NÁSILÍ A JEHO PODOBY V RODINĚ

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Ústav pedagogiky a sociálních studií

Bakalářská práce

Roman JURAČKA

NÁSILÍ A JEHO PODOBY V RODINĚ

Olomouc 2012

Vedoucí práce: doc. Mgr. Miroslav Dopita, Ph.D.

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a pouţil jsem jen uvedených pramenů a literatury.

V Olomouci dne 20. června 2012 Roman Juračka

Poděkování Děkuji doc. Mgr. Miroslavu Dopitovi, Ph.D., za jeho věcné připomínky a rady, které mi jako vedoucí bakalářské práce poskytoval při jejím zpracovávání.

ANOTACE Jméno a příjmení:

Roman Juračka

Katedra:

Ústav pedagogiky a sociálních studií

Vedoucí práce:

doc. Mgr. Miroslav Dopita, Ph.D.

Rok obhajoby:

2012

Název práce

NÁSILÍ A JEHO PODOBY V RODINĚ

Název v angličtině

VIOLENCE AND ITS MODIFICATIONS IN FAMILY

Anotace práce:

Záměrem této bakalářské práce s názvem „Násilí a jeho podoby v rodině“ je charakterizovat formy násilí v rodinném prostředí z pohledu psychologie, sociologie a práva s důrazem na násilí páchaném na dětech. Dílčím cílem je pak popsat pozici školy, resp. učitele v rámci odhalování rodinného násilí na dětech. V praktické části práce je uvedena krátce metodika odhalování specifických druhů násilí v rodině při policejním vyšetřování a také jsou zde stanoveny postupy, jak by se měl vyšetřující policista chovat k oběti rodinného násilí, ale i k původci agrese.

Klíčová slova

Násilí v rodině, příčiny násilí v rodině, škola a násilí v rodině

Anotace v angličtině:

The main aim of this bachelor thesis “Violence and its Modifications in Family” is focused on characteristics of violence forms in family from the point of view of psychology, sociology and law in the field of child abuse. The particular aim is to describe position of school (position of teacher) by revealing inter family violence on children. The practical part consists of short methodology of revealing specific kinds of inter family violence during the police investigation and procedures of policemen behavior in face of victim, as well as aggressor.

Klíčová

slova

v inter family violence, inter family violence causes, school and

angličtině:

inter family violence

Přílohy vázané v práci:

1-CD

Rozsah práce:

42 stran

Jazyk práce:

český

OBSAH

ANOTACE .................................................................................................................... 4 OBSAH.......................................................................................................................... 5 ÚVOD............................................................................................................................ 6 1

NÁSILÍ V RODINĚ .............................................................................................. 8

1.1 VYMEZENÍ POJMU NÁSILÍ V RODINĚ .......................................................... 9 1.2 ZNAKY NÁSILÍ V RODINĚ/DOMÁCÍHO NÁSILÍ ........................................ 11 1.3 DRUHY NÁSILÍ V RODINĚ ............................................................................. 13 1.4 PŘÍČINY A RIZIKOVÉ FAKTORY NÁSILÍ V RODINĚ ............................... 15 2

POHLEDY VĚDNÍCH OBORŮ NA NÁSILÍ V RODINĚ................................ 17

2.1 NÁSILÍ V RODINĚ: PSYCHOLOGICKÝ POHLED ....................................... 17 2.2 NÁSILÍ V RODINĚ: SOCIOLOGICKÝ POHLED ........................................... 19 2.3 NÁSILÍ V RODINĚ: BIOLOGICKO-GENETICKÝ POHLED ........................ 24 2.4 NÁSILÍ V RODINĚ: MULTIFAKTOROVÝ POHLED .................................... 25 3

PRÁVO A NÁSILÍ V RODINĚ.......................................................................... 27

3.1 PRÁVO A NÁSILÍ V RODINĚ V OBECNÉ ROVINĚ..................................... 28 3.2 PRÁVO A NÁSILÍ V RODINĚ V KONKRÉTNÍ ROVINĚ ............................. 29 3.3 PŘÍSTUP POLICIE K ŘEŠENÍ NÁSILÍ V RODINĚ ........................................ 31 4

ŠKOLA A NÁSILÍ V RODINĚ .......................................................................... 33

4.1 PŘÍZNAKY NÁSILÍ V RODINĚ VE ŠKOLE................................................... 34 4.2 UČITEL PŘI ODHALOVÁNÍ NÁSILÍ V RODINĚ .......................................... 35 4.3 OZNAMOVACÍ POVINNOST ŠKOLY ............................................................ 36 ZÁVĚR ........................................................................................................................ 37 LITERATURA A ZDROJE ........................................................................................ 38

ÚVOD

Násilí v rodině je fenoménem společného souţití od počátku lidského druhu a vytváření určitých rodinných společenství, provází tedy bohuţel společnost během všech jejich etap vývoje. Je bláhové si myslet, ţe se jej někdy podaří úplně vymítit. Tento nesmírně závaţný patologický jev s vysokou mírou latence se bohuţel bude vyskytovat v různých podobách i nadále, dokud budou lidé vytvářet domácnosti o více členech a bude docházet ke konfliktním situacím. Je však nutné proti rodinnému násilí bojovat na všech úrovních a snaţit se tento těţko odhalitelný jev co nejvíce eliminovat, kaţdá zachráněná oběť za to nepochybně stojí. Ve 20. století bylo zejména v západní společnosti významně posíleno právní postavení ţen, dětí i menšin. Tento progres nadále pokračuje, coţ přináší kromě jiného i významnou legislativní podporu pro zmíněné ohroţené skupiny obyvatelstva. Zmíněný vývoj se sebou přinesl řadu pozitivních změn i v oblasti násilných činů v rodině. Například v oblasti ochrany dětí před násilím příbuzných se řada věcí zlepšila, minimálně se celé problematice věnuje zejména v posledních letech daleko větší pozornost, proběhla řada mediálních kampaní a aktivit zaměřených na prevenci. Vzhledem k tomu, ţe řadu let působím u Policie ČR a během svého profesního ţivota jsem se zaměřoval na různé oblasti vyšetřování v rámci policejního sboru, nemohl jsem se nesetkat během výkonu svých pracovních povinností i s různými formami a projevy násilí v rodinách. Tato neblahá pracovní zkušenost mne potkala jiţ několikrát během mé kariéry a bez ohledu na dopady fyzického ublíţení na zdraví se vţdy jednalo o mimořádně nepříjemnou událost pro všechny zúčastněné s dalekosáhlými dopady na další rodinný ţivot všech aktérů. Mezi nejvíce problematické a především smutné záleţitosti, které jsem zaţil, lze bez diskuse řadit šetření výskytu násilného chování ze strany určitých členů rodiny vůči dětem. V těchto specifických případech se jedná o mimořádně zavrţeníhodné činy, s obrovským negativním efektem na danou oběť, které zpravidla končí velmi nešťastně, často hrozí rozpad rodiny či odtrţení určité části rodiny. Hlavním cílem bakalářské práce je charakterizovat formy násilí v rodinném prostředí z pohledu psychologie, sociologie a práva s důrazem na násilí páchaném na dětech. Dílčím cílem je pak charakterizovat pozici školy, resp. učitele v rámci odhalování rodinného násilí na dětech. Na základě podrobné analýzy tematicky zaměřené odborné literatury a dalších aktuálních zdrojů, jako jsou právní normy, odborné časopisy a sborníky, bude pak v praktické

6

části práce uvedena krátce metodika odhalování specifických druhů násilí v rodině při policejním vyšetřování a také budou stanoveny postupy, jak by se měl vyšetřující policista chovat k oběti rodinného násilí, ale i k původci agrese. V první kapitole teoretické sekce práce je rozebrána problematika násilí v rodině, zejména jeho vymezení, dále je kladen důraz na podrobný popis průvodních jevů a v neposlední řadě zahrnuje stručnou charakteristiku podob násilí v rodině. Následující kapitoly jsou pak zaměřeny na psychologický, sociologický a biologicko-genetický aspekt násilí v rodině, v další kapitole práce pak je nastíněn současný právní rámec v této oblasti v ČR a také vhodný postup z pohledu policisty a oběti. Ve čtvrté kapitole se budu zabývat násilím v rodině na dětech a jejich projevy ve školských zařízeních, přičemţ se zaměřím na postoj školy (vyučujících) k této problematice a správný postup při řešení takových situací. V závěru práce jsou shrnuty výsledky práce a je zde zhodnoceno dosaţení cílů bakalářské práce.

7

1

NÁSILÍ V RODINĚ

Jak bylo zmíněno v úvodu bakalářské práce, násilí v rodině provází lidstvo od nepaměti. Bohuţel v minulosti byla věnována pozornost jiným záleţitostem a násilí v rodině zpravidla nebylo bráno jako závaţný problém, často nebylo bráno ani jako trestný čin, díky rozdělení společnosti bylo u některých skupin obyvatelstva dokonce tolerováno. Později bylo rodinné násilí pro společnost tabu. Proto také neexistují ţádná data, pomocí nichţ by bylo moţné například srovnávat výskyt tohoto typu násilí v minulosti a dnes. Změny nastaly aţ v průběhu 20. století, které je paradoxně historiky povaţováno za nejnásilnější a nejkrvavější století všech dob. Vlivem společenských změn a rozvoje občanské společnosti, díky nimţ se postupně navyšovala práva ţen a menšin zejména v USA, došlo ke zlepšení jejich postavení natolik, ţe se mohla začít odkrývat i tato tabuizovaná problematika. Stěţejní roli přitom sehrála různá aktivistická hnutí (feministky, další občanská hnutí za práva ţen a menšin). Počátek uţívání sousloví „domácí násilí“ lze však datovat aţ do 70. let 20. století, kdy se objevily první zmínky s tímto termínem v USA. Odtud se pak výraz i celá problematika začala šířit světem, nejprve logicky do západní Evropy a dále do zbytku světa. Domácí násilí (dnes se pouţívá spíše výraz se širším významem -„násilí v rodině“) se za cca 40 let stalo známým problémem ve vyspělých zemích a jeho prevenci a nápravným opatřením se díky snaze aktivistů věnuje značná pozornost. Zde je na místě zdůraznit, ţe rodinné násilí je stále v mnoha státech a kulturách tolerováno či de facto podporováno, myslím tím zejména arabské země s převahou radikálních islamistů, dále africké státy, atd. Rodinné násilí zde není na pořadu dne a je často vládnoucím uskupením bagatelizováno či popíráno. Je zřejmé, ţe v zlepšení stavu lze jen doufat.1 V první kapitole jsou nastíněna různá vymezení násilí v rodině, dále jeho druhy a základní terminologie (příčiny, rizikové faktory, apod.), a rovněţ je stručně charakterizována pozice tohoto jevu ve společnosti.

1

CONWAYOVÁ, H. Domácí násilí. s. 10.

