Minimální mzda na trhu práce

Bankovní institut vysoká škola Praha

Katedra ekonomických a sociálních věd

Minimální mzda na trhu práce

Diplomová práce

Autor:

Jan Štamberk Finance

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Michaela Fleischmannová

Duben 2009

Prohlášení:

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a s použitím uvedené literatury.

Praha dne 1. dubna 2009

Jan Štamberk

Poděkování:

Děkuji vedoucímu diplomové práce Ing. Michaele Fleischmannové za vynaložený čas a úsilí, které mi poskytla při konzultacích k této práci.

Anotace:

Diplomová práce se zabývá minimální mzdou na trhu práce, a to jak v České republice, tak i v členských zemích EU. Teoretická východiska práce mapují ekonomické a sociální souvislosti vzniku minimální mzdy v obecné rovině, její postavení v soustavě minimálních veličin. Zvláštní pozornost je věnována teoretickým podmínkám účinnosti minimální mzdy na trhu práce. Definován je institut minimální mzdy a zaručené mzdy v ČR, vazba na hrubou mzdu a délku pracovní doby. Analytická část je zaměřena na metody stanovení minimální mzdy v ČR a problematiku skutečných účinků statutární minimální mzdy na zaměstnanost, na motivaci k práci či na inflaci, ale především na skutečné schopnosti pomoci nízkopříjmovým skupinám obyvatelstva. Důležitou součástí je řešení vztahu minimální mzdy a ostatních, zákonem stanovených minimálních veličin a jejich vliv na trh práce. Nejasnost dopadů statutární minimální mzdy na makroekonomické ukazatele a na skutečné příjmy a sociální postavení některých skupin obyvatelstva, vyvolává otázky, zda je tento instrument smysluplný. Práce charakterizuje i systém minimální mzdy v členských zemích EU.

Klíčová slova: minimální mzda, nezaměstnanost, životní minimum, trh práce.

Annotation:

The thesis deals with the minimum wage in the Czech labor market as well as in other EU member countries. The theoretical data maps the economical and social context of the origin of a minimum wage on a general level, and its position in the system of minimum quantities. Special attention is paid to the theoretical conditions of effectiveness or efficiency of the minimum wage in the labor market. The thesis defines the minimum wage and guaranteed wage in the Czech Republic, its ligature with gross wage and the length of working hours. The analytical part of the thesis is aimed at laying out the methods of assessment or determination of minimum wage in the Czech Republic and the dilemma of real effects of statutory minimum wage on employment, motivation to work or inflation, but above all on its real ability to help the low-income population. The obscurity of the effects of statutory minimum wage on macroeconomic indices, real income and also on the social status of some groups within the population evokes the question of whether such an instrument is meaningful. In addition, the thesis characterizes the minimum wage system of the EU member countries.

Key words: minimum wage, unemployment, living wage, labor market.

Obsah Úvod .............................................................................................................................. 10 1. Teoretická východiska účinnosti minimální mzdy na trhu práce .............................. 12 2. Institut minimální a zaručené mzdy v České republice ............................................. 21 2.1. Definice minimální a zaručené mzdy ..................................................................... 21 2.1.1. Výše hrubé a zaručené minimální mzdy ............................................................. 26 2.1.2. Minimální a zaručená mzda a délka pracovní doby ............................................ 28 2.2.2. Valorizace minimální mzdy ................................................................................ 31 3. Funkce minimální mzdy ............................................................................................ 36 3.1. Ekonomická funkce minimální mzdy a její vliv na mzdový a cenový vývoj ........ 39 3.2. Sociální funkce minimální mzdy ............................................................................ 39 3.3. Odvozená funkce minimální mzdy ......................................................................... 40 4. Stanovení minimální mzdy podle mezinárodní organizace práce ............................. 42 4.1. Základní principy úmluv Mezinárodní organizace práce ....................................... 43 4.2. Evropská sociální charta Rady Evropy................................................................... 46 5. Vztah minimální mzdy a ostatních veličin ................................................................ 48 5.1. Přehled vývoje minimální mzdy a vztah k průměrné mzdě ................................... 48 5.1.1. Srovnání minimální a průměrné mzdy ................................................................ 53 5.2. Vztah minimální mzdy a životního minima ........................................................... 57 Tabulka č. 9: Částky životního minima od 1.1.2007 v Kč za měsíc ............................. 58 6. Charakteristika systému minimální mzdy v členských zemích EU .......................... 63 6.1. Základní charakteristiky uplatňování statutárních minimálních mezd v členských státech EU .................................................................................................. 67 7. Trh práce .................................................................................................................... 69 7.1. Formování trhu práce v České republice ................................................................ 70 7.2. Nezaměstnanost ...................................................................................................... 70 Tabulka č. 14: Míra nezaměstnanosti v letech 1993 – 2007 v ČR ................................ 71 7.3. Minimální mzda na trhu práce ................................................................................ 76 7.4. Úplné náklady práce v ČR a jejich struktura .......................................................... 80 Literatura ....................................................................................................................... 88 Internetové zdroje: ......................................................................................................... 93 Seznam tabulek .............................................................................................................. 94 Tabulka č. 14: Míra nezaměstnanosti v letech 1993 – 2007 v ČR. ............................... 95 Seznam grafů ................................................................................................................. 96 Seznam příloh ................................................................................................................ 97 Přílohy: .......................................................................................................................... 98 Nezaměstnanost v roce 2008 ........................................................................................... 1 Nezaměstnanost v roce 2007 ........................................................................................... 1 Nezaměstnanost v roce 2006 ........................................................................................... 1

Úvod

V České republice byl v 90. letech 20. století zaveden v rámci transformačního procesu institut statutární minimální mzdy. Jedná se o poměrně problematické hospodářskopolitické opatření, jak z akademického, tak i politického hlediska. Jeho hlavním smyslem je administrativní cestou zvýšit mzdu nejhůře placeným zaměstnancům. Podle některých politiků, ale i ekonomů, je statutární minimální mzda vhodným nástrojem, který vede k odstranění chudoby. O skutečných účincích statutární minimální mzdy na zaměstnanost, na motivaci k práci či na inflaci, ale především o skutečné schopnosti pomoci nízkopříjmovým skupinám obyvatelstva, se stále vedou rozsáhlé debaty. Tyto účinky nejsou přitom stále zcela zřejmé. Je však jisté, že dopady zavedení statutární minimální mzdy v ekonomice jsou podmíněny celou řadou faktorů. Nejasnost dopadů statutární minimální mzdy, jednak na makroekonomické ukazatele a jednak na skutečné příjmy a sociální postavení některých skupin obyvatelstva, vyvolává otázky, zda je tento instrument smysluplný.

Minimální mzda patří mezi nejstarší minimální příjmové veličiny s mnohaletou historií a plní mnohostranné funkce. V současné době je definována jako nejnižší možná finanční odměna, kterou je podle zákoníku práce zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci za vykonanou práci. Její současná výše činí 8 000 Kč hrubého pro nekvalifikované pracovníky, až 16 100 Kč pro zaměstnance v nejvýše hodnocené skupině prací. Je tedy univerzální veličinou v celé ekonomice. Institut minimální mzdy prošel mnoha změnami, na které se též tato práce zaměřuje.

Metody stanovení výše minimální mzdy jsou různé a v jednotlivých zemích se mohou

lišit. V zemích evropské unie jsou zakotveny v oficiálních mezinárodních dokumentech. Optimalizace výše minimálních mezd je posuzována jak ze sociálního tak i z ekonomického hlediska. Jednání o jejím stanovení však bývají často složitá, dlouhá a někdy i konfliktní. Jsou předmětem jednání sociálních partnerů na nejvyšší úrovni, kterých se účastní kromě vlády i zástupci zaměstnavatelů a odborové svazy (tripartita). Jedná se tedy o problematiku bezprostředně odrážející rozdílné zájmy sociálních partnerů. Svá negativa i pozitiva v ekonomice má jak nízká, tak vysoká úroveň minimálních mezd. Jejich výše se objektivizuje tak, aby byla co nejpřijatelnější pro všechny zainteresované strany. Problematika minimální mzdy je v dnešní době velice aktuální, a to zejména v souvislosti s přetrváváním relativně vysoké nezaměstnanosti v zemích EU.

Ve své diplomové práci jsem se zabýval teoretickými východisky statutární minimální mzdy včetně možností, jakým způsobem může být minimální mzda obecně konstruována. Zaměřil jsem se především na různé názory na tuto problematiku a některé významné studie, které byly na toto téma v uplynulých letech zpracovány. Dále na její právní rámec, funkce, které plní (ekonomickou, sociální, odvozenou a kriteriální) v České republice, včetně některých mezinárodních závazků v této oblasti. Jejím postupným vývojem a vztahem k průměrné mzdě, charakteristikou systému členských zemích EU a na závěr trhem práce.

Cílem práce bylo zmapovat problematiku minimální mzdy, její úlohu v historickém vývoji, její sociální a ekonomické souvislosti, metody optimalizace, její funkce a postavení v zemích EU, kam patří i Česká republika. Zároveň jestli a jak ovlivňuje trh práce.

1. Teoretická východiska účinnosti minimální mzdy na trhu práce

1.1. Okolnosti vzniku minimální mzdy ve světě

Minimální mzda byla poprvé využita na Novém Zélandě v roce 1894 v rámci rozhodování pracovních sporů. Arbitrážní soud byl zákonem zmocněn, aby rozhodnutím v případě sporu mezi dělníky a zaměstnavateli stanovil nejnižší přípustnou mzdu v daném průmyslovém odvětví.

Následně v Austrálii v roce 1896, kde mzdové komise měly dohlížet, aby se nevyplácely příliš nízké mzdy a aby se tím nevytvářela nekalá soutěž. Tyto mzdové komise stanovily nejnižší přípustné mzdy v šesti odvětvích.

Britský parlament roku 1911 přijal zákony o minimálních mzdách se stejným cílem jako na Novém Zélandě a v Austrálii, tj. čelit nízkým mzdám a s nimi spojeným sociálním problémům. Systém minimálních mezd je tedy spojován s anglosaským právem. V návaznosti na tuto zkušenost se státní intervence v podstatě až do současnosti omezují na stanovení sociálního minima ve mzdách. Sociální minimum v této souvislosti je chápáno jako promítnutí uspokojení potřeb domácnosti na společensky přijatelné úrovni a s minimálními náklady. Hladina sociálního minima tak vyjadřuje dolní hranici pásma všeobecně přijatelného životního standardu. Pracovní příjem (minimální mzda) by měla tento standard umožnit.1 1

Sociální politika, ISBN 80-86395-33-2, str. 219.

První, kdo uznal ústavní právo na minimální mzdu bylo Mexiko (1917). Právo na minimální životní standard bylo recipováno Všeobecnou deklarací lidských práv OSN roku 1948, která v článku dvacet pět vyhlašuje právo každého na takový životní standard, který jemu i jeho rodině zajišťuje minimální životní standard.

V mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech OSN (Organizace spojených národů) z roku 1966 v článku sedm, se uznává právo každého člověka na odměnu, která zajišťuje jako minimum všem pracovníkům a jeho rodinám (slušný život).

Československo ratifikovalo tento pakt o deset let později roku 1976. V článku jedenáct je rozšířen obsah článku dvacet pět Všeobecné deklarace lidských práv o závazek smluvních stran neustále zlepšovat životní podmínky, tedy závazek nepojímat životní standard staticky, ale dynamicky a stále jej přizpůsobovat životním nákladům.2 V sociálním chápání minimálních mezd pokračovala i Evropská sociální charta (viz dále), která byla přijata Radou Evropy ve Strasburgu roku 1967, a přesněji definuje toto právo jako právo na přiměřenou odměnu za práci, a to přinejmenším takovou, aby poskytovala zaměstnanci a jeho rodině důstojný životní standard.

Aby nemohla být mzda námezdních zaměstnanců stlačována pod určitou sociálně únosnou hranici, byl institut minimálních mezd postupně zaváděn i v dalších zemích, a to jako ochrana pracujících před chudobou.

Postupně s rozvojem trhu práce zaměstnanci organizovaněji usilovali o zlepšování pracovních, mzdových a sociálních podmínek práce prostřednictvím odborů, jejichž hlavním cílem bylo zlepšení ekonomického i sociálního postavení námezdně pracujících. Postupem času dostalo vyjednávání o mzdách a dalších pracovních podmínkách podobu „kolektivního vyjednávání.“ Kolektivní smlouvy se uzavírají mezi sociálními partnery. Zaměstnavatelé v nich 2

Úprava minimálních mezd – VÚPSV Bratislava 1991.

garantují pracovní, mzdové a sociální podmínky a konstatuje se sociální smír. Pokud se toto bude dodržovat, zaměstnanci nepovedou pracovní boj (např. formou stávek). Součástí kolektivních smluv byly také garance minimálních výdělků. Postupně je kolektivní vyjednávání upraveno zákonnými normami.

Československo, jako jedna z mála zemí socialistického bloku neměla do roku 1991 minimální mzdu stanovenou ani zákonem, ani vládním nařízením či jiným právním úkonem nebo kolektivním jednáním. Její funkce však byly zajišťovány direktivně stanovenými mzdovými tarify, které byly diferencované podle odvětví a oborů národního hospodářství a podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti pracovních činností a pracovních podmínek.3 Československo jako jeden z členů Mezinárodní organizace práce (ILO) ratifikovalo mezinárodní úmluvy (viz dále).

1.2. Optimalizace úrovně minimální mzdy Názory na úlohu a optimální úroveň minimální mzdy v ekonomice se liší. Někdy převládá názor, že minimální mzda jako minimální cena práce garantuje určité sociální jistoty zaměstnancům, jako taková plní důležitou úlohu v zajišťování sociálních jistot. Minimální mzda je tak považována za pozitivní. Liberální koncepty prosazují názor, že růst úrovně minimální mzdy má negativní vliv na zaměstnanost a narušuje trh práce. V zásadě lze akceptovat oba názory, ale nelze přehlížet, že úloha minimální mzdy souvisí s rozvojem sociálních států a v nich má nezastupitelnou úlohu. Naopak v liberálním pojetí, jak vyplývá z empirických materiálů zemí OECD minimální mzda má negativní vliv na zaměstnanost, a to zejména u mladých lidí. V souladu s některými teoretiky, kteří se zabývali minimální mzdou ve struktuře mezd 3 Její funkce zajišťovaly direktivně stanovené mzdové tarify diferencované podle odvětví a oborů národního hospodářství a podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti pracovních činností a pracovních podmínek.

v ČR se dá předpokládat, že efekt změny minimální mzdy bude silnější v malých otevřených ekonomikách. To proto, že zvýšení její úrovně povede k růstu mzdové zátěže pro podniky, ke zvýšení nákladů domácí produkce, následně růstu cen a snížení konkurenceschopnosti

domácí

produkce,

která

vyústí

ke zvyšování

importu

zahraničního zboží a poklesu domácí zaměstnanosti.4 Opustíme-li však předpoklad konkurenčního trhu práce, dojdeme k závěru, že na trhu práce, kde je silná pozice zaměstnavatelů (tzn. zaměstnanci jsou placeni méně než je výsledek jejich práce), může stanovení minimální mzdy ve skutečnosti vést k vyšší rovnováze zaměstnanosti.5

Podle posledních studií určitý stupeň monopolu kupujícího může být v každém případě, kde jednotlivé firmy stojí před zvyšujícím se přívalem nabídky pracovních sil.6 Empirické důkazy však naznačují stupňovitě narůstající nebo prostě vertikální7 nabídku pracovních sil, a tak zvýšení minimální mzdy může mít při vyšších mzdách buď malé nebo dokonce negativní účinky na celkovou zaměstnanost. Existence minimální mzdy může vytěsnit zaměstnance s nízkou produktivitou práce ze zaměstnání. Na trh práce může vstoupit více pracovníků a vytlačit tak zaměstnance s relativně nižší kvalifikací.

V případě nesprávné optimalizace úrovní minimální mzdy se ekonomická teorie a praxe shodují v hodnocení účinků relace minimální mzdy a průměrné mzdy na zaměstnanost, přičemž platí, že čím více se minimální mzda přibližuje k průměrné

4 Gottvald. J., Hančlová.J.:Minimální mzdy v struktuře mezd ČR a SR 5 K podobným závěrům je možné dojít, jestliže v procesu stanovení mezd sehrávají důležitou roli hlediska účinnosti mezd (Rebitzer a Taylor, 1995). 6 Tento monopson může převládat na firemní úrovni, pokud zaměstnavatelé čelí plánům postupného zvyšování nabídky pracovních sil (Boal a Ranson, 1997). Tato situace může nastat tehdy, pokud jsou nedokonalé informace o volných pracovních místech nebo jsou vysoké náklady na hledání pracovních míst a mobilitu pracovních sil. Vzhledem k nedokonalým informacím některé studie (např. Burdett a Mortensen, 1989) se zabývaly dynamickým monopsonem, kde zaměstnavatelé, kteří nabídnou vyšší mzdy, mají pak nižší fluktuaci a nižší náklady na nábor pracovníků. Toto pak vede k pružné křivce poptávky pracovních sil u těchto zaměstnavatelů. V sektorech, kde převládají nízké mzdy bývá často charakteristický vysoký stupeň konkurence nebo vysoká geografická hustota, kdy vysoká koncentrace maloobchodních jednotek, které nabízejí vysoce zaměnitelné výrobky a zaměstnávají podobné pracovníky. 7 Tj. dokonale nepružnou.

mzdě, snižuje se šance zaměstnávat zaměstnance s nízkou produktivitou práce. V případě, že nové firmy nabídnou nižší než průměrné mzdy v daném sektoru, může zavedení minimální mzdy vytvořit implicitní překážku pro vstup do odvětví s nízkými platy, a tím dochází k omezování hospodářské soutěže.8

Mzdy pracovníků z vyšší příjmové kategorie zavedení minimální mzdy v zásadě neovlivňuje. Ačkoli příjem zaměstnanců pobírajících nižší mzdu se zvýší, jejich odpracované hodiny a zaměstnanost poklesne, a tak celkový efekt těchto změn minimální mzdy může vyústit k poklesu výdělků těchto zaměstnanců.

Podle jiné teorie může neoptimální nastavení minimálních mezd působit nejen ke zvýšení mezd pro nízkopříjmové zaměstnance, ale je z praxe znám efekt vlnění, směřující k vyšším příjmovým skupinám od hranice nové minimální mzdy. Mzda těchto skupin může také růst. Některé studie 9 se zabývají zaměstnáváním mladistvých a dospělých, kteří vstupují do prvního zaměstnaneckého poměru a tudíž jejich nízké mzdy odpovídají téměř úrovni minimálních mezd. V některých státech se hledalo řešení zavedením diferenciace minimálních mezd podle věku,10 protože minimální mzda dospívajících a nezkušených mladých pracovníků může mít negativní vliv na jejich zaměstnávání. Při existenci diferenciovaných minimálních mezd se nabízí dobrá příležitost pro koordinaci změn,

8 V dánské studii (Danish Economy, červen 1994) se tvrdí, že přibližně jedno procento pracovních příležitostí je ve firmách, které vznikly během posledního roku, a že tyto firmy mají nadprůměrný podíl nízkopříjmových zaměstnanců ve všech odvětvích. V dalších studiích je dále konstatováno, že nové firmy ve výrobním sektoru mají obvykle nižší produktivitu než bývá průměr v daném průmyslovém odvětví, čímž mohou zdůvodnit nutnost vyplácení nižší než průměrné mzdy. (viz. Baily a kol. (1992), Baldšin (1995) a Griliches a Regev (1995)). 9 Tyto ukazují, že změny v odstupňování minimálních mezd podle věku vedou k podstatnému dopadu na zaměstnanost a nezaměstnanost. 10 Ze zemí s uzákoněnými minimálními mzdami mají Lucembursko, Nizozemsko, Portugalsko a Španělsko tyto mzdy odstupňovány podle věku. Ve Francii mohou mladiství v učebním poměru dostávat mzdu nižší než je minimální mzda (SMIC). Ve Spojených státech mají stejné opatření pro odměňování mladých pracovníků nižšími než minimálními mzdami, avšak přínos tohoto subminima je malý. Ze zemí, kde se vyjednává minimální mzda, mají tuto mzdu odstupňovanou podle věku Rakousko, Dánsko, Finsko, Německo, Švédsko a Švýcarsko.

protože zvýšení minimální mzdy pro jednu skupinu zaměstnanců s nízkými mzdami může mít také vytěsňující účinky pro druhou. Například minimální mzda mladistvých ve věku šestnáct a méně let byla ve Španělsku v roce 1990 zvýšena na úroveň sedmnáctiletých. V důsledku toho se odhaduje, že míra zaměstnanosti mladistvých se podstatně snížila, zatímco u mladých pracovníků11 vzrostla.

