Obchodní politika
Evropská ekonomická integrace
Oldřich Dědek Institut ekonomických studií FSV UK
Osnova přednášky
Fakta o obchodních tocích EU
Institucionální otázky obchodní politiky
Obchodní partneři EU
2
Světové obchodní toky r. 2002 Západní Evropa EU-15 EU-15 (bez VO) Východní Evropa Noví členové EU Rusko Severní Amerika Spojené státy Latinská Amerika Asie Japonsko Čína Střední východ Afrika
Vývozy 42% 39% 15% 5% 2% 2% 15% 11% 6% 47% 7% 5% 4% 2%
Dovozy 41% 38% 14% 5% 3% 1% 22% 18% 5% 38% 5% 5% 3% 2%
Pramen: Jovanović: The Economics of European Integration 3
Struktura obchodních partnerů Severní Amerika; 9% Asie; 7% EFTA; 4% Afrika; 3% CIS; 2% Ostatní; 8%
Latinská Amerika; 2% Střední Východ; 3%
Export
Zbytek světa; 3% EU 25; 67%
Severní Amerika; 6%
Asie; 12% EFTA; 4% Afrika; 3% CIS; 3% Ostatní; 5%
EU 25; 67%
Latinská Amerika; 2% Střední Východ; 1%
Import
Zbytek světa; 2%
Pramen: Baldwin, Wyplosz: The Economics of European Integration 4
Výhody společné obchodní politiky
Heterogenita obchodních zájmů členských zemí
Geografická poloha Kulturní blízkost obchodních partnerů Koloniální minulost
Argumenty pro společnou obchodní politiku
Vychylování obchodu (trade deflection) poškozuje soudržnost vnitřního trhu, proto žádoucí jednotná podoba nástrojů obchodní politiky Vyšší negociační síla v rámci mnohostranných jednání GATT/WTO i v bilaterálních úmluvách Pozitivní vliv na směnné relace (TT = PEX/PIM) Politická citlivost při formulaci obchodních zájmů EU 5
Světová obchodní organizace (1)
WTO dohlíží nad dodržováním dohodnutých pravidel mezinárodního obchodu signatářskými zeměmi
Multilateralismus: obecně závazná pravidla pro všechny členské země WTO Unilateralismus: dvoustranné obchodní smlouvy mezi zeměmi (riziko diskriminace a fragmentace mezinárodního obchodu)
Základní principy GATT/WTO
Reciprocita: vzájemné poskytování stejných nebo obdobných výhod mezi dvěma státy (může znamenat diskriminační liberalizaci (FTA, CU), přípustné jednostranné výhody pro rozvojové země) Nediskriminace čili doložka nejvyšších výhod (most favoured nation, MFN): závazek smluvních stran poskytovat si výhody, které v minulosti tyto strany poskytly či v budoucnu poskytnou jiným zemím (nediskriminační liberalizace) Nestrannost při řešení obchodní sporů Transparence v obchodních vztazích (namířeno proti skrytým překážkám obchodu – analogie se SEA) 6
Světová obchodní organizace (2)
Vytváření pravidel v průběhu negociačních kol
1. Ženeva (1947, 23 zemí) 2. Annecy (1949, 13 zemí) 3. Torquay (1950-51, 38 zemí) 4. Dillon (1959-62, 26 zemí) 5. Kennedy (1963-67, 62 zemí) 6. Tokio (1973-79, 102 zemí) 7. Uruguay (1986-94, 125 zemí) 8. Doha (2001- ?, 149 zemí)
Rysy negociačních kol
Dlouhá negociační a přechodná období Rostoucí počet členů a vyšší heterogenita preferencí (model EUUSA jako leadera negociací přestává platit, vyšší aktivita rozvojových zemí) Na pořad jednání zařazovány stále obtížnější kapitoly (liberalizace v zemědělství a ve službách, netarifní překážky obchodu, zahraniční investice, pravidla hospodářské soutěže, antidumping, ochrana duševních práv, ekologická problematika, aj.) 7
Organizace obchodní politiky
Úloha Komise
Úloha Rady ministrů
Právo vyjednávat obchodní smlouvy se třetími zeměmi jménem členských zemí (ČZ pouze v roli pozorovatelů) Mandát k vymáhání dohodnutých smluv Schvaluje direktivu pro vyjednávání Schvaluje nebo zamítá vyjednanou dohodu (kvalifikovanou většinou)
Kompetenční komplikace Římská smlouva zakotvila výlučné kompetence Komise pouze v obchodu se zbožím Těžkopádná pozice v negociačních kolech WTO (nutnost projednávání širšího komplexu obchodních otázek) Amsterdam, Nice: pokrytí dalších oblastí společnou obchodní politikou (služby, duševní vlastnictví, aj.) Princip paralelismu: ponechání jednomyslnosti tam, kde legislativa vnitřního trhy vyžaduje jednomyslnost (např. imigrační problematika) 8
