Měsíčník Obce Velký Týnec. Ročník XXIll Září 2013 Cena 10,- Kč

Měsíčník Obce Velký Týnec

TÝNECKÉ LISTY Ročník XXIll

Září 2013

Cena 10,- Kč

Zářijový úvodník

Buchtobraní 2013

1

2

Foto: Jaroslav Rod a Ivo Stejskal Vítězkou soutěže o nejlepší buchtu se stala paní Jindřiška Tomková. Mužskou porotu okouzlila svým věnečkem z odpalovaného těsta s pudinkem a šlehačkou.

Petr Hanuška V sobotu 31. srpna proběhl první ročník nové kulturní akce nazvané Buchtobraní. Název vymyslela nápaditá paní Lucka Peňašková. Motivace ke zrodu této, věřme, nové tradice byla velmi jednoduchá. Když se na konci července mohou pánové radovat ze záplavy pivních vzorků, proč by se na něco chutného či lákavého nemohly těšit i naše dámy?! Proto bylo Buchtobraní zaměřeno především na ně, na jejich schopnosti, potřeby i radosti. Poprvé tak na naší půdě proběhla soutěž v pečení sladkostí. Nedělali jsme rozdíl mezi skutečnými buchtami a zákusky, neboť jsme netušili, kolik se sejde soutěžních vzorků. Někdo nám to po vyhlášení vítězů vyčítal, jiný pochopil, že všechno nové se musí na základě získaných zkušeností nejprve doladit. Na nově umístěném pódiu (u zámecké zdi směrem ke kostelu) se mezitím rozběhl kulturní program, který postupně naplnily skupiny Old Dogs (country a blues) - foto 2, Mionši (goralské písně a tance) - foto 3 a hlavní hvězdy odpoledne Václav Neckář se skupinou Bacily - foto 4. Právě poslední host sklidil obrovský aplaus a musel několikrát přidávat. Na tomto místě musím konstatovat, že publikum, které se sešlo na zámecké zahradě - foto 5, bylo během zpěvákova vystoupení úžasné. Zpívalo, vlnilo se, mávalo rukama. Prostě nádhera! Ale to nebylo

BR IK A

Otázka pro... RU

Jana Dostála - autora nové týnecké sochy Kláry - str. 2

Viktora Plachého - hlavního agronoma ZD Agra Velký Týnec - str. 15

PRŮVOD

NO VÁ

Velevážené čtenářky, vážení čtenáři, dovolte, abych vás nejprve seznámil s událostmi z našeho dvorku. Začal kvést břečťan. Po celý rok si jen tak polehává na zídce a občas vystrčí nějaký všetečný šlahoun. Právě teď mi jeden kouká do okna. Když zafouká ten správný vítr, tak na něj i potutelně klepe. Přísně jsem na něj pohlédl a varovně pozvedl prst. Vždyť ty mi tady stíníš! Ustup mi ze slunce! V mé paměti se rázem vyvalil sud s Diogenem, který tento památný výrok pronesl někdy ve 4. století př. n. l. Tehdy se ho ptal jeden z nejmocnějších mužů tehdejšího světa Alexandr Veliký, jestli něco nepotřebuje, že je ochoten mu splnit jakékoliv přání. Diogenes byl však vyznavačem prostého života nezatíženého jakýmkoliv majetkem. K pocitu štěstí potřeboval právě jen to slunce. Byl vskutku svéráznou postavičkou starých Atén. Provokoval bohaté a bavil chudé. Jednou však město přepadli námořní lupiči. Když ho neměli o co oloupit, ukradli prostě jeho samého. Odvezli jej na Krétu a on se tam na trhu na otroky sám vydražil. Ale zpět k tomu kvetoucímu břečťanu. Kolem něj to teď opravdu žije. Doplnit zásoby si sem přilétají včeličky, sršni, vosičky, čmeláci a kdoví jací ještě bručounové. Nádherný koncert u toho svého snažení provozují. Někdy jsa trochu uběhán, usednu a chvíli se do něj zaposlouchám. Síla té přírodní činorodosti mne velmi občerství. Ale jak se tak občerstvuji, přichází z kapitánského můstku v naší kuchyni poplašná zpráva. Nejsou brambory. Popadnu tedy košík a utíkám na horu (do sadu). A jak tak buším do ztvrdlé země, srdce mé si recituje dětskou básničku od Františka Hrubína „Princeznička na bále“. On to tak krásně napsal. Když se v hnědé hlíně zaleskne žlutý brambor, je to vskutku jako ta nejkrásnější perla. Jako malý kluk jsem nechápal, jak si někdo může splést brambory s korálkama. No a teď už tomu Honzovi rozumím. Inu, co se v mládí naučíš ve stáří, jako když najdeš. O září se dá také říct, že je dobou nových počátků. No kdy si myslíte, že byl Adam s Evou vyhnán z ráje? Určitě to bylo někdy v září, protože byla zralá jablka poznání. To je asi také důvod, proč školní rok začíná právě v tuto dobu. Jsou prostě zralá jablka poznání. Přeji tedy těm, kteří se je vydávají trhat, hodně zdaru. Připomenul bych ještě jedno nebo raději dvě důležitá zářijová výročí. Smrt svatého Václava, který byť nedobrovolně položil duchovní základy české státnosti a podepsání Zlaté buly sicilské. Tou byly v roce 1212 položeny faktické základy českého království. Pod dojmem těchto velkých událostí si tedy dovolím vám, velevážené čtenářky a milí čtenáři, popřát, ať vše, co v tuto dobu započnete, také zdárně dokončíte. Stanislav Denk

www.velkytynec.cz

Tomáše Jurku - ředitele Základní školy M. Petřkové Velký Týnec - str. 15

vše. Lucka Peňašková nasmlouvala řadu zajímavých stánků – počínaje kulinářsky zaměřenými přes drogerii, bižuterii, čaje až po vizážistky. Svou radou přispěla i paní masérka či obchodní zástupkyně z prestižní firmy Tescoma. Zkrátka nepřišly ani děti. Bavila je jízda na koníčcích paní Hnilicové, dobrodružství na elektrických motorkách, skákací hrad či tradiční tvůrčí dílnička, kterou měla na starosti skvělá paní Jana Krutilová. A pokud jde opět o nějakou výtku, směřuje k malému množství prodávaných sladkostí. Nabídka podomácky připravených výrobků členek národopisného souboru Týnečáci či Klubu seniorů Velký Týnec byla brzy vyprodaná, takže mlsné jazýčky naštěstí uspokojila pouze nevyčerpatelně zásobená Kavárnička sester Lexových. Na pozdní sobotní oběd podávaný červenými a bílými číšníky - foto 1 dorazilo téměř 200 zájemců. Od druhé hodiny odpolední se o dostatek nápojů i papáníčka začali starat členové fotbalového oddílu TJ Sokol Velký Týnec. V jejich režii se odehrávala i večerní zábava. Doufám, že za rok se více jak 800 návštěvníků opět do zámecké zahrady vrátí!

3

4

Pozn. redakce - video z akce je k vidění na stránkách www.oltv.cz/buchtobranive-velkem-tynci-video-1496.html

2 Sběr nebezpečných a velkoobj. odpadů 7 Zemřel nejstarší muž ČR Jan Nitka 10 Nová prodejna potravin se představuje

5

12 Týnecké outlety dříve i nyní 13 O příteli panu Tomkovi 15 Kostelem opět zní hlas varhan 18 Tradiční zájezd do pivovaru se blíží

Týnecké listy neleznete v elektronické podobě na obecních internetových stránkách

2

Starostovýma očima

TÝNECKÉ LISTY

Srpnové kalendárium 3. srpna Přehlídka seniorských tanečních skupin - Klub seniorů Velký Týnec - zámecká zahrada - 13.00 hodin 18. srpna Týnecké hody 2013 - Církev římskokatolická Velký Týnec - kostel Nanebevzetí Panny Marie + zámecká zahrada - 10.00, 13.30 a 14.00 hodin

31. srpna Buchtobraní 2013 - Obec Velký Týnec a TJ Sokol Velký Týnec - zámecká zahrada - 12.30 hodin

Další události nového měsíce pracovalo? Rozběhla se stavba nového zastřešení na budově mateřské školy; probíhalo zhotovení nové fasády na budově pošty; do decentního barevného kabátu se oděla budova staré školy; dolaďovaly se projekty Revitalizace centra obce Velký Týnec a Rekonstrukce ČOV Velký Týnec - na obě akce obec získala dotační prostředky z ROP Střední Morava, resp. SFŽP; připravovalo se výběrové řízení na nákup zametacího stroje opět z dotačních prostředků SFŽP a na akci Dokončení kanalizace v obci Velký Týnec - Čechovicích - dotace MZe ČR.

Počasí I v srpnu pokračovalo nádherné letní počasí bez výrazných teplotních výkyvů. Srážky se vyskytly velmi ojediněle, a to 10. a 25. - 27. srpna. I pranostika spojená se svatou Annou se potvrdila - kontrastem k teplým dnům byly chladné noci, kdy teplota klesala k 9 či 8 stupňům. Nebylo to však trvalé

pravidlo. První dekáda: Noc - 14, 15, 15, 17, 17, 17, 19, 19, 22, 15. Den - 27, 32, 35, 32, 28, 32, 33, 36, 28, 18. Druhá dekáda: Noc - 11, 12, 17, 13, 9, 8, 10, 12, 18, 16. Den - 25, 24, 23, 22, 21, 24, 27, 30, 28, 18. Třetí dekáda: Noc - 13, 9, 9, 15, 14, 14, 14, 13, 14, 8, 12. Den - 19, 21, 23, 22, 16, 17, 19, 19, 20, 22, 19.

Otázka pro... Jana DOSTÁLA, mladého sochaře, který je tvůrcem sochy – železné Kláry Tvoje socha způsobila v naší obci velký rozruch, ba vlnu odmítavých reakcí. Nyní ještě navíc Klára rezaví. Je to záměr, nebo postupná zkáza materiálu? Ano, rezavé roucho Kláry vyvolalo v posledních dnech poměrně velkou diskusi. Již od samého začátku práce na figuře sochy to byl záměr. Vzhledem k prostředí, kde měla být socha umístěna, a kontrastu nynější zelené trávy pod ní, daleko lépe vyhovuje oranžovo-červený odstín rzi než například černá barva. Jednolitá celistvost černé se daleko méně hodí k výrazu sochy, který jsem chtěl zachytit. Naopak rozmanitost rozdílných odstínů rzi od oranžové, červené až po hnědý tón podporuje dynamiku sochy. Rez žádným způsobem nenarušuje statiku sochy, neboť v našich vnitro-

v sobotu 14. září 2013

SBĚR NEBEZPEČNÝCH A VELKOOBJEMOVÝCH ODPADŮ

24. srpna Tohatsu Fire Cup 2013 - SDH Velký Týnec - areál hasičské zbrojnice - 10.00 hodin

Dne 16. srpna proběhly dvě kontroly dotačních programů. V 8.00 hodin byl podepsán závěrečný protokol kontroly SFŽP na Zateplení objektu 6. - 9. ročník, od 9.00 hodin proběhla předběžná kontrola MMR ČR na akci Máme moře na svém dvoře aneb volejbal na školní pláži. Ve dnech 20. - 22. srpna zorganizoval mikroregion Království Expedici Třeboň 2013. Její součástí byla výměna zkušeností s obyvateli mikroregionu Třeboňsko. Dne 28. srpna proběhlo v Majetíně jednání Rady mikroregionu Království. - A na čem se během druhého prázdni-

V působnosti Obecního úřadu ve Velkém Týnci bude v našich obcích proveden

zemních klimatických podmínkách je roční úbytek materiálu 45 – 53 mikronů. Vzhledem k tomu, že celá socha je svařována z 5 mm pásovin, tak k celkovému proreznutí a kolapsu sochy by mělo dojít nejdříve za 120 let. Při zadávání zakázky hrála svou roli i finanční otázka, druhá povrchová úprava – žárové zinkování by značně cenu navýšila. Jednak samotný proces žárového zinkování, stejně tak i transport sochy do Polska, který by byl nevyhnutelný vzhledem k nedostatečné velikosti ponorných zinkovacích van v ČR. Další možností by byla volba jiného materiálu, například nerezu, u kterého je cena asi pětkrát vyšší. V návaznosti na současné moderní umění je rez často užívaná jako médium, zejména ve vysokém umění. Například autor Antony Gormley (http://www.antonygormley.com/scul pture/chronology), (http://4.bp. blogspot.com/_QfDyE0cxjS0/ TJdimDCK__I/AAAAAAAAHkY/fRAiVE9FbI/s640/254361817_01afb0936d_ o.jpg) z Anglie nebo také Richard Serra (https://www.google.cz/search?q=rich ard+serra&safe=off&source=lnms&t bm=isch&sa=X&ei=zbYpUr6cEoLRtQ b3iIBg&ved=0CAkQ_AUoAQ&biw=13 66&bih=624) či Wendy Klemperer (http://wendyklemperer.com/gallery/o utdoor_scultpure/146) často používají ve svých skulpturách rzi. Navíc, Kláře rezavá podle mého názoru sluší. Ptal se P. Hanuška

svozová technika bude přistavena na těchto místech:

Vsisko - u kaple Čechovice - hostinec Velký Týnec - hasička

7,30 - 8,30 hod. 8,45 - 9,45 hod. 10,30 - 12,30 hod.

Žádáme občany o dodržení časových termínů. Na uvedených místech neodkládejte odpad předčasně, vyčkejte příjezdu svozových vozidel. Po ukončení již nebude možné odpady odevzdat, neboť svozová technika bude přesouvána do dalších obcí.

