NÁVRH MIMOSOUDNÍHO ŘEŠENÍ

NÁVRH MIMOSOUDNÍHO ŘEŠENÍ SPOTŘEBITELSKÝCH SPORŮ [pracovní návrh]

Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR červen 2007

PROJEKT MIMOSOUDNÍHO ŘEŠENÍ SPOTŘEBITELSKÝCH SPORŮ [pracovní návrh]

OBSAH I. Úvod......................................................................................................................................................... 3 II. Poznatky z jiných států.......................................................................................................................... 3 III. Stávající česká úprava – východiska návrhu........................................................................................... 5 IV. Navrhovaný právní rámec systému ........................................................................................................ 7 Alternativa 1 ............................................................................................................................................. 7 Alternativa 2 ............................................................................................................................................. 7 V. Organizační zajištění systému................................................................................................................ 7 1. Status Platformy................................................................................................................................ 8 2. Hlavní úkoly Platformy ..................................................................................................................... 8 VI. Řešení sporů – pravidla řízení................................................................................................................ 9 1. Zásady řízení..................................................................................................................................... 9 2. Přípravné řízení ............................................................................................................................... 10 3. Mediace .......................................................................................................................................... 10 4. Rozhodčí řízení (arbitráž) ................................................................................................................ 11 VII. Mediátoři a rozhodci ........................................................................................................................... 12 1. Mediátoři ........................................................................................................................................ 12 2. Rozhodci......................................................................................................................................... 13 VIII. Odhad dopadů na státní rozpočet...................................................................................................... 13 IX. Harmonogram realizace návrhu ........................................................................................................... 14 A. Porada vedení MPO o základních tezích návrhu............................................................................... 14 B. Zaslání návrhu vybraným subjektům k připomínkám........................................................................ 14 C. Zpracování připomínek.................................................................................................................... 14 D. Porada vedení MPO o kompletním návrhu ....................................................................................... 14 E. Příprava materiálu pro jednání vlády, včetně meziresortního připomínkového řízení......................... 14

-2-


I. Úvod Cílem tohoto návrhu je zajistit v ČR lepší přístup ke spravedlnosti v oblasti spotřebitelského práva. V současné době je ochrana práv spotřebitele zajištěna poměrně dobře po hmotněprávní stránce. Vymahatelnost práv v praxi je však obtížná. I spory o relativně nízké hodnoty směřují ke zdlouhavému a nákladnému soudnímu řízení. Alternativa k soudnímu sporu až na několik výjimek neexistuje. Absence účinného systému řešení spotřebitelských sporů zvýhodňuje nepoctivé podnikatele a podnikatele prodávající nekvalitní zboží/služby. Účinná vymahatelnost spotřebitelských práv by byla ku prospěchu nejen spotřebitelů, ale také všech solidních podnikatelů. Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že správně nastavený systém mimosoudního řešení sporů významně kultivuje podnikatelské prostředí. Zároveň může přispět k odlehčení zátěže obecných soudů. Námi navrhovaný systém bude mít pozitivní dopad na podnikatelské prostředí také v tom smyslu, že bude rychlejší a levnější než klasické soudní řízení. Počítáme s dobrovolným přístupem ze strany podnikatele i spotřebitele. Systém zajišťuje objektivnost a nezávislost, nepřináší zbytečné administrativní nároky. Náklady na provoz systému předběžně odhadujeme na 9 až 10,5 milionu Kč / rok v závislosti na počtu řešených případů. Materiál je potřebné považovat za otevřený, který bude vhodné a účelné diskutovat s rozhodujícími subjekty navrženého systému, zejména s Hospodářskou komorou ČR a dalšími subjekty, kterých se bude dotýkat, jako jsou spotřebitelské organizace, Česká advokátní komora atd.

II. Poznatky z jiných států Byla provedena rešerše mimosoudních řešení spotřebitelských sporů („ADR“) v jednotlivých členských státech EU. Na jejím základě můžeme vyslovit následující závěry: 1. V žádném členském státě neexistuje ideální ADR systém, který by byl bez úprav přenositelný do českého prostředí. 2. V nejstarších členských státech (Velká Británie, Francie, Německo, Francie, Belgie, Nizozemsko, Lucembursko, ale také Irsko nebo Rakousko) převládá roztříštěná úprava, tj. neexistuje orgán příslušný k řešení všech spotřebitelských sporů. Tento systém považujeme za nevhodný – český spotřebitel potřebuje přesně a rychle vědět, kam se obrátit. Kolegové ze zahraničí nám potvrdili, že tyto systémy se vyznačují velkou nepřehledností. 3. V severských a pobaltských státech naopak existuje ústřední orgán, který má všeobecnou příslušnost k řešení těch spotřebitelských sporů, o nichž nerozhoduje jiný - specializovaný – orgán; podobný systém najdeme také na Maltě. 4. Všeobecnou příslušnost k řešení všech spotřebitelských sporů mají také orgány v Itálii, ve Španělsku, v Portugalsku, na Kypru, v Polsku nebo v Maďarsku. Rozdíl oproti severským a pobaltským státům je v tom, že spory nerozhoduje jedna ústřední

-3-


5.

