Návrh výrobního programu pro chráněnou dílnu

Mendlova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav nábytku a designu a bydlení

Návrh výrobního programu pro chráněnou dílnu Diplomová práce

Příloha: Doplňující obrázky a Kodex přístupu a jednání s pracovníky užívaný v chráněné dílně V růžovém sadu

2009/10

Ondřej Gerbrich

1.1.1.1 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Návrh výrobního programu pro chráněnou dílnu“ zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora Mendelovy univerzity o archivech elektronické podoby závěrečných prací. V Brně, dne: .....................................

Bc.Ondřej Gerbrich ........................................................ podpis studenta

1.1.1.2 Poděkování: Především bych chtěl poděkovat vedoucímu diplomové práce Ing. Milanu Šimkovi, Ph.D. za jeho zájem a vstřícné jednání i v době, kdy pro něj nebylo mnoho času, podnětný názor a připomínky, které mi pomáhaly. Dále bych chtěl poděkovat panu Bc. Vladimíru Procházkovi, který mi umožnil přístup do chráněné dílny V růžovém sadu a poskytl mi v ní zázemí a své zkušenosti pro zpracovávání diplomové práce. Také bych chtěl poděkovat všem pracovníkům dílny za jejich vlídné, otevřené přijetí a pomoc při navrhování a zkoušení výrobních programů. Můj dík patří i mým rodičům za podporu a umožnění studia na vysoké škole i mimo ni. Poslední poděkování chci věnovat Sofii Lars za její vedení a podporu, bez kterého bych se nedostal nikdy tak daleko ani vysoko.

ABSTRAKT Jméno: Ondřej Gerbrich Název diplomové práce: Návrh výrobního programu pro chráněnou dílnu Práce je zaměřena na návrh výrobního programu dřevěných výrobků pro chráněnou dílnu V růžovém sadu, zaměstnávající osoby s mentálním handicapem. První částí práce je analýza výrobních podmínek této dílny, zachycující celkový obraz dílny, vybavení, technologie používající při výrobě mentálně handicapovaní, způsob vedení a jednání s mentálně handicapovanými a současné výrobní programy dílny. Další částí jsou výrobní programy ostatních chráněných dílen a výroba dřevěné bižuterie i materiálů, používaných při její výrobě. Poslední část rešerše je zaměřena na mentální postižení lidí, jejich myšlení, způsob chování, možnost současného profesního vzdělání a státní podporu v zaměstnávání těchto osob. Hlavní částí diplomové práce je návrh výrobního programu: spon do vlasů, která byla obohacena o dva doplňující výrobní programy: náušnic a přívěšků ze dřeva a návrhu výroby spojovacích kolíků. Navrhované výrobní programy jsou určeny pro chráněnou dílnu V růžovém sadu, zohledňující handicap zaměstnanců, jejich možnosti i výrobní podmínky samotné dílny. Součástí všech návrhů je i praktické ověření reálnosti výrobních programů v chráněné dílně. Poslední částí diplomové práce jsou úvahy zabývající se pracovním uplatnění mentálně postižených v dřevařském průmyslu. Klíčová slova: Chráněná dílna, spony do vlasů, dřevěná bižuterie, náušnice, přívěšky, výrobní program, spojovací kolíky, mentální handicap.

ABSTRAKT Name : Ondřej Gerbrich Title of the bachelor work : Presentation of productive scheme for protected workshop The project is focused on productive scheme presentation of wooden products for protected workshop called V růžovém sadu which employs people with mental disabilities. First part of exploration of the facts is a survey about productive scheme in this protected workshop, represents general picture of the workshop, equipment, production technology used by mentally handicaped people, way of leading and dealing with them and current productive scheme. Next part is about productive scheme of other protected workshops and production of wooden custome jewellery and materials used during the production. The last part is focused on mentally disabled people, their way of thinking, their behaviour, their possibilities for profession education and state support in employment of those people. Main part of this work is about a suggestion for productive program: brooches which was enriched by two completing programs : earrings and charms made of wood and productive scheme suggestion for connecting pins. The suggested programs are designated for protected workshop called V růžovém sadu which accounts handicaped employees , their facilities and productive conditions in the workshop. Part of the all proposals is practical verification of the productive schemes in the protected workshop. And the very last part includes considerations dealing with mentally disabled people in wooden industry.

employability of

Key words: Protected workshop, brooches, wooden costume jewellery, earrings, charms, productive scheme, connectingpins, mental disability.

OBSAH 1

2

3

4

5

6

Úvod .......................................................................................................................... 1 1.1

Cíl práce:....................................................................................................... 2

1.2

Metodika práce.............................................................................................. 3

Chráněná dílna „V růžovém sadu“............................................................................ 5 2.1

Definice používaných pojmů ........................................................................ 5

2.2

Obecný popis sdružení V růžovém sadu....................................................... 6

2.3

Základní idea a myšlenky dílny V růžovém sadu ......................................... 6

2.4

Specifika dílny a způsobu jednání s handicapovanými ................................ 7

2.5

Způsob hodnocení pracovníků...................................................................... 9

2.6

Množství produkce a základní filozofie zpracovávání materiálu ............... 10

2.7

Členění výrobních prostor a vybavení dílny............................................... 11

2.8

Základní rozdělení výroby .......................................................................... 12

2.9

Technologické operace v dílně prováděné handicapovanými ................... 13

2.10

Současné výrobní programy v chráněné dílně V růžovém sadu................. 17

2.11

Hlavní používané materiály ........................................................................ 19

Současné výrobní programy chráněných dílen ....................................................... 20 3.1

Chráněná dílna v Rolničce .......................................................................... 21

3.2

Chráněné dílny Znojmo .............................................................................. 23

3.3

Chráněná dílna Proutek............................................................................... 25

3.4

Chráněná dílna Gerlich Odry ...................................................................... 27

Bižuterie ze dřeva.................................................................................................... 30 4.1

Výrobci dřevěných šperků .......................................................................... 30

4.2

Používané materiály a komponenty při výrobě .......................................... 36

Mentální handicap .................................................................................................. 39 5.1

Mentální retardace ...................................................................................... 39

5.2

Zvláštnosti psychiky jedinců s mentálním postižením ............................... 42

5.3

Komunikace s mentálně postiženými osobami........................................... 43

5.4

Vzdělávání mentálně postižených osob v oblasti profesní přípravy........... 45

5.5

Právní podpora osob se zdravotním postižením v zaměstnání ................... 46

Návrh výrobního programu ..................................................................................... 49 6.1

Spony do vlasů............................................................................................ 50

7

6.2

Náušnice a přívěsky .................................................................................... 62

6.3

Výroba spojovacích kolíků ......................................................................... 66

Diskuse .................................................................................................................... 73 7.1

Přínos mentálně handicapovaných pro naší společnost .............................. 73

7.2

Využití lidí s mentálním handicapem v dřevařském průmyslu .................. 75

7.3

Rozdíly ve vnímání práce ........................................................................... 77

7.4

Vedení mentálně handicapovaných ............................................................ 81

7.5

Navrhování výrobních programů................................................................ 83

Závěr: .............................................................................................................................. 86 Summary ......................................................................................................................... 89 Seznam použité literatury ............................................................................................. 93 Elektronické prameny: .................................................................................................... 95 Seznam obrázků .............................................................................................................. 96 Příloha diplomové práce ................................................................................................. 98

„Nebýt ničím zaměstnán a neexistovat je pro člověka totéž.“ (Voltaire)

1 ÚVOD S mentálně handicapovanými jsem se poprvé setkal na mezinárodním veletrhu Rehaprotex, určený zdravotnické technice, rehabilitaci a zdraví, na kterém se prezentovaly i neziskové organizace, zabývající se problematikou handicapovaných lidí a vystavovaly své výrobky chráněné dílny. Na veletrhu jsem si uvědomil, že o handicapovaných a jejich světě a životě nevím prakticky nic víc, než to, že jejich handicap je v životě omezuje. Dlouho jsem přemýšlel nad tím, co jsem na veletrhu viděl, i nad tím, co je mi zatím o životě postižených skryto. Mým osudovým průlomem v této oblasti se stalo setkání s Vladimírem Procházkou zakladatelem chráněné dílny V růžovém sadu, který vytvořil originální postupy v práci i vedení mentálně handicapovaných osob a s panem Štěpánem Axmanem zakladatelem mezinárodního centra Axmanovi techniky modelování pro lidi se zdravotním postižením, zaměřené na práci se slabozrakými a nevidoucími. V dnešní době se uplatněním práce handicapovaných zabývají především lidé se vzděláním v oblasti psychologie, terapie, speciální pedagogiky. Tito lidé mají dobré znalosti v oblasti postižení, psychických chorob, komunikace, vedení v práci postižených. Chybí jim však odborné znalosti z jiných oborů a proto nejsou schopni zprostředkovat práci handicapovaným lidem ani v oblasti pracovní terapie v dostatečné úrovni, kterou jsou tito lidé schopni zvládnout. Tuto myšlenku ve mě utvrdilo právě setkání s výše jmenovanými, kteří ve svém životě nejdřív byli vzděláni v praktických oborech a až v průběhu života se začali věnovat práci s handicapovanými. Jsem přesvědčen, že jejich původní profesní vzdělání a zkušenosti v oboru jim umožnily přizpůsobit a umožnit práci zdravotně postiženým osobám. Proto by se uplatněním práce této specifické skupiny měli zabývat i profesně vzdělaní lidé v jiných oborech a umožňovat jim tak větší možnost seberealizace.

1

1.1 Cíl práce: Cílem je zjistit současné možnosti uplatnění práce mentálně handicapovaných osob v oblasti zpracování dřeva a rozšířit jejich možnosti o další, návrhem výrobního programu, který svým komplexním přístupem v řešení respektuje jejich handicap a usnadňuje jim vykonávání práce. Výrobní program je navrhován pro chráněnou dílnu V růžovém sadu a má respektovat její technologické i výrobní podmínky.

2

1.2 Metodika práce Navrhovaný výrobní program byl původně určen jako nabídka možnosti výroby pro chráněné dílny zaměstnávající mentálně handicapované. Po oslovení chráněné dílny v Růžovém sadu v Ořechově u Brna, byla dohodnuta spolupráce ve formě poskytnutí, informací a zázemí pro návrh a ověření navrhovaného výrobního programu, samotná dílna o nový výrobní program zájem neměla. V průběhu spolupráce se podmínky změnily a dílna o výrobní programy projevila zájem, z důvodu komplexního přístupu v řešení a použitelnosti samotných navrhovaných programům, které následně byly přizpůsobeny výrobním podmínkám chráněné dílny V růžovém sadu. Prvním krokem byla v chráněné dílně analýza výrobních operací, které handicapovaní mohou provádět, podmínek, možností a omezení jejich práce se dřevem, současné výrobní programy a zkušenosti ve výrobě výše zmíněné chráněné dílny, v dostatečné míře pro návrh nového výrobního programu. Teoretická část vychází z průzkumu odborné literatury i platné legislativy a blíže seznamuje čtenáře s mentálním handicapem, s možnostmi vzdělávání a přípravy na budoucí uplatnění a právní podpory postižených osob. Součástí je internetová rešerše nabízející pohled do oblasti současných chráněných dřevo zpracujících dílen a jejich výrobních programů. Průzkum byl z důvodu rozsahu práce a zjištění stavu této problematiky v našem prostředí proveden v rámci České republiky. Nashromážděné poznatky a informace z předchozích částí a mé dlouholeté zkušenosti v oblasti vyřezávání drobných předmětů ze dřeva mě přivedly na myšlenku návrhu výrobního programu dřevěných spon do vlasů, náušnic a přívěsků, proto je součástí rešerše i bižuterie ze dřeva a materiály používané při její výrobě. Vlastní tvorba dřevěných výrobků je rozepsána do úrovně ostatních výrobců, jelikož informace a popis výroby se promítnul do návrhu a kapitoly 4.2 Používané materiály a komponenty při výrobě. Hlavní část diplomové práce vychází z praktických zkušeností a na základě zjištěných podmínek a možností, které vedly k návrhu tří možných výrobních programů: 1.výroba spon do vlasů, 2.výroba náušnic a přívěsků, 3.výroba dřevěných spojovacích kolíků. Po analýze, který z výrobních programů by byl nejvhodnější (kapitola: 6 Návrh výrobního programu), jsem se rozhodl pro výrobu dřevěných spon do vlasů, která se stala hlavním navrhovaným výrobním programem. Součástí návrhu je výrobní postup, který chráněná dílna při realizaci výrobního programu může uplatnit a vychází z výrobních podmínek dílny. Součástí diplomové práce je i praktické ověření návrhu přímo v chráněné dílně V růžovém sadu, které má odhalit nedostatky a navrhnout řešení, pro odstranění těchto závad výrobního programu. Závěr obsahuje zhodnocení úspěšnosti navrhovaného programu.

3

Výrobu náušnic, přívěsků a výrobu kolíků jsem do diplomové práce také začlenil, jako další doplňkové výrobní programy s hlavním cílem zjistit reálnost použití těchto výrobních programů v práci s mentálně handicapovanými. Oblast diskuze začíná úvahou o přínosu mentálně handicapovaných pro naši společnost, na kterou navazuje kapitola zabývající se možností uplatnění mentálně handicapovaných v dřevařském průmyslu jejíž cílem bylo nastínit jakým způsobem lze práci mentálně handicapovaných zpřístupnit a co mohou vykonávat v rámci výrobního procesu. Stěžejní částí diskuse je zaměřena na způsob uvažování mentálně handicapovaného a jaké postupy ve vedení v práci je vhodné použít. V případě navrhování výrobních programů pro mentálně handicapované jsou zmíněny návrhy jak k této problematice nahlížet a na co je vhodné myslet. Celkově se diskuze zabírá spíše psychologickými aspekty, jelikož ty nejsou lidem pracujícím v oboru dřevařství vůbec známé a pro zaměstnání i navrhování práce pro osoby s mentálním postižením hrají klíčovou roli.

4

2 CHRÁNĚNÁ DÍLNA „V RŮŽOVÉM SADU“ Je těžké popisovat dílnu, postupy výroby, nebo výrobky v chráněné dílně V růžovém sadu, jelikož jde o celistvý přístup v organizaci, výrobě a vedení v práci handicapovaných lidí s velmi dobře zapracovanou základní ideou a myšlenkami, bez niž by výrobky nikdy nemohly vzniknout. Jakýkoli popis zaměřený na určitou oblast je neúplným popisem, jelikož do něj zasahují ostatní složky a základní myšlenky organizace. Mým cílem je v oblasti rešerše chráněné dílny V růžovém sadu zmapovat současný výrobní program, postupy výroby a vedení práce handicapovaných, tak základní ideje, které zásadním způsobem ovlivňují celkovou činnost při výrobě a vzniku výrobků. Dalším cílem rešerše je pochopit ucelený přístup v práci a vedení mentálně handicapovaných osob a možnosti, které přístup umožňuje. Rešerše bude provedena v takové hloubce, aby bylo možno pro tuto dílnu navrhnout výrobní program, který respektuje veškerý vnitřní chod dílny, její postupy práce s handicapovanými a výrobními postupy a možnostmi dílny.

2.1 Definice používaných pojmů Níže uvedené definice byly vytvořeny při utváření interních pravidel sdružení z důvodu srozumitelnosti pojmů ve vztahu k zákonům a stejně tak jasné srozumitelnosti pro uživatele dílny (handicapované) a ostatním zaměstnancům. Z těchto definic dále vyplývá organizační struktura sdružení, jejího přístupu vedení a učení práce mentálně postižených osob. Tyto definice budou používány v celé další práci. PRÁCE Nedefinuje pracovně právní vztah. Je použito v širším slova smyslu. Má však u uživatelů posilovat vědomí vážnosti a obsahu provozované činnosti. PRACOVNÍCI (S HANDICAPEM) Používání pojmu pracovník má u uživatelů posilovat vědomí vlastní hodnoty. Přívlastek v závorce je používán tam, kde je třeba rozlišení, v běžné komunikaci se nepoužívá. Tam, kde je třeba rozlišení se PRACOVNÍCI dále dělí na : Učedníci – pracovníci zařazení do intenzivní přípravy – učení se základním řemeslným dovednostem Pracovníci - pracovníci , kteří prošli především na výrobní program.

přípravou a jejich činnost je

zaměřena

ASISTENT Má na starosti jednu skupinu pracovníků (standard 5 pracovníků) řídí chod jedné dílny.1 1 PROCHÁZKA, V., 2010. Definice pojmů, Brno: Občanské sdružení V růžovém sadu, 1 s.

5

2.2 Obecný popis sdružení V růžovém sadu Dílna se zabývá výrobou dřevěných předmětů, technologií upravenou s ohledem na handicap jejích pracovníků. Výrobní činnost byla v chráněné dílně zahájena v září roku 2003, prostory poskytla Speciální škola v Ořechově. V průběhu let se Speciální škola přestěhovala na jiné místo a chráněná dílna byla přesunuta ze sklepních prostor do prostor po speciální škole, kde je dodnes. Došlo tak k zvětšení výrobních prostor s možností zvýšit výrobní kapacity. Dílna se zaměřuje na zaměstnávání osob s mentálním postižením, které by měly problém se uplatnit i na chráněných pracovních místech či ve standardních chráněných dílnách. Dílna zaměstnává v současné době osm lidí s mentálním handicapem, jednoho zaměstnance po dětské obrně a dva asistenty. V budoucnu je plánovaná celková kapacita deset pracovníků (s handicapem).

2.3 Základní idea a myšlenky dílny V růžovém sadu Koncept dílny není zaměřen primárně na zisk. V první řadě je cílem napomoci zkvalitnění života handicapovaných lidí, dát jim smysluplnou práci, a tím i pocit sounáležitosti ve společnosti, ve které žijí. Při výrobě je orientace především na kvalitní výrobek, produktivita je na druhém místě. Pokud výrobek není v dostatečné kvalitě není zařazen do prodeje, i když v průběhu výroby do něj bylo investováno hodně času. Cíle dílny jsou definované vnitřními směrnicemi: Cílem sdružení je přispívat ke kvalitě života lidí s mentálním handicapem a na druhou stranu chceme prezentací výsledků práce těchto lidí vytvářet pozitivní, realistický pohled ostatní společnosti na život člověka s handicapem. Usilujeme o smysluplné naplnění času mentálně znevýhodněných lidí provozováním dílny na výrobu dřevěných předmětů. Prostředkem je pracovní terapie nebo příprava na zaměstnání s cílem následného uzavření pracovního poměru. K tomu využíváme pracovního programu a technologií, které jsou jejich autorem právě pro tento účel vyvinuty. Naše cíle a poslání lze naplňovat jen při zachování osobního přístupu k člověku s handicapem a naší snahou je rozvíjet právě jeho individuální schopnosti a možnosti. 2 Projekt dílny V růžovém sadu by nebyl možný bez osobnosti Bc.Vladimíra Procházky, který má dlouholeté zkušenosti v práci s mentálně handicapovanými a jeho schopnost vnímat lidi s mentálním handicapem a jejich potenciál umožnila vypracovat základní myšlenky a filozofii, která se uplatňuje v této dílně a tvoří základní kameny v práci, zaměstnávání, vedení, přístupu, hodnocení a prezentace práce mentálně handicapovaných.

2 PROCHÁZKA, V., 2010. Základní informace o sdružení poslání organizace . Brno: Občanské sdružení V růžovém sadu, 3 s.

6

2.4 Specifika dílny a způsobu jednání s handicapovanými Základní myšlenky a filozofie používané V růžovém sadu byly zpracovány Bc.Vladimírem Procházkou do Kodexu přístupů a jednání s pracovníky. Kodex se snaží ve vedení a práci s mentálně handicapovanými zaměřit na jejich pracovní uplatnění, rozvoj osobnosti či sociální integraci. Tímto přístupem se stává života handicapovaných rovnocenným a zvyšuje se jejich sebevědomí a sebeuvědomění. Základem práce v chráněné dílně je vytvoření ideálních podmínek pro jednotlivé pracovníky úpravou pracoviště a standardních postupů přímo k potřebám a omezením dané osoby. Tím je vytvořeno jeho pracovníkům optimální prostředí pro jejich pracovní činnost a rozvoj jejich dovedností. U pracovníků jsou rozvíjeny pracovní, ale i sociální dovednosti a komunikace. Dále rozepisuji důležité body z Kodexu přístupů a jednání s pracovníky, které se částečně dotýkají i výrobních činností, nebo jsou znakem přístupu a chování dílny k pracovníkům (celý originální kodex je součástí přílohy): • Dílna si klade za nutnost zachování individuálního přístupu ke každému pracovníkovi s handicapem. V dílně se sice používají ověřené technologie zpracování dřeva upravené pro handicapované, ale ani tak tyto metody nelze uplatňovat plošně a je nutné technologie přizpůsobovat jednotlivým pracovníkům, i když základní princip zůstává pořád stejný. K tomu je nutné, abychom s pracovníkem (uživatelem) navázali osobní vztah, který nám umožní co možná nejlépe ho poznat. Jen poznání tohoto člověka nám umožňuje rozpoznat vlastnosti a schopnosti, pomocí kterých se může požadované úkoly naučit zvládnout. 3 • Dalším důvodem osobního přístupu je vštěpování pracovních návyků. Jelikož někteří pracovníci předtím vůbec nepracovali,nemají zkušenosti v práci se dřevem, nebo se s prací setkali jen při terapii, je nutné je vést k pracovnímu výkonu a využití pracovní doby, přitom je nutné nalézt správnou míru práce, které je daný jedinec schopen a nedávat mu tak nadměrné množství práce, které by mu škodilo jak po fyzické tak psychické stránce. • Při práci s mentálně handicapovanými je jednáno jako s rovnocennými. IQ není měřítkem hodnoty člověka a na pracovišti je zachován princip nadřízeného asistenta a podřízeného pracovníka stejně jako na každém jiném pracovišti. Tomuto principu je nutné pracovníky učit a vyžadovat jeho dodržování. Při hledání přístupu k pracovníkům (uživatelům) v konkrétních situacích se můžeme opřít o představu, jak bychom jednali s každým jiným člověkem a kontrolně si můžeme představit sebe v opačné roli. Máme na paměti, že je dospělý člověk a není dítě. Na druhou stranu není správné popírat handicap a tím například vystavit člověka úkolu, který není schopen zvládnout nebo vyřešit. Člověku s tělesným handicapem lze ku pomoci nabídnout berlu nebo vozík. Člověku s mentálním handicapem nabízíme ku pomoci sami sebe, náš rozum a schopnosti. 4 3 PROCHÁZKA, V., 2010. Kodex přístupu a jednání s pracovníky (uživateli). Brno: Občanské sdružení V růžovém sadu, 3 s. 4 Tamtéž.

7

• Výrobní program a celý technologický postup je výsledkem spolupráce s mentálně handicapovanými. Veškeré plánování a činnosti ovlivňující chod dílny a její prezentace je probírána s pracovníky jako spoluautory. Toto jednání je částí motivace pracovníků a možností, kdy se každý pracovník může sám za sebe vyjádřit k činnostem dílny a podílet se na jejím chodu. Zásadní rozhodnutí jsou konzultována i se zákonnými zástupci, nebo poradci. • Vedoucí a asistenti mohou v malém kolektivu pracovníků, se kterými mají osobní vztah lépe rozpoznat vznikající problém, či nespokojenost pracovníků a řešit tento stav v době kdy vzniká a je nejlepší ho řešit, také se tímto přístupem předchází vzniku krizových situací. • V oblasti právních úkonů je snaha v chráněné dílně v Růžovém sadu předcházet a eliminovat veškerou možnost tyto osoby jakkoli, byť nevědomě využít či poškodit, jelikož v této oblasti jsou více zranitelní. • Pracovníci jsou průběžně na poradách informováni o provozu a činnostech dílny, mají tak pocit sounáležitosti, také je informovanost uklidňuje, protože mají potřebný rozhled, co se kde děje a jsou na to s dostatečným časovým odstupem připraveni. Porady se konají v ruční dílně jednou týdně na začátku týdne a přítomni jsou všichni pracovníci (viz Obr: 1). Informace k provozu a dění, které například vyplývají z rozhodnutí jejich nadřízených, pracovníkům (uživatelům) sdělujeme v okamžiku, kdy informace má hodnotu faktu. Ušetříme je tak stresujícím úvahám „co by, kdyby“. Informace sdělujeme pro ně srozumitelnou formou a porozumění si ověřujeme. 5

Obr. 1: Strategická porada vždy na začátku týdne.

