Podoby zahrad v městské části Brno-Ořešín

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta sociálních studií Katedra environmentálních studií

Podoby zahrad v městské části Brno-Ořešín Bakalářská práce

Vypracovala: Eva Vyhnánková Vedoucí práce: Mgr. Lucie Galčanová Brno 2008

Rozsah práce je 10 291 slov.

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně s použitím uvedených literárních zdrojů. V Brně, 16. 12. 2008

............................................... 2

Poděkování Děkuji vedoucí práce Mgr. Lucii Galčanové za cenné rady a milý přístup, profesorce Haně Librové a spolužákům z diplomového semináře za inspirativní nápady a komentáře a ořešínským obyvatelům za ochotu k rozhovorům. 3

OBSAH Úvod……………………………………………………………………………………..6 1. Zahrady………………………………………………………………………………6 1.1 Historie využívání zahrad v evropské tradici………………………………………..6 1.2 Funkce zahrady………………………………………………..……………………..8 1.3 Zahrady a životní prostředí…………………………………………………………..9 1.4 Typy současných zahrad……………………………………………………………10 1.4.1 Hospodářské zahrady 1.4.1.1 Tradiční venkovské zahrady………………………………………...….11 1.4.1.2 Hospodářské užitkové zahrady…………………………………………11 1.4.2 Současné módní zahrady 1.4.2.1 „Katalogové“ zahrady………………………………………………..…12 1.4.2.2 Lazy zahrady………………………………………………………..…..13 1.4.3 Zahrady spolupracující s přírodou…………………………………………….14 1.5 Hospodaření na zahradě a jeho environmentální příznivost………………………..15 2. Rozdílné prostředí venkova a města………………………………………………16 2.1 Venkov…………………………………………………………………………...…16 2.2 Město……………………………………………………………………………….17 2.3 Suburbie ……………………………………………………………………...……17 3. Životní styl a zahrady………………………………………………………………19 3.1 Individualizace životního stylu …………………………………………………….20 3.2 Spotřební chování a zahradnický průmysl v ČR………………………...…………21 4. Ořešín…………………………………………………………………………….….22 5. Metodika výzkumu…………………………………………………………………23 5.1 Cíl studie a výzkumné otázky………………………………………………………23 5.2 Výzkumná strategie…………………………………………………………..…….24 5.3 Výběr případu………………………………………………………………………24 5.4 Metody sběru dat…………………………………………………………..……….24 5.5 Metody analýzy dat………………………………………………...………………24 5.6 Hypotézy…………………………………………………………………………....25 5.7 Operacionalizace………………………………………………………...…………25 5.8 Výběr jednotek a výzkumný postup…………………………………………..……26 6. Výsledky výzkumu……………………………………………………………….....27 6.1 Výskyt „katalogových“ prvků na zahradě……………………………………….....27 4

6.2 Hospodářské využití zahrad……………………………………..………………….28 6.3 Environmentálně příznivé prvky na zahradě………………………………...…..…30 6.4 Další výsledky………………………………………………………………...……31 7. Diskuse…………………………………………………………...……………...…..33 8. Závěr………………………………………………………………………………....35 Anotace……………………………………………………………………………..….36 Seznam tabulek…………………………………………………………….………… 37 Jmenný index………………………………………………………………………….38 Bibliografie…………………………………………………………………………….39 Přílohy………………………………………………………………………………….42

5

Úvod V bakalářské práci se budu věnovat zahradám. Jejich podoba má vztah ke kvalitě životního prostředí, avšak nejen k ní. Souvisí s životním stylem majitele a je ukazatelem soběstačnosti jedince, a to ve smyslu konkrétním i symbolickém. Jelikož životnímu prostředí příznivý životní styl se vyznačuje mimo jiné lokálními tendencemi, je zajímavé podívat se na samozásobitelství na zahradách v protikladu k rekreačním zahradám. V práci se budu zabývat zahradami v městské části Brno – Ořešín. Je to v minulosti tradičně venkovské prostředí, kde se ovšem v posledních letech probíhala výstavba rodinných domů způsobem, který lze označit za suburbánní. Zahrady takových domů mívají často mnoho prvků, které jsou energeticky náročné či narušují původní ekologické vztahy prostředí. Zároveň se různými způsoby mění i zahrady v původní části Ořešína. Cílem této práce a výzkumu ořešínských zahrad je najít shody a odlišnosti starších a „nových“ zahrad s ohledem na jejich působení na životní prostředí.

1. Zahrady 1.1 Historie využívání zahrad v evropské tradici Podoba i funkce zahrad se již v minulosti různými způsoby měnila a historické souvislosti jsou jedním z faktorů ovlivňujících jejich současnou podobu. Proto zde stručně nastíním historický vývoj zahrad. Zahrady již v dávné minulosti plnily lidem různé funkce v závislosti na jejich materiálních podmínkách, kulturních danostech i přírodních a dalších faktorech. V antice byly kromě estetické a hospodářské funkce zahrady využívány i k obytným účelům, v letním období dokonce více než dům samotný. Ve středověku byl zahradní prostor omezen na malá a zdmi obklopená prostranství uvnitř opevněných objektů měst a klášterů. Zahrady byly v této době využívány zejména hospodářsky, pro pěstování zeleniny nebo jako sady. V období renesance se mohly zahrady rozvíjet nejen díky nástupu od středověku odlišných myšlenkových proudů, ale i díky změně architektury, díky níž se zahrady mohly stát přirozenou součástí šlechtických sídel, uplatňovaly se však i v rámci měšťanské zástavby. Výrazně se zvýšila společenská funkce zahrady, která byla využívána např. k přijímání hostů či jiným radovánkám. Měšťanské zahrady byly

6

užívány především hospodářsky, ale zvýšila se i jejich okrasná a odpočivná funkce, byly pěstovány nové druhy okrasných rostlin (Mareček, 1975). V období baroka se zahrady staly nezbytným doplňkem šlechtických sídel a jejich výrazným rysem bylo jejich přerůstání do okolní krajiny. Na venkově se šlechtickým zahradám alespoň vzdáleně snažily připodobnit zahrady některých statků, dvorů a mlýnů. Zahrady rolnických staveb měly však i nadále téměř výlučně hospodářskoprovozní charakter, pěstovaly se zelenina, luskoviny, konopí, popř. chmel Mareček, 1975). Počátkem 18. století došlo v tehdejším Prusku vlivem nařízení Fridricha II. k rozvoji zahradnictví a sadovnictví, kdy panovník nařídil intenzivní pěstování ovocných stromů v celé zemi, osazování cest alejemi, zakládání zelinářských zahrad1 (Hendrych, 2000). Na konci 18. století se objevil nový myšlenkový proud prosazující návrat k přírodě, což se postupně projevilo i ve způsobu péče a vytváření zahrad. Objevující se romantismus se vyznačoval stavěním umělých prvků, jako jsou hradní zříceniny, minarety či egyptské pyramidy. S rozvojem kapitalismu docházelo ke změnám ve společnosti, jako je oslabení moci šlechty ve prospěch buržoazie a nárůst sociální diferenciace ve městech i na venkově. Významným počinem bylo zrušení poddanství a roboty a převod půdy do osobního vlastnictví. Zde vidím počátky změny přístupu k půdě a její postupné degradace na obchodovatelnou položku. Rozvoj průmyslu vedl ke zhoršování životního prostředí i radikálním změnám ve způsobu zástavby, přibývalo veřejné zeleně. To se podepsalo na vzhledu zahrad, kdy se v závislosti na společenské třídě vydělily jejich různé typy. Zahrady rezidencí a lidí patřících k vyšší společenské vrstvě měly zejména okrasný charakter a sloužily k reprezentaci a rekreaci. Vyskytovala se zde již zařízení k trávení volného času jako jsou tenisové kurty či bazény. Zahrady u letních sídel vlastnili také lidé s vyšším společenským satusem, tato sídla sloužila k přechodnému rekreačnímu ubytování majitelů a podoba zahrad se od toho odvíjela. Sloužily především k obytným a rekreačním účelům a jejich výtvarné pojetí často navazovalo na okolní přírodu, zejména na lesy. U rodinných domků středních vrstev byly také četné zahrady, jejich funkce však byla hlavně hospodářská. Většina prostoru byla osázena 1

Postupem času nařídil zakládání ovocných školek ve všech vesnicích, kdy stromy zde vypěstované měly být použity mj. k osazování selských zahrad. Později nařízení rozšířil o požadavek, aby každý hospodář u svého statku založil ovocnou zahradu s nejméně dvanácti stromy a zelinářskou zahradu. Předpisy obsahovaly i instrukce o hnojení výsadeb, péči o stromy (Hendrych, 2000).

7

ovocnými stromy a dalšími plodinami, obytně a esteticky se využívala pouze minimální plocha v těsné blízkosti domu. Od počátku 19. století se také rozvíjely zahrádkářské kolonie, vznikající z důvodu velkého počtu dělníků ve městech, bydlících v bytových domech. Nejdůležitějším impulsem k vlastnictví zahrádky byly ekonomické důvody, plocha zahrádky byla využívána převážně k pěstování zemědělských plodin a někdy i chovu domácích zvířat. Vesnické zahrady byly využívány převážně hospodářsky a jejich velikost závisela na typu a poloze stavení. Zahrady zemědělských usedlostí byly velké, u obydlí domkářů nebo v dělnických koloniích vznikajících na periferii sídlišť byly zahrádky maličké nebo úplně chyběly (Mareček, 1975). I některé venkovské obce přestávaly v tomto období mít čistě zemědělský charakter, část obyvatel pracovala v dělnických profesích a vnášela na venkov prvky městského způsobu života. Na počátku 20. století začínaly i na venkově vznikat zahrady, které měly převážně okrasnou funkci. Jde o příměstské obce, kde vznikaly takzvané zahradní čtvrti, vyznačující se systematicky řazenými domy, stejně velkými pozemky a odrážející módu městských vilových čtvrtí. Období socialismu je charakteristické hospodářským využíváním zahrad a chovem domácího zvířectva z důvodu špatné dostupnosti některých potravin a s tím spojené potřeby samozásobitelství. Vlastnictví zahrady se týkalo i velké části městského obyvatelstva, často ve spojení s chatou či chalupou. Od roku 1989 v souvislosti se společenskými, politickými, ekonomickými a dalšími změnami dochází u mnoha obyvatel k pozvolnému opouštění intenzivního hospodářského využití zahrady a samozásobitelství (Klvač, 2006) a užívání zahrady spíše k rekreaci, či kombinaci obojího. Tyto změny mají více příčin, nejde jen vymizení problémů s dostupností potravin, ale i o změny v životním stylu obyvatel.

1.2 Funkce zahrady Tradičně byly funkce zahrady zejména zásobitelské a hospodářské, již ve starověku se však zahrady využívaly jako prostředí skýtající odpočinek, naplňovaly také estetické potřeby člověka. Podle Marečka (1975) přispívá práce na zahradě k rozvoji osobnosti člověka, jelikož je v zahrádkaření obsaženo množství estetických zážitků a napomáhá k rozvíjení lidské tvořivosti a prohlubování smyslovosti člověka. Také zmiňuje důležitý psychologický aspekt, jímž je možnost pozorovat své dílo od začátku 8

do konce a prožívat potěšení z vlastní tvořivosti. Zahrada poskytuje také prostor pro rekreační trávení volného času, aktivní či pasivní. Aktivní rekreací může být nejen sportovní činnost, ale pro některé lidi také samotná práce na zahradě. Mareček (1975) uvádí jako další funkce zahrady kladný vliv na utváření rodinného života a na výchovu dětí, možnost vytvoření intimního prostředí pro psychickou regeneraci a spojení přírodního a obytného prostředí. Mark Bhatti (2006) vymezuje tyto aspekty zahradničení: 1. péče o zahradu jako fyzické cvičení a ukazatel fyzické kondice člověka, 2. časová dimenze zahrady – spojuje nás s minulostí a vzpomínkami, například na rodinné události, což je důležité zejména pro starší generaci, 3. prostorová dimenze, kdy má člověk s postupem času tendenci identifikovat se s určitými místy, mezi nimiž má právě zahrada důležité postavení, 4. zahrada jako místo, k němuž je vázána identita a status, 5. sociokulturní rozměr zahrady. Zahrada má také důležitou environmenální funkci, v některých sídlech je často jediným útvarem sídelní zeleně, a proto významně ovlivňuje životní prostředí v závislosti na její podobě a způsobu hospodaření na ní. Celkové hospodaření na zahradách má podle Marečka (2004) v kontextu sídla zcela zásadní ekologický význam. O vlivech zahrady na životní prostředí budu podrobněji hovořit v následující kapitole.

