Obsah Druhý život českých PET lahví – v podání výtvarnice Veroniky Richterové
Editorial
str. 4 – 7
Elektrárenský šampion – český ČEZ je jedním z nejúspěšnějších evropských výrobců elektřiny str. 8 – 11
Budoucnost energetiky je v alternativě – Češi se o tom přesvědčili v posledních letech str. 12 – 15
Ochrana klimatu – priorita českého předsednictví Evropské unii str. 16 – 19
Vážení čtenáři,
Vážení čtenáři,
je snadné žít uprostřed Evropy a zapomenout, jak je pro nás energie důležitá: v naší části světa patří světlo, teplo i pohonné hmoty již po několik generací mezi věci tak samozřejmé, že je vnímáme jako své občanské právo, jako přirozený nárok. Ale tři pětiny světa žijí v tom, čemu se nehezky říká „energetická chudoba“ – buď vůbec nemají přístup k energiím (elektřině, benzínu, topení či chlazení), nebo si je nemohou dovolit. A jejich situace se lepší jen velmi, velmi pomalu. V naší části světa řešíme problémy, které nám připadají důležité – a mnohé skutečně jsou: nahradit fosilní paliva novými zdroji energie, posílit roli obnovitelných zdrojů, zvyšovat efektivitu našich ekonomik i míru úspor. Ale měli bychom vědět, že v mnoha koutech naší planety řeší lidé otázky ještě základnější a naléhavější: na čem připravit jídlo, čím dnes večer svítit. A naše západní diskuse, pokud o ní vůbec kdy slyšeli, jim připadá jak z Marsu. Je příjemné žít uprostřed Evropy.
3
prvního ledna převzala Česká republika předsednictví v Evropské unii. Naše země si během tohoto půl roku vytyčila ambiciózní cíle v oblasti životního prostředí. Nejvyšší prioritou je pro nás ochrana klimatu. Od samého počátku naše předsednictví vede jednání jak v rámci Evropské unie, tak i s klíčovými globálními partnery, o nové klimatické dohodě, která má být přijata v prosinci v Kodani. Cílem českého předsednictví je do konce června 2009 finalizovat návrh textu pro Kodaň. Ani současná ekonomická krize toto evropské úsilí nezpomalí. Vždyť také na obou březnových Radách, Radě EU pro životní prostředí 2. března a Radě pro hospodářské a finanční záležitosti 10. března v Bruselu, ministři financí a životního prostředí opět zdůraznili, že ani ekonomická krize nic nemění na úsilí EU v ochraně klimatu. Pevně věřím, že v Kodani uspějeme a na konci letošního roku budeme mít i díky přispění českého předsednictví jasnou dohodu o tom, jak postupovat po skončení platnosti Kjótského protokolu v roce 2012. Současná ekonomická krize je také příležitostí k obratu k energeticky nízkouhlíkaté ekonomice, a to je šance pro Evropu vybudovat nová „zelená“ pracovní místa.
Václav Bartuška
Martin Bursík
velvyslanec se zvláštním posláním pro energetickou bezpečnost
bývalý ministr životního prostředí České republiky
Fotogalerie – ekologická a k přírodě šetrná architektura str. 20 – 21
Pozvání do českých lesů – „právo toulat se” je v českých zemích pevně zakořeněné str. 22 – 25
Vracíme zvířata do jejich domovů – (nejen) unikátní kůň Převalského se vrací do volné přírody str. 26 – 29
Atmosféra u nás nehoustne – ekozemědělství, biopotraviny, čistý vzduch... str. 30 – 33
Mosaika událostí vztahujících se k českému předsednictví v Radě EU str. 34 – 35
Hledáme a nacházíme nejkrásnější stromy – v pravidelně konané soutěži Strom roku str. 36 – 38 Vítejte v Srdci Evropy vychází šestkrát ročně a prezentuje obraz života v České republice. Názory, obsažené v autorských článcích, nemusí nutně korespondovat s oficiálními stanovisky české vlády. Objednávky předplatného prosím směřujte do redakce časopisu. Vydává: vydavatelství THEO ve spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí České republiky Adresa redakce: J. Poppera 18, Pardubice 530 06, Česká republika Šéfredaktor: Pavel Šmíd Grafická úprava: Jiří Sáva Předsedkyně redakční rady: Zuzana Opletalová, ředitelka tiskového odboru Ministerstva zahraničních věcí České republiky a tisková mluvčí ministra zahraničních věcí České republiky Členové redakční rady: Libuše Bautzová, Pavel Fischer, Vladimír Hulec, Robert Janás, Milan Knížák, Martin Krafl, Eva Ocisková, Tomáš Pojar, Jan Šilpoch, Petr Vágner, Petr Volf, Marek Skolil Překlad: tým překladatelů, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně Litografie a tisk: Východočeská tiskárna Sezemice Texty, uvedené v časopise Vítá Vás srdce Evropy, je možné přetiskovat bez svolení redakce či autorů; za předpokladu uvedení jména autora a zdroje. Máteli zájem o použití obrazového doprovodu, kontaktujte prosím redakci nebo uvedené autory fotografií. MK ČR E 6574 ISSN 1802–3657
Internet: http://www.theo.cz E-mailová adresa vydavatele:
[email protected]
Druhý život českých PET lahví Veronika Richterová, Kaktusy.
Lahev vyrobená z polyethylentereftalátu, tzv. PET lahev, má celou řadu výhod, díky nimž se velmi rychle rozšířila po celém světě. Je pevná, pružná, nerozbitná, lehká a odolná vůči rozpouštědlům. Dá se donekonečna opakovaně uzavírat a především – je levná. Její nevýhody přitom paradoxně spočívají právě ve výše popsaných kvalitách. PET se totiž v přírodě nerozkládá… Jeho trvanlivost nenaruší ani velké kolísání teplot, ani vlhkost. Ve světě proto odborníci již celá léta studují a ověřují možnosti, jak vyrábět lahve z plastu, který by byl v přírodě snadno odbouratelný. První taková lahev, vyrobená na bázi modifikovaného škrobu, byla uvedena na trh ve Velké Británii v roce 2006. Překážkou pro její masové využití je však množství technologických problémů včetně vysokých výrobních nákladů. Mezitím svět hledá různé alternativy využití PET lahví. S některými originálními řešeními přicházejí dnes právě Češi. O Češích se říká, že jsou národem kutilů. Toto tvrzení není daleko od pravdy, v dobách takzvaného reálného socialismu, kdy obchody v celé zemi zely prázdnotou a země zažívala citelný nedostatek spotřebního zboží, byli lidé nuceni sahat k rukodělnému řešení složité situace. Nicméně ani po roce 1989, kdy „sametová revoluce“ ukončila čtyřicetiletou éru vlády komunistů a republika se konečně stala svobodnou demokratickou zemí se všemi konzumními vymoženostmi tržní ekonomiky, se projevy spontánního kutilství nevytratily. Setkáváme se s nimi zejména na venkově, kde se opírají o hlubokou tradici. Jedním z nástrojů lidové tvořivosti se stala i všudypřítomná PET lahev – v jistém smyslu symbol porevolučního, modernějšího života. V České republice se PET lahve objevily jako novinka s uvolněním trhu po roce 1989. Zpočátku sloužily jako obal do té doby nevídaných dovozových nápojů vyznačujících se luxusní cenou, běžné zboží se do nich nebalilo. Tradiční české minerálky se tak nadále prodávaly výhradně v zálohovaných skleněných lahvích. Až v roce 1994 se na českém trhu objevila první tuzemská PET lahev s přírodní vodou značky Aquila. Sortiment PET lahví se pak výrazně rozšířil v letech 1996– 1998, kdy přibylo jak licenčních nápojů, tak domácích výrobců. Nyní spotřeba plastových lahví každoročně
rapidně narůstá, především díky velké oblibě balené vody. Ročně se v ČR spotřebuje kolem 60 000 tun nejrůznějších PET lahví. Lidová tvořivost Jednoduché výrobky z plastových lahví Češi jeden od druhého okoukávají nejen na venkově nebo v zahrádkářské kolonii za městem, návody na jejich zhotovení se najdou i v časopisech, televizních pořadech s hobby tematikou nebo kolují na internetu. K realizaci efektního funkčního výrobku není zapotřebí nic víc než ostrý nůž či nůžky, případně kus drátu nebo lepicí pásky. Díky odolnosti materiálu v extrémním teple i mrazu a také díky jeho všeobecné dostupnosti se lidem s tvůrčími schopnostmi otevírá široké pole působnosti. Nejběžnějším PET objektem v českých zahrádkách je jednoduché plašítko krtků. Krtek je sice užitečný hmyzožravec, živící se převážně žížalami a larvami, v zahradě však zakrátko dovede pod povrchem vyhrabat spousty chodeb a hlínu navršit do nevzhledných krtinců. K vyhnání nezvaného hosta zahrádkářům pomáhá železná tyčka zapíchnutá do záhonu a na ní volně nasazená PET lahev. Zvuky, které větrem rozechvívaná lahev vyluzuje, se po tyčce přenášejí pod zem a zvíře zaplaší. Vylepšená verze tohoto plašítka – tedy lahev opatřená křidélky – funguje jako větrník a plaší nejen krtky, ale i ptactvo. Výroba těchto vě-
V. Richterová: Lysohlávky, 2005, výška 250 cm.
V. Richterová: Cípal ostronosý, 2006, délka jedince cca 38 cm.
trníků dává tvůrci nepřebernou škálu možností, a tak se účelnost řešení mnohdy prolíná s dekorativní funkcí. PET lahve slouží i jako alternativní stavební materiál. V zahrádkářských koloniích se objevují skleníky z bezbarvých lahví; z lehkého a pevného plastu je stavějí vynalézaví pěstitelé. Dešťovou vodu z drobných zahradních staveb odvádějí důmyslné okapy poskládané přesně na míru z PET lahví zasunutých do sebe. Na vratech se občas objevují i schránky na dopisy, vyrobené z těchto lahví. Díky svým vlastnostem nacházejí PET lahve nové a nové formy uplatnění nejen v zahradě, ale i v domácnosti nebo na stavbě. Běžně jsou k vidění seříznuté lahve nasazené na trubky plotu a sloužící jako ochrana proti zatékající vodě. Objevují se i pokusy využít uzavřené PET lahve jako tepelnou izolaci do betonových podlah. Chovatelé ptáků a drobných zvířat vyrábějí z plastových lahví nepostradatelná pítka, zatímco pěstitelé okrasných květin je na stejném principu používají postavené dnem vzhůru, aby postupně zavlažovaly záhon. Své místo si PET lahve vydobyly i při tradiční domácí výrobě moštů. Zkušenosti totiž ukazují, že odolávají nejen teplotám nutným ke sterilizaci ovocné šťávy, ale navíc se dají uzavřít tak dokonale, že si mošt uchová kvalitu i trvanlivost po dlouhá léta.
