Nové formy bydlení na počátku 21. století

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE KATOLICKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA Ústav dějin křesťanského umění

Lenka Turzová

Nové formy bydlení na počátku 21. století Diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Eva Novotná

Praha 2013

Prohlášení

1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. 2. Prohlašuji, že práce nebyla využita k získání jiného titulu. 3. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely.

V Praze dne 6. 12. 2012

Lenka Turzová

Bibliografická citace Nové formy bydlení na počátku 21. století v ČR [rukopis]: Diplomová práce / Lenka Turzová; vedoucí práce: Mgr. Eva Novotná. Praha, 2013. 96 s.

Anotace Nové formy bydlení na počátku 21. století v ČR

Bydlení jako základní potřeba člověka se vyvíjí v souvislosti s technickým pokrokem, životním stylem a kulturou lidské společnosti. Cílem diplomové práce je sledovat vývoj obytné architektury od 60. let 20. století do současnosti. Důraz je kladen především na hledání nových forem bydlení na počátku 21. století a jejich užití v nízkopodlažní zástavbě. V rámci nových forem jsou specifikovány např. stavby progresivního vzhledu, budovy s netradiční vnitřní dispozicí, či domy, u nichž byly použity inovativní stavební materiály (měď, corten, copilit). Další kapitola představuje vybrané typologické příklady vystavěné na území České republiky v posledních letech. Jednotlivé typy jsou charakterizovány a doplněny rozbory konkrétních staveb – např. terasový dům (Villa Vojanka v Košířích), vilový dům (nové vily na Hanspaulce), izolovaný rodinný dům (rodinný dům v Bohumilči) atd. Diplomová práce vychází nejen z realizovaných projektů, ale sleduje také ideové návrhy, studie a dosud nerealizované plány. V závěru je problematika nových forem bydlení zhodnocena v kontextu doby a architektonického vývoje.

Klíčová slova architektura 2. poloviny 20. století, bydlení, rodinný dům, současná architektura, typologie, experiment

Abstract

New forms of housing at the beginning of the 21st century

Various forms of housing evolve gradually depending on the technical development, life style and different cultural environments. The goal of this is to observe the evolution of residential housing from 1960’s to the present. The key point of this dissertation is to find new forms of living at the beginning of the 21st century and its use in lower level buildings. When we consider “new forms of housing” we mainly speak about buildings with contemporary architectonical style, uncommon interior dispositions or the use of innovative constructional material (copper, corten and copilit). Next chapter explores typical and specific examples of these new architectonical styles that had been build in the Czech republic in the past few years. Each individual house or building is characterized and deeply analyzed. We can think of the terrace house – residential villa in “Kosire”, villa style residence at “Hanspaulka” or isolated residential house in “Bohumilec”. This dissertation is based on projects that had either been constructed, are being built right now or are simply ideas that might or might not be build in the near future. At the end of this dissertation I focus on issues with these new forms of living compared to the evolution of architecture itself.

Keywords

architecture of the second half of 20th century, housing, family house, contemporary architecture, experiment, typology

Údaje o počtu znaků Celkem znaků v celé práci (včetně mezer): 156 814

Celkem znaků v celé práci (bez mezer): 134 033

Počet znaků (včetně mezer) bez anotací a příloh: 128 280

Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucí své diplomové práce Mgr. Evě Novotné za ochotu a vstřícnost a taktéž své rodině za pochopení a maximální možnou míru podpory, která mi byla během vzniku této diplomové práce k dispozici.

Obsah Úvod ………………………………………………………………………..….. 8–10 1. Experimenty v 60. letech 20. století (vývoj typologie bydlení) 1.1. Obytná architektura 60. let 20. století ………………….…….…. 11–20 1.2. Téma bydlení v 70. letech 20. století …………………....……… 21–27 1.3. Bydlení 80. let 20. století ……………………………….………. 28–32 1.4. Obytná architektura po roce 1989 …………………..……..….… 33–34 2. Hledání nových forem bydlení na počátku 21. století 2.1. Zamyšlení nad problematikou bydlení v 21. století…………..… 35–36 2.2. Stavby neobvyklé svým vizuálním ztvárněním / exteriérem …… 37–39 2.3. Stavby s nestandartní vnitřní dispozicí …………………...….… 40–41 2.4. Stavby realizované na neobvyklém místě …………………..….. 42 2.5. Netradiční materiály – měď, corten, copilit ………………….… 43–46 2.6. Stavby fungující jako přechodné / víkendové bydlení ……….…. 47 2.7. Stavby, jež sloužily před přestavbou jinému účelu …………..… 48–49 2.8. Stavby charakteristické svým ekologickým přístupem …..…..… 50–51 3. Vybrané typologické příklady bydlení v ČR 3.1. Představení vybraných typologických skupin ……..………….… 52–53 3.2. Viladům ……………………………………………………….… 54–56 3.3. Terasový dům …………………………………………………… 57–58 3.4. Řadový dům …………………………………………………….. 59–60 3.5. Samostatně stojící rodinný dům ……………………….…….….. 61–63 4. Shrnutí v kontextu doby a architektonického vývoje …………..…….…….. 64–67 Závěr ………………………………………………………………………...… 68–72 Přílohy ……………………………………………………………………….... 73–82 Seznam vyobrazení ……………………………………………………………. 83–84 Seznam literatury …………………………………………………………..…. 85–96

7

Úvod Bydlení vždy bylo, je a s největší pravděpodobností bude pro člověka jednou z jeho základních potřeb. Již od nepaměti byla tato otázka jedním z hlavních témat, kterým se zabývali nejen jedinci, ale celá lidská společenství. Bydlení má taktéž významný vliv na rozvoj městských celků či vývoj populace. Mnoho dalších faktorů, jež s městem přímo souvisí, jako např. šíře občanské vybavenosti, infrastruktura, množství zeleně aj. jsou s kvalitou bydlení úzce spjaty. Neopomenutelnými funkcemi bydlení, které se značně projevují v životě obyvatelstva, jsou také sociální aspekty. Ve svém obydlí tráví člověk podstatnou část života, proto jsou kladeny na úroveň tohoto prostředí určité nároky.1 Ve své diplomové práci se budu v celkem čtyřech strukturovaných kapitolách snažit shrnout problematiku bydlení od 2. poloviny 20. století až do současnosti. V první kapitole, jež se nazývá Experimenty v bydlení od 60. let 20. století, se zaměřím nejen na standardní bytovou výstavbu, ale především na nové typy budov či ojedinělé projekty, které byly v daném období realizovány. Text bude doplněn stručnými pasážemi o historických souvislostech, které jsou vzhledem k politické situaci té doby zcela zásadní a mohou pomoci danou problematiku pochopit. V následující kapitole bude kladen důraz na otázky bydlení a hledání nových forem bydlení na počátku 21. století. Jednotlivé podkapitoly se zaměří na různé druhy obytných staveb – v první řadě to budou domy, které jsou nezvyklé svým exteriérem, a domy s nestandardní vnitřní dispozicí. Poté zmíním budovy, jež jsou výjimečné nejen po architektonické stránce, ale také svou lokalitou. Čtvrtá podkapitola se věnuje použití netradičních stavebních materiálů – konkrétně mědi, cortenu a copilitu. Dále popíši obydlí, která svým majitelům poskytují útočiště jako víkendové bydlení. Předposlední kapitola bude zaměřena na domy, jejichž funkce před přestavbou sloužila jinému účelu. V závěru se zmíním o stále více populárních nízkoenergetických stavbách a ekologickém bydlení. Zjištěné poznatky demonstruji rozbory jednotlivých staveb, jež mohou dobře ukázat daná konstatování. Třetí kapitola poskytne vybrané typologické příklady vzniklé během posledního desetiletí na území České republiky. V několika podkapitolách se zaměřím na viladomy, rodinné domy samostatně stojící (izolované), na domy terasové a domy řadové. 1

ŠILHÁNKOVÁ 2006a, 10–13.

8

Čtvrtá

kapitola

přinese

shrnutí

problematiky

v kontextu

doby

a architektonického vývoje. Diplomová práce vychází především z existujících projektů, v několika případech však bude sledovat také ideové návrhy, studie a dosud nerealizované plány. Vzhledem k šíři a obsáhlosti zvoleného tématu bude výběr staveb zde uvedených zúžen na nízkopodlažní zástavbu. Pokud občas zmíním i vysokopodlažní budovy, je tomu tak z nutnosti uvést zásadní obytnou stavbu v rámci své doby. Bohatá obrazová příloha se skládá z vybraných fotografií objektů, jež jsou v diplomové práci prezentovány. Jako studijní materiály mi slouží především dobová periodika, v případě první kapitoly Architektura ČSR a Architektura ČSSR, později pak časopisy vydávané v současnosti – Stavba, Architekt, Era21, Bydlení, Můj dům a mnohé další. Významným informačním zdrojem, obzvláště pro stavby datované do let nedávných, bude internet. Ráda bych uvedla odborné webové stránky, např. www.archiweb.cz a www.stavbaweb.cz. Další cenný materiál vhodný ke zpracování nabízejí ročenky české architektury (např. Česká architektura 2009–2010 od Pavla Hniličky)2 a monografie architektů či architektonických studií (např. D3A z nakladatelství Zlatý řez).3 V neposlední řadě poslouží jako inspirace vybrané publikace cizojazyčných autorů, které poskytují zajímavý pohled na současnou obytnou architekturu v zahraničí. Zde bych uvedla publikaci Houses z kolekce Architecture now!4 a knihu Collection. Houses.5 Téma, jež bylo pro tuto práci zvoleno, dosud nebylo komplexně a uceleně zpracováno. Dosavadní zkoumání obytné kultury od 60. let 20. století do 21. století překročilo výjimečně meze obecných konstatování. Problematika tohoto typu architektury byla nastíněna v několika zásadních publikacích české scény. V první řadě to jsou statě v Dějinách českého výtvarného umění VI/1+26 a v knihách Architekti Sial7 a Sial.8 Detailní popisy významných staveb najdeme v obsáhlé kolekci Slavné vily (např. Slavné vily Čech, Moravy a Slezska)9 a Slavné stavby. Zmínila bych také

2

HNILIČKA 2011. FIALOVÁ/TICHÁ 2009. 4 JODIDIO 2009. 5 GALINDO 2009. 6 DČVU VI/1+2, 2007. 7 MASÁK 2008. 8 ŠVÁCHA 2010a. 9 ŠLAPETA/ZATLOUKAL 2010. 3

9

nedávno vydanou publikaci Barbory Klímové My jsme tím projektem žili10, ve které se autorka věnuje formou rozhovorů individuální výstavbě rodinných domů v době normalizace,

a

knihu

teoretičky

Lady Hubatové–Vackové

Husákovo

3+111,

jež se zaměřuje na vzhled a funkce bytu v období normalizace. Situací v české architektuře po přelomovém roce 1989 se v publikaci Česká architektura a její přísnost12 zabývá významný teoretik Rostislav Švácha. Kritický a informační pohled na současnou tvorbu přináší především recenze v odborných periodikách a individuální články v denním tisku. Text je těžké zkompletovat a logicky utřídit především s ohledem na jeho čerstvost a dosud neukončený vývoj. Aby byl pohled kunsthistorika na daný problém kritický a objektivní, měl by od něj mít určitý časový odstup. Jak píše Rostislav Švácha v úvodu Dějin českého výtvarného umění: „Účinky nedostatečného odstupu si určitě vyberou svou daň, byť ještě nevíme, na jakých konkrétních místech naší práce se tak stane, a byť se autorský tým vynasnažil, aby šlo o chyby co nejmenší. Nelze však zastírat, že mnohé úseky dějin českého umění posledních padesáti let jsme ještě neprobádali v dostatečné šíři a hloubce a že o nich ještě neproběhla náležitá kritická debata.“13 Svou diplomovou prací bych ráda k problematice bydlení posledních let přispěla co nejefektivnějším způsobem a oslovila veřejnost novými myšlenkami a logickým shrnutím daného tématu.

10

KLÍMOVÁ 2011. HUBATOVÁ–VACKOVÁ/ŘÍHA 2007. 12 ŠVÁCHA 2004. 13 ŠVÁCHA 2007, 9–10. 11

10

1. Experimenty v bydlení od 60. let 20. století (vývoj typologie bydlení) 1.1. Obytná architektura 60. let 20. století Vývoj architektury druhé poloviny 20. století byl na území Československa až do roku 1989 propojen s vládnoucím komunistickým režimem a politickou situací z něj vyplývající. Období velké umělecké nesvobody a izolace v 50. letech vystřídala umírněná atmosféra, jež nastala po XX. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu v lednu roku 1956. Pro československé dějiny umění i architektury byl tento rok zcela přelomový. Pozvolně docházelo k otevírání výstavních prostor, realizovaly se výstavy, v tisku a odborných periodikách se objevily články věnující se světové architektuře, umění a urbanismu.14 Domy, jež byly stavěné po válce, navazovaly ve většině případů svým technologickým i architektonickým zpracováním na budovy předválečné. Následný proces typizace se na území Československa rozšiřoval a nadále rozvíjel již od roku 1948. Jak napsal ve svém článku Stanislav Rezler: „Typizaci ve výstavbě nutno chápat jako tvůrčí činnost zaměřenou na stanovení tvarů, rozměrů, skladby a dalších technických charakteristik pozemních a inženýrských staveb a jejich částí vhodných pro

opakovatelnou

výrobu

a

výstavbu,

včetně charakteristik mnohonásobně

se opakujících procesů a postupů při jejich realizaci.“15 Objekty, které vznikaly pod dohledem státu, byly v zásadě buď typizované, čili stavěné podle určitého vzoru převážně z prefabrikovaných dílů, nebo experimentální. V případě úspěchu experimentu se přešlo k sériové výrobě. Třetí kategorií byly obytné budovy, které vznikaly svépomocí obyvatel. Cílem experimentálních projektů je tedy především možnost ověřit řešení, která mohou být vhodná pro typové podklady. Výzkumný ústav výstavby a architektury (VÚVA) prováděl společně s projektovými ústavy výběr projektů, jež měly být v budoucnu realizovány.16

14

PRIMUSOVÁ 2007, 13–19. REZLER 1975, 11–14. 16 STAŠKOVÁ 1965, 66–76. 15

11

Mnohé budovy z 2. poloviny 20. století, jež vznikly na základě experimentálního plánování, jsou ve většině případů pokládány za pokrokové. Shrnout zkušenosti z experimentálního plánování 60. let 20. století se pokusil Josef Polák ve svém článku Zkušenosti z experimentálního projektování a výstavby. Jako hlavní přínos autor uvádí možnost revidovat zavedené typizační modely, čímž se předpokládá zvýšení úrovně bydlení i samotné architektury. S experimentální výstavbou jakéhokoliv typu však silně souvisí problematika zajišťování nových výrobků. Jako příklad bych uvedla dům hotelového typu na pražské Invalidovně, o kterém se v rámci této podkapitoly zmíním později. Pro tento dům byl zadán požadavek navrhnout úspornou kuchyň, která bude sloužit pouze k občasnému vaření. Za tímto účelem byl technology zpracován návrh, jenž oproti klasickému kuchyňskému nábytku vyráběnému firmou Sfinx ušetří více než 40 % materiálu. I přes jasné výhody, které by nový typ skříněk přinesl, nebyla realizace úspěšná. Docílilo se pouze toho, že byl nový typ zařazen jako úkol vývoje podniku do budoucích let.17 Architektura poválečných let byla postavena před mnoho nových úkolů, které byly vyvolány zásadními přeměnami v naší společnosti. Rodinná výstavba byla v tomto období na okraji zájmu, což se také podepsalo na jejím vývoji. Kontinuita s moderní zahraniční architekturou byla znatelně přerušena. Postupem času se rozsah tohoto typu obydlí zvětšoval. Svaz architektů se tímto tématem zabýval až od 60. let 20. století, kdy se také rozšířila podniková výstavba, při jejímž vzniku byl zapotřebí odborný přístup.18 Definovat dobu mohou také výsledky II. sjezdu Svazu architektů ČSSR, který se konal roku 1963. Ten se snažil objektivně zhodnotit klady i zápory, jež souvisely s architektonickou výstavbou na území Československa. Proběhlá diskuse se zabývala také činností stavebních organizací a jejich činitelů. Významným tématem byla otázka hledání příčin urbanistických problémů a jejich řešení – v tomto případě se jednalo především

o

vhodné

a

efektivní

skloubení

neustále

rostoucích

požadavků

na zemědělskou a průmyslovou výrobu se zvyšujícími se nároky obyvatelstva na jejich životní úroveň a spotřebu. Koncentrace výroby byla ve většině případů mnohem rychlejší než strukturované rozšíření osídlení (např. rozloha velkých závodů je 100–500 ha, čímž přerůstá sousední měřítko osídlení). Fungování jednotlivých

17 18

POLÁK 1963, 293–294. ZLÁMAL 1976, 407–412.

12

subjektů a následný vývoj tak může být progresivní v případě promyšleného rozmístění výrobních sil na území celého státu. Druhé téma sjezdu se zaměřilo na nové stavební techniky s důrazem na stanovení unifikovaných konstrukčních schémat, jež by bylo vhodné používat především při výstavbě průmyslové, ale také bytové. S tím souviselo i třetí téma sjezdu – byt a bydlení. Členové svazu architektů ČSSR kladli důraz zejména na problematiku výstavby bytů a jejich hospodárné a racionální propojení s okolní infrastrukturou. Na závěr sjezdu byly kriticky zhodnoceny zahraničí vlivy, které (údajně) vnáší do československé architektury nepochopitelně módní a originální prvky.19 Vztah státu k produkci rodinných domů se začal pomalu měnit k lepšímu až v polovině 60. let. Do té doby byl tento typ výstavby nepodporován, spíše trpěn. Rodinné domy byly dle oficiálních stanovisek pokládány za společensky a ekonomicky nevhodný způsob bydlení. Jelikož nebyly sériově vyráběny jakékoliv díly, uskutečňovala se výstavba svépomocí. Dle plánu z roku 1969 mělo v letech 1971–1975 připadat na celkový počet obydlí 13,1 % rodinných domů. Stávající bytový fond však činil 65,5 % rodinných domů (statistika k 31. 12. 1965). Zkušenosti ze zahraničí v té době uvádějí jako optimální 40–60 % rodinných domů na veškeré postavené byty. Pro bytovou skladbu ČSSR byla určená jako vhodná 40 % výstavba rodinných domů, což v průměru znamenalo neomezování výstavby vícepodlažních domů s nájemními, případně družstevními byty. Cílem tedy bylo dosáhnout zvýšení počtu nových rodinných domů (ze stávajících 20 000 stavěných svépomocí) o 10 000–15 000 za rok. Nevýhodou dosavadní výstavby bylo především neekonomické hospodaření s materiálovými zdroji a stavebními kapacitami. Požadavky, které se týkaly konstrukčních systémů rodinných domků, byly nejčastěji odvozovány ze zahraniční praxe. Posuzování těchto systémů bylo důsledně odděleno od záležitostí týkajících se vícepodlažní bytové výstavby. Obecná kritéria, která by konstrukční systémy a následně rodinné domy měly splňovat, byla následující: 1. je důležité zastavovat prostranství, která jsou k jinému typu stavby nevhodná,

19

Redakce Architektura ČSSR 1963, 211–281.

13

2. umožnit stavět všechny typy rodinných domků, které jsou k dispozici (pro daný typ krajiny se preferují samozřejmě ekonomicky úspornější, např. ve svahu stavíme terasové domy), 3. bohatá dispoziční řešení odpovídající potřebě obyvatel, 4. při stavbě preferovat místní zdroje výrobků a materiálů, 5. používat materiály funkční a cenově výhodné, snažit se využít také odpadové materiály, 6. pokusit se o maximální zjednodušení stavby, 7. snížit podíl svépomocných prací. Zajímavá je informace o cenové hladině domků. Varianty byly následující: a) dřevostavba (nižší životnost), okolo 150 000 Kčs, b) zděný dům, okolo 200 000 Kčs, c) panelové domky (používány panely z vícepodlažních bytových domů), okolo 250 000 Kčs – 300 000 Kčs. d) samostatnou kategorií, bohužel množstevně zcela zanedbatelnou, jsou individuálně stavěné domy, většinou vysoké kvality a nákladů. Odhady se pohybují řekněme od 350 000 Kčs – 800 000 Kčs.20 Jako pozitivní byla hodnocena skutečnost, že modernizací rodinných domků se zabývají především podniky, které se ve stavebnictví běžně neangažují. Tím pak nedochází ke komplikacím, které se týkají paralelních úkolů v dalších druzích bytové výstavby. Z hlediska objemu domků, proběhl nárůst především ze strany dřevařských závodů a díky výrobě systému OKAL. Montovaný izolovaný domek OKAL je typickým příkladem toho, jak vypadal typ kompletně prefabrikované stavby v západní Evropě. Např. v Německu byl domek nazýván výstižně „Fertighaus“. Konkrétně tento typ byl vyráběn v národním podniku Rudné doly v Jeseníku v západoněmecké licenci Kreibaum. Na suterén či základy domu byla namontována vrchní stavba. Ke kompletnímu dokončení pak stačilo pouhých 5 – 20 dní. Domky OKAL byly k dostání v celkem čtyřech rozměrových variantách, a to se zastavěnou plochou 92 m², 103 m², 117 m² a 130 m². Základním materiálem, ze kterého dům vychází, jsou dřevotřískové desky Kreibaum doplněné masivními profily ze dřeva a minerální plsť, jež zajišťuje izolaci. Dispoziční řešení je standardní a pro bydlení pohodlné ve všech velikostech.21 20 21

SYROVÝ 1969, 509–522. SYROVÝ 1969, 512.