5 PROCHÁZKA, V., 2010. Kodex přístupu a jednání s pracovníky (uživateli). Brno: Občanské sdružení V růžovém sadu, 3 s.

8

2.5 Způsob hodnocení pracovníků Jak bylo zmíněno v kapitole 2.1 Definice používaných pojmů, pracovníci se rozdělují na učedníky a pracovníky. Učedníci jsou především osoby, které do dílny nastoupily nově a musí se naučit všem dovednostem potřebným pro práci v dílně. Mezi základní řemeslné dovednosti patří: řezání pilou podle čáry, rašplování, dlabání, povrchové úpravy. Doba učednictví není stanovena a může trvat i několik let. Po zvládnutí základních řemeslných dovedností se z učedníka stává pracovník, jehož hlavní náplní je výroba produktů. I ve stádiu pracovníka se osoba stále učí a zdokonaluje v pracovních činnostech s cílem dosáhnout co nejvyšší možné samostatnosti osoby při výrobě. Pro objektivní porovnávání úrovně a zvládnutí technologických postupů a práce s nástroji, vytvořil pan Bc. Vladimír Procházka Skóre vybraných pracovních dovedností (SVPD). Kde jsou některé výrobky rozfázovány do postupných kroků, potřebných k jejich dokončení, a tyto kroky jsou dále členěny na stupně podle míry samostatnosti při práci. Taková diagnostika v důsledku ukáže dovednosti a samostatnost sledovaného pracovníka, a zároveň při použití jednoho typu výrobku pro všechny umožní srovnání pracovníků mezi sebou (může být rovněž použita pro rozhodování o přijetí nového pracovníka). 6 Hodnocení pracovníků probíhá jednou ročně. Jsou jim zadány vždy normované polotovary určitého výrobků, aby byly výsledky co nejobjektivnější a porovnávatelé. Pracovník je při práci pozorován s co nejmenší mírou vedení. Hodnotí se způsob zpracování, kvalita, praktické zvládnutí sledované techniky, míra samostatnosti i čas potřebný k výrobě. Výsledky jsou zapsány v osobní dokumentaci každého pracovníka, tím lze sledovat postupný vývoj v jednotlivých letech. Hodnocení také napomáhá při rozčleňování pracovníků na učedníky a pracovníky (kapitola základní pojmy). Učednictví je ukončeno, když výsledky práce ukazují, že učedník dosáhl v požadovaných dovednostech maxima svých schopností. To znamená, že ve výsledcích své práce, tedy i v SVPD, testu výkonu, ale i v pracovních návycích dosahuje dlouhodobě přibližně stejných výsledků. V době učednictví jsou preferovány některé postupy práce, které jsou pro rozvoj pracovních dovedností důležité, ale které jsou později nahrazeny jinými, umožňujícími větší produktivitu práce. Ukončení učednictví neznamená, že pracovník dokonale zvládl veškeré požadované pracovní dovednosti. Také to neznamená, že musí být nabídnuta pracovní smlouva. 7

6 Mach, K., 2005. V růžovém sadu, Masarykova univerzita v Brně, pedagogická fakulta, katedra speciální pedagogiky, Brno, 65 s. 7 PROCHÁZKA, V., 2010. Provozní řád. Brno: Občanské sdružení V růžovém sadu, 7 s.

9

2.6 Množství produkce a základní filozofie zpracovávání materiálu Z pohledu produkovaných kusů se dá výroba rozdělit do dvou částí, na malosériovou a kusovou výrobu. Polotovary jsou vyráběny v malých sériích cca do 20 kusů na jeden druh výrobku, jestliže se jedná o zakázkovou výrobu, jsou vyrobeny polotovary v sérii žádané zakázky, průměrná výroba koleček k autíčkům probíhá ve větších sériích cca do 50 kusů koleček jedné velikosti (v dílně se používá 6 druhů koleček). Polotovary jsou dále zpracovávány pracovníky kusově. Každý polotovar je zpracován individuálně, dle možností a schopností pracovníka několik hodin až dní záleží na druhu, velikosti výrobku, složitosti a pracovní morálce pracovníka. Náš způsob opracovávání dřeva je specifický tím, že dáváme přednost zpracovávání jednoho kusu dřeva, podobně jako pracují sochaři. Avšak s tím rozdílem, že nevzniká umělecký artefakt, ale řemeslný užitný předmět. Je-li cílem výrobek, který má nést osobní rukopis tvůrce s mentálním handicapem, je pro něj snazší dojít k vlastnímu tvaru postupným ubíráním materiálu, než skládáním nějakého tvaru z více dílů. V takovém případě by byl příliš velký důraz na abstraktní představivost. 8 Z polotovarů tak vznikají hodnotné výrobky, jenž každý z nich nese punc originálu. To bylo možné docílit novým pojetím práce mentálně handicapovaných, který se v Růžovém sadu používá. Jde o celkový přístup, kdy se lidé nepřizpůsobují práci, pracovnímu tempu svých kolegů a firmě jako organizaci takové, ale práce se přizpůsobuje co nejvíce lidem, jejím potřebám, nedostatkům, ale i možnostem se zachováním znaků práce a pracovní morálky. Tímto způsobem je vytvářeno určité mikroklima vhodné pro jednotlivé pracovníky, ve kterém fungují spolu s ostatními. Vznikají tak různé postupy ve vedení práce, technologii a organizaci, kdy výroba není směřována primárně na cíl produkovat danou technologií výrobku, ale směřuje ke zjištění za jakých podmínek, jakým přístupem ve vedení v práci pracovníka a jakým postupem je pracovník schopen odvádět kvalitní práci v rámci výrobního programu. Obohatili jsme již existující varianty zaměstnávání občanů s mentálním handicapem novou alternativní cestou. Ta je specifická především v tom, že se nejedná o vhodný výběr prací z již existujících možností na trhu práce, ale o úpravu tradičních technologií a tvorbu nových, které vedou ke vzniku originálních výrobků. Tyto postupy a výrobky vznikají od počátku ve spolupráci s lidmi s mentálním handicapem a celý proces je jimi ovlivněn natolik, že bez nich by tyto postupy a výrobky nikdy nevznikly. Podobně jako výtvarný projev dítěte nebo člověka s handicapem je originální a nenapodobitelný, tak zde vzniká originální řemeslný postup a kvalitativně nový výrobek. Tato cesta dává lidem s handicapem možnost vytvořit a přinést společnosti něco nového, zvláštního, co je ovlivněno jejich vnímáním a zpracováním skutečnosti a umožňuje zaměstnání osobám, které by se ve standardní chráněné dílně neuplatnily. 9 8 PROCHÁZKA, V., Základní informace o sdružení poslání organizace . Brno: Občanské sdružení V růžovém sadu, 2010. 9 Tamtéž.

10

2.7 Členění výrobních prostor a vybavení dílny Výroba dílny je rozčleněna do tří místností za sebou. Jednotlivé místnosti a jejich uspořádání napomáhá celkovému výrobnímu procesu. Ze skladu řeziva je materiál přesouván do první místnosti, kterou je strojovna. Materiál se zde zpracovává na polotovary, ty jsou dále přesunuty do dvou rukodělných dílen, zde jsou polotovary zpracovány až na úroveň výrobku a přesunuty do prodejny. Pro rychlou a jednoduchou orientaci je výhodou centrální chodba. 2.7.1

Strojovna

Jedná se o místnost vyhrazenou pro stolařské stroje určené pro základní zpracování dřeva a dřevních materiálů, v místnosti je: srovnávací frézka kombinovaná s tloušťkovací frézkou, pásová bruska bočních ploch, pásová pila, stojanová vrtačka, kotoučová rozřezávací pila. Místnost slouží pro výrobu polotovarů, určených pro další zpracování v rukodělných dílnách. Pracovníci mohou do místnosti pouze, jsou-li k tomu vyzváni asistentem, nebo zaměstnancem. Samostatnou činnost zde plní v oblasti úklidu a práce se stojanovou vrtačkou. 2.7.2

Rukodělné dílny

V Růžovém sadu jsou dvě rukodělné dílny oddělené místností určenou pro asistenty, tato místnost je vybavena okny do jednotlivých dílen, sloužící pro vizuální kontrolu v rukodělných dílnách. Každý asistent má na starost jednu rukodělnou dílnu s pěti mentálně handicapovanými a zodpovídá za její chod. Cílem bylo vytvořit menší oddělené samostatné pracovní skupiny pod dohledem jednoho asistenta, z důvodu vhodného vedení práce pracovníků. Každý pracovník má v dílně svoji výškově nastavitelnou hoblici, otočné výškově nastavitelné křeslo a ruční nářadí zavěšené na stěně, které můžeme vidět na obrázku číslo 2. Ruční nářadí a pomůcky zahrnují: kulatou rašply, půlkulatou rašply dvou velikostí, kladívko s gumovými úderníky, štětec na oprašování, pilu čepovku a pilu ocasku a kontrolní lístek, kde si pracovník sám zaznamenává pracovní dobu a list zaznamenávající druh pracovní činnosti. Obr. 2: Zavěšené nástroje pracovníků.

11

2.8 Základní rozdělení výroby Výrobu lze v dílně rozdělit podle kompetence prováděných činností do tří samostatných fází: 2.8.1

Přípravná fáze

Probíhá zpracovávání fošen a desek ve strojovně na potřebné polotovary (viz Obr: 3). Postupy zpracování se liší dle požadovaného výrobku. V této fázi se jedná především o práci na strojích. Základní operace jsou rovinné frézování, řezání, broušení, vrtání, lepení. Práci vykonávají asistenti. Pokud to situace dovoluje a v některých případech je to i vhodné vzhledem k hmotnosti materiálu a zpracování dřeva si asistent vezme jednoho pracovníka, který mu pomáhá s nošením materiálu a odebírá materiál při rozmítání řeziva na kotoučové pile, nebo při hoblování a tloušťkování.

Obr. 3: Polotovary výrobků, zleva doprava: kačenka, korba náklaďáku, traktor.

2.8.2

Hlavní výroba

Je část výrobního procesu probíhající v rukodělných dílnách, ve které do připravených polotovarů vkládají svoji práci pracovníci. Je základní filozofií dílny V růžovém sadu, aby tato výrobní etapa v celkovém výrobnímu času výrobku byla co nejdelší, neboli aby se pracovníci podíleli na výrobě vlastních výrobků v co nejvyšší míře. Hlavní technologie zpracování dřeva jsou: rašplování, broušení, řezání, dlabání, voskování, natírání, cvočkování (viz kapitola Technologické operace provádějící se v dílně handicapovaní). 2.8.3

Kompletace

Navazuje na předcházející výrobní etapu, nebo ji prolíná a provádí jí zaměstnanci a asistenti. Fáze obsahuje zejména takové činnosti, které dělníci nejsou schopni sami provádět, nebo jsou vzhledem k celkové kvalitě výrobku klíčové a proto je provádí zodpovědná osoba, nebo se jedná o činnosti, které jsou složené z mnoha dílčích operací a náročné na rychlost, jemnou motoriku či pohotovost. Mezi tyto činnosti patří: přidělávání koleček k autům, „cvočkování“ problematických částí výrobků, předznačení cvočků na autech pracovníkovi, zavrtávání závěsných ok u rybiček a lepení koreb automobilů k podvozku. Lakování a moření z větší části patří také do této výrobní fáze, záleží na schopnostech jednotlivých pracovníků, jsou-li schopni tyto činnosti kvalitně vykonávat.

12

2.9 Technologické operace v dílně prováděné handicapovanými Cílem je zmapovat výrobní činnosti, které při tvorbě výrobků V růžovém sadu pracovníci používají a jsou schopni vykonávat. Hlavní technologie jsou popsány pro lepší demonstraci problematiky způsobem, jakým se je mentálně handicapovaní učí. Mimo níže uvedené činnosti dostávají i různé jiné dílčí úkoly vyplývající ze situace v dílně. Někteří mohou pracovat samostatně i na stojanové vrtačce, nebo pomáhají při práci na dřevoobráběcích strojích, mohou také používat ruční elektrickou brusku. Schopnosti a možnosti uplatnění jsou u každého pracovníka individuální, závislé na míře postižení. Každý pracovník má současně rozpracováno několik výrobků: hodiny, autíčko, rybičku. Při výrobě jednoho výrobku by docházelo k rychlé únavě, zvláště když pracovník vyrábí složitější výrobek. Proto je vhodná možnost změny, zároveň se tím i lepe udrží koncentrace pracovníka na práci. V průběhu celé práce asistent pracovníka vede a kontroluje v různých časových intervalech(záleží na zkušenosti, zručnosti a druhu práce). Na obrázku 4 vyznačuje asistent tužkou na výrobek místa, kde je ještě potřeba rašplovat, nebo brousit, popřípadě konzultuje s pracovníkem tvar výrobku a další postup výroby. Cílem je však snaha pracovníky vést co k nejvyšší možné míře samostatnosti tím, že po předcházející domluvě si sami zkusí podstatnou část výroby bez přímé pomoci asistenta, což je i zpětnou vazbou do jaké míry pracovník chápe postup a zvládá výrobu. Obr. 4: Pracovník při pravidelné kontrole asistentem.

2.9.1

Rašplování

Hlavním nástrojem, používaným pracovníky je struhák (rašple). Z našeho pohledu se může jednat o jednoduchou činnost, která nevyžaduje mnoho úsilí. Avšak chceme-li, aby si tuto technologii plně osvojil člověk s mentálním postižením, zjistíme, že se jedná o činnost složenou z různých jednotlivých fází, které si musí daná osoba osvojit: Prvním krokem je správné uchopení struháku, postoj a směr rašplování v jednom vodorovném směru(srovnávání). Dalším krokem je vyrašplování půloblouku pomocí půlkulatého struháku. Cílem je naučit osobu rašplovat na jednom místě ve vodorovném směru a schopnost tuto prohlubeň dále rozšiřovat.

13

Následuje zaoblování- tato část dělá při osvojení si dovedností rašplování největší problémy, jelikož mentálně postižené osoby mají problémy s abstrakcí a nedokáží si dobře představit, jak má zaoblení vypadat. Problém je i plynulá změna sklonu struháku při pohybu zakulacování. Lidem, kterým dělá problém zakulacování, se jej učí vytvořit pomocí postupných ploch podobně, jako když si představíme kruh s vepsaným osmiúhelníkem, kdy postupné zaoblení je dané jednotlivými stranami. V tomto případě je další fází se naučit zrašplovat vrcholy ploch a tak vytvořit zakulacení. Také je potřeba se naučit při rašplování vnímat celý výrobek, i když se daná operace provádí jen na jedné části, to se týká především osové souměrnosti. Na obrázku 5 vidíme pracovníka při rašplování. Další dílčí dovedností, kterou se musí naučit je správné upínání výrobku do hoblice. Což je opět namáhavé na abstrakci. Nutnost si představit, jak a kde bude prováděno rašplování a jak výrobek upnout, aby mohli tuto činnost co nejlépe provádět. Záleží na individuálních schopnostech pracovníků, někteří si dovednosti se struhákem osvojí do měsíce, jiným to může trvat půl roku i déle. Obr. 5: Pracovník při rašplování. 10

2.9.2

Broušení

Další a neméně důležité místo mezi nástroji zaujímají různé druhy brusného papíru upevněné na filcovém základu. Broušení se provádí na všech výrobcích ve třech stupních s rozdílnou zrnitostí brusného papíru a to v následujícím sledu: 1.broušení(brusný papír číslo 60), následuje vlhčení ( celý výrobek se utře mokrou textilií, nebo houbou), 2. broušení(brusný papír číslo 120), vlhčení, 3. broušení(brusný papír 150).Při osvojování broušení se dovednost učí podobným způsobem jako rašplování. Navíc je nutné pracovníky naučit hledat místa se stopami od struháku, nebo brusného papíru předcházející zrnitosti a zaměřit se na jejich vybroušení, což vyžaduje soustředěnou pozornost. Broušení je zdlouhavé a někteří pracovníci lehce ztrácí koncentraci. Je vhodné zdůrazňovat smysl toho proč výrobek brousí. Dobrou pomocí je také neopracovaná místa označit tužkou. Vlhčení výrobku je jasným signálem ukončení části broušení a dalším postupem k hotovému výrobku, což je současně výraznou motivací. Příloha: Obrázek 2 a 3, strana: 1 a 2 10 PROCHÁZKA V. Výroční zpráva 2008. Brno: Občanské sdružení V růžovém sadu, 2010.

14

2.9.3

Dlabání

Pracovníci zvládají i hrubé dlabání pomocí půlkulatých řezbářských dlát, na obrázku 6 vidíme pracovníka, který vydlabává korbu náklaďáku. Zvládání techniky závisí opět na individuálních schopnostech pracovníků, v průměru však musí asistent dlabané části sám ještě zapravit pro místy vytrhaná vlákna. 2.9.4

Řezání

Pracovníci mají při práci možnost používat i ruční pily ocasku a čepovku. Učí se řezat podle předem nakreslené svislé čáry, zde je důležitý především postoj, upnutí, schopnost zařezat pilu do materiálu a umět ji vést podél čáry. Na obrázku 7 je pracovník, který zkracuje pomocí pily polotovar hodin.

Obr. 6: Pracovník při dlabání.

2.9.5

Obr. 7: Práce s ruční pilou.

Natírání

Technologii natírání zvládají jen někteří pracovníci. Je při ní potřebná manuální zručnost, pečlivost a rychlost. Pracovník se především musí naučit hledat nenatřená místa, při moření postupovat z jedné strany na druhou, aby mořidlo nezanechávalo mapy, natírání štětcem s optimálním množstvím nátěrové hmoty pro eliminaci vzniku přetoků. Na obrázku 8 pracovnice natírá polyuretanovým lakem auto, na obrázku 9 vidíme pracovníka při natírání koleček k autům, které jsou naraženy jednotlivě na dřevěných tyčích a zasazeny do stojánku.

Obr. 8: Natírání lakem auto.

Obr. 9: Natírání koleček k autům.

15

2.9.6

Cvočkování

Pracovník či asistent nakreslí obrys auta, nebo jiný cvočkovaný předmět na papír a pracovník ho vystřihne. Následně si pracovníci do obrysu nakreslí tvar oken, které bude auto mít. Dle svého návrhu pak tento tvar „cvočkují“ což je technologie vzniklá v růžovém sadu, kdy se používají čalounické hřebíky různých barev a velikostí pro ztvárnění oken a světel aut, pro vymezení hodin na hodinách a jiné drobné výtvarné prvky (viz. Obr:10). Přes vystřiženou šablonu auta z papíru pracovníci zapíchávají cvočky (čalounické hřebíky) do podložky podle nakresleného obrysu oken auta. Dále si tyto cvočky připraví podle svého prvního návrhu i pro druhou stranu auta. Asistent podle šablony, vyznačí pracovníkovi pomoci jehly body, kde cvočky budou. Pracovník body jehlou prohloubí a pomocí gumové paličky do nich zatluče cvočky. Cvočkování můžeme vidět na obrázku 11. Díky šabloně jsou cvočky stejně uspořádané a stejně umístěné na obou stranách auta.

Obr. 10: Dinosaurus, návrh pracovníka na cvočkování hodin.

Obr. 11: Pracovník při zatloukání cvočků.

16

2.10 Současné výrobní programy v chráněné dílně V růžovém sadu Výrobní programy v dílně se vyvíjely postupně a byly upravovány v průběhu několika let jak po technologické stránce výroby, tak po výrobkové a v čase se stále vylepšují. U jednotlivých výrobků se zaměřuji na popis práce, kterou při výrobě vykonává pracovník, pro lepší představu a pochopení jejich možností a způsobu práce. 2.10.1 Výroba autíček Výroba autíček je hlavním výrobním programem dílny. Autíčka se dělí na dvě skupiny: autodráhové a pískové. Obě skupiny zahrnují stejný sortiment výrobků: Osobní automobil, autobus, kabriolet, nákladní automobil s korbou, tahač s korbou, tahač s návěsem, tahač s návěsem na přepravu aut (Obr. 12), traktor s vlečkou. Technologie výroby obou skupin je stejná a liší se jen ve velikosti a místem určení (písková auta jsou větší a jsou určena do exteriéru). Z polotovarů vyrobených v první přípravné fázi (viz. kapitola 2.8 Základní rozdělení výroby) autíčka vznikají následovně: Pracovník si polotovar upne, nebo mu je upnut asistentem do hoblice. Na polotovaru jsou vyznačené čáry znázorňující plochy, které nemá pracovník opracovávat a čáry, které rašplováním nesmí překročit. Pracovník pomocí půlkulaté rašple srovnává boční plochy do roviny, nebo tvaru (obrysu) auta. Dalším krokem je postupné zakulacování bočních ploch. Po celkovém zakulacení všech potřebných ploch se z rašplování přechází na technologii broušení (2.8 Technologické operace v dílně prováděné handicapovanými) Po broušení se auto moří. Dále se dvakrát lakuje bezbarvým vodou ředitelným polyuretanovým lakem a jednou se brousí jemným smirkovým papírem zrnitosti 320. Po dokončení povrchové úpravy se výrobek přesouvá do třetí výrobní fáze kompletace. Dokončování se liší podle typu autíčka, zejména se jedná o tyto operace: přidělání koleček k autíčkům, přilepení komínku (traktor), přilepení návěsu (traktor), přilepení korby, cvočkování problematických míst výrobku.

Obr. 12: Tahač s návěsem na přepravu aut s uloženým autíčkem.

17

2.10.2 Výrobní program autodráha Autodráha je určena jako doplňující možnost k autodráhovým autíčkům, je vyrobena z dřevovláknitých desek. Pracovníci polotovary ručně brousí, lakují a cvočkují střední dělící pruhy. Příloha: Obrázek 4, strana: 2 2.10.3 Výrobní program hodiny Pracovník dostane polotovar, který má vyvrtané otvory pro strojek hodin a rafičky, pomocí něhož se upne do přípravku a pracovník tak může opracovávat celý obvod hodin. Hodiny mají dvě provedení sluníčková (Obr. 13 vlevo), která jsou kruhového půdorysu a pracovník postupným rašplováním vytváří na obvodu paprsky a hodiny volného tvaru (Obr. 13 vpravo), kde si u polotovaru sám určuje místo rašplování a jeho tvar, případně mu co v nejmenší míře radí s tvarem asistent. Jedná se o časově nejnáročnější výrobek, pracovník na tom pracuje kolem dvou týdnu výroby stejnou technologií jako u autíček: nejdříve rašplováním a následným tří stupňovým broušením s vlhčením. Povrchová úprava je stejná jako u předešlého programu s možností ponechání přírodního vzhledu s napuštěním olejem a voskováním.

Obr. 13: Sluníčkové hodiny a hodiny ve volném stylu.

