NÁRODNÍ OBEC FAŠISTICKÁ NA BUČOVICKU ZA PRVNÍ REPUBLIKY (bakalářská diplomová práce) Dana Massowová

Masarykova univerzita v Brně Filozofická fakulta Historický ústav

NÁRODNÍ OBEC FAŠISTICKÁ NA BUČOVICKU ZA PRVNÍ REPUBLIKY (bakalářská diplomová práce)

Dana Massowová

Vedoucí práce: PhDr. Libor Vykoupil, PhD.

Brno 2007

1

Prohlašuji, že jsem tuto práci napsala samostatně na základě vlastních myšlenek a uvedla veškerou použitou literaturu a informační zdroje.

V Bučovicích dne 23.4.2007

Dana Massowová

2

Na tomto místě chci poděkovat vedoucímu své práce, PhDr. Liboru Vykoupilovi, Ph. D., za cenné podněty, rady a připomínky.

3

OBSAH:

ÚVOD…………………………………………………………………………………………5 1. ČESKÝ FAŠISMUS NA MORAVĚ……………………………………………………...7 1.1 Dosavadní výzkumy a stav bádání………………………………………………….……..7 1.2 Charakteristika československého fašismu………………………………………………...9 1.3 Program a struktura Národní obce fašistické……………………………………………..12 1.4 Vývoj fašistického hnutí na Moravě……………………………………………………...15 2. FAŠISTÉ NA BUČOVICKU…………………………………………………………….19 2.1 Fašisté na Vyškovsku…………………………………………………………………......19 2.2 Bučovice a Vícemilice……………………………………………………………………19 2.3 NOF v Bučovicích………………………………………………………………….…….21 2.4 Střelecká jednota v Bučovicích……………………………………………………….......24 2.5 NOF v okolí Bučovic…………………………………………………………….…...…..26 3. ŽIDENICKÝ PUČ A JEHO OZVĚNY…………………………………………………30 3.1 Prolog…………………………………………………………………………………......30 3.2 Mezitím než vyjely autobusy…………………………………………………………......31 3.3 „Jest národní převrat!“………………………………………………………………...….34 3.4 Proces…………………………………………………….…………………………….....37 3.5 „Nové lidi - novou vládu - nový řád!! Zničte vládu politických kořistníků!!“...................39 3.6 Činnost NOF po puči na Bučovicku……………………………………………………...40 3.7 Místní o puči a fašistech…………………………………………………………………..42 3.8 Tisk………………………………………………………………………………………..44 4. POSLEDNÍ LÉTA A ZÁNIK NOF…………………………..……………………….…47 4.1 Doznívání NOF na Bučovicku……………………………………………………………47 4.2 Osudy židenických pučistů…………………………………………………………….....49 ZÁVĚR…………………………………………..…………………………………….…….51 POUŽITÉ PRAMENY A LITERATURA………………………………………………...53 Prameny………………………………………………………………………………………53 Literatura……………………………………………………………………………………...54 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK.....................………………………………………..56 PŘÍLOHY………………………………………………………………………………...….57

4

ÚVOD Český fašismus za první republiky nepřesáhl nikdy okraj politické i společenské periferie. Byl považován za radikálnější militantní organizaci. Spílal jedním dechem jak cizincům a komunistům tak i stávajícímu státnímu zřízení a osobám, které ho představovaly a vytvářely. Po složité genezi vznikla v roce 1926 Národní obec fašistická, do jejíhož čela se záhy postavil legendární generál z první světové války, v mladé republice však nepříliš doceněný a zdiskreditovaný Radola Gajda1. Stal se českým „vůdcem“. Na Moravě se organizace projevovala v určitých obdobích intenzivněji než v Čechách. Nikde na Moravě se čeští fašisté tolik neproslavili jako několik jejích členů z Bučovic a z okolí vyškovského okresu zásluhou jednoho tragikomického výstupu, a to pokusu o puč na kasárna v Brně – Židenicích. Vedle několika nejasností a faktografických chyb, jež se hojně a jednotvárně vyskytují v literatuře, jsem se chtěla zaměřit na osobnosti, které se na účasti podílely a vytvářely ji. Řeč je především o bučovických a vícemilických členech a o jejich „obětech“. Snažila jsem se i reflektovat reakci okolí na zmíněný akt, jeho hlavní představitele a celkové působení fašistů v Bučovicích (především střeleckou jednotu, kde se mladí rebelové scházeli) před i po tzv. židenickém puči. Tato událost zapříčinila, že se z jednoho malého tuctového jihomoravského regionu stal slavný „kraj pučistů“. Práce vychází především z pramenů uložených v Moravském zemském archivu v Brně. Jsou to archiválie z fondu zemského prezidia s označením 1-F, kde byly vedeny veškeré aktivity Národní obce fašistické na Moravě. Dle nařízení ministra vnitra se od založení jednotné celostátní fašistické organizace musely všechny policejní složky podílet na jejím sledování a informovat o jejich aktivitách zemské ředitelství. Další cenné prameny jsou uloženy ve fondu krajského trestního soudu v Brně v kartonech vztahujících se k procesu pučistů a jejich hlavním aktérům. Je tu také dokumentace trestního řízení proti bučovickému okresnímu náčelníku Janu Mlčkovi, jenž byl nejen soudem přiřazen mezi hlavní aktéry puče, ale také roku 1933 s dalšími osobami z Bučovicka žalován za rozšiřování závadných letáků. Tyto osoby budou postupně odhalovány, jelikož jsou klíčovými postavami fašistického hnutí v regionu. Soudní spisy mně především sloužily k rozebrání všech aspektů působení fašistů v Bučovicích.

1

Více o postavě a životních osudech Radoly Gajdy (vlastním jménem Rudolf Geidl): Klimek, Antonín – Hofman,

Petr: Vítěz, který prohrál. Generál Radola Gajda. Praha 1995.

5

Mnoho informací podává tisk, pro nějž se stala tato událost doslova senzací, a vyplňovala téměř všechny titulní strany československých listů. Z mladých výrostků z vesnice se náhle stali bojechtiví a zuřiví fašisti, kteří chtěli vymýtit demokracii a nastolit autoritativní režim. Je zajímavé, že noviny z Vyškovska se tímto činem příliš nezabývaly. Na konec jsem se pokusila dopátrat a nastínit další osudy bučovických fašistů během okupace a pokud možno i let příštích. Musím však na začátku konstatovat, že tyto skutečnosti přesáhly rámec mé práce a jsou zmíněny torzovitě, jelikož mnoho osob po odpykání trestu mizí do ústraní. Prameny k dějinám Bučovic a jeho okolí mi poskytly místní kroniky. Byly přínosné nejen díky výpisu výsledků obecních a krajských voleb, ale také díky názoru místních obyvatel na své spoluobčany - „pučisty“. Z tohoto hlediska mi však více informací poskytl zmíněný dobový tisk, který jsem vybrala dle rovnoměrného stranického zastoupení. Zvláštním pramenem se pro mne stala výpověď Josefa Boudného z Vícemilic, jednoho z účastníků fašistického puče, jenž poskytl autentickou výpověď události pracovníkům Moravského zemského muzea dne 5. března 1998. Prameny, se kterými jsem pracovala, jsou klíčové z hlediska nových přínosů a skutečností, které nebyly dřív odhaleny.

6

1. ČESKÝ FAŠISMUS NA MORAVĚ 1.1 Dosavadní výzkumy a stav bádání Hlavní problematikou historie fašismu, fenoménu 20.století, je empirický postoj k tomuto hnutí, především ve starší literatuře. Další se týká hlavně států bývalého východního bloku, kde se na fašismus hledělo se zaujatým postojem, který byl ve shodě s aktuálními komunistickými režimy. V neposlední řadě je to také fakt, že novodobá literatura zabývající se fašismem nedisponuje takovou kvalitou jako kvantitou. Vybrala jsem pouze práce, které vyšly z českého prostředí, jelikož se má práce zaměřuje na českou podobu fašismu. Obecně se fašismem po ideologické, filozofické, teoretické a státoprávní stránce zabývá dílo Jana Kaprase2. Autor těží poznatky především z italského fašismu a jeho praktické aplikace v Itálii, kde se hnutí zrodilo. Jeho premisy a dedukce vycházejí z dokonalé znalosti italských vnitřních poměrů a také vysvětluje své názory na různé platformy fašismu v jiných zemích, přizpůsobené národním a dalšími podmínkám.3 Čeští fašisté vzhlíželi k Itálii jako vzoru. Jako další dílo ze stejné doby bych uvedla publikaci Františka Modráčka4, která spíše porovnává italský fašismus a německý nacismus z filozofického hlediska. Pro mne byla přínosná svým počátečním výkladem o vzniku fašismu. Po roce 1948 se moderní dějiny nemohly obejít bez zveličování třídního boje, vlivu dělnického hnutí a komunistické strany Československa. Fašismus a „fašizace“ společnosti je sledována u všech představující třídního nepřítele. O autorech této doby se zmiňuji v následujících odstavcích, jelikož vybrané tituly se zabývají spíše českým fašismem než fašismem jako ideologií obecnou. Ze současné literatury bych připomněla publikace Miroslava Gregoroviče5 a Pavla Kotlána6. Oba autoři se ale věnují celému 20. století, což má velkou nevýhodu - jejich práce jsou velmi stručné a nevyvozují nové poznatky, spíše je shrnují. Zatímco Gregorovič píše se subjektivním postojem k fašismu, Kotlán se naopak snaží o určitou objektivitu a komparaci zahraničních autorů, u nás nepříliš známých. Rozděluje kritické interpretace a postoje 2

Kapras, Jan: Fašismus. Praha 1939. „Fašismus je dítko slunné Itálie a tzv. „fašismy“ v jiných státech nemají nic společného se svým vzorem. Jsou to jen vnější formy, které převzaly tyto napodobeniny fašismu“….. „Ostatní státy se snažily napodobit fašismus v první řadě jen metodami a vnějšími formami fašismu. Zapomínali, že poměry jejich zemí jsou úplně odlišné od předpokladů, za nichž fašismus zvítězil v Itálii v době poválečného sociálního a politického rozkladu.“ Kapras, J.: c.d., str.346, 347. 4 Modráček, František: Fašistické převraty. Praha 1937. 5 Gregorovič, Miroslav: Kapitoly o českém fašismu. Praha 1995. Vlastní definice fašismu: str.18. 6 Kotlán, Pavel: Fašismus a jeho česká podoba. Přerov 2001. 3

7

k fašismu do osmi různých skupin7. V neposlední řadě se zabývá působností Národní obce fašistické v moravsko-slezské župě, což lze pokládat za nový přínos do dějin českého fašismu za první republiky. Literatura vztahující se k českému fašismu je většinou roztříštěná, zabývá se dílčími otázkami, hlavními osobnostmi, či působením fašistických organizací v jednotlivých krajích. Komplexní analýza o českém fašismu neexistuje. Práce psané mezi léty 1948 – 1989 nemohou podávat zcela pravdivý obraz o tomto politickém hnutí. Soustředí se na kritiku celé pluralitní demokracie, kde je fašismus považován za pomocníka v krizových situacích (Gajanová,8 Hornová,9 Peša,10 Pasák,11 Moulis,12 Kučera13). Jisté uvolnění nastává na konci osmdesátých let, kdy vychází Slovník českého antifašismu a odboje.14 V současnosti podává dostatečné informace pro rámcový přehled kniha Politické strany,15 jež se zabývá všemi fašistickými stranami a hnutími v Československu. Vývojové tendence českého fašismu na Moravě a ve Slezsku ve třicátých letech zachycuje Ficův článek ve Vlastivědném věstníku moravském.16 Nekompetentnost při zacházení s prameny a jejich interpretace je hlavním rysem bádání okolo události židenického puče v lednu 1933. Mnoho studií tento čin nezaznamenalo nebo obsahují nepřesné informace. Výjimkou nejsou ani práce vycházející po roce 1989, například jinak nepřekonatelné Klimkovo dílo Boj o Hrad. Zmiňuje několik raněných, i když si tato akce vyžádala jednoho mrtvého.17 Studie Hany Hornové patří mezi ty, jež jsou odrazem doby. Zabývá se především politickými hrami o zavinění židenického puče a bere ho jako výstřelek „buržoazních vládních stran“. V publikaci Aleny Gajanové není židenický puč ani zmíněn. Upozorňuji na knihu „Tajné heslo granát“ od Miloslava Moulise. Toto dílo se sice zabývá převážně židenickým pučem, postrádá však jakýkoli poznámkový aparát, odkazy na literaturu 7

Koltán, P.: c.d., str.12. Gajanová, Alena: Dvojí tvář. Z historie předmnichovského fašismu. Praha 1962. 9 Hornová, Hana: K fašistickému pokusu o puč v Židenicích 22.1.1933. Revue dějin socialismu, 10, 1970, č.1, s.85 – 102. 10 Peša, Václav: K otázce počátků fašistického hnutí v českých zemích. Časopis matice moravské, 62, 1953, s.210 – 248 11 Pasák, Tomáš: K historii českého fašismu. Praha 1985. Pasák, Tomáš: Český fašismus a kolaborace 19221945. Praha 1999. 12 Moulis, Miroslav: Tajné heslo granát. Praha 1973. 13 Kučera, Bohumil: Brněnský puč roku 1933 před Státním soudem. Pravněhistorické studie, 1978, s. 85 – 111. 14 Kroupa, Vlastislav – Huňáček, Zdeněk – Jožák, Jiří – Stříbrný, Jan: Český antifašismus a odboj. Slovníková příručka. Praha 1988. 15 Malíř, Jiří a kol.: Politické strany. Vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861 – 2004, I.díl období 1861 – 1938. Brno 2005. O českém fašismu str. 629 -653. 16 Fic, Vladimír: Vývojové tendence fašismu na Moravě a ve Slezsku v letech 1930-1938. Vlastivědný věstník moravský, 47, 1995, č.4, s.391-401. 17 Klimek, Antonín: Boj o Hrad, 2.díl. Praha 1998. str.332. 8

8

či pramennou základnu. Příběh je tu popisován jako napínavá detektivka, kde realita často splývá s autorovou fantazií. Silně podkopává výpovědní hodnotu pramenů, události konstruuje podle své vůle. Moulis nejspíš čerpá z výpovědi hlavního iniciátora převratu Ladislava Kobsinka, který nebyl - jak je všeobecně známo - pro své duševní výkyvy brán vážně ani soudem. Novější kniha stejného autora, která se zabývá generálem Gajdou, je přínosná kapitolou věnující se kultuře českého fašismu - doposud opomíjenou částí dějin tohoto fenoménu. Fic se přiklání k názoru, že nelze zcela vyloučit policejní provokaci inspirovanou jistými politickými (agrárnickými a sociálně-demokratickými) kruhy, jež měla preventivně paralyzovat možný nástup českého fašismu v době, kdy se v sousedním Německu dostává k moci nacismus.18 Nové poznatky přináší studie Libora Vykoupila19 a Ivo Pejčocha20. Vykoupil čerpá z kroniky kasáren a denního tisku a všímá si zajímavých skutečností, které provázely nezdařený převrat. Pejčochova práce se zabývá více hlavními iniciátory puče (Kobsinkem a Geidlem) než jejím skutečným průběhem. Procesem, který následoval po přepadení kasáren, se zabývá právně-historický článek Bohumila Kučery. Zmiňuje i o celý soudní systém v tehdejším Československu.21 Proces před státním a posléze nejvyšším soudem byl i v době vynesení rozsudků velmi kritizován.

1.2 Charakteristika československého fašismu Fašismus vznikl krátce po 1. světové válce v Itálii. Ideálem se stalo autoritativní, militantně založené státní zřízení, jež by se pevně opíralo o nacionální a sociální ideje. Svůj stát označovali jako stát korporační. V cizí literatuře je popisován jako stavovský, což však dostatečně nevystihuje pravou podstatu italské koncepce. S nastolením fašistické diktatury v Itálii v říjnu 1922 souhlasilo mnoho pravicových nacionálních stran a frakcí v Československu, z nichž nejznámější je národní demokracie. Mnoho autorů se – právem – domnívá, že fašisté v českých zemích vznikli z radikální sekce národních demokratů. Nelze zapomínat, že při politických rozepřích za první republiky mělo

18

Fic, V.: c.d., str.400. Vykoupil, Libor: Fašistický puč na židenická kasárna v roce 1933. Forum Brunense, 5 , 1993, s.121-136. 20 Pejčoch, Ivo: Židenický puč. Historie a Vojenství, 55, 2006, č.4, s.20 -33. 21 Kučera, Bohumil: Brněnský puč roku 1933 před Státním soudem. Pravněhistorické studie, 1978, s. 85 – 111.

