ORGANIZACE A POŘÁDÁNÍ TURNAJŮ VE SPORTOVNÍCH HRÁCH

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FAKULTA TĚLESNÉ KULTURY

ORGANIZACE A POŘÁDÁNÍ TURNAJŮ VE SPORTOVNÍCH HRÁCH Dušan Tomajko, Jan Bělka, Pavel Háp, Karel Hůlka, Radim Weisser

Olomouc 2013

Oponenti: Mgr. František Jura Mgr. Dalibor Ovečka

Publikace byla zpracována a vydána v rámci projektu ESF „Inovace kombinované formy studia bakalářského a magisterského studijního programu Tělesná výchova a sport a jeho učitelských oborů na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci.“ (CZ.1.07/2.2.00/18.0011).

1. vydání © Dušan Tomajko, 2013 © Univerzita Palackého v Olomouci, 2013 Neoprávněné užití tohoto díla je porušením autorských práv a může zakládat občanskoprávní, správněprávní, popř. trestněprávní odpovědnost. ISBN 978-80-244-3471-1

Obsah 1 Úvod

5

2 Sportovní instituce a soutěže 2.1 Sportovní hry zdravotně postižených 2.2 Soutěže ve sportovních hrách

7 7 8

3 Pravidla vybraných sportovních her 14 3.1 Vybraná pravidla házené 14 3.2 Pravidla miniházené a její modifikace 19 3.3 Pravidla florbalu 21 3.4 Pravidla futsalu 27 3.5 Pravidla basketbalu FIBA 34 3.6 Vybraná pravidla softbalu 35 3.7 Pravidla volejbalu pro aplikaci ve školní TV 40 3.8 Pravidla nohejbalu 52 3.9 Pravidla badmintonu 58 3.10 Odlišnosti v pravidlech beach badmintonu 61 3.11 Pravidla Speedbadmintonu 62 4 Referenční seznam 5 Přílohy Bergerovy tabulky pro organizaci turnajů Rozlosování – pavouk Zápisy o utkání

64 65 65 66 74

1 Úvod Sportovní hry podle současných výzkumů patří u nás i ve světě mezi nepopulárnější pohybové aktivity mládeže i dospělých. Významným faktem vysvětlujícím jejich oblíbenost je jednoznačně hrový základ, tvořivost, otevřenost, soutěživost a za velmi podstatný považujeme široký sociální podtext. Pro jejich popularizaci vznikají další nové sportovní hry, které rozšiřují spektrum nabídky proto, aby se každý jedinec v nějaké z nich našel a mohl se tak aktivně podílet na svém zdraví. Pro získávání návyku pravidelné účasti pohybových aktivit je důležité začít v raném dětství. Úlohou všech učitelů tělesné výchovy je tak vytvářet podmínky v tělesné výchově tak, aby si žáci odnášeli pozitivní prožitek. Úlohou těchto učebních textů je pomoci učitelům tělesné výchovy ve zpestření výuky zařazením nových forem sportovních her a pomoci při organizaci a řízení turnajů ve sportovních hrách.

5

2

Sportovní instituce a soutěže

Pro rozvoj každé sportovní hry má založení řídící instituce (asociace, federace, unie) naprosto klíčovou úlohu. Tyto instituce zaštiťují na svém či organizačním stupni – celosvětový, kontinentální, národní, regionální – v dané sportovní hře mistrovství světa, mistrovství Evropy, národní ligy a množství dalších různých mistrovských a pohárových soutěži. Tyto organizace pečují zpravidla o jedinou sportovní hru (např. stolní tenis) nebo o několik příbuzných sportovních her (např. pozemní hokej a halový pozemní hokej). Vedle těchto sportovních institucí jsou ale také organizace, které mají multisportovní charakter. Nejvýznamnější z nich je bezesporu Mezinárodní olympijský výbor (International Olympic Committee – lOC). Na programu letních olympijských her v roce 2004 v Aténách byly ze sportovních her házená, basketbal, vodní pólo, fotbal, volejbal, plážový volejbal, pozemní hokej, tenis, stolní tenis, badminton, baseball a softball. Na programu zimních olympijských herm je pouze lední hokej. European Olympic Committees (EOC) organizuje v sudých letech letní i zimní olympijské festivaly mládeže (EYOF). Na všech z nich se objevují také turnaje ve sportovních hrách, které jsou na olympijském programu. Kromě olympijských her je ale celá řada jiných sponových soutěží, které mají na programu řadu sportů včetně sportovních her. Můžeme je rozlišit podle geografického nebo rezortního hlediska. Podle územního hlediska jsou to například Světové hry (World Games), které pořádá Mezinárodní asociace světových her (International World Games Association – IWGA) ve čtyřletých cyklech pro neolympijské sporty. Na program Světových her 2005 v německém Duisburgu se dostalo celkem 40 sportovních odvětví. Mezi nimi ze sportovních her plážová házená, korfball, netball, ultimate, ragby v sedmi, americký fotbal, faustball, squash, racquetball. Pořádánjy jsou také kontinentální Africké hry, Panamerické hry. Příkladem multisportovní sotěže s vazbou pouze na určitý historický region jsou Hry středomořských zemí (Comité International des Jeux Mediterranées – CIJM). Podobně je tomu u soutěží podle rezortního hlediska. Své univerziády a mistrovství světa mají vysokoškoláci (Federation Internationale du Sport Universitaire FISU). Světové a evropské soutěže se sportovními hrami mají rovněž středoškoláci (International School Sport Federation – ISF), starší sportovci – veteráni (International Master Games Associaton – IMGA), vojáci (Conseil International du Sport Militaire – CISM), policisté (Union Sportive des Polices d´Europe (USPE), železničáři (Union Sportive Internationale des Cheminots – USIC) či katolíci Fědération Intemadonale Sportive de l´Enseignement Catholique – FISEC) a další. Zdravotně postižení sportovci mají své paralympiády, deaflympiády a speciální olympiády. Federace jednotlivých sportovních her většinou s těmito multisportovními organizacemi spolupracují. Navíc se sdružují do dalších společných institucí. Vedle lOC a IWGA to je například General Association of International Sports Federation (GAISF) a řada dalších.

2.1 Sportovní hry zdravotně postižených V souvislosti se značným počtem druhů a stupňů zdravotního postižení vznikla celá řada sportovních soutěží a institucí, které o jejich organizaci pečují. V České republice to jsou: • Česká federace sportovců s  centrálními poruchami hybnosti Spastic Handicap (ČFSCPHSH) • Český svaz tělesně postižených sportovců (ČSTPS), • Český svaz zrakově postižených sportovců (ČSZPS),

7

• • •

Český svaz mentálně postižených sportovců (ČSMPS), Český svaz neslyšících sportovců (ČSNS), Český svaz vnitřně postižených sportovců (ČSVPS).

Tyto svazy jsou sdruženy do Unie zdravotně postižených sportovců (UZPS) a jsou členy ČSTV. Současně mají vazby na příslušné mezinárodní instituce a jsou řádnými členy Českého paralympijského výboru (ČPV). S výjimkou ČSPVS, která je pouze členem přidruženým, neboť zde mezinárodní organizace chybí. Pospáním ČPV je podílet se na přípravě a účasti zdravotně postižených sportovců na letních a na zimních paralympijských a deaflympijských hrách. Český paralympijský výbor má proto nezbytné vazby na International Paralympic Comittee (IPC). V Mezinárodním paralympijském výboru – IPC, který sídlí v německém Bonnu, jsou zastoupeny následující mezinárodní organizace: Cerebral Palsy International Sport andRecreacional Association (CP-ISRA) – zde je členem ČFSCPHSH. International Stoke Mandeville Wheelchairs Sports Federation ISMWSF). Světová sportovní organizace pro vozíčkáře se sídlem v Aylesbury (Velká Británie). Zde a v následující organizaci je zastoupen ČSTPS. International Sports Organasation for the Disabled (ISOD) – Světová sportovní organizace pro tělesně postižené se sídlem v kanadském Ontariu. ISMWSF a ISOD se v roce 2003 dohodly na spojem a vystupují nyní pod společným označením ISMWSF-ISOD. International Blind Sports Association (IBSA) – členem je ČSZPS. International Sports Federation for Persons with Intellectual Disability (INAS-FID) – členem je ČSMPS.

2.2 Soutěže ve sportovních hrách Pořádání soutěží ve sportovních hrách Soutěž ve sportovní hře je stanovený sled utkání mezi soutěžícími stranami utkání je tedy jednotkou soutěže. Uspořádání soutěže ve sportovních lích je ovlivněno především časem, ve kterém musí soutěž proběhnout, a počtem zúčastněných soupeřů (jednotlivci, dvojice nebo družstva). Časově může být např. soutěž deseti družstev ohraničena jedním nebo dvěma dny (krátkodobý turnaj), jedním či dvěma týdny (většina turnajů na mistrovství světa či Evropy) nebo jedním rokem, (dlouhodobý turnaj). Soutěže se musí zúčastnit nejméně dvě družstva (nejčastěji čtyři až dvanáct), do soutěží masového charakteru však může být zapojeno i několik set družstev. V takovýchto případech jsou soutěže uspořádány ve více stupních (např. extraliga, první liga, druhá liga, divize, krajská soutěž, okresní soutěž). Obsahová (počet účastníků) a časová stránka struktury soutěže ovlivňují bezprostředně stránku vztahovou, to je způsob uspořádání jednotek soutěže (utkání). Rozeznávají se tři formy soutěží (též soutěžní nebo hrací systémy): stejnoměrné‚ vyřazovací a smíšené. Ve stejnoměrné formě soutěže má každý z účastníků zajištěno, že se postupně utká s každým z ostatních účastníků (též tzv. „systém každý s každým“, též „robin“ systém). Postupné utkání se všemi soupeři se může uskutečnit pouze jedenkrát soutěž s jediným cyklem), nejčastěji u časově omezených turnajů, ale také dvakrát či čtyřikrát (dlouhodobé mistrovské soutěže).

8

Počet utkání (x), které je zapotřebí i sehrát, se vypočítá dosazením počtu účastníků (n) a počtu cyklů (a) do vzorce, který má obecně tuto podobu:

Tento vzorec je možně dále upravit:

•

pro soutěž s jedním cyklem: • pro soutěž se dvěma cykly:

•

pro soutěž se čtyřmi cykly:

x = n (n – 1) x = 2n (n – 1)

Při sestavování rozpisu se postupuje následovně: • pro první kolo zapíšeme čísla, pod kterými družstva startují, v aritmetickém pořadí proti směru hodinových ručiček, • pro všechna ostatní kola ponecháváme nejvyšší číslo (v tomto případě osm) v prvním řádku, ale střídavě na prvním místě (domácí družstvo) a druhém (hostující družstvo). Číslo jedna umístíme vždy na místo, na kterém bylo v předchozím kole číslo zahajující druhou polovinu účastníků (v tomto případě číslo pět). Zbývající čísla pak zapisujeme v aritmetickém pořadí od čísla jedna opět proti směru hodinových ručiček, • pro jiný počet účastníků postupujeme obdobným způsobem. Je-li počet družstev lichý, provedeme rozpis pro nejbližší vyšší sudý počet. V každém kole pak má jedno družstvo volno (vždy to, které má hrát proti nejvyššímu – tedy neobsazenému číslu), • v případě, že soutěž probíhá ve dvou cyklech, změní se pro druhý cyklus pořadí čísel v každém z párů (kdo byl v prvním cyklu domácí, hraje ve druhém cyklu na hřišti soupeře a naopak). Výsledky jsou pro větší přehlednost průběžného i konečného pořadí účastníků zapisovány do tabulky, která může mít různé podoby. Zpravidla jsou zaznamenávány počty již sehraných utkání, kolik jich skončilo výhrou či porážkou (případně remízou) daného družstva, počet získaných bodů a často též celkové skóre (získaných a obdržených gólů, vítězných či ztracených setů). Konečné pořadí družstev v soutěži, která byla organizována ve stejnoměrné formě, vykazuje vysokou spolehlivost vzhledem ke skutečné sportovní výkonnosti zúčastněných. Vliv tzv. náhodných výsledků je, zvláště u soutěží s více cykly, zanedbatelný. Stejnoměrnou formu soutěže však nelze uplatnit tam, kde počet účastníků přesahuje časové možnosti. Po krátkodobé a střednědobé soutěže je maximum 6–8 účastníků, pro dlouhodobé soutěže asi 18–20 účastníků. V krátkodobých či střednědobých soutěžích s počtem okolo 12–16 účastníků se proto často používá skupinové varianty stejnoměrné formy. Např. turnaj 12 družstev je hrán ve dvou šes-

9

tičlenných skupinách jednocyklovou formou každý s každým. Vítězové skupin se pak utkají 1. a 2. místo konečného pořadí, druzí ze skupin o 3. a 4. Místo, třetí ze skupin o 5. a 4. místo atd. Tato varianta může mít i více stupňů. Tak např. turnaj 16 družstev se hraje nejdříve ve čtyřech skupinách po čtyřech účastnících formou každý s každým. První tři družstva s každé skupiny (celkem 12 družstev) vytváří dvě šestičlenné skupiny, ve kterých se družstva utkají opět každý s každým, přičemž se ale předchozí výsledky ze čtyřčlenných skupin započítávají. Konečné pořadí se pak určí stejně jako v předchozím příkladu. Družstva, která skončí v úvodních čtyřčlenných skupinách poslední, mohou vytvořit skupinu bojující o umístění na 13. až šestnáctém místě, rovněž formou každý s každým. Při vysokém počtu účastníků a velmi omezených časových možnostech je někdy nutné použít vylučovací formy soutěže (též tzv. „K.O. systém“). Účastníci jsou rozlosování do dvojic. Do dalšího kola postupují vždy jen vítězové. Poražení účastníci jsou ze soutěže vyřazeni. Počet nutných utkání se tak podstatně sníží. Tak např. při 24 účastnících postačí při vyřazovací formě soutěže 23 utkání, zatímco při jednocyklové stejnoměrné formě soutěže by bylo zapotřebí 276 utkání. Značnými nedostatky vylučovací formy jsou však nestejné počty utkání pro jednotlivé zúčastněné, a to, že každé utkání rozhoduje o dalším „bytí či nebytí“. Proto, je-li možný odhad sportovní výkonnosti účastníků, jsou nejlepší z nich nasazování tak, aby se nemohli vzájemně vyřadit již v prvních kolech. Ve vylučovací soutěži je vyhlašován zpravidla jen vítěz, druhé místo přísluší poraženému finalistovi, o třetí místo se dělí oba poražení semifinalisté. Pořadí dalších účastníků nebývá určováno. Počet účastníků se ve vylučovací soutěži zmenšuje každým kolem o polovinu. Proto je výhodné, aby se prvního kola zúčastnilo jen tolik družstev, kolik je rovno některé mocnině dvou (např. 16, 32, 64 atd.). Obvykle je však počet přihlášených jiný a pak je nutné sehrát tzv. předkolo. V předkole se hraje pouze utkání, aby byl počet družstev (n) zredukován pro první kolo na nejbližší nižší mocninu dvou (2y). Počet utkání pro předkolo se stanoví podle vzorce: x = (n – 2y). To znamená, že při 24 účastnících se musí v předkole sehrát osm utkání. Jinými slovy: předkolo musí sehrát 16 účastníků. Osm vítězů předkola postupuje do prvního kola, kde vytvoří další soutěžní dvojice společně s osmi účastníky, kteří měli v předkole volno. Celkový počet utkání ve vylučovací formě soutěže, včetně utkání předkola, je možno vypočítat dle vzorce x = n – 1. Vylučovací forma soutěže může být uplatněna rovněž při tak zvaném play off, kdy je k celkovému vítězství nad soupeřem zapotřebí vyhrát stanovený počet utkání (nejčastěji 2, 3 nebo 4). Pro zmírnění nevýhod vylučovací formy soutěže je někdy uplatňována forma, při které jsou účastníci ze soutěže s konečnou platností vyřazováni až po druhé porážce. To znamená, že hráči (družstva), kteří poprvé prohráli, jsou postupně zařazováni do druhého cyklu, který je hrán opět vylučovací formou. Vítězem celé soutěže je zpravidla vítězný finalista prvního cyklu. Poražený finalista prvního cyklu a vítězný finalista druhého cyklu se spolu utkají o 2. a 3. místo v soutěži. V jiné variantě se ve finále utkávají vítězové prvního a druhého cyklu. Tato forma soutěže zaručuje každému z účastníků nejméně dvě utkání a dává též hráči (případně družstvu), který jednou prohrál (třeba i v předkole prvního cyklu), teoretickou možnost vybojovat se celkové ještě druhé místo (první varianta) nebo dokonce první místo (druhá varianta). Počet potřebných utkání však vroste oproti jednoduché vylučovací formě téměř dvakrát. Vypočítá se podle vzorce: x = 2n – 3. Ve smíšené formě soutěže se různým způsobem spojují principy stejnoměrné i vylučovací formy. Klasickým příkladem míšené formy soutěže je mistrovství světa ve fotbale. Například v roce 2006 bylo 32 družstev závěrečného turnaje rozděleno do osmi skupin po čtyřech, ve kterých hráli formou každý s každým v jednom cyklu. Šestnáct postupujících družstev (dva první z každé skupiny) pak hrálo další utkání vylučovací formou. Poražení semifinalisté se ještě utkali o 3. a 4. místo. K sehrání celé soutěže tak bylo zapotřebí 64 utkání, zatímco při uplatnění čisté stejnoměrné formy by se jich muselo sehrát 496. Přitom měl každý z účastníků zajištěna nej10

méně tři utkání, zatímco při čisté vylučovací formě by nejméně tři utkání sehrálo pouze osm čtvrtfinalistů. Nezbytným předpokladem plynulé a bezzávadné soutěže je odpovídající předběžní i průběžné organizační zajištění. Rozsah organizačních opatření je úměrný počtu účastníků a sportovně společenskému významu soutěže. Organizátor musí soutěž do podrobnosti připravit ze všech základních hledisek. Mimo jiné musí soutěž do podrobnosti připravit ze všech základních hledisek. Mimo jiné musí být zváženo: • která družstva (hráči) mají právo se soutěže zúčastnit, • podle jakých pravidel, příp. doplňujících a pozměňujících ustanovení se bude hrát, • jaké formy soutěže bude použito, kdy a kde se jednotlivá utkání uskuteční, • jakým způsobem bude určen vítěz a pořadí na dalších místech, • jaké ceny případně tituly budou udělovány, včetně případných doprovodných dílčích soutěží (např. soutěž slušnosti, soutěž o nejlepšího střelce, brankáře apod.), • jak budou k  utkání delegováni rozhodčí a  další případní funkcionáři, např. časoměřiči, zapisovatelé, hlasatelé, reprezentanti řídící instituce, • jak bude zajištěna lékařská a zdravotnická služba, • jak budou uhrazeny případné náklady na soutěž, • jaké musí být vybavení sportovišť a dalšího příslušenství, • jak bude zajištěna případná doprava, ubytování a stravování soutěžících, • jak bude prováděna propagace soutěže, • jak se bude spolupracovat se sdělovacími médii.

Propozice soutěží a) Všeobecná ustanovení Pořadatel: Datum přeborů: Prezence: Místo přeborů:

Gymnázium V Olomouci-Hejčíně, Tomkova 45 19. ledna 2011 19. ledna 2011 v 8,30 hod., v tělocvičně gymnázia v Olomouci-Hejčíně tělocvična gymnázia v Olomouci-Hejčíně, Tomkova 45, tělocvična ZŠ v Olomouci-Řepčíně Ředitel přeborů: Mgr. Jaroslav Novák, gymnázium v Olomouci-Hejčíně, Tomkova 45, 779 00, Olomouc Org. pracovník: Mgr. Jana Bláhová, gymnázium V Olomouci-Hejčíně, Tomkova 45, 779 00, Olomouc e-mail: [email protected] , tel. 777 543 445 Hlavní rozhodčí: Mgr. Jan Trávniček Účastníci: žáci středních škol Přihlášky: závazné přihlášky zašlou školy nejpozději do 10. 1. 2011 na adresu org. pracovníka Stravování: zajistí pořadatel na základě předběžných objednávek škol a na jejich náklady Úhrada nákladů: družstva startují na náklady vysílaných škol

11

b) Technická ustanovení Předpis:

hraje se podle platných pravidel volejbalu, hraje se jedním míčem GALA BV 5281S competition colour Startují: chlapci – studenti středních škol v jednotných dresech Hrací systém: hrací systém bude určen na základě počtu přihlášených škol, losování bude provedeno 19. ledna 2011 v 8,45 h Rozhodčí: budou delegováni komisí rozhodčích volejbalového svazu olomouckého kraje Námitky: je možno podat po ukončení utkání s vkladem 150,- Kč, který v případě zamítnutí propadá ve prospěch pořadatelů Ceny: vítěz obdrží titul Oblastní přeborník středních škol ve volejbalu chlapců, první dvě družstva postupují do přeboru středních škol Moravy, první tři družstva obdrží věcné ceny a diplomy, bude vyhodnocen nejlepší hráč přeborů Mgr. Jaroslav Novák ředitel přeborů

PhDr. Jan Kvaček ředitel gymnázia

Soutěže ve sportovních hrách na základních a středních školách v ČR Sportovní soutěže a tělovýchovné akce pro všechny základní a střední školy organizuje Asociace školních sportovních klubů České republiky (AŠSK). Na základě dohody a koordinace činnosti s MŠMT ČR, případně se sportovními svazy a podle finančních možností AŠSK jsou soutěže zařazeny do tří skupin: • Postupové soutěže, které se organizují až do republikového finále. • Soutěže, které se organizují podle zájmu a možností regionů. • Pohár AŠSK ČR se týká sportovních odvětví s tradicí v soutěžích AŠSK ČR, zpravidla se v něm organizují postupová kola ve všech krajích.

