O Dušičkách. Nikdo nepřišel. V tomto čísle čtěte

ÈASOPIS ØÍMSKOKATOLICKÝCH FARNOSTÍ ZÁHLINICE, HULÍN A PRAVÈICE

NEPRODEJNÉ! Èíslo 5/2011

Dušičky

O Dušičkách

V tomto čísle čtěte

(slovo otce Jiřího Ševčíka)

•

Milovaní farníci, čtenáři Portálu Prožíváme začátek měsíce listopadu, ve kterém kolem sebe pozorujeme mnoho změn. Podzimní příroda nám ukazuje svou krásu, než se pomalu uloží ke spánku. Denního světla bude ke konci roku stále ubývat, než přijde obrat a slunce zase začne přibývat. Jeden rok spěje ke svému konci, pomalu dozrává jako ovoce, a druhý se chystá spatřit světlo světa. Čas pomalu plyne a nám se zdá, že se toho v našem životě moc nezměnilo. Ale i lidský život prochází mnohými proměnami, pomalu zrajeme pro věčný život. Nabízím Vám právě v tomto čase úvahu předního českého biblisty prof. Jana Kellera (* 1925 † 2008). O veliké Boží lásce, která nás obkopuje Rodíme se jako malá bezbranná holátka. Na čas jsme ukryti v maminčině náručí, pak nás tatínek vede za ruku do světa, chvíli v něm běžíme sami, pak pokud možno s někým, a když se to vydaří, také do něj uvedeme nějaké to holátko. A máme radost, když se pak už i samo a dobře rozeběhne. Sil ubývá Jenže pak se přiblíží stáří, sil ubývá. Co bude dál? Někdo ulpí na tom, ba upne se k tomu, co uplývá. To rozmnožuje bolest. Někomu je však dáno zahlédnout, že náruč toho, který nás miluje, je stále otevřená - a to navzdory všemu, co jsme tu pokazili. Jeho láska je základem naší naděje Ve vesmíru, obklíčeném smrtí a nicotou, zůstává ale Jeho láska základem naděje i svor-

Ještě chodíváme k těm tichým pahrbkům? Jednou naše děti půjdou touž cestou. Ještě rozžíháme světla na hrobech svých drahých? Jednou je za nás rozžehnou jiní. Ještě můžeme poslat modlitbu svým drahým a často váháme? Zdali se pak jednou za nás někdo z duše pomodlí?

• • •

Papežský vlak zastavil ve Starém Městě Atletická olympiáda pro děti skončila zlomeninou! Zídka kolem kostela je konečně opravena Mládež pořádá na kaplance “Filmové soboty”

Nikdo nepřišel Schmitz se zhroutil na ulici. Je mrtev. Postává tu mnoho zvědavců. Doprava vázne. Přijíždí vůz záchranné služby a odváží ho do márnice. níkem bytí. Ježíš, který se odevzdává do krajnosti všem, k ní ukazuje cestu. I skrze smrt, nicotu a marnost. Kam vlastně? K Otci, do jeho náruče. A tak se docela na konci zase navracíme do svého dětství, ba ještě dál, až do náruče Toho, kdo ukonejší všecky bolesti a trápení, zmatky a hrůzy a v kom máme svůj věčný domov. Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Ježíš říká: Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já. (Jan 14,1-3) Vyprošuji Vám, abyste ve svém životě stále více poznávali, jak nás Bůh nekonečně miluje a že pozemský život je pro nás přípravou na život v Božím království. P. Jiří Ševčík

Čeká se, že se přihlásí rodinný příslušník, přítel nebo známý. Ceká se celé tři dny. Nepřišel nikdo. Uložili ho tedy do mrazícího boxu. Je to neobyčejně symbolické: mrazící box pro člověka, na kterého se zapomnělo. A čekalo se dalších čtrnáct dní. Zase nikdo nepřišel, tak ho tedy jednoho dne odvezli pohřebním vozem na hřbitov a pohřbili – jako nalezenou věc, která nikomu nepatří. Schmitz žil ve městě osamoceně a byl vlastně již dávno svými spoluobčany pohřben. Z knihy „Nezapomeň na radost“ autora Phila Bosmanse vybrala Milada Kropková

1

Co nás čeká do Vánoc? Roráty Rorátní mše svaté se v adventu budou konat • • •

v úterky v 6:00 ve čtvrtky v 6:45 v soboty v 7:00

Každý čtvrtek a sobotu bude po bohoslužbě připravena pro děti snídaně na faře nebo na kaplance.

Adventní duchovní obnova pro ženy od 30 do 59 roků

„ 2. 12. – 4. 12. 2011 MÍSTO: Kroměříž, Malý Val 1553 VEDE : P. Bogdan Sikora, OFM C POŘÁDAJÍ: sestry vincentky

.

Příjezd: v pátek 2. 12. mezi 16 - 17 hod Odjezd: v neděli 4. 12. po obědě S sebou: Bibli, spacák, osobní věci Cena: dobrovolná

Prosíme, přihlaste se nejpozději do pátku 25. 11. 2011

Společné udílení svátosti pomazání nemocných se bude v Hulíně konat při bohoslužbě o třetí sobotě adventní, tedy 10. prosince 2011 v 18:00.

Centrum pro rodinu Zlín pořádá pro všechny zájemce kurz komunikace

Respektovat a být respektován Chcete se naučit dovednostem a postupům, které nám pomáhají: Žít tak, abychom si vážili sami sebe a pomohli k tomu i dětem a dalším lidem, s nimiž • denně přicházíme do styku? Žít, aniž bychom se vzájemně obviňovali; vyjádřit své rozrušení nebo zlost, aniž by• chom někomu ublížili? Porozumět tomu, co prožívají druzí? • Respektovat potřeby druhých a současně nezanedbávat i své vlastní potřeby? • Vychovávat děti k tvořivosti, iniciativě a zodpovědnosti? • Pro vás pořádáme cyklus seminářů manželů Kopřivových „Respektovat a být respektován“. Jsme přesvědčeni, že nestačí mít děti a své blízké jenom rád. Vedle lásky potřebujeme zakoušet stejně bohatou měrou také úctu a uznání. Kurz rozvíjí partnerské, na vzájemné úctě a respektu založené vztahy dospělých mezi sebou stejně jako dospělých a dětí. Témata: 1. - 3. seminář: Komunikace oprávněných požadavků vůči dětem i dospělým - „abe• ceda“ základních komunikačních dovedností pro běžné situace každodenního života. Partnerský a mocenský model výchovy a vztahů mezi lidmi, jejich důsledky na plnění požadavků, sebeúctu a vzájemné vztahy. Rizika poslušnosti a závislosti na autoritě. 4. seminář: Zvládání emocí; jak reagovat, když jsou lidé v emoční nepohodě. • • 5. - 6. seminář: Sebeúcta jako „imunitní štít“ naší osobnosti. Tresty - jejich rizika a co namísto nich. Vnitřní a vnější motivace k učení a k práci. • 7. - 8. seminář: Rizika odměn a pochval ve výchově a co namísto nich - jak projevit uznání a ocenění a poskytnout zpětnou vazbu. Rizika soutěží u dětí a co namísto nich. Semináře začínají 9. ledna 2012 a budou probíhat v pondělí odpoledne 16.00 do 19.30 hodin s 15 minutovou přestávkou, v sále CPR. Termíny všech setkání: 9., 16., 23. a 30. ledna.; 13. a 27. února; 5. a 12. března Cena kurzu: 1600,- Kč Počet účastníků kurzu je max.30; hlídání a program pro děti účastníků je zajištěn - maximální kapacita je 10 dětí. Poplatek na hlídání je 200,- Kč na celý kurz. Bližší informace získáte osobně nebo telefonicky v kanceláři CPR Zlín, Okružní 5298, 760 05 Zlín, tel.: 577 212 020, 732 376 193, nebo na e-mailové adrese: [email protected].

