Měsíčník Obce Velký Týnec. Ročník XXIll Říjen 2013 Cena 10,- Kč Jak využít prostor po vyklizené pobočce České spořitelny, a. s.?

Měsíčník Obce Velký Týnec

TÝNECKÉ LISTY Ročník XXIll

Říjen 2013

Říjnový úvodník Velevážené čtenářky, vážení čtenáři, sluníčko dnes ještě svítí a je příjemné se na něm ještě chvíli hřát. Dušička se tetelí a to nejenom díky němu. Říjen je takový státotvorný měsíc. Napsal jsem loni ve svém úvodníku pro Týnecké listy a teď mám možnost se citovat. No řekněte, kdy se vám podaří, abyste si dali za pravdu. Ale pryč s literární pýchou! Kdo ví, jak to všechno dopadne. Tím mám na mysli blížící se volby do Poslanecké sněmovny. Stejně jako v přírodě i na stránkách novin a na obrazovkách přijímačů dozrávají plody slibů. Když trhám jablka na uskladnění, tak si u toho tak přemýšlím. Které vydrží, a které shnije. Pečlivě je prohlížím, a přesto je třeba několikrát za zimu udělat probírku a ty nakažené vyhodit. Do jablka prostě nevidíte. Někdy si také říkám, kdy vás jablíčka naše budeme jíst? Budeme do vás kousat v radosti, nebo ve vzteku? O zítřku ale předem nikdo nic neví. Můžete věřit ve svoji šťastnou ruku, intuici či vyšší vedení. A tak jsem rozhodnut. K volbám půjdu. Stranám, které kandidují do voleb, příliš nevěřím. Máme však k dispozici čtyři kolečka. Čtyři jablíčka, která si z těch stranických bedýnek můžete vybrat. Čtyři konkrétní lidi. Těm dám důvěru a budu věřit, že se nezkazí. Když už se tak udály ty pěkné dny, rozhodl jsem se jich využit i ve škole. V prvouce teď probíráme opadavé a neopadavé dřeviny. Než se lopotit nad knihami, zvolil jsem praktickou výuku v podzimní přírodě. Vyrazili jsme tedy s druháky na přírodovědnou vycházku do lesa. Na Chlumu jsme si vše podstatné řekli a osahali. Při návratu jsme se zastavili v Cihelně u lípy, na které je cedulka „Památný strom“. Utrhl jsem jeden list a vysvětloval dětem, že každý ten list má tvar jako celá koruna. Řekl jsem jim také, že lípa je náš národní strom a jeho ratolest je na české standardě. „Proč je právě lípa naším národním stromem?“ zeptala se Barunka. A Dominik jí hbitě odpověděl: „Protože má listy ve tvaru srdce.“ Ano, každý ten list je srdce jednoho člověka. A celý strom to je náš národ. Nadmíru upokojen tímto pedagogickým závěrem velel jsem v dvojstup nastoupit a zpívat. Děcka se rázem sešikovala a začala zpívat ná nánana (popěvek trpaslíků ze Sněhurky). To né! Nejsme trpaslíci, něco jiného. Tak hymnu! nadhodil kdosi a dal se do neumělého zpěvu. Z trávy vyběhl bažant a rázem se celá třída proměnila v lovce. Z triumfálního příchodu do vesnice tedy jaksi vlivem okolností sešlo. To podstatné však bylo vyřčeno. Mějme srdce s nadějí a nebojme se. Mnoho krásných dní i bez ohledu na počasí vám přeje Stanislav Denk

Cena 10,- Kč

www.velkytynec.cz

Výstava květin, ovoce a zeleniny 2013

Foto: 3x Petr Hanuška V neděli 22. září se velký sál společenského domu zaplnil květinami, ovocem a zeleninou. Naši zahrádkáři zde pořádali svou tradiční výstavu, která probíhala za velkého zájmu veřejnosti.

Jak využít prostor po vyklizené pobočce České spořitelny, a. s.? Petr Hanuška Na 16. zasedání Zastupitelstva obce Velký Týnec řešili radní i přítomní občané způsob využití prostoru po bývalé pobočce České spořitelny v ulici Na Kříbě 59. Z auditoria zazněl návrh, aby se prostřednictvím anketního lístku vyjádřili i čtenáři Týneckých listů. Proto se na vás obracíme s otázkou: K čemu by měl sloužit prostor po vyklizené pobočce České spořitelny? Anketní lístek najdete uvnitř vydání.

Otázka pro...

Foto: Petr Hanuška

4 Rozhovor s Anežkou Stejskalovou - jednou z prvních porevolučních podnikatelek v obci a majitelkou obchodu se smíšeným zbožím

Lucii Peňaškovou - spolupořadatelku Vánočního jarmarku ... str. 7

7 Rodinné centrum Čmelda pomohlo mnoha maminkám

Marcela Charvota - předsedu TJ Sokol Velký Týnec a člena výboru fotbalového oddílu ... str 10

12 Lampiónový průvod

PRŮVOD

V RC Čmelda hodnotili úspěšný projekt Chci být maminkatelka...

pořádaný u příležitosti 95. výročí vzniku samostatného Československa letos proběhne 25. října Týnecké listy neleznete v elektronické podobě na obecních internetových stránkách

2

Starostovýma očima

TÝNECKÉ LISTY

Zářijové kalendárium 9. září 16. zasedání Zastupitelstva obce Velký Týnec - společenský dům – 17:00 hodin 15. září III. vzpomínky na návštěvu TGM ve Velkém Týnci - kopec Hradisko – od 14:00 hodin 20.-21. září Autobusový zájezd do pivovaru Regent v Třeboni 22. září Výstava květin, ovoce a zeleniny - společenský dům – 8:00 – 17:00 hodin 28. září Velký Týnec Open 2014 - tenisový turnaj ve čtyřhře – areál tenisových kurtů – od 9:00 hodin Vinobraní 2013 – zámecké stodoly – 14:00 hodin 29. září Turnaj mládeže v tenise - areál tenisových kurtů – 9:00 hodin

Další události Dne 2. září starosta obce společně s vedením ZŠ Milady Petřkové slavnostně zahájil nový školní rok 20132014. Dne 2. září se starosta obce zúčastnil 4. zasedání Výboru pro regionální rozvoj Olomouckého kraje. Dne 7. září byly na slavnostní mši celebrované v kostele Nanebevzetí Panny Marie nově vysvěceny rekonstruované varhany.

Dne 12. září proběhla v týneckém společenském domě konference Maminkatelka 2013. Dne 16. září jednal starosta obce s vedením národopisného souboru Týnečáci o přípravě Čuháckého roku 2014. Dne 19. září proběhl v hasičské zbrojnici Aktiv zasloužilých hasičů Olomouckého kraje. Účastníky pozdravil starosta obce krátkou zdravicí.

Komentář Náhle jsme se ocitli na konci měsíce září. Měsíce, ve kterém se v naší obci uskutečnila řada zajímavých akcí a v němž neutichnul ani stavební ruch. Ve čtvrtek 12. září proběhla ve společenském domě konference, kterou pořádalo Mateřské centrum Čmelda. V jejím rámci účastníci hodnotili grantový projekt Maminkatelka, který pod taktovkou týneckých maminek probíhal od roku 2010. A musím říct že zdárně. V neděli 15. září jsme si potřetí připomněli návštěvu T. G. Masaryka ve Velkém Týnci (18. září 1921). Kromě drobné historicky laděné vzpomínky byl pro přítomné připraven i kulturně-sportovní program. Pro děti malý branný závod, pro dospělé prohlídka několika ručních zbraní z výzbroje Armády ČR. Pro všechny pak chutné občerstvení. O týden později byl velký sál společenského domu zaplněn květinami, ovocem a zeleninou. Naši zahrádkáři zde pořádali svou tradiční výstavu. Proběhla za velkého zájmu veřejnosti. Poslední zářijová sobota byla zasvěcena dvěma akcím: tenisovému turnaji dospělých a Vinobraní 2013, o které se postarali fotbalisté z TJ Sokol Velký Týnec. O den později si daly na tenisových kurtech dostaveníčko děti, pro které byl uspořádán speciální turnaj. Devátý měsíc nám přinesl ukončení

prací na nové fasádě pošty. Myslím, že modrý kabát ji skutečně sluší. Mateřská škola si mohla zase oddechnout ve chvíli, kdy byly završeny práce na zhotovení nové střechy. Nehrozí tak již zatékání z rovné střechy, kladně by se mělo promítnout i zateplení stropu. V závěru měsíce byly zahájeny práce na rekonstrukci chodníku před budovou staré školy a výstavba nového chodníku na hřbitově (jde o druhou etapu). Na tuto akci nám finančně přispěje i sousední obec Grygov. V posledních týdnech se zmnožily útoky zlodějů na soukromý majetek našich občanů. Bylo vykradeno několik rodinných domů, někdo v areálu hasičské zbrojnice provrtal nádrž v automobilu, ukradl stěrače ad. Obracím se na všechny občany naší obce s prosbou: když uvidíte v našich obcích podezřelý pohyb cizích osob, zavolejte nám na obecní úřad či na Policii ČR. Obecní policista pan Filip Raclavský bude v těchto konat závěrečné zkoušky, které mu umožní konečně vykonávat svou práci. Bude mít oprávnění monitorovat veřejný prostor prostřednictvím kamer, zintenzivní pochůzky po našich obcích. Bez vaší pomoci však ani jeho práce nebude mít ten očekávaný efekt.

Počasí Jako celek měsíc září nepatřil k nejteplejším, ba spíše se řadil k těm nejstudenějším. Pokračoval v trendu ochlazování nastoupeném v posledním srpnovém týdnu, i když víkend 7. – 8. září byl teplotně příjemný. První dekáda: noc – 15, 8, 16, 11, 12, 9, 7, 9, 18,

9; den – 17, 17, 17, 21, 22, 23, 24, 25, 16, 21. Druhá dekáda: noc – 12, 11, 11, 12, 10, 15, 13, 5, 9, 6; den – 16, 18, 13, 10, 18, 19, 11, 13, 15, 13. Třetí dekáda: noc – 11, 6, 12, 14, 10, 10, 3, 2, 3, 5; den – 14, 15, 17, 17, 15, 18, 11, 14, 15, 13, 12.