Postupové soutěže ve sportovních hrách Vítězné družstvo školy nebo výběr školy postupuje do okrskového, dále do okresního a poté do krajského kola u všech soutěží. Vítěz krajského finále absolvuje kvalifikaci do republikového finále AŠSK, která je rozdělena do dvou oblastí: • oblast VÝCHOD, kam postupují vítězové krajských kol z  těchto krajů: Jihomoravský, Zlínský, Vysočina, olomoucký, Moravskoslezský a Pardubický. Družstva na prvních třech místech postupují do republikového finále, • oblast ZÁPAD, kam postupují vítězové krajských kol z těchto krajů: Středočeský, Jihočeský, Plzeňský, Karlovarský, Ústecký, Liberecký, Královohradecký a  Praha. Družstva na prvních třech místech postupují do republikového finále.

Sportovní soutěže na vysokých školách Sportovní soutěže na vysokých školách vyhlašuje a řídí Česká asociace univerzitního sportu – ČAUS.

12

Struktura sportovních soutěží: Nemistrovské soutěže • jednorázové, • dlouhodobé, • vysokoškolské studentské ligy. Mistrovské soutěže • kvalifikace na AM a ČAH – probíhají v jednotlivých oblastech, • akademická mistrovství (AM), české akademické hry (ČAH). Mezinárodní soutěže • mezinárodní akademická mistrovství (MAM), • soutěže EUSA – akademická mistrovství evropských univerzit, • světové univerziády (SU) a akademická mistrovství světa (AMS).

Sportovně technická část Sportovnětechnická komise Sportovně technická komise je poradním orgánem VV ČAUS a je složena se zástupců ČAUS, grémia a zástupců kateder TV. Komise sportů ČAUS • komise sportů ČAUS je zpravidla složena se zástupců z jednotlivých oblastí, • předseda komise je volen z řad členů komise a schválen výkonným výborem ČAUS, • předsedové komisí sportů úzce spolupracují s VV ČAUS, s pořadateli soutěží a s příslušnými sportovními svazy, • komise odpovídá za přípravu a průběh oblastních přeborů, kvalifikací ČAH a příslušného AM, • komise sportů ve spolupráci s vedoucími kateder doporučují VV ČAUS pořadatele soutěží.

13

3

Pravidla vybraných sportovních her

3.1 Vybraná pravidla házené Hrací plocha Hrací plocha je obdélník dlouhý 40 m, široký 20 m a obsahuje dvě brankoviště a hrací pole. Branka stojí ve středu každé vnější brankové čáry. Branky musí být pevně zakotveny do podlahy nebo do zdi za nimi. Mají světlost na výšku 2 m a na šířku 3 m. Před každou brankou je vyznačeno brankoviště. Brankoviště je ohraničeno čarou brankoviště (6 m čarou).

Hrací doba Normální hrací doba pro všechna družstva s hráči ve věku nejméně 16 let má dva poločasy, každý trvá 30 minut. Přestávka mezi poločasy trvá normálně 10 minut. Normální hrací doba pro družstva mládeže ve věku od 12 do 16 let činí 2 × 25 minut, pro družstva ve věku od 8 do 12 let trvá 2 × 20 minut. V obou případech je přestávka v poločase normálně 10 minut. Každé družstvo má nárok na jeden time-out družstva (“Team Time-out”) v délce jedné minuty během každého poločasu řádné hrací doby. Time-out (přerušení hrací doby) je povinný v následujících situacích: • vyloučení nebo diskvalifikace • time-out družstva („team time-out“).

Družstvo Družstvo se skládá nejvýše ze 14 hráčů. Na hrací ploše se smí současně nacházet nejvýše 7 hráčů. Ostatní hráči jsou střídající. Družstvo musí během celého utkání mít jednoho z hráčů na hrací ploše označeného jako brankáře. Hráč, označený jako brankář, může kdykoli zaujmout roli hráče v poli. Střídající hráči mohou během utkání kdykoliv a opakovaně nastoupit do hry bez hlášení zapisovateli nebo časoměřiči, pokud jimi střídaní hráči již opustili hrací plochu. Střídající hráči musí opustit hrací plochu a vstoupit na ni vždy pouze přes vlastní čáru pro střídání. Pokud vstoupí nadpočetný hráč bez vystřídání na hrací plochu nebo hráč zasáhne neoprávněně z prostoru pro střídání do hry, bude takový hráč vyloučen na 2 minuty.

Brankoviště Do brankoviště smí vstoupit jen brankář. Při vstupu hráče z pole do brankoviště musí být rozhodnuto následovně: • hod brankáře, pokud hráč útočícího družstva vstoupil do brankoviště s míčem, anebo pokud získal výhodu vstupem do brankoviště bez míče, • volný hod, když do brankoviště vstoupil hráč z pole bránícího družstva a získal tím výhodu, ale nezmařil jasnou brankovou příležitost, • 7m hod, když hráč v poli bránícího družstva vstupem do brankoviště zmařil jasnou brankovou příležitost. Pro účely tohoto pravidla formulaci „vstup do brankoviště“ nenaplňuje pouhý dotek čáry brankoviště, ale vyžaduje skutečně zřetelné vstoupení do brankoviště. Vstup do brankoviště se netrestá: • když do brankoviště vstoupil hráč po odehrání míče, pokud tím nezpůsobil soupeři nevýhodu,

14

• když do brankoviště vstoupil hráč některého družstva bez míče a nezískal tím žádnou výhodu.

Hraní s míčem Je dovoleno • míč s použitím rukou (otevřených nebo pěstí), paží, hlavy, trupu, stehen a kolen házet, chytat, zastavovat, strkat nebo tlouci, • míč maximálně 3 sekundy držet, i když leží na hrací ploše, • udělat s míčem nejvýše 3 kroky. Za jeden krok se považuje ▶ když hráč, stojící oběma nohama na hrací ploše, jednu nohu zvednul a znovu položil, anebo posunul jednu nohu z jednoho místa na druhé, ▶ když hráč, stojící na jedné noze, chytil míč a dotknul se pak plochy druhou nohou, ▶ když se hráč po skoku dotknul plochy jen jednou nohou a potom na stejné noze provedl skok nebo se dotknul plochy druhou nohou, ▶ když se hráč po skoku dotknul hrací plochy oběma nohama současně a potom jednu nohu zvednul a znovu ji položil, nebo posunul jednu nohu z jednoho místa na druhé.

•

na místě nebo i v běhu ▶ odrazit míč jedenkrát od země a jednou nebo oběma rukama znovu chytit, ▶ opakovaně jednou rukou driblovat s míčem o zem a potom ho jednou nebo oběma rukama znovu chytit nebo zvednout, ▶ kutálet míč po ploše opakovaně jednou rukou a potom ho jednou nebo oběma rukama znovu chytit nebo zvednout. Jakmile potom hráč jednou nebo oběma rukama míč uchopí, musí ho během 3 sekund nebo nejpozději po 3 krocích odehrát. Úder míče o zem nebo driblink začíná tehdy, když se hráč libovolnou částí těla dotknul míče a usměrnil jej k hrací ploše. Poté, co se míč dotknul jiného hráče nebo branky, může jej hráč znovu odrazit od země nebo driblovat a znovu chytit, • míč překládat z jedné ruky do druhé, • hrát s míčem vkleče, vsedě nebo vleže na hrací ploše; to také znamená, že je dovoleno provádět hod (například volný hod z takové pozice, ale je povinnost mít část jedné nohy v trvalém styku s hrací plochou. Není dovoleno • poté, co hráč dostal míč pod kontrolu, se dotknout míče více než jedenkrát, jestliže se míč mezitím nedotkl hrací plochy, jiného hráče nebo branky, nicméně netrestají se chyby při chytání míče, kdy hráč nedostal míč hned pod kontrolu při pokusu o jeho chycení nebo zastavení a dotkl se přitom míče vícekrát, • dotknout se míče nohou od kolena dolů, s výjimkou v případě, kdy míč na hráče hodil hráč soupeře, • pokud se míč dotkne rozhodčího na hrací ploše, pokračuje se ve hře, • pokud se hráč s míčem pohybuje jednou nebo oběma nohama mimo hrací plochu (zatímco míč je uvnitř hřiště), například aby obešel bránícího hráče, bude nařízen volný hod pro soupeře. 15

Fauly a nesportovní chování Dovolené akce Je dovoleno • otevřenou rukou odebrat či vypíchnout míč z ruky jinému hráči, • používat pokrčené paže ke kontaktu s tělem protihráče a takto kontrolovat jeho pohyb a protihráče sledovat, • blokovat soupeře tělem při soupeření o pozici na hřišti. Fauly, které normálně nemají za následek osobní tresty Není dovoleno • vyrazit nebo vytrhnout míč z rukou soupeře; • blokovat soupeře rukama, pažemi, nohama nebo používat jakoukoli část těla k vytlačení či odstrčení protihráče z  místa; to zahrnuje nebezpečné použití loktů jak v  počáteční pozici, tak při pohybu; • soupeře svírat, držet (za tělo nebo za část oblečení), i když protihráč zůstává schopen pokračovat ve hře; • nabíhat nebo naskakovat do protihráče. Fauly, které vyžadují osobní trest (napomenutí-žlutá karta, 2min, diskvalifikace) Posouzení, který osobní trest je přiměřený pro konkrétní fauly, probíhá podle následujících kriterií; tato kriteria musí být přiměřeně kombinována v každé jednotlivé situaci: • pozice hráče, který se dopustil faulu (čelní postavení, ze strany, zezadu), • část těla, proti které byl nedovolený zákrok veden (trup, střelecká ruka, nohy, hlava, krk, • dynamika nedovoleného zákroku (intenzita nedovoleného kontaktu a / nebo faul, při kte­ rém je protihráč v plném pohybu), • efekt nedovoleného zákroku ▶ vliv na kontrolu vlastního těla a míče, ▶ omezení neb zabránění schopnosti pohybu, ▶ zabránění v pokračování hry. Pro posouzení faulu je také významné posouzení příslušné herní situace (např. střelecká akce, náběh do volného prostoru, situace v běhu vysokou rychlostí). Vylučovat na 2 min. se musí za • fauly spáchané s vysokou intenzitou nebo proti protihráči v rychlém běhu, • svírání protihráče po dlouhou dobu nebo stažení protihráče k zemi, • fauly směřující na hlavu nebo krk, • tvrdé údery vedené na tělo nebo střeleckou ruku, • pokusy narušit kontrolu těla protihráče (například stržení nohy naskakujícího protihráče, • nabíhání nebo naskakování do soupeře vysokou rychlostí, • hlasité protesty se silnou gestikulací nebo provokativní chování, • pokud hráč s míčem po rozhodnutí proti jeho družstvu neposkytne okamžitě míč soupeři tak, že jej ihned položí nebo nechá padnout na hrací plochu, 16

• • • • • • •

bránění v přístupu k míči, který se dostal do prostoru pro střídání, protesty proti rozhodnutí rozhodčího nebo výroky a nonverbální akce prováděné s cílem dosáhnout určitého rozhodnutí rozhodčího, urážky soupeře nebo spoluhráče prostřednictvím slov nebo gest, případně pokřikování na protihráče s úmyslem ho zmást či znevýhodnit, zdržování provedení formálních hodů soupeře nedodržením 3m vzdálenosti nebo jiným způsobem, pokusy ovlivnit posouzení akce soupeře ze strany rozhodčích „divadelním“ výstupem nebo přehánění následků akce s cílem získat time-out nebo neadekvátní potrestání soupeře, aktivní blokování střely nebo přihrávky nohou; netrestají se však čistě reflexivní pohyby, například sražení nohou k sobě, opakovaný vstup do brankoviště z taktických důvodů.

Fauly, které vyžadují diskvalifikaci Hráč, který napadne soupeře způsobem ohrožujícím jeho zdraví, bude diskvalifikován. Zvláštní nebezpečí pro zdraví protihráče vychází z vysoké intenzity faulu nebo ze skutečnosti, že protihráč není na faul vůbec připraven a proto se nemůže sám chránit. Stejně se posuzují situace, kdy brankář opustí brankoviště s cílem zachytit přihrávku směřující k protihráči. V takovém případě má brankář odpovědnost za to, že se situace nestane nebezpečnou pro zdraví soupeře. Brankář bude diskvalifikován, jestliže • získá míč, ale během svého pohybu zaviní srážku s protihráčem; • nedosáhne na míč a nedostane ho pod kontrolu, ale zaviní srážku s protihráčem. Diskvalifikovat se musí za některé formy nesportovního chování, které jsou posuzovány jako tak závažné, že vyžadují potrestání diskvalifikací. V následujících bodech jsou uvedeny příklady takového jednání: odhození nebo udeření míče po výroku rozhodčích demonstrativním způsobem, • brankář demonstrativně odmítá chytat 7m hod, • úmyslné hození míče na protihráče po přerušení hry; může být také kvalifikováno jako „zvláště bezohledný zákrok“ podle 8 : 6 výše, pokud je vedeno velkou silou z velmi malé vzdálenosti, • nastřelení brankáře do  hlavy ze 7m hodu, pokud brankář nepohyboval svou hlavou do směru letu míče, • nastřelení obránce do  hlavy z  volného hodu, pokud tento obránce nepohyboval svou hlavou do směru letu míče, • oplácení poté, co byl hráč sám faulován, • urážlivé nebo ohrožující chování mířené na jinou osobu, např. rozhodčího, časoměřiče, zapisovatele, delegáta, funkcionáře družstva, hráče, diváka; takové jednání může mít verbální nebo nonverbální formu (např. gestikulací, mimikou, pohybem těla nebo tělesným kontaktem.

17

Výhoz Na začátku utkání má výhoz družstvo, které po vyhraném losování zvolilo míč. Před začátkem 2. poločasu si družstva vymění strany. Výhoz na začátku 2. poločasu bude provádět družstvo, které nemělo výhoz na začátku utkání. Po každém gólu je hra znovu zahájena výhozem družstva, které gól obdrželo. Výhoz se provádí ze středu hrací plochy (s tolerancí 1,5 m na obě strany) libovolným směrem. Musí být rozehrán během tří sekund po zapískání. Hráč provádějící výhoz musí jednou nohou stát na středové čáře a druhou také na čáře nebo za ní, a zůstat v této pozici, dokud míč neopustí jeho ruku. Provádí se na zapískání.

Vhazování Vhazování se provádí, když míč úplně přešel za postranní čáru, nebo když se míče předtím, než přešel za vnější brankovou čáru, jako poslední dotknul hráč z pole bránícího družstva. Provádí se bez pískání. Vhazující hráč musí jednou nohou stát na postranní čáře.

Hod brankáře Hod brankáře se nařizuje v následujících situacích • jestliže hráč družstva soupeře vstoupil do brankoviště způsobem odporujícím pravidlu, • když brankář dostal míč pod kontrolu ve svém brankovišti nebo když míč leží bez pohybu v brankovišti, • pokud se hráč družstva soupeře dotkl míče, který se kutálel v brankovišti; nebo, • když míč přešel za vnější brankovou čáru poté, co se ho jako poslední dotkl brankář nebo hráč družstva soupeře.

Volný hod Volný hod se normálně provádí bez zapískání rozhodčího v zásadě z místa, kde došlo k přestupku. Při provádění volného hodu musí být hráči soupeře vzdáleni nejméně 3 metry od rozehrávajícího hráče.

Sedmimetrový hod Sedmimetrový hod se nařizuje za zmaření jasné gólové příležitosti na kterémkoli místě hrací plochy hráčem nebo funkcionářem soupeřova družstva způsobem, který je v rozporu s pravidly. Za jasnou brankovou příležitost jsou považovány následující situace • hráč, který má míč i své tělo pod kontrolou, je u čáry soupeřova brankoviště a má možnost střílet na branku, a přitom žádný hráč soupeře není v takové pozici, aby mohl střele povolenými prostředky zabránit, • toto se uplatní i v případě, že hráč nemá ještě míč v držení, je však připraven bezprostředně míč převzít; přitom žádný hráč soupeře nesmí být v takové pozici, aby mohl povolenými prostředky zabránit chycení míče, • hráč, který má míč i  své tělo pod kontrolou, nabíhá nebo dribluje v  protiútoku sám na brankáře soupeře, a přitom žádný další protihráč není v takové pozici, aby se mohl dostat před něj a protiútok zastavit. Sedmimetrový hod musí být proveden do 3 sekund po zapískání rozhodčího jako přímý hod na branku a střílející hráč nesmí překročit ani se dotknout sedmimetrové čáry.

18

3.2 Pravidla miniházené a její modifikace Následné úpravy pravidel (Bělka, Hůlka & Černý, 2008) se dělí vždy na oficiální pravidlo a jeho modifikace. Oficiální pravidlo by mělo být v optimálních podmínkách uplatněno v rámci soutěže „Školní Molten ligy“ (označeno A). S ohledem na místní podmínky, popř. po domluvě účastníků mohou být pravidla upravena v některých modifikacích (označeno B). Aplikace některých pravidel pro menší školní tělocvičny (označeno C) je zvláště vhodná v místech, kde není hřiště, nebo pro zimní měsíce. Modifikace pravidel a jejich aplikace pro tělocvičnu jsou velmi vhodné k usnadnění výuky házené v hodinách tělesné výchovy. Zkušenosti prvních ročníků školních lig dokázaly, že házená se dá hrát na jakémkoliv hřišti s dětmi všech ročníků ZŠ, neboť zjednodušená pravidla nesvazují učitele ani hráče. Zjednodušeně řečeno: „miniházenou mohou hrát ti, co umí běhat, házet a chytat míč“.

Hřiště

•

oficiální pravidlo: hřiště má rozměr 16 × 20 m, tzn. na jedno házenkářské hřiště se umístí dvě hřiště tak, že uprostřed vznikne 8metrový pás pro střídačky a stolky, • přípustné modifikace: v případě většího zájmu a potřeby většího počtu hřišť lze vytvořit na 1 normálním házenkářském hřišti až 3 hřiště 13 × 20 metrů současně. Tento rozměr je však považován za minimální. Maximální rozměr se předpokládá 18 × 20 metrů, • aplikace v tělocvičně: v případě hry v menších školních tělocvičnách je třeba přizpůsobit velikost hřiště danému rozměru tělocvičny. V tělocvičně menších rozměrů můžeme považovat boční stěny mezi jednotlivými čarami brankovišť za součást hřiště. Pokud se míč dotkne stěny, neprovádí se tedy autové vhazování. Hraje vždy ten, kdo jej získá dříve. Samozřejmě se nesmí jednat o úmyslné hraní o stěnu. Pro zjednodušení se také nemusí provádět roh – pokud se míč dotkne stěny mezi čárou brankoviště a brankovou čárou nebo pokud se dotkne stěny za brankovou čárou, může vyhazovat vždy brankář bez ohledu na to, kdo byl u míče poslední.

Čáry

•

oficiální pravidlo: brankoviště má rozměr 6 metrů, čtvrtoblouky mají střed v místě svislých tyčí branky a jsou spojeny rovnou čárou (klasické brankoviště normálních rozměrů). Čára volného hodu není vyznačena. V geometrickém středu hřiště je vyznačen středový kříž. Čáry sedmimetrového hodu, hranice brankáře a střídání se nevyznačují, • přípustné modifikace: je přípustný i menší rozměr brankoviště, ne však méně než 5 metrů. Také je možné, aby čára brankoviště opisovala od středu brankové čáry půlkruh o poloměru 5 metrů. Čára volného hodu je vyznačena zpravidla 2 metry od čáry brankoviště, • aplikace v tělocvičně: čára brankoviště může být vedena také rovnoběžně s brankovou čárou ve vzdálenosti 5 metrů, a to po celé šířce hrací plochy.

Branka

•

oficiální pravidlo: dle oficiálních pravidel má branka má rozměr 2 × 3 m a je zhotovena z dřevěných nebo kovových hranolů o rozměrech 8 × 8 cm, • přípustné modifikace: branku normálních rozměrů je vhodné snížit připevněným přídavným břevnem na  150–170 cm nebo použít branky menších rozměrů (min. výška 150 cm a šířka 200–250 cm, 19

•

aplikace v tělocvičně: v menších tělocvičnách je možné využít jejich běžné zařízení a nahradit branky žíněnkami, které opřeme o stěnu (v tomto případě je dosaženo gólu, dotkne-li se míč žíněnky na kterémkoliv místě). Také je možno branku namalovat na zeď v normální nebo zmenšené velikosti, popř. do zdi přišroubovat hranoly ve tvaru branky. Ze zkušeností z prvního ročníku víme, že je možné hrát i na branky pro hokej – florbal. Ty se jeví lepší než žíněnky.

Hrací doba

• •

oficiální pravidlo: hrací doba je 2 × 10 minut s pětiminutovou přestávkou. přípustné modifikace: lze hrát i delší časový úsek, vždy však s ohledem na stáří dětí (např. 2 × 15 minut nebo 3 × 10 minut). Hrací doba by však neměla být kratší než 2 × 8 minut.

Míč

•

oficiální pravidlo: o6ficiálním míčem je gumový míč značky MOLTEN (www.molten.cz), • přípustné modifikace: Míč (i gumový) určený pro miniházenou.

Družstvo

• oficiální pravidlo: družstvo se skládá z libovolného počtu hráčů nebo hráček. Hraje se

pouze se čtyřmi hráči v  poli a  s  brankářem. Nejmenší počet hráčů družstva je 5 (4 + a nejvíce 10. Při větším počtu hráčů děti spíše sedí na střídačce, než hrají na hřišti. Děvčata a chlapci mohou hrát společně, • přípustné modifikace: lze zavést pravidlo, že družstvo je povinno pravidelně střídat čtveřice nebo pětice (včetně brankáře) hráčů v poli.

