadatel by měl mít zavedeny vnitřní kontrolní systémy a mělo by se zohlednit, zda byla porušení zjištěna samotným žadatelem na základě jeho vlastních vnitřních kontrol a zda byla neprodleně oznámena celním orgánům, – zda žadatel přijal okamžitá opatření s cílem toto jednání napravit nebo se mu v budoucnosti vyhnout, – povaha porušení – celní orgány by měly vzít v úvahu druh a rozsah porušení. Některé chyby lze definovat jako „zanedbatelné“, neboť nemají vliv na výši splatného cla, například nesprávné zařazení v rámci dvou komodit se stejnou celní sazbou, u kterých se neliší žádná další opatření, která se na ně vztahují. Jiná porušení mohou mít vliv na výši splatného cla, ale rozdíl není považován za významný s ohledem na počet a rozsah prohlášení podaných žadatelem. V případech, kdy byla porušení v důsledku tohoto hodnocení vyhodnocena jako zanedbatelná, nelze dospět k závěru, že nedocházelo k odpovídajícímu dodržování celních požadavků. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem a za předpokladu, že v jednotlivých analyzovaných případech není nutno brát v úvahu žádné jiné okolnosti, lze uvést následující příklady zanedbatelných porušení celních předpisů: – nedostatky, o nichž se má za to, že nemají zásadní vliv na správné provádění celního režimu v souladu s článkem 859 prováděcího předpisu, – méně závažná nedodržení maximální lhůty povolené pro přiznání postavení dočasně uskladněného zboží nebo jiné lhůty u zboží propuštěného do jakéhokoliv podmíněného celního režimu, tj. aktivní zušlechťovací styk nebo dočasné použití, které neovlivní správné určení vymahatelného celního dluhu, – izolované jednorázové chyby provozovatele vzniklé při vyplňování údajů obsažených v podaných celních prohlášeních za předpokladu, že tyto chyby neměly za následek nesprávné posouzení vymahatelného celního dluhu. Opakované porušení V případě porušení celních předpisů, která by mohla být zpočátku považována za méně závažná nebo zanedbatelná, by měly celní orgány zjistit, zda došlo k opakování porušení shodné povahy, a v takovém případě by měly prověřit, zda je toto opakování důsledkem jednání jedné nebo více osob, zejména v rámci podniku žadatele, nebo zda je důsledkem strukturálních nedostatků v rámci systémů žadatele. Celní orgány by také měly určit, zda se daný typ porušení vyskytuje i nadále nebo zda žadatel zjistil a vyřešil příčinu porušení a porušení se nebude v budoucnosti opakovat. Pokud by naopak k porušování předpisů docházelo znovu v různých časových obdobích, mohlo by to znamenat nedostatečné vnitřní řízení společnosti z hlediska přijímání opatření, která mají bránit opakování takových porušení v budoucnosti. Před zvážením vhodnosti kritéria záznamů o dodržování je třeba uvést do souvislosti celkový počet porušení předpisů, kterých se žadatel v průběhu času

27

dopustil, na základě jejich přezkoumání a porovnání s celkovým počtem celních operací, které žadatel v daném období uskutečnil, s cílem stanovit příslušné poměry, přičemž se vždy zohlední zejména různé typy činností a objem operací jednotlivých žadatelů. Závažná porušení Při posuzování závažných porušení je nutno vzít v úvahu následující skutečnosti: – záměrný úmysl nebo podvod – v případě, že celní orgány zjistí, že porušení bylo důsledkem záměrného jednání ze strany žadatele, osob odpovědných za společnost žadatele nebo osob vykonávajících kontrolu nad jejím řízením nebo osoby, která ve společnosti žadatele odpovídá za celní záležitosti. V takovém případě by mělo být porušení, u něhož bylo zcela prokázáno, že k němu došlo s plným vědomím jedné z výše uvedených stran nebo že uvedené strany jednaly se zcela zřejmým úmyslem, považováno za závažnější, než by tomu bylo ve stejném případě za jiných okolností, i když by povaha této chyby mohla být považována za „zanedbatelnou”, – povaha porušení – v případě, že porušení je takové povahy, že je lze považovat za závažné porušení celních předpisů a vyžaduje uložení výrazné sankce nebo předání k trestnímu řízení, – zjevná nedbalost – Evropský soudní dvůr (ESD) uvádí tři faktory, které by měly být vzaty v úvahu při posuzování, zda se podnik dopustil zjevné nedbalosti: složitost celních předpisů, péči vynaloženou daným podnikem a jeho praxi. Pokud celní orgány zjistí, že se podnik dopustil zjevné nedbalosti, může se jednat o ukazatel toho, že porušení může být považováno za závažné, – závažná porušení však mohou být i taková porušení, u nichž sice nebylo úmyslem žadatele dopustit se podvodu, avšak která jsou natolik významná, že mohou být považována za závažný ukazatel rizika z hlediska bezpečnosti a zabezpečení nebo celních předpisů. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem a za předpokladu, že se v žádném jednotlivě posuzovaném případě nevyskytly žádné jiné okolnosti, které bude nutno vzít v úvahu, lze uvést následující příklady závažného porušení předpisů: – pašování, – podvody, například úmyslně nesprávná klasifikace, podhodnocení nebo nesprávně deklarovaný původ s cílem vyhnout se placení cla, – porušení týkající se práv duševního vlastnictví, – jakékoli jiné nedodržení související s celními požadavky, které bylo vzhledem k rozsahu dluhu nebo k jiným okolnostem předmětem rozhodnutí přijatého příslušným soudním orgánem v oblasti trestního práva. 2.2. Uspokojivý systém vedení obchodních a případně přepravních záznamů, který umožňuje náležité celní kontroly Aby byly celní orgány schopny zjistit, zda žadatel používá uspokojivý systém vedení obchodních a případně přepravních záznamů a že splňuje toto konkrétní kritérium, musí žadatel splňovat všechny požadavky stanovené v článku 14i prováděcího předpisu. Jedinou výjimkou jsou žadatelé o osvědčení OHS – bezpečnost a zabezpečení, kteří jsou zproštěni požadavku používat logistický systém, který rozlišuje mezi zbožím Společenství a jiným zbožím. Důvodem je skutečnost, že ustanovení týkající se bezpečnosti nerozlišují mezi zbožím Společenství a jiným zbožím. Tyto bezpečnostní požadavky se vztahují na veškeré zboží vstupující na celní území EU nebo toto území opouštějící bez ohledu na jeho postavení.

28

Při ověřování tohoto konkrétního kritéria je třeba zohlednit následující obecné faktory: – mělo by být porovnáno se všemi činnostmi žadatele spojenými s celním řízením, – celní orgány by měly použít všechny dostupné informace a znalosti týkající se všech povolení, která již byla žadateli udělena. Obecně by neměla nastat potřeba opětovné kontroly této části činnosti společnosti v případě, že předchozí audit proběhl teprve nedávno a nedošlo k žádným následným změnám. Je však nutné se ujistit, že při předchozím auditu byly zohledněny všechny jednotlivé aspekty / dílčí kritéria, – doporučuje se, aby část kontroly byla provedena na místě při návštěvě společnosti, – při provádění auditu v prostorách žadatele je nutno posoudit několik zásadních prvků: ověření správnosti informací uvedených v žádosti a v dalších dokumentech, ověření toho, že postupy popsané žadatelem jsou zdokumentovány a realizovány v praxi, provedení testů transakcí s cílem zajistit, že evidence bude obsahovat auditní stopu (revizní záznam), ověření, že použitý výpočetní systém je dostatečně chráněn proti vniknutí a manipulaci a rovněž fakt, že systém obsahuje záznamy o minulých událostech, takže je v případě potřeby možné sledovat změny. Pokud jde o kontroly konkrétních požadavků, musí celní orgány vždy zohlednit zvláštní povahu/činnost subjektu a přihlédnout rovněž k řadě společných aspektů, tj. a) Ustanovení čl. 14i písm. a) prováděcího předpisu vyžaduje „účetní systém, který je v souladu s obecně uznávanými účetními zásadami používanými v členském státě, kde je účetnictví vedeno, a který usnadní provádění celních kontrol na základě auditu“: Auditní stopa (revizní záznam) v účetnictví je proces nebo případ vzájemného odkazování každé účetní položky k jejímu zdroji, aby se usnadnila kontrola její přesnosti. Úplná auditní stopa (revizní záznam) umožní sledovat provozní činnosti žadatele za celou dobu jejich trvání, v tomto ohledu ve vztahu k toku zásilek, zboží a příchozích výrobků, které jsou zpracovávány a opouštějí prostory společnosti. Mnoho podniků a organizací vyžaduje auditní stopu (revizní záznam) ve svých automatizovaných systémech z důvodů bezpečnosti. Je důležité kombinovat kontroly provedené v obchodním systému a kontroly provedené za účelem bezpečnosti a zabezpečení. Pro zajištění bezpečnosti a zabezpečení je důležité, aby informace v obchodním systému v případě potřeby odrážely fyzický pohyb zásilek, zboží a výrobků, a tato skutečnost by měla být součástí ověřování. Je také důležité, aby informace v obchodním systému v případě potřeby odrážely tok zásilek, zboží a výrobků, jakož i opatření přijatá za účelem jejich bezpečnosti a zabezpečení v jednotlivých fázích mezinárodního dodavatelského řetězce. Provedené transakční testy by měly odrážet tuto problematiku a zároveň sloužit k ujištění, že se společnost danými postupy řídí za všech okolností. Auditní stopa (revizní záznam) uchovává historický záznam o údajích, který umožňuje sledování údaje od okamžiku zařazení do datového systému do okamžiku, kdy tento systém opustí. b) Ustanovení čl. 14i písm. b) prováděcího předpisu stanoví, že žadatel „umožní celnímu orgánu fyzický nebo elektronický přístup k celním a případně přepravním záznamům“: Přístup k záznamům společnosti je definován jako možnost získat požadované informace bez ohledu na to, kde jsou údaje fyzicky uloženy. Požadované informace zahrnují záznamy společnosti, jakož i ostatní relevantní informace, které jsou nezbytné pro provedení auditu. Přístup lze zajistit různými způsoby:

29

– pomocí listinných dokladů: je předán výtisk požadovaných informací. „Listinné“ řešení je vhodné, je-li množství požadovaných informací omezené. Tato situace může nastat například při kontrole ročních účetních závěrek, – CD-ROM apod.: kopie požadovaných informací je předána na CD-ROMu nebo obdobném nosiči. Tato situace je vhodná, jedná-li se o větší množství informací a je-li zapotřebí zpracování údajů, – přístup on-line: prostřednictvím počítačového systému společnosti v případě inspekce na místě. Tato situace je kombinací dvou výše uvedených případů. Elektronický přístup není podmínkou pro splnění tohoto požadavku. Bez ohledu na to, jakým způsobem je přístup k údajům zajištěn, by celní orgány měly mít možnost přezkoumání a analýzy údajů (tj. být schopny s údaji pracovat). U tohoto konkrétního dílčího kritéria je třeba zohlednit povahu malých a středních podniků. Například zatímco všichni žadatelé o osvědčení OHS – zjednodušené celní postupy budou muset prokázat vhodný systém vedení záznamů k usnadnění celních kontrol na základě auditu, způsoby jeho dosahování se mohou lišit. Pro velké žadatele může být nezbytný integrovaný elektronický systém vedení záznamů, který celním orgánům přímo usnadňuje audit, zatímco u malého nebo středního podniku s pouze jednoduchým systémem vedení záznamů založeným na listinných dokladech může být dostačující, pokud umožní celním orgánům provádět příslušné kontroly. c) Ustanovení čl. 14i písm. c) prováděcího předpisu vyžaduje, aby žadatel používal „logistický systém, který rozlišuje mezi zbožím Společenství a jiným zbožím“. Je nutno posoudit, jak může být odlišeno zboží nepocházející ze Společenství nebo zboží podléhající celní kontrole od zboží Společenství. Pokud jde o malé a střední podniky, lze splnění tohoto dílčího kritéria považovat za vyhovující, jestliže lze rozlišení mezi zbožím Společenství a zbožím nepocházejícím ze Společenství provést pomocí jednoduchého elektronického souboru nebo listinných záznamů za předpokladu, že jsou bezpečně spravovány a chráněny. d) Ustanovení čl. 14i písm. d) prováděcího předpisu zahrnuje dva významné požadavky, a to, aby žadatel používal „správní organizaci, která odpovídá druhu a velikosti podniku a je vhodná pro řízení toku zboží“, a aby „prováděl vnitřní kontroly umožňující zjistit nezákonné nebo nestandardní transakce“: Je třeba vzít v úvahu, že neexistuje žádné „standardní pravidlo“ pro správní organizace. Nejdůležitější skutečnost, kterou má žadatel prokázat, je, že správní organizace, kterou používá, je vhodná s ohledem na obchodní model žadatele a pro řízení toku zboží a že má zaveden přiměřený systém vnitřní kontroly. Proto není vhodné užívání žádných kvantitativních limitních hodnot, tj. minimálního počtu zaměstnanců atd. Vnitřní kontrolní postupy mají dopad nejen na každodenní fungování oddělení odpovědného za operace, na které se vztahují celní předpisy, ale i na všechny útvary zapojené do řízení těchto činností týkajících se mezinárodního dodavatelského řetězce, na kterém se žadatel podílí. e) Ustanovení čl. 14i písm. e) prováděcího předpisu vyžaduje, aby žadatel měl „zavedeny uspokojivé postupy pro vyřizování licencí a povolení spojených s opatřeními v oblasti obchodní politiky nebo s obchodem se zemědělskými produkty“: Tam, kde je to možné, je nutné na základě informací uvedených v samohodnocení – dotazníku a případných dalších informací dostupných celním orgánům určit předem, zda

30

žadatel obchoduje se zbožím, které podléhá hospodářským obchodním licencím (např. textilní průmysl). Pokud ano, měly by existovat vhodné postupy pro správu licencí vztahujících se na dovoz a/nebo vývoz zboží. V případě potřeby je nutno ověřit na místě praktické uplatňování těchto postupů. V případě obchodu s konkrétním zbožím, které podléhá licencím vydaným jinými příslušnými orgány, je vhodné, aby je celní orgány konzultovaly s cílem získat případnou zpětnou vazbu / základní informace o žadateli. f) Ustanovení čl. 14i písm. f) prováděcího předpisu vyžaduje, aby žadatel měl „zavedeny uspokojivé postupy pro archivaci záznamů společnosti a údajů o společnosti a pro ochranu proti ztrátě údajů“: Postupy pro archivaci a vyhledávání záznamů a údajů žadatele je třeba vyhodnotit včetně druhu médií a formátu softwaru, jejichž pomocí jsou údaje uloženy, a také je třeba vyhodnotit, zda a v jakém stadiu dochází ke kompresi dat. Pokud je využívána třetí strana, musí být stanoveny jasné příslušné dohody, zejména četnost zálohování a umístění všech záložních a archivovaných údajů. Důležitý aspekt tohoto dílčího kritéria se týká možného zničení nebo ztráty příslušných údajů. Proto je třeba ověřit, zda existuje bezpečnostní plán včetně akčních bodů popisujících opatření, která mají být přijata v případě mimořádných událostí, a zda je pravidelně aktualizován. Měly by být ověřeny veškeré záložní postupy pro případ, kdy počítačové systémy nefungují. g) Ustanovení čl. 14i písm. g) prováděcího předpisu vyžaduje, aby zaměstnanci žadatele měli povědomí o potřebě informovat celní orgány, kdykoli jsou zjištěny potíže ohledně dodržování celních předpisů, a aby byly stanoveny vhodné kontaktní osoby, které by o těchto okolnostech vyrozuměly celní orgány: Žadatel by měl mít zavedeny postupy pro oznamování potíží při dodržování celních předpisů celním orgánům a měl by mít pověřenou kontaktní osobu odpovědnou za vyrozumění celních orgánů. Zaměstnancům zapojeným do dodavatelského řetězce by měly být poskytnuty oficiální pokyny s cílem předejít případným potížím ohledně dodržování celních požadavků. Všechny zjištěné problémy by měly být oznámeny pověřené odpovědné osobě (osobám) a/nebo jejímu náhradníkovi (náhradníkům). h) Ustanovení čl. 14i písm. h) prováděcího předpisu vyžaduje, aby žadatel uplatňoval odpovídající opatření týkající se bezpečnosti informačních technologií: Je nutno uplatňovat postupy, které chrání počítačový systém žadatele před neoprávněným vniknutím a zabezpečují dokumentaci žadatele. Ty mohou zahrnovat způsob, jakým žadatel řídí přístup k počítačovým systémům pomocí hesel, jak se chrání před neoprávněným vniknutím, například prostřednictvím firewallů a antivirové ochrany, a jak žadatel archivuje dokumenty a zajišťuje jejich bezpečné uložení. 2.3. Prokázaná platební schopnost Jak je uvedeno v článku 14j prováděcího předpisu, podmínku týkající se platební schopnosti žadatele lze považovat za splněnou, jestliže jeho platební schopnost může být prokázána za poslední tři roky. Právní předpis stanoví, že platební schopností se rozumí dobrá finanční situace, která s patřičným ohledem na povahu jeho podnikatelské činnosti žadateli umožňuje plnit jeho závazky. Pokud byla společnost žadatele založena před méně než třemi lety, posuzuje se jeho platební schopnost podle záznamů a informací, které jsou dostupné. Při zjišťování, zda žadatel splňuje kritérium uvedené v článku 14j prováděcího předpisu, musí celní orgány vzít v úvahu následující skutečnosti:

31

a) proti žadateli není vedeno insolvenční řízení, b) v průběhu posledních tří let před předložením žádosti žadatel bez větších obtíží plnil své finanční závazky, pokud jde o platby cla a všech ostatních dávek, daní nebo poplatků, které se vybírají při dovozu nebo vývozu nebo v souvislosti s dovozem a vývozem zboží, c) žadatel může prokázat, že disponuje dostatečnými finančními prostředky ke splnění svých závazků, d) žadatel nemá žádná záporná aktiva s výjimkou případů, kdy mohou být prokazatelně kryta. Doporučuje se, aby se pojem „platební neschopnost“ v tomto oddíle pokynů nepovažoval za rovnocenný pojmu „konkurs“, kterým se rozumí pravomocně vyhlášená (obvykle soudem) neschopnost nebo snížená schopnost společnosti platit věřitelům. Podle článku 14f prováděcího předpisu nelze žádost o postavení OHS přijmout v případě konkursu a toto nepřijetí žádosti by mělo být oznámeno dříve, než celní orgán zahájí audit. Toto kritérium klade důraz spíše na technický význam platební neschopnosti a na možné riziko, že hospodářský subjekt nebude schopen v důsledku své hospodářské a finanční situace uhradit své dluhy. V této souvislosti by měly být pečlivě zváženy a vyhodnoceny jakékoli náznaky toho, že hospodářský subjekt není nebo v blízké budoucnosti nebude schopen plnit své finanční závazky. Zdroje informací Celní orgány se mohou při hodnocení tohoto kritéria spoléhat na různé zdroje informací, tj.: – oficiální záznamy o platební neschopnosti, likvidaci a nucené správě, – záznam o zaplacení cla a všech ostatních dávek, daní nebo poplatků vybraných při dovozu nebo vývozu zboží nebo v souvislosti s nimi během posledních tří let, – zveřejněné finanční výkazy a rozvaha žadatele za poslední tři roky s cílem analyzovat schopnost žadatele splácet dluhy, – prozatímní účetní závěrka nebo vnitropodnikové účetnictví, zejména veškeré předběžné zprávy a poslední výkaz peněžních toků, rozvahu a prognózy zisku a ztrát schválené řediteli/partnery/jediným vlastníkem, zejména tam, kde poslední zveřejněné finanční výkazy neposkytují nezbytné důkazy o současné finanční situaci nebo kdy má žadatel nově založený podnik, – obchodní případ žadatele v případě, kdy je žadatel financován úvěrem od finanční instituce, a bankovní akreditiv od této instituce, – závěry ratingových agentur nebo sdružení pro zajištění úvěrového rizika, – jiné doklady, které žadatel může poskytnout, například záruky mateřské společnosti (nebo jiné společnosti ze skupiny), která prokáží platební schopnost žadatele. Při posuzování kritéria prokázané platební schopnosti je důležité, aby všechny informace byly tam, kde je to vhodné, posuzovány společně s cílem získat celkový přehled. Jednotlivé ukazatele by neměly být posuzovány odděleně a rozhodnutí by měla být založena na celkovém postavení žadatele odrážejícím skutečnost, že hlavním cílem je zajistit, aby hospodářský subjekt byl i po udělení postavení OHS schopen nadále plnit své povinnosti. S ohledem na různé zdroje informací je nutno zohlednit následující skutečnosti:

