milost & pravda z p r a v o d a j Únor 2008
Slovo úvodem Je čtvrtek a my máme letos úplně první zkoušku chvály. „Pane, když odkryješ hřích, kdo obstojí?...“, zpíváme v jedné písni. Pro někoho fráze, ale po pravdě jde o skutečnost s dalekosáhlým dopa− dem. Dá se říct, že s dopadem až na věčnost. Dokud jsme tady na světě – dokud žijeme tady na světě – jsme ještě celkem v pohodě. Můžeme si jednoduše říkat, že „to“ ještě není tak zlý. „Tohle“ dost možná ani hřích není. A „tadyto“ dělá skoro každej... Jenže „to“, co si teď tady tak úspěšně omlouváme, bude jednou „velký problém“. Před Bohem nic neschováme. To, co On odkryje, se zjeví v plné „kráse“. A před Ním neobstojí ani ten „nejmenší“ hřích. Neobstojí ani ta nejpreciznější výmluva. Ani ukazování na druhé: „Oni přece taky...“ Nic. V ten moment nenajdeme slova, která by náš hřích vysvětlila. Písmo říká, že oněmíme. Jakto? Proč se nebudeme snažit to nějak omluvit? Proč se nebudeme hájit? To je jasné. Budeme jasně vnímat, že je to ab− solutně zbytečné. Tváří v tvář ztělesněné Pravdě se o to nebudeme ani pokoušet. Budeme totiž „vědět“, protože On sám k nám mluvil. „Kdybych nepřišel a nemluvil k nim, neměli by hřích, ale teď pro svůj hřích nemají výmluvu.“ (Jan 15:22) Máme Jeho srdce, Jeho život, Jeho zákon je vepsaný do nás... Jednoduše máme schopnost jasně rozlišovat, co hřích je a co není. Nic na tom nemění to, že si některé věci budeme obhajovat a přesvědčovat sebe i okolí, že je všechno OK. Víte, nakonec to vymýšlení nejlepších výmluv unaví a naše svědomí stejně dál křičí: „Je to hřích!“ Jestli si vážně potřebujeme odpočinout, pak... „...čiňte pokání a obraťte se, aby vaše hříchy byly smazány a přišly časy osvěžení od Pánovy tváře.“ (Skutky 3:19) Potom už si nebudeme muset zatěžovat hlavu hledáním výmluv. Před Ním totiž obstojí jen Ježíšův život v nás. A jednou společně půjdeme v tom zástupu... „Potom jsem uslyšel mocný hlas velikého zá− stupu v nebi, který říkal: ´Halelujah! Spasení a sláva, čest i moc Pánu, našemu Bohu...´“ (Zj 19:1) − zdes −
j i h o č e s k ý c h
ročník 8
c í r k v í
číslo 2
Zůstávat pevně v Kristu Poselství, které vám dnes píši, je poselství, které dal Duch svatý mně. Skutečně je považuji za své vlastní, osobní volání k probuzení. Jsem si vědom, že mnozí čtenáři možná nepotřebují stejné popíchnutí jako já. Ale vyburcování Duchem svatým se mě tak hluboce dotklo, že chci mít tyto poznámky neustále před sebou na svém pracovním stole, abych je mohl v příštích dnech číst znovu a znovu. Víte, existuje jedna věc, které se děsím nad všechny ostatní; a to je pomyšlení, že bych se zatoulal daleko od Krista. Chvěji se hrůzou při představě, že bych mohl zlenivět, být duchovně lhostejný, úplně se přestal modlit a nesháněl se celé dny po Božím slově. Když jsem v posledních čtyřech letech cestoval po světě, byl jsem svědkem celosvětové „duchovní tsuna− mi“ zlověstného unášení. Vlny této tsunami zaplavují celé denominace, zanechávají za sebou močály plné trosek netečnosti, apatie, lhostejnosti. Děje se to po celém světě, kdysi mocné církve a denominace se odklánějí od zbožných cest svých zakladatelů. Bible jasně varuje, že se věrní křesťané mohou odklonit od Krista, že to je možné. A poskytuje mocná varování, abychom si dali pozor a neusnuli v této půlnoční hodině. „Proto musíme věnovat tím větší pozornost tomu, co jsme slyšeli, abychom to snad neminuli. Jestliže totiž slovo řečené skrze anděly bylo pevné a každému přestoupení a neposlušnosti se dostalo spravedlivé odplaty, jak potom unikneme my, zanedbáme−li takovéto spasení…?“ (Židům 2:1–3). Existují biblické příklady kdysi silných církví, které se odklonily od Krista. Ve Zjevení čteme o církvi v Efezu, která zarmucuje Krista tím, že opustila svou první lásku. Podobně též laodikejská církev, která je unášená do vlažnosti, a církev v Sardách, upadající do duchovní smrti. Pavel napomíná věřící v Galácii, že opustili vítězství Kristova kříže a obrátili se ke skutkům těla. Pavel říká: „Probuď se ty, kdo spíš.“ „Pečlivě dbejte na to, jak žijete: nechovejte se jako hlupáci, ale jako moudří lidé. Využívejte svěřený čas, protože doba je zlá.“ (Ef. 5:15−16). Pavel také naléhal: „A ještě něco. Rozumějte, jaká je doba, protože přišel čas probudit se ze spánku. Spása je nám teď blíže, nežli když jsme uvěřili.“ (Řím.13:11). Dodává, že někteří věřící „nedbají na Krista…některé se už totiž uchýlily zpět k Satanovi“ (1. Tim. 5:11,15). Každá z těchto pasáží je určená ne pro nevěřící, ale pro Duchem naplněné
