Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra bankovnictví a pojišťovnictví
Měnová politika eurozóny Diplomová práce
Autor:
Bc. Veronika Ladžonová Finance
Vedoucí práce:
Praha
doc. Ing. Jana Marková, CSc.
Duben, 2012
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
podpis autora V Karlových Varech, dne 16. 4. 2012
Bc.
Veronika
Ladžonová
Anotace Tato diplomová práce se zabývá pohledem na problematiku vývoje měnové politiky v eurozóně. V první části diplomové práce je popisován vývoj měnové politiky z historického hlediska. Dále jsou uvedeny úkoly Evropské centrální banky a měnověpolitická strategie, kterou volí, aby byla dodrţena cenová stabilita, jeţ je prioritním cílem. Diplomová práce popisuje organizační sloţky a nástroje, které Evropská centrální banka vyuţívá k provádění měnové politiky. V hlavní části diplomové práce jsou pouţity teoretické poznatky k analýze plnění cíle měnové politiky Evropské centrální banky v prvních letech jejího fungování. Pomocí tabulek a grafů je prováděno porovnání veličin, které ovlivňují rozhodování, jakým způsobem a nástroji bude Evropská centrální banka provádět měnovou politiku.
Klíčové pojmy: Euro, Eurosystém, eurozóna, Evropská centrální banka, Evropská unie, harmonizovaný index spotřebitelských cen, hrubý domácí produkt, měnová politika, úroková sazba.
Annotation The diploma work is concerned with the problematics of the development of monetary policy in the Eurozone. In the first part, the development of monetary policy is described from a historical standpoint. In addition, it deals with the responsibilities of the ECB and a monetary strategy it adopts in order to maintain price stability which is its priority goal. The diploma work describes organization and instruments the ECB employs to carry out its monetary policy. In the main part, theoretical findings are used to analyze the ECB’s achievements in monetary policy in its early years. Data which influence the ECB’s decision on what instruments to use and how to carry out its monetary policy are compared with the support of charts and graphs. Key terms Euro, Euro system, Eurozone, European Central Bank, European Union, Harmonized Index of Consumer Prices, Gross Domestic Product , monetary policy, exchange rate.
Obsah Úvod....................................................................................................................................... 6 1.
Teoretické vymezení měnové unie ............................................................................. 8
1.1. Integrace v Evropě po druhé světové válce .................................................................. 8 1.2. Politiky – nástroje k dosahování cílů Evropského společenství/Evropské unie ........... 9 1.3. Hospodářská unie ........................................................................................................ 11 1.4. Měnová unie – obecná definice .................................................................................. 12 1.5. Historie měnové unie Evropského společenství/Evropské unie ................................. 13 2.
Evropská centrální banka .......................................................................................... 19
2.1. Nezávislost Evropské centrální banky ........................................................................ 21 2.2. Organizační struktura Evropské centrální banky ........................................................ 22 2.3. Úkoly Evropské centrální banky................................................................................. 24 2.4. Kapitál Evropské centrální banky ............................................................................... 26 2.5. Hospodaření Evropské centrální banky ...................................................................... 31 2.6. Kurzová politika ......................................................................................................... 35 3.
Měnově politická strategie Evropské centrální banky .............................................. 36
3.1. Cenová stabilita........................................................................................................... 37 3.2. Pilíře měnové politiky ................................................................................................. 38 3.3. Nástroje měnové politiky ............................................................................................ 39 4.
Analýza strategie měnové politiky eurozóny z hlediska vytyčených cílů ................ 43
4.1. Harmonizovaný index spotřebitelských cen ............................................................... 43 4.2. Úroková sazba............................................................................................................. 47 4.3. Měnový agregát M3 .................................................................................................... 50 4.4. Míra nezaměstnanosti ................................................................................................. 53 4.5. Srovnání vybraných zemí ........................................................................................... 55 4.6. Úspěšnost Evropské centrální banky při plnění vytyčených cílů ............................... 60 Závěr .................................................................................................................................... 65 Seznam bibliografie ............................................................................................................. 68 Seznam internetových zdrojů............................................................................................... 69 Seznam tabulek a grafů ........................................................................................................ 73
Úvod Téma diplomové práce „Měnová politika eurozóny“ jsem si vybrala především pro jeho aktuálnost. Dosaţený stupeň evropské integrace se stal fenoménem poválečné Evropy a vznik eurozóny, její postupné rozšíření a její dobré fungování je v této době její nejvyšší ambicí. Eurozóna přinesla členským zemím moţnost zlepšit jejich situaci prohloubením integrace, ovšem přijetím eura ztrácejí země také svou suverenitu, rozhodování ohledně měnové politiky přechází na Evropskou centrální banku. Situace v eurozóně je aktuální i pro občany České republiky, protoţe hospodářství všech členských státu EU je úzce propojené, navíc se Česká republika při vstupu do evropské unie zavázala stát se po naplnění kritérií jejím členem. Cílem
mé
práce
je
analýza
strategie
měnové
politiky
eurozóny
z
hlediska vytyčených cílů, kterými jsou níţe uvedená srovnávací kritéria. Výsledkem analýzy by měla být odpověď na otázku, do jaké míry Evropská centrální banka naplňuje své hlavní poslání a zda je schopna zajistit cenovou stabilitu eurozóny i ve velmi sloţitých ekonomických podmínkách současnosti. Diplomová práce je rozdělena do pěti hlavních kapitol. První kapitola popisuje vývoj měnové spolupráce od Římských smluv po snahu vytvořit podmínky pro fungování jednotného společného trhu. Druhá kapitola představuje významnou instituci eurozóny, Evropskou centrální banku, její strukturu a organizaci, její úkoly a koncepci její nezávislosti. Tyto dvě kapitoly jsou teoretické, jejich obsah vytváří předpoklad pro analytickou část. Třetí kapitola popisuje činnost Evropské centrální banky při provádění měnové politiky, aby naplnila hlavní cíl. Tyto tři kapitoly jsou teoretické, jejich obsah vytváří předpoklad pro analytickou část. Čtvrtá kapitola metodou analýzy obsahuje zkoumání, do jaké míry naplňuje měnová unie svůj primární cíl – udrţení cenové stability. Pro zkoumání a analýzu jsem si vytyčila čtyři srovnávaná kritéria – harmonizovaný index spotřebitelských cen, úroková sazba, měnový agregát M3, míra nezaměstnanosti. Kaţdé z těchto kritérií nejprve krátce teoreticky uvedu a vysvětlím jeho vliv na hlavní cíl cenovou stabilitu. Poté jsou uvedena data získaná z Eurostatu 6
za roky 1999 aţ 2011, vţdy jsem se také pokusila získat data za letošní rok, pokud byla dostupná a pokud měla výpovědní hodnotu pro zkoumaný jev. Vzhledem k disparitám v hospodářské
úrovni
zemí
eurozóny
jsem
zařadila
ještě
srovnání
hospodářsky
nejrozvinutějších zemí a těch, které mají s dodrţováním kritérií problémy. Poslední kapitola rozebírá kurzovou politiku Evropské centrální banky. V závěru shrnuji výsledky analytické části a hodnotím celkový přínos vypracování této práce pro má studia. S problematikou měnové unie jsem se seznámila v průběhu studia na této vysoké škole a velmi mě zaujala. Vzhledem k tomu, ţe tato problematika není pro můj studijní obor klíčová, musela jsem při vypracování této diplomové práce vyhledat další zdroje. Mezi nejdůleţitější patřila publikace Irah Kučerové Evropská unie: hospodářské politiky, webové stránky Evropské centrální banky www.ecb.int a statistická data uvedená na www.eurostat.eu. Pro vlastní zkoumání jsem si zvolila metodu analýzy, protoţe nejlépe vyhovuje vytyčenému úkolu. Tato metoda umoţňuje vytyčit si kritéria, jejichţ srovnáním můţeme získaná data analyzovat, zjistit jejich význam a abstrahovat z nich odpověď na zkoumanou otázku. Tuto analýzu provedu v čase a pro upřesnění i v prostoru.
7
1. Teoretické vymezení měnové unie 1.1. Integrace v Evropě po druhé světové válce Po druhé světové válce se evropské i světové státy a národy obávaly moţnosti opakování ničivého konfliktu. Předválečná Společnost národů jako garant kolektivní bezpečnosti a mírového řešení konfliktů neobstála, Evropa cítila potřebu neopakovat pochybení, ke kterým došlo po první světové válce, především ve vztahu mezi Německem a Francií, a které ve svém důsledku napomohly vzniku dalšího konfliktu. Správnou cestou pro mírové uspořádání poměrů v Evropě se ukázala být integrace. Jiţ v roce 1943 se vlády tří okupovaných zemí v exilu dohodly na vytvoření unitární a později i celní unie (Nizozemí, Lucembursko, Belgie) a vytvořily tak jedno z nejstarších stále funkčních integračních seskupení Benelux. V roce 1949 navrhovaly vlády Francie a Itálie obdobné seskupení Francita, které by se později mohlo spojit s Beneluxem, k tomuto plánu však jiţ nedošlo. V dubnu 1948 vznikla Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci jako organizace koordinující rozdělování finanční pomoci tzv. Marshallova plánu, v roce 1949 se k ní přidalo i Německo. Dalším krokem bylo vytvoření Rady Evropy v roce 1949 z podnětu W. Churchilla, těţištěm její práce se později stala lidská práva jedinců (Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, 1950) nebo společenstev (Charta místní/regionální samosprávy). V únoru 1949 vystoupili francouzští politici Schuman a Monet poprvé se svým plánem na vytvoření Evropského společenství uhlí a oceli, první krok ke vzniku Evropské unie.1 Integrace mezi jednotlivými státy vţdy probíhá na principu vzdání se určité kompetence, kterou do této chvíle vykonával suverénní stát, a její delegace na nadnárodní či mezinárodní strukturu k tomuto účelu vytvořenou. Podle typu kompetencí, které stát přenese na nadřízený orgán, a podle jejich rozsahu můţeme hovořit o různých stupních integrace.
1
1945-1949. Euroskop.cz [online]. 2012 http://www.euroskop.cz/8884/sekce/1945-1949/
[cit.
8
2012-03-21].
Dostupné
z:
Obecně tedy hovoříme o: -
pásmu volného obchodu, kdy se zúčastněné země domluví, ţe odstraní všechny překáţky, které brání pohybu zboţí mezi nimi, avšak ve vztahu k nečlenským zemím si kaţdá země ponechává svoji celní politiku (vlastní celní tarify) - neexistuje tedy orgán, který by stanovil jednotnou celní politiku,
-
celní unii, která má stejné podmínky jako pásmo volného obchodu, navíc však harmonizuje společnou celní politiku vůči nečlenským zemím,
-
společném trhu, vysokém stupni integrace, kdy se v rámci celní unie odstraní překáţky, které brání volnému pohybu zboţí, sluţeb, osob a kapitálu. Státy také mohou zavést společné technické a jiné normy na výrobky a odstranit vnitřní hranice,
-
hospodářské a měnové unii, kdy je po zavedení jednotného společného trhu sbliţování zúčastněných zemí završeno zavedením jednotné měny. Ekonomiky zemí v hospodářské unii jsou jiţ plně zapojeny do jednotného vnitřního trhu a navíc přenášejí další část svých pravomocí na nadnárodní instituce (ty mohou například spolurozhodovat o obchodní politice, sociální sféře nebo rozpočtových deficitech členských zemí). Měnová unie znamená, ţe členské státy navíc pouţívají společnou měnu jako zákonné platidlo. Ve fázi hospodářské a měnové unie je v současnosti Evropská unie;
-
politické unii, která místo několika států vytvoří díky úplnému hospodářskému a politickému propojení jeden nový celek řízený z jednoho centra, například federaci.2
1.2. Politiky – nástroje k dosahování cílů Evropského společenství/Evropské unie Proces ekonomické integrace Evropy, jenţ vyvrcholil vznikem Evropské unie, neprobíhal jednoduše, naopak to byl a je proces velmi rozvětvený a mnohoúrovňový. Cíle tohoto procesu můţeme označit jako celkově civilizační, protoţe zahrnují celé spektrum lidského ţivota – ekonomiku, sociální sféru, politiku, ekologii a další. Cíle se vţdy lišily v závislosti ne
2
Ekonomická integrace. Businessinfo.cz [online]. 2012 [cit. 2012-03-21]. http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/e/ekonomicka-integrace/1000697/6264/
9
Dostupné
z:
celosvětové situaci, na dosaţených výsledcích, ale i na národních vládách jednotlivých členských zemí. K dosaţení vytyčených cílů byly vytvořeny nástroje, či spíše soubory nástrojů, které nazýváme politiky. Vývoj integrace tedy probíhá tak, ţe Evropské společenství/Evropská unie vytyčí cíl pro určité období a na základě identifikace a rozboru tohoto cíle mu přiřadí určité politiky. Politiky jsou v reţimu Amsterodamské smlouvy trojího typu podle úrovně, která je řídí: -
společné
politiky,
tedy
oblasti
s exkluzivní
kompetencí
Evropského
společenství/Evropské unie. Členské země se na komunitární úrovni dohodnou na opatřeních, která jsou následně pro celé společenství závazná. V rámci těchto opatření jsou rozhodujícím orgánem orgány Evropského společenství/Evropské unie, vlády členských zemí nemohou jejich rozhodnutí měnit vzhledem k principu přednosti a nadřazenosti. K těmto politikám patřila i část monetární politiky spadající do Evropské měnové unie pro členy Evropské měnové unie, -
komunitární politiky, kde orgány Evropského společenství/Evropské unie vytyčí cíle, ovšem nedisponují výlučnými pravomocemi, procesní opatření k dosaţení cílů jsou v kompetenci jednotlivých vlád členských zemí,
-
národní politiky, v kterých je minimální koordinace či zasahování ze strany Evropského společenství/Evropské unie, členské státy zde mají exkluzivní kompetence.3
Lisabonská smlouva toto členění poněkud mění, ovšem princip zůstává zachován: „Definice unijních kompetencí, s nimiž přichází Lisabonská smlouva, mají za úkol objasnit vztah mezi Evropské unie a členskými státy. Evropská unie podle ní bude mít k dispozici jen pravomoci výslovně na ni delegované členskými státy (tzv. princip delegovaných kompetencí). Lisabonská smlouva upřesňuje a rozděluje kompetence následovně: -
Výlučná kompetence: V těchto oblastech bude Evropská unie jedinou stranou, která má pravomoc jednat a rozhodovat jménem všech členských států. Patří sem například
3
KUČEROVÁ, Irah. Evropská unie: hospodářské politiky. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2006, 347 s. ISBN 97880-246-1212-6.
10
celní unie, měnová politika a eurozóna, společná obchodní politika a ustanovení pravidel konkurence nutných pro fungování vnitřního trhu. -
Sdílené kompetence: V těchto oblastech Evropská unie zasahuje, aby podpořila kroky členských států. Patří sem vnitřní trh, sociální politika, zemědělství, ochrana spotřebitele, životní prostředí, přeprava, energetika a oblast svobody, bezpečnosti a spravedlnosti.
-
Kompetence pro podpůrné, koordinační a doplňující kroky: V těchto oblastech mají členské státy svobodu jednat a také primární odpovědnost. Unie jedná pouze, aby koordinovala a doplnila kroky přijaté členskými státy. Patří sem například zdravotnictví, sport, ochrana občanů, průmysl, cestovní ruch, školství a kultura.
Lisabonská smlouva však také zachovává v oblasti rozdělení pravomocí určitý stupeň flexibility. Ponechává Evropské unii možnost podniknout kroky tam, kde je to nutné, aby byly dosaženy cíle Unie, a to i v případě, že ve smlouvách nejsou pro takovou oblast výslovně uvedeny pravomoci. V takových případech musí vždy Rada Evropské unie rozhodnout jednomyslně se souhlasem Evropského parlamentu.“4 Z výše uvedeného vyplývá, ţe oblast společné měny povaţovaly členské země vţdy za natolik důleţitou a významnou pro další integraci v Evropě, ţe ji vţdy zařadily do společných politik či do exkluzivních kompetencí. Rozhodujícím orgánem v této oblasti nejsou jednotlivé členské státy, ale orgány a instituce společenstva.
1.3. Hospodářská unie Pro fungování hospodářské unie je nezbytné zavedení funkčního jednotného společného trhu. Podle některých pramenů5 je hospodářská unie povaţována pouze za samostatný integrační stupeň mezi jednotným trhem a měnovou unií. V této fázi integračního vývoje by měly být jednotlivé národní politiky koordinovány a harmonizovány. Toto opatření se týká především některých sektorových politik, protoţe pro fungování jednotného společného trhu je nezbytné konvergovat v řadě hospodářských oblastí, aby nedocházelo k váţným disproporcím mezi 4
Lisabonská smlouva- Změny v rozhodování po institucionální reformě. Euractiv.cz[online]. 2012 [cit. 2012-0325]. Dostupné z: http://www.euractiv.cz/evropske-instituce/link-dossier/lisabonska-smlouva-zmeny-vrozhodovani-po-institucionalni-reforme-000056 5 KUČEROVÁ, Irah. Evropská unie: hospodářské politiky. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2006, 347 s. ISBN 97880-246-1212-6.
11
potřebami
trhu
a
produkcí.
Celý
proces
musí
vést
k zvyšování
efektivity
a
konkurenceschopnosti. Podle jiných pramenů6 je hospodářská unie povaţována za nedílnou součást měnové unie. Pro účely této práce se přikloním k první variantě, protoţe tak je definována v Maastrichtské smlouvě. „Hospodářskou a měnovou unií se nazývá stádium evropské integrace, které v jednom celku spojuje rozvinutý jednotný trh a měnovou unii. Zdůrazňována byla vždy vzájemná jednota a podmíněnost hospodářské a měnové komponenty Evropské měnové unie. Jejím vyjádřením byl tzv. princip paralelismu, jenž požadoval společný pokrok v obou dvou uvedených oblastech. Legislativní oporu Evropské měnové unie získala ratifikací Maastrichtské smlouvy, která zavazovala členské země Evropské unie (s výjimkou Dánska a Velké Británie) usilovat o vybudování Evropské měnové unie ve třech na sebe navazujících etapách.“7
1.4. Měnová unie – obecná definice Měnová unie je nejvyšší fází ekonomické integrace. Znamená převedení kompetencí v podstatné části monetární politiky na nadnárodní instituce, které tak rozhodují bez moţnosti veta nebo jiných zásahů ze stran členských států. Jejím hlavním atributem je společná měna. Ve světě kromě eurozóny není v současnosti jiná funkční měnová unie, existovala však v letech 1926-1999 mezi Lucemburskem a Belgií. V roce 1933 definoval ekonom Axel Nielsen měnovou unii jako dohodu dvou nebo více zemí o přijetí společných pravidel upravujících vztahy společných měn, vycházel přitom z měnových unií vzniklých do dvacátého století, především Skandinávské unie a NěmeckoRakouské. Zahrnuje pod pojem měnová unie i dohodu o vzájemném přijímání měn v příhraničních oblastech, nejvyšším stupněm pak označuje dohodu o jednotné raţbě mincí. Současnější definici měnové unie přinesla Theresia Theurl, která ji definuje jako souhlas jednotlivých zemí pouţívat jednotný způsob regulace měny nebo dohodu stanovující, jak mají
6
Měnová politika. Euroskop.cz [online]. 2012 [cit. 2012-03-12]. www.euroskop.cz/674/sekce/menova-politika 7 Výkladový slovníček. Euroskop.cz [online]. 2012 [cit. 2012-03-12]. http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/vyklad_slovnik.html?PG=H
12
Dostupné
z:
Dostupné
z:
vlády jednotlivých zemí řešit problémy vzniklé v monetární unii. Oba případy jsou jasné spojené s přenesením kompetencí v monetární politice na nadstátní útvar. 8 Předpokladem k zavedení společné měny je vyrovnání ekonomik členských států a regionů v nich, protoţe případné disproporce i v rámci jednoho státu vedou k nestabilitě ekonomické a tím i politické.
