Podoby rostlin v linorytu

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA

Katedra výtvarné výchovy

Podoby rostlin v linorytu Od popisnosti k výtvarnému projevu Závěrečná práce

Brno 2016

Vedoucí závěrečné práce: Mgr. Blahoslav Rozbořil, Ph.D.

Vypracovala: Ing. Dana Elsterová

Anotace Hlavním cílem umělecké závěrečné práce je, vytvořit obrazy bylin a dřevin naší přírody, balancující na hranici mezi odbornou ilustrací a volnou uměleckou tvorbou. Práce se skládá ze dvou částí: z realizovaného díla a z doprovodné textové části. Realizované dílo zahrnuje soubor grafických listů vytvořených technikou linorytu. Teoretická část popisuje proměny botanické ilustrace. Dále se zabývá historií linorytu jako výtvarné techniky s přihlédnutím k české scéně.

Annotation The main aim of this thesis is to create pictures of plants and trees, balancing on the edge between professional illustration and freestyle artistic work. The thesis cosists of two parts: The work and The theoretical part. The work includes a set of graphic sheets created with linocut technique. The teoretical part describes the changes in botanical illustration and shows the history of linocut technique as an artistic method with regard to the Czech artistic environment.

Klíčová slova Linoryt, botanická ilustrace, vědecká ilustrace, umělecká grafika, volná grafika, estetika, popisnost

Key words Linocut, botanical illustration, science illustration, artistic graphics, freestyle graphics, aestetics, descripti 1

Bibliografický záznam ELSTEROVÁ, Dana, Podoby rostlin v linorytu. Od popisnosti k výtvarnému projevu: závěrečná práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra výtvarné výchovy, 2016. 47 str. Vedoucí závěrečné práce Mgr. Blahoslav Rozbořil, Ph.D.

2

Prohlášení Prohlašuji, že jsem závěrečnou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury a další zdroje v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. V Dačicích dne 13.května 2016

_____________________ Podpis 3

Hlavní částí závěrečné práce je soubor grafických listů. Předložený text má charakter doprovodné průvodní zprávy k praktické závěrečné práci.

4

Poděkování Velice děkuji panu Mgr. Blahoslavu Rozbořilovi, Ph.D., vedoucímu závěreční práce, za cenné rady a pomoc při hledání cesty ke zpracování tématu a za odborné vedení při realizaci praktického výstupu.

5

Obsah Úvod ................................................................................................................................. 7 1. Tvůrčí záměr................................................................................................................ 9 2. Proměny botanické ilustrace ..................................................................................... 10 2.1. Vývoj estetického vnímání rostlin ............................................................. 10 2.2. Počátky botanické ilustrace ....................................................................... 12 2.3. Od popisnosti k výtvarnému projevu ......................................................... 15 2.4. Botaničtí ilustrátoři současnosti ................................................................. 17 3. Linoryt ....................................................................................................................... 20 3.1. Počátky a rozvoj linorytu ve světové volné tvorbě ..................................... 20 3.2. Vznik a rozvoj linorytu v českém uměleckém prostředí ............................ 21 3.3. Současný český linoryt .............................................................................. 23 4. Popis realizovaného díla ............................................................................................ 29 Závěr .............................................................................................................................. 31 Shrnutí ........................................................................................................................... 32 Abstract ......................................................................................................................... 33 Použitá literatura........................................................................................................... 34 Internetové zdroje ......................................................................................................... 35 Seznam obrázků ............................................................................................................ 35 Obrazová příloha........................................................................................................... 37 Seznam obrazů v příloze ............................................................................................... 38

6

Ve vonné básni květomluvné luky, ve světů nočních lesklého výronu já čítám zákony všech zákonů, jež vyšly z přírody pravěčné ruky. (V. Hálek, úryvek z básně V přírodě)

Úvod

Když jsem přemýšlela nad tématem, ze kterého bude moje práce vycházet, vybrala jsem si, co je mému srdci nejbližší, a to říši rostlin. Tématika květeny naší přírody je mi velice blízká, a proto jsem ji zvolila pro svoji závěrečnou práci. Již v dětství jsem pomáhala starší sestře kreslit obrázky rostlin do jejího herbáře v rámci přírodovědné soutěže. Tyto první pokusy o ztvárnění našeho rostlinstva ve mně vyvolaly zájem o kresbu podle skutečné předlohy, či botanických atlasů a herbářů ilustrovaných vynikajícími českými a slovenskými výtvarníky. Dodnes tyto knihy vévodí v mé knihovně a využívám je pro svoji práci, nebo do nich jen tak nahlížím a kochám se krásnými vyobrazeními naší květeny. S linorytem jsem se poprvé setkala na základní škole v hodinách výtvarné výchovy. I když mne tento předmět bavil, u linorytu tomu tak nebylo. Moje první pokusy byly neúspěšné. Školní rydla se těžko zarývala do lina, ohýbala se v boji s matricí a při snaze překonat její odpor, se čepel bolestivé zarývala do ruky. Tisky byly nezřetelné a zklamání z výsledku snažení mne odradilo od dalších pokusů. Raději jsem kreslila jako většina dětí pastelkami či tužkou a grafice jsem se vyhýbala. Až po dlouhé době jsem se pokusila o grafiku na týdenním workshopu keramiky. Poslední dny kurzu jsme čekali, až výrobky vyschnou pro výpal v peci, a mezitím nás školitelé seznámili s hlubotiskovou technikou suché jehly. Vybrala jsem si opět rostlinnou tématiku. Tisky dopadly dobře a grafika mne začala přitahovat.

7

Chtěla jsem se i nadále věnovat této technice, ale práce ztroskotala na tisku, protože nemám grafický lis, bez kterého se hlubotisk neobejde. Z vrypů se ručním tiskem barva nevytáhne dokonale a výsledkem je nekvalitní obraz. Vrátila jsem se tedy k linorytu. Menší matrice jsem tiskla pomocí lžíce a pro větší formáty jsem si pořídila kuličkový grafický ruční lis Sláma vyvinutý v roce 2013. Výsledkem je soubor grafických listů, které předkládám jako svůj praktický výstup. Doprovodný text závěrečné práce je rozdělen na čtyři části. V první kapitole popisuji svůj tvůrčí záměr a inspirační zdroje. Ve druhé kapitole se zabývám vývojem estetického vnímání rostlin, propojením vědecké a umělecké ilustrace rostlin, směřováním botanické ilustrace od popisnosti k uměleckému projevu a stručným přehledem významných českých botanických ilustrátorů současnosti. Třetí kapitola obsahuje problematiku vývoje linorytu v oblasti volné grafiky se zaměřením na české výtvarníky, jejichž tvůrčí přístupy zařazují linoryt mezi grafické techniky nové generace. Jako ukázky jejich tvorby jsem vybrala převážně obrazy s přírodními motivy a organickými liniemi. V poslední kapitole představuji vlastní realizované dílo obsahující soubor grafických listů s rostlinnou tématikou.