Brankář Brankář nemusí mít oblečení odlišné od svých spoluhráčů v poli. Může se pravidelně zapojovat do útoku svého družstva, aby vypomohl coby neobsazený hráč při přihrávkách.

Hraní s míčem

• oficiální pravidlo: pravidla tří sekund a tří kroků jsou uplatňována velmi zjednodušeně. Zůstávají jen nejnutnější omezení, aby byla plynulost hry co nejméně narušena. Je povolen pouze jednoúderový driblink, přičemž za  jednoúderový driblink se považuje i chycení míče odraženého od země po „vypíchnutí“ přihrávky nebo driblinku soupeře. • přípustné modifikace: velkorysost v posuzování technických chyb je zde na místě. Jestliže je například patrno, že hráč s míčem hodlá přihrát nebo vystřelit, je možno vzhledem k úrovni dětí tolerovat čtvrtý krok.

Chování k soupeři

• oficiální pravidlo: běžný faul vedený úmyslem získat míč a směřovaný na míč se posu-

zuje volným hodem. Ostatní fauly vedené úmyslem zastavit protihráče a vedené nikoliv na míč, ale na protihráče, se trestají trestným hodem z čáry brankoviště a vyloučením hráče. Vyloučený hráč může být ale okamžitě nahrazen jiným spoluhráčem. Fauly se

20

posuzují stejně, bez ohledu na to, kde k nim na hřišti došlo. Za technické chyby (např. porušení pravidla o krocích následuje volný, • hod z místa přestupku, • přípustné modifikace: lze nařídit, aby trestný hod prováděl hráč, který byl faulován.

Provádění hodů

• oficiální pravidlo: při jakémkoliv rozehrávání míče musí být soupeř vzdálen od  hrá-

če s míčem alespoň dva metry. Rozehrání volného hodu se děje v přibližně 2 metrové vzdálenosti od čáry brankoviště v případě, že k porušení pravidel došlo na brankovišti. Ostatní volné hody se rozehrávají z  místa přestupku. Trestný hod se provádí od  čáry brankoviště. • přípustné modifikace: trestný hod je možno provádět z rozběhu třemi kroky.

Dosažení gólu Gól platí, je-li dosažen v souladu s oficiálními pravidly házené.

3.3 Pravidla florbalu Hrací plocha Hřiště má rozměry 40 m × 20 m a je ohraničeno mantinely se zaoblenými rohy. Mantinely musí být schváleny IFF a příslušně označeny. Hřiště je obdélníkové, rozměry udávají délku × šířku. Nejmenší povolené rozměry jsou 36 m × 18 m, největší pak 44 m × 22 m.

Čas hry Normální hrací čas je 3 × 20 minut se dvěma desetiminutovými přestávkami, během nichž si družstva musí vyměnit strany. Hrací čas je čistý, což znamená, že čas je zastaven kdykoliv je hra přerušena signálem rozhodčích a znovu spuštěn, když je míč uveden do hry.

Time–out Během utkání má každé družstvo právo vyžádat si jeden time-out, který bude označen trojitým signálem a proběhne, jakmile se hra přeruší.

Účastníci hry Každé družstvo může využít maximálně 20 hráčů. Ti musí být uvedeni v zápise o utkání. Hráči mohou být buď hráči v poli nebo brankáři. Hráči nezapsaní v zápise o utkání se nemohou účastnit utkání nebo být ve vlastním prostoru pro střídání. Během hry smí být na hřišti z každého družstva současně maximálně šest hráčů, z toho jen jeden brankář nebo pouze šest hráčů v poli. Střídání hráčů se může provádět kdykoliv během utkání a bez omezení počtu střídání. Střídání musí být provedeno ve vlastním prostoru pro střídání družstva. Hráč opouštějící hřiště musí překročit mantinel dříve, než může střídající vstoupit na hrací plochu. Zraněný hráč opouštějící hřiště v jiném místě než v prostoru pro střídání smí být nahrazen až po přerušení hry.

21

Zvláštní pravidla pro brankáře Všichni brankáři musí být označeni v zápise o utkání. Brankáři jsou označeni v zápise písmenem „G“. Pokud brankář během hry opustí velké brankoviště, je považován za hráče v poli, dočasně bez hokejky, dokud se nevrátí zpět. Toto pravidlo neplatí ve spojení s výhozem.

Výstroj Všichni hráči v poli musí mít oblečeny dresy skládající se z trika, trenýrek a štulpen. Všichni brankáři musí mít oblečeny dlouhé kalhoty a triko. Všechna trika musí být očíslována. Všichni hráči musí mít obuv.

Zvláštní výstroj brankáře Brankáři není dovoleno používat hokejku. Brankář musí mít nasazenou příslušně označenou obličejovou masku, která je ve shodě s Materiálovými předpisy IFF. Brankář smí používat jakékoli ochranné vybavení, ale žádné z nich nesmí být určené k chytání střel. Brankář smí užívat helmu a tenké rukavice.

Standardní situace Obecná pravidla pro standardní situace • jestliže je hra přerušena, pokračuje vždy standardní situací podle příčiny přerušení, • standardní situace jsou vhazování, rozehrání, volný úder a trestné střílení, • rozhodčí vždy písknou jednou, ukáží předepsané signály a označí místo standardní situace. Po hvizdu může být míč uveden do hry, pokud je v klidu a na správném místě, • standardní situace nesmí být bezdůvodně zdržována.

Vhazování Na začátku každé třetiny nebo pro potvrzení regulérně vstřelené branky se vhazování provádí na středovém bodě. Pokud je hra přerušena a žádnému z družstev nelze udělit rozehrání, volný úder nebo trestné střílení, hra pokračuje vhazováním. Vhazování se provádí na nejbližším bodě pro vhazování podle polohy míče při přerušení. Všichni hráči, mimo těch, kteří provádějí vhazování, musí okamžitě bez výzvy rozhodčích zaujmout postavení alespoň 3 m od míče včetně hokejky. Vhazování se účastní jeden hráč v poli z každého družstva. Hráči jsou čelem ke krátké straně soupeřovy poloviny hřiště a nesmí mít před vhazováním žádný fyzický kontakt. Chodidla musí být kolmo na středovou čáru. Oba hráči musí mít svá chodidla ve stejné vzdálenosti od středové čáry. Hokejky jsou drženy běžným způsobem oběma rukama nad značkou nejnižšího úchopu. Čepele jsou kolmo ke středové čáře po obou stranách míče, aniž by se ho dotýkaly. Z vhazování je možno přímo vstřelit branku.

Situace vedoucí k vhazování

• • •

je-li míč neúmyslně zničen, je-li míč poškozen, pokud se mantinel v kterémkoliv místě rozdělí a míč se dostane do blízkosti tohoto místa, • pokud je brána neúmyslně pohnuta z místa a nemůže být upravena zpět v přiměřeném čase, • pokud dojde k vážnému zranění nebo zraněný hráč přímo ovlivňuje hru, 22

• • • • • • • •

stane-li se během hry neobvyklá situace, za neobvyklé přerušení je mimo jiné vždy považováno: přítomnost neoprávněných osob nebo předmětů na hrací ploše, úplný nebo částečný výpadek osvětlení, zazní-li omylem siréna nebo je-li hra značně ovlivněna tím že míč zasáhl rozhodčího, není-li branka uznána, ačkoliv nebyl spáchán přestupek vedoucí k volnému úderu, není-li proměněno trestné střílení, je-li uloženo odložené vyloučení, protože provinivší se družstvo získalo a kontroluje míč, je-li uložen trest za přestupek, který byl spáchán nebo objeven během hry, ale ne v souvislosti s hrou, pokud rozhodčí nemohou rozhodnout, které družstvo bude provádět rozehrání nebo volný úder, pokud je rozhodnutí rozhodčích považováno za nesprávné.

Rozehrání Opustí-li míč hřiště, rozehrání provede družstvo, které se neprovinilo. Rozehrání se provádí v místě, kde míč opustil hrací plochu, 1,5 metru od mantinelu, avšak nikdy za pomyslnou prodlouženou brankovou čarou. Hráči bránícího družstva okamžitě a bez výzvy rozhodčích zaujmou postavení alespoň 3 m od míče, včetně hokejky. Míč musí být rozehrán hokejkou a musí být zasažen, ne tažený nebo zvedaný. Hráč provádějící rozehrání se míče nesmí dotknout podruhé, dokud se míče nedotkne jiný hráč nebo výstroj jiného hráče. Z rozehrání je možno přímo vstřelit branku.

Volný úder

•

pokud dojde k přestupku vedoucímu k volnému úderu, bude družstvo, které se neprovinilo, provádět volný úder, • volný úder se provádí v místě přestupku, ale nikdy za pomyslnou prodlouženou brankovou čarou nebo ve vzdálenosti menší než 3,5 m od malého brankoviště, • hráči bránícího družstva okamžitě a bez výzvy rozhodčího zaujmou postavení alespoň 3 m od míče, včetně hokejky, • míč musí být rozehrán hokejkou a musí být řádně zasažen, ne tažený či zvedaný, • hráč provádějící volný úder se nesmí dotknout míče podruhé, dokud se míče nedotkne jiný hráč nebo výstroj jiného hráče, • z volného úderu je možno přímo vstřelit branku.

Přestupky vedoucí k volnému úderu

•

pokud hráč zasáhne, blokuje, zvedne, kopne do soupeřovy hokejky nebo přidrží soupeře či soupeřovu hokejku, • zvedne-li hráč v  poli čepel hokejky nad úroveň pasu v  nápřahu vzad před zasažením míče, nebo při došvihu vpřed po zasažení míče, • hraje-li hráč, nebo snaží-li se hrát chodidlem nebo jakoukoliv částí hokejky nad úrovní kolen,

23

• zastavení míče stehnem není považováno za hru nad úrovní kolen, pokud to není po-

važováno za  nebezpečné. Za  úroveň kolen se pokládá úroveň kolen při vzpřímeném p­ostoji, • vloží-li hráč v poli svou hokejku, chodidlo či nohu mezi soupeřovy nohy či chodidla, • pokud hráč v poli ovládající míč nebo ve snaze ho získat strká nebo tlačí soupeře jinak než ramenem na rameno, • jestliže hráč při vedení míče nebo ve snaze získat míč nebo lepší postavení naběhne nebo vrazí zády do soupeře, nebo zabrání soupeři v pohybu zamýšleným směrem, • kopne-li hráč v poli míč dvakrát za sebou, aniž se mezitím míč dotkl jeho hokejky, jiného hráče či vybavení jiného hráče, • přijme-li hráč přihrávku nohou od spoluhráče v poli, • to je považováno za přestupek, pouze pokud je přihrávka podle názoru rozhodčích úmyslná, • je-li hráč v poli v malém brankovišti, • hráči v poli je dovoleno přeběhnout malé brankoviště, pokud podle názoru rozhodčích není ovlivněna hra a brankáři není bráněno ve hře, • pokud hráč v poli úmyslně posune soupeřovu bránu, • pokud hráč v poli pasivně brání brankáři při výhozu, • vyskočí-li hráč v poli a zastaví tak míč, • hraje-li hráč v poli míč z místa mimo hrací plochu, • pokud brankář při výhozu zcela opustí velké brankoviště, • vyhodí-li nebo kopne-li brankář míč za středovou čáru, • je-li vhazování, rozehrání či volný úder špatně proveden nebo záměrně zdržován, • má-li brankář míč pod kontrolou déle než tři sekundy, • pokud brankář přijme přihrávku od spoluhráče, • je-li udělen trest za přestupek spáchaný v souvislosti s hrou, • když hráč zdržuje hru.

Trestné střílení Trestné střílení bude nařízeno proti družstvu, které se provinilo přestupkem vedoucímu k trestnému střílení. Trestné střílení se provádí ze středového bodu. Hráč provádějící trestné střílení musí mít během celého trestného střílení míč neustále v pohybu vpřed. Počet úderů není omezen. Jakmile brankář tečuje míč, hráč provádějící trestné střílení se nesmí znovu dotknout míče během tohoto trestného střílení.

Přestupky vedoucí k trestnému střílení Je-li branková situace přerušena nebo je-li zabráněno jejímu vzniku, protože bránící se družstvo spáchalo přestupek vedoucí k volnému úderu nebo k vyloučení.

24

Tresty Dvouminutové vyloučení na trestnou lavici • skóruje-li soupeř během dvouminutového trestu, který je právě měřen, trest se ruší, pokud ovšem nehrál soupeř v oslabení nebo nebyla-li obě družstva zastoupena na hřišti stejným počtem hráčů, • trest se neruší ani v případě, že byla branka vstřelena během odloženého vyloučení nebo z trestného střílení způsobeného přestupkem vedoucímu k vyloučení, • má-li družstvo více než jedno dvouminutové vyloučení, ruší se ve stejném pořadí, v ja­ kém byly uloženy. Přestupky vedoucí k dvouminutovému vyloučením na trestnou lavici • pokud hráč, ve snaze získat takto značnou výhodu nebo bez možnosti dosažení míče, zasáhne, blokuje, zvedne, kopne do soupeřovy hokejky nebo drží soupeře či soupeřovu hokejku, • pokud hráč v poli hraje míč nad úrovní pasu chodidlem nebo jakoukoliv částí hokejky, • proviní-li se hráč nebezpečnou hrou hokejkou, • pokud hráč přitlačí či strčí soupeře proti mantinelu nebo bráně, • pokud hráč narazí nebo podrazí protihráče, • požádá-li kapitán o přeměření zahnutí čepele nebo o kontrolu kombinace hole a čepele a výsledek kontroly je v souladu s pravidly, • účastní-li se hry hráč v poli bez hokejky, • vyzvedne-li si hráč v poli hokejku z jiného místa než z vlastního prostoru pro střídání, • opomine-li hráč v poli sebrat svoji zlomenou nebo spadlou hokejku ze hřiště a odnést ji do vlastního prostoru pro střídání, • brání-li hráč úmyslně ve hře soupeři, který neovládá míč, • brání-li aktivně hráč v poli brankáři při výhozu, • poruší-li hráč pravidlo 3 m během provádění rozehrání nebo volného úderu. • hraje-li nebo zastavuje-li hráč v poli míč v leže nebo v sedě, • pokud hráč v poli zastaví nebo hraje míč rukou, paží nebo hlavou, • dojde-li k špatnému střídání, • hraje-li družstvo s příliš mnoha hráči na hřišti, • protestuje-li hráč nebo člen realizačního týmu proti rozhodnutí rozhodčích, nebo jsou-li instrukce hráčům dávány rušivým nebo jinak nevhodným způsobem. Přestupky vedoucí k pětiminutovému vyloučením na trestnou lavici • provádí-li hráč v poli násilné nebo nebezpečné údery hokejkou, • hákuje-li hráč v poli hokejkou soupeřovo tělo, • hodí-li hráč hokejkou nebo jakoukoliv částí své výstroje na hřišti ve snaze zasáhnout míč, • vrhne-li se hráč na soupeře nebo ho jinak násilně napadne, • pokud hráč podrazí, shodí nebo narazí soupeře na mantinel či bránu, • provádí-li hráč opakovaně přestupky vedoucí k dvouminutovému vyloučení.

25

Vyloučení do konce utkání Hráč nebo člen realizačního týmu vyloučený do konce utkání musí okamžitě odejít do šaten a nesmí se dále žádným způsobem podílet na utkání. Po vyloučení do konce utkání následuje vždy pětiminutové vyloučení na trestnou lavici. Přestupky vedoucí k vyloučení do konce utkání • užívá-li hráč neschválenou hokejku, hokejku složenou z hole a čepele dvou rozdílných značek nebo hokejku s příliš zahnutou čepelí, • užívá-li brankář nesprávnou masku (bez signálu), • účastní-li se utkání hráč nebo člen realizačního týmu neuvedený v zápise o utkání (bez signálu), • pokud se zraněný hráč, který byl nahrazen na trestné lavici, účastní hry před vypršením svého trestu (bez signálu), • pokud se hráč proviní pokračujícím nebo opakovaným nesportovním chováním, • pokud hráč ve vzteku zlomí hokejku nebo poničí jinou část své výstroje, • proviní-li se hráč nebezpečnou fyzickou hrou.

Branky Uznané branky Branka je považována za uznanou, jestliže byla vstřelena správným způsobem a potvrzena vhazováním na středovém bodě. Správně vstřelené branky Když míč přejde celým objemem zepředu brankovou čáru po správném odehrání hokejkou hráče v poli a pokud útočící družstvo těsně před nebo ve spojení se vstřelením branky nespáchalo přestupek trestaný volným úderem nebo vyloučením. Nesprávně vstřelené branky • když útočící hráč spáchá těsně před nebo ve spojení se vstřelením branky přestupek vedoucí k volnému úderu nebo vyloučení. (příslušný signál přestupku), • když útočící hráč úmyslně usměrní míč jakoukoli částí těla do brány, • když míč přejde brankovou čáru během nebo po signálu, • když se míč dostane do brány, aniž přejde brankovou čáru zepředu, • když brankář hodí nebo kopne míč jinak správným způsobem přímo do  soupeřovy brány, • když útočící hráč v poli úmyslně kopne míč a ten se dostane do brány poté, co je tečován jiným hráčem nebo jeho vybavením, • když družstvo, které se provinilo, skóruje během odloženého vyloučení, • když se míč odrazí od rozhodčího přímo do brány.

26

3.4 Pravidla futsalu FUTSAL je mezinárodní název používaný pro tuto sportovní hru. Je složen ze španělských nebo portugalských slov pro fotbal FUTbol nebo FUTebol, a ze španělského nebo francouzského výrazu pro sál - SALon nebo SALa. Hra je také často nazývána „fotbal v pěti“. Počátky futsalu sahají až do Montevidea (Uruguay) roku 1930, kdy zde Juan Carlos Ceriani navrhl pravidla pro fotbal v pěti hráčích v každém mužstvu pro utkání mládeže z YMCA. Hra se hrála na basketbalovém hřišti v hale a bez postranních mantinelů. Jakmile Ceriani uvedl hru v život, stala se záhy velmi populární v celé Jižní Americe, především v Brazílii. Futsal se nyní hraje po celém světě pod oficiální záštitou FIFA na profesionální, tak i amatérské úrovni v různých věkových kategoriích. Hrají ho muži i ženy. Futsalovou velmocí je v současnosti Brazílie. V Evropě je to tým Španělska.

Futsal v České republice Futsal se v našich zemích začal rozvíjet pod dřívějším názvem malá kopaná (později malý fotbal) již v šedesátých letech a během doby se stal jedním z nejrozšířenějších sportů u nás. Pořádala se pravidelně mistrovství republiky, na vytvoření pravidelné dlouhodobé soutěže však nedozrál čas až do začátku devadesátých let. Zlomovým pro futsal byl rok 1990, kdy se futsal zařadil do organizační struktury tehdejšího Československého fotbalového svazu (v současnosti Fotbalová asociace), což potvrdila valná hromada Československého fotbalového svazu v lednu 1991. Dalším rokem, který přinesl revoluční změny, byl rok 1993. Tehdy se v jarních měsících uspořádal nultý ročník celostátní ligy a od podzimu tohoto roku se již naplno rozběhla dlouhodobá soutěž se 16 účastníky. Byli jsme tak ve střední Evropě spolu se Slovenskem vlastně průkopníky. Až o několik let později se podobné soutěže rozběhly i v dalších zemích Polsku, Maďarsku a Rusku. Futsal se postupně začal stěhovat do hal. Diplomatickým úspěchem futsalu v ČR bylo získání pořadatelství finálového turnaje ME v roce 2005, hrálo se v hale ČEZ v Ostravě.