2.10.4 Výrobní program rybičky Polotovar má hrubý obrys rybičky. Pracovník zpracovává polotovar na výsledný výrobek stejným postupem jak u předešlých programů, nejprve je polotovar rašplován, broušen, mořen a lakován poslední výrobní fázi zahrnují operace přibití očí (cvočků) a připevnění závěsného očka. Příloha: Obrázek 5, strana: 3 2.10.5 Misky Z vnější strany se miska opracovává rašplováním, z vnitřní pomocí řezbářských dlát. Povrchová úprava se provádí olejováním a voskováním. Příloha: Obrázek 6, strana: 3 18

2.10.6 Výrobní program svícny Svícny můžeme rozdělit na svícny volného tvaru, kdy je postup shodný s postupem výroby hodin volného tvaru s tím rozdílem, že pracovník upíná polotovar přímo do hoblice a na svícny daného tvaru se zadlabanou svíčkou, které mají určený tvar například listu, nebo kruhu. Polotovar takových svícínků se upne do přípravku a pracovník řezbářskými dláty vydlabe vnitřní část svícínku ze strany, kde bude svíčka. Pracovník dlabe kolem kruhového otvoru, do kterého se svíčka bude zasazovat. Po vydlabání se svícínek upne do jiného přípravku, opracovávají se boční plochy svícínku. Postup je shodný s jinými výrobky a začíná rašplováním. Příloha: Obrázek 7, strana: 3 2.10.7 Kačenka Vyříznutý polotovar s otvorem se zpracovává stejným způsobem jako výroba aut a ostatní výrobní programy. Příloha: Obrázek 8, strana: 4 2.10.8 Strašidlo Jedná se o nejjednodušší výrobek. Nový pracovník, učeň se na tomto výrobku učí základním dovednostem v práci se dřevem a se struhákem i základnímu technologickému postupu. Příloha: Obrázek 9, strana: 4

2.11 Hlavní používané materiály 2.11.1 Dřevo Chráněná dílna dříve zpracovávala kusový odpadový materiál, který dostávala od jiných dřevozpracujících firem. V současnosti dílna vzhledem k rychlosti a potřebě vychystávat polotovary pro osm pracovníků, zpracovává při výrobě deskové řezivo z listnatých stromů: olše, lípy, javoru, buku, dubu, jasanu. Důvodem jsou především dobré vlastnosti pro opracování a absence pryskyřice, která by zanášela nástroje. 2.11.2 Nátěrové hmoty Některé výrobky jsou určeny jako hračky, proto musí splňovat přísná kritéria, ke kterým se chráněná dílna V růžovém sadu zavazuje prostřednictvím prohlášení o shodě s Nařízením vlády č. 19/2003, kterým se stanoví technické požadavky na hračky. Povrchová úprava se provádí kvalitními ekologickými nátěrovými hmotami na vodní bázi. 2.11.3 Čalounické hřebíky Chráněná dílna používá čalounické hřebíky jako ozdobný prvek svých výrobků. Čalounické hřebíky jsou různých barev a velikostí. 19

3 SOUČASNÉ VÝROBNÍ PROGRAMY CHRÁNĚNÝCH DÍLEN V současné době se většina chráněných dílen zaměřuje na široký výrobní sortiment s řemeslným zpracováním nejrůznějších materiálů především pak textilu, papíru, kůže, proutí, nebo výrobou svíček a keramiky (viz. Obr: 14), některé se okrajově zabývají i výrobou dřevěných výrobků. Cílem kapitoly je zmapovat výrobky ze dřeva chráněných dílen. Výrobní programy záleží především na aktivitě dílny, zkušenostech a zažitých postupech v práci s handicapovanými, kterých chráněná dílna postupem času dosáhla. Na výrobcích můžeme pozorovat různé technologické postupy, závisející na možnosti uplatnění práce handicapovaných. Některé dílny mohou jít cestou, kde práce handicapovaných je pro zpracování materiálů základní, a tomu je i rovna úroveň výrobků, nebo mohou zpracovávat různé polotovary již vyrobené, například kreslením nebo sbíjením jednotlivých částí dohromady, to umožňuje vyrábět složitější druhy výrobků. Je nutné podotknou závislost uplatnění práce osob s postižením na druhu a hloubce jejich postižení, které umožňuje použití různých technologií zpracování materiálů různě. V rešerši byly nezáměrně použity dvě dřevařské dílny, které zaměstnávají mentálně handicapované a dvě zaměstnávající osoby s jiným zdravotním postižením. Můžeme pozorovat barevnost, jednoduchost a osobitost u výrobků, vyrobených mentálně handicapovanými, kteří s radostí sobě vlastní pracují na každém výrobku a vytváří z nich originální kus. Na výrobcích lidí s jiným než mentálním postižením vyniká technické zpracování, funkčnost hraček, velikost sortimentu a produktivita.

Obr. 14: Ukázka různorodosti výrobků chráněných dílen.

20

3.1 Chráněná dílna v Rolničce Diakonie Českobratrské církve evangelické středisko Rolnička: Chráněná dílna vznikla v Rolničce v roce 1996 z potřeby poskytnout dospělým lidem s postižením možnost pracovního uplatnění s ohledem na jejich možnosti, schopnosti a potřeby. Měli jsme při tom na paměti, že práce má pro lidi s postižením nejen praktický, ale také velký socializační a rehabilitační význam. V současné době zaměstnává chráněná dílna 16 zaměstnanců s mentálním a kombinovaným postižením.Výrobky chráněné dílny v sobě snoubí řemeslnou zručnost a originální výtvarný výraz. Součástí produkce naší dílny jsou výrobky z keramiky, dřeva, textilu, skleněné vitráže, svíčky ze včelího vosku a krasohledy. 11 Výrobky ze dřeva Pro všechny výrobky je charakteristické použití lipového dřeva a technologie vyřezávání mělkého reliéfu. Návrh malby na výrobek provede pracovník, samotné malování většinou provádí mistr, nebo jiný zaměstnanec bez handicapu akrylovými barvami s konečnou úpravou povrchu voskováním. Tvary výrobků jsou uříznuty na pile (provádí mistr popřípadě i někteří pracovníci s handicapem). • Na obrázku 15 je vlevo: Závěsné zrcátko s rozměry: délka30cm, šířka 15cm tloušťka 2cm a vpravo Zrcátko kočička.

Obr. 15: Vlevo: závěsné zrcátko, vpravo: zrcátko kočička. 12

• Obrázek 16: vlevo Alenka v říši divů a vpravo hodiny domeček. Ručně vyřezávané hodiny z lipového dřeva s motivem děvčátka, nebo venkovských domečků, malované, voskované.

Obr. 16: Vlevo: Hodiny Alenka v říši divů, vlevo hodiny domeček. 13 11

12 13

Diakonie Českobratrské církve evangelické středisko Rolnička, Chráněná dílna [online] citováno 4.dubna 2010 Dostupné na World Wide Web: Tamtéž. Občanské sdružení Proutek, [online] citováno 14.dubna 2010 Dostupné na World Wide Web:

21

• Na obrázku 17 vidíme věšáky s kovovými, nebo s dřevěnými háčky. Je možnost si věšák objednat i s poličkou. Vyráběné jsou s různými motivy, znamení zvěrokruhu, malované, použité dřevo: lípa, vyřezávané mělkou řezbou ,různá velikost, povrchová úprava malování a voskování. Věšáky jsou opatřeny dvěma vruty s hmoždinkami pro uchycení do zdi.

Obr. 17: Různé druhy věšáků.14

• Spony do vlasů s motivy různých zvířátek: Sponu má pracovník upnutou v hoblici, nebo ji vyřezává v ruce pomocí řezbářských dlát a nožů (viz Obr: 18).

Obr. 18: Vyřezávané spony do vlasů s motivy zvířátek. 15 14

15

Diakonie Českobratrské církve evangelické středisko Rolnička, Chráněná dílna [online] citováno 4.dubna 2010 Dostupné na World Wide Web: Občanské sdružení Proutek, [online] citováno 14.dubna 2010 Dostupné na World Wide Web:

22

3.2 Chráněné dílny Znojmo Chráněné dílny Znojmo byly založeny v roce 1998 jako jeden z projektů Oblastní charity Znojmo s cílem poskytovat sociální služby lidem se zdravotním postižením. Konkrétně to znamená, že jsme vytvořili nová pracovní místa a zaměstnáváme osoby se zdravotním znevýhodněním (termín zdravotní znevýhodnění nahrazuje termín změněná pracovní schopnost - ZPS), částečným i plným invalidním důchodem a to s postižením tělesným i mentálním. Po osmi letech provozu u nás pracuje již 42 osob, pod odborným vedením čtyř instruktorek a vedoucího. 16 Dílna se zabývá výrobou svíček z parafinu, šitím polštářků, kabelek, pracovních oděvů, povlaků na autosedačky a mnoho jiných textilních výrobků a zpracováním přírodního pedigu a šénu v košíkářské dílně, jejíž součástí je i dřevařská dílna. V dřevařské dílně pracují lidé s fyzickým postižením, v částečném i plném invalidním důchodu a jedna osoba s mentálním postižením. Hlavní náplní dílny je vychystávání koster na oplétání a jiných polotovarů pro další zpracování v košíkářské dílně. Výrobky ze dřeva Pro výrobky této chráněné dílny je typické použití jehličnatých materiálů a strojní opracování. Na obrázku 19 vidíme: • 1.Stolička: Základní rozměry: délka 45cm, šířka 24cm, výška 26cm. • 2.Dřevěný stojan na ubrousky: Základní rozměry: délka 12cm, šířka 6cm, výška 7cm. • 3.Budka pro ptáky: Základní rozměry: hloubka 14,5cm, šířka 16,5cm, výška 30cm. • 4.Dřevěné bedýnky: různé velikosti,

Obr. 19: 1.Stolička, 2.Dřevěný stojan na ubrousky, 3.Budka pro ptáky, 4.Dřevěné bedýnky. 17

16

17

Sansimon s.r.o.Chráněné dílny Znojmo, [online] citováno 4.dubna 2010 Dostupné na World Wide Web: Sansimon s.r.o.Chráněné dílny Znojmo, [online] citováno 4.dubna 2010 Dostupné na World Wide Web:

23

Obrázek číslo 20: držáky na sklenice: • 1.Držák I: na 6 skleniček, obdélník, Základní rozměry: šířka 13,5cm, délka 19cm, výška s uchem 16,5cm. • 2.Držák II: na 6 skleniček, kruh, Základní rozměry: průměr 18,5cm, výška 19cm. • 3.Držák na nožičkách: na 6 nebo 8 stopek, obdélník, Základní rozměry: šířka 17cm, délka 26cm, výška s uchem 31cm.

Obr. 20: 1.Držák I, 2.Držák II, 3.Držák na nožičkách. 18

• Držák na víno: Základní rozměry: šířka 6cm, délka 27cm, tloušťka 2cm(viz. Obr. 21 vlevo). • Stojánek na láhev: Základní rozměry: šířka 9cm, délka 25cm, výška 17cm (viz. Obr. 21 uprostřed). • Dřevěná kazeta na víno 2 láhve: Základní rozměry: šířka 17cm, délka 32cm, hloubka 8cm (viz. Obr. 21 vpravo).

Obr. 21: 1.Držák na víno, 2.Stojánek na láhev, 3.Dřevěná kazeta na víno. 19

18

19

Sansimon s.r.o.Chráněné dílny Znojmo, [online] citováno 4.dubna 2010 Dostupné na World Wide Web: Tamtéž.

24

3.3 Chráněná dílna Proutek Občanské sdružení Proutek je nestátní nezisková organizace, jejímž posláním je podporovat integraci lidí s handicapem do běžné společnosti. Chráněná dílna se skládá z textilních prací, drobné dřevovýroby, zakázkové výroby, chovu koz a ovcí a pomocných prací mimo dílnu jako např. úklid zeleně, pomoc při stavebních pracích apod. Cílová skupina: Lidé s mentálním postižením, kteří chtějí pracovat, jsou schopni se podílet na výrobním programu chráněné dílny a respektují pravidla na pracovišti. 20 V současné době dílna zaměstnává 14 mentálně handicapovaných a 3 mistry.

Výrobky ze dřeva • Misky: Ručně vydlabané a vybroušené vyráběné z měkkého dřeva jehličnanů (viz. Obr. 22 vlevo). Povrchová úprava lakováním bezbarvým lakem. Různých tvarů a rozměrů. • Sada vánočních ozdob na obrázku 22 vpravo na stromeček různých tvarů.Sada obsahuje 10 kusů. Pracovníci dostanou vyříznuté polotovary z jehličnatého dřeva, které obrousí a pomalují.

Obr. 22: Vlevo miska, vpravo vánoční ozdoby. 21

20

21

Občanské sdružení Proutek, [online] citováno 4.dubna 2010 Dostupné na World Wide Web: Občanské sdružení Proutek, [online] citováno 14.dubna 2010 Dostupné na World Wide Web:

25

• Bubínek: Dřevěný rytmický bubínek, ručně broušený, potažený kůží a doplněný dvěma korálky na kůži (viz. Obr. 23 vlevo). • Chrastidlo: Složené z dřevěné tyče, ke které jsou pomocí provázku přidělány skořápky vlašského ořechu (viz. Obr. 23 vprav).

Obr. 23: Vlevo chrastidlo, vpravo bubínek.

22

• Teploměry: Určený na stěnu k zavěšení. Ve tvaru postaviček děvčátko nebo kluk. Postavičky mají kožené ručičky. Výrobek je z jehličnatého dřeva (viz. Obr. 24 vlevo). • Autíčko: Autíčko vydávající zvuk při stlačení majáčku na principu stlačeného vzduchu. Jednotlivé části propojené pomocí dřevěných prvků (viz. Obr. 24 vpravo).

Obr. 24: Vlevo teploměry, vpravo autíčka. 23

22

23

Občanské sdružení Proutek, [online] citováno 4.dubna 2010 Dostupné na World Wide Web: Občanské sdružení Proutek, [online] citováno 14.dubna 2010 Dostupné na World Wide Web:

26

3.4 Chráněná dílna Gerlich Odry Hlavním záměrem společnosti je opatřovat zaměstnání lidem se zdravotními problémy, se změněnou pracovní schopnosti a částečným invalidům. Tito lidé v regionu severní Moravy, postiženém vysokou nezaměstnaností, mají jen velmi malou naději si najít práci. 24 Chráněná dílna zaměstnává okolo 50 pracovníků, z toho 70% lidí právě se zdravotními problémy, jako například špatný zrak, sluch, problémy s hlasem. Dílna se zabývá výrobou hraček a zakázkovou výrobou, kterou vidíme na obrázku 25, hřišť i nábytku z laminátových desek i masivního dřeva.

Obr. 25: Ukázka výrobků firmy Gerlich Odry.

24

25

25

Chráněná dílna Gerlich Odry, [online] citováno 4.dubna 2010 Dostupné na World Wide Web: Chráněná dílna Gerlich Odry, [online] citováno 4.dubna 2010 Dostupné na World Wide Web:

27

Drobné výrobky ze dřeva: Jde o hračky vyrobené průmyslovým způsobem z bukového, nebo habrového dřeva. Charakteristická je výroba z mnoha menších dílů, které se kompletují do finálního výrobku. Povrchová úprava je přírodní, nebo zdravotně nezávadnými mořidly a laky. Výrobu hraček můžeme podle sortimentu rozdělit do tří částí: 1.výrobu divadel a loutek Divadlo a kulisy se skládají z dřevěných částí a potištěného tvrdého papíru. Loutky jsou kombinací dřeva, textilu a provazu, propojující dřevěné části loutky (viz. Obr. 26). Základní sestava obsahuje dřevěnou krabici, 8 dřevěných loutek, 4 scény a oponu. Rozměr: 460 x 410 x 320 mm. Na obrázku 27 vidíme ukázku divadla.

Obr. 26: Loutky. 26

Obr. 27: Divadlo. 27

26

27

Chráněná dílna Gerlich Odry, [online] citováno 4.dubna 2010 Dostupné na World Wide Web: Chráněná dílna Gerlich Odry, [online] citováno 4.dubna 2010 Dostupné na World Wide Web:

28

2.Svět človíčků Jde o bohatý výrobní program zahrnující různá autíčka, letadla s vyjímatelnými panáčky. Výrobky jsou kompletovány z jednotlivých dílů, vyráběných z tyčí různých průřezů jak vidíme na obrázku 28.

Obr. 28: Človíčkové a jejich svět. 28

3. Ostatní hry Dílna vyrábí i deskové společenské hry pro veřejnost a nevidomé. Základem je deska s otvory, do které se zasouvají hrací kameny. Zleva na obrázku 29 vidíme Člověče nezlob se, Logik a Piškvorky.

Obr. 29: Deskové hry. 29 28

29

Chráněná dílna Gerlich Odry, [online] citováno 4.dubna 2010 Dostupné na World Wide Web: Chráněná dílna Gerlich Odry, [online] citováno 4.dubna 2010 Dostupné na World Wide Web:

29

4 BIŽUTERIE ZE DŘEVA Šperky a bižuterie ze dřeva jsou stejně staré jako snaha člověka se zdobit. Dřevo má pro toto uplatnění hned několik výhod. Především je to jeho samotná kresba, která je jedinečná svojí strukturou jak u různých dřevin, tak v kmenu jediného stromu, díky niž se stává z každého výrobku i při zachování stejného tvaru u více kusů téměř neopakovatelný originál. Výhoda je i zpracovávání materiálu s vadami, které jsou pro standardní nábytkářskou výrobu nežádoucí jako: zarostlé větve, suky, točivost, praskliny, boulovitost a jiné. Tyto vady se často při zpracování dřevní suroviny vyřezávají jako kusový odpad. Dřevěné šperky můžou být proto dobrým způsobem, jak tento odpad dále zpracovávat na estetické a užitné věci, také to značí samotnou nenáročnost na základní výrobní materiál.

4.1 Výrobci dřevěných šperků Převážně se jedná o malé domácí výrobce nabízející své výrobky v internetových obchodech jako je Fler.cz, který tyto výrobce sdružuje. Řezbářů a firem zabývajících se přímou výrobou dřevěných šperků je méně. Na špercích jednotlivých řezbářů je vidět různá úroveň zručnosti, schopnosti zpracovávat materiál, výtvarného citu a citu pro detail. Někteří se zaměřují na řezbaření, tvar výrobku, kombinování různých materiálů, jiní dávají vyniknout přírodní kresbě dřeva. Hotové šperky výrobců se vyznačují velkou rozmanitostí. 4.1.1

Výrobky z internetového obchodu Fler

Princip obchodu spočívá v registraci, po které může osoba nabídnout své výrobky k prodeji na internetových stránkách obchodu. Stránky pouze zprostředkovávají prodej mezi prodávajícím a kupujícím, za kterou si provozovatelé stránek berou provizi. Sortiment prodeje věcí je takřka neomezený. MajkaM Popis výrobků: Obrázek 30 vpravo: Dřevěný přívěsek 3 kruhy na obruči. Rozměry: šířka35mm, šířka 85mm a vlevo přívěsek šířka35mm, šířka 55mm, výška 55mm, zavěšen na obruči.

Obr. 30: Vlevo přívěsek a vpravo 3 kruhy na obruči. 30 30

Internetový obchod Kreativní svět Fler.cz, [online] citováno 4.dubna 2010 Dostupné na World Wide Web:

30

Prodejce Ivan Popis výrobků: Výrobky jsou povrchově upraveny voskem. • Sponka vyrobená ze švestkového dřeva,francouzský patent 80mm. Délka spony: 95mm (viz. Obr. 31)

Obr. 31: Švestková spona.

31

• Obrázek 32 vlevo: Prstýnek.Ručně vyřezávaný.Vnitřní průměr 20mm. • Obrázek 32 vpravo: Šperk. Použité dřevo švestka. Slza je 90mm dlouhá a 35mm široká. Prodejce Mokrous Popis výrobků:

Obr. 32: Vlevo prstýnek a vpravo šperk. 32

Výrobky jsou povrchově upraveny fermeží a voskem. • Přívěsek ze dřeva ořešáku. výška 50mm, tloušťka 3mm, (viz. Obr. 33 vlevo) • Přívěsek ve tvaru uzlu, dub, výška 470m, tloušťka 3mm. (viz. Obr. 33 uprostřed). • Náušnice, prořezávané, dřevo hrušeň, povrchově upravené mořidlem, fermeží, voskem, výška 65mm, šířka 32mm, tloušťka 3mm (viz. Obr. 33 vlevo).

Obr. 33: Zleva: přívěsek ze dřeva ořešáku, přívěsek ve tvaru uzlu a náušnice. 33 31

32 33

Internetový obchod Kreativní svět Fler.cz, [online] citováno 4.dubna 2010 Dostupné na World Wide Web: Tamtež. Internetový obchod Kreativní svět Fler.cz, [online] citováno 4.dubna 2010 Dostupné na World Wide Web:

31

Prodejce Dubový Háj Popis výrobků: Výrobky jsou zdobené stříbrem Ag 925, dokončeny šelakovou politurou a leštěním. • Náhrdelník: dřevo dub, velikost: výška 47mm, šířka35 mm, provlečený na zelené kůži (viz. Obr. 34 vlevo). • Prsten: dřevo ořešáku, vnitřní průměr 17mm (viz. Obr. 34 uprostřed). • Náušnice: dřevo dubu, velikost: výška 53mm, šířka 18mm (viz. Obr. 34 vpravo).

Obr. 34: Zleva vidíme: náhrdelník, prsten, náušnice. 34

4.1.2

Výrobci dřevěných šperků

Miroslava Řezníčková Řezbářka zabývající se zakázkovou výrobou, lektorstvím v oblasti ruční výroby šperků. Sortiment vidíme na obrázku 35 a tvoří jej: brože, jehlice, náušnice, náhrdelníky, náramky, průvleky, soupravy, spony. Výrobky se vyznačují velkou propracovaností a smyslem pro detail.

Obr. 35: Ukázka výrobků Miroslavy Řezníčkové. 35 34

35

Internetový obchod Kreativní svět Fler.cz, [online] citováno 4.dubna 2010 Dostupné na World Wide Web: Dřevěný šperk, [online] citováno 4.dubna 2010 Dostupné na World Wide Web:

32

Rejent a syn řezbářství Výrobce s rodinou tradicí zaměřující se na výrobu dárkových předmětů, dřevořezeb, nábytku, plastik a šperků. Šperky jsou vyrobené z tuzemských i exotických dřevin. Sortiment znázorňuje obrázek 36 a obsahuje: spony s patentem, spony s trnem, trny do vlasů, přívěsky, brože, náušnice, náramky a prsteny. Výrobky se vyznačují menším podílem ruční řezby a větším podílem strojního opracování.

Obr. 36: Ukázka výrobků řezbářství Rejent a syn. 36

36

Řezbářství Rejent a syn, [online] citováno 4.dubna 2010 Dostupné na World Wide Web:

33

4.1.3

Vlastní výrobky

K vyřezávání jsem se dostal na střední škole, kde jsem chodil do řezbářského kroužku. Od té doby už uplynulo 7 let a tato činnost se stala mým koníčkem, kterému se aktivně věnuji. Především se věnuji vyřezávání spon do vlasů, jehel do vlasů, náušnic a přívěsků. V průběhu času se můj postup práce a technologie měnil a rozvíjela se i moje tvorba se dřevem, v současné době používám nejprve při práci různé struháky a následně výrobky brousím nebo dokončuji pomocí řezbářských dlát. Výrobky napouštím přírodním olejem a některé dokončuji i šelakovou politurou, která je přetřena polyuretanovým vodou ředitelným lakem. Kameny jsou lepeny dvousložkovým epoxidovým lepidlem které je po vytvrzení nezávadné. Výrobky: Na obrázku 37 můžeme vidět zleva doprava ořechové a mahagonové náušnice vpravo je komplet: ořechový přívěsek s kamenem (býčí oko) a náušnice, komplet je vyroben z jednoho kusu dřeva.

Obr. 37: Zleva ořechové náušnice, mahagonové náušnice, komplet s býčím okem.

Dalším výrobkem na obrázku 38 je spona do vlasů vyrobena rašplováním z dubu s kamenem (adulár), kámen odráží modré odlesky. Kovový patent má délku 7cm.

Obr. 38: Adulárová spona.

Obrázek 38: Spona ze dřeva švestky s kamenem (křišťál). Kovový patent má délku 7cm.

Obr. 39: Švestková spona s křišťálem.

34

Obrázek 40: Spona ze dřeva švestky vyrobena rašplováním a vyřezáváním. Kovový patent má délku 8cm.

Obr. 40: Švestková spona.

Na obrázku 41 můžeme vidět dva mahagonové přívěsky s kameny: býčí oko a vpravo citrin. Přívěsky byly vyrobeny rašplováním.

Obr. 41: Mahagonové přívěsky.

35

4.2 Používané materiály a komponenty při výrobě 4.2.1

Dřevo

Na výrobu dřevěných šperků je vhodnější používat dřevo tvrdších listnatých dřevin, které jsou pevnější a odolnější vůči mechanickému poškození. Také jejich dřevo neobsahuje pryskyřici, která by zanášela řezbářské náčiní, nebo hrozilo vytečení pryskyřice z výrobku při jeho užívání. Oproti dřevu jehličnatých stromů je dřevo listnatých stromů bohatší na různorodost kresby dřeva a barevnost. Často používané dřeviny jsou: jilm, jasan, dub, javor, buk, ořech. Za obzvlášť vhodné se dá považovat dřevo ovocných stromů: švestka, jabloň, třešeň, hrušeň, jejichž struktura a barevnost jsou obzvláště cenné při výrobě šperků. Výhodou je i používání dřevin, které jinak nejsou v průmyslu zpracovatelné, ale po stránce kresby a vzhledu jsou jedinečné, jsou to především dřeva některých okrasných keřů a dřevin: tis, šeřík, planá růže, hrozen, bez černý a jiné.

4.2.2

Kameny a přírodniny

Dřevěné šperky je možné kombinovat i s jinými materiály. Obzvláště vhodné jsou nejrůznější polodrahokamy jako: křišťál, býčí oko, sokolí oko, jantar, achát, jaspis, karneol, měsíční kámen, opál a další (viz. Obr: 42). K dostání jsou buď ve formě různě velkých valounků, nebo broušených útvarů či přírodní krystalické formě. Jejich různý vzhled, velikost i tvar zvyšuje možnost většího uplatnění tvůrčích schopností a originality při výrobě jednotlivých kusů šperků. Jejich jednotlivé použití v kombinaci se dřevem je na samotném výtvarném cítění osoby vytvářející šperk. Další možné použití skýtají i různé zkameněliny živočichů a přírodniny: mušle, kosti, zuby, perleť, které vidíme na obrázku 43.

Obr. 42: Polodrahokamy.

Obr. 43: Přírodniny.