8

1. Tvůrčí záměr

Nezabývám se současnými náměty, ale obracím se k věčnosti rostlin, jež daly základ dalšímu rozvoji organismů na Zemi. Byly tady před námi, jsou, a pokud bude existovat život na naší planetě, stále budou její nezbytnou součástí. Pro téma v duchu trvání, věčnosti, či kouzla okamžiku, jsem zvolila klasickou techniku jako příměr ke snaze současných grafiků o zachování hodnot vytvořených jejich předchůdci, možnosti jejího zařazení do nynějšího světa výtvarného umění a dalšího posunu v rámci výtvarného umění současnosti. Pokusím se ve svých výtvarných pracech setřít hranice mezi užitou a volnou grafickou tvorbou a vytvořit takové obrazy, do kterých je „vryta“ naše flóra jara, léta, podzimu a také zimní scenérie spících stromů v jihočeské krajině. Pracuji podle skutečných předloh a na základě vlastních fotografií rostlin a přírodních scenérií pořízených při toulkách naší přírodou Jako médium jsem zvolila linoleum pro měkkost, poddajnost, snadnou zpracovatelnost, dostupnost materiálu a také pro jeho původní rostlinnou složku – len (Linum oleum). Moderní linoleum se sice již vyrábí ze syntetických surovin, ale vžitý název přetrvává. Protože do svých obrázků toužím vdechnout kouzlo okamžiku, po celý rok jsem sbírala materiál a průběžně jsem vytvářela linoryty, abych měla ještě v paměti živost rostlinné předlohy a atmosféru. Ladnost obrysových linií rostlin vyjadřuji organickými tvary, a proto linie vrypů mají spíše kresebný charakter. Utvrzením pro styl mého výtvarného projevu pro mne byly například grafické listy Větve a Tráva Jana Holoubka Linoryty jsou zpracovány černobílé, aby barva nepotlačila a nenarušila grafický styl provedení. Pokusím se vytvořit obrazy balancující na hranici vědecké ilustrace a uměleckého grafického projevu, aby reprodukce mohly být zařazeny například do učebnic s enviromentálním zaměřením nebo jako volné grafické listy plnit funkci estetickou, blízkou uměleckému projevu. Vycházím z realistické kresby, se kterou dále pracuji a přetvářím do podoby linorytu s náznakem stylizace a abstrahování viděného.

9

Snažím se potlačit popisnost ve prospěch volnějšího výtvarného projevu a vyjádřit krásu a jedinečnost naší květeny.

2. Proměny botanické ilustrace

2.1. Vývoj estetického vnímání rostlin

Nahlédněme alespoň stručně do historie vyobrazení s rostlinnou tématikou. Například v antice nic takového ještě téměř neexistovalo. Řekové se zajímali pouze o pár jednotlivých přírodních objektů (např. koně, ptactvo). Krajina, ale ani květy se netěšily velké pozornosti. Větší zájem se projevil až v helénismu, kdy s rozvojem rozsáhlých městských států se začíná vnímat příroda také po estetické stránce. U Římanů, patrně v souvislosti s velkým rozvojem zemědělství, najdeme již i zálibu v kulturní krajině, i když jen omezenou (Ptáčková, Stibral, 2002). Mezi nejstarší dochované, dost věrně vytvořené ilustrace z období sklonku antiky, patří například rukopis Dioskúridova díla pořízený v 6. stol. n. l. Později se výtvarná úroveň obrázků rostlin značně snížila a koncem středověku po vynálezu knihtisku1 jsou vyobrazení většinou schematická, kdy bez doprovodného textu nelze poznat ani přibližně, jakou rostlinu měl malíř na mysli. „Strom poznání“ s jablky a hadem-svůdcem je ovšem podle biblického příběhu poznatelný pro každého (Život, 1987). V období gotiky hraje rostlina v malířství pouze funkci ornamentální. Teprve počátkem renesance se rozvíjí postupně cit pro přírodní krásy. Dokladem je větší podíl zobrazování krajiny v malířství, stejně jako se rozvíjí zájem o teoretické poznání přírody (Ptáčková, Stibral, 2002). Věrné ztvárnění zvířat a květin nalezneme v tvorbě Jana van Eycka. Tehdejší tvůrci se příliš nezabývali přirozeným vzhledem

1

Nejstarší technika tisku z výšky, kdy se barva na papír nebo jiný materiál přenáší tlakem vyvýšených tiskových míst tiskové formy; v Evropě objeven asi v roce 1455 Johanesem Gutenbergem. Nejstarší známou česky tištěnou knihou je Kronika trojánská (1468). Do konce 15. století se knihtisk nazýval inkunábule-prvotisk (Všeobecná encyklopedie, svazek 4, k/l, str. 120, DIDEROT, Praha 1999)

10

postav, tím méně rostlin a živočichů. Schematická krajina dosud plnila pouze funkci dekorativní, avšak Jan van Eyck již vytvářel například stromy a trávu přesně podle skutečnosti do nejmenších podrobností (Gombrich, 1997). Nové principy zobrazování květeny v období renesance nalezneme například u německého umělce Albrechta Dürera. „Jeho studie a skici ukazují, že si za cíl kladl pozorovat krásu přírody a napodobovat ji tak trpělivě a věrně, jak to žádný umělec od doby, kdy Jan van Eyck ukázal umělcům, že jejich úkolem je zobrazovat přírodu, nedokázal. Některé z těchto Dürerových studií se staly slavnými; například jeho Zajíc nebo jeho akvarel Kusu drnu“ (Gombrich, 1997: 345).