32

a) na žadatele se nevztahuje insolvenční řízení Obecně platí, že vztahuje-li se na žadatele insolvenční řízení nebo vymáhací řízení, nebude kritérium prokázané platební schopnosti splněno. Je však nutno získat informace o okolnostech, které vedly k zahájení řízení (hospodářská recese, úpadek dceřiných společností, dočasné a neočekávané změny ve vývoji trhu), jakož i o dlužných částkách. Dlužné částky lze porovnat s výší různých druhů aktiv žadatele, tj. oběžnými aktivy (hotovost a jiné likvidní nástroje, včetně pohledávek, které lze přeměnit na hotovost nejdéle do jednoho roku), dlouhodobými aktivy (nemovitosti, stroje, zařízení a jiná kapitálová aktiva očištěná o odpisy), nehmotnými aktivy (aktiva se stanovenou hodnotou, jež však nemusí být realizována, např. goodwill, patenty, autorská práva a uznání obchodní značky) a časově rozlišenými aktivy (výdaje související s budoucími náklady nebo výdaji, např. pojištění, úroky nebo nájemné). Podnik může také jít do dobrovolné likvidace z jiných než finančních důvodů. b) zaplacení cla a všech ostatních dávek, daní a poplatků, které se vybírají při dovozu nebo vývozu zboží nebo v souvislosti s nimi Celní orgány mohou zjistit, zda žadatel zaplatil clo/daně, které měl na základě předpisů uhradit celním orgánům v posledních třech letech, nebo zda byl s jejich placením v prodlení. To nezahrnuje částky, jež nejsou dosud splatné nebo s ohledem na něž bylo podáno odvolání. Obecně platí, že pokud žadatel neuhradil částky, které jsou na základě právních předpisů dlužné, není kritérium prokázané platební schopnosti splněno. Důvody neplacení nebo opoždění plateb by však měly být přezkoumány s cílem zjistit, zda existují přijatelné polehčující okolnosti. Polehčujícími okolnostmi mohou být například: – krátkodobé nebo jednorázové problémy v oblasti peněžních toků nebo likvidity v případě, že není zpochybněn celkový finanční stav a spolehlivost žadatele, – pokud byl žadatel v prodlení s úhradou platby z důvodu administrativní chyby a nikoli v důsledku problému v oblasti platební schopnosti, nemělo by to ovlivnit jeho soulad s uvedeným kritériem. Společnost může požádat o ulehčení platby podle článku 229 kodexu. Výskyt takovýchto žádostí o odklad platby by neměl automaticky vést k závěru, že se žadatel nachází v platební neschopnosti, a že je tudíž nutno žádost o postavení OHS zamítnout. Bez ohledu na všechna poskytnutá ulehčení platby je však nutno v ostatních případech dlužné částky uhradit ve lhůtách stanovených právními předpisy. Má se za to, že se povinnosti stanovené v ustanovení článku 222 prováděcího předpisu vztahují nejen na úhradu samotnou, ale i na lhůtu pro tuto úhradu. Jakékoliv nedodržení těchto lhůt by mělo být posuzováno s ohledem na celkové dodržování celních požadavků žadatelem. c) žadatel může prokázat, že má dostatečné finanční zdroje, aby mohl dostát svým závazkům Celní orgány mohou zjistit, zda je žadatel schopen splatit své dluhy vůči třetím stranám, na základě ověření úplné sestavy finančních výkazů žadatele za poslední tři roky a vzít v úvahu: – jestliže to vyžaduje právo společností, zda byly účetní závěrky vyhotoveny ve lhůtách stanovených těmito právními předpisy. Nevyhotovení účetních závěrek ve stanovených lhůtách naznačuje, že společnost může mít problémy se záznamy nebo finanční potíže. V případě nedodržení lhůt by měly celní orgány provést další šetření s cílem zjistit příčiny,

33

– zda byly vydány výhrady nebo poznámky auditora týkající se pokračování činnosti jako prosperujícího podniku, např. ze strany auditorů nebo ředitelů. Pokud mají auditoři pochybnosti o platební schopnosti podniku, mohou buď vydat k účetní závěrce výrok s výhradou nebo zaznamenat své výhrady v poznámkách auditora. Takovou poznámku mohou výjimečně uvést i ředitelé. V takovém případě by celní orgány měly prošetřit příčinu takové poznámky s auditorem nebo ředitelem a zvážit její význam pro činnost společnosti, – případné podmíněné závazky nebo rezervy. Významné podmíněné závazky budou vypovídat o schopnosti žadatele splácet budoucí dluhy. Pokud žadatel užívá režim s podmíněným osvobozením od cla, jako je například tranzitní režim Společenství nebo režim uskladňování pod celním dohledem, má se obecně za to, že již prokázal, že má k dispozici dostatečné finanční zdroje na pokrytí svých závazků vyplývajících z těchto režimů. Například pro účely tranzitního režimu Společenství, pokud již byla žadateli vydána souborná jistota se sníženou zaručenou částkou nebo byl zproštěn povinnosti poskytnout jistotu, je nutno, aby celní orgány tuto skutečnost zohlednily vzhledem k tomu, že žadatel již prokázal, že má k dispozici dostatečné finanční zdroje na pokrytí závazků, které mohou případně vyplynout během použití tranzitního režimu. V takových případech, pokud žadatel neprovozuje žádné jiné související celní činnosti, nemusí celní orgány přezkoumávat nebo zdvojovat kontroly, které již byly provedeny. d) žadatel nemá žádná záporná čistá aktiva kromě případů, kdy lze prokázat, že mohou být kryta Celní orgány by měly posoudit dva klíčové ukazatele uvedené ve finančních výkazech a v rozvaze s cílem posoudit kritérium prokázané platební schopnosti, stav čistých oběžných aktiv (oběžná aktiva minus krátkodobé závazky) a stav čistých aktiv (celková aktiva minus celkové závazky). – stav čistých oběžných aktiv je důležitým ukazatelem toho, zda má žadatel k dispozici dostatečný kapitál, který mu umožní provozovat každodenní operace. Celní orgány by měly porovnat čistá oběžná aktiva ve všech třech ročních účetních závěrkách s cílem identifikovat jakékoli významné trendy v průběhu těchto tří let a přezkoumat důvody případných změn, například v případě, že dojde ke změně stavu čistých oběžných aktiv z kladného na záporný, nebo v případě, že se čistá oběžná aktiva dostávají stále více do záporných čísel. To může být způsobeno poklesem obratu, nepříznivými obchodními podmínkami či zvýšenými náklady. Celní orgány by měly posoudit, zda je tato situace důsledkem krátkodobých faktorů, nebo zda má vliv na dlouhodobou životaschopnost podniku, – stav čistých aktiv je důležitým ukazatelem dlouhodobější životaschopnosti žadatele a jeho schopnosti splácet dluhy. Předpokládá se, že pro splnění kritéria prokázané platební schopnosti by podnik měl mít kladná čistá aktiva. V případě, že čistá aktiva zahrnují významná nehmotná aktiva, jako je například goodwill, měly by celní orgány zvážit, zda mají tato nehmotná aktiva skutečnou tržní hodnotu. Celní orgány by rovněž měly vzít v úvahu povahu podniku a jeho životnost. V určitých případech může být pro podnik běžnou praxí, že má čistá záporná aktiva, např. pokud mateřská společnost zakládá společnost pro účely výzkumu a vývoje, kdy pasiva mohou být financována úvěrem od mateřské společnosti nebo finančního ústavu. Obdobně nově založené podniky mohou často v době po svém založení, kdy vyvíjejí nové výrobky či budují zákaznickou základnu, obchodovat se ztrátou a se zápornými čistými aktivy a návratnost jejich investic se bude realizovat až v následujících letech. V těchto případech nemusí být záporná čistá 34

aktiva ukazatelem neschopnosti podniku splácet dluhy, na který je nutno klást velký důraz. Je nutno přezkoumat rovněž nejnovější prozatímní účetní závěrku nebo vnitropodnikové účetnictví spadající do období mezi nejnovějšími schválenými finančními výkazy a aktuálním datem s cílem určit, zda došlo k významné změně finanční situace žadatele, která může mít vliv na jeho prokázanou platební schopnost. V případě, že existují pochybnosti, může žadatel přijmout řadu opatření vedoucích ke zlepšení stavu čistých aktiv. Další kapitál lze získat například prostřednictvím emise akcií. U nadnárodních společností mohou být záporná čistá aktiva často důsledkem transakcí a závazků v rámci skupiny. Za těchto okolností mohou být závazky často kryty zárukou od mateřské společnosti (nebo od jiné společnosti ve skupině). Financování úvěrem od jiné osoby nebo finanční instituce Pokud je žadatel financován úvěrem od jiné osoby nebo finanční instituce, celní orgány mohou požadovat rovněž kopii obchodního případu žadatele a bankovního akreditivu nebo rovnocenného dokladu. Celní orgány by měly porovnat obchodní případ a/nebo úvěrový dokument s posledním výkazem peněžních toků, rozvahou a prognózami zisku a ztrát s cílem ujistit se, že žadatel dodržuje schválené přečerpání účtu a při dokončování obchodního případu jsou jeho výsledky v souladu s prognózou. V případě významných rozdílů by měly být prozkoumány jejich příčiny. Celní orgány však mohou požadovat další důkazy, např. příslib půjčovatele nebo bankovní akreditiv, a mohou stanovit dobu trvání úvěru a všechny případné související podmínky. Celní orgány by měly ověřit, zda je stav zachycený v účetnictví v souladu s tímto příslibem nebo bankovním akreditivem. Pokud je žadatel jediným vlastníkem nebo partnerstvím a k doložení platební schopnosti podniku je užit osobní majetek, měly by celní orgány obdržet seznam veškerého osobního majetku a ujistit se, že je tento seznam věrohodný. Doporučující dopisy a záruky od mateřské společnosti (nebo jiných společností ve skupině) Doporučující dopisy jsou dokumenty, které obvykle vydává mateřská společnost (nebo jiná společnost ve skupině) a jimiž uznává přístup dceřiné společnosti ke snaze o financování. Doporučující dopisy se užívají v případě, že má dceřiná společnost záporná čistá aktiva, na podporu stanoviska ředitelů a výroku auditora, že společnost má dostatečné finanční zdroje, aby mohla i nadále působit jako prosperující podnik. Mohou být omezeny na určité časové období. Představují písemné prohlášení o záměru poskytovat společnosti žadatele i nadále finanční podporu, ale nemusí být právně závazné. Při posuzování prokázané platební schopnosti dceřiné společnosti je třeba vzít v úvahu, že dceřiná společnost může působit v rámci záruky mateřské společnosti, a celní orgány by mohly nahlédnout do účetnictví této mateřské společnosti poskytující podporu s cílem ujistit se, že k tomu má potřebné nástroje. Doporučující dopisy však často nejsou právně závaznými smluvními dohodami, a proto nepředstavují právně vymahatelnou záruku. V případě, že je žadatel z hlediska splnění kritéria prokázané platební schopnosti závislý na finanční podpoře mateřské společnosti (nebo jiné společnosti ve skupině), měly by se celní orgány v případě potřeby ujistit, že tato podpora je poskytována formou právně závazné smluvní dohody. Je-li jako důkaz podpory ze strany mateřské společnosti (nebo jiné společnosti ve skupině) vyžadována záruka, musí být právně závazná v souladu s vnitrostátními právními předpisy členského státu, v němž je přijata, jinak ji nelze při posuzování splnění daného kritéria zohlednit.

35

Aby byla smluvní dohoda právně závazná, musí obsahovat příslib neodvolatelné a bezpodmínečné úhrady závazků dceřiné společnosti. Po jejím uzavření bude osoba, která ji podepsala, z právního hlediska povinná uhradit veškeré celní dluhy, které neuhradí žadatel. Žadatelé usazení v EU po dobu kratší než tři roky V případě, že je žadatel usazen v EU po dobu kratší než tři roky, nebude možné provést stejně podrobnou finanční kontrolu, jako u společností, které jsou zde usazeny déle. Absence informací o finanční historii žadatele zvyšuje míru rizika pro celní orgány. Za těchto okolností se bude prokázaná platební schopnost podle čl. 14j odst. 2 prováděcího předpisu posuzovat podle záznamů a informací, které jsou dostupné v době podání žádosti. To může zahrnovat případné prozatímní zprávy a poslední výkaz peněžních toků, rozvahu a prognózy zisku a ztrát poskytnuté řediteli/partnery/jediným vlastníkem. Celní orgány by rovněž měly věnovat zvýšenou pozornost žádostem od podniků, které zahájily likvidaci s cílem vyhnout se svým závazkům a zahájit znovu činnost pod jiným názvem. V případě, že celní orgány mají informace o tom, že osoby ovládající žadatele o postavení OHS v minulosti ovládaly podnik, který spadá do této kategorie, a nový podnik je s ohledem na všechny záměry a účely stejným podnikem jako předchozí právnická osoba, která je v likvidaci, lze tyto informace použít ke zpochybnění toho, zda je finanční situace žadatele dostatečná k tomu, aby dostála kritériu prokázané platební schopnosti. 2.4. Vhodné normy v oblasti bezpečnosti a zabezpečení Podmínky bezpečnosti a zabezpečení se považují za splněné, pokud žadatel splňuje všechny náležité požadavky uvedené v čl. 14k odst. 1 prováděcího předpisu. Je nutno jasně uvést, že kritérium bezpečnosti a zabezpečení je relevantní pouze v případě, že hospodářský subjekt žádá o vydání osvědčení OHS – bezpečnost a zabezpečení nebo osvědčení OHS – zjednodušené celní postupy / bezpečnost a zabezpečení. Zároveň je důležité vědět, že přezkum kritéria bezpečnosti a zabezpečení se provádí ve všech prostorách, které jsou relevantní z hlediska souvisejících celních činností žadatele. Například je nutno zajistit sklad, kde je uloženo zboží, které není pod celním dohledem, ale které je určeno k vývozu (a tím ke vstupu do mezinárodního dodavatelského řetězce). Naproti tomu sklad, kde je uloženo pouze zboží ve volném oběhu, které se bude prodávat v rámci vnitřního trhu EU, nemusí být pro bezpečnostní účely relevantní. Hospodářské subjekty musí být proto v rámci přípravy své žádosti schopny identifikovat činnosti ve všech svých prostorách. Pouze v případě velkého počtu prostor, kdy by lhůta pro vydání osvědčení neumožňovala přezkum všech relevantních prostor, a celní orgán nepochybuje o tom, že žadatel dodržuje normy v oblasti bezpečnosti podniku, jež jsou shodně uplatňovány ve všech jeho prostorách, může rozhodnout o přezkumu reprezentativního podílu těchto prostor. Toto rozhodnutí lze v průběhu procesu sledování rovněž přehodnotit. Tak mohou být do plánu sledování zahrnuty i prostory, které dosud nebyly navštíveny. Vzhledem k tomu, že struktury jednotlivých společností se od sebe liší, neboť každá společnost má svůj vlastní obchodní model, musí celní orgány posuzovat opatření žadatelů v oblasti bezpečnosti a zabezpečení případ od případu. Cílem tohoto oddílu není uvést vyčerpávající seznam všech opatření v oblasti bezpečnosti a zabezpečení, která by žadatelé mohli zavést s cílem dosáhnout souladu s požadavky OHS na bezpečnost a zabezpečení, ale spíše poskytnout vodítko k pochopení pojmu bezpečnosti a zabezpečení z hlediska OHS.

36

Příklady možných řešení opatření, která mají být přijata, lze nalézt ve vysvětlivkách k samohodnocení - dotazníku a v příslušném oddíle přílohy II těchto pokynů. Při přípravě žádosti o osvědčení OHS je velmi důležité přečíst si každý další pododdíl souběžně s vysvětlivkami týkajícími se bezpečnosti a zabezpečení v samohodnocení dotazníku. Normy žadatele v oblasti bezpečnosti a zabezpečení budou považovány za vyhovující pouze v případě, že celní orgány mohou ověřit všechny podmínky uvedené v čl. 14k odst. 1 prováděcího předpisu a že je budou považovat za splněné. Pro účely stanovení souladu s čl. 14k odst. 1 písm. a) až c) prováděcího předpisu však mohou silné stránky v oblasti jednoho dílčího kritéria převážit nad drobnými nesrovnalostmi v oblasti jiného dílčího kritéria. Je nutno mít vždy na paměti smysl a cíl tohoto ustanovení, tj. že jsou zavedena vhodná kontrolní opatření s cílem snížit úroveň rizika na přijatelnou míru. Může například docházet k nedostatkům v oblasti kontrol podkladů prováděných u dočasných zaměstnanců. Žadatel je si však tohoto rizika vědom a efektivně je řídí zavedením příslušných kontrol vstupu s cílem zajistit, aby tito dočasní zaměstnanci neměli přístup ke zboží v dodavatelském řetězci nebo k bezpečnostně citlivým oblastem podnikání bez dohledu. S ohledem na tyto skutečnosti je nutno zohlednit rovněž fakt, že dobrá informovanost a praktické uplatňování koncepce OHS ze strany žadatele a jeho zaměstnanců mohou odvrátit méně závažné riziko vzniklé kvůli nedostatku fyzických kontrol. Na druhé straně i ta nejlepší opatření v oblasti fyzického zabezpečení a bezpečnosti mohou selhat, pokud příslušní zaměstnanci nebudou náležitě informováni. Ačkoli některá z kritérií uvedených v části 2 „Kritéria pro OHS“ těchto pokynů lze kontrolovat jak na základě předložené dokumentace, tak na místě, bude kritérium zabezpečení a bezpečnosti vždy zahrnovat kontroly na místě v prostorách žadatele. a) Zabezpečení budov S cílem předejít nedovolené manipulaci se zbožím, ale rovněž chránit citlivé údaje a dokumentaci žadatel zajistí, aby byly „budovy, které mají být využívány v souvislosti s činnostmi, na které se vztahuje osvědčení, zhotoveny z materiálů, které jsou odolné proti neoprávněnému vstupu a zajišťují ochranu proti neoprávněnému vniknutí.“ Cílem bezpečnostních opatření k zajištění budov je zabránit neoprávněnému vniknutí a v případě vniknutí za obvodový plot / do budovy umožnit: – zdržení a odrazení od neoprávněného vniknutí (tj. pomocí mříží, kódů, vnějších a vnitřních oken, vrat a plotů zajištěných zamykacími zařízeními), – rychlé odhalení vniknutí (tj. opatření pro sledování přístupu nebo kontrolu, jako jsou vnitřní/vnější poplašné systémy proti vloupání nebo průmyslová televize (kamerové systémy uzavřeného okruhu), – rychlou reakci na vniknutí (tj. v případě spuštění alarmu funguje systém dálkového přenosu k vedoucímu pracovníkovi nebo k bezpečnostní společnosti). Toto dílčí kritérium je nutno vždy zohlednit v kontextu kontrol přístupu a bezpečnosti nákladu. Bezpečnostní opatření musí být fakticky zohledněna jako celek: při ochraně majetku (zboží, dat, budov) nemohou žadatelé striktně oddělovat zabezpečení budov a kontroly přístupu od opatření pro ochranu nákladu.

37

Kromě toho musí žadatel i celní orgány pro účely analýzy rizik zohlednit konkrétní vlastnosti jednotlivých lokalit. V některých případech se budou prostory skládat pouze z budovy, které tak slouží zároveň jako vnější hranice prostor společnosti, jindy se budou prostory nacházet v dobře zabezpečeném logistickém parku. V některých případech bude součástí vnějšího pláště dokonce i nakládací rampa pro příchozí nebo odchozí zboží. Opatření, která je nutno přijmout, může ovlivnit i umístění prostor (např. prostředí s vysokou kriminalitou, výstavba na zelené louce, blízkost jiných budov nebo propojení s nimi, blízkost silnic nebo železničních tratí). Umístění prostor může také ovlivnit posouzení kritérií uvedených v čl. 14k odst. 1 písm. a) „zabezpečení budov” a b) „kontrol vstupu“. Při posuzování tohoto dílčího kritéria je nutno zohlednit například skutečnost, že plot je umístěn na hřebenu svahu nebo na náspu, který ho navyšuje, případně je ohraničen živým plotem nebo vodním tokem, který ztěžuje přístup k budově. Při ověřování tohoto dílčího kritéria je velmi důležité řádně zohlednit, že každý žadatel je povinen zajistit bezpečnost svých budov a kontrolu vstupu, nicméně při posuzování způsobu, jakým toho dosáhne, je nutné přihlédnout ke zvláštní povaze malých a středních podniků. Například – u velkého výrobce může být nutná obvodová zeď/plot, ostraha objektu a kamery průmyslové televize (kamerové systémy uzavřeného okruhu) atd., zatímco – u celního zástupce pracujícího v jedné místnosti v budově se zámky na dveřích, oknech a registraturách by mohl stačit jasný postup pro kontrolu přístupu včetně rozdělení odpovědnosti. b) Odpovídající opatření na kontrolu vstupu Aby zabránil neoprávněné manipulaci se zbožím, musí žadatel uplatňovat „odpovídající opatření na kontrolu vstupu zabraňující neoprávněnému vstupu do prostor pro odeslání, do nákladových a přepravních prostor“. Měla by být zvážena možnost odstupňovaného přístupu v závislosti na riziku jednotlivých oblastí (princip loupání cibule). Konkrétně mohou existovat případy, kdy budou povinná vnější bezpečnostní opatření, jako například ploty, brány a osvětlení (pokud je zboží skladováno mimo budovy, pokud nejsou stěny budov považovány za vnější obvod nebo pokud není dostatečně zajištěna ochrana všech budov a přístup k nim). Na druhé straně mohou existovat případy, kdy nebude možné ani nutné vybudovat kompletní vnější kruhovou zeď. Takový případ může nastat, pokud žadatel pronajímá části průmyslového nebo logistického parku, zboží není skladováno venku a další bezpečnostní požadavky, jako je zabezpečení budov atd., jsou na vysoké úrovni. Alespoň oblasti citlivé z bezpečnostního hlediska musí být chráněny proti neoprávněnému přístupu třetích stran, avšak i proti přístupu vlastních zaměstnanců žadatele, kteří nemají oprávnění nebo bezpečnostní prověrku umožňující přístup do těchto oblastí. To se týká nejen kontroly vstupu neoprávněných osob, ale i vjezdu vozidel bez povolení k vjezdu nebo zboží bez povolení. Měly by být k dispozici postupy umožňující reagovat na mimořádné události týkající se bezpečnosti v případě neoprávněného přístupu nebo pokusu o přístup do prostor (např. spojit se s místním policejním orgánem, s vlastními bezpečnostními zaměstnanci a případně kontaktovat i celní orgány).