Pohled na Velký Týnec ze střechy kina Stranu připravil Petr Hanuška

Obecní úřad ve Velkém Týnci Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec 1

Foto: P. Peňaška Záříjové počasí přálo i houbařům

Úřední hodiny pro veřejnost: pondělí a středa 7:30 – 12:00 a 13:00 – 17:30 Telefonické kontakty: Starosta obce - PhDr. Petr Hanuška Ph. D. ........................................... 585 391 495 585 151 113 fax: 585 391 506 Místostarosta - Mgr. Stanislav Denk .................................................... 585 151 120 Místostarosta - Jaroslav Chytil ............................................................ 585 151 119 Sekretariát - Radka Tomečková ........................................................... 585 151 111 Matrika, sociální věci - Oldřiška Kellerová .......................................... 585 151 115 Stavební úřad - Ing. Bc. Karla Brzobohatá ............................................ 585 151 118 Stavební záležitosti - Eva Krkošková .................................................. 585 151 114 Účetní obce - Radana Procházková ..................................................... 585 151 116 Správce obecního majetku - Petr Drápal ............................................ 585 151 112 Obecní policie Velký Týnec .................................................................. 725 544 540 Elektronické adresy: [email protected], [email protected]

TÝNECKÉ LISTY. Měsíčník Obce Velký Týnec. Vydává Obec Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72 Velký Týnec 1, IČO 00299669. Evidenční číslo MK ČR: E 12522. Ročník XXIII., č. 10. Vyšlo v říjnu 2013. Cena výtisku 10,Kč. Adresa redakce: Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec, e-mail: [email protected]. Šéfredaktor: PhDr. Petr Hanuška, Ph.D., tel. 585 151 113, e-mail: [email protected]. Redakční rada: Ing. Marta Kypusová, Mgr. Vendula Vránová, PhDr. Pavel Pospěch, Mgr. Stanislav Denk. e-mail: [email protected]. Sazba/zlom Pavel Peňaška, e-mail: [email protected]. Tisk: EPAVA, Chválkovická 5, 779 00 Olomouc. Poznámka redakce: Uveřejněné dopisy nemusí být totožné se stanoviskem redakce. Neoznačené fotografie - archiv TL nebo archiv autora.

Obecní servis 3

TÝNECKÉ LISTY

Životní jubilea V měsíci říjnu blahopřejeme k narozeninám: 60 let Zdeněk Stratil z Čechovic Vladimír Prečan z Velkého Týnce

75 let František Motáň z Velkého Týnce Jiří Majer z Velkého Týnce

65 let Alois Grmolenský z Velkého Týnce Marie Kvochová z Velkého Týnce Jiřina Skopalíková z Velkého Týnce Stanislav Zlámal z Velkého Týnce

80 let Josef Žádník z Velkého Týnce

70 let Jiřina Nekoksová z Velkého Týnce Vlasta Sofková z Velkého Týnce Jana Huková z Velkého Týnce Petr Kubáček ze Vsiska

84 let Alois Šrámek z Velkého Týnce Libuše Chalupová z Velkého Týnce 89 let František Grygar z Čechovic

Dne 23. září 2013 by se dožil 70 let

pan Josef Hyžík Vzpomínají manželka, syn a dcery s rodinami

Píseň Josef Čapek

Již připozdívá se, truchlivý den s večerem do náručí noci klesá, mračný závoj stře se přes nebesa, jen jedna hvězda, jedna jen na celém nebi svítí, večernice. Tak daleko, ach daleko je vše, tak vzdáleno se všechno zdá jako ta hvězda, jak ta nebesa, všechno, co daleké a ztracené v ztracený vzdech náš život mění; tak daleko je vše! jen moje samota je se mnou, jen mé odloučení!

Nové knihy

Místní knihovna Velký Týnec Beletrie Ballantyne, L.: Kdo je bez viny Collins, J.: Plavba za všechny prachy Frenchová, T.: Ztracený přístav Jackson, L.: Absolutní strach Lamková, M.: Káťa a Škubánek se neztratí Luptonová, R.: Sestra Lyndon, R.: Cesta sněžných ptáků Nesser, H.: Síť Preston, D.: Chladnokrevná msta Sandford, J.: Krvavá pomsta Slaughter, K.: Kriminálník Naučná literatura Eben, M.: Na plovárně s M.Ebenem Rešeta, I.: Bruce Willis: poslední skaut

Anketní lístek Připravila Marta Ivančíková

K čemu by měl sloužit prostor po vyklizené pobočce České spořitelny?

Místní knihovna Vsisko Beletrie Jitka Volfová: Smlouva s Adamem Hannah Howell: Nájezdník z Normandie Cathy Maxwell: Čas zázraků Lucie Müllerová: Nevěrná Ellery Queen: Horké a studené Veronica Stallwood: Mrtví nikdy nespí Henning Mankell: Vrazi bez tváře Helena Longinová: Posedlost India Knightová: Sakra, chlapi, proč mě nechcete? Táňa Kubátová: Léto s Hubertem Lauren Weisberger: Poslední noc Připravila Eliška Navrátilová Otevírací doby týneckých knihoven naleznete na webu obce www.velkytynec.cz

Váš návrh:

Navrhovatel: Na vaše náměty čekáme do 31. října 2013. Hodit je můžete do schránky na Zámecké ulici 35 nebo je přinést přímo na sekretariát obecního úřadu.

4

Obecní servis, Rozhovor

TÝNECKÉ LISTY

Nejdůležitější je pro nás spokojenost zákazníka... ...říká v říjnovém rozhovoru Anežka Stejskalová. V minulém čísle Týneckých listů jsme vám představili novou prodejnu smíšeného zboží paní Hany Lexové, dnes jsme oslovili naopak majitelku skoro nejstarší, která poprvé otevřela dveře svého obchodu na počátku devadesátých let – paní ANEŽKU STEJSKALOVOU ze Smíšeného zboží U Zámku. Vzpomínám si na vzácné chvíle, kdy jsme do prodejny směřovali v nedělní odpoledne za čerstvě vypečenými a obzvláště křupavými rohlíčky. Anežka je také záchrana pro všechny muže, kteří opomenou na svátek či narozeniny svých drahých poloviček a na poslední chvíli potřebují uvázat pěknou kytičku. Řekl bych, že v Týnci to umí nejlépe…

Foto: Petr Hanuška Anežko, patřili jste s manželem k prvním, kteří si otevřeli po listopadu 1989 soukromý obchod. Jak na ty časy vzpomínáš? Jací byli tenkrát zákazníci? Otevírali jsme v srpnu 1991. Netušili jsme, co náš čeká. Jen málokdo měl s podnikáním v té době zkušenosti, ale měli jsme spoustu energie, nápadů a chuť věci měnit. Tehdy jsme se rozhodli vybudovat v obci kvalitní pro-

dejnu smíšeného zboží. Nejdříve jsme začínali jen s nabídkou potravin a až později rozšířili o smíšené zboží. Postupně, jak jsme poznávali naše zákazníky a jejich přání, jsme rozšiřovali sortiment o další služby jako barvylaky, drogerie, školní potřeby, řezané květiny, denní tisk atd. Stejně jako tenkrát, tak i dnes je pro nás každý zákazník důležitý a chceme, aby se tak cítil. Zajímá nás, co potřebuje, a snažíme se na to reagovat. Jak se vaše nabídka sortimentu za těch dvacet let změnila? Rozcházela se někdy vaše představa s realitou tak, že jste na něco museli úplně nebo částečně rezignovat? Nabídku sortimentu můžeme rozdělit na zboží, které v domácnosti potřebujete denně, jako je chléb, rohlíky, mléko, a na zboží, které potřebujete jen někdy a nebo taky nepotřebujete, jen chcete. Tak jak rostla očekávání našich zákazníků, rozšiřovala se i nabídka. Mezi oblíbené služby dnes patří dárkové kazety a balíčky potravin či drogerie. Původní nabídku řezaných kytek jsme rozšířili o květinové vazby z čerstvých květin ke všem příležitostem, včetně svatebních zakázek. Nabízíme zboží, o kterém víme, že pro něj nepojedete několik kilometrů do hypermarketu. Nebudete ztrácet čas parkováním, prodíráním se davy na chodbách a nebudete se vystavovat zbytečnému stresu. K nám se chodí kupovat většinou to, co doopravdy potřebujete, zatímco v hypermarketu je to mnohdy naopak. A jaká byla naše představa a jaká je realita? Totálně jiná. Ralita je vždy jiná. V něčem lepší a v něčem horší. Jako vše v životě. Provozovat živnost v konkurenci dalších tří místních obchodů a jednoho hypermarketu není jistě jednoduché. Čím byste si chtěli své zákazníky nadále získávat?

Potraviny všeobecně procházejí celospolečenskou změnou a zákazník si sám určuje, co chce koupit a v jaké kvalitě. Paradoxně malé obchody na tuto poptávku dokážou reagovat mnohdy pružněji a svobodněji než velké řetězce. A tak český výrobce s kvalitním produkty se prosadí lépe v malých prodejnách, jako je ta naše, zatímco se nedokáže prosadit v nadnárodních společnostech. Věřím, že malý obchod živnostníka je stejně tak jako velký supermarket vnímán zákazníkem stejně. Tedy jdete tam, kde je příjemné prostředí, pro vás lákavý nebo potřebný sortiment. Hledáte nízké ceny a také je důležitý element obsluhy, tedy ochota a odbornost prodávajících. Podstatná je také vzdálenost od bydliště. To, na čem je založeno naše podnikání a konkurenceschopnost, je právě o tom. Sortiment jsem již zmiňovala a tak je důležité zmínit i prostředí. Jsme prostě “obchod v sousedství". Jsme blízko zákazníka, máme vhodný a cenově dostupný sortiment a příjemné prostředí. A taky doufám příjemnou obsluhu. I u nás najdete všechno základní zboží jako v hypermarketech, ale navíc všechno, co u nás najdete, je pod kontrolou. Každé jednotlivé zboží známe, bereme je do ruky, než ho prodáme, a není nám jedno, co prodáváme. Známe nejen své zboží, ale většinou i své zákazníky. Najdou nás tu po celý týden většinu dne a jdou na jistotu. Starším či méně pohyblivým občanům rozvážíme nákup přímo domů. Věřím, že slušná a poctivá konkurence je vždy ku prospěchu trhu. Motivuje a nenechá zlenivět. Objekt, ve které živnost provozujete, prošel úžasnou přestavbou. Zaregistrovali jste ohlasy zákazníků? Chystáte pro ně lákadlo třeba v podobě malého venkovního posezení?