Obr. 1: Dürer, Velký kus drnu (1503), akvarel, pero, tuš a tužka na papíře, 40,3x31,1 cm. Albertina, Vídeň (Gombrich, 1997) Větší estetický zájem o přírodní motivy se objevuje až v 17. století u Holanďanů a poté i Angličanů. Je otázkou, co estetický zájem o přírodu podnítilo, ale velkou roli v tom jistě hrál i rozvoj přírodovědy (Ptáčková, Stibral, 2002). V období romantismu došlo k epochálnímu objevu fotografie a tím také vznikl nový druh výtvarného umění. „Prvním typem fotografie byla daguerrotypie, nazývaná podle svého vynálezce, francouzského malíře L. J. M. Daguerra (1787-1851), jenž roku 1839 získal trvalý pozitivní fotografický obraz; pokryl měděnou destičku citlivou 11

vrstvou jodidu stříbrného a vystavil ji působení paprsků světla; po delším osvitu na ní vyvolal působením rtuťových par obraz a ustálil ho sirnatanem sodným. Protože každý snímek byl originálem, který nemohl být dále rozmnožován, prosadil se nakonec objev Angličana Henryho Foxe Talbota (1800-1877), jenž téhož roku vynalezl metodu zpracování pozitivů z negativů, která umožňuje vyrobit neomezené množství kopií“ (Mráz, 2008: 126). Ve 20. století dochází ke stále rozsáhlejšímu vytlačování klasické ilustrace „dokonalejší“ fotografií. Mnoho lidí má fotografické aparáty a pořizuje miliardy fotografických momentek. „Mezi těmito snímky je docela určitě mnoho dobrých fotografií, které mohou být krásné a nahradí průměrně namalované obrázky. Není proto divu, že výraz „fotografický“ se stal mezi malíři a učiteli umělecké výchovy hanlivým pojmem“ (Gombrich, 1997: 616). Umělecké směry a hnutí od počátku 20. století odmítaly studia přirozeného vzhledu věcí, tedy i přírody, protože téměř všichni umělci byli přesvědčeni, že jedině odklon od tradiční reprodukce skutečnosti povede k pokroku. V současnosti jsou umělecké projevy velice rozmanité, od abstraktního vyjadřování, až po realistické zobrazování skutečnosti; „příkladem může být Lucian Freud, který studium přirozeného vzhledu nikdy nezavrhoval. Jeho obraz Dvě rostliny připomíná Dürerův Velký kus drnu z roku 1503. Oba ukazují umělcovo zaujetí krásou obyčejných rostlin, avšak Dürerův akvarel byl studií pro soukromou potřebu, a Freudova velká olejomalba plnoprávným dílem, které nyní visí v londýnské Tate Gallery“ (Gombrich, 1997: 625).

2.2. Počátky botanické ilustrace

Protože ilustrace rostlin zaujímala a stále zaujímá významné místo v přírodovědné literatuře, nahlédněme ještě trochu do historie vývoje vyobrazení rostlin v botanice. S rozmachem věd a vynálezem knihtisku v období renesance se mohla rozvíjet také botanická ilustrace. První snahy o botanická ztvárnění obsahovaly herbáře. „Šlo vlastně o soupisy léčivých rostlin s jejich vyobrazeními; dnešní chápání pojmu herbář jako sbírky 12

sušených a lisovaných rostlin je pozdějšího původu. Herbáře se vyvinuly z komentářů k dílu Dioskúridovu O lécích přírodního původu; později se důraz začal klást na poznávání rostlin, k čemuž sloužily i stále věrnější ilustrace. Vynikající popisy přinesl herbář Hieronyma Bocka (známého pod polatinštělým jménem Traga) z roku 1539. Ten se nyní pokládá za počátek moderní botaniky. Ilustrace byly připojeny až v 2. vydání (1546) a v latinském překladu z roku 1552.(…) Obrazy do Bockova herbáře pořídil David Kandel. Většinou převzal starší ilustrace z významných herbářů Oto Brunfelse (1530-36) a Leonarda Fuchse (1542), některé ale vytvořil sám (zejména obrázky stromů) a obdařil je žánrovými scénkami“ (Život, 1987: 367).

Obr. 2: H. Bock, Obraz stromu (1539) (Život,1987) Vynález mikroskopu v 17. století umožnil zkoumat anatomii rostlin a detailnější a přesnější způsob jejich vyobrazení v odborných knihách (Život, 1987).

13

Obr. 3: Z díla Marcella Malpighiho (1675-79), Anatomie rostlin (Život, 1987) Uznávaným mistrem botanické ilustrace tohoto období byl Pierre Joseph Redouté (1759-1840). „Jeho nejznámějším dílem jsou Růže, poprvé vydané v letech 1817-24 a později několikrát přetiskované. Zde litografie a barva dosáhly nejvyšší dokonalosti“ (Život, 1987: 410).

Obr. 4: P. J. Redouté, Rosa (1817-1824) (Život, 1987)

14

2.3. Od popisnosti k výtvarnému projevu

Také u nás byla rostlina odedávna vděčným tématem zobrazení. „ Ve svých počátcích byl botanický zájem vyvolán důvody praktickými, a to hlavně lékařskými, kuchařskými,

lékárnickými

a

alchymistickými,

ponecháme-li

stranou

pozadí

nábožensko- či eroticko-symbolické. (…) Na počátku 15. století vznikl první český herbář Křišťana z Prachatic, psaný latinsky, ale s českými poznámkami. Současně s praktickými zájmy se postupně šířily i požadavky estetické. (…) Tento užitkový a estetický záměr vydává brzy své výsledky v podobě ilustrovaných herbářů, z nichž je bezesporu nejdůležitější počin Hájkův a Melantrichův. První český tištěný herbář J. Černého (1480? - 1530) vznikl už v roce 1517 a byl zhotoven v Norimberce, přičemž bylo patrně použito ve všech případech přejatých dřevořezů ze štrasburských tisků. Ilustrace trpí jistou schematičností, vyvolanou zčásti úsporností dřevořezačské techniky“(Šindelář, 1973: 49, 50). Další posun v estetizaci přírody nastal koncem 18. století. Působily zde nejen tendence praktické související s rozvojem věd a tedy i botaniky, ale byly tu i vlivy duchovní. „ Pod dojmem Rousseauovým2 se i u nás, byť vzdáleně, ozývá touha po úniku do přírody. (…) Odtud časté toulky přírodou s touhou lépe ji znát. Od konce 18. stol. přibývá i vědecky orientovaných cestovatelů, kteří byli vesměs vzděláni v romantickém umění. Zájmy vědecké a umělecké se často mísí“ (Šindelář, 1973: 52). Na počátku 19. stol. patřilo k všeobecné úrovni člověka, že „chodil do přírody a tam botanizoval či sbíral kameny.(…)Praha ležela stranou proudění doby, nic zde nebylo bezprostředně naléhavé, život byl provinční, bez zaujetí pro velké problémy vědy. O to více se však zájem soustřeďuje na drobné detaily, jako kámen, motýl, květina, které jsou až symbolem tehdejší intimity. Ta pak přechází i do výtvarného snažení, které se, chce-li reprodukovat takovou zdrobnělou přírodu, mění v citovou vroucnost, intimnost, důvěrnost a osobní naléhavost, jež s přírodním jevem souzní. Je tu však i pečlivost provedení, drobnopisná dokonalost a technická solidnost. To právě bylo

2

Jean Jacques Rousseau (1712-1778), francouzský filozof, sociální kritika a spisovatel, ideový

předchůdce Velké francouzské revoluce, svou kritikou kultury a strohé racionality inspiroval romantismus. Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích. Vyd. 1. Praha: Diderot, 1999, 482 s. Encyklopedie Diderot. ISBN 80-902555-8-2 (6. svazek)

15

výtvarným základem mnohých českých vědeckých ilustrátorů“ (Šindelář, 1973: 52, 53), kteří nezáměrně povznesli exaktnost do roviny výtvarnosti. Pozoruhodnou osobností byl vědec A. J. Corda (1809-1849. Jeho botanické ilustrace jsou projevem čisté výtvarnosti bez umělého přikrášlování, vyjadřující snahu o prosté zpodobnění dokonalosti přírody (Šindelář, 1973).

