Návrhy na změnu systému DPV v ČR
Výstupní návrh projektu KOOPERACE (Koordinace profesního vzdělávání jako nástroje služeb zaměstnanosti; reg. č. projektu: CZ.1.04/2.2.00/11.00017)
Fond dalšího vzdělávání, 2015
0
NÁVRH PRINCIPŮ ZÁKONA O DALŠÍM VZDĚLÁVÁNÍ ......................................................................................... 2 POPIS PROBLÉMU A ZDŮVODNĚNÍ ZMĚN ....................................................................................................................... 2 CÍLOVÉ SKUPINY ...................................................................................................................................................... 2 PRINCIPY ZÁKONA .................................................................................................................................................... 2 ODPOVĚDNOST ....................................................................................................................................................... 5 ČASOVÁ NÁROČNOST................................................................................................................................................ 5 ZDROJE .................................................................................................................................................................. 5 NÁVRH NA POSÍLENÍ PRVKŮ PŘÍMÉ PODPORY ................................................................................................. 6 POPIS PROBLÉMU .................................................................................................................................................... 6 ZDŮVODNĚNÍ ZMĚN ................................................................................................................................................. 6 CÍLOVÉ SKUPINY ...................................................................................................................................................... 6 ZPŮSOB IMPLEMENTACE............................................................................................................................................ 6 ODPOVĚDNOST ....................................................................................................................................................... 7 ČASOVÁ NÁROČNOST................................................................................................................................................ 7 ZDROJE .................................................................................................................................................................. 7 NÁVRH NA ROZVOJ NÁRODNÍ SOUSTAVY KVALIFIKACÍ A JEJÍ PROVÁZÁNÍ S DALŠÍMI SYSTÉMY ...................... 8 ÚVOD .................................................................................................................................................................... 8 NOVELIZACE ZÁKONA Č. 179/2006 O UZNÁVÁNÍ VÝSLEDKŮ DALŠÍHO VZDĚLÁVÁNÍ ............................................................... 8 PŘEZKOUMÁNÍ PRŮBĚHU A VÝSLEDKŮ ZKOUŠKY ............................................................................................................. 8 MOŽNOST SKLÁDAT ZKOUŠKU V CIZÍM JAZYCE .............................................................................................................. 10 NOVELA ZÁKONA O ZAMĚSTNANOSTI Č. 435/2004 SB. A VYHLÁŠKY Č. 176/2009 SB. ...................................................... 11 DALŠÍ ROZVOJ NSK ................................................................................................................................................ 15 ZDROJE ................................................................................................................................................................ 17 NÁVRH NA POSÍLENÍ SLOŽKY PRAXE V REKVALIFIKACÍCH ............................................................................... 18 POPIS PROBLÉMU .................................................................................................................................................. 18 ZDŮVODNĚNÍ NÁVRHU ZMĚNY.................................................................................................................................. 18 KLÍČOVÉ CÍLOVÉ SKUPINY ......................................................................................................................................... 18 ZPŮSOB IMPLEMENTACE.......................................................................................................................................... 18 ODPOVĚDNOST ..................................................................................................................................................... 19 KONTROLA A EVALUACE .......................................................................................................................................... 19 ZDROJE ................................................................................................................................................................ 19 NÁVRH NA POSÍLENÍ SYSTÉMU KARIÉRNÍHO PORADENSTVÍ .......................................................................... 20 ÚVOD .................................................................................................................................................................. 20 POPIS PROBLÉMU .................................................................................................................................................. 20 KARIÉRNÍ PORADENSTVÍ (KP) V PRAXI ........................................................................................................................ 20 MOŽNÁ ŘEŠENÍ ..................................................................................................................................................... 21 KONKRÉTNÍ NÁVRH NA „POSÍLENÍ SYSTÉMU PORADENSTVÍ“ ........................................................................................... 22 RIZIKA ................................................................................................................................................................. 22
1
Návrh principů zákona o dalším vzdělávání Popis problému a zdůvodnění změn Dalšímu vzdělávání (DV) je na centrální úrovni věnována nedostatečná pozornost, nefunguje systém koordinace, spolupráce a komunikace aktérů. Přitom koordinace aktérů v jednotlivých oblastech dalšího vzdělávání je zásadní, zejména v otázce zlepšování jeho kvality. Kvalita v DV není regulována, vytvořený systém hodnocení vzdělávacích organizací se nepoužívá. V souvislosti se vstupem prostředků z ESF do DV došlo k nárůstu počtu poskytovatelů DV nízké kvality a stát nemá efektivní nástroje, jak kontrolovat kvalitu veřejně hrazeného DV. Stojí také za pozornost, že specifická legislativa upravující další vzdělávání na rozdíl od ČR existuje v řadě evropských zemí (např. v Dánsku, Rakousku, Nizozemí, Estonsku a dalších). Je proto potřeba silněji regulovat oblast veřejně podporovaného dalšího vzdělávání tak, aby prostředky byly vynakládány efektivněji s ohledem na efekt vzdělávání pro člověka a trh práce. Změny by především zajistily vyšší kvalitu poskytovaného DV.
Cílové skupiny Všechny subjekty působící v dalším vzdělávání.