Čarodějka ze země PET
V. Richterová: Ropucha obecná, 2005, výška 40 cm. V. Richterová: Skleník, 2008, 220 x 220 x 75 cm.
S tím, jak rychle se dnes vyvíjí náš životní styl, lze právem očekávat, že recyklace PET lahví bude stejně pestrá jako jejich komerční využití. Ve světě ojedinělou aktivitou, spojenou s netradičním použitím PET lahví, je umělecká tvorba výtvarnice Veroniky Richterové (1964). Ve chvíli, kdy tato česká sochařka ve své tvorbě experimentálně použila obyčejnou PET lahev od minerálky, nastal zásadní předěl v jejím dosavadním díle. Od roku 2004 se zabývá seriózní uměleckou prací s PET lahvemi zcela programově. Lehce tvarovatelný PET překvapivě slouží jako plnohodnotný materiál k naplnění jejích sochařských záměrů. Pro tuto odnož svého výtvarného směřování zvolila označení PETART. K prvním experimentům s tímto materiálem Richterovou přivedla náhoda. „Dělala jsem na zahradě s horkovzdušnou pistolí plastiky ze železného šrotu. Dopila jsem minerálku a prázdnou PET lahev jen ze zvědavosti ofoukla pistolí. Smrskla se a najednou jsem uviděla nádherný tvar a nádhernou modrou,” vzpomíná výtvarnice. Jejím prvním pet-artovým objektem byl křišťálový lustr. Dnes z lahví vytváří objekty inspirované živočišnou i rostlinnou říší nebo technikou či civilizací. Vznikají pet-zvířata, petkvětiny, benátská pet-zrcadla, pet-prsenky, pet-židle, pet-koberce... „Z výtvarného hlediska je to úžasný materiál, blíží se sklu tím, že je průsvitný, barevný, přitom ale je lehký a pružný,” pochvaluje si práci s PET lahvemi Veronika Richterová. Z všudypřítomných PET lahví lze podle ní vytvořit téměř cokoli. Součástí výstav Veroniky Richterové jsou také workshopy a přednášky, které pomohou návštěvníkům lépe pochopit význam pet-artových děl. „Myslím, že to je věc systému. PET lahve jsou v podstatě cenná surovina, která se dál zpracovává. Není pravda, že je to bezcenný odpad,” říká Richterová. Společně s grafikem Michalem Cihlářem (1960) vedle svých dalších uměleckých aktivit cílevědomě mapují a archivují vše, co s tématem PET lahví souvisí. Zaměřují se především na fotografování lidového PET-ARTU, tedy na dokumentaci nejrůznějších nápadů anonymních tvůrců, kteří novým způsobem využívají „starou”
PET lahev. Jde jim o zachycení základního principu lidské touhy po tvořivé recyklaci. Vůbec přitom není důležité, zda jde o dílo ryze účelové, nebo o objekt čistě dekorativní… Velemozaika a ekokoberec Sbírání čehokoli se v České republice všeobecně těší velké oblibě, zejména u dětí. Fenoménem doby se stalo sbírání barevných víček od PET lahví. Při příležitosti, jakou nabízí třeba dubnový Den Země, organizují pořadatelé rozmanité soutěže s ekologickou tematikou. Například v roce 2007 sestavilo na ploše 10 x 11 metrů 700 dětí a dospělých v Uherském Hradišti obří mozaiku z 122 222 víček. Největší „ekokoberec“ byl do rekordních soupisů zaznamenán roku 2006 v Třebíči, kdy 63,3 metrů čtverečních zdejšího náměstí pokrylo celkem 2 300 PET lahví. S projevy tvůrčího přístupu k plastům se v současnosti můžeme setkat prakticky ve všech zemích, kam obaly z polyethylentereftalátu pronikly. Proto se dá také předpokládat, že ryze české pojetí PET-ARTU najde paralely ve světě.
V. Richterová: Kaloň rodriguezský, 2007, výška 37–49 cm.
Zpracováno z materiálů společného projektu Veroniky Richterové a Michala Cihláře „Pocta pet lahvi” (http://www.czech.cz/cz/vystavy/pet?i). Realizován v roce 2008 pro OKKP Ministerstva zahraničních věcí. Foto: Veronika Richterová a Michal Cihlář, Jan Symon
Veronika Richterová, Tučnáci, 2009, výška 37 cm.
Elektrárenský šampion Elektrárenská společnost ČEZ určitě patří k nejznámějším podnikům v České republice. Podle tržní kapitalizace i podle počtu zákazníků jde o osmou největší energetickou firmu v Evropě. Leckdo z Čechů ji obdivuje, protože je nejziskovější českou společností. Jiní občané ji ovšem v oblibě vůbec nemají, a to ze stejného důvodu. Někteří lidé se domnívají, že největší domácí výrobce energie může za to, že elektřina je příliš drahá a že zisky společnosti ČEZ jsou nemravné. Čistý zisk firmy se v roce 2007 zvýšil o 49 procent na 42,8 miliardy korun. Za rok 2008 vedení společnosti odhaduje další zvýšení zisku, a to na 48,6 miliardy korun. A v roce 2009 se společnost chce dostat na další rekord. Pomoci by ji k tomu měl především nárůst cen elektřiny. Firma nicméně tvrdí, že na koncových zákaznících téměř nevydělává, profit jí prý zajišťuje velkoobchodní trh. „Většina našich obchodů s elektřinou na letošek se odehrála právě v době, kdy byly ceny na rok 2009 vyšší než ty loňské. To je důvod, proč se letos výsledek ČEZ opět zlepší,” uvedl obchodní ředitel firmy Alan Svoboda.
V hodnocení společnosti ČEZ se navíc zásadně neshodnou příznivci a odpůrci jaderné energetiky. ČEZ provozuje dvě velké jaderné elektrárny, a to v Dukovanech a v Temelíně. Příznivci atomové energie rádi zdůrazňují, že starší jaderná elektrárna v Dukovanech patří mezi provozně nejspolehlivější jaderné zdroje na světě. Odpůrci jádra si naopak všímají toho, že mladší elektrárnu v Temelíně zatím provázejí časté odstávky, opravy a úpravy. Mezi nejdůležitějšími na světě V každém případě si ČEZ velmi dobře vede v nejrůznějších žebříčcích středoevropských firem. Tato česká společnost se jako jediná z celé střední Evropy dostala do celosvětového žebříčku tří set nejvýznamnějších firem, který podle tržní kapitalizace z konce roku 2008 sestavila poradenská firma Ernst & Young. Její experti propočetli hodnotu elektrárenské společnosti ČEZ na 24,7 miliardy dolarů, zatímco koncem roku 2007 činila tato hodnota 44,6 miliardy dolarů. Přes tento pokles si podnik v globálním pořadí po-
Pražská centrála společnosti ČEZ.
Pravděpodobně nejsilnější domácí vodní elektrárna ve Střekově.
8
lepšil, neboť postoupil ze 220. na 208. příčku. Krize totiž pustila žilou většině společností, takže celková tržní hodnota firem zařazených do TOP-300 ve srovnání s předchozím klesla o více než dvě pětiny. Čechy může navíc hřát, že ČEZ v prestižním žebříčku je, ačkoli do světového TOP-300 se nedostal žádný podnik ze srovnatelných okolních států, jako je Rakousko, Polsko či Maďarsko. Hlavním vlastníkem společnosti ČEZ je stát. Ten na prodeji akcií firmy také dobře vydělává. V loňském roce šlo o částku 34 miliard korun. Státní podíl na základním kapitálu společnosti k 31. prosinci loňského roku byl 63,02 procenta; před zahájením prodejů činil 67,61 procenta. Stát během loňského roku prodal 17,6 milionu kusů akcií. Cílem těchto prodejů je získat prostředky pro Státní fond dopravní infrastruktury. Jaderná budoucnost
Vodní elektrárna Orlík je stěžejním článkem vltavské kaskády. Tato soustava 9 přehrad na řece Vltavě produkuje elektrický výkon 750 MW.
ČEZ vyrábí elektrickou energii především v uhelných, jaderných a vodních elektrárnách. Jak se však české zásoby uhlí tenčí, do popředí pozornosti se dostává jádro. Češi ve své většině totiž slyší na to, že jaderné elektrárny nejenže neprodukují oxid uhličitý, ale ani nespotřebovávají kyslík. Českou republiku navíc obchází hrůza z toho, že by se mohla stát rukojmím sporů mezi Ruskem a Ukrajinou a že by se v takovém případě mohla ocitnout bez dodávek plynu a ropy. Jaderná elektrárna sice nezaručí stoprocentní soběstačnost, Česká republika stejně bude muset dovážet palivové články, ty se však dají delší dobu skladovat. S jadernými plány společnosti ČEZ však zásadně nesouhlasí sousední Rakousko. A velkým problémem je, že dosud není jasné, jak Česko nakonec naloží s vyhořelým palivem. Rozšířený Temelín a náhrada v Dukovanech Podle expertů spolupracujících se společností ČEZ by bylo vhodné vybudovat další dva bloky v Temelíně, neboť veškerá infrastruktura je tam vybudovaná na dvojnásobný výkon (až po roce 1989 se rozhodlo, že z plánovaného elektrárenského komplexu se dostaví jen polovina). Další jaderné bloky by měly vzniknout v Dukova-
9
nech, kde půjde o výkonnější náhradu staré elektrárny, jež má před sebou už jen necelých třicet let. Společnost ČEZ by proto chtěla v Dukovanech vybudovat dva nové výrobní bloky do roku 2035. Každý z bloků by měl mít výkon minimálně 1200 megawattů, dohromady by tedy nahradily dodávky elektřiny ze všech čtyř současných dukovanských bloků po jejich vyřazení z provozu. Demontáž nynějších atomových zařízení v Dukovanech by podle plánů ČEZ měla být provedena nejpozději do roku 2045. Vyjdou-li elektrárenské společnosti ČEZ její plány, bude v následujících dvou desetiletích stavět jaderné reaktory dokonce na třech místech. V Česku dobuduje zmiňované elektrárny v jihočeském Temelíně a moravských Dukovanech. Na Slovensku v Jaslovských Bohunicích bude při výstavbě nové elektrárny menšinovým partnerem tamní státní společnosti JAVYS. Generální ředitel společnosti ČEZ Martin Roman soudí, že žádná jiná možnost než jaderná energie není. „Kromě jádra další bezemisní zdroj dosud není schopen vyrobit potřebné množství elektřiny. Jadernou energii pokládáme za nejlepší možné řešení z hlediska ekonomiky i ekologie,” prohlásil nedávno Roman. Temelín je první na řadě. Uvažuje se o tom, že třetí blok se může začít stavět v roce 2013. Práce na čtvrtém temelínském bloku by začaly po osmnácti měsících. Po dalších asi třech letech by se pracovní úsilí přesunulo do Dukovan. Ve studii k dostavbě Temelína uvádí společnost ČEZ čtyři firmy, které by připadaly v úvahu jako dodavatel re-
Krajina vzniklá rekultivací povrchového dolu Bílina Ledvice.