Obr. 5: J. Corda, Vznik plísní (1839) (Šindelář, 1973) Až práce umělců přispěla k estetizaci botanických ilustrací. Například Josef Mánes (1820-1871) vytvořil botanická díla s romantickým podbarvením, nepostrádající však vysoké hodnoty věcné, odborné a faktologické (Šindelář, 1973). Se vzrůstající oblibou fotografie byla botanická ilustrace zatlačena do pozadí, avšak probouzející se zájem veřejnosti o přírodu a život v ní znamenal renesanci botanické ilustrace, která se stala součástí populárně naučné literatury. Na dílo J. Mánesa navázal Karel Svolinský, který překlenul dlouhé období mezi vyspělou botanickou ilustrátorskou školou první poloviny devatenáctého století a stoletím dvacátým. Dodržoval sice jako jeho předchůdce přísný linearismus, ale „jeho linie je vervnější a také poslání barvy je pochopeno jinak - má oslabenější funkci malířskou ve prospěch lapidárnosti kreslířské…“(Šindelář, 1973: 61). Svolinského ilustrace rostlin je neodmyslitelnou součástí našeho výtvarného umění.

16

2.4. Botaničtí ilustrátoři současnosti

Jak jsem již v úvodu zmínila, vlastním několik botanických knížek s krásnými ilustracemi. Jejich autory jsou buď vynikající výtvarníci, kteří se zabývají převážně volnou tvorbou a příležitostně propojí svůj um s vědeckým ztvárněním přírody v populárně naučné literatuře, jak je tomu například u Františka Skály juniora, nebo se zabývají převážně ilustrací vědecké či populárně naučné literatury, z nichž mne nejvíce zaujali František Severa, Jindřich Krejča a Jan Dungel. František Severa (1924-2005) byl český malíř, grafik a ilustrátor, který se věnoval převážně ilustraci z oboru entomologie, botaniky a zemědělství (Všeobecná encyklopedie 7, Praha 1999). Jako botanicky zaměřenou publikací mohu uvést například KAPESNÍ ATLAS LÉČIVÝCH ROSTLIN (Jirásek, Starý, 1999). Výtvarně a zároveň technicky dokonalé ilustrace vyšších rostlin od Františka Severy jsou poutavé a dokonale přiblíží svět léčivých rostlin zejména dětem ze základních a středních škol, kterým je tato kniha určena, ale jistě zaujme i širokou veřejnost.

Obr. 6: František Severa, Kostival lékařský (Kapesní atlas léčivých rostlin, 1999)

17

Jindřich Krejča (1920-1991), akademický malíř a vynikající vědecký ilustrátor, vytvářel nádherné kolorované kresby s udivující přesností, ale zároveň okouzlující a s ladnými obrysovými liniemi. Podávají přesnou informaci o konkrétním druhu rostliny, obrázky utkví pozorovateli v paměti a ten si snadněji tuto rostlinu vybaví při určování podle charakteristických rodových či druhových znaků, jak je tomu v knize NAŠE ROSTLINY V LÉKAŘSTVÍ autorů Jaroslava Korbeláře a Zdeňka Endrise .

Obr. 7: Jindřich Krejča, Reveň (Naše rostliny v lékařství, 1968) Jan Dungel (*1951) patří k umělcům, kteří propojili profesi biologa s výtvarným uměním. Vystudoval biologii na Masarykově univerzitě v Brně, nicméně po krátkém působení v akademických institucích se rozhodl pro kariéru výtvarného umělce na volné noze. Ve své malířské tvorbě se zaměřuje zejména na témata přírody a odbornou ilustraci. Od roku 1992 pravidelně navštěvuje Jižní Ameriku, kde maluje zvířata a rostliny v jejich přirozeném prostředí.

18

Obr. 8: Jan Dungel, Afelandra, Ecuador (1996) (http://www.jandungel.com/drawings/start#ostatni)

Nakonec se ještě zmíním o ilustraci pro děti. Při procházení tvorbou autorů mladší generace upoutala moji pozornost výtvarnice Pavlína Kourková, jejíž malby květin jsou určeny pro ty nejmenší. Rostliny jsou zde roztomile a zároveň věrně zobrazené, takže dětem otevřou svět květů v jejich přirozeném půvabu a přitahují nejen je, ale určitě i jejich rodiče. Vytvoří prostor pro rozvoj fantazie, ale také pro vnímání a přijímání skutečnosti, což se některým umělcům tvořícím pro děti ne vždy podaří.

19

Obr. 9: Pavlína Kourková (2012) ()

3. Linoryt

3.1. Počátky a rozvoj linorytu ve světové volné tvorbě Vznik této grafické techniky je spojen s vynálezem linolea jako nové podlahové krytiny Angličanem Frederickem Waltonem roku 1863. Název byl odvozen od latinského linum oleum (lněný olej), což byla důležitá složka tohoto převratného materiálu. Linoryt se začlenil do grafické tvorby téměř vzápětí. Na jeho popularizaci měl nezanedbatelný podíl rakouský malíř a učitel českého původu Franz Cizek, který jako jeden z prvních používal toto médium i pro práci s dětmi. Počátky linorytu jsou spojeny s další osobností českého původu, a to s Vojtěchem Preissigem, který se stal mezinárodně uznávaným tvůrcem v oboru barevného linorytu a ve Spojených státech, kam odešel v roce 1909, je počítán v řezbě do linolea mezi zakladatele. Po návratu do Čech svou vynikající novátorskou tvorbou při použití linolea položil základy moderní užité grafiky. Ve volném umění jako první použili linoleum němečtí expresionisté drážďanské skupiny Die Brücke a následně také budoucí členové mnichovské skupiny Der blaue Reiter. Velkým populizátorem linorytu byl Claude Flight, který po roce 1920 působil na progresivní Grosvenor School of Art v Londýně a předával tuto techniku studentům z mnoha zemí. V linorytu viděl možnost přiblížit umění běžným lidem. Práce jeho i jeho žáků mají rysy futurismu a art deca (On-lino, 2010). 20

