IKS-SPORTOVNÍ GYMNASTIKA Předkládaná distanční opora je věnována základním informacím souvisejících s gymnastickým sportovním tréninkem a základním východiskům a možnostem výuky sportovní gymnastiky v rámci školní tělesné výchovy na základních i středních školách. Jednotlivé kapitoly zahrnují základní informace o přínosu a možnostech výuky sportovní gymnastiky z hlediska všestranného rozvoje jedince v oblasti fyzické, psychické i sociální. Konkrétně rozebírají možnosti začlenění jednotlivých obsahových oblastí sportovní gymnastiky do vzdělávacího programu včetně návrhů pro efektivní výuku a na přizpůsobení jejího obsahu místním podmínkám. Následně se věnuje možnostem nácviku konkrétních cvičebních tvarů na přeskoku.
Sportovní gymnastika Ikona2 Daný text je určen především pro studenty studijních oboru TV a sport. Cílem textu je na základě teoretických poznatků předložit podněty a podklady pro praktickou realizaci obsahu sportovní gymnastiky, jak v hodinách školní tělesné výchovy, tak ve sportovním tréninku. Ikona1a Čas potřebný ke studiu: 3 hodiny Ikona1 Po přečtení a porozumění textu bude student schopen: Vlastními slovy definovat sportovní gymnastiku. Popsat přínos a možnosti sportovní gymnastiky pro rozvoj jedince v jednotlivých dimenzích (fyzické, psychické a sociální) Využít znalost gymnastického obsahu a didaktiky gymnastiky k efektivnímu začlenění a realizaci zvolených pohybových témat sportovní gymnastiky ve školním vzdělávacím programu. Přizpůsobit pohybový obsah v gymnastice dosaženému stupni vývoje a výkonnosti studentů a místním podmínkám. Vysvětlit a uvést základní postupy bezpečného nácviku vybraných cvičebních tvarů na přeskoku. Sportovní gymnastika je náročným sportovním odvětvím s vyhraněnými tělesně konstitučními, funkčními a koordinačními požadavky (Čelikovský, 1988). Pohybový obsah tvoří pohybové činnosti převážně acyklického charakteru odlišující se mechanickými podmínkami jednotlivých disciplín. Zahrnuje činnosti statické a dynamické, které odpovídají různým režimům svalové práce. Na rozdíl od mnoha jiných sportů je pohybový obsah sportovní gymnastiky charakteristický svou tvarovou bohatostí, odlišností u každého výkonnostního stupně a neustálým vývojem (Kubička et al., 1993). Muži soutěží v šesti disciplínách. Na prostných a na přeskoku, kde převažuje lokomoce pomocí dolních končetin. Dále na koni na šíř, na kruzích, bradlech a na hrazdě, kde se uplatňuje lokomoce pouze pomocí horních končetin. Gymnasté musí na všech nářadích, kromě přeskoku, předvádět sestavy, které jsou složené z mnoha dovedností. Podle Prassase (n.d.) se odhadem jedná o
několik stovek, možná tisíce dovedností a již existujících vazeb a kombinací, které jsou neustále obohacovány o nové. Sportovní gymnastika je jedním z nejdiskutovanějších sportů ve vztahu ke zdraví. Tělocvičné nářadí navozuje zcela specifické činnosti, které se mohou projevovat na organismu jak pozitivně tak negativně, v závislosti na výběru a intenzitě cvičení. Jiný je dopad závodní sportovní gymnastiky a jinak působí využití sportovně gymnastických prvků v kondičním cvičení (Dylevský et al., 1997). Mnoho sportovních gymnastů a gymnastek začíná sportovní přípravu ve velmi nízkém věku (4-5 let) a brzy trénuje až několik hodin denně. Vysoké požadavky na vrozené pohybové dispozice, fyzickou připravenost a vhodnou tělesnou stavbu doplňuje s rostoucí náročností tréninku také určité riziko vzniku zranění a zdravotních problémů. Zvláště pokud jsou jedinci v období, kdy ještě není zcela ukončen jejich růst a vývoj, vystavováni příliš velkému tréninkovému zatížení (The Physician and Sportmedicine, 1997) nebo jsou do specializované sportovní přípravy zařazeni jedinci s nevhodnou tělesnou konstitucí. Nelze než souhlasit s názorem, který uvádí Malina (1996), že o výsledném efektu na pohybový aparát jedince rozhoduje mnoho faktorů zahrnující mimo jiné i osobnost trenéra, podporu rodičů, organizaci sportovní přípravy, výkonnostní úroveň, motivaci, předpoklady či očekávání.
Systém výkonnostních stupňů a soutěží na příkladu sportovní gymnastiky Soutěže jsou zásadní problematikou ve všech sportech. Bohužel systém soutěží ve většině sportovních odvětví nebyl nikdy náležitě a příhodně navržen. Rozvinul se na základě improvizace bez přihlédnutí k vědeckým poznatkům o vývoji mladých sportovců (Way & Balyi, 2007). Není však pochyb, že každý jedinec, který chce dosáhnout vysoké úrovně výkonnosti a úspěchu, musí získat v soutěžení určité zkušenosti. Stěžejní opěrné body, které udávají směr vývoje soutěží ve sportovní gymnastice v každém státě, jsou dva. Mezinárodní pravidla vydávané FIG a závodní programy vydávané příslušnými národními federacemi. Mezinárodní pravidla jsou pro všechny členské státy FIG stejná a každé čtyři roky aktualizovaná. Závodní programy se u jednotlivých členských států liší. FIG nedoporučuje podporovat účast na celonárodních ani mezinárodních závodech u jedinců mladších 9 let. Ti by se měli zúčastňovat soutěží na nižší úrovni, tzn. regionálních, klubových, oddílových apod. Aby se mohl gymnasta zúčastnit jakýchkoli mezinárodních seniorských soutěží, musí podle pravidel FIG dosáhnout v roce konání závodu hranice 16 let. (FIG, 2003). Doporučené počty národních a mezinárodních soutěží v ročním tréninkovém cyklu u jednotlivých etap Etapa dle FIG
Věk (roky)
Počet soutěží v roce
Základní specializace
7-9
-
Sekundární specializace
9-11
4-6
Terciální specializace
11-14
6-8
Jak už bylo uvedeno, k případné úpravě pravidel a podmínek soutěží pro jednotlivé kategorie v rámci členských států by měl sloužit druhý dokument, který si každý stát tvoří dle svých vlastních potřeb. V ČR se jedná o závodní program, což je dokument vydávaný příslušnou
technickou komisí České gymnastické federace, v souladu se změnami v mezinárodních pravidlech. Jeho smyslem je řízení gymnastických soutěží v ČR a současně jakýmsi návodem k postupu v tréninkové činnosti pro jednotlivé věkové a výkonnostní kategorie. Tedy dokument do značné míry ovlivňující dlouhodobou koncepci sportovní přípravy, tréninku a identifikaci talentovaných jedinců ve sportovní gymnastice v dané zemi. Například pro žákovské kategorie je v ČR vytvořen systém výkonnostních stupňů se soutěžemi ve volných sestavách, konaných v jarní části a se soutěžemi v povinných sestavách, které probíhají na podzim (Technická komise mužů, 2008). Jedná se o mistrovské a přebornické soutěže, ve kterých mohou startovat závodníci, kteří splnili potřebné podmínky (např. účast v nižší soutěži či splnění stanoveného počtu bodů v nižší soutěži). Dále se mohou zúčastňovat domácích nemistrovských soutěží (pohárové soutěže, memoriály, kontrolní soutěže atd.) nebo i mezinárodních nemistrovských soutěží (přátelské utkání dvou i více států, mezinárodní závody jednotlivců, pohárové soutěže s mezinárodní účastí atd.) (Kubička et al., 1993). Při vhodném využití může obsah sportovní gymnastiky výrazně přispět k harmonickému rozvoji participujícího jedince nejen v oblasti sportu, ale i v rámci školní tělesné výchovy. I když je nářaďová gymnastika učiteli TV spíše opomíjena, je nezbytné připomenout a zdůraznit, že využívá množství stimulů, které přispívají k rozvoji jedince nejen po stránce fyzické, ale i psychické a sociální.
Fyzická dimenze Fyzická dimenze tělesných cvičení je dimenzí prvotní, nikoli však cílovou. Pod tuto dimenzi lze zahrnout kvantifikovatelné znaky, které charakterizují tělo jako nástroj a současně se odráží v úrovni fyzického zdraví. Jedná se například o fyzickou zdatnost, konkrétní pohybové dovednosti, sílu, rychlost, obratnost, adaptovatelnost na různé pohybové podněty či fyzickou zátěž nebo i fyzický vzhled, apod. (Hodaň, 2000). Podstatou je ovlivnění předpokladů jedince umožňující maximální rozvoj koordinace pohybů těla nebo jeho částí cestou zvyšování úrovně pohyblivosti kloubních spojení, síly zapojovaných svalů a vnitřní bioenergetické kapacity organismu, která ovlivňuje odolnost proti únavě při opakování pohybových činností nebo jejich delším trvání. Koordinační, kondiční a zdravotně zaměřenou kapacitu organismu si člověk může vytvořit pouze v období, kdy nemá potřebu korigovat jeho vznikající funkční nedostatečnost a žije z přirozených rezerv mladého organismu. Tedy v období přibližně do 18 - 25 let. Je to však období, v němž jsou tyto závažné hodnoty pohybové aktivity především dětem zatím velmi vzdáleny. Tím vzniká prostor pro učitele a rodiče, kteří by měli svým příkladem, výchovou, přímou osvětou nebo citlivými pobídkami přispět k zvnitřnění těchto hodnot, neboť čím větší úroveň kapacity zdravotně orientované zdatnosti jedinec v dětství a mládí získá, tím lépe si ji přiměřenou pohybovou aktivitou udrží v dospělosti a je také lépe připraven odolávat involučním změnám v seniorském věku.