36

4.2.3

Šatony a šatonové růže Swarovski

V dnešní době lze používat i imitace drahých kamenů. Jedním z jejich výrobců je i známá firma Swarovski, která nabízí velké množství velikostí i barev těchto kamenů. Kameny jsou vyráběny ve dvou variantách. První variantou jsou šatonové růže, které mají spodní stranu plochou a dají se tak snadno přilepit. Druhou variantou jsou šatony, jejichž spodní strana je špičatá a proto se musí zasazovat do předem připravených otvorů (viz. Obr 44). Práce s šatony je podstatně složitější a náročná na jemnou motoriku i přesnost, avšak mají větší schopnost odlesku než šatonové růže. Obr. 44: Šatony a šatonové růže Swarovski.

4.2.4

Francouzská spona a šroubky

Pro upnutí spony do vlasů se zejména používá francouzská patent, který je celokovový. Lze sice vytvořit celodřevěné spony, ale vzhledem k rozšířenému používání i zvyku a jednoduchosti při výrobě i použití je francouzský patent vhodnější. Vyrábí se v různých velikostech od délky 4cm až po 12cm dlouhé spony pro ženy s velkým objemem vlasů. Rozdíl velikostí vidíme na obrázku 45. Nejčastěji používané můžeme považovat velikosti: 8cm a 7cm. Na trhu je větší množství dodavatelů těchto kovových spon (patentů) jak z Evropy, tak Asie lišící se podstatnou měrou v kvalitě i cenně. Jedním z kvalitních prodejců spon je obchod Bijoux Components s.r.o. nabízející své zboží i přes internet. Profil francouzské spony pak určuje základní boční profil dřevěné spony, ke které se přišroubuje pomocí dvou šroubků. Otvory pro šroubky mají v kovové sponě průměr 2mm. Snahou je také vyrábět co nejtenčí tím pádem lehčí spony. Tyto kritéria je nutno brát v úvahu při použití vhodných šroubků, tak aby šroubky byly co nejkratší a přitom aby soudržnost kovové spony s dřevěnou částí byla velmi kvalitní. Pro tento účel se osvědčili šroubky pro uchycení kytarových mechanik od firmy Srunal CZ,a.s vyrábějící hudební nástroje. Šroubky jsou k dodání v jedné velikosti délky 7mm (délka je měřena bez hlavy šroubku) a průměru 2mm. Výhodou je i vyšší kvalita šroubku i samotné zpracování plynoucí z původního určení šroubků. Lze je objednat v černém, nebo niklovaném provedení. Obr. 45: Různě velké francouzské spony.

37

4.2.5

Komponenty

Při výrobě šperků je potřeba různých pomocných komponentů na propojování jednotlivých částí šperků, na zavěšení náušnic na ucho, karabiny k uzavření náhrdelníku na krk a mnoho dalších. V současné době se prodejem komponentů zabývají specializované obchody, jedním z nich je i Bijoux Components s.r.o. 4.2.6

Požadavky na povrchovou úpravu

Vzhledem k použití dřevěné bižuterie jsou na povrchovou úpravu kladené vysoké nároky. Musí být vlhkosti, nebo nejlépe vodě odolná. Hygienicky nezávadná s dobrou odolností vůči mechanickému poškození. V praxi se při výrobě používají zejména přírodní nátěrové hmoty: oleje (fermež), vosky, šelak.

38

5

MENTÁLNÍ HANDICAP

V minulosti mentálně postižení lidé byli bráni společností jako něco odlišného, tíživého a v tomto duchu se k nim společnost taky chovala. Tito lidé byli už od dětství vyčleněni od nepostižených vrstevníků, zařazeni do zvláštních, nebo speciálních škol, postupem času odsunuti na okraj společnosti zejména do různých ústavů a stacionářů s mizivou šancí uplatnění na trhu práce. Dnešní společnost přestává mentálně handicapované vnímat pouze ze strany nedostatků, ale nově na tyto osoby pohlíží ze strany rovnocennosti, proto se nový pohled zabývá jejich schopnostmi a možnostmi, které se dají rozvíjet a uplatnit při začlenění. To se projevuje celkovým postojem společnosti a změnou zákonů, které například napomáhají handicapovaným v uplatnění na trhu práce. Také je snaha ,pokud to situace dovoluje, lidi s lehkým postižením nechávat v normálních školách, kde už mají svoje kamarády a vytvořené určité sociální postavení ve skupině a přistupovat k nim s individuálním přístupem a tím jim napomoci v co nejvyšší míře integraci do společnosti.

5.1 Mentální retardace Význam slov mentální retardace pochází z latinského mens, mentis – mysl, rozum a retardio – zaostávat, opožďovat, zdržet, a znamená zpomalení rozumového vývoje. Jedná se o vývojovou poruchu, při které dochází k zaostávání vývoje rozumových schopností a funkcí, která vznikla v důsledku poškození mozku a jsou trvalá, proto se nejedná o nemoc, ale o trvalý stav. Jejím charakteristickým rysem je snížení rozumových funkcí různého stupně. Standardně toto postižení zasahuje všechny složky osobnosti, každou v závislosti na hloubce postižení a jeho charakteru. Často se také mentální retardace vyskytuje v kombinaci s dalšími typy postižení (psychickým onemocněním, tělesným, smyslovým, atd.), to má za následek další komplikující a omezující faktory pro handicapované. Takto postižení lidé jsou odkázání na pomoc svého okolí v závislosti na individuálních odlišnostech svého postižení a jeho rozsahu. Rozdělení mentální retardace: • lehká mentální retardace

pásmo IQ:

50-69

• středně těžká mentální retardace.

pásmo IQ:

35-49

• těžká mentální retardace.

pásmo IQ:

20-34

• hluboká mentální retardace.

pásmo IQ:

0-19

Zařazení do jednotlivých skupin se provádí pomocí standardizovaných testů inteligence, kterými se zjišťuje inteligenční kvocient. Zařazení musíme brát pouze jako orientační členění, jelikož odpovídá pouze momentálnímu stavu duševních funkcí, které se mohou v čase vyvíjet učením a rehabilitací. Do celkového posouzení osoby také musíme zahrnout i ostatní rozumové funkce důležité pro života schopnost, komunikaci, adaptaci v prostředí a manuální zručnost. 39

5.1.1

Lehká mentální retardace, IQ 50-69

Ve škole se postižení projeví v problémech s abstrakcí, dítě působí dojmem méně chápavého, má problémy v oblasti jemné motoriky, se psaním a čtením (dokáže přečíst text, ale omezeně chápe jeho význam). Nácvik běžných dovedností trvá déle. Školní docházku jsou schopni absolvovat při menším zjednodušením učiva. V dospělosti dosahuje mentální úroveň orientačně 9-12 let. Mentálně postižení zvládají i jednoduché abstraktní myšlení. Dokáží se vzdělat na odborných učilištích a ve většině případů jsou schopni chodit do práce (lépe zvládají praktické činnosti než teorii) a žít společenským životem. 5.1.2

Středně těžká mentální retardace, IQ 35-49

Opožděný vývoj je rozpoznatelný už v dětství: později se naučí sedět, chodit, pomalý rozvoj chápání a užívání řeči. V dospělosti odpovídá mentální úroveň 6-9let. Myšlení je konkrétní, vyjadřování jednoduché, po citové stránce jsou nevyrovnaní, možnost i afektivního výbuchu se zkratovitým jednáním. Častý výskyt přidružených postižení jako tělesná a neurologická onemocnění (epilepsie). Jsou schopni pod dohledem vykonávat jednoduchou manuální činnost. Výjimečně jsou schopni v dospělosti žít i samostatně. Někteří jedinci dosahují vyšší úrovně v dovednostech senzoricko-motorických, než v úkonech závislých na verbálních schopnostech, zatímco jiní jsou značně neobratní, ale jsou schopni sociální interakce a komunikace. 37 5.1.3

Těžká mentální retardace, IQ 20-34

Většina jedinců má značné problémy s motorickými pohyby, nebo je postihnuta ještě přidruženou nemocí či vadou. Psychická úroveň není takřka žádná. Komunikace probíhá zejména na nonverbální úrovni. Dokáží opakovat bezmyšlenkovitě slova, vydávají neartikulovatelné výkřiky. Jsou celoživotně odkázáni na pomoc z vnějšího světa. V některých případech dokáží vykonávat některé jednoduché úkony. 5.1.4

Hluboká mentální retardace, IQ je nižší než 20

Většina osob je nehybná, nebo výrazně omezena v pohybu. Vyžadují stálý dohled a obsluhu. Často trpí přidruženými psychickými nemocemi (epilepsie, autismus). V nejlepším případě chápou jednoduché požadavky.

37

Švarcová, I., 2000. Mentální retardace. Praha, Nakladatelství Portál, 178 s.

40

5.1.5

Četnost mentálního postižení v populaci

Absolutní počet jedinců s mentální retardací v naší populaci není znám. Uvádí se, že mentální retardací trpí asi 3% občanů. Na základě některých pedagogickopsychologických studií je intelektově podprůměrných 10-15% dětí školního věku. Podle kvalifikovaných odhadů se předpokládá, že v naší republice žije asi 300 tisíc osob s mentálním postižením. Procentuální zastoupení mezi skupinami osob s mentální retardací je rozloženo přibližně takto: • Lehká mentální retardace…………….80%. • Středně těžká mentální retardace……12%. • Těžká mentální retardace ……………7%. • Hluboká mentální retardace………….1%. 38

38 Mach, K., 2005.V růžovém sadu, Masarykova univerzita v Brně, pedagogická fakulta, katedra speciální pedagogiky, Brno, 65 s.

41

5.2 Zvláštnosti psychiky jedinců s mentálním postižením Každý člověk s mentálním postižením je individuální osoba charakteristická svými osobnostními rysy, stejně jako každý člověk bez mentálního postižení s tím rozdílem, že u většiny lidí s mentálním postižením se v různé míře v závislosti na postižení projevují určité společné znaky mezi které patří: • Pro mentálně postižené děti má větší hodnotu, to co se jim v daném okamžiku líbí a dělá jim radost, než zásadnější praktické a společenské věci a děje. • Děti s mentální retardací si zapamatují vnější viditelné znaky předmětů a jevů v náhodných spojeních, ale nezapamatují si logické souvislosti. Mají problém se zevšeobecňováním. • Osvojování nových věcí a činností probíhající až po mnohočetném opakování. • Mentálně handicapovaní mají problémy z abstrakcí. Dělá jim problém si představovat věci, situace, následky svého chování a jednání. • Mají problémy s používáním osvojených rozumových schopností, vlivem zpomalené funkci mozku. • Sebehodnocení důležité pro celkovou povahu osoby a její chování je často nadhodnocené, nebo podhodnocené. • Zrakové vnímání dítěte s mentální retardací má neaktivní charakter, nedovede se pozorně dívat a výběrově sledovat okolní svět, neumí se odpoutat od výrazných a poutavých stránek vnímaných objektů, které jsou však v daném momentě nepodstatné. 39 • U dětí s mentálním postižením na jedné straně vystupuje do popředí sugestibilita, nekritické přijímání rad a pokynů od okolních lidí, neschopnost ověřit si je a srovnat s vlastními zájmy a zkušenostmi, a na druhé straně tytéž děti mohou být vůči jiným pokynům a požadavkům lidí kolem sebe neobyčejně imunní, dovedou dlouho vzdorovat rozumným důvodům a projevovat snahu udělat něco jiného než oč jsou žádány. 40 • Způsob projevování emocí je u lidí s mentálním postižením v přímé souvislosti s nedostatečnou sebekontrolou ohledně norem. Projevy radosti jsou přesným odrazem její intenzity. 41

39 Mach, K., 2005.V růžovém sadu, Masarykova univerzita v Brně, pedagogická fakulta, katedra speciální pedagogiky, Brno, 65 s. 40 Švarcová, I., 2000. Mentální retardace. Praha, Nakladatelství Portál, 178 s. 41 Lednická, I., 2004. Zamyšlení nad problematikou mentálního postižení. Speciální pedagogika, roč. 14, č. 1, s.1-10

42

Pro vývoj vlastní osobnosti lidí s mentálním postižením je zásadním faktorem okolní prostředí a jeho přístup k handicapovanému, který může v kladném směru osobu s mentálním postižením motivovat a rozvíjet jak v jednotlivých činnostech, tak v celkové samostatnosti a uspokojování emočních potřeb, proto je nezbytné, brát na vědomí handicap každého postiženého, jeho specifika a co nejvíce mu porozumět. „V jiné pozici při hledání a vytváření přijatelných a odpovídajících hodnot stojí mentálně postižený člověk žijící v ústavní péči anebo v rodině. Ústavní způsob života brzdí osobnostní rozvoj jednotlivců, a tím výrazně mění jejich hodnotovou orientaci a možnost vytváření vlastních hodnot. Postižení lidé žijící v rodinné péči jsou naproti tomu většinou daleko samostatnější, osobitější.“ 42

5.3 Komunikace s mentálně postiženými osobami Zkušenosti lidí, kteří dlouhou dobu žili nebo pracovali s dětmi i dospělými s mentální retardací, ukazují, že pokud s nimi lidé v jejich okolí jednají vlídně a laskavě, zpravidla jim to oplácejí přátelským chováním a oddaností. Dovedou mít rádi své blízké, jsou velmi vnímaví k jejich bolesti a trápení a jsou ochotní pomáhat každému, kdo jejich pomoc potřebuje.43 Pro zdravý rozvoj mentálně postižených osob je podstatné začlenění do společnosti a komunikace v ní. Pro dobrý život handicapovaných ve společnosti je důležité jasné a jednoduché vymezení vztahů v jejich okolí a jasná srozumitelná komunikace, jejíž chápání je zásadním faktorem, který ovlivňuje handicapovaného v celkovém životě. Z tohoto důvodu, najdeme mezi obyvateli venkova dodnes téměř bezproblémově integrované i lidi se středně těžkou mentální retardací, kteří netrpí komunikační bariérou právě proto, že žijí v prostředí s jasně strukturovaným, průhledným a přiměřeně jednoduchým komunikačním rámcem.44 Aniž bychom si to uvědomovali používáme v každodenní komunikaci různé náznaky, slovní obraty a spojení o dvojsmyslech a narážkách nemluvě, které jsou pro mentálně handicapované těžko pochopitelné. Komunikační dovednosti mentálně postižených se nemůžou rovnat normálním lidem, proto pro osoby s mentálním postižením je život ve společnosti řídící se složitými dorozumívacími strategiemi neprůhledný a složitý. Intaktní společnost totiž neukazuje dost čitelně svá pravidla hry. Možná je ukazuje způsobem dostatečně pochopitelným pro své „členy“, nikoliv však způsobem dostatečně čitelným pro lidi s mentálním postižením.45

42 Slovík, J., 2003. Člověk s mentálním postižením jako subjekt hodnocení. Speciální pedagogika, roč. 13, č. 3, s.181-191. 43 Švarcová, I., 2000. Mentální retardace. Praha, Nakladatelství Portál, 178 s. 44 Slowík, J., 2005. Možnosti a bariéry v komunikaci s mentálně postiženými lidmi. Speciální pedagogika, roč. 15, č. 2,s. 36-40. 45 Lednická, I., 2004. Zamyšlení nad problematikou mentálního postižení. Speciální pedagogika, roč. 14, č. 1, s.1-10

43

I v případě, kdy budeme zjednodušovat naši řeč v komunikaci s handicapovanou osobou, nám nemusí porozumět, jednoduše z důvodu, že jsme řeč zjednodušili v našem měřítku vnímání jednoduchosti, který však neodpovídá dorozumívacím schopnostem postižené osoby, která nám vše co jí řekneme odsouhlasí, protože nám chce být například nápomocna, aniž by věděla o čem jsme mluvili. Proto je dobré si v komunikaci ověřovat správnost pochopení sdělené věci. Při komunikaci s mentálně postiženými je nutno myslet na to, jakou informaci chceme předat a jakým způsobem to učiníme. Především se zamyslet nad jednoduchostí a konkrétností informace, kterou můžeme srozumitelně doprovázet gestikulací. Tito lidé jsou částečně charakterističtí svým spontánním projevem emocí, které na nás může působit dětinsky nebo až nedůstojně s nutností takové chování usměrňovat. Což je chybný závěr, protože spontánnost a upřímnost v projevech, je způsobena především neschopností myslet v jednání v širších důsledcích. Z toho vyplývá nutnost srozumitelně vysvětlit a učit tyto lidi např. odstupu, nejen proto, že z pohledu majoritní společnosti plně zdravý člověk neobjímá každého, ale i proto, že jejich bezprostřednost je vcelku snadno zneužitelná, jelikož pro většinu z nich je charakteristické, že „přijímají svět a lidi jako potencionálně dobré“.46 Z pohledu zaměstnavatele je nutné u mentálně postižených osob, brát také v potaz vytváření jasné struktury vztahů na pracovišti, jejich práv a povinností, začlenění do pracovní skupiny mezi ostatní kolegy tak, aby byly ostatními přijímáni jako rovnocenní a nestali se terčem šikany a zneužívání.

46 Lednická, I., 2004. Zamyšlení nad problematikou mentálního postižení. Speciální pedagogika, roč. 14, č. 1, s.1-10.

44

5.4 Vzdělávání mentálně postižených osob v oblasti profesní přípravy Nejvýznamnější přínos pro lidi s mentálním handicapem je snaha tyto lidi dále profesně vzdělávat a umožnit jim lepší uplatnění na trhu práce. Práce je důležitou a nedílnou součástí každé lidské bytosti a měla by být důležitou součástí i v životě handicapovaných obyvatel, jelikož je podstatným faktorem v utváření sociálních vztahů a vlastního sebevědomí. Dalším přínosem práce je časová vytíženost osoby spojená se zatížením organismu na tělesné i psychické úrovni a výdejem energie, což je kladným faktorem pro udržení celkového zdraví a kondice. Každý pohyb při práci je fyzickým důsledkem použití mysli a její koncentrace, proto je práce pro mentálně handicapované jednou z nejpodstatnějších životních aktivit, která neustále rozvíjí intelektové vlastnosti a mechanickou zručnost postižených osob, napomáhá si osvojit tyto zkušenosti a dále zlepšovat soustavným opakováním. Práce je považována za jednu z podstatných terapeutických aktivit používanou u všech lidí postižených nejrůznějšími handicapy či závislostmi, jestliže to jejich stav umožňuje. Základní školní docházku lidé s mentálním postižením absolvují v základní škole praktické, základní škole speciální a někteří integrovaní žáci na základních školách. Profesní vzdělání mohou dostat na odborných učilištích, nebo v praktických školách. Odborná učiliště Žáci, kteří úspěšně ukončí devátý ročník zvláštní školy (podle nového zákonu speciální školy) mohou nastoupit na tříleté studijní obory na odborných učilištích. Výběr oborů je široký a patří mezi ně: Kovářské práce, Kominické práce, Truhlářské práce, Cukrářské práce, Farmářské práce atd. Odborná příprava je ukončena závěrečnou zkouškou a vydáním výučního listu. V případě žáků, kteří nejsou schopni samostatné práce, ale jejich činnost musí být řízena jinými osobami, provádí odborná učiliště pouze přípravu pro výkon jednoduchých činností, která je ukončena pouze vydáním osvědčení. Praktické školy Cílem praktických škol, je naučit osoby s mentálním handicapem v rámci jejich možností co nejvyšší samostatnosti. Vzdělání je cílené na žáky s těžším stupněm mentálního nebo, zdravotního postižení, žáky postižené více vadami a žáky s autismem . Školy se dělí podle délky studia na jednoleté a dvouleté. V jednoleté škole je vzdělání ukončené závěrečnou zkouškou se stupněm vzdělání: příprava pro výkon jednoduchých pracovních činností dle zaměření přípravy a u dvouleté praktické školy je vzdělání ukončeno závěrečným vysvědčením s dosaženým vzděláním: příprava pro výkon jednoduchých činností v oblastech praktického života. Od absolventů se očekává: schopnost spolupracovat, umět naslouchat a adekvátně reagovat na sdělení, dodržovat vymezená pravidla a morální zásady, respektovat pravidla společenského chování, rozpoznat rizikové chování a jeho důsledky, starat se o

45

svoje zdraví, chápat fungování společnosti a důsledků při nedodržení zákonů, osvojení pracovních dovedností, návyků a schopnosti se rozhodovat o svém budoucím životě. Absolventi své uplatnění mohou najít v pomocných pracích ve zdravotnictví, v sociální péči a službách, v zemědělství a v chráněných dílnách. Uplatnění by tito lidé měli najít v chráněných dílnách, na chráněných pracovištích a jako pomocníci v různých profesích. Z výše uvedené rešerše škol a jejich výukového zaměření můžeme dojít k závěru, že tyto osoby mají všeobecně málo rozvinuté praktické dovednosti, které by mohly použít v zaměstnání, jelikož výuka se zaměřuje na vštěpování základních sociálních potřeb, schopnosti komunikace a vštepování kladných postojů k práci jako takové. V oblasti praktických činností je výuka zaměřena na činnosti v domácnosti a v životě samotném . Dalším problémem v začleňování osob s mentálním handicapem je, že pokud byly v minulosti vzděláváni v některé odborné činností, například zahradnické práci a následně ji po vyučení nevykonávaly, došlo k úplnému zapomenutí pracně osvojených si dovedností a pracovních návyků, které u těchto osob z důvodu nečinnosti postupem času se vytrácí.

5.5

Právní podpora osob se zdravotním postižením v zaměstnání

Zaměstnávání mentálně handicapovaných nese mnoho problémů, které jejich uplatnění na trhu práce znesnadňuje v závislosti na druhu zaměstnání, práce a přístupu zaměstnavatele se mohou tyto problémy jevit různě. Nevýhodami jsou především, nutnost stálého, nebo častého dohledu při práci těchto osob, nízká produktivita, nutnost zapracování osoby v dané činnosti, které může trvat delší čas, možnost uplatnění jen u jednoduchých nenáročných prací, nutnost přizpůsobení práce a pracoviště vzhledem k handicapovanému a umožnit mu tak kvalitní podmínky k činnosti, kterou má vykonávat. Většina také nikdy nebyla zaměstnána a nemá tudíž vytvořené základní pracovní návyky, které jsou nutností pro uchazeče o práci. Výše zmíněné nevýhody se snaží kompenzovat stát vydáváním zákonů na podporu zaměstnávání těchto osob a finanční podporou ve formě dotací a příspěvků. Legislativně tak stát umožňuje několik různých variant. Nejvíce se touto problematikou zabývá zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Zákon umožňuje zaměstnavateli vytvořit chráněné pracovní místo, nebo chráněnou pracovní dílnu, které definuje následovně: Pracovní místo vytvořené zaměstnavatelem pro osobu se zdravotním postižením na základě písemné dohody s úřadem práce. Chráněné pracovní místo musí být provozováno po dobu nejméně 2 let ode dne sjednaného v dohodě. Na vytvoření chráněného pracovního místa poskytuje úřad práce zaměstnavateli příspěvek. Chráněná pracovní dílna je pracoviště zaměstnavatele, vymezené na základě dohody s úřadem práce a přizpůsobené pro zaměstnávání osob se zdravotním postižením, kde je v průměrném ročním přepočteném počtu zaměstnáno nejméně 60% těchto zaměstnanců. Chráněná pracovní dílna musí být provozována po dobu nejméně 2 let ode dne 46

sjednaného v dohodě. Na vytvoření chráněné pracovní dílny poskytuje úřad práce zaměstnavateli příspěvek. Příspěvek na vytvoření chráněného pracovního místa a chráněné pracovní dílny pro osobu se zdravotním postižením může činit maximálně osminásobek a pro osobu s těžším zdravotním postižením maximálně dvanáctinásobek průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí předchozího kalendářního roku. Vytváří-li zaměstnavatel na základě jedné dohody s úřadem práce 10 a více chráněných pracovních míst, může příspěvek na jednoho chráněného pracovního místa pro osobu se zdravotním postižením činit maximálně desetinásobek a pro osobu s těžším zdravotním postižením je maximálně čtrnáctinásobek výše uvedené průměrné mzdy. Podmínkou pro poskytnutí příspěvku je , že podnikatel nesmí mít daňové nedoplatky. 47 Při založení může zaměstnavatel od příslušného úřadu práce, ke kterému přísluší, požadovat uhrazení části nákladů spojené s přípravou pracoviště k práci těchto osob. Úřad dále může poskytnout příspěvek na částečné uhrazení provozních nákladů ve výši maximálně trojnásobku průměrné mzdy pro chráněné pracovní místo a ve výši čtyřnásobku pro chráněnou pracovní dílnu na každého zaměstnance se zdravotním postižením. Jestliže se jedná o osobu s těžším zdravotním postižením, může být částečná úhrada pracovních nákladů pro chráněnou dílnu až šestinásobek průměrné mzdy na jednoho zaměstnance. Ve 4. čtvrtletí 2009 byla průměrná hrubá měsíční mzda 25 752 Kč, z této částky můžeme usoudit, že se nejedná zcela o zanedbatelnou podporu. Skutečný příspěvek však záleží na povaze zdravotních problémů a omezení zaměstnávaného a na smlouvě s úřadem práce.