38

V této souvislosti je také důležité vědět, že cílem bezpečnostní koncepce OHS je prevence výskytů těchto okolností. Proto je nutné upozornit na případné narušení bezpečnosti v předstihu dříve, než může mít zásadní dopad na bezpečnost a zabezpečení mezinárodního dodavatelského řetězce. Příkladem může být kamerový systém, který pouze zaznamenává, ale není sledován. Tento systém sice může být dostačující pro jiné účely, avšak nemusí být dostačující pro účely vydání osvědčení OHS – bezpečnost a zabezpečení nebo osvědčení OHS – zjednodušené celní postupy / bezpečnost a zabezpečení. Při kontrole tohoto dílčího kritéria je velmi důležité brát v úvahu konkrétní vlastnosti malých a středních podniků. Přestože malé a střední podniky musí v oblasti vnitřních kontrol vstupu dodržovat stejné požadavky jako velké podniky, může být pro ně ohledně kontrol vstupu vhodné jiné řešení. Příklady: – malé podniky a mikropodniky většinou nemají dostatek prostředků, aby vyčlenily zaměstnance na sledování kontroly vstupu do svých prostor. V takovém případě by například uzavřený plot vybavený komunikačním systémem měl umožňovat vzdálený přístup do prostor, –

neoprávněnému přístupu do přepravních prostor by měla zabránit instrukce připomínající povinnost udržovat dveře prostoru pro odeslání uzamčené a vybavit je zvonkem pro řidiče za účelem přístupu.

c) Ochrana nákladu Aby zajistil integritu nákladu a zabránil nestandardním postupům v oblasti toku zboží v rámci mezinárodního dodavatelského řetězce, musí žadatel stanovit „opatření pro manipulaci se zbožím zahrnující ochranu proti naložení, výměně nebo ztrátě jakéhokoli materiálu a nevhodné manipulaci s nákladovými jednotkami.“ Tato opatření v případě, kdy je to pro daný podnik vhodné, zahrnují: – neporušenost nákladových jednotek (včetně užití závěr a kontroly obsahující sedm bodů (venkovní, vnitřní/vnější dveře, pravá a levá strana, přední stěna, strop/střecha, podlaha/vnitřní část)), – logistické postupy (včetně výběru zasílatele a dopravního prostředku), – příchozí zboží (včetně případné kontroly jakosti a množství a kontroly závěr), – skladování zboží (včetně kontroly zásob), – výrobu zboží (včetně kontrol jakosti), – balení zboží, – nakládku zboží (včetně kontroly jakosti a množství a přiložení závěr/označení). Tam, kde je to vhodné a možné, budou výše uvedená opatření zdokumentována a zaznamenána. Opět platí, že porušení integrity nákladu/nákladových jednotek by mělo být rozpoznáno co nejdříve, nahlášeno určenému bezpečnostnímu oddělení nebo zaměstnancům, prošetřeno a zaznamenáno s cílem přijmout nezbytná opatření pro jeho zamezení. Proto je také důležité, aby bylo jednoznačně popsáno a známo rozdělení pravomocí a odpovědnosti mezi zúčastněné jednotky a strany. Jak je uvedeno v písmenu a), ochrana nákladu je neoddělitelná od zabezpečení budov a kontrol vstupu, protože konečným cílem opatření v oblasti bezpečnosti a zabezpečení je

39

zajistit zboží zejména zamezením neoprávněnému přístupu k nákladu (v prostorách pro odeslání a v nákladových a přepravních prostorách). Při kontrole tohoto dílčího kritéria je navíc velmi důležité náležitě přihlédnout ke zvláštní povaze malých a středních podniků. Například: – pro omezení přístupu do vyhrazených prostor pouze pro oprávněné zaměstnance mohou být dostačující zavřené dveře/zábradlí, výstražný nápis a pokyny (tyto pokyny mohou být začleněny do obecného postupu pro zachování bezpečnosti a zabezpečení stanoveného v článku 14k prováděcího předpisu), – pro zamezení neoprávněnému přístupu do výrobních prostor, prostor pro odeslání, do nákladových a přepravních prostor a kanceláří je možné návštěvníky v prostorách systematicky doprovázet a u vchodu je zapisovat. A konečně ochranu nákladu rovněž nelze oddělit od písmene e) „bezpečnostní požadavky pro obchodní partnery“, protože pokud zboží v nákladových jednotkách vstupuje do dodavatelského řetězce, nese za ně často odpovědnost obchodní partner. d) Případné uplatňování postupů pro vyřizování vývozních/dovozních licencí Aby se zabránilo zneužívání a protiprávnímu dodávání zboží citlivého z bezpečnostního hlediska, musí žadatel případně uplatňovat „postupy pro vyřizování dovozních a/nebo vývozních licencí souvisejících se zákazy a omezeními pro odlišení tohoto zboží od jiného zboží.“ Může se jednat například o následující postupy: – pro rozlišení zboží podléhajícího jiným než daňovým požadavkům a ostatního zboží, – pro kontrolu, zda jsou operace prováděny v souladu se stávajícími (jinými než daňovými) právními předpisy, – pro manipulaci se zbožím podléhajícím embargu, – pro manipulaci s licencemi, – týkající se zboží podléhajícího omezením, – pro stanovení možného zboží dvojího použití a postupy pro manipulaci s tímto zbožím. e) Bezpečnostní požadavky pro obchodní partnery Obchodní partner je termín užívaný k označení komerčního subjektu, se kterým jiný komerční subjekt uzavřel určitou formu obchodního vztahu ke vzájemnému prospěchu obou stran. Pro účely OHS jsou relevantní obchodní partneři s přímou účastí v mezinárodním dodavatelském řetězci. Za obchodní partnery mohou být vůči sobě navzájem považovány všechny hospodářské subjekty v mezinárodním dodavatelském řetězci, které vstupují mezi vývozce/výrobce a dovozce/kupujícího v závislosti na konkrétní situaci. Žadatel může mít smluvní obchodní vztahy také s jinými stranami včetně úklidových služeb, dodavatelů potravin, poskytovatelů softwaru, externích společností zajišťujících bezpečnost nebo krátkodobých dodavatelů. Tyto strany jsou pro účely OHS označovány jako poskytovatelé služeb. I když tyto strany nemají přímou úlohu v mezinárodním dodavatelském řetězci, mohou mít rozhodující vliv na bezpečnostní a celní systémy žadatele. Žadatel by měl

40

vůči nim přijmout z hlediska bezpečnosti a zabezpečení stejná vhodná opatření, jako vůči svým obchodním partnerům. Vztah s obchodními partnery může mít smluvní základ, kdy jsou práva a povinnosti obou stran zakotveny ve smlouvě. Může se však jednat i o velmi volné uspořádání bez právního základu, nebo se může nacházet mezi oběma těmito extrémy (pokud dokumentace sice existuje, ale je pouhým konstatováním faktu nebo záměru). Mohou rovněž existovat vztahy, kdy jedna strana, např. vláda, která vlastní a provozuje dopravní infrastrukturu a zařízení, v podstatě určuje parametry služby, které jiná strana, např. dopravce, může buď akceptovat, nebo ne, přičemž má na tyto parametry velmi malý nebo žádný vliv. Výběr obchodních partnerů má zásadní význam a žadatelé o postavení OHS by měli mít zaveden jasný a ověřitelný proces výběru obchodních partnerů. Z hlediska OHS mohou mít obchodní partneři, jejichž výčet je uveden v čl. 14k odst. 1 písm. e) prováděcího předpisu, možnost požádat o postavení OHS, ale pokud se rozhodnou tuto možnost nevyužít, nebo jsou-li usazeni v zemi, kde nelze postavení OHS získat, měli by svému partnerovi, který je oprávněným hospodářským subjektem, poskytnout dostatečné důkazy o tom, že jsou schopni splnit přijatelnou úroveň norem v oblasti bezpečnosti a zabezpečení. Ideálním scénářem by samozřejmě bylo, aby co nejvíce účastníků mezinárodního dodavatelského řetězce bylo držiteli postavení OHS nebo rovnocenného postavení, které jim bylo uděleno příslušnými orgány kterékoli třetí země, s níž má EU uzavřenu dohodu o vzájemném uznávání. Určení obchodních partnerů Je-li mezinárodní dodavatelský řetězec posuzován v souvislosti se samohodnocením OHS, je nezbytné jasně určit úlohu jednotlivých obchodních partnerů. Úloha obchodního partnera určuje míru rizika, úroveň povědomí o bezpečnosti a zabezpečení, která je od nich vyžadována, a případně i opatření, která mají OHS zavést s cílem zmírnit zjištěná rizika. Odpovědnost obchodních partnerů OHS by mohla být např. následující: – výrobci a skladovatelé by měli zajistit a podporovat povědomí o tom, že prostory by měly splňovat přijatelné bezpečnostní normy, které chrání skladované zboží před nevhodnou manipulací a zamezuje neoprávněnému přístupu, – dovozci/zasílatelé/vývozci/celní zástupci by měli zajistit, aby byli zástupci třetích stran informováni o příslušných postupech a systémech na hranicích a aby byli obeznámeni s požadovanou dokumentací, která musí doprovázet zboží v tranzitu a zboží k celnímu odbavení, – dopravci by měli zajistit, aby přeprava zboží nebyla zbytečně přerušována, a aby byla zachována neporušenost zboží, které mají na starosti. Požadavky na bezpečnost u obchodních partnerů a poskytovatelů služeb Ustanovení čl. 14k odst. 1 písm. e) prováděcího předpisu stanoví, že normy v oblasti bezpečnosti a zabezpečení ve vztahu k obchodním partnerům se považují za vyhovující, pokud „žadatel provedl opatření umožňující jasné určení jeho obchodních partnerů, aby mohl být zajištěn mezinárodní dodavatelský řetězec“. Oprávněné hospodářské subjekty lze považovat za odpovědné pouze za jejich část dodavatelského řetězce, za zboží, které mají na starosti, a za zařízení, která provozují.

41

Udělené postavení OHS se vztahuje pouze na osobu, která o ně požádala. Pokud jde o zajištění bezpečnosti zboží, které mají na starosti, jsou však OHS rovněž závislé na bezpečnostních normách svých obchodních partnerů. Je nezbytné, aby si OHS byl vědom všech úloh ve svém dodavatelském řetězci (řetězcích) a toho, že jejich vliv na bezpečnost se projeví prostřednictvím vztahů s obchodními partnery. Očekává se, že každý žadatel zajistí, aby byli jeho obchodní partneři informováni o svých požadavcích na bezpečnost a zabezpečení a tam, kde je to v závislosti na jejich obchodním modelu možné, měli uzavřeny písemné smluvní dohody. Žadatel by proto měl v případě potřeby při uzavírání nových smluvních dohod s obchodním partnerem druhou smluvní stranu vybízet, aby posoudila a zvýšila bezpečnost svého dodavatelského řetězce, a uvést podrobné údaje o tom, jak toho lze v těchto smluvních dohodách dosáhnout, a prokázat to. Důležité je rovněž řízení rizik v souvislosti s obchodními partnery. Proto by měl žadatel uchovávat dokumenty k doložení tohoto aspektu, aby prokázal své úsilí o zajištění toho, že jeho obchodní partneři dané požadavky splňují, případně toho, že přijal opatření zmírňující případně zjištěná rizika. OHS si musí být vědom toho, kdo jsou jeho noví potenciální obchodní partneři. Při posuzování nových potenciálních obchodních partnerů by OHS měl usilovat o získání informací o těch aspektech podnikání potenciálních nových partnerů, které mají význam pro postavení OHS. Specificky lze přistupovat k bezpečnostním požadavkům u poskytovatelů služeb, kde některá dílčí kritéria bezpečnosti a zabezpečení pro OHS splňuje poskytovatel služeb jménem žadatele o postavení OHS, což je nutno v průběhu auditu ověřit. Typickým příkladem je dílčí kritérium kontroly přístupu, kdy žadatel o postavení OHS smluvně zaváže bezpečnostní společnost, aby plnila jeho povinnosti v této oblasti. Dílčí kritérium kontroly vstupu musí být ověřeno na základě posouzení, jak je poskytovatel služeb splňuje jménem oprávněného hospodářského subjektu. Přestože OHS může tyto činnosti zadat externě třetí osobě, je a nadále zůstane odpovědný za dodržení tohoto kritéria pro OHS a za zajištění toho, že poskytovatel služeb splňuje příslušné požadavky, vzhledem k tomu, že partner poskytující tuto službu jedná jménem oprávněného hospodářského subjektu. Příklady, jak může OHS zvýšit bezpečnost svého dodavatelského řetězce: – OHS spolupracuje s jinými OHS či rovnocennými subjekty, – tam, kde je to v souladu s jeho obchodním modelem vhodné a možné, uzavírá OHS se svými obchodními partnery smluvní dohody o bezpečnosti, – subdodavatelé (např. dopravci), které OHS využívá, jsou vybíráni na základě toho, zda dodržují určitá pravidla bezpečnosti, a někdy i platné závazné mezinárodní požadavky, – smlouvy obsahují ustanovení, která brání subdodavateli dále subdodavatelsky zadávat práce stranám, které nejsou OHS známy, – ve všech případech, kdy je to možné, by měly být užívány celní závěry s cílem odhalit vniknutí do nákladového prostoru přes vstupní bod (body). Strana, která kontejnery plní, by měla naložené kontejnery ihned po dokončení procesu nakládky opatřit celními závěrami podle normy ISO17712, – naložené kontejnery jsou kontrolovány v prostorách subdodavatele, terminálu a prostorách příjemce, aby se ověřilo, zda byly opatřeny celními závěrami, – před uzavřením smluvní dohody jsou uváženy obecné informace od subjektů odpovědných za registraci společností (pokud možno) a výrobků partnera (rizikové nebo citlivé zboží atd.),

42

– OHS provádí nebo vyžaduje, aby třetí strany prováděly bezpečnostní audity obchodního partnera s cílem zajistit soulad s požadavky na bezpečnost, – tam, kde je to vhodné a možné s ohledem na jeho obchodní model, požaduje OHS prohlášení o bezpečnosti uvádějící příslušné obchodní modely, úlohy a odpovědnost obou smluvních stran. Vzor prohlášení o bezpečnosti, které lze použít v členských státech, je uveden v příloze č. 3 pokynů pro OHS v případech, kdy si žadatel o postavení OHS přeje splnit požadavky stanovené v čl. 14k odst. 1 písm. e) prováděcího předpisu prostřednictvím prohlášení o bezpečnosti od konkrétního obchodního partnera. V případě, že je prohlášení o bezpečnosti zvoleno jako vhodný a možný mechanismus s ohledem na obchodní model žadatele, by však žadatel měl být schopen zajistit, že příslušný obchodní partner skutečně plní a dodržuje povinnosti, které toto prohlášení zahrnuje. – OHS využívá dopravce a/nebo zařízení, jehož provoz je právně upraven mezinárodními nebo evropskými bezpečnostními certifikáty (například kodex ISPS či schválení agenti). – OHS uzavře mimosmluvní ujednání s cílem konkrétně identifikovat problémy, které jsou důležité v souvislosti s bezpečností, zejména tam, kde byly zjištěny potenciální nedostatky v posouzení bezpečnosti. Celní orgány i hospodářské subjekty by měly brát v úvahu, že výše uvedená opatření jsou pouhými příklady a že se nejedná o vyčerpávající seznam. Volba opatření nebo kombinace opatření do značné míry závisí na roli konkrétního obchodního partnera a na jeho obchodním modelu. Bez ohledu na to, jaká opatření žadatel přijal s cílem vyhovět tomuto požadavku, je důležité, aby byly zavedeny postupy pro sledování dohod s obchodními partnery a aby byly pravidelně kontrolovány a aktualizovány. Pokud má OHS informace, že jeden z jeho obchodních partnerů, který je součástí mezinárodního dodavatelského řetězce, nesplňuje odpovídající normy v oblasti bezpečnosti a zabezpečení, neprodleně přijme v maximálním možném rozsahu patřičná opatření ke zvýšení bezpečnosti dodavatelského řetězce. Pokud jde o zásilky převzaté od neznámých obchodních partnerů, doporučuje se, aby OHS přijal vhodná opatření s cílem zmírnit bezpečnostní rizika související s danou konkrétní transakcí na přijatelnou úroveň. To se týká zejména případů, kdy má OHS nové nebo dočasné obchodní partnery, případně se podílí na přepravě velkého objemu zásilek, jako například u poštovních a expresních kurýrních služeb. V případě více subdodavatelů přechází odpovědnost za zabezpečení dodavatelského řetězce z OHS (např. vývozce) na jeho obchodního partnera (např. zasílatele). Tento obchodní partner je fakticky osobou, která se formálně zavázala zajistit příslušné úkoly jménem OHS. Pokud však „subdodavatel prvního stupně“ (např. zasílatel) využívá služeb dalších stran, měl by kontrolovat provádění bezpečnostních opatření dalším subdodavatelem (subdodavateli) (např. dopravcem, nebo jiným dalším zasílatelem). V případě, že OHS zjistí potíže, pokud jde o dodržování požadavků, obrátí se na celní orgány a informuje je o podrobnostech těchto potíží. f) Zabezpečení zaměstnanců

43

Zabezpečení zaměstnanců je společně s fyzickým zabezpečením, kontrolou vstupu, zabezpečením obchodních partnerů atd. jedním z hlavních aspektů zabezpečení. Aby předešel proniknutí neoprávněných zaměstnanců, kteří by mohli znamenat bezpečnostní riziko, provádí žadatel „v zákonem dovoleném rozsahu bezpečnostní kontroly uchazečů o zaměstnání v pozicích, které jsou citlivé z bezpečnostního hlediska, a provádí rovněž pravidelné kontroly podkladů.“ Pokud jde o praktickou realizaci tohoto požadavku, musí jak celní orgány, tak samotný žadatel zohlednit následující důležité otázky: – všechny hospodářské subjekty by měly mít zavedeny příslušné systémy/postupy pro dosažení souladu s tímto požadavkem a celní orgány musí být schopny tuto skutečnost ověřit, – za provádění těchto kontrol odpovídá žadatel jakožto zaměstnavatel, zatímco celní orgány ověřují, zda jsou kontroly prováděny a zda jsou dostatečné pro zajištění dodržování celních předpisů s přihlédnutím k platným právním předpisům, – kontroly by měly mít jasný rozsah a účel. Měla by být dodržena zásada proporcionality, tj. „opatření by nemělo překračovat rámec toho, co je nezbytné s ohledem na daný účel“. Rozsah a hodnocení splnění tohoto dílčího kritéria závisí na velikosti, organizační struktuře a druhu podnikatelské činnosti hospodářského subjektu. Proto jsou konkrétní ověření přizpůsobena příslušnému žadateli. Hlavní oblasti, které by měly být kontrolovány vždy, však zahrnují: – politiku zaměstnanosti žadatele Musí existovat jasná celková organizace a postupy při náboru nových zaměstnanců včetně jasně vymezené odpovědnosti. Politika žadatele by měla odrážet především veškerá přiměřená opatření, která je třeba vzít v úvahu při náboru nových zaměstnanců pro práci v pozicích, které jsou citlivé z bezpečnostního hlediska, s cílem ověřit, že nebyli v minulosti odsouzeni za trestné činy související s bezpečností, cly nebo za jiné trestné činy související s bezpečností mezinárodního dodavatelského řetězce, a za stejným účelem provádět pravidelné kontroly podkladů zavedených zaměstnanců na pozicích, které jsou citlivé z bezpečnostního hlediska, obojí v rozsahu, který umožňují vnitrostátní právní předpisy. Metody bezpečnostních kontrol mohou před přijetím do zaměstnání zahrnovat základní kontroly, jako je ověření totožnosti a bydliště, v případě potřeby kontrolu pracovního povolení před přijetím do zaměstnání, vydání čestného prohlášení ve smyslu výpisu z rejstříku trestů a šetření založená na nesporných a/nebo oficiálních prvcích z předchozího zaměstnání a referencích. Žadatel by měl mít rovněž bezpečnostní požadavky týkající se využití dočasných zaměstnanců a agenturních pracovníků. Pro dočasné i stálé zaměstnance a rovněž pro agenturní pracovníky jsou vyžadovány obdobné bezpečnostní normy s ohledem na citlivost pozic z bezpečnostního hlediska. Pokud je pro nábor zaměstnanců využita pracovní agentura, měl by žadatel ve smlouvách s touto agenturou definovat zejména úroveň bezpečnostních kontrol, kterým budou zaměstnanci podrobeni před náborem na pozice citlivé z bezpečnostního hlediska a po něm. Celní auditoři mohou požádat o ověření, jak žadatel o postavení OHS provádí kontroly externích pracovníků. Žadatel o postavení OHS by měl z tohoto hlediska ve své evidenci uchovávat důkazy o uplatněných normách.

44

– zaměstnanci pracující v pozicích citlivých z bezpečnostního hlediska Při vymezování „pozic citlivých z bezpečnostního hlediska“ by měla být provedena vhodná analýza rizik a je nutno zohlednit, že se nejedná pouze o řídící funkce, ale také o pozice přímo související s manipulací se zbožím a s jeho pohybem. Pozicemi citlivými z bezpečnostního hlediska v této souvislosti jsou například: • pozice, s nimiž je spojena odpovědnost za bezpečnost, celní záležitosti nebo otázky náboru zaměstnanců, • pracovní místa zahrnující dohled nad budovami a recepcí, • pracoviště související s příchozím/odchozím zbožím a skladováním popsaná v oddíle 5 samohodnocení - dotazníku. Tyto kontroly se mohou týkat rovněž stávajících zaměstnanců, kteří přicházejí z jiných útvarů, jež nejsou považovány za citlivé z bezpečnostního hlediska, a kteří nastupují do takovýchto pozic. U vysokých a/nebo kritických pozic z hlediska bezpečnosti by se mohly požadovat policejní kontroly odpykaných a neodpykaných odsouzení. Určení zaměstnanci by mohli svého zaměstnavatele informovat o policejním oznámení o možném obvinění z trestného činu/kauci, neukončených soudních řízeních a/nebo odsouzeních. Měli by rovněž informovat o jiném zaměstnání nebo činnosti, na něž se vztahují bezpečnostní rizika. Mělo by být také doporučeno, aby zaměstnaní pracovníci nebyli uvedeni na žádné z černých listin, které stanoví vnitrostátní či nadnárodní právo (např. nařízení (EHS) č. 2580/200110, nařízení (EHS) č. 881/200211 a nařízení (EU) č. 753/201112 ). Veškeré prováděné kontroly musí být v souladu se všemi předpisy EU a/nebo vnitrostátními právními předpisy o ochraně osobních údajů, které upravují zpracování osobních údajů za různých podmínek. V řadě případů existují ustanovení umožňující nakládání s osobními údaji pouze v případě, pokud k tomu dotyčná osoba vydala předem souhlas. Proto může být za účelem usnadnění postupu u některých pozic do smlouvy zahrnuto zvláštní ustanovení požadující, aby dotyčná osoba poskytla souhlas s tzv. kontrolami podkladů. – zásady a postupy při odchodu nebo propuštění zaměstnanců Žadatel by měl mít zavedeny postupy umožňující urychlené zrušení přístupu k identifikaci, do prostor a k informačním systémům zaměstnancům, s nimiž byl ukončen pracovní poměr. Jak je uvedeno ve vysvětlivkách k samohodnocení - dotazníku (viz otázka 5.12 „Zabezpečení zaměstnanců“, je třeba všechny tyto požadavky na zabezpečení, prováděné s ohledem na politiku zaměstnanosti žadatele, zdokumentovat. g) Programy zvyšování povědomí v oblasti bezpečnosti S cílem předejít nedostatečnému povědomí o bezpečnostních požadavcích „žadatel zajistí aktivní účast dotčených zaměstnanců na programech zvyšování povědomí v oblasti 10

NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 2580/2001 ze dne 27. prosince 2001 o zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu. 11 NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 881/2002 ze dne 27. května 2002 o zavedení některých zvláštních omezujících opatření namířených proti některým osobám a subjektům spojeným se sítí Al-Kajdá. 12 NAŘÍZENÍ RADY (EU) č. 753/2011 ze dne 1. srpna 2011 o omezujících opatřeních namířených proti některým osobám, skupinám, podnikům a subjektům vzhledem k situaci v Afghánistánu.