1.3 Zahrady a životní prostředí Jak jsem již naznačila výše, zahrada může životní prostředí ovlivňovat, nyní konkrétněji přiblížím formy tohoto působení. Podoba zahrady má přímý vliv na okolní prostředí, a to v několika ohledech. Tento vliv souvisí v první řadě s pěstovanými rostlinami. Obecně vegetace působí na okolní prostředí mnoha směry, stabilizuje teplotu a vlhkost prostředí a má ochlazující účinky. Vlhkost je udržována výparem z listů rostlin, je ovlivněna typem rostliny a jejími fyziologickými vlastnostmi a také konkrétním stanovištěm. Na vlhkostní poměry mají pozitivní vliv zejména stromy, které mohou být svými kořeny v přímém styku s podzemní vodou. Důležitá je také stabilita výparu v čase, na niž mají kladný vliv souvislé porosty - pokryvné dřeviny, patrovitě uspořádané porosty, větší prostorově celistvé útvary zeleně, které si udržují určité porostní mikroklima2 (Mareček, 2004). 2

Vlhkost souvisí i se subjektivním pociťováním tepla. Zvýšení relativní vlhkosti vzduchu je s výjimkou velmi teplých dní pociťováno jako snížení teploty. Zvýšení relativní vlhkosti o 15% vnímá lidský organismus jako snížení teploty vzduchu o 3,5°C (Lunc, 1954, cit. dle Mareček, 2004).

9

Vegetace má také vliv na pohyb vzduchu, hlučnost, čistotu ovzduší (dokáže zachycovat prach). Hustota listů ovlivňuje míru zachycování prachu (čím hustější, tím více prachu zachytí), závisí však i na dalších vlastnostech rostliny, povrchu listů, v neposlední řadě záleží na kombinování vegetačních prvků. Proti prašnosti také působí udržovaný trávník. Péče o něj však může být spojena s dalšími environmentálními riziky. Skladba vegetace je také důležitá, vhodně zvolenými rostlinami lze zvýšit ekologickou stabilitu místa. Nejvíce ji ovlivňují trvalé porosty, zejména dřeviny (Mareček, 2004). Příznivé jsou místní druhy dřevin, které jsou nejlépe uzpůsobené pro danou lokalitu. Okrasné trnité dřeviny a živé ploty jsou vyhledávány ptactvem pro hnízdění. Dále je ekologicky příznivá druhová rozmanitost vegetace, v protikladu k monokulturním porostům, které neumožňují přítomnost jiných druhů rostlin a tudíž jejich působení na sebe navzájem. Zahrada kromě přímého působení ovlivňuje životní prostředí i nepřímo skrze prostředky, které byly vynaloženy na dosažení její podoby. Jde o použité materiály, rostliny, nářadí a náklady na jeho výrobu a další vlivy. Zde bych zmínila pojem ekologická stopa, což je indikátor používaný ke stanovení míry působení jedince na životní prostředí3. Na základě konceptu ekologické stopy si lze snáze představit možné nepřímé působení jedince na životní prostředí skrze jeho chování na zahradě. Mimo zeleně a jejího přímého působení je životní prostředí ovlivňováno i tím, jaké další prvky na zahradě máme a kolik dodatkové energie si vyžadují. Toto dále rozvedu v následujících kapitolách.

1.4 Typy současných zahrad Nyní

bych

chtěla

rozčlenit

zahrady

z hlediska

jejich

vizuálních

i

environmentálních rysů. Nejde o kompletní přehled typů zahrad, zmiňuji zde pouze ty, které jsou důležité vzhledem k této práci. Ráda bych také dodala, že v praxi se často lze setkat se zahradami, které nespadají pouze do jednoho z vymezených typů.

3

Ekologická stopa stanovuje, jak se míra spotřeby jedince promítne do přírodních zdrojů, použitých na zajištění toho, co spotřebováváme. Jde o přírodní zdroje využité na poskytnutí předmětu spotřeby i odstranění jejích důsledků (např. odpadů).

10

1.4.1 Hospodářské zahrady 1.4.1.1 Tradiční venkovské zahrady Tradiční struktura venkovské selské zahrady je následující: na obytnou část navazuje dvůr, za ním jsou hospodářské budovy a až za nimi se nachází zahrada nebo sad. Za zahradou se ještě nacházelo pole. Předzahrádka, kde se pěstovaly okrasné květiny, plnila estetickou a sociální funkci, umožňovala sousedskou sociální komunikaci. Tato struktura se mohla lišit v závislosti na půdorysném typu obce nebo majetkových poměrech majitele. Jejich původní poslání intenzivně obhospodařované plochy nebo výběhu pro dobytek však podle Marečka (2000) postupně přerostlo v ovocnářské využití. U venkovských zahrad lze vymezit jejich charakteristické rysy. Je to tedy pěstování vlastních hospodářských plodin a chov zvířat, přítomnost sadu či ovocných stromů, recyklace – a to jak v rostlinné oblasti (kompostování), tak v oblasti zahradního vybavení (příkladem může být stará vana jako zásobník na dešťovou vodu k zalévání4). Výrazem recyklace je i přítomnost rozličného materiálu určeného k možné budoucí potřebě (kupa kamení, dřeva apod.). V současnosti i obyvatelé venkova mnohdy využívají zahradu více či zcela rekreačně, přesto lze tyto rysy na venkovských zahradách stále nalézt.

1.4.1.2 Hospodářské užitkové zahrady Důležité je také zmínit hospodářsky využívané zahrady, které nenavazují na původně selská stavení a vyskytují se u jiných typů zástavby. Může jít např. o domkařskou zástavbu, což byla obydlí méně majetných občanů, často s minimální zahradou, nebo o zahrady později budovaných rodinných domů (ve 20. století) nezemědělského obyvatelstva. Zahrady využívané hospodářsky byly donedávna na venkově obvyklým jevem. Plnily samozásobitelskou funkci a vyznačovaly se záhony se zemědělskými plodinami, ovocnými stromy. V posledních letech však obyvatelé venkova v mnoha případech od hospodářského využívání opouštějí nebo jej omezují. Podle Klvače (2007: 4) „dříve multifunkční prostor dvorů a dvorků, kde se odehrávala celá řada každodenních venkovských aktivit, se pozvolna mění na oddychový a rekreační. Tam, kde kdysi stávalo hnojiště, najdeme rodinný bazén, ze stodoly se stala garáž pro osobní automobil, 4

Zachycování dešťové vody do rozličných nádob je environmentálně šetrné, jelikož potom není nutno používat k zalévání pitnou vodu z vodovodní sítě, zároveň je i ekonomické.

11

skladiště nejrůznějších věcí a materiálů vystřídalo v koutě dvora posezení s grilem. V navazujících zahradách jsou zeleninové záhony nahrazovány pečlivě střiženými „golfovými“ trávníky. Značná část sadů pustne a divočí, o popadaná jablka není zájem.“

1.4.2 Současné módní zahrady 1.4.2.1 „Katalogové“ zahrady Dalším typem je módní „katalogová“ zahrada. Tento název jsem zvolila jako označení současného hlavního módního proudu v podobě zahrad, prezentovaného v časopisech o bydlení a prospektech firem zabývajících se realizací zahrad. Podle současných trendů se taková zahrada se vyznačuje anglickým trávníkem5 z travní směsi nebo vzniklým položením travních pásů, používáním chemických látek k jeho údržbě a častým sekáním a zavlažováním trávníku. Obvykle jsou zde pěstovány okrasné rostliny, které jsou také chemicky ošetřovány a často pocházejí ze vzdálených zeměpisných poloh. Oblíbené bývají také kontejnerové rostliny6. Módní jsou i prvky jako jezírko či skalka. U tohoto typu zahrady jde o efektní vzhled, kterého je dosahováno pomocí ošetřujících přípravků a zahradní techniky. Důležité však je, že taková zahrada funguje v relativní nespolupráci s přírodními procesy a pouze s velkým množstvím dodatkové energie v podobě hnojiv, herbicidů, práce sekačky a další zahradní techniky i energie použité na dovoz a kultivaci rostlin apod. Taková zahrada neumožňuje existenci mnoha druhům rostlin ani živočichů, naopak mnohé z nich poškozuje a ohrožuje7. Zahradní odpad jako je posekaná tráva či jiný biologický materiál bývá vyhazován na skládku. Často používaná je mulčovací kůra. Tato mulčovací kůra se užívá pro zabránění růstu plevelů a pro okrasné účely, je obvykle tvořena směsí smrkové a borové kůry a půdu okyseluje. Navíc ke svému rozkladu potřebuje kůra dusík, který potom chybí rostlinám, je tedy nutné je více hnojit.

5

Anglický trávník patří mezi vegetační prvky označované jako „biologicky sterilní zeleň“ (www.koniklec.cz). Jde o monokulturní intenzivně udržovanou plochu, která má malý význam z biologického a ekologického hlediska. Má původ v Anglii, z ní se rozšířil do oblastí rozšířeného chovu dobytka (např. USA) a stal se symbolem sociálního statusu. V ČR je jeho údržba vzhledem k méně příznivým klimatickým a dalším podmínkám poměrně náročná. 6 Kontejnerové rostliny jsou předpěstované v plastových kořenáčích a lze je vysazovat téměř po celý rok (mimo zimní měsíce), což u rostlin předpěstovaných ve volné půdě není kvůli sezónním podmínkám možné. Kontejnerové rostliny (zejména dřeviny) však ve srovnání s dřevinami pěstovanými ve volné půdě hůře rostou a využívají vláhu a živiny, jsou citlivější na vnější podněty (Salaš, 2003). Tyto rostliny jsou také zařazovámy mezi „biologicky sterilní zeleň“. 7 Například sekačky ohrožují žáby, ale i ostatní obojživelníky, plže a hmyz žijící v trávě (Mikátová, Vlašín, 2002)

12

Mezi zahradní doplňky patří na takových zahradách bazén, sportovní plocha, gril nebo pergola, tedy prvky určené k rekreačnímu trávení volného času. Požadavkům na módní vzhled zahrady se podřizují i použité materiály, jde například o plasty, kámen dovezený ze zcela jiné oblasti či exotická dřeva apod. 1.4.2.2 Lazy zahrady Trendem začínají v poslední době být také lazy8 zahrady, kdy jde majiteli o krásnou zahradu, často i s užitkovými plodinami s minimem práce. Na zahradu jsou tedy vysazovány rostliny odpovídající požadavkům na módní vzhled, ale vyžadující minimální péči. Jde o zakrslé dřeviny nevyžadující mnoho prostoru ani velké úsilí v případě sklizně plodů či rostliny poskytující stín k posezení (například stromy deštníkového tvaru). Hojně využívané jsou rostliny nevyžadující mnoho péče. Někdy jsou na zahradu umísťovány rostliny v květináčích a kbelících, ulehčující jejich údržbu. Oblíbeným prvkem bývá okrasné zahradní jezírko nebo fontána. Zemědělské plodiny v lazy zahradě mohou být pěstovány v květináčích či záhonech (ty jsou někdy zvýšené), zejména v případě ovocných stromů jsou pěstovány odrůdy rezistentní vůči chorobám a škůdcům. Trávník může mít různou podobu, ovšem vzhledem k lazy charakteru zahrady bývá často zakládán pomocí travních pásů, někdy na zakázku. Bývají také používány travní směsi, některé z nich jsou velmi pomalu rostoucí a nevyžadují časté sekání9. Koncept lazy zahrad nenabízí nekonvenční pohled na zahradu, jde pouze o ulehčení práce a časové náročnosti spojené s péčí o ni vyplývající z požadavku majitele na trávení volného času. Tento typ zahrad má z hlediska šetrnosti k životnímu prostředí variabilní postavení. Rostliny trvalkového typu, skupiny keřů či jezírko mají environmentálně příznivé rysy, používání chemických látek, šlechtěných nepůvodních rostlin a nepůvodních organických materiálů (například kupování mulčovací kůry – módní záležitost) již nikoli. Zahradu lze tedy zařadit někam na pomezí s přírodou spolupracujících a módních „katalogových“ zahrad. Tyto zahrady u nás však nejsou zatím moc rozšířeny a vyskytují se více v zemích západní Evropy.