1.5. Historie měnové unie Evropského společenství/Evropské unie Celková evropská koncepce monetární politiky v době vzniku Evropského hospodářského společenství vycházela z platnosti bretton-woodského systému se zlatou směnitelností amerického dolaru, proto nebyly monetární aspekty do evropské integrace vlastně ani zahrnuty. Přesto zakladatelská smlouva deklaruje koordinaci hospodářských politik všech členských států, včetně monetární politiky. Jiţ před definitivním zhroucením bretton-woodského měnového systému (v létě roku 1971), od 50. Let se evropská společenství snaţila vytvořit své vlastní pojetí měnové spolupráce. Velkým problémem v sedmdesátých letech byly velké názorové rozpory mezi významnými členy – Francií a Německem, které daly vzniknout dvěma přístupům k měnové integraci: -
koncepce motoru vznikla podle francouzského přístupu. Podle ní se motorem monetární integrace stane sladění měnových politik. Tento přístup označujeme jako monetaristický, podle těţiště úprav, které leţí v monetární oblasti,
-
koncepce koruny tvrdí dle německého převládajícího názoru, ţe nejprve je nutné liberalizovat měnové trhy, koordinovat hospodářské politiky a následně postupně konvergovat.
Protoţe těţiště změn leţí v hospodářské oblasti je tato koncepce
označována jako ekonomistická. Jako kompromis mezi oběma metodami byl v roce 1970 vypracován Wernerův plán. Ačkoliv neměl ve své době šanci na úspěch, je to první krok k prohlubování integrace a základ pozdějších úvah o evropské měnové unii, ačkoliv ta se realizovala v poněkud jiné podobě a daleko později.
8
Historie evropských měnových unií. P-numismatika.cz [online]. 2012 [cit. 2012-04-21]. Dostupné z: http://pnumismatika.cz/dokumenty/unie.pdf
13
Proč byl Wernerův plán předem odsouzen k zániku? Koncem šedesátých let probíhalo velmi příznivé makroekonomické období s celkově rostoucí ţivotní úrovní a stále se zvyšující sociální stabilitou v Evropě, zdálo se, ţe Evropská společenství byla schopna vyřešit většinu svých vnitřních problémů, především francouzskou politiku prázdných křesel, kterou se podařilo zablokovat jednání celého společenství. Podařilo se rovněţ dovršit celní unii a jednotný společný trh se zdál být před otevřením. Odstoupil Charles de Gaulle. Vše se zdálo být uskutečnitelné. Ovšem z monetárního hlediska nebyla doba velkorysému řešení nakloněna - bretton-woodský systém se rozpadal, USA proţívaly makroekonomickou krizi. V roce 1973 došlo k dalšímu dlouho odkládanému rozšíření Evropského společenství o Velkou Británii, Dánsko a Irsko. Irsko bylo v té době zaostalým regionem na okraji Evropy, Velká Británie stála před nutností zcela zrestrukturalizovat svůj průmysl, coţ s sebou přinášelo velké sociální otřesy. Navíc proti tradičně zemědělské Francii a Itálii, opírající se o příjmy z nástroje společné zemědělské politiky, proteţovala Velká Británie průmyslovou politiku. Docházelo tedy k celé řadě vnitřních pnutí při rozhodování v institucích Evropského společenství. V neposlední řadě znemoţnila další integraci situace na ropných trzích, jiţ koncem šedesátých let stoupaly ceny ropy díky politice států OPEC (Organizace národů vyváţejících ropu), coţ vyvrcholilo prvním ropným šokem v roce 1973. V této sloţité situaci bylo zavádění měnové unie zcela nemoţné. Přesto země Evropy dále podnikaly pokusy o spolupráci v monetární oblasti. Nejprve to byl tzv. had v tunelu od roku 1972. Jde o systém kurzové politiky, kdy hadem je fluktuační pásmo mezi zúčastněnými měnami (nejednalo se o komunitární, ale evropskou iniciativu!), a to ± 2,25%, tunelem pak rozšířené fluktuační pásmo ± 4,5% ku USD a ostatním měnám.9 Tento model padl ve chvíli, kdy zrušením bretton-woodského měnového systému v roce 1973 přestal existovat i tunel čili povinnost dodrţovat fixní kurz. Ropný šok a následný vývoj měly na jednotlivé státy velmi diferencované dopady, proto bylo v tomto období obnovení reţimu pevných kurzů nereálné, od koordinace postupně odpadly Itálie, Francie, nejdéle vydrţely měnovou koordinaci skandinávské státy Norsko a Švédsko. Zajímavostí a poučením pro další vývoj je, ţe v tomto pro měnovou koordinaci kritickém období se nejdéle udrţely země, které prosazovaly koncepci koruny, jako první pak odpadly země zaloţené na koncepci motoru.
9
Výkladový slovníček. Zavedenieura.cz [online]. 2012 [cit. 2012-04-21]. http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/vyklad_slovnik.html?PG=H
14
Dostupné
z:
Tyto neúspěchy ambiciózních plánů vedly k přehodnocení situace a k výrazně realističtějšímu projektu. Členské země cítily potřebu místo evropského hada v tunelu zavést komunitární aktivitu, a proto z iniciativy Francie a Německa v letech 1978-1979 vznikl Evropský měnový systém (EMS) a byly stanoveny nástroje, jak dosáhnout měnové stability. „Evropský měnový systém, jehož cílem je vytvoření zóny měnové stability v Evropě stejně jako ochrana proti kolísání US dolaru, představuje posun v koordinaci měnové politiky uvnitř Společenství a to jak zavedením přísnějších měnových pravidel, tak i intervenčních povinností a rovněž vytvářením společných devizových rezerv a vzájemně výhodných úvěrových podmínek.“10 Ne kaţdá členská země se stala vstupem automaticky členem Evropského měnového systému, například Řecko (vstoupilo 1981) nebylo, Španělsko a Portugalsko (vstup 1985) ano. Aby nedošlo k problémům, které by ohrozily funkčnost celého projektu, souhlasili politici s odhlasováním individuálních výjimek pro členské státy, které nebyly schopné naplnit všechna kritéria členství v Evropském měnovém systému, především se jednalo o moţnost rozšířeného fluktuačního pásma 6% pro Itálii, Španělsko a Portugalsko, ale i pro britskou libru. Evropský měnový systém je tvořen třemi základními součástmi: -
společná bezhotovostní měna ECU,
-
směnný mechanismus ERM,
-
úvěrový mechanismus formou krátkodobých finančních instrumentů na podporu stabilních devizových kurzů.
„Evropský měnový systém v průběhu 80. let výrazně přispěl ke stabilitě měnových kurzů uvnitř Společenství. Na základě nařízení Rady z roku 1985 se Evropský měnový systém stává mechanismem, do kterého je možno zapojit i nečlenské země Evropského společenství. Tento vývoj je výrazem hospodářské disciplíny zúčastněných zemí, které stále větší měrou praktikují i politiku cenové stability.
Vzestup vlivu ERM se projevil i tím, že v období roku 1991 a
v 1. polovině roku 1992 se k němu postupně připojily všechny státy Společenství s výjimkou
10
Hospodářská a měnová unie. Psp.cz [online]. http://www.psp.cz/kps/pi/PRACE/pi-2-047.doc
15
2012
[cit.
2012-03-15].
Dostupné
z:
Řecka a na ECU napojily svoje měny i v té době nečlenské země Švédsko, Norsko, Finsko a Kypr.11 Krize Evropského měnového systému přišla díky sjednocení Německa v roce 1992, kdy docházelo
k masivním
přesunům
kapitálu
uvnitř
Společenství.
Německo
zahájilo
restrukturalizaci a obnovu východních spolkových zemí, většina výdajů na to byla financována z vlastních zdrojů, a důsledkem tohoto procesu byl růst deficitu spolkového rozpočtu SRN. Německá centrální banka vzhledem ke zkušenostem s inflací v Německu (1922-25, 1945-48) zvýšila úrokové sazby, coţ v konečném důsledku vedlo k rozkolísání dalších ne tak silných členských ekonomik a problémům s odlivem kapitálu a neschopností udrţet kurz ve fluktuačním pásmu. První byla takto postiţena Itálie, devalvovat musela i Velká Británie, takţe tyto země na podzim 1992 vypadly z Evropského měnového systému. Následně Evropský fond měnové spolupráce (od roku 1973 měnová instituce pro koordinaci intervenční, úvěrové a depozitní politiky, předstupeň budoucího systému národních centrálních bank, ESCB) prosadil rozšíření fluktuačního pásma na ±15%, coţ se prakticky rovná volnému kurzu.12 „Smlouva o Evropské unii, tzv. Maastrichtská smlouva byla schválena na zasedání Evropské rady ve dnech 9. a 10. prosince 1991, následně pak podepsána 7. února 1992 v Maastrichtu a vstoupila v platnost 1. listopadu 1993. Tato smlouva zavazuje členské státy Společenství k vytvoření Hospodářské a měnové unie a současně definuje zásady a postupy vedoucí k její realizaci. Ratifikací Amsterodamské smlouvy dochází k rekodifikaci některých ustanovení Smlouvy o Evropské unii. Články týkající se právní úpravy otázek souvisejících s hospodářskou a měnovou unií však zůstávají téměř beze změny. V následujícím textu uvádíme novelizované znění.“ 13 Jak je zřejmé z tohoto materiálu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, krize z roku 1992 nepřeváţila nad dobrými výsledky ve vývoji měnové spolupráce ve druhé polovině 80. let.
11
Hospodářská a měnová unie. Psp.cz [online]. 2012 [cit. 2012-04-21]. Dostupné z: http://www.psp.cz/kps/pi/PRACE/pi-2-047.doc 12 Evropský fond pro měnovou spolupráci. Businessinfo.cz [online]. 2012 [cit. 2012-03-15]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/e/evropsky-fond-pro-menovou-spolupraci/1000697/6293/ 13 Parlament České republiky. Psp.cz [online]. 2012 [cit. 2012-03-15]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/hp.sqw
16
Další kroky k naplnění myšlenky měnové unie vytyčila Maastrichtská smlouva z roku 1991/1993, která věnuje Evropské měnové unii (EMU) samostatnou hlavu, kde podrobně rozpracovává postup, práva a povinnosti členských zemí i institucí Evropské unie, rovněţ je zde podrobně rozfázován celý proces vytváření Evropské měnové unie včetně podmínek pro účast v Evropské měnové unii (konvergenční kritéria). Kroky vedoucí k funkční měnové unii jsou v této smlouvě poměrně přesně časově stanoveny a dají se shrnout do tří etap: -
První etapa se vyznačovala úsilím o sbliţování, tj. konvergenci národních ekonomik, jeţ je nezbytným předpokladem pro dosaţení cenové stability a zdravých financí. Za tímto účelem členské státy přijaly dlouhodobé programy, umoţňující sjednocení národních ekonomik pod koordinací Rady. Zde lze vidět poučení z hada v tunelu, kdy si nejlépe vedly země, které podporovaly koncepci koruny.
-
Druhá etapa představuje přechodné stadium k dosaţení konečného stupně hospodářské a měnové unie. Souběţně s pokračující a prohlubující se konvergencí byly během této fáze vytvořeny technické předpoklady pro vznik měnových institucí, které ponesou odpovědnost za provádění jednotné měnové politiky Unie.
-
Třetí etapa byla zahájena 1. ledna 1999; v jejím průběhu jsou národní měny států, jeţ se kvalifikují k postupu do této etapy, nahrazovány jednotnou měnou Euro. V rámci třetí etapy realizace hospodářské a měnové unii bude v období 1. 1. 1999 – 1. 1. 2002 fungovat společná měna pouze v rámci bezhotovostního platebního styku (šeky, cestovní šeky, bankovní převody, kreditní karty apod.). Jako materializovaná měna v oběhu by mělo být Euro zaváděno od počátku roku 2002.14
Měnovou unii bylo potřeba vybudovat i institucionálně, tedy vytvořit strukturu institucí, které zajistí přechod od stávajícího mechanismu směnných kurzů Evropského měnového systému k měnové unii. Tato struktura je legislativně představena v Amsterodamské smlouvě z roku 1997/1999. Je to především Evropský systém centrálních bank (ESCB), který převzal funkci emisní banky k 1. 1. 1999. Pro přechodné období druhé etapy byl vykonáváním měnové politiky pověřen Evropský měnový institut (Kapitola 4 - "Přechodná ustanovení"), jenţ byl při přechodu do třetí etapy transformován v Evropskou centrální banku. Kromě uvedených institucí byla 14
Hospodářská a měnová unie. Psp.cz [online]. http://www.psp.cz/sqw/text/text2.sqw?idd=20585
17
2012
[cit.
2012-04-21].
Dostupné
z:
měnová politika pro období druhé etapy zajišťována Měnovým výborem, který byl ve třetí etapě nahrazen Hospodářským a finančním výborem. Jiţ od prvních projednávání se Velká Británie stavěla k některým bodům smlouvy velmi kriticky. Díky velké autoritě (a schopnostem) M. Thatcherové se nakonec Velké Británii podařilo dosáhnout tzv. opt out clausule, tedy dodatku o tom, ţe Velká Británie jako členský stát Evropské unie se nemusí, ačkoliv je vázána legislativou Evropské unie, zúčastnit Evropské měnové unie. V roce 1993 byla opt out clausule rozšířena i na Dánsko, kde nebyla Maastrichtská smlouva v prvním referendu schválena právě pro zdrţenlivý postoj Dánů k Evropské měnové unii. Tyto dva státy tedy nemusí do Evropské měnové unie nikdy vstoupit, ovšem je třeba zmínit, ţe plní většinu maastrichtských konvergenčních kritérií, protoţe „je akceptují jako všeobecně makroekonomicky stabilizační.“15 Ostatní státy Evropské unie včetně potencionálních členů se podpisem přístupové smlouvy zavazují přijmout Euro, jakmile naplní kritéria, moţnost opt out reţimu se nepřipouští.
15
KUČEROVÁ, Irah. Evropská unie: hospodářské politiky. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2006, 347 s. ISBN 97880-246-1212-6. 203 s.
18
2.
Evropská centrální banka
Činnost Evropské centrální banky byla zahájena 1. července 1998, sídlem se stal Frankfurt nad Mohanem. Evropský měnový institut byl jejím předstupněm a dnem zahájení činnosti Evropské centrální banky dokončil svůj úkol. Evropská centrální banka převzala odpovědnost za měnovou politiku a ujala se všech aktivit, jeţ zajišťoval Evropský měnový institut. Evropská centrální banka (European Central Bank- ECB) a centrální banky členských zemí Evropské unie dohromady tvoří Evropský systém centrálních bank (European System of Central Bank- ESCB), na rozdíl od Evropské centrální banky a národních centrálních bank nemá Evropský systém centrálních bank právní subjektivitu. Evropská centrální banka a centrální banky zemí, které zavedly euro a jsou tedy součástí eurozóny (v současnosti 17 zemí), se označují jako Eurosystém. Evropský systém centrálních bank bude fungovat do té doby, neţ všechny země Evropské unie zavedou euro, poté zůstane funkční pouze Eurosystém.16 Mezi základní úkoly Eurosystému patří provádění měnové politiky, kterou přijala Rada guvernérů Evropské centrální banky, například nastavení úrokových sazeb Evropské centrální banky, volba ohledně cílů měnové politiky a tvorby měnových rezerv. Pokyny národním centrálním bankám vydává Výkonná rada, která odpovídá za provádění měnové politiky. Dalšími úkoly Eurosystému je provádění devizových operací, drţení a spravování devizových rezerv států eurozóny. Čtvrtým úkolem je podpora plynulého fungování platebních systémů. Sestavuje měnovou a finanční statistiku, autorům legislativy poskytuje doporučení v oblasti své působnosti.17 Právní subjektivitu dle právních řádů jednotlivých zemí mají také národní centrální banky Eurosystému, jenţ odpovídá za cenovou stabilitu v eurozóně, a tyto banky jsou jeho součástí. Na provádění jednotné měnové politiky se národní centrální banky podílejí poskytováním peněz úvěrovým institucím, zajišťováním vypořádání bezhotovostních přeshraničních a tuzemských plateb. Z velké části národní centrální banky zodpovídají za vydávání eurobankovek, nakládání s nimi ve svých zemích a shromaţďování statistických údajů.
16
Evropský systém centrálních bank a Evropská centrální banka. BusinessInfo.cz [online]. 2012 [cit. 2012-0312]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/instituce-eu/evropsky-system-centralnich-bank-escba/1000723/5583/ 17 Základní úkoly Eurosystému. Ecb.int [online]. 2012 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: http://www.ecb.int/ecb/educational/facts/orga/html/or_009.cs.html
19
Národní centrální banky mohou podle vnitrostátních právních předpisů plnit i jiné funkce. Mohou se zabývat bankovním dohledem nebo vykonáváním funkce hlavní banky pro vládní sektor. Řídící rada Evropské centrální banky definovala jako hlavní cíl měnové politiky cenovou stabilitu, jeţ měla chránit kupní sílu eura. Hlavním cílem byla určena cenová stabilita právě proto, ţe stabilita přispívá k lepšímu vývoji hospodářství, zvyšuje ţivotní úroveň. Výhody cenové stability: - Cenová stabilita umoţňuje a usnadňuje rozpoznávat změny relativních cen. Podnikům a spotřebitelům to napomáhá při přijímání rozhodnutí ohledně spotřeby a investic. Napomáhá k tomu také lepší informovanost a trh můţe efektivněji alokovat zdroje. Cenová stabilita zvyšuje produktivní potenciál hospodářství tím, ţe trhu pomáhá nasměrovat zdroje tam, kde mohou být co nejefektivněji vyuţity. - Pokud získají investoři jistotu, ţe ceny do budoucna zůstanou stabilní, nebudou ţádat dodatečný výnos (tzv. prémii za inflační riziko), který by jim vykompenzoval podstoupené riziko spojené s drţením nominálních aktiv po delší dobu. Měnová politika můţe přispět k efektivnějšímu fungování kapitálového trhu, sníţením těchto prémií v reálných úrokových sazbách. Zvyšuje se tím ochota investovat. - Důvěryhodné udrţování cenové stability podporuje, aby nedocházelo při očekávání vysoké inflace u podnikatelských subjektů ke skladování zboţí, jelikoţ zboţí si dokáţe uchovat svou hodnotu lepé, neţ finanční aktiva nebo peníze. Vytváření velkých zásob zboţí však brzdí hospodářský růst a není to vhodné investiční rozhodnutí. - Systémy sociálního zabezpečení a daňové systémy mohou vytvářet stimul k neekonomickému chování. Takovéto poruchy můţe prohloubit inflace nebo deflace. Rušivé vlivy související s dopady inflace cenová stabilita omezuje. - V inflačním i deflačním prostředí dochází k redistribuci bohatství a příjmů, lze tomu předejít udrţením cenové stability. Udrţet sociální soudrţnost a stabilitu napomáhá
20
prostředí se stabilními cenami. V několika případech se jiţ ukázalo, ţe inflace a deflace měly za následek politickou a sociální nestabilitu.18
2.1. Nezávislost Evropské centrální banky V evropském právu je nezávislost Evropské centrální banky pevně uchycena ve čl. 108 Smlouvy o Evropském společenství. „Při výkonu pravomocí a uskutečňování úkolů a povinností, svěřených jim touto smlouvou, nebudou ani Evropská centrální banka, ani národní centrální banka, ani žádný člen jejich orgánů s rozhodovacími pravomocemi požadovat nebo přijímat pokyny od orgánů Společenství, od žádné vlády členského státu nebo od jakéhokoli jiného orgánu. Orgány Společenství a vlády členských států se zavazují respektovat tento princip a neusilovat o ovlivňování členů orgánů Evropské centrální banky s rozhodovacími pravomocemi či národních centrálních bank při plnění jejich úkolů.“19 Nezávislost je důleţitá pro plnění hlavního cíle Evropské centrální banky a Evropského systému centrálních bank. - funkční a provozní nezávislost: je důleţité, aby byl primární cíl určen jasně a s právní určitostí. Centrální banka je vybavena nástroji, které jsou nezbytné k dosaţení cíle nezávisle na ostatních orgánech. Evropské centrální bance byly svěřeny nezbytné pravomoci a oprávnění k tomu, aby mohl být splněn primární cíl cenová stabilita. Evropská centrální banka schvaluje objem vydaných mincí, má plnou kontrolu nad měnovou bází; - institucionální nezávislost: Evropská centrální banka a centrální banky jsou plně nezávislé na ostatních institucích, orgánech i vládách členských států. Tuto nezávislost jsou povinni všichni respektovat. Evropské centrální bance, národním centrálním bankám a členům rozhodovacích orgánů je zakázáno přijímat pokyny od institucí nebo orgánů Evropské unie, od vlád členských zemí nebo jiných subjektů. Vládám, orgánům a institucím by také mělo být bráněno v ovlivňování členů rozhodovacích orgánů národních centrálních banka a Evropské centrální banky.