Empirická literatura často inklinuje k odmítání účinků minimálních mezd na celkovou zaměstnanost, naproti tomu mnoho studií však potvrzuje, že vysoká minimální mzda má negativní účinky na zaměstnanost mládeže. I když co se týká málo placené práce, tato bývá pro mnohé z nich často jakýmsi odrazových můstkem k lepším zaměstnáním v budoucnosti.

Obecně se připouští závislost zvyšování minimální mzdy na pokles zaměstnanosti mladých lidí. Tvrdí též, že asi deseti procentní navýšení nominální minimální mzdy způsobí jedno až tří procentní pokles celkové zaměstnanosti mladistvých a dospělých, kteří vstupují do prvního zaměstnaneckého poměru.

Jedním z hlavních ospravedlnění statutárních minimálních mezd je snaha o dosažení rozdělovacích nebo sociálně-politických cílů, tj. uvedení životní úrovně málo placených pracovníků na určitou minimální přijatelnou životní úroveň. Minimální mzda jako nejnižší příjmová veličina plní i funkci ochrany zaměstnanců před chudobou. Účinnost při snižování výskytu nízkých mezd a boji s chudobou však není jednoduchá a závisí na řadě faktorů.

Minimální mzdu musíme vždy stanovit tak, aby na jedné straně pomohla zlepšit materiální situaci zaměstnanců a měla pozitivní motivační vliv pro nástup do zaměstnání.

11

Ve věku od 20 do 24 let.

Na druhé straně ji musíme volit tak, aby nebyla pro její výši snižována nabídka práce, z důvodu její nákladnosti. Mohla by totiž generovat nižší počet pracovních míst. Na trhu práce může nastat nesoulad mezi větší konkurencí a menším počtem nabízených pracovních míst. Růst minimální mzdy může tak zapříčinit ztrátu zaměstnání mladistvých a osob s nízkou kvalifikací a tím též chudobu prohlubovat.

Existují také důkazy z několika zemí OECD ukazující, že značná část nízko příjmových zaměstnanců žije v relativně bohatých rodinách, a že ve značné části chudých rodin jsou naopak nezaměstnaní. Proto je možné omezit potenciál pro zákonnou minimální mzdu v boji s chudobou, zejména pokud to vede ke snížení zaměstnanosti. Toto bude mít však i svůj vliv na nerovnost mezi pracujícími rodinami, která se z největší pravděpodobností zvýší.

Dalším důležitým faktorem bude rovněž závislost na provázanosti těchto mezd se systémem daní, příspěvků a s dalšími opatřeními, zaměřenými na boj s chudobou. Tuto oblast bude potřeba dostatečně prozkoumat, aby se dosáhlo pozitivní interakce. Existuje řada tradičních opatření sociální podpory, používaných k podpoře chudých jednotlivců a jejich rodin.12

Kromě toho se používá několik alternativních nástrojů, které země využívají k posilování poptávky po zaměstnancích s nízkou kvalifikací a jejich příjmů z pracovního poměru. Nižší sazba daně z nízkých mezd je nástrojem, který je zaveden v několika státech (např. Belgii, Francii, Nizozemsku a Irsku), jehož cílem je snížit ostatní náklady na zaměstnance a stimulovat tak zaměstnávání pracovníků s nižší produktivitou.

12 Tímto jsou např. podpory v nezaměstnanosti a zákonné minimální mzdy v mnoha zemích OECD,které zkoumali Marceau a Boadway v roce 1994. Podle literatury o optimálních daních vytvořili model, kde vláda může pouze pozorovat příjmy populace, avšak ne úroveň kvalifikace. Tvrdí, že v určitých podmínkách může vést zavedení minimální mzdy, které vyvolává nechtěnou nezaměstnanost, spolu s podporami v nezaměstnanosti ke zlepšení sociální péče.

Příspěvky na sociální zabezpečení, které odváděli zaměstnavatelé v roce 1994 u nízkých mezd v Belgii, byly redukovány o padesát procent. Také Francie snížila několikrát

poplatky

zaměstnavatelům

odváděné

na

sociální

zabezpečení

u zaměstnanců, dostávajících minimální mzdu.

Další stát, který se zapojil do snížení daně z mezd bylo v roce 1996 Nizozemí, které snížilo o pevnou částku u pracovníků, dostávajících maximálně sto patnáct procent minimální mzdy, což vedlo k pětadvacetiprocentnímu poklesu daní z mezd placených zaměstnavateli v oblasti minimálních mezd. Do zavedení nižších sazeb příspěvků na sociální zabezpečení placených zaměstnavateli za pracovníky s nízkými mzdami se zapojilo také Irsko. Současně se v řadě zemí uplatňují příspěvky podmíněné zaměstnáním a odečitatelné daňové položky k podpoře zaměstnanosti a nízkých mezd. Tyto podpory poskytované v závislosti

na

zkoumání

pracovních

příjmů

pravděpodobně

úzce

souvisí

s minimálními mzdami. Proto zavedení národní minimální mzdy může být považováno za součást balíku reforem, jejichž cílem je účinně řešit problémy nízkých mezd a chudoby.13

Vývoj minimální mzdy v České republice se od roku 1991 až do 1998 nebyl nijak zvláštní, za tu dobu narostla jen o 650 Kč. Obrat nastal až v letech 1998 až 2000, kdy došlo až téměř ke „skokovému“ nárůstu výše minimální mzdy. Tato skutečnost byla důvodem pro sledování působení změn minimální mzdy na vývoj mezd a mzdovou diferenciaci. Rovněž je sledován vliv těchto faktorů na vývoj míry zaměstnanosti v ČR. K

13

1.

1.

2007

je

hrubá

minimální

mzda

Pracovní dokument č. 185 hospodářského odboru OECD.

stanovena

na

8 000,-

Kč.

2. Institut minimální a zaručené mzdy v České republice

V České republice byl Institut minimální mzdy zaveden poprvé v roce 1991. Stanovení minimální mzdy od 1. ledna 2007 je patnáctou změnou této mzdové veličiny od jejího zavedení. Na funkce a problémy minimální mzdy existuje řada protichůdných názorů, jak vyplývá z předchozí kapitoly. Praxe ukázala, že minimální mzda zaručuje zaměstnancům, že jejich odměna za práci neklesne pod jistou sociálně únosnou míru, avšak, a to je podstatné, nedokáže zohlednit náročnost práce. Ukázala se proto potřeba doplnit institut minimální mzdy institutem zaručené mzdy. Zaručená mzda na rozdíl od minimální mzdy představuje nejnižší cenu práce stanovenou ve vztahu ke složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávané práce. Výše nejnižších úrovní zaručené mzdy je na základě těchto hledisek odstupňována do osmi skupin.

Vraťme se nyní k definici minimální a zaručené mzdy.

2.1. Definice minimální a zaručené mzdy

Minimální mzda V souladu s vymezením MPSV14 se minimální mzdou rozumí absolutně nejnižší peněžité plnění nebo plnění peněžité hodnoty bez ohledu na složitost, odpovědnost, 1

4

MPSV: Minimální mzda v roce 2007.

20

namáhavost a množství vykonávané práce, které je zaměstnavatel povinen zaměstnanci poskytovat (tj. bez ohledu na hlediska uvedená v § 109 odst. 4 zákoníku práce). Jsou jí kryti všichni zaměstnanci v pracovním poměru nebo v obdobném pracovním vztahu. Neposuzuje se, zda jde o pracovní poměr na dobu určitou či neurčitou, o hlavní, vedlejší nebo souběžný pracovní poměr. Nárok na minimální mzdu tak vzniká v každém pracovním poměru samostatně. V právní úpravě minimální mzdy došlo od 1. ledna 2007 k některým změnám. Zásadní spočívá v tom, že se nově vztahuje i na dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr (dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti), dříve tomu tak nebylo. Její výše bude (stejně jako dosud) zpravidla vždy s účinností od 1. ledna zvyšována nařízením vlády s přihlédnutím k vývoji mezd a spotřebitelských cen. Její výši stanovenou právními předpisy nelze snížit ani v kolektivní smlouvě, která toto dříve zaměstnavatelům umožňovala.

Zaručená mzda S účinností od 1. ledna 2007 se zavádí nový institut "zaručená mzda", který nahrazuje institut "minimálních mzdových tarifů". Zaručenou mzdou je podle § 112 odst. 1 zákoníku práce "mzda nebo plat, na kterou zaměstnanci vzniklo právo podle tohoto zákona, smlouvy, vnitřního předpisu, mzdového výměru nebo platového výměru". Jinými slovy se jedná o mzdu, na kterou zaměstnanci vznikl nárok. Nejnižší úroveň zaručené mzdy a podmínky pro její poskytování zaměstnancům, jejichž mzda není sjednána v kolektivní smlouvě, a pro zaměstnance, kterým se za práci poskytuje plat, stanoví vláda nařízením, a to zpravidla s účinností od počátku kalendářního roku s přihlédnutím k vývoji mezd a spotřebitelských cen. Nejnižší úroveň zaručené mzdy nesmí být nižší než částka, kterou stanoví zákoník práce jako základní sazbu minimální mzdy. Jedná se o nařízení vlády č. 567/2006 Sb. Na rozdíl od minimální mzdy lze nejnižší úrovně zaručené mzdy (stejně jako minimální mzdové tarify) definovat, jako nejnižší cenu práce stanovenou ve vztahu ke složitosti, odpovědnosti, namáhavosti vykonávané práce (jedná se o hlediska uvedená v § 109 odst. 4 zákoníku práce). Výše nejnižších úrovní zaručené mzdy je na základě těchto hledisek nově odstupňována do osmi skupin, a to opět jako u minimální mzdy při stanovené týdenní pracovní době 40

21

hodin. Obecné charakteristiky prací pro účely zařazení práce do některé z osmi skupin jsou uvedeny v příloze k nařízení vlády č. 567/2006 Sb.

Tabulka č. 1: Nejnižší úroveň zaručené mzdy pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin je odstupňována podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávaných prací, zařazených do 8 skupin, takto: Nejnižší úroveň zaručené mzdy Skupina prací v Kč za hodinu v Kč za měsíc 1. 48,10 8 000 2. 53,10 8 900 3. 58,60 9 800 4. 64,70 10 800 5. 71,50 12 000 6. 78,90 13 200 7. 87,10 14 600 8. 96,20 16 100 Zdroj: MPSV

Jde-li o zaměstnance, kterým je podle zákoníku práce poskytován plat15, zahrnují skupiny prací podle odstavce 1 práce zařazené do jednotlivých platových tříd zvláštním právním předpisem16, a to: 1. skupina prací zahrnuje práce v 1. a 2. platové třídě, 2. skupina prací zahrnuje práce ve 3. a 4. platové třídě, 3. skupina prací zahrnuje práce v 5. a 6. platové třídě, 4. skupina prací zahrnuje práce v 7. a 8. platové třídě, 5. skupina prací zahrnuje práce v 9. a 10. platové třídě, 6. skupina prací zahrnuje práce v 11. a 12. platové třídě, 7. skupina prací zahrnuje práce ve 13. a 14. platové třídě a 8. skupina prací zahrnuje práce v 15. a 16. platové třídě. Dále jsou zde uvedeny příklady prací zařazených do jednotlivých skupin a ty jsou zpracovány podle jednotlivých oborů. Nově je zde rovněž určeno, že maximální

1 5 § 109 odst. 3 zákoníku práce. 1 6 Nařízení vlády č. 469/2002 Sb., kterým se stanoví katalog prací a kvalifikační předpoklady a kterým se mění nařízení vlády o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů.

22

zvýšení musí činit alespoň dvojnásobek nejnižší úrovně zaručené mzdy. Nově je stanoveno, že zaručená mzda se vztahuje nejen na zaměstnavatele, kteří provozují podnikatelskou činnost (například obchodní společnosti), ale i na zaměstnavatele uvedené v § 109 odst. 3 zákoníku práce, tj. na zaměstnavatele, kteří zaměstnancům poskytují plat. Zaručená mzda se stejně jako minimální mzda vztahuje i na zaměstnance, který je odměňován úkolovou mzdou. Zaručená mzda se však nevztahuje na dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr. Na ně se vztahuje pouze minimální mzda.

Vzhledem k tomu, že i zde je výše nejnižších úrovní zaručené mzdy stanovena pro týdenní pracovní dobu 40 hodin, je při jiné délce stanovené pracovní doby nutné zvýšit výši hodinové mzdy. Výpočet je stejný jako u minimální mzdy.

Také zde platí stejná právní úprava pokud jde o: - nižší úrovně zaručené mzdy u mladistvých, poživatelů invalidních důchodů atd. - složky mzdy (platu), které se nezapočítávají do zaručené mzdy.

Zde je nutné zdůraznit, že zaměstnavatelé, kteří provozují podnikatelskou činnost (jedná se o zaměstnavatele, kteří nejsou uvedeni v § 109 odst. 3 zákoníku práce - např. obchodní společnosti), si mohou vytvořit jakýkoliv systém odměňování. Nemusí tedy mít osm tarifních stupňů (tarifních tříd), stejně jako dosud nemuseli mít dvanáct tarifních stupňů (tříd). Jestliže však mzda není sjednána v kolektivní smlouvě, musí zaměstnavatel při jejím sjednávání nebo stanovení dodržet výše uvedené nejnižší úrovně zaručené mzdy.

Příklad: Zaměstnanec vykonává druh práce - spojovatelka. Její stanovená týdenní pracovní doba činí 37,5 hodin týdně. Podle mzdového předpisu je odměňována hodinovou mzdou. Kolektivní smlouva u zaměstnavatele není uzavřena. Podle přílohy k nařízení vlády č. 567/2006 Sb., kde jsou stanoveny skupiny prací pro účely stanovení nejnižší

23

úrovně zaručené mzdy a příklady prací ve skupinách podle oborů, je tato činnost zařazena do druhé skupiny prací. Na základě výše uvedeného musí od 1. 1. 2007 výše její hodinové zaručené mzdy činit minimálně 56,60 Kč. To je její nejnižší úroveň zaručené mzdy - nejnižší cena práce. Není tedy rozhodující, jaký systém odměňování se u tohoto zaměstnavatele uplatňuje. Zaměstnavatel si může zpracovat jakýkoliv vlastní systém odměňování. Jestliže však mzda není sjednána v kolektivní smlouvě, musí zaměstnavatel zaručit, aby její výše nebyla nižší než výše uvedené nejnižší úrovně zaručené mzdy.

Z výše uvedeného vyplývá jednoznačný a zásadní rozdíl mezi minimální mzdou a zaručenou mzdou. Na rozdíl od minimální mzdy lze zaručenou mzdu (stejně jako minimální mzdové tarify) definovat jako nejnižší cenu práce stanovenou ve vztahu ke složitosti, odpovědnosti, namáhavosti vykonávané práce (jedná se o hlediska uvedená v § 109 odst. 4 zákoníku práce). Zaměstnavatelé si tyto pojmy často pletou a tvrdí, že zaměstnanci musí zaručit pouze minimální mzdu, což není pravda. Minimální mzdu musí zaručit pouze u zaměstnanců, kteří vykonávají nejméně náročné práce. Jedná se například o pokojskou, která vykonává běžný úklid. Cena práce - nejnižší úroveň zaručené mzdy - náročnějších prací je vyšší. Například pokojská, která provádí těžký úklid po malířích, má nárok na zaručenou mzdu odpovídající druhé skupině prací.

Jak je uvedeno výše, nově se zaručená mzda vztahuje na všechny zaměstnavatele, tj. i na ty, kteří jsou uvedeni v § 109 odst. 3 zákoníku práce (zaměstnancům poskytují plat).

Příklad: Zaměstnanec je odměňován podle stupnice platových tarifů uvedených v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 564/2006 Sb. Na základě nejnáročnější práce je zařazen do šesté platové třídy a podle započitatelné praxe je zařazen do druhého platového stupně. Podle této stupnice mu náleží platový tarif ve výši 8500 Kč. Nejnižší úroveň jeho platu však musí podle výše uvedeného činit 9800 Kč (třetí skupina prací). Jestliže mu

24

zaměstnavatel tento rozdíl, tj. 1300 Kč nedorovná osobním příplatkem, musí mu tuto částku uhradit, protože se jedná o nejnižší úroveň jeho zaručeného platu a ten nesmí být nižší než je uvedená částka. Není proto pravdivé tvrzení, že pro takové zaměstnance nemá zaručená mzda žádný význam.

Důležité předpisy, které se minimální mzdou zabývají jsou: - § 111 zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb.), - zákon č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku (v platném znění zákona č. 217/2000 Sb.), - nařízení vlády č. 303/1995 Sb., ze dne 6. prosince 1995 o minimální mzdě, které upravuje poskytování minimální mzdy fyzické osobě v pracovním poměru nebo obdobném pracovním vztahu. Toto nařízení bývá doplňováno, zpřesňováno a částka minimální mzdy valorizována, - nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí.

2.1.1. Výše hrubé a zaručené minimální mzdy Základní sazba minimální mzdy17 pro rok 2008 je stanovena v nařízení vlády č. 567/2006 Sb., její výše činí 8 000 Kč za měsíc nebo 48,10 Kč za hodinu. Do mzdy (platu) se pro tyto účely nezahrnuje mzda za práci přesčas, příplatek za práci ve ztíženém a zdraví škodlivém pracovním prostředí, za noční práci, za práci ve svátek a nově příplatek za práci v sobotu a v neděli (podle § 118 zákoníku práce se totiž nově jedná o příplatek, na který je nárok ze zákona). Dále se do minimální mzdy samozřejmě nezahrnují plnění, která nejsou mzdou, například náhrady mzdy, odměna 1

7

MPSV: Minimální mzda v roce 2008.

25

za pracovní pohotovost, odstupné. Jiné složky mzdy, například osobní příplatek, prémie, odměny se do minimální mzdy zahrnují.

Zaručená mzda18 je zcela nový pojem, který zavádí nový zákoník práce. Vztahuje se jen na pracovní poměry. Nedosáhne-li plat příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, je zaměstnavatel povinen zaměstnanci poskytnout doplatek k platu ve výši rozdílu mezi platem dosaženým v kalendářním měsíci a příslušnou nejnižší úrovní zaručené mzdy. Nejnižší úrovně zaručené mzdy jsou stanoveny v § 3 nařízení vlády č. 567/2006 Sb. pro 8 skupin prací. Těchto 8 skupin prací má u zaměstnanců, kterým je poskytován plat, přímou vazbu na zařazení prací do 16 platových tříd. Nejnižší úroveň zaručené mzdy v první skupině prací je rovna měsíční minimální mzdě. Sazby minimální mzdy při omezeném pracovním uplatnění zaměstnance činí: - základní sazba minimální mzdy pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin činí 8 000 Kč za měsíc nebo 48,10 Kč za hodinu, -

sazby minimální mzdy při omezeném pracovním uplatnění zaměstnance činí: - 90 % (tj. 7 200 Kč, resp. 43,30 Kč/hod.) základní sazby minimální mzdy, jde-li o první pracovní poměr zaměstnance ve věku 18 až 21 let, a to po dobu 6 měsíců ode dne vzniku pracovního poměru, - 80 % (tj. 6 400 Kč, resp. 38,50 Kč/hod.) základní sazby měsíční minimální mzdy, jde-li o mladistvého zaměstnance, - 75 % (tj. 6 000 Kč, resp. 36,10 Kč/hod.) základní sazby minimální mzdy,

jde-li

o zaměstnance,

který

je

poživatelem

částečného

invalidního důchodu, - 50 % (tj. 4 000 Kč, resp. 24,10 Kč/hod.) základní sazby minimální mzdy, jde-li o zaměstnance, který je poživatelem plného invalidního důchodu, nebo o mladistvého zaměstnance, který je plně invalidní a nepobírá plný invalidní důchod.