Tohle je rodinný obchod. Je to naše živnost, naše minulost, současnost i budoucnost. Proto je nutné dívat se dopředu a zušlechťovat podnikatelské prostředí. Při koupi nemovitosti jsme se zavázali jí opravit, a to se také stalo. I pro nás je příjemnější pracovat v hezkém a technicky odpovídajícím prostředí stejně tak, jako zase pro zákazníka v takovém prostředí nakupovat. Na příští rok uvažujeme o zbudování venkovního sezení v prostoru parčíku vedle prodejny. Je to nejen rozšíření a zpestření podnikání, ale zejména rozšíření služby pro zákazníka. V neposlední řadě je to návrat k fenoménu sociální komunikace a rozvíjení dalších sousedských vztahů. Ulice je nově opravená, prodejna taky a příjemné posezení v novém prostředí může být přínosem pro všechny. Vést obchod ve dvou lidech vyžaduje ohromné lidské i časové nasazení. Co vám vaše podnikání v životě přineslo a co naopak vzalo? Za minulého režimu si nikdo z nás nedokázal představit, co k takovému podnikání patří. Musíte mu věnovat a obětovat veškerý svůj čas i veškerý čas své rodiny. Nemáte volno ani dovolenou a na oplátku máte hodně práce, nijak nadstandardní příjem a neustálé starosti s kolotočem objednávání, zásobování, prodeje, účtování atd. Ale na druhou stranu to pro nás znamená určitou nezávislost, svobodu vlastního rozhodování. Co je však podstatné, je radost, kterou přináší práce s lidmi. Kdo může říct, že většina jeho zákazníků jsou i jeho známí, přátelé či sousedé. Před mnoha lety jsme se rozhodli tuto práci dělat, a tak ji děláme, jak nelépe umíme. Můžete se na naše podnikání dívat jako na velkou starost, ale je třeba vnímat i radost, kterou přináší s ohledem na nejistotu a složitost dnešní doby. Ptal se Petr Hanuška

Výročí 5

TÝNECKÉ LISTY

Říjnová výročí středomoravského regionu Před 60 lety – dne 3. října 1953 zemřel v Praze Jaroslav PTAŠINSKÝ, český hudební pedagog a skladatel. Pocházel z Hodolan u Olomouce, kde se narodil 5. 12. 1903. Po sextě olomouckého gymnázia odešel do Prahy studovat konzervatoř. Klavír studoval v l. 192024, sborový zpěv a klavír 1924-26. Státní zkoušku ze sborového zpěvu vykonal v Praze r. 1926 a z dirigování orchestru a z klavíru v r. 1929. Poté začal pedagogickou dráhu na vinohradském reálném gymnáziu, kde učil zpěv v období 1926-34. Založil zde Studentské hudební a pěvecké sdružení. Od r. 1930 měl Ústav pro hudební a pěveckou výchovu, kde rozvíjel činnost obecně kulturní. Ke konci okupace byl vězněn v koncentračním táboře. Po osvobození se věnoval soukromé učitelské činnosti. Sbormistrovsky se uplatnil v několika menších spolcích v Praze. Složil přes čtyřicet opusů v letech 1939-51. Skladby pro klavír vydal vlastním nákladem, Vánoční motivy, Prvé klavírní vánoce. V r. 1936 vyšla skladba Taneček pro housle a klavír, Když bubnů zazní hlas, S letouny do oblak (pro zpěv a klavír) v Melantrichu. V l. 1927-31 hodně publikoval v hudebních časopisech. Je autorem divadelní hry V říši kouzelné písně, která měla premiéru ve Vinohradském divadle v r. 1933. Jeho houslový archiv byl věnován Hudební škole Fr. Skuherského v Opočně. (Československý hudební slovník. Praha 1965, s. 389.)

Před 105 lety – dne 10. října 1908 se narodil v Myslechovicích prof. Václav ČEP, pedagog a překladatel. Mladší bratr spisovatele a překladatele Jana Čepa (1902-74). Vyrůstal v hanáckém prostředí. Maturoval na reálném gymnáziu v Litovli v r. 1927. Poté odešel studovat latinu a francouzštinu do Prahy, dva roky pobýval jako stipendista v Římě, kde se učil romanistiku a archeologii. Vysokoškolská studia zakončil promocí na FF UK v r. 1933. Zprvu působil jako středoškolský profesor v Šumperku, od r. 1937 učil v Nymburce, kam dojížděl z Poděbrad, kde bydlel. Po osvobození v r. 1945 se přestěhoval do Prahy, kde učil až do odchodu na odpočinek v r. 1970. V překladatelském rejstříku Václava Čepa najdeme zejména italskou, francouzskou a španělskou prózu 19. a 20. st. Prvním jeho překladem, na kterém se podílel se svým bratrem Janem, byl vícedílný román francouzského prozaika Henriho Pourrata (1887-1959), který v češtině vyšel v r. 1932 pod názvem Kašpar z hor. Společně přeložili také román Deník venkovského faráře od francouzského prozaika Georgese Bernanose (1888-1948), který vyšel česky v tomto překladu v r. 1969. Ze samostatných překladů však můžeme jmenovat díla italského spisovatele a nositele Nobelovy ceny Luigi Pirandella (1867-1936) Staří a mladí (vydání 1958) a Mezi dvěma stíny (1959), Alessandra Manzoniho (1785-1873) historický román Snoubenci, který vyšel v r. 1957, italské prozaičky Grazia Delleda (1871-1936) Ztracený chlapec (vydání v r. 1963) anebo román Alberta Moravia Římanka, který vyšel v r. 1966. Na jeho kontě je více než dvacet knižních překladů. Zemřel 26. září 1985 v Praze. (Lexikon české literatury 1. Praha, Academia 1985, s. 437.; *V. S.: Nebyl agentem. In: Hanácké noviny, 3, 21. 10. 1992.)

Před 210 lety – dne 13. října 1803 se narodil v Olomouci Mořic KUNERT, český varhaník, klavírista a učitel hudby. Byl synem olomouckého věžného trubače Josefa Kunerta, který jej od útlého mládí učil základům hudby a hře na housle. Poté byl žákem Josefa Richtera, u které se učil varhanní a klavírní hře. Studoval gymnázium v rodišti a pokračoval ve studiu hry na varhany u dómského kapelníka Josefa Drechslera ve Vídni. V l. 1828-57 byl varhaníkem v kostele sv. Mořice a poté působil v arcibiskupském chrámu. Zároveň zastával funkci věžného trubače do r. 1852. Vystupoval též jako klavírista a byl vyhledávaným učitelem varhanní hry. Zemřel 31. 5. 1861. (Československý hudební slovník. 1. Praha 1963, s. 791. * Studie z kulturních dějin střední a severní Moravy. Přerov 1942, s. 650.)

Před 160 lety – dne 23. října 1853 se narodila v Tovačově Františka Xavera Ernestina BĚHÁLKOVÁ, významná průkopnice hanáckého národopisu, sběratelka lidových písní a tanců, krojů, i keramiky. Pocházela z učitelské rodiny. Protože její rodiče zemřeli v r. 1859, vzal si ji a dva mladší bratry na vychování strýc, bratr její matky, P. Theodor Mayer (1829-1909), jehož zásluhou získala Xavera základní vzdělání. Krátce žila v Troubkách a poté se vrátila do rodiště, kde se u rektora Jana Loyky naučila německému a francouzskému jazyku i hře na klavír. Ucelené odborné vzdělání pak získala na vyšší dívčí škole v Praze, kde se seznámila se sestrami Braunerovými. Malířka Zdenka Braunerová (1862-1934) se sestrou Annou navštěvovala o prázdninách Tovačov a podnítila zájem Xavery, sbírat a studovat staré hanácké výšivky a lidové kroje. Její sbírka lidových výšivek neunikla pozornosti olomouckého kanovníka Ignáta Wurma (1825-1911), který v r. 1884 zavezl rodinu Wanklovu do Tovačova ke slečně Běhálkové. Zde pak bylo ustanoveno, že pro muzeum se budou sbírati. Soustavná součinnost F. X. Běhálkové, učitelky ručních prací, s českým Vlasteneckým spolkem muzejním v Olomouci (1883) vyústila dne 1. 1. 1885 první výstavou moravského národního vyšívání v Olomouci, o kterou se nejvíce, kromě již zmíněných, zasloužili i profesor Jan Havelka (1839 – 86) se svou chotí Vlastou, roz. Wanklovou (1857-1939). Xavera Běhálková se věnovala také sběru keramiky, dokladů o zařízení hanáckého obydlí a zapisování zvykosloví z Tovačovska. Spolu s Lucií Bakešovou (1853-1935), dcerou MUDr. J. Wankla, se podílela na průzkumu taneční a písňové tvorby prostého hanáckého lidu. Téměř sto zápisů písní a tanců poslala koncem let osmdesátých prof. Františku Bartošovi (1837-1906), z nichž byla jen část otištěna v Bartošově sbírce v r. 1889. V témže roce vytvořila F. X. E. Běhálková v Tovačově lidový taneční soubor, s nímž vystupovala nejen v rodišti, ale i v Brně a jiných moravských městech. Domácí tance nacvičovala podle autentických podání pamětníků. Zaujaly Leoše Janáčka (1854 -1928) natolik, že některé harmonizoval a navštívil také několikrát Tovačov. Některé tance vydal ve sbírce Národní tance na Moravě (Brno r. 1891 a 1893). Národopisná sbírka F. X. Běhálkové byla základem k expozici hanácké jizby na Národopisné výstavě v Praze r. 1895. Znalostí a zkušeností Xavery Běhálkové si vážil zejména Leoš Janáček, jejichž vzájemná korespondence trvala do r. 1905. Její celoživotní sna-

žení však nebylo pochopeno v rodišti, kde jí mnozí považovali za podivínku. Zemřela 23. 4. 1907 a byla pohřbena na tovačovském hřbitově do rodinného hrobu. Po její smrti zakoupilo její sbírku prostějovské muzeum, část krojové sbírky je v olomouckém muzeu a v r. 1996 byla v Muzeu Komenského v Přerově otevřena národopisná expozice Hané a Záhoří. (Bečák, J. R.: Lidové umění na Hané. Velký Týnec 1940. * Československý hudební slovník. 1. Praha 1963, s.70. * Hýbl, F.: Hanácká etnografka F. X. E. Běhálková. In: Lidový oděv a tanec na Hané. Přerov 1998, s. 239-250.)