14

Přízemní montované domky z dřevotřískových desek Kreibaum, vyráběné národním podnikem Preglejka již od roku 1964, prošly vlastním vývojem, vycházely však z již dříve jmenovaného německého systému OKAL. Jednalo se o výrobní typy OKAL A a OKAL B, respektive o dvojdomek RS-1. Tyto výrobní typy však měly značně primitivní proporce, nevhodně umístěná okna a celkově působily dojmem nepovedeného hospodářského stavení. Z těchto důvodů byla v následujícím vývoji konstrukce viditelně upravena, čímž vznikly další mnohem estetičtější modely jako typ PA-1, PA-2, PA-3 a PA-7.22 Výrobcem montovaného domku Sklo–Dům byl národní podnik Sklo–Union Teplice. Podle projektu M. Matešovského, R. Hladkého a J. Píška vznikl unikátní model rodinného domku. Dodávaná část byla vyrobena prakticky celá ze skla – venkovní povrch je skleněný, okna z dvojskla mají rozměry 120 x 180 cm, vnitřní dveře jsou z bezpečnostního skla o tloušťce 10 mm, tepelná izolace je tvořena skelnými vlákny. Pouze střecha byla dřevěná. Tento prefabrikovaný díl pak byl osazen jako přízemní část (pokud byl cílem jednopodlažní domek), nebo jej stavebník dosadil na samostatně postavené přízemní patro (čímž vznikl domek dvoupodlažní). Obytná plocha jednoho podlaží je 84,8 m², plocha užitková 116,4 m².23 Atriové domky MULTI vyráběl podle projektu Výzkumného a vývojového ústavu dřevařského v Praze národní podnik Východočeské dřevařské závody Trutnov. Tyto částečně podsklepené přízemní domky měly jednoduchý tvar písmena L. Domek je koncipován tak, aby ho bylo možné postavit rychle a jednoduše s minimem odborných prací. Základní varianta domků MULTI 061 má obytnou plochu 58,38 m², varianta zvětšená MULTI 062 byla nabízena s velikostí obytné plochy 72,44 m². Nevýhodou je umístění oken prakticky po celém obvodu budovy, což neumožňuje stavět domy jinak než izolovaně.24 Panelové rodinné domky řady „t“ (t1 až t8) vyráběl národní podnik Pozemní stavby Karlovy Vary. Konstrukční základ byl v tomto případě stejný jako u bytových domů T 06-B, některé budovy měly dokonce úplně stejný půdorys jako v bytových jádrech tohoto typu. Typ t1 až t6 byl určen pro výstavbu domků řadových a to dvoupodlažních, nebo třípodlažních. Každé patro bylo zamýšleno jako samostatná bytová jednotka, což vyvolává spíše dojem nízkopodlažní bytové řadové zástavby,

22

SYROVÝ 1969, 513. SYROVÝ 1969, 509. 24 SYROVÝ 1969, 510. 23

15

ač tomu tak nutně nebylo. Typ t7 byl díky své dispozici naprosto amatérského ražení, typ t8 se sice pokoušel o plastičtější kompozici, nakonec byl však také volen spíše jako nevhodný. Řadové domky T 08-R od projektanta Jiřího Procházky dodávaly stavební závody Praha. Rodinné domy tohoto typu se stavěly jako řadové, proporčně kopírovaly vícepodlažní bytové domy T 08-B. Dispozice přízemí a prvního patra byly variabilní, vzniklo celkem 112 možností dispozičního řešení s opravdu malými odlišnostmi. Jediné, co vždy zůstalo stejné, bylo průčelí, jež bylo možné v obytné části domu postavit s lodžií.25 Rodinné domky PS Pardubice byly unikátní především díky technologii montovaných keramických blokopanelů. Celkem pět typů, jež v Pardubicích vznikly, byly v základní variantě nepodsklepené. Kvalita dispozičních řešení je obdobná jako v bytové výstavbě, kdy některé pokoje působí příliš stísněně.26 Panelové rodinné domky a dvojdomky pocházející z Okresního stavebního podniku Frýdek-Místek jsou tvořeny ze struskopemzobetonových stěnových panelů a železobetonových stropních panelů. Domky je zamýšleno stavět izolovaně (případně jako dvojdomek), pro řadovou výstavbu není tento typ vhodný. Architektonický výraz stavby je do velké míry dán technologií, čímž se vzhledově přibližuje vícepodlažním panelovým domům.27 Konstrukční systém IGLU slovenské armaturky Myjava (v zahraniční licenci) představuje

metodu

stavění

pomocí

plášťového

betonu

(tzv.

Mantelbeton).

Ten je v podstatě tvořen dvěma polystyrénovými tvárnicemi, které jsou vyplněny vyztuženým betonem. Velkou výhodou IGLU je jeho odolnost proti vlhkosti a tepelně izolační schopnosti. Často byl tento systém využíván nejen při stavbě obvodových zdí, ale také při vzniku bazénů či suterénního zdiva.28 V roce 1964 byl zadán experimentální úkol č. 214 (součást celostátního úkolu), který se týkal řešení rodinných domků. Součástí projektu byla základní koncepce, experimentální záměr a studie. Smyslem celé akce bylo zjistit, jaké jsou reakce nových hmot při jejich dlouhodobém užívání v prostorových buňkách. Předmětem zkoumání byla metalicko–chemická technologie. Další úkoly, jimiž se ve Výzkumném ústavu výstavby a architektury (VÚVA) zabývali, se týkaly neprověřených možností v rámci 25

SYROVÝ 1969, 514–516. SYROVÝ 1969, 517. 27 SYROVÝ 1969, 518. 28 SYROVÝ 1969, 519. 26

16

bytového provozu a tvoření dispozic v jednotlivých bytech. Sériová výroba rodinných domů pomocí prostorových buněk je možná za předpokladu vytvoření určitého počtu typizovaných prvků, na jejichž základě bude provedena skladba jednotlivých typů – rodinný dům atriový, kobercový, přízemní, patrový apod. Prvky mají mít rozměry v maximální šířce 240 cm a délce 900 cm. Vzniklé dispozice by pak mohly znatelně zlepšit kvalitu bydlení, čehož mají v plánu dosáhnout zvětšením obytné plochy na úkor plochy užitkové. Cílem projektu byl především fakt, aby se držel krok s podobnými myšlenkami praktikovanými v zahraničí a aby se tak použitím nových prvků na našem území zabývali odborní výzkumní pracovníci.29 Stavba rodinných domů však není záležitost pouze města a přilehlých oblastí, ale také venkova. Otázka však vyvstávala v problematice toho, jak a co přesně stavět. Mnoho obyvatel vesnic si přálo i u nových staveb zachovat vesnický ráz budovy, někteří měli naopak modernistický způsob myšlení. Důležité tedy je najít takové formy, jež by vyhovovaly přáním obyvatel a zároveň splňovaly požadavek na pokrokovost a poslední módní trendy. Nejčastější formou bydlení na venkově je pravděpodobně rodinný domek, ve většině případů izolovaný. Výhod, jež poskytuje svým obyvatelům, je bezpochyby dostatek, nutné je však zmínit také nedostatky, které spočívají především v roztříštěnosti provedení a umístění domu. Obyvatelům je sice při stavbě poskytována volná ruka, výsledky však zdaleka nenabývají takové kvality jako pod dohledem odborníka. Ekonomicky výhodnější jsou samozřejmě domky řadové, které však vzhledem ke svému uskupení neumožňují dostatečnou míru soukromí, kvůli kterému lidé rodinný dům preferují. Novou formou je takzvaný rodinný čtyřdům, který může být jak přízemní, tak dvojpodlažní. Stavba tohoto typu je složena ze samostatných jednotek sdružených k sobě bokem (každý dům pak přiléhá k sousednímu dvěma stranami), což je z ekonomického hlediska opět výhodnější. Další varianta, jež přichází v úvahu, je umístit budovy do svahu, čímž vzniknou originální terasovité domy. Tento způsob je sice finančně náročnější a vyžaduje složitější přípravu, může však přinést obyvatelům stejné benefity (velká terasa/zahrada, samostatný vstup, lepší izolace apod.) jako u řadových domků či čtyřdomů. Klasické bytové domy, jak je známe z městského osídlení, jsou ve většině případů shledány pro venkovskou výstavbu jako nevyhovující.

29

PALACKÝ 1964, 489–492.

17

Negativem je především nemožnost individuálně propojit bytovou jednotku s hospodářstvím (pěstování ovoce a zeleniny na vlastní zahradě, chov zvířat apod.).30 V roce 1963 se do českého prostředí dostala kniha francouzského autora Paula Chombarta de Lauwe Rodina a bydlení II. V publikaci byl zveřejněn zajímavý sociologický výzkum, který se týkal informací, jaké jsou bytové nároky a potřeby rodin a individuálních jedinců. Ač výsledky tehdejší studie nemohly být aplikovány na české prostředí, poskytla kniha trochu jiný pohled na tehdejší bytovou situaci. V pozdějších letech proběhl obdobný výzkum i v českých podmínkách.31 O několik let později, v roce 1968, se v časopise Architektura ČSSR objevila recenze na dvě knihy, shodně se týkající rodinného bydlení. Jednalo se o publikaci Huberta Hoffmanna One family housing. Solution to an urban dilemma. (Individuální bydlení. Řešení urbanistické problematiky, 1967) a o počin Karla Kramera Einfamilienhauser in der Gruppe (Skupinové rodinné domy, 1966). Obě knihy se věnují tématu rodinného bydlení – na jedné straně jsou rozebírány výhody individuálního bydlení (čili v samostatných rodinných domech), na straně druhé bydlení v domech mnohabytových. Autoři se shodují na myšlence, že bydlení v rodinných domech je nejen komfortnější a modernější, ale také kvalitativně převyšující bydlení v domech bytového typu. Přesto je však nemožné pokračovat v rámci evropského kontinentu v tomto trendu, jelikož zde k tomu již nejsou dostačující prostorové podmínky. Přínosem publikací je také bohatá obrazová příloha poskytující cenný studijní materiál.32 Z urbanistické studie z roku 1968 pro městskou část Praha–Lysolaje od autorů Gorazda Čelachovského, Vladimíra Sýkory, Jaroslava Stehlíka, Ludmily Englichové, Lenky Menzlové a Tomáše Suchomela mi byla blízká myšlenka intenzivního propojení jednotlivých objektů se zelení. Důvodem pro takovýto druh zástavby měla být především situace, kdy obyvatelé netouží po druhém bydlení (čímž jsou myšleny víkendové chaty), ale plně je uspokojují možnosti vlastního bytu/domu ve městě. Konkrétně v projektu Lysolají se setkáváme s mnoha druhy bytových objektů. Najdeme zde rozmanitou typologickou škálu počínající rodinnými domky s jedním až dvěma byty, pavlačové domy s mezonety či řadové domky. Pokud je terén rovinatý, jsou budovy doplněny uměle tvořenými terasami, je-li terén nerovný či svažitý, je toho

30

NEČAS 1968, 280–284. MUSIL 1963, 124–125. 32 LANGER 1968, 271. 31

18

využito ve prospěch stavby vytvořením přirozených kaskád. Lysolajské studii předcházela studie nekonvenčního bydlení, která zahrnovala stavby bytového charakteru, jež nakonec nebyly do Lysolají zahrnuty. Za zmínku také stojí objekt hotelového typu určený pro bezdětné a svobodné, který má veškeré společné vybavení a služby na chodbách, a pak také různé druhy bydlení pro staré lidi, které jsou řešeny jak v samostatných objektech, tak ve společných zařízeních. Řadové rodinné domky pro seniory jsou sdruženy v zeleni na okraji bytové výstavby. Každý má zahrádku, případně i terasu, záleží na tom, je-li domek pouze přízemní či s patrem navíc. Společná zařízení pak poskytují více možností pro osamocené seniory a seniory fyzicky slabší, jelikož mají oproti domkům klubovnu, čítárnu a zařízení pro lékařský dohled.33 Na závěr této podkapitoly zmíním experimentální projekt z roku 1963 – dům hotelového typu v Praze na Invalidovně. Cílem bylo ověřit v praxi možnosti bydlení v domě s rozšířenými službami. Obyvatelům je dopřáván vyšší standard především díky doplňkovým službám jako úklid, praní osobního prádla, půjčování ložního prádla apod. Obytná plocha na jednoho obyvatele je stejná jako v typizované výstavbě té doby, byty jsou však automaticky vybaveny kuchyňskou linkou, nábytkem a vestavěnými skříněmi s vhodnými rozměry. Dům také disponuje společnými prostorami – fotokomorou, sklady, kočárkárnou, klubovnou apod.34 Na Invalidovně vzniklo celkem 159 bytových jednotek ve čtyřech kategoriích: 63 bytů pro 1–2 osoby, 20 bytů pro 2 osoby, 70 bytů pro 2–3 osoby a 6 bytů pro 3–4 osoby. Na jednoho obyvatele vychází v průměru 10,5 m². Dispozice je řešena jednoduše – byt pro jednu osobu se skládá z obývacího pokoje a kuchyňského koutu, pro dvě a dvě až tři osoby přibývá jedna ložnice, pro tři až čtyři obyvatele připadají ložnice dvě. Kuchyňská linka, jež nepředpokládá soustavné vaření, je řešena skromně – pracovní deska, dřez, plynový dvojvařič, poličky na nádobí a chladnička o obsahu 40 l. V těsné blízkosti domu je samoobslužná restaurace a prádelna (důsledně je vyžadováno praní pouze v této prádelně). Aby se docílilo alespoň částečné individualizace a originality jednotlivých bytů, nejsou součástí vybavení záclony, koberce, obrazy, televize a jiné doplňky.35 Přínosná je také informace týkající se služeb, jež byly započítány v rámci nájemného. Jedná se kupříkladu o úklid společných prostor, kompletní úklid bytů

33

LÝSEK 1968, 303–310. SEDLÁKOVÁ 2006, 158–159. 35 CAJTHAML 1963, 596–598. 34

19

(1x měsíčně), výměna ložního prádla (1x měsíčně), mytí oken (1x za 2 měsíce) či odstranění odpadků. Za blíže nespecifikovaný příplatek bylo samozřejmě možné služby zintenzivnit, případně přidat další – nejvíce mne zaujala například možnost zajistit vstupenky na kulturní akce, donáška nákupu do domu a výměna dětských plenek. Co se týče technických parametrů, uvedla bych pouze stručná fakta – budova má 11 pater, výtah. Nosná konstrukce podzemního patra a přízemí jsou z monolitického betonu, nadcházející patra pak tvoří montované velkorozměrové panely. Svrchní plášť pokrývá eloxovaný hliníkový plech. Autory inovativního komplexu jsou architekti Josef Polák a Vojtěch Šalda, kteří se zasloužili také například o výstavbu progresivního bytového domu Hadovka, jejž představím v následující podkapitole.36

36

CAJTHAML 1963, 599–600.

20

1.2. Téma bydlení v 70. letech 20. století Státní projektové ústavy (Stavoprojekty), které byly zřízeny v každém větším městě už po roce 1948, kdy nuceně zanikl soukromý sektor ve stavebnictví a v architektonickém projektování, podléhaly ideologické cenzuře. Navzdory tomu všemu se v některých Stavoprojektech zrodila atmosféra tvořivosti a chuti zkoušet nové věci. V libereckém Stavoprojektu se takový kroužek zformoval kolem architekta Karla Hubáčka. Ten využil liberálnější 2. poloviny 60. let a v roce 1968 opustil se skupinou přátel Stavoprojekt a založil sdružení SIAL (zkratka znamená Sdružení inženýrů a architektů v Liberci).37 K dalším členům patřili například Otakar Binar a Miroslav Masák. Skupina se zajímala o zahraniční neoavantgardní spolky typu Archigram, Superstudio či Archizoom. Na rozdíl od uvedených skupin ale SIAL fungoval jako běžný projekční ateliér, který se udržoval v chodu na konkrétních, neutopistických úlohách a zakázkách. Členové SIALu sympatizovali s hnutím Pražského jara a nový neostalinistický režim je za to potrestal. SIAL i Školka SIALu se musely v roce 1971 vrátit zpět do Stavoprojektu Liberec a název SIAL se přestal oficiálně používat.38 V následně nastupujícím období normalizace po roce 1968 se do popředí zájmu znovu posíleného komunistického režimu dostává výstavba velkých obytných souborů (vzniká například projekt na několik fází výstavby Jižního Města, které je realizováno v letech 1971–1991, či pražské sídliště Ďáblice z let 1968–1977). Produkce nových bytů se v té době pohybovala kolem 80 000 ročně. V současnosti se nám může zdát toto číslo velmi vysoké, kdysi však tato suma stále znamenala bytovou krizi. Dle údajů byla situace tak špatná, že mladé rodiny (v průměrném věku manželů 24 let) čekaly na byt v Praze (a jiných velkých městech) deset až dvanáct let. Situace byla řešena hromadnou výstavbou, kdy docházelo ke dvěma neideálním situacím. Zaprvé se často opakoval jediný typ bytového domu, čímž se sice snížila cena a urychlila výroba, avšak na úkor estetické kvality bytového prostředí. Zadruhé byly produkovány byty o minimální ploše a pouze se základním vybavením. V tomto případě je situace stejná jako u prvního bodu, přibývá však problém, který se týká snížení životního standardu a komfortu obyvatel. Aby bylo možné úspěšně rozvíjet hromadnou bytovou výstavbu, bylo třeba

37 38

ŠVÁCHA 2010a, 12–14. ŠVÁCHA 2008b, 220–225.

21

uspokojit nároky společnosti na bydlení a zabezpečit alespoň částečnou flexibilitu stejně jako ji najdeme u rodinných domků.39 V roce 1970 byla v časopise Architektura ČSR zveřejněna studie k programu bytové výstavby do budoucích let, která si kladla za cíl odstranit do roku 1980 již výše zmíněný kvantitativní nedostatek bytů. Faktor, který byl zmíněn jako zásadní, je především neustále se zrychlující migrace obyvatelstva z venkovských oblastí do měst. Pro tuto část migrujících obyvatel je nezbytné ve městech postavit odpovídající byty. Ve studii je dále zpracován předpokládaný standard bydlení, který stanovuje, aby na každou osobu v domácnosti připadala jedna místnost (místností je myšlen pokoj, případně větší kuchyň apod.). Z průzkumu vyplynulo zjištění, že na území Československa kolem roku 1980, bude nedostatek především malých a velkých bytů. V praxi tedy bylo nutné této skutečnosti předejít. Jelikož je nereálné, hlavně kvůli neustále se zvyšujícímu standardu bytů, postavit tak velké množství bytových jednotek o malých plochách, byla navržena zajímavá myšlenka, která navrhuje řešit tyto byty elasticky. V případě potřeby je možné dvě bytové jednotky (např. jeden malý byt a jeden velký byt) sloučit, čímž získáme plochu, která bude pro její uživatele dostačující. V tomto případě mi přijde nápad velmi zajímavý a plně použitelný i v dnešní době.40 Hlavním zdrojem pro regulaci rodinné výstavby té doby byly Technické podmínky MVT–ČSR z 2. ledna 1973. Tvůrčí roli projektanta však znesnadňovala stejná regulace pro výstavbu obytných souborů ve městech a na vesnicích. Jak jsem nastínila výše, v 70. letech 20. století bylo běžné vypracovávat velké množství studií. Jednou takovou byl i srovnávací výzkum týkající se způsobu života na nových sídlištích a na území města Prahy, který nám může v současnosti přiblížit tehdejší smýšlení. Zaujala mne především část, ve které se autorka tohoto projektu Helena Janišová zabývá názory obyvatel na jejich bydlení. Ve valné většině případů patří k preferovaným formám bydlení rodinné a nájemní domy. Více jak 50 % obyvatel velkých měst a sídlišť by si přálo obývat rodinný dům, 50 % obyvatel je se svou situací spokojeno.

Takto

razantní

přeměna

bydlení

byla

samozřejmě

v té

době

neuskutečnitelná. Důležitá je však myšlenka, že je s větší výstavbou rodinných domů

39 40

HORKÝ 1970, 356–357. FRANCLOVÁ/LÍKAŘ 1970, 359.

22

nutné počítat do budoucna (stát se neustále věnuje především produkci jednotek v bytových domech apod.).41 Projekt na rozhraní sídliště a komfortnějšího bydlení, jež je vhodné především pro rodiny, vznikl v letech 1967–1970 v pražské Krči. V obytném souboru terasového typu umístěném do jižního svahu vzniklo 347 bytů pro 1555 lidí. Architektonická kompozice, jež zde byla použita, perfektně odpovídá okolnímu svažitému terénu. Vyšší standard řadového bydlení v této lokalitě byl zajištěn především díky citlivému propojení s přírodními prvky. Domy jsou řešeny tak, aby svým obyvatelům poskytovaly nejen okouzlující výhled do krajiny, ale také dostačující míru soukromí v atriích či na terasách. Celkem zde byly navrženy čtyři typologické formy domů. 1. Atriové terasové domy, dvoupodlažní, uspořádání je kobercové. Architekt Milan Rejchl navrhl v první části objektu byty s největším standardem (135 m²), což je plocha odpovídající bytům 6. a 7. kategorie. V přízemí jsou obytné místnosti, v prvním patře ložnice. Celkový počet bytů tohoto typu je 39, k většině jednotek náleží i malá zahrádka. 2. Terasové schodišťové domy, chodbové, třípodlažní, uspořádání je řadové. Autoři Milan Rejchl a Květoslav Přibyl situovali do přízemní části domu větší byt 6. kategorie se zahrádkou a atriem, nad něj do prvního a druhého patra byty 3. a 4. kategorie, které mají k dispozici lodžii. Celkový počet bytů tohoto typu je 50. Součástí objektu jsou garážová stání pro osobní automobily. 3. Terasové domy, jednopodlažní, uspořádání je řadové. V těchto budovách jsou komfortní byty s označením 6. kategorie. Autoři projektu Vratislav Procházka a Alfréd Schubert zde realizovali celkem 23 bytů, které vynikají promyšlenými bočními zahradami se skleníky, jež jsou logicky vestavěny do opěrných zdí. 4. Bodové domy s vnitřním schodištěm, čtyřpodlažní s ustupujícím pátým patrem. Tyto stavby architektů Květoslava Přibyla a Milana Rejchla mají obvyklé dispozice bytových domů, zajímavostí jsou dva mezonetové byty a větší počet lodžií, které značně zvedají úroveň bydlení. Bytových jednotek je v tomto typu celkem 234. V projektu najdeme bohaté návrhy občanského vybavení, jako je mateřská školka či nákupní středisko.42 Další obytný komplex, který je vzhledem k průměrné výstavbě své doby zásadní, vznikl na pražském Barrandově v roce 1971. Toho roku zde byla započata 41 42

JANIŠOVÁ 1970, 33–36. Krč – rodinné bydlení, 418–421.

23

výstavba celkem 50 bytových jednotek pro družstvo filmového studia Barrandov. Autoři návrhu Vladimír Milunič a Jan Línek navrhli bytové objekty v ulici Lumiérů, která vede přímo k filmovým ateliérům. Architekti se kvůli kvalitní vilové zástavbě v okolí předpokládaných bytových jednotek museli vyrovnat především s velkým objemem montované skeletové konstrukce 6x6. Nenarušit plynulost okolního prostředí se podařilo především díky citlivému přístupu obou architektů. Jednotlivé objekty (A, B, C) byly umístěny na severní svah Barrandovského kopce, jenž obyvatelům poskytoval příjemný výhled do nedalekého Prokopského údolí. Díky důmyslnému odstupňování jednotlivých výšek domů byly např. garáže a kotelna vhodně umístěny do suterénu. Dispoziční řešení objektu odpovídalo nárokům družstva, které požadovalo velikost jednotlivých bytových jednotek v rozměru kolem 58 m² (průměrná užitková plocha bytu byla 57,65 m²). Malá obytná plocha bytů byla zvětšena alespoň opticky, a to odstraněním zbytečných koutů se šikmými stěnami.43 Klasickou socialistickou výstavbu řadových domků najdeme například na

pražské

Babě.