Zkrácená verze pravidel futsalu Hrací plocha • hrací plocha musí mít tvar obdélníka a délka hrací plochy musí být větší než šířka. Délka: minimum 25 m, maximum 42 m, šířka: minimum 15 m, maximum 25 m, • pokutové území je vyznačeno ze středu na vnějším okraji obou brankových tyčí se směrem do hrací plochy vyznačí čtvrtkruhy o poloměru 6 m a tyto dva čtvrtkruhy se propojí čárou dlouhou 3,16 m, která je rovnoběžná s  brankovou čárou. Takto vzniklá čára se nazývá čárou pokutového území a jí vyznačený prostor se nazývá pokutovým územím, • v každém pokutovém území se na pomyslné kolmici k brankové čáře, vedené ze středu brankové čáry, vyznačí ve vzdálenosti 6 m od brankové čáry vhodným způsobem pokutová značka, • značka druhého pokutového kopu se na  obou polovinách hrací plochy na  pomyslné kolmici k brankové čáře, vedené ze středu brankové čáry, vyznačí ve vzdálenosti 10 m od brankové čáry vhodným způsobem druhá pokutová značka, • branky jsou umístěny ve středu každé brankové čáry a skládají se ze dvou vertikálních tyčí, vzdálených od sebe 3 m (vnitřní rozměr), spojených horizontálním břevnem, jehož spodní okraj je 2 m od země (podlahy), • míč má být kulatý, vyroben z  kůže, nebo jiného schváleného materiálu, o  obvodu ne menším než 62 cm a ne větším než 64 cm a při puštění míče z výšky 2 m nemá míč odskočit od země méně než 50 cm a více než 65 cm. 27

Účastníci a doba hry Hry se zúčastňují dvě družstva. Každé družstvo má nejvýše pět hráčů, z nichž jeden musí být brankář. Při zahájení hry musí družstvo mít na hrací ploše nejméně tři hráče, z nichž jeden je brankář. Utkání se hraje na dva poločasy, z nichž každý trvá 20 minut. Za dodržení doby trvání hry odpovídá časoměřič. Časoměřič signalizuje konec každého poločasu akustickým signálem nebo píšťalkou. Není-li k dispozici časomíra, hraje se na hrubý čas, přičemž jeden poločas trvá 25 minut. Pro měření odehrané doby hry jsou směrodatné hodinky hlavního rozhodčího. Hraje-li se na hrubý čas, doba oddechového času se do řádné doby trvání hry nezapočítává. Každé družstvo má v každém z obou poločasů nárok na jednominutový oddechový čas. Pro uplatnění nároku na oddechový čas jsou oprávněni funkcionáři družstva požádat cestou třetího rozhodčího a o oddechový čas může družstvo požádat kdykoli při přerušení hry, ale pouze v případě, že je v držení míče. Rozhodčí Každé utkání řídí dva rozhodčí, kteří mají plnou pravomoc uplatňovat pravidla hry v utkání, ke kterému byli delegováni. Jestliže rozhodčí a druhý rozhodčí současně signalizují přestupek a rozcházejí se v tom, které družstvo má být potrestáno, platí rozhodnutí hlavního rozhodčího. Druhý rozhodčí operuje na protilehlé straně hrací plochy než hlavní rozhodčí a je rovněž vybaven píšťalkou. Rozhodčí i druhý rozhodčí mají právo napomenout nebo vyloučit hráče, ale v případě, že mezi nimi dojde k neshodě, platí rozhodnutí hlavního rozhodčího. Časoměřič v souladu s ustanoveními pravidla 8 měří čas: spustí časomíru při zahajovacím výkopu, zastaví časomíru vždy, když je míč mimo hru a opět spustí časomíru v okamžiku, kdy hra je znovu navázána autovým kopem, výhozem míče brankářem od branky, kopem z rohu, volným kopem, kopem z pokutové nebo z druhé pokutové značky, kopem po vypršení oddechového času a po míči rozhodčího, Třetí rozhodčí kromě pomoci časoměřiči eviduje prvních pět akumulovaných faulů každého signalizované rozhodčím družstva pro každou polovinu hrací doby a viditelně je vyznačuje na zařízení pro zaznamenávání akumulovaných faulů. Výkop Provedení výkopu: všichni hráči jsou na své polovině hrací plochy, hráči družstva, které výkop neprovádí, musí být vzdáleni nejméně pět metrů od míče, dokud míč není ve hře. Míč je ve hře od okamžiku, kdy byl kopnut a pohnul se směrem dopředu, hráč provádějící výkop se nesmí míče dotknout znovu dříve, než se jej dotkl jiný hráč. Výhoz od branky Výhoz od branky je jedním ze způsobů navázání hry. Z výhozu od branky nemůže být dosaženo branky. Výhoz od branky se provede, jestliže předtím, než míč celým svým objemem, ať již po zemi nebo ve vzduchu, přešel přes brankovou čáru, se ho naposledy dotkl hráč útočícího družstva a jestliže v souladu s pravidly nebylo dosaženo branky. Míč vhodí do hry z kteréhokoli místa uvnitř vlastního pokutového území brankář bránícího družstva. Hráči soupeřova družstva musí do doby, než míč bude ve hře, zůstat mimo pokutové území. Brankář, který míč vhodil do hry, se nesmí míče znovu dotknout dříve, než se ho dotkl hráč soupeřova družstva. Míč je ve hře, jestliže po výhozu od branky přímo opustí pokutové území.

28

Autový kop Autový kop je jedním ze způsobů navázání hry. Z autového kopu nemůže být přímo dosaženo branky. Autový kop • se provádí, jestliže míč celým svým objemem, ať už po zemi či ve vzduchu, opustí přes postranní čáru hrací plochu, • se provede z místa, kde přešel postranní čáru, • provede hráč družstva, jehož hráč se na hrací ploše nedotkl míče jako poslední. Umístění míče a postavení hráčů při autovém kopu • míč ▶ musí v klidu ležet na postranní čáře v místě, kde opustil hrací plochu, ▶ může být kopnut jakýmkoli směrem do hrací plochy, • hráč provádějící autový kop ▶ v okamžiku, kdy provede kop, může být na postranní čáře, ale žádnou částí nesmí tuto čáru překročit směrem do hrací plochy. • hráči bránícího družstva ▶ musí být od místa, ze kterého se autový kop provede, vzdáleni nejméně 5 m. Rohový kop Rohový kop je jedním ze způsobů navázání hry. Z rohového kopu může být přímo dosaženo branky. Rohový kop se provede, jestliže poté, co se ho naposledy dotkl hráč bránícího družstva, míč celým svým objemem, ať již po zemi nebo ve vzduchu, přejde přes brankovou čáru, pokud nebylo v souladu s pravidly dosaženo branky. Volné kopy Volné kopy se dělí na přímé a nepřímé. Pro jejich provedení platí, že míč při provádění kopu musí být v klidu a že hráč, který kop provedl, se míče nesmí dotknout znovu dříve, než jím zahraje jiný hráč. Přímý volný kop, jestliže se přímo po provedení přímého volného kopu míč dostane do soupeřovy branky, branka platí. Nepřímý volný kop, branky z nepřímého volného kopu může být dosaženo pouze v případě, že dříve, než míč přejde do soupeřovy branky, se ho dotkne jiný hráč. Postavení hráčů při volném kopu Dokud míč nebude ve hře, musí být všichni hráči bránícího družstva vzdáleni nejméně 5 metrů od míče. Jestliže hráči bránícího družstva provádějí volný kop z vlastního pokutového území, musí být všichni hráči soupeře mimo toto pokutové území. Míč je ve hře poté, co toto pokutové území opustí. Jestliže družstvo provádějící volný kop ho neprovede do uplynutí 4 sekund nařídí rozhodčí nepřímý volný kop ve prospěch soupeře z místa, kde došlo k porušení pravidla. Z přímého volného kopu nemůže být dosaženo vlastní branky. Dostane-li se míč ze správně provedeného přímého volného kopu přímo do branky družstva, jehož hráč volný kop provedl, nařídí rozhodčí ve prospěch soupeřova družstva kop z rohu. Z nepřímého volného kopu nemůže být přímo dosaženo žádné branky. Dostane-li se míč ze správně provedeného nepřímého volného kopu přímo do branky družstva, jehož hráč nepřímý volný kop provedl, nařídí rozhodčí ve prospěch soupeřova družstva kop z rohu. Dostane-li 29

se míč ze správně provedeného nepřímého volného kopu přímo do soupeřovy branky, nařídí rozhodčí výhoz od branky. Přímý volný kop Volným přímým kopem bude potrestáno družstvo, jehož hráč se dopustí některého z následujících sedmi přestupků způsobem, který je podle názoru rozhodčího nedbalý, bezohledný nebo násilný: • kopnutí nebo pokus o kopnutí soupeře, • podražení nebo pokus o podražení soupeře skluzem nebo skrčením se před nebo za soupeřem, • skočení na soupeře, • vražení do soupeře, • udeření nebo pokus o udeření soupeře, • nedovolené zastavení soupeře tělem (tackling), • strčení do soupeře. Volným přímým kopem bude také potrestáno družstvo, jehož hráč se dopustí některého z následujících čtyř přestupků: • držení soupeře, • plivnutí na soupeře, • skluz při pokusu hrát míčem, kterým hraje nebo se snaží hrát soupeř, s výjimkou brankáře v jeho vlastním pokutovém území, pokud tím brankář neohrozí bezpečnost soupeře, • nesení, strčení nebo hození míče jednou nebo oběma rukama s výjimkou brankáře v jeho vlastním pokutovém území. Volný přímý volný kop se provede z místa, kde došlo k porušení pravidla. Volný přímý kop z vlastního pokutového území je možno zahrát z kteréhokoli místa v tomto území. Všechny výše uvedené přestupky se považují za akumulované fauly. Nepřímým volným kopem ve prospěch soupeřova bude potrestáno družstvo, jehož brankář se dopustí některého z následujících přestupků: • zbaví se míče a pak se ho znovu dotkne na vlastní polovině poté, co mu ho úmyslně přihrál spoluhráč, aniž se míče mezitím dotkl hráč soupeře, • dotkne se míče rukama ve vlastním pokutovém území poté, co mu ho úmyslně nohou přihrál jeho spoluhráč, • dotkne se míče rukama poté, co dostal míč přímo od spoluhráče z autového kopu, • ve vlastním pokutovém území nebo na vlastní polovině hrací plochy má míč v držení (má míč pod kontrolou) více jak 4 sekundy. Nepřímým volným kopem ve prospěch soupeřova družstva z místa, kde došlo k porušení pravidla, bude rovněž potrestáno družstvo, jehož hráč se podle názoru rozhodčího: • dopustí nebezpečné hry, • úmyslně brání soupeři ve hře, • brání brankáři, aby vhozením uvedl míč do hry, • dopustí se jiného přestupku, pro který rozhodčí přeruší hru, aby udělil osobní trest. 30

Vyloučení Hráč, který byl vyloučen, se nesmí znovu zapojit do hry a ani se zdržovat se na střídačce nebo v hledišti. Náhradník za vyloučeného hráče smí na hrací plochu vstoupit po uplynutí dvou minut nebo poté, co jeho družstvo před uplynutím dvou minut obdrží branku a časoměřič mu ke vstupu na hrací plochu udělí souhlas. Přitom platí následující zásady při vyloučení hráčů • hraje-li pět hráčů proti čtyřem a družstvo s větším počtem hráčů dosáhne branky, smí být družstvo se čtyřmi hráči doplněno o pátého hráče, • hrají-li obě družstva o  čtyřech hráčích a  je dosaženo branky, pokračují obě družstva ve hře se stejným počtem hráčů, • hraje-li pět hráčů nebo čtyři hráči proti třem a dosáhne-li družstvo s větším počtem hráčů branky, smí být družstvo s menším počtem hráčů doplněno pouze o jednoho hráče, • hrají-li obě družstva o třech hráčích a je dosaženo branky, pokračují obě družstva ve hře se stejným počtem hráčů, • jestliže branky dosáhne družstvo s menším počtem hráčů, počet hráčů se nemění. Hra brankaře Hráč nesmí přihrát míč svému brankáři nohou a ten s ním hrát; pokud mu ho však přihraje hlavou, hrudí nebo kolenem, pak s ním brankář může hrát, aniž by porušil ustanovení pravidel. Za dvojí hraní brankáře se považuje, jestliže brankář • má ve vlastním pokutovém území míč v rukou déle jak 4 sec, • má míč na vlastní polovině hrací plochy v držení déle jak 4 sec, • nebo poté, co se míče zbavil, se ho znovu na vlastní polovině dotkne dříve, než se ho předtím dotkl soupeř, přeruší rozhodčí hru a nařídí nepřímý volný kop z místa přestupku brankáře. Zakázaná „malá domů“, za „malou domů“, po které se brankář nesmí rukou nebo rukama dotknout míče, se považuje úmyslná zpětná přihrávka vlastnímu brankáři (týká se i volných kopů) provedená nohou od kolene dolů (přihrávka jinou částí těla, např. kolenem nebo hlavou, se netrestá). Nebezpečná hra Skluzem se rozumí využití kluzkosti povrchu hrací plochy k jakémukoli sklouznutí se čelně, ze strany nebo zezadu směrem na soupeře se záměrem odebrat mu míč a tím mu zabránit v další hře. Pro posuzování skluzů platí • skluz, který byl veden směrem na  soupeře, k  zasažení soupeře však nedošlo a  kterým podle názoru rozhodčího nebyla ohrožena ani bezpečnost soupeře, potrestá rozhodčí nařízením přímého volného nebo pokutového kopu, • v případě brankáře v jeho vlastním pokutovém území rozhodčí takovýto skluz netrestá, • skluz, který byl veden směrem na soupeře a k zasažení soupeře nedošlo, kterým ale podle názoru rozhodčího byla ohrožena bezpečnost soupeře, potrestá rozhodčí nařízením přímého volného nebo pokutového kopu a napomenutím hráče za bezohlednou hru. Skluz, kterým byl zasažen soupeř, se považuje za surovou hru a proto ho rozhodčí potrestá nařízením přímého volného nebo pokutového kopu a vyloučením hráče za surovou hru. Skluz se netrestá, jestliže 31

• není veden přímo proti hráči soupeře (je veden souběžně se směrem nebo mimo směr pohybu soupeře), • soupeř nemá míč pod kontrolou (má jej tak daleko od  nohy, že skluzem nemůže být ohrožen), • hráč nejeví snahu hrát míčem, pouze blokuje střelu nebo signalizovanou střelu soupeře, • vypíchnutí míče se za skluz nepovažuje.

Akumulované fauly Každý přestupek, za který rozhodčí nařídí přímý volný kop nebo pokutový kop, se nazývá „akumulovaný faul“. Po přerušení hry rozhodčí současně provede předepsanou signalizaci, aby bylo zřejmé, že se jedná o akumulovaný faul. Za akumulované fauly jsou považovány všechny přestupky, za které se nařizuje přímý volný kop. Prvních pět akumulovaných faulů každého družstva provedených v každém poločase se zaznamenává do zápisu o utkání. Rozhodčí může uplatnit výhodu ve hře, pokud družstvo ještě nemá pět akumulovaných faulů nebo by družstvo soupeře přerušením hry přišlo o zjevnou možnost dosáhnout branky. Pokud rozhodčí uplatní výhodu ve hře, musí časoměřiči a třetímu rozhodčímu signalizovat akumulovaný faul okamžitě po přerušení hry. Akumulované fauly z druhého poločasu se družstvu započítávají i v případě prodloužení doby hry. Akumulované fauly družstva v prodloužení se družstvu připočítávají k celkovému počtu akumulovaných faulů družstva z druhého poločasu. Při přímých volných kopech (dále jen „kopech“) nařízených proti družstvu za prvních pět akumulovaných faulů v průběhu každého poločasu, smějí hráči bránící strany postavit obrannou zeď. Přitom • hráči bránícího družstva mohou postavit obrannou zeď, • všichni hráči bránící strany musí být před provedením kopu vzdáleni nejméně 5 m od míče, • z kopu může být přímo dosaženo branky. Počínaje šestým akumulovaným faulem družstva v každém poločase • hráči bránícího družstva nesmějí při kopu postavit obrannou zeď, • hráč provádějící kop musí být jasně určen, • brankář musí být ve vlastním pokutovém území a nejméně 5 m vzdálen od míče, • všichni ostatní hráči musí být na hrací ploše mimo pokutové území a za pomyslnou čárou, která prochází míčem a je rovnoběžná s brankovou čárou. Současně musí být vzdáleni nejméně 5 m od míče a nesmějí hráči, který kop provádí, bránit v jeho provedení, • žádný hráč nesmí překročit výše popsanou pomyslnou čáru, dokud míč není ve hře. Procedura pro provádění kopu za šestý (a další) akumulovaný faul • hráč provádějící kop nesmí přihrát míč spoluhráči, • po provedení kopu se míče nesmí dotknout žádný hráč dříve, než se ho dotkne brankář, nebo dříve, než se míč odrazí zpět od konstrukce branky nebo míč opustí hrací plochu, • jestliže se hráč dopustí šestého akumulovaného faulu na soupeřově polovině hrací plochy nebo na vlastní polovině hrací plochy, ale v prostoru vymezeném středovou čárou a rovnoběžně s ní vedenou pomyslnou čárou procházející značkou pro druhý pokutový

32

• • • • • • • • • •

kop, provede se kop ze značky druhého pokutového kopu. Kop se provede v  souladu s ustanoveními uvedenými v předešlém odstavci „Provádění kopů“, jestliže se hráč dopustí šestého akumulovaného faulu na vlastní polovině hrací plochy ve vzdálenosti menší od pomyslné čáry vedené rovnoběžně s brankovou čárou ve vzdálenosti 10 m, ale mimo vlastní pokutové území, rozhodne se družstvo soupeře, zda kop provede ze značky druhého pokutového kopu nebo z místa přestupku, hráči obou družstev musí být na hrací ploše; přitom všichni, s výjimkou brankáře, proti němuž se druhý pokutový kop provádí, musí být za pomyslnou čarou, která je rovnoběžná s brankovou čarou (prochází značkou druhého pokutového kopu) a minimálně 5 m vzdáleni od míče, brankář, proti němuž se druhý pokutový kop provádí, může stát kdekoliv uvnitř vlastního pokutového území, ale ve vzdálenosti ne menší jak 5 m od míče, hráč, který bude druhý pokutový kop provádět, musí být dříve, než rozhodčí dá pokyn ke hře, zřetelně identifikován (tím, že zvedne ruku), míč musí ležet v klidu na značce druhého pokutového kopu, rozhodčí musí dát k provedení druhého pokutového kopu jasný a zřetelný pokyn píšťalkou, hráč zahrávající druhý pokutový kop musí vystřelit na branku a nesmí jej přihrát jinému spoluhráči; míč je ve hře, když se po provedení druhého pokutového kopu pohne vpřed, hráč provádějící druhý pokutový kop se míče nesmí dotknout dříve, než se ho dotkne jiný hráč, po provedení druhého pokutového kopu se míče nesmí dotknout žádný hráč dříve než brankář nebo až poté, co se míč odrazí od tyče nebo břevna, při provádění druhého pokutového kopu neplatí limit čtyř sekud.

Hra brankaře Brankář musí výhoz od branky provést do 4 sec od okamžiku, kdy má míč pod kontrolou a hráči soupeře ho před provedením výhozu od branky nijak neomezují. Brankář smí přehodit míč přes středovou čáru na soupeřovu polovinu hrací plochy. Brankář se po provedení výhozu od branky nesmí znovu míče dotknout dříve, než se ho dotkne hráč soupeřova družstva. Toto ustanovení platí i při střídání brankářů, ke kterému by během této situace došlo. Jestliže při výhozu od branky brankář vhodí míč do vlastní branky a míč při tom neopustil pokutové území, branka neplatí a výhoz od branky se opakuje. Pokud by ovšem brankář chytil míč přímo ze hry a vhodil si ho do vlastní branky, branka platí, protože míč byl stále ve hře (nejedná se o navázání hry výhozem od branky). Jestliže míč opustil hrací plochu přes brankovou čáru poté, co se ho naposledy dotkl hráč útočícího družstva, nesmí být míč brankářem vykopnut, ale musí být znovu uveden do hry pouze výhozem brankáře od branky. Při porušení tohoto ustanovení se výhoz opakuje.

33

3.5 Pravidla basketbalu FIBA Tato pravidla byla převzata z webových stránek České basketbalové federace (www.cbf.cz), upravena a zkrácena pro potřeby učitelů na základních a středních školách.

Hlavní zásada Oficiální Basketbalová pravidla FIBA jsou platná pro všechny herní situace, které nejsou specifikovány zde, v těchto pravidlech basketbalu 3 × 3.

Hřiště Hraje se na hřišti velikosti poloviny basketbalového hřiště s jedním (1) košem. Hřiště odpovídá ploše basketbalového hřiště, včetně vymezeného území. Na ploše je čára trestného hodu (5,80 m), dvoubodová čára (6,75 m) a půlkruhu proti prorážení pod košem.

Družstva Každé družstvo se skládá ze čtyř hráčů. Tři hráči na hřišti a jeden střídající.

Úřední osoby utkání Úřední osoby utkání jsou jeden rozhodčí na hřišti a dva pomocní rozhodčí u stolku - zapisovatel a časoměřič.

Začátek utkání Obě družstva se před zahájením utkání rozcvičují společně. Losování mincí určí, které družstvo má výhodu výběru. Družstvo si může vybrat první držení míče na začátku utkání, nebo na začátku možného prodloužení. Utkání musí začít se třemi (3) hráči na hřišti.

Body Koš dosažený z pole uvnitř oblouku (6,75 m), je hodnocen jedním bodem. Koš dosažený z pole vně oblouku (6,75 m), je hodnocen dvěma body. Koš dosažený z úspěšného trestného hodu, je hodnocen jedním bodem.

Hrací doba / vítěz utkání Jedno hrací období 10 minut. Hodiny hry se zastaví, když je míč mrtvý a během provádění trestných hodů. Hodiny hry se spustí při dokončení změny útočícího družstva (jakmile má útočící družstvo míč v držení). Nicméně první družstvo, které dosáhne 21 bodů, nebo více, vyhrává utkání, pokud se to stane ještě před koncem základní hrací doby. Toto pravidlo platí jen pro základní hrací dobu (neplatí pro potenciální prodloužení). Pokud není utkání rozhodnuto na konci základní hrací doby, hraje se prodloužení. Přestávka před prodloužením je jedna minuta. Družstvo, které první dosáhne v prodloužení dvou bodů, vyhrává utkání. Družstvo prohrává utkání, když není připraveno ke hře ve stanoveném čase zahájení utkání, nemá připravené tři hráče na hřišti.

Osobní chyby / trestné hody Družstvo je v situaci trestu za chyby, dopustí-li se sedmi chyb. Hráč, který se dopustí čtyř chyb musí odstoupit z utkání. Za chybu hráče při střelbě na koš, z pole uvnitř oblouku (6,75 m), se udělí jeden trestný hod. Za chybu na hráče při střelbě na koš, z pole vně oblouku (6,75 m), se udělí dva trestné hody.

34

Za chybu na hráče při úspěšné střelbě na koš, se udělí jeden trestný hod. Když je chyba na hráče, který nestřílí na koš, ale družstvo je v situaci trestu, udělí se jeden trestný hod.

Zdržování Zdržování, nebo málo aktivní hra na koš, je přestupek. Pokud se měří čas hodinami pro střelbu, musí družstvo vystřelit do dvanácti vteřin. Hodiny pro střelbu se spustí, jakmile je míč v držení hráče útočícího družstva (po výměně míče s obráncem nebo po úspěšném střelbě na koš z pole).