8

1.1

VYMEZENÍ POJMU NÁSILÍ V RODINĚ

Termín „násilí v rodině“ či domácí násilí“ (jedná se často o synonymum, v literatuře2 se můţeme setkat i s výrazy jako například „domácí týrání“) je v současnosti velmi frekventovaným výrazem v mnoha tištěných i elektronických zdrojích, dokonce se objevuje i v denním tisku zejména při různých kauzách tzv. celebrit, apod.3 Velmi často je tento pojem vyuţíván nepřesně či nesprávně. Jaká je tedy přesná definice násilí v rodině? Definic a výkladů samozřejmě existuje celá řada a nelze jednoznačně konstatovat, která z nich je nejlepší. Proto si jich představíme hned několik. Za jednu z nejstarších definic násilí v rodině je moţné povaţovat toto vymezení: „Násilné chování v rodině zahrnuje jakýkoliv čin, nebo opomenutí, spáchané v rámci rodiny některým z jejich členů, které podkopávají ţivot, tělesnou nebo duševní integritu, nebo svobodu jiného člena stejné rodiny, nebo váţně poškozují rozvoj jeho osobnosti.“4 Uvedená definice byla zformulována Radou Evropy v roce 1985, je z ní patrná určitá nekonkrétnost a obecnost, coţ je způsobeno zejména jejím stářím. V dalších vymezeních je dle mého názoru lépe vystihnuta podstata tohoto celospolečenského jevu. Definicí, která bezpochyby stojí za zmínění, je vymezení násilí v rodině z pohledu českého socioterapeuta Milana Lipnera, který jej označuje jako specifickou formu agresivního chování uplatňovaného vůči blízkým osobám. Autor vymezuje termín „jako fyzické či psychické násilí, sexuální zneuţívání, sociální izolaci a jiné jednání, které má za cíl získat kontrolu a moc nad ţivotem a chováním partnera či rodinného příslušníka.“5 Dle Metodického pokynu ředitele úřadu sluţby kriminální policie a vyšetřování policejního prezidia České republiky je násilí v rodině „opakované, dlouhodobé a stupňující se násilí, kterého se dopouštějí dospělí nebo mladiství na svých blízkých (obětí mohou být manţel/manţelka, druh/druţka, rozvedení manţel/manţelka, dítě, rodič, prarodič). Má podobu fyzického, psychického, sexuálního, ekonomického či jiného násilí, nejčastěji jejich kombinace. Jedná se o vědomou činnost…Liší od ostatních forem delikventního chování tím, ţe je násilím ve vztahu osob, vytváří vztah závislosti oběti na pachateli a je zaměřeno na získání moci pachatele nad obětí. Dalším charakteristickým rysem je skutečnost, ţe se pro 2

JELÍNEK, J., SOVÁK, Z. Trestní zákon a trestní řád. s. 219., CONWAYOVÁ, H. Domácí násilí. s. 15. Například IDNES. CZ. Zpověď Mirky Čejkové: Manţel mě bil, roky jsem se ho bála [online]. Dostupné z: . 4 VOŇKOVÁ, J., HUŇKOVÁ, M. Domácí násilí v českém právu z pohledu ţen. s. 14. 5 LIPNER, M. Viktimologie v sociální péči. s. 3. 3

9

svou určitou trvalost a různou intenzitu násilných aktů postupně stává součástí jejich běţného ţivota.“6 Jedná se o zřejmě nejpřesnější a objemově nejrozsáhlejší definici násilí v rodině. Hlavním důvodem takto rozsáhlého vymezení je její následná pouţitelnost v kaţdodenní výkonné činnosti Policie ČR. Podle definice Voňkové a Huňkové je násilí v rodině typ chování, „který v párovém souţití nebo v širší rodině u jedné osoby vyvolává strach z osoby druhé. Prostřednictvím moci, kterou tento strach poskytuje, určuje násilník chování oběti.“7 Dle webového serveru Stop násilí tento termín „zahrnuje fyzické, sexuální, psychické či ekonomické násilí (či např. vynucenou izolaci), k nimţ dochází mezi blízkými osobami. Většinu obětí tvoří ţeny, přičemţ pachateli jsou obvykle jejich současní i bývalí partneři (dochází ale i k násilí na dětech, starých osobách, násilí ţen proti muţům či k násilí v homosexuálních vztazích).“8 Přičemţ se dle uvedeného serveru násilí v rodině můţe projevovat vůči všem členům domácnosti, můţe probíhat mezigeneračně (násilí na seniorech, rodičích, dětech) nebo můţe docházet k násilí mezi partnery. Další definice akcentuje latenci tohoto jevu: „Je to fyzické, psychické anebo sexuální násilí mezi blízkými osobami, ke kterému dochází opakovaně v jejich soukromí a tím skrytě mimo kontrolu veřejnosti, intenzita násilných incidentů se stupňuje a vede ke ztrátě schopností včas tyto incidenty zastavit a efektivně vyřešit narušený vztah.“9 Všechny definice, s výjimkou prvně uvedené, zdůrazňují rozličné druhy násilí v rodině, rozlišují jejich aktéry (oběti i agresory), a také růst intenzity i četnost útoků na oběť. Definice se odlišují dále v tom, zda jsou zaloţeny na ryze popisné bázi, či také na explikačním přístupu. Ryze deskriptivní definice shrnují pouze popisné (deskriptivní), pozorovatelné znaky násilí v rodině. Explikační pojetí jde dál a včleňuje do definic i určité výkladové (teoretické) momenty. Ty se obvykle váţí na představy o důvodech nebo o motivaci k tomuto chování. Do definic se tak dostává myšlenka, ţe rodinné násilí je na kontrole a moci zaloţené zneuţívání a týrání partnera (anebo jiného člena rodiny). Většina feministických definic násilí v rodině se ubírá právě tímto směrem, ale i například rakouský

6

METODICKÝ POKYN ŘEDITELE ÚŘADU SLUŢBY KRIMINÁLNÍ POLICIE A VYŠETŘOVÁNÍ POLICEJNÍHO PREZIDIA ČESKÉ REPUBLIKY. s. 1. 7 VOŇKOVÁ, J., HUŇKOVÁ, M. Domácí násilí v českém právu z pohledu ţen. s. 19 . 8 STOPNASILI. CZ. Co je domácí násilí [online]. Dostupné z:. 9 BÍLÝ KRUH BEZPEČÍ O.S. Domácí násilí [online]. Dostupné z:. 10

zákon10 regulující rodinné násilí vyuţívá tento typ definice. Výhoda těchto definic spočívá mimo jiné v tom, ţe je lze dobře vyuţít pro diferenciální diagnostiku, tj. odlišení násilí v rodině od jiných podob agrese (např. od chronických konfliktů a rozepří). Jak důleţité je vůbec přesné či všeobecně akceptované vymezení násilí v rodině? Mimo vědeckou sféru je nejednost vymezení termínu značně problematické. Především státní sloţky a instituce, které s ním v praxi přicházejí do kontaktu, potřebují kvůli evidenci i intervenci pracovat s maximálně přesně či jednoznačně definovaným problémem. Záchytná síť - policií počínaje a sociálními sluţbami konče - totiţ musí být způsobilá správně určit výskyt rodinného násilí v kaţdém případu, rozpoznat oběti i pachatele, a na základě toho pouţít stanovené postupy intervence. Zkušenosti v minulosti také doloţily, jak důleţité je vyladění jednotné definice násilí v rodině pro evidenci a definování standardů intervence pro jednotlivá místa záchytné sítě. Všechny sloţky, které jsou součástí sítě pro řešení případů rodinného násilí, pak mohou fungovat jako jednotný systém.11

1.2

ZNAKY NÁSILÍ V RODINĚ/DOMÁCÍHO NÁSILÍ

Z definic uvedených v podkapitole 1.1 vyplývá řada charakteristik či znaků násilí v rodině. Klíčové znaky jsou dle různých zdrojů následující:12 o Opakování a dlouhodobost násilí – z jediného ataku agresora ještě není moţné určit, zda se jedná o násilí v rodině. Můţe se však jednat o počátek domácího teroru. K násilí ve vztahu však nemusí nutně docházet neustále - střídají se období násilí a relativního klidu. V násilném vztahu se totiţ projevují tři faktory: láska, naděje (ţe se vše můţe zlepšit, ţe se partner můţe změnit, apod.) a strach. Cyklus násilí v rodině, v němţ se střídá několik fází (líbánky, vzrůstající tenze, konflikt a usmiřování) se tak stále opakuje - navíc se stupňující tendencí a výraznějšími výkyvy. Nejedná se tedy o jednorázový incident mezi rodinnými příslušníky či členy vztahu, byť takový čin můţe mít horší co do důsledku horší fyzické následky (napadení, agrese vyvolaná určitou událostí). o Eskalace, dlouhodobý růstový trend výskytu psychického i fyzického násilí – násilí začíná často skrytě, „takţe si jeho prvních příznaků oběť zpravidla ani nevšimne. Pokud se 10

LOGAR, R. The Austrian Model of Intervention in Domestic Violence cases [online]. s. 5-6. Dostupné z: . 11 ČÍRTKOVÁ, L. Domácí násilí. s. 14. 12 BÍLÝ KRUH BEZPEČÍ O.S. Domácí násilí [online]. Dostupné z:. STOPNASILI. CZ. Co je domácí násilí [online]. Dostupné z:. 11

ovšem rodinné násilí hned v počátcích nezastaví, zpravidla dále narůstá. Typickým znakem je zvyšování intenzity a fyzické hrubosti, od klasických uráţek se stupňuje k psychickému sniţování lidské důstojnosti aţ k fyzickým útokům a závaţným trestným činům ohroţující oběť na zdraví a na ţivotě.“13 o Rozdělení rolí osoby ohrožené a osoby násilné – klíčový znak, vymezující tento typ násilí od ostatních typů násilí. O rodinné násilí se nejedná pokud jde především o vzájemná napadání, hádky, rvačky, spory, kde se role osoby násilné a osoby ohroţené zpravidla střídají. Pachatel a oběť násilí v rodině musí být emocionálně, společensky i ekonomicky na sobě závislé. Jedná se o jednostrannou závislost, kdy hierarchicky níţe řazená závislá strana je v pozici ohroţené osoby. o Neveřejnost – násilí v rodině probíhá zpravidla za zavřenými dveřmi bytu či domu, v soukromí, stranou společenské kontroly. Často se znaky a projevy násilí v rodině přenášejí i do jiných prostředí, kde osoby omezenou dobu pobývají (chata, hotel, ubytovna, atd.).14 o Složitý postoj oběti k pachateli - oběť násilí se chová odlišně, neţ oběti poškozené cizím pachatelem. Ochota k potrestání pachatele je kolísavá. Oběti si přejí zastavit násilí, doufají však v pokračující vztah bez násilí. Po násilném incidentu hledají pomoc, posléze však mohou svůj postoj měnit. Důvodem můţe být psychický nátlak a oprávněný strach vzhledem ke skutečnosti, ţe oběť nadále bydlí ve společném bytě nebo domě s agresorem. Ten bývá zpravidla bohuţel stíhán na svobodě. Důvodem mohou být i zastrašování ze strany pachatele a jeho rodiny, víra v polepšení pachatele, obava z osamocení a z toho plynoucí finanční a materiální nejistota, ztráta bydlení apod.15 Aby skutek byl klasifikován jako násilí v rodině, musí být naplněny všechny uvedené znaky. Proto není moţné všechny rodinné konflikty zařadit do této kategorie. Typickým příkladem je tzv. italská domácnost, tedy impulzivní jednání partnerů, které ale samozřejmě nenaplňuje jeden ze znaků násilí v rodině, tedy konstantní rozdělení rolí.