Vodní elektrárna Slapy byla první velkou stavbou vltavské kaskády po II. světové válce. Jezero o obsahu 270 mil. m3 je vytvořeno betonovou gravitační hrází o výšce 65 m. Vodní elektrárna v Přelouči.
aktorů a kontrolních systémů. Jde o francouzskou Arevu, v níž ukryl svůj jaderný sektor německý Siemens, dále o ruský Atomstrojexport (respektive Atomenergoprom), o japonskou společnost Mitsubishi a o americký Westinghouse. Expanze do zahraničí ČEZ již dávno není jen čistě tuzemskou společností. Expandoval zejména na Balkán. Akvizice v hodnotě několika miliard korun umožnila skupině ČEZ v roce 2005 převzít od bulharského státu 67 procent akcií tří bulharských distribučních společností – Electricity Distribution Company Sofia Oblast AD, Electricity Distribution Company Pleven AD a Electricity Distribution Company Stolichno AD. Touto transakcí vzrostl počet zákazníků Skupiny ČEZ o 1,9 milionu. ČEZ je aktivní také v Rumunsku. Tam mimo jiné v roce 2008 koupil projekt výstavby dvou větrných farem – Fantanele a Cogealac – s celkovým instalovaným výkonem 600 MW, což je výstavba největší přímořské větrné farmy v Evropě. Firma ČEZ nedávno oznámila, že chystá nové aktivity v Srbsku. Velmi vážně zvažuje účast v tendru na srbské elektrárenské projekty. Tamní vláda vyhlásila tendr na výstavbu nových energetických bloků v hodnotě 1,4 miliardy eur v lokalitě Kolubara a Nikola Tesla. ČEZ se angažuje i v dalších státech, například v Polsku. Zakázky společnosti ČEZ jsou vítanou příležitostí pro české strojírenské firmy, jako je plzeňský výrobce turbín Škoda či dodavatel vzduchotechniky ZVVZ Milevsko. Petr Korbel šéfredaktor týdeníku Profit Foto: archiv společnosti ČEZ
11
Budoucnost energetiky je v alternativě
V energetice se v blízké době promění úplně všechno. Poukazují na to čeští odborníci v nové publikaci Energie NADOSAH, kterou veřejnosti představily organizace Zelený kruh a Hnutí DUHA. Budoucnost energetického průmyslu se podle nových projektů opírá o decentralizaci a proměnu rozvodných sítí a rozvoj malých zdrojů elektřiny a jednotek pro výrobu tepla. Autoři studie upozorňují, že pokud by všechny domácnosti v ČR disponovaly zdrojem elektřiny o výkonu pouhého 1kW – tedy zhruba stejném, jako má jeden hořák na sporáku – činil by jejich celkový instalovaný výkon téměř 4000 MW. To je více, než činí celkový instalovaný výkon všech českých jaderných elektráren. Jednotlivé zdroje elektřiny však musí být spojeny tzv. inteligentní rozvodovou sítí. Právě požadavek na vznik těchto inteligentních sítí patří mezi priority Zelené knihy Evropské komise z listopadu 2008.
Instalací slunečního kolektoru na střechu domu si může ekonomicky přilepšit i běžná rodina.
Místo plynu stromová kůra O proměně české energetiky svědčí zejména posilující trendy využívání obnovitelných zdrojů. Jako nejslibnější se zatím jeví spalování biomasy (dřevního odpadu, levně vypěstované rostlinné produkce apod.). Tuzemský energetický gigant ČEZ loni ve svých elektrárnách meziročně zvýšil výrobu elektřiny z biomasy o celou třetinu, pokrývá jí celoroční spotřebu více než 93 000 domácností. Pod záštitou Ministerstva životního prostředí ČR běží už druhým rokem program, který podporuje výměnu starých kotlů za ekologičtější, v nichž se topí dřevem, peletkami či biobriketami. Příkladem by mohla být obec Měňany u Berouna. V devadesátých letech při masivní státní podpoře plynofikace obcí místní obyvatelé toto řešení odmítli, později už zase neměla zájem plynárenská společnost. Postupně vznikl plán na obecní kotelnu s rozvodem teplé vody po celé obci. Projektant navrhl kotelnu s přilehlým prostorem na uložení paliva – dřevní štěpky a kůry a každý obyvatel dostal vlastní výměník s nastavitelnými programy. K financování projektu obec využila dotačních programů Státního fondu životního prostředí, který pokryl přibližně 40 % z celkového rozpočtu kolem 40 milionů Kč. Obec uživatelům garantuje nižší ceny za teplo, než byly náklady na vytápění domků např. uhlím. Ekologický efekt nepočítaje. Obec Měňany za originální způsob ekologického vytápění celé obce získala hlavní cenu soutěže ENERGY GLOBE AWARD ČR. „Tuzemské zdroje biomasy by mohly v budoucnu nahradit až 15 procent celkové energetické spotřeby ČR,” říká Sergej Usťak z Výzkumného ústavu rostlinné výroby. V současnosti je to zhruba pět procent. Biomasa může přispět k naplnění českého závazku vůči EU vyrábět v roce 2010 osm procent elektřiny z obnovitelných zdrojů. Podzemní vodní elektrárna Nejstarší a dodnes fungující pražská vodní elektrárna stojí na Štvanici, secesní dílo bylo postaveno v letech 1913 až 1914. Praha se ale chlubí i zbrusu novou vodní elektrárnou. Jde o čtvrtý zdroj zelené energie v hlavním městě. Stavba je technicky unikátní – nachází se totiž 16 metrů pode dnem řeky Vltavy. 13
Nejslibnější alternativní zdroj energie je zatím spalování biomasy (dřevního odpadu, levně vypěstované rostlinné produkce apod.).
Tuzemské zdroje biomasy by mohly v budoucnu nahradit až 15 procent celkové energetické spotřeby ČR.
Deset let plánování, deset měsíců výstavby a tři noci pro přepravu obřích turbín z německého Ravensburgu – tak dlouho trvalo, než pražská Trója získala nový zdroj zelené energie. Elektrárna stojí na levém břehu Vltavy na špičce Císařského ostrova. Má dvě turbíny, každá z nich váží 46 tun a vyrobí dva megawatty elektřiny. Ing. Jiří Stratílek z generálního ředitelství Povodí Vltavy vysvětluje: „Kdybychom počítali průměrný příkon současné domácnosti dva kilowatty, je schopna zásobovat proudem tisíc domácností.” Celá stavba vyjde asi na 350 milionů korun, turbíny by se měly poprvé rozjet v srpnu 2009. Větrná energie Na území ČR se větrná energie využívala v minulosti ve větrných mlýnech. Historicky je existence prvního větrného mlýna na území Čech, Moravy a Slezska doložena již v roce 1277 v zahradě Strahovského kláštera v Praze. V posledních letech lze po celé ČR zaregistrovat aktivity kolem staveb větrných elektráren o výkonech mezi 12 kW až 1,5 MW. Skupina ČEZ, největší domácí výrobce elektřiny, plánuje v následujících patnácti letech investovat do výstavby větrných elektráren zhruba 20 miliard korun. Prvními vhodnými projekty jsou možnosti výstavby větrných parků v lokalitách Dukovany a Dlouhé Pole. Také okolí Kelče ve Zlínském kraji brzy výrazně promění vysoké stožáry větrných elektráren. Větrné parky ve zdejším regionu vybudují soukromé společnosti Biostanice a Ventureal. Jednotlivé větrníky budou vybaveny systémem dánské společnosti Vestas Wind Systems A/S. Jejich výška včetně listů rotoru by měla dosahovat zhruba 150 metrů. Minimální životnost elektráren je dvacet let. Kelčský větrný park by podle záměru firmy měl mít kapacitu 34 megawatt. Až na řídké výjimky se energeticky příhodné lokality pro stavbu větrné elektrárny v ČR nacházejí v horských
Sluneční kolektory se uplatňují nejen na střechách rodinných domů, ale i v nevyužitých průmyslových zónách.
pohraničních pásmech a v oblasti Českomoravské vrchoviny. Podle předběžných odhadů by jen v samotných Krušných horách bylo možné postavit 320 až 340 větrných elektráren o jednotkovém výkonu 300 až 500 kW. Sluneční zóny Když plánovali v Morkovicích-Slížanech na Kroměřížsku průmyslovou
14
zónu, věřili, že v ní najdou práci stovky lidí. Nezájem investorů o stavební parcely nakonec dohnal obec k jinému řešení. Místo výrobních hal zaplní část plochy sluneční kolektory vyrábějící elektřinu. Sluneční elektrárna zabere asi třetinu z celkových 6,5 hektaru průmyslové zóny minimálně na dvacet let. Zájemce o pronájem parcely pro sluneční kolektory město hledat nemuselo. Firmy profitující na obnovitelných zdrojích energie města oslovují samy. „Postavit solární panely v průmyslových zónách je efektivnější a levnější,“ potvrzuje ekonomický ředitel společnosti ZTC Energy Václav Moravec. Právě jeho firma plánuje postavit v MorkovicíchSlížanech kolektory. Sběrače sluneční energie se budou brzy instalovat i v dalších průmyslových zónách – zřizovatelé tu mají ušetřenu spoustu práce, a tedy i nákladů. Protože ČR se rozhodla zavést mechanismus výkupních cen energie v kombinaci se systémem „zelených bonusů”, instalací slunečního kolektoru na střechu svého domu si může ekonomicky přilepšit i běžná rodina. Nové projekty Společnost ČEZ nedávno oznámila svůj úmysl využívat k výrobě elektřiny teplo z hlubin země. První geotermální elektrárnu postaví nejspíš v Liberci. Firma už vypsala tendr na zajištění průzkumných vrtů za čtvrt miliardy korun. „Jde o pilotní projekt, na kterém si chceme prověřit možnosti využití geotermální energie i dodavatelů,” říká mluvčí ČEZ Ladislav Kříž. Celkové náklady na elektrárnu se odhadují na 1,2 miliardy korun. Další z tuzemských poskytovatelů energie, společnost E.ON, hodlá v Mydlovarech na Českobudějovicku postavit moderní elektrárnu a teplárnu, která bude spalovat jak plyn, tak biomasu. Projekt by měl stát asi 250 milionů korun. Jedna část nového zařízení má spalovat plyn, druhá, důležitější, přes 30 tisíc tun biomasy ročně. Stavbu biomasové elektrárny a teplárny chce E.ON dokončit příští rok. Ekologické bydlení V ČR také výrazně stoupá počet zájemců o nízkoenergetické dřevostavby a tzv. pasivní domy. Vláda loni oznámila svůj úmysl věnovat miliardy korun na zateplování budov a na přechod na ekologické způsoby vytápě15
V posledních letech se po celé ČR staví větrné elektrárny o výkonech mezi 12 kW až 1,5 MW.
ní. Na zateplení rodinných domků a bytových cihlových domů včetně novostaveb a na přechod k vytápění s pomocí biomasy a tepelných čerpadel je určen dotační program Green Investment Scheme, který bude disponovat asi 25 miliardami korun. Například obec Nové Heřminovy na Bruntálsku, jejíž část má zmizet pod hladinou plánované protipovodňové přehrady, by se v budoucnu mohla stát rájem ekologického životního stylu. Do nově postavených „nízkoenergetických” domů by se měli přestěhovat nejen ti, kdo kvůli nádrži přijdou o střechu nad hlavou. „Vedení obce se dnes hlásí další zájemci o alternativní způsob života,” říká starosta Nových Heřminov Radovan Jílka. „Objevila se skupina lidí, která by chtěla žít tak, jak se v minulosti na vesnicích žilo.” Podle Jílky by se nová tvář obce měla podobat
vesnicím ze švýcarských nebo francouzských Alp: „Naše hory před sto lety nevypadaly jinak. Hlásí se nám lidé, kteří nechtějí stavět satelitní města či okázalé vily v růžové, modré nebo zelené barvě.” Ladislav Hummer Zdroj: ČTK, Ekolist.cz, Biom.cz Foto: archiv redakce
Pěstování řepky olejky, jedné z nejlevnějších surovin pro výrobu bionafty, je dotováno zdroji Evropské unie.