45

bezpečnosti.“ Žadatel o postavení OHS by měl vytvořit mechanismy umožňující vzdělávání a školení zaměstnanců v oblasti bezpečnostní politiky, rozpoznávání odchylek od těchto zásad a porozumění tomu, jaké kroky by měly být přijaty jako reakce na bezpečnostní pochybení. Žadatel by měl zejména: – vzdělávat své zaměstnance a případně i své obchodní partnery v oblasti rizika v mezinárodním dodavatelském řetězci, –

poskytovat vzdělávací materiály, odborné vedení a odpovídající školení týkající se odhalování potenciálně podezřelého nákladu všem příslušným pracovníkům zapojeným do dodavatelského řetězce, jako je například bezpečnostní personál, zaměstnanci nakládající s nákladem a dokumentací k nákladu, jakož i zaměstnanci v prostorách pro odeslání a příjem zboží. Toto školení by mělo proběhnout dříve, než hospodářský subjekt požádá o postavení OHS,

–

vést přiměřené záznamy o vzdělávacích metodách, poskytnutém vedení a školení s cílem dokumentovat programy zvyšování povědomí v oblasti bezpečnosti,

–

za poskytování školení zaměstnancům by měl být odpovědný útvar nebo osoba (interní nebo externí),

–

poskytnout zaměstnancům informace o postupech zavedených ve společnosti s cílem identifikovat a hlásit podezřelé případy,

– poskytovat konkrétní školení s cílem pomoci zaměstnancům zachovat neporušenost nákladu, rozpoznávat možné vnitřní hrozby pro bezpečnost a chránit kontroly vstupu, –

obsah školení by měl být pravidelně přezkoumáván a v případě nutnosti přepracování aktualizován,

–

není stanovena povinná frekvence opakování školení o bezpečnosti a zabezpečení. Vzhledem k tomu, že každým rokem může docházet ke změnám zaměstnanců, budov, postupů a toků, je však nutno naplánovat opakování a aktualizace s cílem udržet úroveň informovanosti.

Odpovídající školení je navíc povinné pro všechny nové zaměstnance a pro všechny zaměstnance společnosti, kteří jsou nově jmenováni do funkce související s mezinárodním dodavatelským řetězcem. Tyto mechanismy pro vzdělávání a školení zaměstnanců v oblasti bezpečnostní politiky by měly být samozřejmě přiměřené velikosti podniku (viz část 3 oddíl III bod 3.III.2 „Malé a střední podniky“). Například u mikropodniků ve skupině malých a středních podniků mohou celní orgány akceptovat ústní školení, které je však zaznamenáno v dokumentaci, a připomenutí základních požadavků na bezpečnost a zabezpečení v rámci obecných postupů pro bezpečnost a zabezpečení nebo pouhou poznámku parafovanou dotyčným zaměstnancem, že vzal tyto informace na vědomí. Zároveň se četnost a intenzita školení v oblasti bezpečnosti a zabezpečení poskytovaného jednotlivým zaměstnancům v rámci jednoho podniku může lišit na základě jejich odpovědnosti a jejich individuální možnosti ovlivnit bezpečnost mezinárodního dodavatelského řetězce.

46

ČÁST 3 Proces předkládání žádosti a oprávnění Proces předkládání žádosti při oficiálním předkládání žádosti, které následuje po přípravné fázi, je znázorněn na následujícím obrázku:

47

48

Oddíl I – Určení příslušného členského státu pro předložení žádosti o osvědčení OHS 3.I.1. Obecné informace Členský stát, v němž by měla být předložena žádost o postavení OHS, je stanoven v článku 14d prováděcího předpisu. Obecně platí, že žádost by měla být předložena v členském státě, který zná nejlépe činnosti žadatele spojené s celním řízením. Pokud nelze jednoznačně určit členský stát, který by měl fungovat jako celní orgán, který vydává osvědčení, je nutno žádost předložit v členském státě, kde je vedeno nebo kde je přístupné hlavní účetnictví žadatele související s dotčenými celními činnostmi. Vzhledem k novým trendům v organizačních strukturách společností a obchodních tocích, jakož i současné tendenci zajišťovat některé činnosti včetně účetnictví externě, není správné rozhodnutí vždy nasnadě. Pokud je předkládána pouze jedna žádost podle části 1 oddílu II bodu 1.II.1 Kdo je „hospodářským subjektem“, musí ji mateřská společnost předložit jednomu z celních orgánů členského státu, v němž má stálé provozovny/pobočky, na základě následujících kritérií: – použití kritérií podle článku 14d prováděcího předpisu, nebo – v případě, že sídlo společnosti funguje zároveň jako evropské středisko/ústředí a obecné logistické řídící činnosti žadatele jsou prováděny v členském státě, kde se nachází. 3.I.2. Nadnárodní společnosti a velké podniky Příklad č. 1: Mateřská společnost „M“ je usazena v Německu. Má tyto dceřiné společnosti: dceřinou společnost „D1“ zaregistrovanou v Belgii a dceřinou společnost „D1“ zaregistrovanou v Rakousku. Mateřská společnost „M“ nevykonává žádné činnosti spojené s celním řízením, její dceřiné společnosti se však podílejí na činnostech, na něž se vztahují celní předpisy. Mateřská společnost „M“ chce získat postavení OHS pro všechny činnosti spojené s celním řízením, které vykonávají její dceřiné společnosti. Hlavní účetnictví týkající se dotčených celních činností, jakož i související celní činnosti jsou vykonávány v členském státě, kde jsou registrovány dceřiné společnosti. Dceřiná společnost „D1“ musí předložit žádost v Belgii, dceřiná společnost „D2“ musí předložit žádost v Rakousku. Příklad č. 2: Mateřská společnost „A“ je usazena ve Velké Británii. V Belgii, Německu a v Nizozemsku má pobočky, které nejsou samostatnými právnickými osobami: Společnost „A“ musí předložit pouze jednu žádost ve Velké Británii. Příklad č. 3: Mateřská společnost „A“ je usazena ve Spojených státech. Ve Velké Británii, Belgii, Německu a v Nizozemsku má stálé provozovny, které nejsou samostatnými právnickými osobami. Stálá provozovna ve Velké Británii má roli evropského střediska a hlavní účetnictví

49

související s činnostmi všech poboček v EU je vedeno ve Velké Británii. Společnost provozuje související celní činnosti ve Velké Británii, Belgii, Německu a v Nizozemsku. Společnost „A“ musí předložit pouze jednu žádost ve Velké Británii. Žádost však musí obsahovat tyto informace: •

kolonka 1 = název mateřské společnosti ve Velké Británii + názvy poboček v Belgii, Německu a v Nizozemsku, • kolonka 4 = adresy poboček v Belgii, Německu a v Nizozemsku, • kolonka 9 = číslo EORI společnosti ve Velké Británii + příslušná registrační čísla (daňové identifikační číslo, případně, není-li k dispozici, identifikátor poplatníka (TIN)) poboček v Belgii, Německu a v Nizozemsku, • kolonka 16–18 = kanceláře všech poboček v EU. 3.I.3. Přístupnost dokumentace související s celním řízením

Ustanovení čl. 14d odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. b) prováděcího předpisu se zabývají situací, kdy společnost zadává vedení účetnictví v souvislosti s celními režimy externě subjektu v jiném členském státě nebo v třetí zemi. Tato praxe je obvyklá a právními předpisy povolená v mnoha členských státech. V těchto případech společnost zajišťuje, aby celní orgán v členském státě, v němž je usazen, měl elektronický přístup k dokumentaci vedené v jiném členském státě nebo v třetí zemi. V těchto případech je nutno předložit žádost v členském státě, v němž společnost zajišťuje přístupnost hlavního účetnictví a kde se uskutečňují její logistické řídící činnosti a kde jsou prováděny související celní činnosti (či alespoň jejich část). Jestliže společnost provádí související celní činnosti v jiném členském státě, žádost je nicméně nutno předložit v členském státě, v němž je zajištěna přístupnost jejího hlavního účetnictví souvisejícího s dotčenými celními činnostmi a kde se uskutečňují logistické řídící činnosti. Příklad č. 1: Společnost „C“ je usazena ve Švédsku. Ve Švédsku provádí veškeré své obchodní činnosti vyjma účetnictví, které je zajištěno externě v Estonsku. Zajišťuje elektronický přístup k dokumentaci švédskému celnímu orgánu podle příslušných předpisů ve Švédsku. Žádost o postavení OHS je nutno předložit ve Švédsku. Příklad č. 2: Společnost „C“ je usazena ve Spojeném království. Vedení účetnictví zadává externě v Irsku a elektronický přístup ke své dokumentaci zajišťuje celnímu orgánu ve Spojeném království podle příslušných předpisů Spojeného království. Dováží zboží z Asie přes Itálii, obecné logistické řídící činnosti se však uskutečňují ve Spojeném království. Žádost o postavení OHS je nutno předložit ve Spojeném království. Oddíl II – Obdržení a přijetí žádosti Obecný postup, který je třeba při předložení žádosti o postavení OHS dodržet, je popsán v článcích 14c až 14f prováděcího předpisu. Po obdržení žádosti ji celní orgány přezkoumají a

50

rozhodnou o jejím přijetí či nepřijetí. Vždy je nutno zohlednit následující společné obecné úvahy: – žádost by měla být předložena v souladu s požadavky čl. 14c odst. 1 prováděcího předpisu, – k žádosti se předkládají přílohy uvedené v příloze 1C prováděcího předpisu, které by měly být řádně vyplněny (viz vysvětlivky k příloze 1C). Tyto informace lze uvést rovněž v samohodnocení - dotazníku v případě, že se předkládá společně se žádostí, – i když neexistuje žádný právní požadavek, který by vyžadoval předložení samohodnocení - dotazníku zároveň se žádostí, vřele se doporučuje, aby žadatel předložil samohodnocení - dotazník co nejdříve, zejména s vědomím, že tento dotazník byl zaveden s cílem urychlit celý proces. Je také potřeba vzít v úvahu, že informace uvedené v samohodnocení - dotazníku nelze použít jako důvod nepřijetí žádosti s výjimkou případů, kdy jsou formou samohodnocení - dotazníku předkládány informace v povinných přílohách, – aby mohly celní orgány provést rychlé porovnání předložené žádosti s podmínkami přijetí, musí mít k dispozici všechny potřebné informace. Ty lze získat buď pomocí přístupu do příslušných databází, nebo lze požádat žadatele, aby je předložil společně se žádostí (tj. výpis z rejstříku trestů, osvědčení o řádné registraci apod.), – kdykoli je to vhodné, měly by celní orgány použít i jiné dostupné zdroje informací, např. společné databáze EU, kontakty s dalšími orgány, informace z internetových stránek společnosti atd., – v případě, že jsou nezbytné další informace, celní orgány o ně musí požádat žadatele co nejdříve, nejpozději však do 30 kalendářních dnů ode dne obdržení žádosti, – v prováděcím předpisu není stanovena lhůta, v níž je žadatel povinen předložit další požadované informace. V těchto případech se uplatní všechny případné vnitrostátní správní předpisy. Bez těchto dalších informací však žádost nemůže být dále zpracovávána, – celní orgány musí vždy informovat žadatele o přijetí žádosti a o datu přijetí; měly by ho informovat také v případě nepřijetí žádosti a uvést důvody pro toto nepřijetí, – v případě žádostí přijatých nadnárodními společnostmi při rozhodování o přijetí/nepřijetí viz také část 3 oddíl I „Určení příslušného členského státu pro předložení žádosti o postavení OHS“ pokynů pro OHS. Oddíl III – Analýza rizik a postup při auditu 3.III.1. Shromažďování a analýza informací Aby bylo možné provést analýzu rizik a připravit účinný a efektivní audit, je velmi důležité, aby hospodářský subjekt získal co nejvíce relevantních informací. Tyto informace se shromažďují s cílem: – lépe porozumět činnosti hospodářského subjektu, – získat co nejlepší přehled o obchodní organizaci, procesech a postupech hospodářských subjektů, – vypracovat plán auditu na základě výsledků hodnocení rizik, – připravit audit (optimální auditorský tým, zaměření auditu, apod.), – v maximální možné míře ověřit splnění kritérií. Hospodářskému subjektu by mělo být vždy doporučeno vyplnit samohodnocení - dotazník a předložit jej společně se žádostí. Informace, které celní orgány mohou získat z různých zdrojů, zahrnují například:

51

– interní databáze, – interní informace (výsledek předchozích kontrol nebo auditu, jiná udělená nebo zrušená povolení, revize dříve předložených celních prohlášení atd.), – informace požadované a poskytované jinými orgány, – ostatní členské státy (Informační postup a postup konzultací – viz část 4 pokynů „Výměna informací mezi členskými státy“), – informace poskytnuté samotnými hospodářskými subjekty (tj. samohodnocení dotazník), – ukazatele rizik, – veřejně dostupné informace (zpravodajství, internet, studie, zprávy atd.), – jakékoli další relevantní informace včetně obrázků, fotografií, videí, plánů prostor apod. Všechny shromážděné informace je nutné pečlivě vyhodnotit, aby bylo možné posoudit jejich správnost a význam z hlediska cílů auditu. Mělo by být zřejmé, že shromažďování informací je dynamický proces a mohlo by se stát, že si „informace vyžádají další informace“. Žadatel by si toho měl být vědom a měl by být připraven poskytnout celnímu orgánu všechny případné další potřebné informace. Auditoři si mohou vyžádat a shromažďovat další důležité informace, které zvyšují hodnotu výsledku, i po zahájení kontroly. Je rovněž nutno zohlednit skutečnost, že informace se mění a někdy jsou platné pouze v okamžiku, kdy jsou shromážděny. Proto je důležité mít k dispozici nejnovější a aktualizované informace. Aby bylo zajištěno, že celní orgán, který vydává osvědčení, má k dispozici aktuální informace o událostech, které mohou ovlivnit výsledek ve fázi předkládání žádosti i v následné práci, je nezbytné mít k dispozici systém umožňující identifikovat situace, kdy je potřeba více informací, a informovat o nich žadatele. Ke značnému urychlení tohoto procesu by mohla přispět velikost hospodářského subjektu, jeho specifické vlastnosti a to, zda absolvoval další příslušné akreditační procesy. 3.III.2. Malé a střední podniky Malé a střední podniky jsou vymezeny v doporučení Komise ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků, malých a středních podniků13. Je však rovněž nutno vzít v úvahu, že pro účely vydání osvědčení OHS a souladu s příslušnými požadavky se nejedná o jediné relevantní rozlišení. Přestože toto rozlišení může být dostačující v případě samostatných hospodářských subjektů, které jsou podle tohoto klasifikačního systému považovány za malé nebo střední podniky, v případě malého nebo středního podniku, který je součástí větší nadnárodní společnosti se společnými bezpečnostními normami a postupy, budou hrát roli i rozlišení další. Malé a střední podniky se mezi sebou vzájemně liší z hlediska velikosti, složitosti podnikání, druhu zboží, s nímž obchodují, postavení v mezinárodním dodavatelském řetězci atd. Například: – u žadatele o postavení OHS s 51 zaměstnanci, který dováží skleničky, bude užit jiný postup než u žadatele o postavení OHS s 249 zaměstnanci, který dováží zbraně a který již zavedl různá bezpečnostní opatření, – rozmanitost situací malých a středních podniků ilustruje rovněž celní zástupce se čtyřmi zaměstnanci, který působí jako subdodavatel jiného výrobce se 150 zaměstnanci.

13

Doporučení Komise ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků, malých a středních podniků, Úř. věst. L 124/2003.

52

Malé a střední podniky představují 99 %14 všech evropských podniků a devět z deseti malých a středních podniků jsou fakticky mikropodniky s méně než deseti zaměstnanci. Stávají se rovněž nezbytnou součástí mezinárodních dodavatelských řetězců. V některých případech mohou představovat většinu hospodářských subjektů v mezinárodních dodavatelských řetězcích a často působí jako subdodavatelé větších společností. Na základě zohlednění zejména možných obtíží malých a středních podniků při vstupu do certifikačního procesu a s cílem více zpřístupnit postavení OHS malým a středním podnikům byla do právních předpisů upravujících postavení OHS zavedena nezbytná flexibilita s cílem minimalizovat náklady a zátěž. Přestože se kritéria pro OHS vztahují na všechny podniky bez ohledu na jejich velikost, ustanovení čl. 14a odst. 2 prováděcího předpisu stanoví právní povinnost, podle níž „celní orgány náležitě přihlédnou ke zvláštní povaze hospodářských subjektů, zvláště pak malých a středních podniků“. Současně budou specifika malých a středních podniků v oblasti osvědčení OHS v celých těchto pokynech ilustrována na příkladech. 3.III.3. Specifické hospodářské činnosti 3.III.3.1. Expresní dopravce Role dopravce v mezinárodním dodavatelském řetězci je popsána v části 1 oddíle II.4 odst. f) pokynů pro OHS. V rámci tohoto odvětví obchodu působí výrazné pododvětví zahrnující expresní dopravce. Toto pododvětví zahrnuje poměrně malý počet hospodářských subjektů, ale významné objemy transakcí; v některých členských státech na toto pododvětví připadá asi třetina všech zásilek při dovozu a asi 50 % všech zásilek při vývozu. Toto pododvětví má řadu charakteristických vlastností: – velké objemy transakcí, – důraz na rychlost dopravy a rychlé odbavení – rychlé dodací lhůty jsou důležitým marketingovým nástrojem těchto podniků a jsou pro jejich zákazníky významné, – velký počet a rozpětí obchodních partnerů od pravidelných firemních zákazníků až po jednorázové zákazníky z řad soukromých osob, – hospodářské subjekty často plní vedle úlohy dopravce i úlohu celního zástupce; – vzhledem k tomu, že způsobem dopravy je především letecká nákladní doprava, působí tyto hospodářské subjekty jako schválení agenti a/nebo známí odesílatelé v souladu s nařízením (ES) č. 300/200815 a u většiny své činnosti splňovat požadavky nařízení (EU) č. 185/201016, – přeprava balíků a nákladu ve vlastních letadlech nebo poskytování naložených pytlů a volných balíků dalším leteckým dopravcům,

14

V roce 2008 se v Evropské unii nacházelo více než 20 milionů podniků. Pouze asi 43 000 z toho byly velké podniky. Proto tvoří drtivou většinu (99,8 %) podniků v EU malé a střední podniky. (Výroční zpráva – Malé a střední podniky v EU v roce 2009 – GŘ pro podniky a průmysl).

15

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 300/2008 ze dne 11. března 2008 o společných pravidlech v oblasti ochrany civilního letectví před protiprávními činy a o zrušení nařízení (ES) č. 2320/2002.

16

Nařízení Komise (EU) č. 185/2010 ze dne 4. března 2010, kterým se stanoví prováděcí opatření ke společným základním normám letecké bezpečnosti.