2

Kontakt: [email protected] mob. 731 604 430 Malý Val 1553 767 01 Kroměříž více na www.vincentky.cz

Adventní spaní na kaplance pro děti z 1. - 4. třídy ZŠ se bude konat od 9. do 10. prosince. Sraz v pátek v 16:00. Své děti přihlašte prosím předem v sakristii.

Adventní věnce si přineste do kostela k požehnání během bohoslužeb o prvním adventním víkendu: • v sobotu 26. listopadu v 18:00 hod. • v neděli 27. listopadu v 9:15 hod. V sobotu 12. listopadu bude pro veřejnost mimořádně otevřen Arcibiskupský palác v Olomouci. Bližší informace na straně 10.

Mikuláš V dušičkovém čísle Portálu jste v minulých letech mohli pokaždé najít zprávu, kdy se čeká v naší farnosti pravidelná roční vizitace sv. Mikuláše. Tentokrát však redakce nemá k dispozici přesné informace. Svatý Mikuláš totiž koncem října poslal na faru dopis, jehož plné znění zde přetiskujeme: Milé děti, jak je mým dobrým zvykem, začátkem prosince se na vás zase přijedu do Hulína podívat. Ještě vám ale neřeknu, kdy přesně přijdu. Bude to totiž překvapení! Už se na vás moc těším a chystám si dárečky. Tak doufám, že až se svým přítelem andělem dorazíme do vašeho kostelíčka, budete tam na nás čekat v hojném počtu! Mikuláš z Antiochie v.r.

Z oèí v oèi... ...

s paní Liduškou Parobkovou

Paní Parobková byla spoustu let hlavní organizátorkou kostelního úklidu, pečovala o farní zahradu, po několik funkčních období pracovala v pastorační radě a navíc pomáhala spravovat farní knihovnu. Vloni tyto své aktivity ze zdravotních důvodů postupně předala mladším. Protože však s hulínskou farností úzce spojila celý svůj život, je tím pravým člověkem pro rozhovor o starých časech… Pamatujete si, jaké to bylo, když jste chodívala v dětství do hulínského kostela? Do kostela mě odmala vodila maminka, tatínek chodil sám na hrubou. Když jsem byla úplně malá, chodily jsme s maminkou na kůr – měla jsem tam oblíbené místečko na takovém stupínku, který byl určený pro dirigenta. Když jsem pak vyrostla, stávaly jsme dole mezi lavicemi. To býval kostel tak plný? Byl to asi spíš zvyk naší rodiny, že jsme si nikdy nesedali. Ale v kostele samozřejmě bývalo víc plno než dneska. Do náboženství chodily společně celé třídy dětí a při prvním svatém přijímání byla vždycky celá přední část kostela zaplněná dětmi – kluci vlevo, holky vpravo. A byl na vás pan farář v náboženství přísný? Lítala rákoska? Kdepak. Tenkrát tu byl pan farář Pešat a bylo to takové přátelské, lepili jsme si do sešitu obrázky… Měli jste i nějaké společenství, kde byste se scházeli? Byly třeba někdy mše pro děti? Ne, to vůbec ne. S ostatními rodinami z kostela jsme se nijak nescházeli. Myslím, že dospělí se mezi sebou téměř neznali a nestýkali se. Jak vy mladí teď máte takovou partu,

kamarádíte se, jezdíte spolu na výlety, to za nás vůbec nebylo. V tom vám moc fandím a mám z vás radost. Kdy jste byla u biřmování? To už mi určitě bylo přes 20 let. Spoustu let tady biřmování nebylo, takže potom nás šlo zároveň hrozně moc. Měli jste nějakou přípravu? Velice jednoduchou. Jen jsme párkrát v neděli odpoledne měli nějakou katechezi v kostele, normálně jsme seděli v lavicích. A pak jsme šli hned k biřmování, žádné dvouleté přípravy jako teď… V dospělosti jste pak v hulínské farnosti dlouhá léta pomáhala s úklidem kostela. Jak to začalo? Na hody a na Velikonoce býval vždycky velký úklid. Tam jsem s maminkou už tak od svých 20ti let chodívala pomáhat. Maminka umřela v roce 1979 a zůstali jsme jen s tatínkem. Po nějaké době se na mě obrátila paní Gábová s prosbou, jestli bych nemohla s úklidem kostela pomáhat víc. Tatínek byl fit, zvládal se o sebe ještě velice dobře postarat, takže jsem souhlasila. Od té doby jsem chodívala každou sobotu uklízet kostel. Tatínkovi jsem navařila předem, aby si jídlo mohl ohřát a ráno před osmou jsem šla uklízet.

S rodiči a s bratrem vyrůstala paní Parobková (to děvče s mašličkou) v Hulíně v kostelní ulici. Po vyučení pracovala celý život jako pletařka v Loaně, kde se dělaly oblečky pro miminka. Od 80. let pomáhala ve farnosti. Když jí v roce 1992 onemocněl tatínek, zůstala s ním deset let doma a pečovala o něj. Dnes užívá zaslouženého odpočinku v domově s pečovatelskou službou.

Každou sobotu? To se nestřídaly žádné skupinky? Ne, byla jiná doba. Každý se bál, ani děti do kostela skoro nikdo nevodil. Nebyl, kdo by přiložil ruku k dílu. Uklízely jsme většinou ve čtyřech – paní Gábová, já, paní Tomečková a Filgasová. Končívaly jsme kolem jedné hodiny odpoledne, protože jsme uklízely kostel, chystaly květinovou výzdobu a ještě zametaly venku. Chlapi nedělali nic? Ti chodívali pomáhat na velký úklid, co byl o Velikonocích a na hody. To vždycky pan kostelník Horák ohříval na faře vodu – topil v dnešní pingpongárně pod kotlem. Já jsem byla jedna z nejmladších, takže jsem tu vařící vodu v kýblech nosila do kostela. Někdy i na chór – tam vždycky zpěvačky drhly dřevěnou dlážku… Na faře zase seděly tetičky v širokých sukních a leštily všechny svícny z kostela. A při normálním úklidu vodu nikdo neohříval, tak jste umývaly studenou? Přesně tak. Vodu jsem nosila v kýblech většinou ze studny od hudební školy. Když mrzlo, tak i z domu. Dokončení na straně 9

Několikrát se zúčastnila i pěších poutí do Křtin: „Věkový průměr poutníků býval za mého mládí podstatně vyšší než dnes. Zajímavé bylo, že při příjezdu poutníků zpět do Hulína jim celá farnost chodívala průvodem naproti k vlaku a společně se všichni odebrali do kostela ke slavnostnímu Tedeu. Zástup lidí, kteří šli z nádraží ke kostelu, je vidět na fotografii.“

3

Bohatý měsíc říjen Kdyby probíhala anketa o nejoblíbenější měsíc v roce, říjen by se asi mezi vítěze neprobojoval. Ani se nedivím. Dny se zkracují, sluníčko hřeje málo, nastávají podzimní plískanice, pole a zahrádky se musí připravit na zimu. Přesto v naší farnosti byl tento měsíc obdobím, kdy se stále něco dělo. Jak víme, říjen je zasvěcen Panně Marii Růžencové. Tuto skutečnost jsme si připomenuli hned prvního října v sobotu při ranní mši svaté sloužené ve vyzdobeném výklenku kostela. Prosebná slova známé mariánské písně: „Hned jak začne slunko plát, rač nám, matko, požehnat…“ zněla opravdu vroucně. V první říjnovou neděli letos prožila farnost trochu nečekanou slavnost - šest dětí přijalo první svaté přijímání. Obřad byl samozřejmě součástí mše svaté, byl pěkný a důstojný, všem dětem to slušelo. V neděli 9. října mnozí členové Společenství živého růžence uposlechli výzvy otce Jiřího a sešli se před svatostánkem ke společné modlitbě. Také mladí farníci se ozvali. Pozvali ostatní všech věkových kategorií na dvě své akce:

na promítání fotografií z celosvětového setkání mládeže s papežem Benediktem XVI. v Madridu a na film, který je součástí jejich pravidelného sobotního společenství. Na sobotu 22. 10. sezvala pastorační asistentka Arcibiskupství olomouckého Martina Pavlíková lektory na společné setkání do Olomouce, kde byl připraven duchovní program, zamyšlení na téma Jazyk a liturgie v cyrilometodějské tradici. Přednášející Mgr. Tomáš Parma hovořil zasvěceně, zajímavě, seznámil přítomné s mnoha podrobnostmi ze života soluňských bratří. Dověděli jsme se, že znovu probíhá odborný kurs pro lektory postupně podle děkanátů. Setkání bylo zakončeno v kapli svaté Anny společnou mší svatou, kterou obětoval p. Ladislav Švirák. Tentokrát jsme měli početné zastoupení, jely od nás 3 lektorky.

