Miroslav Rezac
f
Kapitola 8
Co by se mělo rozvinout a co se musí snížit Kapitel 8: Was wachsen sollte und was schrumpfen muss – Informationstechnik und nachhaltige Entwicklung in der globalen Wissensökonomie“ (Tschechisch)
Informační technika a trvalý vývoj v globální znalostní ekonomii MIKROPOLIS – platforma nám může pomoci k lepšímu porozumění vedlejší nebo vzájemné sociotechnické interakci při nasazení IT. Toto by se mohlo především ukázat na rozvoji techniky v kancelářích. I u zavedení různých inovací, tak jako vzájemného vztahu mezi IT a zaměstnáním byl rámec MIKROPOLIS platformy velmi užitečný. Nadále bude diskutováno téma IT a ekologie v pozadí MIKROPOLIS – platformy.
8.1 „Pořád víc, pořád rychleji, pořád tak dál?“ Přiostřený proces globalizace měl rozhodující kořeny v procesu deregulace, liberalizace a privatizace světového hospodářství a k tomu je vnímán jako předloha národohospodářského růstu a maximalizace pro většinu společností. Tyto předpoklady platí pro západní průmyslové země, tak jako pro řadu rozvojových a prahových zemí jako je třeba Čína nebo Indie. Díky celosvětovému používání internetu, usazení síťových společností a globálních transportních sítí byly zrušeny bariéry, které bránily toku zboží, práce a kapitálu. Globalizované, informatizované a celosvětově rozšířené firmy převedly svoji produkci na místa, kde jsou nižší výplaty, firemní ochranná práva a normy na ochranu životního prostředí. Vyráběné zboží bude především transportováno do západních zemí, protože se tam nachází větší množství koupěschopných spotřebitelů. Díky daňovým úlevám má subvencovaná lodní nebo letecká přeprava stoupající index. Světová obchodní organizace (WTO), mezinárodní banky a další nadnárodnostní instituce vidí svůj primární úkol v posílení volné tržní síly. S tím spojené sociální a ekologický problémy budou nanejvýš s ohledem shledány jako vedlejší následky.
1
Miroslav Rezac
f Takto organizovaný proces globalizace masivně zvýšil ekologické problémy. Mezinárodní produkce a tok zboží způsobují drastické zásahy do klimatického a životního prostředí. Právě toto střídání mezi ekonomickou globalizací a životním prostředím bylo mezitím pochopeno jako globální problém číslo 1.
V makro kontextu si podle toho konkurují dvě předlohy: 1. Skrz deregulaci poháněný, neomezený rozvoj globálního hospodářství jako předchůdce pro maximalizaci výdělku společnosti. 2. Nevyvážený ekonomický, ekologický a sociální vývoj, pro který se používají pojmy jako trvaly vývoj resp. sustainable development. Vylučují se vzájemně tyto dvě stanoviska nebo jsou společně dosažitelné? Je globální průběh určen především neoliberalistickými teoriemi a předlohami, které adaptovaly informatizaci? Rozhodující otázka: Bude tam započítán i celkový průběh nebo se nechají zabudovat různá zabezpečení, která pak připustí optimalizaci průběhu? Tomuto tématu se dostává více pohledů. Argumenty kritiky zabývající se rozvojem: V takovém omezeném systému, jako je země, nikdy nemůže dojít k neomezenému rozvoji, protože kapacita příjmů a surovin (klesá) - nejsou nevyčerpatelné. K tomu nás přivede záměrná fixace na růst Hrubého národního produktu - chápán jako měřítko blahobytu, k šílenství a to z toho důvodu, že právě tento pohled na „bezplatné naturálie“, jako čistá voda, čistý vzduch, stabilní klima, úrodné půdy a biologická mnohotvárnost se nechají nepovšimnuty (Loske 2007). Výpočet průběhu může třeba znamenat to, že se třeba jedná o důsledné zhodnoceni následků procesu globalizace nebo o cestě ekonomické deregulace až k ekologické regulaci v globálním měřítku a nebo možná i „omezení všechno, co je rychlé a velké“ (Kafka 1994, S. 11)