K likvidaci bude možno odevzdat odpady v následujícím sortimentu: Nebezpečné odpady: • Desinfekční prostředky, kosmetické přípravky, obaly od sprejů • Absorpční činidla, filtry nasycené olejem, mastné hadry (od oleje) • Oleje, mazací tuky • Staré nátěrové hmoty, ředidla, mořidla, rozpouštědla, klížidla a lepidla • Kyseliny a hydroxidy • Detergenty, odmašťovací přípravky • Staré léky • Postřiky (pesticidy, fungicidy, herbicidy, insekticidy na hubení škůdců) Ostatní odpady: • Pneumatiky (jen na osobní vozy do velikosti 18”) • Objemný odpad (např. matrace, koberce, linolea, křesla, gauče, kočárky, nábytek, kufry, sedačky z automobilů, apod.) ZPĚTNÝ ODBĚR – zdarma • Olověné akumulátory • Baterie, monočlánky • Zářivky, výbojky • Zařízení s obsahem chlorofluorouhlovodíků (ledničky*) • Elektrotechnický odpad (např. TV, monitory, PC, pračky, rádia, vysavače, fény apod.) • Jedlý oleje – novinka (přinést v PET lahvi) Elektrotechnický odpad, který nebude kompletní (posoudí mistr OH) nemůže být odebrán ve zpětném odběru, tedy zdarma. Stavební odpad jako (cihly, omítky, beton) může být odebrán jen v omezeném množství do 100 kg, krytina obsahující azbest (eternit) může být odebrána jen v neprodyšně zabaleném obalu. Stranu připravil Petr Hanuška

Obecní úřad ve Velkém Týnci Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec 1

Úřední hodiny pro veřejnost: pondělí a středa 7:30 – 12:00 a 13:00 – 17:30 Telefonické kontakty: Starosta obce - PhDr. Petr Hanuška Ph. D. ........................................... 585 391 495 585 151 113 fax: 585 391 506 Místostarosta - Mgr. Stanislav Denk .................................................... 585 151 120 Místostarosta - Jaroslav Chytil ............................................................ 585 151 119 Sekretariát - Radka Tomečková ........................................................... 585 151 111 Matrika, sociální věci - Oldřiška Kellerová .......................................... 585 151 115 Stavební úřad - Ing. Bc. Karla Brzobohatá ............................................ 585 151 118 Stavební záležitosti - Eva Krkošková .................................................. 585 151 114 Účetní obce - Radana Procházková ..................................................... 585 151 116 Správce obecního majetku - Petr Drápal ............................................ 585 151 112 Obecní policie Velký Týnec .................................................................. 725 544 540 Elektronické adresy: [email protected], [email protected]

TÝNECKÉ LISTY. Měsíčník Obce Velký Týnec. Vydává Obec Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72 Velký Týnec 1, IČO 00299669. Evidenční číslo MK ČR: E 12522. Ročník XXIII., č. 9. Vyšlo v září 2013. Cena výtisku 10,Kč. Adresa redakce: Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec, e-mail: [email protected]. Šéfredaktor: PhDr. Petr Hanuška, Ph.D., tel. 585 151 113, e-mail: [email protected]. Redakční rada: Ing. Marta Kypusová, Mgr. Vendula Vránová, PhDr. Pavel Pospěch, Mgr. Stanislav Denk. e-mail: [email protected]. Sazba/zlom Pavel Peňaška, e-mail: [email protected]. Tisk: EPAVA, Chválkovická 5, 779 00 Olomouc. Poznámka redakce: Uveřejněné dopisy nemusí být totožné se stanoviskem redakce. Neoznačené fotografie - archiv TL nebo archiv autora.

Obecní servis 3

TÝNECKÉ LISTY

Životní jubilea 80 let Paní Růžena Konečná z V. Týnce

V měsíci září blahopřejeme k narozeninám:

75 let Paní Marie Paličková z V. Týnce Paní Ludmila Nekoksová z V. Týnce

89 let Paní Blažena Zdařilová z V. Týnce

70 let Pan Josef Grůz z V. Týnce Pan Vladimír Spurný ze Vsiska

86 let Paní Milada Richterová z V. Týnce 84 let Paní Anna Dočkalová ze Vsiska Paní Marie Koutná z Čechovic Paní Nasťa Navrátilová z V. Týnce Paní Zlatuška Nováková z V.Týnce

60 let Pan Josef Roupec z Čechovic Paní Miloslava Bártová z V. Týnce Paní Magdaléna Sklenářová z Čechovic Pan Ivan Ostřanský ze Vsiska

83 let Paní Květoslava Marková z V. Týnce

Vzpomínka V pondělí 12. srpna 2013 zemřel ve věku 80 let bývalý místostarosta obce pan Zdeněk Huk. Jménem Zastupitelstva obce Velký Týnec i jménem svým vyjadřuji Zdeňkovi poděkování za práci, kterou pro naši obec odvedl. Osobně na něj budu vzpomínat jako na člověka, který veřejnou službu vykonával nesmírně poctivě a precizně. Nezapomenu také na to, že dokázal za každých okolností dodržet své chlapské slovo, což v dnešní době není zrovna běžná lidská a profesní vlastnost. Děkuji mu také za kolegiální podporu a přátelské chování ve chvílích, kdy se chystal na zasloužený odpočinek a já po něm přebíral v roce 2002 funkci místostarosty obce. A v neposlední řadě za smysl pro humor, který ho neopouštěl ani ve složitých situacích. Čest jeho památce! Dr. Petr Hanuška, starosta obce

Pište HAIKU Vážené čtenářky, vážení čtenáři, čas neuvěřitelně kvapí a my čekáme na vaše básnické výtvory, které otiskneme v obecním stolním kalendáři pro rok 2014. Jen pro oživení: haiku je zpravidla trojverší ve schématu 5-7-5, které udává počet slabik na jednotlivém řádku. Můžete však také poslat jakoukoliv krátkou báseň.

Nové knihy

Místní knihovna Velký Týnec Beletrie 1. Awdry, W. a Ch.: O mašince Tomášovi 2 2. Carter, Ph.: Oltář z kostí 3. Clarková, M.: Má rád hudbu, rád tančí 4. Egeland, T.: Lži otců 5. Green, J.: Hvězdy nám nepřály 6. James, E. L.: Padesát odstínů temnoty 7. Kocábová, N.: Jmenuji se Veronika P. 8. Patterson, J.: Jedenáctá rozhodne 9. Riggs, R.: Sirotčinec slečny Peregr 10. Tučková, K.: Žítkovské bohyně 11. Verdon, J.: Zavři oči Naučná literatura 1. Kyle, Ch.: Americký sniper 2. Tombak, M.: Vyléčit nevyléčitelné

Své příspěvky posílejte na email:

Připravila Marta Ivančíková

[email protected] nebo na adresu obecního úřadu.

+++ Anna Achmatovová

Podivný podzim vzdul nebe jak báň chrámu a zakázal je špinit od mraků. Podivné září, dny bez mrazíků k ránu, bez vlhkých mlh a vlezlých lijáků. V kanálech vody jak smaragd zprůsvitněly, těžký pach růží vanul od kopřiv, svit hvězd byl rudý, dusný, rozechvělý a uhrančivý jako dřív. Slunce jak buřič vyhnalo z města spánek. Zdálo se, že mu jeseň uvěří, že láskou jarně zbělá od sasanek… A tenkrát, klidný, vešels do dveří.

Místní knihovna Vsisko Beletrie dospělá 1. Stanislav Češka: Případ podivného gombíku 2. Cheryl T. Gohen Greene: Intimní život 3. Jo Beverley: Neurozená hraběnka 4. Sandra Worth: Dáma z Růže 5. John Sandford: Ukradená oběť 6. Mo Hayder: Unesená Beletrie dětská 1. Sabine Kalwitzkiová: Mojí zvířecí kamarádi 2. Nejkrásnější české pohádky 3. Jana Eislerová: Robinson Grusoe 4. Herge: Ulomené ucho 5. Liz Rettigová: Deník lásky 6. Jiří Kahoun: O létajících strojích

Připravila Eliška Navrátilová

Otevírací doby týneckých knihoven naleznete na webu obce www.velkytynec.cz

4

Obecní servis

TÝNECKÉ LISTY

Obecní servis

TÝNECKÉ LISTY

5

Smíšené zboží otce a syna Novákových se rozšiřuje

OPTICKÝ INTERNET

Letos poslední termín Josef Schneider Oslovujeme tímto zájemce o připojení k optické síti, že byl stanoven nový termín zafukování optických vláken. Odborná firma provede zafouknutí vláken do mikrotrubiček v sobotu 5. 10. 2013. Na webové stránce obecní sítě http://intranet.velkytynec.cz/ najdete další podrobnosti k celé akci, seznam ulic a čísel popisných, kde je možné k síti přistoupit. Rovněž i přihlášku a ceny optických bran. Vše je v sekci dokumenty. Připomínáme, že mikrotrubičku dodáme zdarma, rovněž zafouknutí. Na Vás je jen příprava výkopu a prostup domem na místo určení optické brány. S výkopovými pracemi se můžete obracet na našeho spolupracovníka (tel. 737 826 241), ceny jsou smluvní. Rychlost, kterou lze již dnes dosáhnout pomocí obecní optické přípojky je až 60 mbps! Proto neváhejte! Cena měsíčního paušálu činí jen 360Kč. Vaše případné dotazy rádi zodpovíme na [email protected].

Petr Hanuška Smíšení zboží pana Jiřího Nováka, které najdete na týnecké návsi, rozšiřuje svou kapacitu. Ti starší z nás si pamatují malý obchůdek, který dlouhá léta provozovala Jednota. Poté se dostal objekt zpět do rukou majitelů, kteří se před několika málo lety rozhodli, že živnost budou provozovat vlastními silami. Jednoznačně to bylo ku prospěchu věci. Prodejní prostory byly rozšířeny, stejně tak nabídka zboží. Prodejna byla vybavena klimatizací a kamerovým systémem. V těchto dnech otec a syn Josef a Jiří Novákovi přikročili k dalším rekonstrukčním pracím. Rozšiřují prodejní plochu o další místnost. Na otázku, co nového to

přinese nám zákazníkům, odpověděl starší z nich Josef: „Cílem je rozšířit stávající sortiment zboží. Chceme nadále přivážet farmářskou zeleninu od našich pěstitelů. Stejně tak rozšíříme nabídku uzenin, a to o domácí uzenářské výrobky. Sám bych si dal poctivý gothajský salám pěkně opečený na sádlíčku a s bramborem. A ne tu náhražku, co se rozpadá a nedá se jíst!” zasněně dodal Josef Novák. V těchto dnech probíhá ve dvorní části objektu obchodu oprava střechy. Během září se práce přesunou i do uliční části. A tře šničkou na dortu bude i fasáda, kterou chtějí mít Novákovi hotovou během podzimu. Máme se tedy nač těšit!

6

Výročí

TÝNECKÉ LISTY

Zářijová výročí středomoravského regionu Před 125 lety – dne 3. září 1888 se narodil v Želechovicích univ. prof. PhDr. Tomáš ČEP, vl. jm. ČEPELÁK, folklorista, literární historik a prozaik. Vyrůstal na Hané. Gymnázium začal studovat v Olomouci, ale maturoval v r. 1907 v Místku. Poté studoval v Praze na FF UK filologii (češtinu a němčinu). Doktorát získal v r. 1913. Osobní zkušenosti z východní i jižní fronty v době 1. sv. války měly velký vliv na jeho národní uvědomění. Zprvu působil jako středoškolský profesor češtiny v Moravských Budějovicích a v l. 1922-26 přednášel na učitelském ústavu v Opavě češtinu a pedagogiku. V této době se už plně věnoval sběratelské činnosti ústní slovesnosti ve Slezsku. Soustředil se zejména na sběr lidových povídek o čertech, čarodějnicích, hastrmanech i ohnivých mužích. Zaznamenával ústní podání starých vypravěčů ze širokého okolí a odborně je začal publikovat ve Věstníku Matice opavské a ve Vlastivědném sborníku slezském. V r. 1926 odešel do Brna, kde učil na první české reálce. V mimoškolní činnosti se věnoval osvětové činnosti na venkově. Jeho znalost zemědělské problematiky ho přivedla do agrární strany, byl činný v organizaci „Svobodné učení selské“. Od r. 1933 přednášel ve Velkých Opatovicích na Vyšší lidové škole o selské problematice a o sociologii venkova. Některé práce s touto problematikou byly publikovány ve sborníku „ Selská čítanka“ (1931) a knižně v r. 1933 pod názvem „ Kapitoly ze sociologie venkova“. V r. 1935 se habilitoval v oboru sociologie venkova a začal působit na Vysoké škole zemědělské v Brně. Mohl tak plně rozvíjet své názory opřené o znalosti literatury a folkloristiky. Publikoval též několik monografií o význačných osobnostech. V době 2. sv. války se zapojil do odbojové činnosti v organizaci Obrana národa, ale v r. 1940 byl zatčen gestapem a vězněn. Po osvobození opět působil na VŠZ, kde byl v srpnu 1947 jmenován řádným profesorem sociologie. Přednášel pak až do r. 1949 souběžně i na Vysoké škole sociální. Z té doby pochází další jeho spis „Zemědělství na nových cestách „ (1947), kde odsuzuje socializaci zemědělské výroby. Po r. 1948, když byla sociologie z výuky vyřazena a pro své názory, byl zbaven profesury a v r. 1952 penzionován. O pět let později byl zatčen a odsouzen pro svůj kritický postoj k režimu na čtyři roky odnětí svobody. Byl vězněn v Brně, v Praze a v Leopoldově, kde zemřel 17. 10. 1959. (Biografický slovník Slezska a Severní Moravy. 11. Ostrava 1998, s. 21-22. *Ficek, V.: Osud T. Čepeláka. In: Slezský sborník, 67, 1969, s. 560-562)

Před 40 lety – dne 9. září 1973 zemřel v Olomouci PhDr. Václav NEŠPOR, archivář, pedagog a odborný spisovatel. Rodák z Velkého Týnce, kde se narodil 2. 7. 1883 a vyrůstal v rodině zemědělce. Po maturitě na Slovanském gymnáziu v Olomouci v r. 1903 odešel studovat filologii do Prahy. Po promoci v r. 1907 mu bylo nabídnuto, aby si udělal doktorát a později se habilitoval, ale nemohl nabídku přijmout, protože byl vázán moravským stipendiem a povinností, učit několik let na zemských školách Moravy. Koncem srpna 1908 byl jmenován učitelem na Zemské vyšší reálce v Jevíčku, kde působil jedenáct let. Po ústních zkouškách a rozšíření aprobace získal v červnu 1912 definitivní titul profesora s právem učit na vyšších gymnáziích. V r. 1919 učil na Státním gymnáziu v Přerově a současně též na učitelském ústavu a průmyslovce. V březnu 1920 odešel na třetí a poslední učitelské místo do Olomouce. Učil češtinu, němčinu, dějepis a zeměpis na Zemské vyšší hospodářské škole v Olomouci - Klášterní Hradisko až do r. 1938. Od mládí se zajímal o historii rodného kraje a města Olomouce, kde studoval, maturoval, pedagogicky působil osmnáct let a prožil nejkrásnější léta. Věnoval se nejen pedagogice, ale též osvětové a kulturní činnosti, pořádal přednášky o historii obcí Olomoucka, na škole vedl knihovnu pro žáky i učitele a zároveň publikoval výsledky své badatelské činnosti v regionálním vlastivědném tisku. V r. 1924 byl mimo své pedagogické působení pověřen vedením městského archivu, kde převzal místo archiváře. Podařilo se mu osamostatnit archiv, který byl do té doby součástí městského muzea a městské obrazárny. Zpracoval nové archiválie, uspořádal na dva tisíce městských knih, založil sbírku map, fotografií a zpracoval rovněž registratury 13 připojených obcí. Na svém kontě měl patnáct vydaných knih, ale i rozsáhlou publikační činnost (na 300 článků. statí a recenzí). Psal do vlastivědných a osvětových časopisů vycházejících v Olomouci i na jiných místech Moravy, např. Časopis Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci, Stráž Moravy a přispíval též do výročních zpráv škol či jubilejních almanachů Slovanského gymnázia Olomouce. V období l. 1920-28 pořádal přednášky na vesnicích, zaměřených na zemědělské dějiny obce, kde se přednáška konala. Třicátá léta vynesla prof. Nešporovi nejen několik knih o historii Olomouce a vydání jeho nejlepší knihy „Dějiny města Olomouce“ (1936), ale také z přepracování i žaludeční chorobu, která vyžadovala klid a tak v r. 1938 požádal o odchod do penze. Archivářské práci se věnoval do r. 1940, kdy mu byla německými úřady zakázána činnost a mohl se do archivu vrátit až po válce. V r. 1947 vydal další významné dílo „Dějiny univerzity olomoucké“ a zároveň se zhoršením zdravotního stavu musel ukončit práci v milovaném archivu. Teprve po vyléčení a ustoupení potíží se vrátil k publikační a badatelské činnosti, pracoval také v olomoucké Státní vědecké knihovně, kde prováděl katalogizaci starých tisků a nadále docházel do archivu, kde shromažďoval podklady k další knize, která vyšla pod názvem „Dějiny roboty na panství olomouckém“ (1960). V r. 1968 mu byl na Univerzitě Palackého v Olomouci udělen čestný doktorát filozofie. Jeho hrob najdeme na olomouckém ústředním hřbitově. Rozsáhlá činnost V. N. se odráží v jeho písemné pozůstalosti, která je uložena ve Státním okresním archivu v Olomouci. (Kaňák, B.: Pozůstalost PhDr. Václava Nešpora. Ročenka Státního okresního archivu v Olomouci 2 (21) 1993. Olomouc 1994, s. 19 - 23. *Spáčil, V.: Vzpomínka na prof. Václava Nešpora. Středisko. Sborník VSMO 1984, r. 67, č. 8, s. 68-75. *Ševčíková, H.: Malé vyznání – vzpomínky, návraty, ohlédnutí. Týnecké listy, 2002, č. 4)