Jak se hraje s míčem Po každém koši ze hry nebo po posledním úspěšném trestném hodu hráč družstva, které obdrželo koš, bude pokračovat plynule driblinkem nebo přihrávkou z místa pod košem, ale uvnitř hřiště, za oblouk (6,75 m). V tuto chvíli bránící družstvo, není oprávněno hrát míčem, v půlkruhu proti prorážení pod košem. Po každé neúspěšné střelbě z pole nebo po posledním neúspěšném trestném hodu • pokud míč doskočí útočící družstvo, může se znovu pokusit o dosažení koše, bez návratu za oblouk (6,75 m), • pokud doskočí míč bránící družstvo, musí vrátit míč driblinkem nebo přihrávkou za oblouk (6,75 m), • pokud dojde ke změně držení míče u družstva uvnitř území ohraničeného obloukem (6,75 m), musí být míč vyvezen driblinkem nebo přihrávkou za oblouk (6,75 m). Změna držení míče družstvem po situacích, kdy je míč mrtvý (po přestupku nebo osobní chybě), začíná výměnou míče mezi útočícím a bránícím družstvem, vně za vrcholem oblouku (6,75 m). V případě situace rozskoku, je míč přiznán bránícímu se družstvu.

Střídání Střídání je povoleno kterémukoliv družstvu, když je míč mrtvý.

Oddechové časy Každé družstvo má nárok na jeden (1) oddechový čas v délce třiceti (30) vteřin. Hráč může zažádat o oddechový čas, když je míč mrtvý.

3.6 Vybraná pravidla softbalu Obecná charakteristika Softball je pálkovací sportovní hra, která se vyvinula z baseballu jako rychlejší a na prostor méně náročná verze. Hrají proti sobě dva týmy o minimálně 9 hráčích, které se střídají ve hře na pálce (v útoku) a ve hře v poli (v obraně). Jako kombinace odpalování, rychlého běhu, chytání a házení je softball velmi zajímavou sportovní hrou. V nesoutěžní podobě tato hra nevyžaduje od hráčů žádné zvláštní fyzické předpoklady, technika provedení jednotlivých herních činností je pravidly upravena pouze pro provedení hodu nadhazovače.

Historie softbalu Pálkovací hry vznikly pravděpodobně v Anglii, kde kolem roku 1300 venkované hráli hru při které trefovali holí míček a obíhali stoličku, kterou použili místo met. Bezprostředním předchůd35

cem dnešního baseballu a softbalu byla anglická dětská hra rounders. Slovo baseball se poprvé objevuje v Americe v 18. století. Základní pravidla baseballu navrhl v roce 1845 Američan A. Cartwright, první zápasy v baseballu se hrály v roce 1846 (Süss, 2003). Na přelomu 19. a 20. století se objevil „vnitřní baseball“ jako průpravná hra pro baseball. Hřiště se zmenšilo a používal se hadrový míč, který byl větší, měkký a nelétal daleko. Později byla hra přenesena zpět na hřiště, neměla však jednotný název ani pravidla. Říkalo se jí softbaseball, playroundball, kittenball (Mašín, 1989). V roce 1930 byla z různých variant sestavena a sjednocena pravidla pro softbal. První mezinárodní turnaj byl uspořádán roku 1933 v Chicagu u příležitosti Světové výstavy (Süss, 2003).

Baseball a softbal se staly během historického vývoje nejrozvinutějšími formami pálkovacích her. Proto se obě příbuzné hry rozšířily mezinárodně a nakonec i celosvětově. Největší oblibu mají například v Japonsku, Číně, v zemích celého amerického kontinentu, v Austrálii a na Novém Zélandu, v Evropě pak zejména v Itálii a Nizozemí. V roce 1952 byla založena Mezinárodní softballová federace-International Softball Federation-ISF. Od roku 1965 se pravidelně pořádají Mistrovství světa pro ženy a od roku 1966 pro muže. V roce 1996 (Atlanta, USA) se stal softbal v kategorii žen olympijským sportem.

Organizace softbalu ISF – Světová softballová federace byla založena roku 1952 a sdružuje 124 národních federací. Organizuje Mistrovství světa mužů, žen a juniorských kategorií a kvalifikaci na OH (www. isfsoftball.org). ESF – Evropská softballová federace sdružuje 32 zemí a pořádá Mistrovství Evropy mužů, žen, juniorů, juniorek, kadetek a žákyň. Dále Pohár mistrů evropských zemí mužů a žen a Pohár vítězů poháru mužů a žen (www.europeansoftball.org). ČSA – Česká softbalová asociace organizuje 1. softbalovou ligu mužů a žen, 2. softbalovou ligu mužů a žen a OPEN Mistrovství ČR mládeže. Kromě těchto celostátních, existuje řada oblastních soutěží a turnajů ve všech věkových kategoriích (www.softball.cz).

Stručná pravidla softbalu Oficiální pravidla softbalu jsou poměrně rozsáhlý a složitý soubor (v plné verzi k dispozici na http://www.softball.cz/download/2010/pravidla_2010_final.pdf), proto zde uvedeme jejich stručnou podobu, která je zcela vyhovující pro využití v tělesné výchově. 36

Hřiště Softbalové hřiště je pravoúhlá kruhová výseč o hraně 70 m pro muže a 60 m pro ostatní kategorie. Nejvhodnější je travnatá, písečná nebo antuková plocha, nebo její kombinace. Hřiště se dělí na vnitřní (čtverec o hraně 18,3 m) a vnější pole a zázemí. V rozích vnitřního pole jsou umístěny čtvercové mety o hraně 38 cm. Domácí meta je 45 cm široký pětiúhelník kratší strany měří 22 cm a sbíhající strany měří 30 cm. Nadhazovač je vzdálen 14 m od domácí mety u mužů a 12,2 m u ostatních kategorií (mimo žákyň a žáků do 10 let – 10,7 m).

Výzbroj a výstroj Míč je kožený nebo syntetický, má obvod 30 cm a hmotnost mezi 177–199 g. Softbalová pálka je maximálně 86,4 cm dlouhá s maximálním kruhovým průřezem 5,72 cm. Na pálce musí být od výrobce vyznačeno, že pálka odpovídá pravidlům pro softball (Official softball). Nejdůležitějším kritériem pro výběr je celková hmotnost a délka pálky, která musí být taková, aby hráč pálku bezpečně ovládal.

Hráči v poli používají ke hře kožených rukavic. Rukavice se liší svojí velikostí i tvarem. Menší rukavice nosí většinou vnitřní polaři, kromě prvního metaře a zadáka. Ti mohou hrát se speciálními rukavicemi, které se liší jednak velikostí, ale i tvarem. Vnější polaři obvykle mají rukavice delší. Chytač musí být chráněn helmou, maskou, chráničem krku, chráničem trupu a holení, také může mít speciální rukavici. Pálkaři musí mít na hlavě ochrannou helmu po celou dobu hry na metách.

37

Hra Softball hrají dvě družstva o devíti hráčích. Hráči v útoku (pálkaři) a hráči v obraně (polaři) se ve svých úlohách střídají. Úkolem družstva v obraně je co nejrychleji vyřadit (vyautovat) tři pálkaře soupeře. Po třech autech dochází ke změně – družstvo v poli jde na pálku a naopak. Utkání je omezeno sedmi směnami (každé družstvo je 7× v poli a 7× na pálce). Při nerozhodném výsledku se nastavuje vždy jedna další směna až do rozhodnutí.

Hra v obraně

Pro vyautování pálkařů je prvním a nejdůležitějším hráčem nadhazovač, který nadhazuje míč do prostoru vytyčeného výškově mezi podpažím a koleny pálkaře. Nadhazovač nadhazuje ze své mety míč jednoruč spodem za současného vykročení jedním krokem směrem k pálkaři a míč musí proletět nad domácí metou. Správný nadhoz musí být proveden z nápřahu vzad a to švihnutím spodním obloukem, přičemž pohyb paže a ruky v zápěstí po vypuštění míče musí směřovat před tělo, ruka musí být níže než bok a zápěstí nesmí být dále od těla než loket. Míče, které pálkař neodpálil, chytá zadák (chytač), který je vrací do hry. Za chytačem stojí hlavní rozhodčí, který určuje, prolétl-li míč pomyslnou obdélníkovou výsečí - zda byl dobrý nebo špatný – strike nebo ball • strike je každý nadhoz, který je proveden podle pravidel nadhazování a který proletí nad domácí metou ve výšce od kolen po ramena přirozeně stojícího pálkaře a každý jiný nadhoz, který se pálkař pokusí odpálit, • ball je nadhoz, který neletí nad domácí metou nebo je v nesprávné výšce. Za špatné nadhozy jsou považovány i nadhozy, které nejsou provedeny podle pravidel nadhazování. Pokud nadhoz dopadne na zem před metou, je označen jako špatný, i když by letěl nad domácí metou ve správné výšce. Pravidly je předepsáno postavení pouze u dvou hráčů. Nadhazovač v okamžiku zahájení nadhozu se musí dotýkat oběma nohama nadhazovací mety. Zadák musí být v okamžiku zahájení nadhozu ve svém území. Pro ostatní polaře platí pouze pravidlo, že musí být při zahájení nadhozu v poli. Netrefí- li pálkař nadhoz, je jedno, jestli byl nadhozen jako dobrý nebo špatný, započte se jako dobrý. Jestliže pálkař třikrát netrefí jakýkoliv nadhoz, nebo se nepokusí odpálit dobrý nadhoz, je aut - ven ze hry. Pokud chytač zachytí třetí dobrý nadhoz přímo do rukavice, je pálkař automaticky aut. Pokud chytačovi míč upadne, musí ho hodit strážci první mety dříve, než tam běžící pálkař doběhne. O tom, zda byl na metě dříve běžec nebo míč, rozhoduje rozhodčí na 1. metě. Naopak, pokud nadhazovač hodí 4 špatné nadhozy, dostává pálkař 1. metu zdarma. Metu zdarma získá také pálkař, který je zasažen nadhozem. Polaři mohou pálkaře vyautovat chycením odpáleného míče přímo v letu, při tomto autu se musí běžci vrátit na metu, ze které vybíhali. Teprve po prvním doteku míče polařem mohou postupovat na metách. Pokud se běžec nevrátí, přihodí polař míč hráči na metě. Zašlápnutí mety hráčem, který drží míč, je třetí způsob vyautování. Čtvrtý způsob vyautování je příhoz odpáleného míče strážci první mety dříve, než tam doběhne běžící pálkař. Po dobrém odpalu musí vždy pálkař běžet na první metu. Pokud je už obsazena, musí běžec, který získal první metu dříve, postupovat na druhou metu. To je nucený postup. V tomto případě mohou polaři autovat běžce zašlápnutím 2. mety. Podobně lze volit aut zašlápnutím 1. – domácí mety, je-li běžci obsazena 1. 2. a 3. meta. V těchto situacích mohou obránci zahrát dva nebo dokonce tři auty. Pátým způsobem autování je tečování, když se polař se zpracovaným míčem dotkne soupeře kdekoli mimo metu. Výjimkou je první a domácí meta, které jsou průběžné. Běžící pálkař se po proběhnutí vrátí na 1. metu a čeká na další rozehru. Dále existuje řada technických autů: například opustí-li běžec metu dříve, než nadhazovač vypustil míč z ruky, dvojí odpal, odhození pálky po odpalu na chytače, rozhodčího nebo diváky, 38

kopnutí do odpáleného míče běžícím pálkařem, nebo překážení polaři v chycení odpalu apod. Po třetím autu se hráči v poli vymění s hráči na pálce.

Hra na pálce Hráči jdou vždy ve stejném pořadí za sebou na pálku a snaží se získat body tím, že oběhnou všechny mety a vrátí se zpět na domácí metu. Kdo má více bodů vyhrává. Po odpalu se hráč snaží dosáhnout co nejvíce met. Pokud odpálí za plot ohraničující hřiště je to tak zvaný homerun a hráč může v klidu oběhnout všechny čtyři mety. Odpal mimo výseč se v prvních dvou případech počítá jako strike – dobrý nadhoz. Dále může mít pálkař libovolný počet odpalů mimo hřiště a nepočítají se. Po úspěšném odpalu a dosažení 1. mety se pálkař stává běžcem. Dále postupuje po odpalu nucený postup, nebo krádeží mety po vypuštění míče nadhazovačem. Vynucený postup nastane vždy, pokud běžec musí uvolnit metu pro pálkaře, který se stal běžícím pálkařem a usiluje o první metu. Tato situace nastane vždy, kdy pálkař správně odpálí a míč dopadne na zem a zároveň je běžec na první metě, nebo jsou běžci na první a druhé metě, nebo na první, druhé a třetí metě. V těchto případech stačí k vyřazení běžce zašlápnout s míčem v ruce (rukavici) metu, na kterou běžec po odpalu běží. Nevynucený postup nastane pro běžce vždy, když je za ním volná meta běžec je pouze na druhé (třetí) metě nebo na druhé a třetí metě. V těchto případech je k vyřazení nutno běžce před metou tečovat míčem v ruce (rukavici), nestačí příslušnou metu zašlápnout. V situaci, kdy je obsazená první a třetí meta, platí pro běžce z první mety pravidlo o nuceném postupu a pro běžce na třetí metě se jedná o nevynucený postup.

Posuzování správnosti odpalu Při posuzování správnosti odpalu je nutno si uvědomit, ve které části pole došlo k dopadu míče na zem, zda je to ve vnitřním nebo ve vnějším poli. Zdánlivě jednodušší situace je ve vnějším poli. Podle místa dopadu míče se rozhodne, zda jde o správný odpal (hit) nebo zda se jedná o odpal chybný (foulbol). Pokud míč dopadne dovnitř do vnějšího pole, jedná se vždy o správný odpal. Pokud míč dopadne mimo vnější pole, jedná se o chybný odpal. V těchto případech vůbec nezáleží na tom, kam se míč po dopadu vykutálí. Zcela jiná situace nastává při rozhodování o správnosti či nesprávnosti odpalu ve vnitřním poli. V tomto případě rozhoduje místo, kde se polař míče dotknul. Pokud se polař míče dotkne uvnitř vnitřního pole, pak se jedná o správný odpal, pokud se polař dotkne míče mimo (vně) vnitřního pole, pak se jedná o chybný odpal – foulbol.  Posledním možným případem je, když se míč po odpalu dotkne první nebo třetí mety a poté se vykutálí vně pole a tam se jej dotkne polař. V tomto případě se jedná o správný odpal.

Rozdíly mezi softbalem a baseballem Softball a baseball jsou sportovní hry, které bývají často veřejností zaměňovány. Jsou si velmi podobné, ale jedná se o dvě zcela samostatné pálkovací hry. Historicky mladší je softball, který vznikl na konci 19. století „přenesením“ baseballu do tělocvičny. Po mnoha úpravách byl opět přenesen na venkovní hřiště a od 20. let dvacátého století se z něj stala zcela samostatná sportovní hra. Jaké jsou rozdíly v pravidlech softballu a baseballu? Tvar hřiště pro obě sportovní hry je stejný, rozdíl je pouze ve velikosti. Lze říci, že pro softball je hřiště celkově menší. Dalším rozdílem je velikost míče, a pálky. Baseball se hraje s menším míčem a s pálkou, která má větší průřez než v softballu. V baseballu stojí nadhazovač na nadhazovací metě, která je umístěna na kopci a k nadhozu smí použít jakýkoli způsob hodu. Softballový nadhazovač naopak stojí na nadhazovací metě, která leží v rovině hřiště a ke svému nadhozu smí použít pouze hodu spodním obloukem. Základní posuzování správnosti nadhozů je v obou sportovních hrách podobné. 39

Další rozdílnou činností je činnost běžců v okamžiku, kdy se nadhazovač připravuje k nadhozu dalšímu pálkaři. V baseballu může stát běžec kdekoli, nemusí se dotýkat mety jako v softballu, ale nadhazovač jej může vyřadit přihrávkou spoluhráči, který se jej míčem musí dotknout. V softballu smí běžec opustit metu poté, kdy míč opustí při nadhozu ruku nadhazovače.

3.7 Pravidla volejbalu pro aplikaci ve školní TV Naučná encyklopedie Wikipedie charakterizuje volejbal (z anglického volleyball: volley = volej, přímé odehrání míče, aniž by se dotkl země, ball = míč) jako „týmový míčový sport, ve kterém se dvě družstva na obdélníkovém hřišti rozpůleném sítí snaží odehrát míč na soupeřovu polovinu tak, aby ho soupeř nezpracoval a míč se dotkl země.“ Oficiální pravidla volejbalu jsou poměrně složitá pro běžného uživatele a jejich velká část je v rámci výuky školní TV nepříliš často využívána (http://www.cvf.cz/soubory/418/Pravidla_2005_CZ.pdf). Proto se pojďme společně podívat na ty podstatné části, které by měl znát každý učitel TV.

Hrací plocha

Hrací plocha zahrnuje hřiště a volnou zónu, která musí být pravoúhlá a symetrická. Hřiště je obdélník o rozměrech 18 × 9 m obklopený volnou zónou, která je na všech stranách minimálně 3 m široká. Volný hrací prostor je prostor nad hrací plochou, který je bez jakýchkoliv překážek. Volný hrací prostor je vysoký minimálně 7 m od povrchu hrací plochy.

40

Hřiště je vymezeno dvěma postranními a dvěma koncovými čarami. Jak postranní, tak koncové čáry jsou vyznačeny uvnitř rozměrů hřiště. Osa střední čáry rozděluje hřiště na dvě stejná pole, každé o rozměrech 9 × 9 m. Tato čára prochází pod sítí od jedné postranní čáry k druhé. V každém poli je vyznačena útočná čára ve vzdálenosti 3 m od osy střední čáry. Všechny čáry jsou 5 cm široké. Jejich barva musí být světlá a rozdílná od povrchu hrací plochy i od všech ostatních čar. Na venkovních hřištích jsou čáry hřiště z pevného materiálu zakázány. Poznámka: V každé hale jsou většinou čáry pro volejbalové hřiště vyznačeny. Někdy je sice trochu složitější vyznat se ve spleti čar, které v některých halách a tělocvičnách autoři vymysleli, ale zase je můžete velmi dobře využít pro mnoho modifikovaných hřišť menších rozměrů pro hru v menších celcích. Na venkovních hřištích, u nás ve velké většině antukových, se pro vyznačení hřiště obvykle používá vápno.

Přední zóna každého pole je vymezena osou střední čáry a útočnou čarou (šíře útočné čáry je součástí přední zóny). Zóna podání je 9 m široká plocha za koncovou čarou. Po stranách je vymezena dvěma krátkými čarami o délce 15 cm, vyznačenými 20 cm za koncovou čarou jako prodloužení obou postranních čar.

Komentář: Pravidla volejbalu definují také zóny pro střídání a prostor pro rozcvičení o velikosti 3 × 3m, ale z hlediska využití ve školní TV to nepovažujeme za důležité.

Síť a sloupky Síť je umístěna svisle nad střední čarou a její horní okraj je ve výšce 2,43 m pro muže a 2,24 m pro ženy. Výška se měří ve středu hřiště. Výška sítě (nad oběma postranními čarami) musí být 41

stejná a nesmí převýšit stanovenou výšku o více než 2 cm. Síť je 1,00 m široká a 9,50 až 10,00 m dlouhá. Na jejím horním okraji je umístěna vodorovná páska, na spodním okraji sítě je umístěna další vodorovná páska, skrze níž je provlečen provaz. Ten upevňuje síť ke sloupkům a udržuje tak spodní okraj sítě napnutý. Dvě bílé pásky jsou upevněny svisle k síti, umístěny přímo nad každou postranní čarou a jsou považovány za součást sítě.

Anténka je ohebná tyčka dlouhá 1,80 m, o průměru 10 mm, zhotovená ze sklolaminátu nebo podobného materiálu. Je upevněná na vnějším okraji každé postranní pásky. Anténky jsou umístěny na opačných stranách sítě. Anténky jsou považovány za součást sítě a ohraničují bočně prostor přeletu. Sloupky, na kterých je síť připevněna, jsou umístěny ve vzdálenosti 0,5 - 1,0 m na vnější straně od postranních čar. Sloupky jsou zaoblené a hladké, zapuštěné do země bez upevňovacích lan. Na sloupcích nesmí být žádná nebezpečná nebo překážející zařízení. Upřesnění: Sloupky pro upevnění sítě patří běžně k vybavení každé tělocvičny (v některých případech můžeme sice stále ještě najít ukotvení pomocí řetězů, což není pravidly povoleno, ale pro účely výuky nám to nijak zásadně nevadí) a sítě jsou také sériově dodávány tak, aby odpovídaly pravidlům, tj. i s anténkami a postranními páskami. Zde je nutné připomenout, že anténky se k síti připevňují tak, aby byla každá připevněna z jedné strany sítě na levé straně – u hlavního kůlu. U sítí nestandardních rozměrů (tzv. dlouhá síť), které se upevňují na délku tělocvičny a využívají se pro modifikovanou hru, se většinou nepoužívají anténky a pásky. Tyto sítě si můžete nechat vyrobit v libovolných délkách tak, aby odpovídaly Vašim potřebám.

Družstva

Družstvo se může skládat nejvýše z dvanácti hráčů, trenéra, asistenta trenéra, maséra a lékaře. Jeden z hráčů, avšak ne libero, je kapitánem družstva, který musí být označen v zápisu o utkání. Pouze hráči zapsaní do zápisu o utkání mohou vstoupit do hřiště a hrát. Jakmile byl již zápis o utkání podepsán trenérem (a kapitánem družstva), nelze zapsané hráče měnit. Komentář: Maximální počet 12 hráčů je včetně libera (případně 2 liber). Libero musí být, stejně jako kapitán, uveden v zápise o utkání před začátkem utkání. Minimální počet hráčů v družstvu je 6, pokud má družstvo méně hráčů nebo se hráči v průběhu utkání zraní, nemohou pokračovat ve hře a počet hráčů družstva klesne pod 6, je družstvo prohlášeno za neúplné a nemůže pokračovat ve hře. Neznamená to ale, že by vás to mělo nějak omezovat ve škole, hra v menších celcích je naopak pro školní TV mnohem vhodnější než hra v 6-kách. Tady jde opravdu pouze o soutěžní utkání.