8

Lazy, tedy anglicky líný či pomalý. Je však zajímavé, že v publikaci o lazy zahradách autoři Gold a Bäumler (2002) považují za lazy poměrně náročnou péči o trávník, zahrnující sekání, zavlažování, provzdušňování, hnojení a odstraňování plevele. Zmiňují sice možnost o trávník pečovat pouze formou občasného pokosení, ale v záplavě rad péče o trávník vyznívá jako okrajová záležitost. Je vidět, že upravený anglický trávník je velmi populární záležitostí. Otázkou je, zda je to důsledek módy, touhy po pohodlí (v nízkém trávníku je např. méně „obtěžujícího“ hmyzu), či je nízce střižený trávník tak důležitým symbolem sociálního statusu, že se jej ani „lenošní zahradníci“ nechtějí vzdát. 9

13

1.4.3 Zahrady spolupracující s přírodou S přírodou spolupracující zahrady mají také různé názvy a podoby. Přírodní zahrady, nazývané také bio- či eko- zahrady10 se vyznačují přítomností volně žijících živočichů a rostlin a nepoužíváním chemikálií. Při zakládání přírodní zahrady a následné péči o ni je možné přírodě pomoci nebo ji usměrnit – založením jezírka, budek pro ptáky, ponecháním materiálu (např. kamení či dřeva) pro úkryt živočichů jako jsou žáby, ježci, ještěrky či slepýši. Na takové zahradě je možné pěstovat užitkové plodiny, jejich ochrany před škůdci lze docílit pomocí vhodného umístění rostlin vedle sebe a na vhodném stanovišti. Většinou jsou pěstovány bez převracení půdy s pomocí přírodního mulče, zeleného hnojení. Zahradní odpad bývá využit jako kompost či mulč, biologický materiál se tedy vrací do přírodního oběhu. Oblíbené jsou živé ploty poskytující úkryt živočichům i nektar a pyl hmyzu. Travnaté plochy bývají málo sečeny, výjimkou není místo na zahradě ponechané zcela bez zásahů přírodě. Na těchto zahradách bývají rostliny pěstovány ve smíšených kulturách11. Zahrada nevyžaduje velké nároky na údržbu a čas (Kouřil, 2006). V přírodní zahradě lze usilovat o vytvoření biotopů rostlin typických pro dané místo, zejména v případě hospodářského využití zahrady však bývají pěstovány i cizokrajné odrůdy rostlin. V souvislosti permakultura

s přírodními

zahradami

bývá

také

často

užíván

pojem

a permakulturní zahrada. Permakultura je filosofie o udržitelném

hospodářském a sociálním systému a harmonické integraci krajiny a člověka. Způsob hospodaření na takové zahradě je podobný péči o přírodní zahradu, někdy bývají tyto dva pojmy směšovány. Lze však říci, že permakulturní zahrada vyžaduje důsledněji dodržovat principy udržitelnosti (měla by být blízká přirozeným okolním ekosystémům) a poskytnutí více prostoru „divočině“ (Kouřil, 2006 ).

10

Kouřil (2006) zmiňuje variabilitu užívání pojmu přírodní zahrada, kdy jsou takto populárně označovány odlišné skutečnosti : „ od krásných přírodních zahrad u gambijských hotelů, přes malé přírodní zahrady v městských zástavbách, velké přírodní zahrady v českých Beverly Hills v Jevanech, školní přírodní zahrady s herními prvky, hmatovými stezkami a ekokoutky, až po veřejné zooparky a mokřady.“ 11 Jde o současné pěstování zeleniny, bylinek a okrasných rostlin na záhoně v kombinacích druhů, které si navzájem prospívají.

14

1.5 Hospodaření na zahradě a jeho environmentální příznivost Z následujícího přehledu zahrad lze konstatovat, že kromě přírodních a permakulturních zahrad, které jsou u nás spíše výjimkou se relativní příznivostí k životnímu prostředí vyznačují také hospodářsky využívané zahrady. Samozásobitelství je šetrné k životnímu prostředí z mnoha důvodů. Pěstováním vlastního ovoce a zeleniny nepotřebujeme kupovat v takovém množství to, které bylo vypěstované průmyslově, obvykle s použitím velkého množství chemických látek12. V konvenčním zemědělství je půda nadměrně zorněna, znehodnocována velkými dávkami chemických hnojiv a pesticidů a plodiny jsou pěstovány na velké ploše v monokulturách. Vlivem těchto postupů chybí v krajině prvky podporující ekologickou stabilitu, dochází ke snížení biologické rozmanitosti a početnosti populací původních druhů, erozi půdy a snížení schopnosti krajiny zadržovat vodu. K nepříznivým dopadům z pěstebních postupů se přidávají i emise vyprodukované při přepravě zboží a další vlivy. Intenzivní chov hospodářských zvířat rovněž ohrožuje životní prostředí, odpadní látky z velkochovů způsobují znečištění půdy a vod, podílí se na skleníkovém efektu a vzniku kyselých dešťů13. Užitková zahrada a sad jsou důležitými prvky v krajině, pomáhají udržovat ekologickou stabilitu místa a poskytují útočiště různým druhům živočichů. Nevhodnými zásahy se však její ekologický význam snižuje a může mít negativní dopady na životní prostředí. Především je to užívání chemických látek v podobě hnojiv, postřiků proti škůdcům a chorobám a dalších látek, které se dostávají do půdy a vod. Jde i o výběr rostlin, kdy například zakrslé odrůdy ovocných stromů sice začnou rodit dřív než vysokokmenné, jsou však méně odolné proti škůdcům a chorobám (což vede ke zvýšenému užívání chemických postřiků) a rychleji se vyčerpají. Nepříznivý vliv má také kupování zeminy z obchodu místo jejího připravování kompostováním. Těžbou rašeliny jsou mimo jiné likvidovány vzácné přírodní biotopy a rostlinná a živočišná společenstva, která zde žijí (Librová, 2003). Nešetrné je také používání pitné vody k zalévání, namísto jejího nahrazení dešťovou. Librová (2003) také zmiňuje zelené konzumentství, jímž se může zahrádkaření stát. Uvádí na Západě se zvyšující oblibu luxusního zahradního náčiní, vyrobeného z nejlepších materiálů, moderního designu a ergonomických vlastností.

12

Oblíbená a rozšířená jablka Golden Delicious jsou například stříkána patnáctkrát (Librová, 2003). Odhaduje se, že dobytek přispívá produkcí metanu asi 3% ke globálnímu oteplování, emise amoniaku způsobujícího okyselování půdy a vod mají v 90% původ v zemědělské výrobě (www.cenia.cz). 13

15

2. Rozdílné prostředí venkova a města Vymezení prostředí města a vesnice je pro tuto práci důležité z toho důvodu, že Ořešín je venkovským prostředím, kam ovšem zasahují městské vlivy, díky rozrůstání Brna se Ořešín stal městskou částí. Rozdílnost těchto dvou prostředí s sebou nese různé životní styly obyvatel, které se mimo jiné promítají do podoby jejich zahrady.

2.1 Venkov Prostředí venkova je tradičně charakteristické úzkými sociálními vztahy mezi obyvateli, jejich spoluprácí a výpomocí v případě potřeby. Avšak jsou zde rozšířené některé negativně vnímané jevy jako je zvýšený sociální dozor, genderové stereotypy, přenášení konfliktů mezi generacemi, xenofobie atd. V současnosti již na venkově většina lidí neprovozuje hospodářství či zemědělskou činnost jako zdroj obživy a venkov je často vnímán spíše jako místo odpočinku od shonu a stresu, který panuje ve městě. Velká část obyvatel venkova je také ve městě zaměstnána a často i děti zde bydlící dojíždí každodenně do škol ve městech. Přesto má venkov své přednosti a právě pro ně je vyhledáván jako místo k bydlení. Je to především blízkost přírody, otevřeného prostoru a charakter sociální soudržnosti a vztahů mezi obyvateli, který je stále aktuální. Jejich intenzita a např. i míra setkávání se vesničanů navzájem (a veřejného života) se však v jednotlivých vesnicích liší. Někdy se také stává, že společenský a kulturní život v obci křísí právě noví přistěhovalci, kteří se zapojí do místní komunity. Klvač (2007: 4) uvádí, že „dnešní „venkovan“ už nechce žít tradičním venkovským životem - „po staru“ - v létě chodit na trávu králíkům a v zimě drát husí peří. Městská volnost a mobilita je mu příliš lákavým soustem. Naproti tomu staré vesnické rituály svoji přitažlivost neztratily, ba naopak. Tam, kde už není v chlívku prase a touha po zabíjačkovém veselí s rodinou a přáteli zůstává, nechá se vykrmený „pašík“ přivézt z průmyslového velkochovu.“ V některých případech se tedy venkov stává (nebo jím již je) spíše luxusním bydlením v čistějším a zdravějším životním prostředí. I venkované mají často podobné nároky jako obyvatelé měst, i ohledně podoby zahrady. Podle výzkumu Krešlové (2002), který prováděla ve dvou obcích ve středočeském kraji14 jsou venkované ohledně podoby zahrady názorově nejednotní. Uvádí, že u trvale bydlících obyvatel venkova

14

Šlo o středočeské obce Horní Kruty a Bohouňovice II.

16

převažuje postoj hospodářského využívání zahrady, vycházející z tradice (zejména ovocnářské) i ekonomické situace. Respondenti uváděli, že pro okrasné účely je určena předzahrádka a vlastní zahrada je pro pěstování hospodářských plodin. Část jejích respondentů tvořili chalupáři, kteří preferovali okrasné vyžití zahrad a vyznačovali se tendencí k izolaci, kterou autorka zdůvodňuje potřebou odpočinku od rušného života ve městě.

2.2 Město Město se oproti venkovu vyznačuje především relativní nezávislostí na přírodních podmínkách a počasí. Díky husté zástavbě, silném osvětlení i v noci (za vydatného přispění světel výloh, reklamních poutačů apod.) a díky dopravě, zábavě a kulturním akcím se zde život nezastavuje ani v noci – často ani v okolí města není díky osvětlení tma, jen šero. Obchody mají často otevřeno nonstop, obvykle i městská hromadná doprava jezdí i v noci. Blažek (2004: 48) k tomu říká, že: „Město svými lidskými výtvory – jako jsou podloubí, průchody, pasáže, podchody, podzemní koridory nebo zasklené haly tržnic nebo veřejných budov-, hromadnou dopravou a také za pomoci osvětlování a vytápění smývá rozdíl mezi interiérem a exteriérem….Život ve městě je uzavřen do sebe a splývá do jednoho sice pestrého, nicméně na dění v přírodě takřka nezávislého proudu. Život ve městě je sám zdrojem rozmanitosti a když zeslábne, nastává šedá nuda.“ Také sociální život zde neprobíhá na základě prostorové blízkosti lidí, lidé spíše navazují vztahy podle okruhu zájmů nebo trávení volného času. Jelikož jsou si lidé navzájem neznámí a anonymní, nepěstují obvykle kontakty a nenavazují známosti ve veřejném prostoru, na ulici. Naopak, nestarají se tolik o okolí, což je mimo jiné dáno i množstvím podnětů, které na ně působí. Nastává potom otupění vůči tolika podnětům a je to i způsob ochrany mozku před přetížením. Koncentrace podnětů na je však důsledkem bohatého kulturního, společenského, politického atd. života, variability myšlenek a nekonvenčních mezilidských vztahů a životních stylů.