6.

7. 8.

instituce s příslušností pro celý stát, ale regionální orgány s omezenou místní působností. Značně variabilní jsou také typy řízení – zjednodušeně je lze rozdělit na mediaci (výsledkem je dohoda stran), arbitráž (výsledkem je závazný nebo nezávazný nález rozhodce) a řízení před ombudsmanem (v podstatě kombinace mediace a arbitráže). V některých státech najdeme kombinace všech tří systémů, v jiných státech některé typy řízení chybí. Univerzální ADR systémy (tedy nikoliv specializované podle odvětví) jsou ve všech státech financovány zcela nebo téměř zcela státem. V Evropě existuje velmi málo účinných ADR systémů financovaných podnikateli (většinou v oblasti finančních služeb1). Pokud jde o finanční spoluúčast spotřebitele, většina ADR systémů je pro spotřebitele zcela zdarma. Zbytek je většinou za relativně nízký poplatek. Systémy ve všech zemích lze dále rozdělit podle toho, zda je účast podnikatele na řízení povinná (resp. zda lze rozhodnout i bez účasti podnikatele či nikoliv), a podle toho, zda je rozhodnutí příslušného orgánu pro podnikatele závazné. Situaci vystihuje následující tabulka:

povinná účast nepovinná účast

závaznost rozhodnutí

nezávaznost rozhodnutí

výjimečné

severský model

jihoevropský model

zpravidla neúčinné

Nejúčinnější je pochopitelně model, charakterizovaný povinnou účastí podnikatele a závazností rozhodnutí. Najdeme ho v různých podobách v několika členských státech, vždy však pouze v oblasti finančních (bankovních) služeb.2 Tento model vyžaduje zajistit takovou nezávislost rozhodujícího orgánu, která je srovnatelná s nezávislostí soudců. Pokud by tomu tak nebylo, systém by byl v rozporu s čl. 6 Evropské úmluvy o lidských právech, který každému zajišťuje právo na spravedlivý proces před nezávislým a nestranným soudem. Z tohoto důvodu nelze tento systém doporučit jako univerzální pro všechny spotřebitelské spory. Ve svém důsledku by se pak jednalo o budování jakési speciální soudní soustavy, což by nebylo racionální. Systém opačný, tj. s nepovinnou účastí a nezávazným rozhodnutím, je naopak – pokud jde o rozhodčí řízení - neúčinný. Podnikatelé ani spotřebitelé nejsou nijak motivováni se takového řízení účastnit. Jiná je situace v případě mediace, která má být zásadně dobrovolná, ale jejím cílem není vydání rozhodnutí, nýbrž dohoda stran. Oba zbývající modely (jihoevropský a severský) mají své výhody i nevýhody. Výhodou severského modelu (tj. takového, ve kterém lze nezávazně rozhodnout i bez 1

Např. finská Komise pro řešení stížností v oblasti pojištění je financována pojišťovnami. Slovensko – Stálý rozhodčí soud bankovní asociace, Irsko – Ombudsman pro finanční služby, Velká Británie – Finanční ombudsman; obdobně v ČR Finanční arbitr. Výjimkou je Nizozemsko – tribunály při oborových komorách mohou vydávat závazná rozhodnutí a účast na řízení je povinná, pouze však pro členy příslušné komory. 2

