Moderní gymnastika historie a vývoj motorické přípravy v tréninkovém procesu

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra gymnastiky a úpolů

Moderní gymnastika historie a vývoj motorické přípravy v tréninkovém procesu

Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce:

Vypracovala:

PaedDr. Dagmar Šimberová

Bc. Monika Hamžová Učitelství pro ZŠ a SŠ

Brno, 2008

1

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v Seznamu použité literatury.

V Brně dne

Monika Hamžová

2

Poděkování

Děkuji PaedDr. Dagmar Šimberové za odborné vedení diplomové práce a za cenné rady a připomínky. Poděkování patří i reprezentační trenérce moderní gymnastiky Mgr. Zdeňce Schinzelové za možnost získání aktuálních dat z praktického provozu při přípravě moderních gymnastek SK Gity Brno.

3

Obsah Úvod........................................................................................................................ 5 1 Charakteristika moderní gymnastiky .............................................................. 7 1.2 Základní dělení cvičení v moderní gymnastice............................................. 8 1.3 Druhy náčiní moderních gymnastek ........................................................... 10 1.4 Cvičení s náčiním ........................................................................................ 15 1.5 Hudební doprovod....................................................................................... 20 1.6 Struktura řídících složek ............................................................................. 21 2 Historie .............................................................................................................. 22 2.1 Kořeny vývoje ženské gymnastiky ............................................................. 22 2.2 Světové dějiny umělecké gymnastiky ......................................................... 25 2.3 Umělecká gymnastika v Československu ................................................... 28 2.4 Tréninky dříve a dnes .................................................................................. 36 3 Pravidla moderní gymnastiky - vývoj a změny ............................................. 37 3.1 Práva a povinnosti závodnic........................................................................ 38 3.2 Rozhodčí ..................................................................................................... 38 3.3 Hodnocení povinných sestav ...................................................................... 39 3.4 Volná sestava s náčiním............................................................................... 40 3.5 Gymnastický úbor ....................................................................................... 41 3.6 Pravidla moderní gymnastiky platná do roku 2000 .................................... 41 3.7 Nové způsoby klasifikace moderní gymnastiky ......................................... 42 3.8 Pravidla platná od roku 2005 ...................................................................... 42 4 Faktory ovlivňující sportovní výkon závodnic v moderní gymnastice...... 52 4.1 Somatické faktory ....................................................................................... 52 4.2 Kondiční faktory moderních gymnastek ..................................................... 52 4.2.1 Kondiční pohybové schopnosti ............................................................ 52 4.2.2 Koordinační schopnosti........................................................................ 53 4.2.3 Pohyblivost........................................................................................... 53 4.3 Technické faktory ........................................................................................ 53 4.4 Faktory taktiky ............................................................................................ 54 4.5 Psychické faktory ovlivňující výkon........................................................... 54 4.6 Fyziologické funkce moderních gymnastek................................................ 54 Závěr .................................................................................................................... 55 Seznam použité literatury .................................................................................. 56

4

Úvod Moderní gymnastika, na rozdíl od ostatních sportů, spojuje tradiční fyzický výkon s novým fenoménem – estetikou. To má od počátku vliv nejen na samotné sportovce, ale i na odlišnou skladbu divácké veřejnosti, která se nepřichází pouze pobavit výjimečnými fyzickými výkony, ale objevuje pro sebe i novou možnost kultivace prostřednictvím silného estetického prožitku. V případě moderní gymnastiky se nejedná o sportovní disciplínu, která vznikla u nás. V důsledku toho neexistuje dostatečná odborná pramenná základna, o kterou by bylo možné se při tvorbě syntetické studie opřít. Počáteční handicap však byl silnou motivací pro to, aby byl prostřednictvím této studie učiněn pokus o vytvoření uceleného, sjednocujícího pohledu na historický vývoj sportovní disciplíny, a to jak v celosvětovém měřítku, tak i v rámci rozvoje moderní gymnastiky na našem území. Fatální nedostatek odborné literatury musel být nahrazen osobními konzultacemi a rozhovory s řadou dosud žijících pamětnic, které v 60. letech u zrodu tohoto sportu stály. Díky tomu se podařilo navázat v mnoha případech až přátelské vztahy a vazby, které byly velmi obohacující a umožnily transformaci řady poznatků a faktů, bez nichž by práce nemohla vzniknout. Jednalo se mimo jiné o množství autentických zážitků a informací z prvních soutěží na našem území, které byly inspirovány sovětskou gymnastikou, ale i o dojmy z prvního mistrovství světa, které se uskutečnilo v Budapešti v roce 1963. Cílem této diplomové práce je zachytit a přiblížit vývoj moderní gymnastiky jako sportovní disciplíny od počátku až do současnosti, a to jak z hlediska teoretického, tak i z hlediska praktických poznatků získaných osobní zkušeností a průzkumem ve střediscích vrcholového sportu.

Moderní gymnastika je jediná sportovní disciplína určená přímo ženám. Od počátku vývoje lidské společnosti měli muži významnější postavení, a to platilo později i o oblasti uvědomělé sportovní činnosti. Na ženy se zapomínalo. I tato skutečnost byla jedním z důvodů pro to, aby vznikla cvičení, která by byla typická jen pro ženy, to znamená, aby byla uzpůsobena jak ženskému tělu, tak i

5

ženské mentalitě. Dnes se setkáváme s ženami v téměř všech původně pouze „mužských“ sportovních odvětvích – ať už jsou to kolektivní či individuální sportovní hry fotbal, hokej, basketbal, tenis, či atletické disciplíny.

U všech

těchto činností dodržují ženy stejná popř. částečně modifikovaná pravidla jako muži. Moderní gymnastika však zůstává výhradně ženskou disciplínou - ukazuje ženskost, půvab, ladné pohyby, vysoký stupeň flexibility ženského těla, představuje sílu a hbitost a zároveň křehkost. Posláním této práce není podat úplný a vyčerpávající obraz moderní gymnastiky jako sportovní disciplíny, ale přiblížit základní charakteristiky, historické souvislosti, pravidla a vývojové tendence tohoto krásného, i když neprávem opomíjeného, ženského sportu. Při tvorbě práce jsem postupovala tak, abych i laickým pohledům na moderní gymnastiku přiblížila věcně druhy náčiní a charakteristické rysy sportovní disciplíny.

6

1 Charakteristika moderní gymnastiky

1.1 Obecná charakteristika sportovní disciplíny Moderní gymnastika je sportem esteticko-koordinačním. Podle klasifikace uváděné doc. Choutkou je výkon v moderní gymnastice typem technickoestetického výkonu s úkolem přesně, formálně dokonale a esteticky předvést danou sestavu. Výkon má charakter převážně stereotypní, protože u jednotlivých pohybových struktur (prvků), jejich kombinací a celých sestav musí dojít k vysokému stádiu automatizace i přesto, že jsou kontrolovány vědomím (Čížková, Novotná, 1978). V moderní gymnastice, disciplíně, která vešla původně do povědomí pod názvem umělecká gymnastika (překlad z ruského slova „chudožestvěnnaja“), dochází ke spojení hudby, choreografie, prvků baletu, tance a pohybového výrazu. Svými kořeny sahá do oblasti umění, tance a výrazového pohybu. Zahrnuje velký počet dovedností, a to jak ve cvičení bez náčiní, tak i s náčiním, včetně množství složitých pohybových struktur a jejich kombinací v sestavách. „Hlavní požadavky jsou kladeny na sensomotorické schopnosti, estetické cítění a plasticitu pohybu“ (Čížková, Novotná, 1978). Umělecká gymnastika je jedním z nejmladších odvětví sportovní specializace pro ženy. Vyhovuje pohybovým i duševním zálibám žen a odpovídá úkolům vlastním ženě. Je sestavena vzhledem k zvláštnostem ženského organismu na základě poznatků anatomicko-fyziologických, estetických, psychologických a v souhlase s teorií a praxí naší pedagogiky (Petrová, 1957). Umění v umělecké gymnastice nebylo od počátku chápáno jako cíl, ale jako prostředek výchovy, sloužící ke zušlechťování cvičenky po stránce estetické a výchovné a v neposlední řadě po stránce zdravotní. Společné skladby i sestavy jednotlivkyň musí podle závodních pravidel obsahovat základní skupiny prvků: skoky, rovnováhy, obraty (piruety), prvky ohebnosti a vlny. Dále rytmické kroky, poskoky, švihy, kroužení a obraty. U vrcholových gymnastek musí být dokonale zvládnuty techniky klasické,

7

plastické výrazové a akrobacie. Cílem gymnastky je celistvý, harmonický, pohybový projev, který je v dokonalém souladu s hudebním doprovodem a vnitřním prožitím cvičenky. Dokonale předvedená sestava tedy neznamená jen technickou preciznost cvičení s náčiním či bez náčiní, ale musí být projevem celé osobnosti. Nedílnou součástí cvičení moderních gymnastek je hudba. Podle Petrové (1957) není možné oddělit pohyb od hudby, neboť dává cvičení osobitý ráz a pohybům pak různý charakter. Určuje dynamiku cvičení, rychlost a napětí pohybů a plastickou výraznost.

Moderní gymnastika je v současnosti již i olympijská sportovní disciplína, jejíž původ datujeme do 30. let 20. století. V programu OH se poprvé představila v roce 1984 v americkém Los Angeles. O čtyři roky později v Soulu již za přítomnosti reprezentantek Československa.

1.2 Základní dělení cvičení v moderní gymnastice Cvičení umělecké gymnastiky dělíme do dvou základních skupin: 1. cvičení bez náčiní; 2. cvičení s náčiním.

Oběma těmto základním skupinám jsou podřízeny tři společné skupiny, které tvoří základ výcviku v moderní gymnastice: a) všestranně rozvíjející průpravná cvičení; b) rytmická cvičení; c) speciální cvičení.

Cílem všestranně rozvíjejících průpravných cvičení je: I.

upevňovat návyk správného držení těla v klidu i při každém pohybu, odstraňovat chybné držení těla, stejně jako nesprávné pohybové návyky;

II.

rozvíjet sílu a pružnost svalů, pohyblivost kloubů a usměrňovat svalové napětí a uvolnění;

8

III.

učit základní nervosvalové koordinaci pohybů, která je potřebná pro celistvý harmonický pohyb;

IV.

osvojit si pohybové návyky a vlastnosti důležité pro život (rychlost, obratnost, odvahu, rozhodnost, pružnost a jiné).

Rytmická cvičení mají za úkol naučit cvičenku vnímat hudbu a vyjadřovat ji pohybem. Hudba dává cvičení osobitý ráz a pohybům různý charakter tím, že pomáhá vytvářet pohyb různého napětí, rychlosti a plastické výraznosti. Pochopením jednotlivých složek hudby dospívá cvičenka k vnímání hudby, která ovlivňuje i její citovou složku. Pohybový projev cvičenky se tak stává uvědomělý, procítěný a je v dokonalém souladu s hudbou.

Speciální cvičení s náčiním i bez náčiní jsou třetí významnou skupinou ve výcviku moderních gymnastek. Jejich úkolem je vytvářet speciální návyky pohybového projevu a stále rozvíjet a zvyšovat úroveň všestranného tělesného rozvoje dívek. Tato speciální cvičení můžeme rozdělit do následujících skupin: I. II.

pohyby paží a ramen; pohyby trupu, šíje a hlavy;

III.

pohyby pánve a nohou;

IV.

chůzi;

V. VI. VII. VIII. IX.

běh; taneční kroky; skoky; rovnováhu; obraty;

X.

výcvik prostorového cítění;

XI.

pohybové motivy a vazby;

XII.

výcvik tvůrčího individuálního pohybového projevu.

(Petrová, B. Umělecká gymnastika a její pohybový projev)

9

1.3 Druhy náčiní moderních gymnastek V průběhu vývoje moderní gymnastiky docházelo k nejrůznějším změnám v kompozici sestav, v jejich v hodnocení, počtu disciplín, ve kterých se závodilo, a to jak v povinných, tak i ve volných sestavách. Vyvíjelo se i načiní – zejména materiál a barevné provedení. Dnes gymnastky používají výhradně náčiní japonské výroby, charakteristické širokou škálou barev. Dříve nesměly být trikoty ani náčiní v barvách kovů (zlato, stříbro, bronz), nesměly být použity lesklé materiály. Dnes už tato omezení neplatí.