2.3 Suburbie Pro tuto práci je důležité zmínit ještě další typ sídelní zástavby, kterou zcela nelze přiřadit k městu ani k venkovu, protože má určitá specifika, pro která je nazývaná „meziměstím“ či sídelní kaší (Hnilička, 2005). Těmito a jinými názvy (satelitní městečka, sídliště naležato apod.) je označována zejména proto, že vzniká bez 17

uceleného konceptu zástavby, jde o nahloučení jednotlivých staveb nestarajících se o okolní prostředí a kontext. Mnohdy se tedy stane, že luxusní dům s upravenou zahradou je obklopen nevzhlednými prostorami, v nichž je nepříjemné pobývat. V suburbánním prostředí chybí kvalitní veřejný prostor i služby, jde v podstatě o monofunkční zástavbu, určenou pouze k bydlení. Veřejné prostory často splývají se soukromými a jejich vymezení je nečitelné. Některé ulice jsou napůl soukromé. Kvůli nízké hustotě zástavby zde nelze zavést veřejnou dopravu a obyvatelé jsou tak v podstatě izolováni každý ve svém domě, jelikož okolí nenabízí jinou příjemnou možnost pohybu než automobilem. Nízká zastavěnost způsobuje velký zábor volné krajiny, nutnost budování nových komunikací a tedy její fragmentaci. V suburbánnním prostředí lze mluvit o ztrátě místa a identity, kdy obyvatelé nemívají pocit sounáležitosti s místem, v němž bydlí, vlivem prostředí i jejich životního stylu dochází k jejich izolaci. Hnilička (2005) uvádí příčiny postupného přesunu obyvatel na předměstí. Vnitřní město bylo v 19. století hlučné a prašné kvůli průmyslu i přelidnění, bydlení na předměstí bylo tedy od této doby považováno za ideál, umožňující skloubit zdravější život v zeleni s vlastní zahradou s výdobytky městského bydlení. Městská vila je dodnes předobrazem rodinného domu, s pokračující výstavbou se však vily či rodinné domy dostaly do oblastí, které nejsou městem a často ani vesnicí. Rodinný dům je navíc považován za nejlepší způsob bydlení, jakého lze dosáhnout a je to důležitý symbol společenského statusu, nezávislosti, jistoty a osobní svobody. Je vrcholem individualizace a emancipace – procesů typických pro dnešní společnost (Häussermann, cit. dle Hnilička, 2005). V západních zemích se proces suburbanizace výrazněji rozvíjí od konce druhé světové války a v USA dosáhl obtížně kontrolovatelných rozměrů. V České republice se suburbanizace projevuje zhruba od druhé poloviny 90. let (Pacasová, 2005). Často jediným výdobytkem, který z původního ideálu vily na předměstí přetrval, je vlastní zahrada. Zahrada je podle Hniličky (2005) velmi důležitým motivem, pro nějž jsou lidé schopni oželet výhody městského způsobu života. O její důležitosti podle něj svědčí i počet lidí bydlících v bytech, kteří vlastní zahradu či chalupu. Nové suburbánní kolonie obtížně navazují na stávající prostředí a často u nich dochází k izolaci (mnohdy i od sebe navzájem). Segreguje se do nich pouze určitá vrstva obyvatel. Příliv nových obyvatel má podle Pacasové (2005: 14) „vliv na stávající sociální strukturu obyvatelstva – posiluje se pozice střední třídy, mění životní styl, (noví obyvatelé i ve venkovském prostředí žijí spíše městským způsobem života…).“ 18

3. Životní styl a zahrady Životní styl obyvatel je důležitou determinantou jejich požadavků ohledně zahrady a jejího vybavení. Jak jsem již výše zmiňovala, v ČR již nějakou dobu dochází k ústupu od hospodářského využívání zahrad. Souvisí to s přibližováním životního stylu k západoevropskému, kde je situace obdobná. V západní Evropě však tento trend nastoupil dříve než u nás. Mintel (1999, cit. dle Bhatti, Church, 2001) zmiňuje úbytek plochy vyhrazené k pěstování zeleniny a ovoce a zvýšení množství květin a trávníku ve Velké Británii. Změny ve využívání zahrady jsou podle Wiliamse (1995, cit. dle Bhatti, Church, 2001) spojeny se změnami v zaměstnání i domácnosti. Zvýšení požadavků na výkon v zaměstnání a příchod žen do zaměstnání i zvýšení životní úrovně měly za důsledek, že zahrada se postupně stala spíše „venkovním pokojem“, kde si děti mohou hrát a rodina posedět a relaxovat, než místem, kde bychom pracovali (Wiliams, 1995, cit. dle Bhatti, Church, 2001). Vedle „hlavního proudu“ dostávají více prostoru i alternativní pohledy na zahradu a zahradničení, například ve Francii jsou již od devadesátých let ve značné oblibě zelinářské zahrady a jejich počet stoupá i v jiných evropských zemích (Librová, 2003: 203). Rozdíly v podobě zahrad byly v minulosti výrazně ovlivněny příslušností jedince ke společenským vrstvám. I dnes může subjektivní i objektivní zařazení jedince do společenských skupin hrát roli. Míra tohoto vlivu však je spíše malá, neboť v současné ČR (a dalších západoevropských zemích) se rozdíly mezi jednotlivými společenskými vrstvami snižují. Bhatti a Church (2001) zmiňují, že jde o komplex vztahů mezi postoji k trávení volného času a věkem, pohlavím, příjmy a množstvím volného času, které na podobu zahrady mají vliv a uvádějí, že interpretovat současné zahradničení na základě společenských tříd je velmi zjednodušující. Tito autoři ve své výzkumné zprávě15 uvádějí výpovědi respondentů, pro něž má zahrada statusotvornou funkci. Zároveň však zmiňují, že tato funkce není pro většinu účastníků výzkumu tou nejdůležitější.

15

Cultivating gardens: Homes and gardens in late modernity (2001). Jde o výzkum realizovaný ve Velké Británii zaměřující se na význam současného zahradničení v kontextu sociálních vztahů, trávení volného času, vztahu člověka k přírodě a spotřebních vzorců.

19

3.1 Individualizace životního stylu V západoevropské společnosti můžeme nalézt procesy v souvislosti s životním způsobem, z nichž o některých bych se chtěla zmínit. Jedním je individualizace, jev, který se vyskytuje až v moderní společnosti. Jedná se o rozbití tradičních společenských vazeb a přechod k větší osobní svobodě jednotlivce, nebo také přechod od zemědělské k průmyslové společnosti. Za nejnápadnější projev procesu individualizace bývá podle Librové (2008: 2) považována „prohlubující se atomizace rodin a početní růst domácností jednotlivců, změny v povaze práce, rostoucí nároky na spotřebu hmotných statků i na způsob trávení volného času“. Individualizace bývá chápána negativně, jak zmiňuje například Keller (2005), v moderní společnosti nalezneme spíše pseudoindividua, která jsou hlídána a ve svém individualismu jsou si všechna podobná. Ačkoliv má jedinec zdánlivě větší míru svobody, je zároveň kontrolován jinými, pro něj často ne zcela zřetelnými strukturami a směrován k určitému způsobu jednání. Jelikož si tuto manipulaci většími mocenskými strukturami neuvědomuje, je vůči ní bezmocný. V procesu individualizace přichází jedinec o identitu, již si následně vytváří pomocí konzumu. Tento typ individualizace je „důsledkem nivelizace životních podmínek a mobility“ (Librová, 2008: 4) a Simmel (1922, cit. Dle Librová, 2008) ji nazval kvantitativní individualizací. Konzumní mentalita je podle Librové (2008) snad nejčastěji uváděným ekologicky škodlivým projevem individualismu. Naproti tomu kvalitativní individualizace klade důraz na jedinečnost a odlišnost od ostatních, vymezuje jedince jako neopakovatelného a schopného aktivního seberozvoje. Jde o to „být svůj“, následovat vlastní sklony nezávisle na druhých (Librová, 2008). Lukes (2006) vymezuje jako jednu z dimenzí individualismu soukromí a negativní

svobodu.

Právě

soukromí

je

pro

mnoho

lidí

v zahradě

jednou

z nejdůležitějších věcí a pokud se podíváme na mnohé zejména suburbánní zahrady, zjistíme, že jsou obehnány vysokým neprůhledným plotem. Law (1994, cit. dle Bhatti, Church, 2001) považuje privatizaci a hledání bezpečí v rámci domova za procesy vedoucí k tomu, že přírodu vnímáme jako vnější a vzdálenou. Toto vnímání přírody nám však neumožňuje uvědomit si svoje environmentálně nešetrné chování. V souvislosti s individualizačními procesy bych také ráda zmínila reintegraci, proces opačný a následný individualizaci vyznačující se znovuzapojením jedince do vztahů, komunit a kolektivního života. Tyto vztahy jsou založeny na dobrovolnosti, 20

Maffesoli (1996, cit. dle Librová, 2008) uvádí skupiny tíhnoucí k sobě na základě výběru jako jsou zájmová seskupení, skupiny spojené emočními vazbami (např. environmnetální hnutí). Jeho projevy jsou například zapojování se do místního společenského života, sousedská výpomoc apod. Také mnoho environmentálně příznivých variant životního způsobu jedinců se vyznačuje jejich reintegračními tendencemi – často bývají buditeli veřejného života, angažují se ve veřejných funkcích a mají početné vztahy (Librová, 2008).

3.2 Spotřební chování a zahradnický průmysl v ČR Reklamní strategie velkých zahradních center a hobbymarketů se snaží tlačit spotřebitele k individualizovanému jednání na zahradě (ve smyslu kvantitativní individualizace), například podporováním typu zahrady s relativně malými nároky na péči a určené převážně k relaxaci. Zavádění nových pěstebních technologií vede k šíření kontejnerových rostlin, které stačí „pouze zasadit“ (Bhatti, Church, 2001). Masová produkce těchto rostlin má v lidech vyvolat touhu po krásné a módní zahradě během chvilky a má za důsledek jejich environmentálně nepříznivé spotřební jednání (Evans, 1999, cit. dle Bhatti, Church, 2001). V České republice se do odpočinkového zahradního vybavení investuje ve velké míře. Hospodářské noviny (24. 7. 2008, Česko je světovou velmocí v počtu bazénů ) uvádějí, že u nás připadá jeden bazén na čtyřicet lidí, čímž je Česká republika zemí s největším počtem bazénů na obyvatele v Evropě. Právě modrý bazén je symbolem prosperity a rostoucího blahobytu a zejména po roce 1990 byl V ČR jedním z nástrojů, jimiž lidé demonstrovali svůj společenský status (Hospodářské noviny, 24. 7. 2008). Jeho časté pořizování je také ukazatelem přerodu českých zahrad směrem ke „katalogovosti“ a jejich odpočinkovému využití. Vitvarová-Vránková (2008, Česká bazénová republika) uvádí, že v mnoha zemích zejména západní Evropy dochází naopak spíše k odklonu od pořizování si bazénů, a to nejen kvůli malým rozměrům tamějších zahrad, nedostatku vody či méně příznivému klimatu, ale i díky uvědomování si jejich environmentální nepříznivosti. Média a zahradnický průmysl však nemusí mít pouze negativní vliv na jednání na zahradě. Díky jejich působení se také může zvyšovat povědomí o environmentálních důsledcích a alternativních možnostech zahradničení. Macnaghton a Urry (1998, cit. dle Bhatti, Church, 2001) konstatují, že tento dvojí vliv médií je příčinou současného lidského ambivalentního přístupu k přírodě. 21