18
Ecb history. Ecb.int [online]. 2006 [cit. 2012-03-03]. Dostupné z: http://www.ecb.int/pub/pdf/other/ecbhistoryrolefunctions2006cs.pdf?6442102f2bc9ff73453a39c6656b300f 19 TOMÁŠEK, Michal. Evropské měnové právo. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2004, 145 s. ISBN 80-717-9860-6.
21
- osobní nezávislost: nezávislost dále zajišťují ustanovení a funkční období členů rozhodovacích orgánů Evropské centrální banky. Minimální funkční období guvernérů národních centrálních bank je určeno na pět let a lze jej prodlouţit, u Výkonné rady Evropské centrální banky je člen jmenován na osm let a poté jiţ jmenování nelze opakovat; - finanční a organizační nezávislost: Evropská centrální banka a národní centrální banky mají vlastní příjmy a finanční zdroje, její rozpočet je nezávislý na ostatních institucích Evropské unie. Národní centrální banky splácejí a upisují kapitál Evropské centrální banky. Rozpočet centrálních bank nesmí být ovlivňován vládou a orgány Evropské unie, orgány Evropské unie a jiné veřejné instituce nesmí poţadovat úvěry od Evropské centrální banky nebo národních centrálních bank, zakázány jsou i přímé nákupy dluhopisů. Evropská centrální banka získala při zaloţení vyšší nezávislost, jiţ v minulosti ţádná jiná centrální banka neměla. Často je také kritizována kvůli disponování neomezenou mocí a vysoké suverenitě. Evropská centrální banka sama určuje, jakými nástroji dosáhne stanoveného inflačního cíle. Hlavním důvodem kritiky můţe být právě to, ţe je Evropská centrální banka mimo dosah politiků, kteří by měli rádi kontrolu nad společnou měnou.20
2.2. Organizační struktura Evropské centrální banky Rozhodovací orgány Evropské centrální banky řídí celý Eurosystém. Organizační struktura Evropské centrální banky se v zásadě podobá organizační struktuře německé Bundesbanky. Dva rozhodovací orgány Evropské centrální banky jsou Rada guvernérů (Governing Council) a Výkonná rada (Executive Board), v pozici poradního orgánu působí Generální rada (General Council). Rada guvernérů je nejvyšším rozhodovacím orgánem Evropské centrální banky, má pravomoc konat důleţitá a strategicky významná rozhodnutí pro Eurosystém, skládá se z členů Výkonné rady Evropské centrální banky a guvernérů národních centrálních bank zemí, jeţ jsou členy eurozóny. Tato rada zasedá nejméně desetkrát ročně, v dnešní době většinou dvakrát měsíčně, přičemţ na prvním zasedání v měsíci jsou projednávány měnové otázky. Zasedání jsou 20
BALDWIN, Richard E. Ekonomie evropské integrace. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 478 s. ISBN 978-80-2471807-1
22
důvěrná, můţe se ho navíc účastnit jeden člen Evropské komise a předseda Rady Evropské unie, ovšem hlasovací právo náleţí pouze členů Rady guvernérů, kaţdý člen má jeden hlas. Při hlasování se rozhoduje prostou většinou, pokud dojde k rovnosti hlasů, má rozhodující hlas prezident. Pokud se rozhoduje o finančních záleţitostech, například rozdělení měnových příjmů nebo úpis základního kapitálu Evropské centrální banky, jsou hlasy váţeny podle podílů národních centrálních bank na upsaném základním kapitálu Evropské centrální banky. Má více povinností, mezi ně patří také tvorba pravidel a standardů operací prováděných národními centrálními bankami, sběr statistických informací a zveřejnění zprávy o činnostech Evropského systému centrálních bank, zabezpečení bezproblémového fungování Evropského systému centrálních bank jako celku, přijímá rozhodnutí o základních úrokových sazbách Evropské centrální banky. Výkonná rada je provozním rozhodovacím orgánem Evropské centrální banky, výkonnou radu řídí prezident Evropské centrální banky, viceprezident a čtyři další členové, kteří jsou jmenováni z uznávaných odborníků, kteří mají profesionální zkušenosti v bankovních a měnových záleţitostech. Výkonná rada zasedá jednou týdně. Zodpovídá za běţné aktivity Evropské centrální banky, roční účetní uzávěrku Evropského systému centrálních bank a podle zásad stanovených Radou guvernérů vydává instrukce pro jednotlivé centrální banky. V Generální radě zasedá prezident a viceprezident Evropské centrální banky, guvernéři národních centrálních bank Evropské unie. Předseda Rady Evropské unie, jeden člen Evropské komise a ostatní členové Výkonné rady se mohou zasedání Generální rady účastnit, ale nemají hlasovací právo. Generální rada zasedá jednou za tři měsíce, lze svolat mimořádné zasedání na ţádost prezidenta Evropské centrální banky nebo alespoň jejích tří členů. Generální rada je poradním orgánem Evropské centrální banky, sbírá statistické údaje, podílí se na přípravě výročních zasedání Evropské centrální banky, sleduje pokrok v oblasti konvergence. Dohlíţí také na fungování kurzového mechanismu ERM II., má minimální výkonné a rozhodovací pravomoci. Převzala úkoly Evropského měnového institutu, které je povinna Evropská centrální banka plnit ve třetí etapě Hospodářské a měnové unie, do doby dokud budou existovat státy Evropské unie, jeţ ještě nezavedly euro.21 Z hlediska vnitřní spolupráce uvnitř Evropského systému centrálních bank jsou důleţité výbory Evropského systému centrálních bank, které pomáhají rozhodovacím orgánům 21
Evropská centrální banka. Euroskop.cz [online]. 2008 http://www.euroskop.cz/82/95/clanek/evropska-centralni-banka/
23
[cit.
2011-11-20].
Dostupné
z:
Evropské centrální banky. Ve výborech zasedají odborníci národních centrálních bank Eurosystému, Evropské centrální banky a jiných orgánů jako jsou vnitrostátní orgány dohledu. Tyto specialisty si na danou problematiku zvolily státy a účastní se zasedání výborů Evropského
systému
centrálních
bank.
Výbory
jsou
podřízeny
Radě
guvernérů 22
prostřednictvím Výkonné rady, kompetenci výborů určuje Rada guvernérů.
Výbory
poskytují znalecké posudky z oblasti svých kompetencí. Aktuálně zasedají tyto výbory: Výbor pro účetnictví a měnový příjem, Výbor pro bankovky, Výbor pro bankovní dohled, Výbor Eurosystému/ESCB pro komunikaci, Výbor pro informační technologie, Výbor interních auditorů, Výbor pro mezinárodní vztahy, Řídicí výbor Eurosystému pro IT, Výbor pro právní záleţitosti, Výbor pro trţní operace, Výbor pro měnovou politiku, Výbor pro platební styk a zúčtování, Výbor pro statistiku, Rozpočtový výbor, Výbor pro lidské zdroje.23
2.3. Úkoly Evropské centrální banky Evropská centrální banka formuje opatření, podle kterých národní centrální banky rozhodují jednotným způsobem, drţí a spravuje devizové rezervy, zajišťuje platební styk, povoluje emise bankovek, provádí bankovní dohled, shromaţďuje statistické údaje a poskytuje poradenskou činnost. Odpovídá především za následující oblasti: - vymezení a koordinace měnové politiky: národní banky dostávají pokyny k poţadovaným operacím od Evropské centrální banky, která kontroluje jejich úspěšné plnění, - přijímání právních aktů: rozhodovací orgány mají pravomoc vydávat v rámci stanovených hranic právní akty, jako jsou obecné zásady a pokyny, které zajišťují provádění decentralizovaných operací jednotným způsobem a jsou v rámci Eurosystému právně závazné, - schvalování emise bankovek: zabezpečování kvality výroby bankovek, koordinace plánování výroby a vydávání bankovek. Analýzou a klasifikací padělků se zabývá Středisko pro analýzu padělků bankovek,
22
Evropská centrální banka. Euroskop.cz [online]. 2008 http://www.euroskop.cz/82/95/clanek/evropska-centralni-banka/ 23 Organization. Ecb.int [online]. 2012 [cit. http://www.ecb.int/ecb/educational/facts/orga/html/or_019.en.html
24
[cit.
2011-10-27].
2012-03-01].
Dostupné Dostupné
z: z:
- intervence na devizových trzích: nákup a prodej cenných papírů na devizových trzích, intervence probíhají v případě potřeby ve spolupráci s jednotlivými národními centrálními bankami, - provozování platebních systémů a dohled nad infrastrukturami platebního styku a dalšími infrastrukturami finančního trhu: Evropská centrální banka provozuje platební systém TARGET, který zajišťuje vypořádání vzájemných transakcí a operací v reálném čase. V rámci bankovního systému jsou platebními systémy prostředky pro převod peněz. Centrální banky jsou pověřeny funkcí dohledu s cílem podpory bezpečnosti a efektivity infrastruktur finančního trhu, pomocí hodnocení a sledování, v případě potřeby iniciování změny a vylepšení, - spolupráce na mezinárodní a evropské úrovni: účast na mezinárodních a evropských fórech, prezentace stanovisek Evropské centrální banky. Má zastoupení ve Washingtonu, účastní se jednání zemí G7, G20 a jako pozorovatel také zasedání Mezinárodního měnového fondu, - statutární zprávy: Evropská centrální banka má povinnost předkládat zprávy, vydává měsíční bulletin, výroční zprávu a týdenní rozvahy Eurosystému, - sledování finančních rizik: posuzování rizik spojených s cennými papíry, jiţ přijatými k zajištění úvěrových operací nebo nakoupenými v rámci investice vlastních prostředků Evropské centrální banky, - vykonávání poradní funkce pro instituce Evropské unie a vnitrostátní orgány: přijímání stanovisek k návrhům legislativy jednotlivých států i Evropské unie, pokud se týkají pravomocí Evropské centrální banky, - provoz informačních systémů: provádění decentralizovaných operací usnadňují společné provozní systémy, které Evropská centrální banka a centrální banky vymyslely, systémy poskytují logistickou podporu pro integritu Eurosystému a zahrnují informační systémy, postupy a aplikace,
25
- strategické a taktické řízení devizových rezerv Evropské centrální banky: řízení rizika v souvislosti s podmínkami na trhu (taktická alokace aktiv), dlouhodobé preference rizika v rámci návratnosti devizových rezerv (strategická alokace aktiv).24
2.4. Kapitál Evropské centrální banky „Finanční zdroje Evropské centrální banky se skládají zejména z vlastního jmění, devizových aktiv a pohledávek vůči národním centrálním bankám, souvisejícím s podílem Evropské centrální banky na emitovaných eurobankovkách. Vlastní jmění Evropské centrální banky je protipoložkou splaceného kapitálu a rezervního fondu a obecných rezerv na rizika spojená se změnami směnného kurzu a úrokových sazeb. Účelem vlastního jmění je vytvářet příjem na pokrytí správních nákladů Evropské centrální banky a působit jako ochrana proti ztrátám, které mohou vzniknout v souvislosti s držbou rizikových finančních aktiv, zejména devizových aktiv.“25 Jakým podílem musí centrální banky zemí Evropské unie přispět k základnímu kapitálu Evropské centrální banky, určuje klíč pro upisování základního kapitálu Evropské centrální banky, který odráţí podíl dané země na celkovém počtu obyvatel a hrubém domácím produktu Evropské unie. Evropská centrální banka upravuje váţené podíly kaţdých pět let a vţdy, kdyţ přistoupí do Evropské unie nový stát. Základní kapitál Evropské centrální banky upsaly, podle podílu v klíči na upisování základního kapitálu Evropské centrální banky, národní centrální banky Evropského systému centrálních bank. Do 28. prosince 2010 byl upsaný základní kapitál ve výši 5,76 miliard EUR, od následujícího dne byl Evropskou centrální bankou navýšen na částku 10,76 miliard EUR. K navýšení upsaného základního kapitálu se Evropská centrální banka rozhodla po zhodnocení přiměřené výše základního kapitálu a bylo nutné rozšířit přiměřenou kapitálovou základnu, k rozhodnutí přispělo navýšení cen zlata, úvěrových rizik, míry průměrné intenzity kolísání úrokových sazeb a směnných kurzů.26
24
Organization. Ecb.int [online]. 2012 [cit. 2012-02-29]. Dostupné z: http://www.ecb.int/ecb/educational/facts/orga/html/or_015.cs.html 25 Evropská centrální banka. Historie, role a funkce. Ecb.int [online]. 2012 [cit. 2012-04-19]. Dostupné z: http://www.ecb.int/pub/pdf/other/ecbhistoryrolefunctions2006cs.pdf?00431e568e1de863884e56f880fe82fa 26 Ecb history. Ecb.int [online]. 2006 [cit. 2012-03-03]. Dostupné z: http://www.ecb.int/pub/pdf/other/ecbhistoryrolefunctions2006cs.pdf?6442102f2bc9ff73453a39c6656b300f
26
Tabulka č. 1: Upisování základního kapitálu Národní centrální banka
Klíč pro upisování
Upsaný
zákl.
kapitál
Belgie- Banque Nationale de Belgique
2,4256 zákl. kapitálu (%)
261 010k385 (EUR) 31.12.2011
Německo- Deutsche Bundesbank
18,9373
2 037 777 027
Estonsko- Eesti Pank *
0,1790 (1.1.2011)
19 261 568 (1.1.2011)
Irsko- Central Bank of Ireland
1,1107
119 518 566
Řecko- Bank of Greece
1,9649
211 436 059
Španělsko- Banco de España
8,3040
893 564 576
Francie- Banque de France
14,2212
1 530 293 899
Itálie- Banca d’Italia
12,4966
1 344 715 688
Kypr- Central Bank of Cyprus
0,1369
14 731 333
Lucembursko- Banque centrale du Luxembourg
0,1747
18 798 860
Malta- Central Bank of Malta
0,0632
6 800 732
Nizozemsko- De Nederlandsche Bank
3,9882
429 156 339
Rakousko- Oesterreichische Nationalbank
1,9417
208 939 588
Portugalsko- Banco de Portugal
1,750
188 354 460
Slovinsko- Banka Slovenije
0,3288
35 381 025
Slovensko- Národná banka Slovenska
0,6934
74 614 364
Finsko- Finlands Bank
1,2539
134 927 820
Celkem 1.1.2011
69,9705
7 529 282 289
Celkem 31.1.2011
69,7915
7 510 020 722
Bulharsko- Bulharská národní banka)
0,8686
93 467 027
Česká republika- Česká národní banka
1,4472
155 728 162
Dánsko- Danmarks Nationalbank
1,4835
159 634 278
Lotyšsko- Latvijas Banka
0,2837
30 527 971
Litva- Lietuvos bankas
0,4256
45 797 337
Maďarsko- Magyar Nemzeti Bank
1,3856
149 099 600
Polsko- Narodowy Bank Polski
4,8954
526 776 978
Rumunsko- Banca Naţională a României
2,4645
265 196 278
Švédsko- Sveriges Riksbank
2,2582
242 997 053
Anglie- Bank of England
14,5172
1 562 145 431
Celkem
30,0295
3 250 631 681
Země, které nejsou členy eurozóny
Zdroj:
Upisování
základního
kapitálu.
Ecb.int
[online].
2012
[cit.
2012-02-26].