Jednotlivé druhy náčiní: • ŠVIHADLO – jeho délka je individuální podle tělesné výšky gymnastky;

Obrázek 1. Švihadlo

10

• OBRUČ – průměr 80 – 90 cm, hmotnost obruče je alespoň 300 gramů a je vyrobena z plastu. Dříve cvičily gymnastky s kovovými obručemi. Barva obruče záleží na volbě gymnastky, pro změnu barvy náčiní a pro lepší manipulaci s ním jsou využívány barevné izolepy;

Obrázek 2. Obruč

Obrázek 3. Ozdobné izolepy na obruče 11

• MÍČ – je vyroben z měkké hmoty, jeho průměr je 18 – 20 cm a hmotnost minimálně 400 gramů. Míče jsou vyráběny v široké barevné škále. V gymnastických začátcích se pro cvičení využívaly rovněž míčky tenisové a středně velké míče (Sabinov, 1960);

Obrázek 4. Míč

12

• KUŽELE – dříve byly vyráběny ze dřeva, dnes z umělé hmoty, jejich délka dosahuje 40 cm a hmotnost 150 gramů. Jedná se o náčiní, které se využívá výhradně v páru;

Obrázek 5. Kužele

13

• STUHA – bývá 7 cm široká, 6 metrů dlouhá a je připevněna k tyčce dlouhé 50 – 60 cm, za kterou gymnastka stuhu drží.

Obrázek 6. Stuha

Obrázek 7. Tyčka (na stuhu)

14

Obrázek 8. Karabinka (spojuje stuhu s tyčkou)

Obrázky: http://natalyshop-sasaki.com

1.4 Cvičení s náčiním Cvičení

s náčiním

je

pro

moderní

gymnastiku

jedním

z nejcharakterističtějších znaků. Různý tvar a hmotnost náčiní vyžaduje vždy speciální techniku a pohybovou připravenost gymnastky. Cvičení s náčiním vyžaduje dokonalou souhru náčiní s pohybem paží a celého těla. Zatímco dřívější technika spočívala především ve vedení náčiní po křivkách, v přesných rovinách (čelně, bočně, vodorovně, příčně), dnes je typické vysoké vyhazování náčiní a jeho chytání často bez zrakové kontroly, a to různými částmi těla. Dnes rozlišujeme cvičení s pěti náčiními.

1. Švihadlo. Cvičení se švihadlem má vydatné fyziologické účinky, působí především na rozvoj svalových skupin dolních končetin, zvláště svalu lýtkového, zvyšuje pružnost v kotnících a dále zdokonaluje kloubní pohyblivost paží, nejvíce zápěstí. Cvičení se švihadlem učí i smyslu pro rytmus. Z hlediska dlouhodobé sportovní přípravy bývá švihadlo zařazeno jako první náčiní, jehož techniku si děvčata osvojují. Sestava se švihadlem by měla být dynamická, se změnami rytmu, založená především na skokových kombinacích. Hodnotí se výška skoku, pohybový rozsah

15

kloubů, záklon u skoků se záklonem, propnutá kolena a nárty. Důraz je v neposlední řadě kladen na vedení švihadla. Švihadlem kroužíme: a) vpřed; b) vzad; c) stranou; d) vodorovně (oba konce švihadla obvykle držíme v jedné ruce). Švihadlo může být drženo obouruč či jednou rukou a složeno na poloviny, třetiny a čtvrtiny. Základní technikou jsou poskoky a skoky přes rozložené švihadlo (držené obouruč za konečky). Je rovněž možné provádět zavinutí, spirály, odbíjení, mlýnky. Tyto pohyby, stejně jako pohyby se složeným švihadlem, nebo uzlem, nejsou typické pro toto náčiní, ale nesmějí v kompozici převažovat.

V sestavách se švihadlem nesmí chybět: a) přeskoky s kroužením vpřed, vzad a stranou b) drobné přeskoky přes švihadlo

;

c) manipulace: komíhání, kruhy, švihy, osmy d) kroužení

;

;

;

e) házení, chytání

;

f) vypuštění jednoho konce švihadla “ešapé”

.

2. Obruč. Cvičení s obručí je vhodné pro mládež i pro vyspělé cvičenky. „Pohyby s obručí jsou převážně dynamického charakteru, zdokonalují nervosvalovou koordinaci a přispívají velkou měrou k postřehu, obratnosti a hbitosti cvičenek“ (Főrlová, Livorová, Petrová, 1962). Polohy obruče:

16

a) rovná; b) svislá; c) šikmá. Držení obruče: a) jednoruč; b) obouruč; c) popř. jinými částmi těla. Dělení cvičení s obručí: a) pohyby obruče v rovinách; b) kroužení

;

c) házení a chytání

;

d) přeskoky a skoky do obruče; e) kutálení (po zemi a po těle) a kutálení se zpětnou rotací

;

f) manipulace: překlopení, roztáčení přetáčení, švihy, kruhy, osmy

;

g) průchody obručí

;

h) prvky prováděné nad obručí apod.

.

3. Míč. Při cvičení musí míč spočívat na dlani, nesmí být držen prsty (jen při některých cvičeních mohou prsty míč lehce přidržovat). Míč při cvičení držíme jednoruč nebo obouruč. Cviční s míčem dělíme na: a) házení a chytání (do téže ruky, přehození do druhé ruky) ; b) odbíjení c) kutálení

; ;

d) manipulace: kruhy, švihy, osmy, odrážení, převracení s či

17

bez kruhových pohybů míče (míč je vyvažován na jedné ruce nebo jiné části těla

.

Je rovněž možné provádět vedená kutálení, pasivní odbíjení a otáčivé pohyby s míčem. Avšak tyto pohyby, stejně jako držení míče oběma rukama nejsou typické pro toto náčiní a tudíž nesmí v kompozici převažovat. Provedení všech technických pohybů s míčem drženým v jedné ruce je správné pouze, když jsou prsty drženy přirozeně. „Zmáčknutý/stlačený“ míč je považován za statický. Míč držený v ruce bez samostatného pohybu paže je považován za statický, a tudíž je povolen pouze při jednom pohybu těla. Základní vyhození míče rukou musí být provedeno s jeho odvinutím, tj. s pohybem míče z dlaně přes konečky prstů a vytažením trupu do výšky. Míč vyhazujeme, stejně jako ostatní náčiní v předpažení vzhůru nebo upažení. Chycení míče musí být provedeno stažením přes prsty zpět do dlaně, nesmí být přichycen druhou rukou nebo trupem. Chycení do obou rukou snižuje hodnotu prvku o 0,1 bodu, pokud není provedeno bez zrakové kontroly.

4. Kužele. „Technika s kuželi je obtížná, neboť vyžaduje soulad pohybu celého těla s přesným rytmickým pohybem paží s kuželi“ (Főrlová, Livorová, Petrová, 1962). Paže nesmí být při cvičení strnulé, ale měkce protažené. U kužele rozeznáváme: hlavici, krk, tělo a patu. Pohyb vychází z ramenního kloubu u velkých kruhů a ze zápěstí u malých kroužků a mlýnků. Pohyby paží musí být v souladu s pohyby celého těla, jeden pohyb navazuje na druhý. a) malé kroužky b) mlýnky

;

;

c) házení, chytání jednoho nebo obou kuželů s rotací nebo bez

rotace, asymetrická házení a chytání

18

;

d) ťukání

;

e) manipulace: švihy, kmihy a kruhy paží. Švihy, kmihy a kruhy kuželů, osmy, asymetrické pohyb

.

Asymetrické pohyby musí být prováděny s různým pohybem kuželů (tvar, rovina, amplituda, směr). Malé kroužky prováděné se zpožděním, nebo různými směry nejsou považovány za asymetrické pohyby, protože mají stejný tvar a amplitudu, 50% manipulace kuželů během sestavy musí být provedeno s kuželi drženými za hlavu. Asymetrické házení může být prováděno jednou nebo oběma rukama najednou. Pohyb kuželů se musí lišit ve tvaru či výšce (jeden kužel letí výš, než druhý), lišit se rovněž může rovina či směr vyhození. Kutálení, odrážení, či klouzání, stejně tak jako držení kuželů za krk, nebo tělo nesmí v kompozici převažovat.

5. Stuha. Patří k obtížnějším náčiním, proto je nácvik techniky s tímto náčiním zařazen v dlouhodobé přípravě mládeže spolu s kuželi až za švihadlo, obruč a míč. Šestimetrová stuha musí být v průběhu celé sestavy v pohybu, její konec se nesmí dotýkat země a těla cvičenky (pokud tak nečiní záměrně – namotání stuhy při chytání). V manipulaci se stuhou rozlišujeme: a) hádky/vlnovky b) spirály

(4 – 5 hádků) ; (4 – 5 spirál) ;

c) manipulace: kruhy, švihy, kmihy, osmy d) házení

;

;

e) házení s návratem - “stahovačka“ f) malé házení „ešapé“

;

;

g) průchody stuhou nebo přechody nad kresbou stuhy celým tělem nebo částí těla

19

.

Je rovněž možné provádět odrážení, namotání a vymotání ze stuhy. Tyto prvky však nejsou považovány za typické pro toto náčiní a tudíž nesmí v kompozici převažovat.

Zatímco dnešní gymnastky používají v soutěžích patero výše uvedených náčiní, v dřívějších letech jsme se v umělecké gymnastice setkávali rovněž se cvičením se závojem, jež bylo zařazeno do závodního programu. Cvičení se závojem bývá označováno jako velice náročné. Pro předvedení sestavy byl jedním z rozhodujících faktorů materiál, ze kterého byl závoj vyroben, neboť závoj z nevhodného materiálu se mohl nalepit na tělo závodnice a tím znehodnotit připravenou

choreografii.

V takovém

případě

samozřejmě

následovaly

i odpovídající bodové ztráty. V úplných počátcích bojovaly o cenné kovy umělecké gymnastky také v disciplínách jako je akrobacie či přeskok laťky. Dle slov doktorky Blaženy Petrové byly ale naštěstí včas vyřazeny.

1.5 Hudební doprovod Hudební doprovod byl od počátku součástí umělecké gymnastiky. Povinné i volné sestavy cvičily gymnastky s doprovodem klavíru. Živá hudba znamenala lepší kontakt závodnice s hudbou. Cvičilo se na lidové písně a na nejrůznější hudební motivy. Využívalo se úryvků skladeb předních světových hudebních skladatelů, anebo byly komponovány skladby přímo pro určité sestavy. Později přišly italské gymnastky s nápadem využít pro doprovod větší hudební tělesa, která znamenala dokonalejší hudební prožitek, avšak za cenu vyšších nákladů. V důsledku toho byla živá hudba nahrazena hudbou reprodukovanou, která umožňuje větší variabilitu a širší repertoár. Přestože je nabídka v tomto ohledu velmi bohatá, nedaří se vždy skloubit náročné pohybové kreace s vybranými hudebními motivy. Cílem je, aby byl pohyb dokonale sladěn s hudbou, aby vystoupení působilo uceleným dojmem.

20

Plisková se však k současně nastaveným trendům staví kriticky: Poukazuje na složitost prvků a na jejich nepřiměřené množství, které vede k upřednostnění technické stránky nad estetikou. Sestavy mnohdy připomínají až artistické výkony, avšak zdá se, jakoby hudební složka nebyla cítěna a prožívána. V nevhodně zvolených složitých skladbách nemusí být hudba správně pochopena, a naopak dobře zvolené skladby nemusí být v souladu s pohybovou stránkou. Nepřiměřené množství prvků ubírá na estetice. Věc je tradičně dobře vyřešena u tzv. bývalé sovětské školy, kde je na celkové sladění kladen zvýšený důraz. Ideální situace je zejména u gymnastických exhibic, kde mají závodnice větší volnost ve výběru předváděných prvků. Řada exhibičních vystoupení má velmi dobrou úroveň a pro mnoho diváků jsou pro rozmanitost a různorodost pojetí velmi atraktivní. Závodní sestavy byly v minulosti od sebe výrazně odlišné, v současnosti jsou si podobné. To je zřejmě příčina, proč se z moderní gymnastiky vytrácí krása a příjemný dojem. 1.6 Struktura řídících složek Správní institucí je Mezinárodní gymnastická federace FIG (francouzsky: Fédération Internationale de Gymnastique), která byla založena v roce 1881 a zahrnuje všechny gymnastické disciplíny. Moderní gymnastika je jejím právoplatným členem od 1961. Pořádá mistrovství světa a olympijské hry. Evropská gymnastická unie UEG (European Union Of Gymnastics / Union Européenne de Gymnastique), 47 členů. Pořádá mistrovství Evropy. Český svaz moderní gymnastiky, ČSMG – od roku 1963, pořádá mistrovství České republiky.

Obecná charakteristika sportovní disciplíny, která vešla do povědomí jako umělecká gymnastika, předznamenává význam a postavení této činnosti v kontextu sportu jako důležitého kulturního fenoménu. Kapitola se zabývá podrobně základními cvičebními kategoriemi a zejména rozebírá jednotlivá náčiní, hudební doprovod a ostatní významné aspekty.