4. Ořešín Ořešín se nachází na severu území města Brna. Společně s Útěchovem je nejseverněji položenou předměstskou obcí Brna, od historického centra Brna je vzdálen 10 km. Ořešín je nejmenší městskou částí Brna, jíž se stal roku 1972. Do té doby byl obcí, první písemná zmínka o osadě Ořešín však pochází již z roku 127516. Přestože je Ořešín městskou částí, stále si zachovává venkovský charaker. Ořešín má 587 obyvatel17 a 167 obývaných domů, katastrální výměra obce je 3,07 km2. Ořešín poskytuje díky své výhodné poloze vhodné podmínky pro zemědělství. V publikaci Ořešín (2005) uvádí autoři tradiční pěstované plodiny: „podnebí a kvalita půdy umožňovala pěstovat téměř všechny běžné hospodářské plodiny. Z obilnin se nejvíce již od 18. století pěstovalo žito, pšenice, ječmen. Na horších půdách oves. Z okopanin brambory, méně krmná řepa. V hojné míře byly pěstovány jeteloviny jako pícniny pro dobytek. Dobře se ve zdejší oblasti dařilo ovocnářství, zejména pěstování třešní, švestek, rynglí, jabloní a hrušní. Bez významu nebylo ani pěstování vlašských ořešáků.“ V současnosti je původně zemědělská půda často ponechávána ladem nebo prodávána jako stavební pozemky. V okolí této městské části se nachází Přírodní rezervace „Babí doly“ a pět významných krajinných prvků, v okolí jsou turistické trasy a z hlediska přírodního prostředí jde o atraktivní lokalitu. Ořešín byl v minulosti malou zemědělskou osadou, v roce 1750 se zde nacházelo pouze 9 domů. Postupem času se rozrůstal, a to vždy více v určitých obdobích, větší nárůst nových domů i obyvatel byl na konci 19. století, mezi světovými válkami, v 70. letech a dále od 90. let po současnost. Domy jsou stavěny zejména v prolukách a na individuálně získaných pozemcích, výjimkou byla výstavba v lokalitě „Bubla“, kdy byla v letech 1996-2002 postavena celá nová ulice (nynější ulice Šikmá). Lišil se i způsob získání stavebních pozemků, kdy byly nejprve skoupeny soukromou firmou a až následně odprodány novým majitelům. Pacasová (2005: 9) v souvislosti s výstavbou rodinných domů uvádí, že „na suburbánním okraji Brna probíhá největší expanze v oblastech s kvalitnějším a 16

V této době se obec pravděpodobně jmenovala Hortus, což latinsky znamená Zahrada. Označení Zahrada (dnes Zahrady) je užívané do dnešních dnů, je to název údolí končícího na dnešní návsi. Tento název patrně vznikl díky příznivým klimatickým podmínkám, které zde byly – dostatek vláhy po celý rok a otevření směrem k jihu, umožňující existenci teplomilné vegetace (Ořešín, 2005). 17 Údaj k 25.2.2008 http://www.micr.cz/adresa/b/brnoo/oresi.html (Ministerstvo vnitra ČR).

22

přitažlivějším životním prostředím na severním okraji města – především v městských částech Soběšice, Útěchov, Ořešín, Ivanovice, Jehnice. Nová výstavba je v těchto oblastech vlivem terénních podmínek, majetkoprávních vztahů a charakteru dopravní sítě spíše koncentrovaná, převládají nízkopodlažní rodinné domy….“ Z hlediska sociální struktury „můžeme zaznamenat vysoký podíl nezávisle činných osob a pracovníků v řídících pozicích (podnikatelé, živnostníci, management). Jde o vysokopříjmovou skupinu obyvatel s relativně malým podílem na celkové populaci města. … Dle věkové struktury dominují v soušasnosti v nových suburbiích manželské páry ve věku 30 – 40 let s dětmi“ ( Mulíček, 2004: 179). V obci je knihovna, TJ Sokol Ořešín, Sbor dobrovolných hasičů, slaví se zde lidové zvyky jako masopust, hody. Z toho je patrná snaha o udržení tradic i kulturního života v místě. Autoři publikace Ořešín (2005) však zmiňují, že zájem o pořádání hodů upadá. Z ořešínského občasníku Horus (2005) je rovněž patrná snaha o rozvoj společenského života v Ořešíně (vánoční zdobení stromu a živý betlém, drakiáda apod.). V Ořešíně

bydlí

paní

Vlašínová,

která

zde

má

přírodní

zahradu

s permakulturními prvky. Tato zahrada je poměrně „slavná“, byl o ní natočen dokumentární film a je uvedena v registru permakulturnách zahrad.

5. Metodika výzkumu 5.1 Cíl studie a výzkumné otázky Cílem studie bylo identifikovat rozdílné a společné rysy zahrad domů v lokalitě, kde probíhají suburbanizační procesy, konkrétně jde o městskou část Brno Ořešín a odpovědět na tyto výzkumné otázky:

Základní výzkumná otázka: V čem se liší podoba zahrady u domů vzniklých v procesu suburbanizace (A) od podoby zahrady domů, které nevznikly v tomto procesu (B) v Ořešíně?

Vedlejší výzkumné otázky: Jak se od sebe liší zahrady A a B ve výskytu „katalogových“ prvků? Jak se od sebe liší zahrady A a B v hospodářském využití? Jak se od sebe liší zahrady A a B v environmentální příznivosti?

23

5.2 Výzkumná strategie Pro výzkum jsem zvolila strategii případové studie. V případové studii jde o zkoumání jednoho případu, které nám pomůže porozumět jiným podobným případům. Případovou studii lze definovat jako strategii pro zkoumání určitého jevu v rámci jeho reálného kontextu, často nemusí být mezi jevem a kontextem jasná hranice. Případová studie se také podle Hendla (2005) snaží využít předchozí teoretická tvrzení, která usměrňují sběr dat a jeho analýzu. Data pro případovou studii mohou být kvalitativní i kvantitativní a mohou je poskytovat rozhovory, záznamy pozorování nebo dokumenty, často se zdroje dat kombinují (Silverman, 2005). V této případové studii byla sbírána data pomocí rozhovorů. Šlo především o kvantitativní údaje, kdy byl v odpovědích respondentů sledován výskyt mnou stanovených indikátorů.

5.3 Výběr případu Pro případovou studii jsem zvolila brněnskou městskou část Ořešín, která byla do poměrně nedávné doby venkovskou obcí a v současnosti zde probíhají suburbanizační procesy. I přes tyto procesy si stále zčásti zachovává venkovský charakter, zároveň je poměrně exkluzivní lokalitou k bydlení a v posledních letech zde proběhla intenzivní výstavba nových rodinných domů. Dochází zde tedy ke střetům a prolínání venkovského a městského, či spíše suburbánního prostředí. Tuto městskou část jsem zvolila i z důvodu, že Ořešín je jednou z brněnských lokalit, v nichž byl prováděn výzkum sociální integrace obyvatel, kteří se přistěhovali do suburbánně vzniklých domů18. To je téma, kterého se dotýká i tato bakalářská práce a výzkum zdejších zahrad může toto téma rozšířit a obohatit o nová zjištění.

5.4 Metody sběru dat Ke sběru dat byl využit strukturovaný rozhovor s uzavřenými možnostmi odpovědí doplněným otevřenými otázkami s obyvateli domu, k němuž zahrada patří.

5.5 Metody analýzy dat Při vyhodnocení dat byly sledovány četnosti stanovených indikátorů, výsledky byly vyhodnoceny popisně. Vzhledem k malému vzorku a povaze dat nebyly hypotézy 18

Jde o výzkum L. Galčanové a B. Vackové z FSS MU, který je prováděn v rámci projektu IVRIS Urbánní inkluze.

24

testovány statistickými metodami a jejich zodpovězení je provedeno porovnáním se získanými výsledky.

5.6 Hypotézy Na základě literárních podkladů i vlastního pozorování současných zahrad jsem si stanovila tyto hypotézy: 1. Na obou typech zahrad se vyskytují „katalogové“ prvky. 2. Zahrady v domů, které nevznikly v procesu suburbanizace jsou hospodářsky využívány ve více než ½ případů19. 3. Zahrady domů, které nevznikly v procesu suburbanizace obsahují více environmentálně příznivých prvků než zahrady domů, které vznikly v tomto procesu.

5.7 Operacionalizace Domy, které vznikly v procesu suburbanizace jsou domy nacházející se na ulici Šikmá v Ořešíně. Domy, které nevznikly v procesu suburbanizace jsou domy nacházející se na ulicích Příhon, Ronovská, Jasná a U Zvoničky v Ořešíně. Hospodářské využití zahrady je přítomnost alespoň jednoho z indikátorů: užitkové ovocné stromy, hospodářská zvířata, záhony s užitkovými rostlinami „Katalogové“ prvky jsou indikátory: bazén, anglický trávník20, mulčovací kůra, krb Environmentálně příznivý prvek jsou indikátory: kompost, zásobník na dešťovou vodu, užitkové ovocné stromy, hospodářská zvířata, materiálová recyklace – kompostér vyrobený svépomocí

19

Toto množství jsem zvolila na základě již zmiňovaního výzkumu Krešlové (2002), kdy autorka zjistila , že v 83% případů mají respondenti z řad trvale bydlících obyvatel na zahradě hospodářsky využívanou plochu. Tento údaj svědčí o tom, že ve většině případů mají obyvatelé venkova zájem o hospodářské využívání zahrady (respondenti vypověděli, že pouze 14% z těch, kteří zahradu hospodářsky využívají by přestalo hospodařit, kdyby měli k dispozici dostatek prostředků, aby si kvalitní výpěstky mohli koupit). Limit jsem však snížila na ½ (tedy nadpoloviční většinu), vzhledem k často popisovaným změnám v podobě a využití zahrad směrem k rekreaci (např. Klvač, 2007) a vzhledem k tomu, že Ořešín není čistě venkovské prostředí. 20 Za anglický trávník považuji trávník, který je intenzivně udržovaný, tedy takový, který majitel seká průměrně častěji než jednou za měsíc a udržuje jej i jinými způsoby než pouze sekáním, tzn. hnojením, používáním herbicidů, provzdušňováním apod.

25

5.8 Výběr jednotek a výzkumný postup Při výběru zkoumaných jednotek jsem si nejprve stanovila domy, které byly postaveny v rámci suburbanizačních procesů. Jejich zahrady následně byly srovnávány se zahradami domů nevzniklých v tomto procesu v Ořešíně. Charakteristikám domů, vzniklých v rámci suburbanizačních procesů nejlépe odpovídají domy v ulici Šikmá. Tato ulice byla stavěna během let 1997-2002 způsobem, kdy bylo nejprve větší množství stavebních pozemků skoupeno určitou firmou a následně rozprodáno majitelům, zástavba je pravidelná. U domů, které nevznikly v procesu suburbanizace jsem se snažila o výběr takových jednotek, které jsou nejvíce vzdáleny charakteristikám domů vzniklých suburbánním způsobem, u nichž by rozdíly v podobě zahrady byly nejpatrnější. Tyto domy jsem tedy vybírala z historického jádra obce, konkrétně z ulic Příhon, Ronovská, Jasná a U Zvoničky. Jde o ulice, kde byla realizována výstavba nových domů spíše ojediněle a vyskytují se zde domy různého stáří. Z těchto dvou skupin jsem náhodným výběrem bez vracení vybrala po 15 jednotkách (celkem 30) a obyvatele domu, k němuž zahrada patří navštívila a požádala o rozhovor o zahradě. Jde o malý vzorek, vzhledem k velikosti Ořešína a skutečnosti, že celá ulice Šikmá má celkem 25 domů je jeho velikost dle mého názoru dostačující. I odborná literatura (Disman, 2000) uvádí jako dostatečný vzorek takový, jaký nám dovolují časové a finanční možnosti. Zároveň jsem provedla pozorování zahrady, čímž jsem mohla částečně ověřit pravdivost uváděných informací. Jelikož někteří obyvatelé (2 z ulice Jasná a 2 z ulice Šikmá) nebyli ochotni rozhovor provést, počet respondentů se snížil na 26. Obě skupiny však zůstaly početně vyrovnány. Při výběru domů jsem vycházela ze seznamu získaného na Úřadě městské části Ořešín. S respondenty jsem navazovala kontakt jejich oslovením (často při práci na zahradě) nebo zazvoněním na vybraný dům. Snažila jsem se hovořit především s osobou, která se o zahradu stará, pokud to nebylo možné, provedla jsem rozhovor s jiným členem domácnosti. Respondentům jsem oznámila, že jde o školní výzkum zahrad k bakalářské práci a nezmiňovala jsem environmentální aspekt, který mě u zahrad zajímá. Vždy jsem se snažila, aby mi respondenti zahradu ukázali, provedli mě po ní.