Pohybové dovednosti Gymnastika se podílí na tvorbě širokého rejstříku pohybových dovedností, který může být následně využíván pro rozvoj náročnějších specifických gymnastických dovedností, pohybových dovedností v jiných sportovních odvětvích či zvýšení nároků na uplatnění tvořivosti, samostatnosti a spoluodpovědnosti za výsledky učení.
Je tedy nutné, aby děti během školní docházky získaly spolehlivé základy elementárních gymnastických dovedností, jako jsou lokomoční a nelokomoční pohybové akce, rovnovážné statické polohy a rotační dovednosti, včetně rozvoje řízení těla, ve smyslu dobře kontrolovaného a účelného pohybu. Se všemi dovednostmi by se měly nejprve seznámit v bezpečných podmínkách a teprve následně využívat možností jednotlivého nářadí, náčiní nebo jejich kombinací, např. v překážkových drahách či gymnastických hrách.
Tělesná zdatnost a pohybové schopnosti Bohatý pohybový obsah gymnastiky umožňuje řízeným zatěžováním ovlivňovat hybný systém jedince a tím cíleně přispívat k rozvoji tělesné zdatnosti, která je nezbytným předpokladem pro účelné fungování lidského organismu a tedy i pro dobrou pracovní a duševní výkonnost jedince (Skopová, & Zítko, 2005). Kondiční rozvoj v gymnastice v rámci tělesné výchovy se týká v především zdravotně orientovaného pojetí zdatnosti a měl by přispět ke zvládnutí pohybového obsahu nejen gymnastického kurikula. Gymnastika má všechny prostředky a předpoklady k tomu, aby ve vyučovacích jednotkách tělesné výchovy s gymnastickým obsahem cíleně působila na rozvoj obratnosti, svalové síly, pohyblivosti a rychlosti. Gymnastická cvičení mohou přispět i k rozvoji vytrvalosti a zdatnosti kardiorespiračního systému využitím vícenásobných opakování jednoduchých dovedností či propojení více různých dovedností v plynulý celek. Kardiorespirační zdatnost však nezaujímá místo ve vakuu a není prvotním cílem gymnastických aktivit. Nemůžeme počítat s tím, že kardiorespirační zdatnosti bude dosaženo v programu probíhajícím jednou až dvakrát týdně nebo v pěti minutové rozcvičce. Gymnastika musí být podporována ostatními především cyklickými pohybovými aktivitami, tělovýchovnými chvilkami během školního dne a především celkově aktivním pohybovým programem. Jen za těchto okolností může gymnastika přispívat i ke kardiorespiračnímu rozvoji. Je nutné si uvědomit, že hlavní problematika růstu výkonnosti v gymnastice neleží v oblasti zatěžování vegetativních funkcí spojených s činností kardio-respiračního systému, jako je tomu u většiny ostatních pohybových aktivit, ale především v oblasti motoricko-regulačních a koordinačních funkcí pohybového systému a CNS, při využívání lokomočních schopností obou párů končetin. Tato schopnost jedince založená na dynamickém vytváření funkčních vztahů mezi svaly se jeví z hlediska gymnastického obsahu jako prioritní (Kolář et al., 1988), neboť pouze dokonale zvládnuté dílčí pohyby mohou být předpokladem zvládnutí složitějších pohybových úkolů (Havlíčková et al., 1993). Gymnastika tak může přispívat ke zvýšení úrovně činnosti všech orgánů a systémů organismu cvičence, které se podílejí na pohybových činnostech. Přispívá k rozvoji celého organismu pomocí nespecifických prostředků, které se podílejí na tvorbě pohybově funkčních základů pro další vzdělávací činnost. Má význam nejen kondiční, ale i zdravotní, relaxační a kompenzační. Koordinace (obratnost) Koordinaci jako takovou, považujeme za pojem nadřazený, zastřešujícím celou škálu koordinačních schopností (Zháněl &Zlesák, 1999). Koordinaci lze obecně chápat i jako pohybovou inteligenci, jejímž produktem není myšlenka jako u mentální inteligence, ale realizovaná pohybová struktura (Krištofič, 2000). V gymnastice je rozvíjena koordinace jako schopnost vědomě řídit polohy a pohyby těla nebo jeho částí v souladu s požadavky zdravotně nezávadného, účelného a estetického pohybu (Hercing, Havránek et al., 1996).
Z obecného pohledu je základním principem rozvoje koordinačních schopností variabilita všech prostředků (obměna cvičení). Jedná se přitom jak o obměňování elementárních pohybů (různé druhy běhu, chůze, skoků,…) tak i o jejich provádění ve ztížených podmínkách (změna tempa, frekvence, směru, povrchů, prostorových podmínek, náčiní, nářadí,…). Při jejich rozvoji je třeba dbát a snažit se o postupné, ale trvalé zvyšování kvality provedení pohybů. Koordinační náročnost pohybu lze zvyšovat: zvyšováním počtu zapojených svalových skupin (pohybujících se segmentů těla) odlišnou prací funkčně napojených svalových skupin změnami orientace těla a zejména hlavy vůči gravitaci zvyšováním rychlosti změn v zapojení jednotlivých svalových skupin nutností vědomé kontroly odlišně se pohybujících různých segmentů těla zhoršením nebo vyloučením zrakové kontroly změnou vnějších podmínek apod. Síla Vzhledem k výlučnému a současně strukturálně složitému překonávání břemene vlastního těla nebo jeho částí v pohybovém průběhu cvičebních tvarů (pohybových dovedností), představuje svalová síla základní předpoklad z hlediska realizace gymnastické lokomoce jedincem. Protože jsou gymnastická cvičení spojena převážně s různorodým přemísťováním vlastního těla cvičence, mají rozhodující význam především ukazatele relativní síly. I podle Libry J. a Libry M. (1980) je rozvoj svalově silových dispozic jedním z nejdůležitějších problémů, který je rozhodujícím činitelem při uskutečňování gymnastického pohybu. To potvrzuje i Kubička et al. (1993), který uvádí, že bez soustavného zvyšování funkční úrovně cvičenců nelze zajišťovat nácvik nových a obtížnějších pohybových dovedností. Neméně důležitým důvodem pro rozvoj síly, který vyvstává i v hodinách tělesné výchovy, je zvýšení ochrany proti zranění svalů, šlach a vazivových tkání a zlepšení stabilnosti výkonů. Význam síly pro pohybovou aktivitu je tedy naprosto zřejmý. Projevy síly jsou však různorodé. V gymnastice se síla projevuje v následujících druzích svalové práce: statické (izometrické) překonávající (izotonické koncentrické) ustupující (izotonické excentrické) kombinované Ke zvýšení svalové síly je nutné svalovou tkáň stimulovat určitým podrážděním, které vede ke strukturálně-funkčním změnám celého nervosvalového systému (Fejtek,1987). Důsledky těchto změn pozorujeme jako nárůst svalové hmoty a změnu v úrovni svalové síly. Přílišné zbytnění svalů (hypertrofie) je však z hlediska gymnastiky nežádoucí. Prostředky silové přípravy slouží buď ke komplexnímu posílení svalových skupin při zatížení celého podpůrně pohybového aparátu (skokanská cvičení, překovávání celé hmotnosti vlastního těla, apod.) anebo k lokálnímu rozvoji jednotlivých svalových skupin, kdy jsou do pohybu zařazovány jen některé části těla cvičence. U dětí ve školním věku se však nejedná o rozvoj síly v pravém slova smyslu – spíše o rozvoj nervosvalové koordinace. Cílem by měla být taková úroveň svalové síly umožňující cvičenci lehce překonávat hmotnost vlastního těla nebo jeho částí v základních gymnastických pohybech.
