NEVLÁDNÍ A NEZISKOVÉ ORGANIZACE A SOCIÁLNÍ POLITIKA (ve výuce katedry speciální pedagogiky) Marie Dohnalová Podobně jako na řadě vysokých škol ve vyspělých zemích i u nás se postupně zařazuje do učebních plánů nový předmět problematika nevládních neziskových organizací. Jedna z prvních kateder na Univerzitě Karlově, která to učinila, je katedra speciální pedagogiky na Pedagogické fakultě. Pružně tak reaguje na společenskou situaci a potřebu, a již ve šk. r. 93/94 ve 4. ročníku, v rámci denního magisterského oborového studia speciální pedagogiky, studenti navštěvovali kurz „Sociální management". Zařazení předmětu souvisí s přestavbou oboru a úpravou obsahu i formy studia v souladu s měnící se společností. Vznikají nové a nové nevládní neziskové organizace, a to zejména tam, kde pomoc a působení jiných institucí chybí. Okruh jejich činností je velmi široký, z velké části se však zaměřují na zlepšování životních a sociálních podmínek lidí. Tak jak to plyne z charakteristiky neziskových organizací - uskutečňují veřejně prospěšnou činnost. Lze právem předpokládat, že absolventi speciální pedagogiky budou také v neziskových organizacích pracovat, zejména v oblasti zdravotní a sociální. Katedra má
zájem, aby se studenti dozvěděli co nejvíce o vzniku, fungování, řízení, zaměření a činnosti těchto organizací, a tak je i koncipován obsah předmětu. Zdůrazňováno je sociální hledisko - organizace zakládají lidé proto, aby pomáhali lidem (v oblasti zdravotní a sociální). Proto úvodní přednášky jsou věnovány sociální politice. V historickém vývoji lze zachytit určité tendence - přechod od nahodilého řešení sociálních otázek ke koncepčnějšímu, postupnému zapojování a aktivní úloze obcí a státu a konečně i tendence mezinárodního dojednávání základních opatření v sociální oblasti. Vývoj sociální politiky lze v podstatě rozdělit do dvou hlavních etap, a to podle úlohy státu. První etapa trvá zhruba do konce 19. století, pak začíná etapa druhá. Po skončení 2. světové války se většina zemí orientuje na tzv. „silný sociální stát", welfare state, stát blahobytu. Tato orientace přetrvává asi do 2. poloviny 70. let, kdy po stále častější kritice je zaznamenáván ve společnosti odklon od keynesovského modelu hospodářské a sociální politiky k neoklasické koncepci. Ta prosazuje omezení úlohy státu
v ekonomické a sociální politice a posiluje roli nestátních subjektů. Všude tam, kde je pociťována absence ze strany společnosti, kam opatření státní sociální politiky nesahají nebo kde stát nemá možnost vstoupit do sociálni reality, tam vznikají nevládní neziskové organizace. Lidé se spojují jednotnou myšlenkou, nápadem, vůlí pomoci ostatním. V naší společnosti probíhá sociální reforma vycházející z vyhlášení vlády ČSFR v r. 1990. Vytvářejí se sociální instituce (úřady práce), instituty (nové pojetí sociálního pojištění) a mechanismy (valorizace platů a důchodů). Často se hovoří o „záchranné sociální síti" jako o souboru legislativních norem zahrnujících různá opatření, kterými stát napomáhá občanům v nouzových sociálních situacích. Síť by měla zmírňovat nejvyhraněnější sociální dopady ekonomické transformace. Činnost státních institucí - počínaje Ministerstvem práce a sociálních věcí přes správy sociálních zabezpečení a územní orgány - odbory sociální péče, které mají bezprostřední kontakt s občany - a ť j e jakkoliv široká, nemůže být dostačující. Ani nový zákon o státní sociální podpoře z r. 1995 neřeší obtížné životní a sociální situace řady lidí. Proto je logické a potřebné, že jsou zakládány neziskové organizace. Jejich činností se v této oblasti prolíná altruismus - nezištná pomoc či péče o blaho jiných lidí. V oblasti sociální a zdravotní hrají významnou roli dva materiály: Standardní pravidla pro vyrovnání příležitostí pro osoby se zdravotním postižením, schvále-
né Valným shromážděním OSN v r. 1993 a z téhož roku u nás platný Národní plán opatřeni pro sníženi negativních důsledků zdravotního postižení. Nevládní neziskové organizace zdravotního a sociálního zaměření poskytují pomoc, která u nás v předchozích letech chyběla a ani dnes ji nemohou zajistit státní instituce. Dále přispívají k řešení i nových sociálních problémů, které s sebou nese liberalizace společnosti a její otevření se vnějšímu světu. Většina organizací poskytuje více druhů konkrétních služeb, vyvíjí řadu činností pro jednu anebo více cílových skupin. Jedná se o poskytování informací, právní pomoc a poradenství, přímou sociální práci, osobní asistenci, poskytování materiální pomoci, organizovaní různých ozdravných a léčebných pobytů, osvětovou, publikační a propagační činnost, kulturní a uměleckou činnost. Organizace sdružují osoby se stejnými problémy, zprostředkovávají nejrůznější kontakty včetně odborných porad, lékařské pomoci aj., zajišťují přímé vzdělávání cílové skupiny i přípravu vychovatelů a zakládají praktická střediska pro pracovní a sociální rehabilitaci. Tyto jejich činnosti jsou ekonomicky výhodnější než státní pomoc. Státní instituce směřují k uspokojování průměrných a hromadných potřeb. Tam, kde je potřeba uspokojit specifické potřeby určitého okruhu lidí, je činnost nestátních organizací pružnější a efektivnější. Pomáhají a pracují v nich i rodinní příslušníci a aktivisté, někteří bez nároků na mzdu.