5.5.1

Další důležité paragrafy týkající se zaměstnávání osob se zdravotním postižením:

§78 Příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením Jestliže zaměstnavatel zaměstnává 50% osob se zdravotním postižením, má nárok na příspěvek u úřadu práce. Příspěvek náleží zaměstnavateli měsíčně ve výši skutečně vynaložených mzdových nákladů na zaměstnance v pracovním poměru, který je osobou se zdravotním postižením, včetně pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění, které zaměstnavatel za sebe odvedl z vyměřovacího základu tohoto zaměstnance, nejvýše však 8000 Kč. §81 • Zaměstnavatelé s více než 25 zaměstnanci v pracovním poměru jsou povinni zaměstnávat osoby se zdravotním postižením ve výši povinného podílu těchto osob na celkovém počtu zaměstnanců zaměstnavatele. Povinný podíl činní 4 %. • Povinnost uvedenou v odstavci 1 zaměstnavatelé plní:

47 Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.

47

• zaměstnáváním v pracovním poměru, • odebíráním výrobků, nebo služeb od zaměstnavatelů zaměstnávajících více než 50% zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením, nebo zadáváním zakázek těmto zaměstnavatelům, nebo odebíráním výrobků nebo služeb chráněných pracovních dílen provozovaných občanským sdružením, státem registrovanou církví nebo náboženskou společností nebo právnickou osobou evidovanou podle zákona upravujícího postavení církví a náboženských společností nebo obecně prospěšnou společností, nebo zadáváním zakázek těmto subjektům, nebo odebíráním výrobků nebo služeb od osob se zdravotním postižením, které jsou osobami samostatně výdělečně činnými a nezaměstnávají žádné zaměstnance , nebo zadáváním zakázek těmto osobám, nebo • odvodem do státního rozpočtu, nebo vzájemnou kombinací způsobů uvedených v písmenech a) až c) §82 (1) Výše odvodu do státního rozpočtu podle §81 odst.2 písm. c) činní za každou osobu se zdravotním postižením, kterou by zaměstnavatel měl zaměstnávat, 2,5násobek průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku, v němž povinnost plnit povinný podíl osob se zdravotním postižením vzniká. Výše průměrné mzdy za první až třetí čtvrtletí vyhlásí ministerstvo na základě údajů Českého statistického úřadu sdělením uveřejněným ve Sbírce zákonů.48

48 Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.

48

6 NÁVRH VÝROBNÍHO PROGRAMU Návrh výrobního programu pro chráněnou dílnu V růžovém sadu zaměstnávající mentálně handicapované si vyžaduje daleko komplexnější přístup k samotnému návrhu a řešení než u návrhu pro jiné dřevozpracující podniky. Návrh musí respektovat výrobní možnosti dílny, technologie zpracovávání dřeva, které osoby s postižením mohou provádět, ale i samotný způsob myšlení a jednání, aby se předešlo kritickým situacím a napomohlo jejich pracovní činnosti. Je také vhodné, aby výrobek byl v co nejvyšší míře vyrobitelný působením práce handicapovaných osob. Ze zjištěných podmínek můžeme na výrobní program pohlížet ze dvou stran: buď se zabývat návrhem výrobku užitného a estetického v praktickém životě jako jsou veškeré momentální výrobní programy chráněné dílny V růžovém sadu (svícny, auta, hodiny), nebo se zabývat možnostmi výroby polotovarů a věcí sloužící pro jiné výrobní podniky a jejich potřeby, na které se vztahuje náhradní plnění (5.5 Právní podpora osob se zdravotním postižením v zaměstnání), čímž by se mohla zvýšit možnost odbytu výrobku. Jelikož se již dlouhou dobu osobně zabývám výrobou dřevěných šperků a znám problematiku její výroby, předpokládal jsem, že by se mohlo jednat o dobrý výrobní program chráněných dílen, a to hned z několika důvodů: • jde o manuální rukodělnou práci s malým podílem potřebného strojního zařízení a vybavení • pro průmyslové uplatnění je výroba šperků časově náročná, v chráněné dílně V růžovém sadu jde hlavně o kvalitu, produkce je druhotná • lze použít technologii rašplování i broušení tak, jak ji pracovníci ovládají bez potřeby učení se novým dovednostem • jde o poměrně malé výrobky, proto výroba může být rychlejší než u standardních programů chráněné dílny • jedná se o kreativní činnost, zpracování není závislé na přesnosti Další možností výrobního programu je výroba dřevěného spojovacího kolíku, na který by se mohlo vztahovat i náhradní plnění. Výroba kolíku je ve své podstatě jednoduchá a také nenáročná na vybavení. Při bližší analýze jsem došel k názoru, že se jedná o nekreativní, fyzicky náročnou monotónní činnost, při které hrozí vzhledem k ostatním navrhovaným výrobním programům největší riziko úrazu. V oblasti výroby bižuterie může pracovníkům činit problém výroba náušnic a přívěsků, jelikož je pro ni potřebná dobrá úroveň jemné motoriky. Proto jsem se primárně zaměřil na výrobu spon do vlasů, při niž mohou používat rašplování a jiné technologické postupy, které už zvládají. Výroba spon do vlasů se tak stala hlavním návrhem výrobního programu této diplomové práce. Výrobu náušnic, přívěsků a kolíků jsem do diplomové práce také začlenil, jako doplňkové výrobní programy, se zájmem zjistit jaké jsou možnosti uplatnění těchto výrobních programů v práci s mentálně handicapovanými, jelikož součástí práce je i praktické ověření návrhů přímo v chráněné dílně V růžovém sadu. 49

6.1 Spony do vlasů Spona do vlasů se skládá z kovového patentu, kterým se sepnou vlasy a dřevěné části s funkcí okrasnou zakrývající kovovou část. Zásadní problém při výrobě spon, je způsob, jakým by mohli rašplovat celou vnější plochu, nebo vnitřní plochu. Upínání spon přímo do hoblice je vzhledem k rašplování a potřebnému prostoru pro vedení struháku nevhodné, výrobek je malý a rašplovat by museli blízko hoblice, tím se zhoršuje možnost vedení struháku při obrábění a pracovnicí by si odírali ruce o hoblici. Také by neviděli dobře celý výrobek, což je náročnější na abstraktní myšlení. Z těchto důvodů je nutný jiný způsob upnutí spony, který by polotovar umožňoval rašplovat pohodlně z vnitřní strany a po otočení polotovaru z vnější a bočních stran nejlépe po celém obvodě zaráz. Při rašplování a broušení vnitřního oblouku může být obrobek upnut za vnější oblouk a částečně za boční strany. Vhodným přípravkem pro upnutí by mohl být malý svěrák s čelistmi ve tvaru oblouku, aby co nejvíce podporoval stabilitu při rašplování, je vhodné aby podepíral sponu i ze spodní strany. V případě rašplování vnějšího oblouku i bočních ploch je ideální upnutí jen ze spodní strany. Účinným řešením by mohl být kovový přípravek, který se přišroubuje na spodní stranu spony a za něj se upne do hoblice. Kovový přípravek by neměl při upnutí spon vyčnívat z žádné strany, také pro větší možnosti rašplování různých tvarů spon, by měla být styčná plocha co nejmenší, přitom zabezpečovat dobrou a trvalou stabilitu výrobku při opracovávání. Velikost této styčné plochy by mohla být přibližně stejná jako plocha francouzského patentu, to by vyhraničovalo i potřebnou plochu dřevěné spony na zakrytí kovového dílu. Přípravek by mohl být připevněn šroubky se stejnou roztečí jako má patent pro uchycení k dřevěné sponě. Nevýhodou mohou být vibrace způsobené rašplováním, které by mohly malé šroubky vytrhnout a poškodit výrobek, a tím znemožnit jeho další opracování. Také je možné, že může dojít k opotřebení závitů děr a dřevěná spona a francouzský patent tak po konečném přišroubování nemusí být kvalitně připevněné. Z toho hlediska by bylo vhodnější použít tenčí šroubky než u hotového výrobku. Dle výše uvedených úvah jsem navrhl dva přípravky pro držení dřevěného polotovaru při rašplování. Jsou celokovové a prototypy mi zhotovili zámečníci. Navrhovaný výrobní postup spon do vlasu předpokládá použití těchto přípravků ve výrobě.

50

Přípravek pro upínání polotovarů pro rašplování vnitřního oblouku (viz obr. 46). Hlavní částí přípravku je obloukový ocelový pásek délky 90mm, šířky 17mm, tloušťky 3mm stejného oblouku jaký má kovový patent. Pásek podepírá při rašplování sponu ze spodní strany, z jedné boční strany má přivařené tři kovové zuby, přidržující při upnutí polotovar spony z boku. Ze spodní strany je k profilovanému pásku přivařena kovová násada šířky 40mm délky 100mm a tloušťky 7mm, která je provrtaná otvory pro uchycení k dřevěné násadě. K násadě je přivařen dřík šroubu o průměru 7mm. Na dřík se nasazuje ocelový pohyblivý protikus, přitlačující polotovar spony z boční strany k výše zmíněným ocelovým zubům. Protikus se zajišťuje křídlovou maticí, umožňující rychlé upínání polotovaru. Obr. 46: Přípravek pro upínání polotovarů pro rašplování vnitřního oblouku.

Přípravek pro upínání polotovarů pro rašplování vnějšího oblouku a bočních ploch. Držák se skládá ze dvou dílů. Základem je stejný ocelový pásek, jako u předcházejícího držáku s tím rozdílem, že je otočený naopak a provrtaný třemi otvory pro uchycení polotovaru pomocí vrutů. Krajní otvory mají rozteč francouzského patentu, třetí otvor je uprostřed. Na obrázku 47 můžeme vidět jak je k vnitřní obloukové straně přivařena ocelová násada, z ocelového pásu tloušťky 3mm, šířky 40mm, délky100mm. sloužící pro upnutí do hoblice. Při upínání je vhodné mít vnitřní oblouk obroušený na konečnou úroveň a v co nejpřesnějším profilu oblouku, přípravku nebo patentu (měli by mít shodný poloměr zaoblení). Obr. 47: Přípravek pro upínání polotovarů pro rašplování vnějšího oblouku a bočních ploch.

51

6.1.1

Návrh výrobního postupu

Výrobní fáze spony můžeme rozdělit do tří částí stejně jako u ostatních výrobních programů (kapitola 2.8 Základní rozdělení výroby): V přípravné fázi se jedná o výrobu polotovaru spony, která končí buď hrubým vyříznutím tvaru spony, nebo strojním broušením vnitřního oblouku. Hlavní výrobní fáze rašplování, broušení, moření, lakování a návrh cvočků může být při výrobě spon použité stejně, jak jsou pracovníci v chráněné dílně zvyklí. Technologický postup výroby spony je chronologicky seřazen tak, jak spona vzniká. Nákres bočního profilu spony Základem je profil kovové spony, který obkreslíme na dřevo s dostatečnou nadmírou (minimálně 5mm na každé straně) a zvolíme tloušťku dřevěné části spony, dále jen spony. Ta se může lišit podle záměru, jestli budeme chtít vyrábět sponu plochou či s hlubokým reliéfem. Je vhodné střídat různé polohy nákresu základního profilu spony vzhledem k průběhu letokruhů. Zajistíme tak bohatou variabilitu vzhledů spon díky různým kresbám letokruhů. Vyříznutí spony Nástroj: pásová pila. Předem nakreslené profily spon vyřízneme. Tímto způsobem dostaneme základní tvar spony do vlasů (viz. Obr. 48), který lze již použít v hlavní výrobní fázi za použití držáku pro rašplování vnitřní plochy spony. Tím by odpadli následující operace, až po broušení vnitřní plochy spony, které by prováděl pracovník pomocí ručních nástrojů. Nákres tvaru spony V případě, že chceme vyrobit sponu jiného než obdélníkového tvaru, nakreslíme z vnitřní strany tvar, kterého chceme dosáhnout, popřípadě zakreslíme místa pro vrtané otvory (viz. Obr. 49). Kreslení tvaru spony z vnitřní strany, je pro větší bezpečnost při řezání na pásové pile. Je důležité, aby po vyříznutí žádaného tvaru zůstala kovová část spony po přišroubování skrytá, pakliže to není uměleckým záměrem.

Obr. 48: Základní tvary spon do vlasů.

Obr. 49: Nákres tvaru spony a vrtání otvorů.

52

Vyříznutí tvaru spony. Nástroj:Vhodným nástrojem jsou, stejně jako u předcházejícího řezání, malé pásové pily a modelářské pily. U některých složitých tvarů a vnitřních otvorů různých tvarů je vhodná ruční lupínková pila. Ukázku některých tvarů spon a spony s vnitřním vyříznutým otvorem pomocí ruční lupínkové pily je vidět na obrázku 50. Broušení vnitřní strany

Obr. 50 Různé tvary spon.

Broušení lze provést na válečkových bruskách nebo ručně. Celkové navrhované broušení je složené ze dvou dílčích a liší se použitím brusných papírů s různou zrnitostí: první broušení zrnitost 100, druhé broušení zrnitost 150. Při broušení musíme dávat pozor, abychom nezměnili tvar oblouku, který by pak mohl znesnadňovat přišroubování a zavírání kovové spony. Práce je náročná na přesnost a zručnost. Strojním vybroušením vnitřního oblouku odpadá použití držáku pro rašplování vnitřního oblouku, také se tím zkrátí čas výroby spony a pracovníci se mohou věnovat přímo zpracovávání vnějších a bočních stran, které je snadnější. Rašplování Nástroj: ruční struhák různých velikostí a tvarů. Vhodné jsou především kvalitní a menší struháky s jemnějším sekáním, které nezanechávají hlubokou stopu. Jedná se o hlavní výrobní fázi, kde vzniká celkový tvar spony. Dochází k rašplování různých útvarů, k zaoblení bočních ploch, či jejich zešikmení podle daného záměru ztvárnění spony, tak jak vidíme na obrázku 51. Spona je upnuta v přípravku, umožňující rašplování celého obvodu i bočních ploch. Polotovar do přípravku přišroubuje asistent dvěmi , popřípadě třemi vruty. Do hoblice přípravek s přišroubovaným polotovarem může upínat sám pracovník, je ovšem potřeba vést pracovníka ke správnému upínání přípravku, vzhledem k rašplování, zejména výšce upínání a natočení polotovaru. Také je nutné pracovníka seznámit s nebezpečím rašplování kovových částí přípravku, skrývající se pod dřevěným polotovarem, při kterých by došlo k poškození nástroje a oblastí, kde jsou zašroubované upínací vruty, tyto oblasti je vhodné vyznačit pracovníkovy tužkou.

Obr. 51: Různé tvary spon.

53

Broušení vnější a bočních ploch strany sponky Spona se brousí v upnutém přípravku a lze ji brousit tak, jak jsou pracovníci zvyklí u jiných výrobních programů: tedy ve třech stupních s rozdílnou zrnitostí brusného papíru v následujícím sledu: 1.broušení, brusný papír číslo 60, následuje vlhčení (celý výrobek se utře vlhkou textilií a nechá se uschnout), 2. broušení, brusný papír číslo 120, vlhčení, 3. broušení, brusný papír 150. V této fázi je vhodné pracovníky více kontrolovat, jelikož jde o předmět s vysokým požadavkem na kvalitu, plynoucí ze základního určení výrobku. Po vybroušení se odmontuje přípravek pro držení spony. Povrchová úprava Dovoluje použití mořidel a nátěrových hmot i technologický postup používaný v chráněné dílně. Ze spodní části se spona narazí na jehlu a pracovník ji drží jednou rukou, druhou rukou pomocí štětce sponu natírá. Moření a natírání spon může být pracovníkům přístupnější než u jiných výrobků. Jde opět o velikost výrobku, která umožňuje rychlé namoření i natření ze všech stran. Pokud moření pracovník nezvládá a některé části jsou promořené sytěji, nebo vznikají na povrchu mapy, mohou být brány jako součást výtvarného projevu pracovníka a po vzhledové stránce nemusí škodit. Také je možnost použití více barev při moření. Základem je použití od nejsvětlejší po tmavé mořidlo, aby se barvy vzájemně překrývaly. Cvočkování Spony lze také vyzdobit podobně jako ostatní výrobky barevnými cvočky. Pracovník může obkreslit tvar spony na papír a vytvořit návrh pro cvočkování spony. Problémem je ale délka dříku cvočků, která je delší než tloušťka spony a při zatloukání by dřík procházel skrz vnitřní oblouk ven. Proto samotné zatlučení cvočků musí provést asistent , který cvočky zkrátí na požadovanou délku. Přišroubování kovového patentu Provádí asistent pomocí ručního šroubováku a dvou šroubků. Kovová spona se přišroubuje do otvorů po přípravku pro upínání spony.

54

6.1.2

Ověření základního návrhu výroby spon v chráněné dílně

Při zkoušce výrobního postupu byly použity čtyři polotovary s vybroušenou spodní stranou, které se přišroubovaly ve třech místech k přípravku pro opracování horní i bočních ploch. Přišroubovaný polotovar k přípravku je vidět na obrázku 52. Přípravek bylo nutno upravit, jelikož se ukázalo, že násada na upínání do hoblice je krátká, proto byla provrtána a přišroubována k dřevěnému hranolu. Vyzkoušen byl i jeden nahrubo vyříznutý polotovar, který se zpracovával nejprve v přípravku pro opracování spodní plochy (viz. Obr. 53). Spony rašplováním zpracovávaly čtyři mentálně handicapovaní, kteří ovládají práci se struhákem i ostatní práce: broušení, moření, natírání.

Obr. 52: Přípravek s polotovarem.

Obr. 53: Nákres tvaru spony a vrtání otvorů.

Proces výroby Každý pracovník dostal upnutý polotovar do přípravku, který je na obrázku 54 a byl seznámen se zásadami práce: na co si má dávat pozor (kovové části přípravku, upínání), jaký je cíl práce, co se od něj očekává a co má dělat. Následně byl v průběhu práce sledován občasnými kontrolami, s cílem zjistit problémy, nebo kritické situace, které mohou při práci nastat, také byly v potřebné míře uděleny pracovníkovi další rady, nebo pokyny plynoucí z individuálních potřeb pracovníka.

Obr. 54: Polotovar spony v přípravku.

55

Na obrázku 55 můžeme vidět pracovníka, který začal srovnávat vrchní plochu a čelní strany spony vpravo je výsledek první fáze rašplování. Tento postup mají zažitý z výroby automobilů, kde je první operace rašplování bočních ploch po celém obvodu automobilu. Pracovník rašploval samostatně bez vedení, nebo vnější pomoci.

Obr. 55: Pracovník srovnává vrchní a boční strany spony, vpravo detail spony.

Po opracování vrchní a čelních ploch, se zaoblovaly boční plochy. Změnu polohy výrobku při opracování si pracovník prováděl sám podle svého uvážení, nebo s mírným napomenutím, když zapomněl. Upnutí výrobku výš nad hoblici, se ukázala jako vyhovující možnost. Pracovník má problém se zrakem a často výrobky sleduje z bezprostřední blízkosti (viz. Obr. 56).

Obr. 56: Pracovník při zaoblování boční plochy.

56

Pro lepší vyzkoušení přípravku Bylo dohodnuto s pracovníkem, že na výrobku provede dva zářezy ve volném stylu (není potřeba osová souměrnost a tvar i hloubka jsou na jeho uvážením). Místa pro zářezy mu byly označeny tužkou viz. Obrázek 57 vlevo.

Obr. 57: Rašplování zářezů, vpravo výsledek rašplování.

Po orašplování výrobku byl pracovník upozorněn, že může začít výrobek brousit. Broušení provedl sám s občasnou kontrolou (viz. Obr. 58). Povrchovou úpravu spony provedl jiný pracovník zároveň s ostatními testovanými výrobky.

Obr. 58: Pracovník při broušení, vpravo konečný tvar spony.

57

Jeden výrobek byl dokončen mořením a lakováním. To vidíme na obrázku 59. Ze spodní strany byl výrobek naražený na kovové jehle s rukojetí za kterou jej držel pracovník. Pracovník namořil a nalakoval výrobek samostatně. Ostatní výrobky byly dokončeny napuštěním olejem a voskováním.

Obr. 59: Pracovník při moření spony do vlasů.

V průběhu práce bylo nutné některé pracovníky upozorňovat a opravovat jen minimálně. Samotné usměrňování se týkalo následujících oblastí: postoje k rašplování (viz. Obr. 60), postupu práce, ve správném upnutí obrobku. Někteří pracovníci potřebují spíš dodat víc jistoty při práci, potřebují pomoci s technickými věcmi, nebo poradit s řešením vzhledu výrobku. Míra kontroly a poskytovaného vedení při práci je odvislá od jednotlivých schopností pracovníků. Připevnění kovového patentu provedl asistent.

Obr. 60: Nesprávný postoj pracovníka při rašplování.

58

6.1.3

Zjištěné nedostatky při ověřování výrobního programu

Přípravek pro upínání polotovarů pro rašplování vnitřního oblouku. •

U přípravku jsou nebezpečím kovové zuby, které vidíme na obrázku 61 vlevo, které přidržují sponu z bočních stran. Pracovník musí zvládat dobře rašplování v rovině, aby nedošlo k otupení struháku o kovové zuby.

Obr. 61: Nebezpečné kovové zuby přípravku pro otupení nástroje při rašplování.

• Na obrázku 62 vlevo vidíme prototyp držáku. Dřík se závitem je příliš krátký, omezuje tak použití držáku pouze na úzké spony.

Obr. 62: Zjištěné vady na držáku.

• Pro použití je potřebné zachovat vnější tvar oblouku spony. Jinak by polotovar v přípravku nedržel, to je zřetelné z obrázku 62 vpravo. Nutnost vyrábět pouze základní obloukový profil spony. • V případě větší šířky by sponu ze spodní strany měla přidržovat i pohyblivá přítlačná část přípravku. • Pracovník musí sledovat a kontrolovat tvar vnitřního oblouku, který rašpluje, aby byl co nejpodobnější oblouku kovové spony a přípravku pro opracování spony z vnější a boční plochy. Jako zlepšení lze vyrobit jednoduchou šablonu oblouku kovové spony pro přiměřování a kontrolu.

59

Přípravek pro upínání polotovarů pro rašplování horních a bočních ploch. • Při praktické zkoušce bylo zjištěno, že problematické je upínání polotovarů na přípravek pomocí vrutů, jelikož v zašroubování bránila přivařená násada pro upínání přípravku do hoblice. • Původní násada pro upínání do hoblice, byla na prototypu krátká, proto ji bylo nutné provrtat a nastavit dřevěným hranolem. • Dřevěný hranol následně bránil odšroubování polotovaru z přípravku. • Drážka mosazných šroubků, kterými byl přišroubován polotovar k přípravku, se po čtyřech použitích poškodila natolik, že šroubky nebyly k použití. • Vrtání otvorů pro uchycení spony na přípravek a rozteč otvorů kovového patentu se liší o 2mm, to vede k přepínání spony, nebo k nutnosti vyvrtání nového otvoru pro uchycení patentu. • Při závěrečné kompletaci oblouk přípravku a oblouk kovového patentu nebyl úplně shodný. Kovový patent se více narovnává a nedoléhá k dřevěné části, to může snižovat i funkčnost patentu (viz Obr. 63). Návrhy na zlepšení: Obr. 63: Kovový patent a dřevěná spona k sobě Při výrobě nového přípravku nedoléhají. bude vhodnější navařit kratší násadu sloužící k přišroubování k dřevěnému hranolu (viz Obr.64). To sice prodlužuje čas přípravy polotovaru k rašplování zhruba o minutu při použití aku šroubováku, ale práce s dřevěnou násadou se ukázala být praktičtější. Přišroubování dřevěné násady je vhodnější z vnitřní strany přípravku. Na obrázku 65 je znázorněno vlevo chybné přišroubování dřevěného hranolu k násadě, které způsobuje špatnou přístupnost k jedné z rašplovaných stran a vpravo správné upnutí.

Obr. 64: Vlevo původní a vpravo navrhovaná úprava násady přípravku.

Obr. 65: Špatné a správné přišroubování přípravku k hranolu.