Rychlost Rychlost je v gymnastice vnímána jako jedna ze základních pohybových schopností, která se projevuje jako: rychlost v opakovaném cyklickém pohybu (např. frekvence kroků při rozběhu u přeskoku) nebo rychlost změny úhlů mezi jednotlivými články těla gymnasty, vyvolanou jednorázovou svalovou kontrakcí souboru svalových skupin Jelikož rychlost nelze vnímat jako obecnou všezahrnující pohybovou schopnost, je nutné ji rozvíjet v konkrétní způsobilosti (výkonnosti, dovednosti). Obecným pravidlem rozvoje rychlosti je požadavek, aby používaná cvičení byla tak technicky zvládnutá, aby hlavní pozornost nebyla zaměřena na techniku provádění, ale na rychlost pohybu. Pro rozvoj lze využít: několikanásobné opakování určité činnosti s maximální možnou rychlostí běh na místě s max. frekvencí po dobu asi 10 sec. závodivé hry štafetové běhy cvičení reakční rychlosti rychlé přechody z nízkých poloh do postojů změny různých poloh na znamení cvičení postřehu starty z různých poloh Pohyblivost Pohyblivost lze definovat jako schopnost organismu provádět pohyby ve velkém rozsahu. Je ovlivňována velkým množstvím faktorů vnějších i vnitřních, vrozených i získaných. Aktuální úroveň a její rozvoj závisí především na anatomické stavbě kloubů, teplotě prostředí, fyzické i psychické únavě, pružnosti vazů, šlach a funkčním stavu okolních svalů. V ranných stádiích postnatálního vývoje je velká, ale s přibývajícím věkem se snižuje zejména díky biomechanickým a strukturálním změnám v pojivových tkáních. Dispozice k rozvíjení pohyblivosti má lidský organismus především v dětství. V období růstové akcelerace se kostní tkáň rozvíjí rychleji než tkáň svalová a vazivová, čímž může dojít u některých jedinců k dočasnému zhoršení flexibility, které je nutné řešit nenásilným kontinuálním strečinkem, ale i tak se pohyblivost s rostoucím věkem po období puberty snižuje. Menší odchylky ve smyslu omezení pohybového rozsahu pravděpodobně málokoho znepokojí, ale právě ty mohou být první známkou později velmi nepříjemných poruch pohybového systému. V gymnastice se klade důraz na rozsah pohybu zejména v kloubu kyčelním a ramenním a na pohyblivost páteře. Pohyblivost nejčastěji členíme podle způsobu dosažení krajní polohy a to na:
pasivní pohyblivost – rozsah pohybu zajišťují účinky vnějších síl (opora, druhá osoba, hmotnost vlastního těla nebo jeho částí) aktivní pohyblivost – rozsahu pohybu je dosaženo volním použitím svalů bez vnější pomoci (např. švihem unožit)
Pro rozvoj kloubní pohyblivosti a protažení příslušných svalových skupin můžeme využít kombinací různých metod. Protahovací cvičení lze rozdělit na dvě velké skupiny: Dynamická cvičení – pohyblivost je rozvíjena dynamickými pohyby těla nebo jejich částí, jejichž hnací silou je jejich pohybová energie. Provádí se v sériích, které jsou provázeny postupným zvětšováním rozsahu pohybu. Počet opakování se pohybuje mezi 8-12 ve 2-3 sériích, u dobře trénovaných jedinců až 40 opakování, ve 3-6 sériích. Nevhodná aplikace (nedodržení zásad správného rozcvičení) může být spojena s výskytem bolestivosti protahovaných svalů a jejich poraněním. Příčinou je nedostatečná příprava organismu na tento typ cvičení, příliš rychlý postup či spouštění napínacího reflexu, což dále zvyšuje svalové napětí a ztěžuje protahování vazivových tkání. Na druhou stranu postupný a správně prováděný program zvyšování rychlosti a rozsahu protažení svalu pomocí dynamických cvičení vede k rozvoji optimální pohyblivosti, přizpůsobení svalů a šlach na dynamické zatížení pohybového aparátu, které jedinec podstupuje při vykonávání většiny gymnastických cvičebních tvarů a tím ke snížení rizika vzniku poranění. Statická cvičení – Jedná se o tělesná cvičení využívající možnosti protažení svalu do krajní polohy a její udržení (20-30 vteřin) opakované několikrát po sobě vždy po krátké relaxaci. Jednoduchá metoda poskytující dostatek času k posunutí nástupu napínacího reflexu a zlepšení pohyblivosti. Nevýhodou je především nutnost náležité pozornosti a soustředění na protahovanou svalovou skupinu, nedostatečná specifičnost pro funkční rozvoj primárních zakončení svalových receptorů (rozlišují rychlost i délku protažení svalu) a nerespektování dynamické struktury konkrétního pohybu. Hlavní zásady pro rozvoj pohyblivosti jsou následující: intenzita protahovacích cvičení musí být úměrná pociťovanému tahu úvodní strečink intenzivnější, závěrečný tlumivý, méně intenzivní s delší dobou protažení provádět protahovací cvičení minimálně jednou denně 3-5 dní v týdnu volit nenáročné výchozí polohy sladit protahování s dechem (protažení s výdechem) velké svalové skupiny protahovat ve více směrech a polohách zajistit optimální vnější a vnitřní podmínky Vytrvalost V gymnastice chápeme vytrvalost především jako odolnost vůči únavě organismu vznikající v procesu několikanásobného provádění cvičebního tvaru nebo jejich vazby. Vytrvalost získává svůj význam při potřebě několikanásobného opakování nacvičovaného výkonu s požadavkem na stejnou funkční kvalitu, při realizaci celé gymnastické sestavy v požadované dynamické i technické kvalitě a při provádění závěrečných tvarů gymnastických sestav. Kromě svalové únavy působí při gymnastickém výkonu významně i únava senzorická, spojená se zatížením smyslových orgánů a únava emocionální, při provádění obtížnějších tvarů a složitých pohybových kombinací. Udržení alespoň průměrné úrovně oxidativní kapacity, se jeví z pohledu gymnastického výkonu jako nezbytný faktor k rychlé průběžné regeneraci. Rozhodující roli však zaujímá speciální silová vytrvalost, neboť při gymnastických cvičeních je zapojováno velké množství svalových skupin, což je spojeno
nejen s obecnou únavou, ale i s lokální únavou vznikající jako reakce na specifickou zátěž na jednotlivých nářadích (Krištofič, et al., 2003; Kopřiva & Pavlík, 1985). Prostředkem rozvoje vytrvalosti je: několikanásobné provádění kombinací jednotlivých prvků nebo celých sestav několikanásobné provádění kombinací jednotlivých prvků nebo celých sestav se zkráceným intervalem odpočinku provádění složitějších nebo delších sestav než jsou sestavy závodní několikanásobné opakování (do odmítnutí) dobře technicky zvládnutých cvičebních tvarů
Psychická dimenze Gymnastické aktivity zasahují i do oblasti psychické, kde ovlivňují charakteristiky jako je psychická zdatnost a vytrvalost, odolnost proti stresu, houževnatost, vůle, ctižádost, schopnost koncentrace a kooperace, odvaha, soustředěnost a může významně ovlivnit i oblast rozumovou (poznávací).
Poznávací rozvoj Gymnastika dětem poskytuje množství příležitostí k získání základních pohybových zkušeností, znalostí a k rozvoji poznávacích schopností. Na nejjednodušší úrovni mohou děti získat znalosti o jednotlivých částech těla a možnostech jejich pohybu v prostoru. Seznamují se se základními polohami, směry, drahami, časovým průběhem a rychlostí jednotlivých pohybů. V rámci gymnastických jednotek mohou děti prakticky porozumět mnoha biomechanickým pojmům, principům a zákonitostem jako je rotace, těžiště, velikost základny, rovnováha, protiváha, pohybová energie, moment síly, moment setrvačnosti či třeba Newtonovým pohybovým zákonům. Jakmile si děti osvojí základní pohybové dovednosti, mohou se prostřednictvím otevřených, metodicky-zaměřených úkolů naučit řešit pohybové problémy. Postupně zlepšují své porozumění pohybu a schopnosti použít, analyzovat, zkombinovat a vyhodnotit jeho průběh. Příkladem může být snaha učitele navodit při výuce situaci, kdy budou děti nuceny přemýšlet o rozdílech mezi rovnovážnými polohami s širokou základnou a nízkou polohou těžiště a rovnovážnými polohami s širokou základnou a vysokou polohou těžiště. Které z nich jsou více stabilní? Proč? Můžete také děti požádat o vytvoření pohybové vazby předem určeného počtu cvičebních tvarů využívající různé osy rotace těla. Zeptejte se dětí, které osy to jsou a které dovednosti mohou použít k rotaci kolem každé z os. Výukový program v gymnastice by měl přispět ke vzdělání jak v pohybových dovednostech, tak i v porozumění pohybu. Děti se učí, co si mohou a nemohou dovolit dělat se svým tělem. Znalosti pohybového průběhu, biomechanických a tvůrčích principů mohou následně využit k dosažení uspokojivého, účelného a estetického výkonu, u jednotlivých dovedností nebo jejich vazeb. Později se mohou uplatnit i jako odborníci v oblasti pohybové rekreace, sportu nebo tělesné výchovy (Werner, 2005).