Právě začíná vycházet elektronický křesťanský magazín pro ženy eTabita. Co najdete v prvním čísle? Existuje recept na šťastné manželství? • Můj příběh – příběh ženy, která se stará o nemocnou matku • Musí být náš dům dokonale čistý ? • 10 rad, jak neomdlít, když někdo zazvoní • Tipy na výlet • • Jak vařit když je hodně zeleniny Tento elektronický časopis budou zájemci dostávat zdarma na své emailové adresy. Chcete-li dostávat Tabitu, napište svou emailovou adresu na mail [email protected]

4

V tomto měsíci se konal na faře oblíbený tvořivý večer pro ženy a jako každý rok jedna z říjnových nedělí byla věnována misiím. Misijní neděli je možné prožít mnoha způsoby. Velký účinek má modlitba. Osobně jsem využila nabídky a zúčastnila se v sobotu 22.10. přesně ve 21.00 hodin Misijního mostu modlitby. Při zapálené svíčce jsem se pomodlila za misie. Pevně věřím, že jsem nebyla z farnosti sama. Poslední říjnovou sobotu došlo také na farní zahradu, bylo nutno ji zazimovat. Během celého měsíce byla nabídka možností velká, jen si aspoň některou vybrat a hlavně přijít. Tak co, byl měsíc říjen chudý nebo bohatý? Anna Čechmánková

Tvořivý večer pro ženy, který na pátek 21. října připravily Zdeňka Hložková a Marie Hyánková, byl příjemným setkáním „holek“ všeho věku. Sešlo se nás ve farním sále asi pětadvacet a u výtvarných hrátek vydržely ty nejvytrvalejší až do kuropění (cca. do půl třetí ráno). Malovaly jsme na textil - většinou na textilní tašky, které nám organizátorky připravily, ale i na trička, prostírání... Největším hitem večera se stal motiv „Hello Kitty“ - po připravených šablonách nadšeně sáhly snad všechny přítomné maminky holčiček do sedmi let. (Pro ty, kdo nejsou kovaní v dětských seriálech - je to kočička, jakou pyšně prezentuje na svém novém školním prostírání malá Ema na fotografii). Nejodvážnější výtvarnice si troufly i na „dospělácké“ tašky, které vyžadují přece jen větší kreativitu. Ukázalo se, že některé z nás by se malováním na textil zřejmě bez potíží uživily - výrobky Leonky Trávníčkové, Zdeničky Hložkové i dalších nadaných malířek byly překrásné. Většina přítomných žen ale držela své výtvarné ambice na uzdě a tvořila dárky pro děti. Ani v tomto případě ovšem nebyl úspěch u obdarovaných zcela zaručen. Šimon Hána, kterému maminka po dlouhém přemýšlení nad vhodným motivem vyrobila tašku s kytarou, po rozbalení tašky okamžitě reagoval: „A něco s hasičema by nebylo?“ Tak snad příští rok, Šimone! L.S.

Dušičkové zamyšlení Prožíváme období dušiček. Vzpomínáme na své drahé, kteří nás opustili. V minulosti bylo umírání jiné. Lidé byli k sobě vnímavější a citlivější. Jak je možné, že staří lidé věděli, že se blíží jejich konec? Jak to poznali? Stařeček byl již dlouho nemocný. Nakupily se u něho všechny ty stařecké neduhy. Pan doktor Vavruša k nám často docházel. Také tentokrát přišel, stařečka prohlédl, napsal prášek od bolesti a když odcházel, obrátil se na maminku a tatínka a řekl: „Stařečkovi už moc času nezbývá, připravte se.“ Tatínek se vrátil za stařečkem do světnice. Mluvili spolu hodně dlouho, byla to jistě moc vážná rozmluva. Mluvili o smrti, nebáli se, smrt přece patří k životu. Na druhý den byl

pozvaný pan farář, aby stařečkovi udělil poslední pomazání. Už zdálky bylo slyšet zvonění ministranta, upozorňoval, že pan farář nese Nejsvětější svátost, aby kolemjdoucí poklekli. Stařeček měl jedenáct dětí. Sešli se všichni, co žili, přespolní i ti z města. Nepřišel Gusta, padl v první světové válce, nebylo mu ještě 19 let. Ani Mařenka, zemřela na zápal plic ve svých patnácti letech, také Cilenka, ta se upracovala, měla moc těžký život. Přišli, posadili se kolem lůžka, každý něco pronesl, ale většinou bylo ve světnici ticho. Stařeček jakoby usínal, hlava mu poklesla, a právě v tom okamžiku zaplakala dcera Anička, byla jeho nejmilejší. Stařeček otevřel oči a já jsem zahlédla ty modré

krásné oči, tak modré, jako by ani nepatřily starému člověku, ale dítěti. Byl to poslední pohled. Maminka otevřela okna, já jsem se dívala a čekala, kdy poletí stařečkova dušička do nebe. Jak je možné, že přišli všichni v ten určitý den? Jak to mohli tušit, že je to naposledy? Nevím. Zato dnes je to moc zlé, nikdo vás nedrží za ruku, nikdo nesedí blízko u vašeho lůžka. Jsou tu jen cizí lidé, vykonávající rutinní práci. Napojí vás na přístroje, na hadičky a chtějí vás přivést k životu-neživotu. Zůstáváte sám v té nejtěžší chvíli. Příbuzní dostanou telegram: „Zemřel v 10:30 hodin, zařiďte potřebné.“ Je to moc smutné. Zamysleme se nad tím, jak odcházejí naši nejbližší a zastavme se v tom uspěchaném přetechnizovaném světě, vždyť rozloučení se životem čeká každého z nás. Miloslava Stratilová

„Tys to udělal pro mě!“ Dopis národního ředitele Papežských misijních děl k Misijní neděli - 23. října 2011 Milí přátelé misií, byl to pro mě velmi vzácný čas, když jsem měl možnost se setkat s Matkou Terezou. Utkvělo mi v srdci, když na pěti prstech ruky vysvětlovala tajemství misijní práce. Říkala: „Uvědomte si, že když dáváte najíst hladovým, napít žíznivým, těšíte zarmoucené, ošetřujete nemocné a ujímáte se chudých, setkáváte se s Ježíšem! On každému takovému člověku při posledním soudu řekne pět velmi důležitých slov: ‚Tys to udělal pro mě!“ Příležitostí k takovýmto setkáním s Ježíšem v chudých a trpících je dnes víc než dost. Ze statistik organizace UNICEF se dozvídáme, že miliony dětí „zmizí“ každý rok v černých ekonomikách nebo jsou pašovány ze země do země, často kvůli sexuálním službám. Každou minutu zemře na AIDS dítě mladší 15 let a další se nakazí. 171 milionů dětí pracuje v riskantních podmínkách – v továrnách, dolech a zemědělství. Asi 8,4 milionu dětí trpí v nejhorších formách dětské práce, včetně prostituce a nevolnictví, kdy splácejí prací dluh rodičů. Svatý otec Benedikt XVI., který každoročně vyhlašuje Misijní neděli, nás letos vybízí: „Samotný Světový den modliteb za misie není jen ojedinělým momentem v průběhu roku, ale vzácnou příležitostí zastavit se a uvažovat o tom, zda a jak odpovídáme na povolání k mis-

ii. Je důležité, aby se jednotliví pokřtění i celá církevní společenství v misii angažovala nikoli sporadicky a občasně, ale trvale, aby se misie stala formou jejich křesťanského života.“ Právě na tuto výzvu máme možnost prostřednictvím Papežských misijních děl konkrétně odpovídat a přispívat k zlepšení situace chudých.