Takzvaná

kolonie

Baba

zažila

svou

největší

slávu

ve 30. letech 20. století, kdy zde byla vystavěna na základě návrhů nejlepších architektů té doby řada originálních rodinných domů soukromého charakteru. Unikátní stavbou této lokality byl například i montovaný domek s několika byty od architekta Jiřího Štursy z roku 1946, který byl bohužel v nedávné době zbourán a nahrazen novou bytovou výstavbou.44 Téma individuálně stojících budov je částečně aktuální i v 70. letech. Uvedu proto několik solitérních staveb, jež se ve své době vymykaly zažitým typům. V první řadě je to obytný družstevní dům Hadovka, který byl postaven v letech 1970–1971. Stavba patří k atypickým příkladům pražské bytové architektury, jež byla v tomto období úspěšně zrealizována. Budova stojí v ulici Evropská (dříve třída V. I. Lenina), která je dodnes významnou spojnicí centrální části Dejvic s ruzyňským letištěm. Podle původního plánu zde měl být postaven čtyřpodlažní dům typu TO6B s celkem 36 byty. Nakonec se architektům Josefu Polákovi a Vojtěchu Šaldovi podařilo uspokojit družstvo Průmstavu kreativnějším návrhem, který lépe pracuje s okolním terénem. Projektanti využili tradičních stavebních systémů, což znamená kombinaci monolitických stropů a zděných příčných stěn. Zajímavostí je princip „uskakování“ hmoty budovy směrem od hlavní třídy, čímž celá stavba získala neobyčejnou 43 44

MILUNIČ 1971, 462–465. http://www.matejska24.cz/d-51-historie-domu.html, vyhledáno 1. 12. 2012

24

dynamičnost. Toto proporční řešení přináší stavbě několik dalších plusových bodů: v první řadě je tímto bonusem získání příjezdové cesty (vedené od východu) ke garážím. Zároveň se uskakování hmoty promítá do velikosti lodžií na jižní straně domu, čímž je poskytován obyvatelům bytů větší komfort. Objekt Hadovka se skládá celkem z 64 bytů několika kategorií: 16 bytů I. a II. kategorie, 28 bytů III. kategorie a 20 bytů IV. kategorie. Autoři projektu Josef Polák a Vojtěch Šalda se zabývali také mírou hluku v oblasti, z čehož vyplynulo jasné dispoziční řešení, kdy se ložnice situuje do tiché části bytu. Nutno zmínit, že toto opatření se praktikovalo pouze na byty III. a IV. kategorie.45 Další zmíněnou stavbou jsou dva obytné domy svépomocného stavebního bytového družstva zaměstnanců stavební fakulty ČVUT v Praze 6 Na Santince, které vznikly postupně v letech 1968–1971. Projekt zpracovali architekti Jaroslav Paroubek, Arnošt Navrátil, Jiří Turek, Zdeněk Kutnar a František Havlík. První budova je devítietážová s celkem 31 byty, druhá desetietážová s 39 byty. V přízemí obou domů je umístěna prostorná vstupní hala, technické příslušenství a garáže. Všechny tyto prostory plus exteriér přízemí jsou tvořeny pohledovým betonem. Dlažba na přístupové cestě a ve vstupní hale se skládá z neobvyklých kruhových dlaždic ve čtyřech velikostech. Originálně řešené je také střešní patro, kde byla realizována posilovna, sauna, pět ateliérů a střešní terasa s výhledem na Prahu.46 Za zmínku stojí také nerealizovaný návrh Miloslava Sojky - studenta 5. ročníku ateliéru profesora Pavla Smetany na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Ten získal Čestné uznání v soutěži o cenu Adolfa Loose. Téma soutěže „Dynamický program bytové výstavby pro uspokojování nezbytných potřeb“ vyjádřil Sojka návrhem, který sestává z jakési variabilní skládanky, kdy můžeme domy formovat na základě poptávky a individuální potřeby dané lokality. Hmotná skladba domu je založena ze čtyř komponentů, které je možné různě kombinovat: 1. typ A – čtyřpatrový terasový pavlačový dům, 2. typ 2A – zdvojený typ A, 3. typ B – dva typy A nad sebou, horní je orientován opačně než dolní, 4. typ C – tři typy A nad sebou, orientace je střídavá. Jelikož měla metoda prefabrikace v ČSSR položenou širokou základnu, jednotlivé stavební komponenty měly vznikat jako celomontovaná prefabrikátová 45 46

http://www.slavnevily.cz/stavby/stavby-prahy-6/bytovy-dum-hadovka, vyhledáno 29. 11. 2012. BATÍK 1972, 186–188.

25

konstrukce. Tvar domu přináší plné využití slunečního světla, jelikož si terasy navzájem nestíní. Na projektu mi přišel zajímavý především způsob, jak se dá pracovat s hmotnou stavbou celého souboru.47 Jak bylo již v textu dříve uvedeno, migrace obyvatel z vesnických oblastí do měst byla stále intenzivnější. Stát se proto snažil získávat mladé lidi pro život a práci na venkově. Rozsáhlý projekt typizace venkovských rodinných domů však přinesl mnoho kvalitních i nekvalitních návrhů. Je nutné si uvědomit, že venkovský dům jednoho typu nemusí být vhodný do každého prostředí. Například dům typově vhodný pro jižní Čechy se nemusí hodit pro oblast Krkonoš či Českého ráje. Proto by pravidla mělo určovat především místo realizace. Aby byla zástavba v harmonickém duchu, je třeba počítat nejen s krajinou, která je na venkově více viditelná než ve městech, ale také s objemovostí okolní zástavby.48 Svépomocná výstavba, např. bytových družstev, dále v případě individuálních rodinných domů či rodinných skupinových domů, pomohla výrazně obohatit formy bydlení. Mohla tak vzniknout netradiční dispoziční řešení, která přesně vyjádřila životní styl a potřeby jejich uživatelů.49 Jako příklad individuálního bydlení bych uvedla atriové domky, které vznikaly nejčastěji ve skupinových zástavbách kobercového typu. Z produkce sériově vyráběných rodinných domků 70. let 20. století bych ráda představila čtyři často používané modely. Prvním domkem je typ D-2 Drevina (existují typy D1–D4), který byl sestaven z panelů na bázi dřevotřískových desek. Tento dvojdomek poskytoval klasické členění odpovídající běžným požadavkům. Krytá terasa byla obohacena venkovním krbem, který domku přidával na užitné hodnotě. Druhým představeným je model Progres Pozemního stavitelství Ostrava. Nosnou konstrukci tvořily železobetonové kazetové desky pospojované v obrubách šroubovými styky. Dispozice počítala s provozními zásadami rodinného domku, chybělo pouze kryté spojení s garáží. Domek byl nabízen ve třech různých velikostech. Doba výstavby byla velmi krátká, výrobce udával pouhých 8 týdnů. Třetím uvedeným je takzvaný R-Systém, který vyráběly Telekomunikační montáže Praha. Výhodou byla nosná konstrukce z lehkého skeletu a panely tvořené plastickým betonem, které umožňovaly ruční montáž. Domky byly k dispozici ve velikostech 70 m², 120 m², 150 m² a 170 m². Posledním

47

SOJKA 1970, 148–151. SÝKORA 1973, 293–296. 49 Komplexní bytová výstavba, 56–80 48

26

představeným je domek atriového typu Lambda (obchodně výrobní družstvo Trend Brno, autor Jaroslav Písařík), jenž byl jako jediný z představených typů nevhodný pro kobercovou zástavbu.50 Na závěr této podkapitoly bych uvedla velice ojedinělou stavbu soukromého charakteru, která byla v období normalizace postavena. Vila režisérky Věry Chytilové v pražské Troji je do detailu propracovaná – rozlehlý obytný prostor je tvořen v několika úrovních, na které vždy navazují jednotlivé pokoje pro členy rodiny. Dům je specifický také svým vnějším tvarem, který perfektně vyhovoval okolnímu terénu. Autorem je jeden z členů libereckého SIALu Emil Přikryl, který dům navrhl v roce 1970. Samotná realizace probíhala v následujících pěti letech.51

50 51

SYROVÝ 1971, 429–430. PLATOVSKÁ 2010, 122–127.

27

1.3. Bydlení 80. let 20. století Pokračující období normalizace přímo navazuje na předchozí desetiletí. V roce 1980 byla na základě požadavku Výzkumného ústavu výstavby a architektury provedena studie, která měla definovat ideální řešení pro obytnou skupinu rodinných domů venkovského a příměstského charakteru. Koncepce projektu vychází z výsledků zahraničních i tuzemských sociologických výzkumů, které se shodně věnovaly problematice vzniku a upevňování vztahů mezi obyvatelstvem v rámci společné lokality. Studie se zabývá několika stěžejními body, jako je společná potřeba aktivního využití volného času, potřeba hospodářská, aktivní účast obyvatel na samosprávě jejich lokality apod. Důležitým bodem je rozdělení na prostor soukromý a prostor veřejný.52 O tři roky později v roce 1983 proběhla celostátní soutěž, která měla za úkol představit novou generaci obytných domů a kompletujících objektů občanského vybavení určených k výstavbě po roce 1990. Již v 80. letech se předpokládalo, že na přelomu století dojde k výraznému zkvalitnění bytové architektury a k uspokojení potřeb souvisejících s bydlením. Soutěž, která byla vypsána Ministerstvem výstavby a techniky ČSR spolu se Svazem architektů, přinesla řadu podnětů, které ovlivnily výstavbu do budoucna. Jednu z prvních cen obdržel tým Stavoprojektu Hradec Králové, jenž navrhl domy s terasovitým řazením bytových podlaží. Hlavním přínosem byl prostorový plášť objektů, který dokázal aktivně hospodařit s tepelnou energií. Zaujal mne také soutěžní návrh Útvaru hlavního architekta hlavního města Prahy (obdržel III. místo), který se jako jeden z mála zabýval myšlenkou „velkého bytu“ v nízkopodlažní zástavbě.53 Na počátku 80. let se stává celosvětově aktuálním nové téma, a to problematika energie a energetických zdrojů. Zvýšená pozornost byla věnována také spotřebě energie v obytných budovách. Hlavní myšlence, zapojení nekonvenčních zdrojů energie do běžného provozu, se v československém prostředí věnovalo několik architektů. Jako jeden z povedených nízkoenergetických návrhů bych jmenovala řadové domky určené pro Vysokou školu strojní a textilní v Liberci, které byly představeny v časopise Architektura ČSR. Autoři Jiří Suchomel, Karel Novotný a Jan Žemlička (všichni tři z libereckého Stavoprojektu, ateliér 2) vymysleli domky, jejichž energetická úspornost byla sledována u každého jednotlivého kroku stavby. Budovy jsou navrženy 52 53

BABÁNEK 1980, 269–272. ČELECHOVSKÝ/LANGR 1983, 2–24.

28

jako řadové ve dvou velikostech. Inovativní je především jejich částečné zapuštění do svahu (ideálně do jižního) a následné zakrytí střechy zeminou, což působí jako přirozená a finančně nenáročná izolace. Zemina stavbě propůjčuje taktéž vhodné akumulační vlastnosti. Výhodou podzemních staveb je, že jim přes léto nehrozí nadměrné přehřívání a přes zimu jsou zase ochráněny před výraznějšími tepelnými ztrátami. Všechna okna jsou vybavena vnitřními tepelně izolačními okenicemi, které po zatažení mění fasádu na vzduchový kolektor. Ohřátý vzduch je pak malými ventilátory odváděn do vnitřku budovy, kde cirkuluje a předává svou energii hmotě stavebních konstrukcí. Přes léto poskytuje domek stín díky svinovacím dřevěným žaluziím a sklopným prvkům nad okny. Předpokládaná úspora tepla byla odhadnuta na 9-13 MWh, cena za stavbu se pohybuje u základní varianty kolem 280 000 Kčs, u většího typu 370 000 Kčs.54 Druhým zmíněným projektem je rodinný dům v Konicích u Znojma. Tato novostavba využívá specifického charakteru pozemku – do prudkého svahu byla zapuštěna celá budova a svrchu zasypaná vrstvou zeminy, čímž byly značně minimalizovány tepelné ztráty. Energetický koncept domu pracuje se zásobou pasivní sluneční energie a s aktivním ziskem energie získávané plochými kapalinovými kolektory. Solární okruhy těchto kolektorů mají zásobníky, z kterých je čerpána teplá voda na běžné potřeby obyvatel domu a na podlahové vytápění. Náklady při běžném provozu domu byly po celý rok na minimálních hodnotách, což objektu umožnilo být zcela nezávislý na dodávkách plynu, ropy a uhlí.55 Stavoprojekt Liberec vypsal v roce 1985 vnitroústavní soutěž na projekt skupiny rodinných domů, které mají být určeny pro družstvo v Liberci–Ruprechticích. Mottem soutěže bylo „Rozumné bydlení“ – úkol byl tedy jasný, vytvořit nepříliš drahé a zároveň ekologicky úsporné stavby. Zmínila bych především vítězný návrh dvojice Martin Němec a Tomáš Novotný, kteří představili skupinu rodinných dvojdomů, které byly vzájemně posunuté o patro. Budovy jsou členěny prakticky, nadstandardní je například přítomnost sauny či propojení obývacího pokoje se zimní zahradou, která se dá v případě potřeby oddělit zasouvací izolační clonou. Svěží vzhled domků se sněhově bílou omítkou byl hodnocen kladně především díky přirozenému zapojení do okolní horské krajiny.56

54

Energeticky úsporné domky pro VŠST v Liberci, 223–224. VELKA/VELKOVÁ 1982, 448–454. 56 LUKEŠ 1986, 409–412. 55

29

V roce 1983 byl proveden výzkum týkající se úrovně rodinných domů, které byly vystavěny individuálně. Představím zde několik zkoumaných staveb, načež u každého vyzdvihnu pouze to důležité z faktického hlediska. Rodinný jednobytový dům v Březnici představuje typický příklad negativně hodnoceného řešení. Bytové prostory jsou řešeny velmi dysfunkčně – např. vchod do koupelny a do ložnice je možný pouze přes kuchyň, ve vstupních prostorách domu chybí jakýkoliv náznak šatny, obývací pokoj je velmi malý atd. Oproti tomu v rodinném jednobytovém domě v Dobříši najdeme vhodně diferencovaný vnitřní prostor, který se vyznačuje skříňovými příčkami či různorodou úrovní podlah. Rodinný jednobytový dům v Praze 5 na Barrandově je zajímavý především svým nápadem propojit velký obývací pokoj s kuchyní, čímž vznikne velmi vzdušný a otevřený prostor. Dnes je tento fakt při výstavbě v mnoha případech automatický, dříve se však preferovalo striktní oddělení místností. Obývací pokoj pak opticky navazuje na exteriér zahrady. Dalším kladem barrandovského domu je oddělení klidové zóny od komunikační – tři ložnice s vlastními šatnami jsou umístěny v patře budovy. Celkově působila tato stavba promyšleně a logicky.57 O rok později byla zveřejněna další zajímavá studie, která se věnovala modelování kvality nových bytů v bytových domech připravovaných k výstavbě v ČSSR pro období let 1990–2010. Záměry a cíle měly být přesně definované s dostatečným předstihem, což v tomto případě znamenalo pět let před počátkem výstavby. Veškeré podklady byly připraveny státními orgány ve spolupráci s vědeckými institucemi. Cílem bylo najít co nejefektivnější řešení, která by přinesla zvýšení kvality bydlení, spokojenost obyvatel a zároveň hospodárnost při pořizování obydlí a jejich následném

provozu.

K dispozici

byla

taktéž

urbanistická

koncepce

týkající

se aktualizace územního plánu hlavního města Prahy do roku 2030.58 V roce 1985 proběhla vnitropodniková soutěž na řešení rodinných řadových domků. Podnik DRUPOS, zaměřující se na stavebníky rodinných domků, tak získal mnoho podnětných myšlenek týkajících se problematiky rodinného bydlení. Oceněné návrhy pak byly použity při zpracování katalogových řešení rodinných domků.59 Na Palackého vrchu v Brně byla dle návrhu Václava Mazala realizována výstavba 121 rodinných domků. Výstavba probíhala svépomocí pod patronací Družstva

57

BENEŠ/KNAPPOVÁ 1983, 139–142. LOUDOVÁ 1984, 475–478. 59 PETRŮ/ŘÍČÁNEK 1985, 209–217. 58

30

pro výstavbu rodinných domků v Brně. Celý projekt byl optimálně podřízen krajinnému reliéfu, kdy pásy řadové zástavby přirozeně lemují horizont Palackého vrchu. Svah, jenž je exponován k jihu a k jihovýchodu, je tvořen skalními útesy o sklonu 15 %–27 %. Pro tuto výstavbu bylo navrženo celkem šest typů rodinných domků – atriové, protisvahové apod. Každý dům byl řešen individuálně a s ohledem na daný terén, což zaručilo kladně hodnocený výsledek již ve své době.60 Na následujících řádcích uvedu několik izolovaných rodinných domů, které byly ve své době publikovány v periodikách jako příklady „dobré“ architektury. V prvním případě se jedná o rodinný dům v Nové Bělé, který vznikl podle návrhu (z roku 1978) architekta Václava Filandra v roce 1982. Stavba byla určena pro obývání ideálně pěti lidmi, čemuž odpovídala i dispozice domu. Ta byla členěna na obytný prostor s kuchyní, pracovní kout, tři ložnice, toaletu, koupelnu, saunu s malým bazénkem na ochlazování, dílnu, sklad a garáž. Architektovi se podařilo zasadit obydlí přirozeně do okolního prostředí a díky prosklené zadní terase propojit obývané části domu se zahradou.61 Architekt Petr Keil za spolupráce Vladimíra Stehna navrhl v roce 1971 samostatně stojící rodinný dům ve vilové čtvrti pražských Záběhlic. Realizace proběhla až o několik let později, kompletně dokončena byla v roce 1982. Dispozice domu jsou řešeny velkoryse, evidentně dle přání investora, kterým byl výtvarník Jan Měšťan. Budovu charakterizuje především skleníková pasáž v prvním patře a velkoplošné prosklené stěny v přízemí, jež dům otevírají do zahrady. Ta je tak neoddělitelnou součástí obytného prostoru. Fasáda je tvořena z režného zdiva, což působí sympaticky střídmým dojmem a čistotou. Součástí domu je také prostorně řešený ateliér pro majitele domu.62 Dále představím rodinný dům s ateliérem v Gottwaldově (dnešním Zlíně), který vznikl pod taktovkou projektantů Evy a Stanislava Hrazdirů v roce 1985 (projekt je z roku 1980) a kladl si v této době populární cíl – fungovat co nejvíce úsporně po stránce energetické. Toho se snažil dostát použitím takzvaných pasivních solárních systémů, jejichž princip spočívá v zachycení tepelných zisků a v následných minimálních tepelných ztrátách. Stavba byla orientována na jih, částečně zapuštěna

60

MAZAL 1983, 308–309. SEDLÁKOVÁ 1986a, 399. 62 SEDLÁKOVÁ 1986b, 402–403. 61

31

do země a zatravněna, zasklení bylo řešeno trojitě. Vytápění pak bylo tvořeno dvěma základními systémy, teplovodním a teplovzdušným.63 Naopak budova rodinného domu ve Viničných Šumicích (návrh 1976, realizace 1986) svým vzhledem odkazuje na avantgardu let třicátých. Architekt Jiří Mojžíš navrhl unikátní třípodlažní stavbu, která perfektně spolupracuje s okolním svažitým terénem tím, že je částečně zapuštěna do slunečného jižního svahu. Konstrukce vily se skládá z monolitických železobetonových stropů a z cihlovo–tvárnicových stěn. Na střechu bylo použito dřevo. Svůj záměr stát se moderně řešenou funkcionalistickou architekturou s volně vytvořenou kompozicí tento dům perfektně splnil.64 Řadové domy v Dolní ulici v Gottwaldově (dnešní Zlín) navazují svým stylovým pojetím na místní meziválečnou výstavbu hromadného rodinného bydlení. Autor Jaroslav Hošek (návrh 1978, realizace 1981) umístil domky na mírný severní svah na okraj lesa. Koncepce obytného souboru byla promyšlená – aby byl zajištěn dostatek slunečního záření i na severním svahu, vložil architekt do domu atrium, které obklopovalo obývací a dětský pokoj.65 Velmi netradiční návrh rodinného domu vznikl jako klauzurní práce v roce 1987 v ateliéru Zdeňka Kuny na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Autorka Magda Floriánová, studentka II. ročníku, zpracovala téma domu neobvykle, jelikož mu dala kruhový půdorys, který měl působit jako clona před nepříznivými vlivy souvisejícími s příjezdovými komunikacemi. V přízemí byla situována kuchyň s obývacím pokojem, v prvním patře pak ložnice s příslušenstvím. Bonusem je možnost variabilního řešení dispozic, jelikož konstrukční princip může být tvořen jakýmkoliv dostupným stropním systémem kotveným ve zdi, což pak nepředpokládá nutnost doplňkových podpěr uvnitř půdorysu.66

63

SEDLÁKOVÁ 1986c, 397–398. SEDLÁKOVÁ 1986d, 401. 65 Řadová výstavba - Dolní ulice v Gottwaldově, 405–406. 66 LÝSEK 1987, 202–203. 64

32

1.4. Obytná architektura po roce 1989 V mnoha směrech přelomový rok 1989 přinesl pozitivní změny nejen v politickém či veřejném životě, ale i na poli architektury. Nashromážděná energie, jenž v posledních letech bobtnala jen na papíře výjimečných architektů, explodovala. V těchto podmínkách, kdy skončil pevně daný diktát omezující stavební produkci, dostali architekti šanci zrealizovat mnohé ze svých projektů. Bohužel se někteří méně zdatní projektanti s novou situací vyrovnávali nadměrnou okázalostí a zcela průměrnými stavbami bez vlastní invence. Nastalá situace také přilákala množství celosvětově uznávaných zahraničních architektů jako Jeana Nouvela, Franka O. Gehryho či Ricarda Boffila a řadu českých autorů žijících v exilu, například Jaroslava Šafera, Evu Jiřičnou, Zdeňka Zavřela či Bořka Šípka.67 V porevoluční době bylo zrealizováno několik obytných souborů, které přinesly svěží vítr do hromadné bytové výstavby a utvořily představu toho, že komplex tohoto typu může vypadat dostatečně esteticky i funkčně zároveň. V této souvislosti bych zmínila projekt Mrázovka, který byl vystavěn v letech 1998–2000 v Praze 5 podle návrhu architektů Petra Kordovského, Michala Pokorného a Pavly Kordovské, či obytný soubor Velká Skála v Praze – Tróji od dua architektů Richarda Doležala a Petra Malinského z let 1997–1999.68 Na území Prahy vznikl také dynamicky řešený komplex Hvězda, který se inspiruje nedalekým renesančním letohrádkem stejného jména. V návrhu architekta Vlado Miluniče dostalo prostor celkem 350 bytových jednotek, ke kterým mají obyvatelé k dispozici širokou škálu nabízených doplňkových služeb jako obchody, restaurace, kancelářské prostory apod. K výstavbě došlo v letech 1994–1995. Obytný soubor Hvězda je jakýmsi oponentem přilehlého panelového sídliště Petřiny, které bylo vystavěno na území Prahy v 50. letech 20. století jako jedno z prvních sídlišť.69 Rapidní zvýšení produkce se projevilo i ve výstavbě izolovaných rodinných domů, na jejichž vzniku se podílelo mnoho předních českých autorů. Jedná se například o rodinný dům v Praze – Tróji z let 1992–1995 od Pavla Zvěřiny, rodinnou usedlost v Kostelci nad Černými lesy od Jana Línka z let 1995–1998, domek Ivana Kroupy z roku 1998 v Mukařově či o vilu Markéty Cajthamlové a Lva Lauermanna 67

KRATOCHVÍL 2007, 877–878. KRATOCHVÍL 2007, 898. 69 MILUNIČ 2012. 68

33

z let 1997–1999 postavenou v Říčanech. Přímý odkaz na funkcionalismus najdeme například u nadstandardní vily ve Vonoklasech z let 1996–1998 od Lenky Dvořákové a Ladislava Lábuse, či v projektu řadových domků v Rudníku z let 1999–2000, které byly postaveny podle návrhu Ivety Rakové, Milana Raka, Pavla Rydla, Libora Rydla a Alexandra Skalického.70 Na závěr této podkapitoly je nutné dodat, že plně svobodná atmosféra 90. let 20. století dovolila důkladně připravit živnou půdu pro projekty realizované v letech následujících. Počátek 21. století, kterému se budu věnovat v následujících kapitolách, poskytl architektům možnosti, o kterých si ještě před pár lety mohli nechat zdát – inovativní materiály, pokrokové technologie, mnoho zahraniční inspirace a především progresivním nápadům otevřené investory, kteří jsou ochotni investovat do kvalitní architektury.