1

8

MPSV: Minimální mzda v roce 2008.

26

2.1.2. Minimální a zaručená mzda a délka pracovní doby Výše minimální a zaručené mzdy uvedená v nařízení vlád19 se vztahuje ke stanovené týdenní pracovní době 40 hodin. Podle § 79 zákoníku práce však mohou mít zaměstnanci stanovenou i jinou týdenní pracovní dobu. Stanovená týdenní pracovní doba zaměstnanců pracujících v podzemí a zaměstnanců pracující v nepřetržitém nebo třísměnném pracovním režimu nesmí překročit 37,5 hodiny týdně. Stanovená týdenní pracovní doba zaměstnanců s dvousměnným pracovním režimem nesmí překročit 38,75 hodiny týdně. Zkrácení stanovené týdenní pracovní doby bez snížení mzdy může obsahovat kolektivní smlouva nebo vnitřní předpis. Ve všech těchto případech se minimální a zaručená mzda za hodinu zvýší úměrně ke zkrácené stanovené pracovní době. Tím je zajištěn při různé délce stanovené týdenní pracovní doby nárok zaměstnance (při odpracování stanovené doby) na stejnou výši minimální mzdy za týden, resp. měsíc. Konkrétní sazby na hodinu podle stanovené týdenní pracovní doby odvodí zaměstnavatelé ze základních sazeb podle vzorce:

MMx = MMz krát k k = 40 / x MM = minimální mzda pro stanovenou týdenní pracovní dobu z = 40 hodin x = jiná stanovená týdenní pracovní doba, například 37,5 hodin Výpočet: MM37,5 = 48,10 krát k k = 40 / 37,5 = 1,0667 MM37,5 = 48,10 krát 1,0667 = 51,30827 zaokrouhleno na 51,30 Kč Z takto vypočtené sazby stanoví zaměstnavatelé výši minimální mzdy pro poživatele 1 9 Nařízení vlády č. 567/2006 Sb. o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí.

27

invalidních důchodů, mladistvé a zaměstnance ve věku 18 až 21 let příslušným procentem uvedeným v bodě 3. V následující tabulce uvádím některé příklady minimální mzdy od 1. ledna 2007 rozčleněné podle délky stanovené týdenní pracovní doby a dle procentních sazeb.

Tabulka č. 2: Příklady minimální mzdy podle délky stanovené týdenní pracovní doby a procentních sazeb Minimální mzda v Kč/hod. (zaokrouhleno na 10 hal.) Týdenní pracovní doba v hodinách 100% 90% 80% 75% 50,00% 40 48,10 43,30 38,50 36,10 24,10 38,75 49,70 44,70 39,80 37,30 24,90 37,50 51,30 46,20 41,00 38,50 25,70 64,10 30 57,70 51,30 48,10 32,10 Pozn.: * 80% minimální mzdy se vztahuje pouze na mladistvé zaměstnance, u nichž stanovená týdenní pracovní doba nesmí překročit 30 hodin Pramen: zdroj dat MPSV

Zaměstnanci odměňovanému měsíční mzdou, který má sjednánu kratší pracovní dobu (§ 80 zákoníku práce) nebo který neodpracoval v kalendářním měsíci příslušnou pracovní dobu odpovídající stanovené týdenní pracovní době se sazba minimální mzdy snižuje úměrně odpracované době.

Například zaměstnanci organizace se 40-ti hodinovou stanovenou týdenní pracovní dobou, jehož týdenní pracovní doba je sjednána pouze na 20 hodin týdně, nenáleží minimální mzda ve výši 8 000 Kč, ale pouze ve výši 4 000 Kč za měsíc.

28

Tabulka č. 3: Zaručená mzda podle délky stanovení týdenní pracovní doby a pracovní sazby Nejnižší úrovně zaručené mzdy platné od 1.1.2007 40 38,75 37,50 Skupina prací v Kč za měsíc hodin týdně v Kč za hodinu 1 48,10 49,60 51,30 8.000 2 53,10 54,80 56,60 8.900 3 58,60 60,50 62,50 9.800 4 64,70 66,80 69,00 10.800 5 71,50 73,80 76,20 12.000 6 78,90 81,40 84,10 13.200 7 87,10 89,90 92,80 14.600 8 96,20 99,30 105,50 16.100 Zdroj: Zrutský J.: Minimální mzda a zaručená mzda, Právní rádce č. 3/2007, Economia a.s. (www.pravniradce.ihned.cz) - dle ust. § 3 odst. 1 a ust. § 5 odst. 1 nařízení vlády č. 567/2006 Sb.

2.1.3. Doplatek do výše minimální a zaručené mzdy Pokud mzda zaměstnance nedosáhne v kalendářním měsíci výše minimální mzdy, zaměstnavatel mu rozdíl doplatí, a to bez ohledu na zaviněnou či nezaviněnou nižší výkonnost zaměstnance, což platí i pro zaměstnance odměňované úkolovou mzdou.

Do dosažené mzdy nebo platu rozhodného pro vznik nároku na doplatek do minimální mzdy20 se zahrnují všechna mzdová plnění, s výjimkou mzdy a platu za práci přesčas, příplatku za práci ve svátek, za noční práci, za práci ve ztíženém pracovním prostředí a za práci v sobotu a v neděli.

Do mzdy (platu) se rovněž nezahrnují plnění poskytovaná v souvislosti se zaměstnáním, zejména náhrady mzdy, odstupné, cestovní náhrady, odměna za pracovní pohotovost.

2

0

MPSV: Minimální mzda v roce 2008

29

2.2.2. Valorizace minimální mzdy Jestliže má minimální mzda plnit své sociální funkce, tzn. odrážet vývoj reprodukčních nákladů a zajišťovat tak pracovní příjem alespoň na úrovni sociálního minima a jestliže současně má plnit některé funkce v ekonomice(veličina pro výpočet vyměřovacího základu na pojistné, stanovení výše minimálních důchodů apod., jak je uvedeno výše), pak nemůže být veličinou statickou. Minimální mzda se tedy musí přizpůsobovat vývoji spotřebitelských cen, situaci na trhu práce a také změnám v úrovni a struktuře nominálních mezd v ekonomice. Ministerstvo práce a sociálních věcí a Český statistický úřad zveřejňují meziroční indexy spotřebitelských cen, průměrných mezd, reálných mezd a nominálních mezd.

Tabulka č. 4: Meziroční indexy za roky 1996 – 2007 v % Meziroční indexy v % průměrné mzdy spotřebitelských cen reálné mzdy minimální mzdy

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

118,3

109,9

109,2

108,4

106,4

108,7

107,3

106,6

106,6

105,5

105,5

106,4

108,8

108,5

110,7

102,1

103,9

104,7

101,8

100,1

102,8

101,9

102,5

105,4

108,7

101,3

98,6

106,2

102,4

103,8

105,4

106,5

103,7

103,5

103,8

104,4

113,6

100,0

106,0

135,8

125,0

111,1

114,0

108,8

108,1

107,2

105,1

101,2

Pramen: MPSV, ČSÚ

Valorizace minimální mzdy by se teoreticky mohla uplatňovat jako automatická indexace. S ohledem na dopady vývoje minimální mzdy do nákladu produkce a sociálních výdajů se ale automatická indexace minimální mzdy neuplatňuje a konkrétně v České republice je minimální mzda v kompetenci vlády. Vláda svým nařízením stanovuje minimální mzdu, valorizační mechanismy a jejich vztah k ostatních sociálním veličinám, jako např. životní minimum, existenční minimum, důchody apod., jejich valorizačním mechanismům.

V ČR byl zvolen mechanismus pravidelné mechanizace minimální mzdy a ostatních

30

veličin, a to k 1. 1. daného roku, s přihlédnutím k indexu spotřebitelských cen. Do budoucna by mělo toto uplatňování pravidelnosti při zvyšování minimální mzdy zabránit poklesu její reálné úrovně a zajistit tak, aby relace minimální mzdy k životnímu minimu a průměrné mzdě v národním hospodářství neklesla pod přijatelnou úroveň. Zvyšování minimální mzdy v určitých časových intervalech je též zakotveno v článku čtyři úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 131 z roku 1971.

Změny ve výši, popř. v mechanismech poskytování minimální mzdy nařizuje vláda po projednání návrhu se sociálními partnery na půdě Rady hospodářské a sociální dohody.21 Role sociálních partnerů je poradní a doporučující.

V posledním období se postoje sociálních partnerů na výši minimální mzdy výrazně odlišují. Zaměstnavatelské svazy jsou pro mírný růst statutárního mzdového minima nebo jeho stagnaci. Jde o reakci na rychlý vzestup v letech 1999 - 2002 a s tím spojený růst marginálních nákladů práce ve značné části malých podnikatelských subjektů, kde Odborové centrály preferují rychlejší vzestup minimální mzdy v zájmu zvýšení motivace k práci (zejména méně placené práce). Vývoj minimální mzdy v České republice je uveden v tabulce zveřejněné ministerstvem práce a sociálních věcí.

Tabulka č. 5: Dosavadní úpravy minimální mzdy jsou zachyceny v následující tabulce

2 1 Rada hospodářské a sociální dohody je tripartitní orgán vlády, zaměstnavatelů a odborů (ustaven v roce 1990) určený k dosahování shody v zásadních otázkách hospodářského a sociálního rozvoje.

31

Období od 1.1.1998 od 1.1.1999 od 1.7.1999 od 1.1.2000 od 1.7.2000 od 1.1.2001 od 1.1.2002 od 1.1.2003 od 1.1.2004 od 1.1.2005 od 1.1.2006 od 1.7.2006 od 1.1.2007

(a) hodinová sazba 14,80 Kč 18,00 Kč 20,00 Kč 22,30 Kč 25,00 Kč 30,00 Kč 33,90 Kč 36,90 Kč 39,60 Kč 42,50 Kč 44,70 Kč 48,10 Kč 48,10 Kč

(b) měsíční sazba 2 650 Kč 3 250 Kč 3 600 Kč 4 000 Kč 4 500 Kč 5 000 Kč 5 700 Kč 6 200 Kč 6 700 Kč 7 185 Kč 7 570 Kč 7 955 Kč 8 000 Kč

Změna +22,6 % +10,8 % +11,1 % +12,5 % +11,1 % +14,0 % +8,8 % +8,1 % +7,2 % +5,4 % +5,1 % +0,57 %

Předpis č. 320/1997 Sb. č. 317/1998 Sb. č. 131/1999 Sb. č. 313/1999 Sb. č. 162/2000 Sb. č. 429/2000 Sb. č. 436/2001 Sb. č. 559/2002 Sb. č. 463/2003 Sb. č. 699/2004 Sb. č. 513/2005 Sb. č. 513/2005 Sb. č. 567/2006 Sb.

Pramen: Zdroj dat MPSV.

Z tabulky vyplývá, že mezi lety 1998 - 2007 vzrostla minimální mzda 3 krát. V roce 2007 stoupla pouze o 5 Kč. Od této doby dochází k její stagnaci. V roce 2009 činí 8 000 Kč.

Tabulka č. 6: Přehled minimální mzdy v Evropě v současné době Země Lucembursko Irsko Nizozemí Francie Belgie Velká Británie Rakousko Andorra Kypr Řecko Malta Španělsko Slovinsko Portugalsko Chorvatsko Česko Polsko Slovensko

Minimální mzda v Evropě Místní měna EURO Datum stanovení 1641 euro 1641 1.1.2009 1500 euro 1500 1.7.2007 1357 euro 1357 1.7.2008 1321 euro 1321 1.7.2008 1309 euro 1309 1.10.2008 993,20 pounds 1186 1.10.2008 sterling 1000 euro 1000 1.1.2009 898 898 1.1.2008 789 euro 789 23.4.2008 681 euro 681 1.1.2008 635 euro 635 1.1.2009 600 euro 600 1.1.2008 566 euro 566 1.3.2008 450 euro 450 1.1.2009 2747 kunas 381 1.7.2008 8000 korun 319 1.1.2007 1204 zlotys 316 1.1.2009 8902 korun 293 1.1.2009

Turecko Estonsko Maďarsko Lotyšsko Litva Srbsko Rumunsko Albánie Rusko Bulharsko Ukrajina Černá Hora Moldavsko

608,40 new lira 4350 kroons 71500 forints 180 lats 800 litai 12133,33 new dinars 600 new lei 16000 lek 4330 roubles 240 leva 525 hryvnias 55 euro 766,1 lei

288 278 267 256 232 159

1.1.2008 1.1.2008 1.1.2009 1.1.2009 1.1.2008 1.1.2008

158 132 125 123 67 55 46

1.1.2009 28.2.2008 1.1.2009 1.1.2009 1.4.2008 1.7.2007 1.1.2007

Pramen: The Federation of European Employers

Z tabulky vyplývá, že Česká republika měnila výši minimální mzdy v roce 2007, přičemž pokud jde o její výši, je ČR se svými 319 euro na osobu na 16. místě. V porovnání s Lucemburskem, které má nejvyšší minimální mzdu, činí rozdíl 514%, v porovnání s Moldavskem, které má nejnižší minimální mzdu je to 14,4%. Průměrná hrubá měsíční nominální mzda v celém národním hospodářství ČR v roce 2008 činila 22 713 Kč. Proti roku

2007,

kdy

činila

21

692

Kč,

vzrostla

o

7,9

%.

3. Funkce minimální mzdy

Minimální mzda patří mezi nejstarší minimální příjmové veličiny s mnohaletou historií. Má ve vztahu k zaměstnancům a zaměstnavatelům dvě základní funkce, jejichž úkolem je docílení vyvážené výše minimální mzdy, a to jak z pohledu zaměstnance, tak také zaměstnavatele. Minimální mzda plní různé funkce, a to jak sociální, tak i ekonomické.

Sociálně-ochranná funkce minimální mzdy má zaměstnance ochránit před chudobou a umožnit mu žít na úrovni skromné hmotné spotřeby a sociálních kontaktů. Zaměstnavatelům má ochranná funkce minimální mzdy zajistit základní rovné podmínky mzdové konkurence (má zabránit mzdovému podbízení domácích i zahraničních pracovních sil). Jak uvádí Ivo Baštýř22, sociálně ochranná funkce je historicky nejstarší funkcí minimální mzdy. Jejím úkolem je ochrana před mzdovým podbízením ze strany domácích i zahraničních pracovníků.

Otázka minimální mzdy jako nástroje ochrany zaměstnanců před chudobou je v určitém ohledu problematická. Tuto skutečnost potvrzuje např. Milton Friednam: „Zákony o minimálních mzdách jsou nejzřetelnějším možným případem opatření, jehož účinky jsou přesně opačné než ty, jichž chtěli lidé dobré vůle podporující toto opatření dosáhnout. Mnozí zastánci zákona o minimálních mzdách zcela oprávněně naříkají nad nízkými mzdami. Považují je za znamení chudoby a domnívají se, že když zákonem zakáží aby se mzdy pohybovaly pod určitou hranicí, tak chudobu omezí. Pokud však ve skutečnosti zákony o minimálních mzdách nějaké účinky mají, pak je to zřetelné zvýšení chudoby. Stát 2 2 BAŠTÝŘ, I.: Vybrané aktuální problémy uplatňování minimální mzdy v ČR, Praha,Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 2005

35

může uzákonit minimální mzdu, může však sotva na zaměstnavatelích požadovat, aby za tuto minimální mzdu všechny, které zaměstnávali dříve za nižší mzdu.23“Podle Friedmana může minimální mzda působit na vyřazení nízkopříjmových pracovníků z trhu práce, odkázat je na sociální systém státu a paradoxně tak snížit jejich životní úroveň.

Ekonomicko-kriteriální funkce minimální mzdy vytváří předpoklady pro příjmovou motivaci občanů k vyhledávání, přijetí a vykonávání pracovní činnosti, tj. pro zvýhodnění zaměstnanců prostřednictvím pracovního příjmu vůči osobám se sociálním příjmem. Pro zaměstnavatele představuje minimální mzda nejnižší úroveň nákladů na mzdy zaměstnanců. Ekonomicko-kriteriální funkce minimální mzdy má podle Baštýře za cíl motivovat občany pobírající sociální dávky a podporu v nezaměstnanosti k hledávání pracovních příležitostí, a tím přispívat ke snížení nezaměstnanosti. V případě ekonomickokriteriální funkce ve vztahu k zaměstnavatelům potom minimální mzda reprezentuje nejnižší úroveň nákladů na mzdy zaměstnanců. Na tomto místě upozorňuje Baštýř24 na rozpor mezi jednotlivými cíly ekonomicko-kriteriální funkce. Zatím co ekonomickokriteriální funkce ve vztahu k zaměstnancům směřuje ke snížení nezaměstnanosti, ve vztahu k zaměstnavatelům může mít účinek zcela opačný. Ustanovením minimální mzdy nad její rovnovážnou úroveň se zvyšují motivace osob ke hledání pracovního uplatnění, současně se však nezvyšují motivace zaměstnavatelů tyto pracovníky najmout. Naopak, firmy maximalizující zisk mohou řešit uměle vyvolané zvýšení nákladů práce propouštěním zaměstnanců. Dá se říci, že na jedné straně se stát snaží regulací mzdy podpořit zaměstnanost, na druhé straně ale může tímtéž nástrojem pracovníky učinit nezaměstnanými. Murray Rothbard dodává: „Čím vyšší je minimální mzda oproti mzdám na svobodném trhu, tím větší bude následná nezaměstnasnost.25“ Úspěšnost tohoto cíle závisí na vztahu mezi úrovní minimální mzdy a státem garantovaného sociálního příjmu (v sociální potřebnosti, např. životní minimum).

2 3 Friedman Milton: Kapitalismus a svoboda. Praha, Liberální institut,1994,str.156 2 4 BAŠTÝŘ, I.: Vybrané aktuální problémy uplatňování minimální mzdy v ČR, Praha,Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 2005 2 5 Rothbard Murray: Ekonomie státních zásahů. Praha, Liberální institut,2001,str.143

36

Účinnost při snižování výskytu nízkých mezd a boji s chudobou však není jednoduchá a závisí na řadě faktorů. Minimální mzda se musí optimalizovat tak, aby současně působila na zlepšení materiální situace zaměstnanců a zajišťovala motivaci pro nástup do zaměstnání, čili musí se vyplatit pracovat více než čerpat sociální dávky.

Vedle toho musí optimalizace minimální mzdy respektovat nabídku práce na trhu. Při neoptimálním nastavení by minimální mzda mohla generovat nižší počet pracovních míst. Na trhu práce může nastat nesoulad mezi větší konkurencí a menším počtem nabízených pracovních míst. Růst minimální mzdy může tak zapříčinit ztrátu zaměstnání mladistvých a osob s nízkou kvalifikací a tím též chudobu prohlubovat. Lze předpokládat, že musí-li zaměstnavatel zaplatit svým nejméně kvalifikovaným pracovníkům vyšší mzdu, měl by, dříve či později, zvýšit odměnu i zaměstnancům odbornějším. Řešením této situace může být, kromě propouštění, zaměstnávání načerno či zdražení výstupu podniku. Zvýšení minimální mzdy by tedy na makroekonomické úrovni mohlo kromě rostoucí nezaměstnanosti ovlivnit i míru inflace (a teoreticky i pokles tempa růstu HDP).

Za jednu ze základních funkcí minimální mzdy se považuje garance minimálního výdělku. Minimální mzda pak působí tak, že výdělky nejsou stlačovány pod hranici reprodukčních nákladů. Minimální mzdu můžeme též považovat za výchozí bod pro odstupňování mezd podle složitosti, odpovědnosti, namáhavosti práce a zejména v oborech s celkově nižší příjmovou úrovní.

Minimální mzda plní kromě dvou základních funkcí (ekonomické a sociální) ještě další funkce, tzv. funkce odvozené (vedlejší) a funkce obecné.

37

3.1. Ekonomická funkce minimální mzdy a její vliv na mzdový

a cenový vývoj Ekonomická funkce minimální mzdy26 spočívá hlavně v tom, že: - je hranicí, od které se odvíjejí tarifní mzdy v dané oblasti, neboli jsou východiskem pro odstupňování mezd dle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce, hlavně v oborech, kde je celková nižší úroveň mezd; - je mzdovým nákladem, který vymezuje spodní hranici přímých mzdových nákladů, její růst může podniky donutit ke zvýšení cen statků a služeb, což může na makroekonomické úrovni přispět k růstu inflace.