19

9

označení „fašista“ široký a blíže neurčený obsah, někdy zcela nesprávný. Například komunisté běžně označovali sociální demokraty jako „sociálfašisty“.22 K novému krajně pravicovému hnutí se neklonila pouze mladá společnost, která je v každé době nejradikálnější složkou obyvatelstva. Pomáhala mu i mezinárodní situace, kdy se v mnoha středních, východních a jižních státech Evropy po krátkém pokusu o zavedení demokratického systému prosadily autoritativní režimy. I v samotném Československu se zvlášť v dobách vnitropolitických a hospodářských krizí zřetelněji projevovaly hlasy po vládě „silné ruky“. Avšak byl jí myšlen většinou Masaryk, jenž pro drtivou většinu národa představoval nepopiratelnou autoritu.23 Právě v obdobích politických a hospodářských recesí se projevovaly radikálnější strany zřetelněji a nabývaly na síle. Výrazně se to projevilo už v roce 1926, kdy Československo prožívalo hlubokou politickou krizi. Největší nárůst radikalismu pak souvisel s velkou hospodářskou krizí na počátku třicátých let, jež se táhla do druhé poloviny třicátých let. Lze to jasně pozorovat na volebních výsledcích.24 V neposlední řadě tu byl silně vlastenecký duch nového hnutí, jenž byl nepochybně pro mnoho Čechoslováků silný již za dob Habsburské monarchie, kdy stáli vždy v opozici. Cítili se ohroženi menšinami, které byly v Československu hojně zastoupeny, především Němci a Maďary.25 Fašismus dvacátých let byl neopotřebovanou, zcela novou organizací. Považoval se za nadstranický, tudíž lákal ještě více, především politiky z řad národních demokratů, lidovců a agrárníků. Jak později můžeme sledovat, na počátku tohoto hnutí se k fašistické ideologii hlásila část střední vrstvy (úředníci) a inteligence (lékaři, učitelé, právníci, vysokoškolští pedagogové). Nejvíce se prosadila u studentstva a mládeže, která byla organizována do střeleckých jednot, úderných čet či jiných spolků. V českých zemích se fašismus vyznačoval vyhroceným šovinismem, antisemitismem, projevujícím se již v dřívějších dobách, a ostrým protiněmeckým a protimaďarským naladěním. Kritizoval současné státní zřízení, politiku Hradu - prozápadní politiku - a také její levicovější naklonění. Mnoho pravicových nacionalistů se rekrutovalo z dřívějších Masarykových odpůrců, a to jak z politického života, který se před první světovou válkou vyhranil, tak z boje o pravost Rukopisů a Hilsnerovy aféry. Podobně jako fašismus v jiných zemích vystupoval i český fašismus ostře proti komunismu. Mnoho členů a příznivců se 22

Kotlán, P.: c.d., str.51. S tímto označením se můžeme běžně setkat v periodikách KSČ. Klimek, A.: c.d., str. 22 – 25. 24 Volební výsledky do NS ve studovaném kraji: Bartoš, Josef a kol.: Historický místopis Moravy a Slezska 1848 – 1960. sv.10. Ostrava 1986. 25 Peroutka hovoří o symptomu Čechů z minulých staletí, který nebyl překročen i po vytvoření samostatného státu. Význačně to vystihuje okřídlená věta „Čech můž‘ být vězněm nikdy žalářníkem.“ Peroutka, F.: Budování státu, 3/4. Praha 2003. str.873. 23

10

přiklánělo k fašismu ze strachu před nastolením bolševické diktatury. Především se jednalo o bývalé legionáře, jež zakusili na vlastní pěst, co tento státní systém přináší. K fašistům se klonili i vojáci z povolání nebo bývalí legionáři, kteří se odštěpili od československé obce legionářské a zakládali vlastní organizace.26 Mnoho o fašistech v Československu napovídají samotná jejich provolání, letáky a přihlášky.27 Při přijetí museli uchazeči o členství složit slib, který sám poukazoval na vojenský charakter hnutí. Nemálo tomu také nahrával fakt, že na počátku roku 1927 se ujal vedení Gajda, považovaný pravicovými nacionalisty za hrdinu. První fašistické organizace a jejich geneze lze vystopovat již koncem roku 1922. Vedle hnutí Červenobílých a Národního hnutí působících v Čechách se vytvořila na Moravě v Holešově skupina nazývající se přímo „Fašisté“. Byla to skupina kolem periodika „Hanácká republika“, jejímž redaktorem byl Robert Mach. Časopis v listopadu 1922 otiskl článek, ve kterém souhlasil s italskou diktaturou a psal, že i na Moravě jsou fašisté. Brzy se list přejmenoval na „Národní republiku“ a stal se oficiálním tiskem pravicových nacionalistů. Pojem „fašisté“ byl zpočátku pro Národní hnutí i Červenobílé nepřijatelný, ba zdál se jim uměle implantovaný do českého prostředí a dokonce vulgární.28 Léta 1923 – 1926 jsou protkány snahami o sjednocení těchto tří blízkých organizací v jednu. Po několikaletém náročném úsilí, plném ambiciózních snah jednotlivců a neshod v samotných frakcích vzniká v březnu 1926 v Praze Národní obec fašistická. Po založení obce se stát začíná obávat rostoucího vlivu této instituce a začíná ji sledovat. Díky zprávám místních četnických stanic zemskému prezidiu máme k dispozici bohatý archivní materiál o působení československých fašistů v různých regionech, městech a obcích.

26

viz str. 9. Mnoho letáků a provolání je uloženo na konci spisů soudního procesu s Kobsinkem a spol.: MZA, fond C 12 III, k.574, sign. 498/I. Podrobné vyplňování dotazníků: MZA, fond B 40, sign. 1-F, k.448, inv.č.4893, 5654/27. Také v různých letácích se vyskytují zkrácenější dotazníky. Většinou se zajímají o vojenskou službu, nejvyšší dosaženou hodnost, v jakých kasárnách dotyčný sloužil, zda má zbrojní pas a jaká vlastní motorová vozidla. 28 Vykoupil, L.: c.d., str.128. 27

11

1.3 Program a struktura Národní obce fašistické Národní obec fašistická (NOF) se považovala za sdružení Čechů a Slováků a jiných Slovanů. Její program se mezi léty 1926 – 1935 až na několik drobností příliš neměnil. „Blaho vlasti budiž nejvyšším zákonem“ bylo jejich heslo. Žádali národní státní aparát řízený většinou úředníky. Hlavou státu měl být nestranický prezident volený přímo obyvatelstvem. Stavěli se proti vázáným kandidátním listinám29. Chtěli odpolitizovanou armádu a školství, snížit počty ministerstev a jejich nahrazení odborníky. V zahraniční politice usilovali - jako Kramář - o ideu spojení všech Slovanů jako pevnou hráz proti germánství. V tomto bodě lze snadno sledovat dědictví minulého století související s idejemi některých českých obrozenců. Razantně se stavěli proti uznání SSSR. Kritizovali Benešovu zahraniční politiku a zastávali se každého slovanského státu – stavěli se např. na stranu Jugoslávie válčící s Itálií. Ve vnitřní ekonomice vedle odporu vůči tzv. mrtvého kapitálu propagovali heslo „svůj k svému“. V tomto duchu byly vydávány adresáře - seznamy živnostníků, řemeslníků a obchodníků ve městě, ke kterým měli vlastenci chodit. Studentstvo si získali požadavkem o zavedení numera causa. Často se kritizoval vysoký počet cizinců na vysokých školách, kteří zabírali místo českým a slovenským studentům. Velký důraz kladli fašisté na dělnickou otázku, která se stávala silnou při hospodářských krizích.30 Mnoho členů NOF se rekrutovalo ze sociální demokracie nebo komunistické strany Československa.31 Ti přinášeli ze svých bývalých stran některé prvky, které měly posílit vliv NOF. Patřilo k nim zakládání tzv.syndikátů, dělnických spolků a odborů a vydávání letáků s chytlavými hesly. Mimo jiné se snažili o založení pracovních odborů. Měly mít za úkol podávat zprávy o národních poměrech v daném kraji a popřípadě zjistit, zda se cizincům nedostává lepších platů a pracovních míst. V Prostějově se tato instituce uplatnila, následkem čehož byl zpozorován značný úbytek cizinců ve státní správě.32 Za bratrské organizace považovali čeští fašisté například Družinu legionářů a Nezávislou jednotu legionářů (které byly jakousi opozicí Československé obce legionářské a Národního osvobození) a s určitými výhradami i Sokola. 29

S tímto heslem také vstoupili roku 1929 fašisté se stranou Jiřího Stříbrného do voleb NS, kdy utvořili Ligu proti vázáným kandidátkám. 30 MZA, fond B 40, sign. 1-F, k.448, inv.č.6243/27. 31 V Brně to byl například bývalý redaktor Rovnosti Jan Doležal, který se stal roku 1926 zemským tajemníkem NOF. O rok později byl již členem strany československé socialistické. 32 MZA, fond B 40, sign. 1-F, k.447, inv.č. 3958/27. O syndikátech podrobněji: MZA, fond B 40, sign. 1-F, k.448, inv.č.16780/26.

12

Hlavou NOF byl generál ruských legií Radola Gajda. Nejvyšší orgán NOF tvořilo sedmičlenné direktorium se stejným počtem náhradníků a hlasem poradním. Určovalo postupy a směrnice organizace. Doplňovalo se po dvou letech vždy po třech členech. Scházelo se dle potřeby. Poradním orgánem direktoria byly odbory. Předsedy odborů jmenovalo direktorium na tři roky, pak se doplňovaly samy, nejvýše do počtu 21 řádných členů. Poradní sbor, který byl tvořen členy direktoria, předsedy a alespoň jedním členem z každého odboru, usměrňoval návrhy odborů a dbal na to, aby odbory řádně pracovaly. Byl sedmičlenný. Zákonodárným orgánem byla Velká rada fašistická. Ta se skládala z členů direktoria, poradního sboru, předsedů a členů zemských výborů. Rada doplňovala direktorium, měnila organizační řád, stanovovala příspěvky a prováděla finanční revizi. Zasedala minimálně dvakrát ročně. Na sjezdy se vysílali delegáti, kteří museli být minimálně jeden rok členy NOF. Místo sjezdu určovalo direktorium. Fašistická obec byla rozdělena do zemských, krajských (župních), okresních a místních samosprávných buněk. Nejvyšší územní působnost měly zemské výbory jmenované direktoriem na návrh krajských výborů na tři léta. Každý kraj musel být zastoupen. Předsedu jmenovalo direktorium. Výbor dozíral nad krajskými výbory a ty nad okresními výbory, jednotami a místními důvěrníky. Okresní výbory tvořily předsedové jednot, místní důvěrníci a případně další členové jmenování předsedou. Úkolem okresního výboru bylo organizovat místní jednoty a jmenovat důvěrníky ve svému obvodu. Krajský výbor jmenoval předsedu místní jednoty. Místní jednota měla zpravidla působnost v obcích. Výjimky představovala velká města, jejichž organizaci stanovoval jednací řád. V obcích, kde nebyla místní jednota, jmenoval okresní výbor místního důvěrníka, který měl v evidenci členstvo ve svém okolí a udržoval styk s nejbližší místní jednotou. Ve vesnicích působil osadní důvěrník jako člen důvěrnického sboru místní jednoty Místní jednoty a důvěrníci přijímali členy na základě písemné přihlášky předepsané jednacím řádem, kteří měli být mravně a morálně bezúhonní (bohužel v tomto bodě se směrnice nejvíce lišila od skutečnosti). Okresní výbor rozhodoval o přijetí člena i o jeho vyloučení. Každý člen obdržel členskou legitimaci a byl mu propůjčen odznak. Příspěvky vybíral pokladník jednoty a místní důvěrníci. Z příspěvků náleželo 50% ústředí, po 10ti procentech zemskému, krajskému a okresnímu výboru a 20% místní jednotě.33

33

MZA, fond B 40, sign. 1-F, k.447, inv.č.3958/27.

13

Jednoty se vytvářely za předpokladu dostatečných schopností místního důvěrníka, bylli nějaký v obci. Ten nabíral členy, z nichž se utvořil výbor. Záleželo však také na jiných okolnostech, které vedly k založení místní jednoty – na politickém zastoupení, národnostním a sociálním složení obyvatelstva v obci apod. Povinností každé jednoty bylo hned po jejím vytvoření ustavit údernou četu. Měla zajišťovat klidný a nikým nerušený průběh vlastních akcí. Měli do ní být jmenováni „mladí, zdatní a nebojácní bratři“. Vůdce úderné čety – četař − měl být pečlivě vybrán, aby byl schopný sjednat pořádek a představoval vzor pro své podřízené. Každá četa měla čítat 21 bojovníků. Z pěti čet se vytvořila úderná rota, které měl velet rotník, v lepším případě důstojník. Za složení a výkonnost čety byl direktoriu plně zodpovědný předseda každé jednoty. Pro mládež od 14 do 25 let byl zřízen spolek Omladina. Měl vychovat příští pracovníky NOF. Pořadatelé měli konat přednášky, taneční, šermířské a jiné kurzy. Školní důvěrníci a mladí členové konali službu v době schůze nebo zakročovali při demonstracích. Vstupovali do střeleckých jednot, aby se učili střelbě a vojenské kázni. Vedle střelby se měly pěstovat i další vojenské sporty. V zimním období se měla mládež učit dovednosti řeči a agitace v řečnických kurzech. A především se měla stavět proti proudům internacionalismu, pacifismu a „přílišnému“ humanismu.34 V důsledku sázavské aféry byla Omladina rozpuštěna. Místo ní byla zřízena organizace splývající s údernými četami. Dostalo se jí názvu Junáci. Hlavní úlohou byla stafáž při stranických sjezdech, pořadatelská služba a ochrana funkcionářů před případným násilným vystoupením zastánců levice. Jednalo se o jakousi „armádu“. Tento model byl přejat z německých zemí, u nás však zdaleka nedosáhl takového rozšíření a významu. Členové nosili uniformu sestávající se z černých nebo tmavě modrých kalhot, černé košile s dvojitým límcem a dvěma náprsními kapsami a černé vázanky. Košile byla osazena černými a červeně lemovanými nárameníky s hodnostním označením. Junáci byli úředně rozpuštěni 26. března 1932.35

34 35

MZA, B 40, sign. 1-F, k.447, inv.č.13179/26. Také MZA, fond C 12 III, k.574, sign.498/I. Pejčoch, I.: c.d., str.22.

14

1.4 Vývoj fašistického hnutí na Moravě Podle zpráv policejního ředitelství se na Moravě vyskytovaly před vznikem NOF organizované skupiny kromě Brna pouze na střední a jihovýchodní Moravě. Jelikož se prezidium ministerstva vnitra v Praze dovídalo z novinových zpráv, že jsou fašistické organizace zakládány v Prostějově, Přerově, Kroměříži, Olomouci a Uherském Hradišti, pověřilo jednotlivé kraje průzkumem, který tyto domněnky uvedly na pravou míru. V Uherském Hradišti bylo v listopadu 1924 zjištěno 150 členů. Dle jiné zprávy se jednalo pouze o jeden z několika existujících sekretariátů, který však „vzhledem ku kvalitě lidí, kteří je vedou (Mach) naprosto ničeho neznamenají.“36 V Prostějově existovala skupina kolem týdeníku Selská stráž, která na sebe v letech 1922 - 1923 upozorňovala svými ostře protiněmeckými a antisemitskými apely. Z toho se všeobecně usuzovalo, že fašisté ve městě jsou a Selská stráž je jejich týdeníkem. Také tomu nahrávala domněnka, že redaktor zmíněného listu Velímský byl kolem roku 1923 pozván do Prahy do „rady deseti“, která se snažila o sjednocení fašistů. Avšak místní četnický sekretariát ve své zprávě z 18. března 1925 konstatuje, že v Prostějově fašistická organizace dosud neexistuje. V provolání československých fašistů (národovců) je také zmínka o pobočce v Holešově.37 Největší organizační základna fašistů na Moravě byla v Brně. Již na podzim roku 1924 se zde vyskytovaly dvě pobočky Národního hnutí. Jedna měla sídlo v restauraci „U Kosteleckých“ na České. Druhá skupina se scházela v Královo Poli. Obě měly dohromady 500 členů. Jejich činnost se omezovala na vydávání letáků a agitační činnost, zejména u vysokoškolských studentů. Koncem roku se v Brně ustavila pobočka Československých fašistů - národního hnutí obrodného s 15 - 20 členy. 6.dubna 1925 vznikla fúzí Národovců, Červenobílých a Národního hnutí organizace „Českoslovenští fašisté“, jejímž předsedou se stal továrník Alois Klášterský. Ústřední sekretariát

této organizace, která čítala v celé

republice 13 000 členů, byla v Praze-Nuslích.38 V ostatních moravských krajích se fašistické organizace před vznikem NOF buď nevyskytovaly vůbec, nebo se jednalo pouze o jednotlivce, většinou sympatizanty, v menším měřítku o organizované členy. Bylo tomu tak i v okrese Vyškov. V roce 1925 byla také

36

MZA, fond B 40, sign. 1-F, k.447, inv.č.3827/26. MZA, fond B 40, sign. 1-F, k.447, inv.č.4843/26. 38 MZA, fond B 40, sign. 1-F, k.447, inv.č.12415/26. 37

15

zmíněna pobočka ve Slavkově u Brna. Její tři členové byli organizováni do jednoty PrahaNusle.39 Situace se mění po založení Národní obce fašistické. V Brně se po jejím vytvoření vzmohlo hnutí natolik, že byla svolána schůze na 26. března 1926 do sálu restaurace na Dominikánském náměstí, které se účastnilo 350 osob. Oficiálním periodikem se měla stát „Moravská orlice“, jež představovala silný agitační prostředek a také byla v následujících letech předmětem sporů o její vlastnictví nebo spíše vyplacení, kterého se domáhali majitelé listu. Nejvíce se hnutí rekrutovalo z řad inteligence. Od počátků se však snažilo o přízeň mezi dělnictvem (v Brně například ve Zbrojovce) a rolnictvem na venkově. Odezva byla zatím u těchto vrstev téměř mizivá.40 Po zemském sjezdu, který se konal 1. května 1926 v Prostějově se působnost fašistů rychle rozšiřovala. V celé republice se jejich počet odhadoval na 55 000 členů. Nejvíce jich bylo v Praze, na Brněnsku, hanáckém venkově a Slovensku. Na Moravě byla organizace rozdělena do 5 žup (brněnské, uhersko-hradišťské, moravsko-ostravské a jihlavské). V brněnské župě plánovali fašisté zřídit 140 jednot s 3000 členy. Počet členů NOF byl však těžko odhalitelný. Členové byli děleni na tzv. veřejné, které nebylo třeba tajit před veřejností a úřady. Druhou skupinu tvořili členové tajní. Jednalo se hlavně o státní a zemské zaměstnance, jež si díky své profesi ve státní správě přáli být vedeni pouze v tajných dokumentech. Důvod k tajnému členství ale nebyla pouze profese, mnoho členů mělo i jiné důvody. Seznamy členů, které putovaly do policejních spisů a tisku, byly tedy nepřesné a počty je třeba nadsazovat.41 Koncem roku 1926 bylo na Moravě zjištěno 56 jednot. Nejvíce členů bylo v Prostějově (7000), v Brně (1350) a Olomouci (900). Celkový počet fašistů byl nepřesný také proto, že některé jednoty neposkytly údaje o svých členech, jak tomu bylo u Bohumína a Ostravy.42 Již na podzim roku 1926 se začínají objevovat první neshody v hnutí. Na podzim odchází předseda zemského výboru dr. Jan Navrátil, aby založil Moravskou národní obec fašistickou (MNOF).43 Na počátku roku 1927 čítá NOF na Moravě 7000 organizovaných členů. V druhé polovině roku 1927 organizace po rychlém nárůstu začíná upadat. Z 80 organizací na Brněnsku se značná část neprosadila a rozpadla. Osobní spory a nedostatek financí ochromoval veškerou činnost. Vůdčí osobnosti zemských a krajských výborů byly většinou znechuceny ustavičnými spory. Vzdalovali se od činnosti nebo vůbec pomíjeli 39

MZA, fond B 40, sign. 1-F, k.447, inv.č.3827/26. MZA, fond B 40, sign. 1-F, k.447, inv.č.12415/26. 41 MZA, fond B 40, sign. 1-F, k.447, inv.č.3958/27. 42 Seznam všech jednot na Moravě s jednotlivými počty členů a jmen předsedů k roku 1926: MZA, fond B 40, sign. 1-F, k.449, inv.č.13168/27. 43 MZA, fond B 40, sign. 1-F, k.448, inv.č.6897/27. 30

16

povinnosti svých funkcí. V Brně byla roku 1927 vydána brožura „Fašistický stát“ od Otakara Leblocha.44 Krize v NOF se stále více stupňovala a získávala celostátní charakter. Vedle MNOF existovaly v Brně i jiné opoziční organizace. Jejich působnost však měla jepičí život a brzy se odtržené skupinky opět s fašisty sloučily. Neshody mezi prostějovskými fašisty v čele s advokátem Cyrilem Svozilem a pražským direktoriem se brzy ukázaly nepřekonatelné. Spor měl původ v kandidatuře fašisty Karlíka do obecného zastupitelstva v Praze. Svou kandidaturou prokázal, že hnutí je politické. To bylo v naprostém rozporu s ideologickou a duchovní podstatou hnutí, jež se považovalo za apolitické, celonárodní. Mnoho členů NOF bylo totiž organizováno i v jiných stranách, zejména v československé národní demokracii. Ta po kandidování Karlíka vyzvala své členy organizované v NOF, aby vystoupili, jelikož jim stanovy nedovolovaly být v jiné politické straně. Vyvolalo to odpor především mezi mladými národními demokraty. Velká část z nich vystoupila z této státotvorné strany a zůstala v NOF. Svozil a další žádali generála vůdce, aby očistil ústředí NOF. Slíbil to, ale neučinil. Místo toho vyloučil nespokojence, kteří se stávali jeho častými kritiky. V Brně se vedly spory mezi majiteli Moravské Orlice Čechem a Nevrtalem a sekretariátem. Ten jim dával za vinu neschopnost převést list do vlastnictví organizace. Sám Gajda se při své tajné návštěvě v Brně snažil přemluvit oba „nehorázné egoisty“ a Moravskou Orlici odkoupit. Čech požadoval splacení dluhů. O tento list byl zájem i mezi československými socialisty, neboť se jednalo o vcelku čtivý, konzervativní deník. Fašisté v něm měli k dispozici pouze malý sloupek. Čech a Nevrtal byli posléze z organizace vyloučeni. Brněnský krajský předseda František Aujezdský svým hrubým jednáním zavdával na schůzích i mimo ně důvody k sporům. Byl proto rovněž vyloučen. Pražské ústředí ho ale opět do hnutí přijalo. Brněnské vedení v čele s Řehořem Frantou složilo funkce, aby tím demonstrovalo nesouhlas s rozhodnutím pražského ústředí. Aujezdský byl zanedlouho odsouzen na čtyři měsíce žaláře, čímž si získal definitivní

vyloučení z NOF. Brněnská

krajská rada se opět vrátila do funkce. Koncem října 1927 začal vycházet v Brně nový fašistický list „Moravsko-slezská stráž“, v jehož čele stál Josef Mayer, dříve člen KSČ. Moravské zájmy tedy prezentovaly tři směry. První se mohl nazývat politickým (Gajda s direktoriem), druhý jemu protikladný v čele se Svozilem, jenž byl posléze vyloučen. Třetí, separatistický, tvořila skupina Navrátila (MNOF), která sice měla v Brně určitou váhu,

44

MZA, fond C 12 III, k.574, sign.498/I.