70

KRATOCHVÍL 2007, 887.

34

2. Hledání nových forem bydlení na počátku 21. století 2.1. Zamyšlení nad problematikou bydlení v 21. století Nové formy bydlení – co si pod tímto pojmem vůbec můžeme představit? V čem má být bydlení nové, jiné než dříve? V jakém směru je dnešní obytná architektura

průlomová?

Samotný fakt,

že

dům

slouží především

k bydlení,

je nezměnitelný. Tato funkce domu je a priori daná. Ráda bych se proto zaměřila na další aspekty, které s tímto tématem souvisí, a jež jsou v různých směrech inovativní. Mnohým se pravděpodobně vybaví futuristické návrhy či již realizované projekty zahraničních architektonických studií, jež zaujmou na první pohled především svým nestandardním exteriérem.71 Je ale možné vidět stavby podobného charakteru i na území České republiky? Působí v tomto směru progresivní architekti i v České republice? Je v naší zemi pro jakékoliv průlomové bytové stavby vůbec prostor? V této kapitole nazvané „Hledání nových forem bydlení na počátku 21. století“ se pokusím zodpovědět výše zmíněné otázky a uvést příklady staveb, jež jsou dle hodnocení kritiků a dalších odborníků z oblasti architektury zásadní či průlomové. Jako důležitý zdroj informací slouží v tomto případě recenze v odborných periodikách typu Architekt či Stavba, architektonické ročenky a webové stránky jednotlivých architektonických studií. Navazující podkapitoly, kde se věnuji jednotlivým budovám, jsou utříděny podle logického schématu, jež je následující. V úvodní části zmiňuji stavby, které působí neobvykle díky svému exteriéru. Dále se zaměřuji na domy s neobvyklou vnitřní dispozicí a na stavby, které byly postaveny na méně běžném místě. Následující podkapitola představí domy postavené z materiálů, které se dříve nepoužívaly, případně dlouho používány nebyly a jsou v současnosti opět populární. Poté uvedu stavby sloužící jako víkendové bydlení a domy, jejichž funkce před přestavbou byla diametrálně rozdílná. Na závěr kapitoly představím nízkoenergetické domy, které jsou v dnešní době v souvislosti s moderním bydlením stále více skloňované a žádané. Zmíním stavby,

71

GALINDO 2009.

35

které jsou specifické nejen svým ekologickým přístupem k životnímu prostředí, ale také kvalitním architektonickým zpracováním.72

72

TYWONIAK 2005.

36

2.2. Stavby neobvyklé svým vizuálním ztvárněním / exteriérem V první podkapitole uvádím stavby, které spojuje neobvyklé vizuální ztvárnění. Domy níže popsané jsou specifické svým vnějším vzhledem, který se vymyká zažitým standardům. Díky technickému pokroku je dnes možné stavět budovy na první pohled nereálných a až abstraktních tvarů, jež popírají fyzikální zákony. V těchto případech je obzvláště nutná těsná spolupráce architekta se statikem. Přesné výpočty před zahájením stavby jsou důležité vždy, v této situaci však není prostor pro jakákoliv pochybení. V roce 2008 byl v Černošicích u Prahy realizován velmi výjimečný rodinný dům, kterému byla téhož roku udělena cena Grand Prix Obce architektů v kategorii Rodinný dům.73 Stavbu tvoří modulový krystal ze železobetonu, jenž je vsazen do svahu. Ač je zastavěná plocha pouhých 25 m², celková užitná plocha poskytuje plných 200 m². Na střeše nad obytným patrem dále vznikla kouzelná střešní zahrada o celkové ploše 120 m². Na ní architekt umístil bazén. Jako bonus dům poskytuje panoramatický výhled na údolí řeky Berounky a nedalekou Prahu. Jedním z přínosů je bezpochyby také fakt, že do okolního svažitého pozemku prakticky nebylo zasahováno a i okolní vzrostlé stromy byly z velké části ponechány.74 Samostatným

tématem

je

vznik

železobetonové

konstrukce,

která

je komplikovaná nejen tvarováním, ale i nestandardními šikminami. Betonování probíhalo postupně po etapách při sklonu 20 stupňů. Bednění kolem betonu je běžně odstraňováno už po třech týdnech vyzrávání, v tomto případě bylo odstraněno dokonce až po třech měsících. Realizace proběhla podle návrhu architektonického studia ksa., konkrétně dua Ján Studený a Martin Vojta, které se na tento druh atypických staveb dlouhodobě zaměřuje.75 Odborníky svým vizuálním zpracováním oslovila také realizace rodinného domu v Praze 6 od Petra Koláře, Aleše Lapky, Oxany Beresnevy, Tomáše Nováka a Jana Kurendy ze studia ADR z let 2009–2010.76 Projekt vyniká svou tendencí propojovat vnitřní interiérové prostory s exteriérem. Toho je dosaženo maximálním využitím prosklených ploch po celém obvodu stavby. Míra prosklení stavbě dodává 73

http://www.grandprix-architektu.cz/cz/grandprix-architektu/archiv/gpa-2008/laureati/rd17--rodinnydum-v-cernosicich/c741, vyhledáno 22. 11. 2012. 74 MACHÁČEK 2008a, 10–12. 75 MACHÁČEK 2008b, 14–15. 76 http://www.adr.cz/cz/realizace/4/323/Rodinny-dum-Praha-6, vyhledáno 27. 11. 2012.

37

subtilní a křehké vzezření, i když je dům třípatrový a rozsahem obytné plochy velkorysý (zastavěná plocha činí 280 m², užitná plocha celých 1100 m2). Nestandardně řešené je také schodiště ve tvaru písmene „U“ a výtah, jenž je do něj vsazen. Tím vytvářejí oba prostory společnou dynamicky vertikální komunikaci.77 S vnitřním prostorem, který se promítá do vnějšího vzhledu budovy, pracuje i rodinný dům na okraji Prahy postavený v roce 2007, jemuž tvůrci projektu, architekti ze studia Lennox, přezdívají šnek. Stavba je svým vzhledem a dispozicí opravdu tomuto zvířeti podobná. Především tomu tak je kvůli půdorysu ve tvaru písmene „U“ a výšce stěn, které se od jihozápadního rohu domu postupně zvedají od země až do protější části, kde je díky výškovému rozdílu možné vložit mezipatro. Stavba plně využívá možností okolního terénu. V nejníže položených částech domu najdeme garáž, sklad a dílnu. Obytné místnosti jsou strategicky umístěny kolem vzniklého atria, kam pak díky velkým proskleným stěnám proniká dostatečné množství přirozeného světla. To je v případě potřeby možné utlumit venkovními látkovými roletami. V severní části domu je ložnice s vlastním sociálním zařízením. Nad ní najdeme ve vloženém patře prostornou pracovnu. Charakteristický vzhled dodává objektu také střecha, jež je po celé své ploše osázená rozchodníky a sédy. Odvodnění střechy zajišťuje její vlastní sklon. Voda je automaticky vedena do akumulační nádrže, která je umístěna v úrovni terénu.78 Další, pro svůj až punkový vzhled, často publikovanou stavbou je Vila Hermína. Dům zaujme již na první pohled výraznou fasádou zbarvenou do světlého, avšak sytě růžového odstínu. Architekti ze studia HŠH Petr Hájek, Tomáš Hradečný a Jan Šépka se touto barvou rozhodli vzdát hold svému oblíbenému architektovi Ludwigu Leovi a jeho průtokovému kanálu ústavu vodního stavitelství v Berlíně. Kanál byl postaven v letech 1975–1976 a ve své době se z něj stal technicko–urbanistický symbol města, který ač funkcionalistického vzhledu, odkazoval svou růžovou barvou na pop–artové umělce.79 Vila Hermína stojí na kraji obce Černín. Vzhledem k menším rozměrům domu najdeme na každé stěně pouze jedno velkoryse řešené okno poskytující plnohodnotný výhled do okolní krajiny.80 Pohledům okolí naopak zůstávají skryti majitelé velmi zvláštní vily postavené v roce 2007 v Praze 5. Architekt Michal Hlaváček ze studia Hlaváček & Partner navrhl 77

ADR Architekti 2012a. Lennox Architekti 2007. 79 ŠMÍDEK 2007 80 HŠH Architekti 2009. 78

38

v mnoha směrech neobvyklý dům.81 Vila svým majitelům poskytuje dokonalé soukromí, a to především díky suterénnímu tunelu, kterým se do domu vchází, případně vjíždí autem. Netypická je taktéž vnitřní dispozice, kdy například krytý bazén nenajdeme v přízemí, jak bývá zvykem, ale v prvním patře. Interiér domu využívá různorodých dispozic a otvorů, které dovolují pohrávat si s venkovním světlem a vytvářet tak příjemnou atmosféru pro odpočinek i práci.82 Pokud se zaměříme na exteriér, zjistíme, že rovné části fasády jsou tvořeny ze spongilitu, dynamicky prohýbané části z plechu. Spongilit (nazývaný též opuka) je přírodní kámen, který známe už z dob minulých. Vznikl usazením částeček na mořském dně. Ve stavitelství byl tento druh kamene oblíbený především v období rozmachu románského slohu. Například do dáli zářící věže Jiřského kláštera na Pražském hradě jsou taktéž z tohoto materiálu. Opuka je zářivě bílá, obsahuje různě velkou příměs železa, což jí dodává místy žluté (případně až hnědé) odstíny. Použití spongilitu je v současné době stále aktuální, častěji je ale nahrazován více odolným pískovcem.83

81

http://www.hlavacek-partner.cz/cs/projekty-projects/rodinny-dum-v-praze-5/, vyhledáno 22. 11. 2012. 82 ŠVÁCHA 2008a, 205–206. 83 http://www.spongilit.cz/, vyhledáno 27. 11. 2012.

39

2.3. Stavby s nestandardní vnitřní dispozicí Na předchozí kapitolu o stavbách neobvyklých svým vzhledem přímo navazuje další téma, a to nestandardní vnitřní dispozice. Například již výše zmíněný rodinný dům v Černošicích ve tvaru modulového krystalu má díky svému tvaru půdorys jednotlivých pater velmi atypický. Obzvláště nezvyklé jsou sešikmené stěny domu. Vstupní hala vertikálního tvaru je umístěna ve spodní – nejužší části, v mezipatře najdeme šatnu a úložné prostory, v patře pak místnosti obytné. Dům je velikostně koncipován pro čtyřčlennou rodinu. Ve Zdiměřicích, na západním okraji Prahy, vznikl pod taktovkou architektů Stanislava Fialy a Milana Bulvy ze studia D3A také dispozičně neobvyklý rodinný dům. Ač je obvod stavby čtvercový, rozbíjí jeho tvar organicky tvarovaný záliv, jenž propojuje okolní zahradu s vnitřními dispozicemi domu. Tento prostor, zastřešený venkovní dřevěnou pergolou, je možné uzavřít panely, které jsou důmyslně propleteny vrbovým proutím.84 Celkový koncept domu odkazuje na berberská obydlí, pro která je charakteristický společný obytný prostor v centrální části domu, jenž je dokola lemován menšími místnostmi. V případě této stavby jsou pokoje po obvodu ze tří stran. Logicky řešené jsou především posuvné dřevěné dveře, které po svém uzavření vytvářejí jednotnou a ucelenou dřevěnou stěnu. Při otevření naopak nenásilně propojují místnosti v domě. Také konstrukčně stavba neodpovídá běžným standardům. Architekt při výstavbě použil betonový monolit, jenž má kromě nosné funkce také estetický ráz. Stěny a stropy jsou tvořeny z pohledového betonu, podlahy z čínské břidlice. Architektům z D3A se šikovně podařilo propojit funkčnost a minimalismus s přímou návazností na okolní přírodu. Dům získal oprávněně cenu v soutěži Grand Prix Obce architektů v kategorii Rodinný dům 2009 i uznání odborné veřejnosti.85 Zaměříme-li se na obytné stavby Stanislava Fialy z posledních let, najdeme určitou linii, která je pro jeho stavby typická. Jedná se především o organičnost v kombinaci s linearitou a ne zcela prvoplánovou dynamiku, která je stavbám přirozeně propůjčována. Tyto prvky můžeme vysledovat například u rodinného domu Vlna, který byl realizován v srbském Bělehradu.86 84

FIALA 2009a, 74–81. BÍLKOVÁ/MACHÁČEK 2008, 4–17. 86 FIALA 2009b, 70–71. 85

40

Linearita je prvořadá i pro realizaci rodinného domu manželů Pszczolkových ve Slunečné na Berounsku. Objekt vznikal postupně v letech 2001–2004 podle návrhu architektů Petra Hájka, Tomáše Hradečného a Jana Šépky ze studia HŠH Architekti.87 Stavba je symetricky poskládaná z celkem 24 souměrných krychlí, což vytváří dojem, že dům má na sobě mřížky. Krychle o rozměrech plochy stran 3 x 3 m jsou postaveny vedle sebe do dvojic, na délku je krychlí šest. To samé se opakuje ve druhém patře domu. Jednotlivé strany krychle – ve funkci příček, jsou uvnitř domu ukotveny buď na pevno, nebo volně, takže je v některých případech možné s nimi dle přání a potřeb majitelů posouvat. Klasické chodby v domě víceméně neexistují, místnosti jsou pospojovány mezi sebou absencí či pohybem příček. Při výstavbě byl využit montovaný ocelový skelet vyplněný účelově sklem nebo betonem. Flexibilita domu je v tomto případě značná a maximálně praktická.88 Variabilně řešený je i rodinný dům s atriem v Horním Kosově u Jihlavy, který byl postaven v letech 2008–2009 pod vedením architektů ze studia OK Plan Architects.89 Architekt Luděk Rýzner spolu se svými spolupracovníky využil terénního zlomu na zastavovaném pozemku, čímž vznikly místnosti vhodné pro parkování a jako technické zázemí. Objekt je tak částečně doplněn suterénními prostory. Půdorys domu je ve tvaru písmene „L“ a otevírá se směrem do zahrady. Vzhledem k tomu, že pozemek je nárožní, se tento typ jeví vzhledem k požadavkům majitelů na dostatečné soukromí jako vhodný a funkční. Na první nadzemní podlaží navazuje druhé, které má nezvyklý tvar válce. Jelikož je toto horní patro obloženo jiným materiálem než ostatní části fasády, působí výrazně a celou stavbu ozvláštňuje.90 Vila Hermína, kterou jsem zmínila v předchozí podkapitole, je netypická nejen svou růžovou fasádou, ale taktéž z hlediska vnitřního členění. Na přání investora se totiž v domě střídají sešikmené podlahové plochy s rovnými. Tento nezvyklý jev šikmých podlah má svůj jasně daný účel a to ten, že si zde majitel domu může umístit malý kinosál na sledování filmů. Zastavěná plocha domu činí pouhých 25 m², zevnitř však díky promyšlené dispozici nepůsobí stísněně, ba naopak vzdušně.91

87

http://www.hsharchitekti.cz/, vyhledáno 24. 11. 2012. ŠVÁCHA 2010b, 279–283. 89 http://www.okplan.cz/realization.aspx?type=1&lng=cz, vyhledáno 27. 11. 2012. 90 RÝZNER 2011, 46–51. 91 MACHÁČEK 2009, 18–31. 88

41

2.4. Stavby realizované na neobvyklém místě Lokalita je jednou z nejdůležitějších věcí, ve které by měl mít člověk před koupí/ stavbou/ přestavbou domu absolutní jasno. Všechno se na stavbě dá změnit, jen její umístění ne. V následující kapitole se proto zaměřím na domy, které byly realizovány na místech, jež nejsou prvotně určena pro obytnou výstavbu. Důvody pro takové projekty byly ve většině případů založeny na netradičním přání zadavatele. Kupříkladu architekt Pavel Mudřík uchopil stavbu rodinného domu poblíž Napajedel na Zlínsku jako opravdovou výzvu. Stavba totiž počítala s umístěním budovy na hranu neaktivního pískovcového lomu. Ten byl po několik desítek let nevyužívaný, postupem času se však díky rozšiřování obce stal téměř její součástí. Na dvou těžebních kráterech postupně vznikly tři na sobě nezávislé, avšak vzdušnými trakty propojené budovy. Objekt A, jenž má tvar krychle, je tvořen ze železobetonového kvádru a z vnější části je obložen kamenem. Objekt B stojící na podporách se skládá z osmi pilířů, které jsou vsazeny přímo do stěny lomu. Na takto zajištěné podpěře vznikla designově jednoduchá dřevostavba se střechou z titanzinkových falcovaných plátů. Objekt C je realizován opět jako dřevostavba, posazená však do železobetonové vany bazénu.92 Hlavním cílem architekta bylo především citlivé zasazení do části lomu – také proto jsou hlavními použitými materiály dřevo a kámen. Síla místa nebyla nijak narušena, naopak podpořena vhodnou architekturou. Pavel Mudřík získal za tento projekt z let 2005–2006 ocenění v kategorii Novostavba v rámci soutěže Grand Prix Obce architektů 2007.93 Téma dřevostavby a kamenného obkladu se u Pavla Mudříka objevuje celkem často. Sledovat ho můžeme například u novostavby rodinného domu manželů Ungerových94 z roku 2005, který byl vystavěn v obci Slupečná u Lipna nad Vltavou, nebo u přestavby chaty v Dolní Lhotě u Luhačovic (realizace 2007–2008).95

92

http://www.mudrikarchitects.cz/vse/detail/rodinny-dum-v-lomu/, vyhledáno 26. 11. 2012. http://www.grandprix-architektu.cz/cz/grandprix-architektu/archiv/gpa-2007/laureati/n16--dum-vlomu/c428, vyhledáno 27. 11. 2012. 94 MUDŘÍK 2005. 95 MUDŘÍK 2009. 93

42

2.5. Netradiční materiály – měď, corten, copilit Charakter domu je velmi silně ovlivněn také tím, jaké materiály jsou při jeho vzniku použity. V této podkapitole se zaměřím na inovativní materiály, které jsou v současnosti k vidění u novostaveb na území České republiky. Prvním zmíněným materiálem je měď – přírodní materiál používaný na domech převážně jako náhrada klasické fasády, za ní následuje corten – ocelový plech podobný svým vzhledem i některými vlastnostmi mědi. Dalším zmíněným bude copilit, což je profilové sklo v hliníkových rámech s vložkou z PVC a používán je nejčastěji při potřebě velkoplošného zasklení plochy. Poblíž pražského Anděla, na území přírodního parku Košíře–Motol, vznikl unikátní terasový dům Villa Vojanka. Název odkazuje k dnes již neexistující usedlosti, jež stála v místech, kde se pěstovalo víno už od dob Karla IV. – proto je tato oblast nazývána také Viniční terasy. Villa Vojanka je umístěna ve velmi žádané lokalitě, poblíž stojí monumentální rezidence saudského velvyslance či vila Turbová, která posloužila jako inspirace při psaní spisovateli Jiřímu Trnkovi.96 Projekt mělo na starost zavedené architektonické studio Hnilička Císler Architekti (hcA), konkrétně se na návrhu podíleli, kromě samotného Pavla Hniličky, Petr Tej, Jan Dluhoš, Veronika Hamšíková, Tereza Růžičková, Helena Šonská a Petra Bláhová–Kandausová. Dům, jenž byl dokončen v roce 2007, má celkem šest podlaží, ve kterých najdeme čtyři bytové jednotky. Celková užitná plocha bytů je 672,1 m², zastavěná plocha je 437, 3 m². Velkou předností domu je především způsob, jakým byla stavba přirozeně zasazena do okolního prostředí, a materiály, jež zde byly použity.97 Terasovité uspořádání do relativně svažitého terénu dovolilo vystavět velkometrážní byty na relativně malé ploše. Tento princip výstavby umožnil, aby měl každý byt střešní zahradu. Výjimkou je pak jedině horní mezonet, který má navíc oproti ostatním bytům k dispozici prostornou zahradu za domem na vrcholu svahu. Autorem zahradních prostor je Mikoláš Vavřín. Spodní tři bytové jednotky mají terasy umístěné směrem na jih a na východ, horní mezonet na východ a na západ. Samotná konstrukce domu je netypická, usazená do prudkého svahu. To také vyžadovalo trpělivost při betonování, které muselo být prováděno postupně, aby nedošlo ke zborcení či statickému porušení stavby. Nosné betonové stěny nakonec dosahují šířky 20 cm. 96 97

HNILIČKA 2010. HNILIČKA 2008a, 32–34 .