3.2. Sociální funkce minimální mzdy

Sociální funkce minimální mzdy spočívá hlavně v tom, že minimální mzdy: - zaručují výdělkové minimum, určité uspokojení alespoň základních životních potřeb, tzn., že je považována za ochranu před chudobou. Jejich úlohou je zabránit „stlačení“ úrovně mezd pod hranici reprodukčních nákladů na pracovní sílu. - zlepšuje pozici nízkopříjmových zaměstnanců, protože zvyšuje jejich mzdu. Ale následné propouštění na druhé straně pak jejich pozici zhoršuje. Navíc, podle empirických výsledků, se propouštění ostatních pracovníků (patřících do vyšších mzdových skupin) příliš nedotkne. 2

6

Bartošová, M.: Východiská a funkcie minimálnej mzdy a prístupy k jej valorizácii, 1999.

38

- představují určitou ochranu před poklesem zaměstnanosti a platební neschopností. Teorie i praxe ale zná i situace, kdy naopak přehnaně vysoké minimální mzdy mohou tlačit na odvětví (soukromého nebo veřejného sektoru), který není schopen vyplácet jakoukoliv minimální mzdu bez toho, aby se nedostal do rozpočtového deficitu. Úroveň minimální mzdy totiž ovlivňuje přímo či nepřímo výši mezd velkého okruhu zaměstnanců v poměrně širokém pásmu nad hranicí minimální mzdy, a to zejména v případě, kdy jsou mezi jednotlivými mzdovými stupni malé rozdíly. Minimální mzda proto tím, že výrazně ovlivňuje mzdové náklady a prosperitu podnikání, může mít zpětný negativní odraz v rozsahu nezaměstnanosti, insolventnosti a snížení konkurenceschopnosti (jak na domácím trhu tak zahraničním, což může následně přispívat ke schodku obchodní bilance).

3.3. Odvozená funkce minimální mzdy Minimální mzda v některých případech plní i jiné než základní funkce.27 To jsou funkce odvozené (vedlejší). Minimální mzda se může obecně např. používat ke: - stanovení horní hranice hmotného zabezpečení podpory v nezaměstnanosti, - stanovení vyměřovacích základů pro platby do pojistných fondů, - pro odvody z mezd, k určení daní z příjmů fyzických osob, atd.

V případě, že v určitých obdobích hrají odvozené funkce primární úlohu, dostává se do pozadí plnění jejich základních funkcí. Proto je třeba důkladně zvážit, jaké odvozené funkce stanovit, případně, od kterých je nutné se osvobodit.

Minimální mzda svým charakterem plní i některé širší funkce: - je významným faktorem pro ochranu proti riziku vzniku sociálních konfliktů - vyjadřuje

2

7

určitou

sociální,

ekonomickou

a

etickou

vyspělost

dané

země

Bartošová, M.: Východiská a funkcie minimálnej mzdy a prístupy k jej valorizácii, 1999.

39

a koupěschopnost národní pracovní síly. Představuje také sociální ochranu, jejíž garancí je Česká republika vázána v mezinárodních úmluvách.

3.4. Kriteriální funkce Minimální mzda má mimo své hlavní sociálně-ekonomické funkce ještě i funkce vedlejší, kriteriální. Minimální mzda plní funkci referenční mzdy, která je vodítkem pro odvození vyšších mezd. V sociální politice se sazba minimální mzdy používá k určení výše některých sociálních dávek a k odvození nároků na sociální dávky. V České republice tuto problematiku řeší institut životního minima. Důležité je zachovat dostatečný rozdíl mezi výší čisté minimální mzdy a minimálního sociálního příjmu pobíraného v nezaměstnanosti, který bude motivovat nezaměstnané k hledání práce, zejména u příjemců sociálních dávek tak, aby odměna za

práci patřičně převyšovala sociální dávky a lidem se vyplatilo pracovat. Je také minimálním vyměřovacím základem pro pojistné na VZP pro osoby bez zdanitelných příjmů. V užším smyslu se pojem minimální mzda užívá ve zdravotním pojištění jako konstanta pro stanovení

minimálního vyměřovacího základu ve zdravotním pojištění.28

2

8

Zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, § 3 odstavec 5

40

4. Stanovení minimální mzdy podle mezinárodní organizace práce

Z hlediska stanovení metod minimální mzdy jsou rozhodující úmluvy Mezinárodní organizace práce (ILO) o minimálních mzdách přijaté mezi roky 1928 až 1970 (úmluva č. 26 o zavedení metod určení minimálních mezd přijatá v roce 1928, úmluva č. 99 o metodách stanovení minimálních mezd v zemědělství z roku 1951, úmluva č. 131, přijatá v roce 1970 o určení minimálních mezd se zvláštním zaměřením na rozvojové země). Úmluva č. 26/1928 o zavedení metod určení minimálních mezd byla Československem ratifikována v roce 1950 a úmluva č. 99/1951 o metodách určení minimálních mezd v zemědělství ratifikována v roce 1964.

Před přijetím úmluv Mezinárodní organizace práce bylo uplatňování zaručených minimálních mezd v národních ekonomikách značně sporadické a nesystematické; první takové úpravy byly aplikovány v období před první světovou válkou. Úmluvy Mezinárodní organizace práce byly postupně ratifikovány velkým počtem států29 a staly se impulsem a metodickým vodítkem pro národní úpravy minimálních mezd ve státech, které úmluvy nepřijaly.30 Uplatnění (resp. rozvinutí) převážné většiny národních systémů minimálních mezd (na podkladě ratifikací úmluv nebo mimo ně) se realizovala po roce 1945 (podrobněji viz dále).

2 9 Bartošová, M.: Východiská a funkcie minimálnej mzdy a prístupy k jej valorizácii, 1999. 3 0 Např. v USA byl na úrovní federace přijat zákon o minimální mzdě v roce 1938; šlo o součást opatření hospodářské a sociální politiky prezidenta Roosevelta (New Deal).

41

V členských státech EU (EU-15) byl tento proces zakončen uplatněním úpravy minimálních mezd ve Velké Británii a Irsku koncem devadesátých let. Úmluvy Mezinárodní organizace práce obsahují základní principy možných přístupů k utváření a fungování národních systémů minimálních mezd. Principy úmluv jsou značně flexibilní, umožňují variabilitu národních systémů. Ke každé směrnici přijala Mezinárodní organizace práce doporučení, obsahující podrobnější zásady a pravidla, které je účelné v národních systémech respektovat. Vzhledem k časovému rozmezí přijímání směrnic (1928 - 1970) je zřetelný (a taktéž pochopitelný) obsahový i metodický posun. Úmluvy odrážejí jak politické, hospodářské a sociální podmínky v době svého přijetí, tak postupně získávané poznatky Mezinárodní organizace práce a členských států s uplatňováním národních systémů.31

4.1. Základní principy úmluv Mezinárodní organizace práce Základní principy úmluv Mezinárodní organizace práce o způsobech stanovení a fungování minimálních mezd jsou: 1. Státy přijímají závazek, že zavedou a budou trvale uplatňovat systém minimálních mezd na základě pravidel a metod stanovených ratifikovanou úmluvou (resp. ratifikovanými úmluvami).

2. Okruh (rozsah) hospodářství (odvětví, obory, povolání), na který je národní systém minimálních mezd vztažen, má být co nejširší. Minimální mzdy by měly být 3 1 Z hlediska kumulace zkušeností je obsahově, metodicky a formulačně nejpropracovanější Úmluva č. 131 a doprovodné doporučení č. 135, která byla ratifikována jen malým počtem států. Z hodnocení národních systémů plyne, že řada principů obsažených v této úmluvě je do nich promítána, a to i ve státech .

42

zejména uplatňovány v odvětvích, oborech resp. povoláních, u nichž: - jsou ve srovnání s obecnou národní mzdovou hladinou dosahovány nízké výdělky, - neexistuje kolektivní vyjednávání o mzdách a kolektivní smlouvy, které umožňují

stanovit

nejnižší

mzdové

úrovně

(na

podnikové

nebo

nadpodnikové úrovni) blízké tržně optimálnímu stavu.

3.

Státní orgány musí zajistit, aby ve všech etapách přípravy stanovení a uplatňování národního systému minimálních mezd se podíleli zástupci (organizace, svazy apod.) zaměstnavatelů a zaměstnanců, a to buď formou dohody (státu, organizací zaměstnavatelů a zaměstnanců) nebo projednáním stanovisek obou stran na základě rovnoprávnosti. Při přípravě, stanovení a uplatňování národního systému minimálních mezd doporučují úmluvy účast nezávislých odborníků zejména v metodických, institucionálně právních a analytických otázkách a při případných arbitrážních jednáních.

4.

Státní orgány (v dohodě nebo po projednání se zástupci sociálních partnerů) mohou určit podmínky výkonu práce nebo stanovit úseky hospodářství (zaměstnání, povolání) nebo skupiny osob, na které se národní systém minimálních mezd nevztahuje. Mohou, na základě individuálního řízení a rozhodnutí, dočasně vyjmout konkrétní firmu z uplatňování systému minimální mzdy.

5.

Způsoby stanovení minimálních mezd v národních systémech mohou být rozdílné. Minimální mzdy mohou být stanoveny zejména: - zákonem, - ustanoveními kolektivních smluv, které mají zvláštním rozhodnutím sílu zákona, - rozhodnutím pověřeného orgánu nebo mzdových komisí nebo výborů, rozhodčích nebo jiných pracovních soudů.

43

6.

Při stanovení úrovně minimálních mezd se pokládá za nezbytné přihlížet (zejména) k těmto faktorům: - životním nákladům zaměstnanců - příjemcům nízkých mezd a jejich rodin, ve srovnání s úrovní jiných skupin, - všeobecná úroveň mezd zejména ve srovnatelných nebo obdobných činnostech, v nichž jsou mzdy stanoveny kolektivní smlouvou, - druhy a úroveň sociálních dávek, - hospodářská

situace

všeobecně

a

zejména

v odvětvích,

oborech

a podnikatelských subjektech, v nichž se dosahují nízké mzdy.

7.

Pokud zástupci zaměstnavatelů nebo zaměstnanců (nebo sociálních partnerů společně) projeví přání (zaujmou stanovisko), že je účelné uskutečnit (při účasti nezávislých odborníků) šetření umožňující zhodnotit minimální i reálnou úroveň nízkých mezd a celkovou situaci v uplatňovaných mechanismech utváření mezd a v odstupňování (diferenciaci) mezd, mají státní orgány takový postup umožnit.

8.

V kolektivních nebo individuálních smlouvách mohou být dohodnuty garantované mzdy překračující úroveň minimálních mezd stanovených v národním systému.

9.

Státní orgány zabezpečí všeobecnou informovanost o výši minimálních mezd a podmínek jejich poskytování: - stanovení sankcí (ekonomických, popř. i trestních) při nedodržení podmínek, - právo zaměstnanců na soudní projednání porušování podmínek poskytování minimálních mezd.

44

4.2. Evropská sociální charta Rady Evropy Vydaná roku 1961 je dalším z důležitých mezinárodních dokumentů upravující okruh sociálních a hospodářských práv se zřetelem na oblast minimálních příjmových veličin.32 Tuto chartu ratifikovalo téměř čtyřicet evropských zemí. Česká republika se k nim ratifikací přidala v roce 1999. Evropská sociální charta Rady Evropy se zabývá širokou oblastí sociálních práv: - ochrana zaměstnanců (právo na práci, spravedlivé odměňování, organizování pracujících, kolektivní vyjednávání, zvláštní ochrana znevýhodněných skupin pracujících), - všeobecná sociální ochrana obyvatelstva jako je např. právo na ochranu zdraví, sociální zabezpečení a sociální pomoc - zvláštní ochrana zaměřená na určité skupiny obyvatelstva (práva dětí, mládeže, matek, rodin).

Právo na spravedlivou odměnu za práci se stanovuje dle článku čtyři a uznává se právo pracovníků na takovou odměnu za práci, která jim i jejím rodinám tím zajistí uspokojivou životní úroveň.

Článek třináct náležející do tzv. tvrdého jádra Charty (znamená to, že všechny ratifikující země jsou povinny ho plnit, a to i ve prospěch cizinců, kteří se v daném okamžiku legálně nacházejí na území smluvní strany).

Tento článek zaručuje právo každé osoby, která je bez přiměřených prostředků a není 3

2

Na stránkách MPSV.

45

schopna si takové prostředky zajistit vlastním úsilím nebo je získat z jiných zdrojů (jako je např. systém sociálního zabezpečení) na přiměřenou pomoc.

Z ustanovení článku třináct je v členských zemích EU odvozeno právo na zaručený minimální příjem umožňující uspokojování základních potřeb nezbytných k lidsky důstojnému životu. Ve všech členských zemích EU je proto uzákoněn minimální garantovaný příjem pro potřebné osoby – tzv. existenční minimum. Vzhledem k tomu, že není stanovena konkrétní hranice takového minimálního příjmu, je stanovena Výborem pro ochranu sociálních práv Rady Evropy soustava kritérií, díky nimž lze posoudit přiměřenost poskytovaných prostředků jako jsou: - výše dávky sociální pomoci - její relace k minimální a průměrné mzdě a minimálnímu starobnímu důchodu - existence jiných dávek a příspěvků - vývoj životních nákladů, změny míry inflace

Tento systém sociální pomoci by měl pokrývat celou populaci, která se nachází na území daného státu, bez omezení na základě věku, délce pobytu v zemi, zdraví, národnosti či trvalého pobytu.

46

5. Vztah minimální mzdy a ostatních veličin

5.1. Přehled vývoje minimální mzdy a vztah k průměrné mzdě Institut minimální mzdy byl vytvořen v roce 1991, a to tak, že minimální mzda byla stanovena pro všechny zaměstnance v ČR na hodinové a měsíční úrovni(ve výši 10,80 Kč za hodinu a 2 000 Kč měsíčně). V období 1991 - 1995 byla její výše změněna pouze jednou, a to o 10% (z 2 000 na 2 200 Kč v roce 1992)33 Vývoj minimální mzdy v České republice a její zvyšování do roku 1998 byl zanedbatelný, jak vyplývá z výše uvedené tabulky, za dobu sedmi let vzrostla absolutně pouze o 650 Kč. Obrat nastal v letech 1998 až 2000, s nástupem sociální demokracie, kdy došlo k „vysokému“ nárůstu výše minimální mzdy v souvislosti s prosazováním jejich některých sociálních cílů. Tato dynamika vyžadovala následné změny, např. v systému pasivní politiky zaměstnanosti (hmotné zabezpečení v nezaměstnanosti - horní hranice podpory 2 krát životního minima a v rekvalifikaci 2,5 životního minima).

Parametry minimální mzdy byly upravovány zákonem následujícím po předběžné diskusi tripartity. Jejím cílem bylo stanovit její výši vzhledem k vývoji průměrné mzdy, životního minima a inflace. Počet minimálních mzdových tarifů byl snížen z dvanácti na tři (bylo 3 3 Z hlediska kumulace zkušeností je obsahově, metodicky a formulačně nejpropracovanější Úmluva č. 131 a doprovodné doporučení č. 135, která byla ratifikována jen malým počtem států. Z hodnocení národních systémů plyne, že řada principů obsažených v této úmluvě je do nich promítána, a to i ve státech

47

zrušeno předchozí podrobné rozlišení pracovních činností dle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce). V roce 1998 se většina zmíněných dávek napojila na životní minimum.

Vláda měla za cíl zvýšit minimální mzdu na úroveň, která měla převýšit životní minimum o patnáct procent a dlouhodobým cílem se stala snaha dalšího růstu, aby představovala alespoň padesát procent hrubé průměrné mzdy. Následně začala minimální mzda růst po půlročních a ročních intervalech až do ledna 2002.34

V tomto období byl největší nárůst v roce 1999, kdy částka 2650 Kč byla navýšena až na 3250 Kč, což představuje o 22,6 % více. V tom samém roce 1. 7. 1999 byla přijata další změna, a to o dalších 10,8 %.

K určitým dalším úpravám souvisejícím s poskytováním minimální mzdy došlo na počátku roku 2000, kdy byla nově zavedena nižší sazba minimální mzdy pro mladé zaměstnance ve věku 18 až 21 let, a to ve výši devadesáti procent minimální mzdy (bez rozlišení měsíčního či hodinového vyjádření). Zaměstnanec v tomto rozmezí věku tedy pobíral minimální mzdu nejméně ve výši 4 500 Kč měsíčně resp. 27 Kč na hodinu, a to po dobu 6 měsíců ode dne vzniku pracovního poměru (šlo-li o první pracovní poměr nebo obdobný pracovní vztah), a pokud pracuje na plný pracovní úvazek.

Toto mělo pomoci ovlivnit a zvrátit nepříznivý vývoj nezaměstnanosti občanů v uvedené věkové kategorii a snaha zvýšit tak jejich konkurenceschopnost na trhu práce. Nižší mzdové náklady související s jejich zaměstnáváním tak měly positivně ovlivnit zájem zaměstnavatelů tyto mladé pracovníky bez praxe zaměstnávat a umožnit jejich počáteční adaptaci na pracovní proces.

Pro mladistvé zaměstnance do 18 let byla stanovena a uplatňována nižší než základní sazba

3 4 Minimální mzdy v struktuře mezd ČR a SR (Jaromír Gottvald, Jana Hančlová, Mariola Pytlíková, Vojtěch Staněk)

48

(v hodinovém i měsíčním vyjádření) a to ze 75 % na 80 % minimální mzdy. Dle požadavků Evropské sociální charty, která v ustanovení článku sedm odstavci pět stanovuje právo mladých zaměstnanců na spravedlivou odměnu, za kterou je považován dvacetiprocentní rozdíl při stanovení mzdy pro mladistvé v poměru mzdy pro dospělé. Tímto opatřením tomu také bylo vyhověno.

Mladistvý zaměstnanec tak při práci na plný pracovní úvazek už nesmí pobírat mzdu, která je nižší než 4 000 Kč měsíčně, resp. 24 Kč na hodinu. Další snížené sazby minimální mzdy zůstávají v platnosti. Změny se týkaly pouze těchto dvou úprav. Minimální mzdy byla podle nařízení č. 429/2000 Sb. účinného od 1. ledna 2001 zvýšena o 11,1 % na částku 5 000 Kč měsíčně a 30 Kč v hodinovém vyjádření. V tomto roce je přijata další zajímavá změna související s novelou příslušného ustanovení zákoníku práce. Touto změnou dochází ke snížení maximální týdenní délky pracovní doby, a to z dosavadních 43 hodin na 40 hodin týdně. Toto se též dotklo i nařízení vlády o minimální mzdě pro stanovení doby, za kterou se minimální mzda vyplácí. Přestala tak být do pracovní doby započítávána doba určená na jídlo a oddech a stanovená týdenní pracovní doba 42,5 hodin byla zkrácena na 40 hodin týdně. Hodinová minimální mzda je tedy stanovena pro tuto nově upravenou týdenní pracovní dobu.35 V roce 2002 dále vzrostla minimální mzda o čtrnáct procent na 5700 Kč měsíčně a 33,90 Kč za hodinu. Toto bylo přijato nařízením č. 436/2001 Sb. Od roku 2003 roční navýšení se začíná pohybovat kolem osmi procent. V tomto roce začíná i postupné zpomalení růstu (z 8,8 % v roce 2003 na 5,4 % v lednu 2006). V roce 2006 však bylo nařízením vlády č. 513/2005 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 303/1995 Sb., o minimální mzdě, ve znění pozdějších předpisů, stanoveno dvojí zvýšení minimální mzdy, k datu 1. ledna 2006 a od 1. července 2006. Dle těchto zvýšení se 3

5

Holanová E.: Minimální mzda v roce 2001.