Možnosti prožitku, výzvy Psychická dimenze se u dětí výrazně projevuje v otázkách víry ve vlastní schopnosti a v míře sebevědomí. Negativním činitelem může být poraženecký přístup (To nezvládnu., Doufám, že
nepůjdeme na přeskok., apod.) nebo naopak příliš velké sebevědomí (Dnes klidně skočím salto., Přeskočit bednu nadél? To není žádný problém., apod.). S tímto souvisí významná oblast, kterou je oblast motivace. Je vhodné děti stále motivovat a podporovat v tom, aby se chtěly zlepšovat. Optimální je, když dosáhneme toho, že se děti chtějí učit samy a mají snahu si spíše přidávat. Upevňování motivace v gymnastice vychází z pohybového učení a úspěchu z osvojené pohybové dovednosti. Pocit motivujícího uspokojení se však zpravidla dostavuje až po delší době pohybového učení. Bývá ale velmi příjemný a trvalý, zvláště pokud je k němu jedinec doveden poučeně a se znalostmi všech souvislostí. K motivaci může přispět i například u nás velmi málo používaná a přitom zajímavá forma motivačních hesel. Jedná se o situaci, kdy se do prostorů, kde se děti pohybují (šatna, tělocvična apod.) vyvěsí jednoduché motivační věty nebo hesla (např. „Rozhodující je bezpečnost!, Jediný, kdo mě může porazit, jsem já sám!“ apod.), které při dlouhodobém čtení děti vezmou za své a začnou se podle nich řídit (Perič, 2004; Svatoň et al., 1997). V gymnastickém vzdělávacím systému, který podporuje rozvoj řízení těla a péči o tělo, by se měly objevovat vhodné výzvy v mezích úrovně dispozic každého jedince. Tyto výzvy vyžadují, aby participující jedinec na sebe vzal určitou míru rizika a odvahy. Pokud daný systém uvádí jednotlivé úkoly (výzvy) a vyučovací jednotky v logických celcích, mohou být děti ve výuce velmi aktivní, postupně překonají ostych nebo i strach, poznají jejich pohybové limity a pravděpodobně rozvinou adekvátní míru anticipace, sebehodnocení a sebeúcty. Velmi silným pomocníkem v této souvislosti se jeví dobře kontrolovatelná možnost vlastního prožitku, které gymnastické prostředí nabízí. Neboť to co děti spolehlivě osloví je především možnost osobně a nezprostředkovaně „být při tom“ a vnímat všemi smysly. Dotýkat se skutečných věcí, prožívat reálné situace, cítit a prožívat strach (obavy), radost, zklamání, vztek, naději, selhání a úspěch. Gymnastika představuje ideální možnost, jak můžeme nechat děti objevovat nové věci, nechat je prožít, že se jim něco podaří, že něco může být těžké, že všechno nejde hned a na některé věci se musí čekat. Zkrátka zařídit okolnosti tak, aby si děti mohly v relativním bezpečí co nejvíce věcí prožít na vlastní kůži, neboť jak všichni víme, zkušenost je nepřenosná. Můžeme se mermomocí snažit předat dětem vlastní zkušenosti, snažit se, aby se určitým nepříjemným věcem vyhnuly, ale s největší pravděpodobností se nám to nepodaří. Protože to prostě nejde. Poznat pocit, když se podaří splnit náročný úkol, životní sen, když musíš překonat sám sebe, sáhnout si na dno svých sil nebo cítit bolest, apod., může jen ten, kdo sám něco obdobného zažije. Ten pak ví jaké to je. V gymnastice mohou prožít pocity jako „Aha, tak je to!“ nebo „Už jsem to zvládl!“, ale také „Jde mi to!“ nebo „Nejde to hned, ale když budu trpělivý…“. Lze je přivést do situací, kdy budou muset překonat strach, únavu, lenost, nechuť něco začínat, ale také radost z toho, že se jim něco podařilo (Werner 2005; Herman, 2006).
Estetický rozvoj Krása gymnastického pohybu vychází se zájmu o tvar (podobu), průběh, účelnost (funkčnost), rozmanitost, kontrastnost a gradaci pohybového projevu. Gymnastika může vést děti ke snaze o plynulé propojení jednotlivých pohybových akcí, navodit kinestetické uspokojení při vlastním provádění pohybů a využívat výrazovosti a stylovosti cvičence v jeho pohybovém projevu.
Tvůrčí rozvoj Skutečná tvořivost ve smyslu vytvoření nových pohybů (cvičebních tvarů jako například „endo“ nebo „cukahara“) je v gymnastice poměrně vzácná. Mnohem častěji se jedná o pojetí tvořivosti ve smyslu skládání a propojování jednotlivých pohybů, tedy procesu, který může být originální u každého jedince. Variant pohybů, kterými nastávají změny v rámci poloh nebo mezi polohami, může být nekonečné množství a navíc mohou být prováděny v různých
druzích gymnastiky či v různých vnějších podmínkách. Míra využití tvůrčích principů pak závisí pouze na technické vyspělosti a na úrovni pohybových dispozic každého jedince. Abychom ve výuce nebrzdili tvůrčí rozvoj, není vždy vhodné říkat dětem jaké dovednosti a v jaké pořadí je mají vykonávat. Občas je žádoucí jim dát na výběr a pohybový úkol vytýčit pouze rámcově. Začni převratem a skonči v rovnovážné poloze. Zvol si způsob pohybu (chůze, běh, poskoky, apod.), kterým se přiblížíš k nářadí a způsob výstupu na toto nářadí. Dále na nářadí předveď cvičební tvar rovnováhy (symetrický nebo asymetrický) a seskoč z nářadí nějakým akrobatickým tvarem (převratem, skokem, apod.).
Sociální dimenze V procesu realizace tělocvičné aktivity v rámci gymnastických vyučovacích jednotek dochází k vytváření specifických vztahů a podmínek, díky kterým lze rozvíjet kvality lidské osobnosti jako je kooperace, vzájemná tolerance, ohleduplnost, zodpovědnost za sebe sama i za ostatní, sebejistota, ale i konkurenceschopnost, touha vítězit či dovednost přijmout porážku. Podle Hodaně (2000) je tato dimenze společensky nejdůležitější, ale je nutné si uvědomit, že její kvalita je podmíněna kvalitou předchozích dvou dimenzí fyzické a psychické. Gymnastické aktivity vytržené ze sociálních vztahů (ať už třídy, skupiny obyvatel, družstva, populace atd.) představují pohybové činnosti, které jsou velmi náročné na pochopení jejích hodnot. Tyto hodnoty se navíc mění s věkem a jejich potřebnost často velmi zřetelně vystupuje až v období kompenzace zdravotních problémů nebo v seniorském věku, kdy se gymnastika stává nejvýznamnějším a nejpřínosnějším zdrojem pohybové aktivity těchto jedinců.
Odpovědné osobní a sociální chování I když se zdá, že gymnastické aktivity mají převážně individuální charakter, mají studenti v gymnastickém prostředí dostatek příležitostí pro rozvoj interindividuální komunikace. Děti se učí hrát si a kooperovat s ostatními dětmi bez ohledu na osobní rozdíly jako je pohlaví, míru dispozic, úroveň dovedností, národnost, sociální, náboženskou či názorovou příslušnost. Poznávají vlastnosti, které mohou různí jedinci vnést do skupinových aktivit. Učí se jednat s ostatními s respektem a vyřešit konflikty sociálně akceptovatelnými způsoby.
Možnosti sebevyjádření a sociální interakce Gymnastika poskytuje podnětné prostředí, ve kterém si děti mohou vyzkoušet nové pohybové aktivity a dovednosti ať už samostatně nebo s ostatními. Mohou se učit spojit pozitivní pocity s participací na gymnastických aktivitách nebo použít výsledky jejich učení jako prostředek k sebevyjádření. Čím více jsou studenti pohybově kompetentní, tím více jsou připraveni zvládat obtížnější a obtížnější úkoly zahrnující například kooperaci s partnerem nebo řešení pohybových úkolů v prostředí malé skupiny, které poskytuje studentům možnosti k interakci s vrstevníky. Společný prožitek je jednou z nejlepších cest jak můžete děti zaujmout. Společný prožitek se pak stává neviditelným vláknem, kterým se utvářejí vzájemné vztahy mezi dětmi navzájem a mezi dětmi a učitelem. A na společné zážitky děti zpravidla nezapomínají. Shrnutí Ikona4
Poznání toho, co chceme zprostředkovat jiným, je základem pro jakoukoli smysluplnou vzdělávací činnost. Společnost se mění, musí se změnit i přístup k výuce gymnastiky a k jejímu obsahu. Gymnastika má stále co nabídnout – péče o tělo, sebepoznání, výchova, vzdělání, zábava, prožitek, seberealizace, sociální interakce.
Pohybová témata Jak už jsem několikrát uváděl, pohybový obsah gymnastiky je velmi obsáhlý a zahrnuje mnoho dovedností. Existuje několik způsobů jak systém gymnastických cvičení rozčlenit. Nejzákladnější je rozdělení na polohy a pohyby. Dále na statické polohy, vedené pohyby a švihové pohyby. Může se dělit na cvičení prostná, cvičení akrobatická, cvičení na nářadí a s náčiním. Jiné členění zahrnuje manipulativní, rovnovážné a lokomoční pohyby a polohy nebo pojetí systému založeného na poznání těla, prostoru, působících sil a jejich vzájemných vztahů. Není až tak významné, jakým způsobem si pohybový obsah gymnastiky rozdělíte. Musíte však mít vždy na mysli, že předpokladem úspěšného využití pohybového obsahu gymnastiky k všestrannému rozvoji jedince, je především důkladně osvojený široký inventář základních (elementárních) dovedností a kompetencí nikoli specifické dovednosti. Tedy spíše než uvažovat o zvyšování obtížnosti konkrétních cvičebních tvarů a dosažení jejich precizního provedení, či lpění na používání konkrétních druhů nářadí a náčiní, je výhodné spojovat elementární dovednosti do skupin, které vytváří určitým způsobem zaměřená pohybová témata, čímž rozčleníte, logicky propojíte a zatraktivníte předkládaný široký gymnastický obsah v rámci konkrétních vyučovacích jednotek. Vašim cílem by tedy mělo být vytvoření základních pohybových vzorů tak abyste postihli zejména oblast doskoků a pádů, odrazů, statických poloh, lokomočních pohybů, rotačních pohybů, komíhání a houpání a v nepolední řadě i manipulaci s předměty Nyní nastal čas přesunout pozornost k detailnějšímu popisu jednotlivých pohybových témat. Na ukázku jsem vybral pohybové téma, které bychom mohli nazvat „skoky a přeskoky“. Nečekejte však konkrétní návod na obsah a průběh vašich vyučovacích jednotek. Spíše mi jde o to, abyste si uvědomili celou šíři a možnosti, které každé pohybové téma nabízí a je pouze na vás a na vašich svěřencích, co využijete a jakým způsobem se daných možností chopíte.