Před 30 lety – dne 25. října 1983 zemřel v Olomouci PhDr. Jaromír STŘÍŽ, spisovatel a kulturní pracovník. Narozen 12. 1. 1923 v Muglinově u Ostravy. Po maturitě na reálném gymnáziu v Přerově v r. 1942, byl totálně nasazen do továrny na letadla ve Freinburgu. V září 1944 byl zatčen gestapem a obviněn z protiříšské činnosti, ale pro nedostatek důkazů byl po měsíci propuštěn. V červnu 1945 se přihlásil na studium FF UK v Praze, obor estetika a literární věda. Po vzniku Palackého univerzity přišel v r. 1947 do Olomouce, kde ukončil studia v r. 1950 disertační prací z oboru teorie filmu. V období vysokoškolských studií působil v redakci časopisu Umělec (1945 1947) a v l. 1947 - 53 hojně publikoval v olomoucké Stráži lidu jako filmový recenzent. Po promoci se oženil a nastoupil vojenskou presenční službu, z níž byl ze zdravotních důvodů předčasně propuštěn. Pak pracoval v Bruntále jako knihovnický inspektor, 1954-55 v Krajské knihovně Olomouc jako metodik a pěl let jako krajský inspektor kultury. Po zániku krajů byl k 1. 7. 1960 jmenován ředitelem Okresní knihovny v Olomouci, kde působil deset let. Básně publikoval časopisecky zejména v Literárních novinách a brněnském periodiku Host do domu. Odborné články z filmové a divadelní kritiky vycházely v časopise Tvorba. Spolupracoval s Čs. rozhlasem v Praze na úpravě lidových pohádek. Na svém kontě má dvě knihy pro děti a mládež - Ztracená stopa (1956) a Největší kouzelník (1959). V lednu 1971 byl odvolán z funkce z politických důvodů a byl jmenován vedoucím regionálního oddělení, které vzniklo v červenci 1970. Vypracoval základní koncepci spolu s pracovníky vědecké knihovny v Brně a v Českých Budějovicích. Bohužel byl po roce a půl opět přeložen na pobočku a tak základní tezi nemohl převést do praxe.

Před 200 lety – dne 28. října 1813 zemřel v Olomouci František Konrád BARTEL, profesor matematiky a vynálezce. Narodil se 14. 7. 1750 ve Vejprtech. Po maturitě na gymnáziu ve Slavkově odešel do Prahy na Karlovu univerzitu. Zde studoval filozofii, matematiku a práva. V r. 1779 se stal mimořádným profesorem matematiky a v r. 1782 byl jmenován řádným profesorem na lyceu v Olomouci. Roku 1790 sestrojil klávesnicovou harmoniku s pohonem hřídele a dvěma pedály. Vynález věnoval císaři. Svůj nástroj podrobně popsal a zakreslil ve třech publikacích, které vyšly v němčině v Olomouci a v Brně (1796, 1798 a 1799). (Československý hudební slovník. Praha 1963. s. 51. * Kurfirst, Pavel: Hudební nástroje. Praha 2002,s. 422.)

Před 100 lety – dne 28. října 1913 se v Kelči narodil Prof. MUDr. Zdeněk KOJECKÝ, DrSc. – lékař internista a vysokoškolský pedagog. Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity absolvoval v Brně. Po promoci nastoupil do nemocnice v Hranicích. Brzy však přešel do Zemských ústavů v Olomouci, kde nastoupil u primáře MUDr. Blatného. Specializoval se na gastroenterologii a výživu. Zprvu byl zástupcem primáře. V l. 1954-83 byl přednostou II. interní kliniky FN v Olomouci, od r. 1963 vedoucí Katedry chorob vnitřních LF UP v Olomouci. Zrekonstruoval bioptickou střevní sondu. Jako předseda Čs. gastrologické společnosti se podílel na organizaci sjezdů a výměny zahraničních odborníků. V důchodovém období rád navštěvoval literární večery, divadlo, koncerty Moravské filharmonie a Spolku pro komorní hudbu. Zemřel 21. 2. 2008 v Olomouci. (Šimek, I.: Prof. MUDr. Zdeněk Kojecký, DrSc. – 85 let. In: Vnitřní lékařství 1998,44, č. 12, s.736.; Hejtmánek, M.: Prof. MUDr. Zdeněk Kojecký – 85. narozeniny. In: Žurnál 27.11.1998,8, č. 11; Ehrmann: Za profesorem Kojeckým…In.: Vnitřní lékařství, 54, č. 3 (2008). s. 308–309)

Připravila Hana Ševčíková

Vzpomínky Vojtěch Hrudník Podzim býval na dědinách velmi náročný na práci. V září se sklízely brambory a v říjnu cukrovka. Den se podstatně krátil, rádo se také zhoršilo počasí. Pár dní deště zpomalovalo ruční práce v poli a odvoz cukrovky. Vyorávání řepy dobytkem, vytřepávání a skládání na hromádky, potom okrajování listí širokými noži, nebo osekávání listí malými srpy, to všechno byla práce náročná. Okrajovat pomáhaly hlavně starší ženy, u hromádek klečely nebo seděly na pytlech naplněných slámou. A když byla zem mokrá, zpomalovalo to také odvoz z pole k cestám a do cukrovaru. Řepa se z Týnce vozila do cukrovaru v Holici na ráfových vozech potahy koňskými i kravskými. Koňská fůra mívala průměrně 30 metráků, kravská do 20 metráků. Někdy byla řada formanů v Holici až po

hřbitov, popojíždělo se i 40 minut, něž se zvážilo a řepa složila na kanál. Z cukrovaru formani vozívali domů řepné řízky, krmení, které se po vrstvách se skrojky (listím) ukládalo do vyzděných dolů na dvorech k zakvašení. Řepnou siláží se krmilo i půl roku, od prosince do června. Intenzivní pěstování cukrovky v 2. polovině 19. století, dostatek řepné siláže, setí pícnin (vojtešky a jetele) způsobilo, že se na Hané nemusel již vyháněn dobytek na pastvu. Finanční příjem za cukrovku dovolil hospodářům nakupovat stroje, opravovat chlévy, stodoly apod. Také přibylo z dědin studentů, rodinné rozpočty to dovolovaly. Mužská mládež z Týnce chodívala do zimní zemědělské školy v Olomouci a dívčí zase chodívala k řádovým sestrám, učila se vaření, zava... pokračování na straně 6

6

Z análů paměti

TÝNECKÉ LISTY

Pověst o tom, jak v Čechovicích mají kříž, co přichází k obci blíž Jaroslav Chytil Pátrat po týneckých pověstech a vyprávěnkách není snadné, ale „vy dolovat“ něco podobného o Čechovicích vyžaduje notnou dávku štěstí. Do konce i pilný až zhánčlivý František Dočkal nebyl v tomto příliš úspěšný a jeho „úlovky“ i pár poznámek na toto téma mají původ nejspíše v skrovných materiálech po paní učitelce Stavělíkové. Tudíž nezbývá nic jiného, než projít staré obecní protokoly Týnce i Čechovic, prolistovat virtuální matriky a alespoň „hrubou nití“ dát dohromady příběhy, jako je ten dnešní. Pověst vypráví, že na bývalém katastru Čechovic, ale v těsném sousedství katastru Týnce, stojí „od nepaměti“ kříž postavený zde památce nějakého velkého neštěstí, o čemž prý svědčila i plechová tabulka s nápisem v německém švabachu a začínajícím „O ihr Aile die ihr vorbeigehet an Wege…“, tedy česky přibližně: „Ó vy všichni přicházející po této cestě…“ a končící upozorněním, že nikdo cizí neporozumí zármutku a bolu pozůstalých po obětech. (Paní doktorko V., blahosklonně nás přezkušující z němčiny, hluboce se omlouvám za ten výtvor!) Tabulka však vzala za své kolem roku 1888 spolu s křížem „an vichrem nevídaným a dělostřelbou bezohlednou do Spálivé za své vzal“. Tudíž výsledek pátrání je, že kříž byl dřevěný a v roce 1888 byl již velmi chatrný, a ze zmínky o Spálivé lze vyčíst, že to nebyl jiný, než ten, co stával a stojí u cesty z Čechovic do Velké Bystřice vpravo. Někoho možná zarazí zmínka o dělostřelbě a bude se ptát, jaká že dělo střelecká palba a za jaké války zde měla probíhat. Pro mnohé to bude objev, ale údolíčko okolo ještě úzkého potoka Beroňky sloužilo až do 90. let 19. století jako cílová plocha zprvu pevnostního, po zrušení olomoucké pevnosti i polního dělostřelectva! Leč vraťme se ke kříži, jeho příběh není ani zdaleka u konce. Po vyvrácení kříže nastalo jednání „obecních tatíků rádních“, jak kříž obnovit - o tom nebylo žádných pochyb, ale hlavně kdo to bude „tintili“, jak se nechali slyšet plátci z Čechovic. Než dojde k rozumné dohodě, vyšlou obě obce nádeníky k odstranění pozůstatku kříže a vůbec úpravě okolí. Tož bylo rozhodnutí, že z Týnce nádeníci Knobloch, Zlámal a jako „palir a dohližitel“ vojenský vysloužilec Bouda. Čechovice poskytly Dohnálka a Petružela. Výše uvedená sestava ohlédla místo, nádeníci sebrali ztrouchnivělé dřevěné zbytky a „pak se to stalo!“ Čechovští, hlavně asi Petružel, vytáhli z batohu „kote praseči“. Chápej to jako usekané dolní části prasečích nožek (také se z nich

dělával rosol) a „zhrnovše tyto třisky posvátné, jenž Krista Pána nesl, oheň přihotovils a kote tyto jaly se od štětin opalovati a upekati!“ Obecní výboři se při psaní tohoto zápisu museli otřásat hrůzou, bylo to něco neslýchaného a rouhavého!