Preferenční pyramida obchodních vztahů EU EU EFTA ACP Asociační dohody GSP MFN Nečlenové WTO
9
Obchodní partneři EU – EFTA (1)
Evropské sdružení volného obchodu (European Free Trade Association, EFTA)
Podpis červenec 1959 (tzv. Stockholmská konvence), účinnost květen 1960 (dominantní iniciativa UK) Zakládající členové: Dánsko, Norsko, Portugalsko, Rakousko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie (1961 Finsko, 1970 Island) Vznik jako integrační seskupení typu FTA (nezájem participovat na užších integračních vazbách EEC)
Hospodářské soupeření s EEC
1961: UK podává přihlášku do EEC (šok pro „Eftany“) Dominový efekt: Přihlášku podává Dánsko, Norsko a Irsko (silné vazby na UK) Leden 1973: první rozšíření EEC (vystoupení Dánska a Velké Británie z EFTA, Norsko zůstává v EFTA po zamítavém referendu) Zbývající země EFTA uzavírají bilaterální dohody o volném obchodu s nabytím účinnosti od okamžiku rozšíření EEC 10
Obchodní partneři EU – EFTA (2)
Evropský hospodářský prostor (European Economic Area, EEA)
Základní rysy dohody o EEA
Podpis květen 1992, účinnost leden 1994 Řada členů EFTA chápala EEA jako přechodným stav k plnému členství v EC (přihlášku podávají Finsko, Norsko, Rakousko, Švédsko, Švýcarsko) Leden 1995: čtvrté rozšíření EU (vystoupení Finska, Rakouska a Švédska z EFTA, Norsko zůstává v EFTA po druhém zamítavém referendu) Zamítavé referendum o dohodě EEA ve Švýcarsku (zmrazení přihlášky o členství v EC) Současná členská základna EFTA: Island, Lichtenštejnsko, Norsko a Švýcarsko (nečlen EEA, speciální smlouva s EU) Přístup zemí EFTA na trhy EU výměnou za převzetí legislativy vnitřního trhu (řada výjimek z obecného pravidla) Nemožnost ovlivňování legislativy EU (převládá vysoká homogenita) Neúčast na některých společných politikách: CAP (ještě vyšší úroveň podpory v Norsku a Švýcarsku), CET (vyšší úroveň celní ochrany v EU) Dlouhodobá politika zemí EFTA kopírovat obchodních dohody EU
Cca 10 % podíl na dovozech a vývozech EU 11
Obchodní partneři EU – rozvojové země ACP (1)
Země ACP (Africa, Caribbean, Pacific); cca 70 zemí ve speciálním režimu rozvojové pomoci
Koloniální dědictví zakladatelských zemí EU (všichni s výjimkou Lucemburska) Pomoc rozvojovým zemím formou udělování jednostranných výhod (bezcelní dovozy průmyslových výrobků, garantované ceny tropických produktů, rozvojová pomoc, aj.); vesměs nevyžadována reciprocita
Kritika malé účinnosti rozvojové pomoci
Výjimky pro produkty konkurující přímo výrobcům v EU (zemědělství) nebo výrobky po industrializaci rozvojových zemí Při obecně nízké celní hladině v rámci pravidel WTO nepřináší odstranění cel větší efekty (více škodí dovozní kvóty do EU či subvencované vývozy z EU) Poskytované výhody konzervují zastaralé tržní struktury, což způsobuje klesající podíl obchodů EU se zeměmi ACP (kontrast s asijskými rozvojovými zeměmi) 12
Obchodní partneři EU – rozvojové země ACP (2)
Římská smlouva
Dohody z Yaoundé (Kamerun, I: 1964-69, II: 1969-75)
Dohoda s vesměs bývalými francouzskými koloniemi (18 subsaharských afrických států, Madagaskar) Kritika za diskriminační přístup vůči rozvojovým zemím
Dohody z Lomé (Togo; I: 1976-80, II: 1980-85, III: 1985-90, IV: 1990-2000)
Vztah ke „speciálním zemím“ tvořil jednu z nejobtížnějších kapitol (zájem o vynětí bývalých kolonií z dosahu CET, úsilí o zapojení Německa do rozvojové pomoci, aj.) Vytvoření EDF (European Development Fund), země Šestky přispívaly dle stanovené kvóty
Rozšíření okruhu „speciálních zemí“ také na bývalé britské kolonie; postupná expanze na 70 států ACP ve speciálním režimu rozvojové pomoci
Dohoda z Cotonou (Fidži, 2000-2007)
Komplexní dohoda navazující na dohody z Lomé (zavedení reciprocity)
13
Asociační dohody
Asociační (Evropské) dohody s tranzitivními ekonomikami jako potenciálními členy EU