Dostupné
z:
http://www.ecb.europa.eu/pub/pdf/annrep/ar2011annualaccounts_cs.pdf ; *1.1.2011 přijalo Estonsko jednotnou měnu, změnilo se rozdělení klíče k upisování základního kapitálu a upsaného základního kapitálu
27
Devizové rezervy tvoří aktiva, která národní centrální banky eurozóny převedly na Evropskou centrální banku. Jejich objem kolísá v důsledku změn přecenění a devizových transakcí. Na konci roku 2011 drţela Evropská centrální banka devizové rezervy přibliţně v hodnotě 40 miliard EUR. Devizové operace řídí toky peněţních výdajů a příjmů eurozóny vůči ostatním členským zemím, stav zahraničních pohledávek a závazků, stavy devizových rezerv. Devizové rezervy Evropské centrální banky jsou drţeny a spravovány především proto, pokud by byly nutné intervence ze strany Evropské centrální banky. Správa devizových rezerv je důleţitá pro dostatečnou likviditu na jakoukoliv devizovou intervenci Evropské centrální banky. Likvidita a bezpečnost je základním předpokladem na maximalizování hodnoty devizových rezerv. Evropská centrální banka má určena kritéria, podle kterých vybírá prostředníky pro operace s devizovými aktivy, musí nejprve zhodnotit úvěruschopnost protistrany a schopnost protistrany zpracovat velké objemy za všech trţních podmínek. Evropská centrální banka transakce s protistranou dokumentuje a aktualizuje seznam nástrojů, které je moţné vyuţívat při správě devizových rezerv.27
27
Ecb history. Ecb.int [online]. 2006 [cit. 2012-03-03]. Dostupné http://www.ecb.int/pub/pdf/other/ecbhistoryrolefunctions2006cs.pdf?6442102f2bc9ff73453a39c6656b300f
28
z:
Tabulka č. 2: Rozvaha Evropské centrální banky k 31. prosinci 2011 2011
Aktiva Zlato a pohledávky ve zlatě
2010
19 643 678 205
17 015 600 109
664 189 254
414 722 811
40 763 380 487
39 298 995 950
41 427 569 741
39 713 718 761
4 827 713 607
4 326 557 549
1 456 000 000
1 800 000 000
204 931 400
33 368 000
22 819 128 768
17 925 976 508
71 090 081 710
67 176 191 390
49 393 103 654
0
120 483 185 364
67 176 191 390
441 349 493
281 925 625
16 040 825 454
13 249 960 731
264 245 011
147 260 366
1 861 875 764
1 319 491 653
1 400 781 867
532 963 278
20 009 077 589
15 531 601 653
230 871 284 674
163 523 013 970
Pohledávky v cizí měně za nerezidenty eurozóny Pohledávky za Mezinárodním měnovým fondem Zůstatky u bank a investice do cenných papírů, zahraniční půjčky a jiná zahraniční aktiva Pohledávky v cizí měně za rezidenty eurozóny Pohledávky v eurech za nerezidenty eurozóny Zůstatky u bank, investice do cenných papírů a půjčky Ostatní pohledávky v eurech za úvěrovými institucemi eurozóny Cenné papíry rezidentů eurozóny v eurech Cenné papíry drţené pro účely měnové politiky Pohledávky uvnitř Eurosystému Pohledávky z rozdělení eurobankovek uvnitř Eurosystému Ostatní pohledávky uvnitř Eurosystému (netto) Ostatní aktiva Hmotná a nehmotná stálá aktiva Ostatní finanční aktiva Rozdíly z přecenění podrozvahových nástrojů Poloţky časového rozlišení Ostatní Aktiva celkem
29
2011
Pasiva
2010
71 090 081 710
67 176 191 390
204 926 300
33 363 000
1 056 000 000
1 072 000 000
77 116 620 293
1 201 602 021
406 665 121
478 028 926
40 307 572 893
40 204 457 215
0
21 225 255 926
40 307 572 893
61 429 713 141
869 160 478
568 235 002
1 251 205 972
749 630 881
623 759 817
494 466 366
2 744 126 267
1 812 332 249
6 407 941 415
5 216 716 613
24 324 930 772
19 626 699 159
6 484 283 669
5 305 536 076
728 136 234
170 831 395
230 871 284 674
163 523 013 970
Bankovky v oběhu Ostatní závazky v eurech vůči úvěrovým institucím eurozóny Závazky v eurech vůči jiným rezidentům eurozóny Ostatní závazky Závazky v eurech vůči nerezidentům eurozóny Závazky v cizí měně vůči nerezidentům eurozóny Vklady, zůstatky a jiné závazky Závazky uvnitř Eurosystému Závazky z převodu devizových rezerv Ostatní závazky uvnitř Eurosystému (netto) Ostatní závazky Rozdíly z přecenění podrozvahových nástrojů Poloţky časového rozlišení Ostatní Rezervy Účty přecenění Základní kapitál a rezervní fondy Základní kapitál Zisk nebo ztráta za rok Pasiva celkem
Zdroj: Evropská centrální banka. Historie, role a funkce. Ecb.int [online]. 2012 [cit. 2012-04-19]. Dostupné z: http://www.ecb.int/pub/pdf/other/ecbhistoryrolefunctions2006cs.pdf?00431e568e1de863884e56f880fe82fa
Forma a prezentace účetních výkazů Evropské centrální banky byly navrţeny tak, aby odráţely výsledky Evropské centrální banky a její finanční pozici. Účetní výkazy byly sestaveny v souladu s účetními pravidly, jeţ Rada guvernérů Evropské centrální banky povaţuje za přiměřené vzhledem k činnosti centrální banky, uplatňují se účetní zásady jako například obezřetnost, transparentnost a ekonomická realita. V rozvaze se aktiva nebo závazky vykazují, pokud je pravděpodobné, ţe prospěch poplyne z Evropské centrální banky
30
nebo do Evropské centrální banky a byly na ní přeneseny související přínosy i rizika. Náklady a výnosy jsou vykazovány v období, kdy vznikly nebo byly realizovány.28
2.5. Hospodaření Evropské centrální banky Hospodaření Evropské centrální banky kaţdý rok shrnuje rozvaha, rozvaha za rok 2011 je přílohou číslo 1. Hospodářský výsledek představuje rozdíl mezi náklady a výnosy, v určitém časovém období vzniká zisk nebo ztráta. Zisk je důleţitým finančním zdrojem, můţe být pouţit například k investování a na odměny zaměstnancům, ztráta je naopak sníţením finančních zdrojů.
Do určité míry je hospodářský výsledek Evropské centrální banky
ovlivněn změnami úrokových sazeb a měnových kurzů. Aktiva Evropské centrální banky obsahují významnou poloţku portfolia devizových rezerv, portfolio je sloţeno z amerických dolarů, japonských jenů, zlata a zvláštního práva čerpání, můţe přinášet výrazné úrokové a kurzové riziko. Vlivem změn trţní hodnoty investovaných aktiv, operacemi se zlatem a investičními operacemi Evropské centrální banky se mění skladba portfolia. 29
28
Evropská centrální banka. Historie, role a funkce. Ecb.int [online]. 2012 [cit. 2012-04-19]. Dostupné z: http://www.ecb.int/pub/pdf/other/ecbhistoryrolefunctions2006cs.pdf?00431e568e1de863884e56f880fe82fa 29 Roční účetní uzávěrka Evropské centrální banky. Ecb.int [online]. 2012 [cit. 2012-04-20]. Dostupné z: http://www.ecb.int/press/pr/date/2012/html/index.en.html
31
Graf č. 1: Hospodářský výsledek Evropské centrální banky
Zdroj: Roční účetní uzávěrka Evropské centrální banky. Ecb.int [online]. 2012 [cit. 2012-04-20]. Dostupné z: http://www.ecb.int/press/pr/date/2012/html/index.en.html
Ve svém prvním roce plného provozu Evropské centrální banky činil finanční výsledek ztrátu 247,3 milionů dolarů. Hlavním faktorem, který přispěl k této ztrátě, byl výrazný nárůst úrokových sazeb během roku. Propad cen cenných papírů způsobil sníţení hodnoty investovaných aktiv. Příjmy Evropské centrální banky vycházely především z investičních příjmů z drţby devizových rezerv a splaceného základního kapitálu v hodnotě 3,9 miliard EUR. V roce 2000 dosáhla Evropská centrální banka zisku 1 990 milionů. Evropská centrální banka dosáhla celkového čistého úrokového výnosu ve výši 1 414 milionu ze všech zdrojů, ze zisku bylo převedeno 398 milionů EUR do všeobecného rezervního fondu a zbytek 1 592 milionů EUR byl přidělen podílníkům Evropské centrální banky. Zisk z finančních operací ve výši 3 353 miliard EUR byl realizován vlivem prodeje amerických dolarů a japonských jenů v rámci intervenčních aktivit Evropské centrální banky. Rada guvernérů schválila ustanovení proti kurzovému a úrokovému riziku ve výši 2 600 milionů EUR. Rezerva je určena na pokrytí budoucích ztrát, které mohou vzniknout z vývoje na trhu.
32
Čistý zisk byl v roce 2001 1 822 milionů EUR, čistý úrokový výnos činil 771 milionů EUR. K sníţení oproti předchozímu roku přispěl pokles úrokových sazeb v USA. Mezi národní centrální banky v poměru jejich splacených podílů bylo rozděleno 1 458 milionů EUR, 364 milionů EUR bylo přesunuto do všeobecného rezervního fondu. V roce 2002 měla Evropská centrální banka zisk 1 220 milionů EUR, o jeho rozdělení rozhodla Evropská centrální banka následovně:
606 milionů EUR bylo rozděleno v
rámci výnosů z bankovek v oběhu Eurosystému a zbylých 614 milionů EUR bylo přerozděleno podílníkům Evropské centrální banky. Čistý úrokový výnos byl 995 milionů ze všech zdrojů, došlo k poklesu eurových a dolarových úrokových sazeb, coţ sníţilo úrokové výnosy. V následujícím roce pokračovalo sniţování eurových a dolarových úrokových sazeb, byly tím ovlivněny úrokové výnosy a výdaje, objevila se hrozba kurzového rizika. Došlo ke ztrátě 477 milionů EUR, tato ztráta byla způsobena právě uvedeným vývojem směnných kurzů v souvislosti s chystaným východním rozšířením. Na odpisech finančních aktiv přišla Evropská centrální banka o téměř 4 miliardy EUR. Tato ztráta byla kompenzována transferem 2 568 miliard EUR z rezerv, které byly vytvořeny právě pro tyto případy. V roce 2004 vykázala Evropská centrální banka opět čistou ztrátu ve výši 1 636 milionů EUR. Eurovou hodnotu aktiv banky v cizích měnách nepříznivě ovlivnil vývoj směnných kurzů. Zhodnocování eura vedlo k čisté kurzové ztrátě ve výši téměř 2,1 miliard EUR. V následujících třech letech vykazovala Evropská centrální banka nulový čistý zisk. V roce 2005 skončilo finanční hospodaření Evropské centrální banky přebytkem 992 milionů EUR. Tato částka byla převedena do rezervy na krytí rizik, jeţ souvisejí se změnami devizového kurzu, úrokové míry a ceny zlata. V roce 2006 byl přebytek vyšší, a to 1379 milionů EUR, s částkou bylo naloţeno stejně jako v předchozím roce. Posílení eura vůči japonskému jenu mělo za důsledek sníţení eurové hodnoty devizových aktiv Evropské centrální banky o zhruba 0,6 miliard EUR, coţ zachycuje Výkaz zisků a ztrát jako náklad. V roce 2007 byl přebytek hospodaření 286 milionů EUR, coţ způsobilo posílení eura vůči americkému dolaru, ovšem nebylo to v takové míře jako u japonského jenu. V roce 2008 jiţ Evropská centrální banka vykázala čistý zisk ve výši 1 322 milionů EUR. Mezi národní centrální banky bylo rozděleno 1 206 milionů EUR v poměru k jejich 33
splaceným podílům na základním kapitálu Evropské centrální banky, částka představuje příjmy z podílu Evropské centrální banky na všech eurobankovkách v oběhu Eurosystému. Stejně bylo rozděleno i zbývajících 116 mil. EUR. Ze změn měnových kurzů a cen zlata bylo v tomto roce dosaţeno niţšího zisku neţ v roce 2007 a to především sníţením objemu prodaného zlata. Rok 2009 skončil přebytkem hospodaření ve výši 2 218 milionů EUR a čistý zisk činil 2 253 milionů EUR. Rada guvernérů v souvislosti se zavedením programu nákupu krytých dluhopisů rozhodla, ţe rezervu na krytí rizik souvisejících se změnami úrokových sazeb, směnných kurzů a ceny zlata rozšíří na krytí úvěrových rizik. Mezi národní centrální banky byla rozdělena částka 787 milionů EUR, coţ byl celý příjem Evropské centrální banky z eurobankovek v oběhu. Zbývající částka 1 466 milionů EUR byla rozdělena mezi národní centrální banky. Evropská centrální banka dosáhla v roce 2010 zisku 171 milionů EUR. Mezi faktory, které přispěly k niţšímu zisku, patřily niţší úrokové výnosy v důsledku niţších úrokových sazeb a to jak z devizových rezerv v amerických dolarech, tak i z hlavních refinančních operací Eurosystému, v roce 2010 se také neprováděly ţádné prodeje zlata. Tento propad byl zaviněn probíhající finanční krizí v USA. V roce 2011 dosáhla Evropská centrální banka čistého zisku 728 milionů EUR. Celkový zisk byl 1 894 milionů EUR, do rezerv na krytí rizik z této sumy byla přesunuta částka 1 166 milionů EUR. Účelem rezervy na krytí rizik je pokrýt úrokové, kurzové a úvěrové riziko a riziko souvisejí s cenou zlata. Kaţdoročně se přehodnocuje výše této rezervy a její další nutnost.30 Hlavním cílem Evropské centrální banky není dosahování zisku, ale i přesto vykazuje vcelku dobré hospodářské výsledky. Moţnosti Evropské centrální banky při umoření ztráty jsou dostačující, ztráta můţe být pokryta převodem z rezerv pro měnová a cenová rizika, čerpáním prostředků ze všeobecného rezervního fondu, zároveň o zadrţení měnových příjmů z oběhu eurobankovek můţe rozhodnout Rada guvernérů.
30
Roční účetní uzávěrka Evropské centrální banky. Ecb.int [online]. 2012 [cit. 2012-04-20]. Dostupné z: http://www.ecb.int/press/pr/date/2012/html/index.en.html
34
2.6. Kurzová politika Rozhodnutí o provádění kurzové politiky nesmí nijak ohrozit měnovou stabilitu. Vývoj v členských zemích mají kvantifikovat jako indikátory vývoje dva vytvořené pilíře měnové strategie. Pouze Evropská centrální banka má nástroje k ovlivnění kurzu eura, ovšem celkové rozhodnutí o budoucím vývoji kurzu je na rozhodnutí Rady ministrů Evropské unie. Pokud by se rozhodovalo o případné devalvaci eura, posouzení situace a rozhodnutí by bylo na Radě ministrů. Tímto ustanovením je v kurzové oblasti sníţena nezávislost Evropské centrální banky. Jsou uplatňovány dva typy politik: -
kurzová politika ve vztahu k zemím, které jsou členy Evropské unie, ale nepřijali euro jako jednotnou měnu.
-
kurzová politika ve vztahu k zemím mimo Evropskou unii
Evropská centrální banka není vázána ţádnou smlouvou v případě zemí stojících mimo Evropskou unii. Na devizových trzích intervenuje Evropská centrální banka velmi opatrně, jelikoţ je při ovlivňování kurzu eura ve sloţité pozici. V dnešní době se Evropská centrální banka soustřeďuje především na rizika, která by mohla ohrozit cenovou stabilitu. Snahou Evropské centrální banky je udrţet střednědobé inflační očekávání. Důvěryhodnost centrální banky závisí na cenové stabilitě a podle toho se Evropská centrální banka chová. Změny nepřímých daní nebo vývoj cen ropy můţe zapříčinit nebezpečí zvýšení inflace. Problémem udrţení inflace pod 2 % můţe být dlouhodobě nízký ekonomický růst v eurozóně. Tímto se dostáváme k problému nastavení úrokových sazeb, které by měly být pro kaţdou zemi rozdílné. Ve Španělsku vzrostla nezaměstnanost a potřebovalo by niţší úrokové sazby. Naopak sníţení úrokových sazeb v Irsku by mohlo vyvolat inflaci, Irsko by potřebovalo naopak úrokové sazby zvýšit. Je moţné, ţe řízení jednotné měnové politiky bude v budoucnosti pro Evropskou unii ještě větší hrozbou, neţ si dokáţeme představit. V době případných problému členské země nacházející se v konjunktuře hospodářského cyklu budou proti nastavení nízkých úrokových sazeb. A země v recesi nízkou úrokovou sazbu přivítají. 31
31
Historie měnové integrace. Zavedenieura.cz [online]. http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/euro.html
35
2012
[cit.
2012-04-21].
Dostupné
z:
3.
Měnově politická strategie Evropské centrální
banky Vstupem do eurozóny ztrácí kaţdá země svou vlastní národní měnovou politiku, její řízení přebírá Evropská centrální banka. Hlavním cílem Evropské centrální banky, který je vymezen ve Smlouvě o Evropské unii, je cenová stabilita, mezi další cíle například patří, pokud nebude ohroţen prioritní cíl, podpora hospodářské politiky, přesněji to je zaměstnanost, zvyšování ţivotní úrovně, stabilní hospodářský růst, příznivý stav platební bilance. Definice cenové stability: „I když Maastrichtská smlouva jednoznačně stanovila jako hlavní cíl Evropské centrální banky udržování cenové stability, nedefinovala, co „cenová stabilita“ ve skutečnosti znamená. Rada guvernérů Evropské centrální banky proto v říjnu 1998 oznámila kvantitativní definici cenové stability jako „meziroční zvýšení harmonizovaného indexu spotřebitelských cen (HICP) pro eurozónu o méně než 2 %“.32 Zvolenou strategií měnové politiky, jiţ vyhlásila Řídící rada Evropské centrální banky a která je povaţována za hlavní faktor ovlivňující inflaci, je cílování inflace v kombinaci s cílováním peněţní zásoby. Evropská centrální banka je jediným správcem devizových rezerv, jediným emitentem bankovek a mincí, a tím i jediným zásobovatelem měnové báze. Je schopná řídit krátkodobé úrokové sazby a určovat podmínky na peněţním trhu. Změny v krátkodobých úrokových sazbách ovlivňují ekonomické činitele, ceny a výkon ekonomiky. Hlavním objektem strategie je tento proces, který se nazývá transmisní mechanismus monetární politiky. Ohledně strategie, kterou by měla provádět Evropská centrální banka, byly navrhovány různé modely, které jiţ dříve pouţívaly národní centrální banky. Jiţ za existence Evropského měnového institutu se vedly se debaty o přiměřenosti a vhodnosti jednotlivých strategií pro eurozónu. Jednou ze zvaţovaných moţností byla strategie přímého cílování inflace nebo peněţního cílování. Další moţnou strategií měnové politiky bylo cílování úrokových sazeb, jeţ se hodí především pro malé a otevřené ekonomiky, produkce a spotřeba mezinárodně obchodovatelného zboţí u nich tvoří značnou část ekonomiky. Tato strategie nemohla být přijata hlavně z důvodu rizika neudrţení cenové úrovně při změně úrokových
32
Měnová politika. Ecb.int [online]. 2012 [cit. http://www.ecb.int/ecb/educational/facts/monpol/html/mp_002.cs.html
36
2012-03-01].
Dostupné
z:
sazeb. Jako strategie měnové politiky Evropské centrální banky byla zvolena uvedená kombinace cílování peněţní zásoby a inflace. 33
3.1. Cenová stabilita Cenová stabilita přispívá k růstu potenciálu ekonomiky a ekonomického blahobytu, umoţňuje lepší orientaci při rozhodování o investování a spotřebě, redukuje inflační riziko a umoţňuje efektivnější alokaci kapitálu. Ovlivňuje také sociální a daňový systém nebo u domácností poptávku po penězích. Inflace je měřena harmonizovaným indexem spotřebitelských cen, horní hranice by se měla přibliţovat hodnotě 2% meziročního přírůstku v eurozóně. Pro splnění cíle cenové stability je deflace jevem neţádoucím. Rozhodnutí prováděná Evropskou centrální bankou ovlivňují cenovou stabilitu v budoucnosti, je nutné vývoj cenové stability neustále předvídat. Krátkodobým výkyvům v cenové úrovni se není moţné vyhnout, jelikoţ kroky prováděné Evropskou centrální bankou působí s jistým zpoţděním, proto byla zvolena orientace politiky na střednědobý horizont. Účelem harmonizovaného indexu spotřebitelských cen je porovnávat a posuzovat cenové konvergence a měl by odpovídat běţnému pohledu veřejnosti na spotřební ceny. Statistickými úřady je sestavován spotřební koš, který obsahuje výrobky, jeţ spotřebovávají všechny typy domácností v členských zemích. Přesný podíl jednotlivých sloţek harmonizovaného indexu spotřebitelských cen přibliţuje následující tabulka.34
33
Strategie měnové politiky ECB. Ecb.int [online]. 2012 [cit. http://www.ecb.int/ecb/educational/facts/monpol/html/mp_004.cs.html 34 Měření inflace v EU. Ec.europa.eu [online]. 2012 [cit. http://ec.europa.eu/economy_finance/focuson/inflation/measuring_cs.htm
37
2012-04-21].
Dostupné
z:
2012-02-05].
Dostupné
z:
Tabulka č. 3: Váha hlavních sloţek harmonizovaného indexu spotřebitelských cen v eurozóně pro rok 2010 Celkový index
100,0
Ceny zboží
58,0
Nezpracované potraviny
7,3
Zpracované potraviny
11,9
Neenergetické průmyslové zboţí
29,3
Energie
9,6
Služby
42,0
Sluţby související s bydlením
10,2
Doprava
6,6
Spoje
3,3
Rekreace a osobní sluţby
14,9
Ostatní
7,1
Zdroj: Proč je pro Vás důleţitá stabilita cen?. Ecb.int [online]. 2012 [cit. 2012-03-04]. Dostupné z: http://www.ecb.int/ecb/educational/pricestab/shared/movie/EZB_Booklet_2011_CS_web.pdf?1f3a8f5fdb5bf798 51e9492fa0b4fa46
Index lze pouţít podle Evropské centrální banky k spolehlivému posouzení míry inflace v eurozóně. Musí se ovšem brát v potaz existující rozdíly mezi členskými zeměmi.