21

2 Historie

2.1 Kořeny vývoje ženské gymnastiky Kořeny světového vývoje ženské gymnastiky sahají do druhé poloviny 19. století. „Historie označuje za zrod tělocviku paní a dívek rok 1869“ (Fišer, 1983). V této době byl téměř po celém světě rozšířen švédský tělocvičný systém. Jako reakce na tento Lingův systém, ve kterém chyběla krása a výraz, tvůrčí aktivita, individuální projev a uvolnění začala vznikat celá řada škol s gymnastickým a tanečním zaměřením (Kašparová a kol, 1963). Snahy zajistit pro ženy významnější společenské uplatnění mají za následek rychlý rozvoj těchto škol - hovoříme o tzv. „moderní gymnastice“. Původně ženy cvičily totéž co muži pouze v nepatrně upravené formě. Vzhledem k fyzické i psychické odlišnosti obou pohlaví nebyla tato cvičení pro ženy nejvhodnější a čelila kritice světových vědců, jako např. francouzského fyziologa Georga Déményho a Pjotra Franceviče Lesgafta z Ruska. Z toho důvodu došlo později k vytvoření samostatného cvičebního programu pro ženy. O spojení zdravotního významu pohybu s jeho krásou se zasloužil francouzský herec a pedagog Francois Delsarte. Jeho „estetickou gymnastiku“ pak v teoretické i praktické podobě přinesli do USA jeho žáci Steele Mac Kaye a Genevieve Stebbinsová. Snažili se pohybem vyjádřit duševní stav, vytvářet takový pohyb, který byl nejen zdraví prospěšný, ale také estetický a odpovídal zvláštnostem ženského těla. Záměrem bylo, aby přísná gymnastika vyústila v půvab a aby každý pohyb byl oživen výrazem. (Kašparová, 1962) Po této americké metodologické lekci se ženská gymnastika vrací do Evropy, a to dvěma cestami: první z nich byla propagace stylu Stebbinsové, avšak na uměleckém podkladě H. Kallmayerové. Podle ní by měl být výsledkem spojení gymnastiky s tancem „oduševnělý pohyb“. Pro vedení pohybu je nezbytně nutné postupné napínání a uvolňování. Druhý způsob prosazovala americká lékařka Bess Mensendicková. Ta kladla důraz na zdravotní stránku cvičení pro ženy. Pohyb vycházející z pánve, ovlivňuje správné držení těla. „Estetický pohyb v její metodě je výsledkem souhry 22

„energizované“ a „relaxované“ svalové práce, jejíž vzory viděla v reliéfech antických soch.“ (Kašparová, 1963) Pohyb nesmí být strnulý a křečovitý. „Přirozený rytmus pohybu a důležitost prostorového vnímání je další typickou zásadou při cvičení“ (Klárová, 1998). Další propagátorkou krásna, tanečnosti, oduševnění a výrazu ve cvičení byla tanečnice Isador Duncanová. Podle Duncanové má pohyb, zvláště pak tanec, dávat lidem svobodu, možnost vyjádřit své emoce jako je strach, bolest, radost, lásku apod. V projevu Duncanové nešlo o technicky nejdokonalejší tanec, ale svým vyjádřením pocitů a nálad si získala velké množství příznivců. Její pojetí bylo inspirativní pro další vývoj ženské gymnastiky, a bylo podnětem pro vznik nových škol. Francouzský fyziolog Demény byl jedním ze zakladatelů takových „škol“. Z počátku vítal zavádění švédské gymnastiky, ale po svých vědeckých výzkumech podrobil švédský tělocvik ostré kritice. Postavil se proti umělým cvičením. Požadoval, aby tělesná výchova, a to především tělesná výchova dívek a žen, byla založena na pohybu a skladbě pohybů, na dynamice a syntéze práce. Démény se snažil o harmonii, syntézu síly a krásy v tělesné výchově. Žádal, aby základem byla přirozená cvičení. Význam krásného a užitečného pohybu pro dívky zdůvodnil v díle Výchova a souhra pohybů s podtitulem Tělesná výchova dívky (Éducation et Harmonie de Mouvement. Éducation physique de la jeune Fille, 1911). Za hlavni úkol pro tělesnou výchovu dívek považoval Démény potřebu vypěstovat návyky správného držení těla, obratnost, ohebnost a umění pohybovat se měkce a ladně. Démény zdůraznil, že pohyb dívek, má být zaokrouhleně pokračující, úplný, nepřetržitý, vláčný, krouživý, ladný a měkký. Ovlivnil tak významně směr rytmického tělocviku. (web) Úkoly tělesné výchovy nechápal pouze z hlediska zdravotního a estetického, ale zdůrazňoval také výchovné cíle, vedoucí k všestrannému rozvoji organismu. Hlavní úkoly tělesné výchovy podle Deményho: 1. ZDRAVÍ – rozvíjet každou funkci zvlášť v harmonii celého organismu; 2. KRÁSA – pěstovat plastický pohyb (estetická výchova); 3. OBRATNOST - důležitost vnímat vlastní pohyby, racionálně využívat lidskou energii;

23

4. ODVAHA – vlastnost svobodného člověka, odvaha je výsledkem morálně – volní výchovy. Vést svěřence tímto směrem. Déményho učení současně ovlivnilo i George Héberta (1875 - 1957), skutečného zakladatele francouzské přirozené metody. Na základě studia fyziologických vlastností ženského těla napsal spis Tělesná výchova žen - svaly a tělesná krása (L'Éducation physique feminine - Muscles et beauté plastique, 1919), ve kterém zformuloval své názory na zákony krásy ženského těla a možnosti jejich formování. (web a Kašparová, 1963) Emil Jacques Dalcroze byl učitelem hudby na ženevské konzervatoři a je považován za zakladatele rytmické gymnastiky. Snažil se objevit vztah hudby s tělesným pohybem. Dalcroze rozvíjel rytmický pohyb od prostých rytmických pohybů ke složitým, postupoval od jednotlivých segmentů až po pohyby celého těla, až ke složitým pohybům, které vyžadují vysokou úroveň koordinace (koordinačních schopností). Za vrchol jeho systému jsou považovány „plastické studie“ - uskutečňuje se sblížení hudebních a tělesných rytmů a projevuje se výrazem pocitů. Dalcrozova rytmická gymnastika byla považována za nezbytnou přípravu pro hudebníky, tanečníky, ale i jiné umělce. V Helleru u Drážďan založil za významné finanční podpory německých mecenášů vlastní školu, kde prezentoval a vyučoval rytmiku. Finsko bylo až do konce první světové války silně ovlivněno švédským tělocvikem Linga. Teprve po válce začínají pronikat prvky ženské gymnastiky i do této severské země. O rozvoj ženské gymnastiky ve Finsku se zasloužila především Elli Björkstenová, která doplnila poněkud strohou švédskou gymnastiku o Dalcrozovy prvky rytmiky a Deményho soustavy. Jejím cílem bylo propojení tělesného rozvoje s ladností pohybu. Hilma Jalkanenová navazuje na činnost Björkstenové. Gymnastická cvičení žen rozšiřuje o taneční a výrazové prvky. Vychází z poznatků Mensedickové, Kallmayerové a německých škol. Podle Jalkanenové by mělo vyučování ženské gymnastiky probíhat takto: -

rozvoj těla by měl být uskutečňován prostřednictvím protahovacích a uvolňovacích cvičení, analytických pohybů a pohybů celého těla (skoky, vlnovité a švihové pohyby).

-

„Školením pohybů“ rozumí rytmicko-plastickou výchovu vedoucí ke

24

kráse, estetickému cítění a pohybovému výrazu. Klade důraz na individualitu každé cvičenky (Kašparová, 1963). Finská gymnastická škola obohatila světovou ženskou gymnastiku o uvolňovací a švihová cvičení, která odstraňují strnulost a křečovitost. Pohyby „výrazové gymnastiky“ německého trenéra Rudolfa Bodeho vycházely po vzoru doktorky Mensendickové ze středu těla, z pánve, odkud se šířily do ostatních částí těla. Aby došlo k uvolnění nejen tělesných segmentů, ale i k uvolnění psychiky, odstranění zábran musí být každý pohyb spojen s citovým výrazem. O jednotnou výchovu těla a duše usilovaly také zakladatelky a představitelky německé „Lohelandské školy“ Rohdenová a Landgardová. Důležitost spatřovaly ve správném dýchání při cvičení. K významným zakladatelským postavám gymnastiky v našem prostředí patřila zejména tanečnice Jarmila Kröschlová a přínosný byl i přístup Otčenáška a Pospíšila, kteří „rytmickou gymnastiku“ rozvíjeli v Sokole. Očenášek po návratu z mezinárodního kongresu v Paříži v roce 1913 zařadil do tělocvičné soustavy sokolské prvky Dalcrozovy rytmiky a Demenyho vlnivé, vláčné a racionální pohyby.

2.2 Světové dějiny umělecké gymnastiky Moderní gymnastiku, ve světě známou jako rhythmic gymnastics (la gymnastique

rythmique

sportive,

Rythmische

Sportgymnastik

či

chudožestvennaja gimnastika), u nás původně jako uměleckou gymnastiku, v níž dochází ke spojení hudby, choreografie, prvků baletu, tance a pohybového výrazu, můžeme považovat za mladou sportovní disciplínu. Její počátky datujeme do 30. let 20. století v SSSR. V roce 1934 byla v leningradském institutu tělesné výchovy, a o něco později i v Moskvě, založena „Vyšší škola uměleckého pohybu“. Rozvojem ženské gymnastiky se v SSSR zabývali do druhé světové války. Během války tento vývoj stagnoval a umělecká gymnastika jako sportovní odvětví se tak v SSSR vykrystalizovala až po jejím skončení. V metodice byl kladen důraz zejména na odlišnosti ženského organismu, a to jak v oblasti fyzické,

25

tak i psychické. Ze SSSR se umělecká gymnastika šířila na začátku padesátých let zejména do oblastí tzv. východního bloku (Bulharsko, NDR, Polsko, Rumunsko a Československo), ale i do ostatních zemí, a to nejen evropských. V

roce

1945

proběhla v Moskvě konference o otázkách ženské gymnastiky, kde byla umělecká gymnastika také zařazena do systému sovětské tělovýchovy. Následující rok vydal Všesvazový výbor usnesení o rozvoji umělecké gymnastiky žen, ve kterém doporučuje vytvořit co nejlepší podmínky pro masový rozvoj umělecké gymnastiky, její rozšíření, propagaci, školení a pořádání soutěží (Fürlová a kol, 1962). Od roku 1947 byly organizovány krátkodobé kurzy cvičitelů, proběhly první soutěže, a umělecká gymnastika se i přes problémy s neustálenými a nepřesnými pravidly dostávala do povědomí široké veřejnosti. Bylo ale zřejmé, že bez jednotných pravidel a přesné terminologie není možné úspěšně pokračovat. Proto bylo rozhodnuto zabývat se tímto tématem na zasedání rozšířené komise umělecké gymnastiky, a to hned v následujícím roce. Logickým důsledkem bylo následné organizování školení pro učitele a trenéry. Podle nových pravidel, vzešlých z těchto jednání, se soutěžilo od roku 1948, a to v povinných a volných sestavách. Závodilo se pouze ve dvou disciplínách. V roce 1949 již proběhla soutěž jednotlivkyň i družstev v šestiboji: cvičení bez náčiní, s náčiním, akrobacie, skok, volné cvičení bez náčiní a volné cvičení s náčiním. „Mistrovství, které bylo uspořádáno v Kyjevě, dokázalo, že umělecká gymnastika se úspěšně rozvíjí a získává stále větší oblibu a popularitu mezi ženami“ (Fürlová a kol., 1962). V roce 1952 byla zásluhou Německa a Rakouska ustavena Mezinárodní liga moderní gymnastiky, jejímž cílem bylo proniknout do FIG. První akcí této ligy byla gymnaestráda ve Frankfurtu nad Mohanem v roce 1955. Poté byly organizovány pravidelné mezinárodní semináře. První pokusy o kontakt s technickou komisí FIG však byly neúspěšné a moderní gymnastika se stala právoplatným členem mezinárodní gymnastické federace až v roce 1961. V roce

1962

uspořádaly

umělecké

gymnastky

během

pražského

mistrovství světa ve sportovní gymnastice exhibiční vystoupení pro technickou komisi FIG. Umělecká gymnastika byla poté akceptována jako právoplatný člen

26

FIG. Byl schválen i návrh na uspořádání prvního mistrovství světa, které se konalo v následujícím roce v Budapešti. Prvního mistrovství světa 1963, se zúčastnily pouze evropské státy. Ve dvojboji - ve volné sestavě bez náčiní a volné sestavě s náčiním se utkalo 28 závodnic z deseti zemí. Mirko Fišer: „Viděl jsem tento závod, kde rozhodočí měly srovnávat nesrovnatelné. Lidové tanečky ze Španělska či z Jugoslávie, kankán Rumunek. Jasně tehdy zvítězily gymnastky ze SSSR“. Gymnastky si vybíraly mezi míči a obručemi. Brněnská závodnice Hana Machatová obsadila 4. místo. Výkony Machatové spolu s převedenými vystoupeními Jany Bérové a Dagmar Šťastné zařadily Československo na druhé místo ve světovém pořadí. Snahou tohoto mistrovství bylo sjednotit jednotlivé směry. Aby umělecká gymnastika

nesplývala

se

sportovní

gymnastikou,

bylo

nutné

omezit

v gymnastických sestavách akrobatické prvky. Druhé mistrovství světa bylo organizováno v Praze. Od třetího MS v Kodani, v roce 1967, byly zařazeny i společné skladby s náčiním pro 6 gymnastek. Svěřenkyně naší trenérky (a autorky skladeb) Květy Černé se umístily na druhém místě. Na mistrovství světa v Rotterdamu v roce 1973 byly již zastoupeny závodnice z celého světa. Po desetiletém působení moderní gymnastiky ve FIGu se stabilizovaly soutěže jednotlivkyň i společných skladeb. V roce 1977 bylo na mezinárodním kongresu FIG odhlasováno pořádání nové vrcholné soutěže v moderní gymnastice a to mistrovství Evropy. ME pro jednotlivkyně znamenalo závod ve třech sestavách, vypsán byl i program společných skladeb. I. Mistrovství světa se konalo v Madridu hned v následujícím roce. Dalším významným mezníkem pro moderní gymnastiku je staly olympijské hry v Moskvě 1980, kde byla moderní gymnastika prezentována jako ukázkový sport. Od následujících olympijských her v roce 1984 v Los Angeles byla již oficiálním členem „rodiny“ olympijských sportů. Z politických důvodů však bez československé účasti. To se změnilo již při příštích hrách v korejském Soulu, v roce 1988. V roce 1996 na olympijských hrách v Atlantě se divákům představily

27

gymnastky také v soutěži společných skladeb. Během svého vývoje procházela moderní gymnastika řadou změn. Od raných pokusů o vytvoření nové sportovní disciplíny až po dnešní náročné výkony. Během prvních let netrénovaly sovětské umělecké gymnastky pouze v tělocvičnách, ale v létě také na hřištích či sadech. Tento způsob přípravy na mistrovské soutěže si v dnešní době dokážeme představit jen stěží. Stejně jako fakt, že si gymnastky samy šily úbory na cvičení.