13

BÍLÝ KRUH BEZPEČÍ O.S. Domácí násilí [online]. Dostupné z:. STOPNASILI. CZ. Co je domácí násilí [online]. Dostupné z:. 14 METODICKÝ POKYN ŘEDITELE ÚŘADU SLUŢBY KRIMINÁLNÍ POLICIE A VYŠETŘOVÁNÍ POLICEJNÍHO PREZIDIA ČESKÉ REPUBLIKY. s. 4. 15 METODICKÝ POKYN ŘEDITELE ÚŘADU SLUŢBY KRIMINÁLNÍ POLICIE A VYŠETŘOVÁNÍ POLICEJNÍHO PREZIDIA ČESKÉ REPUBLIKY. s. 4. 12

1.3

DRUHY NÁSILÍ V RODINĚ

Násilí v rodině zahrnuje celé spektrum chování a projevů mezi blízkými lidmi, kdy jedna osoba opakovaně ubliţuje osobě druhé, přitom tyto útoky mohou mít různou podobu. Jedná se zejména o tyto druhy násilí a omezování:16 o

psychické násilí – zahrnuje pohledy, gesta nebo činy, které lze zařadit do následujícího výčtu: nadávky, obviňování, pokořování, uráţky, poniţování, zesměšňování (i ve společnosti), vyhroţování fyzickým násilím, zastrašování, odepírání spánku nebo potravy, vydírání sebevraţdou, rozbíjení či ničení věcí, vyhroţování únosem dětí, znemoţňováním v zaměstnání, zbavením svéprávnosti, zpochybňování duševního zdraví, zlehčování obav, přehlíţení přání a potřeb, apod.;

o

fyzické násilí – nejčastější forma násilí v rodině – bití, facky, kopance, škrcení, bití pěstí či různými předměty, ohroţování zbraní; můţe být namířeno proti oběti či proti osobám blízkým nebo např. vůči oblíbenému domácímu zvířeti (pes, kočka);

o

sexuální násilí – donucení k sexu či odmítaným sexuálním praktikám, znásilnění, zacházení s obětí jako se sexuálním objektem;

o

sociální izolace – je charakteristická absolutním uzavřením rodiny, zakazováním kontaktů s druhými lidmi, neustálým telefonováním a kontrolou, kde druhá osoba je a s kým, nezdravou ţárlivostí, pronásledováním, nečekanými "kontrolními" návštěvami či telefonáty, zákazem koníčků a zájmů, doprovázením například k lékaři, na úřady, apod.;

o

ekonomická kontrola – je především omezování přístupu k penězům, dennodenní kontrola výdajů a nákupů, neposkytování peněz na provoz domácnosti, oběť také například musí agresora prosit o peníze na běţné potřeby, jídlo, zatajování ekonomické situace, vynucování přepsání bytu, nemovitosti, vydírání, atd.17 Mezi další druhy násilí v rodině jsou některými autory řazeny takzvané ţárlivecké bludy.18

Do této kategorie lze řadit chorobnou ţárlivost, ţárlivecké představy, dále tzv. chorobné ţárlivecké přesvědčení a také paranoidní a perzekuční projevy. Pachatelé tak nepotřebují ţádné signály či důkazy o nevěře partnera. Ţárlivec ţije v nepřetrţitých obavách, ţe by mu jeho partner mohl být nevěrný, případně je přesvědčen, ţe nevěra jiţ proběhla. Zcela neopodstatněné aktivity, které vyvíjí pak mohou být signálem pro okolí. Jedná se především o 16

ČÍRTKOVÁ, L. Policejní psychologie. s. 175. AZYLOVÝ DŮM PRO ŢENY A MATKY S DĚTMI O.P.S. Násilídoma.cz [online]. Dostupné z:. 18 ČÍRTKOVÁ, L. Policejní psychologie. s. 175. 17

13

prohlíţení kapes, kabelek, telefonů (SMS), či sledování autem. Tím se přibliţujeme také k dnes velmi aktuálnímu tématu tzv. stalkingu, které však není předmětem této bakalářské práce.19 Násilí v rodině se často vyskytuje v několika typech současně (či v kombinaci různých typů násilného chování), navíc má zpravidla vzrůstající tendenci – psychické násilí se často vyhrotí v násilí fyzické. Ačkoliv je nejvíce ohroţena osoba, která je objektem násilí a útoků, situace nepříznivě působí i na další blízké osoby, jsou-li svědky násilí (nejvíce samozřejmě na děti a dospívající). U pozorného čtenáře tedy musí zákonitě vyvstat otázka, jak je násilí v rodině rozšířené ve společnosti. Realizovat validní průzkumy je samozřejmě mimořádně sloţitým úkolem pro policisty, právníky, psychology, sociology i statistiky a je jedním z hlavních úskalí celé problematiky rodinného násilí. Kamenem úrazu je zejména získat dostatečně reprezentativní a „pravdomluvný“ vzorek populace. Čísla zaloţená na policejních statistikách jsou zpravidla podhodnocená, agresoři, ale i oběti, se snaţí zatajovat řadu skutečností. Provedené průzkumy však ukazují, ţe míra násilí v rodinách musí být znepokojivá pro celou společnost, která samozřejmě ţije v domnění, ţe se to týká pouze úzkého segmentu obyvatelstva. Jedna z prvních studií zaměřená na mapování rodinného a partnerského násilí z Middlesex University z konce 80. let konstatuje, ţe: o Aţ kaţdá desátá ţena se stala obětí rodinného násilí. o Kaţdá sedmnáctá ţena byla donucena k sexuálním praktikám se svým partnerem bez svého souhlasu. o Kaţdá pátý muţ svou partnerku udeřil. o Šest z deseti muţů vidí násilí na partnerce jako v budoucnu moţné. o Podle dalších průzkumů uvádí aţ třetina ţen, ţe byla vystavena násilí ze strany manţela. 20 Sedmdesát procent ţen, které se rozvádějí, uvádějí jako důvod rozpadu svazku manţelství násilí ze strany manţela. Podle některých průzkumů, které se během 90. let v Británii uskutečnily (například British Crime Survey – 1992) jsou projevy zejména partnerského násilí nedílnou součástí rodinného ţivota.21 V odborné literatuře je pak patrný deficit, který se týká detekce násilí páchaného na dalších členech rodiny, tedy dětech či seniorech.22

19

ČÍRTKOVÁ, L. Policejní psychologie. s. 175. CONWAYOVÁ, H. Domácí násilí. s. 37. 21 CONWAYOVÁ, H. Domácí násilí. s. 37. 22 Například CONWAYOVÁ, H. Domácí násilí., ČÍRTKOVÁ, L. Policejní psychologie. 20

14

1.4

PŘÍČINY A RIZIKOVÉ FAKTORY NÁSILÍ V RODINĚ

Zdroje a důvody rodinného násilí lze hledat samozřejmě především v minulém vývoji či dětství jedince. H. Conwayová uvádí tyto příčiny: nízká sebedůvěra, pocit neschopnosti a nedocenění rodinou a okolím, víru ve stereotypy a klasické rozdělení rolí muţů a ţen (patriarchát), dále sklon vinit ze svých činů jiné osoby, ţárlivost, neschopnost zvládat stresové situace a neschopnost nést důsledky za své chování.23 Souhrnně lze příčiny agregovat do tří skupin:24 o Osobnost, povaha, temperament jedince – jedná se zejména o povahové rysy jedince, tedy konkrétně sklon k agresivitě, poruchy osobnosti, dále například narcistické sklony, zakořeněné pocity méněcennosti, netolerantnost, apod. Významným indikátorem je rovněţ neschopnost vyrovnat se s tlakem okolí, tedy kariérní neúspěchy, dlouhodobá nezaměstnanost a neuplatnitelnost, společenské postavení neodpovídající očekáváním jedince, strach ze selhání, atd. o Výchovný vliv rodiny a okolí - časté násilí v rodině v dětských letech jedince, asymetrická výchova (dominantní, agresivní otec či matka), tolerance či podpora násilí v okolí jedince. Jedním z determinantů budoucího agresora můţe být i přehnaná kontrola ze strany rodičů v dětství, málo kontaktů s okolím, samotářství, přehnané poţadavky, apod.25 o Celkový postoj společnosti k násilí – celkové sociální klima, přetrvávání a působení mýtů ve společnosti, nechuť celou problematiku řešit pomocí legislativních úprav (násilí v rodině můţe být tabuizované celou společností), společenská podpora šovinistického jednání a chování. Příkladem mohou být některé arabské země. Zpravidla se jedná o kombinaci jednotlivých příčin, která je pak podhoubím pro násilí v rodině. Všechny uvedené faktory mají společné to, ţe je sloţité je detekovat a statisticky zjišťovat u daného jedince. Proto je také nesmírně obtíţné násilí v rodině předcházet nebo činit účinná preventivní opatření. První dvě skupiny faktorů mohou zůstávat dlouhodobě skryty před veřejností, další skupina příčin můţe být přehlíţena, poněvadţ i osoby, které mají za úkol tyto činy řešit, jsou součástí dané společnosti a přejímají určité vzorce chování a postoje společnosti v mnoha aspektech. 23

CONWAYOVÁ, H. Domácí násilí. s. 53. CONWAYOVÁ, H. Domácí násilí. s. 53. 25 BEDNÁŘOVÁ, Z. a kol. Domácí násilí – zkušenosti z poskytování sociální a terapeutické pomoci ohroţeným osobám. s. 9. 24

15

Rizikových faktorů, které zpravidla mohou podněcovat vznik násilí mezi blízkými osobami je hned několik: 26 o vynucená společenská izolace; o závislost na partnerovi z pohledu financí; o péče o dítě (děti) během mateřské a rodičovské dovolené; o zdravotní postiţení potenciální oběti a pohybová omezení (invalidita, apod.); o vysoký věk a bezmocnost seniorů; o přechod z aktivní zaměstnanosti do starobního důchodu (změna či ztráta sociálního statutu); o nezvládnuté rodičovství a výchova dětí (nápadné konflikty); o alkoholová nebo drogová závislost potenciálního agresora. Násilí mezi blízkými osobami je zapříčiněno určitou genezí mezilidských vztahů mezi následnými aktéry konfliktu. Často existuje konkrétní důvod k tomuto jednání ze strany agresora, ať jiţ v rovině příčin či rizik objevujících se v rodinném prostředí a na něţ je třeba zaměřit pozornost ať uţ jako člen rodiny, soused a nebo vyučující ve škole. Násilí v rodině se můţe týkat i našich nejbliţších příbuzných, přátel či známých.

26

BÍLÝ KRUH BEZPEČÍ O.S. Domácí násilí [online]. Dostupné z:. 16

2

POHLEDY VĚDNÍCH OBORŮ NA NÁSILÍ V RODINĚ

V druhé kapitole práce bude pozornost zaměřena na násilí v rodině z tří různých úhlů pohledu. Nejprve bude charakterizován psychologický pohled na násilí v rodině, tedy zejména analýza motivace a stimulů tohoto patologického jevu, spouštěcí mechanismy násilí v rodině, atd. Dále bude přiblíţen sociologický aspekt násilí v rodině, čímţ je především myšlena prevalence (výskyt) tohoto typu násilí ve společnosti, moţnosti průzkumů, jejich úspěšnost, vypovídací hodnota a další sociologické aspekty rodinného násilí. Na závěr kapitoly bude krátce nastíněna jiţ zřejmě překonaná biologicko - genetická (feministická) teorie násilí v rodině.

2.1

NÁSILÍ V RODINĚ: PSYCHOLOGICKÝ POHLED

Psychologický aspekt v sobě implicitně zahrnuje analýzu násilí jako agresivního chování jedince, jeţ implikuje konflikt. Nejprve je nutné zmínit co to je vůbec agrese a manipulace z psychologického pohledu. Manipulací rozumíme „způsob komunikace, kdy pod vlivem emocionálních argumentů rozhodujeme, měníme své postoje, jednáme v souladu s cíli manipulátora, apod.“27 Agrese je pak způsob „destruktivní chování, směřující k fyzickému, slovnímu nebo symbolickému útoku vůči jinému jedinci.“28 Konfliktem se v obecné rovině rozumí spor mezi dvěmi osobami ale také spor sama se sebou, tzv. intrapsychický či intrapersonální konflikt. Interpersonální konflikty (svár mezi dvěma a více osobami) jsou v ţivotě nejčastěji transformovány do konfliktních situací. Podstatou je konfliktní vztah, vyvolaný manipulativním nebo častěji agresivním jednáním některého z účastníků situace vůči jinému účastníkovi. Definice konfliktních situací pak říká, ţe „jde o zvláštní druh meziosobního styku mezi dvěma či více jedinci, v němţ dochází ke