43

Spodní části domu z pohledového betonu jsou probarvené do černa, čímž odkazují na břidlicovou skálu pod stavbou a také korespondují s okolním svahem, kde se břidlice vyskytuje.98 Vrchní dvoupatrová část domu (kde je také jediný mezonetový byt) je kompletně pokryta měděnými panely. Aby došlo k vizuálnímu propojení se spodními patry, použili architekti tento specifický materiál také na okenice zbývajících třech bytů. Efekt, který tato kombinace předvádí, je ohromný. Dům působí celistvě a svěžím dojmem. Použití mědi je obzvlášť v posledních deseti letech velmi populární. K jejím hlavním výhodám patří především to, že měď je jako přírodní materiál 100 % recyklovatelná a bezúdržbová. Postupem času navíc získává přirozeným procesem oxidace patinu, díky které je každé stavbě dodána individuální osobitost a charakter. Majitel pak v průběhu let sleduje, jak se mu fasáda obydlí sice lehce mění, avšak vypadá stále skvěle a udržuje si své vlastnosti. Měď je navíc odolná proti korozi, nehořlavá, ekologicky nezávadná a nelámavá při nízkých teplotách. Přibližná životnost při použití materiálu na fasádu je přibližně sto let.99 Tím, že byla měď u Villy Vojanky použita i na velkých francouzských oknech, mění dům svoji podobu velmi často a to jen v závislosti na tom, jsou-li okenice otevřené nebo zavřené. V přízemním patře domu je vstupní hala, sklepy a garáž pro osm automobilů. Společné prostory jsou tvořeny pouze vstupní halou a výtahem, který je však speciální tím, že se z něj vystupuje přímo do jednotlivých bytových jednotek. Tento fakt je pro obyvatele bezesporu velkým benefitem. Podél domu vede samozřejmě i venkovní schodiště. Jako materiál zde byl použit broušený konstrukční beton. Díky unikátnímu zpracování se Villa Vojanka pyšní cenou v kategorii Novostavba v soutěži Grand Prix Obce architektů – národní cena za architekturu 2008 a 1. cenou v kategorii Novostavba bytového domu v soutěži Nový domov 2008.100 V posledních letech se setkáváme na fasádách domů kromě mědi, která byla použita například u Villy Vojanky, s několika dalšími progresivními materiály. Jedním z nich je corten – pomalu korodující (čili rezivějící) ocelový plech. Corten se časem mění, rezavý odstín tmavne a získává charakteristickou patinu. Ve stavebnictví 98

POTŮČEK 2008, 36–39. http://copperconcept.org/sites/default/files/attachment/2011/medvarchitekturelow.pdf , vyhledáno 26. 11. 2012. 100 http://www.grandprix-architektu.cz/cz/grandprix-architektu/archiv/gpa-2008/laureati/n38-terasovy- dum-v-kosirich/c738, vyhledáno 26. 11. 2012. 99

44

je nejčastěji používán jako svrchní plášť budov a v zahradní architektuře. Ač není tento materiál novinkou, je v Čechách používán celkem zřídka.101 Ve spojitosti s cortenem bych uvedla několik realizací z posledních let. První, velmi zdařilá, je rodinný dům v Černošicích od designového studia Olgoj Chorchoj, za kterým se skrývá duo zakladatelů Michal Froněk a Jan Němeček plus spolupracující člen studia architekt Ondřej Kopečný. Černošický dům, stavěný v letech 2009–2011, ač komfortně vybavený, slouží majitelům pouze jako víkendové obydlí. Stavba působí díky svému vzhledu dvou přes sebe natočených hranolů dynamicky. Dojem futuristického objektu dodává především již zmíněný corten, kterým je pokryta celá budova, a také použití sítí z nerezových lanek, které jsou zavěšeny na terase a tvoří tak organicky tvarované zábradlí. Autoři se také snažili propojit dům s okolní přírodou, což se jim povedlo na dnešní dobu nestandardním objektem, a to postavením salla terreny. Tato krytá terasa s decentními sloupy je umístěna pod částí jednoho kužele, kde najdeme společenskou část domu.102 Corten je použit také na fasádě velkoryse řešené novostavby rodinného domu v Praze 9. Stavba vznikla v roce 2010 podle návrhu architektonického studia ADR, konkrétně pod vedením architektů Petra Koláře, Aleše Lapky, Josefa B. Novotného, Jana Kurendy a Aleny Kováčové.103 U tohoto projektu skvěle vynikne specificky zbarvený povrch cortenu, jelikož je budova situována do lesa. Narezlý odstín přirozeně koresponduje se zelenými listy vzrostlých stromů a spadaným jehličím. Samotný dům je členěn do dvou samostatných jednotek, avšak vzájemně propojených střechou, pod kterou je vzniklé místo využité jako parkovací stání. Zajímavostí objektu je atrium, kterým prochází vzrostlá borovice.104 Třetí projekt, jejž bych ráda v souvislosti s cortenem zmínila, stojí na rohu ulic Na Kasárnách a Mánesova v Humpolci. S tímto městem je neodmyslitelně spjatá osoba architekta Luďka Rýznera ze studia OK PLAN, jemuž dům s přezdívkou „Plecháč“ také patří. Architekt Rýzner použil na veškeré vnější zdi domu cortenový plech. Vystupují z něj pouze velkoplošná skleněná okna, která jsou pokryta místo záclon či závěsů průsvitnou fólií. Stavba je položena na copilitový sokl, který přirozeně navazuje na okolní plot, jenž je ze stejného materiálu. V přilehlé zahradě je dominantní bazén, který je celý z nerezu. Stavba představuje prototyp moderního bydlení, které je 101

VINECKÝ 2005. WERTIG 2012, 32–35. 103 http://www.adr.cz/cz/realizace/4/313/Rodinny-dum-Praha-9, vyhledáno 24. 11. 2012. 104 ADR Architekti 2012b. 102

45

umístěné na rušném místě v historické zástavbě města a ukazuje, jakým směrem by se mohla rozvíjet současná architektura i v menších městech České republiky.105 Copilit použitý u Rýznerova domu je profilové bezbarvé sklo v hliníkových rámech s vložkou z PVC a užívá se především při potřebě velkoplošného zasklení. Výhodou copilitu je jeho subtilní a vzdušný vzhled, který však stavbě zaručuje dokonalou pevnost a stabilitu. Tento materiál se často využívá při výstavbě protihlukových stěn, jako střešní světlík (se sklem nad 30 stupňů), ale také při realizaci průmyslových budov či veřejných objektů. Hlavní vlastností copilitu je především jeho dobrá zvuková izolace a schopnost rozptylovat světlo.106 Humpolečtí architekti z OK PLAN použili corten i na několika svých dalších realizacích. Jednou z nich je například novostavba rodinného domu v ulici Lazy II ve Zlíně. Jelikož budova stojí na svažitém pozemku, je nejnižší patro ze tří zapuštěné do terénu. Exteriér je řešen čistě v přírodních materiálech – obklady jsou z cortenu v kombinaci s cedrem. Dle mého názoru není toto řešení vizuálně efektivní a dostatečně přitažlivé, mnohem vhodnější by bylo na fasádu použít kombinaci cortenu s pohledovým betonem.107

105

RÝZNER 2005, 47–49. http://www.ceskeluxfery.cz/menu03.php?sel=1&mn=3, vyhledáno 25. 11. 2012. 107 OK PLAN Architects 2011. 106

46

2.6. Stavby fungující jako přechodné / víkendové bydlení V současné době začíná být populární varianta, kdy si lidé staví své víkendové či prázdninové domy se stejnou pečlivostí a občas i ve větším rozsahu, než je jejich stálé bydlení. V Čechách vzniklo v posledních letech několik úspěšných realizací tohoto typu, které byly oceněny v rámci českých architektonických soutěží. Jedním z tohoto typu povedených projektů je i víkendový dům v obci Rudoltice poblíž města Lanškroun (východní Čechy). Poetiku umístění objektu, jež je umocňováno ruinou nedostavěného lichtenštejnského zámečku, narušuje pouze železniční trať na hranici pozemku. Na stavbě jsou již od prvního pohledu dominantní velká skleněná okna a okenice, které majitelé při odjezdu uzavírají. Jelikož se jedná o dům, jenž má sloužit jako oáza klidu a místo pro sport, je jeho součástí tenisový kurt, klidová zóna, hala s bazénem, obývací prostory a velkorysá venkovní terasa. Ta je se zbytkem domu přirozeně propojena celoprosklenou fasádou, která ohraničuje obytné prostory. Za dům získali architekti Pavel Hladík a Filip Dubský (studio Nolimat) ocenění v kategorii Rodinný dům v soutěži Grand Prix Obce architektů 2009.108 Ač je následující příklad vzhledem k předchozímu trochu nezvyklý, ráda bych ho do této části kapitoly z několika důvodů zahrnula. Oslovila mne především skutečnost, jak lze nenásilně propojit budovu z počátku 19. století (konkrétně z roku 1802) s absolutně moderním designem. Dřevěná roubenka ležící na Liberecku byla v dezolátním stavu a bohužel nebylo možné ji zachránit. Investor se proto rozhodl vybudovat přesnou repliku původní roubenky (po odstranění laických úprav ze 70. let 20. století) při zachování autentických řemeslných výrobních postupů. Architekt Jiří Špaček, který na celý proces dohlížel, navrhl také interiér, jenž vkusně kombinuje historické prvky se současnými. Neobvykle řešené je horní patro, jehož pokoje mezi sebou nejsou průchozí. Do dvou samostatných ložnic s příslušenstvím vede z přízemí vždy vlastní schodiště. Schodiště vedoucí hostinského pokoje navíc schovává rozměrný krb, který doplňuje útulně zařízený obývací pokoj.109

108

http://www.grandprix-architektu.cz/cz/grandprix-architektu/archiv/gpa-2009/laureati/rd12-vikendovy-dum-hriste/c1266, vyhledáno 24. 11. 2012. 109 WERTIG 2012b, 28–31.

47

2.7. Stavby, jež sloužily před přestavbou jinému účelu Jedním z trendů posledních let je také přestavba průmyslových objektů na obytné plochy. Tento způsob vzniku nových míst určených k bydlení je oblíbený čím dál více. Hlavním přínosem je především využití (většinou) rozsáhlých prostorů, které už svému původnímu účelu dávno neslouží. Realizací tohoto typu bylo provedeno mnoho, velmi populární jsou obzvláště ve městech takzvané lofty. V následujících řádcích se zaměřím na stavby, které jsou dle mého názoru pro vývoj obytné architektury v České republice zásadní. Zcela unikátní projekt byl v letech 2005–2007 realizován v Olomouci, v ulici Polská, kdy bylo obilné silo přestavěno na rodinný dům. Zadavatelé a současní majitelé netypické vily, Barbora a Radim Králíkovi, přišli s nápadem využít chátrající funkcionalistické silo od architekta Jana Tymicha postavené v letech 1940–1941, jehož vlastníky byli již několik předchozích let. Neobvyklého počinu se ujalo česko - polské duo Tomáš Pejpek a Szymon Rozwałka (C+HO_aR) ve spolupráci s Pawłem Wachnickim (C+HO_aR), Pavlem Martinkou, Alicí Michálkovou, Aleksandrou Rachwalskou (C+HO_aR) a Robertem Binarem.110 Samotný dům je usazen na vrchol sila, do výšky 25 m. Dvoupatrová stavba rodinného domu je rozdělena na základní úroveň, kde najdeme vstupní halu se schodištěm, společné obytné prostory, kuchyň, šatnu a terasu. V horním patře jsou umístěny celkem tři ložnice pro manžele a jejich děti, dvě koupelny, pracovna, terasa a balkon. Všechna patra jsou vzájemně propojena výtahem. Samotné silo má ve své horní části apartmán pro hosta a příležitostnou galerii. Nad těmito prostory se vznáší visutá střešní zahrada s trávníkem, kam architekti umístili velké květináče určené pro zasazení zeleně. V silu, které tedy nemá pouze funkci nosnou, je umístěno ještě schodiště a výtah. Dům na vrcholu má prostý kuželovitý tvar, čímž navazuje na jednoduché proporce funkcionalistického sila.111 Projekt vyniká také svou mimořádnou polohou na okraji historické části Olomouce. Stavba získala v roce 2007 v rámci soutěže Grand Prix architektů cenu v kategorii Rodinný dům.112

110

ROZWAŁKA 2007. POTŮČEK 2007, 44–49. 112 http://www.grandprix-architektu.cz/cz/grandprix-architektu/archiv/gpa-2008/laureati/rd7-prestavba- sila-na rodinny-dum-v-olomouci/c739, vyhledáno 26. 11. 2012. 111

48

Přestavba průmyslových budov na obytné domy probíhá většinou na území větších měst. Najdeme ale i výjimky, kdy vznikl takovýto typ stavby na venkově. V osadě Perná na Blanensku přestavěl architekt Svatopluk Sládeček v letech 2010–2011 bývalou elektrárenskou halu na prostorný rodinný dům – venkovský loft. Hala svému účelu sloužila jen krátce před mnoha lety. Stavba díky fasádě z červených cihel a velkým proskleným oknům s mříží působí industriálním dojmem již z dálky. Tento pocit umocňuje také sedlová střecha a jednoduchý čtvercový půdorys. V přízemí jsou umístěny ložnice a přilehlé koupelny. Celkem netradičně je společný obytný prostor s kuchyní a pracovnou až v prvním nadzemním podlaží. Pro tuto variantu se architekt rozhodl na základě požadavku majitele využít vysokých stropů v horním patře a nechat celý prostor otevřený. Díky tomuto kroku působí celý dům vzdušně a proskleně, čímž může připomínat klasické městské lofty.113 Ve tvorbě architekta Svatopluka Sládečka ze studia New Work můžeme vypozorovat jeho zcela individuální přístup ke každému řešenému projektu. Rukopis architekta

není

zřetelný

na

první

pohled.

V realizacích

najdeme

stavby

funkcionalistického charakteru, jež stojí v sousedství podobně zpracovaných moderních objektů, ale i budovy používající kombinaci dřeva a kamene, které působí diametrálně rozdílným dojmem. Společná všem domům je však preciznost provedení a vhodně zvolené stavební materiály.114

113 114

VOLF 2011a, 38–41. http://www.newwork.cz/doc/80/, vyhledáno 3. 12. 2012

49

2.8. Stavby charakteristické svým ekologickým přístupem Fenomén nízkoenergetických staveb se na území našeho státu objevil prvně už v 80. letech 20. století, kdy bylo navrhnuto několik progresivních domů tohoto typu. V současnosti je problematika nízkoenergetického (a případně také pasivního) bydlení sledována vzhledem k neustálému technologickému vývoji mnohem důkladněji. Ekologické smýšlení je zřetelné nejen na poli veřejných zakázek, ale i v soukromém sektoru. Díky energetickým třídám je možné rozdělit domy do několika skupin, dle výše spotřeby energie. Pokud pomineme běžnou a starší zástavbu, můžeme stavby rozřadit do dvou základních kategorií – na domy pasivní, jejichž energetický přísun nepřesahuje 15 kWh/ m2 za rok, a domy nízkoenergetické, kde se přísun pohybuje v rozmezí 15–50 kWh/ m2 za rok. Oproti zahraniční produkci, kde je výstavba pasivních či nízkoenergetických domů běžný standard, je české prostředí značně pozadu. Jen minimum z nově postavených rodinných domů na našem území splňuje veškeré normy.115 V následující podkapitole uvedu stavby, které se mohou pyšnit nejen statutem nízkoenergetického domu, ale prezentují také kvalitní architekturu. Jako první bych představila rodinný dům architekta Karla Petrova v Pamětnicích u Drhovle. Stavba situovaná do klidného venkovského prostředí jižních Čech vznikala na přelomu let 2010–2011. Vizuálně dům působí střízlivě, až stroze. Sedlovou titanzinkovou střechu doplňuje fasáda obložená teplem upravenými palubkami typu THERMOWOOD. Dispozičně je dům rozčleněn na přízemí a podkroví, které je propojeno dvěma nezávislými schodišti.116 Oproti výše zmíněné stavbě je dům architekta Davida Krause jednopodlažní. Tato rodinná vila v Jevanech u Prahy vyniká svým harmonickým propojením s okolní přírodou. Les, který budovu ze všech stran obklopuje, je tvořen ze vzrostlých jehličnanů, čímž poskytuje svým obyvatelům přirozené útočiště a nádhernou hru světel a stínů. Klidnou atmosféru místa doplňuje ještě blízký Jevanský rybník. S tím, že bude rodinný dům veden jako nízkoenergetický, se původně nepočítalo, tento fakt vyplynul až v průběhu stavby, kdy byly často používány přírodní materiály jako dřevo a kámen. Při stavbě muselo být pokáceno přibližně 50 okolních stromů (důležitou roli hrál také 115 116

MACHOLDA 2006, 20–21. PETRO 2012.

50

fakt, že stromy v blízkosti do čtyř metrů od domu pravděpodobně do patnácti let uhynou kvůli narušení jejich kořenového systému). Aby se však využily veškeré zdroje, byly tyto pokácené dřeviny použity při pokládání terasy okolo domu a bazénu.117 Dům je již od pohledu řešen atypicky – podlahy má celkem ve třech různých výškových úrovních, což se pak promítá i do výšky střechy. Použití tmavého přírodního kamene na vnější fasádě dodává stavbě zemitý charakter. Konstrukce domu je zděná, střecha a stropy jsou tvořeny z pohledového betonu. Architekt David Kraus ze studia Architektura s.r.o. dostal za tento svůj počin z roku 2011 Čestné uznání v kategorii Rodinný dům v rámci soutěže Grand Prix Obce architektů 2012.118

117 118

MACHÁČEK/HALÍK 2011, 4–15. VOLF 2011f, 36–39.

51

3. Vybrané typologické příklady bydlení v ČR (terasový dům, vilový dům, řadový dům apod.) 3.1. Představení vybraných typologických skupin V rámci této stručné podkapitoly bych ráda objasnila, proč a jakým stavbám se budu věnovat. Oproti předchozí kapitole, která shrnula obytné budovy s důrazem na jejich nové funkce či progresivní vzhled, zde uvedu příklady dle typologického rozdělení. Opět se bude jednat pouze o projekty, jež vznikly na území České republiky. Z hlediska architektonicko – urbanistického můžeme typy bydlení zařadit do dvou základních skupin. Prvním způsobem je bydlení v bytových domech, druhým bydlení v rodinných domech. Bytové domy můžeme rozdělit dále na dům schodišťový, věžový, chodbový, pavlačový a domy zvláštního charakteru (sem patří např. viladům). Rodinné domy pak můžeme rozřadit na objekty samostatně stojící (izolované), dvojdomy, řadové domy, terasové domy apod.119 V následujících podkapitolách zmíním vybrané typologické příklady bydlení v České republice. Prvním zpracovaným typem stavby je viladům. Ten je charakteristický svým pokusem o propojení benefitů individuálního bydlení v samostatně stojících rodinných domech s bydlením v domech bytových. Častým prvkem

bývá

také

mezonetové

uspořádání

jednotlivých

bytových

jednotek

a nadstandardní zpracování interiérů i exteriérů. Dále následuje terasový dům, který je specifický především svou provázaností s okolním svažitým terénem a venkovními prostory – terasami, které jsou součástí každé bytové jednotky. Pro řadový dům je typická dvojpodlažní zástavba a těsné řazení jednotlivých budov vedle sebe, kdy jsou boční nosné zdi sdíleny se sousedním domem. Obsáhleji se budu věnovat nejčastějšímu typu stavby, a to samostatně stojícímu rodinnému domu. V tomto případě uvedu několik diametrálně rozdílných příkladů, abych ukázala, jaké možnosti v tomto směru současná architektura může poskytnout. Konkrétní příklady realizací jsou vybírány především na základě kladného hodnocení recenzentů z oboru či stavby, jež uspěly v architektonických soutěžích. 119

ŠILHÁNKOVÁ 2006b.

52

Výchozími materiály pro čerpání informací pro mne budou stejně jako v předchozí kapitole odborná periodika, architektonické ročenky, odborné publikace zabývající se architekturou a webové stránky specializující se na problematiku současné architektury.

53

3.2. Viladům V posledních letech se stal viladům obzvláště populárním typem stavby. Jedná se v podstatě o několikapatrový dům rodinného typu, který je však složen z dvou a více bytových jednotek. Ve většině případů je výhodou především propojení předností bytu s komfortem rodinného domu a dostatkem zeleně v okolí. V případě zájmu investora či budoucího majitele může být viladům řešen také jako vícegenerační bydlení. Typický příklad rozvoje viladomů najdeme na okraji rezidenční čtvrti Hanspaulka v Praze 6 – Dejvicích. Jihovýchodní svah táhnoucí se z Hanspaulky směrem dolů k vysokým školám byl poslední rozsáhlejší nezastavěnou plochou na území Dejvic. Původně zde byl neudržovaný pozemek porostlý nefunkčními křovinami a skládka odpadu. Lokalita je velmi atraktivní především kvůli své poloze a unikátním výhledům na Prahu a Pražský hrad. Celkem zde bylo vybudováno 31 viladomů a 14 rodinných domů se 45 bytovými jednotkami.120 Z rodinných domů stojí za zmínku dvě téměř totožné budovy Stanislava Fialy ze studia D3A. Ty mají jednoduchý tvar krychle zapuštěné do svahu. Neobvyklá je čtvrtkruhová prosklená fasáda s dřevěnými terasami, která poskytuje maximální proslunění objektů a nevšední pohledy do okolí. Jak jsem již zmínila v předchozí kapitole, organický vzhled staveb je pro obytné budovy Stanislava Fialy jedním z poznávacích znamení.121 Hlavním architektem hanspaulského projektu, jenž byl realizován v letech 2005–2006 a jehož celková zastavěná plocha je 6394 m², byl Vladan Píša z pražského studia Atelier 8000, spol. s r.o. Dalšími spolupracovníky byli Petr Kolbaba, Josef D. Bujárek, Michael Vojtěchovský a Eva Macháčková.122 Vzhledem k místu realizace a jeho géniu loci, pro které je typická moderna 30. let 20. století, se architekti rozhodli navrhnout budovy, které nenaruší stávající zástavbu, ale naopak ji doplní v podobném duchu. Realizované viladomy mají dvě patra, poslední podlaží je vždy ustupující tak, aby nebylo přesaženo 50% plochy, jež je zastavěno. Stavby přirozeně kopírují terén a respektují svažitost daného pozemku. Základní architektonický výraz je celému komplexu dodáván užitím jednoduchých kubických objemů, které se navzájem prolínají. Z estetického hlediska se mi jeví jako 120

http://www.prumstav.cz/reference/bytove-domy/obytny-soubor-hanspaulka-vystavba-45viladomu- praha-6/, vyhledáno 27. 11. 2012. 121 FIALA 2009c. 122 Atelier 8000 2009.