Principy zákona Nový Zákon o dalším vzdělávání by měl upravit níže uvedené oblasti. Definice dalšího vzdělávání a poradenství Definice dalšího vzdělávání, jeho vymezení v rámci celoživotního učení a odlišení od vzdělávání ve školské soustavě. Pozornost by se měla věnovat i vymezení poradenství a zákon by měl garantovat existenci poradenských center pro oblast dalšího vzdělávání, ať již v rámci úřadů práce, krajských úřadů či třeba v rámci FDV. V českém právním řádu není doposud definice dalšího vzdělávání obsažena, tedy přesněji řečeno pozitivní vymezení tohoto pojmu. Negativní vymezení nalezneme v ustanovení § 2 písm. b) zákona o uznávání výsledků dalšího vzdělávání, které vymezuje další vzdělávání jako „vzdělávací aktivity, které nejsou počátečním vzděláváním“. Je zapotřebí, aby definice dalšího vzdělávání korespondovala obsahově se všemi právními předpisy, které tento pojem obsahují, jinými slovy, aby obsahově nebyla v rozporu s pojmem dalšího vzdělávání, jak s ním pracují jednotlivé zákony (školský zákon, zákon o zaměstnanosti, zákon o VŠ, zákon o sociálních službách a některé další zákony, upravující vzdělávání skupin zaměstnanců) (Kooperace 2015c). U zákonného vymezení poradenství a zřízení poradenských center a jeho vlivu na jiné právní předpisy bude třeba zvážit, kdo by případně poradenství v oblasti dalšího vzdělávání občanů vykonával. V případě výkonu poradenských center pobočkami úřadu práce by bylo vhodné upravit ustanovení § 4 zákona č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, které upravuje působnost úřadu práce, kde by bylo nutné zahrnout (pod písmenem i) působnost v rámci poradenství v oblasti dalšího vzdělávání a odkaz na zákon o dalším vzdělávání, který by obsahoval vymezení pojmu dalšího vzdělávání (Kooperace 2015c). Obdobný postup by bylo možné vztáhnout i na případ krajských úřadů, avšak je otázkou, zda by bylo třeba novelizovat ustanovení § 67 zákona č. 120/2000 Sb., o krajích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o krajích“), případně, zda by bylo možné svěřit tuto působnost pouze zákonem o dalším vzdělávání, 2
čímž by se novelizaci tohoto ustanovení vyvarovalo, neboť dle zmíněného ustanovení, konkrétně dle písm. g) krajský úřad „vykonává další působnosti svěřené mu zákonem“. S ohledem na toto ustanovení mají externí právníci projektu Kooperace za to, že by bylo možné svěřit krajským úřadům působnost v rámci poradenství v oblasti dalšího vzdělávání i novým zákonem o dalším vzdělávání, nicméně lze spíše doporučit jim tuto působnost svěřit novelizací ustanovení § 67 zákona o krajích (Kooperace 2015c). Jestliže by poradenská činnost byla svěřena FDV, bylo by zapotřebí přesného vymezení poradenské činnosti a zřízení poradenských center, případně určení struktury poradenských center (ibid.). Vymezení kompetencí v dalším vzdělávání Tento způsob se jeví jako snáze průchodný než zásah do kompetenčního zákona. V tomto případě je zapotřebí, aby byly upraveny kompetence jednotlivých úřadů, které nejsou vymezené v kompetenčním zákonu, tak aby oba zmiňované zákony byly ve vzájemné shodě (Kooperace 2015c). Úprava kvalifikace lektorů, kteří vyučují v rámci programů dalšího vzdělávání hrazeného z veřejných prostředků Kvalifikace pro výuku dospělých by se měla získávat buď absolvováním VŠ studijního programu v oboru Andragogika, nebo absolvováním zkoušky k získání profesní kvalifikace Lektor dalšího vzdělávání podle zákona 179/2006 Sb. Nyní dle § 3 vyhlášky č. 208/2007 Sb., o podrobnostech stanovených k provedení zákona o uznávání výsledků dalšího vzdělávání, musí žadatel o autorizaci prokázat získání odborné způsobilosti, která je vyžadována k získání osvědčení dané profesní kvalifikace, v souladu s příslušným hodnotícím standardem dané profesní kvalifikace. V případě právnických osob musí tyto požadavky dle § 11 odst. 1 písm. b) zákona o uznávání výsledků dalšího vzdělávání splňovat pouze jedna fyzická osoba, tzv. „autorizovaný zástupce“. Podle názoru externích právníků projektu Kooperace (Kooperace 2015c) je v současné době ponecháno na vůli vzdělavatele, které další lektory dalšího vzdělávání vybere. Z toho vyplývá, že k zavedení požadavku na vzdělavatele by bylo nutné výslovně tuto povinnost implikovat do zákona o dalším vzdělávání, případně do vyhlášky č. 208/2007 Sb. Variantou k tomuto řešení je přeřazení činnosti lektora dalšího vzdělávání do vázaných nebo koncesovaných živností zásahem do živnostenského zákona, což by se týkalo i DV hrazeného ze soukromých zdrojů. V současné době provozuje lektor dalšího vzdělávání tzv. volnou živnost, která je v příloze č. 4 k zákonu č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „živnostenský zákon“), označena pod bodem 72 jako „Mimoškolní výchova a vzdělávání, pořádání kurzů, školení, včetně lektorské činnosti“. Přeřazení činnosti lektora dalšího vzdělávání ze živnosti volné na živnost vázanou, která je dle ustanovení § 23 živnostenského zákona vymezena v příloze č. 2 živnostenského zákona, by docházelo k požadavku splnění nejen všeobecných podmínek provozování živnosti, ale také doložení odborné způsobilosti. V případě živnosti koncesované, která je dle ustanovení § 27 živnostenského zákona vymezena v příloze č. 3 živnostenského zákona, by osoba, která žádá o koncesovanou živnost, musela jednak doložit, že kromě všeobecných podmínek provozování živnosti splňuje i odbornou kvalifikaci, ale nad to by jí živnostenský úřad musel udělit koncesi. Jde o otázku věcnou, nicméně s ohledem na uvedené lze spíše doporučit změnu spočívající v zařazení činnosti lektora dalšího vzdělávání pod živnost vázanou (Kooperace 2015c). V případě, že by došlo ke změně činnosti lektora dalšího vzdělávání ze živnosti volné na živnost vázanou či koncesovanou, bude zapotřebí novelizovat příslušné přílohy živnostenského zákona i nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních živností. 3
Zavedení způsobu posuzování kvality poskytovatelů DV Ratingový systém by měl být zaštítěn společenstvím profesních asociací poskytovatelů DV nebo ratingovou agenturou, která nabídne nejkvalitnější a dlouhodobě udržitelné řešení v rámci veřejné zakázky. Dosažení určité úrovně ratingu by pro danou vzdělávací instituci bylo podmínkou pro realizaci kurzů dalšího vzdělávání hrazených z veřejných prostředků. Způsob posuzování kvality poskytovatelů dalšího vzdělávání není dosud legislativně upraven. V případě vzniku ratingové agentury by bylo vhodné legislativně upravit vymezení ratingové agentury, její pravomoci, fungování, popř. financování (Kooperace 2015c). Sjednocení systému akreditací Úprava akreditací by zahrnula nejen rekvalifikace, ale i poradenské činnosti. Systém akreditací nyní není v žádném právním předpise komplexně upraven. Právní úprava je roztříštěna do samostatných právních předpisů. Úpravu nalezneme např. v zákoně č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (další vzdělávání pedagogických pracovníků) či v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (další vzdělávání sociálních pracovníků). Sjednocení by určitě zasáhlo do dalších právních předpisů, jejichž výčet záleží na předpokládaném způsobu sjednocení. Úprava propojení veřejně hrazeného DV s NSK Další profesní vzdělávání hrazené z veřejných prostředků by mělo směřovat k získání kvalifikací popsaných v Národní soustavě kvalifikací (NSK), má-li vyžadované profesní vzdělávání ekvivalent v NSK. NSK by měla být doplněna o podobný systém zaměřený na oblast obecných (klíčových) kompetencí i dalších oblastí vzdělávání, které nesměřují k získání profesní kvalifikace – tento systém by měl standardizovat požadavky, obsah i výstupy. Akreditace by měla sloužit jako potvrzení, že konkrétní kurz splňuje podmínky NSK či jiného podobného systému a že vzdělavatel doložil, že je materiálně, personálně i technicky schopen kurz při dodržení těchto podmínek realizovat. Zároveň by však zákon (i když v tomto případě spíš zákon o zaměstnanosti) měl obsahovat mechanismus, který umožní v odůvodněných případech z veřejných peněz financovat i nestandardní vzdělávací aktivity mimo výše uvedené systémy, a obecně stanovené požadavky, které by měla taková aktivita splňovat. K tomu by bylo zapotřebí přesně vymezit dané nestandardní vzdělávací aktivity, či alespoň jejich znaky, a určit za jakých podmínek by k financování docházelo (Kooperace 2015c). Vyjmutí rekvalifikací z režimu veřejných zakázek K tomuto účelu by bylo nutné novelizovat § 18 zákona o veřejných zakázkách, který by stanovil zákonnou výjimku pro zadávání služeb v oblasti rekvalifikací mimo režim zákona o veřejných zakázkách (Kooperace 2015c). Úprava veřejné finanční podpory DV Zejména s ohledem na předpokládané výrazné snížení objemu financí z ESF je zapotřebí upravit oblast veřejné finanční podpory dalšího vzdělávání.
4
Odpovědnost MŠMT, MPSV, vláda, profesní sdružení poskytovatelů DV.
Časová náročnost Přijetí nové legislativy je časově náročné. Lze předpokládat dobu zavedení minimálně tři roky od dosažení politické shody. Do doby přijetí zákona je potřeba se zaměřit na používání stávajících norem (např. Usnesení Vlády č. 135 z r. 2013 týkající se podpory využívání NSK).