2.3 Umělecká gymnastika v Československu Zakladatelem

tělocviku

pro

ženy

v Československu

je Augustin

Otčenášek, který společně s hudebním skladatelem Karlem Pospíšilem vytvořil základy rytmického tělocviku. Jejich svěží tvorba ovlivnila několik generací cvičitelek a cvičenek. Vznik umělecké a později moderní gymnastiky jako sportovní disciplíny v Československu se datuje do 50. let 20. století. Podle Bašné (1977) můžeme rozdělit vývoj umělecké a později moderní gymnastiky do tří etap hledání a nacházení správné cesty pro rozšíření a upevnění této sportovní disciplíny. Období od roku 1953 do roku 1963 označujeme jako první vývojovou etapu. V této době se umělecká gymnastika vyvíjela po boku sportovní gymnastiky SVTVS. U úplného vzniku umělecké gymnastiky v Československu byli pracovníci tehdejší sekce sportovní gymnastiky - paní Pešková a Matlochová a prof. Dr. Serbus, kterým bylo uloženo zkonstituovat v našich podmínkách uměleckou gymnastiku jako svébytné sportovní odvětví. Po návratu z exkurze v SSSR, kde byli okouzleni místní uměleckou gymnastikou, uspořádali v roce 1953 první seminář „O umělecké gymnastice v SSSR“. Na tomto semináři byl dán podnět k založení komise umělecké gymnastiky při sekci sportovní gymnastiky. První předsedkyní této komise se stala Mirka Buriánová. Následně začaly vznikat i první oddíly. Zpočátku se vycházelo z dobře teoreticky i prakticky propracovaného systému sovětské umělecké gymnastiky.

28

První celostátní závody ve společných skladbách na pódiu Karlínského divadla se konaly již v roce 1954 a setkaly se s velkou odezvou. „Na celostátní soutěži bylo předvedeno 29 skladeb nejrůznějších žánrů. Skladby gymnastické bez náčiní a s náčiním (taneční, baletní), průprava ke hrám podle hudby a skladby s nářadím. Závodily nejen ženské, ale i mužské kolektivy“ (Bašná, 1977). I přes nesporný úspěch těchto prvních závodů se ukázalo, že tímto směrem není možné pokračovat, neboť podobnost s uměleckou gymnastikou byla prakticky nulová, a za těchto okolností by nemohl být v budoucnu status této sportovní disciplíny naplněn. Paní Plisková, která se těchto první závodů osobně účastnila jako členka hodnotící komise vzpomíná: „Byl to hroznej zmatek, ale zároveň velké nadšení“. Po závodě v Karlínském divadle byly v roce 1955 vypracovány první povinné sestavy, které měly za úkol usměrnit obsah a formu umělecké gymnastiky, stejně jako její další vývoj. První povinná sestava s tenisovým míčkem byla složena Mirkou Buriánovou, sestava bez náčiní pak byla dílem Dagmar Páclové. Hudební doprovod zkomponoval Mirko Fišer bez nároku na finanční odměnu. Autorkou sestavy pro mládež v krajských soutěžích byla paní Libuše Plisková. Krajské soutěže byly v tomto období pořádány v Brně, Praze, Olomouci a Pelhřimově. Přes řadu nedostatků, které byly zaviněny nedostatečnými zkušenostmi v přípravě závodů v umělecké gymnastice, naznačovaly výkony a snaha závodnic, že umělecká gymnastika je na správné cestě a má budoucnost ve sportovním hnutí žen a dívek. Komise umělecké gymnastiky při SVTVS uspořádala seminář členek ústřední komise s předními pracovnicemi nejrůznějších rytmických a tanečních škol na našem území. Všechny účastnice hovořily i směru a metodice svých škol. Po důkladném zvážení řady teoretických a praktických poznatků těchto tanečních a rytmických škol bylo vybráno to, co nejlépe vyhovovalo pojetí umělecké gymnastiky. Při tvoření systému umělecké gymnastiky byl kladen důraz na to, aby umělecká gymnastika plnila všechny své úkoly. Sovětská expertka na uměleckou gymnastiku Mášenka Jegorovová – Noviková se zúčastnila i prvních celostátních závodů v Praze v roce 1955. Závodnice v kategorii žen se představily v povinných sestavách bez náčiní,

29

s obručí a ve skoku a jedné volné sestavě bez náčiní. Dorostenky ve trojboji skládajícím se ze sestavy bez náčiní, sestavy s míčem a přeskoku. Již v lednu 1956 byl ústřední komisí umělecké gymnastiky pořádán šest týdnů trvající kurz pro vybrané budoucí pracovnice v této sféře. Trenérka Všesvazového výboru SSSR Mášenka Jegorovová – Noviková zde představila systém, metodiku a techniku cvičení sovětské umělecké gymnastiky. Sovětskou gymnastickou školu prezentovaly praktickou ukázkou na spartakiádě v roce 1957 mistryně sportu J. Birkjukovová a L. Nasmudinová ve cvičení se sedmimetrovou stuhou. Pro řadu diváků na stadionu to bylo vůbec první setkání s uměleckou gymnastikou v její vrcholné podobě. Sovětská umělecká gymnastika však znamenala dril, hodiny strávené cvičením u tyče, podobně jako u přípravy baletek. Tento způsob cvičení nebyl přesně takový, jaký si představovali představitelé československé sekce umělecké gymnastiky. Ti se proto snažili o vytvoření vlastního, samostatného systému tohoto sportu. Díky získaným vědomostem mohl být sestaven první klasifikační program, povinné sestavy pro žákyně, dorostenky a ženy. V dalším roce se soutěžilo v povinných i volných sestavách. Jednou z disciplín byl i ze SSSR převzatý skok přes laťku. Pódiové skladby se nacvičovaly s náčiním i bez náčiní. V tomto roce se závodilo ještě pod vlivem sportovní gymnastiky. Hodnocení shodné se sportovní gymnastikou se ale ukázalo jako nevhodné pro bodování sestav v umělecké gymnastice, bylo tedy nutné vytvořit vlastní klasifikační systém. Od samého počátku soutěží v umělecké gymnastice se na předních místech objevovaly závodnice z Brna, Olomouce a Prostějova. V kategorii dorostenek zvítězila v sestavách bez náčiní, s míčem a ve skoku Hana Machatová z Brna a v kategorii žen byla nejúspěšnější Alena Chylíková – Toušová z Brna, a to v sestavách bez náčiní, s obručí, ve skoku a volné sestavě bez náčiní. Tento směr vývoje byl již správný, ale stále bylo nutné postavit hnutí umělecké gymnastiky na společný teoretický, technický i metodický základ. Po zhlédnutí mistrovství v Moskvě 1957 zpracovala Blažena Petrová první prozatímní pravidla pro ČSSR, která byla schválena ústřední komisí. Do programu byly zařazeny akrobatické prvky a přeskoky přes laťku.

30

V roce 1957 proběhla rovněž celostátní soutěž zaměřená na výběr cvičenek pro společnou skladbu, jež měla být prezentována na druhé světové gymnaestrádě v jugoslávském Záhřebu. Soutěžila čtyřčlenná družstva dívek starších 17 let. Tato soutěž už byla lépe organizována než předchozí soutěže. V roce 1958 se konaly závody v umělecké gymnastice již podle „Jednotné sportovní kvalifikace“. Zájem o uměleckou gymnastiku stále rostl. Na našem území se zvyšoval počet oddílů i cvičenek. Po roce 1958 výrazně stoupl počet oddílů. Umělecká gymnastika byla velice populární sportovní disciplínou a rychle se rozvíjela i přes velice obtížné začátky (začínalo se takřka od nuly, nebyly žádné zkušenosti). V roce 1958 probíhaly celostátní soutěže podle nově vypracovaného klasifikačního systému. Mládež I. VTM přebor v Olomouci, III. VT v Brně. První mistrovství Československa ve II. VT konající se 15.06.1958 v Karlových Varech vyhrály Dagmar Šťastná a Alena Toušová, které se tak staly oficiálně prvními mistryněmi republiky. Toto mistrovství zároveň odhalilo fakt, že volné sestavy našich závodnic nejsou dostatečně náročné, a to bylo podnětem pro sestavení tabulky prvků obtížnosti. „Volné sestavy bez náčiní ukázaly, že je nutné stanovit prvky obtížnosti podle skupin obtížnosti, aby byla kontrolovatelná obtížnost výkonnostní třídy“ (Kolektiv autorů, 1966). Rok 1959 znamenal opět zvýšený zájem o uměleckou gymnastiku, a z toho důvodu bylo nutné organizovat další školení rozhodčích a trenérek ve všech krajích, včetně Slovenska. Mistrovský titul vybojovala Jiřina Machatová z Brna. „V roce 1960 vyšla v SSSR nová pravidla umělecké gymnastiky, která se pro nás stala vzorem, tak jako celý systém sovětské umělecké gymnastiky“ (Petrová, 1962). V témže roce změřily gymnastky Československa síly s „týmy“ SSSR a Bulharska v prvním mezinárodním střetnutí v bulharské Sofii. Závodilo se ve třech volných sestavách, jedné bez náčiní a dvou s libovolným náčiním. A dále ve společné skladbě šestičlenného družstva v sestavě s náčiním. V sestavách jednotlivkyň zvítězily gymnastky ze SSSR před druhými Bulharkami. SSSR dominoval i ve společných skladbách, kde předstihl Československý tým a třetí Bulharsko. Zde se ukázaly velké nedostatky v technice i obtížnosti sestav. Stejně jako nutnost zvýšit fyzickou zdatnost a pohybový rozsah našich reprezentantek. Od roku 1961 byly sestavy mládeže i dospělých opět nově klasifikovány.

31

Byly kladeny zvýšené požadavky zejména na techniku, provedení, zkvalitnění akrobacie i úsilí o maximální pohybový rozsah. Následkem toho se MČSSR dostalo na vyšší úroveň. Probíhala další školení trenérek a rozhodčích. Mistryní republiky se stala pro tento rok Dagmar Šťastná. Stejného úspěchu dosáhla tato závodnice i v následující sezóně. V roce 1962 se poprvé uskutečnil závod „O pohár MDŽ“, který se poté konal pravidelně až do roku 1967. Veškeré náklady na přípravu prvního ročníku tohoto závodu uhradily samy gymnastky. Tento závod se konal v pražské tělocvičně na Vinohradech. Pražské gymnastky namalovaly plakáty a prodávaly vstupenky, prakticky místo rozcvičení nosily gymnastky židle pro diváky. První dva ročníky tohoto závodu pořádaného v Praze se konaly pouze pro československé gymnastky. Na třetí ročník (1964) byla již přizvána i mezinárodní konkurence v podobě závodnic z NDR a Bulharska. V témže roce (1962) byl také uplatněn nový klasifikační program. Od 1954 – 1963 zaznamenala umělecká gymnastika opět nebývalý rozmach, zvýšila se úroveň povinných, ale i volných sestav. Na první MS už byly připraveny i reprezentantky Československa. V roce 1962 byla založena samostatná komise umělecké gymnastiky. V témže roce vyšla zásluhou Danice Fürlové, Heleny Livorové a Blaženy Petrové i první (metodická) publikace „Základy umělecké gymnastiky“.