27 28

SPURNÝ, J. Psychologie násilí. s. 15. SPURNÝ, J. Psychologie násilí. s. 17. 17

střetu jejich představ, zájmů, postojů, cílů a hodnot.“29 Vzniklý konflikt se promítá do jednání účastníků a je tedy základem konfliktní situace.30 Konfliktní situace nabývají řady podob. Liší se především: o intenzitou disharmonie postojů – ta vyplývá z cílů, které účastnící vztahu sledují; o počtem účastníků, jejich rolemi a vztahy mezi nimi (vyrovnané, nevyrovnané, kooperace, soutěţení, soupeření); o způsoby, jak jsou postoje aktéry prezentovány a prostředky, které jsou k dosaţení cílů pouţívány; o podmínkami – délka trvání, průběh konfliktu, stupňování konfliktu, atd. Konfliktní situace má celkově pět fází: spouštěcí etapa (celkové rozrušení), eskalační etapa (výrazný odklon od normálního chování), krizová etapa (sniţuje se kontrola agresivních impulzů), etapa uklidnění (postupná redukce tenze – aţ 90 min) a etapa postkrizové deprese (fyzická a mentální vyčerpanost, doznívání následků konfliktu). Mezistupněm mezi konfliktní situací a otevřenou agresí je tzv. incident. Vzniká zpravidla náhle a má konfrontační charakter, iniciátor počítá s momentem překvapení a svých cílů dosahuje násilným způsobem nebo hrozbou násilí. Interpersonální konflikty jsou zpravidla zřetelnější neţ konflikty vnitřní. Častým typem interpersonálních konfliktů je konflikt verbální, tedy hádka. Ta přichází v případě poruchy v komunikaci mezi aktéry. Zpravidla je determinována neschopností naslouchat. 31 Násilí v rodině je často spjaté i s tzv. osobní pohodou agresora. Tím je myšleno celkové rozpoloţení či určitý emoční stav, ve kterém je reflektována celková spokojenost jedince s vlastním ţivotem. Existuje řada zdrojů osobní svobody - především demografické faktory, sociální faktory, osobnostní faktory, vnímání sebe sama, atd. Jejich změny a nevhodné kombinace pak mohou vyvolat vznik agrese vůči členům rodiny.32 Problematika násilí v rodině z psychologického pohledu je vysvětlována pomocí koncepce tzv. naučené bezmoci, která byla objevena v experimentech M. E. P. Seligmana, jak uvádí L. Čírtková. V úvodních fázích je oběť příznaky násilí ze strany blízkého člověka zpravidla zaskočena, „neutralizuje je pomocí různých mechanismů manipulace s realitou (uţ se to nebude opakovat, zavinila jsem si to sama, atp.). V další fázi oběť získává zkušenost, ţe nemůţe násilí kontrolovat. To vede ke ztrátě aktivity a motivace hledat řešení, objevuje se ztráta sebevědomí, emocionální deficit (apatie) a také kognitivní distorze (je to normální, 29

SPURNÝ, J. Psychologie násilí. s. 45. SPURNÝ, J. Psychologie násilí. s. 45. 31 SPURNÝ, J. Psychologie násilí. s. 46. 32 BLATNÝ, M. a kol. Psychologie osobnosti : hlavní témata, současné přístupy. s. 199. 30

18

neexistuje dobré řešení, nikdo mi neuvěří a nepomůţe).“33 Na těchto poznatcích je vystavěno i vymezení tzv. syndromu týrané ţeny, partnera či nejobecněji osoby. Syndrom týrané ţeny jako odborný pojem byl do literatury zaveden v raných 80. letech, kdy bylo explicitně tematizováno násilí na ţenách. Diskuse o genderovém rozdělení rolí při násilí v rodině probíhá v sociálních vědách přibliţně 15 let a v posledním období se této oblasti věnuje velká pozornost, v posledních letech se termín změnil, není pouze „výsadou“ ţen. Syndrom týrané osoby se skládá z poměrně bohatého spektra určitých projevů, v konkrétním případě mohou být některé příznaky zvýrazněny, jiné naopak ustupují do pozadí či se neprojevují. Ludmila Čírtková uvádí, ţe lze veškeré symptomy u týraných osob rozčlenit do tří kategorií podle M. A. Douglasové. Jedná se o: o příznaky spadající pod postraumatickou stresovou poruchu, o naučená bezmoc, o sebezničující a sebeponiţující reakce.34 Sebezničující reakce reprezentují paradoxní účinky viktimizace blízkým člověkem. Objevují se především u dlouho trvajícího týraní a zahrnují zejména následující jevy: popírání viny útočníka, minimalizaci následků a popírání viktimizace. Někteří autoři předpokládají, ţe rozhodující pro paradoxní účinky násilí v rodině není ani tak periodický výskyt agrese, jako spíše nevypočitatelné střídání dvou reţimů chování na straně násilné osoby. Oběť je decimována střídáním neutrálních či laskavějších podob vztahu s hrubou fyzickou agresí doprovázenou zjevným nepřátelstvím. Čím vyhrocenější a vyprofilovanější jsou obě tyto krajnosti, tím pravděpodobněji dochází ke vzniku paradoxní vazby týrané osoby na partnera.35

2.2

NÁSILÍ V RODINĚ: SOCIOLOGICKÝ POHLED

Sociologický úhel pohledu zdůrazňuje důvody násilí v rodině zejména vlivem patriarchálně uspořádaného světa, kde se uplatňuje převaha muţe nad ţenou. Sociologický přístup, který zastupuje například D.R. Loseke, chápe rodinné násilí jako fenomén podmíněný vztahem mezi rodinou a společností, jak uvádí ve své práci Ludmila Čírtková. Upozorňuje, ţe spíše neţ pevně daným okruhem osob je rodina sociální institucí, charakterizovanou prostřednictvím souboru specifických idejí, praxí a systému, který ji 33

ČÍRTKOVÁ, L. Domácí násilí. s. 9. ČÍRTKOVÁ, L. Domácí násilí. s. 9. 35 ČÍRTKOVÁ, L. Domácí násilí. s. 9. 34

19

obklopuje. V některých ohledech pak mohou být tyto institucionální charakteristiky rodiny pojímány jako rizikové faktory vzhledem k násilí. Např. ideje a praxe rodiny související se soukromím mohou vést v daných okolnostech k sociální izolaci, která je spojená s vyšším rizikem násilí všeho druhu, typické rozdělení rolí v rodině můţe být spojeno s násilím na ţenách a podobně. Navíc idealizovaný obraz rodiny jako důvěrného prostoru, činí její členy vůči sobě vzájemně zvlášť zranitelnými. Sociologický pohled má s feministickým (biologicko–genetickým) pohledem společné zaměření na celospolečenské příčiny násilí v rodině, nevztahuje se však k němu přednostně jako k muţskému násilí. Sociologický přístup se ze své povahy můţe zabývat i násilím vůči konkrétní skupině osob, feministický pohled je však díky samotnému pojetí permanentně ohroţen zúţeným pohledem na věc a některé druhy násilí pro tento směr budou naprosto neviditelné (agresorem je ţena, obětí je muţ, partner).36 Se sociologickým pohledem na násilí v rodině jsou spojeny i výzkumy a průzkumy výskytu tohoto jevu ve společnosti (sociologické průzkumy či výzkumy). Problematika násilí v rodině je předmětem řady výzkumných studií, které chronologicky akcentují vývoj poznání této problematiky. Jedná se pouze o vzorek průzkumů, avšak zejména v posledním období (po roce 2000) podobně zaměřených studií výrazně přibývá. Blíţe se zaměříme na Mezinárodní výzkum násilí na ţenách v České republice, Studii mapující partnerského násilí mezi teenagery, Statistické šetření u klientek - o.s. ROSA, Statistické šetření o dětech, svědcích domácího násilí - o.s. ROSA, Průzkum organizace proFem a reprezentativní průzkumy Agentury STEM. Výstupem z Reprezentativního průzkumu agentury STEM z roku 2001 bylo zjištění, ţe cca 16 % respondentů (13 % obětí a 3 % agresorů) se stalo aktéry partnerského násilí. Všechny výzkumy v této oblasti jsou odvislé od ochoty účastníků šetření se s takovou zkušeností svěřit, je tedy vysoce pravděpodobné, ţe celkový počet obětí je ve skutečnosti bohuţel výrazně vyšší.37 Významný reprezentativní výzkum násilí na ţenách proběhl v roce 2003 v rámci Mezinárodního výzkumu násilí na ženách. Tento výzkum provedl v České republice Sociologický ústav AV ČR ve spolupráci s Filozofickou fakultou UK v Praze. Podle výsledků výzkumu, jehoţ vzorek tvořilo 1980 respondentek starších 18 let, bylo zjištěno, ţe cca 38 % ţen v České republice zaţilo během svého ţivota alespoň některý z druhů násilí ze strany svého partnera (současného nebo bývalého manţela či přítele). Mezi nejčastější typy fyzického násilného chování patřily facky, kopání, kousání, úder pěstí, vyhroţování fyzickým 36 37

HILAROVÁ, D. Pojetí domácího násilí u dvou ţidovských organizací. s. 6. VITOUŠOVÁ, P.,VEDRA, V. Domácí násilí (informace a praktické rady pro ohroţené osoby). s. 3. 20

ublíţením, osahávání, strkání, pevné sevření, kroucení rukou, tahání za vlasy. Zkušenost s těmito druhy násilí (vyjma osahávání) zmínilo 20-25 % ţen. Co se týče fyzických zranění v souvislosti s násilnými incidenty ze strany partnera, více neţ 90 % ţen uvedlo modřiny a podlitiny, 27 % řezné rány, škrábnutí, popáleniny, 7 % pak zlomeniny, poranění hlavy nebo mozku a jiná zranění. 41 % respondentek uvedlo, ţe v průběhu incidentu cítily, ţe je jejich ţivot v ohroţení.38 V roce 2006 proběhl podobně konstruovaný Reprezentativní průzkum agentury STEM na partnerské násilí jako v roce 2001, který potvrdil vývojové trendy v této oblasti násilí, poněvadţ 14 % respondentů nad 15 let přiznalo zkušenost s agresí ve vztahu. Lze však opět předpokládat vyšší míru výskytu násilí neţ implikuje statistické šetření. Výzkum přinesl zajímavou informaci o tom, ţe lidé ţijící ve volném svazku (druh, druţka) mají oproti ostatním více zkušeností s násilím v rodině.39 Tento reprezentativní výzkum na souboru 1690 obyvatel starších 15 let se kromě jiného zaměřil na zastoupení jednotlivých forem násilí. Ze statistického šetření vyplynulo, ţe nejvíce je zastoupena kombinace fyzického a psychického násilí (48 %), následuje pouze fyzické (18 %) a pouze psychické násilí (16 %), dále je významná kombinace fyzického, psychického a sexuálního násilí (14 %), jiné kombinace jsou zastoupeny pouze 3 %, přičemţ jako nejméně časté z výzkumu vyplynulo násilí se sexuálním podtextem. Ze závěrů studie rovněţ vyplývá, ţe 81 % obětí nejhůře vnímá násilí psychické.40 Občanské sdruţení ROSA prezentovalo v roce 2006 Studii mapující partnerského násilí mezi teenagery, která zjišťovala postoje a výskyt partnerského násilí mezi teenagery a mladistvími. Z dotázaného vzorku 200 studentů a studentek ve věku 17-22 let odpovědělo na otázku, zda zaţili násilí ve vztahu kladně 7 % dívek a ţádný chlapec. Při podrobnějším dotazování však 11 % dívek a 3,8 % chlapců uvedlo, ţe je partnera/ka uhodil/a a stejné mnoţství dotázaných uvedlo, ţe byli ve vztahu poniţováni. Tento rozdíl můţe poukazovat na to, ţe mladí lidé prvotní signály násilí ve vztahu nepojmenovávají, coţ můţe být rizikovým faktorem pro rozvoj dalšího násilí. 21 % dotázaných studentů uvedlo, ţe ví o případu domácího násilí ve svém okolí a 16,2 % ví o násilí ve vztahu své kamarádky/kamaráda.41 V roce 2006 uveřejnilo občanské sdruţení ROSA výsledky Statistického šetření u klientek - o.s. ROSA, které bylo provedeno mezi 200 klientkami. V této studii byly kromě jiných faktorů monitorovány také jednotlivé formy fyzického násilí. Nejvíce ţen se setkalo s 38