8. Eko-cesty v organizaci Už přes několik desetiletí se snažíme najít cestu, která by propojila ekonomický vývoj s ekologickými předlohami a tím v mikrokontextu převzala vliv nad obchodem společnosti. V šedesátých letech se začala fáze s bezstarostným zacházením s emisemi, škodlivinami a odpady trochu drobit. Do té doby bylo zvykem všechno nepotřebné vypustit do vzduchu, vody nebo půdy a to ještě bez náznaku špatného vědomí. Aby se to všechno omezilo, ustanovily se první regulace ve formě ekologických zákonů. Paralelně se k tomu uvedl výzkum nové technologie tzv. End-of-Pipe-technologie s cílem zachycená popř. přefiltrování 2
Miroslav Rezac
f emisí na konci výrobního procesu. Ve společnostech a privátních domácnostech se pomalu rozrůstalo podvědomí s koloběhem recyklace. Inženýrský výzkum a ostatní společnosti zanedlouho vycházely pouze ze vzoru End-of-Pipe-technologii a už na začátku stavby se pokoušely za pomoci recyklačních konstrukcí brát ohled na nápor emisí, škodlivin a odpadu. Tyto aktivity životního prostředí byly dnes doplněny o ekologickou bilanci, přírodní manažerské systémy a normy (ISO 9000ff, ISO 14000ff) ve společnostech.
Abb. 8.1 | Zobrazení ekologického koloběhu v organizacích: Od „End-of-Pipetechnologii“ (filtry a skládky) až k „recyklačním konstrukcím (RGK)“
Dnes se lidé v západních průmyslových zemích orientují především podle vzoru „trvalého vývoje“. Vývoj se nazývá trvalý až tehdy, „když odpovídá potřebám dnešní generace. K tomu nesměji být ohroženy možnosti budoucí generace, právo na uspokojeni jejich potřeb a výběr jejich životního stylu“ (Hauff 1987). Zkráceně řečeno: „Žít z úroků a né z kapitálu“. Výzva 3
Miroslav Rezac
f spočívá v tom, že se ekologická, ekonomická a sociální cílová ustanoveni navzájem podporují. Po zveřejnění 1.dílu IPPCC-zprávy nebudou všechny pokusy, které jsou protkané novými motivy, regulací a aktivitami firem a přírodních věd, které „trochu“ poopravily průběh, dostačovat. Zpráva přináší znepokojivé důkazy o změně klimatu s výrazně negativními globálními následky. Tyto informace jsou doložené klimatickými modely. Nejhlavnější příčinou je spotřeba fosilních paliv, hospodářství spolu se změnou využívání půdy. Pokud nebudou emise skleníkových plynů příštích 30 letech sníženy, tak nás můžeme očekávat zvýšení průměrné teploty o 6˚C. Během distancování od IPPC-zprávy států s nejvyšším efektem skleníkových plynů, mezi které patří třeba USA, Čína nebo Rusko, se EU oficielně vyslovila pro závaznou ochranu životního prostředí – např.: realizovaní emisních obchodů s CO2. 8.3 Od „ekologických inovací“ k reboundefektu“ Stále motivy a regulace, které jsou nejvíce ovlivněni politikou v makrokontextu, budou mít největší zásluhu na přeměně a výkyvech pozorovacího procesu v mikrokontextu mezi informačními systémy a organizacemi tak, že bude potřeba další ohleduplné perspektivy. Organizace budou muset poté bedlivě sledovat informační systémy, protože by jinak nezískaly informačně-technické nabídky, které jsou velmi pomocné k reakci na nové motivy nebo postavení na náklady životního prostředí. Opačně zase budou informační systémy vkládat nové požadavky pozorovacích procesů do makrokontextů a organizací. Informační systémy a organizace budou především dbát na vyvíjení různých technik popřípadě opatřeních, jenž vylepší spotřebu přírodních materiálů