Zdroje KOOPERACE 2015c. Legislativní analýza návrhů na změny v systému dalšího profesního vzdělávání. Právní posudek Bělina & Partners advokátní kancelář s.r.o. Odkazované právní normy Pracovní skupina k tomuto návrhu pracovala ve složení: Martin Horák (ÚP ČR) Jindřich Jindřich (SPČR) Petr Kaplan (AIVD) Ivana Šatrová (ÚP ČR) Richard Veleta (Kustod s.r.o.) Zdeněk Vršník (FDV)
5
Návrh na posílení prvků přímé podpory Popis problému Přímá podpora dalšího vzdělávání je dosud nedostatečná nebo nesystematická. Řada lidí, kteří by o další vzdělávání měli zájem, k němu proto nemá přístup. Nástroje na přímou podporu dalšího vzdělávání dosud chybějí s výjimkou zvolených rekvalifikací, která však neobsahuje podporu při rekvalifikaci, což diskriminuje aktivní zájemce o kurzy.
Zdůvodnění změn Posílení prvků přímé podpory dalšího vzdělávání by umožnilo zaměstnavatelům, zaměstnancům i nezaměstnaným volit vzdělávání více podle svých potřeb. Došlo by tak k pružnějšímu přizpůsobování kvalifikace občanů potřebám trhu práce. Lidé by měli sami cítit potřebu se profesně vzdělávat, zaměstnavatelé by měli umožnit zaměstnancům se vzdělávat, a systém musí být připravený uspokojit poptávku po dalším vzdělávání a případně ji stimulovat. Vedle toho by se u lidí posílilo vnímání dalšího vzdělávání jako něčeho, co patří do běžného života lidí i zaměstnavatelů.
Cílové skupiny Zaměstnanci, OSVČ, nezaměstnaní i zaměstnavatelé.
Způsob implementace Lze uvažovat o několika formách přímé podpory dalšího vzdělávání občanů, které je možné zavést odděleně nebo i všechny současně: 1) Studijní poukázky. V navrhované variantě by nebyly vázány na zaměstnanecký poměr. Výše příspěvku by mohla být stanovena buď jednou sazbou (např. 5 000 Kč/rok) nebo podílem z celkové ceny kurzu s absolutně omezeným maximem. Poukázky na vzdělávání měly být hlavním nástrojem přímé podpory v projektu MŠMT PIVO (Podpora individuálního vzdělávání občanů), který však nebyl schválen k financování. Tato forma by byla poměrně nákladná pro státní rozpočet. Inspiraci lze hledat např. v Německu. 2) Zavedení podpory při rekvalifikaci u zvolených rekvalifikací. Podpora by se neměla vyrovnat standardní podpoře při rekvalifikaci, aby nevedla k čistě finančně motivovanému vyhledání kurzu. Mohla by však dosáhnout cca 30 %. Zároveň je vhodné zavést kompenzaci nákladů na stravné a cestovné vzniklých v souvislosti s rekvalifikací. Důležité je, aby se tato přímá podpora nepočítala do příjmu pro účely sociálních dávek, protože tím by ztratila efekt – příjemci dávek by při obdržení přímé podpory dostali o to méně na dávkách, takže by jim to vůbec nepomohlo. V této souvislosti by podle názoru externích právníků projektu Kooperace (Kooperace 2015c) bylo nutné novelizovat zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, konkrétně ustanovení § 5 odst. 1 písm. d), dle kterého se do příjmů, které jsou rozhodné pro sociální dávky, započítává podpora v rekvalifikaci. 3) Daňově uznatelné náklady poplatníků. Náklady na další vzdělávání by byly odpočitatelnou položkou ze základu daně. Zatím tuto možnost mají pouze zaměstnavatelé. 6
4) Tvorba a využívání vzdělávacího fondu. Zaměstnavatelé by povinně odváděli do fondu určité procento (1–2 %) z objemu vyplacených mezd náhradou za snížení odvodů pojistného na sociální zabezpečení, prostředky fondu by byly posléze využity na vzdělávání zaměstnanců. Pokud by prostředky nebyly využity v určitém období, přecházely by do státního rozpočtu. Část vzdělávacího fondu by byla rozdělována zaměstnavateli zaměstnancům podle potřeb zaměstnavatelů, část by byla vyplácena všem zaměstnancům formou poukázek. Vzdělávací fondy zaměstnavatelů fungují např. v Nizozemí nebo na Islandu. V případě snížení odvodů pojistného na sociální zabezpečení z důvodu povinného odvodu do vzdělávacího fondu by bylo nutné novelizovat zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, konkrétně by bylo nutné změnit ustanovení § 7 odst. 1 písm. a), kde jsou procentuálně rozepsány platby zaměstnavatele na pojistné na sociální zabezpečení (Kooperace 2015c).
Odpovědnost Varianty 2 a 4 spadají do kompetence MPSV. Variantu 1 je možné řešit i projektově v kratším horizontu, např. prostřednictvím FDV.
Časová náročnost Variantám zahrnujícím legislativní změny odpovídá i poměrně dlouhé období implementace. Studijní poukázky je však možné řešit i projektově bez nutnosti změn zákonů.
Zdroje KOOPERACE 2015c. Legislativní analýza návrhů na změny v systému dalšího profesního vzdělávání. Právní posudek Bělina & Partners advokátní kancelář s.r.o. Odkazované právní normy Pracovní skupina k tomuto návrhu pracovala ve složení: Martin Horák (ÚP ČR) Jindřich Jindřich (SPČR) Petr Kaplan (AIVD) Ivana Šatrová (ÚP ČR) Richard Veleta (Kustod s.r.o.) Zdeněk Vršník (FDV)
7
Návrh na rozvoj Národní soustavy kvalifikací a její provázání s dalšími systémy Úvod Jedním z cílů projektu Kooperace bylo zmapování a zhodnocení systému dalšího vzdělávání v České republice včetně jeho nástrojů. V rámci expertních pracovních skupin, které se za tímto účelem scházely, ale kromě hodnocení těchto nástrojů zaznívala i možná doporučení pro jejich budoucí rozvoj. Rozhodli jsme se proto některá z navrhovaných řešení spolu s externími experty rozpracovat do podoby ucelených návrhů, které mají v některém případě povahu legislativních opatření. K výsledným návrhům jsme si zároveň nechali vypracovat i právní stanovisko advokátní kanceláře Bělina & Partners.1 Níže uvedené návrhy se zabývají možným rozvojem Národní soustavy kvalifikací. Ačkoliv všechna popsaná opatření byla zamýšlena jako série souvisejících kroků, které by bylo vhodné realizovat společně, dle právní analýzy nejsou navrhované novelizace v rozporu s jinými právními předpisy a z pohledu legislativního se nejeví provázané natolik, že by nemohly být realizovány samostatně (Kooperace 2015c).
Novelizace zákona č. 179/2006 o uznávání výsledků dalšího vzdělávání Možností, jak dále rozvíjet NSK je mnoho a odborníci pracovní skupiny by podpořili novelizaci i v dalších tématech. Tato novelizace se zaměřuje na dvě témata: přezkoumání průběhu a výsledků zkoušky a možnost skládání zkoušky v cizím jazyce.