49

minimální mzda navýšila na částku 7 570 Kč za měsíc v lednu 2006 a na 7955 Kč za měsíc a 48,10 Kč za hodinu v červenci 2006, což představuje navýšení o 5,10 %. Minimální mzdové tarify byly taktéž upraveny. Základní sazba minimální mzdy pro rok 2007 byla stanovena v nařízení vlády č. 567/2006 Sb., její výše činí 8 000 Kč za měsíc nebo 48,10 Kč za hodinu. Výše minimální mzdy v roce 2008 a 2009 zůstává stejná jako v roce 2007. Každé zvýšení minimální mzdy si na jedné straně vyžádá určité prostředky na dorovnání do částky minimální mzdy pro pracovníky, zaměstnané ve veřejných službách a správě, pokud platový tarif nedosáhne úrovně minimální mzdy spolu s dalšími složkami platu, které jsou poskytovány těmto zaměstnancům. Jsou to zaměstnanci, jež jsou odměňováni podle nejnižších platových tarifů. Toto zvýšení minimální mzdy však také znamená vyšší příjmy v systémech sociálního a zdravotního pojištění a také další peníze do státní pokladny z odvodu daní.

Narůstání částek minimální mzdy by též nemělo mít větší vliv na zaměstnanost rizikových skupin občanů nebo se sníženou pracovní schopností, aby neznamenalo pro zaměstnavatele neúnosnou mzdovou zátěž. Od roku 2003 se v rozhodujících odvětvích podnikatelského sektoru vyvíjí příznivě produktivita práce. Též její dynamika dostatečně převyšuje nárůst reálných mezd, a proto by bylo vhodné tento stav udržet a dále vylepšovat.

50

Tabulka č. 7: Přehled vývoje minimální mzdy a její poměr k průměrné mzdě v ČR za období 1994-2009 Vývoj minimální mzdy a průměrné mzdy v čase Rok Minimální Průměrná mzda Poměr minimální mzdy mzda (za celý rok) k průměrné mzdě 1994 2 200 7 004 31,41% 1995 2 200 8 307 26,48% 1996 2 500 9 825 25,45% 1997 2 500 10 802 23,14% 1998 2 650 11 801 22,46% 1999 3 600 12 797 28,13% 2000 4 500 13 614 33,05% 2001 5 000 14 793 33,80% 2002 5 700 15 866 35,93% 2003 6 200 16 917 36,65% 2004 6 700 18 035 37,15% 2005 7 185 19 030 37,76% 2006 7 955 20 211 39,36% 2007 8 000 21 692 36,88% 2008 8 000 22 942 34.87 % 2009 8 000 23 555 33.96 % Poznámka: V Česku se minimální mzda od roku 1994 po současnost zvýšila z 2 200 Kč měsíčně na částku 8 000 Kč měsíčně. Při porovnání k průměrné mzdě vidíme, že nejnižší hodnotu měla minimální mzda v roce 1998, kdy činila 22,46 % průměrné mzdy a nejvyšší hodnotu měla na konci roku 2006, kdy činila 39,36 %. Zákonem stanovená minimální mzda 8 000 Kč platí v Česku již od 1. ledna 2007, a během celého roku 2009 se neočekává její zvýšení. V Česku se od zavedení minimální mzdy nestalo, aby byla tři roky po sobě ve stejné výši. Rozdíl mezi průměrnou mzdou a minimální mzdou se v Česku neustále zvyšuje. Dle Nařízení vlády č. 365/2008 činí průměrná mzda pro rok 2009 částku 23 555 Kč, minimální mzda tak dosahuje 33,96 %. Ještě v roce 2006 však minimální mzda činila 39,36 % z průměrné mzdy. Z uvedené analýzy vyplývá, že tempo růstu zaostává za růstem průměrné mzdy. Zdroj:

MPSV

51

5.1.1. Srovnání minimální a průměrné mzdy Tabulka č. 8: Srovnání minimální a průměrné hrubé měsíční nominální mzdy zaměstnanců v nepodnikatelské a podnikatelské sféře 2006 2007 Rok 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

2008

Kč/m 2200 2200 2500 2500 2650 3250 4000 5000 5700 6200 6700 7185 7570/7955 8000

8000

Kč/h 12,00 12,00 13,60 13,60 14,80 18,00 22,30 30,00 33,90 36,90 39,60 42,50 44,70/48,10 48,10

48,10

Minimální mzda

Rok 1994 7004 Kč Průměrná hrubá index nominální 118,6 měsíční mzda mzdy index reálné mzdy 107,8 7122 Průměrná hrubá Kč měsíční mzda v index nominální 119,9 nepodnikatelské mzdy sféře index reálné mzdy 109,0 6961 Průměrná hrubá Kč měsíční mzda v index nominální 118,2 podnikatelské mzdy sféře index reálné mzdy 107,5

1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 8307 9825 10802 11801 12797 13614 14793 15866 16917 18041 18985 20211

2007 22382

118,6 118,3 109,9 109,2 108,4 106,4 108,7 107,3 106,6 106,6 105,2 106,5

107,4

108,7 108,7 101,3 98,6 106,2 102,4 103,8 105,4 106,5 103,7 103,2 103,9 8332 9973 10611 11090 12474 12731 13954 15342 16800 17762 18775 19784

104,5 22387

117,0 119,7 106,4 104,5 112,5 102,1 109,6 109,9 109,5 105,7 105,7 105,4

106,7

107,2 110,0 98,1 94,4 110,2 98,3 104,7 108,0 109,4 102,8 103,7 102,8 8297 9764 10853 11994 12887 13864 15033 16017 16951 18124 19045 20333

103,8 22380

119,2 117,7 111,2 110,5 107,4 107,6 108,4 106,5 105,8 106,9 105,1 106,8

107,6

109,3 108,2 102,5 99,8 105,2 103,6 103,5 104,6 105,7 104,0 103,1 104,2

104,7

Zdroj: MPSV

52

V tabulce Srovnání minimální a průměrné hrubé měsíční nominální mzdy zaměstnanců v nepodnikatelské a podnikatelské sféře vidíme, jak se vyvíjela minimální a průměrná mzda od roku 1994 do roku 2008. V letech 1994 - 1996 byla průměrná hrubá měsíční mzda v nepodnikatelské sféře vyšší než v podnikatelské. Od roku 1997 - 2006 dochází k obratu, průměrná mzda se zvyšuje v podnikatelské sféře. V roce 2007 byla průměrná hrubá měsíční mzda opět vyšší v nepodnikatelské sféře, i když rozdíl činil pouze 7 Kč. V roce 2008 v podnikatelské sféře se průměrná mzda zvýšila meziročně o 2 105 Kč na 23 961 Kč, v nepodnikatelské sféře o 919 Kč na 22 037 Kč. V Česku se minimální mzda od roku 1994 po současnost zvýšila z 2 200 Kč měsíčně na částku 8 000 Kč měsíčně. Při porovnání k průměrné mzdě vidíme, že nejnižší hodnotu měla minimální mzda v roce 1998, kdy činila 22,46 % průměrné mzdy a nejvyšší hodnotu měla na konci roku 2006, kdy činila 39,36 %. Zákonem stanovená minimální mzda 8 000 Kč platí v Česku již od 1. ledna 2007 a během celého roku 2009 se neočekává její zvýšení. V Česku se od zavedení minimální mzdy nestalo, aby byla tři roky po sobě ve stejné výši. Rozdíl mezi průměrnou mzdou a minimální mzdou se neustále zvyšuje. Pod pojmem průměrná měsíční nominální mzda36 rozumíme všechny pracovní příjmy (základní mzdy, osobní příplatky a ohodnocení, prémie a odměny, podíly na hospodářských výsledcích a náhrady mzdy) jednoho zaměstnance, které byly zúčtovány

zaměstnancům

evidenčního

počtu

podle

příslušných

platových

a mzdových předpisů (jde o hrubou mzdu v Kč na fyzickou osobu). Tato průměrná hrubá nominální mzda je uvedena za ekonomické subjekty s 20 a více zaměstnanci podnikatelské sféry (v peněžnictví a pojišťovnictví bez ohledu na počet zaměstnanců) a ve všech organizacích nepodnikatelské sféry.

3

6

Převzato z ČSÚ.

53

Přehled vývoje částek průměrné mzdy a minimální mzdy do roku 2005 včetně, lze odvodit z grafu. Graf č. 1: Vývoj minimální a průměrné mzdy od roku 1991 – 2007

Zdroj: MPSV

Od roku 1991 do roku 1998 mírně rostla, počínaje rokem 1999 má stoupající tendenci. Ve srovnání s vývojem minimální mzdy průměrná hrubá mzda zaznamenává lineární prudký vzestup. V současné době dosahuje více než 22 000 Kč.

Od roku 1999 se tento poměr průměrné a minimální mzdy stále přibližuje. Poměr průměrné mzdy k minimální mzdě udává jaký násobek představuje průměrná mzda ke mzdě minimální. V roce 1991 to byl necelý dvojnásobek, který rostl do roku 1998 až téměř na čtyř a půl násobek mzdy minimální. V grafu vidíme, jak se výše minimální a průměrné mzdy od sebe vzdaluje až do roku 1999. V roce 1999 se přestaly rozevírat pomyslné nůžky mezi vývojem minimální a průměrné mzdy a v roce 2005 jsou křivky vývoje téměř rovnoběžné.

54

5.2. Vztah minimální mzdy a životního minima Životní minimum37 je minimální společensky uznaná hranice peněžních příjmů k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb. Životní minimum jednotlivce, který není posuzován společně s jinými osobami, činí 3 126 Kč měsíčně.

Existenční minimum činí 2 020 Kč měsíčně. Je minimální hranicí peněžních příjmů, která se považuje za nezbytnou k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb

na

úrovni

umožňující

přežití.

Existenční

minimum

nelze

použít

u nezaopatřeného dítěte, u poživatele starobního důchodu, u osoby plně invalidní a u osoby starší 65 let.

Životní a existenční minimum je stanoveno v zákoně č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu. Jedná se o minimální společensky uznané hranice peněžních příjmů k zajištění výživy občanů a ostatních základních osobních potřeb. Existenční minimum je minimální částka umožňující přežití. Minima se využívají pro výpočet dávek pomoci v hmotné nouzi či státní sociální podpory nebo pro stanovení nezabavitelné částky v případě exekuce. V soukromé rovině například při výpočtu alimentů v rozvodovém řízení. Životní ani existenční minimum však nezahrnují nezbytné náklady na bydlení, které se posuzují zvlášť.

Hlavní využití životního a existenčního minima je v zákoně č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi. Životní minimum plní rozhodující úlohu při posuzování hmotné nouze i jako sociálně-ochranná veličina. Vedle životního minima je z důvodu větší motivace zaveden pro dospělé osoby v hmotné nouzi institut existenčního minima.

3

7

Převzato z MPSV.

55

Životní a existenční minimum je zvyšováno nařízením vlády. Při zvyšování částek životního a existenčního minima se zachovává jejich reálná úroveň. Vláda je zmocněna zvyšovat částky životního a existenčního minima vždy od 1. ledna podle skutečného vývoje spotřebitelských cen, pokud nárůst nákladů na výživu a na ostatní základní osobní potřeby přesáhne ve stanoveném rozhodném období 5 %. Částky životního a existenčního minima může vláda za mimořádných okolností zvýšit také mimo termín pravidelné valorizace.

Životní minimum reaguje na Listinu základních práv a svobod, která je součástí Ústavy ČR. Má významnou funkci při uplatňování politiky zaměstnanosti neboť po dlouhou dobu sloužila jako kritérium pro určení maximální hranice podpory v nezaměstnanosti (v současné době nahradila v této funkci životní minimum průměrnou mzdou). Životní minimum plní i další funkce, např. při stanovení dávek státní sociální podpory, nebo dávek sociální pomoci apod.. Životní minimum bývá považováno za oficiální hranici chudoby. Tabulka č. 9: Částky životního minima od 1.1.2007 v Kč za měsíc

jednotlivec první dospělá osoba druhá a další dospělá osoba Životní minimum nezaopatřené dítě do 6 let nezaopatřené dítě od 6 - 15 let nezaopatřené dítě od 15 - 26 let Existenční minimum osoba

3126 2880 2600 1600 1960 2250 2020

3126 2880 2600 1600 1960 2250 2020

Pramen: MPSV, Příjmy a životní úroveň k 1.1. 2007

Tabulka č. 10: Příklady životního minima různých typů domácností v Kč za měsíc jednotlivec 3126 2 dospělí 2880 + 2 600 = 5 480 1 dospělý, 1 dítě ve věku 5 let 2 880 + 1 600 = 4 480 2 dospělí, 1 dítě ve věku 5 let 2 880 + 2 600 + 1 600 = 7 080 2 dospělí, 2 děti ve věku 8 a 16 let 2 880 + 2 600 + 1960 + 2250 = 9 690 2 dospělí, 3 děti ve věku 5, 8 a 2 880 + 2 600 + 1 600 + 1960 + 2250 = 11 290 16 let 56

Pramen: MPSV, Příjmy a životní úroveň k 1.1. 2007.

Výše uvedeným výpočtem v tabulce jsme převedli životní minimum rodiny na čísla, která můžeme srovnávat s minimální mzdou chápanou jako mzdou, která má pokrýt reprodukční náklady a která je chápána jako sociální minimum, tzn. umožňuje domácnosti žít na přijatelné úrovni s minimálními náklady. Vzhledem k tomu, že minimální mzda se pohybuje na hranici 8 000 Kč měsíčně, dá se vyvodit, že pokrývá životní minimum tříčlenné rodiny.

Životní minimum samostatně žijící osoby a jeho vývoj zachycuje následující graf. Graf č. 2: Vývoj částek čisté minimální mzdy a životního minima pro jednočlennou domácnost

Zdroj: hodnoty z VUPSV, 2007

Jak na tomto grafu můžeme vidět, životní minimum jednotlivce v letech 1993 – 2000 převyšovalo čistou minimální mzdu. Od 1. 7. 2000 dochází k obratu, křivka čisté minimální mzdy má vzestupnou tendenci, zatímco křivka životního minima stagnuje a od roku 2006 dokonce klesá.

V České republice plní životní minimum dvě základní funkce. Jedná se o ochrannou funkci před hmotnou nouzí. Stát poskytuje sociální dávky, aby si jedinec udržel jistou formu participace na společenském životě. Druhou funkcí je výpočtová. Zákon o státní sociální podpoře č. 117/1995 Sb. umožňuje poskytování sociálních dávek, 57

některé dávky jsou stanovovány v závislosti na poměru příjmu domácnosti a výše životního minima pro daný typ domácnosti (např. přídavek na dítě, sociální příplatek).

Ukazuje se, že vztah mezi minimální mzdou a životním minimem, případně ostatními minimálními veličinami je velmi úzký a proto je nutné mít vzájemně vyvážený vztah minimální mzdy jako nejnižšího pracovního příjmu a životního minima jako nejnižšího sociálního příjmu, jehož hlavní funkcí je posouzení příjmové nedostatečnosti pro potřeby sociální ochrany občana nebo jeho rodiny.

Pokud čisté peněžní příjmy nedosahují životního minima a není možné je zvýšit vzhledem k věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním, je státem poskytována pomoc formou dávek sociální péče na základě zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, které doplňují nedostatečný příjem zpravidla do výše životního minima.

Tato pomoc může být poskytována i na nižší úrovni nebo naopak i nad úroveň životního minima, pokud se prokáže její opodstatnění a situace domácnosti vyžaduje vyšší základní životní potřeby související např. s lékařsky doporučeným dietním stravováním, vyššími náklady na bydlení apod.

Životní minimum je hlavně využíváno při zjišťování nároku na některé dávky a pro výpočet většiny dávek státní sociální podpory. Do roku 1998 byla řada sociálních dávek (např. dávky důchodového, zdravotního a nemocenského pojištění) napojena právě na minimální mzdu jako základnu svého výpočtu.

58

Tabulka č. 11: Vývoj částek minimální mzdy, životního minima a jejich vztah v období let 1991 až 2007 v České republice38 Rok

Čistá minimální mzda (Kč)

Životní minimum jednočlenné domácnosti (Kč)

Životní minimum čtyřčlenné domácnosti (Kč)

Čistá minimální mzda v % životního minima jednočlenné domácnosti

Čistá minimální mzda v % životního minima čtyřčlenné domácnosti

1991

-

1 700

5 600

101,7

30,9

1992

-

1 700

5 600

111,4

33,8

1993

1 873

1 960

6 400

95,6

29,3

1994

1 892

2 160

7 060

87,6

26,8

1995

1 909

2 440

7 840

78,2

24,3

1996

2 188

2 890

9 110

75,7

24,0

1997

2 188

3 040

9 570

72,0

22,9

1998

2 319

3 430

10 470

67,6

22,1

1999

2 844 / 3 114

3 430

10 470

82,9 / 90,8

27,2 / 29,7

2000

3 412 / 3 783

3 770

11 160

90,5 / 100,3

30,6 / 33,9

2001

4 194

4 100

11 980

102,3

35,0

2002

4 715

4 100

11 980

115,0

39,4

2003

5 087

4 100

11 980

124,1

42,5

2004

5 459

4 100

11 980

133,1

45,6

2005

5 819

4 300

12 400

135,3

46,9

2006

6 230 / 6 517

4 420

12 680

141,0 / 147,4

49,1 / 51,4

2007

6 760

3 126

9 690

216,3

69,8

Zdroj: VUPSV, 2007

Tabulka: „Srovnání čisté minimální mzdy a životního minima“ umožňuje porovnat jednotlivá minima, ať už životní či příjmové v dosavadní historii České republiky. Jsou zde data od roku 1991 do roku 2007 včetně. Je zde uvedeno i životní minimum za čtyřčlennou domácnost, kde se berou v potaz dva výdělečně činní a dvě děti ve věku od deseti do patnácti let.

Ve sloupci ČMM/ŽM1 vidíme poměr čisté minimální mzdy a životního minima jednotlivce. Tento poměr nám udává, zda čistá minimální mzda pokrývá životní 3 8 Hodnota čisté minimální mzdy se v letech 1999, 2000 a 2006 měnila dvakrát, vždy k 1. 1. a k 1. 7. daného roku.

59

minimum jednotlivce. V letech 1993 až 1999 tento poměr je menší než jedna, takže zaměstnanec pobírající minimální mzdu nedosáhne touto částkou ani na stanovené životní minimum, což pro zaměstnance může být demotivující. Zde nastupuje stát, kterým je poskytována pomoc formou dávek sociální péče na základě zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti.

Až roku 2000 je čistá minimální mzda vyšší než životní minimum. Trend, kdy se zvětšuje poměr mezi těmito ukazateli trvá dodnes, kdy čistá minimální mzda dosahuje 1,35 násobku životního minima.

Poslední sloupec 2*ČMM/ŽM4 znamená, že v rodině, oba pracující pobírají minimální mzdu. Je to snaha ukázat, zda jsou pak schopni z těchto mezd dosáhnout vyšší částky než je stanovené životní minimum pro čtyřčlennou domácnost a pokrýt tak nezbytné věci pro domácnost k dočasnému zajištění základních životních potřeb jejích členů na velmi skromné úrovni.

Opět je zde klesající tendence od roku 1992 až do roku 1998. V tomto roce nedosáhl dvojnásobek životního minima ani padesáti procent životního minima čtyřčlenné domácnosti. V letošním roce už minimální mzda tvoří 216 % životního minima pro jednotlivce. Měla by tak vytvářet dostatečnou motivaci pro nízkokvalifikované pracovníky ke hledání práce.

60

6. Charakteristika systému minimální mzdy v členských zemích EU

Minimální mzdu stanoví zákon v osmnácti členských zemích Evropské unie z pětadvaceti. V současné době není zavedena pouze v Německu, Itálii, Dánsku, Finsku, Norsku, Švédsku či Islandu.39 V Německu je její zavedení otázkou nejbližší budoucnosti. Nejvyšší minimální mzda je v Lucembursku a činí 1.641 eur měsíčně. Nejnižší minimální mzda je na Slovensku a v pobaltských republikách. Podle Eurostatu (statistického úřadu Evropských společenství) ve většině členských zemí pracují za minimální odměnu méně než 4 % zaměstnanců. Výjimku tvoří například Francie, kde je to 14 % a Maďarsko s 11 %. V mimoevropských zemích40 je minimální mzda nižší než v Evropské unii, současně v těchto

zemích

jsou

nesrovnatelně

nižší

sociální

dávky

či

podpora

v nezaměstnanosti. Rozdíl mezi minimální mzdou a sociálními dávkami je v těchto zemích podstatně vyšší. Tento významný rozdíl je důležitým motivačním prvkem pro občany přijmout i hůře placenou náročnou práci, protože životní úroveň zaměstnaného je výrazně vyšší než nezaměstnaného. Nejvyšší minimální mzda z mimoevropských zemí je v Austrálii, kde činí 14,31 australských dolarů za hodinu (7,24 EURO), následuje Japonsko s Kanadou. Nejnižší z členských zemí OECD je v Mexiku, kde činí pouze 0,33 EURO za hodinu.