Druhá etapa rozvoje tohoto sportovního odvětví v letech 1963 – 1969 znamenala zvýšenou péči o oddíly s cílem - uspět na mezinárodní půdě. Rok 1963 má pro uměleckou gymnastiku velký význam i z toho důvodu, že byl konstituován samostatný svaz umělecké, později moderní, gymnastiky, jehož první předsedkyní se stala Dagmar Páclová. Byl již také ustanoven jednotný směr, a to již bez přeskoku přes laťku. Ta byla nahrazena cvičením se švihadlem bez hudby. Mistrovství republiky pořádané slovenskou Bratislavou vyhrála Hana Machatová z Brna. Konalo se rovněž historicky první MS v Budapešti. Naše mistryně republiky Hana Machatová vybojovala 4. místo. Umělecká gymnastika se v této době těšila skutečně velké popularitě, o které svědčily zaplněné divácké tribuny. Umělecká gymnastika si našla své místo také v televizním vysílání.

32

Průběžně probíhala další školení a semináře pro trenérky, rozhodčí a hudebníky. Mistrovské tituly na domácí půdě v letech 1964, 1965 a 1966 získaly opět Dagmar Šťastná a Hana Machatová. Již v roce 1965 na mistrovství světa v Praze získala naše reprezentantka Hana Sitnianská - Mičechová titul absolutní mistryně světa. Tento šampionát je pro naši zemi nejúspěšnějším v celé historii umělecké - moderní gymnastiky. Kromě dvou zlatých úspěchů v podobě titulu absolutní mistryně světa, a zlaté medaile za cvičení s náčiním Hany Sitnianské, získal československý tým také stříbrnou a bronzovou medali zásluhou Hany Machatové. Významným úspěchem bylo také čtvrté místo Jany Bérové. V roce 1967 zaznamenala umělecká gymnastika mírný pokles cvičenek. Tento nepatrný úpadek byl ale opět vystřídán zvýšeným zájmem, tudíž rostoucím počtem oddílů a gymnastek. V roce 1967 získala titul mistryně republiky Zdena Mlynářová. Na medaile na MS i ME dosáhly naše sólistky i týmy. Medaili získala naše pódiová skladba hned na prvním MS, na kterém se společné skladby představily, v Kodani 1967 (3. MS). Československá skladba byla stříbrná hned za kolébkou umělecké gymnastiky – Sovětským svazem. Autorkou této úspěšné sestavy byla Květa Černá. V Kodani získala zlatou medaili za cvičení se švihadlem Hana Sitnianská. Té patřil v následujícím roce 1968 i domácí mistrovský titul. Výrazný a pro budoucnost československé umělecké gymnastiky velice významný je vzestup výkonnosti mládeže, především juniorek. III. etapa vývoje od 1969 Do roku 1969 byla v Československu moderní gymnastika známá pod názvem „umělecká gymnastika“. To se však změnilo od 01.01.1969, kdy byl Československým svazem umělecké gymnastiky přijat název moderní gymnastika. A tento název si zachovala i po tom, co byl celosvětově změněn oficiální název na „rytmická sportovní gymnastika“ – Gymnastique rytmique sportive. Mistrovství světa ve Varně přineslo našim barvám dvě bronzové medaile za povinné sestavy s míčem. V celkové klasifikaci to pak byla umístění do 10. místa. Cenný kov si odvezla za 3. místo i naše společná skladba. 33

1971 obnovena tradice soutěže „O pohár MDŽ“. Z mistrovského titulu se radovala stejně jako ještě třikrát Marcela Klingerová. Zklamáním byly ale výkony reprezentantek na MS v Havaně. Byl vypracován nový klasifikační program, metodické materiály a vyšla opravená pravidla. 1972 předsedkyní svazu Dagmar Olešovská. Po nepovedeném startu na kubánském šampionátu směřovala příprava reprezentantek k mistrovství světa v Rotterdamu, na kterém získaly stříbrné medaile závodnice ve společné skladbě. Jednotlivkyně Mrenová a Baťková skončily na 9. a 10. pozici. 1973 koncepce zabezpečení vrcholové moderní gymnastiky, o rok později vzniká první středisko vrcholového sportu při Rudé Hvězdě Praha. Pro talentovanou mládež byla zřízena tréninková střediska mládeže. Po roce 1975 se zvýšil počet závodnic, trenérek i rozhodčích. Byl vypracován jednotný tréninkový systém dělený do čtyřleté všeobecné a speciální přípravy, klasifikační program a ustálen systém soutěží. Od roku 1975 byla věnována výjimečně vysoká pozornost výběru cvičenek pro pódiové skladby. 1978 Československá moderní gymnastika stále patří do světové špičky. Na mistrovství Evropy ve španělském Madridu obsadila Iveta Havlíčková ve víceboji 8. místo. Ve finálovém cvičení se stuhou vybojovala dokonce stříbrnou medaili. Pódiová skladba si odvezla umístění na 6. pozici. Ziskem čtyř medailí skončilo pro československou gymnastiku mistrovství světa v následujícím roce, které se konalo v Londýně. Zlatá za cvičení s kužely byla Daniela Bošanská, Zuzana Záveská spolu s Ivetou Havlíčkovou získala bronzovou medaili za sestavu se švihadlem. A konečně stříbrná se vrátila z londýnského šampionátu československá společná skladba. Společné skladby se mezi elitou pohybovaly i v dalších letech na II. ME 1980 v Amsterdamu, 1981 MS v německém Mnichově, 1982 stavangerském ME. Do roku 1983 získaly československé pódiové skladby celkem šest cenných kovů v podobě 3 stříbrných a shodného počtu bronzových medailí. XIII. MS Varna Bulharsko (16. - 20.09.1987). Pozitivním překvapením bylo šesté místo společné skladby. Na MS se zde poprvé představila teprve čtrnáctiletá Lenka Oulehlová, která byla odborníky označena za obrovský talent československé moderní gymnastiky. Její výkony slibovaly nadějnou budoucnost.

34

1988

olympijské

hry

v Soulu,

poprvé

za

účasti

gymnastek

z Československa. 1992 OH Barcelona Lenka Oulehlová osmá, úspěchem bylo i 16. místo Jany Šrámkové (obě z Brna). Po rozdělení republiky (1992) na Česko a Slovensko vznikly i dva samostatné gymnastické svazy. Pro Českou republiku to byl Český svaz moderní gymnastiky (ČSMG) působící v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Po rozpadu sovětského bloku následoval propad českých i slovenských moderních gymnastek výsledkovými listinami. Objevily se problémy se ziskem míst na OH. Australské boje pod pěti kruhy v roce 2000 proběhly bez české účasti. Alespoň částečného zlepšení dosáhla svými výkony českobudějovická závodnice Dominika Červenková, která dokázala vybojovat pro české barvy účast na OH v Aténách 2004. A v následujícím roce obsadila 16. místo na MS v Baku. Českým gymnastkám se nedaří obstát v silné mezinárodní konkurenci a to ani v kategorii jednotlivkyň ani mezi elitními společnými skladbami. Nástupnické státy bývalého Svazu sovětských socialistických republik mají moderní gymnastiku na velice dobré úrovni, opírající se o širokou základnu, a významnou podporu. V České republice jsou v současnosti v popředí zájmu jiná sportovní odvětví, jako například fotbal nebo lední hokej. Podle autorek knihy Umělecká gymnastika dívek, 1967, byla umělecká gymnastika považována za jeden z nejvhodnějších sporů pro ženy a dívky. Pro její zdravotní a estetické hodnoty byla i velmi oblíbenou disciplínou nejen pro cvičenky, ale i pro diváky, kteří navštěvovali gymnastické závody v hojném počtu. Během druhého mistrovství republiky dokonce chtiví fanouškové, kteří se nevešli do tělocvičny, rozbili okna, aby mohli závody sledovat přímo z ulice. Dnešní gymnastika, kvůli stále rostoucím nárokům na pohybový aparát však nemá na zdraví závodnic pozitivní vliv. Vysoká zátěž, přibližně 35 hodin tréninku týdně, udržování a neustálé zvětšování pohybového rozsahu, jednostranná, nedostatečně kompenzovaná zátěž má spíše opačný dopad. Klesl i divácký zájem. Dříve jsme mohli na závodních kobercích vidět gymnastky plnějších tvarů

35

a tyto závodnice nebyly za svoje postavy nijak penalizovány, byly schopny podávat hodnotné výkony. Později ale přišla doba přehnaně štíhlých šampionek, které získávaly nejcennější trofeje v téměř dětském věku. V posledních letech se situace nepatrně zlepšuje, zvyšuje se věk, kdy se gymnastky drží ve světové špičce. Byla posunuta věková hranice pro vstup do seniorské kategorie.

2.4 Tréninky dříve a dnes V dobách začátku umělecké gymnastiky neabsolvovaly gymnastky tréninkové dávky podobné těm dnešním. Příprava na soutěže probíhala dvakrát, maximálně třikrát týdně a každá tréninková jednotka trvala přibližně devadesát minut. Pro trenérky, stejně jako pro závodnice byla umělecká gymnastika zálibou, prostředkem pro rozvoj motoriky. Trenérky se umělecké gymnastice věnovaly pouze ve svém volném čase, po příchodu ze zaměstnání. Umělecká gymnastika ve své současné podobě vyžaduje profesionální přístup. Trenérky ve vrcholových centrech, jakým je na území Brna Sportovní klub Gity, jsou profesionálními trenérkami. Špičkové závodnice trénuji průměrně 6x týdně, celková zátěž je přibližně 35 hodin týdně. Řada sportovních klubů v České republice i v zahraničí (v západní Evropě) využívá služeb trenérek z oblasti bývalého Sovětského svazu včetně jejich náročných tréninkových metod a prostředků. I přes částečnou profesionalizaci trenérek moderní gymnastiky posledních desetiletí, nacházíme v této oblasti celou řadu nedostatků. S výjimkou středisek vrcholového sportu se setkáváme s nesprávným vedením tréninkových jednotek. Dříve, podle slov bývalých metodických expertek, Pliskové a Petrové, měly tréninkové jednotky jasný řád. Celé probíhaly jednotně pod důsledným vedením trenérek, které dbaly na společná rozcvičení, správná provedení, kompenzaci atd.

Druhá kapitola je zaměřena na historii a vývoj tělesné výchovy pro ženy, světové a československé dějiny moderní gymnastiky.

36

3 Pravidla moderní gymnastiky - vývoj a změny První sjednocená pravidla moderní gymnastiky byla ustanovena v roce 1948 v SSSR, a to včetně odborného názvosloví. V tomto roce byly v soutěžích uplatněny pouze dvě disciplíny. Už v roce 1949 se soutěžilo v šestiboji. Jednalo se

o povinnou sestavu

s náčiním, povinnou sestavu bez náčiní, akrobacii, skok (nůžky přes laťku), volné cvičení s náčiním a bez náčiní.

V našich podmínkách byly první závody, které se uskutečnily na půdě karlínského divadla v roce 1955, hodnoceny podle pravidel sportovní gymnastiky. O dva roky, po zhlédnutí mistrovství SSSR v Moskvě, zpracovala první prozatímní pravidla Blažena Petrová. S přibývajícími zkušenostmi ze závodů byla tato prozatímní pravidla postupně doplňována. V roce 1960 byla v SSSR vydána nová pravidla umělecké gymnastiky, která se stala vzorem pro uměleckou gymnastiku i v Československu. Pravidla vydaná v roce 1962 zpracoval kolektiv ústřední komise umělecké gymnastiky při sekci sportovní gymnastiky ÚV ČSTV pod vedením Blaženy Petrové. Veškeré soutěže v umělecké gymnastice se následně konaly podle těchto pravidel. V této době se soutěže dělily následujícím způsobem: a) Mistrovské (u mládeže přebornické) – v tělovýchovných jednotách, okresech, krajích a v ČSSR (přebor TJ, okresu, kraje, dorostenecký přebor ČSSR a mistrovství ČSSR); b) Přátelské; c) Kontrolní (volné sestavy); d) Mezinárodní; e) Veřejné; f) Náborové (SHM). (Pravidla umělecké gymnastiky, 1962)

37

Věkové kategorie: a) Mládež od 9 – 15 let, závodí podle klasifikačního programu pro mládež III., II. a I. výkonnostní třída; b) Dospělé po dovršení 15 let (od kalendářního roku, kdy dovrší 15 let), závodí podle klasifikačního programu pro dospělé III., II. a I. výkonnostní třída a třída mistrovská.

3.1 Práva a povinnosti závodnic Závodnice má právo závodit pouze ve své nebo vyšší třídě. Má právo provést rozcvičení před závodem v určené místnosti a je-li to povoleno, tak i na závodišti.