a redukují emise škodlivých plynů. U toho platí, že se musí brát ohled na případnou léčku s novými inovacemi. Díky novým technologiím se sníží spotřeba přírodních materiálů, emisí a znečištění okolního prostředí u zhotovení nových výrobků nebo služeb. Z ekonomického hlediska se jedná o tzv. Win-win situaci. Díky šetření se redukují výdaje daných firem a díky menším spotřebám životních surovin bude ušetřeno i životní prostředí. To co je z jednostranného hospodářského hlediska přijatelné, nemusí v každém případě ulehčit hospodářsko-ekologické rovnováze. Zlepšení rozsahu používání přírodních materiálů vede sice k redukci důsledků životního prostředí na produkční jednotku. V mnoha případech dojde díky tomu k zlevnění produktů nebo daných služeb. To zase může vést ke zvýšené poptávce. Úspory na jednotce výkonu z vnitřní strany, např. ve spotřebě přírodních materiálů, mohou být vykompenzované růstem výrobního množství na vnější straně. Radermacher nazývá toto střídání jako Reboundefekt (viz. Radermacher 2002, s. 411-426). Příklas: Spotřeba přírodních surovin na výrobu a používání nového PC je výrazně nižší než ta pro velké počítače starého ražení, např. IBM 370 s výrazně vyšším výkonem. Úspory na přírodních surovinách z výkonu počítačů se zase vykompenzují počtem prodaných levných počítačů. „Ekologické léčce“ se dá vyhnout pouze tehdy, pokud nebude vyprovokován další spotřební hospodářský růst díky zdokonalení produkce přírodních materiálů. Této léčce se dá nejlépe 4
Miroslav Rezac
f vyhnout recyklací odpadů např. vícenásobného používání produktů, prodloužení životní doby nebo výměnou tisknutých katalogů za digitální. Recyklace může znamenat, že produkty budou silně změněny nebo se u daných služeb nebudou moct nadále používat. Trvalá bude pouze tehdy, pokud povede z ekologického hlediska k podnikového a národního hospodářství jenom win-win-situaci. Proto je recyklace důležitá ale né dostačující podmínka k větší ekologické trvalosti. Reboundefekt musí být zohleduplněn u všech dobře míněných ekologických opatření – je všudypřítomný. Přijde na to, aby jsme se dostali na tu úzkou cestičku národního a podnikového hospodářství, která vede k win-win-situacím. 8.4 Rámec k systematizaci ekologických vedlejších a střídavých účinků skrze IT Aby jsme vůbec trochu porozuměli a měly možnost zasáhnout do vztaku informační techniky a životního prostředí v jejich vzájemných střídavých účinků, tak je docela užitečné využít systematického rámce. Memorandumsgruppe Nachhaltige Informationsgesellschaft předložila jeden v roce 2004 (srovnání Dompke et al. 2004). Vychází ze 3 rovin: 1. Rovina přípravných efektů. Spadá do ní produkce, spotřeba a odstranění soft- a hardwaru. 2. Rovinná používání informačních technologií. Používání IT v organizacích by mohlo vést k dematerializacím. Nechají se tím potvrdit pozitivní ekologické efekty? 3. Konečně systémové efekty. Systémové efekty IT zohledňují měnitelné podnikové organizační formy, struktury celkové globální ekonomiky, tak jako z toho vyplývající nové životní styly. Produkty a služby mohou být například díky nasazení IT levněji a rychleji konsumovány: „S IT se dá vyřídit více věcí a to bez ohledu na to, kde se nacházíte. To může vést ke změně životnícho stylu a především vzoru používání času a mobility (Dompke et al. 2004). Tady bude prozkoumáno, jestli může výzkum životního prostředí učinit prohlášení týkající se ekologických vedlejších a střídavých účinků, které vycházejí z počátečních předpokládaných