Před 150 lety - dne 10. září 1863 se v Drahlově narodil Josef SMÝKAL, redaktor, vydavatel a kulturní i divadelní pracovník. Maturoval r. 1884 na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Poté pracoval zprvu jako úředník a od r. 1895 se věnoval novinářství. Spolupracoval s redakcí časopisu Naše otázky, který vycházel v Ostravě v l. 1896-98, od r. 1897 působil v Těšíně. R. 1899 vydával měsíčník Kraj a od listopadu 1899 do února 1907 byl odpovědným redaktorem Novin těšínských. Za jeho redakce se list zdokonalil a zpestřil o publikaci poezie a prózy vlastenecky zaměřenou. O poměrech česko-polských psal i přednášel, účastnil se na Těšínsku veřejné a národní práce, byl členem

četných spolků, pracoval ve spolku Snaha, v ochotnickém divadelnictví, v Matici osvěty lidové aj. Hodně psal i do jiných časopisů mimo Slezsko, užíval šifru J.S.D. Na výzvu Adolfa Kubise (1876-1958), tajemníka Národní jednoty pro východní Moravu se sídlem v Olomouci, redigoval týdeník Hlasy z Hané, který vycházel v Prostějově a od r. 1919 přešel do pokrokového deníku Pozor. Trvalý odpočinek od r. 1933 trávil v Olomouci a ve své vilce v lázních Luhačovice, kde zemřel dne 2. 6. 1940. (Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska. 2. Opava 1976, s. 132. *Fischer, R.: Olomoucký památník… Olomouc 1938, s. 272, 376-377)

Před 90 lety – dne 16. září 1923 se v Olomouci narodila Zdeňka PLACHÁ, roz. Orlová, kulturní, osvětová pracovnice a knihovnice. Dědeček z otcovy strany byl řídícím učitelem v Bystrovanech a druhý dědeček byl mlynářem, ale také starostou obce. Toto rodinné zázemí ji velmi ovlivnilo. Čtyři roky studovala Slovanské gymnázium v Olomouci a poté Rodinou školu Pöttingeum. Po dokončení středoškolských studií v r. 1943 pracovala jako úřednice. Po osvobození působila skoro sedm let na ředitelství Moravských elektrotechnických závodů a v r. 1954 se s rodinou přestěhovala do Velké Bystřice. O deset let později převzala knihovnu v místě od místního řídícího učitele Jindřicha Roba a vedla ji do r. 1979. Je až neuvěřitelné, co vše musela zvládnout, aby středisková knihovna získala v r. 1966 krajské uznání. V r. 1968 založila kroniku knihovny. Titulní list nakreslil akademický malíř, profesor Karel Svolinský, který v dětství navštěvoval bystřickou měšťanskou školu. V kronice byla zpracována historie knihovny zpětně od r. 1879 a končí r. 1979, kdy knihovna slavila stoleté jubileum a jubilantka odešla do důchodu. Tím, ale neskončila její příslovečná aktivita. Její celoživotní zájmy o literaturu, malířství, kulturu, korespondenci s umělci a dění v rodném kraji, ji přinášely nejen pohodu a radost, ale občas ji přiváděly na zajímavá setkání s občany. Od r. 1990 začala pravidelně publikovat články o rodácích a osobnostech regionu na stránkách Velkobystřických novin. Znalost prostředí a badatelská invence přinášela nová a dosud neznámá zjištění a fakta, z kterých pak čerpala někdejší olomoucká okresní knihovna a doplňovala a zkvalitňovala si databázi osobností Hané. V červenci 2011 převzala ocenění za velký přínos v oblasti kultury a Cenu města Velká Bystřice. Jubilantce srdečně gratulujeme a přejeme jí hodně zdraví a pohodu do dalších let!

Před 105 lety – dne 25. září 1908 se narodil ve Velké Bystřici Antonín PROCHÁZKA, akademický sochař. Pocházel z rolnické rodiny. V útlém dětství onemocněl obrnou a ochrnul na pravou polovinu těla. Do hlavní školy začal chodit v osmi letech, ale navzdory svému postižení a ústrkům od spolužáků studoval výborně. Střední školu studoval v Olomouci, kde v r. 1926 maturoval na obchodní akademii. Poté odjel do Prahy na studium AVU, kde byl žákem prof. Jaroslava Horejce (1886-1983). Na počátku války vytvořil jezdeckou sochu sv. Václava a sv. Jiří. Žil bohémským životem, seznamoval se s výtvarnými umělci a herci. Počátkem února 1941 byl zatčen gestapem za kresbu, která urážela Adolfa Hitlera. Byl odsouzen na třicet měsíců. Z Pankráce byl převezen do Terezína, později do Mnichova a skončil ve Waldheimu. Ve vězení se naučil cizím jazykům, kromě němčiny se zdokonalil v angličtině, francouzštině a částečně se naučil italsky a španělsky. Z vězení se vrátil v létě 1944 tak vychrtlý, že nemohl ani chodit. Na podzim se trochu zotavil a v zimě se vrátil opět do Prahy, kde po válce dostal jako politický vězeň byt na Liliové ulici, kde měl i ateliér. Do rodiště se vracel na Velikonoce a Vánoce nebo taky o prázdninách. Navštěvoval Karla Svolinského na Svatém Kopečku, J. R. Bečáka ve Velkém Týnci či bratry Černé, hudebníky v Olomouci. O jeho pohnutých životních osudech vyprávěl rozhlasový pořad Sedmilháři. Po srpnových událostech 1968 ztratil elán a všechny naděje. Zemřel náhle na infarkt dne 3. 2. 1972. (Plachá, Z.: Sochař Antonín Procházka. Velkobystřické noviny 2003, č. 9, s. 3-4. * Toman, P.: Slovník výtvarných umělců Praha 1950.)

Před 90 lety – dne 29. září 1923 zemřel v Olomouci Msgre ThDr. Antonín Cyril STOJAN, arcibiskup olomoucký a metropolita moravský. Antonín Stojan (jméno Cyril je biřmovací) se narodil 22. 5. 1851 v malé vesničce Beňov nedaleko Přerova v rodině domkáře. Po vychození obecné školy odešel studovat k piaristům v poutním místě Stará Voda u Budišova. Po dvou letech přešel Antonín Cyril na nižší piaristické gymnázium v Příboře a po čtyřech letech pak na vyšší gymnázium do Kroměříže, kde v roce ... pokračování na straně 7

Výročí

TÝNECKÉ LISTY

Zářijová výročí ... 1872 maturoval s vyznamenáním. Rozhodl se pro kněžství, v l. 1872-76 vystudoval teologii v Olomouci. Působil poté v různých farnostech, nejprve jako kaplan v Šilperku (dnes Štíty), již po měsíci byl ale přeložen do Příbora, kde v dvojjazyčném území působil jedenáct let. Následující dva roky pak sloužil ve Svébohově u Šumperka. Nejdéle působil jako farář v Dražovicích u Vyškova, až do r. 1908. Všude, kde působil, zůstal věrný svému předsevzetí, které učinil již v semináři, a vyvíjel organizátorskou činnost na podporu náboženského života, zakládal knihovny a pořádal sbírky na podporu poutních míst Svatého Hostýna a Velehradu. Již od chlapeckého věku na něj působily dva momenty: úcta k Panně Marii a k sv. Cyrilu a Metodějovi, která jej pak provázela po celý život a odrážela se v jeho kněžské činnosti. Právě jeho zásluhou je jak obnovení zanedbané baziliky bez duchovní správy na Svatém Hostýně, tak založení tradice unionistických kongresů na Velehradě. Ačkoliv měl široké pole působnosti a množství nejrůznějších aktivit, nezapomínal na sebevzdělávání a v r. 1896 byl promován na doktora teologie. V r. 1908 byl jmenován proboštem kolegiální kapituly v Kroměříži a r. 1917 se stal sídelním kanovníkem olomoucké kapituly. Jeho aktivita jej nakonec přivedla i do politiky. Od r. 1897 s kratšími přestávkami působil jako poslanec Říšské rady i jako poslanec zemského sněmu za Křesťansko-národní stranu. Po vzniku Československé republiky byl v listopadu 1918 zvolen poslancem Národního shromáždění Československé republiky. Byl u zrodu Československé strany lidové a v r. 1920 byl za tuto stranu zvolen senátorem Československé republiky. Při jednáních mezi státem a papežským stolcem se A. C. S. stal nejvýznamnějším kandidátem a nakonec byl 11. 1. 1921 jmenován olomouckým arcibiskupem. Biskupské svěcení přijal 3. dubna t.r. Protože však nikdy neměl zvlášť pevné zdraví a v době svého jmenování byl již starším člověkem, došlo v říjnu r. 1922 k jeho naprostému vyčerpání a první mozkové příhodě. Po rekonvalescenci se znovu snažil plnit své povinnosti, v květnu následujícího roku jej však postihl druhý záchvat mozkové mrtvice. Umírá 29. 9. 1923 ve své olomoucké rezidenci a je pohřben na Velehradě. V olomoucké arcidiecézi získal přezdívku „tatíček Stojan“. V jeho rodišti stojí dnes památník, který byl na místě jeho rodného domu postaven v r. 1986. V obci Beňov je také malé muzeum A. C. S. na místní faře římskokatolické farnosti, které bylo zřízeno u příležitosti 70. výročí úmrtí v r. 1993. Jsou zde dochované předměty z doby života A. C. S., kopie vysvědčení arcibiskupa, kancionály, modely jeho bust a také pomníku, obrazy, knihy, ornáty a další liturgické předměty mající vztah k jeho osobě. V r. 2007 byla v obci Stojanova lípa vyhlášena Stromem roku. (Cinek, F.: Arcibiskup dr. A. C. Stojan. Olomouc 1933. *Fischer, R.: Olomoucký památník. Olomouc 1938, s. 282-284. *Poselství. Olomouc 1938, s. 348-352)

Před 100 lety dne 30. září 1913 se v Žarošicích na Hodonínsku narodil Jaroslav VLACH, knihovník, bibliograf, kulturní a vlastivědný pracovník. Po vychození měšťanky se vyučil typografem v Židlochovicích u Brna a pak pracoval v tiskárně v l. 1931-40. Ve volném čase se věnoval ochotnickému divadlu. V l. 1938-45 působil též jako dobrovolný knihovník v rodišti. Po osvobození se stal knihovníkem Zemské a univerzitní knihovny v Brně, kde působil do konce března 1947 a poté odešel do Olomouce, kde měl budovat Slovanskou knihovnu. Od r. 1954 pracoval v nově zřízené knihovně FF UP a v knihovním středisku. Typografické zkušenosti využil při vydávání studentských časopisů i periodik na univerzitě. Denně dojížděl do Olomouce ze Šternberka, kde bydlel. Do důchodu odešel v r. 1984, ale i nadále dojížděl do Olomouce. Věnoval se aktivně práci ve Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci. Krása bydliště i okolí jej přiměla k turistické činnosti, kdy týden, co týden jezdil do lesů jako okresní značkař první třídy, prochodil taky řadu obcí na střední, ale i východní Moravě a všechny své poznatky publikoval nejen v místním a vlastivědném tisku. Od r. 1958 vycházely jeho knihy o Hané, Nízkém Jeseníku, Slovácku, Zlínsku a bibliografické soupisy literatury. Rodiště proslavil monografií Žarošice a také vydáváním vlastivědného sborníku Od Hradské cesty. Měl nádhernou knihovnu a místopisnou kartotéku osobností okresů Olomouc, Jihlava, Třebíč, Gottwaldov, Uherské Hradiště a Hodonín. S panem Vlachem jsem se seznámila v r. 1973 na Knihovnickém týdnu v Písku a jezdila jsem za ním do Šternberka poslední desetiletí. Ohromně mi pomáhal při vytváření databáze osobností regionu Hané. Zemřel 20. 6. 1995 ve Šternberku, ale pochován je v rodišti. (Kubíček, J.: 60 let Jaroslava Vlacha, VVM, 25, 1973, č.3, s. 287-288. *Hlůzová, V.: Osobnosti Šternberska ve 20. století. Šternberk 2007, s. 231-238)

S lítostí oznamujeme, že dne 14. srpna 2013 zemřel v Tršicích Jan NITKA, zahradník, pomolog, čestný pracovník zahrádkářského hnutí, odborný spisovatel a recenzent. Pocházel z Tršic, kde se narodil před 107 lety (22. 11. 1906). Celý život se věnoval zahrádkářskému oboru. Z rodiště vedla jeho cesta do Olomouce, Chrudimi, Kouřimi, Opavy, Kroměříže, Soudné u Jičína a zpět na Hanou. V Chrudimi získal nejen řadu odborných znalostí, ale i schopnost publikovat v odborném tisku. Na stránkách časopisů Zahrada, Zahradnické listy a měsíčníku Naše zahrádka začal publikovat první fejetony, které měly velký ohlas. V r. 1938 vstoupil do Spolku zahrádkářů Preizler v Olomouci, kde působil deset let. Byl znám na Kroměřížsku, Prostějovsku a Zlínsku svými odbornými přednáškami a také články v odborném i denním tisku. V r. 1957 stál u založení Čs. ovocnářského a zahrádkářského svazu v Olomouci a o rok později založil ČOZS v rodišti a byl jejím předsedou téměř třicet let. Souběžně vykonával tuto funkci i v Olomouci. Na svém kontě má mnoho odborných článků i knih a byl též uznávaným recenzentem zejména publikací o lískách. Podílel se též na 4. dílu Malé pomologie. Jeho pracoviště získalo celou řadu uznání nejen doma, ale i na mezinárodních výstavách na Floře Olomouc i v Erfurtu. Čest jeho památce! Připravila Hana Ševčíková