60

6.1.4

Zhodnocení výrobního programu:

Principy obou přípravků při zkoušce se osvědčily. Při upnutí spon se ani v jednom případě spona nechvěla ani se neuvolnila. Držáky umožňovaly pohodlné opracovávání a nastavení různé výšky i sklonu obrobku při rašplování. Ani v jednom případě pracovník nerašploval kovovou část přípravku, či upínací vruty v obrobku. Doporučuji výrobu polotovarů spon provádět i s broušením vnitřní plochy pomocí válečkové brusky. Dosáhne se tak kvalitnější a přesnější oblouk pro upnutí kovového patentu. Také se celá výroba spony podstatně zkracuje. Odpadá použití držáku pro opracování vnitřní plochy spony, a tím i riziko rašplování kovových částí přípravku a pro pracovníka zpracování náročnější části výrobku závislého na přesnost. Vzhledem k ostatním výrobním programům je samotná výroba rychlejší, to vyplývá z velikosti samotného výrobku. Fakt, že jednotlivé fáze výroby rašplování, broušení, natírání jsou krátké, může být částečným motivačním faktorem pro pracovníky, kteří mají zhoršenou schopnost soustředění. Zjištěné nedostatky při testování výrobního programu, byly drobnosti technického charakteru a dají se všechny odstranit. Celkový výrobní program spon do vlasů v podmínkách chráněné dílny V růžovém sadu hodnotím jako dobře proveditelný. Pracovníci ovládají práci s rašplí na dobré úrovni a nebylo je nutno zaučovat. Mají také zažitý postup opracování dřeva z jiných výrobních programů. Výrobu spon zvládali takřka bez pomoci, jen s uvedením do problematiky a občasnou kontrolou. Kvalita výsledných výrobků vyrobených mentálně handicapovanými je po technickém zpracování i estetické stránce, v porovnání s ostatními výrobci spon, na velmi dobré úrovni (viz. Obr. 66)

Obr. 66: Spony vyrobené při ověřování výrobního postupu mentálně handicapovanými.

61

6.2 Náušnice a přívěsky Náušnice a přívěsky jsou velmi malé předměty, jejich uchycení nebo zpracování je daleko obtížnější na jemnou motoriku, která může být hlavním omezujícím faktorem navrhovaného programu. U náušnic je nevýhodou potřeba dvou podobných, nejlépe zrcadlově stejných kusů. Při výrobě přívěsků a náušnic je potřebná vysoká schopnost abstraktního myšlení, které mentálně handicapovaným činí problém. Řešením by mohlo být zpracovávání polotovarů, které by připravil asistent a pracovníci by je opracovávaly broušením. Tím by z polotovarů vytvořili originální šperk. Komplikací může být broušení různých složitějších tvarů. 6.2.1

Návrh výrobního postupu

Nákres základního obrysu náušnice Na materiál, ze kterého budeme vyrábět náušnice a přívěsky, nakreslíme základní obrysy výrobků. Je vhodné kreslit jednoduché tvary, skládající se z dobře brousitelných ploch. Vyříznutí spony Nástroj: pásová pila. Materiál by měl mít nejméně tloušťku dvou požadovaných náušnic, aby nám po vyříznutí vznikl sdružený přířez, jehož dalším podélným dělením dostaneme dva a více stejných polotovarů vhodných pro další zpracování. Broušení Pracovníci drží polotovar v ruce, brousí ho o brusný papír položený na podložce bránící posunování brusného papíru. Pokud to pracovníci zvládají mohou brousit výrobek i v ruce. Technologii mohou provést ve třech stupních s vlhčením (Kapitola 2.10 Současné výrobní programy v chráněné dílně V růžovém sadu), jak jsou zvyklí z jiných výrobních programů. Vrtání Po obroušení je vhodné vyvrtat otvory pro zavěšení přívěsků na kůži či řetízek, nebo pro zalepení kovových poutek pro uchycení háčků náušnic. Pro přímé zavěšení je vhodné použít vrták od 2,5 do 4mm. To záleží na čem bude přívěsek zavěšen. Otvor pro zalepení kovového poutka je vhodné vyvrtat o průměru 1mm. Při práci je potřebná velká přesnost a zručnost, proto by ji měl provádět asistent. Lepení Do vyvrtaných otvorů se vpraví lepidlo a zasune se kovové poutko. Po vytvrdnutí lepidla, se výrobek může dál opracovávat. Je vhodné, aby lepení prováděl manuálně schopný člověk, nejlépe asistent. Povrchová úprava Při povrchové úpravě moření a lakování náušnici ,přívěsek navlečeme na kovový drát, za který se bude lépe držet. Vzhledem k velikosti náušnic a zodpovědnosti při moření i lakování je vhodné, aby tento typ povrchové úpravy prováděl asistent. Olejováním a voskováním mohou pracovníci dokončit výrobky samostatně.

62

Cvočkování Náušnice je také možné vyzdobit cvočkami, stejně jako dřevěné náušnice s tím rozdílem, že dřík se zkrátí na tloušťku náušnice a probije se skrz, aby konec dříku byl zároveň s druhou stranou náušnice. Ze strany, kde je probitý dřík, zatlučeme další cvoček tak, aby se dříky proti sobě protloukaných cvočků schovaly vzájemně pod hlavičky. Práci by měl provádět asistent. Kompletace K náušnicím se přidělají kovové háčky. Jde o jemnou a přesnou práci, kterou by měl provádět asistent.

6.2.2

Ověření návrhu výroby náušnic a přívěsků.

NA obrázku 67 vidíme vyrobené polotovary náušnic a přívěsků různých velikostí a tvarů, byly vyříznuty na pásové pile z listnatých dřevin: jasanu, ořechu, švestky, javoru. V chráněné dílně V růžovém sadu si broušení polotovarů vyzkoušeli 4 pracovníci, kteří dohromady obrousili čtyři páry náušnic a jeden přívěšek. Při ručním broušení použili čtyřstupňové broušení brusnými papíry se zrnitostí: 60, 100, 150, 320. Podle technologického postupu výrobky drželi v ruce a brousili je o brusný papír položený na gumové podložce (viz. Obr. 68). Při broušení Obr. 67: Polotovary náušnic a přívěsků. nebyly pozorovány problémy, nebo situace znesnadňující broušení. Pracovníci obrousili všechny výrobky téměř samostatně, bez potřeby vnější pomoci.

Obr. 68: Pracovník brousící polotovary náušnic.

63

Na dvou párech náušnic se vyzkoušela povrchová úprava mořením a lakováním, kterou provedl asistent. Další dva páry náušnic a přívěsek dokončil pracovník olejováním a voskováním. Na obrázku 69 vidíme dokončování spon do vlasů, náušnic a přívěsku voskováním. Nanášení se provádí pomocí houbičky. V posledních fázích zkušební výroby byly asistentem vyvrtány otvory pro kovové poutka pomocí aku šroubováku a následně zalepeny poutka dvousložkovým epoxidovým lepidlem. Z obrázku 70 je patrná drobnost kovových poutek, která vyžaduje dobrou manuální zručnost, na obrázku je také vidět použité dvousložkové epoxidové lepidlo použité při jejich lepení.

Obr. 70: Příprava na lepení kovových poutek, vpravo detail náušnice a vlepovaného poutka.

Obr. 69: Pracovník při voskování spon a náušnic.

Po zatvrdnutí lepidla se na dvou párech náušnic vyzkoušelo cvočkování s předvrtáním otvoru pro dřík cvočku vrtákem o průměru 1mm. Částečným problémem bylo zatloukání cvočků do malých náušnic, vhodněji se osvědčilo zatlačení cvočků pomocí malého svěráčku s pogumovanými čelistmi, který je vidět na obrázku 71. K poutkům náušnic byly následně přidělány závěsné háčky.

Obr. 71: Použití malého svěráčku k zatlačování cvočků do náušnice.

64

6.2.3

Zhodnocení výrobního programu

Při ověřování výrobního programu nebyly odhaleny žádné závady, které by pracovníkům bránily v činnosti. Zadané broušení zvládli pracovníci nad očekávání dobře. Prokázalo se, že jemná motorika postačuje k broušení drobných předmětů v dobré kvalitě. Párové kusy byly obroušené takřka stejně. Výhodou je používání tvrdých dřevin: švestky, ořechu, dubu a jiných, které se obrušují pomaleji a pracovník snadněji zachová tvar náušnic. Mým názorem je, že kdyby se výrobním programem náušnic a přívěsků zabývali déle, naučili by se brousit i složitější tvary (zakulacení, otvory, ostré přechody). Nevýhodou výrobního programu je samotná omezená činnost pracovníků na výrobě, broušení, popřípadě povrchové dokončování. Ostatní činnosti vyžadují komplexnější zručnost, pohotovost a zodpovědnost. Na obrázku 72 vidíme výrobky zpracované z polotovarů v chráněné dílně V růžovém sadu v rámci zkoušky tohoto výrobního programu.

Obr. 72: Přívěsek srdíčka a náušnice vyrobené při ověřování výrobního postupu mentálně handicapovanými.

65

6.3 Výroba spojovacích kolíků Vhodným výrobním programem pro chráněnou dílnu by mohla být i ruční výroba drážkovaných spojovacích kolíků, jejíž princip výroby je jednoduchý a nenáročný na vybavení. Výroba se provádí protloukáním dřevěných kolíků skrz kovovou matrici, vytvářející na těle kolíku charakteristické drážky. Kolíky jsou z bukových tyčí průměru finálního výrobku. Krácení tyčí na požadovanou délku můžou provádět pracovníci sami pomocí ruční pily, nebo je může krátit asistent na pásové pile. Pro větší jednoduchost programu počítejme s krácením kolíků asistentem, které bude mít i vliv na produktivnější a přesnější výrobu. Hrany čel kolíků se musí srazit, to lze provést buď ručním broušením, nebo sražením hran kolíku ve srážecím důlku se skosenými stěnami, do kterého se kolík nasadí a úderem do volného konce se čelo kolíku v důlku stlačí a vytvoří na čele sražení. Sražení hran kolíků je vhodnější provést před samotným rýhováním, jelikož sražená hrana bude napomáhat vedení čela kolíku rovnoměrně do matrice. Pro zatloukání by mohlo být vhodné pogumované kladívko, které nepoškodí matrici.

Přípravek pro zatloukání kolíků Hlavním výrobním prostředkem pro výrobu drážkovaných kolíků je přípravek skládající se z masivního ocelového stojánku a matrice. Základnu stojánku tvoří obdélník z ocelového plátu, provrtaného pro možnost pevného uchycení k hoblici. Rozměry plátu jsou: délka 25cm, šířka 18cm, tloušťka 7mm. K základní desce je přivařený ocelový stoleček ze dvou vyztužených masivních noh a stolové desky z plátu stejné tloušťky jako základna. Délka stolové desky je 14cm a šířka 10,5cm. Ve stolové desce je otvor, kterým prochází při zatloukání kolík skrz stolovou desku a čtyři otvory, kterými je přišroubovaná k stojánku matrice. Tvarovací matrice je vyrobena z kalené oceli, aby vydržela údery kladiva a neotupily se břity při protloukání kolíků. Matrice je oboustranně použitelná. Z jedné strany je pro lepší navedení kolíku k břitům trychtýřovité vybrání, z druhé strany má matrice pouze ploché mělké vybrání (viz Obr: 73). Předpokladem je, že lepší vedení bude ze strany s trychtýřovitým vybráním, ale kvalitnější kolíky budou prorážené ze strany ploché, díky tomu, že zde plocha umožňuje lepší odvádění hoblin od matrice, zatím co z druhé strany je celá kulatina vtlačována trychtýřem do matrice a nedochází k prořezávání drážek, ale jejich vytlačování. Výška přípravku s matricí: 18.5cm. Maximální délka proráženého kolíku: 14,5cm. Průměr proráženého kolíku: 16mm.

66

Obr. 73: Vlevo přípravek pro zatloukání kolíků, vpravo detail matrice.

6.3.1

Návrh výrobního postupu

Sražení hran kolíku Pracovník vloží kolík do srážecího důlku a udeří na druhý konec kladivem, kolík otočí a znovu udeří. Rýhování kolíku • Navedení kolíku • Jednou rukou pracovník polotovar kolíku nasadí na matrici a druhou jej pomocí pogumovaného kladívka opatrně zatlouká v kolmém směru do matrice. Pro dobrou kvalitu je dobré nasadit kolík na matrici co nejpřesněji. • Protloukání Kolík, který je už částečně do matrice zaražen, může pracovník zatloukat oběma rukama, musí však neustále dávat pozor, aby kolík zatloukal kolmo k matrici. • V případě vychýlení je nutné, aby pracovník kolík narovnal bočními údery kladívka. • Vyražení kolíku z matrice Kolík zatlučený do roviny matrice se vyrazí zatloukáním dalšího kolíku, tedy znovu bodem 1.

67

6.3.2

Ověření návrhu výroby spojovacích kolíků

Cílem ověření výrobního programu bylo vyzkoušet technologii rýhování kolíků v přípravku a schopnost pracovníků tuto činnost provádět. Navrhované srážení hran ověřováno nebylo z důvodu, že přípravek pro srážení hran v důlku, nebyl vyroben a broušení pracovníci zvládají v dostatečné úrovni. Matrice i se stojanem byly vyzkoušeny v chráněné dílně třemi pracovníky. Protloukáno bylo dohromady při pokusu 18 bukových kolíků délky 12cm, a průměru 16mm. Sražené čelní hrany měla jen polovina kolíků, z důvodu ověření: zda-li je nutné mít sražené hrany před protloukáním. Pro práci byly vybráni dva tělesně zdatnější pracovníci disponující fyzickou silou. Po vysvětlení a ukázce problematiky, samy zkusili protlouct čtyři kolíky z každé strany matrice. Při práci nebyli opravováni, částečným cílem bylo zjištění dovedností a míra samostatnosti při práci. Oba pracovníci zvládli všechny fáze protloukání a ve všech případech se jim podařilo protlouci kolíky z obou stran matrice. Při protloukání prokázali různou míru šikovnosti. Pracovník na obrázku: 74 vlevo měl správné držení kladívka, sílu úderů a nasazování kolíků do matrice mu nečinilo problém z žádné strany. Pracovník vpravo držel rukojeť blíže hlavě kladívka, proto do úderů vkládal víc vlastní síly a zatloukání mu tak dalo větší námahu. Přípravek nebyl pevně spojen s hoblicí a proto při úderech mírně vibroval, to pracovník dokázal kompenzovat samostatným přidržením přípravku.

Obr. 74: Protloukání kolíků přes matrici.

68

Při zatloukání se v první třetině kolík při úderech víc vychyloval. Na obrázku 74 vlevo vidíme pracovníka, který narovnává kolík bočními údery kladívkem. Ve většině případů pracovník pokračoval v zatloukání i ve vychýlené poloze kolíku, kdy už docházelo k nerovnoměrnému rýhování, nebo až k zakusování kovových zubů matrice do stěny kolíku. Vyražení kolíku z matrice oběma pracovníkům nečinilo vážné problémy, pouze museli být upozorněni, aby se nebáli kolík zatlouct až do úrovně matrice, protože se snažili nasazovat nový kolík zbytečně brzy, jak vidíme na obrázku: 75 vpravo.

Obr. 75: Srovnávání kolíků při vychýlení bočními údery, vpravo vyrážení kolíku z matrice.

Třetí pracovník byl jemnějšího charakteru. Už základní držení paličky mu činilo problém (viz Obr: 76 vlevo) a údery nebyly moc silné. První kolík protloukl skrz ploché strany matric a s většími potížemi se mu to povedlo. Druhý kolík zatloukal ze strany s trychtýřovitým vybráním, bezprostředně po velké fyzické námaze vykonané v dílně. Únava se projevila snížením schopností motoriky i psychické úrovně. Výsledkem byla neschopnost pracovníka protlouci kolík ze strany, kde pro to měl, díky trychtýřovitému vybrání, lepší podmínky. Opětovná snaha a neúspěch ho dále fyzicky i psychicky vyčerpávaly. Při zatloukání prvního kolíku si byl schopen kolík sám narovnat bočními údery kladívkem pro lepší vedení do matrice, v druhém případě po celkovém vyčerpání byl ochoten tlouct do kolíku, i když jeho vychýlení bylo již takové, že docházelo k vyvrácení kolíku z matrice (viz Obr: 76 vpravo).

69

Obr. 76: Špatné držení kladiva a fyzická únava vedou k neschopnosti pracovníka protlouci kolík.

6.3.3

Zjištěné nedostatky při ověřování výrobního programu

Protloukání z ploché strany matrice Při protloukání kolíků se kolíky více vychylovaly do stran, a tím se zuby matrice z jedné strany zakusovaly do kolíku, zatím co z druhé strany se zuby matrice kolíku téměř nedotýkaly. Vznikalo tak na jedné straně vytrhávání vláken a na druhé rýhy nevznikaly vůbec, to je vidět na obrázku 76. • Při prořezávání rýh odlétávaly ostřejší třísky, které byly pro pracovníky nepříjemné a rozptylovaly je. • Přesné navedení kolíku bylo namáhavé Obr. 77: Vady vzniklé při výrobě kolíků.

70

Protloukání z trychtýřovité strany matrice • Vychylování kolíků do stran v první třetině zatloukání vznikalo také, ale podstatně menší než v prvním případě • Vyrážení matrice trvalo déle a bylo namáhavější. Celkové nedostatky: • Nevýhodou se při zkoušce ukázalo vznikání velkého hluku. • Protloukání kolíků bylo velmi fyzicky namáhavé. Návrhy na zlepšení • Při protloukání kolíku trychtýřovitou stranou by byl vhodnější strmější úhel zkosení, který by lépe podporoval vedení kolíku. • Pro snížení hluku a fyzické námahy by bylo vhodné místo protloukání, použít protlačování kolíku matricí pomocí ručního lisu, nebo páky. Takový lis se dá například koupit od firmy Manutan s.r.o. v několika velikostech (viz Obr: 78). V tomto případě by bylo nutné vymyslet lepší způsob vedení kolíků, aby síla lisu působila kolmo na čelo kolíku a kolík byl v ideální poloze proti matrici.

Obr. 78: Ruční pákový lis s otáčivým stolem.49

49

Internetový obchod Mamutan s.r.o., [online] citováno 4.dubna 2010 Dostupné na World Wide Web:

71

6.3.4

Zhodnocení výrobního programu

Zkouška potvrdila prořezávání rýh na kolíku, při použití matrice z ploché strany, od které odlétávají třísky, zatím co při použití matrice z druhé strany, je kolík celý vtlačován do otvoru a rýhy se vytlačují, rozdíl je dobře viditelný na obrázku 79. Ze zjištěných skutečností jsem došel k závěru, že lepší je použít při ručním zatloukání matrici z trychtýřovité strany, nejen pro lepší vedení, ale i pro kvalitnější drážkování kolíků, které je plynulé i rovnoměrné po celém obvodu. Povrchové vrstvy jsou sice stlačeny, ale to by na použití nemělo mít negativní vliv. Největší závady na výrobě kolíků jsou hlučnost a velká fyzická náročnost. Pracovníci dlouho nevydrží činnost vykonávat. V případě únavy může dojít i ke zranění kladívkem. Proto je nutné při výrobě nahradit protloukání jiným alternativním způsobem, který budou moci pracovníci používat. Sražené strany kolíků pomáhali, jen při zatloukání z rovné strany. Pracovník musí disponovat fyzickou silou a dobrou manuální zručností při zatloukání, aby byl schopen tuto činnost vykonávat dobře. Je také nutné si uvědomit, že výrobní program byl zaměřen na výrobu velkých kolíků délky 12cm a průměru 16mm. Předpokládám, že při výrobě menších kolíků se podmínky při výrobě i výsledky změní. Výrobní program v podobě původního návrhu s použitím přípravku s matricí a protloukáním pomocí kladívka, hodnotím jako těžko proveditelný a neefektivní.

Obr. 79: Vlevo je při protloukání kolíku celý materiál vtlačován do matrice, vpravo jsou rýhy prořezávány a vznikají oblétávající třísky.

72

7 DISKUSE

7.1 Přínos mentálně handicapovaných pro naší společnost Musíme si uvědomit, že lidé s mentálním handicapem jsou pro naši společnost stejným přínosem, i když v poměru investic, které naše společnost na jejich zabezpečení vynakládá, nám tento přínos může připadat jako nerentabilní, jelikož jejich přínos je jemný, nevtíravý a pohybuje se mimo měřítka hodnot současné společnosti, což ale neznamená že není. Já ho vidím už v pouhé přítomnosti těchto lidí, kteří dokáží být otevření, srdeční a vstřícní ke všem lidem, právě díky své jednoduchosti, nevypočítavosti a nekritičnosti, která je lehce zneužitelná. Člověk tyto dary musí být schopen přijímat a nebrat je jako něco podivného a méněcenného. To jsem si uvědomil, když jsem jezdil autobusem z Ořechova s pracovníky z chráněné dílny do Brna. Tito lidé byli otevření ke všem a všemu dění kolem sebe, zdravili cizí lidi, povídali si s řidičem autobusu i lidmi, kteří nastoupili na jiných zastávkách a přisedli si blízko nich. Bylo vidět, že někteří lidé je už znají, konverzaci se nebránili a nečinila jim problém. Ostatní byli spíš oddělení a byla vidět v komunikaci bariera, kdy na jedné straně byla otevřenost a vstřícnost a na straně druhé uzavřenost a nezájem. Osobně si myslím, že uzavřenost a problémy s navazováním vztahů má naše současná společnost problémů víc jak dost, a protože je člověk naopak tvor společenský, jemu samotnému tato bariera nevyhovuje a způsobuje mu problémy. Já sám se považuji za člověka otevřeného, ale při prvním setkání s lidmi s mentálním handicapem jsem si uvědomil, že není vše jak se zdá, v porovnání s lidmi, kteří mne téměř hned s vlídností přijali mezi sebe a nečinilo jim problémy se mnou komunikovat a ptát se mě na různé věci, které je opravdu zajímaly, jsem si uvědomil, že i já mám své rezervy. Problémem naší společnosti spočívá v přílišné kritičnosti, kdy všichni kolem nás jsou potenciální nepřátelé, problém mentálně handicapovaných je opačný, všichni jsou potenciálně dobří. Setkávání s mentálně handicapovanými nám tak může ukázat naše vlastní omezení a uzavřenost. Výhodou u těchto lidí je také to, že víte na čem jste, pokud jsou naštvaní tváří se naštvaně, pokud jsou uražení poznáte to z chování, pokud jsou veselí je to také poznat, jelikož emoce a jejich projev je jejich přirozeností. Současní psychologové tvrdí, že emoce je pro člověka stejně důležitá jako inteligenční složka. Potlačení emocí vede k fyzickým i psychickým onemocněním a proto si myslím, že současná společnost by se v těchto oblastech naopak mohla učit od mentálně handicapovaných. Jejich přínos však není jen na úrovni jejich otevřenosti a vlídnosti, ale má i praktické hodnoty. V rešerši byly nezáměrně použity dvě dřevařské dílny, které zaměstnávají mentálně handicapované a dvě zaměstnávající osoby s jiným zdravotním postižením. Na výrobcích lidí s jiným než mentálním postižením vyniká technické zpracování, funkčnost hraček, velikost sortimentu a produktivita. Na výrobcích mentálně handicapovaných, kteří s radostí sobě vlastní pracují na každém výrobku a vytváří z 73

nich originální kus, můžeme pozorovat barevnost, jednoduchost a osobitost. Právě jejich spontánnost a emocionalita se přenáší do jejich výrobků, které hýří barvami a jsou velmi příjemné. Jejich jednoduché vnímání dává výrobkům originalitu, které mi nejsme schopni. To jsem si uvědomil na jedné ze spon, která je vidět na obrázku 80 a byla vyrobena při ověřování výrobního programu spon do vlasů člověkem s lehkou mentální retardací. Vyrábím drobné věci ze dřeva kolem sedmi let a nikdy by mě nenapadlo nechat sponu bez broušení se stopami po rašplování, ale když jsem viděl, jak pracovník sám vyrašploval jednoduchý vzor do dřeva, dohodli jsme se, že jej nebude brousit, ale jen ho vykartáčuje, aby sponu zbavil drobných vláken. Spona je velmi hezká, osobitá a dává vyniknout samotnému švestkovému dřevu. Zájem o spony a náušnice na Obr. 80: Švestková spona vyrobená mentálně handicapovaným. obrázku 81 vyrobené mentálně handicapovanými jsem si ověřil, když jsem je ukázal ženám a ony o výrobky projevily opravdový zájem, některé výrobky si i vyzkoušely (Příloha obrázek 14-21, strana 11-12) Výše zmíněnými názory a zkušenostmi jsem získal přesvědčení, že lidé s mentálním handicapem mají co společnosti nabídnout, jen jim musíme dát šanci a možnosti, hledáním nových způsobů a přizpůsobováním postupů výroby jejich potřebám, aby se i oni mohli v životě realizovat.

Obr. 81: Výrobky mentálně handicapovaných.