53

– hospodářské subjekty mají často od celních orgánů povolení užívat zjednodušené celní postupy. Vzhledem k těmto odlišným rysům se s tímto pododvětvím pojí řada specifických rizik, které je nutno zvážit zejména při žádosti hospodářských subjektů o postavení OHS, tj.: – úroveň porušování při posuzování kritéria dodržování celních předpisů. Celní orgány budou muset vzít v úvahu vysoký objem transakcí a posoudit, zda se jedná o porušování systematické, kvalitu vnitřních kontrol hospodářských subjektů a postupy pro zjišťování a nápravu chyb – viz část 2 pokynů „Kritéria pro OHS“, – bezpečnost uchovávaných údajů při posuzování systému vedení obchodních a případně přepravních záznamů hospodářským subjektem. Vzhledem k vysokému objemu uchovávaných údajů bude nezbytné, aby celní orgány zvážily opatření zavedená na ochranu systémů hospodářského subjektu proti neoprávněnému přístupu nebo vniknutí a na ochranu přístupu k dokumentaci a postupů pro zpracování informací v rámci systémů používaných expresními přepravci. Při posuzování vhodných norem v oblasti bezpečnosti a zabezpečení: – místa nebo činnosti, na které se nevztahuje postavení schváleného agenta, – porušení sjednaných bezpečnostních dohod s rizikem dodávky nebezpečného nebo nezabezpečeného zboží. Vzhledem k širokému spektru obchodních partnerů budou celní orgány muset posoudit postupy při výběru obchodních partnerů a řízení rizik spojených se známými i neznámými obchodními partnery; – osoby, které proniknou do podniku a které by mohly představovat bezpečnostní riziko. Vzhledem k vysokým objemům obchodu budou celní orgány muset posoudit postupy při kontrole podkladů nových zaměstnanců, a to jak u trvalých, tak u dočasných zaměstnanců, – nedostatečné povědomí o bezpečnostních požadavcích. Celní orgány budou muset posoudit postupy pro poskytování odpovídajícího školení v oblasti rizik bezpečnosti a zabezpečení souvisejících s pohybem expresních zásilek. 3.III.3.2. Provozovatelé poštovních služeb Provozovatelé poštovních služeb mají svá specifika a je třeba vzít v úvahu jejich vlastnosti a související rizika. Jelikož lze předpokládat, že kritérium prokázané platební schopnosti je posuzováno obdobně jako u ostatních hospodářských subjektů, zaměříme se níže na některé konkrétní otázky týkajících se ostatních kritérií pro OHS. Dodržování celních požadavků Provozovatel poštovních služeb se zabývá službami zajišťujícími dodávky/odesílání zboží pro celou řadu drobných klientů a uživatelů, jejichž spolehlivost není příliš snadné zajistit. Důsledkem této situace mohou být problémy v oblasti cel a rovněž dodržování zásad bezpečnosti a zabezpečení. Mezi rizikové oblasti související s celními operacemi patří například: • velký počet „malých“ zásilek, tj. zásilek s nízkou hmotností/ hodnotou, • nespolehlivost prohlášení zákazníků (většinou jednotlivců): chyby a opomenutí v prohlášeních o hodnotě a v popisu kvality obsahu zásilky, absence/nedostatečnost podpůrných podkladů přiložených k celnímu prohlášení a následné problémy s dodržováním celních požadavků (chybějící osvědčení, licence atd.), • zpoždění dodávky způsobené dopravcem, • vysoké riziko „špatného zacházení“ se zásilkami (ztrát).

54

Proto by měl být v průběhu auditu z hlediska splnění kritéria dodržování celních požadavků vždy zkoumán počet porušení souvisejících s celními prohlášeními, a to i při zohlednění velikosti a typu hospodářského subjektu, a měl by být porovnán s celkovým počtem ročně provedených transakcí s cílem vyhodnotit potenciální rizika včetně rizik finanční povahy. Vedení místního celního řízení a skladů je nejdůležitějším prvkem, který je nutno hodnotit na základě okolností při současném hodnocení zbývajících rizik. Účetní a logistické systémy Jedním z rizik, která je nutno zohlednit, je řízení zásob, při němž jsou hlášeny nedoručené poštovní zásilky/balíky (tj. případy, kdy nebylo možné dohledat příjemce nebo kdy si je příjemce nevyzvedl). Pokud jde o tento zásadní aspekt, je nezbytné provést posouzení nákladů na skladování (a v případě potřeby následné likvidace, pokud je uvedena v pravidlech) nebo nákladů spojených s vrácením odesílateli. To by mohlo výrazně ovlivnit sledovatelnost celních a účetních operací i organizaci logistiky, jakož i řízení, náklady, bezpečnost zásob a zabezpečení skladů. Taková provozní situace vyžaduje možnost spolehnout se na výpočetní systém, který musí být dostatečně bezpečný a musí být strukturován tak, aby zajistil sledovatelnost všech celních operací z hlediska auditu, a to u vývozu i dovozu, i bezpečnost údajů, které jsou v něm obsaženy. Při hodnocení účinnosti vnitřního kontrolního systému je nutné vedle oddělení povinností zkontrolovat i to, zda existují osoby odpovědné za sledování dodržování pravidel celních režimů a jak se fakticky zjišťují a řeší související rizika. V důsledku této skutečnosti by měl být posouzen dopad jednotlivých potenciálních negativních událostí na činnost hospodářského subjektu a měla by být pečlivě vyhodnocena účinnost postupů provedených s cílem přijmout opatření k řešení nedodržení těchto požadavků. Navíc je rovněž v souvislosti s vnitřní kontrolou nutné zjistit, které databáze a které informační postupy se užívají pro ukládání dat týkajících se zákazníků a zásilek. Dalším aspektem, který by měl být posuzován, je řízení pozemní dopravy, zejména v případě, že se jedná o provozovatele letiště; v takovém případě je nutné posoudit spolehlivost řidičů, kteří vyzvedávají balíky. Bezpečnostní požadavky V této souvislosti je nutno pečlivě zvážit přijímání zaměstnanců; je například nutné vzít v úvahu podíl příležitostných pracovníků na celkovém počtu zaměstnanců, protože se jedná o jasný ukazatel možnosti infiltrace a zneužití této služby pro protiprávní činnost, která by mohla mít dopad na bezpečnost a zabezpečení (balíkové bomby, drogy, jiné druhy nelegálního zboží). Proto je nutno pečlivě hodnotit kritéria výběru užívaná při náboru zaměstnanců, kteří mají být přiděleni k výkonu speciálních činností, jako jsou například zaměstnanci, kteří jsou v přímém kontaktu s citlivým zbožím ve skladovacích prostorách nebo vysoce rizikových oblastech. Je také nutné kontrolovat četnost, s níž hospodářský subjekt provádí sledování zaměstnanců z hlediska dodržování pracovních předpisů. Je velmi důležité posoudit v této souvislosti postupy při řízení smluv s pracovními agenturami.

55

Pro všechny zaměstnance by mělo být bez ohledu na druh smlouvy, podle které vykonávají svou práci, zajištěno odpovídající odborné školení, zejména v oblasti celních režimů a předpisů. Za účelem dosažení vysokého standardu kvality při uplatňování postupů v oblasti bezpečnosti a zabezpečení je nezbytné zajistit odpovídající úroveň školení včetně školení zaměstnanců zabývajících se skenováním konkrétního zboží, které má být odesláno. V zájmu zajištění bezpečnosti mezinárodního dodavatelského řetězce by provozovatel poštovních služeb měl: – vypracovat pokyny pro zajištění zabezpečení a bezpečnosti s cílem informovat a proškolit zaměstnance o rizicích spojených s poštovním provozem, – mít zavedenu odpovídající vnitřní organizaci umožňující zvýšení četnosti kontrol u konkrétních rizikových událostí nebo po obdržení konkrétních informačních zpráv, – řádně proškolit poštovní inspektory přidělené ke stanovištím bezpečnostní kontroly a poskytnout jim aktuální informace o tom, jak identifikovat potenciálně nebezpečné zásilky při zohlednění ukazatelů rizik, jako například: • neuvedený odesílatel, • citliví příjemci (diplomaté, politické instituce, finanční instituce, náboženské komunity, tisk, atd.), • označení nápisy nebo nálepkami s cílem vyhnout se kontrole, jako například: „Nevystavovat rentgenovému záření“, „Důvěrné“, „Nevyžaduje poštovní kontrolu“, „Neotvírat“ atd., • neobvyklé makroskopické fyzikální a chemické vlastnosti (např. termosáček, přítomnost neobvyklých pachů, úbytek nebo únik obsahu, změny barvy balení, olejové skvrny, zvuky vycházející zevnitř atd.). Provozovatel poštovních služeb musí rovněž přijmout opatření týkající se logistického/organizačního rozměru prostor užívaných ke skladování zásilek prostřednictvím následujících úkonů: – mít k dispozici zvláštní prostory, v nichž lze provádět bezpečnostní kontroly příchozích nebo odchozích zásilek, – fyzicky oddělovat zboží, které je předmětem kontroly, od zboží, které dosud zkontrolováno nebylo, – vyžadovat, aby zákazníci používali výrobky, u nichž je možné zajistit sledovatelnost, – vypracovat plán reakce, jehož cílem je identifikovat, izolovat a zneškodnit zjištěné hrozby, – vytvořit kontaktní bezpečnostní kancelář pro celní, policejní, zpravodajské a zdravotní orgány podle druhu nabízené služby a jejího významu. A konečně má vzhledem ke značnému rozsahu a zvláštnímu charakteru služeb nabízených provozovateli poštovních služeb, jakož i k počtu transakcí a za účelem zavedení spolehlivých celních, logistických, účetních a bezpečnostních postupů zásadní význam, aby všechny postupy byly přísně standardizované, s podrobnými vnitřními procesními protokoly, které jsou skutečně uplatňovány v každodenní praxi. 3.III.3.3. Železniční dopravci Obecně se audit železničního dopravce výrazně neliší od jiných dopravců. Lze dokonce mít za to, že provozovatelé železniční dopravy představují nižší riziko vzhledem k povaze tohoto druhu dopravy. Pro plánování auditní činnosti a vyhodnocování rizik však může být jen přínosem podrobnější rozpracování několika odlišných rysů činnosti železničních dopravců:

56

– provozovatelé železniční dopravy jsou vázáni mezinárodními dohodami a úmluvami (COTIF, CIM). Tyto dohody mohou stanovit požadavky týkající se závěr a neporušenosti nákladu. Může rovněž nastat nutnost řešení odpovědnosti při přepravě; – železniční doprava se řídí předpisy bezpečnosti železničního provozu a osvědčeními, týkajícími se jak bezpečnosti cestujících, tak bezpečnosti nákladu. Tyto předpisy mohou zahrnovat požadavky na systémy řízení bezpečnosti, bezpečnost zaměstnanců a vnitřní kontrolní systém, – železniční dopravci působí v prostředí, které je z regulačního hlediska roztříštěné. Provoz na železnici může regulovat a sledovat více vnitrostátních orgánů, – provozní prostředí obsahuje několik prvků, které jsou často ovládány třetími stranami odpovědnými za infrastrukturu, jako jsou například koleje, seřaďovací nádraží a kontejnerové terminály, nebo třetími stranami odpovědnými za nákladovou jednotku; – žadatel může mít složitou organizační strukturu, mnoho prostor a širokou škálu provozovaných činností. Tyto činnosti lze rovněž rozčlenit na osobní a nákladní dopravu, – železniční dopravci mohou spolupracovat s celou řadou obchodních partnerů, kteří jsou zpravidla dobře známí. Mohou mezi ně patřit například silniční dopravci a provozovatelé skladů, provozovatelé přístavů a poskytovatelé služeb v oblasti bezpečnosti na nádražích. Odpovědnost za nakládku nákladových jednotek nebo kontejnerů na vagón nebo jejich vykládku z vagónu může nést dopravce. Za nakládku a vykládku zboží však zpravidla odpovídá zákazník. Železniční dopravci zpravidla nenakládají a nevykládají nákladové jednotky sami ani s pomocí třetích stran. Železniční dopravce může nést provozní odpovědnost za manipulaci se zbožím pouze v případě, že sám poskytuje balíkovou službu a další doplňkové logistické služby, – během přepravy se může vyskytnout více osob, které budou zpracovávat dokumenty nebo kontrolovat nákladové jednotky/vagony. Pouze v případě, že železniční dopravce poskytuje balíkovou službu a další doplňkové logistické služby sám, manipuluje se zbožím v místech překládky nákladu, logistických centrech nebo ve skladech. Při hodnocení rizik a auditu železničního dopravce žádajícího o postavení OHS je třeba věnovat pozornost následujícím bodům: – pro lepší pochopení podnikatelského prostředí by měly celní orgány před provedením auditu požádat žadatele o stručnou prezentaci předpisů, dohod a úmluv, kterými je vázán, – při přípravě na audit by měli být auditoři schopni vypracovat jednoznačný přehled lokalit a objektů zapojených do celních operací a zjistit, zda je má žadatel pod kontrolou či nikoli. Příslušné lokality jsou prostory, kde se manipuluje s dokumenty souvisejícími s celním řízením, s nákladovými jednotkami a se zbožím, – aby bylo možné zabránit neoprávněnému přístupu ke zboží a k nákladovým jednotkám, je nutné mít k dispozici přiměřené metody bezpečnostního dohledu, zejména na nádražích, k nimž je volný přístup, a během přepravy/vykládky/nakládky a zastávek;

57

– sledování nákladových jednotek, bezpečnostním postupům na hraničních přechodech (bezpečnostní kamera, skenování) a zastávkách, vážení nákladu a kontrolám obsahujícím sedm bodů (zejména po dlouhodobém skladování), – postupům přikládání celních závěr včetně návodu, jak postupovat při narušení bezpečnosti, – identifikaci obchodních partnerů a smluvnímu zakotvení bezpečnostních požadavků, a to i u partnerů ad hoc. Vzhledem k externímu zajišťování klíčových aktivit (nakládka/vykládka/bezpečnostní dohled) musí žadatel řídit rizika spojená s obchodními partnery prostřednictvím zavádění požadavků do smluv a jejich sledování. Důležitou roli při posilování bezpečnosti dodavatelského řetězce hrají rovněž postupy při zjištění porušení bezpečnosti, – řádnému zajištění odborné přípravy k zvyšování povědomí v oblasti bezpečnosti, – klíčovému požadavku, kterým jsou postupy pro informování o porušení bezpečnosti a jejich řešení.

3.III.4. Činitele usnadňující schvalovací proces 3.III.4.1.

Obecné informace

Jednotlivé hospodářské subjekty musí vzhledem ke své hospodářské činnosti kromě požadavků na OHS dodržovat i další různé normy a předpisy. Cílem programu OHS je snaha posoudit již existující normy a osvědčení a spolehnout se na ně, aby žadatel o postavení OHS již nemusel předkládat žádná další osvědčení. K urychlení zpracování žádostí by celní orgány měly využít, kdykoliv je to možné, informace, které již mají o žadatelích o postavení OHS k dispozici, aby se zkrátila doba potřebná pro audit. To může zahrnovat informace zejména z: – předchozích žádostí o celní oprávnění, – informací, které již byly sděleny celním orgánům nebo jiným orgánům veřejné moci a které jsou celnímu orgánu k dispozici/přístupné, – celních auditů, – používaných celních režimů/celních prohlášení podaných žadatelem, – samohodnocení provedeného žadatelem před předložením žádosti, – stávajících norem vztahujících se na žadatele a osvědčení, která byla žadateli vydána, a – stávajících závěrů příslušných odborníků podle čl. 14n odst. 2 prováděcího předpisu. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu však může především s ohledem na dobu, které se tyto informace týkají, nastat potřeba, aby celní orgány dané informace znovu přezkoumaly nebo si vyžádaly potvrzení od jiných orgánů, že tyto informace jsou (zcela nebo zčásti) stále platné. Zvláštní pozornost je věnována případům, kdy právní předpisy stanoví automatické uznávání norem v oblasti bezpečnosti a zabezpečení, tj.:

58

– ustanovení čl. 14k odst. 3 prováděcího předpisu, viz rovněž část 3 oddíl III bod 4.2 písm. b) pokynů pro OHS, – ustanovení čl. 14k odst. 4 prováděcího předpisu, podle něhož se kritéria bezpečnosti a zabezpečení považují za splněná v rozsahu, v jakém jsou kritéria pro vydávání těchto osvědčení shodná nebo srovnatelná s kritérii stanovenými v prováděcím předpisu, pokud žadatel usazený ve Společenství je držitelem: • mezinárodně uznávaného bezpečnostního osvědčení vydaného na základě mezinárodních úmluv, • evropského bezpečnostního osvědčení vydaného na základě právních předpisů Unie, • mezinárodní normy vydané Mezinárodní organizací pro normalizaci, • evropské normy vydané evropskou normalizační organizací. To platí pouze pro osvědčení vydaná mezinárodně akreditovanými osvědčovateli17 nebo příslušnými vnitrostátními orgány. Vedle toho existuje velký počet mezinárodních i vnitrostátních norem a certifikací obdobně jako závěrů poskytnutých odborníky v oblasti vedení záznamů, platební schopnosti nebo norem v oblasti bezpečnosti a zabezpečení, které může celní orgán, který vydává osvědčení, přijmout podle čl. 14n odst. 2 prováděcího předpisu. V těchto případech předložení osvědčení neznamená, že příslušné kritérium pro OHS je splněno automaticky a není třeba je dále kontrolovat. Je spíše záležitostí příslušného celního orgánu, aby určil, zda a do jaké míry byla tato kritéria splněna. V této souvislosti je nutno vzít v úvahu různé ukazatele za účelem posouzení, zda a do jaké míry je dané osvědčení nebo norma relevantní a zásadní a nakolik může být užitečné v rámci předkládání žádosti o postavení OHS. Jedná se například o následující ukazatele: – kdo vydal osvědčení nebo kdo odpovídá za udělení dané normy? Vydal osvědčení příslušný orgán nebo třetí strana? Je tato třetí strana mezinárodně akreditována? – jakým způsobem se osvědčení vydává? Provádí kontroly určitý orgán (příklady viz část 3 oddíl III bod 4.2.), hospodářský subjekt na základě samohodnocení, nebo se užívá ověření nezávislou akreditovanou třetí stranou (příklady viz část 3 oddíl III bod 4.1.2. pokynů pro OHS)? – byl proveden audit na místě nebo pouze ověření dokladů? – z jakých důvodů hospodářský subjekt o osvědčení žádá? – provádí proces certifikace společnost sama, nebo za tím účelem jmenovala konzultanta? – platí osvědčení pro celou účetní jednotku, pro jedno speciální místo nebo pro jediný proces? – kdy bylo osvědčení vydáno? Kdy proběhl poslední audit? Níže uvedený seznam známých norem a osvědčení není vyčerpávající. Vzhledem k rozmanitosti hospodářských činností hospodářských subjektů a vzhledem k vnitrostátním zvláštnostem jsou uvedeny pouze nejběžnější z nich. Žadatelé o postavení OHS však mohou příslušnému celnímu orgánu předložit informace o všech normách, které dodrželi, nebo o všech osvědčeních, jichž jsou držiteli a která mají dopad na kritéria pro OHS. Příslušný celní orgán poté ověří, zda a do jaké míry je lze zohlednit. 17

Mnohostranná dohoda o uznávání nebo dohoda o vzájemném uznávání. Viz rovněž www.europeanaccreditation.org.

59

To platí i tehdy, pokud hospodářskému subjektu poskytoval v případech ovlivňujících kritéria pro OHS poradenství nezávislý orgán/instituce, aniž by to vedlo k certifikaci (např. individuální vedení místní policie v oblasti prevence kriminality na místě, vzdělávací programy). Je třeba poznamenat, že aby se hospodářský subjekt mohl stát OHS, není povinen být držitelem kteréhokoli z těchto osvědčení ani využívat služeb poradce, ale pokud taková osvědčení existují, mohla by pro celní orgány představovat užitečné informace a vést k urychlení celého procesu (viz též vysvětlivky k samohodnocení - dotazníku v oddílech 3 a 5 týkajících se účetního a logistického systému a požadavků na bezpečnost a zabezpečení). Vezměte rovněž v úvahu, že prokázat splnění kritérií pro OHS je vždy povinností žadatele. 3.III.4.2. Osvědčení/povolení udělená celními orgány nebo jinými státními orgány a)

stávající celní oprávnění

Žádá-li hospodářský subjekt o osvědčení OHS, mělo by se přihlédnout ke všem ostatním celním oprávněním, která mu byla udělena. b)

osvědčení udělená leteckými agenturami nebo orgány

Letecké správy udělují osvědčení společnostem, které provozují přepravu leteckého nákladu. V závislosti na své úloze v dodavatelském řetězci tedy společnosti mohou žádat o postavení schváleného agenta, známého odesílatele nebo stálého odesílatele. Schválení agenti jsou společnosti jako například agentury, zasílatelé nebo jiné právní subjekty, které mají obchodní vztah s leteckým dopravcem a provádějí bezpečnostní kontroly, jež ve vztahu k nákladu, kurýrním a expresním zásilkám či poště uznává nebo předepisuje příslušný orgán. Pro schválené agenty se kritérium stanovené v čl. 14k odst. 1 prováděcího předpisu považuje za splněné podle čl. 14k odst. 3 prováděcího předpisu ve vztahu k prostorám, pro které hospodářský subjekt obdržel postavení schváleného agenta. Na rozdíl od programu OHS se postavení schváleného agenta uděluje vždy ve vztahu ke konkrétním prostorám. Je třeba také vzít na vědomí, že postavení schváleného agenta v zásadě platí pouze pro odchozí zboží přepravované na palubě letadla. Pro příchozí zboží nejsou tyto procesy certifikovány. Proto by v tomto ohledu neměla být osvědčení uznávána automaticky, avšak je nutno se vyhnout duplicitě stejných kontrol. Známý odesílatel a stálý odesílatel jsou společnosti ve vztahu ke schválenému agentovi, které se rozhodly poslat náklad letecky. I když postavení známého odesílatele není právně uznáváno, sleduje obdobné cíle, takže postavení známého odesílatele a stálého odesílatele může být užitečné rovněž při postupu získávání osvědčení OHS. c)

Mezinárodní předpis o bezpečnosti lodí a přístavních zařízení (ISPS)

Mezinárodní námořní organizace přijala v rámci závazné „Mezinárodní úmluvy o bezpečnosti lidského života na moři“ (SOLAS) mezinárodní závazný předpis pro bezpečnost lodí