7

Zemřel Jan Nitka, nejstarší muž v České republice Miroslav Rozkošný Začátkem srpna jsme se ze sdělovacích prostředků dověděli, že zemřel nejstarší muž v České republice. A stalo se, co jsme my jeho známí, přátelé a spoluobčané očekávali - nejstarším mužem v republice se stal tršický občan Jan Nitka, dlouhou dobu druhý nejstarší v republice a vůbec nejstarší muž na Moravě. Jako uznávaný odborník zahrádkař a ovocnář byl známý také ve Velkém Týnci a jeho okolí. Z jeho prvenství jsme se však dlouho netěšili. Ještě méně však samotný Jan Nitka, kterého zpráva o tom, že se stal nejstarším mužem v republice, zastihla již v olomoucké fakultní nemocnici. Díky péči tamních lékařů se zdravotní stav nemocného podstatně zlepšil a příbuzní očekávali jeho návrat domů. Dne 14. srpna však došla do Tršic smutná zpráva, že Jan Nitka ve věku nedožitých 107 let následkem zápalu plic zemřel. Zhruba týden po tom, co se stal nejstarším mužem v České republice. Připomeňme si alespoň stručně z jeho života. Narodil se 22. listopadu 1906 a v rodných Tršicích se vyučil zahradníkem. Brzy po vyučení odešel pracovat do ovocnářských školek v Čechách a jako zahradník pracoval také v arcibiskupských zahradách v Kroměříži. Po návratu domů si zařídil školku na pěstování ovocných stromků a keřů, která se stala později známou i jako součást místního jednotného zemědělského družstva. Jan Nitka zde pracoval jako její vedoucí. Ve své práci se specializoval na drobné ovoce a jeho výpěstky byly vyhledávány řadou zájemců. Již v roce 1945 byl zvolen do výboru československého Svazu školkařů. Spolupracoval také se špičkovými odborníky v České akademii zemědělských věd, kde byl členem subkomise pro skořápkové ovoce. Zván byl také ke spolupráci do vědecké rady, resp. s vědeckými pracovníky Výzkumného ústavu ovocnářského v Holovousích. V roce 2011 byla Janu Nitkovi udělena plaketa Johana Gregora Mendela - Za celoživotní práci v oboru zahradnictví. Vyšlechtil dvě odrůdy lískových ořechů a jako nestor českých

a moravských šlechtitelů se těšil pozornosti zástupců jejich celostátní organizace, kteří ho často u příležitosti jeho mimořádně vzácného životního jubilea navštěvovali. Byl také zapáleným zahrádkářem a v Tršicích založil Základní organizaci Českého zahrádkářského svazu a dlouhá léta byl jejím prvním předsedou. Byl také předsedou okresní organizace svazu zahrádkářů a funkcionářem jejího celostátního vedení v Praze. Jan Nitka šířil své odborné znalosti a zkušenosti pěstitele mezi místními zahrádkáři a také na řadě přednášek i po celé republice. Byl doma i v širokém okolí známý jako aktivní a mimořádně zdatný člen Sokola, na jehož gymnastické cviky pamětníci vzpomínají dodnes. Jeho obětavou práci cvičitele a sokolského činovníka ocenila Česká obec sokolská v roce 2006 bronzovou plaketou. Rád cestoval. Podívat se na známá místa v arcibiskupských zahradách v Kroměříži jezdíval jednou za rok vlakem ještě po své devadesátce. Později rád cestoval se svým synem na různé výlety autem. Jeho bohatá knihovna svědčí o zájmu zesnulého o literaturu již od raného mládí. Nebyl však jen pasivním čtenářem, ale již v mládí začal psát články do různých periodik a tento další koníček ho těšil až do velmi vysokého věku. Napsal také a pronesl stovky smutečních projevů - většinou nad rakvemi svých tršických spoluobčanů. Z pestrého okruhu jeho činnosti si nejdéle uchoval aktivní zájem o veřejné dění jako účastník zahrádkářských schůzí, zájezdů a výstav. A nevynechal ani letošní první přímé prezidentské volby. Téměř do své stovky pracoval na zahradě. Člověk je stvořen k práci a pracovat by měl, dokud může. To je názor lékařů, kteří se zabývají problematikou stáří. Jan Nitka se snažil po celý život tuto pravdu naplňovat. Příbuzní, přátelé, spoluobčané a známí se rozloučili se zesnulým v pátek 23. srpna ve zcela zaplněné obřadní síni olomouckého krematoria. Zde kytici květů u rakve položili a poslední čest zesnulému vzdali také krojovaní olomoučtí sokoli.

Stavba nového centra obce František Richter Obec Velký Týnec, jistě významná obec v regionu, postrádá tu pravou čuháckou náves, která by byla jejím centrem. Proto je v současné době upřena pozornost na výstavbu nové návsi. Není to jednoduchá záležitost, podmínky nejsou zvlášť příznivé po urbanistické stránce. Dá se očekávat,že ani výsledek nebude právě ideální, ale oceňuji vedení obce včele se starostou panem Hanuškou, že dělá vše, co je za dané situace možné. Jedná se o prostor u zdravotního střediska. Byl zbourán starý objekt, který po dopravní stránce nevyhovoval a vytvořil se tak volný prostor pro vytvoření klidné zóny – návsi.Letos se už začalo s dlážděním a prostor už dostává dobrou podobu. Důležitá bude rekonstrukce stávajícího objektu na cukrárnu a pizzerii. Věřím, že se vše podaří a obec vydrží v úsilí přes protesty některých občanů. Vznikne tak příjemné prostředí v centru obce, kde bude možno posedět při šálku kávy a něčeho dobrého k zakousnutí. To bych si moc přál. Na konci tvořící se návsi – v rohu je umístěna ocelová socha ženy 3,5m vysoká, vytvořená z ocelových pásů, kterou autor nazval Klárka. Při pohledu na toto dílo mám pocit jakési bezradnosti a beznaděje, zatímco umělecké

dílo by mělo v člověku vyvolat pocit radosti, pohody a uvolněnosti. To se týká všech druhů umění. Například v hudbě, když slyším Vivaldiho, Beethovena, nebo skladby romantiků, tak ve mně ožije pocit radosti. Totéž prožívám v sochařství, když vidím Michelangelova Davida ve Florencii nebo Pietu v chrámu sv. Petra v Římě. Mám rád sochy Myslbekovy i díla mého bývalého profesora na technice Makovského. Nemohu však tvrdit, že mám příjemné pocity při pohledu na Klárku. Připouštím, že mám na tom vinu i já. Jsem realista, a proto by mě nenapadlo projektovat něco podobného jako tančící dům v Praze. Pokládám to za exces. Něco podobného v menším měřítku je Klárka. Co je příčinou těchto mimořádných případů? Jedna z příčin je se zviditelnit. To se panu Dostálovi určitě podařilo, protože už se ozvala Nová Hradečná. Mám úctu k práci druhých a nepřikláním se k některým občanům, aby si Klárku postupně rozebrali cikáni nebo aby byla odvezena do šrotu. Klárka už tu je a musíme si na ni zvykat a třeba si ji i oblíbit. Je potřeba se ještě zmínit o výstavbě třípodlažního objektu s byty a obchodem, který je vybudován hned naproti

nové návsi a Klárky. Tento objekt měl přispět k lepšímu prostředí návsi , s politováním nutno konstatovat, že se tak nestalo. Po architektonické stránce mě dům zklamal. V takovém náročném prostředí návsi si představuji výraznější řešení dispozice.V přízemí je obchod se smíšeným zbožím. Pokud by nad vstupem nebyla tabule „SMÍŠENÉ ZBOŽÍ“, nikdo by nepoznal, že je tam obchod určitě s největší prodejní plochou v obci. Vstup by měl být výraznější, chybí mi tam výkladní skříně s nabídkou zboží, které dělají obchod obchodem. Podlaží – patrně s byty, jsou řešeny bez jakékoliv architektonické myšlenky. V tomto případě si myslím, že obec spolu se stavebním úřadem pochybila a připustila takový slabý projekt. Věřím, že podobné chyby se obec nedopustí při posuzování projektu rekonstrukce stávajícího objektu, který by měl sloužit jako cukrárna na návsi. Přeji vedení obce a všem týnečákům, aby nakonec vše dobře dopadlo ke spokojenosti všech.

FOTOGALERIE Text a 3x foto: Petr Hanuška Slib se stal skutečností. Před několika měsíci obec nabídla místním firmám bezplatnou reklamu na autobusových zastávkách. V úterý 27. srpna nainstaloval pan Miloš Vysloužil tabule do jednotlivých zastávek ve Vsisku a Velkém Týnci a Čechovicích. Uživatelé na nich najdou více jak čtyřicet odkazů, které jsou tematicky rozděleny. Kromě názvu firmy se můžete dozvědět, kde firma sídlí, resp. získáte telefonický nebo emailový kontakt. Tabule vyrobila firma Mapy Machovský. Pevně věřím, že tyto informace prospějí oběma stranám - tedy firmám i jejich zákazníkům.

Foto: Petr Hanuška Budovy pošty a staré školy se oděly do nového kabátu

Úpravy se dočkala také autobusová zastávka ve Vsisku. Velké díky za to patří manželům Chytilovým.

Příjezdovou cestu ke své firmě si upravil Pavel Hnilica na vlastní náklady.

Foto: Petr Hanuška

Týnecké hody 2013

Foto: Petr Hanuška

Foto: Petr Hanuška

10

Články, dopisy, úvahy, komentáře

TÝNECKÉ LISTY

Chtěla jsem mít obchod tam, kde žiji, říká paní Hana Lexová Ve Velkém Týnci byla postavena čtvrtá prodejna smíšeného zboží. U některých občanů to vzbudilo údiv, protože se sami sebe dotazují, zda se v obci s necelými třemi tisíci obyvateli tzv. „uživí“. Kromě třech místních prodejen totiž musejí obchodníci počítat s velkou konkurencí v podobě nedalekého supermarketu Albert. Všech rizik i úskalí si byla paní Hana Lexová vědoma, i přesto se do svého snu „zakousla“ a prodejnu na počátku měsíce srpna otevřela.

Jak se zrodil nápad postavit ve Velkém Týnci obchod takového rozsahu? Měla jsem představu, že bych chtěla v obci, kde bydlím, provozovat obchod se smíšeným zbožím. Svého času jsem jednala o pronájmu tzv. bývalé prodejny Jednoty, ale neuspěla jsem. A tak jsem si usmyslela, že si postavím obchod nový. Koupila jsem pozemek v centru obce a pustila se do práce…

Nad samotnou prodejnou jsou umístěny čtyři byty. Jejich realizace byla součástí původního plánu, nebo je to improvizace či reakce na bytovou situaci v Týnci, který se stal nesmírně oblíbenou lokalitou? Uvědomila jsem si, že lokalita je opravdu atraktivní a že bych kromě obchodu mohla nabídnout i bydlení. Uvědoma si, že přece jenom náklady na obchod i pozemek nebyly malé. Myslím si, že byty 2 plus 1 jsou dnes nesmírně atraktivní. Hrady z devadesátých let se už naštěstí nestavějí, a tak poptávka po malometrážních bytech je stále živá. A pohled z okna na týnecký kostel je opravdu pěkný. Pan František Richter si v jiném článku v těchto Týneckých listech stýská, že budova nemá pořádné výlohy, které by signalizovaly, že je v ní obchod. Co ty na to? Důvodů ke stavbě menších oken jsme měli více. Potřebovali jsme využít v interiérech každého místečka, což znamená, že na straně výloh bychom neumístili vůbec nic. Kromě toho jsem realistka. Může se stát, že obchod třeba nepůjde, tak přestavba na bydlení by byla daleko jednodušší. Ale zákazníci se nemusí bát. Po dokončení fasády umístíme na budovu krásný nápis, který je určitě přiláká k návštěvě obchodu. Co všechno v prodejně vaši zákazníci najdou?

Snažíme se jim nabídnout co nejširší sortiment zboží. Od rohlíku a chleba přes různé druhy čerstvě rozpečeného pečiva přes zeleninu, uzeniny až po drogistické potřeby, noviny, hračky, zahradnické potřeby, průmyslové zboží. Myslím, že i cenově na tom nejsme špatně. Samozřejmě když Olympia udělá nějakou akci, tak my maloprodejci jim konkurovat příliš nemůžeme. Ovšem v běžném cenovém režimu jsme srovnatelní. Říkají nám to naši zákazníci, takže tomu můžeš i věřit… Odebíráš zboží od výrobců nebo producentů z blízkého okolí? Například pečivo bereme z pekárny Hirsch z Velké Bystřice nebo z firem Certas či Penam Olomouc nebo Tiefenbach Holice. Část zeleniny dovážíme z Troubek. Uzeniny nám dodává firma Steinhauser, dále využíváme nabídky firem Jatka Mladějovice, Masonava Chválkovice, firma Chodura či Libina. Kolik Týnečáků u tebe našlo práci? Šest šikovných prodavaček ze všech našich místních částí. Kdy dokončíte fasádu a jakou bude mít barvu? Vše se samozřejmě odvíjí od peněz. Pevně věřím, že se nám to podaří nejpozději do jara příštího roku. Když však konstelace hvězd a finančních zdrojů bude skvělá, tak to zvládneme i letos do zimy. A barva? Stejně jako v Doloplazích – tedy červená. A co zákazníci? Našli si k vám už cestu a jak jsou s vybavením obchodu spokojeni? Zvyk je železná košile, a tak staří Týnečáci chodí spíše tam, kam chodili doposud. Mám radost, že k nám našli cestu zvláště mladší lidé, kteří obchod vnímají jako malý market a jsou spokojeni, že jím mohou projíždět třeba s kočárky. Našimi zákazníci jsou také lidé, kteří naší obcí projíždějí. A ti jsou spokojeni moc. Myslím, že když to tak zůstane, budoucnosti se bát nemusím. Ptal se Petr Hanuška

11

Články, dopisy, úvahy, komentáře

TÝNECKÉ LISTY

Týnecké outlety dříve i nyní Jaroslav Chytil Dovoluji si podezírat mnohé (zejména čtenáře vyššího věku), že se hned nedokáží zorientovat, která bije. Srozumitelněji řečeno, co takový outlet „žere“, s prominutím. Přestože to slyším čím dál tím častěji a různé ty „ahablesky“ to melou v Módních hlídkách či Módní policii každý den, tak jsem se chtěl ujistit a naivně se otázal znuděné prodavačky zboží textilního na význam „outletování“. Pokývala hlavičkou a pronesla: „To znamená vohoz, oblečení a vůbec styl, strýcu.“ Tož víme, na čem jsme, a já mám už další příbuznou, že? Spokojené budou i čtenářky, které si přály: „Tož, proč nenapíšete neco zajimavyho, třeba jaká bývala móda a tak?“ Něčím začít musím a bude to můj soukromý pohled na módu současnou. Shledávám ji - až na pár výjimek - tak nějak normální. Snad brzy pomine móda čepic zvaných „bejsbolky“. I v těch největších parnech napařených na hlavy, kšiltem dozadu, nad nosem přezku. Nosí se ve dne i v noci, na pláži i v restauraci a možná v ní někteří i spávají. Za slunečního žáru pak jejich často uhlově černá barva musí způsobovat uvaření sporých mozkových závitů. To vše podtrženo kroužky v uších a občas i v nose... Neformálnost outfitu je pak podtržena plandavými usmolenými kalhotami s rozkrokem v povážlivé blízkosti kolen, doplněno velkým svazkem jakýchsi klíčů. O třídu výše je koupací verze: černá bejsbolka s dlouhým otřepaným kšiltem kryje dál hlavičku a dole ji podporují po kolena i více dlouhé kalhoty (prý) bermudy, tedy jak už zapomenuté pumpky našich mladých let, též plandavé. To jsou prosím módní „plavky“.