negativních obchodních a finančních proudů, které byly vyvolány globalizací a deregulací. Vyskytují se už nějaké návrhy k ekologickému ztvárnění globalizace? Bude se jednat v naší cestě o spočítání délky nebo opravy cesty, když naší cestu ohraničíme svodidly. Ekologické vedlejší a střídavé účinky vedlejších efektů Podle statistiky německého spolkového úřadu leží v roce 2005 podíl IT u celkové produkce zboží ve spolkové republice u 4,5 procent (Statistisches Bundesamt 2006, strana 6). Globální obchod s IT zabral v roce 2004 7,7 procent z globálního hrubého domácího produktu (viz. EMPA 2007). V roce 2006 vlastnilo už 75 procent domácností minimálně jeden počítač (EMPA 2007, strana 3). Počítač je z ekologického hlediska na základě výroby a použití různých látek společně s chemikáliemi označován jako problematický, i když se všechny elektronické součástky zmenšily a staly se výkonnější, čímž se snížila energetická bilance. V dnešní době se klade 5
Miroslav Rezac
f hlavně hodnota na výrobu energeticky úsporných zařízení, vyvarování se takových látek, jako je třeba olovo, rtuť nebo kadmium, a taky se klade důraz na vylepšení recyklačních podmínek (viz. Benrendt et al. 2003, strana 4). Tomuto úsilí se staví do cesty jak rozvoj hospodářství, tak i celkově vzato nízká výdrž daných přístrojů v domácnosti – reboundefekt nechává pozdravovat: Inovační cykly budou kratší, výrobní ceny a ceny za kus budou nižší, a díky tomu zase bude stoupat poptávka. Tato inovační spirála se stane novou „inovační léčkou“ (viz. Maier 2007, strana 47). Právě elektronický spotřební průmysl je parádní příklad pro vzbuzení nových potřeb, které většinou vznikají jenom diky změně designu anebo navýšení o pár nových funkcí, které stejně nebyly požadované a k tomu je zřejmě nikdy ani nevyužijeme. Spotřeba energie je při používání přístrojů, jako je chladič nebo větrák u hardwaru, je z ekologického hlediska docela relevantní. Při recyklaci elektronických součástek jsou výrobci zavázáni zákonům Evropské Unie, že budou určité nebezpečné látky používat jenom s omezením, a že každý elektronický přístroj vezmou zpět. Počítačové součástky jsou ale ovšem jenom z 5-10 procent recklovatelné (viz. Mocigemba 2006, strana 32-38). Každý rok se tím pádem utvoří pár milionů tun elektronického šrotu (viz. EMPA-studium, 2007, strana 2). Rebounefektu se působivě vyhneme jedině tím, že prodložíme životnost počítačů. Staré produkty nebudou díky chybějící kompatibilitě s novými generacemi produktů upgradovány, nýbrž se hnedka vymění za nové. Tohle se stává z pravidla po 3 až 5 letech používání (viz. Domke et al. 2004, strana 21). Software a data jsou ve výrobě a zpracování odpadu nehledě k diskovým nosičům a jejich balení neutrální k životnímu prostředí. Jejich problematika se nachází v tom, že nové verze softwaru mají díky nové funkcionalitě větší nároky na hardware. Z toho plyne, že nejnovější software produkuje nový hardware, inovativní spirála se urychlí, což je parádní příklad vzájemné existence střídavých účinků. Ekologické vedlejší a střídavé efekty při používání IT v organizacích Výchozím bodem jsou v druhé kapitole zpracované vzorové obrázky organizací a IT-strategií. Pozitivní nebo negativní efekty na životní prostředí nejsou nesměrovatelné vedlejší následky, které jsou způsobéné třeba skrz: Outsourcing, spolupracující zákazníky, open inovation nebo orientaci daných procesů. Myšlenka na ochranu životního prostředí nehrála u zavedení vůbec žádnou roli. Později se ale sem tam „dointerpretovávaly“. Přestože ještě nejsou k dispozici žádné vědecky doložené informace o ekolodických efektech způsobené používáním internetu, tak předpokládá většina médií, politiků a specialistů značné úspory surovin a emisí škodlivých plynů, především přes rozšířené omezení dopravy. Přes internet se mohou rychle uzavřít domluvy nebo odeslat data, obrázky a dokumenty. Osobní přítomnost a cesty jsou od té doby zbytečné – to je jedno z nejčastějších tvrzení. Také zaměstnání na dálku a kontakty v call-centru se mohou nyní organizovat bez použití 6
Miroslav Rezac
f dopravních prostředků jenom zapomoci domácích počítačů. Díky tomu leží naděje na dematerializaci blíže. Tato zobecněná argumentace má ale jednu Achillovu patu: Ona totiž popisuje myslitelný technický potenciál bez ohledu na zásah do kontextu a v něm pracující aktéry. Nynější izolované potenciály se budou vydávat jako zajištěná budoucí realita, která by mohla ve většině případů popisuje pouze žádoucí vizi, ve které si praktický test neudrží své místo. Tento příklad by to měl ještě zdůraznit: Jedna vědecká skupina kolem mnichovského vědce ekonomiky Rechwalda (1996) zkoumala dohody přes internet. Ale snížení mobility díky používání e-mailu se jim v pokusném prozkoumání potvrdit nepodařilo („telekomunikační paradoxon“). O to víc vyšlo najevo, že ty manageři, kteří nejvíce cestují, používají e-mailové služby nejčastěji. Reichwaldovo vysvětlení je zřejmé: U uzavírání smlouvy je osobní kontakt a něco jako důvěra to nejdůležitější. Člověk chce hledět svému partnerovi přímo do očí! Ten, kdo má hodně kontaktů přes e-mail – přitom je e-mail vedle telefonu ideální nástroj k rychlé a nekomplikované výstavbě kontaktů – má logicky také více uzavřených smluv, které jsou důležité k vytvoření důvěry. Také empirické výsledky komunikace ve firemních sítích mezi malými a středními podniky (KMU) v severní Itálii potvrzují význam face-to-face komunikace jako důležitý způsob. Některé z prozkoumaných podnikových důvodů sahaly až přes mezinárodní hranice a dosahovaly až k Rumunsku a Vietnamu: I přesto tvrdí dotazovaní podnikatelé, že psaní není žádná komunikace! Jedno jestli e-mail, fax nebo obchodní dopis, přes to se v této písemné formě o svém partnerovi nic nedozvědí. Proto se také nazývá jako „studená“ forma komunikace. To už i telefonování je považováno jako lepší způsob komunikace, protože tam člověk uslyší hlas svého partnera a z toho může usoudit i danou atmosféru. Nejlepší ale je tam zajet. Toto je především důležité v ranné fázi obchodního jednání. Tyto náklady se z pohledu podnikatele vždycky vyplatí (Walter 2006). Vyskytují se tu i další případy, ve kterých používání internetu vytváří dopravu nebo už při prvním kroku nashromážděné úspory zase vykompenzuje. Například pří online nakupování: Sice se sníží nákupní cesty konsumentů ale zato připadne ta doprava na objednaný balíček. Díky přes internet celosvětově možnému nakupování, může vzniknout i dodatečná globální doprava. Zákazníci většinou očekávají na všech místech světa co nejrychlejší dopravu. Z toho vyplývá, že pro samostatné balíčky se použije co nejrychlejší transport např. letadlem nebo pomocí nákladních automobilů. V každém případě je poměr internetu a dopravy né tak jednoznačný. Změny přicházející s internetem jsou komplexní, a proto jenom špatně průhledný. „Svlékání z kůže“ tradičních a tržních modelů skrze internet jsou teprve jenom částečně prozkoumány z ekologické perspektivy (viz. Behrendt et al. 2003, strana: 6-7).