Foto: P. Peňaška Kříž, co přichází k obci blíž „A co palir Bouda činil? Ničeho nečinil, dýmku dlouhou vojenskou si pokuřo-

Vzpomínky ... dokončení ze strany 5 řování, šití, dále se vzdělávala v kultuře, historii a ekonomice. Doma jsme se o tom přesvědčovali u naší maminky, stařenky a dalších hodpodyň v příbuzenstvu. Přídám vzpomínku na podzim rok 1953. Jako starší školák a starší ministrant chodíval jsem denně ráno, i osudného 29. října těsně po šesté hodině do kostela. Zazvonil jsem na faře, dostal jsem klíče, otevřel kostel, všechno připravil k ranní mši, která bývala v půl sedmé ráno. Ten den mně bylo divné, že je fara celá osvětlená. Zvonit jsem musel několikrát. Konečně se pootevřely dveře, ale neotevřela farní hospodyň Poldynka. Cizí chlap se mně zeptal, co chci. Řekl jsem mu, že jdu pro klíče, abych otevřel kostel. Hrubě mě odbyl, že dnes nic nebude, ať

val,“ píše se v protokole. Naštěstí jel okolo „nejaké Klotscha hadliř praseči“ a ten zakročil. Malé ohniště rozkopal a vodou ve „štandliku“ na voze majícím vše uhasil. No a vše vzápětí hlásil starostovi v Čechovicích, jeho kolegovi v Týnci a kostelníkovi Kubíčkovi.

jdu domů, a dveře zavřel. Vrátil jsem se domů, řekl rodičům, co se stalo. Maminčina reakce byla: „Proboha, přešle zavříť pana děkana!“ Byla to pravda. Ještě dnes vidím tu spoušť na faře, když jsem tam za dva dny přišel. Na vlastní oči jsem viděl, jak se budoval nový společenský lidově-demokratický řád. Týnecký farář P. František Šoupal si pobyl v kriminálech do roku 1960. Okolo roku 1970 jsme ho několikrát navštívili v Pivíně, kde krátce - do r. 1972 působil. Duchovně stále týž. Zastřený hlas a tělesná opotřebovanost však prozrazovala, co v kriminálech zažil. Přes dvacet let máme svobodu. Vadí mi ale, když slyším někoho říkat, že za komunistů bylo lépe. Ať neurážejí tisíce takových lidí, jako byl P. František Šoupal!!!

Úřední reakce byla ale vcelku mdlá. Všichni se nad tím pohoršovali, ale vzkázat pro četníky „by v řetazech v šatlavu odvedeni byli“ se neuskutečnilo, nádeníci včetně „palira“ Boudy se dopustili jen skutku morálně odsouzeníhodné, ale ne trestného činu. Svobodník c. k. armády ve výslužbě Bouda se hájil tím, jak v Itálii ve válce kruté často i trosky oltářů byly na ohništích spalovány pro ohřátí a vaření menáže, tedy stravy… Nakonec „palir“ Bouda byl jako jediný potrestán a to tím, že mu nebyl prodloužen pronájem trávníku pod Hra-

diskem. Hůře dopadl udavač Klotschka, kterého „kdosi“ přepadl u obecní skály, „násilí mu kopáním a bitím bylo učiněno, mnoho boulí měl a jak uvádí doslovně aji šňopák rozražený“. Ale to není konec historky, děj běžel dále. Obě obce se dohodly na postavení nového důstojného kříže z dubového dřeva. Nejlepší duby vhodné k tomuto účelu rostly v lese Království, majetku to města Olomouce. Na prosebnou supliku o „levnějším“ poskytnutí dřeva na kříž magistrát v Olomouci (cituji) způsobem odmítavě velkopanským, jazyk český byl úmyslně zkomolován a tím dáno najevo, že prosba by měla být napsána německy. I další pokusy koupit kvalitní dubové kmeny byly neúspěšné a tak pomyslný trn z paty vytrhl obcím nějaký „Žed německý“, který promptně dodal oba požadované kmeny. Naskytnuvší se otázku, zda kupovali ten další kmen do zásoby je odpověď snadná: dřevo na kříž byla i tehdy nákladná investice a nemohlo se spoléhat na jeden kus materiálu. Příprava kříže k výrobě byl malý obřad. Nejprve se dubový kmen nahrubo otesal, pak se potřel kravinci s olejem a uložil někam pod vodní hladinu, aby se došlo k zatažení prasklin, něco jako penetrování. Teprve nejméně po dvou letech byly kmeny vytaženy z vody, očištěny a opět otesány, tentokrát již téměř do definitivního tvaru. Další rok bylo dřevo přemístěno někam „na huru bezpečnou a suchou“ k závěrečnému vysušení a pak konečné úpravě. Jak prameny uvádí, ani toto ošetřování nezajištovalo 100% úspěch. Tak tomu bylo i u zde popisované činnosti. Obě dřeva měla po vysušení ně kolik puklin a mistr „křížař“ z Chaloupek jménem Bieberle to považoval za osobní neúspěch. Nakonec bylo tělo nového kříže nějak načepováno (čep jako způsob upevnění) a v Čechovicích postaveno. Když už jsme u té techniky namáčení, tak kříž byl „močen“ v náhonu vedoucím z Prečanova mlýna a to, „pozdyl vodopádu mlynskyho“. Takže asi za další dva roky byl kříž instalován a (prý) se začaly dít podivné věci. Dělo se to vždy o Velikonocích na Velký pátek odpoledne. Ač jinde bylo klidno, nad Beroní u Spálivé byla krátká bouřka se silným hřměním. Některým prý se zdálo, že po tomto hřmění byl kříž jakoby opálen ohněm. Když lidé přišli blíže a bedlivě si úpatí kříže prohlédli, tak měli dojem, že křížem někdo viklal, vytáhl jej ze země a znovu zarazil asi tak malý krůček vedle. Tedy směrem k Čechovicím. Pověrčiví až někdy i bigotní lidé, kterých bylo v obci vždy několik, to považovali za Boží znamení. Ke všemu prý se nádeník Petržela na smrtelné posteli přiznal, že míval vidění a nějaký velebný anděl mu vytýkal, že to byl on, kdo donesl tehdy ony vepřové „kote“ a chtěl si je opalovat a opékat na zbytcích svatého kříže. Nejen Petrželu, ale celé Čechovice za to stihne spravedlivý trest: každý Velký pátek za hřmění postoupí kříž blíže k hříšným Čechovicím. No a když dojde až na náves ke kostelu, pak nastane poslední zúčtování a konec světa… Tak si to krátkými hesly napsala paní učitelka Stavělíková.

Místní skupina Červeného kříže v Čechovicích

pořádá 9.listopadu

ZÁJEZD DO POLSKA Odjezd v 5.00 hodin ráno a návrat kolem 15.00 hodiny odpoledne Cena zájezdu 150,- Kč Přihlášky podávejte k pí. Vyhlídalové

Články, dopisy, úvahy, komentáře

TÝNECKÉ LISTY

Otázka pro... Lucii PEŇAŠKOVOU, spoluorganizátorku Vánočního jarmarku 2013 Luci, jak daleko jsou přípravy na charitativní Vánoční jarmark 2013? Na co všechno se mohou návštěvníci již dnes těšit? Přípravy na letošní Týnecký charitativní jarmark jsou v plném proudu. Od srpna pilně pracujeme na tom, aby se hostům na jarmarku líbilo. Momentálně dáváme dohromady konečný seznam prodejců a vystupujících, chystáme dekorace, zajišťujeme materiál, který je potřeba na organizaci jarmarku. Dali jsme si pár předsevzetí... Chceme rozšířit počet prodejců a zaměřit se na kvalitní výrobky, ruční výrobky, regionální zboží atd. Každého prodejce pečlivě vybíráme. Momentálně máme přihlášeno cca 35 prodejců. Můžete se těšit na zboží od hraček, drogerie, čajů, kosmetiky, koření, svíčky, koupíte valašské frgály, sýry, slaměné ozdoby, sušené aranžmá, textilní zboží a mnoho dalšího. Pro návštěvníky bude také připraveno bohaté občerstvení, od grilovaných dobrot

přes přesnídávkové polévky až po pravou italskou pizzu přímo z pece. Také jsme si trochu pohráli s kulturním programem a musím říct, že jsme měli pomalu problém všechny vystupující do času vyměřeného na zábavu vtěsnat. Můžete se těšit např. na skupinu Stracené ráj, na pěvecký sbor Cassiopea, na skupinu historického šermu Dragers, na Železného Zekona, a když to vyjde, tak na jednu velkou sportovní hvězdu a mnoho dalších. Celý jarmark začne vypuštěním balónků splněných přání pro nemocné děti a bude ukončen rozsvícením týneckého vánočního stromu, který nám poté bude svítit v naší obci po celý advent. Letošní novinkou je také to, že výtěžek této akce půjde na celou dětskou kliniku. Budeme tak pomáhat nejen dětem na dětské hemato-onkologii, ale třeba i dětem s cystickou fibrózou, dětem po úrazech, všem dětem, které jsou nebo někdy budou hospitalizované na dětské klinice. Letošní jarmark se bude konat 23. listopadu. Těšíme se na vaši návštěvu a moc děkujeme za vaši pomoc.

Vánoční jarmark Velký Týnec areál zámecké zahrady

23. listopadu od 10°° hodin

7

Jednostranný pohled na svět v podzimu dvacetiletýma očima Eva Zdráhalová Jsem ročník 1993. Splachovací záchod, baterie, žárovky, auta, tramvaje, bicykly, ústřední topení, teplou sprchu nejméně jednou denně, jemný, hebký toaletní papír, ledničku, hypermarkety, to všechno pokládám za věci samozřejmé a na světě jsou podle mého názoru od pradávna. (Pro neinformované: pradávno pro mne začíná Velkým třeskem a končí mým narozením). O mobilech přeci jen uvažuji jako o výdobytku týkajícího se posledních pár let stejně jako o iphonech, noteboocích a čtečkách. Nad nimi zůstává rozum stát a člověk nevyjde z údivu. A však jsou tu i ty věci prehistorické, dávné a pradávné, nad jejichž existencí už jen málokdy polemizuji. Letošní podzim mi ale nasadil ohromného brouka do hlavy.