Ocitnete se na přehradní pláži, kolem dámy ve velmi úsporných plavkách (někdy i jeden díl chybí) a k nim páni v obludných pytlovitých, též prý módním provazem převázaných „plavkách“. „To je můj ýmidž, jsem ó-es-véče a nemůžu vypadat jak debil,“ uvede vás rychle do světa oufitu nositel. Tak honem do té minulosti. Móda prý bývala uměřená, vkusná, decentní jako když se díváte na staré české filmy, kde je dokonce rozumět hercům a pochopíte, o čem ten film je. Ono to sice tak úplně ve skutečnosti nebylo, ale přesto: i lidé na dědinách daleko více dbali o své (promiňte) outfity. Boty měli denně nakrémované a vyleštěné, hlavu jim v létě kryly slaměné čepice a klobouky a to běžně třeba i při žních na polích. Pravda, peněz bývalo někdy ještě méně než dnes, poraď si každý, jak umíš, a tak se v roce 1932 řešilo, zda tolerovat, když někdo přišel do kostela obutý v tehdy už módních (a levných!) keckách čili trampkách od Bati. Obutých k „božíhodovému“ obleku. Ty kecky měli ovšem pečlivě „naglóbinované“ (naleštěné černým krémem), což uznal i KKV (Konkurenční kostelní výbor farnosti) převahou tří hlasů ku dvěma, když už byla ta krize... Skupina starších věřících směřující „na svatý Hostýnek“ se na grygovském nádraží slovně a pak i málem ručně utkala s partou týneckých učitelů a k nim se přidruživších mladých lidí, kteří si vyjeli na tehdy moderní koupaliště snad v Teplicích nad Bečvou. Na rozdíl od svátečně a v tmavém oděných poutníků měly mladé dámy výstřihy na letních šatech a pánové zase už tehdy se prosazující krátké kalhoty po kolena. Hlavně ze strany těch „Hostýnkářů“ padala velmi nespisovná slova. Bylo

Ztráty a nálezy V neděli večer Marie Janečková 8. září byla nalezena na cestě od koní k Podštampilí papírová krabice s neuvěřitelným obsahem. Krčila se v ní tři malá černá vyděšená koťátka. Kdopak je asi ztratil? Kdo se o ně přihlásí? Obávám se, že nikdo. Zajímalo by mě, zda majitel sváděl nějaký vnitřní boj, než se k tomuto hanebnému kroku odhodlal. Co si asi myslel? Položím je na frekventovanou cestu, však on se někdo postará. On to za mě někdo vyřeší. Škoda, že ke krabici nepřiložil tučný šek na jejich obživu. Věřím, že je to ojedinělý případ a že

každý, kdo si pořídí nějaké zvíře, je si vědom své odpovědnosti za jeho chování a tím pádem i rozmnožování. Chápu, že děti chtějí zvířecí mazlíčky, na vesnici kočka patří, ale musím mít podmínky pro její chov a musím se postarat o její následovníky. V ideálním případě zabráním veterinárním zákrokem dalšímu nechtěnému početí, aby tak nešťastný nálezce nepřebíral štafetu, o kterou nemá zájem. Vyzývám všechny majitele koček, aby se SAMI postarali o své svěřence a nepohazovali je v krabicích jako odpad! Děkuji vám.

Ilustrační foto

vyhrožováno „čagany“ atd. Konflikt měl dohru na úřadech. Na učitele byla jednou konzervativní stranou podána dokonce žaloba „stran nemravného se odívání na místě veřejném“, což mělo být završeno na koupališti. Tam sice konzervativci nebyli, ale „lze se činů těchto s určitostí domýšleti“. Jakoby nestačilo „pestvo neřádné, na koupališti týneckém se potají konající v přioblečení zcela nepřístojném“, jak tvrdila podpisová akce z obce Čechovice o dva roky dříve. Ale pak si zvykli... Zalovme však odvážně ještě hlouběji do minulosti o půlstoletí dříve. Jeden kostelu blízký spolek se obrátil na místní Spolek řemeslnický, „zda by se zabývati neměl v příčině, že tovaryšstvo při živnostech pracující chodí si po dvoře, ano i v zahradách oděno jen v zástěrách podkasaných dle zvyku velmi nechvalného“. Zkrátka aby si mistři své zaměstnance pohlídali, „by hanba některým viděti nebyla“. Netušíte, oč mělo jít? To jste na tom jako já, než jsem na to přišel. Abychom byli, jak se říká „v obraze“, tak si představte třeba ševcovskou nebo krejčovskou dílnu tak asi v roce 1860. V malé místnosti s ještě menšími okénky (abe neotěkalo teplo v zímě) sedí mistr a dva-tři tovaryši nad svým dílem. Vše se šilo jen ručně, o šicím stroji se ještě ani nezdávalo. Pracovní doba začínala na úsvitu a končila, když se zešeřilo. Dovedete si představit to ovzduší k nedýchání v té cimře třeba v létě? Řešilo se to co nejméně zatěžujícím oblečením. Když vyloučíme „úplně nic“, tak přišly ke slovu zástěry doplněné krátkou na zádech zavázanou košilí. A to bylo všecko. Nějaké spodní prádlo se moc nenosilo, ba i na pole chodili sedláci a nádeníci jen v kalhotách bez nějakých spodků. Ale vraťme se do veřtatu, tedy obytné dílny, třeba u „velkokrejčího kalihot vojenských“ ctihodného Poledny v Chaloupkách. Ten měl tovaryšů dokonce šest a s výjimkou neděle šili a šili tytéž „vojanské“ rajtky od rána do večera, a ještě si pochvalovali dobré zaměstnání. Jenže... „Jenže“ spočívalo v tom, že v případě neúnosných veder vyběhli v polední přestávce zmoření krejčí k Týnečce za domem a „činili namáčení v potoku tom jenom v zástěrách necudně oděni, že hanbu jejich divák nevinný zahlídnouti muhl a tím si utrpení nesmírné připraviti označil“. Vynecháme podrobnosti a ukážeme si konečné řešení: tovaryši i sám mistr Poledna se směli dál „namáčeti nezdravě!“ ve svých zástěrách, jen když splnili podmínku „šosy zástěrní si pod nohami provléci, v zádu svázati tak, by hanba jim v nižádném přičině ukázati se nemohla“. Přeloženo do řeči srozumitelné si přední díl zástěry protáhli mezi nohama dozadu a tam svázali.

Mravnosti tak bylo učiněno zadost! Přejděme ale od „praoutletů“ řekněme každodenních k módním výstřelkům dob dávno minulých. Na rozdíl od dnešního benevolentního přístupu vedení obcí k odívání mladých „týnejdžrů“ (česky výrostků) v dobách minulých tomu bylo jinak. Ctihodní obecní radní byli nuceni „reagovati na rozežhranost nekerý chase místní cit mravní i náboženský urážející“ - jak znělo podání „občanů istých dotičných“. Jistě, odjakživa mládež prudila usedlé tatíky svými provokativními kousky. O nějakých 150 let dříve šlo, divte se, o „zvýšku kominů iciky těmito nošenými“. Nerozumíte? Tak pod pojmem „komín“ si představte klobouk, kterému dnes říkáme cylindr. Tehdy to byla nezbytná součást pánského outletu (odění) a byla slušnost nosit je především do kostela. Taková rodina vyrazila ráno z Krčmaně do týneckého kostela odvěkou polní cestou. Nejprve si zuli boty, protože „škarbale bele drahy“ a v prachu polní cesty se šlo docela dobře i bosky (poboske). Střevíce byly nazuty až někde u studny ve Dvoře po nezbytném opláchnutí nohou. Boty se sice šetřily, nicméně cylindry na hlavách si cestou nesundávali „skrzevá úpal“. Zdá se to divné, ale výška cylindrů byla vymezená: kdo měl „komin“ vyšší než 10 coulů (palců), tedy asi okolo 26 cm, byl považován za výstředníka. A představte si, že se tací našli. A uhádli jste, že šlo o provokativní mládež vesměs docházející do zaměstnání i škol v Olomouci. Radní Koutný jednomu „icikovi takovymu“ naměřil, že měl vysoký 15 coulů, tedy cca 40 centimetrů! Přestupek byl ihned oznámen rodičům provinilce - a ti nic! Mohli si to dovolit, rodina kupce Vanýska patřila k nejzámožnějším... K velkému pobouření „kostelních výborů“ i další otcové módních výstředníků tolerovali třeba to, že mladí chodili „jak pajpiši“ a měli na zimnících třeba i 3 tucty (36) knoflíků a více! Což zvykem bývalo jen u kléru aneb vojska povolovati z důvodů ctihodnosti jejich. Tak bylo uvedeno v jedné ze stížností. Pokud si někdo myslí, že tehdejší mravná mládež chodila v nějakých hanáckých krojích „ze šerokýma klobůkama“, tak je vedle. O nošení krojů v naší obci i okolí není žádný záznam, vždy to bylo ovlivňováno blízkostí města a většina lidí se řídila městskou módou. Když jsem viděl v kalendáři obrázek, jak děti z Čechovic v kloboučcích a červených kalhotách představují velikonoční zvyky, pak to nemělo se skutečnými tradicemi odívání pranic, úplně pranic společného. Nikomu to neberu, není to tradice jako spíše kýč. To už by bylo jiné téma.

Články, dopisy, úvahy, komentáře 12

TÝNECKÉ LISTY

O setkávání jubilantů aneb skládání střípků minulosti Jaroslav Chytil Podzim je už za krkem a začíná foukat ze strnišť. Skončilo už období setkávání jubilantů po x letech, která se většinou konají v podletí, tedy před začátkem našich dávných prázdnin. Jako bychom žili v přesvědčení, že odložení srazů rodáků nebo absolventů dávných „měšťanek“ třeba na podzim s sebou může přivést riziko, že ostře nabitý „kvér“ zvaný neúprosný čas může na mnohé z nás přesněji zamířit a další setkání pro nás už bude až „tam někde nahoře“. Už i tak se stále častěji sčítají na setkáních nevyhnutelné úbytky a houfek pamětníků společně prožitého se zmenšuje. Následující řádky jsou sice věnovány setkání pětasedmdesátníků (75) konaném 14. června, ale myslím si, že celková atmosféra, průběh a dojmy budou společné všem akcím jubilantů jak o něco mladších i těch starších. Prvním okamžikem je setkání. Někteří se vidí spolu častěji, jiní jen náhodně párkrát do roka, a pak se stane, že se blíží někdo, o kterém fofrem přemýšlíte, kdo by to asi mohl být? Pokud nejde o omyl (i to se stává, že?), pak je to sice někdo z nás, ale léta se podepsala na jeho tváři několikerým způsobem téměř k nepoznání. To se záhy vysvětlí a tím příjemnější je pak překvapení. Setkávací jubilanty můžeme třídit do tří skupin. V té první jsou stálice, chodí téměř vždy a bývá jich nejméně polovina z původního počtu. Následují občasníci - občas vynechají z různých důvodů, žel, většinou stále zdravotních. Ach jo! Do třetí hrstky řadíme ty, co se objeví třeba až po 20 letech. Příčina není ani tak ve vzdálenosti od Týnce jako v pohodlnosti. Sem se čítají i ti, co mají názory jako „co bych tam dělal, samé staré baby a často i holohlaví dědci…“ Jednoho dne se třeba podívají do zrcadla na toho dědka, co z něj civí, jdou do sebe a přijdou a jsou pak tomu rádi. V každém ročníku se najdou individualisté, co nepřišli nikdy nikam i v případě, že to mají téměř za rohem. Je to jejich rozhodnutí. Stalo se zvykem, že „zakulacené“ výroční ročníky přijímá třeba starosta obce, že je to v mj. obřadní síni na zámku, že vystupují dětičky s pěkným programem, podepisuje se na stránku do pamětní knihy připravené paní Kopečkovou. Nezbytný a vítaný je projev zástupce obce, v našem případě starosty, který k podivení některých účastníků není zaměřen ani k aktuálnímu (třeba) problému obecní čističky nebo sběrného dvora, ale tak „lidsky všeobecně“ s využitím příměrů, které nezapřou původní pedagogické povolání. Což hravě rozeznala spolužačka v podobných vědách „honěná“ a myslela to zcela upřímně. Ono je stejně zajímavé, jak se s nabývajícím „důstojným věkem“ zvyšuje i míra otevřenosti v názorech. Někdy to může být dost málo příjemné, leč nikdo není neomylný. Návštěva školy přináší zase jiné dojmy a nabízející se srovnávání let padesátých s druhým tisíciletím bude vždy zákonitě kulhat. Lze také poopravit (prý) obecné mínění, že škola je až přílišně protěžována na něčí úkor, konkrétně péči o seniory, že se tam zřizuje kdejaká módní novinka jako hřiště na plážový volejbal atd. a ty peníze pak

O příteli panu Tomkovi Vojtěch Hrudník Dne 29. července dožil se 85 let pan Antonín Tomek, dlouholetý varhaník, opravdový služebník všech. Jménem týneckých farníků, celé týnecké veřejnosti a jménem svým přeji mu hojnost Božího požehnání, spokojenosti, dobré nálady, trpělivosti k přijímání údělu stáří. Kéž je mu nadále dopřáno společného manželského soužití, stálého kontaktu s celou rodinou. Za dlúhy leta složbe všeckym děkujeme po staro: Pán Buh zaplať! Týneckému kostelu sloužili Tomkovi varhaníci více jak 80 let, od 20. let století minulého. Nejdříve Antonín Tomek starší do poloviny 50. let., potom Antonín mladší. A 50. léta byla k němu velmi tvrdá. Jako vystudovaný hudebník, musel nastoupit do výroby, pracoval v ÚP závodech jako skladník. Po smrti svého otce ujal se varhaničení se všemi povinnostmi varhaníka a ředitele kůru. Jednalo se o obřady církevní, ale postupně i o úkoly spojené s občanským životem, místní kulturou. Jednalo se např. o vítání občánků, občanské sňatky, oslavy výročí rodinných i veřejných. Odmítl zapojit se do mládežnických hnutí – ČSM, Pionýr, do propagované lidově-demokratické kultury. Jeho přesvědčení postupně vzali na vědomí funkcionáři straničtí, MNV i vedení ÚP. Vládnoucí socialistická elita opouštěla postupně od nátlaku, pře-

mlouvání a přijali ho všichni jako varhaníka, kapelníka, muzikanta, učitele hudby, sbormistra. Odborné hudební vzdělání ovlivnilo kvalitu varhaničení, ovlivnilo kvalitu kostelního sboru, mnoho let se také pan Tomek věnoval chóru v Husově sboru. Členem kostelního pěveckého sboru jsem již 60 let. Po odchodu pana Tomka staršího zažil jsem začátky působení mladého sbormistra. Jeho odbornost, blízký přístup ke každému členu sboru, milá komunikace, to všechno přineslo úspěch. Kvalitní repertoár při církevních obřadech obohacoval sbor i návštěvníky kostela. Mnohá léta kostelní sbor zpíval na pohřbech ve Velkém Týnci i v okolních farnostech - Majetíně, Krčmani, Suchonicích. Politické uvolnění v 60. letech otevřelo panu Tomkovi i dveře do školy, kde se tím rapidně zlepšila úroveň hudební kulturnosti dětí. Když vznikl národopisný soubor Týnečáci, dokázal poradit, usměrnit a hlavně odborně zharmonizoval jeho základní písňový repertoár. Také taktně donutil Týnečáky k správnému, nezkomolenému užívání rodné čuháčtiny. Desítky let vyučoval v Týnci děti hraní na hudební nástroje. Stal se velkým propagá-