Jedním z prvních, kdo vytvářel velkoformátové linoryty, byl Pablo Picasso. Oproti Flightovi, který tiskl každou barvu z jiné desky, používal takzvanou redukční metodu, při níž postupně odrýval a tiskl barvy od nejsvětlejší po nejtmavší z jedné matrice. Linorytovou techniku používali i další významní umělci, jako například Marc Chagall, Joan Miró, Mimmo Paladino, či členové skupiny CoBrA (on-lino, 2010). K novodobým německým tvůrcům patří Georg Baselitz, jehož náměty jsou obráceny vzhůru nohama i u velkoformátových linorytů, dále liberecký rodák Markus Lüpertz a žák Josepha Beuyse Jörg Immendorff, který vytvářel rozsáhlé cykly se sociálně politickým zaměřením. Významné místo v současném linorytu na mezinárodní scéně zaujímá kalifornská umělkyně Kara Walker. Tvoří rozměrné černobílé figurální kompozice, které vycházejí ze siluetových obrázků 18. a 19. století a ironizujícím charakterem reagují na rasovou, genderovou nebo sexuální tématiku (On-lino, 2010).

3.2. Vznik a rozvoj linorytu v českém uměleckém prostředí

Počátky českého linorytu spadají do období secese. Byl využíván převážně v užitkové grafice při tvorbě plakátů a knižních obálek. V umělecké grafice našel linoryt svou pozici jako nová technika vyjádření u již zmíněného symbolisty Vojtěcha Preissiga. V období doznívající secese jej využíval při tvorbě ilustrací, barevných plakátů s květinovými motivy a později tuto techniku rozvíjel v expresivnějším duchu, který se v Čechách začal projevovat s nástupem moderního umění ve střední Evropě. Secesní grafické prvky vlnovka, sklon k dekorativnosti a linearismus se z jeho tvorby vytrácely a nahradila je přímočarost, jednodušší forma vyjádření ovlivněná tvorbou Edvarda Muncha, zakladatele moderního expresionismu (On-lino, 2010). Expresionismus a následně futurismus zapůsobil na dalšího významného grafika druhé generace symbolistů Josefa Váchala, který svůj talent projevoval výtvarnou a literární tvorbou. Od roku 1910 vydával v malých nákladech autorské knihy, které sám psal, sázel, ilustroval a vázal a jeho jedinečná komplexní díla patří k vrcholům české knižní kultury. Grafiku tvořil převážně v dřevorytu, ale například v roce 1915 vyryl do dřeva a linolea cyklus Meditace o životě aneb Svět jednotlivcův, zaznamenávající přirozená prostředí různých živočišných druhů a lidí. V tomto díle se prostřednictvím vlastních zkušeností s mikroskopováním nejnepatrnějších živočichů dostává na pomezí 21

abstrakce (Rakušanová, 2014). V počátku dvacátých let vytvořil linoryty, jako například Prales (Duše lesa). Linoryteckou tvorbu zakončil jako pětašedesátiletý v roce 1949 čistým třináctibarevným linorytem Kalvárie-Golgota (On-lino, 2010). Pro Josefa Čapka bylo nejprve linoleum jako matrice hrubé a neforemné, až cesta do Francie a Španělska na přelomu roku 1910 a 1911, z níž se vrátil jako vyznavač a propagátor moderních uměleckých směrů, jeho názor na linoryt pozměnila. Negativní tisk s bílými liniemi použil poprvé u listu Muže v cylindru (1915). Náhodným tiskem na noviny vytvořil „ burziánskou“ variantu a tím odstartoval své experimenty s barvami, tiskem, podložkami k zesílení působivosti a výrazovosti dalších grafických děl, mezi něž patří Podoba z biografu (1915-1918) a Jack Rozparovač (1917-1920). Vytvářel také linořezy, například Ženské torzo (1915) nebo Autoportrét (1918). Osobité linoryty a linořezy Josefa Čapka svou dokonalou stylizací s vyváženou geometricky přesnou kompozicí jednoduchých až „primitivních“ vyobrazení postav či předmětů ukázaly další možnosti zařazení této grafické techniky do nastupujících moderních směrů (On-lino, 2010). Od dvacátých let ustoupil linoryt do pozadí vlivem odklonu uměleckého vývoje od kuboexpresionismu. Meziválečná avantgarda stavěla na purismu, konstruktivismu a futurismu. V této době ale celkem hojně používala linoryt Anna Macková (1887-1969) ve svých kolorovaných obrazech ze slovenského venkova (On-lino, 2010). Ve čtyřicátých letech se linorytová tvorba objevovala pouze ojediněle, například v dílech Františka Muziky a ve 40. až 50. letech využíval linoryt také Vladimír Boudník pro jeho dostupnost a expresionistickou možnost vyjádření. Tuto techniku ojediněle uplatnil ještě v roce 1960. V 50. letech se linorytem pravidelně zabýval Ota Janeček. Objevil v něm možnost poetické tvorby. Využil jej při zpracování zoomorfních a florálních motivů. Vytvářel také ladné pohledné dívčí akty tenkou bílou linií a lehce stylizovaným projevem. Nacházel inspiraci v tvorbě. H. Matisse. Něžné akty vytvářel Arnošt Paderlík a z jeho rukou vyšla také ovocná a květinová zátiší. Poetická tvorba obou výtvarníků měla zásluhu na tom, že se linoryt opět dostal do popředí výtvarné tvorby. Grafické listy získaly svébytnost obrazu a vytvářely se ve výrazně větších formátech (On-lino, 2010).

22

Mezi 50. a 60. lety se začal linoryt navracet do grafické tvorby a od 70. let našel své místo u mnoha významných umělců. Až po roce 1980 však linoryt doznal velkých změn. Do té doby obsáhl sice veškerá témata, avšak výtvarnou formou připomínal dřevoryt, zvláště ve způsobu odrývání ploch a linií (On-lino, 2010).

3.3. Současný český linoryt

Teprve 80. léta znamenala obrovský zlom pro linoryt v oblasti výtvarného projevu. Mezi první tvůrce této nové vlny patří například Jan Holoubek a Jindřich Růžička. Český grafik a malíř Jan Holoubek (nar. 1949) začal s touto „zapomenutou“ technikou pracovat již na akademii v diplomové práci Stromy z roku 1976 jako absolvent Čepelákovy grafické speciálky pražské akademie a pracuje s ní dosud. Nechává se inspirovat přírodou a na základě studijní kresby pracuje kresebným způsobem také rydlem. Jeho dílo je srozumitelné, kontury řezu jsou čisté. Využívá kontrast černé a bílé plochy. Smysl pro detail směřující k realitě ale nepostrádá prvky abstrakce ve struktuře vyobrazení. Velkou roli v prostorovém a modelačním výrazu hraje světlo. V 80. letech začíná vytvářet také geometrické tvary v námětech z průmyslového prostředí, což je patrné například na grafice Prefabrikáty (1985). Většina jeho práce však spočívá v tvarové linii organické (On-lino, 2010).