-4-


účasti podnikatele) je především takto vznikající judikatura. Ta, pokud je kvalitní a důvěryhodná, přispívá k budování dobrého jména rozhodčího orgánu. Je pak snazší přesvědčit podnikatele, aby nálezy takového orgánu plnili dobrovolně. Například ve Švédsku je zhruba 80% nálezů dobrovolně splněno i přes jeho nezávaznou povahu. Podnikatel i spotřebitel tak ušetří náklady případného soudního sporu. Výhodou jihoevropského systému s nepovinnou účastí a závazným rozhodnutím je fakt, že spor bude vyřešen s konečnou platností a nebude ho již možné předkládat k rozhodnutí soudu. Také náhrada nákladů řízení může být v závazném rozhodčím nálezu bez komplikací přiznána vítězné straně. Stát tak ušetří náklady např. na znalecké posudky. Z těchto důvodů se v této fázi přípravy návrhu přikláníme k jihoevropskému modelu, aniž bychom však definitivně zavrhovali severský. Po několika letech fungování může být systém v případě potřeby přehodnocen a upraven tak, aby sloužil co nejlépe. V následujícím textu vycházíme z jihoevropského modelu, tj. s dobrovolnou účastí podnikatele na řízení, na jehož konci je závazné rozhodnutí.

III. Stávající česká úprava – východiska návrhu Podle současné české úpravy, vznikne-li mezi stranami spotřebitelské smlouvy spor, je k jeho řešení příslušný soud, pokud zákon nestanoví něco jiného. Vyplývá to z ustanovení § 4 zák.č. 40/1964 Sb., občanský zákoník a § 7 odst. 1 zák.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Alternativou k soudnímu řízení je v ČR především rozhodčí řízení podle zák.č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Ve své stávající podobě není pro spotřebitelské spory vhodné, a to zejména z těchto důvodů: 1. Umožňuje uzavřít tzv. rozhodčí doložku, tj. dohodu o příslušnosti rozhodce pro řešení sporu, který teprve vznikne. To je zřejmě v rozporu s Čl. 3 Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách3 a v mnoha členských státech EU4 jsou proto rozhodčí doložky ve spotřebitelských smlouvách zakázány; kromě toho je tento stav zřejmě v rozporu s § 55 odst. 1 občanského zákoníku5 a nepochybně je v rozporu s čl. VI. Doporučení Komise 98/257/ES o zásadách platných pro orgány odpovědné za mimosoudní řešení spotřebitelských sporů6 (blíže k tomuto doporučení viz dále). 2. Podle zákona musí být rozhodčí smlouva uzavřena písemně. To však pro většinu spotřebitelských smluv není praktické, protože tyto smlouvy bývají obvykle uzavírány ústně (prodej zboží v obchodě). 3. Nestanoví žádné požadavky na kvalifikaci rozhodců.

3

Odst. 3 směrnice odkazuje na demonstrativní výčet nepřiměřených podmínek v příloze směrnice. Čl. 1 písm. q) přílohy zahrnuje mezi nepřiměřené podmínky „zbavení spotřebitele práva podat žalobu“. 4 Např. Velká Británie, Litva, Francie, Rakousko. Z mimoevropských států také např. Kanada. 5 „Smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.“ 6 „To, že se spotřebitel uchýlí k mimosoudnímu řízení, nesmí být výsledkem závazku předcházejícího vzniku sporu, pokud takový závazek má za následek zbavení spotřebitele jeho práva podat k řešení sporu žalobu u soudu.“

-5-


4. Je pro běžného spotřebitele příliš drahé a nenabízí tak oproti soudnímu řízení finančně výhodnější alternativu. Poměrně dobrou alternativou k soudnímu řízení je instituce Finančního arbitra. Jeho pravomoc k řešení sporů je ovšem velmi úzce vymezena a neposkytuje proto univerzální řešení.7 Záležitosti spadající do jeho pravomoci budou z působnosti nového orgánu vyloučeny. Rovněž nebude dotčena pravomoc Českého telekomunikačního úřadu rozhodovat o námitkách proti vyřízení reklamace. Zde bude mít spotřebitel na výběr, zda se obrátí na ČTÚ, nebo na nově zřízený orgán. Poslední zajímavou alternativou k soudnímu řízení je tzv. mediace, tj. smírčí řízení. Výstupem z mediace není rozhodnutí, ale dohoda stran. K dohodě se strany snaží dovést nezávislá třetí osoba – mediátor. V současné době se mediaci mezi spotřebiteli a podnikateli věnuje např. Sdružení obrany spotřebitelů ČR (SOS) nebo Centrum spotřebitelskopodnikatelských vztahů a ochrany spotřebitele. Kapacity těchto sdružení ovšem zdaleka nestačí na uspokojení potřeby účinného ADR systému. Navíc mediace prováděná organizací na obranu spotřebitelů může vzbuzovat pochyby o nestrannosti. Mediaci všeobecně (nikoliv specializovanou na spotřebitelské spory) provádí také např. Asociace mediátorů ČR (AMČR). Předkládaný návrh počítá se spoluprací nového orgánu s AMČR zejména v oblasti vzdělávání (školení) mediátorů. Smyslem předkládaného návrhu je založit zákonnou pravomoc jiného orgánu než soudu k řešení spotřebitelských sporů. Možnost soudního řízení přitom zůstane zachována, tj. pravomoc nového orgánu nebude výlučná. Bude-li však v novém typu řízení vydán rozhodčí nález, bude závazný a vykonatelný. Je na místě zmínit návrh evropského Nařízení o pohledávkách nízké hodnoty, které by mělo zavést zvláštní typ soudního řízení, vhodný mj. i pro spotřebitelské spory. Náš návrh bere tuto evropskou iniciativu v úvahu a vhodně ji doplňuje.8 Náš návrh si z výše uvedených důvodů vytyčil dva hlavní cíle: 1. přijmout nový zákon o mimosoudním řešení spotřebitelských sporů (dále jen „nový zákon“) 2. vyloučit aplikaci zákona č. 216/1994 Sb. na řešení spotřebitelských sporů. Alternativní možností je pouze novelizovat zákon o rozhodčím řízení ve smyslu navrhovaných změn a nepřijímat speciální zákon o řešení spotřebitelských sporů. Žádnou z těchto dvou variant nepreferujeme, rozhodnuto bude po vypořádání připomínkového řízení. V dalším textu vycházíme z varianty přijetí nového zákona. 7