Během českého předsednictví v Radě EU vede Česká republika – a tedy i české Ministerstvo životního prostředí – evropskou debatu především v oblasti ochrany klimatu. Ta je spolu s jednáními s partnery ve světě hlavní prioritou nejen našeho předsednictví v oblasti životního prostředí, ale také jednoznačnou prioritou celého Tria, tedy francouzského, českého i švédského předsednictví. Kjótský závazek
Ochrana klimatu – priorita českého předsednictví
Po schválení klimaticko-energetického balíčku v prosinci 2008 se české předsednictví (jménem Evropské unie) soustředí na vyjednání závazků jednotlivých zemí ke snížení emisí skleníkových plynů po ukončení prvního kontrolního období Kjótského protokolu. Základním cílem protokolu je do roku 2012 snížit emise skleníkových plynů v celkovém průměru o 5,2 % v porovnání s rokem 1990. Samotná Česká republika se zavázala snížit emise o 8 % oproti roku 1990. Dle posledních údajů z roku 2006 činily úhrnné emise skleníkových plynů v ČR 148,2 milionů tun CO2, což je cca 17 % pod hodnotou kjótského závazku. ČR sice protokol plní s rezervou, přesto ve srovnání s ostatními zeměmi vykazuje větší energetickou náročnost výroby. Evropa je jednotná
Bývalý ministr životního prostředí a místopředseda české vlády Martin Bursík na zasedání Řídící rady Programu OSN pro životní prostředí (UNEP).
České předsednictví dnes jedná s nejvýznamnějšími ekonomikami – USA, Čínou, Indií, Brazílií, Ruskem a dalšími rozvojovými zeměmi o jejich zapojení a závazcích v rámci nové klimatické dohody, která má být uzavřena v prosinci 2009 v Kodani. Nejdůležitějších jednání se účastní předseda Rady EU pro životní prostředí, český ministr životního prostředí Martin Bursík, společně se švédským ministrem životního prostředí Andreasem Carlgrenem a komisařem Stavrosem Dimasem: aby bylo zřejmé, že Evropa je jednotná. „Bez jakéhokoli přibarvování je Evropa tahounem ochrany klimatu v celosvětovém měřítku. Jsme jediný region, který má závazně dáno, že sníží své skleníkové emise o 30 % do roku 2020, pokud se zapojí i ostatní velcí původci skleníkových plynů. To odpovídá doporučení nezávislého Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC), který vyzval průmyslové země ke snížení emisí v rozmezí 25–
16
40 % do roku 2020,” říká ministr životního prostředí Martin Bursík. Závazky unie potvrdila 2. března také Rada EU pro životní prostředí, která přijala detailní 17 stránkový popis toho, co si Evropa v nové klimatické dohodě přeje vidět. Podle výsledků Čtvrté hodnotící zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu jsou již dnes změnou klimatu ohroženy všechny kontinenty a oceány. Tyto dopady zahrnují extrémní meteorologické situace (tropické cyklony, povodně, bouře, vlny sucha), nedostatek pitné vody v některých oblastech světa, stoupání hladiny světového oceánu až po tání ledovců v polárních oblastech. Dalším z důležitých témat českého předsednictví v oblasti ochrany klimatu je proto problematika adaptačních opatření na změnu klimatu a zavádění vhodných a efektivních opatření na zmírnění jeho negativních dopadů.
Zástupci delegace českého předsednictví EU v Kayole, v jednom z nairobských slumů.
Rýsuje se globální dohoda Česká republika se aktivně zapojovala do jednání o nové klimatické dohodě již na konci roku 2008. V prosinci proběhla v polské Poznani světová klimatická konference, které se účastnili také zástupci České republiky pod vedením ministra Martina Bursíka. Konference o klimatu v Poznani byla významná z hlediska shrnutí pokroku při provádění Akčního plánu z Bali, přičemž smluvní strany schválily pracovní program pro rok 2009 s jasně stanovenými kroky směřujícími ke Kodani. Přijaly také rozhodnutí týkající se zprovoznění Adaptačního fondu, které hraje důležitou roli při vytváření globální finanční architektury nutné pro komplexní globální dohodu. Samostatnou kapitolu tvoří jednání českého předsednictví s USA. Začátkem února navštívil první náměstek ministra životního prostředí Jan Dusík, jako zvláštní vyslanec českého předsednictví, USA a vedl jednání s týmem prezidenta Baracka Obamy. Jednal s poradkyní prezidenta USA pro klima a energetiku Carol Brownerovou, ministrem energetiky Stevenem Chu, vedením federální Agentury pro životní prostředí a klíčovými kongresmany. Jan Dusík také pozval Carol Brownerovou jako zvláštního hosta na neformální zasedání Rady EU pro životní prostředí, které se konalo 14. a 15. dubna v Praze. „Po letech klimatického mlčení se Spojené státy, jeden ze dvou největších
17
Česká delegace na zasedání Řídící rady Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) v Nairobi.
Výstavu o významné ochranářce africké přírody českého původu Joy Adamson otevřelo v Nairobi české zastoupení.
producentů CO2 na světě, rozhýbávají k činnosti. Barack Obama už jasně deklaroval, že USA sníží své emise do roku 2050 o 80 % ve srovnání s rokem 1990. To je dobrá zpráva, ale nestačí. USA musí (stejně jako Japonsko, Austrálie či ekonomičtí tygři typu Číny, Indie a Brazílie) co nejdříve představit také závazný střednědobý cíl, tedy svůj redukční podíl do roku 2020. V polovině března o tom budu jednat s Obamovými ministry ve Washingtonu a nepochybně to bude tématem, o kterém budeme mluvit přímo s prezidentem Obamou při jeho návštěvě v Praze na začátku dubna,” komentuje vývoj v jednání s USA ministr Bursík. Přes Indii a africké ekonomiky... Předseda Rady EU pro životní prostředí Martin Bursík také počátkem února navštívil Indii, kde jednal s indickou vládou o spolupráci Indie na nové klimatické dohodě. Indický ministr životního prostředí a lesnictví Namo Narain Meena se k uzavření globální dohody vyjádřil optimisticky. Oba ministři se shodli, že mechanismy financování opatření k ochraně klimatu v rozvojových zemích jsou administrativně náročné a že je žádoucí zjednodušit přístup ke zdrojům při současném zachování nezbytných kontrolních mechanismů. V polovině února pak Martina Bursíka a další zástupce ministerstva životního prostředí čekalo náročné vyjednávání na pravidelném zasedání Řídící rady Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) v keňském Nairobi. Jednání o klimatické dohodě bylo i hlavním tématem summitu EU – Afrika, který za EU vedl právě Bursík. Africké země se potýkají s nejtěžšími dopady změny klimatu. Diskuse o financování adaptačních opatření a využití moderních nízkouhlíkových technologií je pro ně důležitá, zároveň ale musejí pokračovat v hospodářském rozvoji. Spolupráci s Afrikou vnímá české předsednictví jako klíčovou věc a byla dohodnuta další úzká spolupráce a podpora mezi EU a Afrikou.
MŽP v minulosti podpořilo mj. projekty instalace fotovoltaických panelů, včetně počítačů a softwaru do škol v keňských slumech.
Martin Bursík v jednom z panelů Summitu udržitelného rozvoje, který byl v Dillí letos věnován přípravě na klimatický summit OSN v prosinci 2009 v Kodani. (Vpravo) Bývalý ministr životního prostředí a místopředseda české vlády Martin Bursík na zasedání Řídící rady Programu OSN pro životní prostředí (UNEP).
... do Prahy a Bruselu Na konci února svolalo české předsednictví do Prahy zástupce evropských ministerstev životního prostředí a financí, aby jednali o závazcích v ochraně klimatu s ohledem na aktuální ekonomickou krizi. Účastníci znovu zdůraznili, že státy EU si uvě-
18
V prosinci proběhla v polské Poznani světová klimatická konference.
domují, že nová klimatická dohoda vyžaduje zavedení finančních mechanismů, na jejichž základě rozvinuté země poskytnou pomoc rozvojovým zemím, aby tak zmírnily dopady klimatických změn. Závěry z této neformální schůzky byly podkladem pro jednání Rady EU pro životní prostředí 2. března v Bruselu a Rady pro hospodářské a finanční záležitosti 10. března v Bruselu, následně také pro Evropskou radu v polovině března. Jednání Rady EU pro životní prostředí pod vedením Martina Bursíka skončilo 2. března úspěchem. Ministři životního prostředí členských států EU přijali detailní závěry k budoucí klimatické dohodě o ochraně klimatu. EU vyzvala rozvinuté země, aby co nejdříve předložily své vlastní střednědobé redukční závazky. Unie chce také zajistit finanční zdroje pro pomoc rozvojovým zemím s jejich redukčními a adaptačními opatřeními, nutné je ale vidět i aktivitu na jejich straně. Rada vzala v úvahu odhady Komise a Rámcové úmluvy OSN o změnách klimatu, podle nichž bude v roce 2030 pro adaptační opatření v rozvojových zemích zapotřebí investic ve výši 23– 54 miliard eur. Celosvětové investice vedoucí k omezování emisí skleníkových plynů v roce 2020 vyžadují navýšení až na 175 miliard eur. Krizi navzdory
Zástupci Ministerstva životního prostředí ČR rozdávají keňským dětem učebnice, sešity a další učební pomůcky.
Martin Bursík prezentuje environmentální priority českého předsednictví v Radě EU.
Ani současná ekonomická krize nemění nic na úsilí českého předsednictví pokračovat v jednáních o nové klimatické dohodě a adaptačních opatřeních pro rozvojové země. Naopak, je příležitostí k modernizaci evropského hospodářství a k obratu směrem k energeticky efektivnější nízkouhlíkové ekonomice, která přinese Evropě miliony nových „zelených“ pracovních míst v nejperspektivnějších odvětvích. Jitka Pilbauerová Foto: Jan Symon
19
1
2
3 5
4
6
7
8
Česká architektura
9
10
11 1. a 2. Dům v kožichu, Mladá Boleslav, www.ateliersea.com 3., 4., 7. a 8. Čertovo břemeno Golf Club, Alenina Lhota, Jižní Čechy. Autoři: www.d3a.cz 5. Projekt Wellness, Průhonice (Praha), projekt, 2004, www.ateliersea.com 6. Restaurace Hliněná bašta, Průhonice (Praha), www.ateliersea.com 9. Projekt Kaple, Praha-Západ, Trnová/HRA (Martin Rajniš). 10. Česká poštovna, navržená architekty Martinem Rajnišem a Patrikem Hoffmanem a postavená na české nejvyšší hoře – Sněžce. 11. Projekt Waldorfská škola Praha-Jinonice/HRA (Martin Rajniš, Martin Kloda, Patrik Hoffman). Foto: Filip Šlapal, Daniela Polubědovová, archiv výše uvedených ateliérů.
Hrubý Jeseník – Praděd.