Obr. 10: Jan Holoubek, Větve (1983), linoryt, papír 485x620 mm (On-lino, 2010) 23

V 80. letech byl přírodní materiál linolea na bázi korkové drti a lněného oleje nahrazen syntetickou hmotou Přestože vžitý název linoleum zůstal, umělci nacházeli v této změněné formě nové směry ve výtvarném projevu. Objevily se možnosti propojení různých výtvarných oborů. Prostorovost matrice je blízká sochařskému reliéfu, využití barev připomíná malířství, linie kresbu, rydlo dokáže s fotografickou přesností přiblížit skutečnost. Reprodukovatelnost obrazu umožňuje grafická technika. Velkou úlohu sehrává volba podložky, která se podílí na výsledném charakteru obrazu. Dochází k vzniku nových tvůrčích přístupů. Úplně novou formu výtvarného projevu linorytu vytvořil Jindřich Růžička. V počáteční tvorbě propojil manuální linorytovou tvorbu se současným přetechnizovaným světem. Pracoval po způsobu rastru připomínajícího stavbu televizního obrazu a obrazy navíc rozdělil do několika pohledových polí, blízkých filmovým sekvencím. Takovýto druh moderního vidění spolu s dynamickými prvky pomohl linoryt vrátit zpět mezi uznávané klasické techniky současnosti (On-lino, 2010).

Obr. 11: Jindřich Růžička, Nádvoří č. 105 (1986), linoryt, papír, 282x609 mm (On-lino,2010)

Ivo Křen si osvojil techniku vícebarevného soutisku postupným odkrýváním matrice za použití až 35 druhů barev. Barva hraje v jeho dílech nadřazenou úlohu. V 90. letech přešel k přírodním kompozicím a začal tvořit náročné velkoformátové tisky. Jeho práce byla několikrát oceněna za techniku vícebarevného linorytu.

24

Obr. 12: Ivo Křen, V mlze, (2014) (http://hollar.cz/eshop/v-mlze-ivo-kren/)

Vladimír Kokolia vystavuje vyryté matrice jako svébytný obraz. Jeho práce s výchozím materiálem připomíná sochařskou skulpturu.

Obr. 13: Vladimír Kokolia, Grafika (polovina 90. let) (http://kokolia.eu/wikipedia/index.php/Soubor:Lino_02-2.jpg) 25

K dalšímu obohacení linorytové techniky přispěl náchodský grafik Jiří Samek. Vyrytou matrici použil pro hlubotisk na vlhký papír, na kterém se objevil otisk nízkého reliéfu z matrice. Tuto techniku postupně dovedl k dokonalosti.

Obr. 14: Jiří Samek, Fíkus a palma I (2006), hlubotisk z lina (http://www.glf.cz/cz/galerie-umelcu/samek-jiri/) Mezi nejvýznamnější iniciátory novodobého českého linorytu bezesporu patří Michal Cihlář. Jako první začal v roce 1980 používat „picassovskou“ techniku odrývání matrice pro mnohobarevný soutisk až do totálního rozpadu materiálu. Jeho smysl pro detail se projevuje ve velkoformátových hyperrealistických obrazech. Pracuje podle skutečnosti nebo fotografie.

Obr. 15: Michal Cihlář, Zahrada (1986), 50x70 cm, jedenáctibarevný linoryt (http://www.artlist.cz/michal-cihlar-168/) 26

Abstrahující princip prostředí spojený s konkrétními motivy je typický pro Jana Vičara. Pracuje na pomezí malířského a grafického projevu. Používá svérázné metody pracovních postupů. Odrývá matrici „picassovským“ způsobem. Kombinuje tisk z lina s jinými matricemi, například z vlnité lepenky nebo rostlin. Jeho matrice vyprávějí příběhy, historky a události spojené s prvky osobní mytologie.

Obr. 16: Jan Vičar, Srdce v řece 2008), linoryt - matrice, 210 x 550 cm (http://janvicar.com/jednotlive/srdce.html)

Pavel Piekar přenáší tradiční umělecké hodnoty do současnosti. Obohacuje tradiční pojetí krajinářství a dokazuje tím, že klasický námět může být inspirující i v současnosti a je schopen přijmout radikální změny přístupů k jeho zpracování a výtvarného projevu.

27

Obr. 17: Pavel Piekar, Odrazy zelené (2007), 75x33 cm (http://www.artlist.cz/dila/odrazy-zelene-7547/) Černobílou polohou linorytu se zabývá Věra Kotasová (nar. 1939), tvořící linoryty s florálními motivy se secesními prvky. Linie vrypů jsou ladně vykroužené.

Obr. 18: Věra Kotasová, Bez názvu (http://hollar.cz/umelci/1325/)

28

4. Popis realizovaného díla

Pro svoji tvorbu jsem zvolila zástupce květeny z různých biotopů jihočeské krajiny. Grafické listy vznikaly postupně od loňského jara až po letošní zimu. Zpodobnila jsem kvetoucí druhy bylin a také zimní scenérie spících listnatých dřevin. Tvořila jsem formou pozitivního linorytu. Obrysy rostlinných motivů jsou zpracovány vystupujícími liniemi a tvary, plochy kolem jsem odryla úplně, nebo jsem místa ponechala nevyrytá k dotvoření dojmu z obrazu. Bylinné zástupce a detailní pohled na zimní větvičku buku jsem tvořila ve formátu A3 a pro zimní scenérii jsem zvolila formát A1. Pracovala jsem převážně intuitivně, nechala jsem se vést citem, který ve mně vyvolaly předlohy vlastních kreseb či fotografií a také vybavené zážitky z pozorování živých rostlin. Základní kontury jsou překresleny podle předlohy, ale stranově obráceně, a obraz jsem propracovala a dotvářela přímo na matrici. Pro vyjádření zvláštnosti tvarů jednotlivých druhů bylin jsem použila rozdílnou kresebnost linií a okolní plochy jsou postupně odkrývány podle představy o kompozici. U PLICNÍKU LÉKAŘSKÉHO - Pulmoria officinalis (obr. 3) mne zaujaly drsně chlupaté jarní listnaté lodyhy s květy složenými ze zvonkovitého kalichu a nálevkovité koruny nachové až modrofialová barvy. Tato bylina oživuje břehy potoků a vlhké louky od nížin až po podhůří. Již podle názvu se v lidovém léčitelství používá k léčení plicních chorob. Květ RŮŽE - Rosa (obr. 2) je vznešený u všech druhů a kultivarů. Již od starověku patří růže k okrasným a kultovním květinám a je symbolem léta. Z korunních plátků se odpradávna získává růžová silice do vonných koupelí a voňavek. Při zobrazení jsem se zaměřila na vyjádření krásy rozvíjejícího se květu s okraji korunních lístků stáčejících se do ruliček a propracovala jsem jemné žilkování v lesknoucích se lichozpeřených listech. TOPOLOVKA RŮŽOVÁ - Alcea rosea (obr. 1) je výrazná vysokou přímou lodyhou s hroznovitým květenstvím. Pravděpodobně pochází ze Středomoří, ale u nás zdomácněla a nachází se v okrasných částech zahrad a parků, nebo jako medonosná 29