Finanční arbitr je příslušný k rozhodování sporů z bezhotovostního platebního styku a z vydávání a užívání platebních karet. 8 Řízení o pohledávkách nízké hodnoty (1) umožňuje odvolání (i když členský stát ho může vyloučit) a trvá proto déle; (2) nepočítá s mediací; obsahuje pouze obecné ustanovení o tom, že soud vede strany ke smíru – v praxi obvykle moc nefunguje; (3) neodlehčí zátěž obecným soudům, naopak ji zvýší; (4) není jasné, zda vůbec bude přijato; (5) tvoří ideální „2. stupeň“, pokud bude mimosoudní řízení podle zde předkládaného návrhu neúspěšné; (6) stanoví horní hranici hodnoty sporu, což není žádoucí – viz dále oddíl V.; (7) rozhodnutí specializovaného orgánu bude lépe odpovídat potřebám praxe.

-6-


Při zpracovávání návrhu jsme vycházeli nejen ze zahraničních úprav a zkušeností, ale respektovali jsme také dvě právně nezávazná doporučení evropské Komise, týkající se mimosoudního řešení spotřebitelských sporů. Prvním je již zmíněné Doporučení Komise 98/257/ES ze dne 30. března 1998 o zásadách platných pro orgány odpovědné za mimosoudní řešení spotřebitelských sporů. Druhým pak Doporučení Komise 2001/310/ES ze dne 4. dubna 2001 o zásadách pro mimosoudní orgány při řešení spotřebitelských sporů dohodou.

IV. Navrhovaný právní rámec systému Alternativa 1 a) Přijetí nového zákona o mimosoudním řešení spotřebitelských sporů. Tento zákon by komplexně upravil problematiku mimosoudního řešení sporů, a to jak pro o oblast mediace, tak pro rozhodčí řízení, včetně procesních otázek v rozsahu bodu V. tohoto návrhu. V této souvislosti by bylo nutné vyloučit možnost řešit spotřebitelské spory podle stávajícího zákona č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení. b) Právně zakotvit postavení mediátorů, popř. i povinnost použít systém mediace před řízením před obecnými soudy. V této věci počítáme s účastí Ministerstva spravedlnosti.

Alternativa 2 a) Zásadní novela zákona o rozhodčím řízení, která komplexně upraví problematiku rozhodčího řízení pro spotřebitelské spory. b) Právně zakotvit postavení mediátorů, popř. i povinnost použít systém mediace před řízením před obecnými soudy. V této věci počítáme s účastí Ministerstva spravedlnosti.

V. Organizační zajištění systému Systém počítá se spoluprací státu, Hospodářské komory ČR („HK“) a spotřebitelských organizací. Pro smírčí (mediace) i pro rozhodčí (arbitráž) řízení počítáme s využitím prostor a informačního systému Informačních míst pro podnikatele, provozovaných HK („InMP“). Je nutné najít takovou organizační strukturu, která zajistí objektivitu rozhodování sporů a zároveň využije odborných znalostí zástupců podnikatelů (HK) a spotřebitelů (spotřebitelské organizace). Nabízejí se čtyři základní varianty: 1. založení nové organizace s právní formou obecně prospěšné společnosti; 2. zastřešení ADR Českou obchodní inspekcí; 3. zastřešení ADR Hospodářskou komorou ČR;

-7-


4.

vznik Platformy pro mimosoudní řešení spotřebitelských sporů při MPO.