Skoky a přeskoky Do tohoto pohybového tématu lze zahrnout všechny pohybové akce, které se zaměřují na správnou práci dolních a horních končetin při odrazu, doskoku a kontrolu těla během letové fáze. Jednotlivé kategorie tohoto pohybového tématu jsou: a) Odrazy b) Kontrolované doskoky c) Skoky d) Přeskoky
Odrazy Výsledkem participace na této části pohybového tématu je zvýšení jejich předpokladů k rozvoji dynamického odrazu z jedné nebo obou nohou, jako způsobu odpoutání těla od podložky a porozumění nezbytnosti silné a výrazné pohybové akce paží a nohou ve směru odrazu k dosažení letové fáze. Cílem odrazové přípravy je zvýšení úrovně kondiční způsobilosti nohou a paží a zkvalitnění techniky gymnastického odrazu ve smyslu koordinace činností jednotlivých segmentů a svalových skupin. Při výuce lze využít žíněnek, laviček, švédských beden, obručí, švihadel, odrazových můstků či trampolín.
Kontrolované doskoky Výsledkem participace dětí na této části je zvýšení předpokladů zvládnout přechod z pohybu do klidu, kontrolovat doskok po předchozím skoku a vlastními slovy vysvětlit a porozumět základním mechanickým principům, které jsou nezbytné ke kontrolovanému zastavení pohybu a správnému doskoku (velikost základny, těžiště, působící síly). Nácvik doskoků je nutnou podmínkou bezpečného absolvování základní gymnastické přípravy. Prostředky: ukončení pohybu na znamení (z chůze, běhu, po skoku, po akrobatickém tvaru,…) opakované skoky na místě s doskokem po každém skoku seskoky z vyšší podložky na nižší (doskok s výdrží v podřepu na celých chodidlech) z rozběhu skok do přesného doskoku (i s obraty, pohyby nohou, přes překážku) doskok na různé druhy podložek doskok na úzkou plochu jednoduché seskoky z malé výšky (tak aby doskok nebyl slyšet) doskok na vyznačené místo (se snahou o max. přesnost) kontrolovaný doskok v co největší vzdálenosti od nářadí doskok na různě měkký podklad (molitanová duchna, pevná žíněnka, apod.) seskoky s pohyby nohou seskoky s rotací kolem podélné osy skoky na místě s přesně určeným počtem či velikostí obratu výskok do dřepu na nářadí, okamžitý seskok a dopad na duchnu (po odrazu z nářadí možno přidat pohyby nohou) doskok po odrazu z můstku (různá rychlost rozběhu, různá letová fáze) skok na duchně dopad mírně na paty a pád vzad do lehu, vzpažit – nohy pokrčené skok na duchně dopad mírně vpřed a kotoul vpřed seskoky saltem vpřed a vzad seskoky po odrazu z paží (po rondátu, přemetu vpřed,…) Při nácviku doskoků lze využit žíněnek, laviček, švédských beden s dostatečnou vzdáleností mezi jednotlivými kusy nářadí.
Skoky Výsledkem participace na této části pohybového tématu je osvojení si pohybů celého těla, jejichž hlavním znakem je dočasné oddálení těla od základny zpravidla doprovázené pohybem paží, nohou a trupu, jejichž výsledkem je zaujetí různých pozic těla v průběhu letové fáze. Seznamuje s několika způsoby skoků, které se mohou děti velmi rychle naučit a tím rozšířit inventář základních dovedností a kompetencí. Skoky jsou prezentovány postupně a až po zvládnutí správného průběhu odrazu a doskoku. Každý ze skoků zahrnuje rozdílnou pozici těla v bezoporové fázi. Děti se učí správně načasovat zaujetí a opuštění požadované polohy před doskokem. Jakmile děti zvládnou pohybový průběh těchto jednoduchých skoků, mohou se pokusit o jejich různé kombinace i v rozdílných podmínkách prostředí.
Součástí je i nácvik specifického gymnastického držení těla, které má význam v rámci zdravotní a úrazové prevence, v oblasti techniky cvičení a v neposlední řadě i estetiky
pohybového projevu. Je zaměřena na rozvoj dovednosti udržet zpevněné tělo v obtížných polohách a pohybech pomocí cílené svalové aktivity a zamezit tím nežádoucím souhybům mezi tělesnými segmenty. Konkrétně jde o zpevnění celého těla s omezením pohybu především v oblasti páteře, kloubů loketních, kyčelních a kolenních. Dále se jedná o zvládnutí jemné motoriky statického a dynamického držení středu těla a jeho periferních částí, které mají eminentní význam pro pohybové provedení všech dynamických i statických prvků. Jejich dokonalé ovládání je totiž důležitým předpokladem pro výsledný gymnastický výkon. Gymnastické držení těla a jeho částí se musí, stejně jako cvičební tvary, samostatně nacvičovat (držení paží, zad, dolních končetin, špiček, prstů, apod.)
Přeskoky Přemýšleli jste někdy, kolik různých způsobů přeskoků existuje? Je jich mnoho, navíc se toto množství zvyšuje s rostoucí úrovní dovedností cvičenců. Všechny však mají společných několik základních charakteristik, kterým se můžete věnovat při rozvoji základního rejstříku pohybových dovedností vašich žáků Nejdříve však několik slov k základní charakteristice přeskoků. Charakteristika přeskoků Přeskoky patří k nejstarším pohybovým činnostem. V historii je zaznamenán jako jedna z forem kultovní činnosti, která se později přes branné dovednosti vyvinula v oblíbený tělovýchovný prostředek. V současné době je přeskok jednou z disciplín sportovně gymnastického víceboje a je rovněž součástí kurikul na základních i středních školách. Přeskoky představují složitý, koordinačně náročný pohyb vykonávaný v krátkém časovém intervalu s velkou koncentrací svalového úsilí. Vyžadují od cvičence rychlou diferenciaci pohybů a okamžité přepojování pozornosti ve velmi krátkých časových intervalech. Nerozvíjí tedy jen odrazové schopnosti dolních a horních končetin, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale přispívají také k rozvoji orientace v prostoru, reakční schopnosti, rychlosti, přesnosti pohybů, rozhodnosti a odvahy. Materiálně technické vybavení Osvojení jednotlivých přeskoků závisí kromě biologických dispozicí cvičenců také na materiálně-technickém vybavení. Pro přeskok se používají různé druhy nářadí, v závislosti na fázi motorického učení, cíli nácviku, výkonnostním stupni, pohlaví a věku. Tradičním závodním nářadím je kůň bez madel. S platností od 1. ledna 2001 však Mezinárodní gymnastická federace (FIG) schválila nové přeskokové nářadí pro soutěže mužů a žen ve SG. Je jím přeskokový stůl.
Ve školní tělesné výchově nebo v nezávodní činnosti lze použít švédskou bednu, kozu či kombinace různých přeskokových nářadí postavených za sebou. K odrazu se používají pružné můstky, případně i malé trampolíny. K dopadu pak měkké dopadové plochy (molitanové žíněnky). Bezpečná výuka přeskoků by však měla využívat modifikované přeskokové nářadí a vnější podmínky (molitanové kvádry a bedny), které usnadňují výuku a eliminují u studentů strachové zábrany, zranění a potřebu přímé dopomoci.
Terminologie V terminologickém systému se přeskoky řadí k metům. Vedle výskoků, výsedů a sesedů, které mají průpravný charakter, se užívá jediného druhu metů – přeskoku. V průběhu těchto pohybů přes nářadí převládá trvání bezoporové fáze, fáze oporová má charakter krátkodobého
dohmatu rukama na nářadí. Jedná se tedy o pohyby celého těla přes nářadí ze stoje na zemi opět do stoje na zemi. Rozdělení přeskoků Přeskoky se dělí na dvě základní technické varianty: přeskoky přímé – směr přetáčení těla cvičence je v první letové fázi (tzn. od odrazu dolních končetin do dohmatu rukama na nářadí) opačný než směr přetáčení v druhé letové fázi (od odrazu z paží do doskoku) , např.roznožka, skrčka, schylka, apod. přeskoky převratové – směr přetáčení těla cvičence je v obou letových fázích souhlasný (během skoku dochází k úplnému přetočení těla), např. přemet, překot Nářadí je možné překonat s využitím různých způsobů odrazu rukou či nohou: a) podporem souruč, jednoruč, střídnoruč b) odrazem jednonož c) odrazem snožmo Máme za sebou nezbytné úvodní informace a teď se blíže podíváme, jak nejlépe postupovat při jejich výuce? Metodika nácviku Teď opět trochu teorie, bez které se žádný učitel neobejde, tedy alespoň ten, který chce učit smysluplně a promyšleně, ne jen to na co si při výuce náhodou vzpomene. Z pohledu didaktiky přeskoků je důležité si uvědomit, že většina průpravných cvičení při výuce přeskoku u začátečníků může a měla by probíhat bez závodního nářadí. S můstkem nebo malou trampolínou lze využívat různé bezpečné překážky (molitanové kvádry, malá kladina překrytá duchýnkou, navrstvené duchny, molitanové bedny, apod.), které s využitím vhodných cvičení umožňují zlepšit přeskokové dovednosti cvičenců bez obav, které by mohly pociťovat při výuce tradiční cestou, tzn. komplexní metodou nácviku a na závodním nářadí, které může být tvrdé, úzké, kluzké nebo příliš vysoké. Dokonalé a bezpečné zvládnutí dovedností však také závisí na vhodně zvolené metodice. Protože přeskok představuje komplexní výkon, jehož jednotlivé složky na sebe rychle navazují a kvalitativní charakteristiky (časově-prostorové, silové) jednotlivých složek jsou určovány předcházejícími činnostmi, nacvičujeme dovednosti a kompetence k přeskokům pomocí průpravných cvičení vztahující se k jednotlivým fázím přeskoku. Jednotlivými fázemi přeskoku jsou: 1. rozběh 2. náskok na můstek 3. odraz z můstku 4. první letová fáze 5. dohmat a odraz z nářadí 6. druhá letová fáze 7. doskok
Cvičenci si pomocí speciálních průpravných cvičení či pohybových úkolů osvojují specifické pohybové návyky, jejichž dostatečná zásoba vede k rychlejšímu a dokonalejšímu formování pohybového stereotypu konkrétních skoků. U začátečníků je potřeba věnovat pozornost nácviku základních návyků, zejména technice běhu, individuálně optimální rychlosti rozběhu, technice náskoku na můstek, efektivnímu odrazu nohou s koordinovanou prací paží a bezpečnému doskoku. Nácvik komplexní metodou (zejména u začínajících cvičenců) může vést k upevňování chybných návyků a často i projevům strachu a odmítnutí participace na dané pohybové činnosti. Z tohoto důvodů je nutné v počátečních fázích nácviku formovat základy přeskoku bez přihlédnutí ke konkrétním přeskokovým tvarům, tzn. osvojovat pohybové dovednosti platné pro celou skupinu přeskoků. Bohatý výběr přípravných a průpravných cvičení dovoluje cílenou volbu prostředků (tělesných cvičení) pro zlepšení jak funkčních předpokladů, tak i pro nácvik a zlepšení provedení jednotlivých fází přeskoku. Ikona6a Nyní se pojďme na chvilku zamyslet. Co je prvním a nejdůležitějším faktorem pro dobrý přeskok? Jestli jste si mysleli, že je to rozběh, měli jste pravdu.