Přezkoumání průběhu a výsledků zkoušky Zdůvodnění V současné době je prováděno přezkoumání zkoušky v souladu s § 20 Přezkoumání průběhu a výsledků zkoušky. Dle odborníků jsou však přezkumy prováděny s nízkou četností a standardy nejsou posuzovány jako celek, často je zkoumání věcného obsahu zkoušky spíše upozaděno. Přezkum je prováděn na základě žádosti osoby, jež zkoušku absolvuje. Odborníci navrhují zavedení pravidelného přezkoumávání aspoň části zkoušek, které by bylo více zaměřeno na věcný obsah zkoušky. Toto rozšíření bude bránit devalvaci kvality zkoušek, a bude tak budovat důvěru ve výsledky zkoušek a potažmo i v celý systém NSK. Realizace Navrhujeme přezkoumání průběhu a výsledků zkoušky mezi náhodně vybranými zkouškami v minimálním počtu 5 % ze všech zkoušek konaných v minulém kvartálu a případně na podnět, některé ze stran účastnících se zkoušky. Minimální procento konaných zkoušek bude možné v budoucnu přizpůsobit na základě počtu reálně prováděných zkoušek během roku. Přezkoumáván bude celý průběh zkoušky ve všech jejích částech (teoretická 1
Je třeba upozornit, že uvedená analýza je právním názorem advokátní kanceláře Bělina & Partnera, týká se také pouze vlivu samotných legislativních návrhů na případné změny jiných právních předpisů, nicméně je neposuzuje po věcné stránce či z pohledu dopadu do jiných oblastí, jako např. daňových. Legislativní zakotvení jednotlivých návrhů FDV závisí především na věcném posouzení dané problematiky.
8
i praktická část) v průběhu jejího konání. Součástí přezkumu bude kontrola plnění zkoušky dle zákona o státní kontrole autorizujícími orgány a věcná kontrola, kterou by měla vykonávat profesní sdružení. Odměna zástupcům profesních sdružení za provedení přezkumu by měla být pokryta zisky z poplatků za zkoušky dle NSK. Výsledkem přezkumu by měla být v případě menších prohřešků (v rámci zákona by měly být vyjmenovány) finanční sankce, v případě větších nedostatků může komise podat návrh na odebrání autorizace. Výstupem kontroly bude veřejně dostupný protokol o přezkoumání průběhu a výsledků zkoušky. Navrhujeme doplnit § 20 Přezkoumání průběhu a výsledků zkoušky o odstavce 6–8: § 20 Přezkoumání průběhu a výsledků zkoušky (…) (6) Kontrolní činnost průběhu zkoušky zajišťuje kontrolní orgán, kterým může být: a) jiná autorizovaná osoba, které byla udělena autorizace pro danou profesní kvalifikaci, b) autorizující orgán, c) …. (7) Kontrolní činnost průběhu zkoušky se zaměřuje zejména na: a) řádný průběh zkoušky dle § 18 tohoto zákona (8) O průběhu kontrolní činnosti se pořizuje písemný protokol2 Dle právní analýzy (Kooperace 2015c) se navrhovaná novelizace ustanovení § 20 zákona o dalším vzdělávání jeví jako proveditelná. Bylo by však nutné detailně upravit ustanovení § 20 zákona o dalším vzdělávání tak, aby celé pracovalo s účastenstvím jiné autorizované osoby, či vtělit navrhovanou novelizaci do samostatného paragrafu (např. § 20a), vzhledem k tomu, že stávající ustanovení § 20 zákona o dalším vzdělávání se věnuje přezkoumání průběhu a výsledku zkoušky autorizujícím orgánem na podnět osoby, která zkoušku vykonala, a to zpětně, a umožnění opakované zkoušky, především z důvodu vady proběhlé zkoušky. Kdežto navrhovaná novelizace, tedy § 20 odst. 6–8 zákona o dalším vzdělávání, se věnuje přezkoumání průběhu a výsledku zkoušky nejen autorizujícím orgánem, ale také jinou autorizovanou osobou, tudíž je zde okruh kontrolních orgánů rozšířen. Věcná kontrola průběhu a výsledku zkoušky profesními sdruženími se v současném znění zákona o dalším vzdělávání jeví jako neaplikovatelná, když současné znění zákona o dalším vzdělávání toto nezakotvuje. Je tudíž nutné do zákona o dalším vzdělávání implementovat příslušné ustanovení (např. § 24a s názvem „profesní sdružení“), které by nejprve definovalo, co je za profesní sdružení považováno, následně by takovouto pravomoc profesnímu sdružení svěřilo, tudíž by se profesní sdružení stalo kontrolním orgánem dle zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „kontrolní řád“). Dále by dle našeho názoru mohlo být vhodné legislativně zakotvit bližší vymezení působnosti profesního sdružení i podmínky samotné kontroly prováděné profesními sdruženími či odměnu profesního sdružení za provedení kontroly a způsob její úhrady apod.
2
Mělo by jít o jednoduchý vzor, který by byl přílohou zákona č. 179/2006) – protokol by byl vyhotoven 2x, jednou jako součást dokumentace o zkoušce a jednou k založení u autorizujícího orgánu. Protokol o výsledku kontroly může být dobrou referencí pro vzdělávací střediska (pomáhá při výběrových řízeních), v opačném případě pak protokol slouží k nápravě a odstranění chyb pro to, aby byla zajištěna záruka kvality znalostí a dovedností držitele osvědčení. Zpracování protokolu by nemělo být administrativně náročné, sankčně zaměřené, jeho smyslem by byla spíše zpětná vazba vzdělávacímu středisku a zájem o udržení kvality zkoušky“.
9
Kromě navrhovaného samostatného ustanovení týkajícího se profesních sdružení by bylo vhodné, aby se do navrhovaného ustanovení § 20 odst. 6 zákona o dalším vzdělávání doplnilo písm. c), kde by bylo uvedeno profesní sdružení jako kontrolní orgán. Průběhu a výsledku zkoušky, konkrétně tedy záznam o průběhu a výsledku zkoušky, se věnuje ustanovení § 6a vyhlášky č. 208/2007 Sb., o podrobnostech stanovených k provedení zákona o uznávání výsledků dalšího vzdělávání, které by v případě zavedení kontroly profesními sdruženími také mohlo být novelizací dotčeno (Kooperace 2015c). Rizika realizace Při implementaci návrhu může kromě možného odsouvání novelizace a jejího nedostatečného projednání se všemi důležitými subjekty také vyvstat problém s nedostatečnou úpravou zákonů, které souvisejí se zákonem č. 179/2006 Sb. Zavedení přinese zdražení ceny zkoušky. Při zavádění změny do praxe je nutné mít na paměti dostatečnou informační kampaň, zaměřenou na všechny klíčové aktéry – úřady práce, vzdělavatele atd. Změna je spojena s rizikem vzniků sporů mezi autorizovanými osobami a rozhodnutím komise. Je nutné počítat s určením arbitra, který bude schopen rychle rozhodnout případné spory. Implementace Novelizaci by mělo iniciovat MŠMT. Je nutné do novelizace zapojit kromě MŠMT a jeho příslušného odboru také Národní radu pro kvalifikace, AIVD, MPSV, Svaz průmyslu a dopravy, Hospodářskou komoru, autorizující orgány, autorizované osoby, střešní zástupce zaměstnavatelů, Úřad práce.