Asymetrické odstraňování obchodních restrikcí (jednostranná eliminace kvót, rozdílná rychlost snižování cel) Obezřetnější liberalizace v citlivých komoditách (ocel, textil, chemické výrobky, farmářské produkty, aj.) Možnost zavedení blíže nespecifikovaných přechodných ochranných opatření (závažná újma producentů EU, vyostřené problémy určitého odvětví, aj.) Současní signatáři: Bulharsko, Rumunsko
Asociační dohody se středozemními zeměmi (Euro-Med Association Agreements, Med-10)
Separátní dohody se skupinou středozemních afrických a asijských zemí typu FTA (Maroko, Alžír, Tunis, Egypt, Izrael, Palestina, Libanon, Jordánsko, Sýrie) Asymetrické závazky při odstraňování celních bariér Specifické postavení Turecka: zahájení rozhovorů o budoucím členství v EU, jednostranná aplikace CET (stínové členství v celní unii EU s výjimkou zemědělství) Řada prvků nad rámec FTA (technická pomoc, liberalizace služeb, režim přímých zahraničních investic, aj.) 14
Model „hvězdicové“ integrace (hub-and-spoke)
EU
Uzavírání bilaterálních dohod mezi „středem“ (= EU) a „paprsky“ (= jednotlivé země), značná variabilita obchodních detailů Výrazná asymetrie negociační síly (velký význam středu pro paprsky, ale zanedbatelný význam jednotlivého paprsku pro střed) Časté obchodní restrikce mezi paprsky 15
Zobecněný systém preferencí (GSP)
Charakteristika GSP (Generalised System of Preferences)
Odsouhlasená výjimka z obecných pravidel WTO (z nediskriminační klauzule MFN) Podpora rozvojových zemí formou usnadňování vývozů spíše než přímými dotacemi a půjčkami Možnost bezcelních dovozů (do určité výše) resp. nižších cel na všechny zpracovatelské výrobky a na vybrané zemědělské komodity Systém GSP devalvován obecně nízkou hladinou cel a nedostatečnou zpracovatelskou základnou rozvojových zemí (využitelnou pro udělení GSP) GSP nepředstavují jednotný systém, vyspělé země své GSP programy výrazně individualizují
GSP Evropské unie
Orientace pouze na nejpotřebnější země (princip graduace) Aplikace neekonomických kritérií (respekt k pracovnímu právu, ochrana životního prostředí, boj s omamnými látkami, respekt k lidským právům, aj.) Kritika za nedostatečnou a pokryteckou rozvojovou pomoc 16
Uzavřené dohody typu GSP
Stabilizační a asociační dohody (Stabilisation and Association Agreement, SAA)
Dohody o partnerství a spolupráci (Partnership and Cooperation Agreement, PCA)
Uzavřeny se zeměmi bývalé Jugoslávie a s Albánii Možný předstupeň k budoucímu členství v EU
Uzavřeny se zeměmi bývalého Sovětského svazu Asymetrický harmonogram odstraňování obchodních restrikcí Řada dalších prvků rozvojové pomoci
Program EBA (Everything But Arms)
V současnosti kvalifikováno cca 50 zemí Volný přístup na trhy EU všech produktů s výjimkou zbraní a munice (super GSP) Řada citlivých produktů vyňata (banány, rýže, cukr), velmi pozvolné odstraňování cel a kvót (kritika „Everything But Farms“) 17
MFN – Spojené státy
Nejvýznamnější obchodí partner EU (cca 18 % dovozů, 25 % vývozů)
Obchodní spory
Obchodní vztahy regulovány obecnými pravidly WTO (MFN) Neuzavřena preferenční dohoda Unilateralismus obchodní politiky USA (nadřazování domácí legislativy mnohostranným obchodním pravidlům) Zemědělství (CAP vede k vytěsňování amerických vývozů) Bezpečnost potravin (liberálnější přístup USA ke geneticky upravovaným organismům) Bankovnictví (chybí reciprocita USA v poskytování bankovních služeb) Vymezení sfér národní bezpečnosti (schvalování fůzí) Ochrana duševního vlastnictví (USA: first to invent vs. EU: first to file)
Obchodní sankce
1999: Hrozba sankcí za režim pro dovoz banánů do EU odporující pravidlům WTO 2004: EU autorizováno WTO k uvalení obchodních sankcí za nezákonné schéma exportních subvencí (daňové úlevy z exportních příjmů) a za nepřiměřeně vysoké ceny 18