Pozvání do českých lesů
„Britští turisté se nadšeně vydali objevovat krajinu, nově zpřístupněnou v rámci kampaně Právo na toulání,” popisoval v roce 2005 deník Independent. Mezi těmi, kdo vyšli zkoumat dříve nepřístupné mokřiny, vřesoviště a pahorkatiny Devonu, Cornwallu a Somersetu, byla i Kate Ashbrooková, generální tajemnice Společnosti pro otevřený prostor. Přítomným reportérům řekla: „Je to poprvé, kdy vlastníci pozemků musejí akceptovat, že veřejnost má právo být na jejich půdě. Chodit volně krajinou je součástí našeho dědictví. Usilovali jsme o toto právo velmi dlouho a teď se nám ho konečně podařilo získat.” V České republice o podobné právo lidé (zatím) bojovat nemusejí. Garantovaný volný průchod přes pozemky ve vlastnictví či nájmu státu, obce nebo jiné právnické osoby je zakotvený v domácí legislativě. Každý občan má navíc právo nejen ke vstupu do lesa, ale i ke sběru klestí a lesních plodin pro vlastní potřebu. S minimem oplocených lesů a soukromých pozemků zůstává česká kotlina prostorem volnosti a svobody pohybu. Navíc tu působí řada dobrovolníků, kteří ve volném čase les čistí a pomáhají obnovit drobné lesní památky a zastavení. Neopo-
menutelnou raritou a českým patentem je také značení turistických cest barevnými značkami přímo v terénu, v jiných zemích neobvyklé. Lesy zaujímají asi třetinu plochy České republiky. Jsou převážně jehličnaté, lesníci se však snaží o jejich postupnou přeměnu na lesy smíšené. Smíšené porosty, narozdíl od jehličnatých monokultur, jsou totiž původními „obyvateli” české krajiny. V rámci Evropské unie ČR zaujímá druhé místo v zásobě dřeva na hektar a šesté místo v jeho ročním přírůstu. Největší část lesů patří státu (cca 62 %). Soukromé lesy zaujímají 23 %. Dosud není vyřešeno vlastnictví církevních lesů (asi 6,5 %). Prozatím je spravuje státní podnik Lesy České republiky. Nabízíme vám malý výlet do (ve světě nepříliš známé) oblasti Slezska a do lesů Lesní správy Jeseník. Milé překvapení vám připraví i Lesní správa Javorník či lesy u jihočeských Vodňan.
Jesenicko – Javorník. Jedna z pravidelných akcí, kterou lesníci připravují pro děti.
Na Zlatém chlumu Dominanta Jesenicka – vrch Zlatý chlum se stejnojmennou rozhlednou – je za příznivého počasí vidět z vlaku jedoucího mezi moravskou metropolí Brno a městem Jeseník. Vystoupíte-li
Krkonoše, Labský důl – Pančavský vodopád.
na rozhlednu, získáte úchvatný výhled, třeba na protější kopec Grafenberk, na jehož úbočí se rozprostírají Priessnitzovy léčebné lázně s množstvím pramenů. O lesy na Zlatém chlumu se starají lesníci Lesní správy Jeseník. Ti v rámci celostátního projektu renesance lesního prostředí například nedávno obnovili altán u Slovanského pramene v lázeňských lesích. Na úpatí Zlatého chlumu se rozkládá Přírodní památka Chebzí, což jsou louky s výskytem vstavačovitých rostlin. Uprostřed lesů je biocentrum s vodním prameništěm, na kterém rostou chráněné druhy rostlin. U restaurované kapličky se dobrovolní ochránci přírody z Hnutí Brontosaurus starají o mokřadní louky. Lesní správa pečuje i o prostředí lesních pramenů Řecký, Mexický a Dianin, které náleží do lečebného systému Priessnitzových lázní. Revírník revíru Chlum Karel Ščudla vypráví o svěřených lesích: „Nejvíce zde roste smrk, snažíme se vysazovat jedli, daří se přirozená obnova lesa. V současnosti se na revíru vyskytuje optimální počet jelení zvěře – kolem deseti kusů. V mladších porostech se zdržuje sedm párů tetřevovitých jeřábků.“ Nedaleké město Zlaté Hory, rozprostírající se na úpatí Jeseníků a Biskupské kupy, má zase bohatou tradici hornictví a tkalcovství. Díky čistému vzduchu zde uprostřed lesů prosperují dětské klimatické lázně, které se věnují i léčbě speleoterapií v opuštěných důlních prostorách. Několik let slouží veřejnosti také hornický skanzen v lesnatém Údolí ztracených štol na potoku Olešnici. Kolem
replik mlýnů na zlatonosnou rudu vede naučná stezka. V kraji pastýře Gilla
Pohled na Rychlebské hory. Šumava – pramen Vltavy.
Že nevíte, kde takový kraj hledat? Na Jesenicku, přesněji v okolí Rejvízu. Tato nejvýše položená obec ve Slezsku (780 m n. m.) se rozkládá na náhorní planině s rozlehlými loukami, které jsou obklopené lesy. Legenda vypráví, že odměnou za práci byly místnímu pastýři Gillovi chleby se sádlem. Když jednou dostal chléb suchý, zlostně jej rozdupal. Za trest ho mocný duch přírody a vládce Praděd odsoudil k věčnému bloudění v rašeliništích. Při podzimní návštěvě Rejvízu, jednoho z nejkouzelnějších míst v Jeseníkách, možná opršalý návštěvník bezděčně zatouží alespoň na chvilku zalézt za kamna. Uprostřed obce u kostela stane před budovou Muzea tkalcovství. Stačí zazvonit na zvonek a jste vpuštěni dál, do jediné místnosti muzea. Je tu teplo a hlavně vonno. Pod dřevěným stropem visí svazečky bylin, které dohromady vytvářejí úžasnou směsici vůní. Prostředí malého tkalcovského muzea v jesenické chaloupce, bývalé faře, navozuje atmosféru domova starých tkalců. Tkalcovské stavy, kolovrátek, horalské škorně, stoletá kniha – kuchařka, dětská postýlka i s porcelánovou panenkou. Průvodce předvádí tkaní i předení, a než se rozloučíte, nabídne horký bylinkový čaj. Do venkovního mrholení se vracíte příjemně nostalgicky naladěni. Být na Rejvízu a nezajít na Mechové jezírko by byl hřích. Vydáváme se k němu s revírníkem revíru Orlík Pavlem Dvořákem. Národní přírodní rezervace Rejvíz je unikátní Ptačí oblastí, nadregionálním biocentrem a Evropsky významnou lokalitou. Postupujeme po naučné stezce, která vede do středu rezervace. Velké mechové jezírko je hluboké 2,95 m a zabírá plochu 1692 m2. Vrstva rašeliny zde dosahuje mocnosti 3 m. Okolí tvoří porosty vzácné borovice blatky s podrostem mechu rašeliníku a jiných typických rostlin. Vyskytuje se zde i drobná masožravá rosnatka okrouhlolistá. Rejvízské rašeliniště patří mezi nejbohatší ve výskytu pavouků. Severovýchodně od Velkého mechového jezírka leží mystické Malé mechové jezírko. Dnes již téměř zarostlo a je veřejnosti nepřístupné. V lesním baru Stále jsme na Jesenicku. Napravo od železniční trati z Ramzové do Hor-
24
ní Lipové se na úbočí Šeráku vypínají Obří skály s krásným výhledem na Rychlebské hory. Po cyklotrase, vedoucí po lesní cestě, se dostanete až do jejich lůna; do míst tak krásných, že vám doslova vyrazí dech. Po absolvování příkrého stoupání možná budete mít „jazyk na vestě“ a přijde vám vhod odpočinkové místo, které u potoka v ohbí cesty vystavěla Lesní správa Javorník. O pohodu turistů se stará místní lesník Václav Pavlíček, který zde vybudoval malý „občerstvovací” prostor. Důvěřuje lidem, že místo nezničí a nevykradou, i když se obsluhují sami. Za dobrovolný příspěvek si mohou vybrat z několika nápojů, chlazených vodou z potoka, k dispozici mají slané a sladké sušenky. Mohou napsat přátelům pohlednici a orazítkovat ji místním razítkem. Toto místo je mezi turisty známé jako Lesní bar. O několik kilometrů výše se mohou v létě osvěžit pod přírodní sprchou. Lesní bar je k dispozici i v zimě. Turisté si mohou formou samoobsluhy uvařit kávu, čaj nebo svařené víno. Proč to vlastně revírník pro turisty, cyklisty a lyžaře dělá? „Mám rád lidi a baví mě zpříjemňovat jim pobyt v přírodě,” říká Pavlíček.
ve své knize ne nadarmo nazval jižní Čechy Zemí zamyšlenou. Perlou Lesní správy Vodňany je obora černé a dančí zvěře Sedlice, odkud pochází i rekordní národní trofej nejsilnějšího kňoura (divočáka) v ČR. Jiří Junek lesnický novinář a publicista Foto: autor, CzechTourism.
Vodňany. Lesní zvonička v oboře.
Spící perla Jižních Čech Z moravských a slezských hor se nyní přesuneme o nějakých tři sta kilometrů na západ, do jihočeské Lesní správy Vodňany. Jsme na lesním revíru Netolice na místě zvaném Peklo. Z nového altánu, který zde nechala postavit lesní správa, je hezký výhled na krajinu lesů, luk a rybníků bývalé obory, před návštěvníkem se rozprostírá panoráma lesů Chobot a Lída a rybníka Velký Hrbovský s hájenkou. Zdejší obora tvoří unikátní krajinný celek, promyšleně budovanou mozaiku lesů, luk, alejí a rybníků s množstvím archeologických a historických památek. Vedle zámku Kratochvíle a původně renesančních statků je tu i několik pravěkých mohylových pohřebišť. Jedinečný celek obory je uchráněn od vlivů zemědělské velkovýroby, výstavby a dalšími civilizačními zásahy. Bývalá Netolická obora, spolu se zámkem Kratochvíle a historickým městem Netolice, je spící princeznou v jihočeské krajině, oázou klidu, která má co nabídnout nejen milovníkům přírody a historie, ale i turistům, cyklistům, hypoturistům, houbařům, rybářům a rodinám s dětmi. Spisovatel, básník a malíř Ladislav Stehlík
25
Jeseník. Lesní lázeňský pramen. Javorník na Jesenicku.