Možnost skládat zkoušku v cizím jazyce Zdůvodnění V současné době nelze skládat zkoušku v jiném než českém jazyce ani s pomocí tlumočníka. I když český jazyk není pro práci u nižších kvalifikací vždy potřebný, není umožněno cizincům pracujícím v ČR složit zkoušku ve svém rodném jazyce. Zavedení možnosti skládat NSK i v cizím jazyce by pomohlo zaměstnavatelům, kteří zaměstnávají vyšší počet zaměstnanců ze zahraničí a chtějí jim umožnit vykonávat kvalifikovanější práci. Může být také řešením integrace imigrantů. Dle právní analýzy (Kooperace 2015c) je zapotřebí si uvědomit, že tato navrhovaná novelizace je v souladu s ústavními principy České republiky, a to konkrétně s čl. 33 odst. 1 zákona č. 2/1993 Sb., Listiny základních práv a svobod (dále jen „LZPS“), který stanoví, že „Každý má právo na vzdělání“. Toto právo je svěřeno všem osobám na území České republiky, tudíž se týká i občanů cizích států pobývajících na území ČR. Je třeba zdůraznit, že „právo na vzdělání však zahrnuje také právo rovného přístupu k existujícím vzdělávacím prostředkům a institucím.“ Zároveň i požadavek na to, aby si cizinci hradili tlumočníky z vlastních prostředků, je dle našeho názoru legitimním vzhledem k čl. 33 odst. 2 LZPS, který stanoví, že pouze občané ČR mají právo na bezplatné vzdělání, a to jen na základních a středních školách, někdy případně i na vysokých školách. Realizace Zkouška by byla pořádána v jazyce českém s tím, že by bylo umožněno, aby si osoba, která zkoušku skládá, zajistila na vlastní náklady tlumočníka a případně překlad písemné části 10
zkoušky v cizím jazyce. Složit zkoušku v cizím jazyce bude umožněno pouze do určité úrovně vzdělávání (nižší než maturita), tedy do 3. stupně včetně dle EQF. Zajištěn musí být soudní tlumočník a překladatel, kteří jsou jmenovaní podle zákona č. 36/1967 Sb. Dle právní analýzy (Kooperace 2015c) změna, která reflektuje zaměstnávání cizinců v České republice, by byla zajisté možná novelizací zákona o dalším vzdělávání, kde by dle našeho názoru bylo dostatečné nastínit obecný princip rovného přístupu ke zkouškám, tedy možnosti konat zkoušku v mateřském jazyce za účasti tlumočníka. Detailní postup by mohl být určen novelizací prováděcího předpisu – vyhlášky č. 208/2007 Sb., o podrobnostech stanovených k provedení zákona o uznávání výsledků dalšího vzdělávání. Pro určení, kterých právních předpisů se novelizace bude týkat, je zapotřebí znát konkrétní navrhované znění. V tomto případě můžeme uzavřít, že změnu bude vyžadovat zákon o dalším vzdělávání a případně prováděcí vyhláška č. 208/2007 Sb. (Kooperace 2015c). Rizika Při implementaci návrhu může kromě možného odsouvání novelizace a jejího nedostatečného projednání se všemi důležitými subjekty, také vyvstat problém s nedostatečnou úpravou zákonů, které souvisí se zákonem č. 179/2006 Sb. Implementace Novelizaci by mělo iniciovat MŠMT. Je nutné do novelizace zapojit kromě MŠMT a jeho příslušného odboru také Národní radu pro kvalifikace, AIVD, MPSV, Svaz průmyslu a dopravy, Hospodářskou komoru, autorizující orgány, autorizované osoby, střešní zástupce zaměstnavatelů, Úřad práce.
Novela Zákona o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. a vyhlášky č. 176/2009 Sb. Modularizace vzdělávání: Možnost složit zkoušku dle NSK bez nutnosti absolvovat rekvalifikační kurz. Zdůvodnění Navrhovaná změna má umožnit v co nejkratší možné době získat doklad prokazující kvalifikaci dle Národní soustavy kvalifikací, který opravňuje uchazeče, zájemce o zaměstnání a OZP k výkonu určité profese v návaznosti na získání vhodného zaměstnání nebo zahájení samostatné výdělečné činnosti. Jedná se o efektivní a flexibilní řešení pro okamžité řešení situace nezaměstnaného, které není administrativně náročné. V současné době nemůže zájemce v evidenci ÚP ČR získat tento doklad jinak než jako součást rekvalifikačního kurzu. Existují však klienti, kteří již dlouholetou praxí ovládají potřebné dovednosti a rekvalifikační kurz nepotřebují. Doklad ověřující jejich kvalifikaci tak potřebují pouze pro oficiální ověření svých znalostí a dovedností v návaznosti na zahájení podnikatelské činnosti nebo pro nové pracovní uplatnění či pokračování ve výkonu profese. Pro zájemce je za současných podmínek získání takového dokladu časově náročné a neefektivní, oddaluje jeho návrat na trh práce. ÚP ČR pak vynakládá zbytečné finanční prostředky za rekvalifikační kurz, který by zájemce nemusel absolvovat. Novela přinese pozitivní efekt v několika ohledech: zvýší flexibilitu zájemců při získávání dokladu o profesní kvalifikaci, urychlí se jejich návrat na trh práce. Úřadu práce ČR umožní efektivnější nakládání s finančními prostředky, možné finanční úspory a snížení 11
administrativy. Vytvoří se prostor pro vyšší počet klientů s profesní kvalifikací a s úplnou profesní kvalifikací. Ve svém důsledku povede ke snížení nezaměstnanosti. Fungování v praxi V praxi by navrhovaná novela fungovala podobně jako zvolené rekvalifikace. Zájemce by si sám zvolil profesní kvalifikaci, kterou chce získat. Sám by si také vybral autorizovanou osobu, u níž by zkoušku skládal. ÚP by jeho výběr schvaloval a hradil cenu zkoušky z prostředků ÚP ČR stejným způsobem jako tomu je u rekvalifikací s přihlédnutím ke sdělení zájemce, kde a jak vědomosti a dovednosti potřebné ke složení zkoušky získal. Zájemce by měl nárok na proplacení ceny zkoušky za podmínky, že zkoušku dle Národní soustavy kvalifikací složí úspěšně a do určitého termínu. To ÚP doloží podobně jako je tomu u § 109 a) zákona o zaměstnanosti, v případě tzv. zvolené rekvalifikace. Pokud klient neuspěje u zkoušky, hradí si náklady zkoušky sám. Pro zavedení zmíněného opatření navrhujeme přidat do Zákona o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. nový paragraf v následujícím znění: ZÁKON O ZAMĚSTNANOSTI č. 435/2004 Sb. § 109b (1) Uchazeč o zaměstnání nebo zájemce o zaměstnání může složit zkoušku před autorizovanou osobou dle zákona č. 179/2006 Sb., a za tím účelem si zvolit: a) druh pracovní činnosti, ve které chce složit zkoušku před autorizovanou osobou, b) autorizovanou osobu, u které chce složit zkoušku. (2) Uchazeč o zaměstnání nebo zájemce o zaměstnání je povinen doložit krajské pobočce Úřadu práce příslušné podle místa bydliště uchazeče o zaměstnání nebo zájemce o zaměstnání cenu zkoušky před autorizovanou osobou. (3) V případě, že složení zkoušky přispěje k uplatnění uchazeče o zaměstnání nebo zájemce o zaměstnání na trhu práce a je pro něj vzhledem k jeho zdravotnímu stavu vhodná, může Úřad práce uhradit cenu zkoušky autorizované osobě. (4) V případě, že bude Úřad práce cenu zkoušky před autorizovanou osobou hradit, vydá uchazeči o zaměstnání nebo zájemci o zaměstnání před realizací zkoušky potvrzení o tom, že po předložení dokladu o úspěšném absolvování zkoušky uhradí autorizované osobě cenu zkoušky. Úřad práce může hradit cenu zkoušky pouze po dobu, po kterou je uchazeč o zaměstnání nebo zájemce o zaměstnání veden v evidenci uchazečů o zaměstnání nebo zájemců o zaměstnání. (5) Úřad práce uhradí autorizované osobě cenu zkoušky pouze v případě úspěšného složení takové zkoušky. (6) Úřad práce uhradí autorizované osobě cenu zkoušky do 30 kalendářních dnů po předložení originálu dokladu o úspěšném složení zkoušky. (7) Autorizovaná osoba je povinna neprodleně oznámit krajské pobočce Úřadu práce, že se uchazeč o zaměstnání nebo zájemce o zaměstnání nedostavil ke složení zkoušky. (8) Uchazeč o zaměstnání nebo zájemce o zaměstnání je povinen uhradit Úřadu práce cenu za zkoušku, pokud bez vážných důvodů odmítne nastoupit do zaměstnání odpovídajícího nově získané kvalifikaci. (9) Celková finanční částka, kterou může Úřad práce vynaložit na zkoušky před autorizovanou osobou jednoho uchazeče o zaměstnání nebo zájemce o zaměstnání, 12