Foto: archiv autora

někde chybějí. My jsme mívali tělocvik někdy též na polní cestě, my jsme chodili tam či onam pěšky, my jsme nesměli… Lze si doplnit. Pak se prochází stejnými prostorami jako před léty šedesáti a je to jako v tom přísloví, že nelze vstoupit dvakrát do téže řeky. Na stejném poschodí, kde nás p. uč. Bořil učil vykuřovat včely z úlu, se dnes vyučuje počítačovým dovednostem! Současný svět si žádá jiné dovednosti, než jakým jsme byli učeni na mičurinském políčku, a jiný musí být i přístup učitelů k žákům. I když ten požadavek lidského přístupu zůstává. Což potvrdil shodou okolností naskytnuvší se obrázek právě na místě zmíněného políčka: oproti nám šel větší hlouček žáků obklopující pana učitele. Byl to obrázek jak z nějaké knížky, pedagog ve slamáku a tmavém obleku a s laskavým výrazem v obličeji, dítka pak demonstrativně deklamovala nějaká hesla, že si přejí tělocvik. To vše na místě, kde před třemi čtvrtinami století jiný pedagog zjednával kázeň a pořádek mastnými pohlavky. Ne, vůbec mu to nezazlíváme, nijak nás to nepoškodilo a život nás naučil, že přemíra lásky může natropit též pěknou paseku. Příhoda zcela bezděčně se naskytnuvší vypovídá mnohé a zapadá do mozaiky tvořící obraz dnešní školy v Týnci. Po zasvěceném slovním doprovodu naší „exkurze“ dáváme škole čele p. ředitelem nejméně chvalitebnou… Dopíjíme čaj, děkujeme a libujeme si, že při možné příští návštěvě dáme

torem hry na zobcovou flétnu. Byl dětmi zbožňován. Rozpoznal talentovanost dětí, naučil je všechny hudbu milovat. A já osobně děkuji za to, jak mi zprostředkoval v hudební škole Žerotín výuku zpěvu u paní profesorky Žákové, kam jsem chodil dva roky. Získal jsem základní znalosti o sólovém zpívání, naučil se mnoha kvalitním sólovým skladbám klasickým i moderním. Z toho do dneška čerpám jak ve sboru kostelním, tak při zpěvu sólovém. To vše je moje kultura již 60 let. Častý, pravidelný kontakt na zkouškách sboru, společné debaty, to všechno utvrzovalo naše přátelství. A za to dlouhé celoživotní přátelství dovolil jsem si takto veřejně panu Tomkovi poděkovat. Za všecko Ti Tondo ze srca děkojo!

Foto: archiv autora

větší pozor na schůdek před kuchyní, o který pravidelně zakopáváme. Při společném posezení v zámecké restauraci si všichni umiňujeme, že se určitě nebudeme bavit o nemocech našich i bližních. Jak to nakonec dopadlo s tím „závazkem“, jste jistě předem uhádli, viďte! Dávné školní osnovy říkaly, že písemný projev má mj. obsahovat úvod, stať a závěr. Tož ještě pár řádků závěru. Někteří a některé byli omluveni z důvodu od nových nepadnoucích ještě zubů přes pooperační stav k předem avizované celkové ochablosti. Nakonec ale ta účast nebyla špatná. Přišli i ti, co nepřišli dvacet let po sobě,

Foto: archiv autora

z původního stavu asi 54 se dostavilo 24. Nějaká desítka už určitě zemřela, asi deset se omluvilo a o některých se neví vůbec nic. Obrazně a s nadsázkou řečeno, pokusili jsme se po letech znovu slepit ze střepů vzpomínek obraz dávného mládí. Nemohlo se to už úplně podařit, leč jsme si vědomi toho, že nepokusit se o zdánlivý návrat šedesátých let zpět by bylo ostudné. Takže díky, obstáli jsme. Nezapomenout: děvčata, díky za občerstvení a všem, co přiložili pomyslnou ruku k dílu, na obec a školu nezapomínaje. Ročník 1938.

13

Články, dopisy, úvahy, komentáře

TÝNECKÉ LISTY

Nepravosti ve Velkém Týnci aneb drobný příspěvek k historii velkotýneckého vyššího práva na přelomu 16. a 17. století Jiří Vidlička Velký Týnec ležící jihovýchodně od nedaleké Olomouce je poprvé v pramenech zmíněn v roce 1207. Týneckou vrchností se roku 1361 definitivně stala olomoucká kapitula a zůstala jí až do zrušení patrimoniální správy v polovině 19. století. Ves byla privátním kapitulním statkem tedy prebendou - spravovanou jedním z předních kanovníků (nejčastěji děkanem nebo proboštem), kteří měli patronátní právo k místnímu farnímu kostelu Nanebevzetí Panny Marie připomínanému již k roku 1286 a přestavěnému v padesátých letech 18. století v barokním slohu. Kanovníci využívali ke své potřebě místní dvůr a tvrz, později však dvůr pronajímali a tvrz přebudovali na zámek. Přestože jsou s osudy obce díky statutu kapitulní prebendy spojena jména mnoha významných členů církevní hierarchie a reprezentantů předních šlechtických rodů, každodenní život obce více než příležitostná přítomnost prelátů spíše ovlivňovaly poněkud všednější záležitosti – například výše urbariálních odvodů a robot, množství úrody, počasí, liturgický život, náboženské svátky, obyčeje a v neposlední řadě též úroveň bezpečnosti. Týnec měl k potírání nepořádků vlastní vyšší právo vztahující se rovněž na Brodek u Přerova, Majetín, Svésedlice, Samotišky, Vésku, Předmostí a Čelčice. Dle tohoto práva se nejčastěji soudily spory o určení dědictví (tzn. nápady na gruntech), dluhy či urážky. V případě závažnějších trestných činů (fyzická napadení, vraždy atd.) rychtář s konšeli žádali o právní naučení olomouckou městskou radu jako nadřízenou instanci rozhodující podle magdeburského práva. Nejstarší zmínka o tom, že se Olomouc řídila magdeburským právem pochází z roku 1326. Město v té době přijímalo právní naučení z Uničova a vrchním soudem mu byla Vratislav. Roku 1352 získali Olomoučtí díky císaři Karlu IV. vlastní magdeburské právo z Vratislavi a město se tak stalo vrchní stolicí tohoto práva pro všechna města a vesnice v severní části Markrabství moravského, která se jím řídila (například Uničov, Litovel či Šumperk). Týnečtí se nejprve tázali na právní naučení v Olomouci ústně prostřednictvím vyslaných konšelů, což však s sebou v praxi přinášelo nebezpečí omylů či záměrných dezinterpretací. Neblahý stav pochopitelně nebyl udržitelný a týnecký fojt s konšeli požádali roku 1499 prostřednictvím správce prebendy kanovníka Adama Kemnethera olomouckou kapitulu o udělení pečeti, která by umožnila vydávání zpečetěných listin a přispěla ke zvěrohodnění výkonu práva. Ještě téhož roku 16. října kapitula vedená děkanem Konrádem Altheimerem udělila týnecké obci pečetní privilegium s právem pečetit černým voskem (ve znaku obce polcený štít v horním stříbrném poli se dvěmi červenými kuželi ze znaku biskupství, ve spodním zeleném poli modrá radlice).

Pečeť obce Velký Týnec z roku 1584

V privilegiu kapitula podrobně vylíčila důvody žádosti Týneckých a připomněla, že: „v té vsi Tejnci, kdež jest lidí sedících a obyvatelův mnoho a drobné dědiny i vsi jiných k nim přináležejících práva a naučení od nich bráti majíce a druhdy takové obtížné věci všady od stran mnohokráte na ně přicházejí … když sami některý při obtížný dosti učiniti rozumy svými nemohouce a mají [o] ponaučení k vyššímu právu psáti … tehdy již oni psaní lidé v Tejnci své pečeti nemajíce po právu, o naučení dva nebo tři konšely s ústní správou posílali jsou, kdež na takovou jejich ústní zprávu pro mnohé příčiny a nebezpečenství ústní práva a naučení dávati sou nechtěli, než aby obojích stran při popsané byly a zapečetěné …“ V dochovaných olomouckých Knihách naučení napočítal městský archivář a týnecký rodák Václav Nešpor v rozmezí let 1559 až 1564 a 1599 až 1629 celkem 27 naučení určených do Velkého Týnce. Týnečtí dle svého práva prokazatelně soudili do roku 1629, kdy dostali poslední zaznamenané olomoucké naučení. Pro výkon práva měl rychtář po ruce šatlavu určenou spíše pro krátkodobé zajištění podezřelých (umístěnou patrně v budově rychty) a pranýř situovaný ve středu obce (snad před kovárnou). Nešporovo tvrzení, že útrpnému právu podroboval vyslýchané v týnecké šatlavě kat přivolávaný z Olomouce, neodpovídá skutečnosti, neboť ostrému právu byli delikventi spíše podrobováni přímo v olomoucké věznici městským katem, což ostatně dosvědčují případy zmíněné v následném textu (cesta popravčího do Týnce by byla v neposlední řadě neúměrně nákladná). Chceme-li na následujících řádcích zmínit některé charakteristické a lépe zdokumentované trestné činy mající vztah k Velkému Týnci, jeho obyvatelům či tamnímu vyššímu právu z počátku raného novověku, musíme se zaměřit na období druhé poloviny 16. a začátku 17. století, neboť tyto případy jsou většinou již podrobněji zaznamenány a umožňují tak plastičtější a věrnější rekonstrukci. V žádném případě se nejedná o statistický přehled trestných činů, jejich analýzu či rozbor specifik týneckého práva, ale spíše o pokus poodkrýt či znovuoživit konkrétní dávné osudy a životní strasti některých obyvatel Velkého Týnce. To vše navzdory skutečnosti, že se často jedná o informace a případy poněkud útržkovité, jimž někdy chybí jednoznačné řešení - tedy určení viníka či trestu. (1561) Z okruhu násilných mravnostních deliktů řešených před týneckým právem nás kniha Naučení a rozsudků olomoucké městské rady (Liber sententiarum) informuje k roku 1561 o znásilnění Dorny z Brodku. Otec oběti Maršálek žaloval pro spáchaný čin Jana Kozla, „který by týž Dorně násilí učiniti měl“. Řečený Maršálek však nevznesl žalobu řádně a proto jej Olomoučtí vybídli k dodržení správného postupu a obviněného k prokázání neviny. (1583) Mnohem více toho víme o případu postřelení týneckého obyvatele Jana Holického a násilnostech páchaných bratry Janem a Kašparem Rozparkovými (jinde Rozparovými). K nešťastné události patrně došlo v listopadu roku 1583 a oběť násilí záhy vznesla žalobu. Jan Holický „přišel sobě téměř s pláčem stěžujíce“ a vypověděl, že „když jest v domu svém se svými třemi dítkama, času večerního na peci ležel a odpočíval“ a světlo již bylo zhasnuto,

vystřelil někdo do světnice z ručnice a „hlavy chybíc … jej v pravou ruku zasáhli“. Již dříve mu prý „hrozili a pohrůžky činili“ jistí místní bratři Rozparkové (zvláště Jan), osoby to mezi lidem krajně nedůvěryhodné. O Janovi se ostatně soudilo, že „sobě zjevně merhyni a kurvu vzal, a na krčmě že téměř každodenně žere a pije a nic k tomu více nedělá a podruh toliko že jest, a kde na pití bere jsa … podezřelý“.

Část výpovědi svědků z případu Jana Rozparka z roku 1583 Aby dodal věrohodnosti svému nedobrému úsudku o bratrech Rozparkových, předstoupil Jan Holický před týneckého fojta a přísežné a požádal je o vyslechnutí několika sousedů i osob z blízkého okolí. Jejich výpovědi týkající se podezřelých bratrů byly zapsány a opatřeny pečetí, protože následně měly sloužit jako důkazní materiály v budoucím trestním řízení. Soused Tomáš Kmochan z Týnce před zástupci obce sdělil, že Jan Rozparek vzal v minulosti dřevo z panského lesa, dal je ševci Blažejovi a ten mu za ně udělal střevíce. Havel Biskup z Týnce slyšel Kašpara Rozparka stěžovat si na Jana Holického, který mu údajně nadal do zlodějů. Kašparův bratr Jan v rekci na to označil Holického za největšího zloděje v obci (díky němuž se mnozí stali žebráky) a cizoložníka (jelikož měl údajně poměr s manželkou Kašpara Rozparka). Biskupovu výpověď rámcově potvrdil fojtův pacholek Jan Šilhavý, zatímco Pavel Sivý z Krčmaně podal informaci o tom, kterak před třemi lety Jan Rozparek v jeho domě „vzal ručnici Václava Fridricha“, za níž Fridrichovi zaplatil teprve na výzvu Sivého. O povaze a konání bratří Rozparků snad nejvýstižněji referují v mnoha ohledech podobné výpovědi týneckého kováře Matůše a týneckého pachtýře Tomáše. Nejprve nechejme promluvit Matůše: „ …[před třemi léty] jest na mě stal Jan Rozpara u Vsiska u boží muky, když jsem šel z Holomouca a tu jest mě zbil bez všelijakých příčin a podruhé léta tohoto v provodní neděli, když jsem šel skrz ni od Jana Havlova, v tom jest na mně stal Jan Rozpara s tovaryšem svým, bylo ale vokolo tří hodin na noc, a tu jsou mě bili a mordovali a k tomu jsou mi vzali kabát a klobouk, kdyby nebylo dobrých lidí, byli by mně zabili …“. Podobnou zkušenost udělal s Kašparem Rozparkem pachtýř Tomáš před třemi dny, když šel z krčmy: „von mě v tom udeřil dřevem přes čelo a já se jemu zeptal, proč mě Kašpare biješ a on vyřekl, však sem to z nechtění učinil“. Tomáš vše vylíčil a postěžoval si před Janem Holickým, který Rozparkovi rázně domluvil. Nazítří se pak Kašpar napadenému omluvil. Z přednesených výpovědí si přísežní vytvořili o bratrech jednoznačnou představu a s velkou pravděpodobností dospěli k určení motivů vedoucích k útoku na Jana Holického. Po přepadení pachtýře Tomáše Kašparem Rozparkem pokáral Jan Holický ostře viníka, vytkl mu jeho špatnou minulost a přinutil ho omluvit se napadenému. Kašpar si na Holického spílání postě-