bohoslovců v osmi misijních seminářích, které bychom našli například v Zambii, Ugandě, Bangladéši, na Šalamounových ostrovech či na Haiti. Z výše uvedeného je vidět, jak hodně je nasazení každého z nás pro misie potřebné. Chtěl bych vám všem v této chvíli upřímně poděkovat za modlitby, obětovaná utrpení, finanční dary a jakoukoZ České republiky v rámliv jinou pomoc. Podporuci Misijní neděle podporujete světové misie katolické jeme např. stavbu a opravu 24 církve, kvalitní projekty, které jsou pod patronací Svatého kostelů, kaplí, far, klášterů, pastoračních center, domootce. Během loňské Misijní va pro staré a nemocné kněze, neděle jste věnovali téměř 16 nákup jízdních kol a několika milionů korun a spolu s osaut potřebných pro pastorační tatními dary na potřebné děti činnost. Přispíváme též na a bohoslovce v misiích se za léčebné výdaje, biblické kurzy, minulý rok sešlo celkem přes formační a vzdělávací pro26 milionů korun. Věřím, že gramy pro mládež a katechisty, letošní Misijní neděle přinese kteří jsou velmi potřební zvláště požehnání a bude důvodem, aby každého z nás mohl sám ve velkém množství farností, kam se misionáři dostanou jen Ježíš u posledního soudu P. Jiří Šlégr navštívil několikrát za rok. Celkem letos přivítat těmi známými pěti v rámci misijní činnosti mnoho chudých zemí pomáháme do 11 diecézí v 8 slovy: „Tys to udělal pro mě!“ zemích: Malawi, Zambie, Paa pozvat nás k sobě domů. pua-Nová Guinea, Bangladéš, Surinam, Guyana, Srí Lanka a Indonésie. Kromě této sbírky P. Jiří Šlégr na Misijní neděli dále podporujeme více než Národní ředitel Papežských misijních děl 250 tisíc chudých dětí v jedenácti zemích. Přispíváme i na formaci několika stovek 5

Tady Orel, tady Orel... Dovolte mi v tomto chladném dušičkovém čase, vrátit se do jednoho teplého zářijového odpoledne, které jsme společně s našimi dětmi prožívali na sportovním areálu v Hulíně. Jednota Orel Hulín uspořádala v neděli 11.9.2011 sportovní odpoledne nazvané atletická olympiáda pro děti. tato disciplína naprosto jednoduchá, ale s menPřed prvním výstřelem šími účastníky není o nečekané zážitky nouze. Skok do dálky Přípravné práce a propagace akce probíhaly Startovní nervozita a rozpaky dětí se projevoU skokanských disciplín se dětem (a nejen již několik dní před prvním startovním výstře- valy nepochopením startovních gest časomě- dětem) líbilo nejvíc, což bylo zřejmé z dloulem. Organizátorům se podařilo zajistit početný řiče, kdy vlastně mají vyběhnout. Když se asi hých zástupů a celkového času na tomto stanoa kvalitní tým pořadatelů a rozhodčích, kteří se napotřetí podařilo závod rozběhnout, nastal v višti stráveným. Výkony některých borců byly po trojicích věnovali příslušným disciplínám. cíli druhý problém. Malošci spokojení se svým více než nadprůměrné, naopak ti nejmenší s Začátek byl původně plánován na 13:30, a výkonem, že doběhli k cílové čáře, se před tou- vděčností využívali psychické a fyzické pomoskutečně v tomto čase bylo na jednotlivých sta- to čarou zastavili a aniž by ji překročili, s poci- ci rodičů. novištích vše připraveno. Dvaadvacet pořada- tem dobře vykonané práce jen těžce přijímaSkokem dalekým děti nižší věkové kategorie telů netrpělivě vyhlíželo účastníky a nutno kon- li myšlenku, že cílem se musí proběhnout. Za (do 4. třídy ZŠ) své účinkování na olympiádě statovat, že zpočátku marně. V době oficiálního pomoci rodičů stojících v cíli se soustavným ukončily a čekalo je již jen slavnostní vyhlášezačátku měly děti přidělena pouhá tři startovní povzbuzováním podařilo přesvědčit děti ješ- ní nejúspěšnějších. čísla. O půl hodiny se jejich počet téměř zdvoj- tě k jednomu rozhodujícímu kroku, aby jejich Skok vysoký násobil, ale skutečný začátek nastal až v 14:30, čas mohl být zapsán do historických tabulek. Nejzajímavější ze všech disciplín se stal kdy se 21 dětí mohlo začít seznamovat s atle- Bohužel předešlými událostmi dezorientovaný tickými disciplínami a nářadím. časoměřič neodborným zásahem smazal právě skok vysoký. Tuto skutečnost potvrzovali O tom, že atletika je, co se vybavení týče, naměřené časy a musel, chtě nechtě, vyhlásit účastníci nejen svými výrazy ve tváři (mnozí náročným sportem, svědčí následující výpis opakování závodu. A vše mohlo začít znovu. vypadali jako by podobnou aktivitu provozopotřebného nářadí. To máte: startovací běžecké vali poprvé v životě), ale také vytříbeným styVrhačské disciplíny bloky, stopky digitální, kriketový míček, disk lem s jakým se do zdolání laťky pouštěli. NěkNa tomto stanovišti děti soutěžily v hodu teré skoky, a ne neúspěšné, připomínaly spíše 1000g, odrazové prkno pro skok daleký, pár stojanů pro skok vysoký, laťka pro skok vyso- kriketovým míčkem. Hody co do délky byly skoky po hlavě do vody. Když si člověk uvěvelmi slušné, což by vám nejlépe potvrdili domí, kdy se naposledy dostal k přeskakováký, oštěp a startovní čísla. rozhodčí, kteří chodili pro daleko odhozené a ní čehokoliv, tak si vzpomene na pár vzácných Z výše uvedeného výčtu pomůcek pozorné- zakutálené míčky. střípků z tělocvičny základní školy a na nějaký V tomto sektoru bylo možné vyzkoušet také ten plot, když spěchal z ovocného sadu před mu čtenáři jistě neuniklo, v jakých disciplínách děti soutěžily: hod diskem. Po získání vlastních zkušenos- majitelem nebo jeho čtyřnohým přítelem. tí je těžko pochopitelné, jak vrcholoví sporAle teď zase vážně. Zde se patří zmínit jednu tovci dokážou dopravit toto sportovní náči- ze smutných událostí, která lehce zkalila jinak Běh 100m První měření sil okusily děti na běžecké trati ní až na vzdálenost 70-ti metrů. I mezi našimi celkem vydařenou akci. Byla to zlomenina, a dlouhé 100 metrů, na jejímž začátku zaklekaly organizátory se vyskytli vyslovení talenti, jako jak k ní došlo? Při jednom z vrcholných skoků po čtveřicích do startovních bloků, aby na kon- Libor nebo Jirka, kterým při instruktáži hodu dopadl atlet zadní, nižší částí těla na přeskakoci protnuly cílovou čáru v co nejlepším čase. diskem chybělo k pokoření světového rekordu vanou laťku, která se dostala mezi měkkou žíNa první pohled se nezasvěcenému může zdát jen nějakých 50 metrů. něnku a dopadající tělo, na což zřejmě nebyla

Děti běžely s až nečekaným nasazením - touha po vítězství byla obrovská.