nesmí v období tří po sobě následujících kalendářních let ode dne složení první zkoušky před autorizovanou osobou nebo ode dne prvního nástupu na zvolenou rekvalifikaci přesáhnout částku 50 000 Kč, přičemž se sčítají částky i za zvolené rekvalifikace uchazeče nebo zájemce o zaměstnání dle § 109a), odstavec 9. Navrhovaná změna se zároveň musí promítnout i do Vyhlášky č. 176/2009 Sb., kterou se stanoví náležitosti žádosti o akreditaci vzdělávacího programu, organizace vzdělávání v rekvalifikačním zařízení a způsob jeho ukončení. Pro zavedení zmíněného opatření navrhujeme doplnění § 2 v následujícím znění:
VYHLÁŠKA č. 176/2009 Sb. §2 Organizace vzdělávání podle rekvalifikačního programu 1) Vzdělávání v rekvalifikačním zařízení podle § 108 odst. 2 písm. a) zákona se uskutečňuje formou: a) prezenční, b) distanční, c) kombinací forem uvedených v písmenech a) a b). d) není realizováno 3) ) lze využít pouze v rámci ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání dle zákona č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů. 3
Dle právní analýzy (Kooperace 2015c) se navrhované nové ustanovení § 109b zákona o zaměstnanosti nejeví jako problematické. Především s odkazem na ustanovení § 109a zákona o zaměstnanosti, které se věnuje rekvalifikačním kurzům, je dle právní analýzy v souladu se základními principy týkajících se rekvalifikace. V případě, kdy si uchazeč o zaměstnání nebo zájemce o zaměstnání nese finanční riziko z neúspěšné zkoušky sám, neexistuje dle právní analýzy žádná zásadní překážka k provedení této novelizace. Zároveň je dle právní analýzy logická i změna navazující vyhlášky č. 176/2009 Sb., kterou se stanoví náležitosti žádosti o akreditaci vzdělávacího programu, organizace vzdělávání v rekvalifikačním zařízení a způsob jeho ukončení, např. § 4 odst. 2 zmíněné vyhlášky, který se věnuje vykonání závěrečné zkoušky za podmínky 80% účasti na rekvalifikačním kurzu. Co se týče možné novelizace vyhlášky č. 519/2004 Sb., o rekvalifikaci uchazečů o zaměstnání a zájemců o zaměstnání a o rekvalifikaci zaměstnanců, nejeví se dle právní analýzy (Kooperace 2015c) jako nutná, a to vzhledem k tomu, že tato vyhláška upravuje de facto pouze rekvalifikační kurz dle § 109 a 110 zákona o zaměstnanosti. Jiných právních předpisů se podle právní analýzy tato novelizace netýká, a to vzhledem k tomu, že se jedná o oblast doposud legislativně neupravenou. Rizika Jedním z možných negativních důsledků novely může být zvýšení počtu neúspěšných zájemců o zkoušku, kteří přecení své znalosti. Nicméně podobně jako u zvolených 13
rekvalifikací necílí tento návrh na širokou cílovou skupinu a zájemce má vždy možnost se po zvážení všech informací rozhodnout, zda složit přímo zkoušku, nebo před tím absolvovat rekvalifikační kurz. Návrh je však nutně propojen s poradenstvím ze strany úřadů práce, které zájemcům musí vysvětlit, co složení zkoušky obnáší. Je tedy nanejvýš vhodné spojit novelu s úpravou směrnice Generálního ředitelství ÚP ČR (viz níže). Dalším rizikem je možný zdlouhavý legislativní proces při projednávání a schvalování novely zákona č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti. Zdržení může nastat v případě, že bude v důsledku těchto změn nutné novelizovat také vyhlášku MPSV č. 519/2004 Sb. o rekvalifikaci uchazečů o zaměstnání a zájemců o zaměstnání a o rekvalifikaci zaměstnanců. Implementace Novelu může iniciovat Fond dalšího vzdělávání jako příspěvková organizace Ministerstva práce a sociálních věcí, případě samotné MPSV. Doporučujeme projednat zmíněné návrhy se všemi zainteresovanými aktéry, především MPSV (Ing. Jan Marek), MŠMT, Generálním ředitelstvím ÚP (Mgr. Jan Karmazín, MPA, JUDr. Vojtěška Nezvalová), z řad vzdělavatelů se zástupci Asociace institucí vzdělávání dospělých. Po projednání s dalšími zainteresovanými odborníky mohou následovat standardní kroky legislativního procesu. Vzhledem k tomu, že financování by probíhalo stejnou cestou jako doposud, návrh neklade žádné nové požadavky na státní rozpočet nebo prostředky čerpané z Evropského sociálního fondu. Jedná se o jednoduchou změnu, jíž lze implementovat v krátkodobém horizontu.
14
Další rozvoj NSK Poradenství v NSK vůči Úřadům práce, autorizovaným osobám, kariérovým poradcům Zdůvodnění Znalost Národní soustavy kvalifikací, mezi koncovými uživateli, zaměstnavateli i odbornou veřejností je nízká.3 Zvýšení znalosti NSK mezi odbornou veřejností (poradci ÚP, kariéroví poradci) může být účinnou cestou, jak rozšířit její znalost a využívání mezi koncovými uživateli a ve svém důsledku tak přispět k zvýšení kvalifikace jedinců, k jejich lepšímu uplatnění na trhu práce, případně návratu na trh práce vůbec. Protože tuto roli plní ve vztahu k veřejnosti především ÚP ČR skrze své poradce, je náš návrh zaměřen na ně, ačkoliv zvýšení znalosti NSK a konceptu zákona o uznávání výsledků vzdělávání by mělo proběhnout i u dalších zmíněných aktérů. Fungování v praxi Navrhujeme pracovat s NKS v rámci jednotlivých poradenských aktivit. Poradenství k NSK lze jistě implementovat na dobrovolném základě, ale abychom zajistili standardizaci a celorepublikovou účinnost, navrhujeme ošetřit návrh směrnicí generálního ředitele ÚP ČR, která by obsáhla následující oblasti: Návrh Směrnice generálního ředitele ÚP ČR Jednalo by se zejména o souhrn jednotlivých aktivit specializovaného skupinového poradenství k získání informací o poradenských aktivitách úřadu práce, které by mimo jiné zahrnovaly: a) Poradenství k rekvalifikaci b) Poradenství k orientaci na trhu práce c) Poradenství zaměřené na vytvoření osobního portfolia klienta d) Poradenství zaměřené na přijímací pohovor e) Poradenství pro OZP f) Další specializované poradenství dle aktuálních potřeb úřadu práce zaměřené na region kontaktního pracoviště ÚP Poradenství k rekvalifikaci by mělo obsahovat zejména: 1. Úvodní ustanovení 2. Zásady poradenského programu 3. Obsah poradenského programu Poradenství k rekvalifikaci 3.1. Vysvětlení pojmu rekvalifikace 3.2. Způsob zařazení do rekvalifikace 3.3. Podmínky zařazení do rekvalifikace 3.4. Proces zařazování do rekvalifikace
3
Toto zjištění potvrdil i výzkum projektu Kooperace.
15
3.5. Možnosti rekvalifikace 3.6. Nedokončení rekvalifikace 3.7. Povinnosti a sankce 3.8. Vysvětlení pojmu NSK (co to je, k čemu slouží, pro jaké cílové skupiny je určena, co je cílem NSK, výhody NSK atd.) 3.9. Praktické příklady NSK – (on-line) 3.10.