60

a přístavních zařízení – Mezinárodní předpis o bezpečnosti lodí a přístavních zařízení (dále jen „předpis ISPS“). Tento předpis stanoví povinnosti vlád, společností provozujících lodní dopravu, kapitánů a personálu lodí, přístavů, přístavních zařízení a personálu přístavních zařízení provádět hodnocení rizik a analýzu rizik a vypracovávat, udržovat a zlepšovat bezpečnostní plány společnosti provozující lodní dopravu a jejích plavidel, jakož i přístavů a přístavních zařízení s cílem zabránit událostem v oblasti bezpečnosti, které ovlivňují lodě nebo přístavní zařízení užívané v mezinárodním obchodě. Bezpečnostní požadavky předpisu ISPS zahrnují opatření v oblasti fyzického zabezpečení včetně řízení přístupu k lodím a přístavním zařízením, jakož i zachování neporušenosti nákladu a nákladových jednotek. Tato opatření musí být řádně doložena v bezpečnostním plánu, který se předkládá pověřenému orgánu odpovědnému za bezpečnost lodí a přístavních zařízení. Schválený bezpečnostní plán je nejen užitečným nástrojem k posouzení kritéria bezpečnosti pro OHS, ale celní orgány rovněž považují prvky schváleného bezpečnostního plánu, které jsou shodné nebo srovnatelné s dílčími kritérii pro OHS, za splnění těchto dílčích kritérií (čl. 14k odst. 4 prováděcího předpisu). Zatímco lodím a přístavním zařízením, které splňují použitelné požadavky předpisu ISPC, jsou vydávána osvědčení prokazující tuto skutečnost, je nutno uvést, že soulad přepravních společností s příslušnými částmi předpisu ISPS podléhá povinnému ověřování vnitrostátními námořními správami ve spolupráci s Evropskou agenturou pro námořní bezpečnost (EMSA) EU; v rámci oprávnění pro OHS by proto mělo být posuzováno rovněž toto autoritativní potvrzení dané společnosti provozující lodní dopravu. d) způsobilost rámce hodnocení úvěrového rizika stanoveného Eurosystémem Evropské centrální banky (ECAF) Rámec hodnocení úvěrového rizika stanovený Eurosystémem Evropské centrální banky (ECAF) definuje postupy, pravidla a techniky, které zajišťují, že bude splněn požadavek Eurosystému na vysoké úvěrové standardy pro veškerá způsobilá aktiva. Při hodnocení úvěrového standardu Eurosystém bere v úvahu institucionální kritéria a prvky zaručující podobnou ochranu držitele nástroje, například záruky. V některých členských státech potvrzuje způsobilost národní centrální banka. Trvalá referenční hodnota Eurosystému pro minimální požadavek na vysoké úvěrové standardy odpovídá úvěrovému hodnocení „single A“, přičemž „single A“ znamená minimální dlouhodobý rating „A-“ od agentury Standard & Poor’s nebo Fitch, „A3“ od agentury Moody’s nebo „AL“ od DBRS. Proto lze hodnocení ratingových agentur rovněž zohlednit při hodnocení kritéria prokázané platební schopnosti. e)

Sarbanes-Oxleyův zákon

Sarbanes-Oxleyův zákon je federální zákon Spojených států, který stanoví nové nebo zpřísňuje původní normy pro představenstva všech amerických veřejných společností, jejich vedení a veřejné účetní společnosti. Vztahuje se i na společnosti mimo Spojené státy, jejichž akcie jsou obchodovány ve Spojených státech. Zahrnuje zejména předpisy o systému vnitřní kontroly účetnictví, tvorbě rozvahy a finančním výkaznictví. Zákon klade důraz na požadavky na zveřejňování a na odpovědnost vedení. I když společnost splňuje předpisy stanovené Sarbanes-Oxleyovým zákonem, neznamená to automatické splnění jakéhokoli kritéria pro OHS. Mělo by se však jednat o ukazatel, který je nutno posoudit při analýze rizik a v rámci udělování oprávnění pro OHS. f)

Programy pro OHS nebo obdobné programy ve třetích zemích

61

Některé země mají zaveden program bezpečnosti a zabezpečení, který je v souladu s koncepcí OHS v rámci WCO SAFE. I v případech, kdy mezi EU a konkrétní zemí nefunguje vzájemné uznávání, má skutečnost, že je daný hospodářský subjekt ověřen/certifikován v rámci takového programu, v souvislosti s udělováním oprávnění pro OHS svůj význam a příslušný celní orgán by ho měl v procesu kontroly v souvislosti s udělením postavení OHS zohlednit. g)

TIR (Transports Internationaux Routiers)

Pod záštitou EHK OSN byla v roce 1975 uzavřena Celní úmluva o mezinárodní přepravě zboží na podkladě karnetů TIR (Úmluva TIR z roku 1975). Úmluvu TIR spravuje EHK OSN, která také vede příručku TIR. Tato příručka obsahuje nejen znění této úmluvy, ale také nepřeberné množství dalších užitečných informací týkajících se praktického používání této úmluvy. Zvláštní význam pro účely vydávání osvědčení OHS má kontrolovaný přístup k postupům systému TIR, který představuje jeden z pilířů Úmluvy TIR. Podle článku 6 Úmluvy TIR mohou příslušné orgány udělovat přístup k postupům systému TIR pouze těm dopravcům, kteří splňují minimální podmínky a požadavky uvedené v části II přílohy 9 uvedené úmluvy, a to: − prokázané zkušenosti a způsobilost provozovat mezinárodní dopravu, − řádné finanční postavení, − prokázanou znalost provádění úmluvy TIR, − absenci závažných nebo opakovaných porušení celních nebo daňových předpisů, − písemné závazné prohlášení o dodržení celních formalit a zaplacení dlužné částky v případě porušení předpisů nebo nesrovnalostí. Obzvláštní význam pro účely vydávání osvědčení OHS může mít také schvalování silničních vozidel a kontejnerů. Úmluva TIR stanoví, že zboží musí být přepravováno v kontejnerech nebo silničních vozidlech, jejichž nákladový prostor je konstruován tak, že jeho vnitřek není přístupný, pokud je zajištěn celní závěrou. Pokud kontejner nebo nákladový prostor splňuje požadavky úmluvy, vydají příslušné vnitrostátní schvalovací nebo inspekční orgány tzv. schvalovací osvědčení pro silniční vozidla nebo kontejnery. h)

ostatní

Ověřitelné dodržování bezpečnostních požadavků a norem stanovených mezivládními organizacemi, např. IMO, EHK OSN, OTIF, UPU a ICAO, může být rovněž považováno za částečné nebo úplné splnění kritérií pro OHS do té míry, v níž jsou tyto požadavky totožné nebo srovnatelné. 3.III.4.3 a)

Komerční normy a certifikace

osvědčení podle normy ISO 27001

ISO 27001 je celosvětově platná norma Mezinárodní organizace pro normalizaci, která upravuje bezpečnost informačních technologií a nastavení ochrany elektronických informačních systémů. Tato norma obsahuje předpisy týkající se požadavků na informační technologie, bezpečnostní techniky a na systémy řízení bezpečnosti informací. Specifikuje požadavky na výrobu, zavádění, sledování, údržbu a zkvalitňování zdokumentovaného

62

systému řízení bezpečnosti informací. Proto je certifikace ISO 27001 použitelná v různých odvětvích, např. při formulaci požadavků a cílů v oblasti bezpečnosti informací, při nákladově efektivním řízení bezpečnostních rizik a při zajišťování souladu s právem a předpisy. b) ISO 9001:2008 (případně v kombinaci s ISO 14001:2009) Norma ISO 9001 vytvořená Mezinárodní organizací pro normalizaci obsahuje zásadní návrhy na zlepšení řízení kvality v podnicích. Cílem této normy je zvýšit efektivitu společnosti a zlepšit zajišťování jakosti. Proto by měly být požadavky zákazníků plněny na základě určitého procesu kvality. V konečném důsledku by měla být zvýšena spokojenost zákazníka. V rámci postupů při žádosti o osvědčení OHS může být certifikace ISO 9001:2008 užitečná například pro posouzení vnitřního kontrolního systému. c)

ISO 28000: 2007

Podle normy ISO 28000:2007 mohou firmy získat osvědčení, že mají odpovídající systém řízení bezpečnosti týkající se bezpečnosti mezinárodního dodavatelského řetězce. ISO 28000:2007 je rámcovou normou a požadavky na bezpečnost a zabezpečení v této konkrétní normě jsou velmi obecné. Nicméně, další norma ISO z řady ISO 28000, ISO 28001:2007, obsahuje mnohem konkrétnější požadavky na zabezpečení dodavatelského řetězce a jejím cílem je být v souladu s kritérii rámce WCO SAFE pro OHS. Shoda s normou ISO 28001 by proto měla být v souladu s čl. 14k odst. 1 prováděcího předpisu celními orgány posuzována v kontextu povolení OHS. d)

Certifikáty TAPA

TAPA je sdružení osob odpovědných za bezpečnost a logistiku v oblasti výroby a logistiky. Cílem této mezinárodní asociace je především chránit své obzvláště nákladné zboží proti krádeži a ztrátě v průběhu skladování, překládky a dopravy. Certifikáty TAPA se udělují na základě norem ochrany nákladu vypracovaných Asociací na ochranu přepravovaného zboží (TAPA). Na jejich základě provádí kontroly týkající se dodržování norem neutrální certifikační orgán (certifikáty TAPA A nebo B) nebo jsou prováděny na základě samohodnocení společnosti (certifikát TAPA C). Normy TAPA týkající se ochrany nákladu obsahují bezpečnostní pokyny týkající se budov, vybavení a procesů během skladování a přepravy zboží. Úspěšná certifikace (certifikát A a B) v souladu s požadavky norem pro ochranu nákladu Asociace na ochranu přepravovaného zboží vyžaduje, aby držitel tohoto certifikátu dodržoval vysokou úroveň norem fyzického zabezpečení. Je však potřeba upozornit na skutečnost, že certifikáty TAPA se vydávají pro jednotlivá pracoviště a nikoli pro celou společnost. 3.III.5. Mateřské/dceřiné společnosti se společným systémem / společnými postupy Bez ohledu na právní nastavení konkrétní společnosti musí žadatel v zásadě splnit relevantní kritéria. Zvláštnosti externě zajišťovaných činností již byly objasněny v části 2 těchto pokynů „Kritéria pro OHS“. Tytéž zásady se uplatní, pokud jsou činnosti zajišťovány externě v rámci skupiny přidružených společností.

63

Z hlediska mateřských/dceřiných společností je však nutno zohlednit určité faktory, které mohou mít vliv na analýzu rizik a proces auditu. Za prvé je nutno vyjasnit spojení mezi společnostmi a jeho případný vliv na správní a/nebo provozní procesy. V některých případech poskytne mateřská společnost dceřiné společnosti nezávislost. Mezi přidruženými společnostmi často existují alespoň dohody o převodu zisku nebo obdobné dohody. V některých případech jsou konkrétní činnosti zajišťovány externě v rámci skupiny na základě smlouvy, což může vést k vytvoření společnosti, která nemá žádné vlastní pracovníky. V jiných případech plní specializovaná oddělení úkoly (sdílené služby) pro všechny společnosti ve skupině. Ve všech těchto případech může toto spojení ovlivnit pravděpodobnost výskytu a dopad určitého rizika, a to jak pozitivně, tak negativně. Praktický význam při posuzování žádosti OHS by mohla mít skutečnost, že v případě společných procesů propojených společností bude často dostačující zkontrolovat tyto procesy pouze jednou. Totéž platí v případě, že jedno oddělení v rámci skupiny vykonává určité činnosti pro všechny přidružené společnosti (sdílené služby) obdobně, jako by různé právnické osoby v rámci jedné skupiny využívaly stejných zásad (podnikové normy). Takto lze urychlit proces auditu a kvalitu procesů mohou zlepšit také odborné znalosti. Zároveň je vždy nutno posuzovat informace o jedné společnosti ze skupiny také z hlediska možného dopadu na přidružené společnosti. Při selhání vnitřního kontrolního systému v jedné přidružené společnosti se společnými podnikovými normami by se nemělo automaticky předpokládat, že selhal rovněž vnitřní kontrolní systém propojených společností, celní orgány však mohou rozhodnout o částečném nebo úplném přezkoumání těchto dalších systémů. 3.III.6. Riziko a analýza rizik 3.III.6.1 Řízení rizik hospodářského subjektu Organizace hospodářského subjektu může být složitým systémem zahrnujícím mnoho vzájemně souvisejících procesů. OHS by se měl zaměřit na procesy, řízení rizik, vnitřní kontroly a opatření přijatá za účelem omezení rizik. To by mělo zahrnovat pravidelné přezkoumávání těchto procesů, kontrol a opatření přijatých za účelem omezení nebo snížení rizik souvisejících s mezinárodním pohybem zboží. Vnitřní kontrola je proces zavedený hospodářským subjektem za účelem předcházení, odhalování a řešení rizik s cílem zajistit přiměřenost všech příslušných procesů. Organizace, která nemá zaveden žádný vnitřní kontrolní systém nebo tento systém prokazatelně funguje nedostatečně, je již ze své podstaty v ohrožení. Systémy řízení založené na riziku jsou disciplíny, podle kterých hospodářské subjekty v každém odvětví posuzují, řídí, sledují a řeší rizika. Pro OHS to znamená, že hospodářský subjekt musí v rámci svých politik a strategií jasně stanovit cíle dosahování souladu s celními předpisy a zajistit svou část dodavatelského řetězce podle svého obchodního modelu. Systém řízení by měl umožňovat: – plynulý cyklus zjišťování potřeb nebo požadavků,

64

– posouzení optimálních prostředků pro plnění těchto požadavků, – zavádění řízeného procesu uplatňování zvolených postupů řízení, – sledování výsledků systému, – vedení dokladů o uplatňování postupů používaných ke splnění obchodních cílů a identifikaci možností funkčních nebo obchodních zlepšení včetně mechanismů pro podávání zpráv o nedostatcích, náhodných chybách a možných strukturálních nedostatcích. Všechny výše uvedené aspekty je nutno posuzovat v rámci dodržování právních a regulačních požadavků, ke kterým se organizace zavázala nebo jež je povinna dodržovat. Čím větší má organizace povědomí o procesech a rizicích souvisejících s její činností, tím lépe je schopna řídit procesy v souladu s předem stanovenými záměry, zkvalitňovat je a dosahovat svých cílů. To znamená, že organizace by měla mít povědomí o pojmech, jako jsou například: řízení rizik, řízení společnosti, kontrola (sledování, přehodnocování, opětovné zavádění procesů a/nebo změny a přepracovávání postupů) a měla by mít zavedeny příslušné postupy s cílem pokrýt nejdůležitější rizika. V rámci organizace hospodářského subjektu by měla v závislosti na jeho velikosti a složitosti existovat osoba nebo oddělení odpovědné za provedení posouzení rizik a hrozeb a za zavádění a hodnocení vnitřních kontrol a dalších opatření. Posouzení rizik a hrozeb by mělo zahrnovat všechna rizika relevantní pro postavení OHS s přihlédnutím k úloze hospodářského subjektu v dodavatelském řetězci a mělo by se týkat: – rizik v oblasti bezpečnosti/zabezpečení, která hrozí prostorám a zboží, – daňových rizik, – spolehlivosti informací týkajících se celních operací a logistiky zboží, – průkazné auditní stopy (revizního záznamu) a prevence a odhalování podvodů a chyb, – smluvních ujednání pro obchodní partnery v dodavatelském řetězci. Posouzení rizik a hrozeb pro účely zabezpečení a bezpečnosti by mělo zahrnovat všechny prostory, které jsou relevantní pro činnosti hospodářského subjektu spojené s celním řízením. 3.III.6.2. Analýza rizik a audit prováděné celními orgány Jak vyplývá z předchozího bodu, nejlepší předpoklady pro posouzení svých rizik a přijetí opatření na jejich řešení má sám hospodářský subjekt. Úlohou celních orgánů je provádět audity s cílem posoudit, jak účinně hospodářský subjekt tyto problémy řeší. Je si žadatel vědom nejdůležitějších rizik a přijímá vhodná opatření k jejich řešení? Aby mohly provést toto hodnocení a přijmout příslušné rozhodnutí, zda udělit postavení OHS či nikoli, musí celní orgány: – vyhodnotit riziko hospodářského subjektu, – vypracovat adekvátní plán auditu na základě rizika, – provést audit, – případná nepřijatelná rizika řešit s hospodářským subjektem, – přijmout vhodné rozhodnutí, zda udělit postavení OHS či nikoli, – sledovat a v případě potřeby znovu posoudit daný hospodářský subjekt. Hospodářský subjekt by měl mít zavedeny příslušné postupy a opatření na řídící úrovni s cílem řešit riziko relevantní pro udělení oprávnění pro OHS. V této souvislosti by si měl být hospodářský subjekt vědom skutečnosti, že externě lze zajišťovat pouze „činnosti“, ale nikoli „odpovědnost“. V souvislosti s koncepcí OHS by si měl být hospodářský subjekt vědom rizik

65

spojených s externím zajišťováním činností a měl by podniknout kroky k pokrytí těchto rizik a doložit tuto skutečnost celním orgánům. Posuzování rizik konkrétního hospodářského subjektu Prvním krokem celních orgánů je shromáždit co nejvíce relevantních informací s cílem pochopit podnikání hospodářského subjektu (viz část 3 oddíl 3.III.1). Poté mohou celní orgány přistoupit k posuzování rizik, vypracovat plán auditu a provést audit. Posuzování rizik se provede u všech relevantních rizikových oblastí činnosti hospodářského subjektu v rámci mezinárodního dodavatelského řetězce v souladu s obchodním modelem hospodářského subjektu a s využitím všech dostupných informací. Tento postup je nutno provést pro každou oblast zvlášť, přičemž je nutno zohlednit veškerá rizika spojená s činností hospodářského subjektu, která jsou relevantní pro postavení OHS. V této fázi se jedná o riziko, které je posouzeno na základě všech informací dostupných před auditem a na základě předpokládané existence a účinnosti vnitřního kontrolního systému v rámci organizace hospodářského subjektu. Mělo by sloužit jako vodítko pro auditory při přípravě plánu auditu. Mapování rizik a model COMPACT pro OHS

Pravděpodobnost

V rámci „Příručky o řízení rizik“ Světové celní organizace je riziko z celního hlediska obecně definováno jako „potenciál pro nedodržení celních předpisů“, ale pro účely těchto pokynů je lépe zvolit přístup obecnější a definovat toto riziko jako „pravděpodobnost, že určitá činnost nebo událost negativně ovlivní schopnost organizace splňovat požadavky a kritéria pro OHS.“ Je nutno zohlednit dva aspekty: pravděpodobnost, že určitá událost nastane, ale také její dopad, a aby bylo možné posoudit význam příslušného rizika, je nutné vždy vzít v úvahu oba tyto rozměry. Tyto pojmy lze zviditelnit pomocí tzv. matice rizik na následujícím obrázku:

Vysoká

Střední Nízká

Nízké

Střední

Vysoké

Dopad (následky) Riziko nelze nikdy zcela vyloučit s výjimkou úplného ukončení procesu. Z této matice vyplývá, že vysoké riziko v oblasti následků by bylo přijatelné pouze při nízké pravděpodobnosti, zatímco střední riziko v oblasti následků by bylo nepřijatelné, pokud by byla daná situace vysoce pravděpodobná. Cílem je snížit úroveň rizika (dopad/pravděpodobnost) na přijatelnou úroveň a na základě sledování se ujistit, že se nemění Za normálních okolností bychom měli mít za to, že pokud: 66

– se riziko nachází v červené oblasti, je považováno za vysoké a měla by být zavedena další opatření pro snížení úrovně rizika, – se riziko nachází ve žluté oblasti, lze navrhnout nápravná opatření s cílem přesunout riziko do zelené oblasti, a to buď na základě zmírnění dopadu tohoto rizika, nebo snížení pravděpodobnosti, že nastane, – riziko nacházející se v zelené oblasti lze považovat za přijatelné, ale je možné uvažovat o dalším zlepšení. Tyto dva rozměry by měly být použity rovněž při stanovení priority rizik a plánování vhodných opatření pro jejich zamezení. Je evidentní, že by rizika mohla mít odlišnou relevanci v závislosti na hledisku konkrétní dotčené zúčastněné strany. Hospodářský subjekt by například mohl koncepci zabezpečení chápat jinak než celní orgány: cílem hospodářského subjektu by mohlo být zajistit náklad proti riziku krádeže, zatímco celní orgány by kladly důraz na ochranu občanů a předcházení proniknutí nedovoleného nebo nebezpečného zboží do dodavatelského řetězce. Je nutné, aby posouzení rizik a hrozeb hospodářského subjektu zahrnovalo všechna rizika vyplývající z jeho činnosti, která jsou relevantní pro postavení OHS, s ohledem na vymezení koncepce OHS a na úlohu hospodářského subjektu v mezinárodním dodavatelském řetězci v souladu s jeho obchodním modelem. V rámci tohoto procesu musí hospodářský subjekt nejen zavést a řídit příslušná vybraná opatření, ale také zajistit funkčnost těchto opatření, posuzovat je a přehodnocovat. To znamená, že hospodářský subjekt by měl pravidelně sledovat příslušné procesy a kontrolovat, zda jsou zavedené postupy dostatečné z hlediska zajištění souladu s celními předpisy a s předpisy týkajícími se bezpečnosti a zabezpečení. Hospodářský subjekt by měl doložit provedená opatření, přičemž by jeho cílem mělo být řídit opatření ke zlepšení a doložit je celním orgánům. Celkově by tedy měl mít hospodářský subjekt zavedeny postupy a opatření s cílem: – jasně stanovit prostředky a cíle, o něž se jedná (tj. u OHS je zřejmé, že jeho důležitým cílem je dosáhnout souladu s celními předpisy a zajistit svůj dodavatelský řetězec), – identifikovat hrozby, které mohou uvedené prostředky a cíle ohrozit, – průběžně sledovat, zda tyto zjištěné hrozby ohrožují jeho vlastní prostředky, – posoudit riziko spojené s jeho úlohou v mezinárodním dodavatelském řetězci v souladu s jeho obchodním modelem, – pokrýt toto riziko přijetím opatření a prováděním vhodných postupů a – sledovat účinnost zaváděných postupů. Aby bylo možno získat srovnatelné výsledky, měl by být proces hodnocení rizik založen na všeobecně uznávaném modelu pro analýzu rizik. Doporučuje se užití modelu COMPACT pro OHS18. 3.III.7. Audit a audit založený na rizicích 3.III.7.1. Příprava plánu auditu Auditor má povinnost naplánovat a provést audit tak, aby získal přiměřenou jistotu, že hospodářský subjekt splňuje stanovená kritéria. Auditoři by měli určit plán auditu podle rizik 18

Oprávněný hospodářský subjekt (shoda a partnerství cla a obchodu) (TAXUD/2006/1452).