6

Odrazit se po rozběhu na správném místě, to byl pro nejmenší závodníky těžký úkol. Při mnoha pokusech doskočištěm prostě proběhli. Za pomoci rodičů ale nakonec všechny děti pochopily, jak se skáče do dálky.

...hlásím, že skončila atletická olympiáda! konstruována, a za silného praskotu tak veliký průhyb nevydržela. V současné době je škodní událost předmětem šetření pojišťovny a organizátoři doufají, že tíži koupě nové laťky neponesou sami. Běh 400m Závěrečnou soutěžní disciplínou pro starší děti a mládež byl běh na 400m, což obnáší jednou oběhnout atletický ovál. Ve vícebojích je nesmírně důležité správné rozvržení sil, které se nejvíce projeví právě v poslední „vytrvalostní“ zkoušce. Většinou si sportovci své síly pohlídali, i když v cíli byli velmi rádi, že tento běh byl disciplínou poslední.

Pořadí Našlo se sice pár jedinců, co se dosavadním sportováním nenabažili, a pro ty připravili pořadatelé možnost, vyzkoušet si mimo soutěž hod oštěpem. Stejně jako u ostatních disciplín se potvrdila důležitost správné techniky, třeba jen k tomu, aby hozený oštěp vůbec letěl, letěl tím směrem, kterým měl letět, a aby se, pokud možno, při dopadu zapíchnul. Během těchto posledních pokusů pracoval tým pořadatelů na vyhodnocení výsledků, tisku diplomů a přípravě odměn. Výkony jednotlivých disciplín byly v daných kategoriích vyhodnoceny a součet určil konečná pořadí:

Kategorie školka: 1. Tim Straka 2. Nicolka Polsterová 3. Elinka Hložková Kategorie 1-2 třída: 1. David Perdykula 2. Dan Štoll 3. Michal Franek Kategorie 3-4 třída: 1. Filip Straka 2. Bára Hánová Kategorie 5-6 třída: 1. Jan Franek 2. Martin Macháček 3. David Černý Kategorie 7-9 třída kluci: 1. Adam Aljič 2. Jakub Miklík 3. Jarek Petřík

Lidce, které naštěstí nemusely zasahovat u žádného zranění. O to víc měly času na dohled nad správným pitným režimem a pronásledování děti zaměstnané soutěžením, aby s kalíškem a kyselkou do nich vpravily potřebné množství tekutin. Už nyní mají pořadatelé mnoho podnětů k tomu, co pro příště vylepšit a jestli bude nějaké atletické příště, tak to záleží hlavně na tom, jestli se opět sejde stejně dobrá parta lidí, kteří jsou ochotni udělat něco pro druhé, třebas pro ty nejmenší.

I když to vypadá nebezpečně, Tim si jazyk Kategorie 7-9 třída holky: nepřekousl a za vítězství ve své kategorii 1. Kristýna Jurčová si domů hrdě odnesl fidorkovou medaili a nerezovou termosku. Venca Hána Poděkování I přes pozvolný začátek se akce velice vydařila, a to nejen díky pěknému počasí, ale hlavně Krásné fotky a podrobné výkony všech díky ochotě a nasazení pořadatelů a vstřícnosti správce areálu. Dokladem budiž spokojenost zúčastněných naleznete na webových stránkách http://www.orelhulin.cz dětí a jejich rodičů. Velké díky patří také zdravotnicím Jitce a

Filmové soboty v kině KAPLANKA Společenství mládeže naší farnosti pořádá každou čtvrtou sobotu v měsíci po večerní mši svaté Filmovou sobotu. V nedělních ohláškách sice bylo rámcově oznámeno, o co se jedná, ale abych pravdu řekla, nedokázala jsem si tak úplně představit, jaké filmy se budou promítat a pro koho jsou vlastně určeny. Není nic jednoduššího, než to zjistit. Trochu jsem v řadách mládežníků sondovala a byla jsem ujištěná, že tato akce je opravdu připravena pro širokou veřejnost. Vzala jsem tedy s sebou nejstaršího syna a s mírnými rozpaky, jestli tam nebudu jediná „nemládežnice“ mezi mládeží jsem se tam 22. října vydala. Ukázalo se, že mé obavy byly liché – mimo mě tam byla ještě jedna moje vrstevnice, která tam sice původně namířeno neměla, ale velmi ochotně se ke mně přidala. Když jsme se připojily ke dvěma osmákům, čtyřem členům spolča a o. Jiřímu, bylo nás celkem devět. Po upoutávce na příští měsíc, a nezbyt-

né reklamě, která ovšem byla v křesťanském duchu a taky velmi vtipná, začal film s názvem Na vrchol. Ústředním motivem byla spolupráce dvou horolezců, jednoho, jenž věřil jen sám sobě a druhého, hluboce věřícího křesťana, spoléhajícího především na Boha. Humorné scény střídaly scény vážné, napjaté i dojemné. A přestože jeden z hlavních hrdinů se ze společného náročného výstupu nevrátil, příběh skončil happy endem. Alespoň já jsem to tak cítila. Myslím, že výběr filmu byl dobrý a obohacující, atmosféra na kaplance příjemná. S mým synem Petrem jsme odcházeli nadšení a oba už se těšíme na příští film. A vezmeme s sebou i mladšího syna Honzu. Film je totiž vhodný pro všechny od 12 let nahoru, je ze sportovního prostředí a jeho název Vzepřít se obrům slibuje určitě zajímavý zážitek. Tak v sobotu 26. listopadu v kině Kaplanka nashledanou … Marie Hyánková 7

Zbořená zídka více než po roce opravena Bývalý farní sad doznal v uplynulých letech významných změn. V roce 2008 byla dohodou městského úřadu a farnosti změněna koncepce využití sadu, ze kterého se postupně stal příjemný park, sloužící jako oddychová zóna pro kolemjdoucí. V roce 2010 se však do parku zřítila část ohradní zdi kostela - došlo k tomu vlivem podmáčení při květnových povodních. Jedním z důvodů havárie byla i skutečnost, že zídka neměla žádnou základovou konstrukci a byla jen posazena v terénu. Během podzimu 2010 byla Ing. Havelkou z Kroměříže zpracována projektová dokumentace na opravu zídky, farnost získala potřebná vyjádření a stavba byla

ohlášena stavebnímu úřadu. Ekonomická rada farnosti oslovila tři místní firmy, nejlevnější nabídku podala firma PROVING, s.r.o. Vzhledem k tomu, že předběžná cena opravy byla stanovena na 120 tis. Kč, ekonomická rada se vážně zabývala myšlenkou, zda za těchto podmínek do opravy investovat. Nebylo by lepší nechat zídku ležet ladem a prezentovat ji jako zříceninu? Rada se posléze rozhodla podat v souvislosti s opravou zídky žádost o dotaci. Pokud by farnost s žádostí uspěla, bude se v opravě pokračovat. V lednu 2011 byla tedy podána žádost do Fondu kultury Zlínského kraje, která dopadla úspěšně. V červnu byla Zastupitelstvem Zlín-

Nejdřív jsme si mysleli, že se o to Franta opře a zídka spadne...