17

neměla ale dlouhého trvání a během roku 1927 splynula s NOF. Brněnsko se i přes vnitřní rozhárané poměry dalo zařadit do první skupiny.45 I přes několik návštěv Gajdy a jiných známých osobností z ústředí se nepodařilo oživit hnutí tak silně, jak tomu bylo v roce 1926. Podařilo se však poměry v jednotách zkonsolidovat. Vedle agitace ve městech se fašisté snažili získat přízeň i na venkově. Řečníci a členové z měst objížděli obce, kde se svými projevy snažili mezi obyvatelstvem vzbudit sympatie k hnutí, v lepším případě jejich ochotu stát se členy. Přesto v relacích zemského policejního ředitelství v letech 1928 – 1932 nelze pozorovat žádný nárůst jednot. Zprávy se týkají v drtivé většině členských a plenárních schůzí pořádaných většinou v Brně, Prostějově či Ostravě. Hojně se vyskytují hlášení četnických stanic o konání veřejných schůzí v menších obcích. Zdálo by se na první pohled, že se agitace na venkově stupňovala. Hlášení si byla podobná jako vejce vejci nejen obsahem ale i jmény, a proto se okresní politické úřady snažily o zobecňování těchto fakt. Přesto NOF na počátku třicátých let nabývá opět na síle. Lze to pozorovat i ve vyškovském okrese. Agitátoři se snažili o zvýšení počtu členstva pomocí primitivní demagogie a kritiky současných poměrů ve státě. Většina obyvatel měla však prostší důvody stát se fašistou.

45

MZA, fond B 40, sign. 1-F, k.449, inv.č.15830/27. Více také Peša, V.: c.d., str. 245.

18

2. FAŠISTÉ NA BUČOVICKU 2.1 Vyškovsko Politický okres Vyškov, východně sousedící s okresem Brno-venkov, byl převážně český. Výjimku tvořil německý ostrůvek rozprostírající se od Rousínova přes Rostěnice k Hlubočanům.46 Vyškov se dělil na tři soudní okresy – vyškovský, slavkovský a bučovický. V roce 1926 se dle seznamu jednot NOF vyskytovaly ve vyškovském okrese tři pobočky – ve Vyškově, Slavkově a v Hruškách. Přesto zpráva o první veřejné schůzi fašistů ve Vyškově pochází až z roku 1930.47 Do této doby jsou kladeny počátky výskytu fašistických jednot v Bučovicích a okolí.

2.2 Bučovice a Vícemilice Bučovice leží 32 kilometrů východně od Brna na hlavní komunikaci vedoucí na Uherské Hradiště, Zlín a Trenčín. První doložené písemné zprávy o městečku pochází z počátku 14.století. Nejvýznamnější památkou a zároveň symbolem Bučovic je renesanční zámek postavený ve 2. polovině 16. století. Od 17. století se Bučovice staly majetkem Lichtenštejnů, kteří zde zřídili rozsáhlou účtárnu.48 Obec je popisována jako malé české město, v 19. století s německou menšinou (jednalo se o lichtenštejnské úředníky na zámku). Z hlediska celého okresu byl zde nejmenší počet Němců. Městečko mělo do roku 1945 židovskou obec. Od 80. let 19. století prochází obcí železniční trať Brno - Vlárský průsmyk. V roce 1930 čítalo městečko 3077 obyvatel. Náboženství bylo převážně katolické.

V 60. letech 19. století tu existoval rozvinutý textilní průmysl, který zaměstnával 2000 dělníků (Bučovicím se ve světě obchodu říkalo „malý moravský Manchester“49). Obec se na konci 19. století dala označit za sice rozvíjející, ale svůj rozvojový potenciál pomalu ztrácející.50

46

viz MZA, fond B 40, k.114, inv.č.2796. MZA, fond B 40, sign. 1-F, k.451, inv.č.12533/30. 48 viz Kratochvíl, Augustin: Dějiny města Bučovic. Bučovice 1927. 49 Kocourek, Franta: Tři dny v kraji pučistů. Přítomnost, roč. X., č.7 z 15.2.1933, str.106. 50 viz Setinský, Jiří: Bučovice v prvním desetiletí po obnově konstitučního zřízení. Vyškovský sborník 2001/II., s. 133 – 150. 47

19

Od 70. let 19. století zaznamenávají Bučovice úpadek soukenictví v konkurenci textilních továren v Brně. V roce 1935 zde byla pouze jedna tkalcovna a dvě pletárny. Dřevařský průmysl navázal na tradiční bednářství. Od 1894 byla v městečku parní pila a výrobna ohýbaného nábytku Drucker (pozdější UP nábytek). Tato továrna byla největší i počtem zaměstnanců. Během nejtěžších let hospodářské krize musela továrna propouštět a v roce 1930 se v ní dokonce kvůli požáru 14 dní vůbec nepracovalo. V roce 1934 zavedla dvousměnný provoz a nabrala mnoho nových pracovních sil, čímž se zlepšila situace v okolních obcích, především ve Vícemilicích. V roce 1936 zaměstnávala 736 dělníků. Pracovalo se na tři směny.51 Ve městě byly ještě dvě nábytkářské továrny – Kužílek a Bratři Korčiánkové. Za první republiky působily v Bučovicích dvě výrobny lihovin, dva mlýny a sladovna. Po roce 1918 byla nejsilnější politickou stranou československá strana lidová. Mezi nejsilnější politické strany v Bučovicích se řadily také živnostenská a obchodní, národní demokracie a národní socialismus. Sociální demokraté a komunisté měli stejné, nepříliš početné zastoupení. Určitou váhu měla i strana agrární. Ve volbách do národního shromáždění v roce 1929 vyhráli z 1780 platných hlasů lidovci s 502 hlasy. Národní obec fašistická získala 10 hlasů. V roce 1935 z 1857 hlasů dostala československá strana lidová 445 hlasů, čímž si získala opětovné prvenství. Fašisté získali již 87 hlasů.52 V zastupitelstvu byli vedle lidovců hlavně národní demokraté. Starostové Bučovic, kromě jednoho lidovce, který navíc ještě složil svůj mandát po necelých třech měsících, se v tomto období rekrutovali z národní demokracie. V roce 1931, kdy se konaly volby do obecního zastupitelstva, získala NOF z 1834 platných hlasů 90. Jedním ze zastupitelů Bučovic byl tedy fašista. Byl to hostinský Josef Rosůlek. Český fašismus již měl v obci mnoho příznivců. 53 Národní obec fašistická měla dobré předpoklady pro zapuštění hlubších kořenů nejen v Bučovicích, ale v celém soudním okresu. Ten zahrnoval 30 obcí a vesnic. K větším a významnějším obcím patřily Bohdalice, Brankovice, Dražovice, Chvalkovice, Nesovice, Nevojice, Nemochovice, Nové Hvězdlice a Vícemilice. Koncem roku 1932 byla krajně pravicová organizace zastoupena ve většině těchto obcí.

51

Pamětní kniha města Bučovic, str. 127, 241. Bartoš, J. a kol.: c.d., str. 223-224. 53 Pamětní kniha města Bučovic, str.125, 126, 185, 212. 52

20

Vícemilice,54 odkud pocházelo nejvíc organizátorů a aktérů židenického puče, leží 1,5 km východně od Bučovic. V roce 1924 čítala obec 840 obyvatel vesměs české národnosti (pouze sedm obyvatel bylo německé národnosti a čtyři jiné). Obyvatelé byli většinou domkáři. Průmyslových dělníků bylo 46. Byli to buď zaměstnanci firmy Drucker, nebo dojíždějící do Brna. V obci se nacházel mlýn, továrnička na hole, cihelna a dva hostince. Tak jako Bučovice byly i Vícemilice obcí, kde volby do parlamentu vyhrávali lidovci. Druzí bývali národní socialisté. V roce 1929 ve volbách lidovce o 38 hlasů málem přebili. Třetí nejsilnější stranou byla agrární. Národní obec fašistická zde v roce 1929 nezískala žádné hlasy. O šest let později pro ni hlasovalo 20 obyvatel z 485 platných hlasů.55 V roce 1930 ve volbách do obecního zastupitelstva získali nejvíce hlasů národní socialisté s 116 hlasy, po nich lidovci (95 hlasů) a agrárníci (83 hlasů). Čtvrtá strana byla NOF se 44 hlasy, čímž si získala jeden mandát.56 Tento mandát získal jistý Valášek, který byl jinak lidovec. Když se ocitl jako poslední možný kandidát pro nadcházející volby, zpanikařil. Všiml si toho jeden ze zdejších fašistů Polášek, který věděl, že Valášek o mandát stál. Byl mu nabídnut a on jej přijal. Příčinou silné pozice národních socialistů bylo působení jistého krejčího Bádala. Uměl to především s mládeží, pořádal zábavy, slavnosti, prapory, jmenoval praporečníky - tak jako později fašisté. Po jeho smrti v roce 1932 začal útěk národních socialistů přímo k fašistům.57

2.3 NOF v Bučovicích První veřejná schůze československých fašistů v Bučovicích se konala 15. května 1927 za účasti 80ti osob. Předsedal jí František Žalský, tajemník NOF v Brně - Králově Poli. Řečníky byli Ing.Václav Páv, v té době zemský předseda NOF, a Tomáš Horák, vrchní berní správce v Brně. Mluvilo se o fašismu a jeho cílech. „Průběh byl,“ jak hlásí policejní zpráva, „celkem klidný. Pouze místy byli řečníci přerušováni projevy nevole přítomných sociálních demokratů.“ Schůze neměla zatím žádný ohlas, mnoho návštěvníků uprostřed projevu odešlo a předseda schůze se marně snažil získat nové členy. Jistý socialistický dělník dokonce fašistům vyhrožoval, aby se již podruhé v Bučovicích neukazovali.58 Avšak o tři roky později 54

Obec se také uváděla pod názvem Vicomělice. Po vydání Statického lexikonu obcí Moravy a Slezska roku 1924 se dostalo obci oficiálního názvu Vícemilice. Kronika Vícemilic, str. 14. Název Vicomělice (popř. Vicemělice, nebo Vicánky) se však užívá mezi místními dodnes. Obec se roku 1960 stala součástí Bučovic. 55 Bartoš a kol.: c.d., str. 244. 56 Kronika Vícemilic, str. 88. 57 Kocourek, F.: Tři dny v kraji pučistů. Přítomnost, roč. X., č.6 z 8.února, s. 93. 58 MZA, B 40, sign. 1-F, k.448, inv.č.6306/27.

21

na další veřejné schůzi konané 14.září 1930 za účasti 75ti osob Žalský konstatoval, že postup fašismu v Bučovicích slibně pokračuje a hnutí na Bučovicku bude trvalé. Schůzi již předsedal Jan Mlček.59 Kořeny bučovické jednoty NOF musíme hledat na prahu velké hospodářské krize, kdy agitace fašistů získávala zřetelnější ohlas u nezaměstnaných obyvatel. Na přelomu let 1929 – 1930 se v Bučovicích poprvé objevuje Gajda. Udělal velký dojem nejen na věčné nespokojence s vládním systémem, ale i na příslušníky jiných politických stran.60 Příčinu nelze spatřovat pouze v generálově charismatu, který zapůsobil svou kritikou tehdejších politických poměrů. Byli tu také lidé, jež k těmto pravicovým hnutím vždy inklinovali. Nepochybně se NOF v bučovickém okresu uchytila zásluhou Jana Mlčka, nejagilnějšího člena v celém okolí. Jeho osobu je nutné blíže popsat, jelikož se stal vedle Bedřicha Šušlíka pozdějším organizátorem židenického puče v obci. Narodil se 15. května 1904 ve Vícemilicích a odchodil dvě třídy obecné školy. Řemeslu se nevyučil žádnému, v soudních spisech se udávají povolání dělník, čeledín, skladník, či dokonce zámečník.61 Poslední rok před pučem pracoval v jedné z největších drogerií v Brně u paní Zahradníkové jako dělník ve skladu. Na vojně sloužil u 107. dělostřeleckého pluku. Politicky nebyl organizován do roku 1928,62 kdy se vrátil z povinné vojenské služby. Tam si také prodělal radiotelegrafický kurz. Vedle svého zaměstnání si přivydělával opravováním telekomunikačních přístrojů. Když v květnu 1929 přijel Gajda do Bučovic řečnit na veřejné schůzi, silně na mladého muže zapůsobil svým fašistickým programem. „Líbilo se mi na něm totiž, že se má vybudovati spolkový stát slovanský jako například Spolkové státy severoamerické. Předpokládali jsme především, že v Rusku nastane změna vlády Sovětské na Slovanskou, národní. Ovšem vycházeli jsme z předpokladu, že se připojí k tomuto hnutí i jiné státy slovanské a tak se vybuduje národní blok proti našim sousedům německým,“ uváděl při výslechu po puči na otázku proč vstoupil do NOF a pokračoval: „V dnešním státním zřízení není všechno takové, aby to odpovídalo naší spokojenosti, jest to především soustava politických stran, špatné hospodaření, nezaměstnanost a s tím související hlad a bída. Chtěli jsme proto rozšířit naši organizaci co nejšíře, abychom získali v národním shromáždění převahu.“ Tento zastánce panslavistických idejí byl před rokem 1933 za politické činy, pro 59

MZA, B 40, sign. 1-F, k.451, inv.č.26691/30. Kocourek,F.: c.d., str.92. 61 Ve spisech o rozšiřování letáků se uvádí jako zemědělský dělník, který byl v tu dobu ( podzim 1932) obchodním cestujícím. MZA C 12 III., k.573, sign.465/33. 62 Agrární regionální týdeník udává, že Mlček byl nějaký čas členem republikánského dorostu a byl výborem OJRD pro neslušné chování vyloučen. Zájmy kraje 12.2.1933. 60

22

krádež a vylákání peněz osmkrát trestán a měl odpykáno celkem třináct měsíců vězení.63 „Mlček je človíček, který byl už v několika stranách, podivínek bez vzdělání,“ vyjádřil se o něm vícemilický starosta Josef Pokorný v roce 1933.64 Antonín Machálek, vedoucí NOF Nemochovice, si stěžoval dokonce samotnému Gajdovi na Mlčkovu osobnost. Gajda ho odkázal na úředníka brněnského sekretariátu Chlapíka, který Machálkovu stížnost zamítl kvůli plodné Mlčkově agitaci. Záporně se vyjadřovali i jiní. Několikráte trestaný Petr Vozdek se znal s Mlčkem již z věznice na Cejlu a Machálka na něj upozorňoval. Ve své výpovědi ohledně útoku na kasárna dále uvedl, že Mlček při důvěrných schůzích náčelníků místních jednot často zmiňoval blížící se „nový 28. říjen“ a kladl ostatním členům na srdce, aby byli včas připraveni. Proč se tedy takovému člověku bez vzdělání, rozhledu a mnohokráte trestně stíhanému dařilo zakládat místní jednoty v menších obcích a nabírat do nich nové členy? Na počátku třicátých let nastává krize, která s sebou přináší propouštění zaměstnanců. Bučovice jako poměrně průmyslově vyspělé městečko byly krizí postiženy zvlášť silně. Propouštělo se z továren, čímž se mnoho obyvatel dostalo na mizinu a bylo odkázáno na státní podpory. Josef Boudný z Vícemilic, účastník puče, ve vzpomínkách na tuto dobu uvádí, že nikde nebyla práce. Nepodařilo se mu najít práci až do okupace v březnu 1939. Stejně na tom bylo mnoho obyvatel, kteří museli živit své rodiny.65 Mlček seznal, že tyto okolnosti silně nahrávají jeho agitaci do NOF. Výše již bylo zmíněno, že NOF měla své odbory a syndikáty. V této době se mnoho lidí přidávalo do politických stran pouze za vidinou možného zisku pracovního místa. Okresní náčelník sliboval práci každému, kdo se stane členem NOF. Nezůstával jen u slov. Práci zajistil. Jednalo se o stavební práce v Brně pravděpodobně u jedné osoby či společnosti, jež zaměstnávala členy NOF. Práce byla jen na dva nebo tři týdny, pak se propouštělo a naverbovali se další. Členové tak žili v nadějné vyhlídce opětovného získání práce, a tak doporučovali působnost v této straně svým kamarádům, rodině a známým. Druhým kmenovým fašistou ve Vícemilicích byl Osvald Polášek. Narodil se roku 1868 a pocházel z nedalekých Klobouček, kde měl hostinec. Ten roku 1930 prodal a přestěhoval se do Vícemilic. Zde se seznámil s Mlčkem. V letech 1919-1926 byl v agrární straně. I když uváděl, že s fašisty pouze sympatizoval, byl zvolen náhradníkem Valáška a v obci byl považován za ideového vůdce. Občané ho měli za velkého, věčně nespokojeného, 63