Rozběh Veškerá pohybová energie, která se v jednotlivých fázích přeskoku využívá jako horizontální složka rychlosti a výrazně ovlivňuje celkový rytmus přeskoku, pochází z rozběhu. Všeobecně platí zásada, že čím složitější je struktura skoku, tím rychlejší musí být rozběh. Rozběh musí být přesný vzhledem k optimálnímu náskoku na můstek a rovnoměrně zrychlený. Délka běžeckých kroků se postupně prodlužuje, poslední krok je však obyčejně kratší, což je způsobeno přípravou pro náskok na můstek. Rychlost rozběhu musí být adekvátní síle paží, a to zejména u dětí a dívek. Nejčastější chyby: nerovnoměrný rozběh (rychlostní výkyvy) Prostředky: Z počátku volíme cvičení, která přiblíží základní rozdíly mezi chůzí, během, poskoky a skoky včetně změn směru, dráhy a rychlosti. Vlastní technika rozběhu se zlepšuje prostředky obvyklými v atletice. imitace pohybu paží ne místě nácvik pohybu nohou ve stoji na lopatkách běžecká abeceda běh s postupným zrychlováním (12-15m) běh přes překážky vysoké 10-20cm (měníme vzdálenost mezi překážkami) běh 30-40m maximální rychlostí Na rozběh navazuje náskok na můstek, který je rovněž velmi důležitý.
Náskok na můstek
Dopředná rychlost získaná rozběhem se náskokem na můstek převádí do vlastního odrazu. Je nutné si zapamatovat, že náskok by měl být dlouhý a poměrně nízko nad zemí, protože můstek je navržen k přenosu horizontální rychlosti na vertikální, a proto není při náskoku příliš efektivní vertikální pohyb, tzn. náskok z velké výšky, který příliš snižuje horizontální rychlost a zkracuje letové fáze (celkovou délku skoku). Ani příliš plochý a rychlý náskok není vhodný, neboť je při něm náročné načasovat moment odrazu. Obecně lze říci, že během náskoku by nemělo dojít k výraznému snížení dopředné rychlosti, která spolu s vektorem síly odrazu dolních končetin určuje směrnici dráhy těžiště těla první letové fáze (šikmý vrh vzhůru). Náskok na můstek se vykonává odrazovou dolní končetinou v okamžiku získání optimální běžecké rychlosti. Během náskoku dochází ke spojení odrazové a švihové nohy tak, aby dolní končetiny předběhly trup, který je v mírném předklonu a tak, aby se minimalizovala, jak již bylo uvedeno, ztráta horizontální rychlosti. Optimální „náskoková“ poloha je potřebná k tomu, aby během odrazu nedošlo k velkému rotačnímu momentu. Paže se během náskoku na můstek pohybují ze zapažení směrem dolů a vpřed a v momentě odrazu švihají z předpažení dolů do předpažení vzhůru. Náskok na můstek probíhá přes špičky na celou plochu chodidel a mírně pokrčené dolní končetiny.
Nejčastější chyby: snížení rychlosti během náskoku poslední krok příliš dlouhý příliš vysoký náskok na můstek přílišné stažení ramen vzad během náskoku Jeden z velmi častých problémů u začátečníků a někdy i zkušenějších cvičenců, který je důsledkem nezvládnuté techniky náskoku na můstek, je příliš velký náklon vpřed při odrazu z můstku. S touto chybou je provedení optimálního přeskoku velmi obtížné až nebezpečné,
neboť tato chyba, kromě ztráty výšky a odrazové síly na první letovou fázi, výrazně zvyšuje možnost vzniku úrazu vlivem nekoordinovaného nárazu do přeskokového nářadí Průpravná cvičení k odstranění této chyby jsou založená na správné technice náskoku na můstek. Cílem je, aby těsně před odrazem bylo tělo postaveno vertikálně (vzhledem k podložce) s nohama před tělem. Prostředky Cvičení sloužící k nácviku koordinace práce nohou a paží při náskoku na můstek: ze stoje spatného - ze dvou kroků (1. krok švihová noha, 2. krok odrazová noha) odrazem z odrazové nohy - dopad snožmo na vyznačené místo (v letu snožit) (při nácviku lze s úspěchem využít nákresu na podložku nebo použití viditelných značek položených na podložku) stejné cvičení, ale odraz probíhá přes překážku (10-20cm) dopad na obě nohy za překážku krok (švihová noha) - krok (odrazová noha) - odraz - dopad na obě nohy na můstek, ze zapažení předpažit dolů (sladění náskokové činnosti nohou s pohybem paží) Při provedení s následným odrazem, již můžeme po cvičencích vyžadovat adekvátní techniku celého náskoku: z kroku náskok na podložku s vyznačeným místem odrazu, s pohybem paží a následným odrazem, tak jako by tam byl odrazový můstek. K odrazu musí dojít několik cm vyznačeným místem odrazu. V ideálním případě by při odrazu měly být nohy před tělem, hrudník mírně vzad a zpevněné tělo. Dopad na vyznačené místo, později při správné technice i mírně za něj.
Odraz z můstku Odraz dolními končetinami tvoří základ celého přeskoku. Pro přeskoky je charakteristický tzv. úderný odraz. Jeho podstatou je náskok přes přední část chodidel na jejich celou plochu (paralelní postavení chodidel na šířku chodidla), zpevněné dolní končetiny, rychlá extenze v kolenním kloubu a plantární flexe. K odrazu z můstku dochází po krátké amortizaci z přední části chodidel. Odraz by měl být rychlý a energický se snahou o co největší využití potencionální elastické energie můstku. Odraz se dokončuje v okamžiku, kdy těžiště těla projde za plochu opory. Dříve než chodidla opustí můstek, musí být dokončený a zastavený i švih paží. Takto získaná hybnost se přenáší na trup a dolní končetiny a sčítá se s hybností získanou rozběhem a odrazem. Správně vykonaný švih pažemi zvyšuje výšku vzletu těla cvičence o 20-25%. Švih paží je tedy velmi důležitý, avšak často při nácviku podceňovaný. Nejčastější chyby: náskok na můstek celou plochou chodidel velké pokrčení nohou během odrazu opožděný švih paží (nedoplňují akci dolních končetin) náskok na můstek s pažemi ve vzpažení nedopnutí nohou v době odrazu prohnutí v hrudní a křížové oblasti Prostředky:
Nácviku techniky odrazu z můstku předchází odrazová příprava: Rozvoj prostředky účelové a kondiční gymnastiky a využitím švihadel, laviček, částí beden, apod.. Vlastní nácvik techniky odrazu z můstku: technika odrazu nohou opakované odrazy u žebřin pozn.: odraz je ukončen napnutím dolních končetin v kolenním i hlezenním kloubu, paže stabilizují trup cvičence.