žoval svému bratru Janovi, který se na jeho adresu následně nevybíravě vyjádřil před svědky. Jednou ze spolupůsobících příčin se mohlo stát rovněž Holického údajné cizoložství. Navíc uměl Jan Rozparek zacházet s ručnicí a jeho násilnická (přepadení) a zlodějská minulost (krádeže dřeva) z něj učinila ideálního pachatele. Nikoho nakonec ani příliš nepřekvapilo, když před biřici jdoucími ho zatknout, nejprve utíkal a poté „do sena k nějaké vdově se schoval“. Po zadržení vše zapíral a k ručnici se neznal, takže byl předán do olomouckého vězení a „péče“ tamního mistra popravčího k právu útrpnému. Při mučení doznal, že měl v zástavě ručnici a inkriminovaného dne se rozhodl s ní jít do vsi. Jeho manželka se mu v tom pokusila zabránit, neboť „se s ním tahala a jemu ji vzíti chtěla“. I přesto se Jan Rozparek vydal do vsi, kde potkal souseda Pavlíčka (jinde Pavelku) vycházejícího z domu souseda Biskupa. Spolu pak pokračovali k domu Jana Holického, před nímž se Rozparek pokusil šestkrát neúspěšně vystřelit z ručnice. Nato předal zbraň Pavlíčkovi a nařídil mu vystřelit do okna Jana Holického, což dotyčný učinil a vrátil ručnici zpět. Jan Rozparek „šel domů a hodil ji ženě své přes práh a sám šel do krčmy pít“. O tom, zda se obviněný snažil při ostrém tázání svalit vinu na nevinného souseda či mluvil pravdu, ani o dalším průběhu soudu s ním, bohužel nemáme více zpráv. (1598) Na pozoru se Týnečtí museli svého času mít i před svou vrchností, díky jejímž „nepravostem“ bylo několik vesničanů zraněno a jiní skončili ve vězení. Přestože se dle soudobých měřítek jistě nejednalo o klasický kriminální případ, ale spíše o doklad běžné snahy vrchnosti zvýšit tlak vůči svým poddaným, je nezbytné spor alespoň ve zkratce připomenout, neboť ovlivnil na mnoho let dění v obci a negativně se dotkl životů obyvatel. V 90. letech 16. století olomoucký kapitulní děkan a držitel Týnce Melichar z Pirnu vykoupil týnecký dvůr z dlouhodobého pronájmu a zavedl na něm hospodaření ve vlastní režii. Novoty přirozeně narazily na odpor obyvatel, kteří doposud nerobotovali a odváděli vrchnosti pouze roční robotní plat 6 až 7 zl. z lánu. Týnečtí kapitule robotovat odmítli a vzepřeli se žalobou u zemského soudu. Úvodem připomněli, že kanovník zakoupil v obci od sousedů pět gruntů, přestavěl je na dvůr a usadil na něm svého švagra. Nato začal budovat nový dvůr pro sebe, „ku kterémuž jako i k prvnímu dvoru nás ubohé lidi k robotám nemírným a nám k vykonáním nemožným, téměř každého dne proti starobylé spravedlnosti a povinnosti naší i k mlácení obilí potahuje a nemálo obtěžuje … [až] někteří z nás k polámání ruky, k vochrnutí a o zdraví své přišli“. Týnečtí si roku 1598 stěžovali i u olomoucké kapituly a biskupa - vše bezvýsledně. Kvůli vzneseným stížnostem „tři sousedy naše, kteří co promluvili, do vězení dáti poručiti ráčili, v kterémž již několik dní sedíc, nemalou těžkost a škodu na živnostkách svých snášejí. Majíce fojt náš spolu staršími od pánů z kapitoli ponaučení, aby nás všech pobrali a do vězení do bystřické věže dali, kteréžto vězení a těžkosti škody na živnostkách svých se obávajíce a my ku gruntům svým a statečkům se navrátiti nesmíme.“ Ani odvolání poddaných k hejtmanovi a zemskému soudu nepomohlo. Spor se táhl více jak desetiletí a k jeho ukončení přispělo až naléhání císaře Ru-

Články, dopisy, úvahy, komentáře 14

TÝNECKÉ LISTY

Nepravosti ve Velkém Týnci dolfa II. na olomouckého biskupa Františka z Ditrichštejna, aby vyslechl obě znesvářené strany a rozhodl o konečném řešení. Jelikož nástupce Melichara z Pirnu na týnecké prebendě Martin Václav z Greiffentalu byl současně Ditrichštejnovým generálním vikářem, nepřekvapí, že rozepře skončila roku 1609 vynucenými ústupky ze strany poddaných - museli souhlasit s obděláváním polností dvora, sušeím sena, vyšenkováním bečky moravského vína, stavěním sirotků či pomocnými pracemi při údržbě kanovnické rezidence v Olomouci a dvora v Týnci. (1599) Obci se pochopitelně nevyhýbala ani majetková kriminalita. Zápis z roku 1599 pořízený v Olomouci při výslechu Martina Měchury z Týnce umožňuje seznámit se s jeho trestnou činností i zlořády páchanými v tom čase Matoušem Mráčkem z Nenakonic. Pacholek Martin nejprve dobrovolně vypověděl před zástupci členů kapituly, olomouckých konšelů i týneckého úřadu, že Matouš Mráček z Nenakonic, když sloužil ve Velkém Týnci, „přišel do domu Pavla Pavlisky hospodáře jeho a nahoře po komorách chodil“. Martin „slyšíc po hůře choditi vyšel ven, uhlídal Matouše“ a zeptal se ho, co tu dělá. Matouš mu ukázal malý klíč a odvětil: „Můj Martine, vzal jsem starýmu z truhly trochu peněz, nepovídej, dám Ti taky!“ Zloděj rozělil ukradených 7 zl. na dvě hromádky a jednu dal Martinovi, který si za peníze koupil kabát a boty. Avšak Pavliska mu je záhy schoval do truhly. Když měl Martin v létě odejít ze služby, „vezma sekeru do komory vešel a dno od truhly odvrátíc, šaty své též při tom, 7 a ½ zl. peněz vzal, odtud k přátelům a potom do Vrbátek spěl, a tu u Vaňka Vrtala 5 nedělí sloužil, potom přijdouce zase do Tejnce ke Kadlecovi pro šaty, tu že jest do vězení vzat.“ Martin se zapřísahal, že se žádných dalších trestných činů nedopustil. Přítomný Pavliska popsal dosavadní Martinův život jako bezúhonný a krádež ospravedlnil pacholkovou mladickou nerozvážností. Nato bylo přistoupeno k vykonání útrpného práva, při němž Martin třikrát potvrdili svou předchozí výpověď. (1608) Ve sledovaném období je v soudních zápisech v souvislosti s obcí zaznamenána rovněž vražda - násilná smrt Petra Kopičky z Velkého Týnce, k níž došlo v létě roku 1608 v Olomouci. Manželka oběti Anna Kopičková jménem svým i jménem svých osiřelých dětí obvinila z předmětného činu Vojtka z Velkého Častuchova, který byl uvězněn a podroben dvakrát útrpnému právu v olomouckém vězení. O průběhu výslechu se dovídáme pouze to, že „Vojtek jsouc v zlosti zatvrzený a v zůfalosti urputnej … k žádnému skutku spáchanému přiznati se nechce.“ Žalobkyně se s tímto výsledkem nehodlala smířit a svou věc urgovala, „aby jeho zlý skutkové jinejm k výstraze, k strašení přijíti mohly.“ Olomoučtí představení jí však toho času mohli bohužel jen odpovědět: „by k tomu Vojtkovi z Častuchova dle pořádku ještě jedním útrpným právem přikročeno bejti mohlo, ten pak Vojtek nedočkav se, až by k němu právně přikročeno bejti mohlo, jest zemřel“. Během svého předchozího věznění udal zemřelý jako pachatele svého tovaryše Vojtěcha ze Slavětic, který „utekouc se skryl … ujdouc až do Tážal, se ukrýval a tam postižen [byl].“ Několik svědků vypovědělo, jak jej vidělo inkriminovaného večera s Pet-

rem Kopičkou jít „do města Olomouce … nejprve k bráně Svatoblažejský, která již zavřena byla, a potom k fortně, i v domě ve světnici u paní Margity Číhalky, i také s tím mečem před domem u nebožtíka stojíce.“ Obviněný se odmítal přiznat, avšak nadále „v podezřelosti zůstával“. Nicméně zhruba po čtvrtroce věznění se dočkal zproštění obvinění a Olomoučtí za přítomnosti úředníka kapituly Jana Kozy z Hradiště rozhodli o jeho dalším osudu, tedy že „[od] města Olomouce i Velikého Tejnce blíž osm mil má puzen býti.“ (1616) K páchání zlořádů vedly často rovněž rozpory náboženské. Silné třenice mezi katolíky a protestanty se odrážely i v týneckém prostředí, přestože v obci se nekatolickému vyznání nikdy nedařilo (na rozdíl od nedaleké Velké Bystřice či Tršic). O náboženských sporech v časech před vypuknutím třicetileté války výstižně vypovídá případ fyzické inzultace místního kněze Vincence Kalixta Živka (jinde psán Šikovius). Duchovní zažaloval útočníka Václava Gedeona z Volešničky a na Hostkovicích před jeho lenním pánem a olomouckým biskupem Františkem z Dietrichštejna, přičemž napadení věrně popsal těmito slovy: „Lítostivě tajiti nemohu, že jedůce dne 27. augusta léta tohoto 1616 z města Olomůce na faru svů, urozený vladyka Václav Gedeon z Volešničky a na Hostkovicích, mě jest na koni dohonil, a tu ihned na svobodné cestě bezevší příčiny jemu ode mne danej, mne netoliko slovy zhaněl, a zbil, ale také zranil, tu jedinků příčinu dokládajíc, že mrtvému tělu otce jeho, když nočním časem skrze Tejnec k pohřbu pikartskýmu vezené bylo, v kostele tejneckým mně svěřeném zvoniti jsem nedal.“ O dalších osudech žaloby bohužel nevíme nic bližšího. K osudům faráře Živka připomeňme, že 17. března roku 1620 udělil v olomoucké věznici poslední pomazání umírajícímu sv. Janu Sarkanderovi. Poznámky 1 Více k dějinám obce, kostela a zámku viz HOSÁK, Ladislav: Historický místopis země Moravskoslezské, V. díl, Olomoucký kraj. Brno 1936; VIDLIČKOVI, Eva a Jiří: Historie a současnost farního kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Velkém Týnci. Olomouc 2010; VIDLIČKA, Jiří: K minulosti kapitulního zámku ve Velkém Týnci. In: Olomoucký archivní sborník, 10/2012 (v tisku); TICHÁK, Milan: Paměti obce Velkého Týnce. Olomouc 1998; Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007; Státní okresní archiv v Olomouci (dále SOkA Olomouc), fond Nešpor Václav, různé materiály k dějinám Velkého Týnce. 2 KAŇÁK, Bohdan: Příspěvek k hrdelnímu právu v Olomouci (1331-1731). In: Ročenka Státního okresního archivu v Olomouci, 1 (20), 1992, Olomouc 1993, s. 191-196; KAŇÁK, Bohdan: Zvláštnosti průběhu soudního jednání u olomouckého městského práva v hrdelních případech podle procesního řádu z roku 1550. In: Hrdelní soudnictví v českých zemích 16. – 18. století. Pardubice 1996, s. 101-106; ŠTARHA, Ivan: K vývoji hrdelního soudnictví na Moravě. In: Hrdelní soudnictví českých zemí. Pardubice 1995, s. 2127; SOkA Olomouc, fond Nešpor Václav, kart. 9, inv. č. 26, s. 56-62. 3 MÜLLER, Karel: Privilegium na pečeť pro velký Týnec z roku 1499. Střední Morava, roč. 1, č. 1, 1995, s. 76-78 (pečetidlo ani otisk nedochován, znění listiny zachováno v opisu z počátku 19. století v obecních registrech na Obecním úřadu ve Velkém Týnci). 4 SOkA Olomouc, fond Archiv města Olomouce (dále AMO), knihy, inv. č. 2044, sign. 194; inv. č. 2043, sign. 197. 5 ŠTĚPÁN, Jan: Příspěvek k velkobystřickému hrdelnímu právu. Velká Bystřice – pohledy do dějin. Velká Bystřice 2002, s. 53-63. 6 SOkA Olomouc, fond AMO, knihy, inv. č. 2043, sign. 197, fol. 98r. 7 SOkA Olomouc, fond AMO, zlomky registratur, kart. 92, inv. č. 2307, sign. 77/11. Dle některých indicií mohl být Jan Holický týneckým rychtářem. 8 Zemský archiv v Opavě, pobočka Olomouc (dále ZAOpO), fond Metropolitní kapitula Olomouc (dále MCO), kniha č. 28, inv. č. 2893, sign. E I 29, pag. 143 -144. 9 ZAOpO, fond MCO, listiny: sign. B II a 40, r. 1599, inv. č. 1063; sign. B II b 19, r. 1609, inv. č. 1092; sign. B II b 17/1, r. 1608, inv. č. 1088; sign. B II b 8/2, r. 1604, inv. č. 1077. 10 SOkA Olomouc, fond AMO, zlomky registratur, kart. 115, inv. č. 3317, sign. 98/5. 11 SOkA Olomouc, fond AMO, zlomky registratur, kart. 120, inv. č. 3421, sign. 102/36. 12 SOkA Olomouc, fond AMO, zlomky registratur, kart. 93, inv. č. 2367, sign. 78/15. 13 SOkA Olomouc, fond AMO, knihy, inv. č. 2042, sign. 196, fol. 177v. 14 ZAOpO, fond Lenní dvůr Kroměříž, kniha 386, fol. 330v. 15 PROCHÁZKA, Matěj: Život bl. Jana Sarkandra, mučedníka. Brno 1861, s. 974; TENORA, Jan – FOLTYNOVSKÝ, Josef, Dr.: Bl. Jan Sarkander, jeho doba, život a blahoslavení. Olomouc 1920, s. 583.