3.2 Rozhodčí Uměleckou gymnastiku, stejně jako její nástupkyni – moderní gymnastiku, hodnotí sbor rozhodčích. Hodnocení sestav umělecké gymnastiky podle klasifikace sportovní gymnastiky se ukázalo jako nevyhovující. U sportovní gymnastiky se totiž nehodnotil pohybový projev ani soulad pohybu s hudbou. Rozhodčí se v počátcích potýkaly i s řadou dalších nedostatků, mimo jiné to bylo například zdlouhavé bodování. I po zavedení jednotné sportovní klasifikace, která rozhodčím práci značně usnadnila, nemůžeme označit posuzování sestav v moderní gymnastice jako zcela bezproblémové, protože je postaveno na subjektivním postoji rozhodčích. „To, co se v pohybovém projevu závodnice líbí jedné rozhodčí, nemusí se líbit druhé“ (Kolektiv autorů, 1966). Pro kvalitní rozhodování je nezbytná dobrá připravenost rozhodčích na každý závod a jejich velké znalosti gymnastické problematiky. Výchozí známkou pro ideálně předvedenou sestavu byla po dlouhé roky hodnota 10 bodů, od které se odečítaly bodové srážky podlé míry chyb.

38

„Umělecká gymnastika patří k individuálním sportům, hodnocení výkonu závodnic je velmi obtížné. I když je podloženo pravidly, záleží často na subjektivním názoru jednotlivých rozhodčích“ (Kolektiv autorů, 1966). Sbor rozhodčích tvoří: hlavní rozhodčí, zástupkyně hlavní rozhodčí, vrchní rozhodčí a rozhodčí. Hlavní rozhodčí je v čele sboru rozhodčích a odpovídá za přípravu a provedení závodu v souladu s pravidly a rozpisem závodu. Zástupkyně hlavní rozhodčí pracuje podle jejich pokynů a příkazů, a pokud není hlavní rozhodčí přítomna, přebírá všechna její práva a povinnosti. Jako vrchní rozhodčí bývá označena nejzkušenější ze sboru rozhodčích, usměrňuje práci sudích. Kritériem pro posuzování výkonů v umělecké gymnastice je nejen dovednost, s jakou cvičenka ovládá své tělo při velmi složitých celistvých pohybech bez náčiní nebo s náčiním, ale především kvalita provedení, tj. technika pohybového projevu a přirozený výraz závodnice v souladu s charakterem hudby i spojení vnitřního prožití pohybu s hudebním doprovodem“ (Petrová, 1957). Hlavním úkolem rozhodčích v moderní gymnastice je nestranně a zodpovědně posoudit výkon závodnic. Předpokladem úspěšné práce jsou charakterové vlastnosti a morální profil rozhodčí, důležitá je i psychologická příprava. Objektivnost, zásadovost, čestnost, rozhodnost a nekompromisnost v zásadních otázkách, sebeovládání, hbitý postřeh a dobrá pohybová paměť jsou vlastnosti, které napomáhají rozhodčím při jejich práci. A zvláště pak v případech, které nejsou přesně vymezeny pravidly.

3.3 Hodnocení povinných sestav Zásady hodnocení povinných sestav: 1. Přesnost provedení sestavy podle popisu; 2. technicky správné provedení sestavy s pohybovým výrazem; 3. soulad pohybu s danou hudbou. (Kolektiv autorů, 1966)

39

Počet rozhodčích při povinných sestavách: a) 4 rozhodčí (jedna z nich je hlavní rozhodčí) – závody I. třídy mládeže, II. a I. třídy a třídy mistrovské; b) 2 rozhodčí – II. třída mládeže a III. třída dospělých; c) Při skupinovém cvičení mládeže III. třídy může být jedna rozhodčí na každou závodnici.

Určení známek při povinných sestavách každá rozhodčí samostatně a nestranně stanoví známku a na pokyn zástupkyně hlavní rozhodčí ukáže veřejně známku.

Pro výpočet známky platí: a) Při 4 rozhodčích – průměr dvou středních známek, nejvyšší a nejnižší známka se škrtá a ze dvou středních se vypočítává průměr; b) Při 2 rozhodčích – průměr; c) Při 3 rozhodčích platí střední známka, krajní se škrtají.

3.4 Volná sestava s náčiním Volná sestava s náčiním je hodnocena na základě dokonalé souhry pohybů těla s pohyby náčiní. „Tato symbióza technické vyspělosti a její pohybové kultury se speciální technikou jednotlivých náčiní vytváří krásu volných sestav v umělecké gymnastice“ (Kolektiv autorů, 1966). Určení známek u volných sestav: hodnocení skladby se provádí současně s hodnocením provedení. Z výsledné známky za provedení se odpočítává srážka za skladbu.

Volné sestavy posuzují: a) 4 rozhodčí, z nichž jedna je vrchní, posuzují vlastní provedení sestavy a souhru s hudbou; b) 2 rozhodčí, skladbu, obtížnost stanovených prvků a jejich spojení,

40

vhodnost hudebního doprovodu a využití závodní plochy; c) 1 rozhodčí – časoměřička, měří na stopkách délku trvání sestavy.

Při tvorbě volných sestav byly uplatněny předpisy, které přesně stanovily, jaké prvky obtížnosti mají sestavy obsahovat – obrat, skok, rovnováha, vlny (důraz byl kladen na vlny) – předozadní a stranou, krouživé pohyby.

3.5 Gymnastický úbor Závodní pravidla předepisovala vzhled a materiálovou skladbu cvičebních úborů. Gymnastický trikot byl původně bavlněný, jednobarevný, s rukávem nebo bez rukávu.

3.6 Pravidla moderní gymnastiky platná do roku 2000

Délka sestavy 75 – 90 vteřin. Během této doby nesmí závodnice opustit závodní prostor. Za každou chybějící vteřinu, nebo vteřinu navíc je gymnastka penalizována srážkou 0,05 bodu. Práce s náčiním musí byt rovnoměrně rozložena mezi pravou a levou ruku. Zahajovat a končit sestavu musí gymnastka vždy v kontaktu s náčiním. Je zakázána komunikace mezi trenéry a gymnastkami, stejně jako mezi trenéry a rozhodčími během sestavy. Každá sestava je hodnocena třemi panely rozhodčích: a) technický; b) umělecký; c) provedení. Technický panel hodnotí technickou náročnost sestav. Umělecký panel posuzuje choreografii, soulad s hudbou, pohyby těla, originalitu a mistrovství. Rozhodčí ze skupiny, která hodnotí provedení, sledují výraz, chyby, dokonalost provedení, práci s náčiním i pohyby těla.

41

Penalizace: a) nepatrné chyby – 0,05 bodu; b) malé chyby – 0,1 bodu; c) větší chyby – 0,2 bodu; d) vyšší srážky – pokud gymnastka nebo náčiní opustí během sestavy závodní koberec a tím dojde k narušení její plynulosti.

3.7 Nové způsoby klasifikace moderní gymnastiky

Při hodnocení moderní gymnastiky, je především složka uměleckého dojmu velmi subjektivní záležitostí. Jelikož se některá hodnocení výrazně odlišovala, a to i na mezinárodních soutěžích, snaží se Mezinárodní gymnastická federace tuto složku omezit. Před rokem 2001 bylo využíváno desetibodové hodnotící stupnice. V roce 2001 došlo k první reformě bodového systému, která však nebyla úspěšná. Nepovedlo se ji nastavit tak, aby zachovala volnost soutěží a zároveň minimalizovala subjektivitu rozhodčích. Proto se v roce 2003 celý bodový systém změnil na třicetibodový. Ani tato změna nepřinesla žádoucí výsledky a Mezinárodní gymnastická federace čelila poměrně těžké kritice, což vedlo k tomu, že v roce 2005 byl systém změněn na dvacetibodový. Ani tento systém nepřinesl přílišné změny a očekává se, že přijdou změny omezující vliv uměleckého dojmu. Tato složka je ovšem pro moderní gymnastiku poměrně důležitá a nelze ji podceňovat.

3.8 Pravidla platná od roku 2005

Podle pravidel platných od 1.1.2005 se soutěžní program jednotlivkyň obvykle skládá ze 4 sestav za využití 4 z 5 možných náčiní (švihadlo, obruč, míč,

42

kužele, stuha). Délka každé sestavy jednotlivkyň je 1:15 – 1:30 min. Soutěžní program společných skladeb se skládá ze dvou skladeb: jedna skladba se cvičí s jedním typem náčiní, druhá skladba s více typy náčiní. Délka každé sestavy společných skladeb je 2 :15-2 :30 min. Časomíra je spuštěna s prvním pohybem gymnastky (či s prvním pohybem gymnastky ve společné skladbě) a je zastavena po naprostém znehybnění závodnice (či poslední gymnastky ve společné skladbě). Srážku v hodnotě 0,05 bodu za každou chybějící či dodatečnou vteřinu provede rozhodčí-asistentka. Každý sbor rozhodčích je tvořen třemi skupinami rozhodčích a to jak pro soutěže jednotlivkyň, tak i pro společné skladby. V hodnocení se sčítají tři hodnoty, které jsou udělovány za provedení, techniku a umělecký dojem. Provedení (E, Execution) - 4 rozhodčí hodnotící provedení skladby (technické chyby). Artistika (A, Artistry) - dříve označeno jako panel A2. Čtyři sudí, které posuzují uměleckou hodnotu kompozice: hudební doprovod a choreografii (výběr prvků s náčiním i bez náčiní, práce s náčiním, využití těla, mistrovství a originalitu). Obtížnost (D, Dificulty) - dříve technická hodnota VT, 4 rozhodčí hodnotící technickou úroveň kompozice (počet a úroveň obtížností z povinných skupin pro dané náčiní či z dalších skupin) Každé skupině rozhodčích bude přidělena rozhodčí – asistentka, která má za úkol udělovat srážky za opuštění závodní plochy a za nedodržení či překročení časového limitu, stejně jako všechny další srážky související s chováním, náčiním, nevhodným trikotem atd.

Výpočet známky Výslednou známku získáme následujícím způsobem: 1. Známka za provedení (E): průměr 2 středních známek od 4 rozhodčích, její maximální hodnota je 10,00 bodů. 2. + celková známka za kompozici (A + D) dělenou 2. 43

Známka za artistiku (A) je získána průměrem 2 středních známek ze 4, maximálně do výšky 10,00 bodů Také známka za obtížnost (D) je maximálně 10,00 bodů a je vypočítána jako průměr 2 středních známek ze 4. Pro soutěže juniorek může každý jednotlivý kontinent dále navýšit známku za provedení (např. přičtením ke známce za kompozici, dvě střední známky za provedení místo jejich průměru). Každá rozhodčí je zodpovědná za známku, kterou udělí. Známka je definitivní.

Stupně chyb Chyby budou penalizovány dle stupně závažnosti následovně: • 0,10 bodu za malé chyby; • 0,20 bodu za střední chyby; • 0,30 bodu a více za velké chyby.

Opuštění závodní plochy (gymnastkou či náčiním) Jakékoli překročení závodní plochy jednou či oběma nohama, či jinou částí těla, která se dotkne země, mimo závodní plochu je penalizováno, a to jak v sestavách jednotlivkyň, tak u společných skladeb. Srážku v hodnotě 0,20 bodu za každé překročení závodní plochy gymnastkou či závodnicí společné skladby odečítá rozhodčí-asistentka. Penalizováno, a to 0,20 bodu, bude také jakékoli náčiní, které se dotkne země mimo závodní plochu, či náčiní, které opustí vymezený prostor a samo se následně vrátí. Srážka se neuděluje, jestliže náčiní přesáhne závodní plochu a nedotkne se země. Každá sestava musí být celá zacvičena na jedné závodní ploše. Pokud by gymnastka změnila závodní plochu, či docvičila svoji sestavu mimo určené závodiště, bude její výsledná známka snížena o 0,50 bodu. Kolem závodní plochy je gymnastkám dovoleno umístit náhradní náčiní a to 1 náčiní pro gymnastky jednotlivkyně, max. 2 náčiní pro společné skladby. Za každé náčiní navíc provede rozhodčí asistentka srážku 0,20 bodu.

44

Opustí-li náčiní při pádu závodní plochu, je povoleno použít náhradní náčiní. Srážky 0,50 bodu za ztrátu náčiní, bez ohledu na to, jak daleko je gymnastka od náhradního náčiní odebere rozhodčí provedení, rozhodčí asistentka strhává 0,20 bodu za překročení závodní plochy náčiním. Pokud náčiní při pádu neopustí závodní plochu, není povoleno použít náhradní náčiní. Srážky: 0,50 bodu za ztrátu náčiní (rozhodčí provedení) 0,50 bodu za použití náhradního náčiní (rozhodčí asistentka)

Ztráta a opětovné uchopení náčiní Jakákoli nechtěná ztráta (pád) náčiní bude penalizována rozhodčími provedení následujícím způsobem: a) 0,30 bodu pokud je náčiní uchopeno okamžitě či s malým přemístěním (1 krok); b) 0,50 bodu, je-li náčiní uchopeno s velkým přemístěním (více než 1 krok), nebo pokud náčiní opustí závodní plochu. Poznámka: při pádu obou kuželů je každá penalizace navýšena o 0,10 bodu.