K bodu 1. Tento model zajišťuje vysokou důvěryhodnost nového systému, protože organizace by byla zaměřena výkonem své činnosti pouze na problematiku spotřebitelského ADR, garantovala by především kvalitu a nestrannost rozhodování atd. Znamená však vytvořit nový organizační celek se všemi z toho plynoucími důsledky, včetně vyšší finanční náročnosti. K bodu 2. Tato varianta předpokládá koordinační činnost ze strany ČOI. Výhodou může být využití znalostí ČOI a jejích pracovníků v oblasti ochrany spotřebitele. Nevýhodou je, že vedle aktivního vykonávání dozoru nad trhem by ČOI musela vyčlenit určitý počet pracovníků pro činnosti, které nesouvisejí s výkonem dozoru. Navíc je možné očekávat námitku střetu zájmů, popřípadě nedostatečné nestrannosti, neboť tento úřad je zřízen prioritně k ochraně spotřebitelů. K bodu 3. Tato varianta předpokládá koordinační činnost, popř. řízení celého systému ze strany HK ČR. Takové řešení by mohlo vyvolávat pochybnosti o nestrannosti řízení a mohlo by ohrozit důvěru spotřebitelů v nepodjatost systému. Hlavní zapojení HK viz výše o využití Informačních míst pro podnikatele. K bodu 4. Návrh předpokládá ustavení Platformy při MPO, která by byla vytvořena na bázi dobrovolné účasti všech hlavních subjektů (HK ČR, spotřebitelské organizace, asociace podnikatelů, Advokátní komora, Asociace mediátorů ČR, atd.). Tento subjekt by mohl být zřízen rozhodnutím ministra. Jeho hlavní činností by byla podpůrná, koordinační a hodnotící činnost, jejímž výsledkem by mohla být i doporučení na změnu systému, legislativy atd. V dalším textu vycházíme ze čtvrté varianty – Platforma při MPO.

1. Status Platformy Po předběžném projednání a dosažení dohody by ministr průmyslu zřídil svým rozhodnutím Platformu pro mimosoudní řešení spotřebitelských sporů. Její činnost by podrobně upravily stanovy a jednací řád. Členy Platformy by byly HK ČR, spotřebitelské organizace, AMČR, Advokátní komora, popř. další. Pravidla jednání a hlasování by byla nastavena tak, aby ani jedna ze stran nezískala výhodu a výstupy z jednání byly kompromisem mezi nimi.

2. Hlavní úkoly Platformy 1.

Zpracuje Rozhodčí řád a Mediační řád.

2.

Povede veřejný seznam mediátorů a rozhodců s uvedením kvalifikace, zaměření, místa působení, jazykové výbavy (kvůli přeshraničním sporům), a také informace o tom, kdo rozhodce nominoval.

-8-

PROJEKT MIMOSOUDNÍHO ŘEŠENÍ SPOTŘEBITELSKÝCH SPORŮ [pracovní návrh] Pokud spotřebitel neví, koho si určit za rozhodce (to bude zřejmě dost časté), měl by mít k dispozici co nejvíce relevantních informací o rozhodcích zapsaných v seznamu Platformy, z nichž bude moci také vybírat.

3.

Bude monitorovat fungování systému, zpracovávat informace o jeho rozhodovací činnosti. Na základě takto získaných podkladů a jejich hodnocení může předkládat ministrovi doporučení na změny systému, legislativy a další změny koncepčního charakteru.

4.

Povede veřejný seznam podnikatelů, kteří deklarují svoji dobrovolnou účast na novém typu řízení vždy, požádá-li o to spotřebitel. Takoví podnikatelé získají na trhu konkurenční výhodu.

5.

Jednou z náplní činnosti Platformy bude propagace systému. Předpokladem úspěchu nového systému je povědomí co nejširší veřejnosti o jeho existenci, pravomocích a fungování.

VI. Řešení sporů – pravidla řízení Platforma bude mít obecnou příslušnost k řešení sporů vzniklých ze spotřebitelských smluv. Není vhodné stanovit horní hranici hodnoty sporu, protože např. ve smlouvách o spotřebitelském úvěru nebo o timesharingu se často jedná o vysoké částky. Účelem ADR je zvýšit vymahatelnost práva v ČR. Problematika ochrany spotřebitele je velmi specifická a zřídkakdy řešená českými soudy. Navrhované řešení bude lépe odpovídat potřebám praxe. Je tedy vhodné příslušnost Platformy zakotvit co nejširší, pro všechny spotřebitelské spory.