opakované skoky na můstku (min 5x) pozn.: odraz je ukončen napnutím dolních končetin v kolenním i hlezenním kloubu, dbáme na přímé držení těla a rovné držení hlavy, z počátku úchopem za prsty rukou zajišťujeme rovnováhu (nevzpírat!!!), později přidáváme i pohyb paží (modifikace bočných kruhů vzad) opakované odrazy snožmo s výskoky a seskoky s využitím lavičky opakované skoky snožmo přes překážky (položené tyče, rozložené díly bedny, lavička, apod.) pozn.: odrazy musí být prováděny rychlým odrazem, mezi překážkami nesmí dojít k zastavení
opakované skoky na můstcích postavených za sebou (možnost postavit překážky mezi můstky) z jednoho nebo dvou kroků náskok na můstek, odraz nahoru a mírně vzad s opětovným dopadem na můstek
nácvik pohybu paží z kleku švihem paží výskok do stoje na zemi z podřepu, připažit vzad – výpon, předpažit vzhůru (provádíme proti stěně)
pozn.: pohyb paží musí být dokončen před dokončením výponu, hlava stále v rovném držení, oči sledují po dokončení švihu paží prsty rukou opakované skoky na můstku s pohybem paží spojení náskoku na můstek a odrazu náskok z bedny na můstek s následným skokem (trenažér: bedna, můstek, žíněnka) pozn.: na bedně stojí cvičenec na odrazové noze, druhou přednoží poníž, po odrazu z bedny rychle připojí odrazovou nohu k přednožené, švih paží mírně předchází odrazu, během skoku musí zůstat tělo toporné (nesmí dojít k prohnutí)
náskok a skok z můstku z krátkého rozběhu po lavičce (zvýšená plocha rozběhu umožňuje snadnější provedení přednožení při náskoku na můstek) z rozběhu přeskočení nízké překážky (stálka, lavička, apod.) náskok, odraz a skok z můstku z rozběhu náskok na můstek, odraz a přímý skok s pohybem paží z rozběhu náskok na můstek, odraz a přímý skok s pohybem paží na vyvýšenou podložku (navrstvené duchny, nářadí)
z rozběhu náskok na můstek, odraz a přímý skok přes překážku (později možnost přidat pohyb nohou (skrčení, roznožení, přednožení) ze dvou až čtyř kroků odraz z můstku a kotoul letmo na duchny s důrazem na správnou techniku odrazu dolních končetin (akcentovaný odraz) a energický pohyb paží z rozběhu 20-25m náskok na můstek a kotoul letmo na duchny (sladit optimální běžeckou rychlost s technikou odrazu)
K nácviku spojení rozběhu a odrazu lze využít i malé trampolíny, kterou lze vhodně využít i pro nácvik techniky dalších fází přeskoku.
První letová fáze Jedná se o část skoku od opuštění můstku po první kontakt s přeskokovým nářadím. Je výslednicí rozběhu a odrazu dolních končetin. Ve fázi letu již nelze měnit dráhu těžiště těla. Dílčími pohyby lze měnit jen polohu jednotlivých článků těla vzhledem těžišti těla. Vzájemné postavení jednotlivých částí těla a míra jeho přetočení se liší v závislosti na druhu skoku. Obecně je tělo během první letové fáze zpevněné, nohy spojené u sebe. Cvičenec provádí švih nohama vzad a dochází k narovnání v kyčelních kloubech. Jde o podobný pohyb jako při kotoulu letmo.
Nejčastější chyby: přílišné prohnutí nebo vysazení ostrý úhel mezi pažemi a trupem (paže jsou málo vytaženy vpřed) záklon nebo předklon hlavy Prostředky: K odstranění strachu z letu vzduchem přispívá zejména využití malé trampolíny a dopadu na měkkou a dostatečně velkou dopadovou plochu.
v lehu na břiše na bedně vysazeně, pažemi uchopit víko bedny, opakovaně zanožovat (nácvik zášvihu nohou) provedení zášvihu po odrazu z můstku (trampolíny) s oporem o nářadí kotoul letmo na hromadu navršených žíněnek (měníme výšku duchen a vzdálenost můstku od žíněnek, lze využít přeskoků přes cvičence či jejich skupiny a přes různě vysoké molitanové překážky)
Dohmat a odraz z nářadí Představuje složitý pohybový komplex, který se realizuje v poměrně krátkém časovém úseku. Dohmat je na napnuté paže před rovinou trupu (pod ostrým úhlem vzhledem k nářadí). U všech přeskoků je potřeba dohmátnout na nářadí dříve, než začne klesat těžiště. Při dohmatu je třeba stavět dlaně rovnoběžně, což zlehčuje podmínky pro zapojení svalstva pletence ramenního a lépe se může zpevnit zápěstí. Bezprostředně po dohmatu následuje odraz paží, který slouží jako další silový impuls ovlivňující let v druhé letové fázi. Odraz by se měl nejpozději dokončit v momentu, kdy se ramena nachází ve vertikále nad bodem opory, čímž se získá největší oporná reakce ve směru pohybu nahoru. Nejčastější chyby: odraz je vykonán v delším časovém úseku (ramena přepadávají vpřed) skrčení paží v loktech Prostředky: Základem jsou podporová cvičení, které přispívají k zvládnutí přenosu hmotnosti těla z nohou na ruce a zpět: variace přesunů v podporech a smíšených podporech s použitím pomocného nářadí (2 ruce 1 noha, 2 ruce 2 nohy,….)
rychlé kliky ve vzporu ležmo (3-6 kliků) opakované odrazy pažemi v předpažení od stěny ve stoji spatném čelem ke stěně (vzdálenost 50-70cm) ve vzporu ležmo, partner drží cvičence za dolní končetiny – chůze nebo poskoky po rukou v různých směrech odrazy z rukou ve vzporu ležmo (v rychlém tempu) poskok ve stoji na rukou opakované střídavé odrazy z paží před stojem na rukou a z nohou při doskoku do podřepu výskoky do vzporu dřepmo nebo vzporu stojmo rozkročného na nářadí (bedna, apod.)
seskoky z přeskokového nářadí provedené odrazem paží
Druhá letová fáze Výška a délka letu po odrazu pažemi zcela závisí na počáteční horizontální a vertikální rychlosti což znamená, že je výsledkem všech předcházejících činností. Jako ukazatel kvality přeskoku by měla být délka druhé letové fáze přibližně dvojnásobkem první letové fáze (platí především pro převratové skoky), a také by zde mělo docházet ke kulminaci výšky dráhy těžiště těla nad zemí. Velikost rotace těla v druhé letové fázi lze měnit pomocí zkracování nebo prodlužování poloměru otáčení letícího těla. Dochází k přípravě na doskok. Nejčastější chyby: nízká dráha letu blízký doskok předčasné nebo opožděné zahájení pohybových činností Prostředky: ze stoje na rukou pád vzad do lehu na zádech (paže zůstávají ve vzpažení, tělo zpevněné) ze vzporu ležmo (nebo z kmihu) na bradlech sám nebo s pomocí trenéra zášvih a skrčka, roznožka (bočně i čelně)
skok z vyvýšené položky s pohybem nohou (skrčení, roznožení, schýlení) a příprava na doskok (napřímení těla)
Doskok Tvoří závěrečnou fázi přeskoků a slouží k bezpečnému ztlumení pohybové energie letu, který závisí především na kvalitě předchozích činností. Doskok by měl být proveden stejnou energií, kterou byl proveden odraz. Nejčastější chyby: přílišný předklon nebo záklon hlavy uvolněné tělo (pasivní doskok) doskok na napnuté dolní končetiny („tvrdý doskok“) A nyní pár informací k nácviku a možnostem zdokonalení provedení konkrétních přeskoků.
Roznožka Představuje základní přeskok se širokým kondičně-koordinačním charakterem. Umožňuje nácvik jednotlivých složek techniky přeskoku včetně základů techniky, které jsou součástí skoků odlišných druhů. Dále zdokonalování a regulaci odrazu, výšku zášvihu, charakteristické dílčí pohyby článků těla, zejména v kyčelních kloubech a páteři, procvičování odrazu rukama a doskoku, případně i obraty kolem podélné osy těla. V modifikované podobě ho lze využívat v překážkových drahách, v cvičeních kondičního charakteru, se spolucvičencem nebo i v přírodě.
Technika Provedení roznožky může být ve dvou technických variantách. První způsob se provádí s vysokým zášvihem bez většího pohybu v kyčelních kloubech. Přetočení těla v náskoku (první letové fázi) končí v mírně prohnutém zášvihu tak, aby dráha těžiště těla neklesala před dohmatem dolů. Dohmat je před rameny v předpažení vzhůru. Roznožení se provádí současně s odrazem paží. Obě tyto činnosti, odraz paží a roznožení (zkrácení délky těla) se podílejí na zpětném otáčení. Po odrazu z nářadí se paže zvedají do předpažení vzhůru zevnitř. Přípravou na doskok je snožení a mírné přednožení nohou proti směru pohybu. V druhém způsobu techniky provedení roznožky je velikost přetočení menší, dohmat paží co nejdále před rameny (téměř ve vzpažení), při toporném držení těla. V okamžiku dohmatu se brzdí vzestup nohou zvednutím boků (vysazením, zmenšením úhlu v kyčelním kloubu). Ve stejném okamžiku začíná roznožení, přičemž špičky nohou by se neměly dostat před rovinu ramen. Horizontální rychlost rozběhu i odrazu je u tohoto technického provedení větší.
Doporučený způsob nácviku
cvičení na posílení paží (podporová příprava) odrazová příprava nácvik přeskoku roznožmo přes nízké nářadí (koza) nácvik přeskoku roznožmo přes kozu z vyšší odrazové podložky (šv. bedna)
nácvik celého přeskoku přes nízké nářadí (případně s dopomocí) postupné oddalování můstku a zvyšování výšky nářadí roznožka přes bednu na dél
Dopomoc a záchrana Dopomoc při cvičení můžeme poskytovat z čelného postavení uchopením cvičence za paže nebo z bočného postavení, záchranu při jeho doskoku.
Skrčka Vzhledem k tomu, že technika skrčky zahrnuje důležité průpravné charakteristiky pro nácvik odrazu paží a nácvik doskoku, je podle mého názoru v některých případech vhodnější začínat právě nácvikem této techniky přeskoku, i když vyžaduje lepší rozběhovou rychlost a intenzivnější odraz z dolních končetin než u roznožky (vzhledem k přechodu dolních končetin nad nářadím).