Charakteristika nevládních neziskových organizací Při uvádění specifických rysů neziskových organizací lze vycházet z literatury vyspělých zemí, zejména USA, kde tyto organizace již začínají mít svou tradici. Autoři se shoduji na pěti hlavních rysech: 1) Organizace mají svou institucionální formu danou právními ustanoveními a předpisy týkající se vzniku, zániku a pravidel činnosti. 2) Jsou to nevládní organizace, oddělené od státní správy, jejich základní struktura je ve své podstatě soukromá. 3) Organizace jsou neziskové. I když v určitém období zisku dosáhnou, nemohou ho rozdělit mezi vedení nebo vlastníky organizace. Jejich cílem není dosahování zisku, ale zaměření se na veřejný prospěch. Některé organizace slouží zejména zájmům svých členů, ale ani ty nejsou ziskové, nýbrž vzájemně prospěšné. 4) Jsou samosprávné, autonomní, schopné řídit vlastní činnost. 5) Jsou dobrovolné, a to už ve svém vzniku, v účasti členů a pomoci i ve formě příjmů jako dobrovolných příspěvků. Jaké konkrétní typy nevládních neziskových organizací u nás existují? Pokud mají lidé potřebu pomáhat řešit nějaký problém a ve společnosti podobná organizace neexistuje, lze založit neziskovou organizaci. Mělo by být předem jasno proč, s kým a jak. Dnes se víceméně každý může obrátit na odbornou po-
radnu nebo si zakoupit základní příručky. Vedle organizací církevních a náboženských existují tři hlavní typy, jejichž základní charakteristiku uvádíme. Nejvyšší počet v naší společnosti je občanských sdružení. Mohou mít povahu spolku, společnosti, svazu, hnutí i klubu. Ke vzniku občanského sdružení postačí tři lidé starší 18 let a správná myšlenka. Sdružení je vzájemně prospěšné i veřejně prospěšné sloužící širší veřejnosti. Základním dokumentem jsou vypracované stanovy. Ty se ve dvojím vyhotovení spolu se žádostí o registraci zašlou na civilně-správní úsek Ministerstva vnitra ČR. Do 40 dnů přijde zpět vyrozumění o schválení a jedny stanovy s registrací občanského sdružení. Nyní je možné zažádat Český statistický úřad o přidělení IČO, zřídit si účet u peněžního ústavu a zahájit vlastní činnost. Návrh může být odmítnut pro své vady nebo kdyžjde o společnost založenou za účelem výdělečné činnosti, příp. o politickou stranu. Velmi významné místo mezi neziskovými organizacemi zaujímají nadace. Nadaci může zřídit fyzická nebo právnická osobajednotlivě či společně. Může vzniknout i ze závěti, pokud tato obsahuje i statut. Nadace sleduje obecně prospěšný cíl - rozvoj duchovních hodnot, ochrana lidských práv, životního prostředí, kulturních památek atd. Základem je určitý majetek (hmotný či nehmotný), jehož užití je podle zaměření nadace úče-
lově vázáno. Při vzniku nadace majetek již existuje nebo se musí ve statutu uvést, jak ho v nejbližší době získat. Statut je základním dokumentem. Spolu se zakládací listinou ho zakladatelé doručí na odbor vnitřních věcí okresního úřadu v místě sídla nadace. Během tří týdnů přijde vyrozumění o registraci nadace. V některých případech může dojít k odmítnutí (často jde 0 název nebo cíl ), proti němuž lze podat odvolání u příslušného ministerstva. Zatím nejnižší počet je obecně prospěšných společnosti. Tato označení mají organizace v názvu nebo mají zkratku o.p.s. Společnost poskytuje obecně prospěšné služby - případný zisk z podnikání nemůže být rozdělen mezi zakladatele nebo zaměstnance. Služby se poskytují všem uchazečům za stejných podmínek. Společnost zakládá fyzická či právnická osoba, příp. 1 stát či obec. Základním dokumentem je zakládací listina, která je podkladem pro zápis do rejstříku OPS u rejstříkového soudu, v jehož obvodu má společnost sídlo. Během 90 dnů rejstříkový soud rozhodne, zda má společnost vše potřebné ke své činnosti (např. když chce zároveň podnikat, zda nechybí živnostenský list či koncese), pak teprve obecně prospěšná společnost vzniká. Při odmítnutí žádosti o zápis do rejstříku lze do 15 dnů podat odvolání, a to ke krajskému (městskému) soudu. Neziskové organizace působí v naší společnosti jen několik let, a proto zatím není v platnosti veškerá potřebná legislativa. Vychází se ze základních zákonů jako