Vracíme zvířata do jejich domovů
Řada lidí si o zoologických zahradách myslí, že jsou „konzumenty“ volně žijících zvířat. Uplatňování nejnovějších biologických přístupů v chovu zvířat a technický pokrok z nich ale v posledních letech naopak učinily jejich „producenty“. Až na stále vzácnější výjimky už není třeba odchytávat zvířata ve volné přírodě. Naopak – rok od roku přibývá druhů, které se v zoo množí tak rychle, že nastává problém, kam s nimi. Týká se to i mnoha vzácných druhů. Ideální řešení nabízejí projekty záchrany ohrožených druhů, kdy je možné vypouštět odchovaná zvířata v lokalitách jejich původního výskytu. Tato „záchrana druhu in situ“ je pro moderní zoologické zahrady naplněním smyslu jejich existence. Historie českých zoo nemá v porovnání s okolními evropskými zeměmi dlouhou tradici. První zoologická zahrada na našem území vznikla v roce 1919 v Liberci, druhá byla Zoo Praha v roce 1931. To, že všechna československá zoo vznikla po 2. světové válce, se nakonec stalo jejich předností. Zatímco nejstarší evropské zoo jsou de facto zelené parky, sevřené obytnými bloky a komunikacemi, naše zahrady se chlubí rozlehlými přírodními areály, kde zůstaly zachovány i zbytky původních biotopů a kde volně žijí mnohé vzácné druhy evropské fauny. Prostorné výběhy a poklidné prostředí jsou ideální pro chov zvířat v přirozených skupinách, což se pak odráží i na jejich psychické a fyzické kondici a následně i na schopnosti rozmnožování. Prvním druhem, k jehož záchraně Češi rozhodující měrou přispěli, je kůň Převalského. Jeho osud je spojen s pražskou zoologickou zahradou, ale vzácní divocí koně se v naší republice objevili již deset let před jejím otevřením. V roce 1921 přivezl přednosta zootechnického ústavu ČVUT prof. František Bílek z Halle jednoho hřebce a dvě klisny a umístil je na školním statku v Netlukách u Uhříněvsi. V roce 1928 se zde narodilo první hříbě, v roce 1932 rozhodlo ministerstvo školství a národní osvěty o přemístění druhu do nově otevřené zoologické zahrady v Praze-Tróji. Tak začala slavná historie pražského chovu. Ten se dnes chlubí nejdelší nepřerušenou tradicí na světě a více než 220 odchovanými hříbaty. Zatímco druhá 26
Mladí ibisové narození v zoo se za dozoru rogalisty učí táhnout do svých zimovišť.
světová válka znamenala pro chov koní Převalského v zoologických zahradách katastrofu, pražské stádo zůstalo uchráněno a v roce 1945 bylo kromě stáda v Mnichově posledním chovným stádem vůbec. Na konci 50. let se Praha stala největším chovatelem tohoto ohroženého druhu a za své zásluhy byla pověřena svoláním 1. mezinárodního sympozia na záchranu koně Převalského. Od jeho konání uplyne letos v září 50 let. Situace posledních volně žijících koní se tehdy dramaticky zhoršovala. V květnu 1969 byl v mongolské Gobi kůň Převalského pozorován naposledy. V té době již naštěstí stavy koní v zoologických zahradách rok od roku rostly a pražská zoologická zahrada byla hlavním chovatelem druhu. Celá jedna třetina všech tehdy žijících jedinců pocházela z Prahy.
V polovině 80. let dosáhl počet koní Převalského na světě 500 jedinců. V roce 1985 se v Moskvě konalo mezinárodní sympozium, kde byl vypracován plán jejich návratu do původní domoviny. Ten předpokládal vytvoření rezervací v Mongolsku, kam by měli být koně postupně přemisťováni z evropských zoologických zahrad. Finance na realizaci plánu se ale nesešly, a tak aktivitu převzaly soukromé nadace ze západní Evropy. Německá nadace COS obchodníka Christiana Oswalda a prezidenta Světového svazu lovců W. Trenseho vybudovala první aklimatizační stanici Jimsar v čínském Východním Turkestánu. V roce 1985 sem byli převezeni první koně z evropských zahrad. V letech 1991–92 zřídila nadace novou stanici Tachin Tal v mongolské Gobi, asi 60 km od místa, kde byli spatřeni poslední
Strážci národního parku Gobi B, významní pomocníci v programu zpětného vysazení koně Převalského v jeho původní domovině. Středoevropský poddruh puštíka bělavého se dnes vrací na českou Šumavu.
Převoz mláděte ibisa skalního do Rakouska.
Kozoroh alpský.
divocí koně. Třetí stanice, jejímž zřizovatelem byla nizozemská nadace manželů Boumanových, byla dokončena v roce 1992, asi 80 km od Ulánbátaru v pohoří Hustain Nuruu (mimo historický areál výskytu koně Převalského). První koně Převalského z chovné stanice pražské zoo v Dobřejově na Táborsku odešli v roce 1998 do národního parku Gobi v Mongolsku. Klisna Zeta ve volné přírodě porodila už 9 hříbat a je nejúspěšnější klisnou v historii reintrodukčních programů druhu. Další klisnu jsme poslali v roce 2000 do národního parku Hustain Nuruu. Více než dvě třetiny z necelých 300 koní Převalského žijících ve volné přírodě národních parků Mongolska a Číny má nějakého předka z pražského chovu. Další významnou aktivitou Unie českých a slovenských zoologických
zahrad (zoologické zahrady bývalého Československa si zachovaly společnou organizaci) je účast na návratu pouštních antilop – adaxů a přímorožců šavlorohých v Tunisku. Odchovaná zvířata sem poslaly zoo Bratislava a Praha. České a slovenské zoologické zahrady se významným způsobem podílejí také na záchraně evropské fauny. Již v 70. a 80. letech se v projektu návratu rysa ostrovida do volné přírody angažovala zoologická zahrada v Ostravě. Byli zde karanténováni a na transport připravováni rysi odchycení na Slovensku. V průběhu let 1965–1992 to bylo celkem 95 jedinců, z toho více než polovina byla vypuštěna do přírody v Německu, Švýcarsku, Francii, Slovinsku, Itálii, Rakousku a Česku. Jestliže dnes je rys opět součástí fauny střední a západní Evropy, je to i zásluhou ostravské zoo.
Velkou pozornost přitahuje i návrat největšího evropského savce – zubra. Zatím se velmi slibně rozvíjí mezinárodní projekt v Národním parku Poloniny na pomezí Polska a Slovenska. Ve volné přírodě tam žijí i zubři z Chomutova, Bratislavy a Prahy. Chomutovský zoopark poskytl také 6 mláďat kozorožců alpských a dva páry koček divokých pro vysazení v Rakouských Alpách. Další úspěšná kapitola týkající se alpské oblasti je obnova populace orlosupa bradatého. Pražská zoo pro ni dodala už 6 odchovaných mláďat a je naděje, že majestátní dravec znovu osídlí nejvyšší evropské hory. Jedním z nejvzácnějších ptačích druhů je ibis skalní, kdysi hnízdící i v Alpách. Poslední kolonie druhu dnes přežívají v Maroku a Turecku, nicméně ochránci přírody se snaží o jejich návrat do Evropy. Protože ibisi skalní na zimu odlétali, zoologové učí mláďata odchovaná v lidské péči táhnout z Alp do jižnějších krajin tím, že je navádějí na tah pomocí ultralehkých letadel. Pražská zoologická zahrada poskytla pro tyto účely zatím dvě mláďata. Unikátním projektem je návrat středoevropského poddruhu puštíka bělavého na Šumavu, na které s českými subjekty spolupracuje národní park Bavorský les. Zoologické zahrady se snaží zabránit i úbytku ptáků typických pro naši krajinu – čápů, a to jak čápů bílých, tak černých (pražská zoo jich odchovala a vypustila přes 20). Do existenčních problémů se stále více dostávají kdysi běžné druhy sov, jako je sova pálená. Dramatické změny v kulturní krajině vedly k poklesu stavů sov pálených po celé republice. Zoo Ostrava dodnes vypustila přes 250 odchovaných mláďat sov pálených, z dalších českých zoo zahrad jich „vyletěly” desítky. Podobně je tomu u sýčků obecných a dalších ptačích druhů. Tam, kde se daří spojit odborný a chovatelský potenciál zoologických zahrad, ochranářských institucí, a zapojit do úsilí o záchranu ohrožených druhů co nejširší veřejnost, jsou naděje na úspěch reálné. V centru pozornosti ochranářů je v posledních letech i kriticky ohrožený sysel obecný. Kdysi hojný hlodavec vázaný na krátkostébelné travnaté porosty mizí z posledních evropských lokalit neuvěřitelně rychle. Zoologické zahrady mají možnost 28
poskytnout syslům vhodná útočiště na pravidelně kosených loukách nebo ve výbězích kopytníků. V minulých letech tak vznikly nadějně rostoucí populace syslů v zoologických zahradách v Brně a Plzni, v roce 2007 se sysli navrátili i na někdejší místa výskytu v areálu pražské zoo. Evžen Kůs ZOO Praha Foto: Zoo Praha, archiv autora.
Návrat největšího evropského savce – zubra – se slibně rozvíjí v Národním parku Poloniny na pomezí Polska a Slovenska.
České a slovenské zoo pracují na návratu pouštních antilop – adaxů a přímorožců šavlorohých do Tuniska.
V minulých letech vznikly nadějně rostoucí populace syslů v zoologických zahradách v Brně a Plzni i v areálu pražské zoo.