S Bohem začni každé dílo! Začínáme nový školní rok. Ztichlé školy oživnou smíchem a křikem dětí, které se v nich budou připravovat na život. Budou se učit počtům, i když mají kalkulačky, mobily, počítače, poněvadž by dnes byl opravdu nemožný člověk, který by neuměl počítat. Budou se učit čtení a psaní, aby si osvojily ten největší poklad po našich předcích - rodnou českou řeč. Budou se učit zeměpisu a dějepisu, aby poznaly celý ten krásný Boží svět i s jeho dobrými a těžkými chvílemi. Budou se učit zpívat a kreslit, aby si jednou zpěvem, hudbou a krásným obrazem uměly zpříjemnit svůj život i svůj domov. Budou se učit cizím jazykům, aby se uměly domluvit i s jinými lidmi dobré vůle. V dětských duších tedy dojde k velkým změnám. Porostou do poznání, do velikosti i do krásy. A v jako našich městech a vesnicích se tyčí k nebi štíhlé věže chrámů, ukazujících k nebi, tak bude potřeba, aby i v dětských duších se zvedala věž víry a lásky k Bohu a člověku. Kostel nestojí v protikladu proti domům, továrnám, školám, nemocnicím. Ale naopak. Kostel to všechno oduševňuje, posvěcuje, stabilizuje. Proto je třeba, aby všechny naše chrámy byly krásně opraveny, jak zvenku tak i zevnitř, jak o to usilujeme také i u nás ve Velkém Týnci. Domy stavíme, aby se nám v nich dobře žilo a líbilo a rádi se tam do něj vracíme. A proto opravujeme také domy Boží, aby se nám v nich líbilo a rádi do něho přicházeli každou neděli. Kde uslyší mladí lidé, že dítě je dar od Boha a že se jím nesmí pohrdnout? To uslyší v kostele. Kde uslyší rodiče, že jejich dítě má nejen tělo, ale i nesmrtelnou duši? Zase v kostele. Kde uslyší děti, že Kristus žil třicet let v Nazaretě a tam poslouchal a ctil své rodiče. Zase v kostele. Továrny se staví, aby lidé měli práci peníze. Jen v kostele se dovědí, že jejich práce musí nést pečeť křesťanské důslednosti. Jen v kostele se do-

vědí, že dobrou práci pokládá Bůh za práci pro něho vykonanou. Jen v kostele se dovědí, že čas - a to i k práci - je dar příliš cenný a musí být proto důkladně využit. Na starých školách býval nápis: Bohu, církvi a vlasti. Kdy prožívala naše vlast nejkrásnější období? V dobách náboženské horlivosti. Naše umělecké chrámy včetně našeho, ale i naše lidové kroje, písně aj. to dosvědčují. Jestli se něčím můžeme pochlubit před světem, většinou jsou to umělecká díla náboženská. Kdo dodával lidem sílu a naději v dobách pro naši vlast nejtěžších? Bůh, Panna Maria a naši světci. Vzpomeňme jen na září v roce 1938 a na srpen 1968. Na pomník sv. Václava na Václavském náměstí. Kolik tam bylo květin a svící. A jak v našich chrámech se zpívalo: Svatý Václave, nedej zahynouti nám ni budoucím... Převážnou většinu péče o nemocné má stát. Máme i církevní nemocnice, hospice a jiné domovy. Ale základy této péče již před léty kladli Milosrdní bratři a řeholní sestry. Kdo i dnes má moc a sílu dát lidem trpělivost v nemoci? Kdo i dnes zná vytvořit i na tvářích těžce nemocných klidný a vyrovnaný úsměv bez smrtící injekce? Jedině víra - kněz kostel. Poznat Zákon Boží je prvním předmětem rodinné školy, ale i úsilí rodičů prostřednictvím další náboženské výuky! U nás se bude učit náboženství na staré škole, a to každé pondělí. Učitel národů Jan Amos Komenský řekl, že nešťastné je každé učení, které nevede ke zbožnosti a k dobrým mravům. Proto je důležité, aby děti v mládí nejen nasadily květy vědomostí, ale s pomocí Boží přinášely i plody křesťanského opravdu lidského života. Aby se jejich život podobal ušlechtilému ovocnému stromu plnému krásného lahodného ovoce. Václav Haltmar, farář Církve římskokatolické ve V. Týnci

Zrekonstruované varhany opět rozezní velkotýnecký kostel Jan Gottwald, organolog Arcidiecése olomoucké Restaurování varhan velkotýneckého katolického farního kostela Nanebevzetí Panny Marie bude po 4 letech konečně dokončeno. Náročné dílo bylo započato mistrem varhanářem Jaroslavem Stavinohou z Valašské Bystřice v roce 2010, kdy jsme nástroj slyšeli hrát při bohoslužbách naposledy. Od té doby proběhla nejen náročná rekonstrukce původní hrací části varhan Matěje Strmisky z roku 1922, ale i rozšíření nástroje o 9 rejstříků, restaurování barokní varhanní skříně akademickou malířkou Miroslavou Trizuljakovou, rekonstrukce povrchů hracího stolu restaurátorem Zdeňkem Strnkou a zhotovení nové podlahy na kůru včetně dalších zednických a truhlářských prací. Celé dílo stálo bezmála 2,8 milionů korun a bylo finančně podpořeno Olomouckým krajem, obcí Velký Týnec, dary fyzických i právnických osob a pravidelnými sbír-

Foto: Petr Hanuška

kami ve farním kostele. Některé díly varhan byly získány z rakouského kláštera augustiniánů-kanovníků z Herzogenburgu a z katedrály Božského Spasitele z Ostravy. Základní technické parametry nových varhan: počet manuálů (pro hru rukama): 2 s rozsahem C-f3, pedálová klaviatura s rozsahem C-d1. Počet rejstříků: 20, z toho 1 jazykový, 6 dřevěných, 14 z cíno-olověné slitiny, tzv. varhanního kovu. Počet píšťal: 1.095, nejmenší: 1,2 cm, největší: 5,2 m. Tlak vzduchu: cca 750 Pa. Spojení hracího stolu a vzdušnic s píšťalami (traktura): čistě mechanické. Vzdušnice kuželkové. Nástroj byl slavnostně požehnán, a tím předán k liturgickému užívání J. Exc. mons. Josefem Hrdličkou, světícím biskupem olomouckým v sobotu 7. září 2013 v 10 hodin. V průběhu září a října proběhnou všechny dokončující práce a nástroj bude následně zkolaudován.

15

Sport, Články, dopisy, úvahy, komentáře

TÝNECKÉ LISTY

Deaflympiáda 2013 Pavel Pastrnek Do bulharské Sofie jsme přiletěli 22. Července 2013. Následně proběhla prohlídka trasy, ale zatím nebyla určena přesná trasa závodu, jen abychom se seznámili s terénem. Zdrželi jsme se tam týden. Můj první závod v časovce se konal 29. července Závod probíhal na uzavřené dálnici, která měřila celkem 38 km. Vzhledem k tomu, že bylo velké vedro, chtěl jsem se šetřit, abych se nevyčerpal a síly nechat až na závod. Po startu následovalo ihned dlouhé stoupání. Nejelo se mi dobře, tělo se stále neprobouzelo. Do cíle jsem dorazil až na 15. místě, takže s daným výsledkem nejsem vůbec spokojen. Při testování a měření svého tréninku a při závodění u nás doma, kdy jsem se připravoval na Deaflympiádu, jsem naprosto počítal s medailí, v nejhorším případě do 6. místa. Z výsledku jsem byl psychicky zničený. Profil viz http://dvelo.com/wp-content/ uploads/Sofia2103-Map-TimeTrial.jpg Další závod peloton 31. července Terén trasy byl rovinatý okruh, který měřil 50 km s jediným malým kopcem. Cesta byla špatná, samé velké díry a výmoly. Po prvním okruhu jsem ze závodu odstoupil, neměl jsem šanci. Za prvé nejsem sprinter a za druhé jsem si chtěl šetřit síly na další den, a to na MTB. Článek viz http://www.paralympic.cz/ 2013/08/souhrn-sesteho-dned e a f l y m p i a d y -v- p o d a n i c e s ky c h sportovcu/ na odstavci "Cyklistika: apokalypsa jezdců, a hlavně pořadatelů" MTB závod 1. srpna Okruh závodu měřil 5,7 km na 4 kola, tzn. celkem 22,8 km. Polovina závodu bylo dlouhé stoupání a poté sjezdy. Po startu jsem byl vzadu, následně jsem postupně předjížděl ostatní závodníky.

Foto: http://www.paralympic.cz

Otázka pro... Viktora PLACHÉHO, hlavního agronoma firmy Agra, a. s. Velký Týnec Jak daleko pokročila výstavba bioplynové stanice?Momentálně ve čtvrtek 29. Srpna budeme mít povolení ke zkušebnímu provozu i s nabytím právní moci, kdy se nám d o t č e n é o rg á n y v z d a l y p r á v a odvolání. V pátek bude ČEZ montovat hodiny a asi v pondělí budeme vozit digestát do BPS, abychom měli materiál na rozjezd, a potom budeme krmit už svojí kukuřicí. Přijedou technologové a dovezou softwer na oživení BPS. Jinak se dodělávají asfalty a nějaké nedodělky plus pozemkové úpravy. Jak je tvoje firma spokojena s letošní úrodou?

Foto: Viktor Plachý

Letošní žně probíhaly naprosto ukázkově, kdy nám počasí přálo a mohli jsme sklízet dlouho do noci. Vyjížděli jsme před obědem a vraceli jsme se někdy i na druhý den ráno. Proto sklizeň proběhla v krátkém čase a nezastihl nás déšť snad s jedinou výjimkou. Pšenice jsme sklízeli na 865 ha a kvalita je velmi dobrá. Výnos byl kolem 7,8 t/ha. U sladovnických ječmenů oproti ostatním rokům máme méně, jen okolo 100 ha s výnosem 6,3 t/ha. Při sklizni ozimé řepky, kterou jsme pěstovali na 466 ha, se nám podařilo dosáhnout výnos 4,4 t/ha. Nyní máme už sklízený mák na Svésedlicku, kde jsme ho měli na výměře 230 ha s výnosem okolo 1t. Po žních proběhly senáže, druhá senoseč, rozmetání hnoje, vápnění, podmítky, setí řepek a jejich postřik. Pro někoho se zdá, že to žněmi končí, ale opak je pravdou. Nám to žňama začíná. V brzké době se chystáme na sklizeň kukuřice na siláž a pak na zrnovou kukuřici. Tak moc prosím nás nechte vše sklidit v klidu a nevolat starostovi, že je někde smítko kukuřice nebo trocha slámy. Po skončení svozu dáme vše do pořádku. Děkujeme za vaši vstřícnost a pochopení. V pondělí 26. srpna začala sklizeň zeleného zlata - chmelu, který pěstujeme na 20 ha. Předpokládáme ukončení sklizně okolo 3. nebo 4. září, pokud nám bude počasí přát. Nyní se tomu tak neděje.

V předposledním kole jsem však spadl a s krvavou dírou na hlavě jsem už jen mírně udržoval tempo. Předjeli mě 4 bikeři a do cíle jsem dorazil na 11. místě. Ihned poté jsem byl odvezen do nemocnice. Po návratu 5. srpna z Deaflympiády odjel jsem hned na dovolenou s rodinou. Pak se vracím k tréninkům. Závěr: Delší pobyt v Sofii mne unavoval, po celý pobyt v hotelu jsem špatně spal, také jiné prostředí. Snídani jsem skoro vůbec nejedl, nedalo se ihned ráno natlačit do žaludku, až v pozdějších hodinách jsem se postupně dojídal. Tím pádem jsem neměl energii a následkem mohlo být, že jsem nepodal maximální výkon při závodu. Původně jsem chtěl přiletět do Sofie 3 dny před konáním závodu, avšak svaz nepřipustil, museli jsme přiletět všichni hromadně. Mé celkové hodnocení: bohužel se mi neočekávaně nedařilo, tudíž se omlouvám všem, kteří mi důvěřovali, a kterým jsem sliboval, že se postavím na bednu. Budu se snažit napravit příští rok na ME MTB v Rakousku a poté 2015 MS silnice a MTB v Rusku. Výsledky našich cyklistů Časovka 38km - 42 závodníku 13. Čapek Jan 15. Pastrnek Pavel Peloton 100km - 44 závodníku 12. Čapek Jan Kriterium 50km - 43 závodníku 11. Čapek Jan MTB XC - 35 závodníku 7. Studýnka David 8. Dohnal Roman 11. Pastrnek Pavel

Otázka pro... Tomáše JURKU, ředitele ZŠ Milady Petřkové Co nového jste přichystali pro žáky naší školy na prahu školního roku 2013-2014? V průběhu letních prázdnin panoval ve škole čilý pracovní ruch. Ještě před jejich začátkem započaly práce na staré škole. Konkrétně výměna oken na celé budově včetně vchodových dveří, dále oprava a nátěr fasády. Tyto změny jsou patrné na první pohled a budově školy velmi prospěly. Kromě nového vzhledu školy očekáváme výraznou úsporu finančních prostředků za otop. K tomu přispěje i rekonstrukce kotelny, kterou jsme realizovali rovněž. Další velkou investiční akci jsme provedli na nové škole. Podařilo se nám

Foto: Petr Hanuška

po několikaletém úsilí a plánování rekonstruovat jazykovou učebnu a bývalou cvičnou kuchyňku přebudovat na technologicky špičkově vybavenou jazykovou laboratoř. Multimediální jazykovou učebnu jsme zvětšili a je vybavena novým mobiliářem. Žáci a pedagogové naší školy tak dostanou do užívání nejmodernější technologii, pomocí níž očekáváme výrazné zkvalitnění výuky nejen cizích jazyků, ale případně i našeho mateřského českého jazyka. Drobné, ale velice příjemné změny doznalo místo výdeje stravy ve školní jídelně. Všechny novinky ve škole jste si mohli prohlédnout na dni otevřených dveří, který se konal 5. září 2013 od 16:00 do 18:00 hodin.

Křížovka 16

TÝNECKÉ LISTY

Autorem výroku v tajence je římský filozof, dramatik, básník a politik Lucius Annaeus Seneca Pomůck a: TÝNECKÉ Koro, Oak, LISTY Orály

1. díl Lovecká 1. díl obydlí tajenky tajenky

Mužské jméno

Římská šestka

Neboli

Spoluhráčka Kiki

Otec (nářeč.)

Druh Oznámit Přípravek Římskýc a rádce úřadům hna 51 Mohameda

Orientální vozík

Slabý

Staroarménské město

2. díl Starotajenky germán

Skrýt Skládací cylindr Materiál k pokrytí střech

Míšenec

Citosl. smíchu

Jm. her.

Útočiště

Mandlové

Cizí žen. jméno

Ozn. let. Iljušin Mravouka Uctívat (kniž.)

Domácky Lubomíra

Druh čtyřiceti loupežníků

Spakovat

Beduínský plášť

Značka americia

Namodralý

Očistiti vodou

Město na Moravě

Prkenný strop Citosl. přitakání

Předložka

Utrhnout Velký zobák

Elektr. Mělník

Uhlovodík modré barvy

Nad (angl.)

Vydat zvuk jako vlk

Hanět

Dary přinášené bohům

SPZ Rokycan Mongol. pastevec

Způsobit Hustě zranění pokrýti Předložka 3. díl tajenky

Tavenina

Dodatek v dopise

Rozbíjet

Vietnamská tisková agentura

Slovenská hudební skupina

Číslovka druhová Lehká (básn.)

Místo v dole

Čistá váha

Dvoukolák

Balkánský pokrm

Řecké božstvo

Rozbitý stroj

Primát

Sůl kyseliny borité

Podmítat

In. vlastence Pařízka

Litevské platidlo Stará zbraň

Matějek Peněžní soustava

Přestat bolet

Hadr

Pytel

Důlní rubání

Rozsochatá

Kuchtit Eskymácký člun

Rodový znak

Jenom (nářeč.) Citoslovce bubnování

Solmiz. slabika

Říční korýš

Zlobiti (zastar.)

Heslo

Nížina

Okrasný pták

Mrhat časem

Balík (zastar.)

Mačkat

Vysoký kopec Les

Fyzicky trestat

Ostře (v hudbě)

Druh palmy Domácky Oldřich Mys

Nabob

Psát jako zlomek

Finský architekt

Značka beryllia

Vazké tekutiny Bojovník

Tílko Nebo rusky Zn. zub. pasty

Podávat žalobu Oddělení prvohor

Ukrajin. muž. jm.

Seveřan

SPZ Ostravy

MPZ Malajsie

Stoupnutí

nohou (kniž.) Pamlsek Myšlenky

Mámení

Panenkovy iniciály

Vůkol Tato Značka nákladních aut

Dopravní linky

Skrblík

Dveřní závěs

Výmlat (zastar.)

Pohromadě

Pomůcka: Above, Acuto, Avi, Aza, Ili, Tja, Uranos, Vap

Správné znění tajenky zašlete poštou nebo e-mailem či zatelefonujte na Obecní úřad Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72, telefon 585 151 111 nejpozději do konce měsíce. Tajenka z minulého čísla: ... musí do konce života šatit. Úspěšnou řešitelkou minulé křížovky a výherkyní knihy se stává paní Marie Hluší ze Suchonic. Výherkyni gratulujeme.