Z očí v oči... Dokončení ze strany 3 Říkala jste, že při velkém úklidu zpěvačky umývaly podlahu na kůru. Takže v té době tu fungoval chrámový sbor? Ano, sbor zpíval v kostele o svátcích a taky na pohřbech. Také jsme tam s maminkou chodily. Zkoušky bývávaly na faře a někdy dokonce i u nás doma. Bylo nás ve sboru kolem dvaceti, zpívával s námi taky kostelník Miloš Večeřa, na varhany hrál pan varhaník Bartošek, který dojížděl do Hulína z Třebětic, a při zpěvu v kostele nám z toho schodečku dirigoval pan kapelník Zapletal. Zpívali jsme o slavnostních mších, třeba i na půlnoční, a pak jsme vždycky šli na faru popřát hezké svátky panu faráři Vávrovi. Býval takový společenský, vždycky měl pro nás připraveno pohoštění… Celý život jste bydlela v chaloupce pár metrů od kostela. Vloni jste se ale přestěhovala do nového domu s pečovatelskou službou. Jak tady trávíte čas? Jsem spokojená. Čtu si, poslouchám rádio Proglas, modlím se. Do kostela se ve všední 8

ského kraje schválena na opravu naší zídky dotace ve výši 60 tis. Kč. Část prací si farnost brigádně realizovala sama. První zborcená část byla odklizena v dubnu, a protože se zjistilo, že další téměř stejně dlouhá část zídky je nakloněná, byla v srpnu rozebraná i další část. Během září a října 2011 firma PROVING s.r.o. vystavěla z původního materiálu zídku znovu. Patálie s naší kulturní památkou je tak doufejme u konce. Celkové náklady stavby se dostaly na 160 tis. Kč. Náklady na financování akce si rozdělila farnost, Zlínský kraj a město Hulín. Libor Pecháček

...nakonec byla ale na rozebrání zdi potřeba těžká technika

...s paní Ludmilou Parobkovou dny tolik nedostanu, protože se bojím chodit za tmy, ale modlím se za všechny potřebné, i za vás mladé, to je teď můj úděl. A co vám dělá radost? Mám třeba velkou radost, že sem za mnou často chodí můj kamarád Honzík Večeřa – dělám mu tady náhradní školní družinu, když v té skutečné družině ho už nepřijali. Vždycky v pondělí a v úterý se tu stavuje, už ho znají i moje sousedky a všechny mu sbírají starý papír, aby ho měl do sběru. To mě moc těší. Máme tady taky pěkné vztahy s ostatními. Tak doufám, že v tomhle společenství budu žít ve zdraví ještě hodně roků… Za rozhovor děkuje

Lenka Straková

Paní Parobková (na fotce vpravo) při slavnosti Božího Těla: „Když jsem byla malá, božítělový průvod se mohl konat jen uvnitř kostela. Byly nazdobené čtyři boční oltáře a pan farář spolu s námi družičkami chodil od jednoho toho oltáře ke druhému. Ten košíček jsem pak měla ještě dlouho doma schovaný...

Papežský vlak Ve 38. týdnu tohoto roku měli zájemci o osobu Jana Pavla II. velkou šanci připomenout si život tohoto blahoslaveného papeže. Jeho rodáci do České republiky vypravili zvláštní vlak s názvem „Totus Tuus“ (Celý Tvůj), který zastavoval ve stejných místech jako Svatý otec při své historické návštěvě naší země v roce 1990. Vlak měl podobu unikátní galerie, zachycující život papeže Jana Pavla II. Byl vyzdoben momentkami z četných papežových cest po celém světě. Naše rodina do Starého Města vyrazila ve čtvrtek 22. září ráno. Zájem o prohlídku vlaku byl veliký. Po krátkém čekání ve frontě starosta Starého Města Josef Bazala a místní farář P. Miroslav Suchomel společně přestřihli vstupní pásku a pustili zájemce do vlaku. Tento slavnostní okamžik nemáme dokumentačně zachycený, foťák zůstal doma. Hned u vstupu do vagonu se z dobové fotografie usmíval budoucí papež coby roční batole. Viděli jsme, že mu jako malému chlapci maminka čítala místo pohádek bibli. O kus dál už gymnazistu Karolu lákalo divadlo, knihy. Knězem se stal ve 26 letech, později to dotáhl až na třetího nejdéle sloužícího papeže. Jeho pontifikát trval 26 let, 5 měsíců a 17 dní. Zvláštní panely byly věnovány zemím, které

Jan Pavel II. navštívil, státníkům, se kterými se setkal. Na konci vagonu byly dokumenty z jeho blahořečení v květnu letošního roku. Každý návštěvník dostal leták se základními informacemi o životě papeže, seznam zastávek vlaku v ČR a technické parametry soupravy. Karola Wojtylu zvolili kardinálové papežem 16. října 1978 jako 264. papeže v dějinách církve, po 455 letech neitalského biskupa a zároveň prvního Slovana vůbec. Svatořečil a blahořečil víc lidí než všichni jeho předchůdci dohromady. Mezi nimi jsou některé významné osobnosti našeho národa: Anežka Česká, Zdislava z Lemberka a Jan Sarkander mezi svatořečenými, Marie Antonína Kratochvílová, Marie Restituta Kafková, Metoděj Dominik Trčka mezi blahořečenými.

Zájemce o prohlídku papežského vlaku vítali na nástupišti studenti velehradského Stojanova gymnázia.

Já sama jsem si s pohnutím uvědomila, jak brzy přišel o všechny své blízké a už ve 22 letech zůstal sám. Také u panelu s fotkami z pokusu o atentát jsem se zdržela v tichém zamyšlení. Kulka, kterou mu lékaři vyoperovali, je v korunce sochy Panny Marie ve Fatimě. O tom jsme se mohli přesvědčit při farní pouti v r. 1998. Také si pamatuji, jaká slova pronesl jako první po svém zvolení do čela církve. Řekl: „Nebojte se!“ Tento velký papež zemřel 2. dubna 2005 ve 21.37 hodin a byl letos v květnu za velké účasti věřících prohlášen v Římě za blahoslaveného. Anna Čechmánková

I když dokumentační tým Portálu neměl s sebou fotoaparát a snímky jsme hledali na webových stránkách internetových deníků, pozorný čtenář na této fotografii může najít i zástupkyni hulínské farnosti...

Pinec V neděli 16. října 2011 jsme se již po šesté sešli s pingpongovými pálkami v tělocvičně ZŠ Hulín. Dle hodnocení některých účastníků se tentokráte jednalo o zatím nejvydařenější turnaj ve stolním tenise. Organizátoři sice nebyli stoprocentní, hlavně co se týkalo stanovení jednoznačných pravidel, neboť počet účastníků se neustále měnil a bylo třeba několikrát změnit herní systém dle aktuálního stavu hráčské základny, ale nakonec se celou akci, také díky letitým zkušenostem, podařilo dotáhnout do úspěšného konce. Stupně vítězů nakonec ovládla rodina Spáčilova, která na náš turnaj dorazila z Přerova - tatínek Martin zvítězil v kategorii mužů, syn Matouš porazil všechny ostatní děti a mamin-

ka Martina skončila mezi ženami na druhém místě. Velice příjemným překvapením tohoto turnaje byly statistické rekordy, které se tentokrát podařilo orelské jednotě Hulín vytvořit. Na posledním z našich turnajů jsme totiž měli: nejvíce pingpongových stolů, • nejvyšší celkový počet účastníků, • nejvíce zúčastněných dětí, • nejvyšší počet hráčských kategorií, • nejvíce odměněných vítězů, • nejvyšší počet přespolních sportovců • nejvíce pomocníků při přípravě a úklidu. • Největším potěšením pro organizátory je spokojenost účastníků, kterou nejlépe vyjád-

řil jeden z přítomných prosebnou otázkou na organizátory bezprostředně po ukončení turnaje: „… kdy budete zase něco dělat?“ Dá-li Pán, za půl roku na jaře se opět setkáme, neboť jak říkáme my stolní tenisté amatéři: „Nemusí pršet, jen když kape.“ Venca Hána 9