STOPNASILI. CZ. Domácí násilí: statistiky, zprávy, studie [online]. Dostupné z:. 39 VITOUŠOVÁ, P.,VEDRA, V. Domácí násilí (informace a praktické rady pro ohroţené osoby). s. 4. 40 STŘÍLKOVÁ, P. FRYŠTÁK, M. Vykázání jako prostředek ochrany před domácím násilím. s. 15. 41 STOPNASILI. CZ. Domácí násilí: statistiky, zprávy, studie [online]. Dostupné z:. 21

opakovaným fackováním (57 % ţen), s bitím a ranami pěstmi 48,5 % ţen, bití do hlavy a obličeje, hlavou o zeď či nábytek zaţilo 24 % ţen. Škrceno bylo 25 % ţen, zkopáno bylo dokonce 23,5 %. Mezi další druhy násilí patřilo tahání za vlasy, trhání vlasů, kroucení rukou, polévání a sprchování ledovou vodou, svazování. Jedna ţena zaţila pokus o utopení ve vaně, další partner připravoval upálení. 15,5 % ţen bylo bito v těhotenství. K fyzickým útokům přitom docházelo nejčastěji v druhé polovině těhotenství.42 Občanské sdruţení ROSA poskytuje dětem, které jsou svědky rodinného násilí nejen přímou pomoc, ale věnuje se také monitorování tohoto jevu, coţ dokazuje ve Statistickém šetření o dětech, svědcích domácího násilí - o.s. ROSA. V roce 2004 prošlo Informačním a poradenským centrem ROSA 191 klientek. 165 z nich mělo celkem 292 dětí. Svědky domácího násilí bylo 275 dětí (94 %). To je o 13 % více neţ v průzkumu o.s. ROSA z roku 2003. Pouhých 17 dětí (6 %) podle výpovědí matek nebylo svědky násilí. 7 dětí aktivně bránilo svou napadenou matku a 4 chlapci (nejmladšímu bylo 5 let) volali matce na pomoc policii a lékařskou pomoc. Celkem 58 dětí (21 %) se stalo nejen svědky, ale i oběťmi tohoto typu násilí. Tyto děti byly hrubě a opakovaně psychicky týrány (16 dětí) a fyzicky napadány (4 děti při obraně matky a 36 dětí se stalo přímou obětí). V 17 případech byly bity (rukou, vařečkou, páskem, prknem, flétnou), 7 z nich bylo fackováno, 1 škrceno, 1 zkopáno, 3 byly odhozeny, 1 udeřeno do hlavy.43 Dochází však i k vymyšleným a účelovým obviněním ze strany potenciálních obětí. „Mnoha otcům v České republice tak dochází trpělivost. Uţ nechtějí jenom přihlíţet, jak je manţelka nebo exmanţelka svými vymyšlenými obviněními poniţuje a připravuje o výchovu jejich dětí. Vyplývá to ze zkušeností policistů a soudců, před kterými se otcové přestávají stydět a na své případy otevřeně upozorňují. Zjistila to výzkumem agentura Commservis.com, která prováděla několik měsíců kvalitativní a kvantitativní mapování situace v oblasti násilí v rodině.“ 44 Ţeny si někdy partnerské násilí mohou vymýšlet a udávat své partnery na policii bezdůvodně (důleţité jsou samozřejmě jiné motivy – především odtrţení partnera od dítěte), přičemţ zůstávají v drtivé většině případů nepotrestány.

42

STOPNASILI. CZ. Domácí násilí: statistiky, zprávy, studie [online]. Dostupné z:. 43 STOPNASILI. CZ. Domácí násilí: statistiky, zprávy, studie [online]. Dostupné z:. 44 VAŠEDĚTI.CZ. Statistiky: Ţeny často zneuţívají domácí násilí v boji o děti [online]. Dostupné z: . 22

„Policisté totiţ mezi skutečnými případy rodinného či partnerského násilí kaţdoročně evidují stovky případů, kdy si ţeny obvinění z domácího teroru pouze vymýšlí, aby muţe záměrně poškodily. Většinu smyšlených případů pak spojuje jeden charakteristický znak. Obviněný a údajná oběť jsou v rozvodovém řízení a čekají na rozhodnutí soudu o svěření dětí do péče. Cílem matky je tak naprosto izolovat dítě od otce a omezit styk otce s dítětem na minimum.“ 45 Oficiální sociologické statistiky v České republice dle výstupů tohoto výzkumu spíše nadrţují ţenám, které se automaticky v souvislosti s partnerským násilím stávají oběťmi. Kritika tak dopadá na přístup dotčených orgánů a institucí (špatná komunikace, nedostatečné vyšetřování), především policie a soudů v České republice a zastánci tohoto výzkumu dodávají, ţe pokud se muţi nezačnou o svá práva aktivněji hlásit, pohled většinové společnosti na rodinné násilí v českém prostředí se v blízké době nezmění.46 Občanské sdruţení Bílý kruh bezpečí, o.s. ve spolupráci s Asociací pracovníků intervenčních center ČR, vypracovalo statistický přehled o policejních vykázáních od 1.1. 2007 do 31.7. 2009. Evidováno bylo 2040 případů vykázání Policií ČR. Kaţdoročně při nich bylo přímo ohroţeno 800 dospělých osob (z toho 95 % ţen a 5 % muţů) a minimálně 1000 dětí, které byly přítomny násilnému útoku a následnému zákroku policie. Policie ČR eviduje v průměru 17 výjezdů se znaky násilí v rodině kaţdý den z toho 14 % končí vykázáním útočníka.47 Průzkum organizace proFem vychází z odpovědí přibliţně 3000 ţen starších 18 let, které byly dotázány v reprezentativním šetření, který si organizace zadala, aby odborné i laické veřejnosti přinesla aktuální informace o výskytu a dopadech domácího násilí v České republice. Průzkum realizovala agentura NMS Market Research s vyuţitím on-line dotazování. Aktuální data z rozsáhlého průzkumu říkají, ţe minimálně 40 %, tj. 1 780 000 ţen se v průběhu svého ţivota stalo obětí domácího násilí. V posledním roce se obětí domácího násilí stalo 11 %, tj. 490 000 ţen. Nejčastěji se v případě domácího násilí jedná o chování partnera, které

spojuje

fyzické

napadení

a

sexuální

násilí

s

opakovaným

poniţováním,

pronásledováním, zasahováním do osobního majetku a jeho ničením.

45

VAŠEDĚTI.CZ. Statistiky: Ţeny často zneuţívají domácí násilí v boji o děti [online]. Dostupné z: . 46 VAŠEDĚTI.CZ. Statistiky: Ţeny často zneuţívají domácí násilí v boji o děti [online]. Dostupné z: . 47 VITOUŠOVÁ, P.,VEDRA, V. Domácí násilí (informace a praktické rady pro ohroţené osoby). s. 4. 23

O domácím násilí se z úst obětí nejčastěji dozvídají blízcí a známí, kterým se svěřuje většina 63 % obětí. 26 % obětí o domácím násilí s nikým nehovoří. „Oficiální dostupné statistiky policie a soudů zachycují pouze velmi malou část domácího násilí, protoţe policie je podle výsledků průzkumu volána pouze k 20 % případů a před soudem skončí asi 3 % všech případů domácího násilí. Domácí násilí má závaţné zdravotní následky. 57 % obětí domácího násilí v průzkumu uvedlo, ţe poslední incident u nich skončil fyzickým zraněním nebo váţnými psychickými problémy. Prevence a následná péče jsou oblasti, kde je stále hodně co zlepšovat. 55 % ţen povaţuje adekvátní péči o oběti domácího násilí za nedostatečnou a prevenci vnímá jako neuspokojivou 69 % ţen.“48 Zahraniční průzkumy v posledních letech právě boří zavedené mýty ve společnosti. Násilí v rodině se dle výsledků různých průzkumů týká zhruba stejně muţů jako ţen (na pozici agresora). Veškerá sociologická šetření z různých koutů světa potvrzují, ţe ţeny jsou vůči partnerům stejně agresivní jako muţi. Hlavní rozdíl spočívá v tom, ţe muţi se někdy uchylují více k fyzickému teroru a ţeny k psychickému, který se hůře prokazuje a nezřídka je také příčinou následného partnerova fyzického útoku.49 Souhrnně lze konstatovat, ţe i v oblasti sociologických šetření lze detekovat vývoj v chápání násilí v rodině, kdyţ zejména v posledních letech je moţné se setkat s komplexními průzkumy zaměřenými na všechny oběti násilí, na rozdíl od předchozích analýz, které se věnovaly striktně relaci muţ-ţena.

2.3

NÁSILÍ V RODINĚ: BIOLOGICKO-GENETICKÝ POHLED

Biologicko–genetický aspekt (téţ feministický) aspekt násilí v rodině nepokrytě demonstruje zaujatý pohled z ţenského aspektu, má však dost společných rysů se sociologickým pohledem. Souhrnně tyto teorie zdůrazňují pozici ţen jako oběti násilí v rodině. Dnes jiţ víme, ţe obětí se nemusí stát pouze osoba slabšího pohlaví, nicméně je nutné přihlédnout ke vzniku většiny feministických teorií (70. aţ 90. léta 20. století) a celkovému vývoji feministického hnutí ve společnosti. Násilí v rodině bývá chápáno jako výraz asymetrického vztahu mezi muţem a ţenou. Ţeny se stávají obětí ekonomické, sociální, psychické a právní podřazenosti, ale i pachatelovy 48

RŮŢKOVÁ, N. Průzkum o domácím násilí v ČR 2012 [online]. Dostupné z:. 49 KOLEKTIV AUTORŮ. Domácí násilí na muţích a seniorech. s. 30. 24

fyzické převahy a síly. Motivace pachatelů je podle těchto teorií ovlivněna patriarchálními hodnotovými stereotypy. Ţivotní události vyvolávají běţně stres či vztek, ale u muţů jsou tyto negativní emoce díky patriarchální ideologii převedeny do agrese proti ţenám.50 Podle biologicko-genetických modelů nedochází k násilí v důsledku ztráty sebekontroly, tak jak tvrdili některé starší psychologické koncepce. Rodinné násilí je pachatelem pouţíváno svobodně a strategicky k tomu, aby oběť produkovala chování, které uspokojuje potřeby agresora.51 „Biologicko-genetické teorie záhy zanikly, byly totiţ schopny vysvětlit pouze obecné předpoklady k agresivnímu chování, nikoli však specifické situace domácího násilí. Sociologické teorie rodinného násilí se prosadily poměrně pozdě. Jejich velká zásluha spočívá v tom, ţe skončily s psychiatrizací problematiky násilí v rodině, neboť přestaly na pachatele a oběti násilí nahlíţet jako na psychicky narušené osoby.“52

2.4

NÁSILÍ V RODINĚ: MULTIFAKTOROVÝ POHLED

Výše zmíněné teorie můţeme dnes souhrnně označit za dílčí. Větší významnost je nyní přisuzována tzv. multifaktorovým teoriím, které odráţejí sloţitost jevu jako je nepochybně násilí v rodině, na jehoţ vzniku se podílí celá řada rozličných faktorů. Obecně se jedná o výrazně komplexnější teorie. Mezi nejvýznamnější multifaktorové teorie lze řadit tzv. integrující model psychologa D.G. Duttona, který se zaměřuje komplexně na čtyři úrovně klíčových faktorů podílejících se na vzniku násilí v rodině.53 Jsou jimi především: o exosystémové faktory – jedná se o konkrétní ovlivnění jednotlivých subjektů sociálním prostředím či ţivotními zkušenostmi jako např. nezaměstnaností, nízkou vzdělaností atd., o makrosystémové faktory – jde především o vliv struktury společnosti, kdy se projevuje patriarchální uspořádání, které stojí na nadvládě muţů, o mikrosystémové faktory – vyplývají z charakteru rodinného ţivota, tedy z blízkosti jeho členů, vzájemné znalosti slabin či reakce na určité situace,

50

NETÍK, K. a kol. Psychologie v právu : úvod do forenzní psychologie. s. 14. ČÍRTKOVÁ, L. Policejní psychologie. s. 35. 52 ČÍRTKOVÁ, L. Vybrané výzkumy a teorie domácího násilí. . 53 ČÍRTKOVÁ, L. Vybrané výzkumy a teorie domácího násilí. Dostupné z: . 51

25

o ontogenetické faktory – zde jde o individuální vlastnosti samotného pachatele, oběti i jejich vzájemné interakce.54 Popisované úrovně se nutně nemusí vyskytovat v kaţdém konkrétním případě a významnost kaţdé z nich se můţe výrazně odlišovat. Kupříkladu u bohatých rodin nedochází k expozici vůči váţným stresům z hmotného nedostatku a exosystémové faktory jsou pak zanedbatelné. 55 Nové teorie sice jsou komplexní, ale zde vzniká problém s jejich interpretací a aplikací. Tím, ţe příliš neabstrahují od reality je sloţité je pouţívat v reálných situacích (rozhodování, zda se jedná o násilí v rodině či nikoliv), coţ je jejich velká slabina.