54

nevhodné zpracování fasád, které bohužel nezůstaly čistě bílé, ale místy jsou dotvořeny barevnými plochami.123 Z hlediska perfektního architektonického zpracování a designu exteriéru bych o úroveň výše zařadila tři viladomy od architekta Ladislava Lábuse. Ty vznikly na rohu ulice Šárecké a Na Míčánce v prostoru, který byl v rámci výše zmíněného obytného komplexu Hanspaulka vyčleněn jinému investorovi. Společně s Ladislavem Lábusem z ateliéru AA Lábus se na výstavbě aktivně podíleli Norbert Schmidt, Vít Krušina, Marek Nábělek, Tomáš Balej, Martina Novotná a Petr Cimbulka. Budovy byly realizovány o něco později než samotný komplex, a to v letech 2008–2009.124 Viladomy zaujmou již na první pohled svojí nadčasovou a originální fasádou, kterou tvoří režné cihly. K výhodám tohoto materiálu patří především jeho dlouhá životnost, maximální bezúdržbovost a výborné zvukově-izolační a tepelně-akumulační schopnosti. Významnou předností je zcela jistě také fakt, že režné cihly jsou vyrobeny z ekologického a recyklovatelného přírodního materiálu.125 Každá ze tří budov je zpracována samostatně, společně však působí jako do detailu sladěný celek. Privátní vchody do jednotlivých bytů navíc zaručují svým obyvatelům maximální míru soukromí. Většina bytů disponuje také soukromou částí zahrady, kam nemají ostatní přístup. Těmito fakty se bydlení ve viladomě velmi přibližuje možnostem izolovaného rodinného domu. Poslední podlaží je vždy oproti ostatním ustoupené, vzniklé prostory jsou využity jako nárožní terasy. Díky tomuto prvku je možné regulovat vnitřní dispozice mezonetových bytů, které pak mohou být řešeny zcela individuálně. V každé budově najdeme čtyři bytové jednotky (řešené jako mezonety), které však mohou být v případě zájmu klienta propojeny mezi sebou. Byty umístěné v přízemí a suterénu disponují obytnou plochou cca 110 m², horní jednotky nabízejí cca 170 m2.126 Ladislavu Lábusovi a jeho spolupracovníkům se v případě hanspaulských „Trojčat“ podařilo dostát zadání investora, které požadovalo, aby byly vzniklé stavby provozně nenáročné a zároveň dostatečně reprezentativní a zapadající do koloritu okolní vilové zástavby. Splněn byl i požadavek na jasné vymezení vlastnických, spoluvlastnických a veřejných ploch, a to u všech dvanácti bytových jednotek.127 123

http://www.atelier8000.cz/mozaika.htm, vyhledáno 26. 11. 2012. LÁBUS/SCHMIDT/KRUŠINA 2009a. 125 KREJČÍK 2012. 126 LÁBUS/SCHMIDT/KRUŠINA 2009b. 127 SCHMIDT 2009. 124

55

Ve velmi podobném duchu vznikl v roce 2009 nadstandardně řešený bytový dům ve zlínské obytné čtvrti Nivy. Architekt Pavel Míček (Pavel Míček Architects) navrhl čtyřpodlažní budovu strohého funkcionalistického vzhledu s celkem šesti bytovými jednotkami. Rohová novostavba je přirozeně zasazena do mírně svažitého pozemku, kterého je využito i pro parkovací stání a technické prostory v suterénní části domu.128 Středem viladomu prochází schodiště a společný výtah, který v nejvyšším patře komfortně ústí přímo až do bytu. Architekt kladl důraz také na dostatečné prosvětlení bytových jednotek. Proto jsou všechny byty prosvětleny pokaždé alespoň ze tří světových stran a mají k dispozici prostornou lodžii, případně terasu. Nejlépe je na tom v tomto případě byt v nejvyšším patře, které je pro něj zabráno celé. Součástí bytové jednotky je totiž rozlehlá nezakrytá terasa, jež poskytuje úchvatné výhledy do všech světových stran. Konstrukce domu je tvořena v kombinaci železobetonové a zděné technologie. Monolitický beton byl použit při výstavbě vodorovných konstrukcí, v opěrných zdech a zapuštěné garáži. Světle šedá omítka působí čistým dojmem, stejně tak smrková okna ve světlém přírodním odstínu.129 Architekt Pavel Míček se narodil ve Zlíně, což se také projevuje v jeho realizacích, které vznikly v mnoha případech právě v tomto regionu a jeho blízkém okolí. Kubistické tvary, jaké najdeme u bytového domu v Nivách, jsou pro tohoto architekta typické. Ve stejném duchu jsou navrhnuty i další jeho stavby, např. rodinný dům v Uherském Brodě (prováděcí projekt 2009), rodinný dům ve Vsetíně (studie 2008), či rodinný dům v Uherském Hradišti (realizace 2007).130

128

MÍČEK 2009a. GEBRIAN 2012, V 37. 130 MÍČEK 2009b. 129

56

3.3. Terasový dům Terasové domy bychom mohli definovat jako budovy, jež jsou umístěny do svažitého terénu a skládají se z několika bytových jednotek. Ty mohou být dispozičně řešeny jako jednopodlažní nebo dvojpodlažní (mezonetové). Benefitem tohoto typu stavby jsou především terasy, které vznikají postupným ustupováním jednotlivých podlaží a v případě stavby ve svahu jsou plusem také dobré izolační schopnosti.131 Jednu z progresivních realizací terasových domů jsem již zmínila v předchozí kapitole v souvislosti s netradičními materiály, které se v poslední době začínají ve stavebnictví používat. Jednalo se o Villu Vojanku, projekt vzniklý pod taktovkou týmu Hnilička Císler Architekti (hcA) v roce 2007. Budova je citlivě zasazena do přibližně desetimetrového prudkého svahu, jehož vlastností maximálně využívá. Celkem pětipatrový dům s prostornými terasami je ověnčen mnoha cenami a díky svému architektonickému vzhledu sklízí úspěch nejen mezi veřejností, ale i na poli kritiky.132 Samotné byty jsou řešeny individuálně, s důrazem na vysokou kvalitu zpracování. Konkrétně byt ve třetím patře, jenž je po mezonetu druhým největším, má interiér o rozloze 217, 15 m2 (plus terasu o výměře 77,01 m2). Jednotka je zařízena velmi elegantně - bytu dominuje prosluněný obývací pokoj s mramorovou stěnou a kompletní nábytek na míru. Vynechám-li další vybavení bytu, zmínila bych zajímavý architektonický prvek, který není u terasových domů častý. Z podlahové výšky bytu se dá sestoupit do prostorné místnosti se sníženým stropem, která je do domu vsazena a již je možné vybavit např. jako vinotéku nebo domácí kino.133 Za zmínku stojí také návrh terasového domu z roku 2008 v Kunčicích pod Ondřejníkem. Architekt Petr Lichnovský představil zajímavou novostavbu, jež poskytuje nádherný výhled na horské panorama Beskyd. Několikapatrová stavba měla být určena ke stálému bydlení nadstandardního typu. Obyvatelům by byl v přízemí objektu k dispozici také bazén a sauny. Vzhledem k plánovanému místu realizace, nebyl

131

HÁJEK 2004a, 25. HNILIČKA 2008b, 31–39 133 HNILIČKA 2008a, 32–34. 132

57

projekt z důvodu významného ovlivnění krajinného rázu schválen. Ač je projekt kompletně zpracován, nebyla dosud nalezena jiná, vhodnější lokalita.134

134

LICHNOVSKÝ 2008.

58

3.4. Řadový dům Řadový dům je specifický tím, že má vždy dvě boční strany společné se sousedním domem. Výjimkou jsou domy koncové, které mají společnou pouze jednu zeď. Výhody tohoto typu stavby jsou především ekonomického rázu – při stavbě je spotřebováno menší množství materiálu, stavba je lépe izolovaná proti úniku tepla a snadněji se také vytápí. Mínusem může být například počet oken a jejich orientace, která je vzhledem k dispozicím vedena pouze na dvě světové strany. To samé platí o předzahrádce, která je limitovaná šířkou domu. Nevýhodou může být také nepřiměřený hluk, pokud nejsou sousedské zdi provedeny v dostatečné šíři. Většinou je řadový dům řešen jako dvoupodlažní stavba. Tento typ obydlí byl oblíben především v 70. letech minulého století, kdy vzniklo například sídliště Baba v Praze 6.135 V této podkapitole bych ráda zmínila tři úspěšné realizace z posledních let. V prvním případě se jedná o řadové domy v Horních Počernicích z roku 2005 od Michala Kunce, Daniela Pospíšila a Lukáše Zimandla ze studia Atelier Kunc.136 Architekti se v několika zásadních věcech inspirovali bydlením severní Evropy. V domech najdeme neobvyklá vnitřní atria spojená s koupelnou či zatravněné střechy evokující zahradu.137 Autorům se podařilo nabídnout moderní bydlení na okraji hlavního města, které však poskytuje i dostatečné množství zeleně. Architektura působí vzdušně díky velkým atriovým oknům, která propouští dostatek světla, a jednoduchým kubickým objemům.138 Druhým projektem, jenž se taktéž zaobírá myšlenkou dostatečného propojení s okolní zelení, je soubor řadových domů v Letech u Dobřichovic, který vznikal v letech 2007–2008. Autorem projektu je studio Rala, konkrétně architekti Radek Lampa, Jan Malinovský a Petra Pelešková. Jasné zadání investora, využít pozemek poblíž řeky Berounky v maximální možné míře, bylo bezesporu splněno bez jakékoliv újmy vůči architektonickému zpracování. Zastavěná plocha činí celkem 1957 m2.139 Obytný komplex tvoří celkem osmnáct dvou až třípodlažních řadových domů a dva třípatrové viladomy. Řadové domy jsou uspořádány v různých variantách do pěti 135

HÁJEK 2004b, 24. http://www.atelierkunc.com/cz/residencni-bydleni/radove-domy-horni-pocernice, vyhledáno 28. 11. 2012. 137 JODIDIO 2009. 138 KUNC/POSPÍŠIL/ZIMANDL 2009. 139 http://www.rala.cz/, vyhledáno 27. 11. 2012. 136

59

skupin. Rozvolněná okolní krajina dovolila navrhnout prostorné terasy, vždy umístěné s ohledem na dostatek soukromí obyvatel domů. Budovy jsou členěny tak, aby mezi nimi vznikla uzavřená nebo polouzavřená atria či jiná zákoutí intimního charakteru. Jednotlivé obytné sekce jsou značeny pásem z keramické mozaiky, kde je vždy uvedeno i označení vchodu.140 Posledním uvedeným příkladem je rezidence Zlín – Příluky od architektů Pavla Chládka a Jindřicha Nového. Projekt, jenž vznikl v roce 2008–2009, se skládá z několika typů staveb.141 Vzhledem k tématu zmiňuji pouze řadové domy typu „B“ a typu „C“. Dvojpodlažní typ „B“ je řazen do čtyř sekcí vždy po čtyřech domech. Vnější prostor směřující do ulice je definován pravidelným střídáním vstupního atria a garážového stání. Řadový dům typu „C“ je taktéž dvojpodlažní, avšak stavěn do tří skupin po pěti domech. Individuální vzhled domu je dotvořen zapuštěným vstupním prostorem a venkovním parkovacím stáním. Všechny objekty poskytují díky umístění do mírně svažitého terénu atraktivní výhled do okolí. Bonusem celého obytného komplexu je jeho integrace a přirozená návaznost na stávající zástavbu a její funkce.142

140

LAMPA/MALINOVSKÝ/PELEŠKOVÁ 2010. http://www.rezidencepriluky.cz/priluky.html, vyhledáno 22. 11. 2012. 142 CHLÁDEK/NOVÝ 2010. 141

60

3.5. Samostatně stojící rodinný dům Samostatně stojící (izolovaný) rodinný dům je pravděpodobně nejčastější typ obytné architektury, s kterým se můžeme na území České republiky setkat. V posledních letech vznikají i stavby, jež na první pohled nemusí působit zcela tradičně. Takovým příkladem je i rodinný dům v Buši. Architektka Markéta Cajthamlová ve spolupráci s Janem Krejčím navrhla jednoduše řešený rodinný dům nedaleko nádrže Slapy.143 Stavba, jež byla dokončena v roce 2011, vyniká v mnoha směrech. V první řadě je specifická fasáda, na jejíž obklad bylo použito hrubě řezané cedrové dřevo. Dům tak sice vypadá jako dřevostavba, jeho nosné zdivo je však tvořeno z betonových tvárnic suchého zdění (zde konkrétně je použitý systém TEZUS). Cedrové dřevo má tu výhodu, že je nejen velmi estetické, ale také odolné vůči napadení plísní apod. Dřevěné materiály jsou v různých podobách použity i v interiéru stavby a na posuvných okenicích, což občas může působit až přespříliš.144 Ač je dům umístěn na rozlehlém travnatém pozemku, najdeme vyhlídkovou terasu a zahradu také na střeše budovy. Z boku domu na ni vede pohodlné schodiště. K nízké energetické spotřebě přispívá především tepelné čerpadlo vzduch–voda, což je systém vytápění, při kterém se kombinuje topení v podlaze s radiátory a konvektory.145 Markétě Cajthamlové se podařilo propojit vnitřní a vnější prostředí domu tak, aby došlo k přirozené harmonii a estetickému souznění. Také architekt Petr Moráček ze studia Mimosa Architekti146, který se postavením domu v krajině intenzivně zabývá, navrhl a následně v roce 2010 zrealizoval sympaticky vyhlížející rodinný dům v Bohumilči nedaleko Kunětické hory. Půdorys stavby je tvořen ze vzájemně kolmých os ve tvaru kříže, které jsou namířeny ke všem čtyřem hlavním světovým stranám.147 Hlavní obytné místnosti v přízemí domu jsou situovány na jih, venkovní stěny tímto směrem jsou z velké části prosklené. V prvním patře najdeme klidovou zónu tvořenou celkem čtyřmi pokoji. Fasáda je netradičně tvořena ze dřeva, sibiřského modřínu. Jednotlivá prkna jsou ve stejné šířce, vždy kladena vodorovně. Výhodou 143

http://www.arch.cz/cajthamlova/?1100390015940000000003216, vyhledáno 22. 11. 2012. MACHÁČEK 2011, 50–57. 145 WERTIG 2012c, 30–33. 146 http://www.mimosa-architekti.cz/, vyhledáno 21. 11. 2012. 147 VOLF 2011b, 48–49. 144

61

sibiřského modřínu je jeho schopnost perfektně odolávat větru a také fakt, že není třeba ho ošetřovat chemicky.148 Stavba působí idylicky také díky přilehlé vodní nádrži. Uměle vytvořené jezírko, poblíž kterého rostou vzrostlé břízy a vrby, zapadá do konceptu domu mnohem lépe než klasický bazén. Ač patří tento projekt k Moráčkovým prvotinám, je mezi odborníky hodnocen velmi pozitivně.149 Dřevo jako základní stavební materiál bylo použito i v následujícím případě. Na konci chatové osady v Hradištku pod Medníkem byl v roce 2007 pod vedením architekta Ondřeje Kamenického ze studia Okadesign postaven rodinný dům pro tříčlennou rodinu.150 Aby byla zachována původní atmosféra místa, kde dříve stála klasická dřevěná chatka s kamennou podezdívkou, objevují se podobné prvky i na novostavbě. Ta se skládá z přízemí ve tvaru betonového hranolu a horní nástavby prvního patra, jež je dřevěná. Na původní kamennou podezdívku architekt navázal také gabiony (drátěné koše s kameny),151 které zasadil do nízkého svahu u vjezdu do garáže. Kamenný obklad je k vidění taktéž na komíně. Díky respektování okolního prostředí nebyly při výstavbě pokáceny žádné okolní stromy, což dotváří až poetickou idylu dané lokality.152 Na mnoha místech České republiky se v posledních letech objevil zájem o moderní obytné stavby, které však svým vzhledem připomínají tradiční lidovou architekturu. Typickým znakem tohoto typu staveb je především sedlový tvar střechy. Jedním z příkladů propojení tradice s posledními trendy je i dům Hynka Holiše ze studia Holiš + Šochová Architekti153, který vznikl v letech 2009–2011 v Hutisku–Solanci. Tato obec leží na Valašsku a právem se jí přisuzuje pověst jedné z nejkrásnějších částí Moravy. Ideální poloha domu umožňuje sledovat velkým panoramatickým oknem východ slunce a díky posuvné stěně na protější straně i jeho západ. Podlouhlý tvar domu evokuje vzhled valašské chalupy, avšak v moderním pojetí.154 Fasáda stavby je tvořena z červeného cedru, kdy jsou jednotlivá prkna pokládána vertikálně. Tento fakt je celkem netradiční, ve většině případů architekt 148

VOLF 2011c, 38–41. Mimosa Architekti 2011, 48–51. 150 KAMENICKÝ 2011. 151 http://www.gabiony.cz/index.php?file=2, vyhledáno 24. 11. 2012. 152 KAMENICKÝ 2011. 153 http://www.hsarchitekti.cz/Projects.aspx?ProjectId=2, vyhledáno 24. 11. 2012. 154 Houš + Šochová Architekti 2011, 52–55. 149

62

nechává dřeva pokládat vodorovně. Velkým plusem při použití cedru je kromě jeho silné odolnosti také jeho odstín, který se postupem času barví do stříbrna. Na střechu sedlového typu byly zvoleny jako vhodný materiál asfaltové pásy.155 Další rodinný dům, který si svým vzhledem uchovává prvky klasičnosti, vznikl v letech 2010–2011 v obci Klokočná, jež leží 20 km na severovýchod od Prahy. Stejně jako v předchozím případě, i zde bylo hlavním úkolem architekta navrhnout moderní stavbu v tradičním duchu. Zadání se zhostilo studio pha v čele s architekty Janem Šestákem a Markem Deylem. Dům se skládá celkem ze dvou samostatných objektů propojených skleněným hranolem. Tento průchod poskytuje pohodlný přesun z jedné části komplexu do druhé. První objekt má obytnou funkci, kromě obývacího pokoje a kuchyně zde najdeme i dvě ložnice s vlastním příslušenstvím. Podkroví je využito k rozjímání – vznikla zde klidná pracovna a případný pokoj pro hosty. Druhý objekt má spíše technickou funkci, slouží jako garáž, kotelna a sklad dřeva. Střecha obou částí je sedlová a pokrývá ji titanzinková krytina. Zajímavá jsou subtilní střešní okna, která v úzkých pásech svisle protínají střechu nad pracovnou. Takto získané osvětlení je přirozené a oproti oknům běžné velikosti vizuálně efektivnější.156 Rodinný dům, který v mnohém připomíná stavbu předchozí, vznikl podle návrhu architekta Davida Krause v obci Veliš. Na rozsáhlém pozemku byly postaveny dvě dispozičně stejné budovy, navzájem propojené. Střecha je klasicky sedlová, se sklonem 45°. První budova je z neomítnutých režných cihel, druhá se světle šedou omítkou a skleněným přístavkem sloužícím jako kryté parkovací stání. Ač dům působí jednoduše, až naivně, jeho funkčnost je jasně zřejmá.157

155

VOLF 2011d, 36–39. VOLF 2011e, 34–37. 157 KRAUS 2008, 42–44. 156

63

4. Shrnutí v kontextu doby a architektonického vývoje Problematika obytné architektury zahrnující období od 60. let 20. století do současnosti, jež byla zpracována v předchozích kapitolách, přinesla mnohá zjištění. V úvodu bych ráda shrnula fakta týkající se politické situace v Československu, která jsou pro architektonický vývoj zcela zásadní. Státní projektové ústavy (Stavoprojekty) byly zřízeny na popud komunistického režimu v každém větším městě na území Československa již po roce 1948. Soukromý sektor ve stavebnictví a v architektonickém projektování nuceně zanikl. Veškerá tvorba té doby tak podléhala ideologické cenzuře.158 Na počátku 2. poloviny 20. století byla pro vládnoucí komunistický režim prvořadá především hromadná bytová výstavba, která dokázala zaručit vznik velkého množství bytů za relativně krátkou dobu. Bohužel však tento způsob výstavby zapříčinil, že vzniklé projekty se daly charakterizovat spíše jako úspěšné z kvantitativního hlediska, nikoliv kvalitativního. Pevně zakořeněná metoda typizace rozvíjející se od roku 1948 a neustálá kontrola systému, nedovolily architektům přílišnou míru kreativity. Každý nový projekt byl přísně kontrolován, nevyznívá-li příliš prozápadně. Veškeré objekty realizované mezi roky 1948 a 1989 byly buď stavěné podle určitého modelu z prefabrikovaných dílů (systém typizace), nebo experimentální. V případě úspěšného splnění uskutečněného experimentu se v některých případech přešlo k sériové výrobě. Třetí kategorie zahrnovala obytné budovy soukromého charakteru, které vznikaly svépomocí obyvatel.159 Nejdůležitějším nástrojem pro industrializaci výstavby byla výše zmíněná typizace, ze které mělo vzejít to nejlepší možné – jak z hlediska estetického, tak i materiálního, ekonomického a technického.160 Období 60. let 20. století vyniká také množstvím studií, které byly publikovány v odborných periodikách typu Architektura ČSSR. Badatelé z Výzkumného ústavu výstavby a architektury (VÚVA) se věnovali různorodým tématům, počínaje charakteristikou a popsáním výhod a nevýhod různých typologických příkladů obytné architektury (např. pavlačových domů, chodbových domů), režimu v bytě, bydlení s dětmi, popisu vývoje nových skladebných soustav apod. 158

ŠVÁCHA 2008b, 220–225. STAŠKOVÁ 1965, 66–76. 160 PALLA 1963, 119–125. 159

64

Mírně uvolněná atmosféra, která na kulturní scéně nastala po XX. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu v lednu roku 1956, dovolila vzniknout například libereckému sdružení SIAL, které bylo na svou dobu v oblasti architektury nesmírně inovativní a vymykající se zažitým pravidlům. Po následné okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 se liberálnější atmosféra nuceně vytratila a země se začala navracet k dřívějšímu období komunistického normálu. Pro toto období tzv. normalizace, které bez přerušení přetrvává až do roku 1989, je specifická především výstavba velkých obytných celků. Tato „města ve městě“ vznikala kontinuálně po celém území státu. Za všechny mohu jmenovat například všeobecně známé panelové sídliště Jižní Město v Praze 4. Rodinné domy byly stavěny z dlouhodobě vyráběných prefabrikovaných dílů podle jasně daných pravidel. Na kreativitu investorům příliš prostoru nezbylo. Ač vcelku obtížně a v malém množství vznikaly v 70. letech 20. století i obytné stavby podle návrhu konkrétních architektů. Mezi dodnes ceněné realizace soukromého charakteru můžeme zařadit například rozlehlou vilu Věry Chytilové v pražské Tróji, která byla vystavěna v letech 1970–1975 podle návrhu architekta Emila Přikryla, jenž byl svého času taktéž aktivním členem SIALu.161 Přelomový rok 1989 přinesl mnohé změny nejen v rámci politického systému, ale i na poli architektury. Porevoluční léta, jež dovolila lidem opět svobodně dýchat, zažehla v té době ještě v československém prostředí nový tvůrčí plamen a pomohla znovuvzkříšení disciplíny. Díky obnovenému kontaktu se zahraniční scénou se do Čech postupem času dostávaly progresivní metody a inovativní stavební postupy do té doby neznámé. Do země se konečně mohli vrátit exiloví architekti, jako jsou Eva Jiřičná, Jaroslav Šafer, Zdeněk Zavřel či Bořek Šípek, a naopak čeští architekti mohli vyrazit poznávat architekturu do ciziny. Po rozpadnutí státem řízených Stavoprojektů dostaly prostor soukromé ateliéry, které byly postupně zakládány. Mnohé z nich fungují dodnes a mají na českém trhu silnou pozici.162 Významným přínosem pro rozvoj architektury bylo také obnovení instituce soukromého vlastnictví a podnikání. Stát se v té době zbavil většiny svého majetku zabaveného v roce 1948 a to buď oprávněnými restitucemi, nebo dalšími způsoby privatizace. Reformou prošlo také vysoké školství, kdy z kateder odešli vyučující zkompromitovaní styky s komunistickým režimem. Na jejich místa nastoupili nejlepší 161 162

PLATOVSKÁ 2010, 122–127. KRATOCHVÍL 2007, 877–878.