29
Atmosféra u nás nehoustne Byl mrazivý listopad 1989. Lidé v severních Čechách vyšli do ulic a skandovali: „Nedá se tu dýchat! Nedá se tu dýchat!“ Nedalo se tu dýchat nejen v přeneseném smyslu slova, ale ani fyzicky. Permanentní imisní zátěž z těžkého průmyslu byla každodenní samozřejmostí. Situaci změnil až pád komunistického režimu na sklonku 80. let. Továrny už tolik nekouří Atmosféra je dnes o poznání lepší. A to jak v rovině politické, tak i té fyzické. Průmysl se proměnil a dýmajících továrních a elektrárenských komínů ubylo. A ty, co tu jsou, byly osazeny filtry. Paradoxně díky této extrémně výhodné startovací pozici tak dnešní Česko plní cíle Kjótského protokolu velmi snadno. Ale abychom na svět nehleděli jen přes „zelené“ brýle: česká města si sice oddychla od těžkého průmyslu, dusí je ale zplodiny z narůstající automobilové dopravy. Bolestí zejména českého venkova a malých měst jsou zase zplodiny z lokálních topenišť. Uhlí je stále levné palivo a kamna snesou i sem tam nějakou pet lahev. Nicméně kulisy k filmu Tomáše Vorla Kouř (kultovní český muzikál odehrávající se v Ostravě – centru ocelářské výroby), kde se v úvodu hlavní hrdina vynořuje ze smogové mlhy, by se dnes v ČR hledaly těžko. Ropáci tu nežijí Co se oproti minulému režimu velmi změnilo, je přístup k informacím o životním prostředí. Před rokem 1989 se znečištěné životní prostředí odvažovaly zmínit jen samizdatové publikace. Těsně před pádem režimu se Češi znamenitě bavili filmem Jana Svěráka Ropáci (1988), který byl oceněn Studentským Oscarem Americké filmové akademie. V tomto fiktivním dokumentu filmaři objeví a zkoumají
zvláštní živočišný druh (jménem „ropák”), který žije v severních Čechách, živí se uhlím a nadevše miluje výfukové zplodiny. Necenzurované zprávy o katastrofické smogové situaci (nejen) severních Čech, které se spontánně šířily napříč veřejností, přitom notně přispěly k zániku minulého režimu. Dnes si může informace o kvalitě ovzduší každý snadno najít na internetu, stejně jako údaje, kolik a čeho podnik v jeho sousedství vypouští do ovzduší. Pro celé generace Čechů, žijících v totalitě, která se vyznačovala centrálním průmyslovým plánováním a bezohledným postojem k přírodě, to bylo něco nemyslitelného. Dnes je to otázka několika kliknutí na internetu. Ministerstvo jako benjamínek Zmínili jsme výhodnou pozici Česka v plnění kjótských norem. Naopak méně výhodnou pozici měla po pádu komunismu státní správou realizovaná ochrana přírody. Zatímco v členských zemích Unie vznikala ministerstva životního prostředí po konání Stockholmské konference v roce 1972, u nás mohlo vzniknout až v roce 1990. Do této doby byla ochrana přírody „rozhozena“ mezi ministerstvo kultury, ministerstvo vnitra a ministerstvo lesního a vodního hospodářství. Ministerstvo životního prostředí si muselo nejprve najít cestu, jak se stát partnerem pro ostatní, tradiční ministerstva. A i dnes je cítit, že mezi ostatními „starými“ ministerstvy je stále jakýmsi benjamínkem – i co se týče velikosti rozpočtu. Čtyři miliardy se v mandatorních výdajích rozpustí jak nic. Přitom by se zdálo, že už jsme si na ekologii vydělali, máme-li parafrázovat někdejší bonmot nynějšího prezidenta Václava Klause. Už nejsme soběstační Po roce 1989 došlo kvůli transformaci zemědělství i kvůli restitucím
majetku k velkému poklesu zemědělské výroby. Česko ztratilo potravinovou soběstačnost a objevil se dříve neznámý problém neobdělávané zemědělské půdy. Rozvoj zemědělství ovlivnil i levný dovoz zemědělských produktů ze zahraničí. Mělo to ale i pozitivní dopady. Došlo k významnému snížení negativních vlivů zemědělství na životní prostředí a proměnila se struktura krajiny – zvýšila se rozloha luk a pastvin na úkor orné půdy. Pokleslo i množství používaných hnojiv a tím se snížilo plošné znečišťování povrchových i podzemních vod. Rok 1989 také umožnil vznik ekologického zemědělství. Jeho největší rozmach nastal v letech 1998–2001 v souvislosti se změnami dotační politiky pro ekologicky hospodařící zemědělce. Prvního ledna 2001 také začal platit zákon o ekologickém zemědělství. V roce 2006 tvořil podíl zemědělské půdy, obhospodařované ekologicky šetrným způsobem, 6,61 % celkové výměry zemědělské půdy. Prožíváme bioboom Jestli se v Česku něčemu ekologickému skutečně dobře daří, pak je to obchod s biopotravinami. „V roce 2006 dosáhl český biotrh 760 milionů korun, meziroční nárůst je 58,5 %. Očekávaný růst pro příštích pět let představuje 30 až 40 %. Odhadujeme, že v roce 2010 dosáhne obchod s biopotravinami objemu 2,5 miliard korun,“ předpovídal v roce 2007 Tom Václavík z agentury GreenMarketing. Jak tvrdí Václavík, trh s biopotravinami je náš nejrychleji rostoucí trh. Bioprodukty už dávno nejsou doménou malých bioobchůdků. Dají se koupit přes internet nebo v super a hypermarketech. Biomléko a biojogurty koupíte i v obyčejné „sámošce“. Bio se stalo módou, a to i v oblékání. Pokud má někdo zájem o tričko nebo košili z biobavlny, určitě ho sežene. Stejně tak potraviny FairTrade nebo certifikovanou přírodní kosmetiku. Příroda a ekologie se výborně prodávají – všimly si toho i reklamní společnosti. Obrovské množství domácích reklam zmiňuje nebo asociuje přírodní či ekologický motiv. Unijní Květina a další ekoznačky Porevoluční doba přinesla řadu novinek a česká společnost v ní razatně měnila svůj životní styl. V roce 1994 se u nás objevila známka Ekologicky
šetrný výrobek. Od té doby se v ČR uděluje nejrůznějším výrobkům – od pracích prostředků přes nátěrové hmoty, papírenské zboží až po nábytek, kancelářskou techniku a plynové kotle. V současnosti je na trhu 450 výrobků od 90 firem, které smějí používat logo Ekologicky šetrný výrobek. Turistické ubytovací služby a kempy, školy a obchody se zase mohou ucházet o značku Ekologicky šetrná služba. Podnikatelé a exportéři si mohou zažádat o ekoznačku Evropské unie, tzv. Květinu. Unijní i národní ekoznačky udílí Agentura pro ekologicky šetrné výrobky a služby, která spadá pod Ministerstvem životního prostředí zřízenou informační agenturu CENIA. Ministerstvo i agentura prezentují výsledky své práce na poli ekoznačení jako úspěšné. „Všech 90 firem, které ekoznačku v současné době používají, jsou dobrovolníci a v dobrém slova smyslu taky nadšenci. Pokud bych měla známkovat jako ve škole, pak bych nám dala 3+, což je dobré. Výborné je to např. ve skandinávských zemích nebo v Německu,“ hodnotí Adéla Petrová z CENIA. Pokud někdo neví, co jsou biopotraviny, ekoznačky nebo potřebuje zjistit cokoliv, co se týká životního prostředí, může se obrátit na některou z ekoporaden nebo ekologických infocenter. V Česku jich je celá řada. Informace o životním prostředí přinášejí i média, zaměřená na ekologii, zpravodajský server Ekolist.cz a stejnojmenný tištěný časopis, magazíny Krasec, Sedmá generace nebo Veronica. Spokojená většina V obecné rovině toto všechno svědčí o narůstající environmentální vnímavosti lidí. Zaznamenaly to i politické strany. Už při volbách do poslanecké sněmovny v roce 2002 si žádná nedovolila ve svém volebním programu téma životního prostředí nezmínit (byť někdy jen okrajově). Že životní prostředí je téma pro veřejnost důležité, lze soudit i z toho, že v následujících sněmovních volbách v roce 2006 se do parlamentu dostala Strana zelených, jejíž program byl z podstaty této strany „nejzelenější“. To, jak se environmentální citlivost proměňovala v čase, můžeme v konkrétních číslech sledovat od roku 2002. Tehdy Centrum pro výzkum veřejného mínění začalo s každoročním monitoringem spokojenosti se život-
ním prostředím v ČR. Jaké byly výsledky průzkumu za loňský rok? Nadpoloviční většina (55 %) z dotázaných 1066 respondentů byla se životním prostředím v ČR spokojena. Většina dotazovaných byla spokojena hlavně s dostupností volné přírody. Češi jsou naopak nespokojeni s úrovní hluku a celé dvě třetiny obyvatel si stěžovaly na hustotu silničního provozu. Rozdíly jsou i regionálně; nižší je spokojenost v Praze a v Moravskoslezském kraji, nejspokojenější jsou obyvatelé jižních Čech. Podobný průzkum zpřed roku 1989 nebo raných 90. let k dispozici nemáme. I tak můžeme s jistotou tvrdit, že oproti době předrevoluční se tu dýchat dá. Martin Mach Ekolist.cz Foto: autor, Farma Hucul, Dana Šlancarová, archiv rodiny Habermannových.
Vláda ČR
8. května 2009 byla presidentem republiky Václavem Klausem jmenována nová vláda České republiky pod vedením premiéra Jana Fischera. Nová vláda se skládá ze 16 ministrů. Vicepremiérem a ministrem zahraničí byl jmenován Jan Kohout, na post vicepremiéra a ministra obrany nastoupí Martin Barták, ministrem financí byl jmenován Eduard Janota. Štefan Füle se stal ministrem pro evropské záležitosti, ministerstvo vnitra nadále povede Martin Pecina, ministryní spravedlnosti se stala Daniela Kovářová. Rostislav Vondruška nastupuje na post ministra pro místní rozvoj. Dana Jurásková byla jmenována ministryní zdravotnictví, ministerstvo školství povede Miroslava Kopcová, ministrem pro lidská práva zůstává Michael Kocáb. Ladislav Miko byl jmenován ministrem životního prostředí, Gustáv Slamečka povede ministerstvo dopravy, Petr Šimerka nastupuje na post ministra práce a sociálních věcí. Ministrem průmyslu a obchodu byl jmenován Vladimír Tošovský, ministerstvo zemědělství povede Jakub Šebesta a na post ministra kultury byl jmenován Václav Riedlbauch. Ekoarchitektura V 90. letech byla Česká republika svědkem občasných, více či méně úspěšných pokusů o ekologickou architekturu. Na počátku 21. století tyto snahy přerostly v trend. Česká republika je dnes prostorem výstavby ekologických a pasivních domů a k přírodě šetrných staveb. O nejnovější trendy ve stavebnictví jeví zájem především mladší generace, prodávají se dřevostavby, vybudované „na klíč“, i řadové pasivní domky v ucelených předměstských koloniích. „Evropskými lídry ve výstavbě pasivních a dalších nízkoenergetických
domů jsou německy mluvící země. Určité zpoždění, které oproti nim v České republice máme, můžeme ale do jisté míry proměnit ve výhodu: stačí využívat cizích zkušeností, metod, příkladů atd. a proces urychlit. Zahraniční kolegové jsou zpravidla velmi vstřícní a navíc: učit se z cizích chyb je levnější, než se učit z vlastních. Všechny potřebné komponenty jsou na trhu k dispozici – domácí i dovážené,“ říká jeden z předních českých odborníků na „rozumnou“ architekturu, prof. Ing. Jan Tywoniak, CSc. Jaká jména se prosazují na domácím poli ekologické architektury? Jednou z prvních takových staveb, která vzbudila širší zájem české veřejnosti, byl Dům v kožichu, navržený a realizovaný v roce 2003 Skupinou ekologické architektury. Rodinný dům, který stojí v Mladé Boleslavi a jehož pořizovací náklady nepřesáhly 55 000 eur, získal Čestné uznání Grand Prix obce
s Patrikem Hoffmanem) a jako autor dřevěné rozhledny Bára u Chrudimi. Jeho poslední stavby se opírají o ryze přírodní materiály. Rajniš rád ukazuje, že se dá stavět vkusně a jednoduše, bez většího přispění úřadů. Známé je jeho zaujetí pro technickou stránku staveb. Předmětem jeho hlavního zájmu je dnes vývoj a realizace konstrukčního systému SSBS (Special Scaffolding Building System – Speciální lešeňový stavebnicový systém), ojedinělého „přirozeného“ způsobu, jak stavět z dřevěných hranolů bez použití standardních stavebních pojidel. Obraz pro Obamu
Téměř 24 hodin Praha hostila mimořádně vzácnou návštěvu, Baracka Obamu s manželkou Michelle. Pár přiletěl 4. dubna a českou metropoli zcela okouzlil. Do Prahy přivezl svoji představu o světě bez jaderných zbraní. V neděli 5. dubna na přeplněném Hradčanském náměstí přednesl neobyčejně spontánní a přátelský projev, ve kterém zmínil mimo jiné historické vazby Československa a Spojených států amerických. Na Pražském hradě jednal s prezidentem Václavem Klausem a premiérem Mirkem Topolánkem o bezpečnostních otázkách. Soukromě se pak před odletem setkal s bývalým českým prezidentem Václavem Havlem.
architektů. Jde o experimentální ekologickou stavbu z nepálených hliněných cihel, na kterou byly jako tepelná izolace a zároveň fasáda použity balíky slámy. Mezi mnoha architektonickými studii, která se výstavbou pasivních domů zabývají, vyniká práce Josefa Horného, který dlouhá léta stavěl nízkoenergetické domy v Austrálii a po návratu z exilu své zkušenosti zúročuje doma. Dalším vizionářem architektury, usilujícím o harmonii s přírodou, je Martin Rajniš, spoluzakladatel české Komory architektů. Rajniš je mezi domácí veřejností znám jako obnovitel stavby Česká poštovna na nejvyšší domácí hoře Sněžce (spolu
34
Mozaika Výstava je otevřena do 30. června 2009 v Pavilonu Anthropos v Brně a je zařazena do oficiálního doprovodného kulturního programu k předsednictví ČR Radě Evropské unie. http://www.anthropos.cz/vystavy.html Cesta do středu ČR
Nejstarší umění ve střední Evropě Společný projekt Ústavu Anthropos Moravského zemského muzea a Archeologického ústavu AV ČR Brno, které vlastní nemalé kolekce uměleckých předmětů z údobí lovců mamutů (kultura pavlovien, ~ 25 000 let) i lovců sobů (kultura magdalénien, ~ 13 000 let). Umělecké předměty ze sbírek Archeologického ústavu nebyly nikdy vystavovány, a jsou tedy veřejnosti zcela neznámé. Mnohé předměty ze sbírek obou ústavů jsou světovými unikáty a dokládají vyspělost kultury mladého paleolitu na Moravě. Kromě toho bylo snahou získat podobné umělecké předměty ze sbírek ústavů v okolních zemích, což se ve značné míře podařilo, takže expozice prezentuje jistý výběr umění mladého paleolitu ve střední Evropě. Podobná výstava nebyla dosud nikdy nejen ve střední Evropě uspořádána.