Náčiní používaná pro společnou skladbu musí být identická (hmotnost, rozměry, tvar), odlišná může být pouze barva. Každé náčiní bude kontrolováno před vstupem gymnastky do závodní haly. Další kontrola může být provedena na konci sestavy na žádost Vyššího sboru rozhodčích. Rozhodčí asistentka udělí srážku 0,30 bodu za použití nevyhovujícího náčiní, platí pro sestavy jednotlivkyň i společné skladby.

Rozbité náčiní Dojde-li k rozbití náčiní během sestavy, nebo se náčiní zachytí na stropní konstrukci, jednotlivkyni ani společné skladbě nebude povoleno opakovat sestavu. Avšak v takovém případě nebude jednotlivkyně, ani společná skladba penalizována za rozbité náčiní, ani za náčiní zachycené na stropní konstrukci,

45

penalizována bude pouze za následky s tímto spojené. V takovém případě může jednotlivkyni a společná skladba: a) ukončit sestavu; b) pokračovat v sestavě s náhradním náčiním.

Poznámka: jednotlivkyni ani závodnicím při společné skladbě není povoleno pokračovat v sestavě s rozbitým náčiním. Bude-li sestava pokračovat, nebude hodnocena (0,00 bodu). Pokud gymnastka či gymnastky při společné skladbě ukončí sestavu předčasně, nebude tato sestava hodnocena. V případě, že bude sestava pokračovat s náhradním náčiním, budou uplatněny stejné srážky jako v případě ztráty náčiní a použití náhradního náčiní (viz výše). Dojde-li k rozbití náčiní na konci sestavy (poslední pohyb), a sestava je dokončena s rozbitým náčiním či bez náčiní, udělí rozhodčí provedení srážku 0,50 bodu.

Dotek náčiní stropu Za dotek náčiní stropu nebude závodnice penalizována. Avšak za technické chyby, které mohou vyústit z kontaktu náčiní a stropu jako je např.: a) porušení kresby náčiní (švihadlo, stuha); b) změna dráhy letu náčiní; c) změna pohybu náčiní (vibrace obruče); d) nesprávné chycení náčiní; e) ztráta náčiní; f) ztráta rytmu; g) přerušení sestavy; h) případné nesplnění jednoho či více požadavků, bude provedena bodová srážka podle závažnosti chyby (viz výše: Stupně chyb). Rozbije - li se náčiní v důsledku prudkého nárazu, platí stejná pravidla jako při rozbití náčiní (viz výše: Rozbité náčiní).

Úbory gymnastek Gymnastický trikot odpovídající pravidlům musí být z neprůhledného materiálu. Trikoty, které mají části z krajky, musí být v oblasti trupu a hrudníku

46

podšity. Výstřih v přední i zadní části trikotu musí být vhodný (ne hlubší, než do poloviny hrudní kosti a ne hlubší, než je spodní linie lopatek). Trikoty mohou být s rukávy či bez rukávů, ale není povoleno nosit taneční trikoty s úzkými ramínky. Vykrojení trikotu nesmí přesáhnout ohyb v rozkroku (maximální vykrojení). Trikot musí být přiléhavý, aby umožnil rozhodčím ohodnotit správnou polohu částí těla. Je povoleno nosit: a) dlouhé punčocháče ke kotníkům; b) „celotrikot“ za podmínky, že je přiléhavý; c) sukni, která přiléhá k bokům, ale nepřesahuje pánevní oblast trikotu; d) sukni, která přiléhá k bokům, ale nepřesahuje pánevní oblast punčocháčů či „ celotrikotu”; e) styl sukně je neomezený pokud splňuje výše uvedené podmínky: přiléhavost a správnou délku. Gymnastky mohou cvičit sestavu naboso či v gymnastických špičkách. Účes gymnastek musí být upravený a úhledný, make-up lehký. Trikoty pro společnou skladbu musí být identické ve střihu a barvě.

Obrázek 9. Gymnastické špičky

Chování trenérů Trenér (či kterýkoli další člen delegace) nesmí během sestavy jakýmkoli způsobem komunikovat s jednotlivkyní, závodnicemi společné skladby či s hudebníkem. Je-li toto pravidlo porušeno, je závodnice či společná skladba penalizována. Srážku 0,50 bodu provede rozhodčí asistentka. Shodnou bodovou ztrátu znamená i komunikace trenéra jednotlivkyně či společné skladby (popř.

47

některého dalšího člena delegace) se členy sboru rozhodčích během soutěže, stejně jako v přestávkách mezi soutěží.

Chování gymnastek Jednotlivkyně či společná skladba může být přítomna na závodní ploše, pouze pokud byla vyvolána mikrofonem či rozhodčí asistentkou, nebo pokud svítí zelené světlo. Srážka při nedodržení má hodnotu 0,50 bodu (rozhodčí asistentka). Je zakázáno rozcvičování v závodní hale mimo oficiální trénink. Penalizace 0, 50 bodu uděluje rozhodčí asistentka rovněž: a) při pozdním nástupu gymnastky či společné skladby na závodní plochu; b) pokud jednotlivkyně či společná skladba neprovede sestavu na správné závodní ploše; c) komunikují – li mezi sebou slovně závodnice během sestavy společné skladby; d) za neúčast jednotlivkyně i společné skladby na oficiálním tréninku na závodní ploše; e) nepředloží – gymnastka správně vyplněné zápisy všech sestav pro artistiku A (dříve A2/VA) a obtížnost D (dříve A1/VT).

Povinné skupiny prvků bez náčiní pro jednotlivá náčiní

Švihadlo

obruč

míč

kužele

stuha

Každá sestava jednotlivkyně může obsahovat maximálně 18 prvků obtížnosti do maximální hodnoty 10 bodů. Všechny gymnastky musí před závodem odevzdat zápis pořadí prvků obtížnosti na oficiálním formuláři a za použití správných symbolů. V opačném případě se nemohou soutěže účastnit.

48

Všechny skoky musí mít následující základní charakteristiky : a. dobrou výšku skoku; b. přesný a zafixovaný tvar skoku během letu; c. dobrý rozsah ve tvaru skoku

Obrázek 10. Dálkový skok, dálkový skok se skrčením zánožmo

Obrázek 11. Dálkový skok s hlubokým záklonem trupu, dálkový skok se skrčením zánožmo a hlubokým záklonem trupu

Prvky obtížnosti rovnováhy musí být provedeny následujícím způsobem: a. musí být provedeny na výponu, nebo na koleni; b. musí mít jasnou výdrž; c. zafixovaný ja jasně definovaný tvar (bez pohybu volné nohy, nebo opěrné nohy během prvku obtížnosti); d. dostatečný rozsah; e. v pozici rovnováhy musí být provedeny minimálně dva prvky manipulace náčiní.

49

Obrázek 12. Vysoké unožení bez dopomoci, vysoké zanožení s dopomocí

Obraty musí splňovat tato kritéria: a. musí být provedeny ve výponu; b. musí mít zafixovaný a jasně definovaný tvar během celé rotace až do konce obratu; c. musí mít ve tvaru dostatečný rozsah; Jakýkoli obrat provedený na celé noze během celé rotace, nebo části rotace, či není-li tvar jasně definován, není počítán jako prvek obtížnosti.

Obrázek 13. Příklady obratů

Všechny prvky obtížnosti ohebností a vln a. musí být provedeny s oporou o jednu nebo obě nohy či o jinou část těla; b. musí mít zafixovaný a jasně definovaný tvar ( s viditelným zastavením v poloze); 50

c. musí mít dobrý rozsah pohybu

Obrázek 14. Podmetenka, opora o předloktí

Kapitola se zabývá změnami v hodnocení sportovních výkonů závodnic v moderní gymnastice. Zachycuje přechod od hodnocení podle pravidel sportovní gymnastiky, k současnému způsobu posuzování.

51

4 Faktory ovlivňující sportovní výkon závodnic v moderní gymnastice

4.1 Somatické faktory Somatické faktory jsou relativně stálé, ve značné míře geneticky podmíněné. Týkají se podpůrného systému, tedy kostry a svalstva, vazů a šlach (Dovalil, 2002). Mezi hlavní somatické faktory řadíme výšku a hmotnost těla, délkové rozměry a poměry, složení těla a tělesný typ. Pro moderní gymnastky jsou typická štíhlá těla, štíhlé dlouhé horní i dolní končetiny. Somatotyp chápeme jako souhrn tvarových znaků jedinců. Vyjadřuje se pomocí tří čísel sedmibodové stupnice, kde první číslo značí endomorfní, druhé mezomorfní a třetí ektomorfní komponenty podle Sheldona (in: Dovalil, 2002). Moderní gymnastky můžeme zařadit do kategorie mezo-ektomorf. BMI (poměr tělesné výšky a hmotnosti) se u gymnastek pohybuje okolo 16, což je pro běžnou populaci podváha. Množství tělesného tuku se pohybuje nejčastěji mezi 6 – 7%.

4.2 Kondiční faktory moderních gymnastek 4.2.1 Kondiční pohybové schopnosti Jako kondiční faktory sportovního výkonu chápeme pohybové schopnosti. „V každé pohybové činnosti, která tvoří obsah sportovních výkonů, lze identifikovat projevy „síly“, „vytrvalosti“, „ rychlosti“ aj., jejich poměr se podle pohybových úkolů liší“ (Dovalil, 2002). I když pro sportovní výkon v moderní gymnastice nejsou nijak limitující extrémně rozvinuté silové, rychlostní či vytrvalostní schopnosti, je nezbytné, aby určité úrovně dosahovaly. Jejich rozvoj je proto zařazen do tréninkového plánu a to především v přípravném období ročního tréninkového cyklu.

52

4.2.2 Koordinační schopnosti Kromě kondičních schopností se na výkonu podílejí i schopnosti vázané na řízení a regulaci pohybu. Výkon závodnic v moderní gymnastice klade nároky na dokonalé sladění složitějších pohybů, na rytmus, rovnováhu, na odhad vzdálenosti, orientaci v prostoru, pružné změny a přizpůsobení se, na přesnost provedení atd. (Dovalil, 2002). Mezi koordinační schopnosti řadíme: a) diferenciační schopnost; b) orientační schopnost; c) schopnost rovnováhy; d) schopnost reakce (rychlost i vhodnost); e) schopnost rytmu; f) schopnost spojovací (spojování pohybů a jejich částí); g) schopnost přizpůsobování.

4.2.3 Pohyblivost Pohyblivost neboli flexibilita je schopnost vykonávat pohyby ve velkém kloubním rozsahu. Flexibilita je jedním z limitujících faktorů pro výkon závodnic v moderní gymnastice. Její zvyšování a udržování je součástí každodenní přípravy v průběhu celého ročního tréninkového cyklu.

4.3 Technické faktory „Technikou se rozumí účelný způsob řešení pohybového úkolu, který je v souladu s možnostmi jedince, s biomechanickými zákonitostmi pohybu a uskutečňuje se na základě neurofyziologických mechanismů řízení pohybu“ (Dovalil, 2002). Neustálé zdokonalování techniky bez náčiní i práce s náčiním, učení se novým prvkům a pohybovým kombinacím je součástí každé tréninkové jednotky.

53

4.4 Faktory taktiky Způsob řešení širších a dílčích úkolů, realizovaných v souladu s pravidly. V moderní gymnastice, stejně jako např. v plaveckých či atletických sprintech nebo ve sportovní gymnastice, se taktika podílí na výkonu jen minimálně, a to především díky relativně stálým podmínkám, ve kterých výkon probíhá a nepřímému kontaktu se soupeři (Dovalil, 2002). 4.5 Psychické faktory ovlivňující výkon

Podle psychologické typologie sportovních disciplín řadíme moderní gymnastiku mezi senzomotorické sporty (ty se dále dělí na koncentrační a esteticko-koordinační), kde dominuje zvládnutí komplexních pohybových struktur s důrazem na krásu provedení v souladu s hudbou. Charakterové vlastnosti u závodnic v moderní gymnastice by měly být: píle, houževnatost, svědomitost, cílevědomost, odpovědnost, soutěživost atd. Aby závodnice dosáhla maximálního výkonu, je před soutěžemi důležité dosažení optimální aktivace. Zatímco velmi vysoká aktivace vyvolává extrémně zvýšené svalové napětí, které má za následek křečovité, tvrdé pohyby a diskoordinace, nízká aktivační úroveň je charakteristická nedostatečnou koncentrací. 4.6 Fyziologické funkce moderních gymnastek Při gymnastických sestavách, tj. pohybové činnosti submaximální intenzity s nedostatečnou dodávkou kyslíku, převažuje laktátový anaerobní (neoxidativní) systém hrazení energie. Vzestup hladiny laktátu v krvi je důsledkem anaerobní glykolýzy, neoxidativní odbourávání svalového glykogenu event. glukózy (Havlíčková, 2004).