Spory spadající do působnosti specializovaných orgánů zřízených zákonem (Finanční arbitr, případně další vzniklé v budoucnu na základě zvláštního zákona) budou z působnosti Platformy vyloučeny. Není praktické dělit kompetenci mezi dva různé mimosoudní orgány řešení sporů. Jednalo by se o zbytečnou duplicitu.

1. Zásady řízení Kombinace mediace a arbitráže. Návrh vychází ze zásady subsidiarity rozhodčího řízení. Teprve pokud se strany nedohodnou během mediace (která je zásadně dobrovolná), může následovat rozhodčí řízení. Tato kombinace by měla být úspornější, než pouhé rozhodčí řízení, ve kterém by rozhodce vedl strany ke smíru. Rozhodčí řízení je typicky mnohem nákladnější než mediace (odměny rozhodců, náklady dokazování, …). Rovněž úspěšnost snah o smír v již započatém rozhodčím řízení je nižší, než v samostatném mediačním řízení.

Důraz na maximální možnou rychlost, dostupnost (finanční i místní), odbornost (pokud možno by měli řízení vést specialisté v daném oboru, nebo s mediátorem neformálně spolupracovat) a nestrannost.

-9-

PROJEKT MIMOSOUDNÍHO ŘEŠENÍ SPOTŘEBITELSKÝCH SPORŮ [pracovní návrh] Tyto vlastnosti jsou naprosto zásadní pro fungování systému. Bez nich nemůže uspokojivě splnit očekávání.

2. Přípravné řízení O zahájení řízení může požádat kterákoli strana spotřebitelské smlouvy. K zahájení řízení je třeba souhlasu druhé smluvní strany. 1.

Spotřebitel podá formulář na kterémkoli InMP (poštou, osobně, elektronicky); v něm zároveň uvede, zda chce mediaci, nebo rovnou arbitráž. Zahraniční spotřebitel podá formulář na ústředí HK ČR v Praze.

2.

Podáním stížnosti se přeruší promlčecí doba. Obrana před možnými snahami o zdržování řízení tak, aby se nárok promlčel.

3.

Mediátor působící při InMP stížnost doručí podnikateli, vyzve ho k vyjádření.

4.

Podnikatel zašle své vyjádření do 15 dnů. Pokud ne, má se za to, že se řízení nechce účastnit a řízení tímto končí.

5.

Pokud podnikatel zcela nevyhověl stížnosti spotřebitele a zároveň: a) spotřebitel ve stížnosti žádal mediaci a podnikatel s ní souhlasí, domluví mediátor (nejlépe telefonicky) se stranami formu mediace (osobní, elektronická, telefonická); b) spotřebitel mediaci nežádal, nebo ji žádal, ale podnikatel s ní nesouhlasí, bude řízení na žádost kterékoliv ze stran pokračovat arbitráží (viz bod 4. níže). K zahájení arbitráže je potřeba souhlasu druhé smluvní strany. S mediací musí souhlasit obě strany, jinak nemá naději na úspěch. Mediátor by měl obě strany informovat (nejlépe písemně jako přílohu k formuláři/stížnosti) o výhodách mediace oproti arbitráži.

Obdobný bude postup v případě, že stížnost podá podnikatel. Řízení musí být skončeno do 60 dnů od doručení stížnosti, ve složitých případech do 90 dnů. Zajištění rychlosti řízení.

3. Mediace Pro obě strany zdarma. Jedním z motivačních prvků k uzavření dohody mezi stranami bude i finanční výhodnost oproti arbitráži.

Mediaci povede mediátor působící při místním InMP.

- 10 -


Obě strany i mediátor jsou vázáni mlčenlivostí o všem, o čem se dozvěděli v průběhu mediace. Takové informace nelze použít jako důkaz v případném rozhodčím řízení. Strany během mediace nesmí mít obavy z „odkrytí karet“. Smyslem mediace není vyvracet argumenty protistrany, ale dospět k oboustranně výhodné dohodě. Případná slabá místa v argumentaci jedné strany proto nesmí být protistranou využita v rozhodčím řízení, které již má čistě konfrontační charakter.

Ústní, telefonická, elektronická – určí mediátor po dohodě se stranami – viz výše. Vždy je vhodné přednostně využít prostředků dálkové komunikace – úspora nákladů.