26

6. Výsledky výzkumu Po vyhodnocení dat získaných strukturovanými rozhovory vyplynuly následující výsledky21: 6.1 Výskyt „katalogových“ prvků na zahradě Zahrady A Zahrady B absolutní relativní absolutní relativní četnost četnost četnost četnost 13 100% 5 38% Tabulka 1: Celkový výskyt „katalogových“ prvků na zahradách.

Výsledky výskytu „katalogových“ prvků na zahradě ukazují, že zatímco na zahradách A se „katalogové“ prvky vyskytovaly ve všech případech, zahrady B obsahovaly tyto prvky ve 38%.

Zahrady A absolutní relativní četnost četnost 13 100% anglický trávník 8 62% mulčovací kůra 5 38% krb 10 77% bazén Tabulka 2: Výskyt indikátorů „katalogových“ prvků na zahradách.

absolutní četnost 5 3 1 5

Zahrady B relativní četnost 38% 23% 8% 38%

Tabulka 2 ukazuje četnosti výskytu jednotlivých indikátorů „katalogové“ podoby zahrady. Zde bych se zastavila u trávníku, kdy jsem zjistila značný rozdíl i v častosti jeho sekání. U zahrad A je průměrná častost sekání jednou za 15 dní, u zahrad B je to jednou za 43 dní.

pouze sekání hnojení, herbicidy vertikutace nemá trávník Tabulka 3: Způsob péče o trávník.

Zahrady A absolutní relativní četnost četnost 1 8% 5 38% 7 54% 0 0%

Zahrady B absolutní relativní četnost četnost 6 46% 3 23% 1 8% 3 23%

Výrazný rozdíl je i v další péči o trávník, kdy jej 38% majitelů zahrad A dále hnojí a 54% používá ještě další prostředky jako je vertikutátor či herbicidy. Majitelé zahrad B naproti tomu téměř v polovině případů trávník pouze sekají, 23% jich trávník vůbec nemá a zbývajících 31% používá při péči o trávník i hnojiva, v jednom případě i vertikutátor. 21

Procentuální údaje se mohou po zaokrouhlení odchylovat o 1% dolů či nahoru. Domnívám se, že vzhledem k malému počtu respondentů nejde o závažný nedostatek.

27

Zahrady A Zahrady B absolutní relativní absolutní relativní četnost četnost četnost četnost 1 8% 4 31% Tabulka 4: Odpovědi respondentů na otázku „Co byste si ještě přál/a mít na zahradě?“ obsahující indikátor „katalogové“ podoby zahrady.

Pokud budeme sledovat výskyt „katalogových“ prvků v odpovědích respondentů přejících si mít je na zahradě, vidíme, že majitelé zahrad B si jej přejí častěji než majitelé zahrad A. Ani množství majitelů zahrad B přejících si katalogový prvek nedosahuje ani poloviny z jejich celkového počtu.

6.2 Hospodářské využití zahrad Zahrady A Zahrady B absolutní relativní absolutní relativní četnost četnost četnost četnost 12 92% 13 100% Tabulka 5: Hospodářské využití zahrad.

Z uvedené tabulky zjišťujeme, že zahrady B jsou ve všech případech hospodářsky využívány. Zahrady A jsou ve většině případů rovněž využívány hospodářsky.

Zahrady A absolutní relativní četnost četnost 11 92% užitkové plodiny 12 92% ovocné stromy 0 0% hospodářská zvířata Tabulka 6: Způsoby hospodářského využití zahrady.

absolutní četnost 12 13 3

Zahrady B relativní četnost 92% 100% 23%

Ve způsobu hospodářského využití majitelé zahrad A i B pěstují užitkové plodiny a ovocné stromy. Hospodářská zvířata jsou chována minimálně, z majitelů zahrad A je nemá nikdo a pouze 3 majitelé zahrad B je chovají (ve všech případech slepice). U ovocných stromů byl také zjišťován jejich počet. Zahrady A i B mají průměrnou velikost kolem 500 m2 (zahrady A 508m2, zahrady B 484 m2) a nejčastější velikost zahrady (modus) je u zahrad A 500 m, u zahrad B 400 m, jsou tedy srovnatelné co do plochy. Počet ovocných stromů/ar je u zahrad A 2,6 stromu, u zahrad B 1,5 stromu. Vysokokmenné odrůdy ovocných stromů byly v posledních 10 letech shodně vysazeny na zahrady A i B ve dvou případech (tedy celkem na čtyřech zahradách).

28

Zahrady A absolutní relativní četnost četnost 7 54% jahody 3 23% réva 6 46% luskoviny 9 69% kořenová z. 7 54% listová z. 8 62% rajčata 2 15% brambory 6 46% jiné Tabulka 7: Pěstované užitkové rostliny.

Zahrady B absolutní relativní četnost četnost 8 62% 3 23% 5 38% 11 85% 8 62% 10 77% 5 38% 9 69%

Pokud jde o druhy pěstovaných plodin, je zřejmé, že majitelé zahrad B jich pěstují více než majitelé zahrad A. Na zahradách A jsou častěji pěstovány pouze některé druhy plodin, narozdíl od zahrad B, kdy majitelé obvykle pěstují více druhů současně. Nejčastěji jsou v obou případech pěstována rajčata a kořenová zelenina, často je pěstována i listová zelenina a jahody či jiné druhy plodin. Majitelé zahrad B také častěji než majitelé A pěstují brambory. Luskoviny a réva jsou na zahradách A i B pěstovány přibližně ve stejném počtu případů. Na otázku, zda stačí respondenti celou úrodu spotřebovat odpověděli záporně 3 respondenti (23%) ze zahrad A a 3 se zahrad B. 2 respondenti (15%) ze zahrad A uvedli, že přebytky dávají rodině, 1 respondent (8%) je dává sousedům. Ze zahrad B dávají přebytky sousedům 2 respondenti, zbývající 1 je dává rodině. Co se týče nakládání s přebytky, nejsou mezi zahradami A a B výrazné rozdíly.

Zahrady A Zahrady B absolutní relativní absolutní relativní četnost četnost četnost četnost 3 23% 3 23% Tabulka 8: Odpovědi respondentů na otázku: „Co byste si ještě přál/a mít na zahradě?“ obsahující indikátor hospodářského využití zahrady.

Tabulka č. 4 ukazuje odpovědi respondentů obsahující hospodářské prvky v preferované podobě zahrady. Odpovědi obsahující hospodářské prvky se objevovaly shodně u 23% respondentů.

29

6.3 Environmentálně příznivé prvky na zahradě Zahrady A 8 9

Zahrady B 11 10

dešťovka kompostér materiálová recyklace 5 10 užitkové plodiny 11 12 ovocné stromy 12 13 hospodářská zvířata 0 3 celkem 45 59 relativní četnost 58% 76% Tabulka 9: Environmentálně příznivé prvky na zahradě Pozn. Ve sloupcích jsou uvedeny absolutní četnosti. Relativní četnost je spočítána ze 100%, která znamenají, že všechny sledované zahrady obsahují všechny typy environmentálně příznivých prvků.

Ačkoliv jsou zahrady A i B hospodářsky využívány, větší počet dalších environmnetálně příznivých prvků mají zahrady B. Nejvýraznější je rozdíl v materiálové recyklaci, kdy je počet případů materiálové recyklace dvojnásobný oproti zahradám A.

Zahrady A Zahrady B absolutní relativní absolutní relativní četnost četnost četnost četnost 9 69% 8 62% kompost 3 23% 10 77% hnůj 5 38% 3 23% průmyslová přírodní hnojiva průmyslová chemická 8 62% 6 46% hnojiva Tabulka 10: Používané typy hnojiv. Do tabulky jsou zahrnuty i vícenásobné odpovědi.

Tabulka č. 5 ukazuje, že zatímco kompost je používán zhruba ve stejném počtu případů u majitelů zahrad A i B, v používání hnoje22 se zahrady A a B značně liší. V zahradách A jej používají pouze 3 respondenti, v zahradách B je to vůbec nejpoužívanější hnojivo, je používáno v 77% případů. V používání průmyslových hnojiv nejsou rozdíly tolik výrazné, častěji je však používají majitelé zahrad A.

Zahrady A Zahrady B absolutní relativní absolutní relativní četnost četnost četnost četnost 12 92% 4 31% Tabulka 11: Používání kupované zeminy.

22

Zahrnuje kravský hnůj, králičí hnůj a trus od slepic.

30

Zahrady A se vyznačují i dalším environmentálně nepříznivým rysem, kupováním zeminy z obchodu, kdy 92% respondentů kupovanou zeminu používá, narozdíl od zahrad B, kdy ji respondenti kupují v 31%.

6.4 Další výsledky Zahrady A Zahrady B absolutní relativní absolutní relativní četnost četnost četnost četnost "katalogové" 2 15% 2 15% hospodářské 4 31% 2 15% Tabulka 12: Odpovědi respondentů na otázku: „Na co jste na zahradě pyšní?“ obsahující indikátory „katalogové“ a hospodářské.

Tabulka ukazuje, v kolika případech respondenti odpověděli na otázku, na co jsou na zahradě pyšní, odpovědí, která obsahovala indikátor hospodářského nebo katalogového využití zahrady. Za povšimnutí stojí odpovědi majitelů zahrad A, kteří uváděli indikátor hospodářského využití častěji než majitelé zahrad B.

Zahrady A Zahrady B absolutní relativní absolutní relativní četnost četnost četnost četnost 6 46% 1 8% odpočinek 7 54% 12 92% práce Tabulka 13: Odpovědi respondentů na otázku: „ Jak na zahradě obvykle trávíte čas?“

Majitelé zahrad A tráví na zahradě volný čas odpočinkem (posezení, pořádání společenských akcí, společné jídlo apod.) zhruba v polovině případů, zatímco majitelé zahrad B na zahradě především pracují (pečují o rostliny nebo jiné prvky na zahradě). Pokud se zaměříme na množství stráveného času na zahradě, majitelé zahrad A zde tráví průměrně 16 hodin týdně, zatímco majitelé zahrad B 25 hodin.

absolutní četnost 1

Zahrady A relativní četnost 8%

hobbymarket specializované 8 zahradnictví 4 od sousedů/známých 0 pěstují si sami Tabulka 14: Nejčastější způsob získávání nových rostlin okrasných rostlin.

absolutní četnost 3

Zahrady B relativní četnost 23%

62% 6 46% 31% 2 15% 0% 2 15% na zahradu. Odpovědi se týkaly užitkových i

Ve způsobu získávání nových rostlin na zahradu je u majitelů obou typů zahrad nejčastěji využíváno nákupu ve specializovaném zahradnictví. Majitelé zahrad B častěji nakupovali v hobbymarketu, majitelé zahrad A častěji uvádějí sousedy a známé jako

31

zdroj, od něhož nové rostliny získávají. Majitelé zahrad B také ve dvou případech rostliny pěstují sami.

absolutní četnost 7 5

Zahrady A relativní četnost 54% 38%

ne ano, projekt zahrady ano, projekt i realizace 1 8% zahrady Tabulka 15: Využívání služeb soukromých zahradnických firem.

absolutní četnost 13 0

Zahrady B relativní četnost 100% 0%

0

0%

Ve využívání služeb zahradnických firem se majitelé zahrad A a B značně liší. 38% majitelů zahrad A si nechalo od soukromé firmy vypracovat projekt zahrady a v jednom případě i zahradu realizovat. Majitelé zahrad B služeb soukromých firem nevyužili (většina z nich však v posledních 10 letech nezakládala zahradu). Na otázku ohledně zahrady paní Vlašínové23, která je vedena jako přírodní se 10 respondentů (77%) ze zahrad A vyjádřilo, že ji nezná nebo na ni nemá názor, 2 respondenti (15%) na ni měli negativní názor a 1 respondentka (8%) ji vnímala pozitivně. Ze zahrad B uvedlo 8 respondentů (62%), že tuto zahradu nezná nebo na ni nemá názor, 3 respondenti (23%) se o ní vyjádřili negativně a 2 (15%) pozitivně. Co se týče negativních názorů na zahradu, respondenti obvykle uváděli, že se jim nelíbí její neupravenost, jedna respondentka uvedla, že se z ní šíří choroby a plevele a jedna respondentka uvedla, že pokud sousedé hospodaří na svých zahradách tradičním způsobem, není možné, aby taková zahrada fungovala. Z pozitivních názorů se respondentům líbilo, že jde o něco nového a v jednom případě se respondentka sama aktivně zajímala o permakulturu. Zahrady A Zahrady B absolutní relativní absolutní relativní četnost četnost četnost četnost 5 38% 1 8% vlastní dům 7 54% 1 8% čisté životní prostředí 0 0% 6 46% sňatek 0 0% 5 38% narodili se zde Tabulka 16: Důvody respondentů pro stěhování do Ořešína. Pozn. u zahrad A nebylo možné v jednom případě tento údaj získat.