54

ČÍRTKOVÁ, L. Vybrané výzkumy a teorie domácího násilí. Dostupné z: . 55 ČÍRTKOVÁ, L. Moderní psychologie pro právníky. s. 42 26

3

PRÁVO A NÁSILÍ V RODINĚ

V této kapitole bude charakterizován legislativní rámec násilí v rodině resp. domácího násilí56 především v podmínkách České republiky. Zákony a právní předpisy, resp. jejich vymahatelnost, je stěţejní při předcházení a potlačování tohoto typu agresivního chování. Stěţejní význam má v souvislosti s násilím v rodině základní princip, ţe kaţdý právní systém (alespoň v reţimech zaloţených na demokracii, stále je nutné si uvědomovat, ţe uvedené teze platí jen ve vyspělých zemích „západního střihu“) by měl zaručovat právo na spravedlivý proces. Je jedním z úkolu státu, tedy příslušných orgánů veřejné správy, vytvořit adekvátní právní úpravy zabezpečující rovné postavení stran sporu. Specifikem násilí v rodině je, ţe se nedaří účinně stíhat a trestat porušení norem trestního práva ze strany agresora a tím chránit celou společnost. Připustíme-li adekvátní ochranu práv obviněných osob a reálné naplnění zásady pomocné role trestní represe, musí být současně kladen důraz na legislativní úpravu specifického postavení obětí trestných činů, které jsou charakteristické pro rodinné násilí. Násilí v rodině je bez diskuse společenský fenomén, který se vymyká současným nabízeným řešením jak právním, tak sociálním. Kaţdá právní úprava začne brzo zaostávat za vývojem celé problematiky a nereflektuje zvláštní postavení obětí tohoto činu. „Existuje zde roztříštěnost mezi odvětvími pozitivního práva, počínaje ústavním právem přes právo trestní, občanské, ale především právo rodinné a zákon o sociálně-právní ochraně dětí.“57 Právě různé neziskové organizace svou činností lobbují za odstranění justičních bariér v situacích jak za trvání manţelství, tak po rozvodu, a rovněţ tak i v nesezdaných svazcích. V současném právním systému v ČR není pojem „násilí“ přesně definován. Teorie však rozlišuje typ násilí, které nemá za cíl vyřadit vůli oběti, ale působí na její psychiku s cílem přinutit ji, aby se podrobila nátlaku, kterému oběť odolává jen s obtíţemi, protoţe je ovlivněna prováděným násilím, např. bitím, nebo bitím dětí, které bude pokračovat, pokud se oběť nepodvolí. Tento typ násilí se označuje jako tzv. kompulzivní (nekontrolované) násilí.58

56

V českém právu se nevyskytuje pojem „násilí v rodině“ pouze uţší vymezení tzv. „domácí násilí“. VOŇKOVÁ, J., HUŇKOVÁ, M., ČACKÁ-PAVLÍKOVÁ, I. Domácí násilí v České republice v roce 2002 z pohledu práva. s. 9. 58 VOŇKOVÁ, J., HUŇKOVÁ, M., ČACKÁ-PAVLÍKOVÁ, I. Domácí násilí v České republice v roce 2002 z pohledu práva. s. 9-10. 57

27

V platném českém právu se termíny „domácí násilí“ a „násilí v rodině“ objevují teprve nedávno. Aţ poté se Česká republika přijetím rozličných zákonů vztahujících se k problematice domácího násilí přihlásila k řešení problematiky násilí v rodině a současně deklarovala nulovou toleranci k násilí a závazek ochrany osob ohroţených. Právní rámec problematiky násilí v rodině zakotvuje tři stěţejní pilíře pomoci: o Policie ČR, o intervenční centra (Bílý kruh bezpečí, apod.), o soudní systém.

3.1

PRÁVO A NÁSILÍ V RODINĚ V OBECNÉ ROVINĚ

Existuje řada zákonných úprav, které násilí v rodině postihují v obecné rovině. Jedná se například o Ústavu ČR, Rodinné právo, Občanský soudní řád či Občanský zákoník. Ústava ČR59 Násilí v rodině je nepřímo ošetřeno i dalšími zákony, například i zákony ústavními - podle čl. 1. Listiny základních práv a svobod jsou lidé svobodní a rovní v důstojnosti a právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelná, nezrušitelná, nezcizitelná a nepromlčitelná. Zaručují se všem bez rozdílu pohlaví, rasy atd. Kaţdý je způsobilý mít práva, kaţdý má právo na ţivot. Zákon dále stanovuje, ţe nedotknutelnost osoby je zaručena. Podle Ústavy ČR stát dbá na ochranu základních práv a svobod, která jsou pod ochranou soudů. Stát má tedy povinnost chránit základní práva a svobody svých občanů a nemůţe tolerovat ţádné případy porušování základních práv a svobod, a to ani pokud k nim dochází v kruhu rodinném. Otázkou je však praktické uplatnění tohoto zákona.60 Rodinné právo a otázka bydlení61 „Základním právním předpisem rodinného práva je zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších změn a doplňků. Zákon o rodině upravuje především problematiku manţelství a rodiny. Účelem manţelství je dle § 1 zaloţení rodiny a výchova dětí. Zákon ukládá oběma manţelům pečovat o uspokojování potřeb rodiny podle svých schopností, 59

ZÁKONY ONLINE. Ústava ČR [online]. Dostupné z: . OBČANSKÁ SPOLEČNOST – NÁVOD K POUŢITÍ. Docela normální domácí násilí [online].. Dostupné z: . 61 ZÁKONY ONLINE. Zákon o rodině (zákon č. 94/1963 Sb.) [online]. Dostupné z: . 60

28

moţností a majetkových poměrů. Poskytování peněţitých a jiných prostředků na chod domácnosti můţe být zcela nebo částečně vyváţeno osobní péčí o společnou domácnost a děti.“62 Problematika bydlení je v případech násilí v rodině klíčová a upravuje ji zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník63, ve znění pozdějších změn a doplnění. Oběti rodinného násilí nemají často kam jít a tak jsou nuceny i řadu let bydlet v jednom bytě s původcem násilí. Česká legislativa dříve neobsahovala ustanovení, jeţ by vynutilo odchod násilníka.64 Soudní řízení – žaloba a předběžné opatření Soudní řízení a proces, jak vymoci hmotná práva, upravuje zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplňků (dále OSŘ).65 „V soudním řízení má oběť domácího násilí dvě moţnosti, jak se domoci svých práv před soudem. Buď má moţnost podání řádné ţaloby (návrhu na zahájení řízení), jejíţ projednání můţe přijít na pořad za několik měsíců, či rok, nebo můţe soudu předloţit návrh na předběţné opatření (§ 74 a násl. OSŘ), o němţ musí být rozhodnuto nejpozději do 7 dnů. Předběţné opatření je právní institut slouţící k zatímní úpravě poměrů účastníků do doby před zahájením řádného řízení.“66 Účastníci soudního řízení mají právo se dát zastupovat zástupcem, kterého si sami zvolí (advokáta, notáře, tzv. obecného zmocněnce).67

3.2

PRÁVO A NÁSILÍ V RODINĚ V KONKRÉTNÍ ROVINĚ

V konkrétní rovině se problematika „násilí v rodině“ či „domácího násilí“ opírá o tyto zákony:68

62

OBČANSKÁ SPOLEČNOST – NÁVOD K POUŢITÍ. Docela normální domácí násilí [online].. Dostupné z: . 63 ZÁKONY ONLINE. Občanský zákoník (zákon č. 40/1964 Sb.) [online]. Dostupné z: . 64 OBČANSKÁ SPOLEČNOST – NÁVOD K POUŢITÍ. Docela normální domácí násilí [online].. Dostupné z: . 65 ZÁKONY ONLINE. Občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.) [online]. Dostupné z: . 66 TRESTNI-RIZENI.COM. Domácí násilí v trestním právu [online]. Dostupné z: . 67 TRESTNI-RIZENI.COM. Domácí násilí v trestním právu [online]. Dostupné z: . 68 IDTBRNO. Domácí násilí v českém právu [online]. Dostupné z: < http://www.idtbrno.cz/domaci-nasilivceskem-pravu>. 29

o Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů69 - upravuje zřizování a provoz intervenčních center (IC). o Zákon č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím – „jeho podstatou je moţnost zásahu státu do vztahu dvou osob, a to v jejich společném obydlí, pokud je jedna osoba druhou ohroţena. Tímto zásahem je tzv. institut vykázaní.“70 o Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů – vymezuje oprávnění policisty rozhodnout o vykázání ze společného obydlí, zákazu vstupu do něj a zákazu navazování kontaktu s osobou ohroţenou.71 o Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník - stanovuje trestní postih projevů násilí v rodině, legislativně upravuje moţné potrestání nebezpečného pronásledování, tzv. stalking.72 o Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. o Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů upravuje pozici mladistvých, kteří jsou ohroţeni násilím mezi rodiči nebo jinými osobami odpovědnými za jejich výchovu, případně násilím mezi dalšími fyzickými osobami, zákon také stanovuje oznamovací povinnost.73 Současný legislativní rámec tedy vytváří celý systém právních předpisů, určený jak pro ochranu osob ohroţených před násilím v rodině, tak i pro právní postih osob násilných a ukončení násilného jednání.74 Nejkonkrétněji k postihu „násilí v rodině“ či „domácího násilí“ přispěl od 1. ledna 2007 zákon č. 135/2006 Sb., na ochranu před domácím násilím.75 Tímto zákonem byly obětem násilí v rodině dány lepší moţnosti se účinně bránit. Zároveň v tomto směru byly posíleny i pravomoci policie a soudu. „Nejpodstatnější z pohledu oběti je zřejmě moţnost obrátit se s ţádostí o pomoc na Policii ČR. Policista můţe na dobu 10 dnů (a tuto dobu nelze zkrátit ani se souhlasem oběti) vykázat útočníka ze společných prostor. Útočník v takovém případě musí odevzdat klíče a nesmí se po uvedenou dobu do společných prostor vrátit.“ Po rozhodnutí policie se můţe oběť rovněţ 69

ZÁKONY ONLINE. Zákon o sociálních sluţbách (zákon č. 108/2006 Sb.) [online]. Dostupné z: . 70 IDTBRNO. Domácí násilí v českém právu [online]. Dostupné z: < http://www.idtbrno.cz/domaci-nasilivceskem-pravu>. 71 ZÁKONY ONLINE. Zákon o Policii České republiky [online]. Dostupné z: . 72 ZÁKONY ONLINE. Trestní zákoník (zákon č. 40/2009 Sb.) [online]. Dostupné z: . 73 ZÁKONY ONLINE. Zákon o sociálně právní ochraně dětí [online]. Dostupné z: . 74 IDTBRNO. Domácí násilí v českém právu [online]. Dostupné z: . 75 ZÁKONY ONLINE. Zákon na ochranu před domácím násilím [online]. Dostupné z: . 30

obrátit na soud s poţadavkem o pomoc. Děje se tak pomocí návrhu na tzv. předběţné opatření, jímţ soud můţe uloţit agresorovi povinnost dočasně opustit společně obývané prostory a jeho bezprostřední okolí a povinnost zdrţet se setkávání s obětí a navazování kontaktů s ní. Takový návrh můţe oběť násilí v rodině podat poté, co jiţ bylo vydáno dříve popisované opatření policie nebo dokonce i bez tohoto opatření. V současné praxi je ale frekventovanější první postup, tedy oběť nejprve získá policejní rozhodnutí a aţ poté je nejčastěji prostřednictvím advokáta podáván návrh na předběţné opatření u příslušného soudu. Předběţné opatření je účinné pouze jeden měsíc, avšak lze je na návrh ještě prodlouţit.76