54

Závěr Pokus o zachycení historie a vývojových tendencí moderní gymnastiky od jejich počátků až po současnost byl jedním ze základních záměrů této diplomové práce. Tím, že tento sport, podobně jako řada dalších sportovních odvětví, nevznikl u nás, bylo nutné jeho kořeny sledovat v evropském a celosvětovém kontextu se zvláštním zřetelem na situaci v oblasti bývalého Sovětského svazu, v němž se moderní gymnastika zrodila. Práci komplikoval nedostatek odborné literatury, a z toho důvodu bylo nutné se v mnoha případech opírat o poznatky získané osobními rozhovory a konzultacemi s bývalými i současnými trenérkami, rozhodčími, závodnicemi, ale i pracovníky organizačních týmů. Získané poznatky byly hlavním východiskem pro sestavení uceleného pohledu na dějiny této sportovní disciplíny, ale i pro vyhodnocení a posouzení dalších vývojových tendencí. Snahou bylo přiblížit aspekty tohoto krásného ženského sportu v širším kontextu nejen odborné, ale i laické veřejnosti, a to z toho důvodu, že se jedná o disciplínu, která dnes nestojí v popředí zájmu jak diváků, tak médií. V úvodní kapitole je charakterizována moderní gymnastika jako typicky ženská sportovní disciplíny. Jsou zde popsána základní cvičení s náčiním i bez náčiní, druhy gymnastických náčiní a význam hudebního doprovodu. Druhá kapitola je zaměřena na vývoj cvičení pro ženy, historii světové i československé moderní gymnastiky a její obtížné začátky, nárůst popularity i dnešní podoba. Následující kapitola věnuje pozornost pravidlům od jejich první verze z roku 1948 až po tu zatím poslední z roku 2005. Čtvrtá kapitola shrnuje faktory ovlivňující sportovní výkon ve vrcholové moderní gymnastice. Za velký přínos považuji to, že se se mnou podělily o své osobní vzpomínky

a

zážitky

samotné

zakladatelky

umělecké

gymnastiky

v Československu. Verbální formou tak byly poskytnuty důležité informace, které nebyly nikdy v minulosti písemně zaznamenány a publikovány.

55

Seznam použité literatury BAŠNÁ, V. Moderní gymnastika. Praha: Olympia, 1977. 177s. ČÍŽKOVÁ, M., NOVOTNÁ, V. Program sportovní přípravy v tréninkových střediscích mládeže moderní gymnastiky. Praha: ČUV ČSTV, 1978. 81 s. DOVALIL, J. a kol. Výkon a trénink ve sportu. Praha: Olympia, 2002. 331 s. FIALOVÁ, M., KESZİCZE, E., SCHILLEROVÁ, M. Moderná gymnastika. Učebné texty pre trenérky a rozhodkyne III. triedy. Bratislava: Šport, slovenské telovýchovné vydavateľstvo, 1971. 179 s. FÜRLOVÁ, D., LIVOROVOVÁ, H., PETROVÁ, B. Základy umělecké gymnastiky. Praha: Sportovní a turistické nakladatelství, 1962. 242 s. HAVLÍČKOVÁ, J. a kol. Fyziologie tělesné výchovy. 2. vyd. Praha: Karolinum, 2004. 203 s. KAŠPAROVÁ, S. A kol. Umělecká gymnastika. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1963. 124 s. KLÁROVÁ, R. Moderní gymnastika I. Brno: PdF MU v Brně, 1998. 50s. KOLEKTIV AUTORŮ. Moderní gymnastika. Příručka pro školení trenérek II. třídy. Praha: Olympia, 1969. 250 s. KOLEKTIV AUTORŮ. Umělecká gymnastika dívek. Praha:

Sportovní a

turistické nakladatelství ÚV ČSTV, 1967. 210 s. KOLEKTIV AUTORŮ. Umělecká gymnastika. Příručka pro školení rozhodčích všech tříd. Praha: Sportovní a turistické nakladatelství, 1966. 103 s. PETROVÁ, B. Metodika umělecké gymnastiky začátečnic ve fakultativním oddíle umělecké gymnastiky na vysokých školách. PETROVÁ, B. a kol. Pravidla moderní gymnastiky. Praha: Sportovní a turistické nakladatelství, 1962. 55s. PETROVÁ, B. Pravidla moderní gymnastiky. Praha: Olympia, 1973. 138s. PETROVÁ, B. Umělecká gymnastika. Příručka pro rozhodčí všech tříd. Praha: Sportovní a turistické nakladatelství. 103 s. SABINOV, B. Umělecká gymnastika. Moskva: 1960. SEKOT, A. Sociologie v kostce. Brno: Paido, 2002. 137 s. SEKOT, A. Sport a společnost. Brno: Paido, 2003. 191 s.

56

SLAVÍK L. a kol. Metodický dopis. Praha: ÚvČstv, 1989. 134s.

Internet: http://csmg.cz/clanek/cs-medailistky http://csmg.cz/uploads/files/pravidla/pravidla_mg.pdf http://www.eamos.cz/amos/kat_tv/modules/low/kurz_text.php?id_kap=16&kod_k urzu=kat_tv_9025&PHPSESSID=72c003fec17fcc4633cece9d3380fef8 http://www.eamos.cz/amos/kat_tv/modules/low/kurz_text.php?id_kap=18&kod_k urzu=kat_tv_9025&identifik=kat_tv http://www.barny-th.de/ http://en.beijing2008.cn/cptvenues/sports/rhythmicgymnastics/n214070801.shtml http://www.abc.net.au/olympics/2000/GYMNASTICS/about/rules_rhythmic.htm http://natalyshop-sasaki.com/

Periodika: FIŠER, M. Třicet let. Deník ústředního výboru ČSTV Československý sport 289, Praha 7.12.1983. Ročník XXXI. Sportovní – moderní gymnastika, ročník XXXVII, 1987, číslo 12

57

Přílohy

58

Seznam příloh:

Příloha č. 1 Čs. medailistky evropských a světových šampionátů, jednotlivkyně Příloha č. 2 Medailistky na olympijských hrách - jednotlivkyně Příloha č. 3 Medailistky na olympijských hrách – společné skladby Příloha č. 4 Přehled mistryň ČSSR, ČR Příloha č. 5 Somatotypy českých sportovců Příloha č. 6 Somatotyp závodnic v moderní gymnastice Příloha č. 7 Obrázek 17 a, b Příloha č. 8 Obrázek 18 a, b Příloha č. 9 Obrázek 19 a, b Příloha č. 10 Obrázek 20 a, b

59

Příloha č. 1 Tabulka č. 1: Čs. medailistky evropských a světových šampionátů, jednotlivkyně (http://csmg.cz/clanek/cs-medailistky )

JMÉNO

UMÍSTĚNÍ (náčiní)

MS/ME rok

Hana SITNIANSKÁ

absolutní mistryně světa

MS 1965

1. místo (cv. s náčiním)

MS 1965

3. místo (cv. bez náčiní)

MS 1965

1. místo (švihadlo)

MS 1967

3. místo míčem) Hana MACHATOVÁ

(povinná

s ME 1969

3. místo (víceboj)

MS 1965

2. místo (beznáčiní)

MS 1965

Jana VONÁŠKOVÁ

3. místo míčem)

Daniela BOŠANSKÁ

1. místo (kužele)

MS 1979

2. místo (stuha)

ME 1978

3. místo (švihadlo)

ME 1980

2. místo (švihadlo)

MS 1977

3. místo (švihadlo)

MS 1979

3. místo (švihadlo)

MS 1977

3. místo (švihadlo)

MS 1979

Zuzana ZÁVESKÁ Iveta HAVLÍČKOVÁ

(povinná

60

s ME 1969

Příloha č. 2 Tabulka č. 2: Medailistky na olympijských hrách - jednotlivkyně

OLYMPIJSKÉ HRY

ROK

UMÍSTĚNÍ GYMNASTKA

ZEMĚ

Los Angeles

1984

zlato

Lori Fungová

Kanada

stříbro

Doina Staiculescouvá

Rumunsko

bronz

Regina Weberová

Německo

zlato

Marina Lobatch

SSSR

stříbro

Adriana Dounavska

Bulharsko

bronz

Aleksandra Timošenko

SSSR

zlato

Aleksandra Timošenko

SSSR

stříbro

Carolina Pascualová

Španělsko

bronz

Oksana Skaldinová

SSSR

zlato

Jekaterina Serebranska

Ukrajina

stříbro

Yanina Batyrčina

Rusko

bronz

Jelena Vitričenková

Ukrajina

zlato

Yulia Barsucová

Rusko

stříbro

Julia Raskinová

Bělorusko

bronz

Alina Kabayeva

Rusko

zlato

Alina Kabayeva

Rusko

stříbro

Irina Tchachina

Rusko

bronz

Anna Bessonova

Ukrajina

Soul

Barcelona

Atlanta

Sydney

Athény

1988

1992

1996

2000

2004

61

Příloha č. 3 Tabulka č. 3: Medailistky na olympijských hrách – společné skladby

OLYMPIJSKÉ HRY

ROK

UMÍSTĚNÍ

ZEMĚ

Atlanta

1996

zlato

Španělsko

stříbro

Bulharsko

bronz

Rusko

zlato

Rusko

stříbro

Bělorusko

bronz

Řecko

zlato

Rusko

stříbro

Itálie

bronz

Bulharsko

Sydney

Athény

2000

2004

62

Příloha č. 4 Tabulka č. 4: Přehled mistryň ČSSR, ČR ROK

JMÉNO ZÁVODNICE

ROK

JMÉNO ZÁVODNICE

1958

Dagmar Šťastná, Alena Toušová

1986

Jana Zapletalová

1959

Jiřina Machatová

1987

Andrea Koppová

1960

Dagmar Šťastná

1988

Denisa Sokolovská

1961

Dagmar Šťastná

1989

Lenka Oulehlová

1962

Dagmar Šťastná

1990

Lenka Oulehlová

1963

Hana Machatová

1991

Jana Veselá

1964

Dagmar Šťastná

1992

Lenka Oulehlová

1965

Hana Machatová

1993

Lenka Oulehlová

1966

Hana Machatová

1994

Lenka Oulehlová

1967

Zdena Mlynářová

1995

Lenka Oulehlová

1968

Hana Sitnianská

1996

Lenka Oulehlová

1969

Hana Sitnianská

1997

Lucie Bárková

1970

Julie Pekelanderová

1998

Andrea Šebestová

1971

Marcela Klingerová

1999

Žaneta Černohlávková

1972

Marcela Klingerová

2000

Kristýna Kalábová

1973

Marcela Klingerová

2001

Žaneta Černohlávková

1974

Alena Baťková

2002

Kateřina Kopáčová

1975

Marcela Klingerová

2003

Kateřina Kopáčová

1976

Taťána Merenová

2004

Dominika Červenková

1977

Iveta Havlíčková

2005

Dominika Červenková

1978

Daniela Bošanská

2006

Iva Mendlíková

1979

Daniela Bošanská

2007

Iva Mendlíková

1980

Daniela Bošanská

1981

Šárka Baťková

1982

Šárka Baťková

1983

Zuzana Záveská

1984

Libuše Mojžíšová

1985

Daniela Záhorovská

63

Příloha č. 5

Obrázek 15. Somatotypy českých vrcholových sportovců – gymnastů, vzpěračů, hráčů odbíjené a lyžařů běžců (Štěpnička, 1972 in: Dovalil, 2002)

64

Příloha č. 6

Obrázek 16. Somatotyp závodnic v moderní gymnastice.

65

Příloha č. 7

a)

b)

Obrázek 17 a,b. Rovnovážný prvek váha předklonmo v 70. letech a v roce 2007. Jak můžeme vidět na fotografiích, gymnastika v dnešní podobě klade velmi vysoké nároky na pohybový aparát, zejména na rozsah kyčelních kloubů a zad.

66

Příloha č. 8

a)

b) Obrázek č. 18 a,b. Rovnovážný prvek váha záklonmo opět zdůrazňuje zvýšené nároky na pohybový aparát.

67

Příloha č. 9

a)

b) Obrázek 19 a,b. Rozdíly v provedení váhy úklonmo.

68

Příloha č. 10

a)

b)

Obrázek č. 20 a,b. Vývoj dálkového skoku se zanožením pokrčmo a záklonem.

69

Resumé

Diplomová práce se zabývá historií a vývojem moderní gymnastiky. Představuje druhy gymnastického náčiní a jednotlivá cvičení s náčiním i bez náčiní. Zabývá se původními i současnými pravidly a srovnává dřívější a dnešní tréninkové metody. Z hlediska metodologie je práce významně ovlivněna rozhovory se zakladatelkami moderní gymnastiky v Československu. Práce se dále zabývá fyzickými, psychickými a funkčními faktory, které mají významný vliv na kvalitu sportovního výkonu.

The Diploma Thesis is dealing with the history and development of the Rhythmic Gymnastics. It shows gymnastics apparatus, and exercises with and without apparatus. It also shows and compares origin and current rules and training methods. The interviews with the foundress of the Rhythmic Gymnastics in the Czechoslovakia influenced The Diploma Thesis in very important way. The Diploma Thesis i salso dealing with physical, psychical and functional factors which are prejudicing the sport execution.

70