3.2. Pilíře měnové politiky Měnová politika má dva pilíře - ekonomickou a měnovou analýzu. Tyto pilíře umoţňují plánovat další kroky k naplnění hlavního cíle. Prvním pilířem je ekonomická analýza, která vyhodnocuje současný ekonomický a finanční vývoj a odhaduje vyplývající rizika, která by mohla v krátkodobém aţ střednědobém časovém horizontu ohrozit cenovou stabilitu. Sledovanými faktory jsou především vývoj celkové produkce, vztah agregátní nabídky a poptávky a jejích sloţek, pracovních sil na trhu a fiskální politiky, velkého mnoţství cenových a nákladových ukazatelů, směnných kurzů, kapitálu, světové ekonomiky, platební bilance, finančních trhů a rozvahové pozice jednotlivých sektorů v eurozóně, které jsou klíčové při posuzování pravděpodobného vývoje cen. Identifikace šoků ovlivňujících ekonomiku, jejich rozsah a dopady na tvorbu cen a náklady jsou důleţitým prvkem ekonomické analýzy.
38
Druhým pilířem je měnová analýza, která zohledňuje souvislost mezi peněţní zásobou a inflací. Na rozdíl od ekonomické analýzy pracuje ve střednědobém aţ dlouhodobém časovém horizontu. Pro měnovou analýzu jsou důleţité tři měnové agregáty M1, M2, M3, které vyjadřují likviditu peněz. Proto je měnový agregát M3 zahrnut jako jedno z posuzovaných kritérií v analytické části mé práce. Dvoupilířová měnová strategie je velice sloţitým systém a můţe se stát pro veřejnost nepřehledná. Úrokové sazby peněţního trhu ovlivňuje Evropská centrální banka změnou krátkodobé úrokové sazby a tím nepřímo ovlivňuje i úrokové sazby, které účtují obchodní banky svým klientům za poskytnutí úvěru. Na střednědobé a dlouhodobé úrokové sazby má vliv očekávání budoucích změn úrokových sazeb, můţe tím být ovlivněn i vývoj cen. Oba pilíře se vzájemně doplňují a Evropská centrální banka vychází z obou analýz.35
3.3. Nástroje měnové politiky Evropská centrální banka měnovou a ekonomickou analýzou získává náhled na další moţný ekonomický vývoj, zjišťuje případná rizika a má tedy moţnost jim čelit. K tomu si vytvořila tři základní nástroje: operace na volném trhu, stálé facility a povinné minimální rezervy. Kombinací aplikace těchto tří nástrojů dosahuje Evropská centrální banka svého základního poslání udrţení cenové stability.
35
Měnová politika. Ecb.int [online]. 2012 [cit. http://www.ecb.int/ecb/educational/facts/monpol/html/mp_004.cs.html
39
2012-04-24].
Dostupné
z:
Tabulka č. 4: Stálé facility a operace na volném trhu Evropské centrální banky Operace měnové politiky
Zajištění likvidity
Stažení likvidity
Splatnost
Čestnost provádění
Provedení
Stálé facility Marginální výpůjční facilita
zpětné transakce
Depozitní facilita
depozita
overnight
Na základě dohody s protistranou
overnight
Na základě dohody s protistranou
Operace na volném trhu Hlavní refinanční operace
zpětné transakce
2 týdny
týdně
standardní tendry
Dlouhodobější refinanční operace
zpětné transakce
3 měsíce
měsíčně
standardní tendry
Dolaďovací operace
zpětné transakce
devizové swapy
není standardizováno
nepravidelně
urychlené tendry
devizové swapy
sběr vkladů s
bilaterální záležitost
pevným termínem, zpětné transakce
Strukturální operace
Zdroj:
Evropská
přímé nákupy
přímé prodeje
zpětné transakce
emise dluhových certifikátů
přímé nákupy
přímé prodeje
centrální
nepravidelně
bilaterální záležitost
standardizovaná/
pravidelně/
nestandardizovaná
nepravidelně
bilaterální záležitost bilaterální záležitost
banka. Ecb.int [online].
2012
[cit.
2012-04-21].
Dostupné
z:
http://www.ecb.int/pub/pdf/other/ecbhistoryrolefunctions2006cs.pdf
-
Stálé facility
Stále facility se pouţívají v rámci Eurosystému, rozdělují se na marginální výpůjční facilitu a depozitní neboli vkladovou facilitu. Facility představují pro jednotlivé národní banky moţnost permanentního půjčení nebo uloţení peněz (overnight). Rozdíl mezi uvedenými facilitaci je v úrokových sazbách.
40
V rámci marginálních výpůjčních facilit mohou protistrany získat proti způsobilým aktivům za předem stanovou úrokovou sazbu jednodenní likviditu. Úroková sazba představuje horní hranici jednodenní trţní úrokové sazby. Takto poskytnutý úvěr má splatnost jeden den, je poskytován ve formě jednodenních zajištěných úvěrů nebo ve formě jednodenních dohod o zpětném odkupu. Evropská centrální banka vyhlašuje úrokové sazby předem, a můţe je kdykoli upravovat nebo měnit. Protistrany mají moţnost v rámci depozitních facilit provádět jednodenní vklady proti způsobilým aktivům. Jsou úročeny pevnou úrokovou sazbou, sazba se vyhlašuje předem s moţností změn a úprav, splatnost je jeden den. Při stanovení úrokových sazeb pro stálé facility je vytvářeno fluktuační pásmo, ve kterém mohou sazby přes noc fluktuovat.36 -
Operace na volném trhu
Operace na volném trhu jsou nejdůleţitější skupinou. Eurosystém půjčuje těmito operacemi protistranám peněţní prostředky. Evropská centrální banka má pro provádění operací na volném trhu čtyři nástrojů, mezi ně patří hlavní refinanční operace, dlouhodobější refinanční operace, operace jemného doladění a strukturální operace. Přes operace na volném trhu a ve formě reverzní transakcí se obyčejně koná půjčování. Eurosystém provádí úvěrové operace proti způsobilým aktivům slouţícím jako zajištění, nakupuje nebo prodává způsobilá aktiva na základě dohod o zpětném odkupu. V podstatě jde o přechodné a dočasné operace, které poskytuje na předem vymezenou dobu a za určitých podmínek. Aby se zabránilo finančním rizikům nesplacení, musí se poskytnout záruka. Hlavní refinanční operace hrají důleţitou roli při signalizaci orientace měnové politiky a při řízení úrokových sazeb. Můţou být charakterizovány jako operace poskytující likviditu, jsou prováděny pravidelně se splatností jednoho týdne. Na základě standardních nabídkových řízení jsou prováděny decentralizovaně národními centrálními bankami. Dlouhodobější refinanční operace jsou reverzní transakce k zajištění likvidity. Obvykle mají splatnost do tří měsíců a provádějí se jednou za měsíc, jejich zaměření je na poskytování dodatečného a dlouhodobějšího refinancování finančního sektoru. Na základě standardních nabídkových řízení je opět provádí národní centrální banky. Operace jsou z pravidla
36
Měnová politika ECB: funkce, cíle, rizika. Journal.fsv.cuni.cz [online]. 2012 [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://journal.fsv.cuni.cz/storage/2786_199910pz.pdf
41
prováděny ve formě nabídkových řízení s proměnlivou sazbou. Evropská centrální banka často naznačuje provozní objem, jenţ bude přidělovat v nadcházejících nabídkových řízeních. Protistrany, které splňují obecná kritéria způsobilosti, mohou předkládat nabídky. Dolaďovací operace se pouţívají při vyrovnání nečekaných výkyvů likvidity na trhu, aby nedošlo k pohybu úrokových sazeb. Operace se nejvíce realizují jako reverzní transakce, ale mají i podobu přímých transakcí, příjmů termínových vkladů nebo měnových swapů. Dolaďovací operace jsou běţně prováděny národními centrálními bankami, nemají standardizovanou četnost ani splatnost a realizují se na základě dvoustranných postupů nebo rychlých nabídkových řízení. Operace jemného doladění můţe provést Evropská centrální banka pouze po rozhodnutí Rady guvernérů. Strukturálními zpětnými operacemi vydává Eurosystém dluhové cenné papíry, provádí přímé transakce nebo reverzní operace. Četnost operací můţe být pravidelná i nepravidelná, poskytují likviditu. Na základě standardních nabídkových řízení vykonávají operace národní centrální banky a všechny protistrany mohou předkládat nabídky, pokud splňují kritérium způsobilosti. 37 -
Systém povinných minimálních rezerv
Evropská centrální banka poţaduje, aby všechny úvěrové instituce drţely na účtech u národních centrálních bank povinné minimální rezervy. Jejich minimální výši určuje Evropská centrální banka a je stanovena na 2 %, úročeny jsou sazbou hlavních refinančních operací Eurosystému. Pokud je instituce usazena ve více státech, je povinna drţet minimální rezervy v kaţdém členském státě, kde se nachází její provozovna. Pokud průměrný denní zůstatek účtu minimálních rezerv činí méně neţ je povinnost, dochází k nedodrţení závazku minimálních povinných rezerv a v tu chvíli můţe Evropská centrální banka vybírat úroky z prodlení nebo uvalit sankce.38
37
Měnová politika ECB: funkce, cíle, rizika. Journal.fsv.cuni.cz [online]. 2012 [cit. 2012-04-21]. Dostupné z: http://journal.fsv.cuni.cz/storage/2786_199910pz.pdf 38 Jednoduché vyhledávání. Eur-lex.europa.eu [online]. 2012 [cit. 2012-04-03]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/Notice.do?mode=dbl&lang=cs&ihmlang=cs&lng1=cs,sk&lng2=bg,cs,da,de,el,en,es,et,fi,fr,hu,it,lt, lv,mt,nl,pl,pt,ro,sk,sl,sv,&val=521717:cs&page=
42
4.
Analýza strategie měnové politiky eurozóny
z hlediska vytyčených cílů Hlavním cílem této diplomové práce je analýza strategie měnové politiky eurozóny z hlediska vytyčeného cíle – cenové stability. Analýza patří mezi vědecké disciplíny, které zkoumají sloţitější skutečnosti rozkladem na jednodušší. Za kritéria, podle kterých je provedena srovnávací analýza, jsem zvolila harmonizovaný index spotřebitelských cen, úrokovou sazbu Evropské centrální banky, míru nezaměstnanosti a měnový agregát M3. V této analytické části nejprve kritéria definuji, pak pomocí tabulek a grafů uvedu jejich hodnoty od roku 1999. Zdrojem těchto dat je především Eurostat. Hodnoty se pokusím vysvětlit vzhledem ke kontextu ve světové i evropské ekonomice, dále z nich vyvodím, zda eurozóna svůj cíl naplnila. Analýzu provedu v časové rovině od roku 1999 do roku 2011, dále připojím výhled do budoucnosti. Pro lepší představu o „dvourychlostní Evropě“, tedy o disparitách vznikající díky odlišnosti jednotlivých regionů EU, připojím srovnání kritérií ve vybraných státech. Vybrala jsem si Německo a Francii jako tradiční ekonomické „tahouny“ a Řecko a Španělsko. Pro srovnání jsou v této části vţdy přiřazena data pro eurozónu jako celek.
4.1. Harmonizovaný index spotřebitelských cen Mezi ekonomicky významné jevy patří inflace a deflace, jeţ mají negativní dopad na ekonomiku. Inflace je v zásadě definována jako ekonomický růst cen zboţí a sluţeb, tento jev vede k poklesu hodnoty peněz a kupní síly. Opakem inflace je deflace, kdy cenová hladina naopak klesá. Cenová stabilita existuje ve chvíli, kdy ceny nerostou ani neklesají. „Cenová stabilita se definuje jako meziroční růst harmonizovaného indexu spotřebitelských cen (Hamonised Index of Consumer Prices- HICP) pro eurozónu o méně než 2 %. Cenová stabilita má být zachována ve střednědobém horizontu.“39
39
Proč je pro Vás důleţitá stabilita cen?. Ecb.int [online]. 2012 [cit. 2012-03-04]. Dostupné z: http://www.ecb.int/ecb/educational/pricestab/shared/movie/EZB_Booklet_2011_CS_web.pdf?1f3a8f5fdb5bf798 51e9492fa0b4fa46
43
Harmonizovaný index spotřebitelských cen zveřejňuje měsíčně statistický úřad Evropské unie Eurostat, čímţ umoţňuje co nejpřesněji odhadnout změny v ceně reprezentativního koše výdajů spotřebitelů v eurozóně. Koš obsahuje výrobky, jeţ spotřebují všechny typy domácností v členských zemích, do obsahu koše patří běţně nakupované zboţí a sluţby jako jsou potraviny, oblečení, nájemné atd. Cenovou stabilitu ovlivňují hrozby jako je zvyšování cen ropy či změny nepřímých daní. Evropská centrální banka provádí v prvním pilíři analýzy, které jí pomáhají odhalit moţná rizika, a tak sniţovat jejich nebezpečí.
Uvedené hodnoty harmonizovaného indexu
spotřebitelských cen v průřezu historického období poukazují na vývoj inflace v eurozóně. Evropská centrální banka má udrţet Harmonizovaný index spotřebitelských cen na dlouhodobé hodnotě menší neţ 2 % a ve střednědobém horizontu se musí této hodnotě přibliţovat, coţ poskytuje Evropské centrální bance dostatečné ochranné pásmo proti riziku deflace. Tabulka č. 5: Historický harmonizovaný index spotřebitelských cen v eurozóně Období
Inflace
Období
Inflace
Leden 2012
2.7 %
Leden 2005
2,2 %
Leden 2011
2,6 %
Leden 2004
2,1 %
Leden 2010
1,6 %
Leden 2003
2,1 %
Leden 2009
0,3 %
Leden 2002
2,2 %
Leden 2008
3.3 %
Leden 2001
2,3 %
Leden 2007
2,1 %
Leden 2000
2,1 %
Leden 2006
2.2 %
Leden 1999
1,1 %
Zdroj: HICP all items. Epp.eurostat.ec.europa.eu [online]. 2012 [cit. 2012-03-13]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/statistics_explained/index.php?title=File:HICP_allitems,_annual_average_inflati on_rates_1999-2009_%28%25%29.PNG&filetimestamp=20101008101039
44
Graf č. 2: Historický harmonizovaný index spotřebitelských cen v eurozóně
Zdroj: vlastní zpracování na základě předchozí tabulky
Po zahájení činnosti Evropské centrální banky se začal sledovat harmonizovaný index spotřebitelských cen v roce 1999 na hodnotě 1,1 %. V roce 2000 lze pozorovat nárůst o jeden procentní bod na hodnotu 2,1 %, v roce 2001 vzrostl na 2,3 %, coţ bylo především způsobeno vývojem směnných kurzů a cen ropy. Dá se říci, ţe v následujících letech ekonomický vývoj stagnoval a posilovalo euro, v roce 2003 došlo k jemnému sníţení na hodnotu 2,1 %. Sníţení bylo také ovlivněno sníţením tempa růstu cen sluţeb a průmyslových výrobků. V následujícím roce 2004 nebyl zaznamenán vývoj harmonizovaného indexu spotřebitelských cen, měnová politika Evropské centrální banky byla neutrální, úrokové sazby nebyly Evropskou centrální bankou ovlivňovány. Výrazný růst cen ropy, který byl zaznamenán v roce 2005, index zvýšil pouze minimálně o 0,1 procentního bodu na hodnotu 2,2 %. Pouze mírné zvýšení indexu ovlivnilo i zpomalování růstu mezd, trh práce byl utlumený a předchozí posílení eura se projevilo se zpoţděním. Evropská centrální banka začala pomalu zvyšovat úrokové sazby. V roce 2006 se hodnota harmonizovaného indexu spotřebitelských cen nezměnila. Hladina inflace byla celkem úspěšně do roku 2007 drţena na hranici 2 %. V polovině roku 2007 začala inflace vykazovat rostoucí tendence, rostly ceny energií a potravin. Od roku 2007 do roku 2009 jsou na křivce výrazné výkyvy způsobené hospodářskou krizí, která měla na inflaci velký vliv. Recesi, kterou krize způsobila, nikdo neočekával, Rada guvernérů v té době rozhodla o historicky největším sníţení úrokových sazeb, nestandardní 45
opatření mělo přispět k oţivení transmisního mechanismu, který byl finanční nestabilitou narušen. Evropská centrální banka uskutečnila velký zásah do ekonomiky a sníţením úrokových sazeb poskytla finančnímu trhu velký objem likvidity. Ekonomika by se měla svými obrannými mechanismy vrátit z recese do původního stavu, úrokové sazby by vzrostly, Evropská centrální banka tímto zásahem regenerační proces zpomalila. V roce 2008 se nejvyšší hodnota zastavila na bodě 3,3 %, ceny světových komodit dosáhly v historii maxima, cenová stabilita byla ohroţována protiinflačními riziky. Zpomalením ekonomiky nastal prudký pokles harmonizovaného indexu spotřebitelských cen. Po zvrácení inflačních šoků z předchozího roku došlo v roce 2009 ještě k silnějšímu propadu aţ na hodnotu 0,3 %. Podmínky na trhu práce se také zhoršily. V roce 2010 můţe pozorovat navýšení hodnoty kvůli růstu cen komodit, krize byla opět prohloubena v důsledku vysokých schodků veřejných financí. Rostoucí tendence přetrvala do dalšího roku, v roce 2011 byla oslabena hospodářská aktivita, zesílilo napětí na finančních trzích, podnikatelé a spotřebitelé ztráceli důvěru, klesly také ceny akcií.40 Tabulka č. 6: Harmonizovaný index spotřebitelských cen v eurozóně v posledních měsících Období
Inflace
Období
Inflace
Únor 2012
2,729 %
Srpen 2011
2,557 %
Leden 2012
2,641 %
Červenec 2011
2,553 %
Prosinec 2011
2,748 %
Červen 2011
2,723 %
Listopad 2011
3,036 %
Květen 2011
2,732 %
Říjen 2011
3,038 %
Duben 2011
2,845 %
Září 2011
2,984 %
Zdroj: Inflace v Evropě (HICP). Global-rates.com [online]. 2012 [cit. 2012-03-14]. Dostupné z: http://www.global-rates.com/economic-indicators/inflation/consumer-prices/hicp/eurozone.aspx
40
Monthly Bulletin. Ecb.int [online]. http://www.ecb.int/pub/mb/html/index.en.html
2012
46
[cit.
2012-04-24].