74

7.2 Využití lidí s mentálním handicapem v dřevařském průmyslu Myslím si, že lidé s lehkou mentální retardací by byli schopni se v současné době uplatnit v rámci různých dřevozpracujících podniků, nejen v oblasti jednoduchých manuálních činností jako je úklid, nebo nošení materiálu, ale i jiných drobných činností v rámci pracovního procesu, které nevyžadují odbornost a jsou potřebné udělat. Za ideální činnost považuji, když člověk s mentálním handicapem může při práci asistovat, podávat a nosit různé komponenty a sám dělat některé drobné pracovní úkony. Je dobré takového pracovníka zapracovat v některých činnostech a v těch ho zdokonalovat, než aby každý den vykonával jinou práci, protože si rychleji zvykne, bude vědět co se od něj žádá a jaký je celý průběh práce. Jejich práce se dá využít i při práci na dřevoobráběcích strojích, kde jsou při obsluze v ideálním případě potřebné dvě osoby: jako rozmítací pila, tloušťkovací frézka, formátovací pila, zkracovací pila a jiné, u kterých je potřeba jednoho pracovníka s odbornými znalostmi pro ovládání stroje a dalšího, který pomáhá při manipulaci s materiálem a odebíráním. Tuto jednoduchou činnost jsou schopni vykonávat i mentálně handicapovaní, což je mou zkušeností z chráněné dílny V růžovém sadu, kde jsem byl i jako brigádník a při strojním obrábění mi pomáhal jeden z pracovníků, právě s manipulací materiálu a jeho odebíráním od tloušťkovací frézky (viz. Obr 82) a rozmítací pily. Bylo zřejmé, že ví o co se jedná a práci zvládal obstojně. Při tloušťkování jsem chtěl zjistit, jak rychle dokáže odebírat materiál, proto jsem do stroje vkládal desky jednu za druhou v nepřetržitém sledu. Ukázalo se, že pracovník byl schopen odebírat materiál, otázka je, ale jak dlouho je schopen udržet u takové činnosti, nebo tempu pozornost než se zapomene? Mým předpokladem je, že pokud má takový pracovník u sebe dohled, který ho kontroluje a motivuje, je schopen odebírat materiál a asistovat klidně celou pracovní dobu, záleží i na fyzické kondici a ostatních aspektech. Výhodou využití takového pracovníka pro odebírání a pomocné práce, je ušetření jedné kvalifikované osoby, která může vykonávat jinou odbornou práci. Někteří tito lidé jsou v rámci svých schopností i samostatného strojního obrábění, na obrázku 83 vidíme pracovníka při činnosti na stojanové vrtačce. V chráněné dílně V růžovém sadu jsem viděl jak se pracovnice učila zacházet s ruční excentrickou bruskou, asistent jí přidržuje broušený dílec a dává ji potřebné pokyny (viz Příloha: Obr 11, strana 4). Z mých předpokladů jsou tito lidé schopni se naučit různé jednoduché pracovní úkony v rámci práce se dřevem: odebírání materiálu při strojním obrábění, nanášení lepidla při výrobě spárovky, úklid, nošení materiálů, používání ručního nářadí, broušení pomocí ruční vibrační brusky, natírání, olejování, voskování a jiné pomocné práce. Jejich samostatná práce se dá využít i na dřevoobráběcích strojích, ale tato činnost musí být přizpůsobena jejich požadavkům a bezpečnosti.

75

Obr. 82: Pracovník pomáhá s odebíráním materiálu při tloušťkování.

Obr. 83: Pracovník při práci na stojanové vrtačce.

Myslím si, že je hodně dřevařských podniků, které by mohli vytvořit v rámci své velikosti chráněné pracoviště pro jednoho až dva lidi s lehkým mentálním handicapem, kteří by byli svou prací v podniku užiteční, navíc by jejich zaměstnání podporoval i stát. Důvodem, proč to tak není je z mého hlediska fakt, že lidé v praxi nemají žádné povědomí a zkušenosti s tím, jak se k takovým lidem chovat a co jejich handicap dovoluje, popřípadě čeho a jak jsou schopni se naučit. Tato neznalost a vlastní představy už předem v možných zaměstnavatelích vytváří nezájem se dále zajímat o uplatnění těchto lidí. To je jeden z důvodů, proč by se touto problematikou měly zabývat i vysoké školy, které mohou svým odborným přístupem zmapovat možnosti a postupy, při kterých se dá uplatnit práce nejen mentálně handicapovaných v různých oborech. Při hledání těchto nových možností se mi zdá vhodná spolupráce jak odborné vysoké školy z oblasti, ve které se hledají nová uplatnění pro tyto lidi, tak z oblasti samotného postižení lidí, kde mají dobré znalosti v práci a vedení handicapovaných lidí. V případě mentálně handicapovaných jsou to vysoké školy s psychologickým, terapeutickým či speciálně pedagogickým zaměřením. Výstupem takové spolupráce by měly být metodické postupy a rady, jak osoby s handicapem uplatnit v práci v daném oboru, co mohou dělat bez dozoru, které činnosti jim lze různými úpravami zpřístupnit, jak takového pracovníka motivovat a vést v práci. Alfou jejich uplatnění je však jejich vlastní chuť pracovat, která má velký význam i na kvalitu a množství odvedené práce. Tyto osoby nelze nutit, veškerá jejich činnost, aby byla přínosná, musí vycházet z jejich odhodlání pracovat. Proto by měli mít při zaměstnání takové podmínky, které je v práci podporují a vytváří jim dobré pracovní prostředí usnadňující vykonávat činnosti, a tím i získat radost ze seberealizace a pocit, že svoji práci zvládají dobře, který se odrazí na jejich sebevědomí důležitém pro každou žijící bytost. Omegou je pak na straně druhé člověk, který je ochoten s těmito lidmi pracovat, zaměstnat je a vytvořit jim dobré podmínky práce a neagresivní prostředí. Také jejich nepostižení spolupracovníci by měli být ohleduplní, vstřícní a trpěliví. 76

7.3 Rozdíly ve vnímání práce Souhlasím s panem Vladimírem Procházkou, že pro dobré vedení v práci, která má těmto lidem pomoci se rozvíjet a uplatnit, je nutný osobní přístup. Mentální handicap je rozmanitý a u každé osoby je míra postižení jiná a jinak se projevuje. To co platí a pomáhá v práci jednomu, nemusí vyhovovat všem ostatním. Osobní přístup nás vybavuje trpělivostí a pochopením. Dovoluje nám vnímat člověka s mentálním handicapem nejen ze stran jeho omezení, ale i potenciálu a hledat možné způsoby jeho rozvoje vhodné pro konkrétní osobu. Dají se tak najít nové postupy, které umožňují těmto lidem dobrou práci, která je rozvíjí , baví je a pomáhá jim, ale i nám. Lidé s lehkým mentálním postižením jsou převážně vstřícní, otevření a ve své prostotě milí a veselí, alespoň já mám s nimi tuto zkušenost z chráněné dílny V růžovém sadu. Domnívám se, že navrhovat výrobní programy bez hlubšího poznání problematiky těchto lidí a to nejen ze strany jejich handicapu nebo dovedností, které zvládnou je pro jejich život možná použitelné ,ale nebude zcela přínosné. Velkou roli v jejich životě hrají i emoce, které se nebojí projevit a to platí i pro práci. Člověka by jeho práce měla bavit, ale u člověka s mentálním handicapem je to dvojnásobně důležité. Dále rozepisovanou zkušeností se snažím objasnit určité rozdíly ve vnímání „normální“ a mentálně handicapované osoby. Protože se jedná o osobní prožitek a z důvodu názornějšího přiblížení, je následující událost popsaná mým osobním pohledem s trochou nadhledu, který má lépe zdůraznit důležité a těžko popsatelné skutečnosti. Některým lidem se tento způsob nemusí zdát hodný diplomové práce, ale je to z mého hlediska nutné, pro lepší ukázání rozdílného myšlení a hlubší uvědomění dané problematiky. Můj zážitek se stal v dílně V růžovém sadu, kde jsem si v rámci rešerše vyzkoušel sám vyrobit auto, což je jeden z hlavních výrobních programů chráněné dílny, stejným způsobem jak jej vyrábí učedníci, když se učí řemeslné dovednosti a výrobní postup. Dostal jsem kus desky z olšového dřeva a vysvětlení jak mám postupovat. Při výrobě jsem mohl, stejně jak pracovníci používat pouze ruční pilu a struhák. Řekl jsem si, že když už mám dělat auto, tak pořádně. Při návrhu tvaru jsem se nechal inspirovat autem BMW Z3, které je mým oblíbeným. Jelikož mám v práci se dřevem i používáním struháku dobré zkušenosti, samotné rašplování ani výroba mi nečinila žádný problém a práci jsem vykonával spontánně bez velkého úsilí. Rašplování jsem prováděl automaticky, bez nějakého přemýšlení a u práce jsem si dával pozor jen na osovou souměrnost a vzhled, kterého chci dosáhnout. Při opracovávání mě několikrát i napadla otázka: proč to vlastně dělám? Vždyť je to má odbornost, které rozumím a nemohu se nic nového naučit. Ovládám technologický postup i rašplování samo osobě.

77

Když jsem orašploval základní tvar auta, na který jsem byl patřičně hrdý, přišel vedoucí dílny pan Vladimír Procházka zkontrolovat dění v dílně i mou přítomnost a činnost. Pln pýchy nad svou řemeslnou zručností jsem mu ukázal svůj výtvor s otázkou, jestli by mě za takové auto přijal do své dílny. Rozčarováním se mi stala rozhodná a pohotová odpověď: „Tak za takové auto bych Vás rozhodně nepřijal, ani bych ho nemohl prodat.“ Jak jsem se v zápětí dozvěděl, cílem totiž nebylo vyzkoušení si výrobního postupu, nebo práci s rašplí, ale pochopení principu práce mentálně handicapovaných, kterému jsem se měl přiblížit pomocí práce a postupu, který sami provádí. Hlavním cílem mělo být přiblížení se jejich způsobu myšlení, práce, vnímání a tvorbě. Místo toho jsem naopak vytvořil auto ve svém stylu vycházející z mých představ o „krásném“ autě a schopnostech na své úrovni. Po dohodě s panem Procházkou ve stylu: znovu a lépe, jsem zkusil vyrobit auto nové, abych vše znovu nepokazil, byl mi přidělen jeden pracovník jako rádce a učitel, který kontroloval mou práci a říkal mi co mám dál dělat. V podstatě došlo k výměně rolí, kdy se z vedeného pracovníka stal vedoucí asistent. Z důvodu anonymity budu přidělenému pracovníkovi říkat fiktivním jménem Lukáš, i když jeho skutečné jméno je také hezké. Lukáš je dlouholetým a zkušeným pracovníkem dílny, známý svojí vstřícností, dobrou náladou i vtipnými poznámkami, pracovitostí (ve svém pomalejším tempu pracuje takřka bez přestávek s velkou samostatností), kvalitou odváděné práce (velmi pečlivý, při práci se u něj hlídá, aby přecházel na ostatní méně obroušená místa a to vyleštěné už nechal být). Při výrobě jsem se od začátku raději ptal svého nového učitele Lukáše, jak co mám dělat, ten si vždy ochotně a pozorně prohlédl můj výrobek a pak mi poradil. Lukáš mi napřed vysvětlil, že se musím nejdříve rozhodnout, kde bude mít auto“čumák“ a kde zadek. Po rozhodnutí jsem nakreslil a vyřízl přední část auta. Dále jsem musel struhákem srovnat všechny boční plochy a tím dát autu základní obrys. Při práci jsem si nechal zkontrolovat každou plochu a Lukáš sám rozhodoval, jestli můžu už pokračovat a na kterém místě. Na obrázku 84 můžeme vidět jak mi Lukáš po konzultaci schválně upíná výrobek do hoblice, tak abych co nejlépe mohl orašplovat zadní stranu auta. Postupně jsem rašploval každou boční plochu auta od přední kapoty a skla přes střechu až po zadní sklo a kufr. Obr. 84: Asistent upíná pracovníkovi výrobek do hoblice.

78

Při práci jsem v jednom místě vyrašploval větší prohlubeň. Kterou bych při své práci hned orašploval, nebo udělal osově souměrnou, Lukáše však tahle skutečnost nikterak netížila a byl jsem pochválen za dobrou práci: „Dobrý,dobrý dneska jedeš jak drak Ondří...“ Práce ubíhala rychle a brzy jsem přešel na broušení, při kterém se ukázalo jak umí být velmi pečlivý. V průběhu broušení mi i několikrát po sobě nechával přebrousit místo, které se mu nezdálo být dost dobré a to i přesto, kdy už jsem brousil stopy po brusném papíru s kterým jsem brousil, což mi ukázalo, že mu nejspíš dělá problém rozlišování jemných stop po brusném papíru a určení, kdy už mám použít brusný papír s jemnější zrnitostí, což je věc abstraktního myšlení. Po dokončení operace broušení, Lukášova úloha skončila a já jsem pokračoval ve výrobním postupu dál. Při spolupráci s Lukášem jsem si uvědomil některé další věci: Při postupu pro něj byly důležité dílčí úkoly, nad kterými bych se nepozastavoval, jako to, kde bude mít auto přední a zadní část, to podle mne ukazovalo na konkrétní používání mysli, která není schopna zevšeobecňovat. Já bych na místě Lukáše řekl: Nejprve si uděláš návrh auta a pak budeme pokračovat. Mé sdělení o návrhu obsahovalo to, že se napřed rozmyslí, kde bude na dřevě předek auta, jaký základní tvar auto bude mít a nakreslení obrysu na dřevo. Při vyrašplování kufru auta jsem špatně orašploval zjevně zadní okno a část střechy auta, mým předpokladem bylo, že mě Lukáš upozorní na chybu a nechá mi ji hned spravit, ale Lukáš mě nechal dál opracovávat ostatní části, až jsem si začal myslet ,že chybu nevidí, nebo se stydí na ni upozornit, Ale až došlo na rašplování zadního skla hned mě upozornil na chybný vzhled a nechal mě to opravit. Lukáš mě vedl podle naučených kroků tak, jak se sám naučil postup výroby. Nepostupoval podle toho, co by bylo nejvhodnější vzhledem ke konkrétnímu výrobku a logickému postupu jeho dokončení, ale držel se postupu, který při výrobě znal, bylo pro něj snazší se orientovat podle zažitého systému. To ukazovalo na konkrétní myšlení, které nebylo nastavené na používání abstrakce: představit si jaké různé varianty postupu by šly použít pro stanovený cíl a jaká je pro něj nejideálnější cesta. Právě proto je pro mentálně handicapované lidi důležité při navrhování vytvářet jasné a jednoduché postupy a to hlavně v činnostech, které se skládají z více fází. Dobrým příkladem je rašplování vysvětlené v kapitole: 2.9 Technologické operace provádějící v dílně handicapovaní. Jednotlivé rozfázování a postupné učení jim může zpřístupnit různé činnosti a výrobní technologie při práci se dřevem. Při práci také my normální vycházíme z praktických zkušeností z našeho života, stejně jako když jsem se já nechal inspirovat autem BMW Z3 a postupoval jsem i z jiných racionálních předpokladů při práci, zatím co u práce mentálně postižených je tato praktičnost z důvodu omezené funkce mozku daleko menší a na druhou stranu jim umožňuje jiný pohled na svět, který se odráží na jejich výrobcích, které jsou tvarově jednodušší, barevnější a osobitější.

79

Jedním z hlavních cílů bylo také vysvětlit a vyvarovat se našemu přístupu. Stejně jako když jsem já vyráběl své první auto a neuvědomoval jsem si, že jejich způsob vnímání a práce je jiný. V tomto ohledu si musíme uvědomit, že spoustu činností bereme samozřejmě a jejich vykonávání provádíme spontánně bez velkého úsilí, ale oni do své práce musí dát daleko více. Dávají energii do své práce, ale na víc musí překonávat neustále barieru svého handicapu, což je stojí další úsilí i při jednodušší práci. Po tomto zážitku jsem si uvědomil, že pracovat jejich jednoduchým způsobem uvažování, je pro nás naprosto složité. Přesto je potřebné hledat jejich způsob práce, jejich styl, jejich pohled na věc, aby jsme jim dokázali vytvořit co nejvhodnější podmínky pro jejich práci a seberealizaci. Takovou povedenou technologií je právě rašplování v podání dílny V růžovém sadu, pracovníci se ji postupně učí používat jak po technické stránce, tak po výtvarné a jsou vedeni individuelně k samostatnosti. Přitom nejde o to jim dát nástroje, materiál a čiň jak dovedeš. Právě ve své jednoduchosti si nedokážou představit, co z daného kusu dřeva mohou vyrobit. Postupným vedením se však naučí vyrábět rašplováním a daným jednotným postupem například auta, na kterých začnou uplatňovat vlastní styl tvorby, svou seberealizaci.

80

7.4 Vedení mentálně handicapovaných Vedení v práci mentálně handicapované je velmi náročné na povahu vedoucího pracovníka. Především musí taková osoba být tolerantní a trpělivá mít vlídné chování i při stále opakovaných chybách člověka s handicapem. Navíc by měla být empaticky založená, aby dobře porozuměla člověku, jeho možnostem a našla pro něj vhodný způsob asistence při práci, což také znamená zájem a osobní přístup, který asistentovi, nebo vedoucí osobě pomáhá pochopit mentalitu handicapovaných. Při vedení si musíme uvědomit mnoho jednotlivých oblastí které musíme brát na zřetel a mezi ně patří: • Udělované příkazy by měli být co nejkonkrétnější. Můžeme si představit jak by jsme danou činnost, kterou požadujeme od pracovníka sami udělali a zjistíme, že jednotlivé úkoly se skládají z několika jednotlivých fází. Např: Chceme aby pracovník uklidil. To můžeme vyjádřit buď příkazem: ukliď ve strojovně a nebo běž do strojovny vezmi si koště a zameť podlahu kolem strojů. První varianta je pro pracovníka více složitější, protože si musí představit všechny dílčí činnosti sám, popřípadě může být nejistý protože úklid může zahrnovat více různých úkolů. Druhý způsob je konkrétnější a pracovník ví hned co má dělat. • Je vhodné si zadanou, nebo sdělenou informaci ověřit otázkou, popřípadě si nechat vysvětlit co kde a jak bude pracovník dělat. • Při osvojování nových dovedností je velmi podstatné učit handicapované správnou míru. Můžeme je naučit několika různým dovednostem při opracovávání, ale může se stát, že nebudou při práci schopni použít ani jednu dovednost, protože si nedovedou z nabízených možností vybrat. Vhodnější je naučit jednu možnost a po jejím zvládnutí a pochopení naučit další dovednost. • Výtvarný projev pracovníka by jsme měli respektovat a rozvíjet, musíme ovšem rozpoznat: jestli daná věc je jeho tvůrčím vyjádřením, nebo danou technologii nezvládá a jinak to neumí. Proto je dobré se snažit ze začátku pracovníkovi nabízet různé postupy a varianty řešení tvaru, aby jsme zjistili co v rámci jeho individuality je vhodné řešení pro jeho vlastní práci a sebevyjádření • Člověk se nesmí nechat unést vlastními představami o práci či produktivitě. Vedoucí asistent musí rozeznat kdy pracovník potřebuje zvýšit při práci motivaci a kdy už je unavený a je vhodné ho nechat odpočinout. To se rozeznává velmi těžko zvlášť když pracovník trpí poruchou koncentrace. V tomto ohledu se mi V růžovém sadu líbí jeden příklad, kdy pracovník který má problémy s koncentrací je zaměstnán i jako uklizeč. Uklízení je jeho oblíbená činnost, která ho baví, dokáže ji dělat poctivě a vytrvale, na svoji funkci je hrdý a zároveň si odpočne od práce, ke které se po úklidu vrátí. Úklidové práce má rozvrhnuté na celý týden. • Je potřebné hledat správnou hladinu toho co po nich můžeme chtít víc a zvedat jim postupně laťku ale v jejich měřítku možností.

81

• Je vhodnější práci zjednodušovat než učit pracovníka složitější postup. Například při broušení je jednoduší dát pracovníkovi na vybroušení stop po smirku jemnější brusný papír než jej učit zásady broušení po směru vláken. • Učení dovedností probíhá pomaleji. Je vhodné pro pracovníka vykonávat jednu činnost, která je tvůrčí a dá se rozvíjet, než několik různých. • Pokud pracovník kromě mentální retardace má ještě jinou přidruženou chorobu (autismus, downův sindrom) je vhodné se o způsobech projevu dovědět co nejvíce. • Je nutné si uvědomit, že lidé s mentálním handicapem nejsou děti i když jejich IQ koeficient se může blížit k některé z úrovní dítěte. • Pracoviště by mělo být očištěno od veškerého nepotřebného nářadí, které pracovník nepotřebuje a důkladným poučením pracovníka omezit vznik situací, které by mohly vést k poškození strojního vybavení, nástrojů, nebo zranění. Na obrázku 85 vidíme, jak pracovník chce z matrice na protloukání spojovacích kolíků vyrazit kolík pomocí šroubováku, který si spontánně vzal z hoblice. Je pravděpodobné, že pracovník mohl poškodit matrici, nebo zaklínit šroubovák v kolíku.

Obr. 85: Asistent upíná pracovníkovi.

Mým osobním názorem je, že při vedení a hledání vhodných postupů práce u jednotlivých lidí s mentálním postižením, jste jak ve tmě v bludišti. Pomalu tápete, poslepu nahmatáváte stěny kolem sebe, které nevidíte a nemůžete se spoléhat na své hlavní smysly. Zbývá Vám jen omezené množství citu a intuice při hledání správné cesty v prostředí, kde se neorientujete. Sem tam při tom narazíte do zdi a někdy se musíte i vrátit. Přesto se toto hledání vyplácí z mnoha povětšinou neosobních důvodů.

82

7.5 Navrhování výrobních programů Lidé s mentálním handicapem by mohli ze dřeva vyrábět daleko víc výrobků a používat i jiné technologie při výrobě. Důvodem, proč to tak není, je že o jejich práci a možnosti uplatnění se zajímalo velmi málo lidí z našeho oboru. Tato problematika vyžaduje také komplexní přístup a vědomosti, musíme být obeznámeni s charakteristikou postižení a možnostmi osob, strojního vybavení a dalších aspektů ovlivňujících výrobní program. Při navrhování výrobního programu pro mentálně handicapované můžeme zvolit dva základní přístupy: 1.Základem navrhování výrobku jsou činnosti, které zvládají jako natírání, broušení, voskování, zatloukání hřebíků, vystřihování, malování na papír a od toho se odvíjí návrh výrobku. 2.Navrhneme výrobek či technologii výroby, kterou za normálních podmínek nezvládají a zjišťujeme, za jakých podmínek a při jakém přístupu jsou schopni tuto technologii či výrobek zvládnout. Při návrhu výrobního programu v chráněné dílně jsem si uvědomil, že velkým pomocníkem zpřístupňujícím práci a nové technologie jsou nejrůznější přípravky a pomůcky. Některé používané V růžovém sadu můžeme vidět na spodních obrázkách 86 až 88, jako držák na držení sklenic s nátěrovou hmotou proti převrhnutí, upínací zařízení na hodiny usnadňující opracovávání hodin po celém obvodu, upínací přípravek na dlabané svícínky.

Obr. 86: Držák sklenic.

Obr. 87: Přípravek na držení hodin.

Obr. 88: Přípravek pro upínání svícínků při rašplování.

83

Jak jsem se dozvěděl od pana Procházky, je možné přípravky použít i při práci handicapovaných na strojích jako je malá modelářská kotoučová pila, na které byl pracovník sám schopen pracovat. Proto by návrhy přípravků měly být součástí návrhu celého výrobního programu, nebo použité technologie, tak aby činnost zjednodušovala v co nejvyšší míře. Je vhodné při navrhování myslet i na poměr práce, aby podíl mentálně handicapovaných byl co nejvyšší a sloužil jako motivace a k pocitu samostatnosti. Mou domněnkou je, že při postupech výroby, které se skládají z více technologických operací a jsou nově zaváděny, je vhodné vytvořit velmi jednoduchý manuál výrobního postupu i pro postiženého pracovníka, nejlépe obrázkový s nejméně textu, kde budou jednotlivé fáze a postupy seřazeny za sebou tak, jak je musí pracovník udělat. Je vhodné, aby si pracovník u jednotlivých fází odškrtnul tužkou, že má danou činnost hotovou a může jít na další. Dalším námětem při návrhu výrobního programu je, aby se při výrobě použilo více jednoduchých výrobních operací, které se mohou i střídat a opakovat. Důvodem je změna, která napomáhá koncentraci a neunavuje pracovníka jako jedna neustále vykonávaná činnost, také ukončení jedné fáze a přechod na další, je pro pracovníka motivace. Výše zmíněné doporučení je nutné brát jako možnosti, samotný návrh by měl být také flexibilní a možný upravit pro každého pracovníka zvlášť. Například člověku, který má problémy s koncentrací může v průběhu výroby pomoci změna pracovní činnosti, jinému tyto změny mohou činit velké problémy.