Co bylo první? Dráty, nebo vlaštovky? Seděla jsem zrovna u snídaně a tak jsem měla čas lelkovat a dívat se z okna na podzimní scenérie sklizených družstevních polí a sloupů vysokého napětí za naším domem. Vždycky se těším na vlaštovky, jak budou jedna

vedle druhé sedět na drátech zrovna tak jako teď a budou plánovat dlouhou cestu na jih a přitom budou vypadat jako zápis v notovém sešitě. Typický, leckdy v literatuře zmiňovaný obraz podzimu. Líbezný a lyrický. V té chvíli však napadený otázkou, která se zaobírala historií oněch sloupů a vlaštovek, jimž sloupy poskytují náramný rozhled po krajině - kde sedávaly v dobách, kdy ještě v domácnostech a v celých obcích večer panovala opravdová tma, kdy neexistovaly továrny plné strojů, kdy slovo elektřina ještě neexistovalo? Byly vůbec vlaštovky? Neobjevily se na světě až poté, co spatřily světlo světa sloupy vysokého napětí? Či sedávaly na prádelních šňůrách a více trénovaly svého pamatováka, jestli vůbec ještě znají cestu na jih? Nebo plánovaly v korunách stromů? A odlétaly vůbec? A byl teda podzim? A zima? Nebo to bylo ještě úplně jinak? Bohužel jsem jen mladé děvče neznající minulost, tu minulost mně vzdálenou podobně jako ten Velký třesk. Odpověď tudíž nemám. A však došla jsem k závěru, že až dnes, když máme elektřinu, můžeme být svědky těch poetických obrazů podzimu s vlaštovkami. Lidé dřív museli mít náramně smutný život. My máme možnost celé dny hledět na televizi plnou seriálů o opravdovém životě, chodit spávat, když slepice vstávají, skládat nádhernou elektronickou hudbu, hrát na elektrické kytary, piana, kterým se přece ty obyčejné nevyrovnají, strávit svůj drahocenný život v realitě utvořené v našich počítačích, sociálních sítích, dotykových mobilech... Sloupy elektrického napětí nám daly tolik, že už si ani těch vlaštovek venku nemáme čas všimnout.

Rodinné centrum Čmelda pomohlo mnoha maminkám Ve Společenském domě se 12. 9. 2013 konala konference na téma sladění pracovního a rodinného života. Konferenci pořádalo rodinné centrum Čmelda, jako realizátor projektu „Chci být maminkatelka - maminka a podnikatelka!“ CZ.1.04/3.4.04/54.00001, který je financován z operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost. Realizace projektu trvala tři roky a jeho cílem bylo pomáhat maminkám s dětmi předškolního věku formou vzdělávacích kurzů, seminářů, ale i přípravou dětí na mateřskou školu a individuálním hlídáním. Bez pochopení a podpory našeho starosty PhDr. Petra Hanušky, Ph.D. a obce by Rodinné centrum Čmelda nevzniklo, ba ani by nemohlo fungovat. Konference se účastnilo 41 zájemců z řad maminek, ale i odborné a laické veřejnosti. Maminkám, které měly s sebou malé děti, jsme zajistili hlídání ve Čmeldovi, aby se mohly účastnit a zapojit do diskuse. Přítomni byli seznámeni s cíli a dosaženými výsledky projektu. Hosty na konferenci, kromě našeho pana starosty, byli mj. analytik Úřadu práce Olomouc, zástupce Krajského úřadu Olomouc, místostarosta obce Hlubočky, psycholožky z Rodinného centra Heřmánek v Olomouci. Zájem vyvolal příspěvek paní Hanky Lexové, místní podnikatelky, která provozuje obchůdky se smíšeným zbožím ve dvou obcích a současně staví malometrážní byty k pronájmu. Tato maminka, dnes již dospělých tří dcer, které podnikají s ní, je příkladem vytrvalosti a píle přes všechny nesnáze, které ji v životě potkaly. Vytrvat a nevzdávat se, znělo

příkladem i pro jiné přítomné maminky, které se rozhodují, jak dál po rodičovské dovolené. Na konferenci se nastínila i budoucnost rodinných center, tj. zda jejími klienty budou jen rodiče s dětmi nebo i jiné cílové skupiny z populace. Naše obec, na rozdíl třeba od Olomouce, nemá problém s úbytkem obyvatel. K 1. lednu 2013 měl Velký Týnec o 1/3 obyvatel více než před 22 lety, tj. v roce 1991. Buďme rádi za příliv mladých lidí, kteří v Týnci nacházejí nový domov. To má vliv na věkovou strukturu obyvatel. Jestliže v Olomouci dochází k výraznému demografickému stárnutí populace, kde na 100 dětí ve věku 0-14 let připadá 125 seniorů ve věku 65 a více let, tak ve Velkém Týnci na 100 dětí připadá 71 seniorů. Velký Týnec je tedy, oproti jiným obcím, z hlediska věkového složení trvale bydlících obyvatel „mladou obcí“. Je to jen díky koncepci a dlouhodobým cílům obce, které jsou postupně naplňovány. Rodinné centrum Čmelda má tak i do budoucna zajištěnou klientelu. Záznam z konference a jednotlivé příspěvky budou ke zhlédnutí na webových stránkách projektu: http:// maminkatelka.cmelda.info v průběhu října 2013. Realizace projektu spočívala v podpoře sladění rodinného a pracovního života formou vzdělávacích kurzů (právo, marketing, daně, podnikatelský plán, sociálního/zdravotního pojištění) a v péči o děti formou miniškoličky a individuálního hlídání. Projekt nabídl podporu rodičům, kteří se chtějí aktivně zapojit na trhu práce a i nadále pečovat o své děti.

Kurzy a semináře byly realizovány v letech 2011 – 2013 ve Velkém Týnci, ve Velké Bystřici, v Olomouci a v Šumperku. Z Velkého Týnce a jeho částí (Čechovice, Vsisko) získalo podporu celkem 53 maminek. Celkem se do projektu zapojilo 294 osob. Jeden z výstupů projektů – elearningový portál - je zdarma přístupný na adrese http://portal.cmelda.info a naleznete zde vytvořené výukové bloky společně s videovým zpracováním jednotlivých lekcí. Můžete si studovat dle

Foto: Petr Hanuška

svých časových možností a kdykoliv se k jednotlivým tématům vrátit. Každý modul je po prostudování ukončen závěrečným testem, kde si můžete ověřit svoje znalosti. Test je zcela dobrovolný. Po absolvování testu obdrží studující na email certifikát. O čem vlastně portál je, co obsahuje a jak se s ním pracuje je zpracováno ve videu na první registrační stránce portálu. Portál bude přístupný i po ukončení projektu 30. 10. 2013. Petra Andrýsková, RC Čmelda

8

Duchovní slovo, Články, dopisy, úvahy, komentáře

Růženec Panny Marie Růženec Panny Marie je oblíbená modlitba mnoha lidí, světců. Učitelský úřad církve k ní často vybízí. Pro svou prostotu a hloubku zůstává i ve třetím tisíciletí velmi významnou, určenou k tomu, aby přinášela ovoce svatosti. Růženec má totiž mariánský charakter, ale je modlitbou s christologickým srdcem. Při vší střízlivosti svých prvků obsahuje v sobě hloubku celého poselství evangelia, jehož je jakoby shrnutím. V něm zaznívá jako ozvěna Mariina modlitba, Její věčný Magnificat za spásné dílo vtělení, které se započalo v Jejím mateřském lůně. S ním vstupuje křesťanský lid do Mariiny školy, aby se dal vést k rozjímání o kráse a prožitku Kristova života a hloubce Jeho lásky. Skze růženec získává věřící hojnost milostí, jako by je přijímal přímo z rukou Matky Vykupitele. Svatý otec Jan Pavel II. napsal, že nevynechal žádnou příležitost, aby nevybízel k časté modlitbě růžence. Od doby mého mládí měla tato modlitba důležité místo v mém duchovním životě. Růženec mě provázel ve chvílích radosti i zkoušek.

Svěřil jsem mu mnoho starostí, vždy jsem v něm našel útěchu. Na pozadí slov Zdrávas Maria procházejí před očima duše nejdůležitější události z Ježíšova života. Tvoří spolu radostný, bolestný, slavný a též i růženec světla, který nás tak říkajíc přivádí k živému spojení s Ježíšem skrze Srdce Jeho Matky. Současně může naše srdce do sledu těchto růžencových desátků zahrnout všechny záležitosti, které utvářejí život jednotlivce, rodiny, národa, církve a světa; osobní záležitosti i záležitosti bližních a těch, kteří nám stojí nejblíže, kteří nám leží na srdci. Četná znamení ukazují, jak velice chce Panna Marie chce skrze tuto modlitbu projevit svou mateřskou starostlivost. To ukazuje ze zjevení roku 1858 v Lurdech a 1917 ve Fatimě. Svatyně na těchto místech jsou cílem četných poutníků, kteří zde hledají útěchu a naději. Kdo se modlí svatý růženec a žije podle něj, bude zachráněn. (Použito myšlenek z listu Jana Pavla II.) Václav Haltmar, farář Církve římskokatolické

TÝNECKÉ LISTY

Skautské okénko

Potáborové setkání v Ratiboři Ve čtvrtek 22. srpna jsme měli sraz na vlakovém nádraží v Olomouci, vyráželi jsme na potáborový sraz za našimi kamarády do Polska. Tentokrát jsme jeli jen ve dvojici, ale i tak jsme se moc těšili. Vlakem jsme dojeli až do Bohumína, kde jsme měli chvíli čas, a tak jsme si ještě stihli nakoupit jídlo a porozhlédnout se trochu po Bohumíně. Poté jsme se pomalu vydali k hraničnímu přechodu do Polska. Šli jsme pěšky, protože vlak, který spojoval Bohumín s Polskem, už nejezdí. Když jsme došli na nádraží do Chalupek, měli jsme chvíli čas, a tak jsme ho vyplnili hraním na kytaru. Poté jsme nasedli do vlaku, a jeli směr Ratiboř. Zde už na nás čekaly holky Zuza a Ada. Spaní bylo naplánované v zahradě u Zuzy. Dorazili jsme právě včas, abychom postavily stany, protože už se začalo stmívat. Ještě téže noci jsme se stihly projít do města. Druhý den ráno po snídani jsme se vydali do nedalekého města Rybnik, podívat se na památky. Cesta Vlakem trvala něco přes hodinu, ale bylo to nějakých 40 km. Polské dráhy PKP zkrátka pořád zaostá-

vají. Dorazili jsme do Rybnika, a šli jsme se podívat na náměstí, které bylo velmi krásné. Poté naše kroky následovali do obchodní galerie. Naobědvali jsme se a poté jsme chtěli jít do kina, ale ujel by nám vlak, takže nic z toho nebylo. Dojeli jsme zpět do Ratiboře, chvíli jsme si sedli na zahradě a plánovali jsme další podzimní akce, které bychom mohli podniknout spolu s našimi oddíly. Přišla řeč na Obnovu Staré Vody a terénní závod, který bude pořádat družina Černých panterů. Předběžně jsme se dohodli, že se pokusíme zúčastnit. Další den byl odpočinkový, protože pršelo. Alespoň jsme udělali výstavu grafik Ladislava Ruska - Šamana , na kterou se přišlo podívat pár místních skautů. Odpoledne jsme si zahráli pár her a pobavili jsme se o zážitcích z tábora. Čtvrtý den byla neděle, a to znamenalo odjezd domů. Moc vlaků o víkendu nejezdí a tak nás Zuzin táta odvezl na nádraží do Bohumína. Za to mu moc děkujeme. Počkali jsme na vlak, zamávali jsme a jeli jsme spokojeně domů. Jen více takových akcí.