7
Miroslav Rezac
f Proto jenom opatrné první shrnutí vzhledem k malému počtu zkoumání: Automatizmus mezi používáním internetu a ekologickou cestou, která se neustále vyvíjí, je jen těžko rozeznatelný. Z ekonomického hlediska se nechá internetem realizovat snížení převodních nákladů a tím pádem zvýšení firemního časového zisku. Toto všechno vede k dodatečným aktivitám a poptávce (Reboundefekt). Ze sociálního hlediska budou všechny tradiční služby převzaty tradičními zákazníky, především v bankách a v cestovních kancelářích se omezí množství úkolů. Ekologická bilance může prokázat díky zanikání dříve často používaných materiálních informačních médií jako CD celkem výraznou pozitivní tendenci. Díky samostatnému posílání balíčků a výraznému zvýšení dopravních prostředků se však může počítat s negativní ekologickou bilancí. Nárust především anonymních webových kontaktů (např. e-mail) může vést ke zvýšenému cestování (tvorba důvěry!).
Abb 8.2 | Vědecké výsledky k ekologickým vedlejším a střídavým účinkům organizačních vzorů a IT-strategií jsou dostupné jen velmi zřídka.
Systematické efekty 8
Miroslav Rezac
f
Systematické efekty se zabývají středními a dlouhodobými ekologickými vedlejšími a střídavými efekty ekonomických a společenských struktur, které díky nasazení IT neustále mění. Díky deregulaci, privatizaci a liberalizaci a na to přizpůsobené informatizaci nastalo osvobození ekonomie a kultury. Doprava, zboží a finanční obchod doslova rozložily mezinárodní prostor. Závislé obchodních poměry se budou vyskytovat jenom vzácně. Vize managementu budou tzv. Freelanceři nebo podnikatelská pracovní síla, která současně akceptuje roli spolupracujícího zákazníka. Tento krátký popis je výchozím bodem ekologického hodnocení systematizovaného efektu. Neomezený tok zboží, práce a kapitálu vedl k prodloužení produkci na stanovištích, na kterých mají zaměstnanci a ochranáři přírody jenom minimální právo (znečisťování životního prostředí). Počítačová a softwarová infrastruktura spolu s internetem požadují globální rozdělení práce a z toho vycházející nákladní dopravu. Transport a nákupní síla zápasních států přibývá enormně na síle, tak např. hamburský přístav: Obrat kontejnerů v hamburském přístavu a logistická společnost (HHLA) vzrostla v roce 2006 o 18 procent. 55 procent z celkového obratu všech kontejnerů přišly nebo putovaly na dálný východ – o 13 procent více jak rok před tím. 27 procent celkového obratu přišlo jenom z obchodu s Pobaltím – to bylo 12 pro více jak před rokem (viz. Knödler 2007). Konečně se podíváme na outsourcing vědců respektivě freelancerů a podnikatelů s pracovní sílou: Pro ně se vždycky vyskytuje výzva zapracovat se do nově časově omezených projektů nebo do virtuelních organizačních forem pokud možno s aktéry a zákazníky rozdílného místa pobytu. Předpokládají se u toho vzrůstající cestovní náklady, z čehož se může očekávat negativní ekologická bilance pro národní hospodářství i přesto, že proto autor nemá žádné empirické důkazy.
9
Miroslav Rezac
f
Abb. 8.3 | Ze zobrazení síťových organizací a znalostní ekonomiky se nechají odvodit první systematické efekty.