Na žádost kterékoliv strany bude mediace ukončena. Vyplývá ze zásady dobrovolnosti mediace.

Pokud dojde k dohodě, bude tato dohoda sepsána do závazné smlouvy mezi stranami (smlouva sama o sobě nebude exekučním titulem); před podpisem smlouvy bude oběma stranám dán dostatečný prostor k jejímu posouzení. Dohoda bude obsahovat rozhodčí doložku, zakládající v případě sporu příslušnost rozhodce při krajském InMP. Závazná smlouva je ideálním výstupem z mediace. Zajistí se tak, že mediační řízení nebude zbytečné. Navíc je naplněním zásady pacta sunt servanda (smlouvy je třeba dodržovat). V případě neplnění se poškozená strana může obrátit žalobou na soud.

4. Rozhodčí řízení (arbitráž) Pokud byla mediace neúspěšná, může kterákoliv ze stran vyvolat rozhodčí řízení. Zásada subsidiarity rozhodčího řízení. Systém preferuje dohodu stran uzavřenou během mediace.

Místně příslušný bude rozhodce podle seznamu vedeného Platformou pro příslušné krajské InMP, v jehož obvodu je ta provozovna podnikatele, kde došlo k uzavření smlouvy. Není-li taková provozovna (např. při prodeji přes internet), pak je rozhodující sídlo podnikatele. Platí obecná zásada, že místní příslušnost se řídí podle sídla žalovaného.

O sporech do určité hodnoty (např. 20 tisíc Kč) bude rozhodovat pouze jeden rozhodce ze seznamu Platformy. Pokud se na něm strany neshodnou, vybere ho Platforma. O ostatních sporech bude rozhodovat tříčlenný rozhodčí tribunál (viz dále bod 2. postupu řízení). Odměna pouze pro jednoho rozhodce místo tří učiní řízení levnějším.

Řízení proběhne ústně, písemně, nebo elektronicky (posoudí rozhodce po vyjádření stran – viz dále bod 1. postupu řízení). Rozhodce se vždy bude snažit o co nejúspornější formu řízení.

Rozhodci nejsou vázáni návrhy stran, platí zásada vyšetřovací.

- 11 -

PROJEKT MIMOSOUDNÍHO ŘEŠENÍ SPOTŘEBITELSKÝCH SPORŮ [pracovní návrh] Respektováno znění čl. IV Doporučení Komise 98/257/ES.

Rozhoduje se na základě hmotného práva. Nelze rozhodovat podle zásad spravedlnosti, ani kdyby se na tom strany dohodly. Jedním z cílů nového systému je vytváření konzistentní judikatury. Spotřebitelské právo je mladé odvětví a výklad mnohých jeho institutů není jednotný. Rozhodování podle zásad spravedlnosti a nikoliv podle hmotného práva by tento stav nejen nezlepšilo, ale pravděpodobně dále zhoršilo. Navíc nález založený na zásadách spravedlnosti zpravidla neobsahuje odůvodnění, což by prakticky znemožnilo přezkoumatelnost takového nálezu.

Postup řízení: 1.

Strany se dohodnou, zda chtějí ústní, písemnou, nebo elektronickou arbitráž. Nedohodnou-li se, rozhodne o formě řízení rozhodce (předseda rozhodčího tribunálu). Rozhodce pak v průběhu řízení může ústní jednání nebo místní šetření nařídit, bude-li to vyžadovat povaha sporu. Strany se mohou dohodnout na pro ně nejvýhodnější formě řízení. Pokud např. obě strany mají bezproblémový přístup na internet, může pro ně být nejvhodnější elektronická arbitráž.

2.

Každá strana si vybere „svého“ rozhodce (libovolná osoba, může a nemusí být ze seznamu rozhodců Platformy), ti se pak spolu dohodnou na třetím rozhodci předsedovi (ze seznamu vedeného u Platformy), který v příslušném místě působí (místní příslušnost viz výše). Standardní procedura obvyklá u rozhodčích řízení. U osoby třetího rozhodce (předsedy) bude garantována jeho odborná způsobilost (viz dále)

3.

Předseda/rozhodce poté určí datum rozhodčího řízení a vyzve strany, ať do určitého data doplní svá podání, považují-li to za užitečné.

4.

Stěžovatel zaplatí poplatek 300 Kč (jeho výše bude stanovena podzákonným předpisem) – např. kolkem Poplatek musí být výrazně nižší než soudní poplatek za podání žaloby. Na druhé straně by měl být dostatečně vysoký na to, aby odradil strany od nedůvodných (šikanózních) stížností.