42

Hráči, kteří nehrají, se bez míčů mohou rozcvičovat takto: • v průběhu hry: v prostorách pro rozcvičení, • v průběhu oddechových a technických oddechových časů: ve volné zóně za svým polem, • v průběhu přestávek mezi sety mohou hráči při rozcvičení ve volné zóně použít míče.

Vedení družstva

Jak kapitán, tak i trenér družstva jsou odpovědni za chování a kázeň členů svého družstva Libero nemůže být kapitánem družstva. Kapitán Před utkáním kapitán družstva podepisuje zápis o utkání a zastupuje své družstvo při losování. V průběhu utkání, je-li kapitán družstva na hřišti, je kapitánem ve hře. Není-li kapitán družstva na hřišti, trenér nebo sám kapitán musí určit jiného hráče, ale ne libera, který bude plnit funkci kapitána ve hře. Trenér V průběhu utkání řídí trenér hru svého družstva z místa vně hřiště. Určuje hráče základní sestavy, jejich náhradníky a vyžaduje oddechové časy, aby dával pokyny, a střídání (celkem 6 v každém setu). S těmito žádostmi se obrací na druhého rozhodčího. Před utkáním trenér zapíše nebo zkontroluje jména a čísla svých hráčů v zápisu o utkání a potom jej podepíše. V průběhu utkání trenér: • před každým setem předá zapisovateli nebo druhému rozhodčímu náležitě vyplněný(é) a podepsaný(é) záznam(y) postavení základní sestavy, • sedí na lavičce svého družstva nejblíže k zapisovateli, ale může ji dočasně opustit, • žádá oddechové časy a střídání, • on, jakož i další členové družstva, smí dávat pokyny hráčům na hřišti. Trenér může dávat pokyny, i když stojí nebo chodí ve volné zóně před lavičkou svého družstva v rozmezí od útočné čáry až k prostoru pro rozcvičení, aniž by rušil nebo zdržoval utkání. Asistent trenéra Asistent trenéra sedí na lavičce družstva, ale nemá žádné právo zasahovat do utkání. Pokud musí trenér opustit své družstvo, může asistent trenéra, na základě žádosti kapitána ve hře a se souhlasem prvního rozhodčího, převzít jeho funkci

Zisk bodů Zisk bodu Družstvo získá bod: • úspěšně umístěným míčem do soupeřova pole, • když se družstvo soupeře dopustí chyby, • když je družstvu soupeře udělen trest. Družstvo se dopustí chyby tím, že provede některou činnost ve hře v rozporu s pravidly (nebo je poruší jiným způsobem). Rozhodčí rozhodují o chybách a jejich důsledcích podle pravidel • pokud nastanou dvě nebo více chyb následně po sobě, pouze první z nich se počítá,

43

•

pokud se dvou nebo více chyb dopustí obě soupeřící družstva současně, posoudí se to jako «oboustranná chyba» a rozehra se opakuje.

Rozehra je posloupnost činností ve hře od okamžiku úderu do míče podávajícím hráčem až do okamžiku, kdy je míč mimo hru. Jestliže vyhraje rozehru podávající družstvo, získá bod a pokračuje v podání. Jestliže vyhraje rozehru přijímající družstvo, získá bod a následně musí podávat. Vítězství v setu Set (vyjma rozhodujícího pátého setu) vyhrává to družstvo, které jako první získalo dvacet pět bodů s rozdílem nejméně dvou bodů. V případě nerozhodného stavu 24 : 24 se ve hře pokračuje, dokud není dosaženo dvoubodového rozdílu (26 : 24; 27 : 25, ...). Vítězství v utkání V utkání vítězí družstvo, které vyhrálo tři sety (2 sety). V případě nerozhodného stavu 2 : 2 se rozhodující set (pátý – třetí) hraje do patnácti bodů s rozdílem nejméně dvou bodů. Poznámka: Školní soutěže, ale i jiné soutěže mládeže i dospělých se často hrají na méně než 3 vítězné sety. Velmi běžná jsou utkání na 2 vítězné sety, ale výjimkou nejsou ani zápasy hrané na 2 hrané sety nebo sety končící při nižším počtu bodů. Většinou záleží na pořadateli soutěže a jeho prostorových a časových možnostech.

Nepřítomné a neúplné družstvo Odmítne-li družstvo hrát poté, co k tomu bylo vyzváno, je prohlášeno za „nepřítomné“ a prohrává utkání skrečí s výsledkem 0:3 na sety a 0:25 na body v každém setu. Družstvo, které je prohlášeno za „neúplné“ v setu nebo v utkání, prohrává set nebo utkání. Družstvu soupeře jsou přiděleny body nebo body a sety, potřebné k vítězství v setu nebo v utkání. Neúplné družstvo si ponechává dosažené body a sety. Poznámka: Jak už jsme říkali, družstvo musí mít v oficiálním utkání alespoň 6 hráčů, aby mohlo nejen nastoupit k utkání, ale taky ho dohrát.

Struktura hry Losování Před utkáním provádí první rozhodčí losování, aby se rozhodlo o prvním podání a stranách hřiště v prvním setu. Bude-li se hrát rozhodující set, provede se nové losování. Losování probíhá za přítomnosti kapitánů obou družstev. Vítěz losování si vybírá buď právo podávat nebo přijímat podání nebo stranu hřiště. Poraženému zůstává zbývající volba. Poznámka: Losování o podání a stranu tudíž provádějí kapitáni družstev vždy před začátkem utkání a před případným rozhodujícím (pátým nebo třetím) setem. Vítězný kapitán má právo volby, přičemž vždy záleží jen na preferenci daného družstva, co si vybere.

44

Sestava družstva Ve hře musí být vždy šest hráčů každého družstva. Základní sestava družstva určuje pořadí postupu hráčů na hřišti. Toto pořadí musí být zachováno po celý set. Před začátkem každého setu musí trenér uvést základní sestavu svého družstva na záznamu postavení základní sestavy. Náležitě vyplněný a podepsaný záznam je předložen druhému rozhodčímu nebo zapisovateli. Hráči, kteří nejsou v základní sestavě daného setu, jsou pro tento set náhradníky (vyjma libera). Jakmile byl záznam postavení základní sestavy družstva předán druhému rozhodčímu nebo zapisovateli, nemůže být povolena žádná změna základní sestavy bez řádného střídání. Je-li před zahájením setu zjištěn na hřišti hráč, který není uveden v záznamu postavení základní sestavy pro tento set, musí být v souladu s ním vyměněn. Přeje-li si však trenér ponechat takové(ho) neuvedené(ho) hráče na hřišti, musí požádat o řádná(é) střídání, která(é) pak budou(e) zaznamenána(o) do zápisu o utkání.

Záznam postavení základní sestavy

Postavení V okamžiku, kdy podávající udeří do míče, musí být hráči obou družstev rozmístěni uvnitř vlastního pole v souladu s pořadím postupu (vyjma podávajícího). Postavení hráčů je číslováno následovně: • tři hráči u sítě jsou hráči přední řady a zaujímají postavení 4 (přední-levý), 3 (přední-střední) a 2 (přední-pravý), • zbývající tři jsou hráči zadní řady a zaujímají postavení 5 (zadní-levý), 6 (zadní-střední) a 1 (zadní-pravý). Komentář: Čísla označují jednotlivé zóny volejbalového hřiště. Číslování začíná u hráče na podání a pokračuje proti směru hodinových ručiček. Ve stejném pořadí se také hlásí základní sestava družstva do zápisu o utkání.

Vztahy mezi postaveními hráčů: • každý hráč zadní řady musí být v postavení dále od sítě než jemu odpovídající hráč přední řady. • hráči přední i zadní řady musí být bočně rozmístěni v pořadí stanoveném. 45

Po úderu do míče při podání se mohou hráči přemísťovat a zaujímat jakékoliv postavení ve svém poli a volné zóně. Poznámka: V praxi to znamená, že hráči jednotlivých specializací se mohou přemístit do svého „herního“ postavení až poté, kdy podávající hráč uvede míč do hry. Po skončení rozehry se zase musí vrátit zpět do svého výchozího postavení. Ve školní TV je specializace hráčů ve hře asi nedosažitelná, ale pravidla jsou pravidla.

Pořadí postupu Pořadí postupu je určeno základní sestavou družstva a kontrolováno pořadím postupu na podání a postavením hráčů během setu. Získalo-li přijímající družstvo právo podávat, jeho hráči postoupí o jedno postavení ve směru pohybu hodinových ručiček: hráč v postavení 2 postoupí do postavení 1, hráč v postavení 1 postoupí do postavení 6, apod. Střídání hráčů Střídání je činnost, při níž hráč vstoupí do hřiště a zaujme postavení jiného hráče, který musí hřiště opustit (vyjma libera). Střídání musí povolit rozhodčí. Družstvo může v jednom setu uskutečnit maximálně šest střídání. Najednou je možno střídat jednoho nebo více hráčů. Hráč základní sestavy může opustit hru, ale pouze jedenkrát za set, a vstoupit zpět do hry, ale jenom jedenkrát za set, a to na své původní místo v základní sestavě. Jak to tedy vlastně je: I když to možná vypadá složitě, ve skutečnosti je to velmi jednoduché. Předpokládejme, že hráč č. 3 je hráčem základní sestavy. Trenér se rozhodl jej vystřídat za hráče č. 8, který ale na hřišti nepodává očekávaný výkon (nebo se např. zranil) a trenér se ještě v témž setu rozhodl jej vyměnit. V tom případě může jít místo hráče č. 8 zpět na hřiště pouze hráč č. 3, kterého původně střídal.

Výjimečné střídání Zraněný hráč (vyjma libera), který nemůže pokračovat ve hře, musí být vystřídán řádně. Pokud to není možné, je družstvo oprávněno použít „výjimečného“ střídání nad omezení. Výjimečné střídání znamená, že kterýkoliv hráč, který není v okamžiku zranění na hřišti, vyjma libera nebo hráče, který je jím nahrazen, může být střídán do hry místo zraněného hráče. Vystřídanému zraněnému hráči není povoleno se vrátit do utkání. „Vyloučený“ nebo „diskvalifikovaný“ hráč musí být vystřídán jen řádným střídáním. Pokud to není možné, je jeho družstvo prohlášeno za „neúplné“. Situace ve hře Míč je ve hře od okamžiku úderu do míče při podání povoleném prvním rozhodčím.Míč je mimo hru v okamžiku chyby, odpískané jedním z rozhodčích. Jestliže nenastala chyba, v okamžiku zapískání. Míč je v hřišti „dobrý míč“ jestliže se dotkne povrchu hřiště včetně vymezujících čar. Míč je „mimo“ když • je část míče, která se dotkne hrací plochy, zcela mimo čáry vymezující hřiště. • se dotkne předmětu vně hřiště, stropu nebo osoby, která je mimo hru, • se dotkne antének, provazů, sloupků nebo sítě vně postranních pásek, • přeletí svislou rovinu sítě buď částečně, nebo zcela mimo prostor přeletu, • přeletí zcela spodní prostor přeletu pod sítí.

46

Hra s míčem Každé družstvo je k vrácení míče přes síť oprávněno použít maximálně tří odbití (i po bloku). Pokud použije více odbití, dopustí se chyby „čtyři odbití“. Odbití družstva zahrnují i neúmyslné doteky míče. Hráč nesmí odbít míč dvakrát po sobě (toto pravidlo se ale netýká doteku míče po bloku, kdy je umožněno hrát míč i hráči, který se jej dotknul na bloku). Dva nebo tři hráči se mohou dotknout míče současně. • Dotknou-li se dva (tři) spoluhráči míče současně, je to počítáno jako dvě (tři) odbití (vyjma při blokování). Pokud se snaží více hráčů zahrát míč, ale pouze jeden se jej skutečně dotkne, je započítáno pouze jedno odbití. Jestliže se hráči srazí, není to chyba. • Dotknou-li se oba soupeři současně míče nad sítí a míč zůstane ve hře, družstvo, které  získává míč, má právo na  další tři odbití. Letí-li takovýto míč „mimo“ je to chyba družstva na opačné straně. Charakteristiky odbití Míč se může dotknout kterékoliv části těla. Míč musí být udeřen, ne chycen nebo hozen. Míč se může dotknout různých částí těla, pouze nastanou-li doteky současně. Výjimky: • při blokování mohou nastat následné doteky jednoho nebo více blokujících za předpokladu, že se vyskytnou v průběhu jedné akce, • při prvním odbití míče družstvem se může míč dotknout postupně různých částí těla za předpokladu, že se vyskytnou v průběhu jedné akce. Poznámka: Jedinou herní činností, kdy musí být míč dle pravidel zahrán rukou (nebo jinou částí paže) je podání, jakýkoliv jiný dotek míče může být kteroukoliv částí těla.

Chyby při hře míčem • Čtyři odbití: družstvo odbije míč čtyřikrát, dříve než jej vrátí. • Odbití s dopomocí: k dosažení míče uvnitř hrací plochy použije hráč dopomoci spoluhráče, nebo přitom vystoupí na jakýkoliv předmět či zařízení. • Chycení: hráč míč neudeří a míč je chycen nebo hozen. • Dvojdotek: hráč se dotkne míče dvakrát po sobě nebo se míč dotkne postupně různých částí jeho těla. Komentář: Jak jste si přečetli v podkapitole Charakteristika odbití, při prvním odbití se může hráč v rámci jedné akce dotknout míče postupně různými částmi těla. Toho se velmi často využívá při přihrávce plachtícího podání, které mohou hráči přihrávat odbitím obouruč vrchem (prsty) bez nebezpečí odpískání „dvojáku“.

Míč na síti Přelet míče přes síť Míč zahraný do pole soupeře musí přeletět síť uvnitř prostoru přeletu. Prostor přeletu je část svislé roviny sítě vymezený dole horním okrajem sítě, po stranách anténkami a jejich pomyslným prodloužením a nahoře stropem.

47

Míč, který přeletěl svislou rovinu sítě do soupeřovy volné zóny zcela nebo částečně vnějším prostorem přeletu, může být v rámci povoleného počtu odbití družstva zahrán zpět za předpokladu, že: • se hráč nedotkne soupeřova pole, • míč hraný zpět, přeletí svislou rovinu sítě opět zcela nebo částečně vnějším prostorem přeletu na téže straně hřiště. Družstvo soupeře nesmí takové akci bránit. Míč zahraný do sítě může být znovu zahrán avšak v rámci povolených tří odbití družstvem. Podání Podání je uvedení míče do hry zadním-pravým hráčem, který je v zóně podání. První podání v prvním setu, stejně jako v rozhodujícím setu, provádí družstvo určené losováním. Další sety budou zahájeny podáním družstva, které nepodávalo první v předchozím setu. Pořadí postupu na podání Hráči musí dodržovat pořadí postupu na podání uvedené na záznamu postavení základní sestavy. Po prvním podání v setu se podávající hráč určuje následovně: • vyhraje-li podávající družstvo rozehru, hráč (střídající hráč),  který podával předtím, podává znovu, • vyhraje-li přijímající družstvo rozehru, získává právo podávat a dříve než uskuteční podání, postoupí dle pořadí postupu. Hráč, který postoupí z  postavení 2 (přední-pravý) do postavení 1 (zadní-pravý), bude podávat. Provedení podání Míč musí být udeřen jednou rukou nebo kteroukoliv částí paže poté, co byl nadhozen nebo puštěn z ruky(ou). Je dovolen pouze jeden nadhoz nebo puštění míče. V okamžiku úderu do míče při podání nebo odrazu při podání ve výskoku se podávající nesmí dotýkat hřiště (včetně koncové čáry) nebo povrchu hrací plochy mimo zónu podání. Po úderu může hráč vstoupit či dopadnout mimo zónu podání nebo do hřiště. Poznámka: Tato situace je zcela běžná při smečovaném podání, kdy se hráč odráží za koncovou čárou a po úderu do míče dopadá do hřiště.

Útočný úder Všechny akce, po kterých míč směřuje do pole soupeře, kromě podání a bloku jsou považovány za útočné údery. Během útočného úderu je dovoleno „ulití“, pouze je-li dotek míče čistý

48

a míč není chycen nebo hozen. Útočný úder je dokončený v okamžiku, kdy míč přeletí zcela svislou rovinu sítě nebo se dotkne soupeře. Omezení útočného úderu Hráč přední řady smí dokončit útočný úder v jakékoliv výšce za předpokladu, že dotek míče nastal uvnitř vlastního hracího prostoru. Hráč zadní řady může dokončit útočný úder v jakékoliv výšce zpoza přední zóny: • při odrazu se noha(y) hráče nesmí dotknout útočné čáry ani ji překročit, • po úderu může hráč dopadnout do přední zóny. Hráč zadní řady může také dokončit útočný úder z přední zóny, není-li v okamžiku doteku míč zcela nad úrovní horního okraje sítě. Hráčům není dovoleno dokončit útočný úder po soupeřově podání, jestliže je míč v přední zóně a zcela nad úrovní horního okraje sítě.

Blok

Blokování je činnost hráčů v blízkosti sítě, jejímž účelem je zabránit přeletu míče od soupeře tím, že sáhnou výše, než je horní okraj sítě. Dokončit blok je dovoleno pouze hráčům přední řady. Blok je dokončený, kdykoliv se blokující dotkne míče. Skupinový blok je uskutečněn dvěma nebo třemi hráči, kteří jsou blízko sebe a je dokončen, když se jeden z nich dotkne míče. U jednoho nebo více blokujících se mohou vyskytnout následné (rychlé a spojité) doteky za předpokladu, že jsou uskutečněny v průběhu jedné akce. Při blokování může hráč umístit své ruce a paže za síť za předpokladu, že jeho činnost nepřekáží soupeři ve hře. Není tedy dovoleno dotknout se míče za sítí, dokud soupeř neprovedl útočný úder. Dotek míče při bloku není započítán jako odbití družstva. Následně po doteku míče na bloku má družstvo právo na tři odbití a první odbití po bloku může být provedeno kterýmkoliv hráčem včetně toho, který se dotkl míče při bloku. Blokovat soupeřovo podání je zakázáno.

Řádná přerušení hry

Řádná přerušení hry jsou „oddechové časy“ a „střídání hráčů“. Každé družstvo má v jednom setu právo žádat maximálně „dva“ oddechové časy a „šest“ střídání hráčů. Přerušení hry mohou být vyžadována trenérem nebo kapitánem ve hře.  Žádost je vznesena, když je míč mimo hru a před zapísknutím na podání. Žádost o střídání před začátkem setu je dovolena a musí být zaznamenána jako řádné střídání v tomto setu. Poznámka: Pokud chce trenér v jednom přerušení hry vystřídat 2 a více hráčů, musí to již při žádosti o střídání oznámit druhému rozhodčímu zvednutím 2 (nebo více) prstů. Pokud tak neučiní, umožní rozhodčí vystřídání pouze jednoho hráče.

Oddechový čas a technický oddechový čas Všechny vyžádané oddechové časy trvají 30 sekund. Technický oddechový čas trvá 60 sekund. Během všech oddechových časů musí hráči ve hře odejít do volné zóny poblíž své lavičky.

49

Střídání hráče Střídání musí být provedeno v zóně střídání. V okamžiku žádosti o střídání musí být střídající hráč(i) připraven(i) ke vstupu do hřiště a stát v blízkosti zóny střídání. Jestliže tomu tak není, střídání není povoleno a družstvo je sankciováno za zdržování (první neoprávněná žádost je zamítnuta bez jakýkoliv důsledků, opakovaná neoprávněná žádost znamená zdržování). Poznámka: Ve vyšších soutěžích spadajících pod ČVS a samozřejmě v soutěžích CEV a FIVB jsou pro střídající hráče speciální tabulky s číslem hráče na hřišti, který je střídán. Při střídání musí být hráč s tabulkou nachystán u lavičky družstva, pokud tomu tak není, je střídání zamítnuto.

Přestávky Všechny přestávky mezi sety trvají tři minuty. Po dobu těchto přestávek se uskuteční výměna polí a záznam postavení základních sestav družstev do zápisu o utkání. Výměna polí Družstva si mění pole po každém setu. Toto pravidlo se neuplatní před rozhodujícím setem. V rozhodujícím setu, jakmile jedno družstvo dosáhne osmi bodů, si družstva bez zdržování vymění pole a postavení hráčů se nezmění. Hráč libero Každé družstvo má právo určit z 12 hráčů jednoho (dva) specializovaného obranného hráče „libera“. Libero (libera) musí být před utkáním zaznamenán do zápisu o utkání, a to do zvláštního řádku. Jeho číslo musí být také zaznamenáno do záznamu postavení základní pro první set. Libero nemůže být kapitánem družstva, ani kapitánem ve hře.