3 4

9 0

Hospodářská komora ČR. Finance (www.finance.cz,22.3.2009).

61

Tabulka č. 12: Minimální mzda v mimoevropských členských zemích OECD Země Japonsko Korea Mexiko Kanada Austrálie Nový Zéland

Minimální mzda v národní měně 618 – 739 yen na hodinu (závisí na odvětví) 3770 won na hodinu 49 – 51 pesos na den (závisí na státu) 7,75 – 10,00 kanadských dolarů na hodinu (závisí na státu) 14,31 australských dolarů na hodinu 12,00 novozélandských dolarů na hodinu

Minimální hodinová mzda (v EURO) 5,23 – 6,26 2,06 0,33 – 0,34 4,77 – 6,16 7,24 4,81

Poznámka: přepočteno kurzem ze dne 28. 1. 2009. Pramen: The Federation of European Employers.

Rozdíl mezi minimální mzdou a sociálními dávkami41 je v těchto zemích podstatně vyšší. Tento významný rozdíl je důležitým motivačním prvkem pro občany přijmout i hůře placenou náročnou práci, protože životní úroveň zaměstnaného je výrazně vyšší než nezaměstnaného. Nejvyšší minimální mzda z mimoevropských zemí je v Austrálii, kde činí 14,31 australských dolarů za hodinu (7,24 EURO), následuje Japonsko s Kanadou. Nejnižší z členských zemí OECD je v Mexiku, kde činí pouze 0,33 EURO za hodinu.

4

1

Finance (www.finance.cz,24.3.2008).

62

Minimální mzda je dokonce zavedena i v USA42, v zemi s nejliberálnější úpravou pracovně-právních vtahů. Centrálně je zde stanovena minimální mzda ve výši 6,55 dolarů na hodinu. Pokud nemá stát uzákoněnou vlastní minimální mzdu, musí platit tato sazba. Nejvyšší minimální mzda je ze všech států ve Washingtonu (8,55 dolarů za hodinu). Absolutně nejvyšší minimální mzda je ve městě Santa Fe v Novém Mexiku (9,92 dolarů za hodinu) a v San Francisku (9,79 dolarů za hodinu). Stanovení minimální mzdy se děje dvěma základními mechanismy: zákonem - zákonným aktem (Brazílie, Izrael, Kanada, Lucembursko, Nizozemí, Spojené státy), - vládním aktem (Francie, Japonsko, Pákistán, Portugalsko, Singapur, Španělsko), - rozhodnutím komisí, rad, mzdových výborů, soudů (Austrálie). Statutární minimální mzdy43, tj. mzdy dané zákonem a platné na celém území státu jsou v EU stanovovány v těchto zemích: Belgie, Francie, Irsko, Lucembursko, Nizozemí, Portugalsko, Řecko, Španělsko, Velká Británie, Česká republika, Maďarsko, Polsko, Slovensko. kolektivním vyjednáváním: - např. Dánsko, Finsko, Itálie, Německo, Rakousko, Švédsko, Švýcarsko.

4

2

Zdroj: Labor Law Center U.S.

4

3

Finance (www.finance.cz).

Tabulka č. 13: Minimální mzdy platné v zemích Evropské unie v národních měnách členských zemí EU (mimo eurozónu) i jejich převody na společnou evropskou měnu euro. Země Měna Měsíční Poznámky Kontakt Belgie EUR 1283,91 1308,91 EUR od 1. 10. 2008 Bulharsko LEVA 220,00 112,50 Česká CZK 8000,00 republika Minimální mzda není zákonem Dánsko DK stanovena. Minimální mzda není, řeší se pomocí kolektivních smluv. Estonsko EEK 4350,00 Cca 278,02 EUR Minimální mzda není zákonem stanovena. Mzdy se liší podle Finsko EUR konkrétních odvětví, výše je zakotvena v kolektivních smlouvách. Francie EUR 1321,02 Irsko EUR 1499,33 Minimální mzda není zákonem Itálie EUR stanovena. Kypr EUR 789,00 Litva LIT 600,00 Přibližně 174,00 EUR. 180 LVL od 1. 1. Lotyšsko LVL 160,00 Cca 227,60 EUR 2009 Lucembursko EUR 1609,53 Pro nekvalifikovanou pracovní sílu. Maďarsko HUF 69000,00 Cca 271,00 EUR Malta Lira 617,05 Minimální mzda není zákonem stanovena. Mzdy se liší podle Německo EUR konkrétních odvětví, výše je zakotvena v kolektivních smlouvách. Nizozemí EUR 1317,80 pro osoby nad 23 let včetně Polsko Zl 1126,00 Cca 311,44 EUR Portugalsko EUR 426,00 Celoplošná minimální mzda bude platit Rakousko EUR 1000,00 od 1. 1. 2009, od 1. 1. 2008 platí pro některá odvětví Rumunsko LEI 500,00 140,64 EUR Pracovníci mají nárok na 13., případně Řecko EUR 680,59 14. plat Slovensko SVK 8100,00 241,20 EUR 64

Země Slovinsko

Měna Měsíční EUR 566,53

Španělsko

EUR

Švédsko

SEK

Velká Británie GBP

600,00

956,8

Poznámky

Kontakt

Pracovníci mají nárok na 13., případně 14. plat Minimální mzda není zákonem stanovena, určuje se na základě kolektivních smluv. Přibližně 1190,49 EUR. Pro pracovníky ve věku 18–21 let je sazba snížená.

Poznámky: Přehledná tabulka obsahuje minimální mzdy platné v zemích EU včetně převodů na euro. Pramen: The Federation of European Employers.

6.1. Základní charakteristiky uplatňování statutárních minimálních mezd v členských státech EU Tato kapitola je věnována jednotlivým principům ve vybraných státech EU, ve kterých je minimální mzda stanovena zákonem. V tabulce „Shrnutí základních principů uplatňování statutárních minimálních mezd v členských státech EU a států Visegrádské čtyřky, situace k 1.lednu 2006“ (viz příloha) je srovnání dob zavedení minimální mzdy, rozsah uplatnění, způsob stanovení, odstupňování sazeb, jakým způsobem je minimální mzda v jednotlivých státech valorizována, dále jestli je stanovena jako hodinová, denní, měsíční či jejich kombinací.

Z tabulky vyplývá, že: 1. Statutární minimální mzda byla zavedena v roce 1950 jako kompromis mezi šesti různými návrhy na minimální rozpočet pro zabezpečení základních životních potřeb dělníka. Do roku 1970 byla minimální mzda valorizována pouze na základě pohybu cen, pak i v závislosti na změně reálných mezd. 2. Úprava minimální mzdy se datuje k roku 1968, systém byl zákonem zásadně 65

změněn v roce 1990. 3. Legislativní úprava minimální mzdy je stanovena ve Španělsku od roku 1963, změněna byla v roce 1980. 4. Pracovníci mladší osmnácti let nebo v prvním zaměstnání či ve výcviku mohou být placeni nižší než minimální mzdou. 5. Odlišná sazba je uplatňována pro mladistvé zaměstnance, zaměstnance ve věku osmnácti až dvaceti let v prvním zaměstnání po dobu šesti měsíců a pro příjemce invalidního důchodu. 6. Odlišné sazby se uplatňují pro zaměstnance mladší 23 let, stanoveny jsou pak jako procentní podíl ze základní sazby:

věk

22

21

20

19

18

17

16

15

podíl v %

85

72,5

61,5

52,5

45,5

39,5

34,5

30

7. Manuální pracovníci mají nárok na minimální mzdu od 18 let věku, mzda je denní, každé tři roky po dobu maximálně devíti let se zvyšuje o pět procent. Nemanuální pracovníci mají nárok na minimální mzdu od 19 let, mzda je stanovena jako měsíční, každé tři roky pak po dobu maximálně devíti let se zvyšuje o deset procent. Nemanuální pracovníci mladší 19 let mají nárok na minimální mzdu za stejných podmínek jako manuální pracovníci. Ženatí pracovníci mají nárok na deseti procentní zvýšení minimální mzdy. 8. Pracovníci, kteří nepracují na plný úvazek, mají nárok na minimální mzdu upravenou podle skutečně odpracované doby. Dočasní pracovníci mají nárok na mzdu vyplácenou hodinově nebo denně. Nerozlišují se ani sazby podle délky odpracované praxe. 9. Nižší sazba než je minimální mzda může být vyplácena po dobu šesti měsíců pracovníkům starším 21 let, kteří jsou zaměstnáni poprvé. V nynější době probíhají jednání a konzultace o zavedení sazby minimální mzdy pro pracovníky ve věku 16 a 17 let. 66

7. Trh práce Trh práce je neodmyslitelnou součástí tržní ekonomiky. Hospodářská politika vlády44 stojí v tržní ekonomice vždy před zásadní otázkou, jestli je vhodné zasahovat do jejího fungování a pokud ano, kde a v jaké míře? Které trhy regulovat a které ne?

Jedním z nejproblematičtějších je trh práce. Ze skutečnosti, že trh práce ovlivňuje stát a řada jeho institucí, které realizují politiku aktivní zaměstnanosti, vyplývá, že trh práce není trhem v pravém smyslu slova, kde se odehrává soupeření nabídky a poptávky po zboží a službách prostřednictvím cen. Trh práce je specifickým trhem z celé řady příčin. Pracovní síla není především jen zbožím, je znevýhodněna tím, že její možnosti nabídky a volby na trhu práce jsou omezenější než možnosti poptávky po práci. Proto je trh práce označován za asymetrický. Zaměstnavatelé mají větší možnost výběru než zaměstnanci. Nevýhody pracovní síly spočívají také v rozdílech fyzické a psychické vybavenosti lidí, v jejich věku, v některých případech i v rasové či etnické příslušnosti, také i v jejich alokaci na trhu práce.

Stát ovlivňuje trh práce systémem pracovně právní legislativy, tripartitním vyjednáváním včetně stanovení minimální mzdy, mzdové regulace, důchodovým zabezpečením s určením věku odchodu do důchodu a délkou školního vzdělání, jeho dostupností atd. Patří zde také délka pracovní doby, regulace práce přesčas, vedlejší pracovní poměry, zkrácené pracovní úvazky, možnosti práce osob v post produktivním věku atd.

4

4

Ministerstvo financí, Hospodářská politika.

67

7.1. Formování trhu práce v České republice Trh práce se vytvářel v období transformace ekonomiky, kterou představuje jednak restrukturalizace spojená se snižováním primárního a sekundárního sektoru ekonomiky a růst terciéru, jednak transformace vlastnických vztahů a převod majetku do soukromých rukou. K největším strukturálním změnám došlo proto, že se omezil rozsah některých výrobních oborů - zvláště hutního průmyslu, těžby uhlí a železných rud. Ještě větší vliv na vývoj zaměstnanosti měla změna postojů podniků k běžnému hospodaření s pracovními silami. Odstranilo se administrativní zasahování do hospodaření s pracovními silami. Přestal se vytvářet umělý nedostatek pracovních sil, odstranil se dřívější diktát nižší nabídky zdrojů pracovních sil. Dochází k volnému pohybu pracujících, k volné konfrontaci nabídky a poptávky. Trh působí na potřebu pracovních sil i na úroveň vynakládaných mezd. Výše mzdy je především závislá na konkrétních výsledcích práce, ale je však podstatně ovlivňována i cena práce působením nabídky a poptávky po pracovních místech.

7.2. Nezaměstnanost Novým jevem, se kterým se setkáváme, je nezaměstnanost části obyvatelstva. Přechod k tržní ekonomice byl v České republice poznamenán poklesem počtu ekonomicky aktivních osob(viz. Příloha č. 2: Vývoj nezaměstnanosti v České republice od roku 1993 do roku 2008). Propuštěni byli především pracující důchodci a významně se také snížila ekonomická aktivita žen.

68

V České republice se nezaměstnanost měří dvojím způsobem.45 Tyto propočty míry nezaměstnanosti zjišťují úřady práce, a to: - z disponibilního zdroje pracovních sil, který vychází z údajů zjištěných statistickými orgány formou tzv."výběrových šetření pracovních sil", nebo - na základě ekonomicky aktivního obyvatelstva.

Tabulka č. 14: Míra nezaměstnanosti v letech 1993 – 2007 v ČR 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 Nezaměstnanost (%) 4,3 4,3 4,0 3,9 4,8 6,5 8,7 Registrovaná nezaměstnanost (%) 2,95 3,29 2,99 3,08 4,28 6,04 8,54 2001 2002 2003 2004 2005 2006 Nezaměstnanost (%) 8,1 7,3 7,8 8,3 7,9 7,1 Registrovaná nezaměstnanost (%) 8,54 9,15 9,90 9,19 8,97 8,13

2007 5,3 6,62

Zdroj: ČSÚ

Do poloviny 90. let nepředstavovala otázka nezaměstnanosti v České republice (s výjimkou některých regionálních odlišností) vážnější problém, neboť stále probíhala restrukturalizace ekonomiky a postupně vznikající privátní sektor, např. značnou část uvolňované pracovní síly vstřebal.

Výrazný nárůst uchazečů o zaměstnání mezi počátečním rokem registrování nezaměstnanosti u nás a rokem 1991 byl zapříčiněn především velmi benevolentními legislativními opatřeními platnými až do konce roku 1991. Ta umožňovala zaevidování na úřadech práce a získání příspěvků před nástupem do zaměstnání i nikdy v minulosti nepracujícím občanům, kteří ani o skutečné zaměstnání zájem neměli.

Od začátku roku 1992 však vzhledem k novým, zpřísněným legislativním normám úřady práce důsledněji postupovaly při vyřazování nespolupracujících uchazečů a mimo to se dařilo úspěšně obsazovat nabízená volná pracovní místa. Navíc se postupně na úřadech práce začala prosazovat aktivní politika zaměstnanosti, kdy

4

5

MPSV, ČSÚ

69

2000 8,8 9,02

kromě umisťování uchazečů o zaměstnání na běžná pracovní místa úřady práce vytvářely pro uchazeče o zaměstnání další možnosti (společensky účelná pracovní místa, místa na veřejně prospěšných pracích, pro nezaměstnané absolventy škol místa pro absolventskou praxi, pro uchazeče se změněnou pracovní schopností tzv. chráněné dílny a pracoviště, různé druhy rekvalifikací). Jak můžeme pozorovat v předchozí tabulce, negativní trend stoupajícího počtu neumístěných uchazečů o zaměstnání v letech 1996 až 1999 (a zároveň s tím rostoucí míra nezaměstnanosti) byl sice rokem 2000 přerušen, ale počínaje rokem 2001 opět pokračuje. Pozitivním jevem v roce 2000 a 2001 byl naopak nárůst počtu hlášených volných pracovních míst, což ovlivnilo příznivě počet nezaměstnaných, připadajících na 1 volné pracovní místo. V letech 2002 – 2004 měla nezaměstnanost ještě stoupající tendenci. Teprve v letech 2005 - 2007 dochází k postupnému poklesu nezaměstnanosti. Nezaměstnanost u nás postihuje bez rozdílu jak staré, tak i mladé.46 Více než polovina (asi 53%) lidí, kteří jsou bez práce, jsou mladší než 35 let. Mladí lidé jsou v souboru zastoupeni zjevně nadprůměrně. Zejména absolventi škol a mladiství po ukončení základní školy nacházejí obtížně ji uplatnění především z důvodu chybě jících praktických dovedností. Nejrizikovější skupinou vstupující na trh práce jsou mladiství bez vzdělání, s neúplným nebo dokončeným základním vzděláním a praktickou školou, kde vedle praxe chybí i odborné znalosti.

Tabulka č. 15: Struktura uchazečů o zaměstnání podle věku

Celkem

k 30. 6. 2007 v tis. v% 370,8 100,0

k 30. 6. 2008 v tis. v% 297,9 100,0

meziroční rozdíl v tis. v% -72,9 -19,7

do 19 let

15,2

4,1

12,7

4,3

-2,5

-16,4

20 - 24 let

40,6

10,9

31,1

10,4

-9,5

-23,4

do 24 let

55,8

15,0

43,8

14,7

-12,0

-21,5

25 - 29 let

40,0

10,8

30,4

10,2

-9,6

-24,0

věk

4

6

ČSÚ, Výběrové šetření pracovních sil

70

30 - 39 let

84,6

22,8

66,8

22,4

-17,8

-21,0

40 - 49 let

78,8

21,3

61,2

20,5

-17,6

-22,3

50 - 54 let

56,0

15,1

45,4

15,2

-10,6

-18,9

55 - 59 let

47,2

12,7

41,7

14,0

-5,5

-11,7

60 - 64 let

8,3

2,2

8,4

2,8

0,1

1,2

nad 65 let

0,2

0,1

0,2

0,1

0,0

0,0

nad 50 let

111,6

30,1

95,6

32,1

-16,0

-14,3

Pozn.: drobné odchylky součtu osob v jednotlivých kategoriích od uvedeného celkového počtu souvisí se zaokrouhlením hodnot na jedno desetinné místo Zdroj: MPSV.

V tabulce můžeme vidět, že u nezaměstnaných do 25 let dochází k dlouhodobému poklesu.

Tento

pokles(v

červnu

2008

meziročně

o

12,0

tisíc)

souvisí

s demografickým vývojem – mezi ekonomicky aktivní vstupují slabší populační ročníky, zvyšuje se také počet mladých lidí, kteří z důvodů studia na středních a vysokých školách zůstávají ekonomicky neaktivní. Důvodem je i rostoucí zájmem zaměstnavatelů o absolventy škol, vyznačující se lepší adaptabilitou na měnící se podmínky na trhu práce, zvláště v období vysoké poptávky po pracovních silách. Rovněž podíl této věkové skupiny (do 25 let) na celkovém počtu nezaměstnaných dlouhodobě klesá, k 30. 6. 2008 činil 14,7 %. Pokles podílu osob mladších 25 let na celkovém počtu nezaměstnaných ovlivnil především snižující se podíl osob ve věku 20 – 24 let, zastoupení mladých do 19 let mezi uchazeči o zaměstnání v posledních několika letech klesá jen nepatrně. Podíl osob ve věku 25 - 29 let má dlouhodobou klesající tendenci, meziročně byl u této skupiny zaznamenán nejvyšší meziroční úbytek (jejich počet poklesl meziročně o 24,0 %). Počet uchazečů nad 50 let meziročně rovněž poklesl, a to o 16,0 tisíc. Jejich podíl na celkovém počtu uchazečů se ovšem meziročně zvýšil o 2,0 p.b., k 30. 6. 2008 tvořili nezaměstnaní starší 50 let 32,1 % uchazečů o zaměstnání.

Nezaměstnanost osob ve vyšších věkových kategoriích souvisí zejména se ztrátou 71

zaměstnání v období, kdy ještě nesplňují podmínky pro přiznání starobního důchodu, ale většina zaměstnavatelů již o ně nemá zájem z důvodů nízké přizpůsobivosti změnám na trhu práce, starším osobám jsou vytýkány zastaralé znalosti a dovednosti, neochota k dalšímu vzdělávání, menší schopnost přizpůsobovat se změnám, chybějící dovednosti v používání nových technologií a nižší jazyková vybavenost.

Graf č. 3: Podíl uchazečů o zaměstnání do 25 let a nad 50 let věku na celkovém

počtu uchazečů (v %) v období 2005 – 1.pol.2008 Zdroj: MPSV

Dalším významným předpokladem úspěchu či neúspěchu na trhu práce je vzdělání. Je požadována stále výrazněji kvalifikovaná, flexibilní a výkonná pracovní síla. Jsou požadováni nejvíce kvalifikovaní pracovníci, ale zároveň i nejméně kvalifikovaní. 72

Téměř třetina zájemců o práci nemá žádnou kvalifikaci, pouze základní školu, a to ne vždy

ukončenou.