Mlčkův trestní rejstřík: MZA, C 12 III., k.573, sign.465/33. Kocourek, F.: c.d., str.93. 65 Zvukový záznam vzpomínek Josefa Boudného, účastníka tzv.židenického puče 1933, historické oddělení Moravského zemského muzea, sign.Fk 45. 64

23

bohatého bouřliváka a rýpala. Vydělával si půjčováním peněz na úroky. Kam přišel, všem vyhrožoval. Vzal si na starost kolportování fašistického tisku, novin a brožur.66 Tento plešatý, energický a klidný pán nejen značně finančně podporoval hnutí, ale také nepochybně stál v popředí plánu vojenského přepadu, i když za to nebyl nikdy ani žalován. Národní obec fašistická v Bučovicích byla založena v roce 1930. Zakládal ji kovář Plaček, šofér Šurýn a nejspíše i Mlček. Někteří členové nebyli ve straně dlouho, většinou však díky hádkám, liknavosti či nezájmu daného člena. Mezi členy bučovického NOF patřil bývalý legionář Jan Kopřiva (od 1932 byl vyloučen pro roztržky s Mlčkem) a dělník Antonín Ilek, který se dal do NOF na přelomu let 1930 a 1931. Důvod se u většiny neměnil - strana poskytla práci.67 Náčelníkem jednoty se stal punčochář Petr Doležal, jenž od roku 1929 objížděl schůze. Počátkem roku 1933 čítala jednota okolo 20 členů. 28. června 1931 se konal tábor lidu za účasti asi 500 lidí, kde byl vedle Žalského a jiných řečníků sám Gajda.68 Byly pořádány i další schůze, velkolepé zábavy a výlety, kterých se účastnilo obyvatelstvo z celého okolí.69 Konaly se nejen místní schůze, ale pořádaly se i v okolních obcích. Městečko se stalo sídlem okresní rady NOF. Ta byla roku 1932 zastoupena na Gajdově schůzi v Pardubicích.70

2.4 Střelecká jednota v Bučovicích Jasně Bučovice bučí, v gardách lid se střílet učí…71

Velmi spekulativní záležitostí se stala zvláště po brněnském nezdařeném útoku odbočka Československé národní obce střelecké v Bučovicích založená roku 1931. Po 22. lednu 1933 se v novinách rozšiřovaly poplašné zprávy o spolku, který býval (a stále bývá) mylně považován za Junáky.72 Bez potřebného materiálu není snadné odhadnout, zda Junáci v Bučovicích skutečně působili, či se jednalo o spekulace novin a plané obžaloby. Ty tvrdily, že po rozpuštění Junáků přešli fašisté k střeleckému spolku. Kdyby existovala v Bučovicích tato organizace, která byla oficiálně rozpuštěna v březnu 1932, proč by se zakládala v roce 1931 střelecká jednota, ještě k tomu částečně fašisty? Policejní zprávy se o 66

Poláškovy osobní údaje: MZA, C 12 III, k.574, sign.498/I. O charakteru: Kocourek, F.: c.d., str.105. Popis: Polední list 6.5.1933. 67 MZA, C 12 III, k.575, sign.498/II. 68 MZA, B 40, sign. 1-F, k.454, inv.č.9580/34. 69 MZA, B 40, sign. 1-F, k.452, inv.č.33008/32, také Kocourek, F.: c.d., str.78 a Moravské slovo 24.1.1933. 70 Lidové noviny 24.1.1933. 71 Z básně vytištěné v Lidových novinách 28.1.1933. 72 Moravské slovo 25.1.1933.

24

výskytu spolku v Bučovicích také nezmiňují. V soudních spisech se píše buď o Junácích jako obecně polovojenské a nebezpečné organizaci, blíže však nespecifikované, nebo o místní odbočce národní obce střelecké. O činnosti jednoty se dovídáme v souvislosti s pučem, kdy se kladl důraz na fašistické členstvo. S těmito indiciemi lze reálně předpokládat neexistenci Junáků v Bučovicích. Zvláštní okolností je, že zde sice byla střelecká jednota, ale z větší části obsazená fašisty. Nejspíš byla ztotožněna jednota s údernou četou, kterou měli fašisté ve stanovách za úkol sestavit, jelikož chodili na cvičení ve stejnokrojích. Členství se prokázalo u Jana Mlčka, Františka Ferdy, Petra Doležala, Karla Dupáka, Josefa Zálešáka, Františka Rybníkáře, Antonína Ilka, Josefa Novotného, Aloise Hložka, Františka Hynšta, Jana Kopřivy, Jana Kadluby, Hypolita Knapa, Františka a Antonína Jedličkových a Josefa Kotolána, tedy vesměs u mladších účastníků výpravy. Jednota byla založena Hynštem a Dupákem. Starostou se stal bučovický řezník Jan Zbořil, agrárník. Mlček byl cvičitelem a později po odchodu Zbořila koncem roku 1932 šéfem jednoty a členem střelecké jednoty v Brně. Hložek vykonával funkci jednatele. Konaly se různá cyklistická a pochodová cvičení a závody.73 Jednota čítala asi 20 členů činných a asi 30 členů přispívajících. Dle policejního šetření z února 1933 vlastnila jednota šest vojenských pušek staršího typu, které byly v úschově u bývalého starosty. Pušky přidělil kapitán Pernica od 6. divize v Brně, který byl župním náčelníkem střeleckých jednot. Mlček je obdržel někdy v zimě roku 1932 na povolení Pernice ze skladiště brněnské jednoty národního svazu střeleckého. Správcem skladiště byl praporčík Janíček.74 Jednalo se o Mauser vz. 98, Mannlicher vz. 95, tři pušky Mannlicher vz. 88/90 a pistoli systému Steyer. Byly zabaveny v červnu 1933.75 Obyvatelé Bučovic byli zmateni přítomností lidí chodících v uniformě jako vojáci. Členové jednoty chodili se zbraněmi a praporem na střelnici. Dostali dokonce cenu za dobré střílení od Ústřední československé obce střelecké.76 Mnoha obyvatelům Bučovic se nelíbilo, že se lidé pochybných charakterů cvičili vojenským způsobem se zbraněmi. Vrchní z bučovické četnické stanice podal několik oznámení o působnosti spolku, ale rozkaz odebrat jim zbraně nikdy nedošel. K strážníkovi se přidal i jeden student místní reálky Julius Reif. Jako funkcionář agrárního dorostu zaslal protest na okresní úřad ve Vyškově a na ústředí českých střeleckých jednot proti zbrojení

73

MZA, C 12 III, k.575, sign.498/II. MZA, B 40, sign. 1-F, k.452, inv.č.5919/33. 75 MZA, B 40, sign. 1-F, k.459, inv.č.6882. 76 Kocourek, F.: c.d., str.93. 74

25

fašistů. Tak jako u policejního komisaře byla snaha bez odezvy. Na otázky, k čemu mají fašisti pušky, se všeobecně odpovídalo „No přece na převrat!“77 Na přelomu ledna a února 1933 vyšla v novinách zpráva, že Mlček objednal v prosinci 1932 z Prahy střelivo v hodnotě 375,5 Kč.78 V týdeníku Přítomnost Zbořil uvedl, že je objednal sám a uskladnil je u sebe doma. Před pučem se k němu stavovali Mlček s Šušlíkem, aby jim vydal pušky s municí. Otevřela však manželka, která jim odmítla cokoli vydat.79 V ostatním tisku se píše, že Mlček je objednal bez vědomí Zbořila. Po židenickém puči byla činnost jednoty pozastavena. Mimořádná schůze správního výboru Československé obce střelecké jejich čin odsoudila. S bolestí bylo vzato na vědomí, že to byla právě jednota národního svazu střeleckého, jež se toho účastnila ve vleku fašistů. Bylo zjištěno 16 členů NOF i s náčelníkem Mlčkem.80

2.5 NOF v okolí Bučovic V letech 1930 – 1932 působí Mlček jako aktivní organizátor v celém okresu. Pořádá schůze, zakládá jednoty a verbuje nové příznivce hnutí. Ve Vícemilicích byla založena jednota kolem roku 1931. Prvním náčelníkem se stal Tomáš Janda. V říjnu 1932 se vzdal funkce. Byla přidělena Aloisi Hložkovi. Pocházel z Nemotic a do Vícemilic se přiženil. K členství ho navedl roku 1931 jistý kamarád s vyhlídkou obstarání práce, což Mlček potvrzoval. Hložek se brzy stal s Mlčkem hlavním organizátorem a objížděli spolu schůze. Mlček většinou řečnil, Hložek četl nebo rozdával letáky. V lednu 1933 čítala tato obec přibližně 15 členů; všichni se účastnili puče.81 Druhá nejvýznamnější obec fašistů byla v Brankovicích. Místní pobočka se ustavila na schůzi 22. února 1931, kde řečnil Gajda a jeho pobočník Rössler.82 U zrodu jednoty stáli zedník Antonín Jedlička, náčelník jednoty, jenž byl 4x trestně stíhaný, Hypolit Knap a tajemník František Chládek. Brzy po založení se Jedlička seznámil s Bedřichem Šušlíkem. Ten záhy nato vstoupil do jednoty. Později se k hnutí přihlásil Jedličkův bratr František, Chládkův nájemce Leopold Houšť a další. Bedřich Šušlík se spolu s Mlčkem nejvíce

77

Kocourek, F.: c.d., str.106. Moravské slovo 27.1.1933. Zájmy kraje 5.2.1933 udávají sumu 375 000 Kč, kterou převzalo od Deutsche Presse. Nejspíše jde o překlep, nebo účelové zveličení zprávy. 79 Kocourek, F.: c.d., str. 91 – 92. 80 Rovnost 26.1.1933. Místo Mlčka uvádí „Vlčka“. 81 MZA C 12 III, k.574, sign.498/I. 82 MZA B 40, sign. 1-F, k.451, inv.č.8421/31. 78

26

angažoval při útoku na kasárna. V literatuře i v novinách je popisován nejasně a mnohé informace se rozcházejí se skutečností. Proto je vhodné blíže jeho osobnost popsat. Narodil se 20. srpna 1900 ve Vídni. Domovskou příslušnost měl uvedenou jako Nítkovice, odkud pocházel i Hložek. Odchodil 4 třídy měšťanské školy. Povoláním byl tesařský pomocník. Byl české národnosti83. V roce 1925 byl trestán za zpronevěru a krádež kabátu. V říjnu 1932 se svou ženou a dvěma malými dětmi odstěhoval do Brna. Vstoupil do jednoty v Husovicích, kde byl od konce listopadu 1932 jednatelem. Jeho výpovědi vedené při vyšetřování ohledně přepadení v Židenicích zní poněkud nevěrohodně, ba až fantasticky. Často mění různé skutečnosti, zatahuje do nich osobnosti a události, které nemají s případem souvislost. Když byl ve vyšetřovací vazbě, stěžoval si na něj dokonce jeho spoluvězeň pro neustálé pobuřující řeči.84 Později se omlouval zraněním ze světové války. Dostal kolbou pušky do hlavy a byl uznán za schopného jen pro službu v zápolí. V letech 1909 a 1916 pobýval v ústavu pro choromyslné na pozorování, neboť trpěl halucinacemi. V prosinci 1932 absolvoval řečnický kurz, kde se seznámil s Ladislavem Kobsinkem. Nejpozději v březnu 1931 byla založena pobočka NOF v Nesovicích, která 19. dubna uspořádala schůzi za účasti bývalého soudce Vážného. Účast byla velká, 100 osob.85 Náčelníkem byl Josef Kůr. O hnutí se příliš nestaral. Dle výpovědi Mlčka měla mít nesovická buňka kolem 18 členů. Brzy se hnutí uchytilo ve Chvalkovicích, kde se v listopadu 1932 také konala schůze. V malé české obci působila silně fašisticky rodina studnářů. Nejstarší syn Karel Drbal byl nejen náčelníkem místní jednoty, ale i okresním tajemníkem. Jeho otec František a mladší bratři Josef a Rudolf se od konce 1932 stali také členy NOF. Bylo zde 13 členů. Dalším místem, kde se fašistická propaganda uchytila, byly Nové Hvězdlice. Na první schůzi konané koncem srpna 1932 řečnil šéfredaktor fašistických listů Josef Kučera a samotný vůdce. Jeho osoba nepochybně silně zapůsobila na prosté venkovany bez širšího rozhledu, postrádající slušné živobytí. Gajda hovořil jako každý jiný předák o hospodářské nápravě, proti vázaným kandidátkám a korupci. I přes hojnou účast (400 osob) zde bylo organizováno pouze 6 členů.86 Náčelníkem byl Josef Straka a tajemníkem Ludvík Halamíček,

83

Moravské slovo 28.1.1933 psalo: „Je surové povahy. Kde kdo se ho v Bučovicích bál a všem bylo divné, že je trpěn ve fašistické organizaci, neboť se nedoučil řádně česky. Je rodem Němec a také se podepisoval Schuschlik.“ 84 Např. vymýšlel, jak dozorčího přelstít („Je to starý muž, stačí do něj jen drcnout“), jak předstíral před soudcem, že nerozeznal předměty doličné, nadával, že není žádný kriminálník, má nárok na osm cigaret, apod. MZA, C 12 III, k.574, sign. 498/I. 85 MZA, B 40, sign. 1-F, k.451, inv.č.13833/31. 86 MZA, B 40, sign. 1-F, k.452, inv.č.27123/32.

27

který se o jednotě vyjádřil: „Nedělal jsem nic. Ostatně nás bylo asi pět, takže pořádat nějaké schůze nemělo smysl.“ 21.února 1932 byla v Nemochovicích založena NOF, která čítala 11 členů. Byla tu uspořádána schůze 28. září 1932 za účasti 150 osob. Před schůzí se konal průvod vesnicí, proslov u pomníku padlých vojínů, kde byl položen věnec na jejich počest.87 27 členů bylo trestně stíháno za účast ve stejnokroji. Pořadatel Mlček dostal dva dny vězení.88 Hlavou jednoty se stal rolník Antonín Machálek. Byl jím však pouze 10 měsíců. Vzdal se předsednictví kvůli poukazování na jeho členství v agrární straně. Náčelnictví se ujal Ludvík Holásek zmiňovaný také jako náčelník Junáků před jejich rozpuštěním. Mlček se zasadil ještě o založení jednot v Nítkovicích a Kunkovicích. Obě obce nepřesáhly počtem 10 členů a jejich aktivita byla téměř mizivá. V Nítkovicích byla uspořádána v červnu 1932 pouze jedna schůze. V Bohdalicích, Nevojicích a Malínkách ustavil předseda okresní rady místní důvěrníky, kteří měli za úkol vytvořit v blízké době místní buňky. V druhé polovině roku 1932 prožívá hnutí v regionu největšího rozmachu. Přidávají se do něj mladí lidé bez práce s vyhlídkou na poskytnutí zaměstnání. Mnoho mladíků mělo i jiné důvody. Při soudních výsleších uváděli například, že v NOF byli všichni jejich kamarádi či příbuzní. Někdo měl specifické důvody, například Leopold Houšť z Brankovic musel být v nějaké politické organizaci kvůli hospodě. Našlo se také mnoho lidí, kterým stačilo, že hnutí je národní a líbila se jim kázeň a pořádek, kterými se hnutí prezentovalo. V drtivé většině případů vstoupili vesměs mladí dělníci do strany jen proto, že jim slibovala práci. Na schůze chodili málo, o fašismus, organizaci a její cíle se nestarali. Okresní náčelník při registrování nového uchazeče vyžadoval vedle členského příspěvku i poplatek 50 Kč za nalezení práce. Během dvou tří týdnů si sice dělník NOF vydělal nějaký obnos, ale příliš svou situaci nezlepšil. Nezbývalo nic jiného než doufat v opětovné, byť krátkodobé zaměstnání. Vedle veřejných a členských schůzí se v Bučovicích konaly důvěrné schůze náčelníků, tajemníků a důvěrníků. Je velmi těžké odhadnout, kolik takových schůzí se odehrálo, jelikož nebyly hlášeny. Zpravidla se konaly u Mlčka doma. O jediné takové schůzce podává svědectví Antonín Machálek. Účastnil se jen jednou. Hovořilo se o možném novém 28. říjnu a státním převratu. Mlček apeloval na utvoření masové základny. Také údajně funkcionářům

87 88

Motal, Jaroslav; Motalová Eva: Nemochovice v proměnách času. Nemochovice 2003, str.42-43. MZA, B 40, sign. 1-F, k.453, inv.č.187.

28

tvrdil, že k něčemu dojde a generálové je neopustí. Nemínil pouze Gajdu, ale i Vojcechovského, Konopáska, Zajíčka i zemřelého Červinku. Díky těmto myšlenkám, pěstování vojenské kázně ve střelecké jednotě a tvrzením o údajném příchodu nového 28. října se v lidech nepříliš velkého intelektuálního rozhledu utvořily různé představy o převratu v celém státě. Útočníci z noci z 21. na 22. ledna pocházeli právě z řad těchto lidí.