Výstroj

Libero musí mít dres, alespoň jehož tričko musí barevně kontrastovat od triček ostatních členů družstva. Liberu je dovoleno vyměnit kteréhokoliv hráče zadní řady. Jeho herní činnost je omezena hrát jako hráč zadní řady a není mu dovoleno dokončit útočný úder kdekoliv včetně hřiště a volné zóny, jestliže je míč v okamžiku úderu zcela nad úrovní horního okraje sítě. Nesmí podávat, blokovat ani se pokoušet o blok. Hráč nesmí dokončit útočný úder zcela nad úrovní horního okraje sítě, jestliže k němu míč přilétá od libera zahraný vrchním odbitím prsty v přední zóně. Výměny uskutečněné liberem nejsou považovány za řádná střídání. Počet výměn není omezen, ale mezi dvěma výměnami musí být uskutečněna rozehra. Libero může být vyměněn 50

pouze hráčem, kterého předtím vyměnil. Výměny musí být uskutečněny pouze, když je míč mimo hru a musí být provedeny pouze přes postranní čáru před lavičkou svého družstva mezi útočnou a koncovou čarou. V případě zranění určeného libera, a s předchozím souhlasem prvního rozhodčího, může trenér určit znovu novým liberem jednoho z hráčů, který není v tomto okamžiku na hřišti. Hráč, nově určený jako libero, musí zůstat liberem pro zbytek utkání. Musíme mít libero? Zařazení libera do týmu samozřejmě není nutné, záleží jen na rozhodnutí trenéra, zda tuto specializaci v družstvu mít bude nebo ne, stejně jako u všech ostatních specializací. Podle nově upravených pravidel může mít družstvo 2 libera, ale pouze v případě, že má na soupisce pro utkání 12 hráčů. Pokud má méně než 12 hráčů, může mít pouze 1 libero. Pokud jsou na soupisce libera 2, může trenér použít obě, ale ne současně (na hřišti smí být vždy maximálně jedno libero). V případě zranění libera může na jeho post nominovat jiného hráče (což není úplně výjimečné, stalo se to např. družstvu Polska ve finále mistrovství světa mužů 2006 proti Brazílii).

Sbor rozhodčích a procedury Složení Sbor rozhodčích pro utkání se skládá z prvního a druhého rozhodčí, zapisovatele a čtyř (dvou) čárových rozhodčích. Procedury Pouze první a druhý rozhodčí mohou v průběhu utkání dávat znamení zapískáním: • první rozhodčí dává znamení pro podání, které zahajuje rozehru, • první a druhý rozhodčí oznamují konec rozehry za předpokladu, že jsou si jisti, že se stala chyba a znají její podstatu. Je-li míč „mimo hru“, mohou zapískat proto, aby dali najevo, že povolují nebo zamítají žádost družstva. Okamžitě poté, co rozhodčí zapískal, aby oznámil konec rozehry, musí pomocí oficiálních znamení pažemi označit. Je-li zapískána chyba prvním rozhodčím, signalizuje v tomto pořadí: • družstvo, které bude podávat, • podstatu chyby, • chybujícího hráče (je-li to nezbytné). Druhý rozhodčí následuje opakováním oficiálních znamení paží prvního rozhodčího. Je-li zapískána chyba druhým rozhodčím, signalizuje: • podstatu chyby, • chybujícího hráče (je-li to nezbytné), • družstvo, které bude podávat, po oficiálním znamení paží prvního rozhodčího. V tomto případě neukazuje první rozhodčí ani chybu ani chybujícího hráče, ale pouze družstvo, které bude podávat. Jak s rozhodčími ve školní TV: V případě školní TV je to s rozhodčími trochu složitější. Vše záleží na úrovni soutěže, která se má rozhodovat. V případě utkání mezi 8.A a 8.B se na postu prvního (a zároveň jediného) rozhodčího určitě objeví učitel TV (pokud není nominován školník). A stejně je tomu i u školních soutěží na oblastní úrovni. V propozicích je velmi často poznámka o tom, že

51

každé zúčastněné družstvo dodá také jednoho rozhodčího – učitele. Na vyšších úrovních již poté samozřejmě rozhodují delegovaní rozhodčí.

3.8 Pravidla nohejbalu Historie nohejbalu Dnes se hraje nohejbal na mezinárodní úrovni, ale dříve to byl ryze český sport. Za kolébku nohejbalu se neoficiálně považuje rok 1922, kdy se zrodil první nápad hrát fotbal přes nataženou šňůru. Dorostenci klubu Slavie Praha tím cvičili svoje schopnosti a byli tak prvními průkopníky. Za oficiální vznik nohejbalu se považuje období před válkou, přesněji tedy rok 1936, kdy štamgasti ze Žlutých lázní začali kopat vysoké míče přes celé hřiště. Nejprve byla hra bez pravidel, avšak později bylo jasné, že nějaká být musí, a také přibyla místo šňůry síť a lehčí míč. Začalo se hrát ve dvojicích nebo i trojicích. Název nohejbal je odvozen od slova volejbal. Název spojuje prvky fotbalu, jako je kopání do míče či hlavičkování, a volejbalu. S volejbalem má společnou síť, tři doteky celkem a jeden dotek míče. Nohejbalu se také říká fotbaltenis, v zahraničí footballtennis. Důvodem je i jistá podobnost s tenisem, a to taková, že je stejná výška sítě a jeden dopad míče. Tento název se však v Čechách moc neujal a hráči daleko radši používají název NOHEJBAL. Kolem roku 1940 se konal první turnaj dvojic v nohejbale v osadě Montana na Berounce u Mokropes. Kromě nohejbalových hráčů tehdy zvučných jmen (Kožmín, Tauc, Sláma, Bican, Saifert, Čapek Svoboda…) přišlo i mnoho diváků.

52

Postupem času se z nohejbalu stával stále populárnější sport. Hráči velkých klubů jako Sparta nebo Slavie provozovali nohejbal jako vedlejší přípravu pro fotbal. Pořádaly se velké letní turnaje ve dvojicích a v Praze nově i ve čtveřicích. Pravidla nohejbalu sepsali autoři Borkovec a Kulhánek. Zajímavostí tohoto období je první nohejbalový videozáznam z roku 1944, který byl v rámci týdeníku Aktualita tehdy promítán v kině. Psal se rok 1953, když nohejbalistům přestaly jednorázové turnaje stačit. Chtěli svoje síly poměřovat pravidelně, a tak konečně založili dlouhodobou soutěž, a to první nohejbalovou trampskou ligu. V lize bylo 10 týmů z celých Čech – kromě Prahy z Českých Budějovic, Příbramska, Strakonic, Plzeňska, Náchodu a Liberecka. V 70. letech už rostl boom nohejbalu takřka po celé České republice. Dostával se do škol, stále přibývalo nových týmů a soutěží, rozrůstala se ligová soutěž, větší města hrála mezi sebou. Začaly vznikat organizace při ČSTV a brzy byl založen Český nohejbalový svaz (ČNS), který spravuje přes 100 oddílů. Byl také vydán nový soutěžní řád a pravidla nohejbalu. Ze zajímavostí můžeme zmínit třeba fakt, že v roce 1973 byla poprvé vyhlášena anketa Nohejbalista roku. Osmdesátá léta byla pro nohejbalovou historii typická hlavně tím, že začala školení trenérů. Vznikly další soutěže včetně mezinárodních utkání. Koncem 80. let byla založena Mezinárodní fotbaltenisová asociace neboli IFTA. Tehdejší ČSSR poslalo do asociace přihlášku a spolu se Švýcarskem, NSR, Rumunskem, Itálií, Anglií a Řeckem se stalo jejím členem. Zajímavostí bylo, že ČSSR mělo jiná pravidla než mezinárodní soutěže. Také se stalo, že pokud se mistrovství ČSSR konalo v Česku, hrálo se podle českých pravidel, a pokud se hrálo na Slovensku, zůstalo se u pravidel mezinárodních. Rozdílnost pravidel s sebou nesla kritiku, ale problém se vyřešil, když došlo k politickému rozdělení ČR a SR. Po roce 1993 začala novodobá éra nohejbalu. Nejvyšší soutěží sice bylo mistrovství světa a Evropy, avšak pro naše hráče byl největším úspěchem co nejlepší výsledek v domácí lize, protože zahraničí zdaleka nedosahovalo takových kvalit jako hra v Čechách a na Slovensku. V roce 1994 bylo založeno mistrovství ČR žen.

Pravidla nohejbalu – zkrácená verze Hřiště Hřiště je obdélník o rozměrech (povolená odchylka ± 0,1 m): • 18 × 9 m pro dvojice a trojice (rozpis soutěže může povolit šířku 8,2 m), • 13 × 9 m pro jednotlivce (rozpis soutěže může povolit šířku 8,2 m)

53

Hřiště je rozděleno sítí na dvě shodná herní pole a je vymezeno dvěma postranními a dvěma zadními čarami. Středová čára – rovnoběžka s čarami postranními, rozděluje hřiště na dvě stejné poloviny (pro hru jednotlivců). Sítí se ve hře rozumí pouze ta její část, která je zavěšena mezi herními poli, tj. napjatá část mezi podpěrnými tyčemi. Horní okraj sítě je opatřen páskou kryjící napínací lano. Vzdálenost horního okraje sítě od povrchu hřiště je po celé jeho šířce hřiště: • 100 cm (povolená odchylka ± 2 cm) pro kategorii mladšího žactva, • 110 cm (povolená odchylka ± 2 cm) pro ostatní věkové kategorie. Míč – hraje se lepeným míčem z přírodní nebo umělé kůže velikosti 5.

Účastníci hry Druhy her • střetnutí jednotlivců (dále jen jednotlivci), • střetnutí dvojic (dále jen dvojice), • střetnutí trojic (dále jen trojice), • střetnutí jiného počtu hráčů – pro tento druh hry platí pravidla pro střetnutí trojic, • střetnutí družstev. Části hry Bod Bod je dílčí část setu, kterou získá sestava. Kdykoliv hráč zahraje v rozporu s pravidly, je rozhodčím odpískána chyba ve hře. Pokud nastanou dvě nebo více chyb následně po sobě, počítá se pouze první z nich, pokud pravidly není určeno jinak (síť). Pokud se dvou nebo více chyb dopustí oba soupeři současně, vzniká „oboustranná chyba“, rozhodčí nařídí nový míč. Ta strana, která získala předchozí bod pokračuje podáním. Výjimkou je trestný bod, při kterém zůstává podání nezměněno. Set Set je dílčí část zápasu sestav. Set končí, získá-li jeden ze soupeřů 10 bodů, přičemž není zapotřebí rozdíl dvou míčů. Utkání Střetnutí sestav na dva vítězné sety, utkání vyhrává strana, která vyhrála dva sety. Účel hry Účelem hry je: • zahrát míč do soupeřova pole dovoleným způsobem tak, aby jej soupeřovi hráči nemohli zachytit a vrátit do hry, • zabránit soupeři zahrát míč do svého vlastního pole, • zachytit míč zahraný soupeřem do svého vlastního pole, • rozehrát zachycený míč do útočné akce.

54

Akce vlastní a soupeřova Akce vlastní začíná dopadem míče do vlastního pole nebo dotykem vlastního hráče s míčem, pokračuje snahou dopravit míč dovoleným způsobem do soupeřova pole. Akce vlastní končí dotykem míče se soupeřovým polem nebo soupeřovým hráčem, čímž začíná akce soupeřova. Vlastní akce rovněž končí dopadem míče mimo herní pole, nebo když se kterýkoliv hráč dopustí chybné herní činnosti. Míč ve hře a mimo hru Míč je ve hře od okamžiku, kdy se ho dotkne noha podávajícího hráče až do okamžiku, kdy již nemůže být zásahem žádného hráče ani teoreticky vrácen do hry, tím se dostává mimo hru. Dotyk hráče s míčem Hráč se smí dotknout míče kteroukoliv částí těla mimo rukou (paže od ramene po konečky prstů). Chybná herní činnost (bod pro soupeře): hráč se dotkne míče rukou. Při hře dvojic či trojic provedou hráči akci jedním, dvěma nebo třemi dotyky míče střídavě tak, že mezi jednotlivými dotyky může míč dopadnout na zem v herním poli maximálně jednou. Mezidopad není nutný, s výjimkou příjmu podání. Při jedné akci dvojic či trojic může míč dopadnout na zem nejvýše dvakrát, při hře jednotlivců jednou. Rozpis soutěže může určit tři povolené dopady míče na zem. Chybná herní činnost (bod pro soupeře): druhý dopad míče na zem při hře jednotlivců, třetí (případně další – viz Rozpis soutěže) dopad míče na zem při hře dvojic a trojic. Dva dopady míče na zem po sobě v téže vlastní akci, též válení míče po zemi. Dopad míče mimo herní pole. Čtvrtý dotyk jedné strany při jedné akci (dvojice, trojice), třetí dotyk na jedné straně při jedné akci u jednotlivců. Střídání dotyků s míčem Týž hráč se smí znovu dotknout míče jen po doteku jiného hráče nebo po odrazu míče od soupeřova pole. Ve hře jednotlivců se smí hráč dotknout míče dvakrát po sobě. Chybná herní činnost (bod pro soupeře): dva dotyky téhož hráče s míčem bezprostředně po sobě nebo s mezidopadem míče na vlastní polovinu herního pole (mimo hru jednotlivců), též válení míče po hráči. Útočné zahrání míče Míč musí být zahrán do soupeřova pole jen přímým dotekem hráče, nikoliv odrazem od země. Hráč se dotkne míče odraženého od soupeřova pole. Chybná herní činnost (bod pro soupeře): míč je zahrán do soupeřova pole odrazem od země. Hráč se dotkne míče odraženého od soupeřova pole rukou. Současný dotyk protihráčů Padne-li po současném dotyku protihráčů míč do hřiště, hra pokračuje jako po dotyku protihráče, současný dotyk tak anuluje předchozí akci. Chybná herní činnost: padne-li po současném dotyku protihráčů míč jinam než do herního pole, nařídí rozhodčí nový míč. Přesahování přes síť (blok) Je-li míč při hře v soupeřově polovině herního prostoru, může hráč přesahovat kteroukoliv částí těla nad soupeřovo pole. Bránit soupeři ve hře blokem nebo zahrát míč lze nad soupeřovou polovinou herního prostoru kdekoliv. Hráč se musí přitom dotýkat svého herního pole - hřiště,

55

či při výskoku se z něj odrazit a na něj dopadnout. Chybná herní činnost (bod pro soupeře): hráč přesahuje některou částí těla nad soupeřovu polovinu herního prostoru a nestojí ve svém herním poli, či při výskoku se z něj neodrazil nebo do něho nedopadl. Dotyk hráče s cizími tělesy Hráč se při hře dotkne části sítě vně hřiště, upínacího zařízení, sloupků, jiných předmětů i osob mimo herní prostor, pokud neovlivní hru. Hráč se při hře dotkne sítě, byla-li na něj míčem nebo soupeřem naražena. Hráč se při hře dotkne soupeřova pole pod sítí, pokud tím neovlivní hru. Chybná herní činnost (bod pro soupeře): hráč se při hře dotkne sítě, podpěrných tyčí nebo soupeřova pole, vyjma, když na něj byla naražena míčem nebo soupeřem a vyjma dotyku soupeřova pole pod sítí pokud to neovlivnilo hru, a to i tehdy, byl-li míč již mimo hru a hráč se sítě, tyče nebo soupeřova pole dotkl v důsledku dokončování pohybů v předchozí akci. Tato chyba anuluje všechny (i odpískané) soupeřovy chyby jiného druhu; toto neplatí v případě, že k dotyku sítě dojde po předchozím nedovoleném dotyku protihráčem a faulovaný hráč se v důsledku toho dotkne sítě. Hráč dotykem s cizím tělesem získal výhodu. Dotyk míče se sítí Jestliže se míč ve hře dotkne sítě a podpěrných tyčí, nepovažuje se to za mezidopad. Chybná herní činnost (bod pro soupeře): způsobí-li dotyk míče se sítí nebo podpěrnými tyčemi porušení regulérnosti hry, nařídí rozhodčí nový míč. Chybná herní činnost (bod pro soupeře) Míč se dotkne sítě za podpěrnými tyčemi mimo hřiště, upínacího zařízení, sloupků nebo jiných cizích těles a osob i mimo herní prostor. Způsobí-li dotyk míče se sítí nebo podpěrnými tyčemi porušení regulérnosti hry a dojde k tomuto porušení regulérnosti hry po posledním povoleném doteku ve hře jednotlivců, dvojic i trojic nebo při podání a míč nepřešel do herního pole soupeře. Dotyky protihráčů V akci zaměřené na zasažení míče může hráč nohou zasáhnout jen dolní část soupeřovy nohy pod kolenem. V souboji o míč se hlavou a tělem může hráč dotknout soupeře kdekoliv. Chybná herní činnost (bod pro soupeře): úmyslné i neúmyslné dotknutí se soupeře nohou, kromě vzájemného dotyku dolními částmi nohou ve snaze zasáhnout míč. Úmyslný i neúmyslný dotyk soupeře rukou. Úmyslný dotyk soupeře v akci zaměřené na zasažení míče, pokud toto rozhodčí posoudí jako akci zaměřenou na zasažení soupeře. Zahrání míče přes síť Míč může být zahrán nad soupeřův herní prostor z vlastní poloviny herního prostoru pouze přes síť. Chybná herní činnost (bod pro soupeře): míč zahraný z vlastní poloviny herního prostoru tak, že prolétne celým objemem mimo síť. Dopad míče do soupeřova pole Dopad zahraného míče do soupeřova herního pole. Chybná herní činnost (bod pro soupeře) – dopad míče mimo soupeřovo herní pole.

56

Provedení podání Hráč podává tak, že stojnou nohu má v poli zahájení, aniž se on sám nebo míč dotkne herního pole v časové lhůtě po pokynu rozhodčího. Při správném podání musí míč dopadnout do soupeřova pole podání, aniž se dotkne jiného tělesa nebo osoby vyjma sítě nebo soupeře. Při hře jednotlivců hráč podává zprava nebo zleva do opačného pole podání podle počtu vlastních dosažených bodů v setu – při sudém počtu zprava, při lichém počtu zleva. Dotkne-li se podání sítě před správným dopadem, považuje se za správné. Chybná herní činnost (bod pro soupeře): hráč provedl podání z prostoru mimo pole zahájení nebo se on sám nebo míč dotkl herního pole. Míč při podání nedopadl do soupeřova pole podání. Míč se při podání dotkl cizího tělesa nebo osob nebo vlastního hráče. Při soupeřově podání zasáhl míč vlastní hráč. Míč při dotyku sítě dopadl mimo pole podání. Řízení utkání Utkání řídí dva rozhodčí (1. a 2. rozhodčí). Řídící orgán soutěže může v rozpisu soutěže stanovit, že na řízení utkání se podílí větší či menší počet rozhodčích. Řídí-li utkání jeden rozhodčí, přejímá práva a povinnosti obou. Obsluhou ukazatele stavu utkání může pověřit buď pořadatele nebo střídavě obě družstva. Povinnosti obou rozhodčích: • řídí utkání v úboru stanoveném Rozpisem soutěže, • provádějí losování, • dávají pokyn k provedení podání a k přerušení hry, • posuzují chyby ve hře a určují, která strana získala bod, • nařizují nový míč v případě, že se neshodnou v posouzení chyby, • kontrolují ukazatel stavu zápasu, • v případě potřeby nařizují úpravu hřiště, čar, sítě, úboru hráčů apod., • posuzují chování hráčů i ostatních a podle potřeby určují příslušný postih, • povolují a kontrolují střídání hráčů a oddechové časy, • měří časové lhůty, • dávají pokyny píšťalkou a používají smluvených znamení, • obsluhují ukazatel stavu zápasu, • ze závažných důvodů může rozhodčí přerušit hru; po pominutí důvodu hra pokračuje novým míčem, • provádějí všechny další úkony a rozhodnutí vyplývající ze sportovně-technických předpisů. Smluvená znamení rozhodčích • míč zahrán počtvrté – vztyčit čtyři prsty, • nový míč – ruce v pěst, palce vztyčit vzhůru, • oddechový čas «tajm» – dlaněmi vytvořit písmeno „T“, • dvojdopad – ukázat k zemi dvěma prsty jedné ruky, • třetí (chybný) dopad míče – jednou rukou ukázat k  zemi, druhou vztyčit a  ukázat tři prsty, • dvojdotek – vztyčit dva prsty jedné ruky, • přešlap při podání – ukázat na místo přešlapu, 57

• střídání hráčů – kroužit předloktími navzájem kolem sebe, • dotek sítě – uchopit rukou pásku sítě, • hraní rukou – uchopit se za ruku, • pokračujte ve hře – upažit, • míč mimo síť – upažit s ohnutým předloktím vzhůru, dlaně otevřených rukou směřují • • • •

vzad, dopad míče do hřiště – ukázat rukou a prsty k zemi, dopad míče mimo hřiště – upažit s ohnutým předloktím vzhůru, dlaně otevřených rukou směřují vzad, nedovolený dotyk protihráčů – úder pěstí do otevřené dlaně, zahájení hry podáním – pohyb upažené ruky do  pokrčení ve  směru od  podávajícího hráče směrem k přijímající sestavě.