67

zjištěných v případě daného hospodářského subjektu. Provádění auditu a přidělené zdroje by měly vycházet z principu „čím vyšší riziko, tím vyšší úroveň kontroly“. Plán auditu by měl být vypracován na základě posouzení rizik a měl by odrážet informace o: – rizicích jednotlivých oblastí s uvedením příslušných bodů a aspektů pro kontrolu, – matici analýzy rizik, – vedení a zaměstnancích, s nimiž bude proveden pohovor, – obsahu, způsobu a čase provedení testu konkrétní transakce/bezpečnosti. 3.III.7.2. Provádění auditních činností Audit je systematický proces objektivního získávání a vyhodnocování důkazů. Zahrnuje i sdělování výsledků s cílem neustále zlepšovat příslušné procesy, a tím snižovat nebo omezovat riziko spojené s konkrétními činnostmi prováděnými hospodářským subjektem na přijatelnou úroveň. Klíčovým prvkem auditu je posouzení účinnosti hodnocení rizik a vnitřních kontrol hospodářského subjektu. Hospodářský subjekt by se měl zavázat k tomu, že posoudí, omezí a zmírní zjištěná rizika vztahující se k jeho činnosti a že tyto skutečnosti doloží. Je také nutno mít na paměti, že úroveň vnitřní kontroly a dokumentace požadovaná pro malé a střední podniky by měla odpovídat úrovni rizika v závislosti na rozsahu a objemu jejich činnosti. Avšak i tam, kde hospodářský subjekt provedl posouzení rizik, nemusí jeho posouzení vždy odpovídat hrozbám a rizikům zjištěným celními orgány. Aby bylo možné splnit cíle auditu ve vztahu k určitému hospodářskému subjektu, měl by být audit vždy založen na rizicích a měl by se zaměřit na vysoce rizikové oblasti. Audit založený na rizicích představuje přístup k auditu, který analyzuje auditní rizika, stanovuje přípustné limity založené na analýze auditních rizik a vytváří auditní programy, které přiřazují větší část auditních zdrojů vysoce rizikovým oblastem. To je důležité z toho důvodu, že auditor nemusí být schopen provést podrobné auditní postupy u všech oblastí auditu, zejména v případě velkých nadnárodních společností (tj. v případech velkého počtu prostor). Audit by se měl zaměřit především na identifikaci a posouzení nejvyšších rizik a vnitřních kontrol a opatření pro jejich řešení a zmírnění, která hospodářský subjekt přijme; poskytuje rovněž rámec pro snížení dopadu těchto identifikovaných rizik na přijatelnou úroveň před udělením postavení OHS. Audit založený na rizicích je primárně charakterizován jako audit systémů. 3.III.7.3. Řízení zbytkového rizika Audit založený na rizicích poskytuje ukazatele rizik jako základ příležitostí pro zlepšení auditovaných procesů řízení rizik a kontrol. To poskytuje hospodářskému subjektu příležitost ke zlepšení činnosti na základě doporučení týkajících se rizik, která nemají aktuální dopad z hlediska dodržování celních požadavků a požadavků v oblasti bezpečnosti a zabezpečení, ale mohla by ohrozit provozní strategie a výsledky hospodářského subjektu v dlouhodobém horizontu. Dobrá analýza rizik poskytuje rámec pro ujištění při výkonnostním auditu. Auditoři by měli vzít v úvahu, že plán auditu je živý dokument, který se může měnit na základě informací, které auditoři získají v průběhu auditu. Potenciální riziko, které je ve fázi posouzení rizik odhadnuto jako nízké, lze na základě sledování skutečného procesu přehodnotit jako vysoké a postupy jsou posuzovány nikoli pouze na základě dokumentů, ale také na základě způsobu, jakým jsou prováděny. Auditoři by měli vždy posoudit veškeré další

68

informace týkající se oblastí zařazených do tzv. „zelené oblasti“ a být připraveni ke kontrole příslušných postupů v případě, že zjištěná fakta předpokládané riziko zpochybní. Doporučuje se použít tabulku „Hrozby, rizika a možná řešení“, která je připojena k pokynům pro OHS jako příloha 2. Audit založený na rizicích se skládá ze čtyř hlavních fází počínaje identifikací rizik a určením jejich priorit přes stanovení zbytkového rizika a snížení zbytkového rizika na přijatelnou úroveň až po vykazování výsledků auditu hospodářskému subjektu. Tyto fáze se provádějí následujícím způsobem: – stanovení jednotlivých operací hospodářského subjektu s cílem identifikovat rizika a stanovit jejich priority včetně posouzení případného bezpečnostního plánu, posouzení hrozeb a identifikace přijatých opatření a vnitřních kontrol, – potvrzení strategií a postupů řízení hospodářského subjektu a vyhodnocení kontrol za účelem určení zbytkového auditního rizika. V případě potřeby je provedena zkouška těchto kontrol, – řízení veškerého zbytkového rizika s cílem snížit je na přijatelnou úroveň (je nutno dohodnout s hospodářským subjektem následná opatření s cílem snížit dopad a/nebo pravděpodobnost výskytu určitého rizika a přesunout všechna rizika do zelené oblasti), – informování hospodářského subjektu o výsledcích auditu. Je důležité, aby auditoři žadatele jasně informovali o všech zjištěných rizicích a poskytli jim i doporučení, jak tato rizika překonat, – sledování a případné přehodnocení kritérií a požadavků. 3.III.7.4. Závěrečná zpráva a dokumentace k auditu Ověření a kontroly provedené v průběhu auditu a závěry auditorů by měly být přesně zdokumentovány. Účinný postup zahrnuje nejen sběr důkazů a informací, ale i dokumentaci provedených činností. To je důležité jak pro celní orgány v průběhu postupu povolování včetně řízení povolení, tak pro hospodářský subjekt. Závěrečná zpráva a dokumentace k auditu by měla obsahovat následující informace v přehledném a systematickém uspořádání: 1) jasný přehled o hospodářském subjektu (jeho podnikání, role v dodavatelském řetězci, obchodní model, činnosti spojené s celním řízením atd.), 2) jasný popis všech posuzovaných a zkontrolovaných rizikových oblastí a případná následná opatření, která byla žadateli o postavení OHS navržena, 3) jasná zpráva o všech akcích nebo reakcích, které žadatel o postavení OHS provedl nebo sdělil auditorům, 4) jasné doporučení, zda má být postavení uděleno či nikoli na základě výsledku auditní činnosti, 5) v případě, že postavení OHS uděleno není, úplné a podrobné zdůvodnění, proč uděleno nebylo, včetně informací získaných od jiných členských států s uvedením, zda byly získány prostřednictvím „informačního postupu“ a/nebo „postupu konzultací“, 6) přehled týkající se rizikového profilu OHS a v případě udělení postavení OHS i veškerá doporučení týkající se sledování a/nebo přehodnocení.

69

Z tohoto důvodu je závěrečná zpráva skutečně důležitým dokumentem vzhledem k tomu, že odráží celkovou již provedenou práci (analýza rizik, plánování auditu, kontroly a návštěvy v prostorách žadatele o postavení OHS, informace obdržené jinými členskými státy, rizikový profil konkrétního hospodářského subjektu atd.) v souhrnné a systematické podobě a uvádí i jasné informace o budoucích opatřeních. Sledování a přehodnocení již uděleného oprávnění bylo podrobně rozebráno v části 5 pokynů pro OHS „Řízení oprávnění“. Vzhledem k přímé souvislosti s pojmem analýzy rizika je třeba zdůraznit, že tyto pojmy jsou zcela odlišné. Zatímco sledování provádí celní orgány nepřetržitě na základě sledování běžné činnosti OHS a návštěv v jejích prostorách a jeho cílem je včasné odhalení jakéhokoliv signálu nesouladu a přijetí rychlých opatření, přehodnocení předpokládá, že nesoulad již byl zjištěn a že je nutno přijmout opatření s cílem ověřit, zda hospodářský subjekt i nadále splňuje kritéria pro OHS. V této souvislosti je zřejmé, že přehodnocení může být důsledkem sledování. Proto by měl být každý plán sledování založen především na rizikových profilech OHS podle hodnocení auditorů v průběhu prováděných auditních činností a měl by být zahrnut do závěrečné zprávy. Vzhledem k tomu, že riziko je dynamický pojem, mohly by jakékoli informace, které budou v budoucnu získány na základě sledování, změnit rizikový profil hospodářského subjektu a vyžadovat buď okamžité řešení, nebo vést k určení jiného časového období pro přehodnocení. Tento proces se rovněž řídí kroky uvedenými v modelu COMPACT pro OHS, a pokud bude řízen a proveden kvalitně, může mít za následek zlepšení příslušného procesu týkajícího se zabezpečení a dodržování předpisů v organizaci hospodářského subjektu.

70

Oddíl IV – Rozhodnutí o udělení osvědčení 3.IV.1. Faktory, které je třeba vzít v úvahu před přijetím rozhodnutí Rozhodnutí celních orgánů je založeno na informacích shromážděných a analyzovaných v různých fázích procesu udělování oprávnění od obdržení předložené žádosti až po úplné dokončení procesu auditu. Aby mohly celní orgány dospět k uvedenému rozhodnutí, měly by být zohledněny následující faktory: – všechny informace o žadateli, které byly příslušnému orgánu známy již dříve, včetně tiskopisu žádosti o postavení OHS spolu s vyplněným samohodnocením - dotazníkem a veškeré další podpůrné informace. Může nastat potřeba tyto informace překontrolovat a v některých případech aktualizovat s cílem zohlednit potenciální změny, k nimž mohlo dojít v období mezi dnem obdržení a přijetí žádosti a ukončením procesu udělování oprávnění a vydáním konečného rozhodnutí, – všechny relevantní závěry, k nimž auditoři v průběhu procesu auditu dospěli. Celní orgány by měly vypracovat a zavést nejúčinnější metody interního sdělování výsledků auditu, které vypracoval auditorský tým (týmy), ostatním příslušným celním orgánům, které se podílejí na vydání rozhodnutí. Jako nejvhodnější způsob se doporučuje kompletní dokumentace provedených kontrol a zpráva o provedení auditu nebo jiný vhodný doklad/způsob, – výsledky případných jiných hodnocení organizace a postupů žadatele, které byly provedeny z jiných kontrolních důvodů. Celní orgány na konci tohoto procesu před přijetím konečného rozhodnutí informují žadatele zejména v případech, kdy tyto závěry pravděpodobně vyústí v zamítavé rozhodnutí. Celní orgány umožní žadateli vyjádřit názor, reagovat na dané závěry a předložit další doplňující informace, které je možno zohlednit při posuzování podmínek a kritérií s cílem dosáhnout kladného vyřízení žádosti. Aby se předešlo situaci, kdy právo být vyslechnut povede k delším zpožděním, měla by být za běžných okolností stanovena lhůta pro vyjádření žadatele. Ta je v čl. 14o odst. 4 stanovena na 30 dnů. Žadatel by měl být poučen, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude to považováno za vzdání se práva být vyslechnut. Pokud žadatel uvede, že si přeje vzdát se práva být vyslechnut, měla by tato skutečnost být zaznamenána a uchována jako důkaz, že žadateli byla poskytnuta možnost vyjádřit se. Jestliže se celní orgány rozhodnou na základě dodatečně poskytnutých informací nebo dalších předložených důkazů své původní rozhodnutí změnit, žadatel bude o této skutečnosti informován. 3.IV.2. Přijetí rozhodnutí Je nutno vzít v úvahu následující faktory: – každý členský stát v rámci své vnitřní organizace určí konkrétní útvar této organizace, která bude mít pravomoc rozhodovat o tom, zda udělit postavení OHS či nikoli,

71

– při přijímání tohoto rozhodnutí hraje z hlediska určení, zda jsou konkrétní kritéria pro OHS dodržena či nikoli, zásadní úlohu závěrečná zpráva příslušného auditorského týmu (týmů), jak je podrobně popsáno výše, – členské státy mají na rozhodnutí 120 kalendářních dnů. Tuto lhůtu lze prodloužit ve dvou případech: • pokud není celní orgán, který vydává osvědčení, schopen dodržet lhůtu 120 kalendářních dnů, může ji prodloužit o dalších 60 kalendářních dnů. Před uplynutím lhůty 120 kalendářních dnů musí být žadatel o prodloužení informován, •

na žádost žadatele a v závislosti na dohodě s příslušným celním orgánem. Během tohoto prodloužení provede žadatel změny, aby tato kritéria splnil, a sdělí je celnímu orgánu. Požadovaná lhůta prodloužení by měla být přiměřená s ohledem na povahu změn, které je nutno provést.

3.IV.3. Informování žadatele Jakmile je rozhodnutí přijato, vyrozumí celní orgány žadatele písemně. Každé rozhodnutí o zamítnutí žádosti musí obsahovat důvody zamítnutí a právo podat opravný prostředek podle článku 243 CKS. 3.IV.4. Opravné prostředky Každá osoba, která se cítí poškozena písemným rozhodnutím týkajícím se celních záležitostí, na které se vztahují celní předpisy EU, může proti takovému rozhodnutí podat opravný prostředek. Článek 243 CKS stanoví, že každá osoba má právo podat opravný prostředek proti rozhodnutí celních orgánů v rámci celních předpisů, jež se jí přímo a osobně dotýká. Osoba, která podává opravný prostředek v celní záležitosti, by měla písemně uvést důvody opravného prostředku a zaslat je společně s příslušnou dokumentací (nebo jejími kopiemi) příslušnému oddělení celního orgánu, které vydalo rozhodnutí, proti němuž se opravný prostředek podává.

ČÁST 4 Výměna informací mezi členskými státy V rámci postupu při udělování oprávnění pro OHS je výměna informací mezi členskými státy důležitým faktorem z hlediska zajištění souladu hospodářského subjektu s kritérii pro OHS. Je důležitá zejména z toho důvodu, že udělené postavení oprávněného hospodářského subjektu je platné v celé EU. Zohledňuje rovněž skutečnost, že mnoho hospodářských subjektů se podílí na činnostech spojených s celním řízením v celé řadě různých členských států, a kritéria pro OHS by měla být posuzována s ohledem na všechny jejich relevantní činnosti spojené s celním řízením. To lze provést pouze prostřednictvím účinných informačních postupů a postupů konzultací mezi členskými státy. Právní předpisy přiznávají vedoucí úlohu celnímu orgánu, který vydává osvědčení a který odpovídá za přijetí žádosti a udělení postavení OHS. Důležitou roli v tomto procesu však hrají i celní orgány v ostatních členských státech. Byly stanoveny zejména dva různé postupy s cílem umožnit výměnu informací mezi členskými státy a poskytnout celnímu orgánu, který vydává osvědčení, všechny relevantní informace nezbytné k přijetí odpovídajícího rozhodnutí.

72

Oddíl I – Informační postup Podle čl. 14l odst. 1 a 2 prováděcího předpisu je celní orgán, který vydává osvědčení, povinen oznámit tuto žádost celním orgánům všech ostatních členských států, a informovat je tak o přijetí konkrétní žádosti. To jim umožní reagovat v případě, že mají k dispozici relevantní skutečnosti pro konkrétního žadatele nebo v případě, že je celní orgán, který vydává osvědčení, požádal o provedení konkrétních opatření (postup konzultací). To se obvykle provádí pomocí systému hospodářských subjektů EU a členské státy se vyzývají, aby zajistily provádění pravidelných kontrol v rámci systému s cílem zajistit, že budou informovány o všech žádostech, o které mohou mít zájem. Kontroly v rámci systému se doporučuje provádět alespoň jednou týdně. Je také důležité, aby každý celní orgán prováděl rovněž kontroly v rámci systému hospodářských subjektů s cílem zjistit, zda existují relevantní informace, které je nutno zaslat celnímu orgánu, který vydává osvědčení. Všechny negativní informace o žadateli týkající se dodržování kritérií pro OHS by měly být sděleny celnímu orgánu, který vydává osvědčení, aby mohl přijmout správné rozhodnutí na základě všech dostupných faktů. Ustanovení čl. 14l odst. 2 prováděcího předpisu stanoví, že členské státy mají na oznámení této skutečnosti celnímu orgánu, který vydává osvědčení, nejvýše 35 dnů. Včasné výměny informací mohou členskému státu uspořit cenný čas a zdroje. Výše uvedené informace se zpravidla předkládají před vydáním osvědčení, nicméně výměna informací pomocí tohoto postupu je možná kdykoli, i po vydání osvědčení. Pokud má členský stát k dispozici nové informace, je povinen odeslat je co nejdříve celnímu orgánu, který vydává osvědčení, protože by mohly mít dopad na podmínky, které je OHS povinen splňovat. To je možné vzhledem k tomu, že čl. 14q odst. 4 stanoví, že celní orgány (tj. jak celní orgán, který vydává osvědčení, tak další celní orgány) sledují dodržování podmínek a kritérií. V případě, že se zaslané informace projeví jako relevantní a významné, může to vést k tomu, že celní orgán, který vydává osvědčení, zahájí proces přehodnocení podle čl. 14q odst. 5. Oddíl II – Postup konzultací Ustanovení čl. 14m odst. 1 prvního pododstavce prováděcího předpisu stanoví, že konzultace mezi celními orgány členských států se požaduje, pokud celní orgán, který vydává osvědčení, nemůže přezkoumat splnění jednoho nebo více kritérií uvedených v článcích 14g až 14k z důvodu chybějících informací nebo nemožnosti tyto informace ověřit (viz rovněž část 2 „Kritéria pro OHS“). Postup konzultací by mohlo být nutné zahájit například v případě, že hospodářský subjekt má jedny nebo vícery prostory v jiném členském státě, pokud část jeho činností spojených s celním řízením probíhá v jiném členském státě, nebo s cílem získat informace o významném vedoucím pracovníkovi, který obvykle sídlí v jiném členském státě atd. Tato konzultace je povinná a konzultovaný celní orgán odpoví celnímu orgánu, který vydává osvědčení, i když je výsledek pozitivní a žadatel o postavení OHS splňuje kritéria, která mají být kontrolována. Tento postup tak zajistí, že celní orgán, který vydává osvědčení, bude mít k dispozici příslušné záznamy na podporu konečného rozhodnutí. Členský stát má 60 kalendářních dnů na to, aby tento úkon provedl a adekvátně odpověděl celnímu orgánu, který vydává osvědčení. Podle ustanovení čl. 14m odst. 1 druhého pododstavce lze tuto lhůtu 60 kalendářních dnů prodloužit, pokud o to žadatel požádá konzultovaný celní orgán a konzultující celní orgán s tím souhlasí. Během tohoto prodloužení žadatel provede nezbytné změny, aby kritéria pro OHS splnil, a je povinen je sdělit konzultovanému celnímu orgánu.

73

Pokud celní orgán, který vydává osvědčení, neobdrží ve stanovené lhůtě žádnou odpověď, bude předpokládat, že kritérium nebo kritéria, pro které byla konzultace v členském státě vyžádána, jsou splněna. Stejně jako v případě informačního postupu zahajuje i postup konzultací zpravidla celní orgán, který vydává osvědčení, na začátku procesu s cílem získat informace před vydáním osvědčení. Přesto lze tento postup zahájit kdykoli, kdy to bude celní orgán, který vydává osvědčení, považovat za nezbytné pro posouzení, zda OHS i nadále splňuje podmínky pro udělení postavení OHS či nikoli. Zejména v případě, kdy se celní orgán, který vydává osvědčení, rozhodne provést přehodnocení, musí rozhodnout, zda je konzultace s jiným členským státem (nebo několika členskými státy) nutná či nikoli. Pokud to považuje za nezbytné, zahájí celní orgán, který vydává osvědčení, konzultace a čeká na výsledky; jinak pokračuje v přehodnocování sám a všechny výsledky (pozastavení, zrušení a potvrzení platnosti osvědčení OHS) se oznámí všem členským státům poté, co jsou vloženy do systému hospodářských subjektů. Členský stát musí poslat i případné informace, které pro něj nejsou příznivé, celnímu orgánu, který vydává osvědčení, bez ohledu na stav žádosti. Veškeré informace týkající se jak „informačního postupu“ tak „postupu konzultací“ by měly být poskytnuty v prvé řadě prostřednictvím systému hospodářských subjektů za použití příslušných kódů. Pokud však členské státy mají potřebu vyměňovat si podrobnější informace, mohou k tomu využít všechny dostupné komunikační kanály, včetně kontaktů ze sítě OHS. Členské státy by měly uchovávat veškeré podpůrné dokumenty/informace vzhledem k tomu, že tyto dokumenty nebo informace mohou být později vyžádány na podporu rozhodnutí celního orgánu, který vydává osvědčení, například v případě přezkoumání, opravného prostředku nebo auditu.