29

3. ŽIDENICKÝ PUČ A JEHO OZVĚNY Po silnici z Bučovic k Brnu V noci - - - tak velela „Vůdcova“ ruka „zálohy fašistů“ auty spěly „na nůž“ do kasáren „Svatoplukova“. Za městem posádka vystoupila a na pochod k pevnosti se dala aby do svítání boj se skončil a ráno vítězně posnídala. Tmavá noc lne ke košili černé k černé duši za opaskem zbraně muži s bílou lilií na prsou křičí: „za Vlast! Za Vůdce! Hrr…na ně!“ Líp se budete mít vojáčkové, hoří Pardubice, Praha celá,… Nechte nás panovat chvilku, vždyť vám to nic neudělá! Padla první rána - - druhá, třetí Z gardy Gajdy, kam moh‘ každý zalez‘ Policie „odstrojila masky“ a vzala dík – „za pozvání na ples!“ Gajda sní – „járy“ sedět u mřeži? Vážný „vážným“ že by byl – nevěří.89

3.1 Prolog Většinou se přepadení brněnských kasáren pojímá jako široce založené spiknutí, organizované vysokými funkcionáři NOF a jejím vůdcem Radolou Gajdou.90 Nejdůležitější a nejznámější osobností celé akce byl nadporučík v záloze Ladislav Kobsinek, kterému bylo v době puče 29 let. Podle drtivé většiny výpovědí působil dojmem člověka neseriózního, nevyrovnaného, posedlého představou vlastní výjimečností a důležitosti. Byl předčasně penzionován z psychických důvodů. Stal se velkým obdivovatelem Gajdy. Myšlenkou na převrat se zabýval mnoho let. Centrem útoku se měla stát kasárna, ve kterých dříve sám sloužil jako řádný důstojník.91 V kasárnách bylo dislokováno velení 43. pěšího pluku, jeho 1. prapor, technická rota a poddůstojnická škola. V době přepadení bylo tam jen 350 nováčků. Část mužstva byla na lyžařském kurzu, někteří byli doma na propustky. Aspiranti poddůstojnické školy pobývali na kurzech. Všichni důstojníci a většina rotmistrů rovněž nebyli v areálu, neboť se v Brně současně konal ples strážníků, Moravského Aeroklubu a ples Československého červeného

89

Báseň „K represi fašistického plesu“ od Chvalkovského byla vytisknuta v týdeníku Zájmy kraje 29.1.1933. Výše zmiňovaná díla Pasáka, Hornové, Gregoroviče a Kučery. 91 Pejčoch, I.: c.d., str.33. 90

30

kříže. Útočníkům také nahrávalo, že kasárna byla nově postavena na okraji městské zástavby a přiléhal k nim neobydlený, nepřehledný a stromy porostlý terén.92 Kobsinek plánoval převrat již od listopadu 1932. Tehdy dal svolat Rudolf Uvíra, zemský organizátor, do sekretariátu NOF náčelníky z kraje uherskohradišťského a tišnovského s hlášením počtů členstva z organizačních důvodů. Pověřil tím Kobsinka. Na sekretariát docházeli místní náčelníci. Těm nadporučík předstíral, že komunisté chystají státní převrat a podle názorů vojenských úřadů nebylo vojsko s to samo tomu zabránit. Za těchto okolností měli fašisté posílit vojsko v kasárnách. Přes projevující se nedůvěru náčelníků jim vyložil plán na obsazení brněnských kasáren. 43. pěší pluk v Židenicích měli obsadit fašisté z Bučovicka a moravského Slovácka a 10. pěší pluk v Králově Poli fašisté z Tišnova a Hrušovan. 20. ledna dal Kobsinek Šušlíkovi rozkaz, aby přivedl k Velké Klajdovce fašisty ze svého okresu předstíraje mu, že komunisté chystají převrat. Další den se sešel s Valenou, krajským organizátorem z Tišnova, s kterým doufal přivést fašisty z Tišnova. Ti se však vůbec

nedostavili.

Nadporučík

navštívil

štábního

rotmistra

Jakuba,

jenž

bydlel

v královopolských kasárnách. Večer se Kobsinek sešel s Duchoslavem Geidlem (Gajdovým bratrancem) a Josefem Růžičkou, s nimiž po 18. hodině zajel k praporčíku Tesákovi. Před 20. hodinou poslal Kobsinek Geidla, aby šel na nádraží a přivedl Nedvědického, kterého nadporučík povolal do Brna dopisem, s brněnskými fašisty Stuchlíkem a Burišem k židenickým kasárnám. Z Tesákova bytu odešli Kobsinek s Růžičkou po 23. hodině. Šli na smluvené místo, kde na ně již čekali Šušlík a Mlček s přivedenou posilou z Bučovicka.

3.2 Mezitím než vyjely autobusy Po rozhovoru s Kobsinkem se Šušlík sešel s Mlčkem. Po sedmé večer vyjeli vlakem z hlavního nádraží do Bučovic. Během cesty vyložil Mlčkovi svůj rozkaz. Šušlík později udával, že se o převratu dověděl dříve, že prý dostával z ústředí rozkazy o přípravě k pohotovosti. Poukazoval i na Mlčka svolávající důvěrné schůze náčelníků. Tehdy z pohotovosti sešlo, ale každý člen NOF od té doby očekával jako samozřejmost, že nějaký převrat bude. Mlček při výslechu o rozhovoru se Šušlíkem ve vlaku uváděl, že Šušlík byl zplnomocněn Gajdou. Důstojnictvo dalo prý generálovi ultimátum: buď se udělá revoluce 92

Vykoupil,L.:c.d., str.121.

31

s generálem nebo bez něj. Gajda údajně vytáhl dýku, píchl se do tepny na ruce a pustil krev do mísy, na kterou přísahali. Mlček se ho ptal, proč nepovolali i jeho, když to byla schůze okresních náčelníků. Šušlík odsekl, že povolali jeho úkolem provést mobilizaci a předat mužstvo do Brna. Je jasné, že si husovický jednatel Kobsinkův rozkaz poněkud zidealizoval a jeho vyprávění velmi málo souviselo s pravdou. Mlček se ještě párkrát přesvědčoval o pravdomluvnosti svého kolegy. Přesto mu uvěřil. Vždyť sám byl přesvědčen o příchodu „nového 28. října“. V Bučovicích si půjčili auto od autodopravce Rajdy, aby mohli objet okolí a vyřídit vedoucím místních odboček „rozkaz“. Nejdřív zašli za Doležalem. Dali mu rozkaz, aby sezval členy na schůzi do Brna. Bučovický náčelník vybral navíc od dvou sympatizantů 150 Kč na cestovní výlohy. Na to šli do Vícemilic, kde nejdříve navštívili Poláška, který jim půjčil na cestu 300 Kč. Účel cesty mu byl znám. Mlček popíral, že by Polášek o něčem věděl. Pak navštívila dvojice vícemilického předsedu jednoty. Mlček mu dal 400 Kč na sehnání autobusu do Brna. Hložek nejdřív šel k vícemilickému autodopravci Chalabalovi, nezastihl ho ale doma. Mezitím se okresní náčelník a jednatel husovické jednoty rozjeli k velitelům místních jednot. V Brankovicích se stavili k Antonínu Jedličkovi, v Malínkách k Vašinovi. Pro závěje museli pěšky do Nemochovic. Tam se stavili nejdřív k Machálkovi a sdělili mu rozkaz o převzetí kasáren. Po hádce s Machálkem odmítajícím rozkaz vykonat šli za Holáskem a Turským. Pověřili je předaním rozkazu náčelníkům Fialovi do Kunkovic a Konečnému do Nítkovic. Poté se odebrali do Chvalkovic za Karlem Drbalem a do Nových Hvězdlic, kde vedle Straky navštívili mlynáře Krečmera sympatizujícího s fašisty, jenž poskytl dvě pistole a 800 Kč. Obsah rozkazů sdělený místním náčelníkům se ve výpovědích rozchází. Nejdřív všichni svorně tvrdili, že jim bylo řečeno o konání schůze. Kůr a Machálek vypověděli, že byli oba opilí. Vašinovi z Malínek Mlček tvrdil, že se jede do divadla. U většiny náčelníků se však prokázalo seznámení s Kobsinkovým rozkazem. Mlček vybral z pokladny střelecké jednoty 600 Kč. V sobotu ráno se vypravili ještě do Nesovic za Kůrou a za Kadlubou do Nevojic, které zvali na schůzi do Vícemilic. Jelikož se Hložkovi nepodařilo sehnat Chalabalu, zajel Mlček do Bučovic za Janem Kuchyňkou, který poskytoval nákladní dopravu, což v zmíněné době se dalo snadno srovnat s dopravou autobusovou. Druhý autobus chtěli nejdřív zařídit v nedalekých Letonicích, avšak pro velké závěje museli jet až do Slavkova k Františku Pospíšilovi. Oba autobusy stály po 200 Kč.

32

Během onoho dne náčelníci svolávali členy a stoupence buď písemnými oběžníky (Hložek, Jedlička, Drbal), nebo sami obešli obec a zvali zájemce na schůzi o nezaměstnanosti do Vícemilic. Dopoledne se vypravili Nemochovičtí do Kunkovic a do Nítkovic předat rozkaz. Domluvili se, že se sejdou na brankovickém nádraží odkud pojedou vlakem do Bučovic. Ještě před odjezdem přemlouvali Holásek s Turským Machálka a jiné členy NOF, aby se k nim přidali. Turský, jak se později ukázalo při vyšetřování, byl značně opilý, vytáhl litr a půl slivovice a popíjel po cestě. Nakonec se vypravili Holásek, Turský, Machálek, Vozdekové (otec a syn), Přibylík, Hála, Kiler a Šrámek do Brankovic na vlak do Bučovic. Z Nítkovic se vypravili Konečný, Medek, Štěrba a Oulehla. Vlak jim ale ujel, proto se stavili v místním hostinci, aby se poradili, zda počkat na další vlak či jít domů. Nakonec si počkal na spoj pouze Konečný. Z Brankovic se vydali pěšky bratři Jedličkové, Knap, Procházka, Houšť, Chládek a Hanák. Z Chvalkovic se vyšlo po jedné odpoledne. Mimo tří bratrů Drbalů (Karla, Rudolfa a Josefa) to byl Kamenný, Machala, Střešinka, Vystavěl, Bradáč a Langer. Fusku, Rabenfeisena a Malinu přivezl večer otec Drbalů na saních. Posila z Nových Hvězdlic, zahrnujíc Straku, Halamíčka, Hlaváče, Sedmeru a nejmladšího účastníka akce 17letého Hasalu, přijela do Vícemilic také na saních. Z Bučovic se dostavil Doležal, Kopřiva, Mikulášek, Ferda, Ilek, Šurýn, Bělohoubek a Láníček z Maref. Kolem čtvrté odpoledne se začali ve Vícemilicích shromažďovat. Ten den se konala v obci komunistická schůze. Aby scházející se nebudili pozornost, byli rozdělení po domech Mlčka, Jandy, Hložka a někteří čekali na odjezd v hospodě u Máčala. Ve Vícemilicích se agitovalo nejen oběžníkem, ale i mezi rodinnými příslušníky a známými. Dokládá to i Josef Boudný: „Došel k nám sósed, že se jede do Brna a tam se bude mluvit o práci. Otec byl nejdřív proti tomu, obával se důsledků schůze, že se zajde do hospody a tak. Pak ale svolil.“93 S ním se vypravili spoluobčané Dupák, Švarc, Zálešák, Kotolán, Janda, Hynšt, Novotný, František a Emanuel Rybníkářovi (bratři), jejich švagrové Alois a Cyril Seménkovi (bratři). Dále se dostavili Kadluba a Bárta z Nevojic, Kůr z Nesovic, Židlík z Kunkovic a Vašina z Malínek. Revolvery měli u sebe „vůdcové“, Kopřiva, starší Jedlička a Hanák (Šušlík i dýku).

93

Zvukový záznam vzpomínek J.Boudného, c.d.

33

Kolem sedmé večer přijely autobusy. Do prvního nastoupily vůdčí osobnosti celé akce, v druhém byli jako vedoucí Hložek s Kopřivou. Společnost v autobusech se dala rozdělit do dvou skupin. První tvořili vůdcové, místní náčelníci, důvěrníci a někteří zasvěcení a druhou nic netušící členové debatující o běžných sousedských záležitostech. Podle několika svědectví kolovala láhev slivovice. Josef Kotolán uváděl, že v druhém autobuse se mluvilo o politice a o tom, že budou chodit po Brně a vyhlašovat mobilizaci. Emanuel Rybníkář uvedl, že Straka před nástupem řekl, že jim to dají. Vyrazilo se okolo půl osmé večer. Gabriel Hála uvedl o druhém, lehčím a menším autobuse, že během cesty předjel větší. Jakmile nebyl na cestě vidět, prohlásil Mlček: „Potvory, kdyby nás předejeli a zajeli až do Brna, by to prolátlo. Napil se slivovice a teď jede jako čert.“ Brzy se ale uklidnil, neboť ho opět uviděl. Autobusy nemohly jet dál kvůli závějím. Zastavily na křižovatce před Slatinou. Muselo se vystoupit a dojít pěšky. Když došli na místo, čítalo mužstvo 66 osob.94

3.3 „Jest národní převrat!“ Po vystoupení z vozidla Mlček řekl, že chvíli půjdou pěšky, protože měl strach z prozrazení. „Tam prý to není daleko, tvrdil. Šli jsme bokem, polními cestami. Byla velká tma a především zima, která byla všudypřítomná. Hlad jsme někteří měli. Ten, kdo něco měl, tak se podělil.“ Vůdci upozornili průvod, aby v případě, že potkají strážníka, došlo k jeho odzbrojení. Mrazivá noční cesta ke Klajdovce trvala kolem tří hodin. Během cesty se vytratili Straka a Vašina, kterým se celý podnik začal zdát podezřelý. Došli k lesíku nad kasárnami. Že to byly kasárny nevěděli, mysleli si, že už jsou na místě schůze.95 Po chvíli se objevil Kobsinek. Zavedl je do rokle a postavil stráž, aby jim zabránil v útěku. Přišel také Geidl, rotmistr Nedvědický a několik brněnských fašistů - Stuchlík, Buriš, Hloušek a Pilňáček. Kobsinek nařídil Růžičkovi, který plnil úlohu šoféra a aby zavezl Geidla ke kasárnám 10. pěšího pluku a obhlédl situaci. Nedvědický dostal velení první skupiny. Na to rotmistr vyzval Mlčka a Šušlíka, aby vybrali do čety ty odvážnější a pokud možno ozbrojené muže. Měli za úkol obsadit strážnici a telefonní ústřednu. Do čety byli začleněni Šušlík, Mlček, Janda, bratři Jedličkové, Kopřiva, Procházka, Doležal, Kotolán, Rabenfeisen, Konečný a Kadluba.

94 95

MZA, fond C 12 III, k.574, sign.498/I. Zvukový záznam vzpomínek J.Boudného, c.d.

34

Po ustanovení čety nadporučík začal svůj projev: „Jest národní převrat v celé republice. Úkolem shromážděných bude převzíti kasárny 43. pěšího pluku, které jsou pod námi. Jiné skupiny obsadí ostatní kasárny v Brně. Strachu míti netřeba, poněvadž v kasárnách je pouze na 60 vojáků. Přebírání kasáren bude jen formální, poněvadž důstojníci a rotmistři o tom vědí. Se zemským velitelem Vojcechovským je věc vyjednána a zemské vojenské velitelství převezme Gajda.“ Dále vyzval přítomné, aby si vzali v kasárnách pušku a převlékli se do uniforem. Měli vybízet vojáky ke vstupu do jejich řad za žold 5 Kč denně. Kdyby se proti očekávání nějaký voják postavil na odpor, měl být bez milosti zastřelen. Ráno měla velká armáda táhnout na Prahu. Sliboval shromážděným místa ve státní službě; kdo by však věc zradil a utekl, tomu hrozil zastřelením. Poněvadž někteří seznali nebezpečnost podniku, rozhodli se při nejbližší příležitosti zmizet.96 Celý přepad byl rozdělen mezi dvě skupiny. První z nich hrála úlohu opravdových útočníků. Po půlnoci vyrazila Nedvědického četa. Přelezli nejnižší místo zadní zdi. Než stačili všichni přelézt, byli zpozorováni vojínem Filzmannem konajícím stráž. Vykřikl na ně „Stůj!“, běžel za nimi a vystřelil na poplach. Hlídal potom Doležala, který zůstal stát dokud ho nezatkla policie. Ostatní utíkali ke strážnici. Útočníci odebrali vojákům náboje. Rotmistr vběhl do pokoje kasačního dozorčího důstojníka, kterým byl té noci praporčík Janoušek. Když otevřel dveře, byl napaden Hložkem nasazením pistole na čelo. V té chvíli se objevil na chodbě četař Jandl, který byl shodou okolností z Bučovic. Šušlík na Jandla namířil pistoli. Voják se však nedal, vyrval Hložkovi z rukou pistoli, kterou ohrožoval Janouška. Ten využil příležitosti a vyběhl do ubikací technické roty, kde chtěl zalarmovat pomoc. Jandl vyběhl k hlavní bráně. Tam stálo šest fašistů. Četaře chytili a tlačili ho mezi ostatní zadržené vojáky na strážnici. Když padlo venku několik výstřelů, civilisté se lekli. Jandl využil okamžiku a běžel k technické rotě v naději, že přivolá pomoc. Vojín Kindermann mající službu v technické rotě, vyburcován Janouškem, vyběhl na dvůr, kde byli útočníci. Vida čtyři civilisty a Jandla mezi nimi, namířil pušku jednomu z nich na hruď. Byl ostatními okamžitě chycen, odzbrojen a Šušlík mu vpálil kulku do břicha. Jeho zranění se později ukázalo jako vážné. Nedvědický, jakmile zjistil, že situace není taková, jak ji popisoval Kobsinek, pověřil hlídáním strážnice Jandu a z kasáren odešel. Brzy ho následoval Mlček. Ten se během útoku zmocnil pušky na strážnici a vyhrožoval vojákům revolverem. Přinutil je, aby se postavili ke zdi se zdviženýma rukama. Pak odevzdal Kotolánovi revolver na hlídání vojáků. Jakmile

96

viz tabulka B v příloze I.