5.

Nález nabývá doručením právní moci a po uplynutí lhůty k plnění je soudně vykonatelný. Zajištění rychlé vymahatelnosti práva.

6.

Rozhodce v nálezu zároveň rozhodne o náhradě nákladů řízení. Poražená strana nahradí náklady řízení vítězné strany.

VII. Mediátoři a rozhodci 1. Mediátoři Na seznam mediátorů Platformy budou zařazeni na dobu určitou (např. 3 roky).

- 12 -

PROJEKT MIMOSOUDNÍHO ŘEŠENÍ SPOTŘEBITELSKÝCH SPORŮ [pracovní návrh] Jeden z prostředků zajištění nestrannosti mediátorů – měli by mít určitý stupeň jistoty, že nebudou odvoláni. Návrh je v souladu s čl. II.A. Doporučení Komise 2001/310/ES.

Ideálně jeden mediátor při každém místním InMP, ale bude záležet na vytíženosti jednotlivých InMP. Účelem je naplnění zásady přístupnosti řízení.

Mediátor bude muset mít osvědčení (akreditace AMČR), že ovládá techniky mediace a že má přehled v oblasti spotřebitelského práva. Jak ukazují zkušenosti ze spotřebitelských organizací, řada spotřebitelských sporů vzniká pouze z neznalosti práva. Proto bude mediace účinnější, bude-li mít mediátor potřebné právní znalosti.

2. Rozhodci Na seznam Platformy budou zařazeni na dobu určitou (např. 5 let). Jeden z prostředků zajištění nezávislosti rozhodců – měli by mít určitý stupeň jistoty, že nebudou odvoláni bez řádného důvodu. Návrh je v souladu s čl. I. Doporučení Komise 98/257/ES.

Pro zařazení na seznam Platformy budou muset splňovat určité podmínky (právní vzdělání; praxe v oblasti spotřebitelského práva alespoň 3 roky) Zaručení odbornosti – jedné z klíčových zásad nového systému. Návrh je v souladu s čl. I. Doporučení Komise 98/257/ES.

VIII. Odhad dopadů na státní rozpočet 2000-3000 sporů (zpočátku méně) z toho 1300-2000 vyřešeno mediací • odměna mediátora 1000 Kč/mediaci • = 1,5 až 2 miliony 700-1000 k arbitráži • odměna mediátora 1000 Kč/mediaci + odměna rozhodce 2000 Kč/spor • z toho 500-800 bude řešit jediný rozhodce • 200 budou řešit 3 rozhodci • = 3 až 4 miliony V každém kraji jeden zaměstnanec HK, vykonávající administrativní činnost v přípravném řízení a v následujících fázích (celkem 14) – superhrubá mzda 27000 ----------- 4,5 milionu

- 13 -


CELKOVÉ NÁKLADY – cca 9 až 10,5 milionů Kč / rok v závislosti na četnosti sporů vybrané variantě. V odhadu nejsou zahrnuty provozní náklady systému (nájemné, poštovní služby, energie, voda, plyn, kancelářské potřeby, …). Pro pokrytí nákladů bude reálné využít strukturální fondy, a to jak na provozní náklady, tak na odměny mediátorů a rozhodců, případně zpracování znaleckých posudků.

IX. Harmonogram realizace návrhu A. Porada vedení MPO o základních tezích návrhu • •

odsouhlasení základních tezí návrhu bude předloženo do 31.5.2007

B. Zaslání návrhu vybraným subjektům k připomínkám •

vybrané subjekty: Ministerstvo spravedlnosti, Ministerstvo financí, Asociace mediátorů ČR, spotřebitelské organizace, Hospodářská komora ČR, Svaz průmyslu a dopravy, Svaz obchodu a cestovního ruchu, Advokátní komora, Soudcovská unie • návrh byl již průběžně projednáván s Hospodářskou komorou ČR a se Sdružením obrany spotřebitelů ČR; oba subjekty vyjádřily se základními tezemi návrhu předběžný souhlas

C. Zpracování připomínek •

do 15.9.2007

D. Porada vedení MPO o kompletním návrhu • •

odsouhlasení návrhu a rozhodnutí o tom, zda bude materiál předložen k jednání vlády do 15.10.2007

E. Příprava materiálu pro jednání vlády, včetně meziresortního připomínkového řízení •

do 31.12.2007

- 14 -

NÁVRH MIMOSOUDNÍHO ŘEŠENÍ

Recommend Documents