ČÁST 5 Správa osvědčení OHS Oddíl I – Sledování 5.I.1. Obecné informace Sledování hospodářským subjektem a povinnost informovat o všech změnách Pravidelné sledování je primární odpovědností hospodářského subjektu. Mělo by tvořit součást jeho vnitřních kontrolních systémů. Hospodářský subjekt by měl být schopen prokázat, jak se sledování provádí, a předložit jeho výsledky. Hospodářský subjekt by měl přezkoumávat své procesy, rizika a systémy tak, aby odrážely všechny významné změny jeho činnosti. Celní orgány by měly být o těchto změnách informovány. Ustanovení čl. 14w odst. 1 prováděcího předpisu rovněž stanoví právní požadavek, aby OHS vyrozuměl celní orgán, který vydává osvědčení, o všech skutečnostech, které nastaly po udělení osvědčení a které by mohly mít vliv na jeho zachování nebo obsah. Přestože velmi záleží na dotyčném konkrétním oprávněném hospodářském subjektu a tento seznam proto nemůže být vyčerpávající, obecně se doporučuje, aby OHS vyrozuměl celní orgán v následujících případech: – změny týkající se jakýchkoli údajů uvedených ve formuláři žádosti nebo v povinných přílohách (tj. právní forma, obchodní firma atd.) – změny týkající se povahy a struktury podnikání: 74

ƒ ƒ

změny týkající se účetnictví nebo počítačových systémů, doplnění nebo výmaz míst nebo poboček zapojených do mezinárodního dodavatelského řetězce, ƒ doplnění nebo výmaz veškerých obchodních činností nebo rolí v mezinárodním dodavatelském řetězci, které byly do žádosti zahrnuty, např. výrobce, vývozce, ƒ významné změny týkající se hlavních obchodních partnerů, – významné změny finanční situace, – zpráva o jakýchkoli pochybeních v oblasti cel a jakýchkoliv zásadních mimořádných událostech v oblasti bezpečnosti, – zpráva o jakýchkoli náznacích nedodržení kritérií. Aby zajistil informovanost oprávněných hospodářských subjektů o této povinnosti, může celní orgán, který vydává osvědčení, např.: –

uvést příklady informací, které by měly být sděleny celnímu orgánu, který vydává osvědčení, v písemném rozhodnutí, dopise atd., zaslaném oprávněnému hospodářskému subjektu po vydání osvědčení OHS,

–

odeslat e-mailovou zprávu (např. v e-mailu, v němž celní orgán zasílá hospodářskému subjektu logo OHS) kontaktní osobě OHS ve společnosti, v níž zdůrazní tuto povinnost a poskytne možnost informovat o relevantních změnách,

–

když úředníci celního orgánu, který vydává osvědčení, zjistí neohlášenou změnu, zaslat „výstražný“ e-mail kontaktní osobě OHS ve společnosti, v němž poukáží na to, že tento druh informací musí být celnímu orgánu, který vydává osvědčení, sdělován, – pravidelně zasílat (např. jednou ročně) stručný dotazník, který slouží jako připomenutí (s využitím některých otázek ze samohodnocení - dotazníku) kontaktní osobě OHS (emailem) s dotazem na případné změny relevantních kritérií. Sledování celními orgány Ustanovení čl. 14q odst. 4 prováděcího předpisu stanoví, že „celní orgány sledují dodržování podmínek a kritérií, které je oprávněný hospodářský subjekt povinen splňovat“. Kromě toho je vzhledem k neomezené době platnosti osvědčení OHS velmi důležité provádět pravidelné vyhodnocování kritérií a podmínek pro přiznání postavení OHS. Sledování však povede rovněž k lepšímu pochopení podnikatelské činnosti OHS, což může vést dokonce k tomu, že celní orgány OHS doporučí lepší, účinnější způsob využívání celních režimů nebo celních předpisů obecně. Pro celní orgán, který vydává osvědčení, je proto důležité zajistit, aby byl systém pro sledování dodržování podmínek a kritérií pro udělení povolení vypracován ve spolupráci s OHS. Veškerá kontrolní opatření přijatá celními orgány je nutno zaznamenat. I když právní předpisy nevyžadují konkrétní formu pro vytvoření systému sledování, je obecně nejvhodnější, když celní orgán, který vydává osvědčení, vypracuje plán sledování. Bez ohledu na způsob, jakým se celní orgány rozhodnou sledování zorganizovat, tj. jako samostatný plán nebo jako součást závěrečné zprávy, je nutno vzít v úvahu: – výsledky auditu – sledování by mělo být založeno především na rizikových profilech OHS podle hodnocení auditorů v průběhu prováděných auditních činností včetně všech opatření, jejichž přijetí je OHS doporučeno, 75

– signály včasného varování – jak již bylo uvedeno výše, OHS je na základě právních předpisů povinen informovat celní orgán, který vydává osvědčení, o všech podstatných změnách. Je možné, že změny provedené OHS vedou celní orgány k rozhodnutí o nutnosti přehodnocení. Je důležité, aby měl OHS jasnou představu o svých povinnostech a o způsobu sdělování veškerých změn celnímu orgánu, který vydává osvědčení. Je nezbytné, aby celní orgány měly možnost průběžně důkladně ověřovat, zda má hospodářský subjekt svou činnost nadále pod kontrolou a zda byla zjištěna nějaká rizika nebo změny situace (Existují nějaká nová rizika? Jsou kvalita administrativní organizace a vnitřní kontrolní systém nadále náležité, jak tomu bylo v době auditu?). Existují různé způsoby, které celní orgány včas upozorní na existenci nových rizik/informací, tj.: ƒ namátkové kontroly celních prohlášení OHS, ƒ provedené fyzické kontroly zboží, ƒ analýza informací obsažených v interních celních databázích, ƒ všechny audity kromě sledování OHS nebo audity přehodnocení, (tj. audit v rámci zjednodušených postupů nebo žádosti o postavení schváleného skladovatele), ƒ vyhodnocení veškerých zaznamenaných změn v chování společnosti nebo ve struktuře obchodu. – sledování rizik – nová rizika nebo nové situace musí být hodnoceny na základě sledování. Pokud jeden z prvků hodnocení vede k závěru, že hospodářský subjekt přiměřeně nekontroluje jedno či více zjištěných rizik, celní orgán informuje hospodářský subjekt o tomto závěru. Poté by hospodářský subjekt měl provést opatření ke zlepšení. Je opět na celním orgánu, aby tato opatření ke zlepšení posoudil. To může vést rovněž k závěru, že by mělo být provedeno přehodnocení jednoho nebo více kritérií a podmínek, nebo by mělo být postavení OHS pozastaveno či neprodleně odňato. Činnosti v oblasti sledování, které je nutno naplánovat, by měly být založeny na analýze rizik provedené v různých fázích (kontroly před udělením postavení, řízení uděleného oprávnění atd.). Může je ovlivnit celá řada faktorů: – typ získaného osvědčení – zatímco sledování některých kritérií, jako je prokázaná platební schopnost, může být provedeno „od stolu“, sledování kritéria bezpečnosti a zabezpečení pro účely vydání osvědčení OHS – bezpečnost a zabezpečení a osvědčení OHS – zjednodušené celní postupy / bezpečnost a zabezpečení, mohou vyžadovat návštěvu na místě, – stabilita hospodářského subjektu – zda se jedná o časté změny místa, trhů, klíčových pracovníků, systémů atd., – velikost podniku a počet míst, – role oprávněného hospodářského subjektu v rámci dodavatelského řetězce – zda má OHS fyzický přístup ke zboží nebo zda funguje jako celní zástupce, – účinnost vnitřních kontrol obchodních procesů, a zda jsou procesy zajišťovány externě, – zda byla během auditu OHS doporučena následná opatření nebo méně významná zlepšení procesů nebo postupů. V důsledku toho se může četnost a povaha činností v oblasti sledování lišit v závislosti na příslušném OHS. Nicméně s ohledem na zvláštní povahu kritérií bezpečnosti a zabezpečení se pro účely vydání osvědčení OHS – bezpečnost a zabezpečení a osvědčení OHS – zjednodušené celní postupy / bezpečnost a zabezpečení doporučuje provést návštěvu na místě nejméně jednou za 3 roky.

76

Zvláštní pozornost musí být věnována i případům, kdy bylo postavení OHS uděleno hospodářskému subjektu, který byl založen před méně než třemi lety. V takových případech jsou celní orgány povinny provádět podrobné sledování v průběhu prvního roku po udělení postavení OHS. Je také nutné vzít v úvahu, že vypracování plánu sledování a zejména veškeré návštěvy v prostorách oprávněného hospodářského subjektu je nutno provést v rámci celkových činností spojených s celním řízením. Celní orgány by měly koordinovat a zohlednit všechny další auditní činnosti a sledování naplánované pro daný hospodářský subjekt. Je nutné se v maximální možné míře vyhnout duplicitě kontrol. 5.I.2. Osvědčení pro OHS, které se vztahuje na více poboček Vždy se uplatní obecné zásady sledování uvedené v bodě 5.I.1. V případě, že se postavení OHS uděluje mateřské společnosti pro několik poboček, je však nutno vzít v úvahu další specifické prvky. Obecnou zásadu, že postavení OHS uděluje celní orgán, který vydává osvědčení a hraje v tomto procesu hlavní úlohu, je nutno uplatnit i ve fázi řízení vydaného oprávnění. Nicméně v těchto konkrétních případech je třeba zohlednit i to, že „praktické“ znalosti a informace o konkrétní pobočce mají celní orgány členského státu, kde se tato pobočka nachází. S ohledem na tuto skutečnost a s cílem efektivně řídit udělování oprávnění při veškerém sledování má velký význam úzká spolupráce mezi celním orgánem, který vydává osvědčení, a celními orgány v členských státech, kde se nachází samostatné stálé provozovny/pobočky. Při přípravě plánu sledování je nutno zohlednit následující skutečnosti: – doporučuje se, aby byl vytvořen jediný obecný plán sledování pro oprávněný hospodářský subjekt, jemuž je postavení udělováno. Musí však být založen na jednotlivých plánech a informacích vypracovaných dotčeným členským státem, – celní orgán, který vydává osvědčení, odpovídá za celkovou koordinaci a rámec plánu, tj. zajišťuje zamezení případného překrývání nebo duplicity plánovaných/provedených kontrolních činností, shromažďuje všechny nové informace a aktualizuje plány atd., – celní orgány členských států, v nichž se nacházejí pobočky, odpovídají celkově za vypracování té části plánu sledování, která se vztahuje k této konkrétní pobočce. Jsou povinny tuto informaci sdělit celnímu orgánu, který vydává osvědčení, v přiměřené lhůtě, která mu umožní vypracovat a koordinovat celkový plán sledování. Odpovídají rovněž za veškeré návštěvy na místě, které mají být v pobočce provedeny. Oddíl II – Přehodnocení Ustanovení čl. 14q odst. 5 vyžaduje, aby celní orgány přehodnocovaly, zda držitel osvědčení OHS i nadále splňuje podmínky a kritéria pro OHS, v případech: – podstatných změn právních předpisů EU, nebo – pokud se vyskytnou skutečnosti přiměřeně poukazující na skutečnost, že dotčený oprávněný hospodářský subjekt nadále nesplňuje příslušné podmínky. 1. Přehodnocení po podstatných změnách právních předpisů EU Přehodnocení se vyžaduje v případě, že dojde k podstatným změnám celních předpisů Unie, které jsou specifické pro postavení OHS a mají vliv na podmínky a kritéria pro udělení postavení OHS.

77

Jako příklad lze uvést změny kritérií pro OHS v rámci Modernizovaného celního kodexu. Právní předpisy budou obvykle vyžadovat, aby bylo přehodnocení provedeno ve stanoveném přechodném období. 2. Přehodnocení v případě, že se vyskytnou skutečnosti přiměřeně poukazující na skutečnost, že dotčený oprávněný hospodářský subjekt nadále nesplňuje příslušné podmínky a kritéria Východiskem pro rozhodnutí o přehodnocení je existence „skutečností přiměřeně poukazujících“ na to, že OHS již daná kritéria nesplňuje. Tyto skutečnosti mohou vyplynout z různých situací – v důsledku sledování prováděného celními orgány, na základě informací získaných od jiných celních orgánů, významných změn v činnosti OHS apod. Proto je záležitostí celního orgánu, který vydává osvědčení, aby rozhodl v každém jednotlivém případě, zda je nutné provést přehodnocení všech těchto podmínek a kritérií, nebo jen příslušné podmínky nebo kritéria, u které se vyskytly skutečnosti poukazující na to, že daný subjekt nadále nesplňuje příslušné podmínky. Vždy je možné zjistit, a to dokonce i při přehodnocování jednoho z kritérií, že je nutno znovu zkontrolovat i ostatní kritéria. Přehodnocení provede celní orgán, který vydává osvědčení. Nicméně existence skutečností přiměřeně poukazujících na skutečnost, že dotčený OHS nadále nesplňuje některá kritéria, může zjistit kterýkoli celní úřad v jiném členském státě. K tomu může dojít například tehdy, když: – se jedny nebo více prostor OHS nachází v členském státě odlišném od členského státu celního orgánu, který vydává osvědčení, – OHS vykonává své související celní činnosti nejen v členském státě, kde bylo osvědčení OHS vydáno. V těchto případech by celní orgán členského státu, kde byla existence těchto skutečností zjištěna, měl o těchto skutečnostech informovat celní orgán, který vydává osvědčení, a dotčené celní orgány (včetně celního orgánu, který vydává osvědčení) by měly rozhodnout, zda má celní orgán, který vydává osvědčení, provést přehodnocení či nikoli. V případě, že bylo mateřské společnosti vydáno osvědčení pro více poboček, může o přehodnocení podmínek a kritérií požádat u celního orgánu, který vydává osvědčení, kterýkoli členský stát, v němž se nacházejí jednotlivé stálé provozovny/pobočky. V případě, že mateřská společnost založí novou stálou provozovnu/pobočku nebo prochází procesem restrukturalizace, která má dopad na stálé provozovny/pobočky, uvědomí o tom celní orgán, který vydává osvědčení, a ten učiní nezbytná opatření, mezi něž může v případě potřeby patřit i zahájení přehodnocení. I když přehodnocení se obecně může případ od případu lišit, je nutno zohlednit tyto společné prvky: a) rozsah přehodnocení – pouze kontrola dokladů nebo kombinace s návštěvou na místě v případě, že je to vhodné z hlediska konkrétních přehodnocovaných kritérií, b) lhůta – pro provedení přehodnocení není stanovena žádná lhůta. V závislosti na počtu kritérií, která mají být zkontrolována, je však nutno určit, zda se předpokládá návštěva na místě, a za obvyklých okolností by nemělo dojít k překročení obdobných lhůt stanovených u původního rozhodnutí o udělení postavení OHS. Je nutno zohlednit rovněž prvotní důvod pro zahájení přehodnocení, c) přehodnocení týkající se jiných členských států V případě, že přehodnocení zahrnuje i přehodnocení kritérií v jiných členských státech, použijí se pravidla pro postupy konzultací uvedené v části 4 těchto pokynů „Výměna

78

informací mezi členskými státy“. Celní orgán v jiném členském státě zpravidla určí, zda je v rámci přehodnocení procesu nutné uskutečnit návštěvu. Lhůty na reakce jiných členských států by se měly řídit obvyklými lhůtami pro konzultace podle článku 14m prováděcího předpisu. d) další dotčená celní oprávnění Při provádění přehodnocení se doporučuje zjistit, zda je OHS držitelem jiných oprávnění nebo zjednodušení, která jsou podmíněna souladem s kritérii pro OHS, například povolení využívat místní celní řízení nebo zjednodušená celní prohlášení pro vývoz. V takovém případě je tuto skutečnost třeba vzít v úvahu a předejít případné duplikaci prací na přehodnocení jak z hlediska celních zdrojů, tak z hlediska příslušného hospodářského subjektu. e) zpráva o přehodnocení Pokud jde o zprávy a dokumenty, měl by se uplatnit obdobný přístup jako u původního auditu. Je důležité, aby se následná navrhovaná opatření odrážela ve zprávě, tj. pozastavení, zrušení, opatření, které má být přijato. f) dostupnost výsledků Je nutné zpřístupnit výsledky přehodnocení celním orgánům všech členských států prostřednictvím komunikačního systému hospodářských subjektů bez ohledu na to, zda byl využit při postupu konzultací či nikoli.

Oddíl III – Pozastavení Pozastavení postavení OHS znamená, že udělené osvědčení není v určitém období platné. Během této doby nemá držitel osvědčení OHS přístup k výhodám, které z tohoto postavení vyplývají, což pro něj může mít závažné důsledky. Ustanovení, jimiž se řídí pozastavení platnosti osvědčení, jsou uvedena v článku 14r prováděcího předpisu. Pozastavení může být potenciálním důsledkem kontroly provedené v průběhu sledování, při níž byly zjištěny závažné nedostatky, což znamená, že držitel osvědčení nemůže s ohledem na riziko za daných okolností toto postavení mít. V souladu s ustanoveními článku 14r prováděcího předpisu však musí celní orgán, který vydává osvědčení, před vydáním rozhodnutí o pozastavení vyrozumět oprávněný hospodářský subjekt o svých zjištěních, provedených hodnoceních a o skutečnosti, že pokud nebude zjednána náprava, může v důsledku hodnocení dojít k pozastavení platnosti osvědčení. OHS má právo být slyšen a případně zjednat nápravu. Lhůta pro vyjádření stanoviska nebo provedení nápravy je 30 kalendářních dnů ode dne sdělení. Odpovědi by měly být pečlivě posuzovány z hlediska rizik, a pokud nelze mít za to, že byla zjednána náprava dané situace, pozastavuje se postavení OHS na dobu 30 kalendářních dnů s možností prodloužení o dalších 30 dnů. OHS musí být o tomto opatření vyrozuměn písemně. Postavení OHS může být pozastaveno s okamžitou platností, jestliže to vyžaduje druh nebo rozsah ohrožení bezpečnosti a zabezpečení veřejnosti, veřejného zdraví nebo životního prostředí. Tato možnost by měla být použita restriktivně. Podle článku 14u prováděcího předpisu může iniciativa vedoucí k pozastavení postavení OHS vzejít i od držitele osvědčení v případě, že není dočasně schopen plnit žádná kritéria pro OHS.

79

OHS by měl uvést důvod této žádosti a případně navrhnout plán řešení uvádějící opatření, která mají být přijata, a předpokládaný časový rámec jejich plnění. Hospodářský subjekt například optimalizuje nebo mění svou počítačem řízenou výrobu a po určitou dobu není schopen sledovat zboží v mezinárodním dodavatelském řetězci. V takovém případě by požádal o pozastavení a navrhl harmonogram zavedení změn. Postavení lze pozastavit v případě, že bude navrhovaný plán řešení a důvod požadované služby považován za přiměřený. V opačném případě by měla být zvažována možnost zrušení osvědčení na žádost držitele. Je však třeba vzít v úvahu, že rozdíl mezi pozastavením z podnětu celního orgánu na základě článku 14r a pozastavením z podnětu OHS na základě článku 14u je velmi zásadní a je jasně stanoven v právních předpisech. Z tohoto důvodu ho OHS nemůže použít účelově pouze s cílem odložit zrušení nebo se vyhnout tříleté lhůtě stanovené v čl. 14v odst. 4. Je třeba vždy brát v úvahu, že pokud v případě osvědčení OHS – zjednodušené celní postupy / bezpečnost a zabezpečení hospodářský subjekt nesplní pouze kritérium bezpečnosti a zabezpečení, bude jeho postavení pozastaveno pouze částečně. Po dobu trvání tohoto pozastavení by hospodářský subjekt mohl využívat osvědčení OHS – zjednodušené celní postupy, pokud by si to přál. Celní orgán, který vydává osvědčení, by měl velmi obezřetně posoudit dopad tohoto pozastavení. Pozastavení neovlivní celní řízení, které bylo zahájeno před datem pozastavení a dosud nebylo ukončeno. Obecnou zásadou je, že se pozastavení vztahuje pouze na postavení OHS, ale v závislosti na druhu nedostatků může mít dopad i na jiná celní rozhodnutí, zejména v případě, že byla udělena na základě postavení OHS (viz např. pokyny pro zjednodušené postupy / jednotné povolení zjednodušených postupů (TAXUD/1284/2005, Rev.5.5). Pozastavení postavení OHS je skutečností, kterou je nutno zohlednit v jiných souvislostech spojených s celní činností hospodářského subjektu. Když je odstraněna příčina pozastavení, mělo by být osvědčení obnoveno. V opačném případě musí celní orgán, který vydává osvědčení, zvážit, zda by mělo být osvědčení zrušeno. Oddíl IV – Zrušení osvědčení Ustanovení o zrušení osvědčení a případy, které by mohly vést k jeho zrušení, jsou uvedeny v článku 14v prováděcího předpisu. Podnět na zrušení osvědčení může vzejít rovněž od držitele osvědčení. V tomto případě může hospodářský subjekt předložit novou žádost o osvědčení OHS, jakmile se jeho situace v oblasti souladu s kritérii stabilizuje. Pokud o zrušení osvědčení rozhodne celní orgán, který vydává osvědčení, není hospodářskému subjektu povoleno předložit novou žádost o osvědčení OHS po dobu tří let od data jeho zrušení. Je však třeba vzít v úvahu, že rozdíl mezi zrušením z podnětu celního orgánu, který vydává osvědčení, a zrušením z podnětu OHS je velmi zásadní a je jasně stanoven v právních předpisech. Z tohoto důvodu ho OHS nemůže použít účelově pouze s cílem vyhnout se

80

zrušení celními orgány s následkem tříletého zákazu předložení nové žádosti podle čl. 14v odst. 4. Je třeba vždy brát v úvahu, že pokud v případě osvědčení OHS – zjednodušené celní postupy / bezpečnost a zabezpečení hospodářský subjekt nesplní pouze kritérium bezpečnosti a zabezpečení, bude osvědčení OHS – zjednodušené celní postupy / bezpečnost a zabezpečení zrušeno a lze vydat nové osvědčení OHS – zjednodušené celní postupy. Obecnou zásadou je, že se zrušení vztahuje pouze na postavení OHS, ale v závislosti na druhu nedostatků může mít dopad i na jiná celní rozhodnutí, zejména v případě, že bylo uděleno na základě postavení OHS (viz např. pokyny pro zjednodušené postupy / jednotné povolení zjednodušených postupů (TAXUD/1284/2005, Rev.5.5). Zrušení postavení OHS je skutečností, kterou je nutno zohlednit v jiných souvislostech spojených s celní činnosti hospodářského subjektu. Zrušení z podnětu celních orgánů je celním rozhodnutím a hospodářský subjekt má právo být slyšen. Z tohoto důvodu musí být případná zjištění, provedené hodnocení a skutečnost, že podle hodnocení mohou mít za následek zrušení postavení OHS, oznámena OHS, pokud právo na slyšení již nebylo vyjádřeno v rámci probíhajícího postupu pozastavení. U každého rozhodnutí o zrušení osvědčení má hospodářský subjekt rovněž možnost podat proti tomuto rozhodnutí opravný prostředek.

81