35

seznal, že chybí Nedvědický, Kobsinek a mnoho dalších, odešel. Ze zvědavosti se šel podívat na 10. pěší pluk, a zjistil tam naprostý klid. Jel vlakem domů o půl čtvrté ráno s Hlaváčem, kterého potkal na nádraží. Šušlík, který byl oblečený ve vojenském plášti a přilbě dostal za úkol najít telefonní ústřednu, kterou nenašel. Vyhrožoval mnoha vojínům a těžce postřelil vojína Kindermanna. Mnoho účastníků uvádělo, že je nabádal k braní pušek a munice. On sám s Houštěm brzy utekl a byl dopaden na ulici. Druhá skupina se během těchto událostí dostala do areálu. Nejprve Kobsinek útočníky rozdělil do dalších čet po 10ti až 15ti lidech, ale při postupu k zadní bráně se skupiny pomíchaly, takže všichni šli v jednom houfu. Dav vylomil zadní bránu a poté se nahrnul dovnitř. Výjimku tvořili čtyři muži, kteří šli podél zdi k přední bráně. Otevřel jim Mlček.97 Karel Drbal ve své výpovědi uvedl, že v tu chvíli Kobsinkovi vytýkal, proč není vepředu jako velící. Kobsinek mu vyhrožoval revolverem. Strhla se rvačka, při níž Drbal získal revolver. Když uslyšel výstřely z kasáren dal se na útěk. Kobsinka od toho okamžiku nikdo neviděl. Všichni se odebrali k ubikacím technické roty, kde si vzali pušky s bodáky a náboje. Mezi druhou skupinou byl i Josef Boudný, jehož příběh je prototypem příběhů ostatních zúčastněných, jejichž výpovědi se až na drobné rozdíly shodují: „Pobíhali jsme tam jak hlópi, nevěděli jsme co máme dělat. Nikdo tam nebyl, kdo by řekl: ,Běž tam, udělej tam to.“ V budově technické roty si každý vzal pušku. „Já ji vzal taky, ale nevěděl jsem co s ní! Ani doma jsem nestřílel, neměl jsem znalosti. Šel jsem do světnice pro mužstvo, kam šli někteří naši. Pěkně teploučko tam bylo,“ vzpomíná na tehdy prožívanou úlevu po několikahodinovém pochodu v zimě a pokračuje: „Měli jsme hlad, tak jsme hledali něco na jídlo. Jinak se nic nebralo.“ Seděl tam s vojáky, s nimiž se dal do debaty. „Ti na to hleděli tak hlópě jako my. Nevěděli co se děje. Byli to zvědaví kluci, staří jako my, vyptávali se nás odkud jsme a tak. Dali nám i něco na jídlo. Na chodbě pořád někdo chodil a hlídal, zda je všechno v pořádku.“ Nakonec šel Boudný do sklepa, kde po namáhavé noci s dalšími šesti vrstevníky usnul s puškou v ruce. Probudil ho hlas policisty: „Pušky odložit!“98 Mnoho „nositelů národní revoluce“ se po prvních výstřelech leklo a uteklo z vojenského prostoru. Někteří vyšli na dvůr a potýkali se s vojáky z poddůstojnické školy vyburcovanými Janouškem. Na chodbě, kde se střetli vojíni s deseti ozbrojenými útočníky, spatřil vojín Nedorostek, že jeden z útočníků - Cyril Seménka - zamířil na vojáka. Střelil ho

97 98

Jednalo se o Ferdu, Bělohoubka, Turského a Hanáka. MZA, fond C12 III., k.574, sign.498/I. Zvukový záznam vzpomínek J.Boudného, c.d.

36

proto do hlavy. Zemřel při převozu do nemocnice a stal se tak jedinou obětí akce.99 V potyčce si vojáci získali převahu. V té době byli probuzeni i vojíni v jiných budovách. Při přestřelce pučistů ze strážnice s vojáky na dvoře, kteří byli ještě pod palbou z budovy technické roty, byli zraněni Janda a Kotolán. Jandovi musela být amputována pravá noha nad kolenem, Kotolán měl prostřelené lýtko a léčil se do 26. ledna. Vtom již vtrhla do kasáren od hlavní brány policie a okamžitě útočníky odzbrojila. Důkladně se pak pročesávaly všechny budovy. Celkem bylo na místě bylo 23 civilistů, z nichž 8 bylo ve světnici pro mužstvo (Alois Seménka, Ferda, Střešinka, Vozdek, Machálek, Kůr a Knap), 7 ve sklepě (Boudný, Dupák, František Rybníkář, Bělohoubek, Rudolf Drbal, Vystavěl a Halamíček), 2 na dvoře kasáren (Doležal, Holásek), 2 zranění na strážnici, 3 na ulici (Bradáč, Rabenfeisen, Fusek), Josef Drbal ve výklenku chodby a Šrámek pod postelí. O něco později byl ve městě zatčen Šušlík.100 Celá akce trvala necelé dvě hodiny.

3.4 Proces V Brně soud zasedá státní věci řeší delikátní. Jak to bylo oné noci, když vojsku šli k pomoci fašisté jak jeden muž s heslem: Vůdci, vlasti služ! Jak to bylo v schůzce oné, která dosud v mlhách tone, když pár velkých uniforem přísáhlo prý nad lavórem: Při mrkavém světle svěc, nezradíme tuto věc. Jak se vůdci strategicky v pozadí drželi vždycky, síly jak jen lily plamen, ne do svých, cizích ramen, proto na to slovo puč rýmuje se: Vůdce fuč.101

Během dalších dnů byli postupně všichni aktéři pozatýkáni a celá záležitost se nebezpečně rozrostla do obrovských rozměrů politického charakteru. Hlavní iniciátoři Kobsinek a Geidl prchli do Jugoslávie. Československým úřadům byli vydáni 8. února po odpykání dvoutýdenního vězení za nedovolené překročení hranic. Gajda byl zatčen 23. ledna a dopraven do Brna do vazby. Čin se posuzoval jako pokus o násilný převrat plánovaný 99

Po úmrtí byl převezen do ústavu na soudní pitvu. Byl konstatován průstřel lebky, zasažení mozku a míchy. Moravské slovo 26.1.1933. 100 MZA, Fond B 40, sign. 1-F, k.459, inv.č.6882. 101 Lidové noviny 29.4.1933.

37

Národní obcí fašistickou. Byly provedeny celostátní domovní prohlídky u zemských, okresních a místních funkcionářů a zabaveno obrovské množství kompromitujícího materiálu. Ve vyškovském regionu bylo provedeno 76 domovních prohlídek a zabaveno 36 kg tiskovin, jedna pistole, dva revolvery a čtyři vojenská bodla. Není třeba dodávat, že většina předmětů se našla u fašistů z Bučovicka. Pučisté byli obžalováni ze zločinu úkladů o republiku a postaveni před státní soud. Pro tuto instituci to byl největší případ od doby, kdy poprvé zasedala proti vrahovi A. Rašína102. Proces se odehrál od 24. dubna do 26. června 1933 a byl bedlivě sledován tiskem.103 Během procesu Šušlík a Mlček obvinili policii za údajné fyzické útoky při výslechu. Šušlíkovi prý byly vyraženy čtyři zuby. V protokolech však několik svědků uvádělo, že si stěžoval na chrup už před pučem a těšil se až dostane práci, aby si jej mohl nechat spravit. Státní zástupce poté žádal stíhání těchto dvou pro zločin utrhání na cti. Bylo mu vyhověno.104 Rozsudek státního soudu z 26. června 1933 byl považován za překvapivě mírný, dokonce zavádějící.105 Obvinil pouze 45 osob. Pučisté nebyli navíc vinni z pokusu o násilnou změnu ústavy a demokraticko-republikánské formy státu, ale pouze za pozdvižení. Gajda, Vážný, Uvíra a další vysocí hodnostáři NOF byli osvobozeni. Boudný a dalších 5 mladíků, kteří nedosáhli dvaceti let, dostali podmínku. Byli ihned propuštěni. Očekával je zástup asi 150 – 200 lidí, kteří je uvítali zpěvem písně Hej Slované. Po vynesení rozsudků se vůdce a část propuštěných s rodinami dostavili z věznice do restaurační místnosti hotelu „Plzeňský dvůr“, kde se v počtu 30 – 40 lidí besedovalo. Krátce po 19. hodině odjelo asi 25 osob do Bučovic.106 Státní zástupce podal odvolací stížnost nejvyššímu soudu a žádal revizi rozsudku. Ten vynesl rozsudky 18. března 1934. Tresty se zdvojnásobily, udělené podmínky se zrušily. Gajda dostal 6 měsíců, stejně jako jeho příbuzný Geidl. Kobsinek dostal 12 let, Šušlík 9 se ztrátou čestných občanských práv na 5 let, Mlček 8 let. Všichni tři dostali navíc peněžité pokuty.107 Josef Boudný se vyjádřil o svém druhém rozsudku: „Já proto, že jsem držel pušku v ruce jsem dostal 20 měsíců.“

102

Vykoupil, L.:c.d., str.132. Polední list od 25.4.1933 do 27.6.1933. Moravské slovo 13.6.1933 psalo o největším procesu konaném v ČSR, kdy bylo zahrnuto 150 kg přečteného materiálu. Trval plných 39 dní, 195 hodin. Moravské slovo 22.9.1933 uvádělo, že 500ti stránkový rozsudek byl nejrozsáhlejší, jaký byl v ČSR kdy vydán. 104 Polední list 28.5.1933, také Moravské slovo 13.6.1933. 105 „Rozsudek státního soudu není jen senzační, ale je to právní ekvilibristika, která nemá ani v praxi naší buržoazní justice obdoby.“ Kučera, B.: c.d., str.97. 106 MZA, fond B 40, sign. 1-F, k.459, inv.č.6882. 107 Podrobný výpis rozsudků státního a nejvyššího soudu obžalovaných viz tabulka A přílohy I. 103

38

V den, kdy státní soud četl rozsudky, se odehrával ještě proces s osobami, které sice jely autobusem do Brna, ale do kasáren nevnikly. Všichni byli státním soudem zproštěni obžaloby. V rámci odvolací stížnosti státního žalobce se od 18. do 23. června 1934 konal proces před nejvyšším soudem. Veřejností nebyl příliš sledován, jen v případě přítomnosti známější osoby. Byli odsouzeni pouze Chládek za nošení nedovolené zbraně a Hloušek za rozdávání závadných letáků, jejichž zásluhou absolvovali někteří vícemiličtí fašisté u krajského soudu další proces.

3.5 „Nové lidi – novou vládu – nový řád!! Zničte vládu politických kořistníků!!“ Těmito slovy začíná leták, který byl vytisknut v nákladu 50 000 kusů v tiskárně Josefa Horáka v Bučovicích. Trestní řízení proti rozšiřování nelegálních letáků bylo vedeno s Mlčkem, Hložkem, Hynštem a Novotným. Čin byl vykonán o tři měsíce dřív než lednový puč. Díky židenickým událostem bylo ale soudní řízení pozastaveno a později několikrát odloženo. Prokurátor dokonce naléhal na státní soud, aby byla rozšířena obžaloba v rámci procesu u státního soudu pro nehrozící promlčení kauzy. O tomto procesu se příliš neví, jelikož jej překryla aféra fašistického puče. Ani v tisku se „letákovému případu“ nevěnovala pozornost. 21. října 1932 nechal Mlček vytisknout 50 000 kusů letáků. U soudu se hájil, že neznal obsah, jelikož mu leták došel z ústředí v zalepené obálce a on jej dal hned natisknout. Poté si obsah přečetl. Tiskař poslal pár vzorů okresnímu úřadu ve Vyškově provádějícímu cenzuru. Neshledalo-li se v textu nic závadného, úřad se neozval. Jelikož 22. října Horákovi nic poštou nepřišlo, předpokládal, že je tiskovina v pořádku. Stejného dne se dostavil Mlček pro 22 000 kusů a 27 000 bylo posláno nákladním autem na sekretariát do Brna. Tam byla část letáků rozdána šesti brněnskými členy u hlavního nádraží, zbytek byl na sekretariátě volně k rozebrání. 23. října vydal okresní úřad Vyškov výměr a seznal letáky závadnými, což potvrdil i krajský soud. Jejich obsah zakládal skutkovou podstatu ohrožující ochranu obecného míru. Jejich likvidace byla stanovená na 29. října. V den vydání výměru se konala v Bučovicích schůze okresní rady NOF. Mlček rozdal náčelníkům jednot tyto letáky a seznámil je s obsahem. Večer byla pořádána schůze v Kunkovicích, kde se letáky rozdávaly, a to Hložkem a Novotným. Dle zprávy litenčické četnické stanice letáky rozdávali muži tamějším

39

obyvatelům neznámí. Měli pod kabáty černé košile. Rozdalo se přes sto letáků. Jakmile se v obci roznesla zpráva, že letáky jsou hledány, a z obavy, aby se

nemuseli dostavovat

k úřadům, je občané zničili. Hynšt rozdával letáky 24. října ve Vícemilicích. Hájil se Mlčkem, jenž mu údajně řekl, že prošly cenzurou, čemuž Hynšt uvěřil. Strážmistr ho zastavil a zabavil mu tiskoviny. Ten se nesnažil před policistou schovat, dokonce šel k němu a dal mu leták přečíst, jistý si jeho nezávadností. Tím prokázal neznalost obsahu. Mlček rozdával ony letáky ještě 17. listopadu v Čejči. Žaloba byla vypracována již 1. dubna 1933. Poněvadž se proces překrýval s židenickým, bylo usnesením radní komory z 11. dubna zastaveno stíhání proti Hložkovi, Hynštovi a Novotnému z důvodů zabrání, ztížení a prodloužení trestního řízení. Druhá žaloba byla vypracována 30. listopadu 1933 na Hložka a Hynšta, poukazujíc na nevěrohodnost jejich tvrzení o neznalosti obsahu. 11. února 1936 bylo trestní řízení proti Mlčkovi zastaveno jako následek abolice nařízené prezidentem republiky. Proces se však brzy opět obnovil a rozsudek byl vynesen 23. září 1936 – necelé čtyři roky po spáchání zločinu. Mlček s Hložkem byli uznáni vinnými za přečin rušení obecného míru. Mlček dostal 14 dní vězení a pokutu 600 Kč (později sníženo na 400 Kč), Hložek 8 dnů vězení. Hynšt byl zproštěn obžaloby.108

3.6 Činnost NOF po puči na Bučovicku O puči se NOF vyjadřovala jako o provokaci zinscenovanou jiným hnutím. Fašisté a jejich sympatizanti nebrali zpočátku útok na kasárna vážně a sami se chodili hlásit na policii myslíce, že se jim nic nestane. Jakmile zjistili, za co budou souzeni, zapírali vztah k hnutí a vraceli se k svým bývalým politickým stranám. V Brně a okolí činnost NOF ustala. Z policejní zprávy z března je zmiňován v čele vedení brněnské NOF František Chládek z Řečkovic. Policií bylo zjištěno, že dostal z Prahy dva hlavní pokyny - nabrat nové členy a obnovit organizaci. Měl se zaměřit na majetnější. Toto doporučení není ve fašistické korespondenci žádnou novinkou, důležitá je u tohoto dopisu odůvodňující zmínka: „…aby se hledělo na bohaté, zejména kvůli sbírce na rodiny lidí, jež jsou ve vazbě.“ Zde se nachází první zmínka o založení sbírky, která měla poskytnout postiženým rodinám finanční i naturální pomoc.109

108 109

MZA, fond C 12 III, k.573, sign.465/33. MZA, fond B 40, sign. 1-F, k.459, inv.č.6882.

40

Druhou polovinu roku vedl celou agendu zemského a krajského sekretariátu Chlapík. Protože sekretariáty nemohly pokračovat v činnosti, zřídil tzv. zemskou informační kancelář, kde sám úřadoval, a udržoval kontakt s Prahou. Jejím hlavním úkolem bylo přivést zpět bývalé členy hnutí nebo jeho sympatizanty a uvést opět v činnost jednoty. Rozesílala bývalým členům letáky „Nová vláda“, které byly již v opraveném, nezávadném vydání. Do budoucnosti se plánovala restrukturalizace okresní rady, zemské rady, sekretariátu s placenými úředníky a dokonce se uvažovalo o přejmenování organizace. V říjnu 1933 probíhaly důvěrné porady v Praze i ve Slavkově. Město navštívil Gajda, který byl střežen. Uvádí se, že ho doprovázel Josef Blahůtka, předseda NOF Slavkov a člen direktoria.110 Karel Drbal se vrátil po odpykání trestu v červenci 1933. Jako okresní tajemník nahradil na Bučovicku uvězněného Mlčka. Již během vyšetřování založil tříčlennou bratrskou radu, která rozdělovala podpory postiženým rodinám. Čile se pustil do organizačních záležitostí. 7. července vyloučil Reibenfeisena, poněvadž podal redakci Rovnosti nesprávné informace o Gajdovi a zavřených funkcionářích. Udržoval aktivní korespondenci s ústředím. V první zprávě se zmiňuje o pořádání národní slavnosti spojené s táborem lidu v Chvalkovicích 6. srpna 1933. Prosil ústředí, aby slavnost podpořili, neboť bučovický okres potřeboval morální podporu. Vedení strany se jistě přičinilo, jelikož Drbal 7. srpna písemně děkuje jednotě v Moravské Ostravě, která vyslala čtyřčlennou deputaci. I když byla akce strážníky zakázána a akce byla násilně přerušena, přinesla prý morální posilu v regionu. V září žádal pražské ústředí o zveřejnění prosby v tisku. Apeloval na všechny, aby přispěli aspoň naturálně rodinám, kterým v zimě hrozil vedle exekuce i vážný materiální nedostatek. Dopis byl vrácen s tím, že poměry urovná sám vůdce, který 26. září pobýval v Brně a okolí. O poměrech v rodinách uvězněných mužů podávala Drbalovi zprávy Eva Trnobranská z Vícemilic, jeho dlouhodobá osobní známost. Mimo výčtu žen ocitajících se na pokraji chudoby se zmiňovala o pražském ústředí, které zaslalo na příkaz Gajdy 100 Kč nejpotřebnějším rodinám.111 Na 24. září svolal Drbal schůzi všech členů z okresu do Chvalkovic. Měla za úkol provést reorganizaci fašistického hnutí na Bučovicku, oživit činnost zaniklých jednot, opatřit všechny členy novými legitimacemi, vyloučit členy liknavé a nespolehlivé a inkasovat od

110 111

MZA, fond B 40, sign. 1-F, k.453, inv.č.39930/33. MZA, fond B 40, sign. 1-F, k.453, inv.č.187 II/33.

41

členů příspěvky a dary. Drbala pověřil jejím svoláním tajemník krajské rady NOF v Brně Robert Barák, který byl na zmíněnou schůzi pozván jako referent.112 Další fašistické aktivity na Bučovicku jsou utlumeny v důsledku přísnějších rozsudků. Každý funkcionář si odpykal průměrně dva roky ve vězení. Hnutí se v kraji začalo rozkládat.

3.7 Místní o fašistech Překvapivě málo svědectví podávají o situaci v obcích po puči místní kroniky. Většinou se jedná o suchý popis událostí a soupis odsouzených nešťastníků. Vícemilická kronika zmiňuje asi nejvíc: „V naší obci zůstává velký počet lidí bez zaměstnaní. Státní podpora nestačí naprosto na výživu, takže do mnohých rodin se vkrádá bída.“ Puč provedený místními je obhajován: „Domnívali se, že jim bude odpomoženo od bídy.“113 Více pohledů na fašisty a brněnské události podává Kocourkova reportáž v Přítomnosti. Josef Pokorný, starosta Vícemilic: „U nás svolali veřejnou schůzi jedinkrát, ale nebyla jim povolena, udělali ji přes zákaz. Scházívali se u Mlčka v uniformách a odcházeli pryč nebo odjížděli autobusem na nějakou schůzi. Zpočátku nám to bylo k smíchu, nebrali jsme je vážně.“ Bučovický farář: „Co na to mám říct? Myslím, že je to chyba, že se těm lidem dovolilo nosit pušky, bodáky, střílet. A nespokojenost je veliká. Ano, znám ty lidi, jsou mezi nimi dobří, pobožní. A skoro samí chudáci.“ Eliška Mlčková, manželka: „Jsem mu říkala pořád: ,Sakryš, dům necháš mně na krku a sám sháníš jenom schůze! Jendo,‘ jsem povídala, ,kdybys viděl, že na schůzi bude rvačka, radši di pryč!‘ Muž utekl od kasáren a přišel v neděli ráno domů. ,Eliško, zle je,‘ povídá. Nic jsem se ho neptala.“ ,Přídó pro mě četníci,‘ řekl a lehl si do postele vedle mne. A za chvíli tu byli. ,No vidíš, to máš ze všeckého toho spolkování!‘ jsem mu řekla.“ Mikolášková, manželka: „Jak je hodnej, to by nikdy nedopustil! Třeme velkou bídu s nouzí! Stavovali se, že má jít s nima do Brna zadarmo. ,A proč?‘ se ptal. ,O to se nestaré,‘ řekli mu. Myslím to bylo poprvé v životě co jel autem.“ Jan Seménka, otec: „Nemáme ani na pohřeb. Dali jsme mu vykopat hrob za který dlužíme 200 Kč. Co nás stálo peněz vydržovat ho na učení v Brně. A ten Dufek ani nevyplácel mzdu! Dlužil mu 500 Kč, 100 Kč mu dal. Přišel k nám Hložek už v devět ráno, že bude schůze 112 113

MZA, fond B 40, sign. 1-F, k.453, inv.č.34541/33. Kronika Vícemilic, str.103 – 104.