35
V dubnu byla otevřena jedinečná turistická trasa, vedoucí skrze nejvyhlášenější přírodní scenérii české Vysočiny, tzv. Stvořidla. Nová značená trasa pro pěší turisty nese jméno faráře Josefa Toufara, kněze, kterého umučila komunistická policie v roce 1950. Nabízí tři varianty, z nichž jedna je pohodlně dostupná i vozíčkářům. Procházka začíná v obci Čihošť a vede přes zastavení u nezdínské lesní kaple se studánkou a dále okolím vyhlášených meandrů řeky Sázavy. Čihošť se navíc chlubí zajímavou zeměpisnou raritou. V roce 2004 tady experti z Univerzity Karlovy a geodetického ústavu zaměřili geometrický střed České republiky. Turisté tu naleznou malý kamenný památník, dřevěný odpočinkový altán a evropský rozcestník.
rekonstrukci bytu v roce 2002. Naskenoval jsem je, vyretušoval, vyčistil a spatřil jednu z nejoriginálnějších kolekcí dokumentárních fotografií z I. světové války,“ říká fotograf Jaroslav Kučera, který představuje kolekci unikátních fotografií v expozici v Tereziánském křídle Starého královského paláce na Pražském hradě. Ústředním tématem snímků je všední život vojáků na frontě, odpočinek, přesun na bojiště, nácvik útoku, ale i smutek a rozloučení s mrtvými druhy. Autor fotografií není znám, ale podle Kučery to byl nejspíše profesionální fotograf a Čech, protože skoro vždy jsou na fotografiích náhrobků jeho spolubojovníků česká jména. Výstava trvá do poloviny července.
Úspěch šestnáctiletých
Fotografický unikát „Před 35 lety mi přinesl jeden člověk asi pět set zaprášených skleněných i filmových negativů. Byly tak poškozené, že jsem je uložil do skříně a vrátil se k nim až při
Již sedmý ročník soutěže EUSO (European Union Science Olympiad) se konal od 29. března do 4. dubna ve španělské Murcii za rekordní účasti 21 zemí, které reprezentovalo celkem 40 týmů. EUSO byla založena v roce 2002 na podporu vzdělávání v přírodních vědách. Účastní se ho tříčlenné týmy složené z šestnáctiletých a mladších fyziků, chemiků a biologů. A čeští studenti uspěli na výbornou. Zástupci Česka se EUSO letos účastnili již potřetí a po dvou bronzech v roce 2007 a stejném počtu stříbrných medailí loni se letos podařilo dosáhnout až na zlato. Čeští studenti prokázali výborné improvizační schopnosti, experimentální zručnost a schopnost excelentní analýzy získaných dat.
Hledáme a nacházíme nejkrásnější stromy
Již poosmé budou letos Češi hledat nejsympatičtější strom České republiky. Anketa Strom roku vyhlašovaná Nadací Partnerství a Ministerstvem životního prostředí se snaží jednoduchým způsobem rozvíjet vztah lidí k životnímu prostředí a motivovat je k péči o přírodní i kulturní dědictví. Hlasování je od roku 2004 zpoplatněno. Výtěžek putuje do veřejné sbírky Strom života a financuje další výsadby stromů. Anketa se tak podílí na péči o krajinu ČR a napomáhá její obnově. Beňov: investice se zhodnotila Kdo se do soutěže hlásí? Nejen ti, kdo vědí o zajímavém stromu ve svém okolí, ale také ti, kdo chtějí, aby si jejich obec získala dobré jméno v regionu. Soutěž je také vhodnou instancí pro všechny, kdo chtějí zachránit oblíbený a ohrožený strom. Většinou nezůstane „jen“ u zviditelnění zajímavého stromu. Například malá vesnice Beňov na střední Moravě čítající necelých 700 obyvatel získala vítězný titul za rok 2007 díky podpoře více než 22 000 osob. „Vsadili jsme na osvětu – vysvětlovali jsme, co je Nadace Partnerství, co dělá a k čemu slouží anketa. Hlasování jsme propagovali na veřejných akcích, zároveň jsme obcházeli podniky na Přerovsku a žádali je o podporu v podobě objednání archů. Nikdo nás neodmítl,“ vysvětluje místostarostka obce. Ještě po roce zaznívá v jejím hlase radost i hrdost. Samozřejmě že Beňovští museli do ankety i něco investovat. Obec se však během půlroční kampaně nečekaně stmelila a nakonec se dočkala i finanční odměny: kromě ocenění za Strom roku si vesnice nakonec odnesla i titul ze soutěže Vesnice roku a s ním spojené dotace ve výši přes půl milionu korun. Podobné zkušenosti má i starosta Římova, obce, kde roste Strom roku 2008. V rozsáhlé kampani získala lípa nesoucí jméno jezuity Jana Gurreho (takto pohotově ji překřtil místní páter v přihlášce do ankety) bezmála 38 000 hlasů. Římovští sháněli příznivce v okolních obcích a školách, na hlasovací archy se podepsaly i stovky obyvatel partnerských obcí – německého Albrechtsbergu či chorvatské Rijeky. Ohlodaný jasan a osamocený dub Anketa není jen soutěží obecních úřadů. Její historie zaznamenala de36
Uvnitř římovské lípy.
sítky příběhů nadšených jednotlivců, rodin či neziskových organizací. Velkou podporu mezi lidmi si v roce 2006 získal jasan u obce Chodovská Huť u Mariánských Lázní. Jeden z místních obyvatel se odmítl smířit s tím, že nádhernou vzrostlou dřevinu ohryzává dobytek. Pronajal si pozemek, na kterém strom roste, a začal ho ošetřovat. Posléze opravil cestu vedoucí k jasanu, usadil lavičku, pustil se do zpevňování potoka a výstavby dětského hřiště. Přestože za panem Šolcem nestálo žádné sdružení ani obec, které by pomohly se sbíráním hlasů, dostal se jasan s více než čtyřmi tisíci hlasy na čtvrté místo. Silný je i příběh dubu z Branického Mezivrší. Dvě stě let starý strom v centru Prahy dále roste díky energii a nasazení místních obyvatel, kterým se podařilo regulovat rozsáhlý stavební záměr soukromého investora. Svou roli sehrála i popularizace problému, spojená s účastí stromu v anketě v roce 2008. Inspirace vojevůdcem Valdštejnem Vzorovým projektem výsadby stromů, který anketa inspirovala a financovala, bylo založení březové aleje Lidická hrušeň.
37
v obci Vitiněves. „Při přípravě našeho projektu jsme se inspirovali Albrechtem z Valdštejna. Ten v nedalekém Jičíně vysadil alej s pomocí svých vojáků. Rozestavil je podél cesty a na povel z kanónu každý zasadil strom. Lipovou alej o délce necelých dvou kilometrů tak zasadili za čtvrt hodiny,“ napsali realizátoři v žádosti o grant. Nikoliv na výstřel z kanónu, ale na povel z lovecké pušky byla potom ve Vitiněvsi vysazena běhěm pouhých pěti minut březová alej čítající 113 stromů. „Vysazování se v obci s 311 obyvateli zúčastnilo 300 lidí,“ hlásali pyšně organizátoři.
Dub v bránickém Mezivrší.
Místo pod stromy Pro ty, kteří se rozhodli vytvářet veřejná prostranství „na míru“, je určen grantový podprogram nadace, nazvaný Místo pod stromy. S jeho pomocí došlo k realizaci projektu Rozkvetlé Smidary, kdy se ve stejnojmenné obci uskutečnila úprava veřejného prostoru a jeho osazení dřevinami. „Prostranství uvnitř obce dříve ztratilo svoji atraktivitu, když bylo kvůli probíhající výstavbě zbaveno veškeré stromové zeleně. Přitom jeho pozice je ideální pro malý parčík s lavičkami a dětským koutkem…“ stálo v žádosti obce o grant. Z finančních prostředků nadace pak došlo k osazení dětských prvků, vybudování cestiček, petanquového hřiště a výsadbě dřevin. Mandloňová komise Další podprogram nadace (Pro přírodu) pomohl zachránit ojedinělý mandloňový sad v moravských Hustopečích. Již 300 let jsou v Jihomoravském kraji pěstovány mandle k výrobě pochutin nebo jako podnož pro roubování. Velkoplošná výsadba mandloní tu vznikla v roce 1949 jako na jediném místě v ČR. Během let sady chátraly a zarůstaly náletem, z 50 000 stromů zůstalo jen 1 200 jedinců. Za mandloňové sady se v roce 2006 postavili žáci místní základní školy, kteří z vlastní iniciativy vypracovali projekt na jejich záchranu. Přes 200 mandloní bylo již ošetřeno, plánuje se i údržba dalších stromů. Lokalita byla zahrnuta do naučné turistické stezky a město zahájilo jednání o odkupu pozemků, na kterých leží. V zastupitelstvu byla zřízena „Mandloňová“ komise, která koordinuje činnost ve-
Klokočovská lípa.
Lípa svobody, Náchod.
doucí k zachování tohoto jedinečného fenoménu. Směr Evropská unie Loňský rok byl výjimečný a vydařený i pro veřejnou sbírku Strom života. Projekt hospodařil s historicky největším rozpočtem přes 7,7 milionů korun. Z výzkumu Factum Invenio vyplynulo, že třetina české populace projekt spontánně zná. Počet hlasujících v anketě Strom roku stoupl na neuvěřitelných 87 338 osob. Hlasování vygenerovalo částku 620 000 korun, která putuje na výsadbu nových stromů. Program loni poprvé podpořil evropský komisař pro životní prostředí Stavros Dimas. Strom života už třetí rok spolupracuje se slovenskými kolegy na rozvoji partnerského programu Ludia pre stromy. Nově připravuje rozšíření svých aktivit na evropskou úroveň – brzy hodlá vystoupit s koncepcí Evropského stromu roku... Pavlína Binková Foto: www.nadacepartnerstvi.cz
Jak funguje anketa Strom roku? Během jara přijímá pořádající nadace nominace, návrh může poslat každý. Porota všechny došlé návrhy posoudí a vybere z nich dvanáct, které postupují do užšího výběru. Veřejné hlasování je odstartováno v srpnu a trvá do října, výsledky jsou vyhlašovány u příležitosti Dne stromů (v Česku připadá na 20. 10.). V loňském roce přihlásilo „své“ stromy např. několik sborů dobrovolných hasičů, obyvatelé dětského domova, zaměstnanci hradů a zámků, za stromy z domovské obce na Vysočině „kopal” místní fotbalový klub.
U Schillerova dubu. Ze slavnostního vyhlášení soutěže Strom roku.