Význam získání osvědčení v rámci NSK pro klienta a pro zaměstnavatele
4. Metodika práce s uchazečem, zájemcem OZP 5. Podmínky realizace poradenství k rekvalifikaci 6. Závěrečná ustanovení Dle právní analýzy (Kooperace 2015c) se navrhovaná novelizace spočívající ve Směrnici generálního ředitele ÚP ČR nejeví jako problematická, a to vzhledem k § 15 zákona o zaměstnanosti, který poradenskou činnost úřadu práce předpokládá. Vzhledem ke skutečnosti, že daná Směrnice generálního ředitele ÚP ČR je podzákonný právní předpis a jedná se o oblast, která není legislativně upravena, nebude zapotřebí dle právní analýzy měnit žádný jiný právní přepis. Rizika Směrnici lze úspěšně implementovat pouze v případě zajištění dostatečných personálních a technických kapacit ÚP v oddělení poradenství a dalšího vzdělávání. S koncem dosavadních projektů financovaných z ESF dojde ke snížení personálních kapacit ÚP především v oblasti poradenství. Směrnice zároveň přináší nutnost proškolení poradců v NSK a jeho využívání případně se vznikem informačních materiálů pro klienty ÚP. Implementace Novelu může iniciovat Fond dalšího vzdělávání jako příspěvková organizace Ministerstva práce a sociálních věcí, případě samotné MPSV nebo GŘ ÚP. Doporučujeme projednat zmíněné návrhy se všemi zainteresovanými aktéry, především Generálním ředitelstvím a MPSV. Jedná se o směrnici, jejíž zavedení lze implementovat v krátkodobém horizontu. Směrnice by měla vycházet z výstupů projektů MIKOP, který byl zaměřen na metody skupinového poradenství. Tyto výstupy by bylo vhodné sjednotit a ve směrnici na ně odkazovat, neboť vycházejí přímo z praktických zkušeností poradců ÚP.
16
Zdroje KOOPERACE 2015c. Legislativní analýza návrhů na změny v systému dalšího profesního vzdělávání. Právní posudek Bělina & Partners advokátní kancelář s.r.o. Pracovní skupina k tomuto návrhu pracovala ve složení: Martin Buňka (FDV) Radek Pašava (KHK KK) Jiří Pospíšil (SP ČR) Andrea Štochlová (ÚP ČR) Renata Vrtělová (Trexima)
17
Návrh na posílení složky praxe v rekvalifikacích Popis problému Praxe v rekvalifikačních kurzech má často jen „podřadné“ místo, v jednotlivých rekvalifikacích není nejvíce časově dotovanou aktivitou. Rekvalifikantovi tak často kurz nepřináší výrazný posun, jeho kvalifikace se dostatečně nezlepšuje, zároveň některým se tím snižuje motivace k účasti. Rovněž někteří zaměstnavatelé nemají v rekvalifikace velkou důvěru, což může být částečně způsobeno i malou časovou dotací praxe, která může snižovat hodnotu jejich realizace. Nicméně je nutné brát v potaz obor rekvalifikace, protože praxe se vyplatí pouze u některých, zejména tedy odborných a prakticky zaměřených, v některých jiných oblastech praxe nepřináší účastníkovi očekávaný výsledek. Stejně tak i rekvalifikační zařízení přistupují k realizaci praxe s různou odpovědností.
Zdůvodnění návrhu změny Účastníkům se výrazněji zvýší kvalifikace než v průměrných stávajících rekvalifikačních kurzech (zejména u praktických odborných kurzů). Díky tomu absolventi rekvalifikací snáze naleznou uplatnění, takže na úřadě práce budou evidováni kratší dobu. To povede k celkovému snížení nákladů. Zároveň na prakticky zaměřených rekvalifikacích se posilují pracovní návyky účastníků, což rovněž vede ke zlepšení jejich postavení na trhu práce.
Klíčové cílové skupiny Nejvíce se rekvalifikace s posílenou složkou praxe hodí pro osoby s nízkou kvalifikací (zejm. absolventům výučních oborů v kategorii E), protože k účasti na jiných jim chybí motivace. Dále jsou takové rekvalifikace vhodné pro absolventy a další osoby bez pracovní praxe. Rovněž dlouhodobě nezaměstnaným v hledání uplatnění lépe pomůže kurz s vyšší hodinovou dotací praxe.
Způsob implementace Rekvalifikace by se měly vyjmout ze zákona o veřejných zakázkách, tím by se vyšší realizace praxe v nich výrazně usnadnila. Vyjmutí rekvalifikací ze zákona o veřejných zakázkách by pomohlo kvalitě rekvalifikačních kurzů, zejména lektorů a jejich způsobu výuky, která se v současné podobě (soutěžení zakázek pouze podle nejnižší ceny) nedá ovlivňovat a v častých případech je velmi nízká. U některých kurzů by se tím mohla zvýšit hodinová dotace na praxi (u některých kurzů akreditovaných na MŠMT může být praxe prodloužena na základě požadavku ÚP), dále by se tím mohla zkvalitnit obecná příprava (posílení motivační složky) v rámci kurzů, což jsou obecné věci, které v současném nastavení rekvalifikací na ÚP chybějí. Rovněž by měl být jasnější systém hodinových dotací u rekvalifikačních kurzů, který by měl být u stejných kurzů totožný bez ohledu na konkrétního realizátora kurzu. Systém rekvalifikací by se měl sjednotit do agendy jednoho ministerstva (MŠMT), v současné době jsou akreditace udělovány ministerstvy, která odpovídají za obsahovou náplň rekvalifikace. Do realizace rekvalifikací by se více měly zapojit odborné střední školy, které vyučují dané obory a které jsou specializované i na vzdělávání dospělých. Některé střední školy mají kvalitní rekvalifikační kurzy připravené (např. z projektu UNIV), nicméně jsou zatím málo využívány. Souvisí to s režimem veřejných zakázek, školy se do výběrových řízení málo přihlašují, pokud ano, tak je často nevyhrávají. Rekvalifikace by rovněž měly mít jednotný stabilní systém, který by mělo zaštiťovat MŠMT. Systém by měl vycházet ze současného systému rekvalifikací a měl by navazovat na 18
Národní soustavu kvalifikací a Rámcové vzdělávací plány, čímž by se podpořila návaznost dalšího vzdělávání na počáteční. Zároveň by mělo dojít k ukotvení a jasnému definování postavení rekvalifikací v systému celoživotního vzdělávání, který by také měl být jasně ustanoven. Ideální je návaznost na dotovaná místa u zaměstnavatele, alespoň v případě rekvalifikací u zaměstnavatelů.
Odpovědnost Vytvoření nových náplní rekvalifikačních kurzů s vyšší složkou praxe by měli mít na starosti všichni klíčoví aktéři: Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstvo průmyslu, Hospodářská komora, Svaz průmyslu. Samotnou realizaci by zajišťoval úřad práce skrze vzdělávací agentury, školy a firmy a financovány by měly být z veřejných zdrojů stejně jako stávající rekvalifikace + některé kurzy by si hradili i samotní účastníci (zejm. takové, které ÚP nemůže proplácet). Spolupráce všech zúčastněných aktérů by tak měla být hlubší, než je dosud.
Kontrola a evaluace U rekvalifikací s posílenou složkou praxe by se měla provádět důsledná kontrola kvality. V případě zaštítění rekvalifikací MŠMT by kontrolu mohla provádět Česká školní inspekce. Rovněž by se měla důsledněji provádět evaluace uplatnitelnosti absolventů rekvalifikací na úřadech práce, která v současné době v komplexní podobě vůbec neprobíhá. Uchazeč má možnost zažádat o vyřazení z evidence bez udání důvodu, takže ÚP ani nemá možnost zjistit obor jeho nového zaměstnání. Myšlenka komplexní evaluace je založena na vyhodnocování uplatnitelnosti absolventů rekvalifikace do např. 3—6 měsíců po ukončení rekvalifikace, a to v oboru, na který se rekvalifikovali.