Terénní závod Szarych Szeregów (Šedých zástupů)

Foto: farnost Velký Týnec

Přespolní běh V pondělí 30.9.2013 se v Olomouci konal závod v přespolním běhu. Závodili i zástupci ZŠ Milady Petřkové Velký Týnec. Žáci běželi v kategoriích: mladší žáci, mladší žačky, starší žáci a starší žačky. Další kategorie, kterých se ZŠ neúčastnila byly kategorie středních škol. Trasa běhu byla:začátek na stadionu Lokomotivy Olomouc, dále pak parkem a zpátky na stadion. Každá vyšší kategorie měla parkovou

část delší. Mladší žačky měli trasu dlouhou 1500m. Za mladší žačky jsem běžela i já. Mladší žáci běželi taktéž 1500m. Starší žáci a starší žačky běželi 3km. Byl to závod družstev a týnecká družstva dopadla velice dobře. Chlapci v kategorii mladších žáků postoupili z druhého místa na krajské kolo , které se bude konat 10.10.2013 v Jeseníku. Andrea Krejzlíková 7.A

Z Olomouce jsme vyrazili vlakem do Katowic. Poté jsme pokračovali do Poraju, kde to mělo všechno začít. Sešlo se nás asi něco okolo 300 skautů, což je velmi dobrý počet. Já a můj kolega Martin, jsme byli už předem domluvení, že budeme v hlídce s našimi dlouholetými přáteli z Ratiboře. Úkolem pro všechny hlídky bylo dojít pěšky do 5 kilometrů vzdálené školy, kde jsme měli spát. Bez nejmenších problémů jsme dorazili do školy, a ubytovali jsme se. Ještě tutéž noc byla hra, která trvala až do pozdních nočních hodin. Další den ráno, jsme se vzbudili okolo deváté hodiny, nasnídali jsme se a šli jsme závodit. Naším úkolem bylo ujít trasu 30 km do osmnácté večerní hodiny. Na trase nás čekala různá za-

dání na téma Szare Szeregi. A kdo to vůbec byli Szare Szeregi (Šedé zástupy)? Byly to Skauti v odbojové organizaci za druhé světové války. Byla tajná společnost, protože tehdy nebyl skaut povolen. Členové bránili svoji vlast a roznášeli skautskou poštu. Tolik alespoň málo o Szarech Szeregach. Unavení po těžké trase jsme okolo 19 hodiny došli na oběd. Poté nás autobusy převezli na místo, kde se konala pietní akce právě na památku Szarych Szeregach. Poté jsme jely zpátky do školy, kde byl turnaj ve volejbalu, na kterém jsme obsadili krásné 3. místo. V neděli jsme si zabalili věci, rozloučili se s ostatními. Odjeli jsme zpět do Olomouce a další úspěšný víkend byl za námi.

Říjnové Skautské okénko připravil Petr Denk, 2. oddíl Poutníci, Čechovice

Výlet do Olomouce Žáci osmé třídy se s paní učitelkou Miladou Jančíkovou a Martinou Šilberskou vydali 19.září 2013 na výlet do Olomouce. Několik dní před výletem jsme se rozdělili do skupinek po třech a každá skupina si měla vybrat některou z památek Olomouce a napsat o ní pár vět. Dozvěděli jsme se třeba mnoho zajímavých věcí o palácích, kašnách, Nejsvětější Trojici, morovém sloupu, staroměstském orloji a o spoustě jiných památkách. Během cesty jsme si je postupně ukazovali, u každé z nich jsme se pozastavili a poslouchali výklad jednotlivých skupinek. Po prohlédnutí několika památek jsme se vydali do kina Metropol na přednášku o Madagaskaru. Byl to příběh pradávné Lemurie. Promítání začalo okolo desáté hodiny. Přibližně hodinu a půl jsme v sále tohoto kina poslou-

chali příběh Adama- cestovatele, který se rozhodl vydat se na krásný ostrov Madagaskar, kde se naučil zvykům obyvatel, dověděl se plno zajímavých věcí a celou výpravu natočil, aby se mohl s námi podělit o tento velký zážitek. Mně se to velmi líbilo. Po ukončení promítání jsme si šli prohlédnout zbývající památky a také jsme měli pár minut rozchod. Celý výlet den jsme ukončili prohlídkou kostela svatého Michala a poté jsme odjeli zpět domů. Tento výlet byl nejen poučný, ale i zábavný. Natálie Švédová, 8. třída

Terénní závod Szarych Szeregów

Fotogalerie

TÝNECKÉ LISTY

9

Vysvěcení opravených varhan

2 1

3

František Haváček, Josef Hrdlička, Václav Haltmar Opravené varhany byly vysvěceny Mons. Josefem Hrdličkou 7. září. Při této příležitosti proběhlo i biřmování. (foto 1-4)

Vzpomínka na návštěvu T. G. Masaryka

Foto: Petr Hanuška Foto: 4x Petr Hanuška

V rámci vzpomínky na návštěvu TGM v Týnci předvedla své zbraně i Armáda CR.

4

Stavíme, opravujeme...

Foto: Petr Hanuška Kolem staré školy byl opraven chodník

Foto: Petr Hanuška

Foto: Petr Hanuška Střecha kina dostane nový nátěr

Na hřbitově vzniká nové dláždění

10

Sport

TÝNECKÉ LISTY

Otázky pro... Marcela CHARVOTA, předsedu TJ Sokol Velký Týnec, člena výboru fotbalového oddílu

Co nového ve fotbalovém oddílu TJ Sokol Velký Týnec? Je pravda, že nebyly do soutěže přihlášeny žákovské oddíly? Pokud ano, v čem spatřuješ příčinu nezájmu malých kluků o fotbal a sport vůbec? V úvodu bych chtěl jménem vedení oddílu kopané poděkovat starostovi za otázky, které občanům Velkého Týnce přiblíží dění v oddíle. Zadání obsahuje tři otázky, proto bych si dovolil odpovědět postupně na každou zvlášť. 1. Vedení oddílu kopané Sokol Velký Týnec doznalo v letošním roce několika změn. Na začátku roku složil svou funkci předsedy oddílu pan Jindřich Pospíšil. Protože Jindra byl motorem úprav areálu v posledních letech, jsme rádi, že přestože nefiguruje ve vedení oddílu, nadále nám do jisté míry pomáhá. Využíváme jeho kontaktů v oblasti sponzoringu, dále pak kontaktů ve vedení okresního i krajského fotbalu a jiných oddílech. Dále pokračuje v udržování internetových stránek a v propagaci našich akcí. Přestože je to člověk, který má v obci spoustu kritiků, je potřeba říci, že bez něj by areál fotbalového oddílu nikdy nevypadal tak uspokojivě, jak vypadá. No-vým předsedou oddílu se stal pan Lubomír Vereš. Dále byl do vedení přijat pan Tomáš Ehrenberger. Během prázdnin opustil vedení pan Jan Žádník. V letošním roce jsme se zaměřili na vylepšení tréninkové plochy. Před prázdninami proběhlo její komplexní ošetření. Nyní po vydatných deštích se plocha konečně vydatně zazelenala, trávník zhoustl a tréninky začaly být příjemné. Přesun části tréninkových jednotek na vedlejší plochu vedl ke zlepšení stavu hlavního hřiště, které nám v současné době závidí prakticky každý, kdo do Týnce přijede hrát. Další větší akcí je zahájení výstavby tribuny na protilehlé straně. Využili jsme starou konstrukci pořízenou z Nových Sadů. Možná se zdá, že výstavba pokračuje pomalu, ale je potřeba si uvědomit, že veškerou činnost kolem hřiště provozuje několik málo lidí ve svém osobním volnu, a tudíž nelze očekávat tempo, které by jistě mohla předvést dobře zaplacená firma. Tímto vyzývám kritiky tempa výstavby, aby se přihlásili. Rozhodně se nebudeme bránit dobrovolné pomoci při výstavbě. Představou je tribuna pro cca 80 diváku se zakrytím lehkou stříškou. Rovněž zadní stěna tribuny by měla být zakryta, tudíž diváci budou chráněni proti podzimním větrům z týneckých polí. Naším snem je doplnění vybavení areálu o centrální závlahu na hlavním hřišti, poté přemístění stávající mobilní zá-