Křesťanské symboly

Do olomouckého Arcibiskupského paláce

V tomto čísle se znovu vracíme ke vzdělávacímu cyklu o křesťanských symbolech, který pro naše čtenáře připravuje Marie Hyánková. Tentokrát si přiblížíme význam znaků, které se nám mohou vybavit v souvislosti s podzimem. Texty jsou vybrány z knihy ThDr. Jaroslava Studeného „Křesťanské symboly“. Jablko Tohoto chutného a krásného plodu, který se hojně vyskytuje, se vždy zmocňovalo symbolické myšlení lidstva a dávalo mu nejrůznější významy. Všeobecně je symbolem úrodnosti. Vzhledem k červené barvě se rozšířilo jako znamení lásky. Pro svůj kulatý tvar bylo užíváno jako znamení věčnosti nebo zeměkoule. V keltské tradici je symbolem duchovního vědění. V křesťanské tradici představuje jablko zeměkouli a jeho krásná barva i lahodná chuť je předurčily za symbol lákadel a svádění tohoto světa. Proto je velmi často symbolem prvotního hříchu. Jablko v Kristově ruce představuje zemi, jím vykoupenou. V rukou vládců symbolizuje říšské jablko zeměkouli a jejich vládu nad ní. Křesťanští panovníci drží v ruce jablko, nad nímž je vztyčen kříž. List V ornamentice zemědělských kultur se velmi často vyskytuje list jako symbol zastupující celou rostlinnou říši. Ve východní Asii znamená list hojnost, štěstí a blahobyt. Větévka s listy symbolizuje spolupráci více lidí v jednom celku. Také křesťanská symbolika si osvojila list. Trojlístek bývá názorným obrazem nejsvětější Trojice, v níž jsou sice tři božské osoby, ale jeden jediný Bůh. Čtyřlístek připomíná Kristův kříž, ale bývá také spojován se čtyřmi evangelisty nebo čtyřmi základními ctnostmi. Z ráje je znám fíkový list, symbol stydlivosti, neboť sloužil Adamovi a Evě k zakrývání nahoty po jejich pádu. Déšť Téměř ve všech zemích a dobách se dívali lidé na déšť jako na příznivý zásah Boží moci

na zemi a pokládali jej za symbol úrodnosti a oplodnění. V tomto smyslu symbolizuje déšť také duchovní vliv a působení Boží na celou zemi i na jednotlivého člověka. Především tento duchovní vliv máme na mysli, když užíváme v liturgii adventní zvolání: „Rosu dejte, nebesa, shůry a oblaka dštěte Spravedlivého!“ (Iz 45,8). Doklady pro užívání symbolů deště nacházíme jak ve Starém, tak i v Novém zákoně. Nový zákon vidí v dešti projev dobroty Boží a vláha přicházející v pravý čas je viditelným znamením milosti Boží. Hrozny vína se vyskytují velmi často ve výzdobě křesťanských bohoslužebných míst a předmětů. Jejich oblibu vysvětluje jednak okolnost, že s vinnou révou se setkávali věřící a jejich umělci velmi často v denním životě a že bohatě členěné listy vinné révy i její hrozny umožňují snadné a efektní ztvárnění. Hlavní důvod však musíme vidět v tom, že Ježíš Kristus nazval sám sebe vinným kmenem a věřící ratolestmi (Jan 15,5) a že použil víno, plod révy, při poslední večeři, aby je proměnil ve svou krev. Tutéž tajemnou proměnu obnovuje církev při eucharistické oběti. Kromě toho připomínají hrozny samozřejmě podzim, dobu vinobraní. Kdykoliv chtěli křesťanští umělci vyjádřit pojem trvání a věčnosti, činili to pomocí jakéhosi ročního věnce. Je to věnec spletený ze čtyř druhů plodin typických pro jednotlivá roční období, jenž se stal věncem vítězným, věnčícím vzkříšeného Beránka Božího. Rostliny spletené v tomto věnci bývají růže nebo lilie = jaro, klasy = léto, hrozny vína = podzim, olivy = zima, neboť v jižních krajích právě v zimě zpracovávají dozrálé olivy.

na prohlídku i na košt V sobotu 12. listopadu bude pro veřejnost mimořádně otevřen Arcibiskupský palác v Olomouci. Kromě návštěvy historických sálů bude na všechny příchozí čekat také ochutnávka prvního letošního vína, tzv. svatomartinského, s možností následného nákupu mladého vína i starších ročníků včetně mešních. Lahve svatomartinského bílého vína odrůdy Müller Thurgau i dalších mladých vín pro tuto příležitost dodá společnost Arcibiskupské zámecké víno Kroměříž, která je výrobcem mešních vín. Půjde o jakostní odrůdová vína, která jsou vyrobena technologií mešních vín, tedy pouze z hroznů bez dalších příměsí a přidaného cukru. Předchozího dne, o svátku svatého Martina, je za účasti četných představitelů veřejného života slavnostně požehná olomoucký světící biskup Josef Hrdlička. Tradice svatomartinského vína se v České republice objevila roku 2005. První víno ze sklizně daného roku vstupuje na trh vždy 11. listopadu, o svátku sv. Martina, nejlépe v 11 hodin. Mladá vína jsou lehká a s nižším obsahem alkoholu, lze v nich odhalit chuť a vůni různých druhů ovoce – broskví, banánů, hrušek nebo višní. Šťavnatá kyselinka dodává mladému vínu ceněnou svěžest. Po nalití do sklenky mohou zvláště bílá a růžová mladá vína jemně perlit.

Marie Hyánková

Arcibiskupský palác v Olomouci

10

Toulky českou minulostí Taky se rádi touláte, vandrujete, nebo prcháte před všedností do míst vzdálených v čase či prostoru? Pak pojďte se mnou a s tvůrci rozhlasového pořadu, jehož název jsem si dovolil použít pro tento článek, nahlédnout do osudů slavných i méně známých postav, pocházejících nebo žijících na území české kotliny, v průběhu více či méně vzdálené historie. Nebojte se, nepůjde o žádnou nezáživnou hodinu dějepisu, což byl mimochodem pro mne jeden z nejneoblíbenějších předmětů na ZŠ, ale pokusím se vám alespoň trochu přiblížit, čím mne toto vyprávění oslovilo a proč jsem se rozhodl napsat tento článek. Tomu, kdo doposud neslyšel pojem „Toulky českou minulostí“, si dovolím sdělit, že se jedná o rozhlasový seriál, čítající v současnosti přes 850 dílů. Týden co týden přináší zkušený tým herců a režiséra profesionálně ztvárněné pětadvacetiminutové příběhy, podle literární předlohy Petra Hory - Hořejše. Příběhy, to možná není ten správný název toho, co může posluchač v jednotlivých dílech zaslechnout. Spíše prožije něco mezi rozhlasovou hrou, historickým vyprávěním, pověstí, působivým cestopisem, hodnocením politické situace, válečným či ekonomickým zpravodajstvím, nebo morbidními zprávami z mučírny a mnohdy nechybí ani nějaká ta konspirační teorie. Postupně jsem s tvůrci pořadu prošel všechna údobí dávno minulá sahající do pravěkých časů, přes dobu Keltů, prvních Slovanů, Sámovy říše, Velké Moravy, Přemyslovského knížectví až po Luxemburské krále a císaře. Dále přes Jiřího z Poděbrad a polské Jagellonce, kteří na pár desítek let vládli našim končinám, než na hodně dlouhou dobu převzali české země Habsburkové. Ve vyprávění se nevyskytují jen známá his-