42

o oběd že se nemaj starat, aby se Lojza a Eman připravili. Na to Cyril, že pojede s nima, zadarmo se sveze do Brna. Tož svézl, na věky! Myslel že půjde k mistrovi, že mu vyplatí alespoň na zpáteční jízdenku. Nebyl ani v tom spolku jako ostatní. Tož hlavní je, proč jim to ta vláda povolovala takové spolky s puškami a střílením.“ Hložková, manželka: „Když se velkostatky rozdělili, práce nebyla žádná. A velké daně. To o té vlastizradě, to nemože nikdo spravedlivé říct.“ Jandova sousedka: „Ona dyby byla práce, nebude fašistó.“114 Dopis Láníčkové vyšetřovanému manželovi: „Každýho je to osud. Já se za to nestidím a stidět nebudu neb žádnímu nic nezabrals a žádního si nezabil a za to že trpíš nevinně za to bych se styděla to mě ani nenapadne. Neb jsou tam jinčí než v Marefích. Každý tě litoval, kdes vlezl, že nechtěl jsi nikdy mezi ně a najednou vlezl si do takové bandy.“115 Vícemiličtí občané písemně požádali obecní zastupitelstvo, aby v zájmu obce požádalo Valáška, aby se vzdal funkce. Ten však odmítl.116 Počátkem února na schůzi zastupitelstva Bučovic oznámil starosta Vlach, že puče se účastnili pouze dva bučovičtí občané. Odmítl tvrzení, že většina lidí byla z Bučovic.117 Z těchto zpráv lze vyčíst stanovisko občanů obcí. 26. ledna se konal pohřeb Seménky na ústředním hřbitově v Brně. Mrtvého oplakávali rodiče, čtyři sourozenci a známí. „Kdo by nepocítil vzrušení při pohledu na mladíka, téměř dítě, zahaleného v bílý rubáš se světlými vlasy, zkadeřenými, na jehož čele je vidět jen malý proužek krve. Byl to chudý pohřeb, vypravený z toho posledního co rodiče měli, bez věnce, bez řečí.“118 6. února se konal ve Vícemilicích ostrý protifašistický projev místní organizace národních socialistů. Bylo zdůrazněno, že obyvatelé obce čin příkře odsoudili.119 O dva dny později v Bučovicích přes zákaz okresního hejtmana pořádali dělníci tábor lidu. Sešlo se 2000 občanů. Promluvil komunistický poslanec Šťourač, který byl zatčen za výkřiků: „Hanba četníkům, ať žije boj horníků, pryč s fašistickým terorem!“ V Brankovicích byla údajně také uspořádána zakázaná schůze.120

114

Kocourek, F.: c.d., str. 92, 93, 94, 103, 104. MZA, C12 III, k.575, sign. 498/II. 116 Zájmy kraje 9.2.1933. 117 Zájmy kraje 9.2.1933. 118 Moravské slovo 27.1.1933. 119 Moravské slovo 7.2.1933. 120 Dělnická rovnost 9.2.1933. 115

43

3.8 Tisk Kobsinkova historie, sensace je veliká Expres kolem sebe bije, Pásky tahá z kotlíka. Těžko lovit z varných vírů, a nespálit klepeta, Když se jeden ze tří mušketýrů, jeden v bžundě třepotá. Pořádek se podle zvyku, udělá a uhlídá -. Venkov honí politiku, Stříbrného nevida. Neboť ten je z mužů pětky A má mocné konexe, Tady pozor před následky, Aby žurnál nesek se! Za to v hněvu neústupném půjde se teď na puče. Zítra už si na ně dupnem. Už si berem papuče.121

Přepad se stal celorepublikovou záležitostí především díky tisku. Noviny vyplňovaly po několik měsíců články týkající se přepadu. Znovu se otevřela diskuse o celé ideologii. Debatovalo se o státech, kde se fašismus prosadil. Diskuse se vedly na pozadí mezinárodní situace, která nastala zvolením Adolfa Hitlera říšským kancléřem. Jako vždy, když noviny nemají přesné informace od oficiálních zdrojů, bylo mnoho zpráv podloženo spekulacemi a dohady. Vyzdvihovaly se nebo naopak kritizovaly hodnoty, jež stranické vedení uznalo za vhodné. Noviny tudíž zaujaly k případu předem dané stanovisko. V mnoha případech se listy navzájem osočovaly z uvádění chybných informací, týkajících se vztahu strany s určitými událostmi nebo osobnostmi okolo puče (např. Kobsinek byl údajně člen Selské jízdy). Národně demokratické Vyškovské noviny se o puči příliš nezmiňovaly. Pouze při zahájení procesu poukázaly vedle Poledních listů na žádost obhájce postřeleného vojína o čtení v němčině.122 Nejvíce se případem zabýval brněnský deník Klofáčovy strany Moravské slovo. Byl doslova pohlcen touto událostí. Vedle každodenních čerstvých informací zveřejnil nejen fotografie a stručné medailonky osob spojených s pučem, ale i spoustu nesmyslných a málo souvisejících informací, jako například ukradení 300g jedů v drogerii, kde Mlček pracoval, o 121 122

Lidové noviny 28.1.1933. Vyškovské noviny 24.4.1933 a Polední list 25.4.1933

44

místech na Moravě, kde se údajně připravovaly převraty, že každý účastník měl slíbeno 20 Kč, nebo o nevyvěšených praporcích v ulicích Bučovic při prezidentových narozeninách.123 Pravicový tisk se zaměřil především na účelovost celého hnutí, které se odklonilo od dřívějšího nadstranického ideálu. Kořeny sociálních nepokojů nacházel v demagogii socialistických stran. Odsuzoval útok provedený na národní armádu. Schvaloval rázný postup vlády a žádal podrobné prošetření, viníkům přísné tresty a učinění opatření, aby se tyto události neopakovaly. Mnoho novin situaci zlehčovalo, zejména vládní a agrární.124 V levicovém tisku se vyplňovaly titulní strany více rosicko-oslavanskou hornickou stávkou. Sociálně demokratická Rovnost se stavěla k události podobně jako komunistická Dělnická rovnost. Více než brněnský pokus o převrat byla kritizována vláda a státní zřízení, které umožnilo vznik a působnost hnutí. Sociální demokracie žádala celkové zúčtování s fašismem a vzpomínala na sázavskou aféru. Kobsinkovy výpovědi byly brány vážně. Byl navrhován zákaz nošení zbraní civilisty a zákonná kontrola spolkových zbraní. Tradičně kritizovala agrárníky, lidovce a národní demokraty, že si tuto organizaci „ dlouho hřáli na prsou“.125 Dělnická rovnost viděla v pučistech a obecně ve fašistech účinný nástroj vlády, který je možné užít v případě ohrožení kapitalismu. Žádala okamžité sesazení policejního ředitele, zemského velitele Vojcechovského, zákaz zbraní ve střelecké jednotě, Sokolu, Národní gardě a Selské jízdě.126 Také apelovala na odstoupení značné části vlády - ministra vnitra, obrany, spravedlnosti a dalších. Věřila, že do případu byla namočena policie, státní úředníci a přední političtí činitelé. Silně kritizovala Stříbrného. S těmito názory se později shodla i pozdější marxistická historiografie.127 Reakce na rozsudek státního soudu byly - vyjma fašistického tisku - výjimečně shodné na obou pólech politického spektra. S nelibostí se neslo Gajdovo osvobození. Druhý rozsudek představoval určité uklidnění a měl kompenzovat „očividně tolerantní“ rozsudek státního soudu. Vedle vážných politických debat o fašistickém hnutí a podrobném sledování vývoje celého případu, zejména osobností hlavních aktérů a Gajdy, se v tisku neméně často objevovala humorná stránka celé akce. Podílel se na tom stejným dílem jak levicový tak i pravicový tisk. O ztřeštěném Kobsinkovu kousku kolovaly různé povídky, vtipy, karikatury, 123

Moravské slovo 24.1.1933, 3.2.1933 a 14.3.1933. Svoboda 24.1.1933. „vojsko a policie bylo ihned na místě, akce byla hned zlikvidována.“ 125 Rovnost 16.2.1933. 126 Dělnická rovnost 26.1.1933. 127 Dělnická rovnost 24.5.1933, 31.5.1933 „Stříbrný se otevřeně přihlásil k fašismu“ a 12.9.1933. 124

45

básně a dokonce byla komunisty vydána brožura „Svatební košile“. Bučovicím se začalo trefně říkat „Pučovice“128 a celý region se dostal do hlubšího podvědomí jako „líheň fašistů“. Jen obyvatelé zdejšího kraje ostře odmítali širokou působnost této organizace.

128

Moravské slovo 14.3.1933.

46

4. POSLEDNÍ LÉTA A ZÁNIK NOF V dubnu 1934 vstoupila NOF do řad Národní fronty. V létě toho roku z uskupení ale odstoupila a roku 1935 vystoupil Gajda s návrhem na založení „árijské fronty“, jež měla sdružit fašisty všech směrů a národností z celého Československa, což se značně odlišilo od původní koncepce NOF. Parlamentní volby roku 1935 se staly pro fašisty zklamáním, neboť se umístili na posledním místě ze všech československých stran s mandátem. Těch bylo šest. Strana začala ztrácet na přitažlivosti, neboť se její předvolební sliby a idea značně rozcházely se skutečností. Hnutí počalo nezadržitelně upadat. Vytvořilo se mnoho opozičních sil a řada funkcionářů vedla proti Gajdovi boj. Po Mnichovu byl Gajda rehabilitován a v rámci vytvoření pevné strany Národní jednoty podepsal 3. března 1939 prohlášení o úplné likvidaci své fašistické strany.129 1. ledna 1943 byla činnost Národní obce fašistické v protektorátu definitivně zastavena. V dubnu 1937 se odhadoval počet členů na 180. 22. prosince 1938 provedl Trojovský za účasti 8 osob likvidační schůzi brněnské NOF. Jediný z vyškovského okresu byl přítomen Josef Blahůtka ze Slavkova. Schůzi zakončil župní tajemník nostalgicky: „Členové NOF budou nadále sice navenek v národní jednotě, ale uvnitř zůstanou čím byli a budou v tom smyslu nadále pracovat.“130

4.1 Doznívání NOF na Bučovicku Schůze se konala až 8. září 1936 za účasti asi 90 osob. Vlastních stoupenců byla ale mizivá menšina (asi 15%), většinu tvořili komunisti. Svolavatel byl Vladimír Padalík a předsedal Trojovský, řečnil poslanec Dominik a Tomeček. Ten, jakmile začal hovořit o internacionále vedené židovským kapitálem, byl vypískán. Na konci se vřava stupňovala a proto byla schůze intervenujícím úředníkem rozpuštěna a účastníci vyzváni, aby v klidu opustili sál.131 Další schůze se v Bučovícich odehrála někdy v polovině roku 1937. Během ní došlo opět k nepřístojnostem, jimiž byl ohrožen veřejný klid a bezpečnost. Musela být rozpuštěna. Z tohoto důvodu byly okresním úřadem zakázány veřejné schůze NOF, jež se měly uspořádat 30. ledna 1938 odpoledne v Nemochovicích a večer téhož dne v Chvalkovicích. I když se

129

Malíř a kol.: c.d., str.647-648. MZA, B 40, sign. 1-F, k.461, inv.č.20679/38. 131 MZA, B 40, sign. 1-F, k.458, inv.č.10582/36. 130

47

Drbal a Machálek, předsedové jednot, zavázali k udržování klidu a pořádku, bylo jejich odvolání zamítnuto. Drbal se obhajoval nepůsobností socialistických stran v oněch obcích, tedy nehrozilo nebezpečí jako v Bučovicích. Přesto schůze nebyla povolena. S 22. prosincem 1938 končí písemné zprávy týkající se jakékoli působnosti NOF na Bučovicku.132 Počátkem roku 1937 se zemskému prezidiu dostala velmi zajímavá a nečekaná informace ohledně vícemilických fašistů namočených do příprav puče roku 1933. 4. ledna 1937 se dostavil na policejní strážnici mlynář Jakub Hochman z Vícemilic s udáním na Poláška za účast na přepadu. Ten byl sice ve vazbě, ale po pár dnech byl propuštěn, neboť byl kryt svými příznivci. V prosinci 1936 se dozvěděl mlynář od Aloise Seménky, že se Mlček zmínil o Poláškovi jako o hlavním inspirátorovi přepadu. Pro ověření si zajel do Kartouz, kde mu bývalý okresní náčelník tuto skutečnost potvrdil. Polášek puč zorganizoval, financoval a věděla o něm i jeho žena. Poté mluvil s Hložkem, jenž bývalého hostinského také kryl. Odůvodnil to skutečností, že starý fašista je bohatý a on si myslel, že když bude potřeba, poskytne finanční pomoc. Zklamal ho prý, když jemu - Hložkovi - umřela žena a chtěl si od Poláška půjčit 1000 Kč. Musel mu za to ale dát do zástavy vepře. Brzy na to Polášková Hložka upomínala, takže jí musel vrátit větší část dluhu doufaje, že zbytek bude s malým úrokem. Mlynáře chování bývalého hostinského rozčílilo, a proto šel vypovědět policii jaké poměry v obci vládnou. Při vyšetřování Poláška v roce 1933 udával svědek Karel Švarc, že může prokázat Poláškovu vědomost o chystané akci, poněvadž byl u toho, když ho Janda zval na účasti při obsazování kasáren. Jiný svědek tvrdil, že mu v hospodě toho večera do ucha zašeptal, že Gajda již chodí po Brně v generálské uniformě. Polášek se ohrazoval, že to bylo řečeno v žertu, neboť rád dráždil podobnými výroky spoluobčany. Více vyšetřován nebyl a dostal pouze pokutu za poskytnutí peněz fašistům na autobus. Téměř okamžitě po udání se projevila snaha obnovit řízení a na základě tohoto udání vytvořit žalobu. Naléhavá zpráva policejního ředitelství z 13. května je však více než překvapivá. Poláškovy spisy se během předávání soudcům a prokurátorům úplně ztratily a nebyly nikdy nalezeny! Nezaložily se nikdy ke spisům „Kobsinek a spol.“ Nebylo možné vystopovat, kde se nacházejí, a z toho důvodu nešlo ani zjistit výsledek soudního řízení, případně v jakém stadiu se nachází. Celá záležitost kolem Poláška záhadně „vyšuměla“.133

132 133

MZA, B 40, sign. 1-F, k.461, inv.č.20847. MZA, B 40, sign. 1–F, k.459, inv.č.6882/37.

48

4.2 Osudy židenických pučistů Ladislav Kobsinek si odpykal jen 6 let. V červenci 1939 vstoupil do hnutí Vlajka a do jeho polovojenských formací, Svatoplukových gard, v nichž dosáhl hodnosti podplukovníka. V druhé polovině války se živil jako úředník na letišti v Brně-Slatině. Na konci války získal německé občanství. Moulis také uvádí, že za okupace žádal tři miliony korun proti židovskému majetku za veškeré příkoří. Žádal také, aby účastníkům židenického puče byly přiznány nejvyšší náhrady škod rovněž ze zabaveného židovského majetku. Tyto poznatky však nejsou nijak pramenně podloženy.134 V roce 1945 byl intervenován a posléze postaven před mimořádný lidový soud ve Znojmě. Za své působení v letech války, včetně svědectví o kontaktech se službou SD, byl odsouzen na dalších dvanáct let vězení. Po propuštění v roce 1957 se jako německý státní příslušník vystěhoval do SRN. Zde záhy, na konci padesátých let, zemřel.135 Šušlík a Nedvědický byli také předčasně propuštěni, ale jejich další osudy se mi nepodařilo vypátrat. Od září 1933 se zřekli své strany a přestali odebírat fašistické noviny.136 Mlček si odpykával trest nejdřív na Borech, od 1934 dlel v Kartouzích. Ředitelství věznice se o něm zmiňovalo, že měl i přes dva malé přestupky domácího řádu dobré chování. Pracoval pilně, ochotně a svědomitě. Nezadal příčinu k nějaké vážnější stížnosti. 7. října 1938 mu byl podle rozhodnutí vlády prominut trest související s letáky. Místo 12. února 1939 byl propuštěn 23. prosince 1938. Jeho stopy mizí zároveň s tímto propouštěcím rozkazem. V bučovickém kraji však již nepůsobil. Odstěhoval se do Brna, nejspíše za svou manželkou, která bydlela v Brně-Židenicích a pracovala v brněnské Zbrojovce. Jejich dcera Ludmila (v té době asi sedmiletá) byla vychovávána u rodičů matky v Olomouci. Alois Hložek se po odpykání trestu vrátil do Vícemilic. Poslední zmínku o bývalém předsedovy vícemilické jednoty podává vlastnoruční dopis z 22. ledna 1937. Žádá v něm krajský soud, aby mohl vykonat trest 8 dní ve vězení okresního soudu v Bučovicích. V důvodech zmiňuje úmrtí manželky (20.11.1936) a dvě děti ve věku 2 a 4 let, které potřebují dohled a ošetření. Žádosti bylo vyhověno.137 Alois Seménka se po odpykání trestu stěhuje za svým bratrem Josefem do Brna.138

134

Moulis, M.: Vzestup a pád generála Gajdy, str.149 – 150. Pejčoch, I.: c.d.,str.34; také Pasák, T.: Český fašismus a kolaborace 1922-1945, str. 161, 319, 366. 136 Dělnická rovnost 12.9.1933. 137 MZA, fond C12 III, k.573, sign.465/33. 138 MZA, fond B 40, sign. 1-F, k.459, inv.č.6882.