vlahy na hřiště vedlejší. Dalším vylepšením areálu by bylo zbudování hřiště s umělou trávou v prostorách volejbalového kurtu, který přestal využívat oddíl odbíjené. Bohužel k těmto investicím nemáme v současné době dostatek financí, ale věříme, že v blízké době dojde i na tyto změny. Poté bychom mohli s areálem být všichni nadmíru spokojeni. Po stránce sportovní hrají muži nadále 1. B třídu, dorostenci pokračují v krajském přeboru. Je nutno si uvědomit, že se jedná o poměrně vysoké soutěže s kvalitními soupeři. Většina oddílů v těchto soutěžích hospodaří s mnohem většími rozpočty, mají v zádech sponzory, kteří do oddílů vkládají finance v řádech deseti až statisíců. Prakticky všechny oddíly v této soutěži hrají s velkým množstvím tzv. cizích hráčů, kteří jsou placeni apod. Náš oddíl nemá zdaleka takové prostředky. Sice část kádru tvoří přespolní hráči, nicméně filosofií oddílu je postupně do týmu zařadit mladé hráče, odchovance oddílu. Již v letošním roce hrají v A týmu mnozí hoši z ročníků 1993, 1994, kteří ještě jako dorostenci vykopali postup do krajského přeboru. Toto postupné omlazování nese riziko nevyrovnaných výkonů. Je potřeba dát mladým čas. Není možné si ve věku 19 let zvyknout na hru v I. B třídě během několika málo zápasů. Proto mě mrzí chování a ohlasy mnohých Týnečáků, bývalých fotbalistů a rádoby fanoušků, kteří nadávají mužstvu, místo aby jej podpořili. Někteří se rovněž nezdráhají napadat členy výboru, že pohřbívají týnecký fotbal. Mám pro tyto experty jeden vzkaz: podívejte se, jaký máte v Týnci areál, podívejte se jak vysokou soutěž hrají muži i dorostenci, povězte, čím jste přispěli v posledních cca 10 letech (ničím!) - potom mluvte. A pokud se chcete nadále chovat jako doteď, radím vám, nechoďte na fotbal, nestojíme o vás! 2. Ano, v letošním roce nebyla přihlášena družstva žáků do žádné soutěže. Situace se vyhrotila již v jarní části sezony 2012/2013. Na podzim vedl žákovská družstva zkušený trenér p. Roman Dulin, který v minulých letech vedl úspěšně hochy ročníku 1997 a mladší. Podzim odehráli vcelku uspokojivě, přestože na některé zápasy přišlo málo hráčů. Bohužel v průběhu zimní přípravy v tělocvičně chodili na tréninky celkem 2-3 hoši ze dvou družstev. Pikanterií bylo, že ti, kteří se omluvili pro nemoc, se ve stejnou dobu proháněli na bruslích po kluzišti. Trenér situaci vyhodnotil jako neúnosnou a od vedení žáků odstoupil. Výbor se pokusil situaci zachránit. Pan Jan Boháč, bývalý dlouholetý trenér naší mládeže, se ujal objíždění rodičů, přesvědčování hochů. Bohužel přes sliby se na přípravě scházelo minimum hráčů. Proto jsme museli navzdory pokutě, kterou jsme obdrželi od svazu, odhlásit družstva v rozehrané soutěži. Obdobná peripetie proběhla o prázdninách, ale bohužel hochů ochotných se účastnit soutěže bylo tak málo, že jsme neměli jistotu obsazení týmu ani pro malou formu kopané. Proto jsme byli nuceni po mnoha letech rezignovat na obsazení žákovské kategorie. Je to velká škoda, protože jsme hráli v krajské soutěži, kterou není až tak jednoduché vybojovat na hřišti. Opět i v této věci slyšíme mnohé kritiky, kteří vyčítají výboru nečinnost. Zde je odpověď: pan Boháč navštívil mnohé rodiče, kteří se dušovali, že jejich ratolesti budou hrát. Poté se hoši neobjevili na žádném tréninku. Oddíl se snažil dohodnout s okolními oddíly

(Grygov, Tršice) na takzvaném střídavém startu hráčů. Protože jsme hráli vyšší soutěž, mohli jejich hráči hrát o víkendu jak za domácí oddíl, tak u nás. Z důvodů mě nejasných však tyto oddíly se střídavými starty nesouhlasily a nutily hrát jejich chlapce v nejnižší soutěži. Dále jsme před letošní sezónou připravili náborovou akci, která byla oznámena ve škole. Účast byla nesmírná - nula. A pro zajímavost, situace v mládežnické kopané je obdobná napříč okresem. V letošním roce nebyl okresní fotbalový svaz schopen ustanovit soutěž žáků na velké hřiště. Hraje se pouze tzv. minifotbal na polovinu hřiště s menším počtem hráčů. Ale tyto argumenty naši týnečtí mudrlanti nechtějí slyšet a pořád si melou tu svou. 3. Proč je tak malý zájem dětí? Důvodů je spousta. Pokusím se vybrat ty nejdůležitější. Doba, která je uspěchaná, přetechnizovaná. Děti sedí celé dny u počítače a jít na fotbal je neláká. Rodiče na ně nemají čas a jsou rádi, že u počítače dají pokoj. Velká nabídka nových moderních sportů - golf , florbal atd. ve spolupráci se slabými ročníky snižuje počet potencionálních fotbalistů. Špatné jméno kopané, poskvrněné úplatkářskými aférami apod. snižuje atraktivitu pro rodiče. Škola, jmenovitě učitelé tělesné výchovy mnohdy rezignovali na to, aby se děti uměly hýbat. Občas trávím dopoledne sekáním fotbalového hřiště a vidět žáky základní školy absolvovat hodiny tělocviku v riflích a halenkách mi přijde úsměvné. A to nehovořím o tom, jak pak dámy a pánové imitují běh stonožky nebo něco podobného. Mám informace, že každoročně se snižují limity pro známkování. Vidíme u dětí, že nedokáží ani kotoul. Jak pak mají sportovat? Další kapitolou jsou rodiče. Mám někdy pocit, že do sportovních oddílů děti dávají pouze z toho důvodu, aby se jich alespoň načas a levně zbavili. Zájem o dění v oddíle je nulový. Rovněž snaha ohlídat, zda dítě opravdu na trénink přijde, je také nulová. A ne v poslední řadě je nutno si uvědomit, že pokud dítě bude hrát kolektivní hru, znamená to upravit víkendy s ohledem na zápasy. Absence každý druhý týden z důvodu rodinných akcí pak narušuje fungování týmu a škodí i ostatním hráčům. Aby informace nebyly jenom pesimisti-

cké, chtěl bych upozornit, že velkou nadějí našeho oddílu jsou nejmladší hoši. Přihlásili jsme letos poprvé do soutěže družstvo mladších benjamínků. Na tréninky chodí zatím dostatek chlapců, jejich počet se navíc neustále zvyšuje. Hoši jsou velmi šikovní. Pod vedením pánů Jana Koutného a Pavla Kovaříka dělají pokroky doslova před očima. Sice zatím prohrávají, ale je nutno říci, že jsou v soutěži věkově zdaleka nejmladší a fyzicky nejmenší. A již dnes hrají vyrovnané zápasy i s oddíly, jako je Holice. Jsou to chlapci ročníků 2005 – 2007. Chtěl bych další chlapce těchto ročníku, kteří by měli zájem hrát fotbal, srdečně pozvat k trénování, možno i ročník 2008. Dokud počasí dovolí, tréninky benjamínků se konají v pondělí a středu v čase 16:00 – 17:30 hod. A abych pouze nekritizoval, je potřeba říci, že na družstvu mladších benjamínků je vidět velký zájem rodičů, kteří s chlapci jezdí na každý turnaj a hlasitě povzbuzují. Vyzývám škarohlídy, kteří kritizují týnecký fotbal, ať se někdy přijdou na nejmenší podívat. Až uvidí jejich zápal, nadšení, bojovnost, možná změní názor. Co říci závěrem. Je smutné, že celý chod oddílu leží na ramenou čtyř lidí z výboru. Možná neděláme vše ideálně, možná nejsme dostatečně rychlí. Alespoň se snažíme něco dělat. Už jsem zaslechl, že fotbal vedou náplavy, a proto jde ke dnu. Já si osobně dno představuji jinak než krásný areál a krajské soutěže obou družstev, ale asi je to věc názoru. Problém je spíše v tom, že rodilí Týnečáci jsou líní něco udělat a umí jen kritizovat a pak musí bohužel fotbal vést náplavy. Pánové kritici, pojďte, my na svých funkcích nelpíme, my vám je klidně předáme a můžete se pak ukázat. Naštěstí ne všichni jen kritizují, ale jsou zde vždy ochotni Jindra Pospíšil a Petr Kovář, kteří často vypomohou. Proto prozatím fungujeme. Ale vyzývám tímto každého příznivce týneckého fotbalu, který je ochoten pro fotbalový oddíl něco udělat, aby se ozval. Budeme rádi za jakoukoliv pomoc. Zájemci o trvalejší spolupráci jsou vítáni i do vedení oddílu. Ještě jednou děkuji starostovi obce za prostor k vyjádření názoru a za podporu, kterou fotbalovému oddílu obec každoročně poskytuje.

Foto: fotbalvelkytynec.cz Fotbalové hřiště prošlo v létě rekonstrukcí

Sport, Křížovka 11

TÝNECKÉ LISTY

Fotbalisté mají za sebou půlku podzimu Výsledky muži: V. Týnec - Maletín 1:1 Červenka - V. Týnec 2:6 V. Týnec - Lutín 2:1 V. Bystřice - V. Týnec 4:1 V. Týnec - Haňovice 2:1

Doloplazy - V. Týnec 6:2 V. Týnec - Dubicko 3:4 Lesnice - V. Týnec 5:1 V. Týnec - Zvole 3:1 Babice "A" - V. Týnec 1:6

Výsledky dorost: V. Týnec - Černovír "A" 2:3 Litovel - V. Týnec 3:3 V. Týnec - Kostelec 2:1 Čechovice "A" - V. Týnec 6:2 V. Týnec - Hlubočky 4:5

Nemilany - V. Týnec 4:2 V. Týnec - Přerov 2:1 V. Losiny - V. Týnec 2:2 V. Týnec - Šternberk "A" 0:2 Určice - V. Týnec 3:0

Tenisová stěna pro začátečníky Petr Hanuška Na antukovém hřišti u Základní školy Milady Petřkové vzniká tenisová stěna pro tenisové začátečníky. Velké poděkování patří týneckému občanovi Martinu Dubovému, který se ji rozhodl vybudovat sponzorsky na své náklady a převést ji poté bezplatně do majetku obce. Obec ještě

Foto: Petr Hanuška

letos provede dílčí úpravu přiléhajících antukových kurtů, které slouží především našim volejbalistům. Kolem kurtů budou po obvodu umístěny obrubníky, odebrána stará antuka, navezena makadamová vrstva tak, aby v příštím roce byly úpravy dokončeny uložením nového antukového povrchu.

Správné znění tajenky zašlete poštou, e-mailem či zatelefonujte na Obecní úřad Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72, telefon 585 151 111 nejpozději do konce měsíce. Tajenka z minulého čísla: Chyba je věřit všemu, chyba je nevěřit ničemu. Úspěšnou řešitelkou minulé křížovky a výherkyní knihy se stává paní Jitka Paluchová z Velkého Týnce. Výherkyni gratulujeme.

LAMPIÓNOVÝ

PRŮVOD Pátek 25. října 2013 od 17:30 hodin Obec Velký Týnec a SDH Velký Týnec Vás srdečně zvou na tradiční LAMPIÓNOVÝ PRŮVOD konaný u příležitosti 95. výročí vzniku samostatného Československa sraz účastníků je u společenského domu v 17.30 hodin Na děti čeká tradiční špekáček a minerálka, zkrátka nepřijde ani jejich dospělý doprovod! Ohňostroj připraví pan Pavel Novák z Přerova, o řízné pochodové tóny se postará dechová hudba Dolanka

Na vaši účast se těší pořadatelé!