Technika Po odrazu z můstku je tělo mírně vysazené nebo toporné. Skrčka jako závodní přeskok se provádí ze zášvihu, kterého se dosahuje aktivním zanožením během první letové fáze. Míra přetočení těla v okamžiku dohmatu je okolo 45° nad vodorovnou rovinou. Dohmat je před rovinou ramen, ale musí být vykonaný dříve, než začne klesat dráha těžiště. První letová fáze se tedy až do dohmatu prakticky neliší od roznožky. Odrazem paží, který se musí uskutečnit dříve než ramena přejdou vertikální rovinou dohmatu, dochází k zpětné rotaci trupu. Zpětné přetáčení je usnadněno rychlou flexí nohou a tím podstatným zkrácením délky těla (poloměru otáčení), které se uskutečňuje až po odrazu paží. Čím rychlejší a větší je skrčení nohou, tím výhodnější jsou podmínky pro změnu momentu setrvačnosti. V druhé letové fázi dochází k narovnání těla, ke kterému přispívá zejména aktivní pohyb dolních končetin dolů a vpřed. Při doskoku se vlivem větší horizontální rychlosti dostávají dolní končetiny více dopředu ve směru dráhy těžiště než u roznožky. Tato technika umožňuje zachovat dostatečnou horizontální rychlost letu během celého přeskoku, takže skrčka není příliš obtížná pro děti, u kterých jsou překonány obavy z délky
skoku. Z metodických důvodů lze akceptovat způsob techniky, který vynechává fázi zášvihu. Od okamžiku odrazu dochází k postupnému zmenšování úhlu v kyčelním kloubu, čímž boky získávají dostatečnou výšku, tak aby mohlo dojít ke skrčení nohou před dohmatem rukama. Toto provedení můžeme uplatňovat do té doby, než si cvičenec osvojí odhad správného úhlu vzletu a míru přetočení těla do dohmatu včetně postavení paží pro účelný odraz.
Doporučený způsob nácviku
cvičení na posílení paží (podporová příprava) odrazová příprava imitace pohybů při skrčce – ze vzporu ležmo odrazem dřep, předpažit dolů výskoky do vzporu dřepmo na nářadí nácvik zášvihu v lehu na bedně
zášvih po odrazu z můstku (trampolíny) s oporem o nářadí
zášvih po odrazu z můstku (trampolíny) s dohmatem na nářadí a doskokem mezi můstek a nářadí kotoul letmo skrčka z místa z bedny nadél (postavení na začátku) nácvik celého přeskoku přes nízké nářadí našíř postupné oddalování můstku a zvyšování nářadí celý přeskok přes nářadí nadél
Dopomoc a záchrana Dopomoc při cvičení dáváme z boku, dvojhmatem za paži. Před doskokem lze poskytnout záchranu uchopením za hrudník (trup) cvičence. Dopomoc pro zlepšení zášvihu poskytujeme
tak, že bližší rukou k cvičenci pomáháme tlakem zespodu do stehen a vzdálenější rukou ho jistíme za paži.
Kotoul vzklopmo Kotoul vzklopmo je jako jediný převratový přeskok zařazený do učebních osnov, neboť pro běžnou školní populaci představuje z celé skupin těchto skoků asi nejdostupnější pohybovou strukturu.
Technika: Tento způsob přeskoku začíná kratším a ne příliš rychlým rozběhem. Po odrazu z můstku z dolních končetin následuje poměrně krátká první letová fáze, v které dochází k částečnému přetočení těla kolem pravo-levé osy procházející jeho těžištěm. Po dohmatu otáčení těla pokračuje, nyní již však především kolem osy procházející rameny a místem opory a zastavuje se v poloze lehu vznesmo. Rotační pohyb brzdí kromě svalstva pletence ramenního i pohyb dolních končetin směrem dolů. Tato část přeskoku, tzn. zaujetí polohy lehu vznesmo po rozběhu a odrazu z můstku, je nejobtížnější. V poloze lehu vznesmo by se měl trup co nejvíce blížit k vertikále a nohy s trupem by měly svírat co nejmenší možný úhel, tak aby mohlo dojít k efektivnímu trčení nohou a odrazu z paží. K rychlému a energickému trčení musí dojít v momentu, kdy boky přecházejí nad oporou. Trčení nohou ve směru nahoru vpřed je následováno odrazem paží. Druhá letové fáze by se měla vyznačovat vysokým letem, mírným prohnutím těla a mírným záklonem hlavy. Doskok co nejblíže ke svislici.
Doporučený způsob nácviku:
cvičení na posílení paží (podporová příprava) odrazová příprava cvičení na kinestetické procítění polohy lehu vznesmo cvičení imitující trčení a zapojení paží při přeskoku (kotoul vzad do stoje na rukou, …) kotoul letmo kotoul do lehu vznesmo na vyvýšenou podložku kotoul vzklopmo ve zlehčených podmínkách (přes nízké přeskokové nářadí, z malé trampolíny) kotoul vzklopmo z rozběhu
Dopomoc a záchrana Dopomoc poskytujeme ze strany bližší rukou úchopem za paži cvičence, vzdálenější rukou pod zády v oblasti přechodu hrudní a bederní páteře. Lze samozřejmě využít i další přeskoky jako je: Odbočka Přemet Rondát Shrnutí Ikona4 Je vhodné pohybový obsah gymnastiky rozčlenit na dílčí tematicky zaměřené celky. Uspořádání do logických celků může napomoci studentům porozumět smyslu a významu gymnastických pohybů pro všestranný rozvoj každého jedince. Nejdříve se snažme u dětí vytvořit obecné pohybové základy umožňující jim poznávat pohybové možnosti svého těla a teprve později se můžeme zaměřit na zvládnutí obtížnějších a více specifických dovedností.
Referenční seznam Alter, M.J. (1999). Strečink 311 protahovacích cviků pro 41 sportů. Praha: Grada. Čelikovský, S. (Ed.). (1988). Encyklopedie tělesné kultury A-O (Vol. 1). Praha: Olympia. Dovalil, J. et al. (1992). Sportovní trénink /Lexikon základních pojmů/. Praha: Karolinum. Dovalil, J. et al. (2002). Výkon a trénink ve sportu. Praha: Olympia. Dylevský, I., Kálal, J., Kolář, P., Korbelář, P., Noble, C., Otáhal, S., & Kučera, M. (1997). Pohybový systém a zátěž. Praha: Grada. Federation International of Gymnastics (2003). Age Group Development Program [CD]. Moutier: F.I.G. Fejtek, J. (1987). Metody posilování. Sportovní-moderní gymnastika, 37(9),14-15. Havlíčková, L. et al. (1997). Fyziologie tělesné zátěže I. Obecná část [Učební text].Praha: Univerzita Karlova. Hercing, S.;Havránek, L. et al. (1996). Repetitorium gymnastiky [Učební texty].Plzeň: ZČU. Choutka, M. & Dovalil, J. (1991). Sportovní trénink (2nd ed.).Praha: Olympia,Karolinum. Kopřiva, Z., & Pavlík, J. (1985). Základní programový materiál pro vrcholovou sportovní gymnastiku mužů [Metodický dopis]. Praha: ČO ČSTV Sport propag. Krištofič, J. (2000). Gymnastika pro kondiční účely.Praha: ISV nakladatelství. Krištofič, J. (2004). Gymnastická průprava sportovce. Praha: Grada. Kubička, J. et al. (1993).Vybrané kapitoly z teorie gymnastiky [Učební texty].Praha: Univerzita Karlova. Libra, J., & Libra, M. (1980). Vybrané kapitoly z teorie tréninku sportovní gymnastiky [Metodický dopis].Praha: TZ Sportpropag. Malina, R. M. (1996). Growth and maturation of female gymnasts. Retrieved 12. 5. 2003 from the World Wide Web: http://ed-web3.educ.msu.edu/ysi/SpotlightFAll96/gym.html Měkota, K. (1982). Koordinační schopnosti a pohybové dovednosti [Metodický dopis].Praha: ÚV ČSTV Sportpropag.
Nitka, J. (1993). Pohybová příprava pro sportovní gymnastiku [Učební texty]. Olomouc: Univerzita Palackého. Prassas, S. (n. d.). Biomechanical research in gymnastics: What is done, what is needed. Retrieved 17. 4. 2003 from the World Wide Web: http://www.education.ed.ac.uk/cis/gym/papers/sp.html Strešková, E. (2003). Gymnastika akrobacia a preskoky. Bratislava: Peter Mačura-PEEM. Technická komise mužů (2008). Závodní program mužských složek ve sportovní gymnastice. Praha: Česká gymnastická federace. The Physician and Sportmedicine (1997). Female gymnasts: older and healthier?. Retrieved 12. 5. 2003 from the World Wide Web: http://www.physsportsmed.com/issues/1997/03mar/nb_gym.htm Tůma, Z. et al. (1980). Sportovní gymnastika pro trenéry III. a II. třídy (Vol.1) [Učební texty]. Praha: Olympia. Way, R., & Balyi, I. (2007). Competition is a good servant, but a poor master. Victoria, BC: Canadian Sport Centres. Weber, R. & Gruhl, M. (1992). Training der Leistungsvoraussetzungen [Lehrvideo].Gema. Werner, P. H. (2004). Teaching Children Gymnastics (2nd ed.). Champaign, IL: Human Kinetics. Zháněl, J. & Zlesák, F. (1999). Koordinační schopnosti v tenise, Přehled, význam a rozvoj [Učební texty]. Olomouc: Univerzita Palackého. Zítko, M. (1988). Akrobacie. Praha: ČASPV. Zítko, M., Vacková, R., et al. (1982). Program sportovní přípravy žactva v oddílech TJ Sportovní gymnastika [Metodický dopis]. Praha: ČÚV ČSTV.