135

49

Josef Boudný byl propuštěný z Borů mezi prvními již v březnu 1935. Na podzim téhož roku byl odveden. Sloužil v Olomouci u 2. dragounského pluku, kde exceloval. V pluku se vědělo o jeho minulosti, nebyl proto v poddůstojnické škole, kam ho navrhoval jeden důstojník. Nemohl dostat ani vyšší hodnost, byl povýšen až po válce na svobodníka. Z prezenční služby se vrátil roku 1937. Znovu byl povolán v květnu i v srpnu 1938. Vrátil se před vánocemi 1938. Po březnu 1939 se přihlásil do Německa na práci. Pracoval v berlínské čalounické dílně, kde byl do konce války. Na otázku, zda mu nebylo na škodu odsouzení v poválečném období, odpověděl: „Myslím, že ne.“139 S Boudným byli odvedeni na podzim 1935 Kotolán, Seménka a František Rybníkář. Josef Novotný byl odveden v březnu 1934.140 Karel Drbal a Antonín Machálek stále aktivně vedli jednoty NOF v Chvalkovicích a Nemochovicích, jak bylo zmíněno v předešlé kapitole. Co se s nimi stalo po příchodu Němců není známo. Janda zemřel ve vězení během výkonu trestu na Borech. Zpráva o jeho úmrtí pochází z roku 1934.141 Zbytek účastníků se většinou vrátil zpátky do své rodné obce, kde se zařadili do běžného života. S fašismem většinou již nechtěli mít nic společného.

139

Zvukový záznam vzpomínek J.Boudného, c.d. Kronika Vícemilic, str.106, 118. 141 Kronika Vícemilic, str.119. 140

50

ZÁVĚR Český

fašismus

se

projevoval

intenzivněji

ve

dvou

etapách

souběžných

s hospodářskými a politickými recesemi. První byla v roce 1926, kdy se hnutí zrodilo. V našich zemích představovala NOF zcela novou organizaci zdánlivě navazující na vlastenectví 19. století. Státní úřady z obavy před rychlým a nebezpečným šířením jednotné fašistické instituce sledovaly každý její krok. Již koncem roku lze pozorovat, že se ve většině obcí jednalo o záležitost chvilkového rázu. Druhá a mohutnější vlna trvalejšího působení Národní obce fašistické byla na počátku velké hospodářské krize. V této době se strana prosazuje i v Bučovicích a okolí. Strana poskytovala členům vedle různých sympatických národních hesel také zajištění práce. Brzy se ukázalo, že tento aspekt převyšoval nad ostatními politickými aspekty a sehrál klíčovou úlohu, v literatuře často opomíjenou. Vedle těchto aspektů sehrála důležitou roli při růstu členstva mezinárodní situace. Mladá republika byla na počátku 30. let ojedinělým ostrůvkem demokracie, ve kterém panovala politická svoboda. Fašismus tohoto období se nespojoval s hitlerovským nacismem. Představoval jistou formu autoritativního státního zřízení. Uplatnil se ve všech okolních zemích vytvořených z bývalého Rakouska-Uherska. Mnoho občanů vidělo v demokracii a kapitalismu příčiny světového hospodářského kolapsu a klonilo se spíše k „vládě silné ruky“. Další příčina prosazení tohoto hnutí by mohla tkvít v mnohonárodnostním složení obyvatelstva. Vedle hospodářské krize a mezinárodní situace se organizace v regionu uchytila zásluhou několika místních, kteří se fašismu oddali většinou z prospěchářských důvodů. V drtivé většině případů to byly v minulosti stíhaní mladí muži bez většího všeobecného rozhledu. V založené střelecké jednotě se cvičili ve stejnokrojích ve střelbě a jiných vojenských sportech, čímž se utvrzovali v představě o možných přípravách příchodu „nového 28. října“. Jedině tak se dá vysvětlit přítomnost těchto jednot v brněnských kasárnách. Ve vrcholné fázi krize v Československu na přelomu let 1932 a 1933 disponuje organizace na Bučovicku nejvíce členy. Mnoho členů se však rekrutovalo z řad sezónních dělníků a řemeslníků, kteří ve zmíněné době prožívali nejtěžší doby. Bylo jim slíbeno a posléze poskytnuto zaměstnání. Nic jiného většinu nezajímalo. Schůzí se neúčastnili a program fašistů byl prostým venkovanům cizí. Téměř vůbec nejsou probádány jednoty v Brně a Prostějově, představující hlavní centra českého fašismu na Moravě za první republiky. U Brna je navíc tento výzkum

51

problematický pro nedostupnost archiválií vzešlých ze samotné činnosti místních jednot. Doufejme, že se brzy objeví bohatý pramenný materiál, který poskytne hlubší pohled. Jiné bádání by se mohlo věnovat ohlasu tisku na brněnský přepad. Z novin lze snadno vyčíst příčiny zveličení celého aktu a jeho vliv na rozsudky účastníků. Bylo by velmi zajímavé a přínosné prostudovat tisk v zahraničí a analyzovat reflexe této události v jiných státech, zejména v Německu a Rakousku. Události okolo židenického puče se dají charakterizovat jako záležitost lokálního charakteru. Akce byla zorganizována ambiciózními a naivně smýšlejícími jedinci, kteří do akce vtáhli většinou známé, sousedy či rodinné příslušníky za vidinou schůze pro nezaměstnané. Těžko si lze představit, že tak zkušený generál jako byl Gajda by uspořádal vojenský přepad s pár desítkami vesměs neozbrojených venkovských a nezkušených dělníků. Obyvatelstvo a rodiny pučistů nikdy nehleděly na své otce, bratry a syny jako na fašisty. V obcích byli považováni za chudáky. I přes všechny názvy, jež se akci dostaly a rozšířily se díky tisku, mluví pozůstalí příbuzní o „velké ostudě“. Ta se s postupem času vytratila z paměti nejen rodin samotných, ale i místních obyvatel. O události se doma nikdy nehovořilo. Pokud nějaká mlhavá vzpomínka přežila bezmála tři čtvrtě století, pokládá se buď za nešťastný důsledek velké bídy, anebo se vzpomíná na její humorné pasáže, které se však většinou nezakládají na reálném podkladě.

52

POUŽITÉ PRAMENY A LITERATURA Prameny MZA Brno, fond B 40, sign.1-F MZA Brno, fond C 12 III MZA, SOA Slavkov u Brna, fond AM Bučovice, Pamětní kniha města Bučovic 1887 – 1939. MZA, SOA Slavkov u Brna, fond AM Bučovice, Kronika Vícemilic 1924 – 1947. Zvukový záznam vzpomínek Josefa Boudného, účastníka tzv.židenického puče 1933, historické oddělení MZM, sign.Fk 45.

Periodika:

Dělnická rovnost 1933. Lidové noviny 1933. Moravské slovo 1933. Polední list 1933. Rovnost 1933. Svoboda 1933. Vyškovské noviny 1933. Zájmy kraje 1933.

53

Literatura: Bartoš, Josef a kol.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 – 1960 . sv. 10, Brnoměsto, Brno-venkov, Vyškov. Ostrava 1986 Fic, Vladimír: Vývojové tendence fašismu na Moravě a ve Slezsku v letech 1930-1938. Vlastivědný věstník moravský, 47, 1995, č.4, s. 391-401. Gajanová, Alena: Dvojí tvář. Z historie předmnichovského fašismu. Praha 1962. 209 s. Gregorovič, Miroslav: Kapitoly o českém fašismu. Fašismus jako měřítko politické dezorientace. Praha 1995. 186 s. Hornová, Hana: K fašistickému pokusu o puč v Židenicích 22.1.1933. Revue dějin socialismu, 10, 1970, č.1, s.85 – 102. Kapras, Jan: Fašismus. Praha 1939. 355 s. Klimek, Antonín: Boj o Hrad, 1. Hrad a pětka (1918 - 1926). Praha 1996. 432 s. Klimek, Antonín: Boj o Hrad, 2. Kdo po Masarykovi? (1926 - 1935).Praha 1998. 684 s. Klimek, Antonín – Hofman, Petr: Vítěz, který prohrál. Generál Radola Gajda. Praha 1995. 285 s. Kocourek, Franta: Tři dny v kraji pučistů. Přítomnost X., č. 5, 6, 7, 1933, s.75-78, 91-98, 103-107. Kotlán, Pavel: Fašismus a jeho česká podoba. Národní obec fašistická 1926 – 1933 a fašismus současný. Přerov 2001. 78 s. Kratochvíl, Augustin: Dějiny města Bučovic. Bučovice 1927. Různé stránkování. Kroupa, Vlastislav – Huňáček, Zdeněk – Jožák, Jiří – Stříbrný, Jan: Český antifašismus a odboj. Slovníková příručka. Praha 1998. 558 s. Kučera, Bohumil: Brněnský puč roku 1933 před Státním soudem. Pravněhistorické studie, 1978, s. 85 – 111. Malíř, Jiří a kol.: Politické strany : vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861-2004. I. díl, období 1861-1938. Brno 2005. 1021 s. Modráček, František: Fašistické převraty. Praha 1937. 446 s. Motal, Jaroslav – Motalová, Eva: Nemochovice v proměnách času. Nemochovice 2003. 347 s. Moulis, Miroslav: Tajné heslo granát. Praha 1973. 124 s. Moulis, Miroslav: Vzestup a pád generála Gajdy. Třebíč 2000. 164 s. Pasák, Tomáš: K historii českého fašismu. Praha 1985. 94 s. Pasák, Tomáš: Český fašismus a kolaborace 1922-1945. Praha 1999. 486 s.

54

Pejčoch, Ivo: Židenický puč. Historie a vojenství, 55, 2006, č. 4, s.20 -35. Peroutka, Ferdinand: Budování státu. 3/4. Praha 2003. Peša, Václav: K otázce počátků fašistického hnutí v českých zemích. Časopis matice moravské, 62, 1953, s. 210 – 248. Setinský, Jiří : Bučovice v prvním desetiletí po obnově konstitučního zřízení. VS 2001/II., s. 133 – 150. Vykoupil, Libor: Fašistický útok na Židenická kasárna v roce 1933. Forum Brunense, 5, 1993, s. 121 – 136.

55

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK: AM Bučovice – Archiv města Bučovice MNOF – Moravská národní obec fašistická MZA – Moravský zemský archiv MZM – Moravské zemské muzeum NOF – Národní obec fašistická SOA – Státní okresní archiv

56

PŘÍLOHY

57

Příloha I. TABULKA A. Seznam odsouzených pučistů Narozen

Povolání

Ladislav Kobsinek

25. 09. 1903

Nadporučík v záloze

Brno

Jan Mlček Bedřich Šušlík

15. 05. 1904 20. 08. 1900

Dělník Tesařský pomocník

František Nedvědický Michal Procházka Josef Bělohoubek* Josef Boudný* Petr Bradáč Petr Doležal Karel Drbal Rudolf Drbal Josef Drbal Karel Dupák František Ferda Josef Fusek*

21. 11. 1889

Rotmistr v. v.

Vícemilice Brno (do 9.10.1932 Brankovice) Římov

20. 10. 1902 07. 03. 1907 06. 01. 1914 16. 09. 1914 27. 06. 1882 25. 09. 1910 14. 09. 1913 01. 03. 1912 20. 04. 1905 01. 10. 1912 15. 11. 1909

Ludvík Halamíček Josef Hanák Alois Hložek Ludvík Holásek Leopold Houšť František Hynšt Antonín Jedlička František Jedlička Tomáš Janda Jan Kadluba

06. 08. 1876 13. 02. 1908 17. 04. 1907 07. 02. 1909 07. 08. 1908 09. 03. 1906 09. 02. 1902 20. 05. 1906 11. 05. 1889 14. 05. 1904

František Kamenný Hypolit Knap Stanislav Končený Jan Kopřiva Josef Kotolán* Josef Kůr Josef Malina Vladimír Přibilík Emanuel Rybnikář* František Rybnikář Alois Semenka Josef Střešinka

25. 01. 1914 12. 08. 1909 30. 04. 1885 28. 08. 1898 29. 11. 1911 19. 11. 1886 16. 04. 1888 20. 02. 1912 20. 03. 1908 09. 12. 1913 27. 10. 1912 02. 03. 1910

Evžen Šrámek Albín Švarc František Turský Petr Vozdek mladší Petr Vozdek Starší Josef Vystavěl* Josef Zálešák Jindřich Židlík* Duchoslav Geidl Josef Růžička

26. 01. 1912 14. 10. 1910 04. 04. 1887 28. 06. 1912 18. 07. 1877 07. 10. 1906 21. 03. 1910 31. 03. 1914 19. 08. 1912 19. 02. 1904

Krejčovský mistr Pokrývačský dělník Čalounický dělník Zedník Punčochář Studnař Studnař Studnař Dělník Dělník Klempířský pomocník Dělník Dělník Zámečník Malorolník Malorolník Dělník Zedník Stolař Dělník Mlynářský pomocník Zednický pomocník Dělník Zednický pomocník Cestující Dělník Dělník Dělník Malířský pomocník Kovářský dělník Pekařský pomocník Zámečník Krejčovský pomocník Pekařský pomocník Soustružník dřeva Zemědělský dělník Malíř pokojů Bývalý obchodník Zemědělský dělník Dělník Zednický pomocník Zubní technik Řidič

Jméno a příjmení

Bydliště

Výše trestu u soudu Státního Nejvyššího 6 let 12 let, 20 tis. Kč pokuty 2 roky 6 let, 2 tis. pokuty 4 roky 9 let, 2 tis. pokuty 3 roky

8 let, 2 tis. pokuty

Chvalkovice Bučovice Vícemilice Chvalkovice Bučovice Chvalkovice Chvalkovice Chvalkovice Vícemilice Bučovice Chvalkovice

3 roky 6 měsíců 6 měsíců 7 měsíců 8 měsíců 7 měsíců 6 měsíců 7 měsíců 10 měsíců 7 měsíců 8 měsíců

18 měsíců 20 měsíců 20 měsíců 20 měsíců 18 měsíců 18 měsíců 18 měsíců 20 měsíců 21 měsíců 20 měsíců

Nové Hvězdice Brankovice Vícemilice Brankovice Brankovice Vícemlice Brankovice Brankovice Vícemilice Nevojice

7 měsíců 7 měsíců 11 měsíců 1 rok 7 měsíců Osvobozen? 11 měsíců 6 měsíců 9 měsíců 7 měsíců

20 měsíců 20 měsíců 2 roky 6 měsíců 2 roky 18 měsíců 20 měsíců 20 měsíců 20 měsíců 18 měsíců 20 měsíců

Chvalkovice Brankovice Chvalkovice Bučovice Vícemilice Nesovice Chvalkovice Nemochovice Vícemilice Vícemilice Vícemilice Chvalkovice

6 měsíců 10 měsíců 8 měsíců 10 měsíců 10 měsíců 7 měsíců 7 měsíců 8 měsíců 6 měsíců 6 měsíců 6 měsíců 7 měsíců

20 měsíců 2 roky 20 měsíců 21 měsíců 21 měsíců 18 měsíců 20 měsíců 20 měsíců 18 měsíců 18 měsíců 18 měsíců 20 měsíců

Nemochovice Vícemilice Nemochovice Nemochovice Nemochovice Chvalkovice Vícemilice Kunkovice Brno Brno

1 rok 6 měsíců 9 měsíců 7 měsíců 9 měsíců 9 měsíců 1 rok 6 měsíců 6 měsíců 6 měsíců

22 měsíců 18 měsíců 22 měsíců 20 měsíců 22 měsíců 22 měsíců 22 měsíců 18 měsíců 2 roky 18 měsíců

* Nebyl člen NOF

58

TABULKA B. Seznam účastníků, kteří vyjeli z Vícemilic, na přímém ozbrojeném přepadení se nepodíleli Povolání

Výše trestu u soudu Státního Nejvyššího

Jméno a příjemní

Datum nar.

Místo bydliště

Alois Bárta

03. 02. 1900

Dělník

Nevojice

––

––

Gabriel Hála

15. 03. 1891

Zedník

Nemochovice

––

––

Antonín Hasala

13. 03. 1915

Pokrývač

Nové Hvězdlice

––

––

František Hlaváček Karel Hloušek

01. 06. 1905

Pokrývač

Nové Hvězdlice

––

––

26. 02. 1905

Natěrač

Brno

__

František Chládek Antonín Ilek

25. 05. 1903

Cukrář

Brankovice

__

2 měsíce + 1000 Kč Týden vězení

01. 06. 1896

Sazeč písma

Bučovice

––

––

Alosi Kyler

12. 06. 1913

Zedník

Nemochovice

––

––

Karel Langer*

06. 04. 1911

Zeměd. dělník

Chvalkovice

––

––

Štěpán Láníček*

14. 12. 1894

Rolník

Marefy

––

––

František Machala Antonín Machálek Josef Mikulášek

11. 11. 1907

Zedník

Chvalkovice

––

––

05. 09. 1895

Rolník

Nemochovice

––

––

26. 09. 1887

Zedník

Bučovice

––

––

Ladislav Medek** Josef Novotný

27. 06. 1883

Dělník

Nítkovice

––

––

18. 09. 1912

Pekař. pomocník

Vícemilice

––

––

Emil Oulehla**

15. 04. 1907

Nitkovice

––

––

Josef Pastyřík**

15. 11. 1892

Košíkářský pomocník Domkař

Nitkovice

––

––

Fratnšiek Pilňáček Vojtěch Sedmera Antonín Stuchlík

07. 02. 1908

Úředník

Brno

––

––

23. 04. 1903

Holičský mistr

Nové Hvězdlice

––

––

31. 03. 1906

Topič

Brno

––

––

Josef Šmihla*

29. 04. 1904

Zedník

Chvalkovice

––

––

Jan Štěrba

21. 01. 1914

Zed. pomocník

Nítkoice

––

––

Václav Šurýn

07. 05. 1906

Šofér

Bučovice

––

––

Votěch Vašina

29. 04. 1904

Zedník

Malinky

––

––

* Nebyl člen NOF ** pouze se shromáždil v Nítkovicích, do Vícemilic nedorazil.

59

Příloha II. Fotografie střelecké jednoty v Bučovicích a zároveň účastníků puče

Horní řada: druhý z leva F.Jedlička, uprostřed Kadluba Dolní řada zleva: Knap, ?, Šušlík, Mlček, Hložek, A.Jedlička

60

Příloha III. Fotografie Aloise Seménky, bratra jediného zastřeleného účastníka puče

61

Příloha IV. Fotografie četaře Gabriela Jandla. „Hrdina židenických kasáren“ pocházel rovněž z Bučovic

62

Příloha V. Leták vytištěný v Bučovicích, který byl shledán závadným.

63

64

Příloha VI. Vícemilice v roce 1933

65

Příloha VII. Fotografie z pohřbu Cyrila Seménky

66