Dostupné
z:
Graf č. 3: Harmonizovaný index spotřebitelských cen v eurozóně v posledních měsících
Zdroj: vlastní zpracování na základě předchozí tabulky
Celková míra inflace měřená HICP dosahovala, v únoru 2012 podle dat Eurostatu, stejné úrovně jako průměrná hodnota za rok 2011 a to 2,7 %. V uplynulých měsících došlo k znehodnocení eura a to vedlo k zvýšení cen komodit. V nadcházejícím období se očekává sníţení harmonizovaného indexu spotřebitelských cen především růstem deflátoru dovozu, na který bude mít vliv uvedené znehodnocení eura. V roce 2013 je očekáváno zlepšení ekonomické aktivity, k inflaci bude přispívat růst regulovaných cen a vliv nepřímých daní. Předpokládaná inflace by se v roce 2012 měla pohybovat v rozmezí 2,1 a 2,7 %, v roce 2013 0,9 a 2,3 %. Je předpokládaný pokles cen ropy a ceny potravinářských komodit by měly zůstat v nadcházejícím období stabilní.41
4.2. Úroková sazba Úrok je odměna za půjčení peněz. Věřitel můţe poskytnout dluţníkovi určitý finanční obnos, s kterým poté dluţník můţe disponovat. Do určité doby musí být částka neboli jistina vrácena s navýšením, coţ je úrok. Velikost úroku se vyjadřuje pomocí úrokové sazby. Nízkou úrokovou sazbou se zvyšuje zájem domácností a firem o půjčování peněz. Začne růst
41
Monthly Bulletin. Ecb.int [online]. http://www.ecb.int/pub/mb/html/index.en.html
2012
47
[cit.
2012-04-24].
Dostupné
z:
hospodářství země a do ekonomiky se dostává více peněz. Naopak pokud je úroková sazby vysoká, půjčování peněz je nákladné a ztrácí pro domácnosti a firmy atraktivitu.42 Tabulka č. 7: Základní úrokové sazby Evropské centrální banky
Date-datum; Deposit facility- depozitní facilita; Main refinancing operations- hlavní refinanční operace; Marginal lending facility- mezní zápůjční facilita; Fixed rate tenders- pevná sazba; Variable rate tendersproměnilivá sazba, Minimum bid rate- minimální nabídková sazba. Zdroj:
Key
ECB
interest
rates.
Ecb.int
[online].
2012
[cit.
2012-03-16].
Dostupné
z:
http://www.ecb.int/stats/monetary/rates/html/index.en.html 42
Co jsou úrokové sazby. Penize.cz [online]. 2012 [cit. 2012-04-08]. Dostupné z: http://www.penize.cz/80356co-jsou-urokove-sazby
48
V období 2002-2005 Evropská centrální banka nezasahovala změnou výše úrokových sazeb do vývoje trhu, zvolená měnová politiky mohla být označována za neutrální. Na konci roku 2003 byly úrokové sazby na velmi nízké úrovni, čímţ v eurozóně docházelo k inflačním tlakům. Posilovalo euro a růst cen ropy představoval riziko ohledně růstu inflace a spotřebitelských cen. Evropská centrální banka toto riziko vyhodnotila jako krátkodobé, avšak charakter rizika byl dlouhodobý. Koncem roku 2005 začala Evropská centrální banka měnovou politiku „utahovat“ zvyšováním úrokových sazeb, jelikoţ růst cen ropy pokračoval. Výsledky měnové politiky se projevují s jistým zpoţděním, i přes tuto komplikaci pro modelování ekonomického vývoje se Evropské centrální bance podařilo udrţet hladinu inflace kolem 2 %. V roce 2006 byl v eurozóně stále velký objem likvidity, rostl objem poskytnutých úvěrů, hospodářský vývoj byl příznivý a úrokové sazby stále na nízké úrovni. Evropská centrální banka se rozhodla k jejich dalšímu zvýšení, a zvýšení úrokových sazeb během roku 2006 několikrát opakovala.43 Graf č. 4: Základní úrokové sazby Evropské centrální banky
Zdroj: ECB rates. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2012 [cit. 2012-03-16]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/File:ECBrates.png
Po vypuknutí krize v roce 2007 se zpomalilo tempo růstu nových investic nevýhodnými půjčkami od bank. Turbulence na finančních trzích vyvolaly nejistotu ohledně dalšího hospodářského vývoje, krize způsobila nedostatek likvidity na peněţních trzích. Evropská
43
Monthly Bulletin. Ecb.int [online]. http://www.ecb.int/pub/mb/html/index.en.html
2012
49
[cit.
2012-04-24].
Dostupné
z:
centrální banka na situaci reagovala dodáním 95 miliard eur prostřednictvím operací jemného doladění s úrokovou sazbou 4 %. V rámci hlavních refinančních operací poskytovala do srpna 292 miliard eur, po srpnu částku sníţila na 200 miliard eur. Eliminovat inflační rizika se rozhodla Evropská centrální banka zvýšením úrokových sazeb. V eurozóně docházelo k obrovskému zpomalení hospodářského růstu. Krize ovlivnila reálnou ekonomiku více, neţ se předpokládalo. Vysoké ceny komodit a napětí na finančních trzích způsobily ještě vyšší nedostatek likvidity. Národní centrální banky s Evropskou centrální bankou ohlásily v říjnu 2008 sníţení úrokových sazeb na minimum, aby byla dodána na peněţní trh likvidita, a prodlouţily splatnost dlouhodobějších refinančních operací na jeden rok. Světová finanční krize donutila Radu guvernérů k rozhodnutí o zavedení nestandardních opatření. Těmito opatřeními mělo především dojít ke zmírnění narušení trhu a rizik souvisejících s likviditou, a to pomocí zvýšené podpory úvěrování a programem pro trh s cennými papíry. Měnová politika Evropské centrální banky se stala značně agresivní. V ekonomice by vţdy mělo dojít k očistění přirozeným mechanismem obrany, zásahem Evropské centrální banky a sníţením úrokových sazeb můţe být přirozený běh ozdravení zpomalen a můţe dokonce paradoxně docházet k inflačnímu růstu. V historii Evropské unie to je zatím nejdéle působící recese. V únoru 2010 přestala Evropská centrální banka provádět dočasné operace na dodání likvidity. Na přelomu roku 2010 a 2011 zůstávaly inflační tlaky mírné. K prohloubení krize došlo kvůli vysokým schodkům veřejných financí a rychlým růstem vládního dluhu k HDP. Očekává se, ţe se krátkodobé i dlouhodobé úrokové sazby budou během roku 2012 sniţovat.44
4.3. Měnový agregát M3 Měnový agregát M3 je prvním pilířem měnové strategie, plní úlohu kriteria zvoleného transmisního mechanismu. Agregát je definován rozsáhleji a zahrnuje: - vklady přes noc (36 %); - vklady s výpovědní lhůtou do třech měsíců (25 %); - vklady se splatností do dvou let (20 %); - cenné papíry peněţního trhu (8 %); - oběţivo (5 %); 44
Monthly Bulletin. Ecb.int [online]. http://www.ecb.int/pub/mb/html/index.en.html
2012
50
[cit.
2012-04-24].
Dostupné
z:
- dohody o zpětném odkupu (4 %); - dluhopisy se splatností do dvou let (2 %). Tabulka č. 8: Definice měnových agregátů eurozóny
Zdroj:
Pasiva
M1
M2
M3
Emitované oběţivo
X
X
X
Jednodenní vklady
X
X
X
Vklady s dohodnutou splatností do 2 let
X
X
Vklady s výpovědní lhůtou do 3 měsíců
X
X
Repo operace
X
X
Akcie/podílové listy fondů peněţního trhu a papíry peněţního trhu
X
Emitované dluhové cenné papíry do 2 let
X
Peněţní
agregáty
Eurozóny.
Cnb.cz
[online].
2012
[cit.
2012-03-08].
Dostupné
z:
http://www.cnb.cz/cs/statistika/menova_bankovni_stat/harmonizace_mbs/harmonizace_mbs_agregaty.html
Do úzkého měnového agregátu M1 jsou začleněny nejlikvidnější peníze, v agregátu je zařazeno oběţivo a zůstatky, jeţ je moţné v krátké době vyuţít k bezhotovostnímu placení. Do měnového agregátu M2 je zařazen předchozí agregát M1se všemi poloţkami, které do něj patří. Další sloţky jsou vklady s výpovědní lhůtou do tří měsíců a vklady se splatností do dvou let. Tzv. široké peníze, jak se také označuje měnový agregát M3, zahrnují opět předchozí agregát M2 a obchodovatelné nástroje emitované finančními institucemi. Patří sem především akcie, podílové listy fondů peněţního trhu a repo operace.45
45
Peněţní agregáty Eurozóny. Cnb.cz [online]. 2012 [cit. 2012-03-08]. Dostupné http://www.cnb.cz/cs/statistika/menova_bankovni_stat/stat_mb_met/stat_mb_harmon_agregaty.html
51
z:
Tabulka č. 9: Měnový agregát M3 v eurozóně rok
M3
Rok
M3
2012
2,5
2005
7,3
2011
1,5
2004
6,6
2010
1,7
2003
7,2
2009
-0,4
2002
7,0
2008
7,6
2001
8,0
2007
11,6
2000
4,1
2006
10,0
1999
5,6
Zdroj: European Central Bank-Statistical Data Warehous. Sdw.ecb.europa.eu [online]. 2012 [cit. 2012-03-17]. Dostupné
z:
http://sdw.ecb.europa.eu/
quickview.do?SERIES_KEY=117.BSI.M.U2.Y.V.M30.X.I.U2.
2300.Z01.A&start=01-01-1999&end=&submitOptions.x=0&submitOptions.y=0&trans=AF
Graf č. 5: Peněţní agregát M3 v eurozóně
Zdroj: zpracováno na základě předchozí tabulky První výrazné odchýlení měnového agregátu M3 ve sledovaném období můţeme zjistit v roce 2001, míra růstu dosahovala hodnoty 8 %. Vyšší poptávku po penězích můţeme vysvětlit růstem cen energií a potravin, a tím i vyšší potřebou peněz spotřebitelů. V dalších letech následoval poměrně vysoký růst měnového agregátu M3. Tento nárůst způsobila především velmi nízká úroveň úrokových sazeb a rostoucí hospodářská aktivita obyvatel. V roce 2007 vyšplhala hodnota aţ na 11,6 %, opět byl zaznamenán spekulativní růst poptávky po 52
penězích. Poté v roce 2008 finanční krize ovlivnila vývoj poloţek v měnovém agregátu M3, hlavně emise dluhových cenných papírů mezinárodních finančních institucí, akcií a podílových listů fondů peněţního trhu. Ačkoliv byl zaznamenán silný propad, hodnota růstu agregátu M3 7,6 % byla stále nad určenou referenční hodnotou. Zpomalilo se tempo růstu hospodářské aktivity. V roce 2009 došlo ještě k hlubšímu propadu přesunem měnových aktiv do dlouhodobějších aktiv, jeţ nespadají do měnového agregátu M3. Od roku 2010 můţeme pozorovat urychlení míry růstu agregátu M3 a toto rostoucí tempo sledujeme aţ do dnešní doby; došlo k posílení hospodářské aktivity, jeţ oţivilo ekonomiku.46
4.4. Míra nezaměstnanosti Míra nezaměstnanosti je podíl nezaměstnaných ke všem osobám, které jsou schopné pracovat47. Evropská centrální banka sleduje míru nezaměstnanosti a svou činností působí směrem k vysoké zaměstnanosti, ovšem při udrţení svého hlavního cíle – cenové stability. Tabulka č. 10: Míra nezaměstnanosti v eurozóně rok
míra
míra
rok
2012
nezaměstnanosti 10,7
2005
nezaměstnanosti 9,0
2011
10,6
2004
9,4
2010
10,0
2003
9,1
2009
10,1
2002
8,8
2008
8,4
2001
8,3
2007
7,4
2000
8,3
2006
8,0
1999
9,2
Zdroj: European Central Bank - Statistical Data Warehouse. Sdw.ecb.europa.eu [online]. 2012 [cit. 2012-03-17]. Dostupné z: http://sdw.ecb.europa.eu/quickview.do?SERIES_KEY=132.STS.M.I6.S.UNEH.RTT000.4.000
46
Monthly Bulletin. Ecb.int [online]. 2012 http://www.ecb.int/pub/mb/html/index.en.html 47 Míra nezaměstnanosti. Ssvos.cz [online]. 2012 http://www.ssvos.cz/vos/stahuj/mater/nezam.pdf
53
[cit. [cit.
2012-04-24]. 2012-04-19].
Dostupné Dostupné
z: z:
Graf č. 6: Míra nezaměstnanosti v eurozóně
Zdroj: zpracováno na základě předchozí tabulky
V roce 1999 dosahovala míra nezaměstnanosti v eurozóně 9,2 %, v roce 2000 a 2001 bylo zaznamenáno sníţení míry nezaměstnanosti, došlo ke změně ve struktuře obyvatelstva, přibylo ekonomicky aktivní obyvatelstvo. V následujícím roce došlo ke zhoršení podmínek na trhu práce opoţděným působením oslabujícího hospodářství. Mírný nárůst nezaměstnanosti byl zaznamenáván aţ do roku 2005, sníţení o jeden procentní bod přišlo v roce 2006. Byla podpořena práce na částečný úvazek a samostatně výdělečná činnost, to přineslo zlepšení podmínek na pracovním trhu. V dalším roce v některých členských státech proběhly reformy trhů práce a hospodářský růst přispěl k dalšímu sníţení míry zaměstnanosti na hodnotu 7,4 %. Byla to nejniţší sledovaná hodnota ve zkoumaném období. Zesilování mzdových tlaků v roce 2008 a 2009 v souvislosti s finanční krizí způsobilo vysoký, aţ skokový růst míry nezaměstnanosti. Nejistotou na trhu práce a bydlení zvýšily domácnosti svou míru úspor. V roce 2008 byla míra úspor 14,1 %, v roce 2009 stoupla o 1,6 procentního bodu. Míra nezaměstnanosti je i v tomto roce zatím na hodnotě 10,7 %, můţeme však jiţ konstatovat stabilizování na trhu práce, nedochází k prudkým zvratům, nezaměstnanost je však stále vysoká. Nezaměstnanost můţe zvyšovat nedůvěru v ekonomiku, firmy nebudou ochotny více investovat a nebudou vytvářet nová pracovní místa. Moţností, jak nezaměstnanost sniţovat jsou právě investiční pobídky nebo moţnost výhodných půjček podmíněných tvorbou nových
54
pracovních míst. K sníţení nezaměstnanosti Evropská unie vyuţívá především nástroj regionální a sociální politiky.48
4.5. Srovnání vybraných zemí Následující část ilustruje skutečnost, ţe mezi členy eurozóny panují rozdíly v pozici na hospodářském cyklu a v cenové či ekonomické úrovni. Rozdíly způsobují ztíţení situace pro provádění jednotné měnové politiky ze strany Evropské centrální banky. Integrovat lze s úspěchem pouze souměřitelné objekty. Protoţe přijetí Řecka do ES/EU a později jeho přijetí do eurozóny bylo spíše politickým rozhodnutím, neţli naplněním poţadovaných kritérií, a protoţe se rostoucí disparity mezi poţadavky na setrvání v eurozóně a mezi faktickými ekonomickými poměry v Řecku velmi dlouho nijak neřešily, kdyţ propukla finanční a ekonomická krize, zjistila eurozóna a s ní i celá Evropská unie, které je svými ekonomickými zájmy propojena a tedy i bezprostředně ovlivňovaná stavem eura, ţe sedí obrazně na sudu s prachem. Čím déle se problematika řeckých veřejných financí odsouvala a hojila novými půjčkami, tím těţší jsou nyní pro Řeky poţadavky na úspory. Tabulka č. 11: Míra růstu reálného hrubého domácího produktu ve vybraných zemích HDP rok
99
00
01
02
03
04
05
06
07
08
09
10
11
12
Eurozóna
2,9
3,8
2,0
0,9
0,7
2,2
1,7
3,3
3,0
0,4
-4,3
1,9
1,5
-0,3
Německo
1,9
3,1
1,5
0,0
-0,4
1,2
0,7
3,7
3,3
1,1
-5,1
3,7
3,0
0,6
Francie
3,3
3,7
1,8
0,9
0,9
2,5
1,8
2,5
2,3
-0,1
-2,7
1,5
1,7
0,4
Španělsko
4,7
5,0
3,7
2,7
3,1
3,3
3,6
4,1
3,5
0,9
-3,7
-0,1
0,7
-1,0
Řecko
3,4
3,5
4,2
3,4
5,9
4,4
2,3
5,5
3,0
-0,2
-3,3
-3,5
-6,9
-4,4
Zdroj: Epp.eurostat.ec.europa.eu. Real GDP growth rate - volume [online]. 2012 [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&plugin=1&language=en&pcode=tsieb020
48
Monthly Bulletin. Ecb.int [online]. http://www.ecb.int/pub/mb/html/index.en.html
2012
55
[cit.
2012-04-24].
Dostupné
z:
Graf č. 7: Míra růstu reálného hrubého domácího produktu ve vybraných zemích
Zdroj: vlastní zpracování na základě předchozí tabulky
Tabulka č. 12: Roční průměrná míra změny harmonizovaného indexu spotřebitelských cen ve vybraných zemích HICP rok
99
00
01
02
03
04
05
06
07
08
09
10
11
Eurozóna
1,1
2,1
2,3
2,2
2,1
2,1
2,2
2,2
2,1
3,3
0,3
1,6
2,6
Německo
0,6
1,4
1,9
1,4
1,0
1,8
1,9
1,8
2,3
2,8
0,2
1,2
2,5
Francie
0,6
1,8
1,8
1,9
2,2
2,3
1,9
1,9
1,6
3,2
0,1
1,7
2,3
Španělsko
2,2
3,5
2,8
3,6
3,1
3,1
3,4
3,6
2,8
4,1
-0,2
2,0
3,1
Řecko
2,1
2,9
3,7
3,9
3,4
3,0
3,5
3,3
3,0
4,2
1,3
4,7
3,1
Zdroj: Epp.eurostat.ec.europa.eu. HICP - inflation rate [online]. 2012 [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&language=en&pcode=tsieb060&tableSelection=1&foot notes=yes&labeling=labels&plugin=1
56
Graf č. 8: Roční průměrná míra změny harmonizovaného indexu spotřebitelských cen ve vybraných zemích
Zdroj: vlastní zpracování na základě předchozí tabulky
Mezi země eurozóny s velkým podílem na hrubém domácím produktu a váhou na harmonizovaném indexu spotřebitelských cen patří Německo, Francie a Španělsko. Z grafů lze vidět nepřiměřenost naplňování měnové politiky, například rok po vstupu Řecka do eurozóny dosahoval jeho harmonizovaný index spotřebitelských cen hodnoty 3,9 %, v roce 2002-2006 rostl harmonizovaný index spotřebitelských cen ve Španělsku aţ k hodnotě 3,6 %. To bylo oproti stanovenému cíli Evropské centrální banky o více jak 1,6 procentního bodu, Evropská centrální banka nezasáhla a sazbu z hlavních refinančních operací nechala na hranici 2 %. Oproti tomu křivky Německa a Francie jsou křivce eurozóny blíţe. Španělsko a Řecko se od vývoje inflace ostatních uvedených zemí výrazně liší.