3.3

PŘÍSTUP POLICIE K ŘEŠENÍ NÁSILÍ V RODINĚ

Přístup policie, resp. konkrétního policisty, je klíčový pro další vývoj konfliktu a pro adekvátní ochranu oběti. Včasný policejní zásah je ve velké většině případů základním kamenem pro další postup v řešení problému násilí v rodině (trestní stíhání či občanskoprávní řízení), dokumenty z policejního šetření mají velký význam. Nezbytné je proto důkladné zajištění důkazů na místě činu, kterými jsou např. i rozbité věci, výhruţné emaily, SMS zprávy, škody na nábytku, důkladná dokumentace důkazů fyzického násilí na oběti, stavu bytu apod. a zaprotokolování postupu. Na případy vykazující znaky trestného činu spadajícího pod skupinu trestných činů zahrnující násilí v rodině je nutno pohlíţet a následně je i klasifikovat nikoliv jako italskou domácnost, kterou je moţno rychle vyřešit domluvou a uklidněním aktérů, nýbrţ jako na kterýkoli jiný trestný čin. Ze zkušeností mnoha obětí násilí v rodině však vyplývá, ţe jsou zklamány v přístupu zasahující policie. Oběti uvádí, ţe často byla snaha bagatelizovat problém ze strany policie slovy jako: „jste přece dospělí lidé, tak se domluvte“, coţ je jednoznačné selhání zasahujícího policisty. Ten nesmí v takových případech opomíjet, ţe oběť se sama bránit násilí neumí a nemůţe a ţe se s agresorem nelze zpravidla domluvit. Mnozí policisté vidí problém nikoli ve zneuţívání moci agresorem, ale v hádkách mezi partnery, za které právě násilí v rodině zaměňují, to je obrovská chyba. „Policisté při řešení ataků v rámci násilí v rodině postupuje podle trestního zákona, zákona o přestupcích a zákona o policii, všechny tyto zákonné normy dávají policistům moţnosti

76

TRESTNI-RIZENI.COM. Domácí násilí v trestním právu [online]. Dostupné z: . 31

účinného zásahu proti agresivnímu útočníkovi bez ohledu na vztah k oběti.“

77

Povinností

policie je zajistit bezpodmínečně bezpečí oběti, dále stíhat agresora, a zadokumentovat celý případ. Jednotlivé agrese v rámci násilí v rodině jsou v současné praxi bohuţel spíše klasifikovány jako přestupek neţ jako trestný čin. Správné posouzení znaků přestupku a znaků trestného činu a jejich porovnání klade vysoké nároky na zkušenost rozhodujícího a právní úvahu, kterou činí policie.78 Z výše uvedeného se můţe zdát, ţe největším úskalím je erudice a schopnosti policisty, coţ klade na příslušníka značně náročné poţadavky při identifikaci tohoto činu. Z mého úhlu pohledu (příslušník Policie ČR) tedy vidím problém především v nedostatečném školení policejních příslušníků v rozpoznávání násilí v rodině a jeho modifikací, dále bývá problém i se získáváním informací a výpovědí od svědků události. Jediným řešením je osvěta společnosti a koncentrace na tento problém jako na jednu z prioritních aktivit Police ČR.

77

STOPNASILI. CZ. Intervence v případech domácího násilí [online].Dostupné z: . 78 STOPNASILI. CZ. Intervence v případech domácího násilí [online]. Dostupné z: . 32

4

ŠKOLA A NÁSILÍ V RODINĚ

Děti školního věku patří mezi nejohroţenější skupiny a jsou také velmi často oběťmi násilí v rodině. „Pro zvýšenou pozornost tomuto fenoménu existují i další argumenty. Tím prvním je zjištění, ţe řada pachatelů nízkého věku se dopustila trestného činu, kdyţ sami byli v dětství obětí některého deliktu, pod který lze mnoţství forem násilí v rodině páchaného na dětech podřadit.“79 Násilí v rodině má však významný dopad na dítě bez ohledu na to, zda je obětí nebo pouze jeho svědkem. Velkou chybou rodinných příslušníků je domněnka, ţe dítě nevnímá co se děje mezi rodiči či mezi dalšími rodinnými příslušníky sdílející domácnost (například prarodiče). Opak je však pravdou. Zaţité projevy násilí v rodině mají specifický vliv na vytváření osobnosti daného jedince a dalekosáhlé dopady na chování v dospělosti. Poznamenané dítě v pozdějším věku vykazuje tyto psychologické znaky:80 o má problémy se sebeúctou, často má pocit viny a nezřídka ho přepadá strach z opuštění; o má potíţe se vztahy se spoluţáky a kamarády stejného věku, v budoucnu mívá problémy s autoritami, navazováním partnerských vztahů; o často řeší problémy agresí (vůči kamarádům, okolí, rodině, domácím zvířatům); o můţe také trpět neschopností přebírat odpovědnost za své chování, činy či pracovní povinnosti. Násilí v rodině páchané na dětech je příčinou tzv. syndrom týraného, zneuţívaného a zanedbávaného dítěte (ve zkratce CAN; tj. Child Abuse and Neglect), který v sobě kombinuje všechny uvedené znaky týrání, k němuţ v rámci násilí v rodině můţe u této specifické kategorie docházet. „Syndrom CAN je přitom moţné definovat jako negativní narušení tělesného, duševního a sociálního vývoje a stavu dítěte, jeţ je produktem jednání rodičů, popřípadě jiné dospělé osoby, které není nahodilé a jeţ je současně společensky nepřijatelné.“81 Jedná se tak o soubor negativních projevů zacházení s dítětem, který má 79

GRIM, M. Projekt Škola podporující zdraví a fenomén domácího násilí. s. 325. STOPNASILI. CZ. DN pro pedagogy a výchovné poradce ZŠ [online]. Dostupné z:. 81 GRIM, M. Projekt Škola podporující zdraví a fenomén domácího násilí. s. 327. 80

33

výrazný efekt na osobnostní charakteristiky a zdravotní stav dítěte. Násilí můţe spočívat jednak ve fyzickém ubliţování, nebo také v nedostatečné péči, v jejímţ důsledku jsou zanedbávány důleţité ţivotní potřeby dítěte. Syndrom týraného, zneuţívaného dítěte zahrnuje široké spektrum negativních jevů v rodině – sexuální zneuţívání, psychické týrání, podávání alkoholu a drog, atd.82

4.1

PŘÍZNAKY NÁSILÍ V RODINĚ VE ŠKOLE

Děti jsou vţdy po zaznamenání projevů násilí v rodině velmi vyděšené z chování agresora (zpravidla rodiče, v menší míře pak jednoho z dalších členů rodiny – sourozence, prarodiče), je tedy důleţité mít na paměti, ţe pro proţitém šoku se stále snaţí být loajální k rodičům či k agresorovi. Zde můţe velmi negativně zapůsobit rozhodnutí o vykázání člena rodiny, coţ ne kaţdé dítě dokáţe pochopit a správně interpretovat, dokonce se můţe zastávat původce násilí v rodině. Je nutné vysvětlit dítěti, ţe bude pro všechny nejlepší, kdyţ nastane klidnější období a ţe pomoc je jiţ na cestě. Je potřeba klást důraz na správné pochopení situace ze strany dítěte – násilný člen rodiny je neopouští natrvalo, ale nebude se s ním teď určitou dobu stýkat z důvodu rozhodnutí policie. Změny chování, které můţe násilí v rodině u dítěte způsobit, jsou následující:83 o dítě se špatně učí (nebo se mu výrazně zhorší výsledky, docházka), má problémy s koncentrací během výkladu učiva, můţe se mentálně zpoţďovat či výrazněji zaostávat za svými vrstevníky; o často trpí úzkostmi, depresemi, poruchami spánku nebo příjmu potravy; o oběti nebo svědci násilí v rodině mají sklon k útěkům z domova a také k záškoláctví; o děti jsou velmi vnímavé, díky tomu, ţe se setkaly s projevy násilí v rodině je vysoká pravděpodobnost, ţe se samy stanou agresorem nebo obětí násilí v rodině (partnerské násilí, násilí na seniorech, atd.) či jiného druhu násilí (především šikana ve školních zařízeních). Mezi další příznaky násilí v rodině patří řada specifických příznaků jako jsou modřiny, zlomeniny, vyhýbání se hodinám tělesné výchovy, neadekvátní sexuální chování dítěte, znalosti sexuálních praktik, atd. 82

83

GRIM, M. Projekt Škola podporující zdraví a fenomén domácího násilí. s. 327. STOPNASILI. CZ. DN pro pedagogy a výchovné poradce ZŠ [online]. Dostupné

z:.

34

4.2

UČITEL PŘI ODHALOVÁNÍ NÁSILÍ V RODINĚ

Určit z vypozorovaného chování dítěte, ţe se jedná o násilí v rodině je značně náročnou záleţitostí a soubor uvedených charakteristik zjištěných u konkrétního dítěte nutně nemusí znamenat výskyt násilného chování v dané domácnosti. Jedná se však o příznaky, které indikují určitou disharmonii v okolí dítěte. Detekovat rodinu, kde dochází k opakovanému násilí je komplikované i z dalšího důvodu. Pachatel mívá často dvojí tvář. Zcela odlišně se chová na veřejnosti, kde se prezentuje často jako vzorný rodič, doma však mění styl chování. Okolí je často velmi překvapeno, ţe agresorem je bezproblémový soused, který se ničím nevymykal od ostatních lidí. I některé děti, které jsou svědky či oběťmi násilí v rodině, jsou schopné působit navenek vcelku bezproblémově, často z důvodu studu a předpokládaných reakcí okolí, s tím můţe souviset pocit viny za toto chování. Násilí v rodině se tak můţe stát problémem, který je popírán jak ze strany oběti, tak i ze strany agresora, tak i svědků a je velmi sloţité jej odhalit i pro zkušeného pozorovatele.84 Z uvedených důvodů je role pedagoga velmi sloţitá a nevděčná. Pokud získá pracovník školy, zpravidla učitel ţáka, důkazy o tom, ţe někdo připravuje, páchá nebo jiţ spáchal jednání, které lze chápat jako trestnou činnost týrání dítěte, má podle platných zákonů v České republice tzv. oznamovací povinnost podle § 167 a 168 trestního zákona.85 Mohou však nastat různé situace, například „kdyţ vám ve chvíli důvěry najednou začne dítě vykládat, jak doma tatínek mlátí maminku a ono se na to musí dívat, nebo kdyţ učitel třeba při převlékání se dětí na tělocvik zahlédne na jejich těle modřiny... Jak tu hrůzu zvládnout? Jak rychle, profesionálně a přitom lidsky zareagovat?“86 Teoreticky je tedy postup jasný - upozornit policii a odbor sociálně právní ochrany dětí. Jsou to velmi nepříjemné procedury pro všechny zúčastněné strany, které vyţadují odvahu ze strany učitele a oběti, protoţe určitě nenajdou pochopení u rodičů oběti, z nichţ aspoň jeden zpravidla bývá násilníkem a ten zpravidla příznaky násilí v rodině odmítá nebo zlehčuje či svádí vinu na jiné. Učitel musí počítat i s tím, ţe se potenciálně sám stane obětí agresora.

84

STOPNASILI. CZ. DN pro pedagogy a výchovné poradce ZŠ [online]. Dostupné z:. 85 ZÁKONY ONLINE. Trestní zákoník (zákon č. 40/2009 Sb.) [online]. Dostupné z: . 86 ŠVANCAR, R. Učitel uprostřed domácího násilí. 35

Nicméně dítěti je třeba v takové situaci bezpodmínečně pomoci.87 Je však nutná správná koordinace kroků školy, policie, případně odboru sociálně právní ochrany dětí.