Zdroje Pracovní skupina k tomuto návrhu pracovala ve složení: Jarmila Klejzarová (ÚP ČR) Markéta Nekolová (FDV) Jiří Pospíšil (SPČR) Eva Dobrá (ÚP ČR) Jan Buba (GŘ ÚP)
19
Návrh na posílení systému kariérního poradenství Úvod V rámci projektu Kooperace opakovaně zaznívalo, že v ČR by bylo třeba zdokonalit systém kariérního poradenství určeného nejen osobám ohroženým na trhu práce, ale i široké veřejnosti. Téma posílení systému poradenství bylo proto řešeno odborníky v rámci samostatných pracovních skupin a následné výstupy z těchto skupin byly zapracovány do tohoto návrhu.
Popis problému V ČR neexistuje snadno dostupný systém kariérního poradenství pro občany, kteří potřebují poradit ohledně řešení jejich situace na trhu práce. Možnosti poradenství existují, ovšem nejsou vzájemně propojené a informovanost o nich je obecně velmi malá. V případě potřeby se lidi nejčastěji radí s rodinou a se svým okruhem známých. Ti mají většinou nedostatečné nebo kusé informace o problematice.
Nedostatečně působí i kariérní poradenství na školách. To potvrdily i fokusní skupiny s nízkokvalifikovanými, kdy se ukázalo, že v momentě hrozícího ukončení či přerušení studia, neměli s kým konzultovat svou situaci.
Jediná instituce, kde by lidé mohli hledat radu na svůj problém, která je napadne, je úřad práce. Tam je poradenství (nejčastěji z hlediska kapacitních důvodů) řešeno v malé míře a jen pro malý okruh lidí. Tam v současné době cesta člověka často končí a musí si se svým problémem poradit sám.
Existuje spoustu různých druhů „poradenství“ (státní správa, neziskové organizace, škola, ÚP), každý se zaměřuje jiným směrem, poskytuje jiné možnosti řešení a případné stejné možnosti popisuje každý „jiným jazykem“, to může klienty velmi mást.
Jednotlivé druhy poraden (a asociací poraden) spolu navzájem nekomunikují.
Kariérní poradenství (KP) v praxi Úloha kariérního poradenství je vnímána ve dvou úrovních: KP na školách, jehož cílem je kariérní nasměrování žáků dle jejich dispozic, očekávání a možnosti jejich uplatnitelnosti na trhu práce KP jehož cílem je směřování dospělých lidí, kteří potřebují pomoc v návratu na trh práce, nebo při směrování své současné kariéry KP na školách v současnosti probíhá, ale není dostatek kapacit na to, aby probíhalo kvalitně. Byť ÚP dělá přednášky pro školy, často není nastaven systém spolupráce mezi ÚP a školami. Mimo to, úspěšnost absolventů škol (všech úrovní) a jejich uplatnění se na trhu práce, není v současné době problém škol. Zodpovědnost škol za uplatnitelnost absolventů, a tím i za vhodné kariérní směřování žáků, by měl po školách aktivně vyžadovat jejich zřizovatel (kraje či obce), v případě vysokých škol pak MŠMT. KP zaměřené na dospělé lidi je nejdostupnější na ÚP. Nevýhodou je, že řada lidí, nejsou-li nezaměstnaní, se na ÚP nechce obracet kvůli předsudkům, případně si takovou službu s ÚP vůbec nespojí. Další problém je, že na ÚP nejsou dostatečné kapacity na zajištění plošného KP pro veřejnost.
20
Možná řešení Zlepšení propagace KP na ÚP Klást větší důraz na komunikaci služeb, které může ÚP nabízet veřejnosti. ÚP má velká část obyvatel spojený pouze s řešením nezaměstnanosti a sociálními dávkami. Je třeba lépe využívat komunikační kanály, které cílí na konkrétní skupiny a více zapojit MPSV a GŘ ÚP do propagace služeb pro veřejnost. Klást větší důraz na zviditelnění těchto služeb na webu, například využitím SEO optimalizace – tak, aby se při zadání slova poradenství objevoval ÚP mezi prvními odkazy. Vytvoření systému spolupráce se školami, aby se již žáci na ZŠ dozvídali, že na ÚP jim mohou pomoci s volbou povolání a poradit jim, jak a kam směřovat svůj profesní život. Zásadní součástí řešení je pak zajištění personální kapacity poboček ÚP na poskytování KP veřejnosti. Ředitelé jednotlivých poboček stojí často před volbou, zda směřovat kapacity do zprostředkování či do poradenství, v regionech s velkou nezaměstnaností bývají pak kapacity na KP nižší. Zřizování poradenských center pro veřejnost V krajských městech by mohla vzniknout síť poradenských center pro veřejnost, která by byla navázána na další aktéry v daném regionu, a případné klienty by odkazoval přímo na vybrané odborníky. Tato centra by měla vycházet z jednotné metodiky, aby bylo možné porovnávat jejich fungování v jednotlivých regionech a jednotně je dále rozvíjet. Zřizovateli takových center mohou být kraje ve spolupráci s dalšími aktéry. Na jejich činnosti se mohou podílet poradci z ÚP, místní kariérní poradci i neziskové organizace, které se věnují poradenství pro specifické cílové skupiny. Výhodou těchto center může být jejich snadná dostupnost (na úrovni krajských a okresních měst či jiných „přirozených center“ v regionu), mohou být např. na náměstích v obchodních centrech či v knihovnách či jiných místech tam, kde je lidé snadno najdou a navštíví. Legislativní ukotvení poradenských center Aby se takováto centra stala skutečným systémovým nástrojem KP, měl by se způsob jejich zřizování, fungování a financování dostat do legislativy.
21
Konkrétní návrh na „Posílení systému poradenství“ Realizace pilotního projektu testujícího využívání poradenských center ve vybraných regionech doplněná vyhodnocováním jejich přínosnosti pro rozvoj lidských zdrojů v daném regionu. Součástí projektu by bylo zapojení místních aktérů a nastavení spolupráce mezi nimi (krajské odbory školství, úřad práce, školy, zaměstnavatelské svazy a další regionální aktéři). Součástí projektu by bylo hledání takového systémového řešení, které bude politicky průchodné jak na úrovni krajů, tak i na úrovni Parlamentu a Senátu, toto systémové nastavení zřizování provozu a financování regionálních poradenských center by mělo být ukotveno v legislativě. Během projektu by mohla vzniknout síť odborníků, kteří pomohou takové systémové řešení navrhnout a prosadit. Důležitá je rovněž osvěta a získávání podpory na úrovni ministerstev (MŠMT a MPSV). Je třeba ukázat pozitiva a přínosy zavedení systému kariérních poradenských center a snažit se ministerstva rozhoupat k větší aktivitě. Na přípravě by mělo spolupracovat i Národní poradenské fórum, jako instituce propojující MPSV a MŠMT.
Rizika I přes zájem krajů a pozitivní hodnocení odborníků se nepodaří získat dostatečnou politickou podporu pro zavedení změn do legislativy. Neochota vzájemné spolupráce aktérů v rámci projektu. Ta může vyplývat zejména z obavy o dlouhodobou udržitelnost fungování center a z pocitu veřejných institucí, že půjde o další zbytečně vynaložené úsilí, které se nepodaří prosadit na národní úrovni a ukotvit do legislativy.
22