65

čeští architekti v čele s Ladislavem Lábusem, Jiřím Suchomelem, Alenou Šrámkovou či Emilem Přikrylem.163 Jedním z příkladů porevoluční bytové architektury je obytný soubor Hvězda na pražských Petřinách. Projekt inspirovaný nedalekým renesančním letohrádkem stejného jména byl vystavěn v letech 1994–1999 podle návrhu architekta Vlado Miluniče. Ten ve stejné době projektoval i současnou ikonu pražského nábřeží Tančící dům. 164 Obytný komplex Hvězda však nebyl jediný tohoto typu. Za zmínku stojí také projekt Mrázovka (1998–2000) v Praze 5 dle návrhu architektů Petra Kordovského, Pavly Kordovské a Michala Pokorného, či soubor Velká Skála (1997–1999) v pražské Tróji od architektů Richarda Doležala a Petra Malinského.165 Produkce izolovaných rodinných domů se na konci 20. století rapidně zvýšila. K progresivním stavbám můžeme zařadit například rodinný dům v Praze – Tróji (1992–1995) od Pavla Zvěřiny, domek Ivana Kroupy v Mukařově (1998), vilu Markéty Cajthamlové a Lva Lauermanna v Říčanech (1997–1999) či často skloňovanou vilu ve Vonoklasech (1996–1998) od Lenky Dvořákové a Ladislava Lábuse. Poslední dekáda 20. století položila základy pro úspěšný vývoj obytné architektury i veřejných budov či staveb financovaných státem.166 Obytná architektura 21. století v mnohém navazuje na období po Sametové revoluci. V několika směrech je však současné projektování o několik kroků dále. Významným pomocníkem posledních let jsou architektům především pokročilé informační technologie. Díky počítačům je práce projektantů nejenom jednodušší, rychlejší a přesnější, ale také vizuálně zajímavější. Pokrok nelze zastavit ani v tomto oboru. Tvorba ve speciálních počítačových programech s mnoha funkcemi je dnes pro architekta běžnou rutinou. Použití CAD (computer aided design/počítačem podporované projektování) systémů, které dokážou nakreslit 3D modely během chvíle, absolutně vytlačilo pravítka a rýsovací prkna. CAD systémy obsahují nástroje několika typů – matematické, grafické, inženýrské i geometrické. K dispozici jsou také pokročilejší modely, které řeší kompletní výpočty a řízení systémů.167

163

ŠVÁCHA 2004, 22–25. MILUNIČ 2012. 165 KRATOCHVÍL 2007, 898. 166 KRATOCHVÍL 2007, 887. 167 VANĚK/HULÍN 2006. 164

66

Otázkou je, jakým směrem se bude vývoj ubírat do budoucna – například už dnes můžeme „navštívit“ stavby či celé komplexy vytvořené pouze ve virtuální realitě. Problematice tohoto typu se věnuje například anglická publikace Virtual Architecture, která počítá například s využitím možnosti urbanistického plánování v kyberprostoru.168 S tím také souvisí další fakt, jenž znatelně ovlivnil formování architektury v posledních letech. Tím je bezpochyby větší zapojení vědních oborů a příbuzných disciplín. Spousta poznatků dnešního stavitelství je založena právě na výzkumu vědců s širokým záběrem působnosti. Nemusí se jednat nutně o informační technologie, ale například o nové materiály vznikající dosud neznámou chemickou reakcí apod. Současná architektura je oproti minulým stoletím také více ekologická. Nikdy dříve toto téma nebylo v popředí zájmů, respektive se o něm ani neuvažovalo. Trend nízkoenergetických

domů

se

na

území

našeho

státu

poprvé

objevil

až v 80. letech 20. století, kdy bylo zpracováno několik progresivních návrhů. Dnes je samozřejmě problematika nízkoenergetického, případně pasivního bydlení vzhledem k pokroku na poli materiálových a technologických možností vnímána mnohem intenzivněji. Ekologické smýšlení investorů je stále patrnější nejen ve veřejných zakázkách, ale i v soukromém sektoru.169 Nezanedbatelná vlna inspirace přichází také ze zahraničí, kde téměř neexistují hranice. Současný stav architektury je sice poznamenaný stále přetrvávající ekonomickou krizí, přesto jde však vývoj kupředu. Jak uvedl teoretik architektury Zdeněk Lukeš: „Tuzemská architektura snese srovnání se zahraničím, snad by jí jen prospělo víc odvahy experimentovat. A také je třeba se víc otevřít světu.“170

168

ZAMPI/MORGAN 1995. ŠANDA 2006, 26–27. 170 NOVOTNÁ 2012. 169

67

Závěr V závěru své diplomové práce bych ráda shrnula poznatky, k nimž jsem se během studování problematiky nových forem bydlení v 21. století dopracovala. V první řadě je nutné zmínit období od 60. let 20. století do roku 1989. Tato léta jsou specifická svou komplikovanou politickou situací, která citelně zasahovala do života všech obyvatel tehdejšího Československa. Pro vládnoucí komunistický režim byla prvořadá hromadná bytová výstavba zaručující

rychlé

výsledky.

Díky

stále

se

zvyšující

poptávce

po

bydlení

a neutuchajícímu nutkání plnit předem určené kvóty, však převažovala ve většině případů kvantita produkce nad kvalitou. Zažitá metoda typizace rozvíjející se na našem území již od roku 1948 nedovolila tehdejším architektům přílišnou kreativitu. Objekty, které do roku 1989 vznikaly, byly buď typizované (stavěné podle určitého modelu z prefabrikovaných dílů), nebo experimentální. V případě úspěchu uskutečněného experimentu se přešlo opět k sériové výrobě daných prvků. Třetí kategorií byly obytné budovy, většinou rodinného typu, které vznikaly svépomocí obyvatel. V rámci své studie jsem se snažila kvůli obsáhlosti tématu zaměřit především na nízkopodlažní zástavbu. Pokud výjimečně zmiňuji i budovy vysokopodlažní či celé obytné soubory, je tomu tak z důvodu nutnosti uvést zásadní stavbu v rámci své doby. Ač se stát zabýval v poválečných letech především bytovou výstavbou, neunikly postupem času jeho pozornosti ani rodinné domy. Změnu k lepšímu přinesla polovina 60. let 20. století, kdy došlo k prvním pokusům o výrobu prefabrikovaných dílů určených pouze pro výstavbu rodinných domků. Vzniklo tak několik základních typů inspirovaných především zahraniční produkcí. V této souvislosti bych zmínila například montovaný izolovaný domek OKAL, montovaný domek z dřevotřískových desek Kreibaum, montovaný domek Sklo–Dům, atriové domy MULTI, panelové rodinné domy řady „t“ či konstrukční systém IGLU. Volnější atmosféra, která nastala v lednu roku 1956 po XX. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu, umožnila vznik například libereckému sdružení SIAL, jehož členy byli nesmírně progresivní a v zahraničí uznávaní architekti v čele s Karlem Hubáčkem. Na přelomu 70. let 20. století, v období normalizace, se situace opět citelně ztížila. Do popředí zájmu se dostává výstavba velkých obytných souborů typu Jižní

68

Město. Vznikají však i projekty, jež dosahují svým architektonickým zpracováním nesrovnatelně vyšší kvality než panelové domy na českých sídlištích. Jedná se například o obytný komplex na Barrandově z roku 1971 od Vlada Miluniče a Jana Línka, či

soubor

terasového

bydlení

v Krči

z let

1967–1970

od

Milana

Rejchla

a jeho spolupracovníků. Ze solitérních budov si zaslouží pozornost obytný dům Hadovka v Praze 6, který pro svou vizuální formu zpracování osloví i pozorovatele z řad laické veřejnosti. Na této dynamické stavbě vyniká především způsob, jakým zeď domu uskakuje směrem od hlavní třídy. Projekt byl realizován v letech 1970–1971 podle návrhu architektů Josefa Poláka a Vojtěcha Šaldy. Ve stejném roce vznikl návrh rodinné vily v Tróji pro režisérku Věru Chytilovou. Vila patří dodnes mezi ceněné realizace soukromého charakteru vzniklé v období normalizace. Dům, jenž navrhl architekt Emil Přikryl (člen libereckého SIALu), byl vystavěn v letech 1970–1975. Začátek 80. let 20. století přináší na pole architektury nové téma, kterým je nízkoenergetické zpracování budov. Problematika zapojení nekonvenčních zdrojů energie do běžného provozu se zaměřuje i na obytné stavby. Jedním z progresivních návrhů jsou řadové domy pro libereckou Vysokou školu strojní a textilní. Autoři projektu Jiří Suchomel, Karel Novotný a Jan Žemlička (Stavoprojekt, ateliér 2) navrhli domky zapuštěné do svahu s vysokou mírou energetické úspornosti. Ač pokračuje výstavba sídlišť, je v následujících letech opět věnována zvýšená pozornost produkci rodinných domů. Mezi kvalitně zpracované realizace bych zařadila již ve své době kladně hodnocené stavby, a to například rodinný dům s ateliérem v Záběhlicích z roku 1983 od architekta Petra Kiela, rodinný dům v Nové Bělé z roku 1982 od projektanta Václava Filandra, či rodinný dům s ateliérem ve Zlíně, dřívějším Gottwaldově, jenž byl postaven v roce 1985 podle návrhu Evy a Stanislava Hrazdirů. Pro 2. polovinu 20. století je taktéž typické množství architektonických soutěží, jak odborných, tak studentských, které se konaly pod záštitou (a dohledem) státu. Většina z těchto projektů zůstala v rovině návrhu, přesto je však jejich přínos nezpochybnitelný. Přelomový rok 1989 přinesl zásadní změny do života celého národa. Nadšení a nově nabytá svoboda porevolučních let se znatelně promítly také do vývoje české architektury. Obnovený kontakt se zahraniční odbornou veřejností přinesl na českou 69

scénu mnohé progresivní metody a inovativní stavební postupy. Pro následný vývoj oboru byl zásadní taktéž návrat mnoha českých exilových architektů, např. Jaroslava Šafera, Evy Jiřičné, Zdeňka Zavřela, Bořka Šípka a mnohých dalších. Události poslední dekády 20. století tak poskytly české architektuře pevné základy, které pomohly obnovit disciplínu a na kterých se mohlo začít stavět v letech budoucích. Problematice obytné kultury na území České republiky v 21. století jsem se věnovala v kapitolách „Hledání nových forem bydlení“ a „Vybrané typologické příklady bydlení“. V první jmenované kapitole jsem si položila otázku, v čem je bydlení současnosti jiné než dříve a zda-li nějaké nové formy vůbec existují. Po intenzivním zkoumání obytné architektury, jež vznikla v posledních třinácti letech, jsem stavby na základě těchto zjištění rozdělila do několika základních skupin. Tyto skupiny vždy definují fakt, v čem je obytná architektura inovativní či progresivní. První jsou stavby, které působí neobvykle díky svému exteriéru. Vhodným příkladem je zcela unikátní rodinný dům v Černošicích u Prahy architektů Jána Studeného a Martina Vojty (studio ksa.) z roku 2008, který je tvořen železobetonovým modulovým krystalem vsazeným do svahu. Zadruhé jsem zacílila na domy s neobvyklou vnitřní dispozicí. Do této kategorie samozřejmě může spadat i černošický krystal, já bych však ráda uvedla projekt Stanislava Fialy a Milana Bulvy (studio D3A). Jedná se o rodinný dům ve Zdiměřicích u Prahy, jehož celkový koncept odkazuje na berberská obydlí, která jsou charakteristická společným obytným prostorem v centrální části domu, jenž je dokola lemován dalšími místnostmi. Dále jsem jmenovala stavby, které byly postaveny na ne zcela standardním místě. Tuto kategorii prezentuje rodinný dům architekta Pavla Mudříka, jenž se musel vyrovnat s lokalitou neaktivního pískovcového lomu. Následující podkapitola představila domy postavené z materiálů, které dříve v architektuře nebyly běžné. Konkrétně se jedná o měď, corten a copilit. Ukázkovým příkladem použití mědi je cenami ověnčený projekt Villa Vojanka v Praze 5. Pavel Hnilička se svým týmem ze studia Hnilička Císler Architekti navrhli šestipatrový terasový dům osazený do prudkého svahu, jehož okenice a celá dvě horní patra v rozsahu mezonetového bytu byla z měděných plátů. Corten (pomalu korodující ocelový plech) a copilit (profilové bezbarvé sklo v hliníkových rámech s vložkou z PVC) jsou zastoupeny ve vlastním rodinném domě architekta Luďka Rýznera, který si postavil v Humpolci. 70

Pátá kategorie dostala za úkol odprezentovat stavby sloužící svým obyvatelům pouze pro víkendový pobyt. V dnešní době nepředstavuje přechodné bydlení jen malé dřevěné chatky na břehu řeky, ale kompletní domy poskytující plnohodnotné bydlení a komfort. Například víkendový dům v obci Rudoltice u Lanškrouna architektů Pavla Hladíka a Filipa Dubského nabízí majitelům kromě kvalitní architektury také velkorysé obývací prostory, klidovou zónu či halu s bazénem. Předposlední podkapitola uvedla domy, jejichž funkce před přestavbou byla diametrálně rozdílná. V tomto směru je ukázkovým projektem přestavba olomouckého sila na rodinný dům pod taktovkou česko–polského dua Tomáš Pejpek a Szymon Rozwałky (C+HO_aR). Dvoupatrový dům ve funkcionalistickém stylu je citlivě usazen na vrchol sila do výšky 25 m. Nakonec jsem zařadila nízkoenergetické domy, které jsou v současnosti v oblasti moderního bydlení stále více skloňované a žádané. Nikdy dříve nebylo toto téma natolik aktuální jako dnes. Ekologické smýšlení investorů je stále patrnější nejen ve veřejných zakázkách, ale i v soukromém sektoru. Jako zástupce z řad obytné architektury jsem vybrala po architektonické stránce profesionálně zpracovanou vilu v Jevanech architekta Davida Krause, která propojuje ekologický přístup k životnímu prostředí s maximálně vhodnými podmínkami pro komfortní bydlení. V následující kapitole „Vybrané typologické příklady bydlení“ jsem na základě současné produkce obytné architektury určila několik základních typologických skupin, které se v dnešní době vyskytují v České republice v největší míře či jsou (opět) populární. Konkrétní realizace byly vybrány především z hlediska jejich kvalitativního zpracování a kladného hodnocení odborníků v rámci celorepublikových soutěží a recenzí v periodikách. Prvním představeným byl viladům – stále populárnější typ stavby, který propojuje přednosti bydlení v bytě s rodinným domem. Viladomy postavené v posledních letech jsou většinou specifické vyšším standardem a lukrativní lokalitou. Například Nové vily na Hanspaulce od architekta Ladislava Lábuse zaujmou již na první pohled svou fasádou z režných cihel a procítěným estetickým ztvárněním, jenž dokonale zapadá do stylu okolní zástavby z 30. let 20. století. Dále následoval terasový dům, který plně využívá svažitosti terénu, na němž je vystavěn. Tento typ stavby je také charakteristický venkovními prostory – terasami, které jsou součástí každé bytové jednotky. Do skupiny terasových domů můžeme

71

zařadit již výše popsanou novostavbu Villy Vojanky v pražských Košířích od studia Hnilička Císler Architekti. Pro řadový dům, jenž definuje další typologický vzor, je typická dvojpodlažní zástavba a těsné řazení budov vedle sebe. Boční nosné zdi jsou pak sdíleny se sousedním domem. V této souvislosti jsem uvedla soubor řadových domů v Letech u Dobřichovic z let 2007–2008. Autorem projektu je studio Rala, konkrétně architekti Radek Lampa, Jan Malinovský a Petra Pelešková. Obsáhleji jsem se zaměřila na nejčastější typ stavby, a to samostatně stojící rodinný dům. V podkapitole jsem uvedla několik diametrálně rozdílných příkladů, které ukázaly, jak různorodě může rodinný dům současnosti vypadat. V podkapitole představuji domy s klasickou sedlovou střechou (rodinný dům v Klokočné, architekti Jan Šesták a Marek Deyl) – trend, který se opět vrací do módy, či třeba budovy, jejichž fasáda je kompletně tvořená ze dřeva (rodinný dům v Buši, architektka Markéta Cajthamlová, 2011, či rodinný dům v Bohumilči, architekt Petr Moráček, 2010). Svou diplomovou práci bych ráda ukončila konstatováním, že česká obytná architektura udělala od roku 1989 ve všech směrech velký krok kupředu. Nesetkáváme se sice s extrémně futuristickými projekty, jaké vznikají v zahraničí, přesto však sneseme srovnání s mezinárodní scénou. Poděkování patří nejen tvůrčím architektům, ale také investorům, kteří jsou ochotni akceptovat, nebo přímo zadávat i netradiční realizace. Samotný princip toho, jakým způsobem bydlíme, se však moc nezměnil a pravděpodobně se nijak zásadně nezmění ani v budoucích letech. Přibyly nové materiály, zvýšil se značně standard bydlení, infrastruktura je propracovanější, objevily se nezvyklé dispozice, stavby jsou ekologicky přátelštější ke svému okolí. Vývoj obytné architektury je v mnoha ohledech rychlejší než dříve, a to především díky pokročilým informačním technologiím (např. CAD) a mnoha vědním oborům, které s architekturou úzce spolupracují. Nezanedbatelná je také tvůrčí svoboda a volnost, kterých se před Sametovou revolucí architektům nedostávalo. Aby však mohla vzniknout budoucnost, je třeba znát dobře svou minulost a mít schopnost ji přijmout i s jejími negativy. Také proto bychom měli brát v potaz století předchozí, ve kterých je vždy možné najít pozitiva a novou inspiraci.

72

Obrazová příloha

1. Vila Věry Chytilové, Emil Přikryl, 1970–1975, Praha–Troja

2. Sídliště Jižní Město, kolektiv autorů, 1971–1991, Praha, dobová fotografie z roku 1982

73

3. Měšťanova vila s ateliérem, Petr Keil, 1971–1982, Praha–Záběhlice

4. Bytový dům Hadovka, Josef Polák, Vojtěch Šalda, 1970–1971, Praha

74

5. Řadové domy, socialistická výstavba, 70. léta 20. století, Praha–Baba

6. Obytný soubor Hvězda, Vlado Milunič, 1994–1999, Praha

75

7. Rodinný dům Černošice, ksa. (Ján Studený, Martin Vojta), 2008, Černošice u Prahy

8. Rodinný dům Zdiměřice, D3A (Stanislav Fiala, Milan Bulva), 2009, Zdiměřice u Prahy

76

9. Villa Vojanka, Hnilička Císler Architekti, 2007, Praha 5, pohled z ulice

10. Villa Vojanka, Hnilička Císler Architekti, 2007, Praha 5, pohled ze zahrady

77

11. Vila Hermína, HŠH Architekti (Petr Hájek, Tomáš Hradečný, Jan Šépka), 2009, Černín

12. Přestavba sila, Tomáš Pejpek a Szymon Rozwałka, 2005–2007, Olomouc

78

13. Obytný komplex Hanspaulka, Atelier 8000 (Vladan Píša), 2005–2006, Praha

14. Nové vily na Hanspaulce, AA Lábus (Ladislav Lábus), 2008–2009, Praha

79

15. Rodinný dům Bohumileč, Mimosa Architekti (Petr Moráček), 2010, Bohumileč u Kutné Hory

16. Rodinný dům v Buši, Markéta Cajthamlová, 2011, Buš

80

17. Rodinný dům Hutisko-Solanec, Holiš + Šochová Architekti (Hynek Holiš), 2009–2011, Hutisko-Solanec

18. Rodinný dům v Klokočné, studio pha (Jan Šesták, Marek Deyl), 2010– 2011, Klokočná u Prahy

81

19. Vila v Jevanech, Architektura s.r.o. (David Kraus), 2011, Jevany u Prahy

82

Seznam vyobrazení 1. Vila Věry Chytilové, Emil Přikryl, 1970–1975, Praha–Troja. Foto: Archiv Slavné vily 2. Sídliště Jižní Město, kolektiv autorů, 1971–1991, Praha, dobová fotografie z roku 1982. Foto: Centrum. Lubomír Kotek 3. Měšťanova vila s ateliérem, Petr Keil, 1971–1982, Praha–Záběhlice. Foto: Archiv Slavné vily 4. Bytový dům Hadovka, Josef Polák, Vojtěch Šalda, 1970–1971, Praha. Foto: Archiv Slavné vily 5. Řadové domy, socialistická výstavba po r. 1970, Praha–Baba. Foto: Místa u nás. Michal Bůžek 6. Obytný soubor Hvězda, Vlado Milunič, 1994–1999, Praha. Foto: Wikipedia. Matěj Baťha 7. Rodinný dům Černošice, ksa. (Ján Studený, Martin Vojta), 2008, Černošice u Prahy. Foto: Archiv Grand Prix Obce architektů 8. Villa Vojanka, Hnilička Císler Architekti, 2007, Praha 5, pohled z ulice. Foto: Archiv Hnilička Císler Architekti. Filip Šlapal, Jaroslav Hejzlar 9. Villa Vojanka, Hnilička Císler Architekti, 2007, Praha 5, pohled ze zahrady. Foto: Archiv Hnilička Císler Architekti. Filip Šlapal, Jaroslav Hejzlar 10. Rodinný dům Zdiměřice, D3A (Stanislav Fiala, Milan Bulva), 2009, Zdiměřice u Prahy. Foto: Archiv Hypoindex 11. Vila Hermína, HŠH Architekti (Petr Hájek, Tomáš Hradečný, Jan Šépka), 2009, Černín. Foto: Archiv HŠH Architekti 12. Přestavba sila, Tomáš Pejpek a Szymon Rozwałka, 2005–2007, Olomouc. Foto: Archiv Slavné vily 13. Rodinný dům v Buši, Markéta Cajthamlová, 2011, Buš. Foto: Archiv Arch. Ester Havlová