Z důvodů udávaných respondenty pro stěhování se do Ořešína stojí za povšimnutí údaje uvedené majiteli zahrad A, u nichž bylo v 54% hlavním motivem čisté a klidné životní prostředí a ve 38% bylo prvořadé mít vlastní dům. 23

Tuto otázku jsem se rozhodla položit respondentům z několika důvodů. Může ukázat znalost veřejného dění a sociálního života v obci a názor respondentů na jiný než klasický způsob zahradničení.

32

8 respondentů ze zahrad A udává, že někdy během života již bydleli na venkově a 4 respondenti mají v Ořešíně nebo blízkém okolí rodinu. Respondenti ze zahrad A bydlí v Ořešíně v průměru 8 let, u respondentů zahrad B je průměrná délka bydlení 41 let, přičemž ve dvou případech se respondenti přistěhovali před 10 lety. V těchto dvou případech se respondenti přistěhovali z města, zatímco zbylí respondenti zde žijí od narození nebo se přistěhovali z venkova. Respondenti B mají také v 77% v Ořešíně či blízkém okolí rodinu. V domácnosti majitelů zahrad A bydlí průměrně 4 členové, domácnosti majitelů zahrad B jsou průměrně 3-členné. Majitelé zahrad A se kromě jednoho respondenta (8%), který se označil za příslušníka nižší společenské vrstvy zařazují mezi vyšší střední vrstvu (92%), majitelé zahrad B se do vyšší střední vrstvy zařadili ve 4 případech (31%), 5 respondentů (38%) se označilo za příslušníky nižší střední vrstvy a 4 respondenti (31%) se zařadili do nižší společenské vrstvy. Respondenti A měli maturitu (46%) nebo vyšší odborné a VŠ vzdělání (54%) a byli obvykle v produktivním věku, zatímco respondenti B mají maturitu v 69% a ve zbývajících 31% základní vzdělání, výuční list, VOŠ a VŠ. 38% z nich je v důchodovém věku.

7. Diskuse Výsledky výzkumu přinesly některá zajímavá zjištění. Hypotéza č. 1 platí, na obou typech zahrad se vyskytovaly „katalogové“ prvky. Na zahradách B se tyto prvky vyskytovaly v 38% případů, což je výrazný rozdíl ve srovnání se zahradami A, kde tyto prvky byly na všech zahradách. Hypotéza č. 2 také platí, neboť zahrady B jsou hospodářsky využívány ve 100% případů. 92% respondentů ji využívá k pěstování užitkových plodin, chov užitkových zvířat se však vyskytuje pouze u 23% respondentů, kteří chovají slepice. Chov hospodářských zvířat je tedy v malém rozsahu, zatímco tradiční zemědělské využití zahrady u respondentů B přetrvává. Moje hypotéza č. 3 se potvrdila, na zahradách B se skutečně vyskytovalo více environmentálně příznivých prvků než na zahradách A. Největší rozdíly byly v materiálové recyklaci, kdy majitelé A měli dvakrát častěji než majitelé B koupený kompostér. Nutno však dodat, že mezi zahradami A a B nebyly v četnostech environmentálně příznivých prvků na zahradě velké rozdíly. Majitelé A využívali v 95% zahradu hospodářsky, srovnatelné jsou i četnosti kompostování a využívání dešťové vody. Zahrady v ulici Šikmá se však i přes četné příznivé prvky vyznačovaly 33

environmentálně spornými pratktikami. Respondenti v 92% uvedli, že používají kupovanou zeminu, a to i za současného vlastnění kompostu, kde si zeminu mohou připravit. Na zahradách A bylo také častější používání průmyslových hnojiv. 2 respondenti uvedli, že pěstují užitkové plodiny ačkoliv vůbec nemají kompost a hnojí je kupovanými chemickými hnojivy. Přestože by tedy bylo možno hospodářské využívání zahrad A považovat za jev z hlediska životního prostředí příznivý, okolnosti a způsob realizace tohoto hospodaření s sebou nesou environmentální rizika, která pozitivní environmentální rysy samozásobitelství značně snižují. Zahrady A se vyznačovaly větším spotřebováváním materiálů, surovin i služeb. To je jistě podmíněno i lepší finanční situací jejich majitelů, avšak roli zde patrně bude hrát i jejich spíše městský způsob života (respondenti se obvykle přistěhovali z města). Ten dokládá například jejich častější trávení volného času na zahradě odpočinkem. Obyvatelé zahrad A častěji na zahradě používají individualizované praktiky. To potvrzuje vysoký výskyt „katalogových“ prvků i preference činností nenáročných z hlediska času (návrh zahrady od architekta, používání kupované zeminy místo jejího připravení kompostováním, hnojení průmyslově zpracovanými přírodními hnojivy místo jejich zajištění vlastními silami). Z pohledu sousedských vztahů a výpomoci se zahrady A a B příliš neliší co se týče nakládání s pěstitelskými přebytky a získávání nových rostlin na zahradu, značný rozdíl je však v používání zvířecího hnoje, který respondenti obvykle získávali právě od sousedů. Předpokládám, že respondenti A jej málo používají spíše z důvodu obtížnější manipulace a kvůli úspoře času. Z hlediska sousedských vztahů jsem nezaznamenala rozdíly ani u otázky na paní Vlašínovou, kdy ji znal zhruba stejný počet respondentů A i B. Při provádění rozhovorů v ulici Šikmá jsem se setkala i s respondentkou, která se snažila využívat na své zahradě principů permakultury. Její zahrada se vyznačovala environmentálně příznivými prvky a lze u ní mluvit o reintegračních tendencích (respondentka například využívala zahradní odpad od sousedů na své zahradě a pěstovala důsledně vysokokmenné odrůdy stromů), přesto se však vyznačovala také některými „katalogovými“ a environmnetálně nepříznivými prvky (bazén, zalévání pitnou vodou). U zahrad B přetrvává tradiční hospodářské využití, odpovídající spíše venkovskému životnímu stylu. To potvrzuje trávení času na zahradě prací, je však nutno vzít v potaz i častější důchodový věk obyvatel B, který může mít na trávení času značný vliv. Rozdílný od zahrad A je výskyt „katalogových“ prvků, který může být podmíněn 34

kromě tradice hospodářského využívání zahrady také finanční nákladností „katalogové“ zahrady. 31% respondentů uvedlo, že by si na zahradě přáli mít „katalogový“ prvek, takže obliba „katalogových“ prvků se netýká pouze majitelů A. Za pozornosti hodné považuji především zjištění, že v suburbánně vzniklé části Ořešína většina obyvatel zahradu využívá i zemědělsky. Za další výzkum by stálo zjistit, zda je v tomto Ořešín výjimkou či zda je možné něco podobného nalézt i v jiných suburbánně vzniklých lokalitách. Zajímavá zjištění by také mohlo přinést zabývání se důvody pěstování užitkových rostlin u majitelů suburbánně vzniklých zahrad. Skutečnost, že zahradničení oslovuje i skupinu lidí s poměrně dobrou ekonomickou situací a omezeným množstvím volného času dává možnost pro pozitivní environmnetální úvahy. Potvrzením jejich oprávněnosti je obyvatelka suburbánně vzniklé části Ořešína, kterou jeden z alternativních způsobů zahradničení, permakultura, podnítil k zavedení těchto principů na svojí zahradě.

8. Závěr V teoretické části práce jsem nastínila historický vývoj podoby a způsobu užívání evropských zahrad a snažila se popsat různé typy současných zahrad z hlediska vzhledu a způsobu péče o ně a jejich působení na životní prostředí. V další části jsem rozlišila prostředí města a venkova a věnovala se suburbánní zástavbě a jejím charakteristikám. Uvedla jsem také vlivy změn životního stylu na podobu zahrady a zmínila sociologický koncept individualizace a jeho projevy na zahradě. Cílem práce bylo zjistit na základě empirického výzkumu, v čem se liší podoba zahrady náležející k domu vzniklému suburbánním způsobem a podoba zahrady náležející k domu, který takto nevznikl. Pro výzkum jsem zvolila lokalitu Brno-Ořešín, kde proběhla výstavba domů suburbánního typu, avšak toto prostředí nese stále rysy venkova, jímž donedávna bylo. Výzkumné otázky, které jsem si stanovila se týkaly rozdílů ve výskytu módních „katalogových“ prvků, hospodářského využití zahrady a výskytu environmentálně příznivých prvků. Zahrady byly hospodářsky využívány v obou případech zhruba ve stejné míře, lišily se však výskytem „katalogových“ a environmentálně příznivých prvků. „Katalogové“ prvky se vyskytovaly pouze u menší části vzorku zahrad náležejících k domům nevzniklým suburbánně, na těchto zahradách se však ve větší míře vysyktovaly environmentálně příznivé prvky. Tyto zahrady se vyznačovaly větší 35

příznivostí k životnímu prostředí právě i díky omezenému výskytu „katalogových“ prvků, jejichž výroba, pořízení a údržba jsou spojeny s environmnetálně rizikovými praktikami. Výsledky provedeného výzkumu podpořily některé předpoklady o podobě zahrad, zároveň však přinesly i překvapivá zjištění a otevřely prostor pro další zkoumání. Myslím si, že výzkum přispěl k rozšíření poznatků o zahradničení, ačkoliv jsou výsledky platné pouze pro ořešínské respondenty a nelze je zobecňovat.

Anotace Bakalářská práce se zabývá zahradami, jejichž podoba ovlivňuje životní prostředí. První část je zaměřena na historii podoby a využívání zahrad, vymezuje současné typy zahrad z hlediska jejich podoby a způsobu péče o ně. Zahrady popisuje také z pohledu jejich příznivosti k životnímu prostředí. V této části se autorka dále věnuje různým životním stylům, jež mají na podobu zahrady rovněž vliv a zmiňuje koncept individualizace životního způsobu. Uvádí odlišnosti životního stylu obyvatel venkova a města a popisuje specifický typ suburbánního osídlení. Druhá část práce se zabývá konkrétní lokalitou, kde se střetávají tradiční venkovké, městské a suburbánní prostředí a porovnává na základě empirického výzkumu jednotlivé zahrady a aspekty zahradničení jejich majitelů v různých částech této lokality. Práce se snaží reflektovat podoby zahrad v lokalitě s ohledem na různé životní styly a environmentální chování jejich majitelů.

This work deals with gardens, because their appearance affects the quality of the environment. First part is intended to the history of appearance and using of gardens. It describes current garden types, its appearance and cultivation and its environmental favour. The author of text attends to lifestyles which affect the garden appearance, too and refers to the individualization as a lifestyle concept. She mentions the different lifestyles of urban and rustic people and describes the suburb as a specific type of residence. The second part of work deals with the particular locality where the rustic, urban and suburban neighbourhoods meet. This part of work compares gardens and the aspects of gardening in different parts of the locality via an empirical research. The work seeks to reflect garden appearances in the locality with a respect to different lifestyles and environmental approaches of their owners.