4.3

OZNAMOVACÍ POVINNOST ŠKOLY

Jak je zmíněno v předchozí podkapitole 4.2, učitel má podle platných zákonů v České republice tzv. oznamovací povinnost podle § 167 a 168 trestního zákona. Pokud učitel tuto povinnost zanedbá, nastupuje trestní odpovědnost za neoznámení trestného činu. „Zákon rozeznává jednak překaţení trestného činu (§167), který je páchán nebo se připravuje a dále neoznámení trestného činu (§168) jiţ ukončeného protiprávního jednání.“88 Obecně kaţdý občan, kdo přijde do kontaktu s dětmi, má právo obrátit se na orgán sociálně právní ochrany dítěte a uvědomit jej o porušení povinností nebo zneuţití práv vyplývajících z rodičovské zodpovědnosti, nebo upozornit je na skutečnosti, ţe na dětech byl spáchán trestný čin ohroţující zdraví, jejich lidskou důstojnost, atd. nebo je-li podezření ze spáchání takového činu a nebo ţe děti jsou ohroţovány násilím mezi rodiči nebo jinými osobami odpovědnými za výchovu dítěte (§6 a §7).89 Školy, zdravotnická zařízení a další zařízení určená pro děti mají povinnost oznámit orgánům sociálně právní ochrany dětí příslušná zjištění, která nasvědčují tomu, ţe se například určití ţáci stali oběťmi rodinného násilí. Učitel má tedy nezáviděníhodnou roli. Měl by se však snaţit komunikovat s obětí domácího násilí a přimět jí situaci v v jejím zájmu řešit. Dítě má rovněţ právo poţádat o pomoc i bez vědomí rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dítěte (§8).90

87

ŠVANCAR, R. Učitel uprostřed domácího násilí. STOPNASILI. CZ. DN pro pedagogy a výchovné poradce ZŠ [online]. Dostupné z:. 89 ZÁKONY ONLINE. Trestní zákoník (zákon č. 40/2009 Sb.) [online]. Dostupné z: . 90 STOPNASILI. CZ. DN pro pedagogy a výchovné poradce ZŠ [online]. Dostupné z:. 88

36

ZÁVĚR

Oblast násilí v rodině je velkým problém společného souţití více lidí pohromadě. I přes stále otevřenější společnost a trvale se zlepšující práci policejních sloţek, soudů i dalších státních orgánů nelze říci, ţe by se dařilo s tímto sociálním fenoménem úspěšně bojovat. I ve sdělovacích prostředcích existuje řada dokladů toho, ţe tento jev z lidských příbytků nemizí spíše naopak. Je samozřejmě k diskusi, zda je důvodem celkově vyšší výskyt tohoto jevu ve společnosti, nebo spíše narůstající počet odhalených případů. Vypadá to, ţe aţ pohled s odstupem několika let přispěje k relevantnímu hodnocení tohoto vývoje. Násilí v rodině páchané na dětech pak patří k odsouzeníhodným činům, které je vyvoláno často partnerskými problémy rodičů. Východiskem můţe být zřejmě pouze neustálá osvěta populace, která by měla probíhat jiţ od školního věku a měla by být přístupná všem zájemcům z řad veřejnosti. S tím je spojena i komplexní podpora otevřené společnosti. Hlavním cílem bakalářské práce bylo charakterizovat formy násilí v rodinném prostředí z pohledu psychologického, sociologického, biologicko-genetického i multifaktorového s důrazem na násilí páchaném na dětech. Speciální kapitola byla věnována vztahu práva a násilí v rodině se záměrem charakterizovat pozici školy, resp. učitele v rámci odhalování rodinného násilí na dětech. Na základě studia odborné literatury a zdrojů, jako jsou právní normy, odborné časopisy a sborníky, webové stránky neziskových organizací byla uvedená problematika rozebrána a uvedeny postupy, jak odhalit některé formy násilí v rodině. V případě, ţe do vyhledavače na internetu napíšete slovní spojení „domácí násilí“ či „násilí v rodině“, tak je zobrazeno pres jeden a půl milionu odkazů vycházejících z uvedených slovních spojení. Uţ jen toto číslo značí, ţe se jedná o závaţný problém, na který není moţné pouze nahlíţet, ale je nutné jej i řešit. Zpracování bakalářské práce snad nepřispěje jen k rozšíření počtu odkazů na internetu, ale jiţ v této chvíle je moţno konstatovat, ţe přineslo autorovi řadu uţitečných informací a námětů, které jistě vyuţije ve své kaţdodenní praxi příslušníka Policie ČR.

37

LITERATURA A ZDROJE

AZYLOVÝ DŮM PRO ŢENY A MATKY S DĚTMI O.P.S. Násilídoma.cz [online]. [cit. 2012-04-17]. Dostupné z:.

BEDNÁŘOVÁ, Zdena a kol. Domácí násilí – zkušenosti z poskytování sociální a terapeutické pomoci ohroţeným osobám. Praha : Acorus, 2009. 92 s. ISBN 978-80-2545422-0.

BLATNÝ, Marek a kol. Psychologie osobnosti : hlavní témata, současné přístupy. Praha: Grada, 2010. 301 s. ISBN 978-80-247-3434-7. BÍLÝ KRUH BEZPEČÍ O.S. Domácí násilí [online]. [cit. 2012-04-16]. Dostupné z:. CONWAYOVÁ, Helen L. Domácí násilí. Praha: Albatros nakladatelství, a.s., 2007. 160 s. ISBN 13-741-007-02. ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Domácí násilí. Praha: Policejní akademie ČR, 2008. 27 s. ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Moderní psychologie pro právníky. Praha: Grada Publishing s.r.o., 2008. 160 s. ISBN 978-80-247-2207-8. ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Policejní psychologie. Praha: Portál, 2000. 310 s. ISBN 80-7178-4753. ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Vybrané výzkumy a teorie domácího násilí. Praha: MVČR, Policista 7/2002. Dostupné z: .

38

GRIM, Martin. Projekt Škola podporující zdraví a fenomén domácího násilí.In. Škola a zdraví 21, 2010, Brno: MU Brno. 2010. 325–331 s. HILAROVÁ, Dagmar. Pojetí domácího násilí u dvou ţidovských organizací. Brno: MU Brno, 2010. 30 s.

IDNES. CZ. Zpověď Mirky Čejkové: Manţel mě bil, roky jsem se ho bála [online]. c 19992012, [cit. 2012-06-03]. Dostupné z: < http://ona.idnes.cz/zpoved-mirky-cejkove-manzel-me-bil-roky-jsem-se-ho-bala-ppm/vztahy-sex.aspx?c=A111011_164327_vztahy-sex_jup>.

IDTBRNO. Domácí násilí v českém právu [online]. c 2009-2012, [cit. 2012-05-22]. Dostupné z: < http://www.idtbrno.cz/domaci-nasili-vceskem-pravu>. JELÍNEK Jiří a Zdeněk SOVÁK. Trestní zákon a trestní řád. Praha: Linde Praha, 2002. 916 s. ISBN 80-7201-351-3. KOLEKTIV AUTORŮ. Domácí násilí na muţích a seniorech. Praha: Triton, 2006. 108 s. ISBN 80-7254-914-6. LIPNER, Milan. Viktimologie v sociální péči. Ostrava: 3. odborné suplementum sociální péče, 2011. 14 s. LOGAR, Rosa. The Austrian Model of Intervention in Domestic Violence cases [online]. Domestic Abuse Intervention Center, Vienna and WAVE-Network c 2005, [cit. 2012-05-19]. Dostupné z: . METODICKÝ POKYN ŘEDITELE ÚŘADU SLUŢBY KRIMINÁLNÍ POLICIE A VYŠETŘOVÁNÍ POLICEJNÍHO PREZIDIA ČESKÉ REPUBLIKY. Vydáno dne 10. září 2004, číslo 2. Praha: MV ČR, 2004. 12 s.

39

NETÍK, Karel a kol. Psychologie v právu : úvod do forenzní psychologie. Praha : C. H. Beck, 1997, 140 s. ISBN 80-7179-177-6. OBČANSKÁ SPOLEČNOST – NÁVOD K POUŢITÍ. Docela normální domácí násilí [online]. c 2009-2012, [cit. 2012-05-22]. Dostupné z: . RŮŢKOVÁ, Naďa. Průzkum o domácím násilí v ČR 2012 [online]. c 2006, [cit. 2012-05-19]. Dostupné z:. SPURNÝ, Joţa. Psychologie násilí. Praha: EURONION spol.s.r.o., 1996, 134 s. ISBN 8085858-30-4. STOPNASILI. CZ. Co je domácí násilí [online]. c 2007, [cit. 2012-04-18]. Dostupné z:. STOPNASILI. CZ. Domácí násilí: statistiky, zprávy, studie [online]. c 2007, [cit. 2012-0418]. Dostupné z:. STOPNASILI. CZ. DN pro pedagogy a výchovné poradce ZŠ [online]. c 2007, [cit. 2012-0615]. Dostupné z:. STOPNASILI. CZ. Intervence v případech domácího násilí [online]. c 2007, [cit. 2012-0529]. Dostupné z: . STŘÍLKOVÁ, Patricie a Marek FRYŠTÁK. Vykázání jako prostředek ochrany před domácím násilím. Ostrava: Key Publishing, 2009. 91 s. ISBN 978-80-7418-020-0. ŠVANCAR, Radmil. Učitel uprostřed domácího násilí. In. Učitelské Noviny 12/2007.Praha: ČTK, 2007.

40

TRESTNI-RIZENI.COM. Domácí násilí v trestním právu [online]. c 2006-2012, [cit. 201205-24]. Dostupné z: . VOŇKOVÁ, Jiřina, Markéta HUŇKOVÁ, Iva ČACKÁ-PAVLÍKOVÁ. Domácí násilí v České republice v roce 2002 z pohledu práva. Praha: proFem, o.p.s., 2002. 75 s. VAŠEDĚTI.CZ. Statistiky: Ţeny často zneuţívají domácí násilí v boji o děti [online]. c 20042012, [cit. 2012-05-18]. Dostupné z: . VITOUŠOVÁ, Petra a Vladimír VEDRA. Domácí násilí (informace a praktické rady pro ohroţené osoby). Praha: MJF, 2009. 12 s. ISBN 978-80-86284-82-8. VOŇKOVÁ, Jiřina a Markéta HUŇKOVÁ. Domácí násilí v českém právu z pohledu ţen. Praha: proFem, o.p.s., 2004. 244 s. ISBN 80-239-2106-1. ZÁKONY ONLINE. Občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.) [online]. c 2005-2012, [cit. 2012-05-12]. ZÁKONY ONLINE. Občanský zákoník (zákon č. 40/1964 Sb.) [online]. c 2005-2012, [cit. 2012-05-18]. ZÁKONY ONLINE. Trestní zákoník (zákon č. 40/2009 Sb.) [online]. c 2005-2012, [cit. 201205-12]. ZÁKONY ONLINE. Ústava ČR [online]. c 2005-2012, [cit. 2012-06-12]. Dostupné z: . ZÁKONY ONLINE. Zákon na ochranu před domácím násilím [online]. c 2005-2012, [cit. 2012-06-11]. Dostupné z: . ZÁKONY ONLINE. Zákon o Policii České republiky [online]. c 2005-2012, [cit. 2012-0611]. Dostupné z: . 41

ZÁKONY ONLINE. Zákon o rodině (zákon č. 94/1963 Sb.) [online]. c 2005-2012, [cit. 201206-11]. Dostupné z: . ZÁKONY ONLINE. Zákon o sociálně právní ochraně dětí [online]. c 2005-2012, [cit. 201206-10]. Dostupné z: . ZÁKONY ONLINE. Zákon o sociálních sluţbách (zákon č. 108/2006 Sb.) [online]. c 20052012, [cit. 2012-06-10]. Dostupné z: .

42