57
Tabulka č. 13: Míra nezaměstnanosti, veřejný dluh ve vybraných zemích eurozóny Míra nezaměstnanosti
Veřejný dluh v % z HDP
2010
2011
Při vstupu
2008
2010
Německo
7,5
5,7
61,3
66,7
83,2
Francie
9,0
9,9
68,2
82,3
Španělsk
16,5
23,0
58,9 82,3 62,4
40,1
61,0
Řecko o
9,8
21,0
103,7
113,0
144,9
Zdroj: Epp.eurostat.ec.europa.eu. Macroeconomic Imbalance Procedure [online]. 2012 [cit. 2012-04-16]. Dostupné
z
http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/excessive_imbalance_procedure/imbalance_scoreboard
Samo o sobě je Řecko velkým problémem eurozóny, dluh měl trojmístnou hodnotu jiţ při vstupu do eurozóny v roce 2001, veřejný dluh v roce 2012 dosahuje aţ 160 % HDP. V roce 2010 začalo Řecko čerpat půjčku od Mezinárodního měnového fondu a Evropské unie v hodnotě 110 miliard eur, aby se předešlo řeckému bankrotu. Tato částka ovšem nestačila a v únoru letošního roku byla Řecku poskytnuta další půjčka 130 miliard eur s podmínkou, ţe země bude pod neustálým dohledem, nastanou škrty a reformy ve státním rozpočtu a dojde ke změně celé řecké ekonomiky a společnosti. Pochybnosti, zda to bude stačit, stále přetrvávají. Prognózy tvrdí, ţe po osmi letech bude řecký dluh 120,5 % HDP. S největší mírou nezaměstnanosti v eurozóně, která dosahuje aţ 23 %, bojuje Španělsko. Vysoký nárůst veřejného dluhu ve Španělsku, z hodnoty v roce 2008 40,1 % HDP na hodnotu v roce 2010 61 % HDP, způsobily také enormně vysoké úrokové míry ze státních dluhopisů. Riziko státních dluhopisů je vnímáno více například u Španělska neţ u Velké Británie, ačkoliv má Španělsko menší veřejný dluh k HDP neţ Velká Británie (79,6 % HDP), můţe to být právě způsobeno členstvím Španělska v měnové unii. Investoři, kteří nakoupili státní dluhopisy, se mohou obávat neschopnosti španělské vlády dostát svým závazkům ohledně splacení. Ve Španělsku tím můţe vzniknout krize likvidity; pokud investoři pocítí uvedenou nejistotu, prodají dluhopisy a investují raději například do německých dluhopisů.49
49
Monthly Bulletin. Ecb.int [online]. http://www.ecb.int/pub/mb/html/index.en.html
2012
58
[cit.
2012-04-24].
Dostupné
z:
Tabulka č. 14: Roční průměrná míra změny harmonizovaného indexu spotřebitelských cen HICP rok
99
00
01
02
03
04
05
06
07
08
09
10
11
Irsko
2,5
5,3
4,0
4,7
4,0
2,3
2,2
2,7
2,9
3,1
-1,7
-1,6
1,2
Lotyšsko
2,1
2,6
2,5
2,0
2,9
6,2
6,9
6,6
10,1
15,3
3,3
-1,2
4,2
Portugalsko
2,2
2,8
4,4
3,7
3,3
2,5
2,1
3,0
2,4
2,7
-0,9
1,4
3,6
Řecko
2,1
2,9
3,7
3,9
3,4
3,0
3,5
3,3
3,0
4,2
1,3
4,7
3,1
Španělsko
2,2
3,5
2,8
3,6
3,1
3,1
3,4
3,6
2,8
4,1
-0,2
2,0
3,1
Zdroj: HICP - inflation rate. Epp.eurostat.ec.europa.eu [online]. 2012 [cit. 2012-04-16]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&language=en&pcode=tsieb060&tableSelection=1&foot notes=yes&labeling=labels&plugin=1
Tabulka č. 15: Míra růstu reálného hrubého domácího produktu HDP rok
99
00
01
02
03
04
05
06
07
08
09
10
11
Irsko
9,9
9,3
4,8
5,9
4,2
4,5
5,3
5,3
5,2
-3,0
-7,0
0,4
0,7
Lotyšsko
3,3
6,1
7,3
7,2
7,6
8,9
10,1
11,2
9,6
-3,3
-17,7
-0,3
5,5
Portugalsko
4,1
3,9
2,0
0,8
-0,9
1,6
0,8
1,4
2,4
0,0
-2,9
1,4
-1,6
Řecko
3,4
3,5
4,2
3,4
5,9
4,4
2,3
5,5
3,0
-0,2
-3,3
-3,5
-6,9
Španělsko
4,7
5,0
3,7
2,7
3,1
3,3
3,6
4,1
3,5
0,9
-3,7
-0,1
0,7
Zdroj: Real GDP growth rate - volume. Epp.eurostat.ec.europa.eu [online]. 2012 [cit. 2012-04-16]. Dostupné z: ¨http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&plugin=1&language=en&pcode=tsieb020
U slabších zemí eurozóny jako například Řecko, Portugalsko, Lotyšsko, Irsko a Španělsko byl do krize v roce 2008 sledován hospodářský růst, míra inflace byla vyšší neţ průměrná inflace v eurozóně. U uvedených zemí docházelo k přehřátí ekonomiky a Evropská centrální banka tento nepříznivý stav netlumila. Velkým problémem v dnešní době jsou právě tyto ekonomiky, které mají vysoké odchylky od stanovené průměrné inflace. Z toho lze odvodit, ţe pro dané členské země eurozóny jednotná měnová politika Evropské centrální banky není 59
nejvhodnější. Jak jiţ bylo řečeno, integrovat lze pouze systémy, které mají styčné body v důleţitých rovinách, jinak výsledný celek nebude funkční. Proto hovoří euroskeptikové od počátku snah o vytvoření měnové unie a eurooptimisté opatrnějšími slovy v posledních letech o „dvourychlostní“ Evropě.
4.6. Úspěšnost Evropské centrální banky při plnění vytyčených cílů Sledovaný vývoj od roku 1999 byl celkem stabilní a v průměru splňoval kritéria pro dodrţení cenové stability. Velké výkyvy byly způsobeny aţ finanční a hospodářskou krizí, která ovlivnila provádění měnové politiky Evropskou centrální bankou a plnění cenové stability. Světovou finanční krizi vyvolala americká hypoteční krize. Na trhu nemovitostí vznikla především kvůli nízkým úrokovým sazbám ohromná cenová bublina. Dá se říct, ţe hypoteční úvěr si mohl dovolit kaţdý. Od roku 2006 začaly úrokové sazby růst a méně bonitní dluţníci neměli dostatečné finance na splácení úvěrů. V září 2008 došlo k přenesení krize ze Spojených států do Evropy. Zpomalilo se tempu růstu nových investic nevýhodnými půjčkami od bank. V eurozóně došlo k významnému zpomalení hospodářského růstu. Současná situace pro hodnocení plnění cílů není Evropské centrální bance nakloněna a rozhodně ani není záviděníhodná. Cenová stabilita se odvozuje od hodnoty harmonizovaného indexu spotřebitelských cen, který se má pohybovat pod 2%. V průměru se hodnota harmonizovaného indexu spotřebitelských cen pohybovala jemně pod hranicí 2 %. Světová krize způsobila v ekonomice silné výkyvy a ještě dnes nejsou její následky a rizika zaţehnány. V lednu letošního roku harmonizovaný index spotřebitelských cen ukazoval hodnotu 2,7 %, růst hrubého domácího produktu členských zemí je oslaben a v letošním roce prognózy naznačují jeho další oslabení, ohledně harmonizovaného indexu spotřebitelských cen jsou optimističtější, hodnota by měla zůstat stejná nebo klesající k bodu 2,1 %. Vysoká je také míra nezaměstnanosti, jediný měnový agregát M3 má rostoucí tempo a pomalu se přibliţuje původním hodnotám před krizí. Po shrnutí všech uvedených údajů lze konstatovat, ţe situace příznivá není, ale s ohledem na mezinárodní ekonomickou situaci dělá Evropská centrální banka vše proto, aby cenová stabilita byla udrţena, došlo ke zmírnění napětí na finančních trzích a stav ekonomiky se stal stabilním a důvěryhodným. Ve střednědobém časovém horizontu Evropská centrální banka cíl splnila. V prosinci 2011 se rozhodla Evropská centrální banka půjčit národním centrálním bankám aţ 500 miliard Eur, tímto 60
krokem se snaţí vyhnout úvěrové krizi. Uvolněná hotovost byla určena především na nákup italských dluhopisů. Program můţe vyřešit likviditu, ale nesolventnost států se nezmění. V některých zemích narazilo financování veřejného dluhu na dluhovou bariéru, kde trhy zvýšily cenu za odkup vládního dluhu, ustálení veřejných financí můţe trvat deset aţ dvacet let. Vzniká tlak na Evropskou centrální banku ohledně nahrazení přísnější fiskální politiky volnější měnovou politikou, proti tomu se staví otázka, zda má Evropská centrální banka kompetenci na vyřešení podstaty dluhové krize. S udrţování cenové stability neměla eurozóna od svého vzniku váţný problém. Hodnocení plnění cíle měnové politiky by bylo ovšem chybné uzavřít konstatováním, ţe inflace v eurozóně se drţí blízko stanoveného inflačního cíle. Mezi členy eurozóny panují rozdíly v pozici na hospodářském cyklu a v cenové či ekonomické úrovni. Hrubý domácí produkt roste u některých zemí rychleji a vyvolává to rozdílné poţadavky ohledně nastavení měnové politiky. Měnová politika se nenastavuje podle poţadavku jednotlivého státu, ale musí se zvolit kompromis, který by vyhovoval všem. Tím se nám odkrývá problém, ţe jednotná měnová politika eurozóny není vhodná pro všechny státy. V roce 2002-2005 byl v klíčových ekonomikách zemí platících eurem (Francie, Německo, Itálie) velmi slabý růst hrubého domácího produktu, základní úroková sazba Evropské centrální banky byla nastavena na nízké úrovni, sazba z hlavních refinančních operací byla stanovena na úrovni 2 %. Zvolená expanzivní měnová politika vedla k obrovskému navyšování peněţní zásoby. Nebyl splněn závazek, aby peněţní zásoba měřená měnovým agregátem M3 rostla meziročně o 4,5 %. V období 1999-2009 dosahoval průměrný růst měnového agregátu M3 průměrné hodnoty 7 %, coţ bylo vysoko nad stanoveným cílem. K růstu peněţní zásoby podle statistik Evropské centrální banky přispívaly úvěry poskytované bankami vládám jednotlivých států. Uvolněná měnová politika vedla k úvěrové expanzi, v ekonomikách relativně méně vyspělých států jako Španělsko či Irsko vedla k zesílení inflačních tlaků a stimulaci růstu HDP. Jednotná měnová politika pro všechny členské státy Evropské měnové unie bez ohledu na jejich ekonomický stav způsobuje rozdíly v inflaci od počátku měnové unie do dnešní doby. Nejvyšší míra inflace byla zaznamenána především v rychleji rostoucích a méně rozvinutých ekonomikách jako je Španělsko, Slovinsko nebo Irsko, opakem je Francie a Německo.
61
Při sledování měnové politiky v posledních letech se můţeme ptát, zda nebyla měnová politika Evropské centrální banky příliš uvolněná, coţ by dokazovalo i obrovské tempo růstu peněţní zásoby. Komerční banky začaly hledat rizikovější investice, které by jim přinesly vyšší zhodnocení, k tomu je především vedl dostatek levných peněz a tudíţ nízké výnosy investic v eurozóně. Velké mnoţství poskytnutých úvěrů s nízkou úrokovou sazbou se dřív či později projeví v inflaci, na kterou by Rada guvernérů měla reagovat zvýšením úrokové sazby, a tím přitvrdit měnovou politiku. Inflace v eurozóně dramatický nárůst nezaznamenala, ale rostly ceny nemovitostí. Jak je moţné, ţe ceny v určitém segmentu ekonomiky mají rostoucí charakter a celková inflace je nízká? V posledním desetiletí zaţívala světová ekonomika hospodářský růst s nízkou mírou inflace doprovázenou nízkými úrokovými sazbami, částečně se na tom podílel reţim inflačního cílování, ale nabízejí se nám i jiné faktory. V rámci ekonomické roviny se celý svět propojuje, nárůst mezinárodního obchodu způsobuje globalizace, která ústí do financializace. Globalizace velmi úzce souvisí s vysokou mírou deregulace na finančních trzích. Pozitivní vývoj globalizace probíhá pouze tehdy, jestliţe v makroekonomických procesech dominuje transformační funkce peněz nad funkcí spekulativní. Peníze jsou transformovány z finančních trhů podnikatelům podílejících se na hodnototvorných procesech. Financializace je spojena s dominantním postavením finančních institucí, finančních trhů a finančních elit ve světové ekonomice. Dominuje spekulační funkce peněz nad transformační. Peníze se nepřelijí do hodnototvorných procesů, ale do spekulačních, například do finančních derivátů, coţ je nástroj vysoce rizikový, ačkoliv s moţnými vysokými výnosy. Trh vyspělých ekonomik je zaplavován levným zboţím z asijských zemí. Podstatný je také vědecko-technický pokrok, který přispívá ke zlevňování výroby. Na zlevňování spotřebního zboţí mají vliv všechny uvedené faktory. Významnou sloţkou spotřebitelského koše, na kterém se měří růst cen, je právě spotřební zboţí. Jak jiţ bylo uvedeno výše, cenová stabilita je měřená především harmonizovaným indexem spotřebitelských cen, index měří přírůstek cen zboţí a sluţeb v předem daném spotřebním koši. Problémem je, ţe harmonizovaný index spotřebitelských cen nezahrnuje ceny nemovitostí. Aby Evropská centrální banka eliminovala následky krize, sníţila výrazně úrokové sazby, aby rozpohybovala ekonomiku a tím byly úvěry dostupnější pro právnické a fyzické osoby. Cílem tohoto kroku bylo zvýšení likvidity, tedy dostat peníze do oběhu, ovšem místo oţivení trhu spotřebního zboţí došlo k nákupu dostupných nemovitostí. Tento proces 62
však nevedl k zamýšlenému oţivení ekonomiky, ale k dalšímu vázání peněz v úvěrech typu hypoték a hrozbě hypoteční krize. Tento jev přibliţuji na vývoji cen bytů ve Španělsku. Graf č. 9: Vývoj cen bytů ve Španělsku ( euro/m²)
Zdroj: Evolución del precio de la vivienda en España. Fomento.gob.es [online]. 2012 [cit. 2012-04-18]. Dostupné
z:
http://www.fomento.gob.es/MFOM/LANG_CASTELLANO
/
_ESPECIALES/SPANISHREALESTATE/PRECIOS/EVO_MEDIA_NAL/
Nízké úrokové sazby ve Španělsku stimulovaly poptávku po hypotečních úvěrech. Peněţní prostředky z úvěrové expanze mířily na trh nemovitostí a ne na trh spotřebního zboţí. Evropská centrální banka nemohla reagovat na španělský trh nemovitostí zvýšením úrokových sazeb, protoţe vývoj cen nemovitostí se do harmonizovaného indexu spotřebitelských cen nezapočítává. Podle mého názoru by ceny nemovitostí měly být zahrnuty do spotřebního koše, ze kterého se abstrahuje harmonizovaný index spotřebitelských cen. Jako problém ovšem v tomto případě vidím aktuálnost informací o cenách nemovitostí v jednotlivých regionech eurozóny (potaţmo v Evropské unii, protoţe vzhledem k jednotnému trhu mají občasné Evropské unie moţnost nakupovat nemovitosti i mimo eurozónu), protoţe dlouhodobé financování bydlení spadá do druhého pilíře – měnová analýza, ale spotřební koš vychází z prvního krátkodobého pilíře – ekonomická analýza. Problematické je však včasné získávání informací o změnách cen nemovitostí, úrokové sazby a inflace by byly variabilnější. Druhá moţnost by obnášela 63
sledování indexu nemovitostí a do inflační prognózy by vcházel společně index nemovitostí s harmonizovaným indexem spotřebitelských cen. Tento způsob se můţe jevit jako přístupnější, ale ztratila by se tím moţnost jediného číselného ukazatele. Evropská centrální banka se přiklání spíše k oddělenému sledování uvedených indexů.
64
Závěr Jako své téma diplomové práce jsem si vybrala měnovou politiku eurozóny. Toto téma mě jiţ zaujalo při studiu na vysoké škole především svojí aktuálností. Jiţ svým vstupem do Evropské unie v roce 2004 se Česká republika zavázala po naplnění maastrichtských kritérií vstoupit do eurozóny a přijmout euro jako svou měnu. Tento závazek ještě nebyl naplněn, přesto je Česká republika povinna svou měnovou i hospodářskou politiku vést v intencích těchto kritérií. Problematika měnové politiky v současné Evropě je velmi komplikovaná vzhledem k situaci na mezinárodních trzích a k vnitřním disparitám mezi jednotlivými zeměmi eurozóny. Vzhledem k této situaci vznikají ostré rozpory v zemích Evropské unie, které nejsou v eurozóně, zda euro přijmout a kdy, v zemích eurozóny pak úsporná opatření například v Řecku nebo ve Španělsku vedou k ostrým sociálním rozporům a občanským nepokojům. Proto mě tématika zaujala a chtěla jsem se jí věnovat jako své diplomové práci. Jako otázku, na kterou hledám svou prací odpověď, jsem si vytyčila: naplňuje Evropská centrální banka svůj hlavní úkol, tedy udrţení cenové stability v eurozóně? Odpověď jsem hledala formou analýzy. Metoda analýzy mi pro dané zkoumání přišla vhodná, protoţe formou rozdělení problematiky na jednotlivé části umoţňuje analyzovat části celku a zpětně dohledat vztahy mezi těmito částmi a jejich vliv na celek. Jako srovnávací kritéria jsem si zvolila čtyři aspekty: harmonizovaný index spotřebitelských cen, úrokovou sazbu, měnový agregát M3 a míru nezaměstnanosti, jejichţ vliv na cenovou stabilitu povaţuji za rozhodující. Tento závěr chci koncipovat do dvou částí – obecné závěry, kterými shrnu, co pro mě osobně vypracování této práce znamenalo a jaké obecné poznatky pro psaní odborné práce jsem si odnesla, v druhé části shrnu konkrétní výsledky svého zkoumání a odvodím z nich svůj názor na zkoumanou problematiku. Zdroje pro svou práci jsem čerpala z tištěné odborné literatury i elektronicky. Teoretická část, ve které definuji hlavní pojmy, nebylo sloţité zpracovat, protoţe tyto zdroje jsou dostupné. Vycházela jsem především z publikace Irah Kučerové, z webových stránek Euroskop a webových stránek Evropské centrální banky. Publikace Irah Kučerové Evropská unie: hospodářské politiky vyšla v roce 2007 a neobsahuje tedy nejaktuálnější informace o měnové unii, ovšem výborně zpracovává historii evropské integrace. Při studiu těchto teoretických východisek práce jsem měla moţnost se lépe seznámit s historií evropské integrace a 65
s fungováním Evropské unie, které nebyly mým hlavním studijním oborem, přesto pro mě tyto informace znamenají lepší vhled do problematiky a lepší orientaci v současném dění v integrující se Evropě. V analytické části jsem vyuţívala jako zdroj především webové stránky Eurostatu a Evropské centrální banky. Tyto stránky obsahují všechny potřebné informace a statistická data, které jsem potřebovala k vypracování analýzy, ale bylo pro mě velmi náročné zorientovat se v nich vzhledem k jejich nízké přehlednosti a data správně zařadit a vysvětlit. Rovněţ jazyková bariéra (nejúplnější informace jsou v anglické verzi) byla ztěţujícím faktorem. Ovšem právě díky těmto problémům jsem se při vypracovávání diplomové práce naučila lépe orientovat v elektronických médiích, vyhledávat relevantní informace a pracovat s cizojazyčným textem. V analytické části jsem potřebná data získala ve formě tabulek, které jsem pro větší přehlednost převáděla do jednoduchých grafů. Proto je dalším přínosem z této práce pro mě schopnost shromaţďovat a zpracovávat data různými formami, abych lépe pochopila jejich smysl a význam. Nejdůleţitějším obecným závěrem, který mi tato práce přinesla, je poznání, ţe zpracovat písemně sloţitou tématiku s velkým počtem vstupních dat a informací tak, aby byla pro příjemce srozumitelná, je pro mě velmi sloţitý proces. V analytické části jsem hledala odpověď na otázku, zda Evropská centrální banka plní dobře svou hlavní úlohu udrţení cenové stability. Z výsledků, které jsou shrnuté v kapitole čtyři, jsem dospěla k přesvědčení, ţe i v sloţitých podmínkách v Evropě i ve světě tato instituce naplňuje svůj hlavní cíl a udrţuje cenovou stabilitu v eurozóně. Z tabulek a grafů vyplynuly dva kritické momenty v roce 2003 a 2008, kdy se výsledky výrazněji odchýlily od poţadovaného limitu 2 %. Ze studia historických souvislostí jsem přesvědčena, ţe tyto výkyvy byly způsobeny v roce 2003 chystaným východním rozšířením, kdy se Evropská unie chystala k přijetí deseti, respektive dvanácti, nových států s rozdílnou historickou zkušeností, s rozdílnou hospodářskou vyspělostí a v některých případech s nedokončenou administrativní reformou, v roce 2008 pak působením celosvětové finanční krize. Přestoţe se jednalo o významné geopolitické a ekonomické procesy, podle mého názoru Evropská centrální banka svými nástroji zabránila rozkolísání cenové stability a působila v rámci moţností velmi dobře. Vzhledem k těmto poznatkům důvěřuji budoucnosti eurozóny, jejímu dalšímu rozšíření a tomu, ţe se integrovaná Evropská unie udrţí jako významný hráč na evropských trzích. Zcela novým poznatkem pro mě bylo, ţe ačkoliv při četbě médií, zvláště pak těch bulvárních, občan 66
Unie získává pocit, ţe stojíme nad propastí, při hlubším studiu faktů vyplyne, ţe důvěra v evropskou integraci, její struktury a nástroje je oprávněná. Posledních několik týdnů bylo zásadních pro budoucí vývoj finančních trhů v Evropě. V těchto chvílích jsme svědky několika důleţitých a nutných opatření ze strany Evropské centrální banky, která má na této scéně zásadní roli. Chování Evropské centrální banky bylo racionální a odpovídalo plnění její hlavní role coţ je stabilizace ekonomické a finanční situace v Evropě a boj proti inflaci. Hlavním tématem k diskuzi můţe být v tomto směru poskytnutí 500 miliard Euro jako likviditu evropským bankovním institucím v rámci tří ročního úvěrového programu. Poskytování nízkonákladových půjček od Evropské centrální banky komerčním bankám v takovýchto objemech bylo některými konzervativními aktéry kritizováno, osobně si ale naopak myslím, ţe tento krok bude mít pro stav evropské finanční situace pozitivní vliv. Od tohoto opatření můţeme očekávat zmírnění napětí na finančních trzích a obnovení důvěry bank k trhům a tímto i k obnovení úvěrových aktivit, které jsou principiální pro dobrý stav ekonomiky. Cílem dodání likvidity bankám tedy zůstává odvrátit hrozící „credit crunch“ neboli úvěrovou krizi a zlepšení celkové atmosféry ve financích. Dalším cílem této akce je obnova cirkulace operací na mezibankovních trzích. Stagnace na těchto trzích byla v poslední době jednou z hlavních překáţek úspěšné resuscitace evropského finančního trhu. Navýšení aktivity zde by tedy mělo mít za následek celkové zlepšení zdraví jednotné evropské měny a zmírnění potencionálních rizik ohledně trhů a měny. Je ovšem nutné podotknout, jedná se o levný dluh, ale pořád je to dluh. Podmínkou úspěchu tohoto kroku nadále zůstává návrat těchto peněz zpět do reálné ekonomiky, kde přispějí k hospodářskému růstu. Evropská centrální banka tedy zvolila vhodnou strategii, která ovšem musí být respektována i ze strany bank. Pokud banky a další instituce nedovolí přístup těchto zdrojů zpět do běţné cirkulace, úspěšnost celé mise můţe být zásadně ohroţena.