36

Seznam tabulek Tabulka 1: Celkový výskyt „katalogových“ prvků na zahradách…………………...…27 Tabulka 2: Výskyt indikátorů „katalogových“ prvků na zahradách………………...…27 Tabulka 3: Způsob péče o trávník……………………………………………...………27 Tabulka 4: Odpovědi respondentů na otázku „Co byste si ještě přál/a mít na zahradě?“ obsahující indikátor „katalogové“ podoby zahrady………………………………..…..28 Tabulka 5: Hospodářské využití zahrad…………………………………………..……28 Tabulka 6: Způsoby hospodářského využití zahrady…………………………..………28 Tabulka 7: Pěstované užitkové rostliny………………………………………….……..29 Tabulka 8: Odpovědi respondentů na otázku: „Co byste si ještě přál/a mít na zahradě?“ obsahující indikátor hospodářského využití zahrady………………...…………………29 Tabulka 9: Environmentálně příznivé prvky na zahradě……………………………….30 Tabulka 10: Používané typy hnojiv……………………………………………...……..30 Tabulka 11: Používání kupované zeminy…………………………………………...….30 Tabulka 12: Odpovědi respondentů na otázku: „Na co jste na zahradě pyšní?“ obsahující indikátory „katalogové“ a hospodářské……………………………….……31 Tabulka 13: Odpovědi respondentů na otázku: „Jak na zahradě obvykle trávíte čas?“…………………………………………………………………………………….31 Tabulka 14: Nejčastější způsob získávání nových rostlin na zahradu. Odpovědi se týkaly užitkových i okrasných rostlin…………………………………………….…….31 Tabulka 15: Využívání služeb soukromých zahradnických firem……………..………32 Tabulka 16: Důvody respondentů pro stěhování do Ořešína. …………………...…….32

37

Jmenný index Bäumler - 13 Bhatti – 9, 19, 21 Blažek - 17 Disman – 26 Galčanová - 24 Gold – 13 Hendl - 24 Hendrych -7 Hnilička – 17, 18 Church – 19, 21 Keller - 20 Klvač – 8, 11, 16, 25 Kouřil – 14 Krešlová – 16, 25 Librová – 15, 19, 20, 21 Lukes - 20 Mareček – 6, 8, 9, 10, 11 Mikátová – 12 Mulíček – 23 Pacasová – 18, 22 Salaš – 12 Silverman – 24 Vacková - 24 Vitvarová – Vránková - 21 Vlašín – 12

38

BIBLIOGRAFIE: BLAŽEK, B. Venkovy: anamnéza, diagnóza, terapie. 1. vyd. Brno: ERA, 2004. 184 s. ISBN: 80-86517-90-X DISMAN, M. Jak se vyrábí sociologická znalost. 3. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 2000. 373 s. ISBN: 80-246-0139-7 GOLD, T., BÄUMLER, M. Lazy: zahrada plná pohody i užitku: jak snadno mít novou zahradu. 1. vyd. Frýdek Místek: Alpress, 2002. 159 s. HENDL, J. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 8073670402 HENDRYCH, J. Tvorba krajiny a zahrad III. 1. vyd. Praha: Vydavatelství ČVUT, 2000. 163 s. HNILIČKA, P. Sídelní kaše. 1. vyd. Brno: Era, 2005. 131 s. ISBN: 80-7366-028-8 KELLER, J. Klasické sociologické teorie. Praha: Sociologické nakladatelství, 2005. 529 s. ISBN: 8086429520 KLVAČ, P. Kulisy venkovského života. 1. vyd. Drnovice: Občanské sdružení Drnka, 2006. 61 s. ISBN: 80-239-7956-6 KLVAČ, P. Na tom našem dvoře. 1. vyd. Drnovice: Občanské sdružení Drnka, 2007. 73 s. ISBN: 978-80-254-0882-7 KOLEKTIV AUTORŮ. Ořešín: 1725-2005: sborník k výročí 730 let obce. 1. vyd. 2005. Tišnov: Sursum. ISBN: 80-7323-102-6 KREŠLOVÁ, M. Uplatnění zeleně v životním stylu obyvatel venkovských sídel: disertační práce. Praha: Česká zemědělská univerzita, 2002. LIBROVÁ, H. Vlažní a váhaví: kapitoly o ekologickém luxusu. 1. vyd. Brno: Doplněk, 2003. 319 s. ISBN: 8072391496 LUKES, S. Individualism. 1. vyd. Colchester: ECPR Press, 2006. 141 s. ISBN: 0954796667 MAREČEK, J. Zeleň ve venkovských sídlech a jejich krajinném prostředí. 1. vyd. Praha: Česká zemědělská univerzita, 2004. 130 s. ISBN: 80-213-1237-8 MAREČEK, J. Zahrada a její uspořádání. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1975. 287 s . MIKÁTOVÁ, B., VLAŠÍN, M. Ochrana obojživelníků. 3. vyd. Brno: EkoCentrum, 2002. 137 s. ISBN 8090220398 MULÍČEK, O. Město Brno v období transformace: disertační práce. Brno: Masarykova univerzita, 2004. 39

PACASOVÁ, M. Suburbanizace okresu Brno – venkov po roce 1989: závěrečná nediplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, 2005. SILVERMAN, D. Ako robiť kavlitatívny výskum: praktická príručka. Bratislava: Ikar, 2005. 327 s.

Příspěvky ve sborníku: SALAŠ, P. Eliminace stresů při kontejnerové produkci dřevin. In Modernizace výukového procesu u předmětů ovocné, okrasné školkařství a ovocnářství. Sborník přednášek z odborného semináře. Lednice na Moravě, 2003. 110 s. 80-7157-715-4

Články: Bhatti, M., Church, A. Cultivating gardens: Homes and gardens in late modernity. Sociology, 2001, roč. 35, s. 365-381, dostupné na www: http://soc.sagepub.com/cgi/content/abstract/35/2/365 Bhatti, M. „When I´m in the garden I can create my own paradise“: Homes and gardens in late modernity. Sociological review, 2006, roč. 40, s. 318-341 Galčanová, L., Vacková, B. Rezidenční suburbanizace v postkomunistické české republice, její kořeny, tradice a současnost. IVRIS Papers, 2008, č. 2. Dostupné na www: http://ivris.fss.muni.cz/papers/index.php?page=cislap&id=2 Kouřil, V. Ještě pár let… Sedmá generace, 2006, roč. 15, č. 3, s. 5-7. Pospěchová, P. Česko je světovou velmocí v počtu bazénů. Hospodářské noviny, 24. 7. 2008 , dostupné na www: HN.IHNED.CZ Vitvarová-Vránková, K. Česká bazénová republika. Respekt, 2008, roč. 19, č. 31, s. 14 Zeleň v lidských sídlech a jejich blízkém okolí. Agentura Koniklec, 2008. Dostupné na www: http://obce08.koniklec.cz/files/s2_zelen.ppt?PHPSESSID=bafb307953fd5d549576af21 bfd0f0de

Další zdroje: Librová, H., Individualizace v environmentální perspektivě: sociologické rámování mění pohled a plodí otázky. Přípravný text k projektu Individualizace, 2008 Horus, občasník ZMČ Ořešín, 2005 / 4, připravil Jan Levíček CENIA – Česká informační agentura životního prostředí: Velkochovy hospodářských zvířat a jejich vliv na životní prostředí. Dostupné na www: 40

http://www.cenia.cz/web/www/cenia-akt-tema.nsf/$pid/MZPMSFJ1BPOU Zeleň v lidských sídlech a jejich blízkém okolí. Státní fond ŽP ČR a Agentura Koniklec. Dostupné na www: http://obce08.koniklec.cz/files/s2_zelen.ppt?PHPSESSID=bafb307953fd5d549576af21 bfd0f0de

41

Přílohy: Příloha 1: Záznamový arch k rozhovorům Pohlaví: M / Ž 1. Hospodaříte na zahradě? A / N 2. Pěstujete užitkové rostliny? A / N 3. Jaké? 4. Máte na zahradě ovocné stromy? A / N 5. Vysazovali jste některé z nich v posledních 10 letech? 6. Jde o vysokokmenné (polokmenné, čtvrtkmenné) odrůdy nebo zákrsky? vysokokmeny

zákrsky

7. Kolik ovocných stromů máte? 8. Stačíte celou úrodu spotřebovat? A / N 9. Co děláte s pěstitelskými přebytky, které ve své domácnosti nestačíte sami spotřebovat? 10. Chováte užitková zvířata? 11. Jaká? 12. Jak velkou zahradu máte?

m2

13. Máte skleník? A / N 14. Jaké rostliny v něm pěstujete? 15. Používáte k zalévání dešťovou vodu? A / N 16. Čím hnojíte? 17. Máte trávník? A / N 18. Jak často jej sekáte? 19. Pečujete o trávník ještě jinak? (Jak?) 20. Co děláte s posekanou trávou?

Kompost

odpad

21. Používáte na zahradě mulčovací kůru? A / N 22. Kupujete na zahradu zeminu / rašelinu? A / N 23. Máte na zahradě kompost? 24. Vyráběli jste si kompostér sami nebo jste jej koupili v obchodě? Svépomocí

obchod

kompost je volně

25. Máte na zahradě dekorační (okrasné) kameny? 26. Máte na zahradě krb? A / N 27. Máte na zahradě bazén? A / N 28. Kde nejčastěji získáváte nové rostliny na zahradu? 42

Hobbymarket

velkoobchod

od sousedů/ známých

specializované zahradnictví pěstuji si sám/ sama

jinak

29. Využili jste někdy při péči o zahradu služeb soukromé firmy? A / N 30. Jaké služby to byly? 31. Jste se současnou podobou Vaší zahrady spokojen/a? 32. Je něco, co byste na zahradě ještě chtěl/a mít? 33. Na co jste na zahradě pyšný/á? 34. Jak nejčastěji trávíte na zahradě čas? 35. Kolik času denně na zahradě trávíte? (v sezóně) 36. Znáte paní Vlašínovou? A / N 37. Co si myslíte o její zahradě? 38. Jak dlouho bydlíte v Ořešíně ? V - Na 39. Proč jste se do Ořešína přistěhovali? 40. Kde jste bydleli předtím? 41. Bydleli jste někdy na venkově? 42. Chcete tu dál bydlet? 43. Máte v Ořešíně nebo v blízkém okolí rodinu?

Rok narození: Složení domácnosti: Do jaké společenské vrstvy byste se zařadil/a? Vyšší

Střední: Nižší střední Vyšší střední

Nižší

Nejvyšší dosažené vzdělání: Základní

SŠ bez maturity

SŠ s maturitou

VOŠ

VŠ

43

Příloha 2: Fotografie zahrad

Foto 1: Hospodářské využití zahrady v ulici Šikmá.

Foto 2: Tatáž zahrada s bazénem a anglickým trávníkem.

44

Foto 5: V ulici Šikmá se často vyskytovaly zahrady s velkou plochou anglického trávníku.

Foto 6: Zahrada s permakulturními prvky v ulici Šikmá.

45

Foto 3: Jiný příklad užitkového využití zahrady v ulici Šikmá.

Foto 4: Tatáž zahrada z jiné strany s bazénem a anglickým trávníkem, v pozadí jde vidět krb. 46

Foto 7: Zahrada v ulici Příhon, kterou se majitelka chystá přebudovat v „katalogovém“ stylu.

Foto 8: Tatáž zahrada s bazénem.

47

Foto 10: Výhradně užitkové využití zahrady v ulici U Zvoničky.

Foto 11: Majitelka této zahrady v ulici U Zvoničky umístila na část plochy „katalogové“ prvky – mulčovací kůru a anglický trávník.

48

Foto 12: Tatáž zahrada – tato část je využívaná užitkově.

49