Vypočítání a oprava cesty: Úvod k ekologickému uskupení a globalizaci Radikální výpočty cesty se zdají vzhledem k silnějším aktérům neprosaditelné a taky nejsou díky viditelnému společenskému zavržení zrovna žádoucí. Přesto by měly být kritéria pro výpočet cesty ještě detailněji prodiskutovány. Jediná realistická možnost leží u opravy cesty pomocí svodidel ve formě inteligentních regulací. K tomu se počítají třeba povinné emisní certifikáty, jenž propůjčují skleníkovému efektu cenu, se kterou by se dalo obchodovat tak, že by se vytvořil tlak způsobující značnou redukci emisí. K tomu ještě patří Reboundefekt, kterému by jsme nyní měli se všemi opatřeními věnovat větší pozornost. Bez ohledu na tuto „ekologickou léčku“ nám bude hodně myšleného úsilí jenom k ničemu popř. Ekologicky kontraproduktivní. „Všechny cílené pokroky, které vznikli dematerializací, jsou v nebezpečí, protože by se mohly vykompenzovat Reboudefektem. Tohle platí vždycky tam, kde je spojeno zlevnění nebo šetření času spolu s větší efektivnosti využití surovin.“ (viz. Dompke o.J., strana 35). Informatik Rademachech s fyzikem a bývalým poslancem spolkového sněmu Weizsäcker ustanovili celosvětový způsob uspořádání a doporučili svoje změny ve směru globálního ekologického tržního hospodářství. Podobný evropský model sociálního tržního hospodářství by musel být nejdříve vybudován ve znatelné konkurenci amerického, radikálně tržního Shareholder-Value-myšlení na ekonomičtější, sociálnější a ekologičtější – také jedna atraktivní nabídka pro rozvojové země. Evropský model kooperativního financování by se mohl stát vzorem pro celosvětového sociálního vyrovnání (viz. Radermacher 2002, strana 411-426). Rademacher vyvinul v roce 2002 orientační rámec pro trvalého složení globalizace. Jeho nejdůležitější poznatky jsou (viz. Rademacher 2002, strana 411-426): • Pohon vývoje je dynamika informačních technologií a s tím spojená ekonomická globalizace! • Skrz globalizaci ekonomiky a chybějící globalizaci politiky budou hlavní přednosti politiky ztraceny! • Je to trvanlivé tržní hospodářství evropského ražení než založení cesty jako alternativy k celosvětovému obchodu zakládají na vlastnictví akcií (GAAT / WTO)! 10
Miroslav Rezac
f • Vzorem musí být sociálně-ekologické tržní hospodářství jako opatření k celosvětovému obchodnímu pořádku a používání IT. Ale: Prosadit se může jenom u vysoké schopnosti soutěživosti: Hrací pravidla bude moct změnit jenom vítěz! • Následky WTO scenária: Celosvětové přesouvání, konflikty o suroviny, místní války, útoky na centrální infrastruktury IT a energetických sítí! Z hojných odpovědí těchto odstavců se už jenom blýská, co mělo na jednu stranu růst, a co by se mělo zmenšit. Když by vzniknul souhlas, že by všichni obyvatelé na této planety měli mít právo na uspokojení svých základních tělesných potřeb, tak se z toho může odvodit enormní nárust obyvatel v rozvojových zemí přinejmenším v oddělení: Výživy, vzdělání a zdravotnictví (viz. Le Monde Diplomatique 2007, strana 104). V bohatších západních státech by se zase pro změnu mělo prodiskutovat, jestli by se daly ujednat permanentně stoupající důchody s nasazeným kapitálem 20-ti a více procent s trvalými následky sociálního a ekologického vývoje. Samostatně priorizované a vždycky vyšší důchodové platy jsou nuceně slepé a bezohledné k negativním účinkům na sociální prostředí a k sociálnímu úpadku. Vysoké výhry pak pro změnu hledají nové investiční možnosti a urychlují tím permanentně růst. Z ekologického hlediska by se měl do normálního života vrátit Keynesův sen z roku 1929, které ale byl stráven technologickým pokrokem. Jak vypadá ekologická bilance z hlediska zkrácení pracovní doby? Povede k menší produkci zboží a nabídky služeb nebo (pře) kompenzují volné aktivity tyto úspory? Za pomyšlení určitě stojí aspekty životního prostření, které do teďka nebyly ještě moc prodiskutovány: Jaké ekologické vedlejší a střídavé účinky jsou spojeny se zavedením základního platu? Ale tady jsme zase rychle dorazili k tématu počítání cesty nejí opravy.
11