rostlina či léčivka. Vyobrazila jsem část květenství klasovitého hroznu a zaměřila jsem se na výrazný květ s volnými korunními lístky kolem vykukujících chomáčků srostlých tyčinek a pestíků. Pohrála jsem si se zaoblenými tvary nalitých poupat a nechala jsem „vykouknout“ do obrázku jen útržek z trojlaločné okrouhle srdčité čepele. U MÁKU VLČÍHO - Papaver rhoeas (obr. 5) jsem vyobrazila několik květů s tobolkami a rozprostřela jsem je jako makové pole po celé ploše. Chloupky na stoncích jsem zdůraznila protažením rydla do ztracena. Výtvarný projev mírně navozuje dojem abstrakce. BODLÁK OBECNÝ - Carduus acanthoides (obr. 7) je považován za nepříjemný plevel. Avšak bohatě větvené kadeřavě křídlaté lodyhy propojující nahloučené kvetoucí úbory a laločnaté sbíhavé listy s dlouhými ostny jsou vděčným objektem pro výtvarné zpracování. Vznešeností a ladností tvarů se honosí LILIE CIBULKONOSNÁ - Lilium bulbiferum (obr. 6). Má široce zvonkovité květy s velkými okvětními lístky. Čárkovitě kopinaté listy se souběžnou žilnatinou jsou lesklé a zvýrazňují vzpřímenost rostliny, která dorůstá až do výšky jednoho metru. CHRPA LUČNÍ - Centaure jacea a MĚSÍČEK LÉKAŘSKÝ - Calendula officinalis - se doplňují nejen barevností, ale také vzhledem. Patří do stejné čeledi Hvězdnicovité - Asteraceae a mají společné znaky. Jsou tedy vyobrazené společně, s navzájem propletenými lodyhami (obr. 4). Obrazy se zimní tématikou vznikly jako poslední v řadě. VĚTVIČKA BUKU V ZIMĚ (obr. 8) se suchými listy v popředí je detailněji prokreslena a pohrála jsem si s různými sílami a délkami vrypů. Dojem prostoru jsem dotvořila střídáním světlých a tmavých míst na listech. Finální obraz ZIMNÍ SCENÉRIE SPÍCÍCH STROMŮ (obr. 9) : propletené kmeny olší se sítí holých větví. Mladý buk se stíny suchých listů. V popředí pařez s čepicí sněhu. Na zemi popadané větve, některé zapíchnuté mezi vykukujícími zbytky suchých travin. To jsou symboly zimy, vyvolávající pocit klidu a odpočinku přírody v nejtajuplnějším období roku.

30

Závěr

Závěrečná práce je výsledkem ročního tvůrčího procesu. Cílem bylo zpodobnit rostliny ve všech ročních obdobích a při zachování přirozeného vzhledu překročit hranice popisnosti ve prospěch volného výtvarného projevu. V doprovodném textu se zabývám vývojem vyobrazení rostlin od minulosti po současnost v umělecké tvorbě volné a v botanické ilustraci. Dále se věnuji linorytu od jeho počátků až po dnešní tvůrce, kteří novými výtvarnými přístupy a moderním viděním pomohli vrátit linoryt mezi uznávané klasické techniky a v jejichž tvorbě se objevují organické linie a rostlinné motivy. Hlavní částí práce je soubor obrazů se zástupci květeny naší přírody. Jedná se o grafické listy vytvořené technikou černobílého linorytu. Kresebným stylem rytí do matrice a organickými liniemi jsem se snažila zachytit kouzlo jedinečnosti zobrazovaných rostlin. Linoryty rostlin balancující na hranici mezi botanickou ilustrací a volnou tvorbou mohou být zařazeny jako ilustrace do populárně naučných knih nebo učebnic s environmentálním zaměřením, podněcující vnímání krásy české květeny jako nezbytné součásti našeho životního prostředí. V několika verších básně Vítězslava Hálka citovaných na začátku práce je vyslovena úcta, obdiv, láska a pokora k přírodě. Moje obrazy jsou také vyjádřením vztahu k přírodě, kterou miluji a uctívám a tvořila jsem je s radostí a potěšením. Pokud toto vše podoby rostlin v linorytu vyzařují, pak se mé výtvarné snažení ubírá správným směrem. Jsem si vědoma, že jsem teprve na začátku své cesty v umělecké tvorbě a tato práce mne posunula zase o krůček vpřed od popisnosti k výtvarnému projevu.

31

Shrnutí

Hlavní část závěrečné práce tvoří soubor grafických listů s rostlinnou tématikou. Obrazy jsou vytvořeny technikou pozitivního černobílého linorytu. Způsob ztvárnění rostlin balancuje na hranici mezi popisnou botanickou ilustrací a volnou grafickou tvorbou. Doprovodný text se v několika kapitolách zabývá vývojem estetického vnímání rostlin, počátky botanické ilustrace, proměnou zobrazování květeny směrem k uměleckému projevu a přehledem botanických ilustrátorů současnosti. Tématika linorytu je zpracována z hlediska jeho vzniku, vývoje a zařazení mezi klasické techniky v historii a současnosti v kontextu s uvedením významných grafiků, kteří se zasloužili moderními tvůrčími přístupy o jeho rozvoj a začlenění do volné umělecké tvorby. V poslední kapitole textové části představuji výsledek vlastní výtvarné tvorby.

32

Abstract

The main part of the thesis consists of a set of graphic sheets with plants. The pictures are created with positive black and white linocut technique. The illustration balances on the edge between professional illustration and freestyle artistic work. The theoretical part describes the development of aesthetic perception of plants, the beginnings of botanical illustration, the change in illustration of plants towards the artistic portrayal and the list of present botanical artists. The linocut technique is described in view of its origins, development and classification among classical techniques, both in the past and the present. The theoretical part includes the list of significant artists who contributed to its development and integration among freestyle artistic work. The last chapter presents the results of my own artistic work.