67
Seznam bibliografie 1.
BALDWIN, Richard E. Ekonomie evropské integrace. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 478 s. ISBN 978-80-247-1807-1.
2.
BALDWIN, Richard E. Jedna měna pro jednu Evropu: cesta k euru. 1. vyd. Lucemburk: Úřad pro úřední tisky Evropských společenství, c2008, 20 s. ISBN 97892-79-07712-8.
3.
HELÍSEK, Mojmír. Euro v ČR z pohledu ekonomů: cesta k euru. 1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, 206 s. ISBN 978-807-3801-823.
4.
KUČEROVÁ, Irah, Josef ABRHÁM a Mojmír HELÍSEK. Evropská unie: hospodářské politiky. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2006, 347 s. Sborník textů (Fontes Rerum). ISBN 978-80-246-1212-6.
5.
MARKOVÁ, Jana. Mezinárodní měnová spolupráce: cesta k euru. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2006, 269 s. ISBN 80-245-1053-7.
6.
PLCHOVÁ, Boţena, Josef ABRHÁM a Mojmír HELÍSEK. Česká republika a EU: ekonomika - měna - hospodářská politika. 1. vyd. Praha: Krigl, 2010, 206 s. ISBN 978-80-86912-39-4.
7.
PLCHOVÁ, Boţena, Josef ABRHÁM a Mojmír HELÍSEK. Poradíme si s korupcí?: 1. seminář, 18. května 2010 ; Přežije eurozóna ve své stávající podobě rok 2010? : 2. seminář, 22. června 2010. 1. vyd. Dráchov: Fontes Rerum, 2010, 113 s. Sborník textů (Fontes Rerum). ISBN 978-80-86958-21-7.
8.
REVENDA, Z.: Centrální bankovnictví. 1. vyd. Praha 1999: Management Press. 741 s. ISBN 80-85943-89-1.
9.
SYCHRA, Zdeněk. Jednotná evropská měna: realizace hospodářské a měnové unie v EU. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2009. ISBN 978-80-210-5082-2.
10.
TOMÁŠEK, Michal, Josef ABRHÁM a Mojmír HELÍSEK. Evropské měnové právo: 1. seminář, 18. května 2010 ; Přežije eurozóna ve své stávající podobě rok 2010? : 2. seminář, 22. června 2010. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2004, 145 s. Sborník textů (Fontes Rerum). ISBN 80-717-9860-6.
68
Seznam internetových zdrojů 1.
Co jsou úrokové sazby. Penize.cz [online]. 2012 [cit. 2012-04-08]. Dostupné z: http://www.penize.cz/80356-co-jsou-urokove-sazby
2.
Ecb history. Ecb.int [online]. 2006 [cit. 2012-03-03]. Dostupné z: http://www.ecb.int/pub/pdf/other/ecbhistoryrolefunctions2006cs.pdf?6442102f2bc9ff7 3453a39c6656b300f
3.
ECB rates. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2012 [cit. 2012-03-16]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/File:ECBrates.png
4.
Ekonomická integrace. Businessinfo.cz [online]. 2012 [cit. 2012-03-21]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/e/ekonomicka-integrace/1000697/6264/
5.
Epp.eurostat.ec.europa.eu. Real GDP growth rate - volume [online]. 2012 [cit. 201204-15]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&plugin=1&language= en&pcode=tsieb020
6.
Epp.eurostat.ec.europa.eu. HICP - inflation rate [online]. 2012 [cit. 2012-04-15]. Dostupné
z:
http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&language=en&pcode=tsieb06 0&tableSelection=1&footnotes=yes&labeling=labels&plugin=1 7.
Epp.eurostat.ec.europa.eu. Macroeconomic Imbalance Procedure [online]. 2012 [cit. 2012-04-16]. Dostupné z http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/excessive_imbalance_procedure/im balance_scoreboard
8.
European Central Bank-Statistical Data Warehous. Sdw.ecb.europa.eu [online]. 2012 [cit. 2012-03-17]. Dostupné z: http://sdw.ecb.europa.eu/ quickview.do?SERIES_KEY=117.BSI.M.U2.Y.V.M30.X.I.U2. 2300.Z01.A&start=01-011999&end=&submitOptions.x=0&submitOptions.y=0&trans=AF
9.
European Central Bank - Statistical Data Warehouse. Sdw.ecb.europa.eu [online]. 2012 [cit. 2012-03-17]. Dostupné z: http://sdw.ecb.europa.eu/quickview.do?SERIES_KEY=132.STS.M.I6.S.UNEH.RTT0 00.4.000
69
10.
Evolución del precio de la vivienda en España. Fomento.gob.es [online]. 2012 [cit. 2012-04-18].
Dostupné
z:
http://www.fomento.gob.es/MFOM/LANG_CASTELLANO /_ESPECIALES/SPANISHREALESTATE/PRECIOS/EVO_MEDIA_NAL/ 11.
Evropská centrální banka. Euroskop.cz [online]. 2008 [cit. 2011-11-20]. Dostupné z: http://www.euroskop.cz/82/95/clanek/evropska-centralni-banka/
12.
Evropská centrální banka. Historie, role a funkce. Ecb.int [online]. 2012 [cit. 2012-0419]. Dostupné z: http://www.ecb.int/pub/pdf/other/ecbhistoryrolefunctions2006cs.pdf?00431e568e1de8 63884e56f880fe82fa
13.
Evropská centrální banka. Ecb.int [online]. 2012 [cit. 2012-04-21]. Dostupné z: http://www.ecb.int/pub/pdf/other/ecbhistoryrolefunctions2006cs.pdf
14.
Evropský fond pro měnovou spolupráci. Businessinfo.cz [online]. 2012 [cit. 2012-0315]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/e/evropsky-fond-pro-menovouspolupraci/1000697/6293/
15.
Evropský systém centrálních bank a Evropská centrální banka. BusinessInfo.cz [online]. 2012 [cit. 2012-03-12]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/instituce-eu/evropsky-system-centralnich-bankescb-a/1000723/5583/
16.
HICP all items. Epp.eurostat.ec.europa.eu [online]. 2012 [cit. 2012-03-13]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/statistics_explained/index.php?title=File:HICP_allite ms,_annual_average_inflation_rates_19992009_%28%25%29.PNG&filetimestamp=20101008101039
17.
Historie evropských měnových unií. P-numismatika.cz [online]. 2012 [cit. 2012-0421]. Dostupné z: http://p-numismatika.cz/dokumenty/unie.pdf
18.
Historie měnové integrace. Zavedenieura.cz [online]. 2012 [cit. 2012-04-21]. Dostupné z: http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/euro.html
19.
Hospodářská a měnová unie. Psp.cz [online]. 2012 [cit. 2012-03-15]. Dostupné z: http://www.psp.cz/kps/pi/PRACE/pi-2-047.doc
20.
Hospodářská a měnová unie. Psp.cz [online]. 2012 [cit. 2012-04-21]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/text2.sqw?idd=20585
21.
Inflace v Evropě (HICP). Global-rates.com [online]. 2012 [cit. 2012-03-14]. Dostupné z: http://www.global-rates.com/economic-indicators/inflation/consumerprices/hicp/eurozone.aspx
70
22.
Jednoduché vyhledávání. Eur-lex.europa.eu [online]. 2012 [cit. 2012-04-03]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/Notice.do?mode=dbl&lang=cs&ihmlang=cs&lng1=cs,sk&lng2=bg,cs,d a,de,el,en,es,et,fi,fr,hu,it,lt,lv,mt,nl,pl,pt,ro,sk,sl,sv,&val=521717:cs&page
23.
Key ECB interest rates. Ecb.int [online]. 2012 [cit. 2012-03-16]. Dostupné z: http://www.ecb.int/stats/monetary/rates/html/index.en.html
24.
Lisabonská smlouvaZměny v rozhodování po institucionální reformě. Euractiv.cz[online]. 2012 [cit. 2012-03-25]. Dostupné z: http://www.euractiv.cz/evropske-instituce/link-dossier/lisabonska-smlouva-zmeny-vrozhodovani-po-institucionalni-reforme-000056
25.
Měnová politika. Euroskop.cz [online]. 2012 www.euroskop.cz/674/sekce/menova-politika
26.
Měnová politika ECB: funkce, cíle, rizika. Journal.fsv.cuni.cz [online]. 2012 [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://journal.fsv.cuni.cz/storage/2786_199910pz.pdf
27.
Měnová politika. Ecb.int [online]. 2012 [cit. 2012-03-01]. Dostupné http://www.ecb.int/ecb/educational/facts/monpol/html/mp_002.cs.html
28.
Měření inflace v EU. Ec.europa.eu [online]. 2012 [cit. 2012-02-05]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/economy_finance/focuson/inflation/measuring_cs.htm
29.
Míra nezaměstnanosti. Ssvos.cz [online]. 2012 [cit. 2012-04-19]. Dostupné z: http://www.ssvos.cz/vos/stahuj/mater/nezam.pdf
30.
Monthly Bulletin. Ecb.int [online]. 2012 [cit. http://www.ecb.int/pub/mb/html/index.en.html
2012-04-24].
Dostupné
z:
31.
Organization. Ecb.int [online]. 2012 [cit. 2012-03-01]. http://www.ecb.int/ecb/educational/facts/orga/html/or_019.en.html
Dostupné
z:
32.
Organization. Ecb.int [online]. 2012 [cit. 2012-02-29]. http://www.ecb.int/ecb/educational/facts/orga/html/or_015.cs.html
Dostupné
z:
33.
Parlament České republiky. Psp.cz [online]. 2012 [cit. 2012-03-15]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/hp.sqw
34.
Peněţní agregáty Eurozóny. Cnb.cz [online]. 2012 [cit. 2012-03-08]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/statistika/menova_bankovni_stat/stat_mb_met/stat_mb_harmon _agregaty.html
35.
Proč je pro Vás důleţitá stabilita cen?. Ecb.int [online]. 2012 [cit. 2012-03-04]. Dostupné z: http://www.ecb.int/ecb/educational/pricestab/shared/movie/EZB_Booklet_2011_CS_ web.pdf?1f3a8f5fdb5bf79851e9492fa0b4fa46
71
[cit.
2012-03-12].
Dostupné
z:
z:
36.
Real GDP growth rate - volume. Epp.eurostat.ec.europa.eu [online]. 2012 [cit. 201204-16]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&plugin=1&language= en&pcode=tsieb020
37.
Roční účetní uzávěrka Evropské centrální banky. Ecb.int [online]. 2012 [cit. 2012-0420]. Dostupné z: http://www.ecb.int/press/pr/date/2012/html/index.en.html
38.
Strategie měnové politiky ECB. Ecb.int [online]. 2012 [cit. 2012-04-21]. Dostupné z: http://www.ecb.int/ecb/educational/facts/monpol/html/mp_004.cs.html
39.
Upisování základního kapitálu. Ecb.int [online]. 2012 [cit. 2012-02-26]. Dostupné z: http://www.ecb.europa.eu/pub/pdf/annrep/ar2011annualaccounts_cs.pdf
40.
Výkladový slovníček. Euroskop.cz [online]. 2012 [cit. 2012-03-12]. Dostupné z: http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/vyklad_slovnik.html?PG=H
41.
Základní úkoly Eurosystému. Ecb.int [online]. 2012 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: http://www.ecb.int/ecb/educational/facts/orga/html/or_009.cs.html
42.
1945-1949. Euroskop.cz [online]. 2012 [cit. http://www.euroskop.cz/8884/sekce/1945-1949/
72
2012-03-21].
Dostupné
z:
Seznam tabulek a grafů Seznam tabulek TABULKA Č. 1: UPISOVÁNÍ ZÁKLADNÍHO KAPITÁLU ............................................... 27 TABULKA Č. 2: ROZVAHA EVROPSKÉ CENTRÁLNÍ BANKY K 31. PROSINCI 201129 TABULKA Č. 3: VÁHA HLAVNÍCH SLOŢEK HARMONIZOVANÉHO INDEXU SPOTŘEBITELSKÝCH CEN V EUROZÓNĚ PRO ROK 2010 ............................................ 38 TABULKA Č. 4: STÁLÉ FACILITY A OPERACE NA VOLNÉM TRHU EVROPSKÉ CENTRÁLNÍ BANKY ............................................................................................................ 40 TABULKA Č. 5: HISTORICKÝ HARMONIZOVANÝ INDEX SPOTŘEBITELSKÝCH CEN V EUROZÓNĚ ................................................................................................................ 44 TABULKA Č. 6: HARMONIZOVANÝ INDEX SPOTŘEBITELSKÝCH CEN V EUROZÓNĚ V POSLEDNÍCH MĚSÍCÍCH ....................................................................... 46 TABULKA Č. 7: ZÁKLADNÍ ÚROKOVÉ SAZBY EVROPSKÉ CENTRÁLNÍ BANKY . 48 TABULKA Č. 8: DEFINICE MĚNOVÝCH AGREGÁTŮ EUROZÓNY ............................. 51 TABULKA Č. 9: MĚNOVÝ AGREGÁT M3 V EUROZÓNĚ ............................................... 52 TABULKA Č. 10: MÍRA NEZAMĚSTNANOSTI V EUROZÓNĚ....................................... 53 TABULKA Č. 11: MÍRA RŮSTU REÁLNÉHO HRUBÉHO DOMÁCÍHO PRODUKTU VE VYBRANÝCH ZEMÍCH ........................................................................................................ 55 TABULKA Č. 12: ROČNÍ PRŮMĚRNÁ MÍRA ZMĚNY HARMONIZOVANÉHO INDEXU SPOTŘEBITELSKÝCH CEN VE VYBRANÝCH ZEMÍCH ................................ 56 TABULKA Č. 13: MÍRA NEZAMĚSTNANOSTI, VEŘEJNÝ DLUH VE VYBRANÝCH ZEMÍCH EUROZÓNY ............................................................................................................ 58 TABULKA Č. 14: ROČNÍ PRŮMĚRNÁ MÍRA ZMĚNY HARMONIZOVANÉHO INDEXU SPOTŘEBITELSKÝCH CEN ................................................................................. 59 TABULKA Č. 15: MÍRA RŮSTU REÁLNÉHO HRUBÉHO DOMÁCÍHO PRODUKTU .. 59
Seznam grafů GRAF Č. 1: HOSPODÁŘSKÝ VÝSLEDEK EVROPSKÉ CENTRÁLNÍ BANKY ............. 32 GRAF Č. 2: HISTORICKÝ HARMONIZOVANÝ INDEX SPOTŘEBITELSKÝCH CEN V EUROZÓNĚ............................................................................................................................. 45 73
GRAF Č. 3: HARMONIZOVANÝ INDEX SPOTŘEBITELSKÝCH CEN V EUROZÓNĚ V POSLEDNÍCH MĚSÍCÍCH ................................................................................................. 47 GRAF Č. 4: ZÁKLADNÍ ÚROKOVÉ SAZBY EVROPSKÉ CENTRÁLNÍ BANKY .......... 49 GRAF Č. 5: PENĚŢNÍ AGREGÁT M3 V EUROZÓNĚ ........................................................ 52 GRAF Č. 6: MÍRA NEZAMĚSTNANOSTI V EUROZÓNĚ ................................................. 54 GRAF Č. 7: MÍRA RŮSTU REÁLNÉHO HRUBÉHO DOMÁCÍHO PRODUKTU VE VYBRANÝCH ZEMÍCH ........................................................................................................ 56 GRAF Č. 8: ROČNÍ PRŮMĚRNÁ MÍRA ZMĚNY HARMONIZOVANÉHO INDEXU SPOTŘEBITELSKÝCH CEN VE VYBRANÝCH ZEMÍCH ................................................ 57 GRAF Č. 9: VÝVOJ CEN BYTŮ VE ŠPANĚLSKU ( EURO/M²) ........................................ 63
74