C e s t a
ž i v o t a
pro vnitřní potřebu − neprodejné
D. Wilkerson
mít se na pozoru před zatouláním od Pána
Rok 2008 rokem posvěcení Při hledání Boží vůle pro naši církev v novém roce 2008 mi Pán ukázal 1.Tes.4:7−8: Bůh nás přece nepovolal k nečistotě, ale k posvěcení. Kdo tedy toto odmítá, neodmítá člověka, ale Boha, který nám také dal svého Svatého Ducha. Posvěcení je nutné proto, abychom mohli vstoupit v plnosti do všeho, do čeho nás v roce 2007 Bůh povolal ohledně jednoty této církve, rozvoje jednotlivých sborů a misie. Když se mluví o posvěcení, je třeba mít na mysli obě strany této věci. V posvěcení se oddělujeme od něčeho pro něco. Od čeho se má Kristův učedník v posvěcení oddělovat? Od všeho, co mu brání konat Boží vůli. Proto i my, obklopeni takovým oblakem svěd− ků, odložme každou zátěž i hřích, jenž nám tak snadno bývá překážkou, a s vytrvalostí běžme závod, který leží před námi (Žid.12:1). Abychom mohli žít v Boží vůli, musíme odložit nejen každý vědomý hřích, ale i každou zátěž. Co je tou zátěží? Je to vše, co sice samo o sobě hříchem není, ale stravuje to naši životní energii a čas v takové míře, že nám nezbývá životní energie a čas na konání Boží vůle. Pro co se má Kristův učedník v posvěcení oddělovat? Poté, co odložíme každý vědomý hřích a každou zátěž, která nám brání konat Boží vůli, vytvoří se tím v našem životě prostor a čas ke konání Boží vůle. Chceme−li však být v konání
v š e c h
křesťany. A poselství je jasné: „Probuď se ze své dřímoty. Probuď svůj dar!“ Ale dovolte mi, abych tu uvedl, že mou prvotní starostí není nečinnost a váhavost, kterou vidím v církvi nebo v jejích služebnostech. Ne, mou první a nejpřednější starostí je moje vlastní chození s Kristem. Musím se ptát: „Jak mohu uniknout důsledkům, jestliže zanedbávám Ježíše a nechám se unášet daleko od Něho?“ Pavel řekl, že bychom měli přemýšlet o příkladu Izraele, který se nechal zavát do bláta lenivosti: „Lid si sedl, aby jedl a pil, a vstali, aby se bavili… Proto ať ten, kdo se domnívá, že stojí, dá pozor, aby nepadl“ (1. Kor. 10:7,12). Nerozumějte tomu špatně: Pavel tu nemluví o odpadnutí od Krista. Mluví o odpadnutí od pilnosti. Podobně Pavel varuje: „Ale vy, milovaní, protože to víte předem, chraňte se, abyste nebyli strženi bludem těch zvrhlíků a neodpadli od své stálosti“ (2. Petr 3:17). Proto Pavel říká: „Raději své tělo tužím a podrobuji do služby, abych snad, když kážu druhým, nebyl sám vyřazen“ (1. Kor. 9:27). Celý Pavlův život je o nesení ovoce. A mluví tu jako ten, kdo se děsí pouhého pomyšlení na odpadnutí od stálosti. Podobně jako Pavel, i já jsem si jistý svým spasením. Ale musím dbát těchto varování od Pána a od velkého Božího muže. Přírodní zákon objasňuje zákon Ducha Uděláme dobře, když si vezmeme lekci z přírod− ního zákona. Všechny rostliny a zvířata byla stvořena Bohem a jejich životní cykly a péče odrážejí uni− verzální přírodní zákony. Pavel píše: „Vždyť to, co může být o Bohu poznáno, je jim zjevné… když lidé přemýšlejí o jeho díle“ (Řím. 1:19–20). Opravdu, Ježíš nám říká, abychom se dívali na květiny, ptáky, dobytčata, ovce, mravence a semena, protože z toho všeho se můžeme poučit. Zde je několik duchovních pravd, jejichž vysvětlení jsem našel v přírodě: 1. Zanedbávání způsobuje degeneraci. Pochopil jsem to, když jsem četl o druhu ryb, objevených v jeskyni Mammoth v Kentucky. Je to malý korýš s hlavou, která je naprosto nevýrazná, vybledlá, s dvěma černými skvrnami, které vypadají jako oči. Když však biologové pitvali černé skvrny, ukázalo se, že tyto „oči“ jsou jen nefunkční napodobeniny.