Obr. 89: Tři auta vyrobená s různým přístupem.

Mou úvahou je, že navrhování výrobních programů a jejich využití se může pohybovat ve třech rovinách, ve kterých jsou tři auta na obrázku 89. 84

První úrovní je červené auto, které jsem vyrobil v chráněné dílně V růžovém sadu (viz kapitola 7.3 Rozdílné vnímání práce). Kdy při navrhování zcela přemýšlíme, jak by jsme postupovali a mysleli my. Návrh je zcela racionální, výsledkem našich zkušeností a představ. Postup je navrhnut tak, aby výsledné výrobky splňovaly naše představy. Nepředpokládá individuální schopnosti, předpokladem je co tito lidé zvládnou v průměru. Takovým výrobním programem je návrh výroby spojovacích kolíků. Druhou úrovní je žluté auto, které je výsledkem spolupráce, kdy člověk s mentálním handicapem udělá část výrobku, naučenými technologiemi tak, jak to umí a jak se mu to líbí. Technologie, které sám nezvládá provede asistent ,nebo člověk bez handicapu se kterým se společně dohodne, jak výrobek bude dokončen. Do tohoto způsobu řadím výrobu náušnic a přívěsků. Modré auto je třetí úrovní, kdy největší kompetence ve vzhledu je přenechávána pracovníkovi, který se naučí zvládat technologii a je veden k samostatnosti a vlastnímu tvůrčímu vyjádření. Všechny tři auta byly vyrobeny stejnou technologií. To co se snažím demonstrovat je totiž o přístupu v práci, který se promítá do konečného výrobku. Při pohledu na jednotlivá auta si můžeme všimnout jejich rozdílného vzhledu. Červené má nejsložitější tvar a provedení. Jednotnou barvu okýnek, které jsou stejně umístěné. Žluté auto je výsledkem mé práce pod vedením Lukáše (7.3. Rozdíly ve vnímání práce), kdy každý z nás dal do výrobku své know-how a výrobek je výsledkem naší spolupráce, to se projevuje jednodušším tvarem auta, na druhou stranu je auto pravidelnějšího tvaru než auto modré. Můžeme si všimnou také jednoduchých obdélníkových oken, zatím co na modrém jsou okna ve tvaru, který by člověk bez mentálního postižení nenavrhl a ani by ho to nenapadlo, protože všichni víme, že auto nemá taková okna a naše zkušenosti by nám nedovolovaly se oprostit od naší představy. Je otázkou, který přístup pro navrhování a vedení v práci je ten správný. Každý z konečných výrobků má své kvality i nevýhody. U přístupu v pásmu červeného auta se vytrácí vlastní sebevyjádření pracovníka a možnosti jeho vlastních schopností, které mohou být i vyšší, se dál nerozvíjí. Cílem je naučit pracovníka takovým postupům, které mu umožňují výrobu, které by sám nebyl schopen a jednotlivé výrobní operace nedovede samostatně použít při jiné výrobě. Jde o naučený postup činností, který dodržuje. Lze tak použít více produktivní a složitější technologie i v práci na strojích, kterou přizpůsobíme pracovníkům. Například přípravkem pro řezání určitého dílu, kdy pracovník je schopen používat pilu, ale jen při této konkrétní činnosti. V pásmu modrého auta jde především o rozvoj a sebevyjádření pracovníka, množství výrobků nehraje roli. Takový přístup je nejvhodnější pro samotného pracovníka. Cílem je, aby pracovník naučenou technologii zvládl tak, že ji je schopen uplatnit vlastním způsobem při tvorbě. Prostřední pásmo žlutého auta je spojením obou předcházejících úrovní, kde na výrobku odvedou práci ve svých schopnostech jak handicapovaní, tak nepostižení pracovníci. Mě osobně vyhovuje právě prostřední pásmo. Zde mohou obě skupiny nabídnout své výhody, kterých ta druhá nedosahuje a výsledkem může být kvalitativně nový výrobek.

85

ZÁVĚR: Z pohledu práce se dřevem se čtenář seznámí s analýzou dřevozpracující chráněné dílny V růžovém sadu, zaměstnávající mentálně handicapované po stránce jednání a přístupu k mentálně postiženým, s výrobními podmínkami, používanou technologií a výrobky. Součástí rešerše jsou i programy jiných chráněných dílen zpracovávajících dřevo a průzkum výroby dřevěné bižuterie a materiálů používaných při její výrobě. Po přečtení kompletní rešerše by čtenář měl mít základní přehled o problematice, týkající se práce mentálně handicapovaných lidí v oblasti zpracování dřeva, jejich pracovního uplatnění, státní podpory i samotného handicapu. U navrhovaných výrobních programů se ukázala různá míra použitelnosti. Nejlépe se dá hodnotit z několika důvodů návrh výroby spon do vlasů. Pracovníci v chráněné dílně V růžovém sadu ovládají výrobní postup z jiných výrobních programů, výrobu spon zvládali dobře a téměř bez pomoci. V celkové práci na výrobku je malý podíl práce vedoucího pracovníka, celková výroba je rychlá. Zjištěné závady při testování programu jsou technického rázu a jsou odstranitelné. Na výrobním programu výroby náušnic a přívěsků nebyly shledány konkrétní závady. Prokázalo se, že jemná motorika postačuje k broušení drobných předmětů v dobré kvalitě. Nevýhodou programu je malý podíl práce handicapovaných pracovníků, kteří mohou brousit a povrchově výrobky dokončovat. Ostatní činnosti jsou vykonávány vedoucím pracovníkem. Výroba spojovacích kolíků se ukázala jako nejproblematičtější. Pokus sice prokázal schopnost pracovníků používat matrici a vyrábět rýhované kolíky, ale samotná výroba byla fyzicky velmi náročná a vznikalo velké množství hluku. Pokud by se protloukání změnilo dle návrhu na protlačování pomocí ručních lisů, bylo by tento výrobní program také možno použít. Celkovou výhodou všech navrhovaných programů je malá potřeba strojního vybavení a proto je možné návrhy uplatnit i v jiných chráněných dílnách. Jak vyplývá z diskuze na téma možnosti uplatnění mentálně handicapovaných osob v oblasti zpracování dřeva, je vhodné pro zpřístupňování práce používat různé přípravky, a učit pracovníky jednoduché a časté činnosti, které budou vykonávat. Celkově se téma uplatnění mentálně handicapovaných osob v oblasti práce se dřevem ukázala jako daleko hlubší problematika, kterou se doposud zabývá velmi málo lidí. Pro další diplomové a výzkumné práce v této oblasti, je vhodná spolupráce s odborníky, kteří rozumí mentálnímu handicapu a mohou tak poskytnout cenné a komplexní informace v zaměstnávání a vedení postižených osob. Výsledkem takové spolupráce by měly být příručky dvou typu: 1.Pro chráněné a terapeutické dílny obsahující návrhy výrobních programů a způsoby jejich zavedení. 2. Příručky pro osoby zaměstnávající mentálně handicapované, které by seznámily zaměstnavatele s touto problematikou a informovaly ho jakou práci může postižený vykonávat a jak mu ji usnadnit.

86

Hlavní přínos diplomové práce vidím v několika rovinách: 1. V komplexním návrhu výrobních programů, které respektují handicap pracovníků, byly navrhnuty pro chráněnou dílnu V růžovém sadu a jsou pro praxi použitelné. 2. V samotném zpracovávaném tématu zabývající se možnostmi uplatnění práce handicapovaných v dřevozpracujícím průmyslu a tím napomáhat jejich integraci do společnosti a zvyšovat úroveň života. 3. Diplomová práce se může stát inspirací pro další práce tohoto typu a výzkum zpřístupňující a usnadňující lidem s mentálním postižením práci v oblasti zpracování dřeva. 4. V oblasti diskuse jsou shrnuty některé problémy při vedení práce mentálně handicapovaných a rad pro navrhování výrobních programů, které mají seznámit odbornou veřejnost ze dřevozpracující oblasti a touhle problematikou a možnostmi.

87

„kvalita společnosti se může měřit podle způsobu, jakým se stará o své nejzranitelnější a nejzávislejší členy“ Adrian D. Ward

88

SUMMARY V rámci rešerše byly zmapovány dřevozpracující chráněné dílny po stránce produkovaných výrobků, které jsou ukazatelem úrovně zpracování dřeva v příslušné dílně. Hlavní podklady pro návrh výrobního programu byly zajištěny zmapováním chráněné dílny V růžovém sadu, v dostatečné míře pro dosažení celkového obrazu dílny. Analýza byla provedena v oblastech obecného popisu dílny, základních myšlenek a idejí, výrobních podmínek, vybavení, technologické operace prováděné v dílně handicapovanými, způsob vedení a jednání s mentálně handicapovanými, způsob hodnocení mentálně handicapovaných při práci a současné výrobní programy. Další důležitou částí rešerše je výroba dřevěné bižuterie, která mapuje současnou úroveň a výrobu dřevěných šperků, která je rozdělena do tří částí, na domácí výrobce prodávající na internetovém obchodě Fler, profesionální výrobce a vlastní tvorbu, která byla inspirací pro návrh výrobního programu spon do vlasů, náušnic a přívěsků. Součástí je i popis materiálů, které se při výrobě dřevěných šperků používají. Poslední část rešerše seznamuje s problematikou mentálního handicapu v oblastech: základního členění a informací o mentální retardaci, zvláštností psychiky a komunikace s mentálně postiženými, možnost současného profesního vzdělání a státní podpoře vyplývající ze zákonů o zaměstnávání těchto osob. Po celkovém přečtení rešerše by měl mít čtenář ucelený základní rozhled o mentálním postižení a současné situaci uplatnění mentálně handicapovaných osob v oblasti práce se dřevem. Hlavní část diplomové práce tvoří návrh výrobního programu pro chráněnou dílnu V růžovém sadu, který je založen na předcházející analýze a rešerši. Návrh respektuje svým komplexním přístupem v řešení handicap pracovníků, možnosti i vybavení dílny a používané technologické postupy při výrobě a tím usnadňuje začlenění výrobního programu. Hlavním navrhovaným programem je výroba spon do vlasů, která byla obohacena o dva doplňující výrobní programy: náušnic a přívěšků ze dřeva a návrhu výroby spojovacích kolíků. Každý výrobní program je rozepsán v samostatné kapitole, která se dále rozděluje na: 1.Návrh příslušného výrobního programu, seznamující blíže s požadovanými výrobky a navrhuje technologický postup výroby. 2.Praktické ověření reálnosti navrhovaného postupu v podmínkách chráněné dílny V růžovém sadu. 3.Rozbor zjištěných nedostatků při ověřování. 4.Celkové zhodnocení navrhovaného výrobního programu. Navrhované výrobní programy spon do vlasů, náušnic a přívěsků se ukázaly v podmínkách chráněné dílny jako nejlépe aplikovatelné. Výroba spojovacích kolíku je použitelná po úpravě navržených změn. Oblast diskuze začíná úvahou o přínosu mentálně handicapovaných pro naši společnost. Hlavní část chce poukázat na možnosti uplatnění mentálně handicapovaných v dřevařském průmyslu a jakým způsobem jim práci zpřístupnit, pomocí poznání myšlení handicapovaných a přípravků. Stěžejní částí je vysvětlení, jak člověk s handicapem uvažuje a jaké postupy ve vedení v práci je vhodné použít. V případě navrhování 89

výrobních programů pro mentálně handicapované jsou zmíněny návrhy jak k této problematice nahlížet a na co je vhodné myslet. Celkově se diskuze zabírá spíše psychologickými aspekty, jelikož ty nejsou našemu oboru vůbec známé a pro zaměstnání i navrhování práce pro tyto lidí hrají klíčovou roli.

90

SUMMARY In the background research there were charted woodworking protected workshops , their products which are indicators for standard of wood processing in the corresponding workshop. The main footing for the productive program proposal was provided by charting in protected workshop called V růžovém sadu , sufficiently for achieving to show the whole picture of the workshop. The analysis was made in those areas : general workshop description , key ideas and thoughts, production conditions, equipment, technology operations performed by handicaped people, way of leading and dealing of mentally disabled people, way of work evaluation and current production programs. The next important part is about production of wooden costume jewellery which is mapping out current standard and wooden costume jewellery production that is devided into three parts: domestic producers selling on the internet shop called Fler, profesional producers and one's own production which was the inspiration for production program proposal of brooches, earrings and charms. It also includes material description that are used in production of wooden jewellery. The last part of the background research is about to get acquainted with mental handicap issue in those areas: basic division and information about mental retardation, mental distinction and communication with mentally disabled people, current possibilities for profesional education and state support resulting from the law about occupying those people. After the reading the whole recherche readers should have compacted base outlook about mental handicap and current situation in use of those people at working areas processing wood. The main part of this work is about production program proposal for protected workshop called V růžovém sadu which is based on previous analysis and recherche. The proposal respects in its complex approach in finding a solution for handicaped workers possibilities and workshop equipment and technological procedure used for production, helping integration of production program. The main proposed program is about production of brooches which was enriched for two completing production programs : earrings and wooden charms and suggestion for production of connecting pins.

91

Each production program is itemized at individual chapter that is devided into : 1.Proposal of corresponding production program introducing closely required products and technological production procedure. 2.Practical varification of proposal procedure objectivity in protected workshop called V růžovém sadu . 3.The analysis that is pointing at deficiency found during the validating. 4.Overall evaluation of proposed production program. The proposed production program for brooches , earrings and charms proved to be the best applicable in the workshop conditions. Production of connecting pins is applicable after an adaptation of the proposed changes. The discussion starts with consideration about contribution of mentally handicaped people for our society. The main part wants to point out to possibilities for assertion of mentally handicaped people in wood-working industry and how to make work accessible to them by understanding their way of thinking. Fundamental part includes the explanation of the way how mentally handicaped person think and what procedure is the best to use in leading those people at work. In the case of proposing the production programs for mentally handicaped people are mentioned suggestions and the way how to look at this issue and what is important to think of. Generally the discussion is mostly about psychological aspects unknown to our field which plays a key role for employment and projecting of work for those people.

92

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Anderle, T., 2005. Nové trendy v předprofesní a profesní přípravě žáků se speciálními potřebami. Speciální pedagogika, roč. 15, č. 2, s. 26-30. Bartoňová, M., Pipeková J., Vítková M., 2008. Strategie ve vzdělávání žáků s mentálním postižením v odborném učilišti a na praktické škole, nakladatel: MSD, Brno Brokbals, W., 2008.Hry a hračky ze dřeva. Praha: Grada, 159 s. Fischer, S., Škoda, J., 2008. Speciální pedagogika : edukace a rozvoj osob se somatickým, psychickým a sociálním znevýhodněním. 1. vyd. Praha: Triton, 205 s. Hubová, K., 2005. Alternativní způsob integrace osob s mentálním postižením do společnosti a na trh práce. Diplomová práce, Brno: Ekonomicko-správní fakulta MU. Kolektiv autorů, 2007.Velká kniha výtvarných technik. Computer Press,. 160 s. Langer, S., 1995. Mentální retardace: etiologie, diagnostika, profesiografie, výchova. 2.vyd. Hradec Králové: Kotva, 250 s. Lednická, I., 2004. Zamyšlení nad problematikou mentálního postižení. Speciální pedagogika, roč. 14, č. 1, s.1-10. Macíčková, M., 2006.Možnosti integrace jedinců s mentální retardací, Diplomová práce. Brno: Pdf Mu, 104 s. Mach, K., 2005. V růžovém sadu, Masarykova univerzita v Brně, pedagogická fakulta, katedra speciální pedagogiky, Brno, 65 s. Minář, M., 2005. Řezbářství. 1. vyd. Praha: Grada, Řemesla, tradice, technika. 261 s. Michalík, J., 2002. Škola pro všechny aneb: Integrace je když... 1.vyd. Vsetín: Phare Access 99 Evropská unie, 58 s. Michalík, J., 1999. Školská integrace dětí s postižením. 1.vyd. Olomouc: UP, 238 s. Patřičný, M., 2005. Dřevo krásných stromů, 3. vyd. Praha: Grada, 128 s. Pipeková, J., 2001. Možnosti edukace a profesního uplatnění u osob s mentální retardací v České republice a v Německu. Rigorózní práce. Brno: Pdf Mu. Procházka, V., 2010. Definice pojmů, Brno:Občanské sdružení V růžovém sadu,1s. Procházka, V., 2010. Základní informace o sdružení poslání organizace . Brno: Občanské sdružení V růžovém sadu, 3 s. Procházka, V., 2010. Kodex přístupu a jednání s pracovníky (uživateli). Brno: Občanské sdružení V růžovém sadu, 3 s. Procházka, V., 2010. Provozní řád. Brno: Občanské sdružení V růžovém sadu, 7 s.

93

Řebábková, H., 2004. Originální šperky z vlastní dílny. Computer Press, 112 s. Slowík, J., 2005. Možnosti a bariéry v komunikaci s mentálně postiženými lidmi. Speciální pedagogika, roč. 15, č. 2,s. 36-40. Slowík, J., 2007.Speciální pedagogika. Praha: Grada,. 160 s. Slowík, J., 2003. Člověk s mentálním postižením jako subjekt hodnocení. Speciální pedagogika, roč. 13, č. 3, s.181-191. Švarcová, I., 2000. Mentální retardace. Praha, Nakladatelství Portál, 178 s. Švarcová, I., 1997.Vzdělávací program pomocné školy a přípravného stupně pomocné školy. 2.vyd. Praha: Septima, 62 s. Švarcová, I., 1997. Vzdělávací program zvláštní školy. 1.vyd. Praha: Septima, 96 s. Vyhláška MŠMT ČR č. 73/2005 Sb. o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných. Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, 2010. Zámečníková, D., Vítková, M., 2004.Integrativní speciální pedagogika. Integrace školní a sociální. Brno: PAIDO, 463 s. Zelinková, O., 2001. Pedagogická diagnostika a individuální vzdělávací program. 1. vyd. Praha: Portál, 207 s.

94

ELEKTRONICKÉ PRAMENY:

http://www.manutan.cz/ http://www.skolyzbuch.cz/view.php?cisloclanku=2007030002 http://www.skolaelpis.cz www.rolnicka.cz www.sansimon.cz www.gerlich-odry.cz www.apspc.cz www.drsperk.vyrobce.cz www.rejent.cz

www.msmt.cz http://www.fler.cz/ http://www.strunal.cz

http://www.chranene-dilny.eu http://www.dobromysl.cz http://www.proutek.cz/chranena-dilna/ http://www.bijoux-components.cz/

95

SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. 1: Strategická porada vždy na začátku týdne. Obr. 2: Zavěšené nástroje pracovníků. Obr. 3: Polotovary výrobků, zleva doprava: kačenka, korba náklaďáku, traktor. Obr. 4: Pracovník při pravidelné kontrole asistentem. Obr. 5: Pracovník při rašplování. Obr. 6: Pracovník při dlabání. Obr. 7: Práce s ruční pilou. Obr. 8: Natírání lakem auto. Obr. 9: Natírání koleček k autům. Obr. 10: Dinosaurus, návrh pracovníka na cvočkování hodin. Obr. 11: Pracovník při zatloukání cvočků. Obr. 12: Tahač s návěsem na přepravu aut s uloženým autíčkem. Obr. 13: Sluníčkové hodiny a hodiny ve volném stylu. Obr. 14: Ukázka různorodosti výrobků chráněných dílen. Obr. 15: Vlevo: závěsné zrcátko, vpravo: zrcátko kočička. Obr. 16: Vlevo: Hodiny Alenka v říši divů, vlevo hodiny domeček. Obr. 17: Různé druhy věšáků. Obr. 18: Vyřezávané spony do vlasů s motivy zvířátek. Obr. 19: 1.Stolička, 2.Dřevěný stojan na ubrousky, 3.Budka pro ptáky, 4.Dřevěné bedýnky. Obr. 20: 1.Držák I, 2.Držák II, 3.Držák na nožičkách. Obr. 21: 1.Držák na víno, 2.Stojánek na láhev, 3.Dřevěná kazeta na víno. Obr. 22: Vlevo miska, vpravo vánoční ozdoby. Obr. 23: Vlevo chrastidlo, vpravo bubínek. Obr. 24: Vlevo teploměry, vpravo autíčka. Obr. 25: Ukázka výrobků firmy Gerlich Odry. Obr. 26: Loutky. Obr. 27: Divadlo. Obr. 28: Človíčkové a jejich svět. Obr. 29: Deskové hry. Obr. 30: Vlevo přívěsek a vpravo 3 kruhy na obruči. Obr. 31: Švestková spona. Obr. 32: Vlevo prstýnek a vpravo šperk. Obr. 33: Zleva: přívěsek ze dřeva ořešáku, přívěsek ve tvaru uzlu a náušnice. Obr. 34: Zleva vidíme: náhrdelník, prsten, náušnice. Obr. 35: Ukázka výrobků Miroslavy Řezníčkové. Obr. 36: Ukázka výrobků řezbářství Rejent a syn. Obr. 37: Zleva ořechové náušnice, mahagonové náušnice, komplet s býčím okem. Obr. 38: Adulárová spona. Obr. 39: Švestková spona s křišťálem. Obr. 40: Švestková spona. Obr. 41: Mahagonové přívěsky. Obr. 42: Polodrahokamy. Obr. 43: Přírodniny. Obr. 44: Šatony a šatonové růže Swarovski. Obr. 45: Různě velké francouzské spony. Obr. 46: Přípravek pro upínání polotovarů pro rašplování vnitřního oblouku. Obr. 47: Přípravek pro upínání polotovarů pro rašplování vnějšího oblouku a bočních ploch.

96

Obr. 48: Základní tvary spon do vlasů. Obr. 49: Nákres tvaru spony a vrtání otvorů. Obr. 50 Různé tvary spon. Obr. 51: Různé tvary spon. Obr. 52: Přípravek s polotovarem. Obr. 53: Nákres tvaru spony a vrtání otvorů. Obr. 54: Polotovar spony v přípravku. Obr. 55: Pracovník srovnává vrchní a boční strany spony, vpravo detail spony. Obr. 56: Pracovník při zaoblování boční plochy. Obr. 57: Rašplování zářezů, vpravo výsledek rašplování. Obr. 58: Pracovník při broušení, vpravo konečný tvar spony. Obr. 59: Pracovník při moření spony do vlasů. Obr. 60: Nesprávný postoj pracovníka při rašplování. Obr. 61: Nebezpečné kovové zuby přípravku pro otupení nástroje při rašplování. Obr. 62: Zjištěné vady na držáku. Obr. 63: Kovový patent a dřevěná spona k sobě nedoléhají. Obr. 64: Vlevo původní a vpravo navrhovaná úprava násady přípravku. Obr. 65: Špatné a správné přišroubování přípravku k hranolu. Obr. 66: Spony vyrobené při ověřování výrobního postupu mentálně handicapovanými. Obr. 67: Polotovary náušnic a přívěsků. Obr. 68: Pracovník brousící polotovary náušnic. Obr. 69: Pracovník při voskování spon a náušnic. Obr. 70: Příprava na lepení kovových poutek, vpravo detail náušnice a vlepovaného poutka. Obr. 71: Použití malého svěráčku k zatlačování cvočků do náušnice. Obr. 72: Přívěsek srdíčka a náušnice vyrobené při ověřování výrobního postupu mentálně handicapovanými. Obr. 73: Vlevo přípravek pro zatloukání kolíků, vpravo detail matrice. Obr. 74: Protloukání kolíků přes matrici. Obr. 75: Srovnávání kolíků při vychýlení bočními údery, vpravo vyrážení kolíku z matrice. Obr. 76: Špatné držení kladiva a fyzická únava vedou k neschopnosti pracovníka protlouci kolík. Obr. 77: Vady vzniklé při výrobě kolíků. Obr. 78: Ruční pákový lis s otáčivým stolem. Obr. 79: Vlevo je při protloukání kolíku celý materiál vtlačován do matrice, vpravo jsou rýhy prořezávány a vznikají oblétávající třísky. Obr. 80: Švestková spona vyrobená mentálně handicapovaným. Obr. 81: Výrobky mentálně handicapovaných. Obr. 82: Pracovník pomáhá s odebíráním materiálu při tloušťkování. Obr. 83: Pracovník při práci na stojanové vrtačce. Obr. 84: Asistent upíná pracovníkovi výrobek do hoblice. Obr. 85: Asistent upíná pracovníkovi. Obr. 86: Držák sklenic. Obr. 87: Přípravek na držení hodin. Obr. 88: Přípravek pro upínání svícínků při rašplování. Obr. 89: Tři auta vyrobená s různým přístupem.

PŘÍLOHA DIPLOMOVÉ PRÁCE