Co

se

týká

délky

zaměstnání

převažuje

střednědobá

nezaměstnanost, kdy 60% mužů i žen jsou nezaměstnáni méně než půl roku. Vysokoškolsky vzdělaní lidé nacházejí práci dvakrát rychleji než je průměr.

Tabulka č. 16: Struktura uchazečů o zaměstnání podle vzdělání k 30. 6. 2007 k 30. 6. 2008 v tis. v % v tis. v % 370,8 100,0 297,9 100,0

uchazeči celkem z toho: bez vzdělání 2,6 zákl. vzdělání 119,6 vyučen 142,5 středoškolské bez maturity 11,4 vyučen s maturitou 13,7 gymnázium 11,3 SOŠ s maturitou 53,5 vyšší vzdělání 1,8 vysokoškolské 14,5

0,7 32,3 38,4 3,1 3,7 3,0 14,4 0,5 3,9

2,2 93,9 111,7 9,0 11,7 9,1 45,1 1,5 13,7

0,7 31,5 37,5 3,0 3,9 3,1 15,1 0,5 4,6

meziroční rozdíl v tis. v% -72,9 -19,7 -0,4 -25,7 -30,8 -2,4 -2,0 -2,2 -8,4 -0,3 -0,8

-15,4 -21,5 -21,6 -21,1 -14,6 -19,5 -15,7 -16,7 -5,5

Pozn.: drobné odchylky součtu osob v jednotlivých kategoriích od uvedeného celkového počtu souvisí se zaokrouhlením hodnot na jedno desetinné místo Zdroj: MPSV

Pokles celkové míry nezaměstnanosti se odrazil na meziročním poklesu specifických měr nezaměstnanosti ve všech vzdělanostních kategoriích, nejvíce v kategorii bez vzdělání nebo se základním vzděláním. Nejvyšší poměr počtu uchazečů k počtu volných míst byl zaznamenán u středního 73

všeobecného vzdělání - gymnázium (6,7 uchazeče na 1 VMP) a u vyučených s maturitou (4,2). Nesoulad mezi nabídkou a poptávkou na trhu práce oproti červnu 2007 se nejvíce zmírnil u kategorie SOŠ bez maturity a střední všeobecné vzdělání – gymnázium.

Naopak nejpříznivější je poměr mezi počtem uchazečů a volnými místy pro uchazeče bez vzdělání (0,5 uchazeče na jedno volné pracovní místo, tj. na jednoho uchazeče připadají 2 volná místa) a pro uchazeče se základním vzděláním (1,5).

Graf č. 4: Vyjadřuje podíl uchazečů na jedno volné pracovní místo v jednotlivých vzdělanostních kategorií v červnu 2007 a 2008

Zdroj: MPSV

Trh práce se v České republice jeví jako vyvážený, v některých regionech se projevuje

dokonce

nedostatek

pracovních

sil.

Na

rozdíl

od

ostatních

postkomunistických zemí se u nás míra nezaměstnanosti udržuje dlouhodobě na nízké 74

úrovni (5,6%).

7.3. Minimální mzda na trhu práce

Teoretická ekonomie vidí v uměle stanovené minimální mzdě řadu negativ. Aby zaměstnavatelé47 mohli pokrýt zvýšení mezd, musí některé pracovníky propustit. Lze navíc předpokládat, že musí-li zaměstnavatel zaplatit svým nejméně kvalifikovaným pracovníkům vyšší mzdu, měl by, dříve či později, zvýšit odměnu i zaměstnancům odbornějším. Tato situace se může řešit buď propouštěním, zaměstnáváním načerno nebo zdražením výstupu podniku. Zvýšení minimální mzdy by tedy na makroekonomické úrovni mohlo kromě rostoucí nezaměstnanosti ovlivnit i míru inflace (a teoreticky i pokles tempa růstu HDP). Vyšší platová úroveň naopak nutí podniky k zefektivnění výroby.

Nejednoznačné jsou i dopady na státní rozpočet. Na jedné straně vláda zinkasuje vyšší částku na daních z příjmu, a tím i na odvodech sociálního a zdravotního pojištění. Na druhou stranu ale mohou stoupnout výdaje spojené s rostoucí nezaměstnaností. Pokud podnikům vzrostou náklady na nekvalifikovanou pracovní sílu, budou podle základních ekonomických pouček takových pracovníků poptávat méně.

Série studií zabývající se vlivem růstu minimální mzdy ve fast-food restauracích (provedené v 90. letech např. ekonomy univerzit v Berkeley a Princeton)48 ovšem toto pravidlo nepotvrzuje. Jejich výsledkem je dokonce opak: zaměstnanost ve fastfood restauracích po navýšení minimální mzdy vzrostla. Negativní vliv zvýšení

4 4

7 8

Průzkum Hospodářské komory. Peníze cz,a.s.

75

minimální mzdy na nezaměstnanost tak nebyl těmito studiemi potvrzen. Jiné studie (např. ekonomů Kalifornské univerzity a Fedu) zase dospěly k výsledkům opačným, takovým, které zmíněnou ekonomickou poučku o negativním dopadu na zaměstnanost potvrzují. Navíc se podle těchto hlasů nárůst minimální mzdy, a tedy i vyšší náklady na pracovní sílu, odrazí ve snížení množství peněz, které zaměstnavatelé věnují na školení a zapracování pracovníků. Další argumenty, které odpůrci minimální mzdy předkládají jsou, že vyšší minimální mzda vede v USA k většímu procentu studentů, kteří nedodělají střední školu. V tomto případě prý proto, že je ze školy láká tučnější výplatní páska. Podle dalších výzkumů pak zaměstnanci ve věku před třicítkou vydělávají méně, pokud jako náctiletí dostávali vysoké minimální mzdy.

Institut minimální mzdy má své odpůrce a příznivce. Většina ekonomů se dnes ale podle magazínu The Economist přiklání k názoru, že rostoucí minimální mzda má na zaměstnanost v nejhorším případě mírně negativní dopady a cituje Lawrence Katze49 z Harvardovy univerzity: "Většina dobře provedených studií ukazuje malé záporné dopady na zaměstnanost mezi náctiletými." Jinými slovy, záporné dopady na zaměstnanost se nepotvrzují a když už, tak jen na zaměstnanost mezi mladistvými.

Vliv minimální mzdy na chudobu je další oblastí, kde dochází mezi odpůrci a příznivci minimální mzdy k vzájemnému rozporu.

Podle názoru většiny je vliv minimální mzdy na chudobu jen velmi malý. Částečně je tomu proto, že lidé žijící pod hranicí chudoby na navýšení minimální mzdy nevydělají, lépe řečeno se ho neúčastní, neboť jsou nezaměstnaní. A také částečně proto, že vyšší náklady na pracovní sílu zdražují výstup podniku, což ve finále znamená dražší zboží a služby také pro chudou část populace. Hlavním důvodem nefunkčnost institutu minimální mzdy v boji s chudobou je fakt, že pracovníci, kteří pracují za minimální mzdu, nejsou chudí (nespadají pod hranici chudoby). Navíc v USA podle The Economist vydělává na růstu minimální mzdy přímo jen 5 %

4 9 Lawrence, F.- KRUEGER,Alan B.: The Effect of the MinimumWage on the FastFood Industry,1999.

76

americké pracovní síly (toto procento pracovníků dostává minimální mzdu, v ČR jde pro srovnání o 2 % pracovní síly) a navíc z této skupiny je téměř třetina (30 %) studentů středních škol. Ti pod hranici chudoby ve většině případů nespadají, za minimální mzdu si totiž jen přivydělávají. Za jejich výživu jsou odpovědní rodiče.

Rovněž existuje studie, z níž vyplývá negativní dopad minimální mzdy na chudobu: vyšší minimální mzda se podle ekonoma Davida Neumarka z Kalifornské univerzity odráží v mírně vyšším počtu domácností žijících pod hranicí chudoby. Někteří zaměstnaní (i za vyšší než minimální plat), na jejichž příjmu závisí celá rodina, jsou totiž

v

důsledku

nutnosti

vykompenzování

vyšších

nákladů

na

platy

pro náctileté propuštěni.

Debata o minimální mzdě je ale z hlediska perspektiv našeho hospodářského růstu spíše kontraproduktivní, protože jednou z největších slabin české ekonomiky je totiž rigidní trh práce, který je charakteristický poměrně malou pružností, zejména nízkou mobilitou a flexibilitou pracovní síly, obtížného rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatelů a neexistence plošného systému celoživotního vzdělávání, je vyžadována výpovědní lhůta a odstupné, z institucionálního hlediska je rigidita trhu práce podporována legislativně omezeným používáním smluv na dobu určitou. Řada zaměstnavatelů50 má velké potíže najít zaměstnance ochotné pracovat na relativně méně exponovaných místech za nižší mzdy. Celá ekonomika potom trpí, neboť méně lidí je zaměstnaných, do země přichází méně investic a ekonomický růst se zpomaluje. Mzda roste rychleji než produktivita práce. Mzdy rostou jak v okresech s vysokou nezaměstnaností, tak i v těch s nezaměstnaností minimální. Náklady spojené s vyšší minimální mzdou se pak paradoxně přenáší na zaměstnance s nízkou mzdou. Někteří z nich se stanou pro firmy neefektivními a dříve či později o práci přijdou. Ještě horším důsledkem je však to, že mnohá hůře placená pracovní místa ani nevzniknou. Zvýšení minimální mzdy tak může vést ke zvýšení nezaměstnanosti nebo pomalejšímu růstu zaměstnanosti.

5

0

Hospodářská komora.

77

Negativní reakce na existenci minimální mzdy i její současnou výši prokázal i nedávný průzkum Hospodářské komory51. Třicet sedm procent z téměř tisícovky zaměstnavatelů hodnotilo minimální mzdu jako nepřiměřenou, dalších 21 procent ji označilo za neadekvátní. Zhruba třetina podnikatelů by podle průzkumu uvítala zrušení minimální mzdy, stejný počet je pro její zmrazení nejméně po celý následující rok. Téměř všichni oslovení se shodli, že současný růst minimální mzdy vede k práci načerno. Čtyři pětiny respondentů se domnívají, že její růst může firmy nenávratně poškodit, a dalších 34 procent potvrzuje, že růst má negativní vliv i v dalších příjmových skupinách. Podnikatelé mají jasno i v tom, jak vysoká by minimální mzda nyní měla být. Třetina dotázaných považuje za přijatelné rozmezí mezi šesti a sedmi tisíci. Pouhým čtyřem procentům firem by nevadila výše nad 8 000 Kč.

7.4. Úplné náklady práce v ČR a jejich struktura Musíme si však uvědomit, že náklady na zaměstnance s minimální mzdou nečiní pouze 8 000 Kč, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale mnohem více52. Zaměstnavatel totiž hradí za zaměstnance sociální a zdravotní pojištění ve výši 35 % a náklady se tak zvýší na celkových 10 739,- Kč. Je třeba zdůraznit, že takto vysokou částku musí zaměstnavatel platit i zaměstnanci, který si na ni nevydělá. Ohroženi jsou především malí a střední podnikatelé, kteří si nemohou dovolit svým zaměstnancům platit vysoké mzdy. Nyní pobírá minimální mzdu okolo dvou procent všech zaměstnanců, u velkých firem je to zhruba jen půl procenta. Přitom právě u velkých společností není ten problém tak velký. Mohou totiž rozložit své mzdové náklady tím, že uberou pracovníkům, kteří mají vyšší mzdu. U menších firem53 nebo živnostníků 5 5 5

1 2 3

Hospodářská komora-průzkum zaměstnavatelů k minimální mzdě. ČSÚ – Úplné náklady práce v ČR Průzkum Hospodářské komory.

78

to ale není možné, protože malé firmy si kvůli tak vysoké minimální mzdě nemohou dovolit a kvalitně zaplatit špičkové zaměstnance, neboť mají malé mzdové prostředky.

V roce 2007 dosáhly náklady práce v ČR průměrné výše 31 020 Kč na jednoho zaměstnance za měsíc, resp. 216,38 Kč za odpracovanou hodinu54. V přepočtu za celý rok vydali zaměstnavatelé průměrně na jednoho zaměstnance 372 235 Kč.

Jak můžeme vidět v následujícím grafu, nejvýznamnější složkou nákladů práce jsou mzdy a platy za vykonanou práci, tj. za skutečně odpracovanou dobu. V roce 2007 dosáhly měsíčně hodnoty 19 594 Kč na jednoho zaměstnance a jejich podíl na nákladech práce činil 63,17 %. V této složce mzdy byly nejvyšší tarifní (základní, smluvní) mzdy, které dosáhly částky 14 533 Kč měsíčně na zaměstnance (tj. 46,85 % nákladů práce) 2 288 Kč (tj. 7,43 %) činily odměny a prémie vyplácené pravidelně v předem stanovených termínech. Náhrady mzdy za neodpracovanou dobu 2 260 Kč (7,29 % z celkových nákladů práce). Z toho nejvyšší složkou byly náhrady mzdy za dovolenou, které dosáhly průměrné částky 1 928 Kč měsíčně na jednoho zaměstnance (tj. 6,22 %). Mzdové složky celkem (tzv. přímé náklady) činily 21 854 Kč (tj. 70,45 % nákladů práce). 7Graf č. 5: Struktura nákladů práce v ČR v roce 2007

5

4

ČSÚ – Úplné náklady práce v ČR a jejich struktura v roce 2007

79

Struktura nákladů práce v ČR v roce 2007 sociální požitky 2,16%

personální náklady 1,33%

ostatní 1,07%

platby zákonného pojistného 24,98%

mzdy a platy 63,17%

náhrady mzdy 7,29%

Zdroj: ČSÚ, Struktura nákladů práce v ČR v roce 2007

Druhou nejvyšší položkou nákladů práce byly platby zákonného pojistného. Jedná se o pojistné na důchodové zabezpečení, nemocenské pojištění a příspěvky na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na všeobecné zdravotní pojištění a zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. Tyto ze zákona povinné příspěvky představovaly v roce 2007 pro zaměstnavatele průměrnou částku 7 750 Kč měsíčně na jednoho zaměstnance, tj. 24,98 % z celkových nákladů práce. Ostatní položky nákladů práce, tj. sociální požitky (příspěvky na bydlení a stravování, příspěvky do sociálních fondů aj.), náklady a výdaje na úhradu nadstandardních programů sociálního a penzijního připojištění, odstupné a personální náklady spojené s náborem a školením zaměstnanců, výchovou učňů a daně a dotace související se zaměstnáváním lidí, tvořily dohromady 4,56 % nákladů práce (tj. 1 416 Kč měsíčně na zaměstnance).

80

Závěr 81

Od počátku existence zákonné minimální mzdy existují velké spory, které se týkají zejména dopadů jejího zavádění a případného zvyšování její úrovně. Nejčastěji zkoumaným a diskutovaným účinkem minimální mzdy ve světové literatuře je její vliv na zaměstnanost, a to buď na celkovou, nebo specifických skupin zaměstnanců, jako například mladistvých, nekvalifikovaných či nevzdělaných pracovníků. Často se také můžeme setkat s výzkumy dopadu minimální mzdy na úroveň spotřebitelských cen, tedy na inflaci.

Diplomová práce byla věnována problematice minimální mzdy v České republice a v dalších státech EU. Řešení diplomové práce bylo zaměřeno především na oblast teorie a názorů na minimální mzdu, na její genezi, vývoj a stanovení minimální mzdy v zemích EU, kde je stanovena statutárně. Bylo provedeno srovnání minimální mzdy s ostatními veličinami (např. životním minimem, průměrnou hrubou mzdou), postavení minimální mzdy v zemích EU a její srovnání s ČR. Poslední kapitola se zabývá působením minimální mzdy na trhu práce a jejího vlivu na tento trh..

V průběhu vypracování diplomové práce byly dosaženy tyto poznatky:

1. V počátečních letech transformace byla minimální mzda do roku 1998 zvýšena pouze třikrát. Za sedm let své existence byla navýšena jen o pouhých 650 Kč. Začínaly se též stupňovat problémy spojené s nedostatečnou valorizací minimální mzdy, které vyvrcholily v roce 1998. Následně začala minimální mzda růst po půlročních a ročních intervalech až do ledna 2002. V tomto období byl největší nárůst v roce 1999, kdy částka 2650 Kč byla navýšena až na 3250 Kč, což představuje nárůst o 22,6 %. V tom samém roce 1. 7. 1999 byla přijata další změna a to o dalších 10,8 %.

2. K další změně došlo na počátku roku 2000, kdy byla nově zavedena nižší sazba minimální mzdy pro mladistvé ve věku 18 až 21 let. Tímto byla snaha ovlivnit a zvrátit nepříznivý vývoj nezaměstnanosti mládeže a snaha zvýšit tak jejich konkurenceschopnost na trhu práce. Nižší mzdové náklady související s jejich zaměstnáváním tak měly pozitivně ovlivnit zájem zaměstnavatelů tyto mladé 82

pracovníky bez praxe zaměstnávat a umožnit jejich počáteční adaptaci na pracovní proces. Byla též stanovena a uplatňována nižší než základní sazba pro mladistvé zaměstnance do 18 let (v hodinovém i měsíčním vyjádření).

3. V roce 2001 byla přijata další změna, kterou je snížena maximální týdenní délky pracovní doby, a to z dosavadních 43 hodin na 40 hodin týdně. Při dalším zvyšování minimální mzdy už bude nezbytné vzít v úvahu, že její další nárůst může mít negativní vliv na zaměstnanost rizikových skupin občanů nebo osob se zdravotním postižením a také může být neúnosnou mzdovou zátěží pro zaměstnavatele. Z porovnávání vzájemného vztahu minimální mzdy ke mzdě průměrné vyplývá, že v prvních letech transformace minimální mzda stagnovala a průměrná mzda rostla. K obratu došlo v roce 1999, kdy byla minimální mzda výrazně navyšována a dynamika jejího vývoje se začala vyrovnávat s dynamikou průměrné mzdy. Je tendence, aby minimální mzda oscilovala okolo jedné poloviny průměrné mzdy. To souvisí se skutečností, že se polovina průměrné mzdy užívá k nejrůznějším výpočtům (např. minimálního vyměřovacího základu pro výpočet pojistného na sociální zabezpečení).

4. Další analýza se týkala poměru čisté minimální mzdy a životního minima. Tento poměr nám udává, zda čistá minimální mzda pokrývá životní minimum jednotlivce. V letech 1993 až 1999 tento poměr je menší než jedna, takže zaměstnanec pobírající minimální mzdu nedosáhne touto částkou ani na stanovené životní minimum, což je demotivující pro zaměstnance. Teprve od roku 2000 je čistá minimální mzda vyšší než životní minimum. Trend, kdy se zvětšuje poměr mezi těmito ukazateli trvá dodnes. Čistá minimální mzda dosahuje 1,35 násobku životního minima. Byl nejen zkoumán poměr minimální mzdy jednotlivce k životnímu minimu, ale je zde uvedeno i životní minimum za čtyřčlennou domácnost, kde se berou v potaz dva výdělečně činní a dvě děti ve věku od deseti do patnácti let (kde oba pracující pobírají minimální mzdu). Je to snaha ukázat, zda jsou pak schopni z těchto mezd dosáhnout vyšší částku než je stanovené životní minimum pro čtyřčlennou domácnost. Opět je zde klesající tendence od roku 1992 až do roku 1998. V tomto roce nedosáhl dvojnásobek 83

minimální mzdy ani padesát procent životního minima čtyřčlenné domácnosti. V roce 2005 je tato bilance nejpřijatelnější, ale ani ta ještě nedosáhla poměru jedna, který by zajišťoval aby minimální mzda jako pracovní příjem převyšoval životní minimum jako sociální dávku. toto životní minimum.

5. Postavením minimálních mezd v zemích EU a hlavně v těch zemích, kde je minimální mzda stanovena statutárně se zabývala další část. Blíže jsou rozebrány státy: Belgie, Nizozemsko, Francie, Lucembursko, Irsko, Španělsko, Portugalsko, Řecko, Spojené království, Polsko, Slovensko a Maďarsko. Mezi jednotlivými zeměmi panují podstatné rozdíly týkající se způsobu stanovení, okruhu uplatnění, odstupňování či valorizace minimální mzdy. Většina zemí se též rozhodla stanovit snížené minimální mzdy pro mladé pracovníky. Právě mladší pracovníci a pracující ženy dostávají minimální mzdu nejčastěji.