3.9 Pravidla badmintonu Badminton má ve světě několik různých odlišných forem, ale jediné rozdíly jsou u povrchu (dřevěná podlaha, koberec, písek nebo tráva), takže je možné využít již osvojené úderové techniky. Hrací povrch velice mění strukturu hry, díky které se odlišuje např. plážový badminton od běžného badmintonu. Hraje se na pláži, nebo na nějaké variantě písku. Míček u „venkovního“ badmintonu může mít problém kvůli potížím s větrem. Tento problém je vyřešen například u speed badmintonu, kde míček je těžší a zaručuje stabilitu ve větru a rychlejší tempo hry. Dokonce míče jsou flouresentní a jsou využitelné pro badminton v noční době. Základy vychází z „klasického“ badmintonu, proto si připomeneme jeho důležité skutečnosti. Badminton je individuální olympijský raketový sport. Jeho přímým předchůdcem je indická poona. Při hře dva protivníci (respektive dvě dvojice) odpalují přes síť pomocí rakety opeřený (plastový) míček a snaží se donutit protivníka k chybě. Na rozdíl od tenisu se zde míček neodráží od země a je hrán vždy přímo z voleje. Kdo zná badminton pouze z dovolené u moře, kde si při nenáročném „plácání“ člověk může usrkávat z vychlazeného půlitru piva, tak pak bude asi hodně překvapený. Kdo tvrdí, že hřiště je malé a badmintonisté se moc nenaběhají, tak je úplně vedle. Hráč během jediného utkání naběhá několik kilometrů a věřte nebo ne, vrcholoví tenisté mají oproti badmintonistům úplnou „pohodu“. Vždyť hráči badmintonu za 3 sety hrané do 21 bodů naběhají i 6 km a míček udeří až 2000krát. Tenisté zvládnou polovinu za téměř trojnásobný čas! Badminton je jedním z nejrychlejších raketových sportů. Hráč musí mít postřeh a výbornou kondici. Během jediného utkání často naběhá až několik kilometrů. Rychlost smeče přesahuje i 300 km/h. Nejvyšší naměřená rychlost letícího míčku z pravého husího peří byla naměřena na mezinárodním turnaji Číňanu Fu Haifeng, který 3. 6. 2005 zasmečoval rychlostí 322 km/h, ve dvouhře je držitelem tohoto rekordu Indonésan Taufik Hidayat (305 km/h). Kdekdo by si řekl, nemožně, ale držte se, tento rekord byl nyní překonán. Japonec Naoki Kawamae na turnaji Japan Open v Tokiu vytvořil nový světový rekord za neuvěřitelných 414 km/h! Překonal tak ten dosavadní o těžko uvěřitelných 82km/h. Experti se shodují, že tento enormní progres je způsoben novými technologiemi a materiály používanými při výrobě raket.

58

Historie Badminton patří mezi nejstarší sporty na světě – první doložené záznamy o tomto sportu pocházejí ze 7. století, kdy Číňané provozovali hru zvanou Di-Dčijan-Dsi. Na podobném principu odbíjení opeřeného míčku byla hrána v Japonsku hra cibane a v Koreji se potom badmintonový předchůdce jmenoval Tije-Kiča-Ki. Mimo asijský kontinent byly badmintonu podobné hry provozovány i mezi Indiány Severní, Střední i Jižní Ameriky a dokonce i ve středověké Evropě, kde však byla časem tato hra zapomenuta. Dějiny moderního badmintonu se začaly psát hrou nazývanou jako poona, pojmenovanou podle indického města Puna, kde jej okolo roku 1850 „objevili“ britští vojáci. Ti hru přivezli do Anglie, kde o deset let později, v roce 1850 získala své současné jméno. Isaac Spratt svůj pamflet, ve kterém popisoval hru provozovanou v Badminton House vévodou z Beufortu, pojmenoval „Badminton Battledore – a new game“. V roce 1934 byla založena IBF (International Badminton Federation, Mezinárodní federace badmintonu), 24. září 2006 přejmenovaná na BWF (Badminton World Federation). Od roku 1992 byl badminton natrvalo přizván do rodiny olympijských sportů. Dosavadními českými olympijskými účastníky byli v Barceloně 1992 Tomasz Mendrek a Eva Lacinová, ke kterým se po šestnácti letech přidali v Pekingu 2008 Petr Koukal a Kristína Ludíková.

Pravidla badmintonu Při badmintonu musíme rozlišovat kurt na dvouhru a na čtyřhru. Dvouhrový kurt je 5,18m (17 stop) široký a 13.40m (44 stop) dlouhý. Kurt na čtyřhru má shodný rozměr na délku, odlišná je šířka, čtyřhrový kurt je o tři stopy širší – 6,10m (20 stop). Dvorec musí být pravoúhlý a je vymezen čarami širokými 40 mm. Čáry musí být snadno rozeznatelné, nejlépe bílé nebo žluté. Všechny čáry jsou součástí pole, které vymezují. Sloupky musí být vysoké 1,55 metru měřeno od povrchu dvorce a musí zůstat kolmé při napnutí sítě. Sloupky nesmí zasahovat do dvorce. Sloupky musí být umístěny na postranních čarách pro čtyřhru, bez ohledu na to, zda se hraje dvouhra nebo čtyřhra. Síť musí být zhotovena z jemné šňůry tmavé barvy a jednotné síly s oky o velikosti od 15 do 20 mm. Samotná síť musí být vysoká 760 mm a široká minimálně 6,1 metru. Horní okraj sítě musí být ohraničen přeloženou bílou páskou o celkové šířce 75 mm, kterou prochází šňůra nebo lanko. Tato páska musí spočívat na šňůře či lanku. Šňůra či lanko musí být pevně nataženy a lícovat s vrcholky sloupků. Horní okraj sítě je vzdálen od povrchu dvorce 1,524 metru uprostřed dvorce a 1,55 metru nad postranními čarami pro čtyřhru. Mezi konci sítě a sloupky nesmí být žádné mezery. V případě potřeby musí být konce sítě přivázány po celé šířce ke sloupkům.

59

Hra Cílem hry je umístit míč přes síť do pole tak, aby jej soupeř nezasáhl (nebo se dotkl soupeře či jeho oděvu). Chybou je tedy, pokud míč spadne do sítě nebo mimo pole soupeře. Míč, který dopadl na čáru, se hodnotí jako platný. Situace, kdy se míček dotkne sítě a skončí na straně soupeře, takzvané „prasátko“, je v badmintonu povolena (i při podání). Podání Podávající hráč stojí v obdélníku pro podání (při sudém počtu jeho bodů v pravém, při lichém počtu v levém) a musí míček spodem odpálit do protilehlého obdélníku, při čtyřhře zkráceného o 0,76 metru. Pokud ve čtyřhře podávající strana získá bod, pokračuje v podání stejný hráč, ale z opačného obdélníku. Tím pádem podává na druhého protivníka. Při ztrátě podání podávají protihráči ze stejného postavení, v jakém stáli při svém posledním podání (tím pádem podává hráč, který minule nepodával). Podávajícího v prvním setu určí hod mincí (kdo vyhraje, může si vybrat stranu nebo podání). V dalším setu podává hráč, který vyhrál minulý set. Podání ve dvouhře

Podání ve čtyřhře

Míček Badminton se hraje míčkem; kvalitnější jsou vyrobeny z pravého husího peří (na jeden je zapotřebí 16 brk), míčky s horšími letovými vlastnostmi, na druhou stranu ale s delší trvanlivostí jsou plastové. Míček musí být o hmotnosti od 4,74 do 5,50 gramů, u plastového jsou povoleny výjimky o 10 % celkové váhy. Délka per musí být jednotná v rozmezí od 62 do 70 mm, měřeno od konce pera k horní části základny. Počítání Dne 6. 5. 2006 IBF na svém výročním zasedání valné hromady v Tokiu rozhodla o zavedení nového systému počítání. Všechny disciplíny se podle tohoto systému hrají na dva vítězné sety do 21 bodů a strana, která vyhrála výměnu, vždy získává bod. Opouští se tedy pravidlo o ztráto-

60

vání. Za stavu 20–20 se pokračuje ve hře, dokud jedna strana nedosáhne dvoubodového vedení, za stavu 29–29 vítězí strana, která dosáhne 30. bodu. Strana, jež vyhrála set, začíná podáním v následujícím setu. V okamžiku, kdy jedna strana docílí 11 bodů, mají hráči k dispozici 60 sekundovou přestávku. Mezi prvním a druhým i mezi druhým a třetím setem je hráčům k dispozici dvouminutová přestávka. Ve čtyřhrách přestává platit systém dvou podání, každá strana má pouze jedno. Původně se badminton hrál na dva vítězné sety do patnácti bodů, výjimkou byla dvouhra žen, která se hrála na dva vítězné sety do jedenácti bodů. Pokud výměnu vyhrál podávající, získal bod. V opačném případě byla ztráta, skóre se neměnilo, ale podával protivník. Ve čtyřhře měl podání každý z dvojice. Navíc platilo pravidlo o možnosti nastavit set za stavu 14 : 14 do 17 (resp. v případě dvouhry žen za stavu 10 : 10 do 13). Mezi prvním a druhým setem byla 90 sekund dlouhá přestávka a před případným třetím setem byla přestávka pětiminutová. Disciplíny Jde o individuální sport, kde se hraje pět disciplín: dvouhra mužů, dvouhra žen, čtyřhra mužů, čtyřhra žen a smíšená čtyřhra.

3.10 Odlišnosti v pravidlech beach badmintonu Beach badmintonový kurt Hraje se na hřišti o velikosti 12 × 4 m. Dvorec musí být pravoúhlý a je vymezen čarami širokými 40 mm, čáry musí být snadno rozeznatelné a všechny čáry jsou součástí pole, které vymezují. Sloupky musí být vysoké 1,55 metru měřeno od povrchu dvorce a musí zůstat kolmé při napnutí sítě. Sloupky nesmí zasahovat do dvorce a musí být umístěny na postranních čarách pro čtyřhru, bez ohledu na to, zda se hraje dvouhra nebo čtyřhra. Horní okraj sítě musí být ohraničen přeloženou bílou páskou o celkové šířce 75 mm, kterou prochází šňůra nebo lanko. Tato páska musí spočívat na šňůře či lanku. Mezi konci sítě a sloupky nesmí být žádné mezery. V případě potřeby musí být konce sítě přivázány po celé šířce ke sloupkům. Hra Bod získá strana, která vyhrála výměnu. Strana vyhraje výměnu, jestliže se soupeřící strana dopustí chyby nebo míč přestane být ve hře, protože se dotknul povrchu hřiště v soupeřově dvorci. Před zahájením hry se provede losování a strana, která vyhrála los a bude podávat nebo přijímat jako první, vybere si, na které straně dvorce začne hru. Podání Podává se spodem z libovolného místa za zadní čárou kamkoliv do pole soupeře. Míček Míček je stejný jako při klasickém badmintonu a podléhá pravidlům klasického badmintonu. Počítání Utkání se hraje na dva vítězné sety, není-li uvedeno jinak. Po dosažení 5, 10, 15 a 20 bodů hráčem, který vede, soupeři mění strany. Strana, která zvítězila v předchozím setu, podává v následujícím setu jako první.

61

3.11 Pravidla speedbadmintonu Historie Speed badminton byl vynalezen Berlíňanem Billem Brandesem, který chtěl vytvořit venkovní variantu badmintonu. Hra je navenek podobná badmintonu, ale těžší míček zaručuje stabilitu ve větru a rychlejší tempo hry. Vynálezce napřed hru pojmenoval jako shuttleball. V roce 2001 byla však přejmenována na speed badminton nebo speedminton. V roce 2003 již bylo v Německu 6000 aktivních hráčů. Navzdory rostoucímu počtu hráčů byl tento sport mimo území Německa a sousedních států téměř neznámý. V roce 2005 byl v Berlíně pořádán první šampionát.

Hřiště Speedmintonové hřiště Hřiště tvoří dva čtverce o straně 5,5 m (18 stop) vzdálené 12,8 m (42 stop). Je možné hrát na po­ lovině tenisového kurtu. Vybavení Rakety jsou podobné squashovým a míček je těžší než konvenční. Pravidla hry Dvouhra Hra končí, když jeden z hráčů dosáhne 16 bodů. Pokud mají oba hráči shodně 15 bodů a více hra pokračuje, dokud jeden z hráčů nedosáhne dvoubodového rozdílu. Utkání se hraje na tři vítězné sety. Hráči losují o první podání. Potom se hráči střídají po třech podáních. Každé podání se počítá. Pokud je shodné skóre 15 : 15 podání se střídá po každém bodu. Při podání si můžeš zvolit pole, z kterého podáváš, buď z vnitřku hracího pole a podání musí být spodem, nebo za zadní čárou, kde můžeš podávat nad hlavou. Strana, která prohrála set, v následujícím začíná podávat. Počítá se každý úder, který nebyl správně vrácen. Body jsou udělovány v následujících případech: • špatné podání, • speeder (hrací míček) se dotkl země, • speeder přistál v hracím poli nebo na čáře a nebyl vrácen, • speeder přistál mimo hrací pole, • hráč se dotkl dvakrát speederu při jednom úderu, • kontakt speederu s tělem hráče. Pokud hráč vrátil speeder, který letěl mimo hrací plochu, pokračuje se ve hře. Hráči mění strany po každém setu, aby zajistili stejné hrací podmínky (světlo, vítr apod.). V případě pátého setu si hráči mění strany, jakmile jeden z nich dosáhne osmi bodů. Čtyřhra Čtyřhra se hraje na dvou k sobě přilehlých kurtech. Hra končí, když jedna strana dosáhne 16 bodů. Pokud mají obě strany shodně 15 bodů a více hra pokračuje, dokud jedna ze stran nedosáhne dvoubodového rozdílu. Zápas je na tři vítězné set (best of tree). Na začátku hry si 62

strany losují o podání a potom se střídají po třech podáních. Podání musí vždy letět křížem na druhou stranu. První servis na každé straně je vždy z pravé strany na levou polovinu soupeře. Při podání stojí každý hráč na své půlce kurtu a po vracení podání se mohou volně pohybovat. Pokud je shodné skóre 15 : 15 podání se střídá po každém bodu. Při podání si můžeš zvolit pole, z kterého podáváš, buď z vnitřku hracího pole a podání musí být spodem nebo za zadní čárou kde můžeš podávat nad hlavou. Strana, která prohrála set v následujícím, začíná podávat. Ostatní pravidla jsou shodná jako pro dvouhru.

63

4 Referenční seznam Anonymous (2010). Pravidla badmintonu. Praha: Český badmintonový svaz. Anonymous (2010). Pravidla florbalu. Praha: Česká florbalová unie. Anonymous (2011). Speed Badminton Rules. Berlin: International Speed Badminton Organization. Anonymous (2013). Official Volleyball Rules 2013-2016. Anaheim: FIVB. Bělka, J., Hůlka, K., & Černý, T. (2008). Miniházená 4+1 ve školní TV – skvělá příležitost ke zvýšení pohybové aktivity mládeže. Tělesná výchova a sport mládeže, 74, 5, 32–37. Praha: Univerzita Karlova. Dobrý, L. (1988). Didaktika sportovních her (2nd ed.). Praha: SPN. Dobrý, L., & Semiginovský, B. (1988). Sportovní hra. Výkon a trénink. Praha: Olympia. Kleník, K. (2012). Pravidla nohejbalu. Praha: ČNS. Konečný, J. (2010). Pravidla házené. Praha: Český svaz házené. Liss, V., & Východský, P. (2010). Pravidla Softballu. Praha: Česká softballová asociace. Mestek, O. (2012). Pravidla futsalu. Praha: Fotbalová asociace České republiky. Táborský et al. (2007). Základy teorie sportovních her. Praha: Univerzita Karlova, Fakulta tělesné výchovy a sportu. Táborský, F. (2004). Sportovní hry: Sporty známé i neznámé. Základní pravidla - organizace – historie. Praha: Grada. Táborský, F. (2005). Sportovní hry 2: základní pravidla, organizace, historie. Praha: Grada. Tomajko, D., & Dobrý, L. (2002). Didaktické styly jako základ vyučování pohybových her. Těl. Vých. Mlád., 68(4), 26-33. Vyklický, R. (2012). Pravidla basketbalu 2012. Praha: Česká basketbalová federace.

64

5 Přílohy Bergerovy tabulky pro organizaci turnajů Tabulka pro 3 a 4 družstva 1. kolo 2. kolo 3. kolo

1–4 4–3 2–4

2–3 1–2 3–1

1 3 2

Tabulka pro 5 a 6 družstev 1. kolo 2. kolo 3. kolo 4. kolo 5. kolo

1–6 6–4 2–6 6–5 3–6

2–5 5–3 3–1 1–4 4–2

volno 3–4 1–2 4–5 2–3 5–1

1 4 2 5 3

Tabulka pro 7 a 8 družstev 1. kolo 2. kolo 3. kolo 4. kolo 5. kolo 6. kolo 7. kolo

1–8 8–5 2–8 8–6 3–8 8–7 4–8

2–7 6–4 3–1 7–5 4–2 1–6 5–3

volno 3–6 7–3 4–7 1–4 5–1 2–5 6–2

4–5 1–2 5–6 2–3 6–7 3–4 7–1

1 5 2 6 3 7 4

Tabulka pro 9 a 10 družstev 1. kolo 2. kolo 3. kolo 4. kolo 5. kolo 6. kolo 7. kolo 8. kolo 9. kolo

1–10 10–6 2–10 10–7 3–10 10–8 4–10 10–9 5–10

2–9 7–5 3–1 8–6 4–2 9–7 5–3 1–8 6–4

3–8 8–4 4–9 9–5 5–1 1–6 6–2 2–7 7–3

volno 4–7 9–3 5–8 1–4 6–9 2–5 7–1 3–6 8–2

5–6 1–2 6–7 2–3 7–8 3–4 8–9 4–5 9–1

1 6 2 7 3 8 4 9 5

65

Rozlosování – pavouk 5 družstev – 7 utkání Kolo vítězů

Kolo poražených

6 družstev – 9 utkání Kolo vítězů

Kolo poražených

7 družstev – 11 utkání Kolo vítězů

Kolo poražených



66

8 družstev – 13 utkání Kolo vítězů

Kolo poražených

9 družstev – 15 utkání Kolo vítězů

Kolo poražených

10 družstev – 17 utkání Kolo vítězů

Kolo poražených



67

11 družstev – 19 utkání Kolo vítězů

Kolo poražených

12 družstev – 21 utkání Kolo vítězů

Kolo poražených



13 družstev – 23 utkání Kolo vítězů

Kolo poražených



68

14 družstev – 25 utkání Kolo vítězů

Kolo poražených

15 družstev – 27 utkání Kolo vítězů

Kolo poražených



69

16 družstev – 29 utkání Kolo vítězů

Kolo poražených

17 družstev – 31 utkání Kolo vítězů

Kolo poražených



70

18 družstev – 33 utkání Kolo vítězů

Kolo poražených

19 družstev – 35 utkání Kolo vítězů

Kolo poražených



71

20 družstev – 37 utkání Kolo vítězů

Kolo poražených

24 družstev – 45 utkání Kolo vítězů

72

Kolo poražených

32 družstev – 31 utkání

73

Zápisy o utkání ZÁPIS O UTKÁNÍ Futsal FIFA

Soutěž

Kolo / č. utkání

Ročník

Datum

Úřední začátek

Skuteč. začátek

Místo (hala)

DOMÁCÍ Výsledek:

HOSTÉ

FAIRPLAY

Vítěz utkání :

Poločas:

FAIRPLAY

Diváků:

ID člena:

ID člena:

3. rozhodčí

2. rozhodčí Delegát

Tech. delegát

Hl. pořadatel

Zapisovatel

Časoměřič

Rozhodčí

SESTAVY č.

Příjmení a jméno

ID člena

ŽK

ČK

Podpis kapitána (oprávněnost startu hráčů):

č.

Příjmení a jméno

ID člena

ŽK

ČK

Podpis kapitána (oprávněnost startu hráčů):

Vyloučení hráči a vykázaní funkcionáři (popis přestupku)

Námitky kapitánů družstev

..........……………………………………………………………

...………………………………………………………………

Podpis kapitána (popis přestupků, námitky)

Podpis kapitána (popis přestupků, námitky)

74

REEALIZAČNÍ TÝM DOMÁCÍ Funkce

Příjmení a jméno

REALIZAČNÍ TÝM HOSTÉ ID člena

Vedoucí Trenér Asistent Asistent Zdravotník Masér

Funkce

Příjmení a jméno

ID člena

Vedoucí Trenér Asistent Asistent Zdravotník Masér Dosažené branky

čas

stav : : : : : : : : : : : : : : :

střelec

, , , , , , , , , , , , , , ,

asistence

, , , , , , , , , , , , , , ,

čas

stav : : : : : : : : : : : : : : :

střelec

, , , , , , , , , , , , , , ,

Asistence

, , , , , , , , , , , , , , ,

Zpráva rozhodčího – další poznámky k utkání

Podpis rozhodčího

75

PŘÍLOHA ZÁPISU O UTKÁNÍ FUTSAL – FIFA DOMÁCÍ

Soutěž

Kolo / č. utkání

Ročník

Datum

číslo přílohy

Celkem příloh

HOSTÉ

................................................................................................................................................................. ................................................................................................................................................................. ................................................................................................................................................................. ................................................................................................................................................................. ................................................................................................................................................................. ................................................................................................................................................................. ................................................................................................................................................................. ................................................................................................................................................................. ................................................................................................................................................................. ................................................................................................................................................................. ................................................................................................................................................................. ................................................................................................................................................................. ................................................................................................................................................................. ................................................................................................................................................................. ................................................................................................................................................................. ................................................................................................................................................................. ................................................................................................................................................................. ................................................................................................................................................................. ................................................................................................................................................................. ................................................................................................................................................................. ................................................................................................................................................................. ................................................................................................................................................................. ................................................................................................................................................................. ................................................................................................................................................................. Podpis rozhodčího: ...........................................................................

76

77

78

79

80

81

Doc. PhDr. Dušan Tomajko, CSc.

Organizace a pořádání turnajů ve sportovních hrách Určeno pro studenty učitelských oborů na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci Výkonný redaktor Mgr. František Chmelík, Ph.D. Odpovědná redaktorka Mgr. Jana Kreiselová Návrh obálky Alexej Pyšňák, Karel Hůlka Technická redakce Jiřina Vaclová Publikace ve vydavatelství neprošla redakční jazykovou úpravou. Vydala a vytiskla Univerzita Palackého v Olomouci Křížkovského 8, 771 47 Olomouc www.vydavatelstvi.upol.cz www.e-shop.upol.cz [email protected] 1. vydání Olomouc 2013 Edice – Skripta VUP 2013/183

ISBN 978-80-244-3471-1 Neprodejná publikace