33

Použitá literatura BUCHAR, Jan, Jaroslav DROBNÍK, Emil HADAČ, Jan JANKO, Jan KVĚT, Jan LELLÁK, Zbyněk ROČEK. Život.Vyd.1., Praha: Svoboda, 1987, ISBN 23-005-87. GOMBRICH, E. H., Příběh umění. 2. Praha: Argo, 1997. ISBN 80-7203-143-0. HÁLEK, Vítězslav. V přírodě: Básně Vítězslava Hálka. 1906. Praha: Dr. Frant. Bačkovský, knihkupec, 1906. ISBN 1906. JIRÁSEK, Václav a František STARÝ. Kapesní atlas léčivých rostlin. Vyd. 1., Praha: SPN, 1986, ISBN 14-573-85 KORBELÁŘ, Jaroslav a Zdeněk ENDRIS, Naše rostliny v lékařství. Vyd. 2., Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, N.P., 1968, ISBN 08-018-68. MRÁZ Bohumír. Dějiny výtvarné kultury 2. Vyd.3., Praha: IDEA SERVIS, 2008, ISBN 1866-079-08.ON-LINO 1. Cheb: Galerie výtvarného umění v Chebu, 2010. ISBN 97880-87395-00-4. PTÁČKOVÁ, Brigita a Karel STIBRAL. Estetika na dlani.Vyd.1., Olomouc: Rubico, 2002, ISBN 80-85839-79-2. ŠINDELÁŘ, Dušan. Vědecká ilustrace v Čechách. 1973. Praha: Obelisk, Praha. ISBN AA16/93, VA17,34.

RAKUŠANOVÁ, Marie. Josef Váchal: Napsal, vyryl, vytiskl a svázal. 1. Plzeň: Arbor vitae, 2014, 479 s. ISBN ISBN 978-80-7467-045-9. Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích. Vyd. 1. Praha: Diderot, 1999, 424 s. Encyklopedie Diderot. ISBN 80-902555-6-6 (4. svazek) Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích. Vyd. 1. Praha: Diderot, 1999, 482 s. Encyklopedie Diderot. ISBN 80-902555-8-2 (6. svazek)

34

Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích. Vyd. 1. Praha: Diderot, 1999, 428 s. Encyklopedie Diderot. ISBN 80-902555-9-0 (7. svazek) Internetové zdroje DUNGEL,Jan,Http://www.jandungel.com/drawings/start.Http://www.jandungel.com/dr awings/start [online]. Persona studio: persona studio, 2004, 2015 [cit. 2015-12-01]. Dostupné z: . KOURKOVÁ,Pavlína, 2012, 2014 [cit.2015-12-01]. Dostupné z: . Seznam obrázků Obr. 1: Dürer, Velký kus drnu (1503), akvarel, pero, tuš a tužka na papíře, 40,3x31,1 cm. Albertina, Vídeň ( Gombrich, 1997) Obr. 2: H. Bock, Obraz stromu (1539) (Život,1987) Obr. 3: Z díla Marcella Malpighiho (1675-79), Anatomie rostlin (Život, 1987) Obr. 4: P.J. Redouté, Rosa (1817-1824) (Život, 1987) Obr. 5: J. Corda, Vznik plísní (1839) (Šindelář, 1973) Obr. 6: František Severa, Kostival lékařský (Kapesní atlas léčivých rostlin, 1999) Obr. 7: Jindřich Krejča, Reveň (Naše rostliny v lékařství, 1968) Obr. 8: Jan Dungel, Afelandra, Ecuador (1996) (http://www.jandungel.com/drawings/start#ostatni) Obr. 9: Pavlína Kourková (2012) () Obr. 10: Jan Holoubek, Větve (1983), linoryt, papír 485x620 m 35

(On-lino, 2010) Obr. 11: Jindřich Růžička, Nádvoří č. 105 (1986), linoryt, papír, 282x609 mm (On-lino,2010) Obr. 12: Ivo Křen, V mlze, 200x300 (2014) (http://hollar.cz/eshop/v-mlze-ivo-kren/) Obr. 13: Vladimír Kokolia, Grafika (polovina 90. let) (http://kokolia.eu/wikipedia/index.php/Soubor:Lino_02-2.jpg Obr. 14: Jiří Samek, Fíkus a palma I (2006), hlubotisk z lina (http://www.glf.cz/cz/galerie-umelcu/samek-jiri/) Obr. 15: Michal Cihlář, Zahrada (1986), 50x70 cm, jedenáctibarevný linoryt (http://www.artlist.cz/michal-cihlar-168/) Obr. 16: Jan Vičar, Srdce v řece 2008), linoryt - matrice, 210 x 550 cm (http://janvicar.com/jednotlive/srdce.html Obr. 17: Pavel Piekar, Odrazy zelené (2007), 75x33 cm (http://www.artlist.cz/dila/odrazy-zelene-7547/) Obr. 18: Věra Kotasová, Bez názvu (http://hollar.cz/umelci/1325/)

36

Obrazová příloha

37

Seznam obrazů v příloze Obr. 1 Topolovka růžová (2015), 30,0 x 42,5 cm, linoryt Obr. 2 Růže (2015), 30,0 x 42,5 cm, linoryt Obr. 3 Plicník lékařský (2015), 27,0 x 37,0 cm, linoryt Obr. 4 Chrpa luční a měsíček lékařský (2015), 27,5x37,0 cm, linoryt Obr. 5 Mák vlčí (2015), 30,0 x 42,5 cm, linoryt Obr. 6 Lilie cibulkonosná (2015), 30,0 x 42,5 cm, linoryt Obr. 7 Bodlák obecný (2015), 30,0 x 42,5 cm, linoryt Obr. 8 Větvička buku v zimě (2016), 30,0 x 42,5 cm, linoryt Obr. 9 Zimní scenérie spících stromů (2016), 57,0 x 82,5 cm, linoryt

38

Obr. 1 Topolovka růžová (2015), 30,0 x 42,5 cm, linoryt 39

Obr. 2 Růže (2015), 30,0 x 42,5 cm, linoryt 40

Obr. 3 Plicník lékařský (2015), 27,0 x 37,0 cm, linoryt 41

Obr. 4 Chrpa luční a měsíček lékařský (2015), 27,5x37,0 cm, linoryt

42

Obr. 5 Mák vlčí (2015), 30,0 x 42,5 cm, linoryt 43

Obr.6 Lilie cibulkonosná (2015), 30,0 x 42,5 cm, linoryt 44

Obr.7 Bodlák obecný (2015), 30,0 x 42,5 cm, linoryt 45

Obr. 8 Větvička buku v zimě (2016), 30,0 x 42,5 cm, linoryt 46

Obr. 9 Zimní scenérie spících stromů (2016), 57,0 x 82,5 cm, linoryt 47