6. Poslední část diplomové práce se týkala trhu práce, jeho formování v České republice, nezaměstnaností a skutečnými náklady na zaměstnance s minimální mzdou. Trh práce ovlivňuje stát a řada jeho institucí, které realizují politiku aktivní zaměstnanosti. Z toho vyplývá, že trh práce není trhem v pravém smyslu slova, kde se odehrává soupeření nabídky a poptávky po zboží a službách prostřednictvím cen, ale je specifickým trhem z celé řady příčin. Především pracovní síla není jen zbožím, je znevýhodňována tím, že její možnosti nabídky a volby na trhu práce jsou omezenější než možnosti poptávky po práci. Proto je trh práce označován za asymetrický. Stát ovlivňuje trh práce systémem pracovně právní legislativy, tripartitním vyjednáváním včetně stanovení minimální mzdy, mzdové regulace, důchodovým zabezpečením s určením věku odchodu do důchodu a délkou školního vzdělání, jeho dostupností atd.

Představa o úplném zrušení minimální mzdy je prakticky nereálná, a to z politického důvodu. Požadavek po existenci minimální mzdy je totiž obsažen v Evropské sociální chartě. Ta však ponechává na libovůli jednotlivých členských států, jakým způsobem budou minimální mzdu upravovat, a jaká konkrétní kritéria použijí na její zvyšování. Žádný mezinárodní závazek rovněž nenařizuje, v jakém poměru by měla být 84

minimální mzda vůči průměrné mzdě.

Předkládaná diplomová práce měla za cíl zmapovat problémy, sociální a ekonomické souvislosti vývoje minimální mzdy a vybraných minimálních veličin, zejména životního minima. Cílem bylo poukázat i na vývoj v zemích EU. Vývoj by se měl dále ubírat tak, aby vzájemné vztahy mezi průměrnou mzdou, minimální mzdou a životním minimem byly stanoveny tak, aby se lidem práce vyplatila a nesetrvávali v závislosti na sociálních dávkách.

Celkové zvýšení nezaměstnanosti nebývá nijak dramatické a projevuje se hlavně u nejmladších zaměstnanců s nejnižší produktivitou. Zvýšení minimální mzdy o desetinu vede podle Organizace pro evropskou spolupráci a rozvoj ke zvýšení nezaměstnanosti až o tři procentní body. Předpověď ekonomické teorie je navíc taková, že vliv minimální mzdy na zaměstnanost bude silnější v menších otevřených ekonomikách, ke kterým se Česko řadí.

Ačkoliv se zdá, že zvyšování minimální mzdy je především pro zaměstnance s nízkým příjmem přínosné, nemusí tomu být vždy. Především je nutno zdůraznit, že minimální mzda nevychází z reálných ekonomických a výkonnostních ukazatelů příslušného zaměstnance, ale je určena zcela direktivně státem. Tato skutečnost je v rozporu s ekonomickou realitou, kdy by měl být každý zaměstnanec odměňován především v závislosti na své kvalifikaci, výkonnosti, pracovní morálce a nasazení. Pro stanovení výše minimální mzdy tak ekonomické hledisko ustupuje do pozadí a uplatňují se především politické vlivy. Lze říci, že zaměstnavatel je nucen zastupovat sociální funkci státu a uměle stanovenou minimální mzdou motivovat nezaměstnané k práci, kteří by o ní za nižší mzdu neměli zájem, protože sociální dávky jsou mnohdy vyšší nebo srovnatelné. Místo, aby stát motivoval nezaměstnané účinnou a efektivní politikou v oblasti své sociální politiky, snaží se motivovat nezaměstnané za peníze podnikatelů prostřednictvím minimální mzdy. Zaměstnanec má tak dovedeno do absurdna, díky minimální mzdě, nárok na jisté peníze i za práci, kterou neodvedl.

85

Literatura

BARTOŠOVÁ, M.: Východiská a funkcie minimálnej mzdy. Bratislava, Výskumný ústav práce, sociálnych veci a rodiny 1999.

BAŠTÝŘ, I.: Průměrná mzda, minimální mzda a životní minimum-Mezinárodní srovnání. Praha, Výzkumný ústav práce a sociálních věcí 1996.

BAŠTÝŘ, I.: Vztahy mezi pracovními a sociálními příjmy. [Výzkumná práce]. Praha, Výzkumný ústav práce a sociálních věcí 2002.

BAŠTÝŘ, I.: Vybrané aktuální problémy uplatňování minimální mzdy v ČR, Praha,Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 2005

ERIKSSON, T.: PYTLIKOVÁ, M.: Consequences of minimum wage increases: Empirical evidence from Czech and Slovak Republics. Ostrava, Fakulta ekonomická Vysoké školy báňské, 2001.

Evropská sociální charta Rady Evropy. MACÁKOVÁ,L.: Mikroekonomie.

GOTTVALD, J.; HANČLOVÁ, J.; PYTLIKOVÁ, M.; STANĚK, V.: Minimum wage in the wage structures of the Czech and Slovak Republics. Ostrava, Fakulta ekonomická Vysoké školy báňské, 2001.

HÁJEK, P.: Nová minimální mzda od 1. ledna 2002, Práce a mzda, č. 1/2002, ISSN 0032-6208. 86

HANČLOVÁ, J.: Účinky růstu minimální mzdy na průběh mzdového rozdělení, nezaměstnanost a odpracované hodiny. Ostrava, Fakulta ekonomická Vysoké školy báňské, 2001.

SAMUELSON: Ekonomie, str. 676-716.

HOLÁNOVÁ, E.: Minimální mzda v České republice a zemích OECD, Práce a mzda, č. 1/1999, ISSN 0032-6208.

HOLÁNOVÁ, E.: Vyšší minimální mzda v roce 2001, Práce a mzda, č.11-12/2000.

HOLÁNOVÁ, E.: Minimální mzda v České republice a v zemích OECD, Práce a mzda, č. 1/1999, str. 17-24.

CHLÁDKOVÁ, A.: Minimální mzda od 1.1 2003, Práce a mzda, č. 1/2003, ISSN 0032-6208.

CHOMÁTOVÁ, L.: Optimalizace úrovně a relací minimální mzdy v ČR, VÚPSV Praha, 2003.

JURAJDA, Š.; PŘIBYL, M.: Minimální mzda: Co říká teorie a empirie. [Šestý seminář České společnosti ekonomické v řadě „Ekonomické teorie a česká ekonomika“]. Praha, Česká společnost ekonomická 1999.

MĚCHURA V.: Minimální mzda - sociálně-ekonomická kategorie, Práce a mzda, č. 12/1994, ISSN 0032-6208.

BROŽOVÁ, D.: Společenské souvislosti trhu práce, 2003, str. 26.

BROŽOVÁ, D.: Kapitoly z ekonomie trhů práce, 1. vydání, Praha, Vysoká škola

ekonomická v Praze Nakladatelství Oeconomica, 2006, 173 str., ISBN 80-245-1120-7

87

ROTHBARD, M.: Ekonomie státních zásahů, 2001.

FRIEDMAN, M.: Kapitalismus a svoboda. Praha, Liberální institut,1994,str.156. ROTHBARD, M.:: Ekonomie státních zásahů. Praha, Liberální institut,2001,str.143

DE FRAJA, G.: Minimum Wage Legislation, Produktivity and Employment, Econommica, New Series, Vol. 66, No. 264, listopad 1999.

MĚCHURA, V.: Minimální mzdové tarify - ano či ne, Práce a mzda, č. 13/1994, ISSN 0032-6208.

Minimum wages 1997, A comparative study. ISBN 92-828-3032-2. OECD: Employment Outlook. Paris, OECD 1997. Str. 31-49. ISBN 92-64155-79-1.

PATERNOSTER, A.: Minimum wages, EU Member States and Candidate Countries, January 2004, Statistics in focus, Eurostat,. 10/2004.

TAXING WAGES, OECD 2002-2003.

TOMEŠ, I.: Úprava minimálních mezd, VÚPSV Bratislava, 1991, ISBN 80-7138004-0.

Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 131/1970 o stanovení minimálních mezd se zvláštním zaměřením na rozvojové země.

Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 26/1928 o zavedení metod stanovení minimálních mezd.

Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 99/1951 týkající se praxe pro stanovení minimálních mezd v zemědělství. 88

PROFIT – podnikatelský týdeník, ročník 2006, číslo 46-téma-článek-co dál s minimální mzdou. PRÁVO A EKONOMIE – Minimální mzda.

HOSPODÁŘSKÉ NOVINY, 2. 11. 2004, str.10, rubrika: Názory.

MLADÁ FRONTA – Deník E15 (leden-březen).

ČNB – Minimální mzda škodí.

ÚSTAVNÍ ZÁKON č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod České republiky.

ZÁKON č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku.

ZÁKON č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, § 3 odstavec 5.

ZÁKON č. 65/1965 Sb., zákoník práce.

ZÁKON č. 262/2006 Sb., zákoník práce.

NAŘÍZENÍ VLÁDYč. 567/2006 Sb. NAŘÍZENÍ VLÁDY č. 303/1995 Sb., o minimální mzdě.

NAŘÍZENÍ VLÁDY č. 333/1993 Sb., o stanovení minimálních mzdových tarifů a mzdového zvýhodnění za práci ve ztíženém a zdraví škodlivém pracovním prostředí a za práci v noci. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD: Míra inflace. 89

ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD: Průměrné hrubé měsíční mzdy zaměstnanců podle hlavních tříd KZAM podle krajů v roce 2005, Nezaměstnaní, obecná míra nezaměstnanosti (ILO) a míra ekonomické aktivity podle krajů.

MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ: Přehled o vývoji minimální mzdy.

MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ: Životní a existenční minimum od 1. 1. 2007.

PÁRAL, P.: Minimální mzda: stát bohatne, chudí jsou ještě chudší, Euro ekonomický týdeník, číslo 51-52, 19. 12. 2005, ISSN 1212-3129, EURONEWS, a. s.

90

Internetové zdroje:

http://www.penize.cz/18592-vyssi-minimalni-mzda-zbohatneme-nebo-ztratime-praci http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/index2008_sitemap.html? (10.3.2009) http://finance.cz/ekonomika/informace/ekonomika/prijmy/ (20.3.2009) http://www.mpsv.cz/cs/10 (1.3.2009) http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/statisticke_rocenky_ceske_republiky (2.3.2009) http://www.czso.cz/xa/edicniplan.nsf/kapitola/13-1101-06-2006-04 (10.2.2009) http://www.mpsv.cz/files/clanky/4050/Minimalni_mzda_2007_.pdf (10.2.2009) http://www.mpsv.cz/cs/871 (22.2.2009) http://www.mpsv.cz/cs/3213 (1.3.2009) http://www.podnikatel.cz/firma/zamestnanci/special-reforma-zivotni-minimum/ (8.3.20069 http://www.alis.cz/clanky/detailClanku.jsp?id=1912 (8.3.2009) http://bankovnictvi.ihned.cz/ (7.3.2009) http://www.penize.cz/prace-rodina-davky (7.3.2009) http://www.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/p/3112-08 (10.3.2009) http://www.finance.cz/ekonomika/prace/nezamestnanost/ (5.3.2009) http://www.finexpert.cz/Prace-studium/Minimalni-mzda-v-Evrope-roste-v-Ceskuporad-8-000-Kc/sc-36-sr-1-a-24214/default.aspx (9.3.2009) http://zpravy.kurzy.cz/162769-cr-prumerna-mzda-vzrostla-ve-4-ctvrtleti-o-8-3/ (1.3.2009)

91

Seznam tabulek

Tabulka č. 1: Nejnižší úroveň zaručené mzdy pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin je odstupňována podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávaných prací, zařazených do 8 skupin, takto:

Tabulka č. 2: Příklady minimální mzdy podle délky stanovené týdenní pracovní doby a procentních sazeb.

Tabulka č. 3: Zaručená mzda podle délky stanovení týdenní pracovní doby a pracovní sazby.

Tabulka č. 4: Meziroční indexy za roky 1996 – 2007 v %.

Tabulka č. 5: Dosavadní úpravy minimální mzdy jsou zachyceny v následující tabulce.

Tabulka č. 6: Přehled minimální mzdy v Evropě v současné době.

Tabulka č. 7: Přehled vývoje minimální mzdy a její poměr k průměrné mzdě v ČR za období 1994-2009.

Tabulka č. 8: Srovnání minimální a průměrné hrubé měsíční nominální mzdy zaměstnanců v nepodnikatelské a podnikatelské sféře.

Tabulka č. 9 : Částky životního minima od 1.1.2007 v Kč za měsíc.

Tabulka č. 10: Příklady životního minima různých typů domácností v Kč za měsíc.

92

Tabulka č. 11: Vývoj částek minimální mzdy, životního minima a jejich vztah v období let 1991 až 2007 v České republice.

Tabulka č. 12: Minimální mzda v mimoevropských členských zemích OECD.

Tabulka č. 13: Minimální mzdy platné v zemích Evropské unie v národních měnách členských zemí EU (mimo eurozónu) i jejich převody na společnou evropskou měnu euro.

Tabulka č. 14: Míra nezaměstnanosti v letech 1993 – 2007 v ČR.

Tabulka č. 15: Struktura uchazečů o zaměstnání podle věku.

Tabulka č. 16: Struktura uchazečů o zaměstnání podle vzdělání.

93

Seznam grafů

Graf č. 1: Vývoj minimální a průměrné mzdy od roku 1991 – 2007.

Graf č. 2: Vývoj částek čisté minimální mzdy a životního minima pro jednočlennou domácnost.

Graf č. 3: Podíl uchazečů o zaměstnání do 25 let a nad 50 let věku na celkovém počtu uchazečů (v %) v období 2005 – 1.pol.2008.

Graf č. 4: Vyjadřuje podíl uchazečů na jedno volné pracovní místo v jednotlivých vzdělanostních kategorií v červnu 2007 a 2008.

Graf č. 5: Struktura nákladů práce v ČR v roce 2007.

94

Seznam příloh

Příloha č. 1: Shrnutí základních principů uplatňování statutárních minimálních mezd

v členských státech EU a států Visegrádské čtyřky.

Příloha č. 2: Vývoj nezaměstnanosti v České republice od roku 1993 do roku 2008.

95

Přílohy:

96

Příloha č. 1: Shrnutí základních principů uplatňování statutárních minimálních mezd v členských státech EU a států Visegrádské čtyřky.

Rok zavedení

Okruh uplatnění

Belgie

Francie

Irsko

Lucemb ursko

Nizoz emí

Portug alsko

Řec ko

Šp an ěl sk o

1975

1950 (1970)1

2000

1973

1968

1974

1991

1980

1999

1991

1988

1990

1991

zam ěstn anci privá tníh o sekt oru

za m ěs tn an ci vš ec h od vě tví

za mě stn anc i vše ch odv ětví star ší 16 let

za mě stn anc i vše ch odv ětví

za mě stn anc i vše ch odv ětví

za mě stn anc i vše ch odv ětví

zamě stnan ci všech odvět ví

zaměstn anci privátní ho sektoru 21 let a více

Všichni zaměstn anci starší 18 let

všichni "zkušení" zaměstn anci

všichni zaměstn anci starší 18 let

zaměs tnanci všech odvětv í starší 23 let

zaměs tnanci všech odvětv í

1

Vel ká Brit áni e

ČR

Ma ďar sko

Pol sko

Slove nsko

Způsob stanovení

vyjedná vání sociální ch partnerů

stanove na vládou

stanoven a vládou po konzulta ci se sociální mi partnery nebo pracovní ho soudu

stanove na vládou

stanov ena vládou

stanov ena vládou

2

každ oroč ní vyje dnáv ání soci álníc h part nerů

st an ov en a vl ád ou

sta nov ena vlá dou po kon zult aci se soci ální mi part ner y

sta nov ena vlá dou na zákl adě dop oru čen í soci ální ch part ner ů

sta nov ena vlá dou na zákl adě dop oru čen í soci ální ch part ner ů

sta nov ena vlá dou na zákl adě dop oru čen í soci ální ch part ner ů

stano vena vládo u na zákla dě dopor učení sociál ních partn erů

Odstupňování sazeb

ZS: od 21 let; NS : mladší 16 let 70%, za každý rok + 6%

ZS: od 18 let; NS: do 17 let 80%, 17 až 18 90% (při praxi do 6 měsíců)

ZS od 18 let (s dvouleto u praxí) NS: do 18 let 70% nad 18 let v prvním roce 80% ve druhém 90%

ZS: od 18 let; NS: 15 let 40%, 16 let 70%, 17 let 80%, též u zdravot ně postiž. zaměstn anců

ZS: od 23 let; mladší v% základ ní sazby 2

ZS: od 18 let; mladší 75% ZS ; zaměs tnanci v zauče ní nebo v trénink u 80%

3

ZS: Odli šné sazb ya pod mínk y náro ku jsou stan oven y pro man uální a nem anu ální prac ovní ky

Z S: od 18 let 3

ZS: od 16 let

viz výš e

Saz ba nen í dife ren cov ána

ZS: všic hni za mě stn anc is ale spo ň 2let ou pra xí v za mě stn ání. v prv ním roc e pra xe 80 %a ve dru hé m 90 % ZS

ZS:za měst nanci starší 18 let mimo - ID a mlad. 16 let 50%, 75% ZS ČID a od 16 do 18 let

Způsob valorizace

Typ MM

automat ická úprava pomoci indexu a periodic ká revize

měsíční

automat ická úprava pomoci indexu a roční revize

hodinov á

stanoven a vládou po konzulta ci se sociální mi partnery nebo pracovní ho soudu

hodinová

automat ická úprava pomoci indexu a periodic ká revize

měsíční

dvakrá t ročně

roční na základ ě vládní předp ovědi inflace

ročn í na zákl adě vlád ní před pově di infla ce

ro čn í na zá kl ad ě vl ád ní př ed po vě di inf la ce

měsíč ní

měsí ční pro nem anu ální prac .,de nní pro man uální

m ěs íč ní a de nn í

měsíč ní

Pramen: Regnard, P: Minimum wages 2003, Eurostat – Statistics of focus

4

sta nov ena vlá dou po kon zult aci se soci ální mi part ner y

sta nov ena vlá dou obv ykle jed nou roč ně

sta nov ena vlá dou na zákl adě dop oru čen í soci ální ch part ner ů

hod ino vá

mě síč ní a hod ino vá

mě síč ní

od rok u 200 3 mo žno st val oriz ova t jed nou neb o 2x roč ně

stano vena vládo u na zákla dě dopor učení sociál ních partn erů

mě síč ní

měsí ční a hodin ová

Příloha č. 2: Vývoj nezaměstnanosti v České republice od roku 1993 do roku 2008. Nezaměstnanost v roce 2008 leden

únor

březen

duben

květen

červen červenec

srpen

Nezaměstnanost 6,1 5,9 5,6 5,2 5,0 5,0 5,3 5,3 (MPSV) % Nezaměstnanost 364.544 355.033 336.297 316.118 302.507 297.880 310.058 312.333 Počet osob

září

říjen

listopad

prosinec

5,3

5,2

5,3

6,0

září

říjen

listopad

prosinec

Zdroj: Reuters

Nezaměstnanost v roce 2007 leden

únor

březen

duben

květen

červen červenec

srpen

Nezaměstnanost 7,9 7,7 7,3 6,8 6,4 6,3 6,4 6,4 6,2 5,8 5,6 (MPSV) % Nezaměstnanost 465.458 454.737 430.474 402.932 382.599 370.791 376.608 372.759 364.978 348.842 341.438 Počet osob Zdroj: Reuters

6,0 354.878

Nezaměstnanost v roce 2006 leden

únor

březen

duben

květen

červen červenec

srpen

září

říjen

listopad

Nezaměstnanost 9,2 9,1 8,8 8,3 7,9 7,7 7,9 7,9 7,8 7,4 7,3 (MPSV) % Nezaměstnanost 531.235 528.154 514.759 486.163 463.042 451.106 458.270 458.729 454.182 439.788 432.573 Počet osob Zdroj: Reuters

1

prosinec

7,7 448.545

}}}

1