je Ústavní zákon. Listina základních práv a svobod. Občanský zákoník, Zákoník práce. Důležitý je Zákon č. 83/1990 Sb. o sdružováni občanů, který upravuje zejm. vznik, registraci a zánik občanských sdružení. Významný je dál tZákonč. 248/1995 Sb. o obecné prospěšných společnostech, pokud jde o třetí typ - nadace, všichni napjatě očekávají, jak dopadne konečné znění Zákona o nadacích. Měl by být projednán a schválen v těchto měsících a během jeho přípravy podávaly neziskové organizace řadu připomínek. Týkaly se výše hodnoty základního majetku, ale i dalších částí zákona. Činnosti organizací v sociální oblasti se dotýká též připravovaný Zákon o sociální pomoci. Vraťme se nyní k zmiňovanému kurzu „Sociální management" určenému studentům speciální pedagogiky. Seznámení se s řízením neziskových organizací je spojeno s odpověďmi na řadu otázek. Studenty zajímá například: Smí nezisková organizace podnikat? Kde a jak organizace získávají peníze? Sleduje někdo to, aby byly poskytnuté peněžní prostředky použity ke správnému účelu? Co se stane s majetkem po zániku organizace? Jakým způsobem je vedeno účetnictví? Je povinnost dodávat daňové přiznání? Kdo může organizacím poradit jak řešit konkrétní problém? Mají se vypracovávat výroční zprávy a jakým způsobem je zveřejňovat atd. Během jednoho semestru, na který je dosud předmět koncipován, je možné se zhruba hlavními problémy zabývat. Vy-
cházíme z několika málo titulů, knih pro odbornou veřejnost dostupných. Jedná se o publikace Nadace rozvoje občanské společnosti, Informačního centra nadací a některé další. Samozřejmě, že významné místo v problematice neziskových organizací zaujímá způsob financování jejich činnosti. Zjistit přesné údaje o výši a složení příjmů (tzn. kolik z jejich rozpočtu tvoří státní dotace, granty zahraničních nadací, dary domácích sponzorů, příjmy ze sbírek, členských příspěvků, apod.) je velmi obtížné. Stejně obtížné je i vyčíslení ekonomického přínosu služeb neziskových organizací pro hospodářství našeho státu. Pro zachycení finanční stránky lze využít např. přehledy o státních dotacích poskytované ministerstvy, příspěvky okresních úřadů, měst, obcí, magistrátů, Grantovou agenturou, Nadace ROS, Rady humanitárních sdružení, z Konta Bariéry, Výboru dobré vůle atd., případně informace poskytované výročními zprávami. Zájem katedry speciální pedagogiky je, aby studenti také blíže poznali některé konkrétní neziskové organizace. V průběhu semestru proto navštívili Informační centrum nadací a jiných neziskových or-
•
ganizací, katedra navázala bližší kontakty se Sdružením pro zdravotně postižené, Sborem zástupců organizací zdravotně postižených a dalšími neziskovými organizacemi sociálního nebo zdravotního změření. Výuka problematiky nevládních neziskových organizací na úrovni vysokoškolského studia má velkou perspektivu. Vznikající neziskový sektor bude nabývat stále na významnosti v naší ekonomice a představovat tak možnosti pracovního uplatnění absolventů různých oborů. Je potěšitelné, že v souladu s těmito trendy, je rozšiřováno také vzdělávání budoucích speciálních pedagogů.
Literatura: Drucker, P. F: Řizeni neziskových organizací. Management Press 1994. Průvodce neziskovým právem I. a II. díl. INC 1996. Šilhánová, H. a kol.: Neziskové organizace v oblasti sociální, zdravotní, lidských práv a národnostních menšin v ČR. NROS 1996. Žižková, J. a kol.: Úvod do studia sociální politiky. VŠE 1995.