torická fakta podložená dochovanými důkazy písemností, či vykopávek, ale také zajímavými okolnosti, více či méně pravdivé, které ten či onen dějinný milník provázely. Napříč staletími se postupně dozvídáme o radostech a strastech lidí slavných i těch nejsprostších, o nemocech, které je v různých dobách sužovaly, o kultuře, která je obklopovala, o víře, která je naplňovala, o závisti, která měnila hranice států a pustošila země, o vzestupech na pádech měst, o diplomacii, vojevůdcích a jejich taktikách, o objevování nových neznámých území, o náboženství, světcích, kacířích, o zemědělství, řemeslech, financích, daních, vzdělání, jídle, pití, zkrátka o všem co naplňovalo osudy lidí v dávných časech. Je s podivem, kolik společných rysů najde člověk současný v charakteru a myšlení lidí tehdejších. Mnohokráte jsem se při poslechu Toulek přistihl, jak zapomínám, že poslouchám vyprávění o minulosti, s pocitem, že slyším aktuální zprávy nebo zápisník domácích zpravodajů. Čtyři působivé hlasy, které mne již více než pětsetkrát provázely při poslechu tohoto pořadu, se mi stále ještě neomrzely a jako se člověk těší na pokračování rozečtené knihy, tak také já vyhledávám nejbližší příležitost, abych se znovu mohl zatoulat do minulosti proti proudu toku času. Bohužel ani po tolika dílech se necítím být kovaný ve znalostech dějin, ba právě naopak. Mnohé starší informace byly v mé paměti buď vytlačeny těmi novějšími, nebo se krčí někde hodně vzadu v koutku a čekají na ten správný podnět, aby znovu vyvstaly, například nějakým vnějším podnětem. Vyprávění znovu ožívá, když kupříkladu procházím v Kroměříži ulicí Vejvanovského, nebo Chelčického, když si koupím mešní víno s podobiznou

olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku, když procházím v Brně kolem domu pánů z Lipé, nebo když uvidím sochu sv. Jana Nepomuckého. Historie je všude kolem nás a díky tomuto pořadu a jemu podobným, už nejsem slepý, ale dokážu ji více vnímat a vážit si odkazu předků. Pojďte i vy na Toulky českou minulostí společně s autorem Josefem Veselým, každou neděli v 8:05 na stanici Český rozhlas 2 Praha. Větší část odvysílaných dílů byla vydána na CD pod stejným titulem jako rozhlasový pořad. Několik nedávno odvysílaných pořadů je možné vyslechnout na webovém audio archivu Českého rozhlasu. Stejně jako jsem si vypůjčil titulek, tak také závěrečná věta pochází z mého nejoblíbenějšího rozhlasového pořadu: „Poznávání historie je prospěšné a užitečné, protože se tak člověk dívá na doklady dobrého a špatného příkladu, jako by byly na význačném pomníku vystaveny. Odtud si každý vybírej pro sebe i svoji obec, co bys měl napodobit, odtud poznávej činy ošklivé počátkem, ošklivé koncem, a jak by ses jim měl vyhnout.“ Venca Hána

Také děkujeme, paní Maruško! První říjnovou neděli po mši svaté poděkovala rodina Strakova pastorační asistence Marii Hyankové za tříleté působení v této funkci. Maminka Lenka děkovala jménem rodičů a dětí za všechny akce, které hodná teta Maruška pro děti organizovala, připravovala, vedla. Poděkovat paní Hyankové chceme i my senioři a ostatní farníci. Děkujeme za ochotu, obětavost, vstřícnost, spolehlivost, za pomoc při velkém úklidu kostela, kdy patřila mezi nejmladší účastnice, za tvořivé večery pro ženy všeho věku, za milý úsměv. Pamatuji si, že hned po přistěhování do Hulína vždy zdravila všechny farníky, které znala jen od vidění a k tomu vede i syny. Osobně jsme se sblížily

před několika lety v katechetickém kursu, který jsme spolu navštěvovaly. Věkový rozdíl byl rychle smazán a já se cítila s Maruškou a jejími kamarádkami velmi dobře. Když moje léty už trochu zrezivělé mozkové závity někdy nechtěly zabrat, Maruška napověděla. Kdykoliv jsem potřebovala něco, co se týká farnosti, poradila, pomohla. Takto přistupovala ke všem. Máme vás rádi a děkujeme, paní Hynková, Maruško. Anna Čechmánková

11

Trocha morbidního humoru do podzimních plískanic Nápis na hrobě: „Zde leží moje manželka a já doma odpočívám v pokoji.” * Přijde pán do pohřební služby a povídá: „Prosil bych nějakou rakev, nízkou a hodně širokou.” „Prosím?” „No, nízkou a širokou. Nebožtíkovi se neotevřel padák.” * Co je dobrá vůle? Skočit z dvanáctého patra a v šestém si to rozmyslet. * Při pohřbu říká kondolující vdově: „Ale váš manžel vypadá v rakvi dobře.” „To je tím, že už tři dny nepije.” * Vzlyká stařenka nad vyrabovaným hrobem: „Kdyby chudák neměl zlaté srdce, nikdy by si ho ti chuligáni nevšimli!” * Chviličku před započetím smutečního obřadu se obřadník v síni otočí ke stařičké vdově a ptá se: „Kolik bylo vašemu manželovi?” „Devadesát vosum,” odpoví vdova, „byl o dva roky starší než já.” „Takže vám je tedy devadesát šest,” podotkne obřadník. Dáma odpoví: „Už skoro nemá cenu chodit domů, co?” * „Táto, vždyť on se vůbec nehýbe,” povz-

dechla si u obrazovky znuděná panička. „A co bys chtěla, vždyť je to pohřeb...” „No dobře, ale hlásili, že to má být pohřeb živě...” * Poslední slova před smrtí: „Tady je silný led. Přejdeme na druhou stranu.” * Starý děda leží na „Prohlašuji vás mužem a ženou. smrtelné posteli a tiše Teď si můžete změnit profily na facebooku.“ umírá. V tom se mu k nosu přiline vůně Přijde kostra k doktorovi a ten povídá: „No, čerstvě upečených koláčků z kuchyně. Sebere poslední síly, které ještě má, sleze z postele a to teda jdete brzo!” plazí se do kuchyně. Už je vidí před sebou... * celý talíř voňavých koláčků... už natahuje Jakého přísloví se nejvíce bojí hrobaři? ruku... už je blízko! Vtom se přižene manželka, „Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.” pleskne ho přes ruku a řekne: „Necháš to! Ty jsou na pohřeb!” * Co to znamená, když čtyři nesou rakev? * Bylo nás pět. Povzdechl si Moravák: „Jak já bych tu velkou vodu vyměnil za velké pivo!” * Po parku chodí chlápek s provazem okolo pasu. „Proč tam máte ten provaz?” „Chtěl jsem se oběsit.” „Ale to musíte mít okolo krku.” „To jsem zkoušel, ale nemohl jsem dýchat!” * Nápis na jednom hrobě: „Kdybys tolik nepil a nekouřil, mohl jsi tu s námi sedět, pít a kouřit...” * Proč nosí smrtka kosu? Protože neudělala papíry na kombajn.

Hele, Noe, nabídka je jasná: Ty vyhodíš ty kočky přes palubu a já ti za to řeknu, kde jsem našla tu větvičku.

* Buší smrtka na dveře a říká: Otevřete, odčítání lidu!

Hádanka Hulínská mládež si tentokrát připravila pro čtenáře Portálu neobvyklý úkol: Vaším úkolem je uhodnout, kde v našem kostele by se dala najít ozdoba, která je na fotografii vpravo. Vzpomenete si? Nápověda: Podívejte se do fotogalerie na webu naší farnosti. Odpověď posílejte formou SMS na číslo 606 617 235 nebo na emailem na portal.hulin@seznam. cz. Nezapomeňte uvést své jméno. Vylosovaný řešitel dostane od otce Jiřího odměnu. Správnou odpověď doplňovačky z minulého čísla poslala Bohdana Chytilová. Gratulujeme!

PORTÁL ØÍMSKOKATOLICKÝCH FARNOSTÍ ZÁHLINICE, HULÍN A PRAVÈICE Vydává øímskokatolická farnost Hulín, Kostelní 132, 768 24 Hulín, tel.: 739 344 148. Zodpovìdná šéfredaktorka Lenka Straková (tel.: 606 617 235), supervizor P. Mgr. Jiří Ševčík. Èasopis je neprodejný. Náklad na výrobu jednoho èísla je 9 Kè. Tisk: TYPOservis Holešov. Pøíspìvky uvítáme, nejlépe e-mailem nebo na USB. E-mail: [email protected]. Redakce si vyhrazuje právo upravovat èlánky. Elektronická verze Portálu viz www.hulin.farnost.cz

12