83

14. Rodinný dům Bohumileč, Mimosa Architekti (Petr Moráček), 2010, Bohumileč u Kutné Hory. Foto: Archiv Mimosa Architekti 15. Rodinný dům Hutisko-Solanec, Holiš + Šochová Architekti (Hynek Holiš), 2009–2011, Hutisko-Solanec. Foto: Archiv Stavbaweb. Tomáš Rasl 16. Rodinný dům v Klokočné, studio pha (Jan Šesták, Marek Deyl), 2010–2011, Klokočná u Prahy. Foto: Archiv Archiweb. Filip Šlapal 17. Nové vily na Hanspaulce, AA Lábus (Ladislav Lábus), 2008–2009, Praha. Foto: Archiv Stavbaweb 18. Obytný komplex Hanspaulka, Atelier 8000 (Vladan Píša), 2005–2006, Praha. Foto: Archiv Průmstav 19. Vila v Jevanech, Architektura s.r.o. (David Kraus), 2011, Jevany u Prahy. Foto: Archiv Ihned. Filip Šlapal

84

Seznam literatury ADR Architekti 2012a – ADR Architekti: Rodinný dům v Praze. In: Archiweb, http://www.archiweb.cz/buildings.php?type=19&action=show&id=3192, vyhledáno 27. 11. 2012

ADR Architekti 2012b – Adr Architekti: Rodinný dům v Praze. In: Archiweb, http://www.archiweb.cz/buildings.php?type=19&action=show&id=3193, vyhledáno 26. 11. 2012

Atelier 8000 2009 – Atelier 8000: Obytný soubor Hanspaulka. In: Archiweb, http://www.archiweb.cz/buildings.php?type=19&action=show&id=2375, vyhledáno 20. 11. 2012

BABÁNEK 1980 – Dušan BABÁNEK: Studie obytné skupiny rodinných domů. In: Architektura ČSR 6, 1980, 269–272

BATÍK 1972 – Svatopluk BATÍK: Obytné domy–Gottwaldov, Praha, Ostrava. In: Architektura ČSR 4, 1972, 186–188

BENEŠ/KNAPPOVÁ 1983 – Michal BENEŠ / Zdeňka KNAPPOVÁ: Výsledky průzkumu úrovně řešení individuální bytové výstavby. In: Architektura ČSR 3, 1983, 139–142

BÍLKOVÁ/MACHÁČEK 2008 – Eva BÍLKOVÁ / Julius MACHÁČEK: Rodinný dům Zdiměřice. In: Architekt 11, 2008, 4–17

CAJTHAML 1963 – Miloslav CAJTHAML 1963: Dům hotelového bydlení v Praze na Invalidovně, In: Architektura ČSSR 10, 1963, 596–600

ČELECHOVSKÝ/LANGR 1983 – Gorazd ČELECHOVSKÝ / Vladimír LANGR: Bydlení po roce 1990. In: Architektura ČSR 1, 1983, 2–24

85

DČVU VI/1 — Dějiny českého výtvarného umění VI/1. Marie PLATOVSKÁ / Rostislav ŠVÁCHA (ed.). Praha 2007

DČVU VI/2 — Dějiny českého výtvarného umění VI/2. Marie PLATOVSKÁ / Rostislav ŠVÁCHA (ed.). Praha 2007

Energeticky úsporné domky pro VŠST v Liberci. In: Architektura ČSR 5, 1982, 223–224

FIALA 2009a – Stanislav FIALA: Rodinný dům Zdiměřice. In: FIALOVÁ/TICHÁ 2009, 74–81

FIALA 2009b – Stanislav FIALA: Rodinný dům Vlna. In: FIALOVÁ/TICHÁ 2009, 70–71

FIALA 2009c – Stanislav FIALA: Vily Hanspaulka. In: Archiweb, http://www.archiweb.cz/buildings.php?&action=show&id=2382, vyhledáno 25. 11. 2012

FIALOVÁ/TICHÁ 2009 – Irena FIALOVÁ / Jana TICHÁ (eds.): D3A / Živá architektura. Praha 2009

FRANCLOVÁ/LÍKAŘ 1970 – Marie FRANCLOVÁ / Otakar LÍKAŘ: Studie k programu bytové výstavby do roku 1980. In: Architektura ČSR 1970, 359

GALINDO 2009 – Michelle GALINDO: Collection. Houses. Praha 2009

GEBRIAN 2012 – Adam GEBRIAN: Vilový bytový dům, Nivy, Zlín. In: Lidové noviny 23. 6. 2012, 2012, V 37

HÁJEK 2004a – Václav HÁJEK: Rodinné domy. In: Pozemní stavitelství III., 2004, 25

HÁJEK 2004b – Václav HÁJEK: Rodinné domy. In: Pozemní stavitelství III., 2004, 24

86

HŠH Architekti 2009 – HŠH Architekti: Vila Hermína. In: Archiweb, http://www.archiweb.cz/buildings.php?type=19&action=show&id=2417, vloženo 24. 11. 2012

HNILIČKA 2008a – Pavel HNILIČKA: Terasový dům v Košířích. In: Stavba 3, 2008, 32–34

HNILIČKA 2008b – Pavel HNILIČKA: Terasový dům v Košířích. In: Stavba 7, 2008, 34–39

HNILIČKA 2010 – Pavel HNILIČKA: Terasový dům v Košířích v Praze. In: Hnilička, http://www.hnilicka.cz/cs/architektura/terasovy-dum-v-kosirich-v-praze/56/, vyhledáno 27. 11. 2012

HNILIČKA 2011 – Pavel HNILIČKA: Česká architektura 2009–2010. Praha 2011

HORKÝ 1970 – Ivan HORKÝ: Jak a jaké vyrábět byty? In: Architektura ČSR 8, 1970, 356–357

Houš + Šochová Architekti 2011 – Houš + Šochová Architekti: Rodinný dům Hutisko – Solanec. In: Stavba 4, 2011, 52–55

HUBATOVÁ–VACKOVÁ/ŘÍHA – Lada HUBATOVÁ–VACKOVÁ / Cyril ŘÍHA: Husákovo 3+1. Praha 2007

CHLÁDEK/NOVÝ 2010 – Pavel CHLÁDEK / Jindřich NOVÝ: Rezidence Zlín – Příluky, In: Archiweb, http://www.archiweb.cz/buildings.php?&action=show&id=2779, vyhledáno 23. 11. 2012

JANIŠOVÁ 1970 – Helena JANIŠOVÁ: Srovnávací výzkum způsobu života na nových sídlištích a na území města Prahy. In: Architektura ČSR 1, 1970, 33–36

JODIDIO 2009 – Philip JODIDIO (ed.): Architecture now! Houses. Cologne 2009

87

KAMENICKÝ 2009 – Ondřej

KAMENICKÝ:

Rodinný dům v Hradištku. In: Archiweb,

http://www.archiweb.cz/buildings.php?&action=show&id=2110, vyhledáno 27. 11. 2011

KAMENICKÝ 2011 – Ondřej

KAMENICKÝ:

Rodinný dům Hradištko pod Medníkem.

In: Okadesign, http://www.okadesign.cz/realizovane-projekty/rd-hradistko-podmednikem/, vyhledáno 26. 11. 2012

KLÍMOVÁ 2011 – Barbora KLÍMOVÁ: My jsme tím projektem žili. Praha 2011

KRATOCHVÍL 2007 – Petr KRATOCHVÍL: Architektura 1989–2000. Obnova disciplíny. In: DČVU VI/2, 877–901

KRAUS 2008 – David KRAUS: Rodinný dům Veliš. In: Stavba 1, 2009, 42–44

KRAUS 2011 – David KRAUS: Rodinný dům v Jevanech. In: Stavba 3, 2011, 24–29

Krč – rodinné bydlení, In: Architektura ČSR 10, 1970, 418–421

KREJČÍK 2012 – Adam KREJČÍK: Cihla sluší domu i zahradě. In: Rodinný dům 10, 2012, 14–17

KUNC/POSPÍŠIL/ZIMANDL 2009 – Michal KUNC / Daniel POSPÍŠIL / Lukáš ZIMANDL: Řadové domy Horní Počernice. In: Archiweb, http://www.archiweb.cz/buildings.php?type=&action=show&id=732, vyhledáno 28. 11. 2012

LÁBUS/SCHMIDT/KRUŠINA 2009a – Ladislav LÁBUS / Norbert SCHMIDT / Vít KRUŠINA: Hanspaulka – Nové vily. In: Časopis Stavebnictví, http://www.prumstav.cz/reference/bytove-domy/obytny-soubor-hanspaulka-vystavba45-viladomu-praha-6/, vyhledáno 25. 11. 2012

88

LÁBUS/SCHMIDT/KRUŠINA 2009b – Ladislav LÁBUS / Norbert SCHMIDT / Vít KRUŠINA: Autorská zpráva. In: Stavba web, http://www.stavbaweb.cz/Hanspaulka-AA-Labus/Autorska-zprava.html, vyhledáno 28. 11. 2012

LAMPA/MALINOVSKÝ/PELEŠKOVÁ 2012 – Radek LAMPA / Jan MALINOVSKÝ / Petra PELEŠKOVÁ: Obytný areál v Letech u Dobřichovic. In: Archiweb, http://www.archiweb.cz/buildings.php?type=&action=show&id=2727, vyhledáno 28. 11. 2012

LANGER 1968 – Vladimír LANGER: Rodinné bydlení. In: Architektura ČSSR 4, 1968, 271

Lennox Architekti 2007 – Lennox Architekti: Rodinný dům „šnek“. In: Archiweb, http://www.archiweb.cz/buildings.php?&action=show&id=1569, vyhledáno 25. 11. 2012

LICHNOVSKÝ 2008 – Petr LICHNOVSKÝ: Bytové domy. In: Lichnovský, http://www.lichnovsky.com/bytove-domy/terasovy-dum-kunice-p-ondrejnikem, vyhledáno 27. 11. 2012

LOUDOVÁ 1984 – Jiřina LOUDOVÁ: Modelování kvality nových bytů v bytových domech připravovaných k výstavbě v ČSR pro období 1990–2012. In: Architektura ČSR 10, 1984, 475–478

LUKEŠ 1986 – Zdeněk LUKEŠ: Soutěž na rodinné domky do Liberce. In: Architektura ČSR 9, 1986, 409–412

LÝSEK 1968 – Lumír LÝSEK: Urbanistická studie Lysolaje. In: Architektura ČSSR 5, 1968, 303–310

LÝSEK 1987 – Lumír LÝSEK: Rodinný dům, In: Architektura ČSR 3, 1987, 202–203

89

MACHÁČEK 2008a – Julius MACHÁČEK: Rodinný dům v Černošicích. In: Architekt 7, 2008, 10–12

MACHÁČEK 2008b – Julius MACHÁČEK: O statice s Janem Štulckem. In: Architekt 7, 2008, 14–15

MACHÁČEK 2009 – Julius MACHÁČEK: Vila Hermína. In: Architekt 11 12, 2009, 18–31

MACHÁČEK 2011 – Julius MACHÁČEK: Rodinný dům v Buši. In: Architekt 5 6, 2011, 50–57

MACHÁČEK/HALÍK 2011 – Julius MACHÁČEK / Pavel HALÍK: Rodinný dům v Jevanech. In: Architekt 3, 2011, 4–15

MASÁK 2008 – Miroslav MASÁK: Architekti Sial. Praha 2008

MAZAL 1983 – Václav MAZAL: Výstavba rodinných domků na Palackého vrchu v Brně. In: Architektura ČSR 7, 1983, 308–309

MÍČEK 2009a – Pavel MÍČEK: Bytový dům Zlín. In: Pavel Míček Architects, http://www.pavelmicek.com/index.php?lang=cz§ion=projekty&subsection=bytove domy&projekt=bytovydumzlin-partyzanska, vyhledáno 27. 11. 2012

MÍČEK 2009b – Pavel MÍČEK: Rodinné domy. In: Pavel Míček Architects, http://www.pavelmicek.com/index.php?lang=cz§ion=projekty&subsection=rodinne domy, vyhledáno 2. 12. 2012

MILUNIČ 1971 – Vlado MILUNIČ: Barrandov. In: Architektura ČSR 10, 1971, 462–465

MILUNIČ 2012 – Vlado MILUNIČ: Areál Hvězda. In: Archiweb, http://www.archiweb.cz/buildings.php?type=&action=show&id=3313, vyhledáno 28. 11. 2012

90

Mimosa Architekti 2011 – Mimosa Architekti: Rodinný dům v Bohumilči. In: Stavba 4, 2011, 48–51

MUDŘÍK 2005 – Pavel MUDŘÍK: Rodinný dům manželů Ungerových. In: Archiweb. http://www.archiweb.cz/buildings.php?&action=show&id=625, vyhledáno 1. 12. 2012

MUDŘÍK 2009 – Pavel MUDŘÍK: Přestavba chaty v Dolní Lhotě. In: Archiweb, http://www.archiweb.cz/buildings.php?&action=show&id=1920, vyhledáno 1. 12. 2012

MUSIL 1963 – Jiří MUSIL: Rodina a bydlení II. In: Architektura ČSSR 2, 1963, 124–125

OK PLAN Architects 2011 – OK PLAN Architects: Rodinný dům ve Zlíně. In: Archiweb, http://www.archiweb.cz/buildings.php?type=19&action=show&id=2840, vyhledáno 25. 11. 2012

NEČAS 1968 – Otakar NEČAS: Projektování obytných domů na venkově. In: Architektura ČSR 4, 1968, 280–284

NOVOTNÁ 2012 – Denisa NOVOTNÁ: Architektura v čase krize nabývá na významu. In: E15, http://zpravy.e15.cz/byznys/reality-a-stavebnictvi/architektura-v-case-krizenabyva-na-vyznamu-918688, vyhledáno 1. 12. 2012

PALACKÝ 1964 – JAN PALACKÝ: Řešení rodinných domků, In: Architektura ČSSR 7, 1964, 489–92

PALLA 1963 – Vladimír PALLA: Problémy perspektivního rozvoje osídlení na území ČSSR. In: Architektura ČSSR 2, 1963, 119–125

PETRO 2012 – Karel PETRO: Rodinný dům pro tři obyvatele. In: Stavba web, http://www.stavbaweb.cz/Z-domova/Karel-Petro-Rodinny-dum-pro-tri-obyvatele.html, vyhledáno 25. 11. 2012

PETRŮ/ŘÍČÁNEK 1985 – Zdeněk PETRŮ / Antonín ŘÍČÁNEK: Soutěž na řešení řadových rodinných domků. In: Architektura ČSR 5, 1985, 209–217 91

POLÁK 1963 – Josef POLÁK: Problémy perspektivního rozvoje osídlení na území ČSSR. In: Architektura ČSSR 4–5, 119–125

POTŮČEK 2008 – Jakub POTŮČEK: Lahvičky inkoustu a Schránka k zabydlení (Terasový dům v Praze – Košířích). In: Stavba 3, 2008, 36–39

POTŮČEK 2007 – Jakub POTŮČEK: Přestavba sila. Olomouc. In: Stavba 3, 2007, 44–49

PLATOVSKÁ 2010 – Marie PLATOVSKÁ: Vila Věry Chytilové. In: ŠVÁCHA 2010a, 122–127

PRIMUSOVÁ 2007 – Adriana PRIMUSOVÁ: Skupina Máj 57. Praha 2007

Redakce Architektura ČSSR 1963 – Redakce Architektura ČSSR: K II. Sjezdu svazu architektů ČSSR. In: Architektura ČSSR 4–5, 211–281

REZLER 1975 – Pravoslav REZLER: Metody typizace ve výstavbě ČSR. In: Architektura ČSR 1, 1975, 11–14

ROZWAŁKA 2007 – Szymon ROZWAŁKA: Přestavba sila v Olomouci. In: Archiweb, http://www.archiweb.cz/buildings.php?&action=show&id=1462, vyhledáno 25. 11. 2012

RÝZNER 2005 – Luděk RÝZNER: Plecháč. In: Stavba 5, 2005, 47–49

RÝZNER 2011 – Luděk RÝZNER: Rodinný dům v Jihlavě. In: Stavba 1, 2011, 46–51

Řadová výstavba – Dolní ulice v Gottwaldově. In: Architektura ČSR 9, 1986, 405–406

SCHMIDT 2009 – Jiří SCHMIDT: Lábusova Trojčata na Hanspaulce. In: Stavba web, http://www.stavbaweb.cz/Hanspaulka-AA-Labus/Labusova-Trojcata-naHanspaulce.html, vyhledáno 28. 11. 2012

92

SEDLÁKOVÁ

1986a

–

Radomíra

SEDLÁKOVÁ:

Rodinný dům

v Nové

Bělé.

In: Architektura ČSR 9, 1986, 399

SEDLÁKOVÁ 1986b – Radomíra SEDLÁKOVÁ: Rodinný dům v Praze 10. In: Architektura ČSR 9, 1986, 402–403

SEDLÁKOVÁ 1986c – Radomíra SEDLÁKOVÁ: Rodinný dům s ateliérem v Gottwaldově – Ostratě. In: Architektura ČSR 9, 1986, 397–398

SEDLÁKOVÁ 1986d – Radomíra SEDLÁKOVÁ: Rodinný dům ve Viničných Šumicích. In: Architektura ČSR 9, 1986, 401

SEDLÁKOVÁ 2006 – Radomíra SEDLÁKOVÁ: 20. století české architektury, Praha 2006

SOJKA 1970 – Miloslav SOJKA: Čestné uznání v soutěži o cenu Adolfa Loose. In: Architektura ČSR 4, 1970, 148–151

STAŠKOVÁ 1965

–

Hana STAŠKOVÁ: Výzkumná

příprava

experimentálního

projektování, In: Architektura ČSSR 1, 1965, 66–76

SÝKORA 1973 – Jaroslav SÝKORA: Poznámky k typizaci venkovských rodinných domů. In: Architektura 6, 1973, 293–296

SYROVÝ 1969 – Petr SYROVÝ: Výstavba rodinných domků v ČSSR. In: Architektura ČSSR 9-10, 509–522

SYROVÝ 1971 – Petr SYROVÝ: Atriové domky. In: Architektura ČSR 9, 1971, 429–430

ŠANDA 2006 – Josef ŠANDA: Mezinárodní konference pasivní domy. In: Stavba 1, 2006, 26–27

ŠILHÁNKOVÁ 2006a – Vladimíra ŠILHÁNKOVÁ: Obecně k problematice bydlení. In: Koncepce bytové politiky pro středně velká a malá města, 10–13

93

ŠILHÁNKOVÁ 2006b – Vladimíra ŠILHÁNKOVÁ: Formy bydlení a jejich „skupiny“. In: Koncepce bytové politiky pro středně velká a malá města, 13–16

ŠLAPETA/ZATLOUKAL 2010 – Vladimír ŠLAPETA / Pavel ZATLOUKAL (eds.): Slavné vily Čech, Moravy a Slezska. Praha 2010

ŠMÍDEK 2007 – Petr ŠMÍDEK: Průtokový kanál ústavu vodního stavitelství. In: Archiweb, http://www.archiweb.cz/buildings.php?type=arch&action=show&id=1317,

vyhledáno

2. 12. 2012

ŠVÁCHA 2004 – Rostislav ŠVÁCHA: Česká architektura a její přísnost. Praha 2004

ŠVÁCHA 2007 – Rostislav ŠVÁCHA: K šestému dílu Dějin českého výtvarného umění. In: DČVU VI/1, 9–10

ŠVÁCHA 2008a – Rostislav ŠVÁCHA (ed.): Slavné pražské vily. Praha 2008

ŠVÁCHA 2008b – Rostislav ŠVÁCHA: Místo Sialu v dějinách architektury. In: MASÁK 2008. 220–225

ŠVÁCHA 2010a – Rostislav ŠVÁCHA (ed.): Sial. Olomouc 2010

ŠVÁCHA 2010b – Rostislav ŠVÁCHA (ed.): Slavné vily Středočeského kraje. Praha 2010

TYWONIAK 2005 – Jan TYWONIAK: Nízkoenergetické domy – principy a příklady. Praha 2005

VANĚK/HULÍN 2006 – Petr

VANĚK

/ Jaroslav HULÍN: Kdy bude architektura chytřejší?

In: Digiarch, http://www.digiarch.cz/210-14-clanky-kdy-bude-architekturachytrejsi.aspx, vyhledáno 1. 12. 2012

94

VELKA/VELKOVÁ 1982 – Jan VELKA / Irena VELKOVÁ: Nekonvenční zdroje energie a jejich současné možnosti využití v architektuře. In: Architektura ČSR 10, 1982, 448–454

VINECKÝ 2005 – Roman VINECKÝ: Corten: materiál budoucnosti, In: Stavebnictví a interiér, http://www.stavebnictvi3000.cz/clanky/COR-TEN-material-budoucnosti/, vyhledáno 26. 11. 2012

VOLF 2011a – Petr VOLF: Neviditelná architektura. Obytný industriál v Perné. In: Magazín Víkend 26, 2011, 38–41

VOLF 2011b – Petr VOLF: Harmonie u jezírka. In: Reflex 40 – Jiné domy 15, 2011, 48–49

VOLF 2011c – Petr VOLF: Na kříži. Rodinný dům v Bohumilči. In: Magazín Víkend 32, 2011, 38–41

VOLF 2011d – Petr VOLF: Valašské pastorále. Rodinný dům v Hutisku – Solanci. In: Magazín Víkend 43, 2011, 36–39

VOLF 2011e – Petr VOLF: Klasická skladba. Rodinný dům v Klokočné. In: Magazín Víkend 42, 2011, 34–37

VOLF 2011f – Petr VOLF: Lesní víla. Rodinný dům v Jevanech. In: Magazín Víkend 20, 2011, 36–39

WERTIG 2012a – Jaroslav WERTIG: Ohnivý dům. Rodinný dům v Černošicích. In: Magazín Víkend, 2012, 32–35

WERTIG 2012b – Jaroslav WERTIG: Roubená logika. Chalupa na Liberecku. In: Magazín Víkend 32, 2012, 28–31

WERTIG 2012c – Jaroslav WERTIG: Středočeská exotika. Dům v Buši. In: Magazín Víkend 23, 2012, 30–33 95

ZAMPI/MORGAN 1995 – Giuliano ZAMPI / Conway Lloyd MORGAN: Virtual architecture. London 1995

ZLÁMAL 1976 – Jaromír ZLÁMAL: Nízkopodlažní výstavba – realizace a návrhy. In: Architektura ČSR 9-10, 1976, 407–412

96