Zvnějšku skvrny jen vypadaly jako oči, na povrchu měly perfektní vzhled. Ale za těmato očima bylo všechno zničené. Zrakový nerv byl scvrklý a odu− mřelý, jenom taková neužitečná nitka. Jednoduše řečeno, tato ryba měla oči, ale neviděla. Co se stalo? Tento zvláštní druh ryb byl kdysi mnohobarevný a měl oči, které normálně fungovaly. Ale dal přednost tmě, chladu a hlubině před světlem. Protože se skryl, jasné barvy časem vybledly. A ne− potřeboval oči, tak se přirozeně přizpůsobily. Kvůli neustálému nedostatku světla úplně ztratily svou funkci zraku. Tohle je mocná lekce o našem duchovním chození. Co nepoužíváš, to ztratíš. Překlad: Pokud doufáš, že budeš mít duchovní život, musíš neustále používat své duchovní schopnosti. Nemůžeš pouze v neděli chodit do církve a očekávat, že ze shromáždění nasaješ dost života, abys čelil dalšímu týdnu. Musíš sám každý den chodit s Bohem. 2. Zanedbávání může být způsobeno únavou z bojů křesťanského života. Právě teď je mnoho vzácných duší jednoduše jen unavených. Jsou vyčerpaní svými tělesnými a duchovními boji, odrážením palby starostí a úzkostí. A přestávají doufat v Ježíše, očekávají jen starosti. Jsou unavení ze stresu, unavení z boje, a ne− pociťují už potřebu být ve svém chození tak horliví. Chtějí jen uniknout. Jeden pastor mi nedávno napsal toto: „Po všechny roky mé služby jsem nikdy neviděl takovou míru starostí, trápení, deprese, problémů ve vztazích a fi− nančního tlaku, jaká v posledních několika letech dopadá na náš sbor. Ale čím víc jsem se modlil a hle− dal Boha ohledně těchto problémů v naší církvi, tím víc jich přibývá. Nakonec mě napadlo, že zanechám služby. Nikdy bych neopustil Krista, ale věci, kterým teď čelím v naší církvi každý den, se zdají příliš složité, abych s nimi jednal.“ David, autor mnoha žalmů, také zeslábnul ze svých bojů. Byl tak unavený ve své duši, tak sevřený trá− pením a soužením, že všechno, po čem toužil, bylo uniknout do místa pokoje a bezpečí: „Srdce se ve mně chvěje bolestí, obavy ze smrti mne oblehly. Hrůza a děs mě svírají a přemožen jsem úzkostí. Přál bych si mít křídla holubí – odlétl bych a našel klid! Uchýlil bych se někam do dáli, v pustině bych se usadil. Pospíšil bych si do bezpečí před touto smrští a vichřicí“ (Žalm 55:4–8). Věřím, že právě teď je tělo Kristovo uprostřed „dokonalé bouře.“ Peklo vybuchlo, a Satan zahájil mohutný útok na přemáhající církev. Mnozí věřící jsou na ústupu a chtějí úplně pryč ze svých zápasů.
Pokračování na str. 2
Komu nasloucháme, když hledáme směr?
Petr Petrášek
Jerry Lillard
Boží vůle úspěšní, musíme být stejně jako v každé jiné činnosti na tuto práci soustředěni. Abychom Boží vůli pro svůj život naplnili, musíme nad Bohem daným cílem přemýšlet, modlit se, hledat Boží způsoby naplnění, vzdělávat se atd. A to vše s vytrvalostí! Jednou, když jsem byl v práci na naplnění Boží vůle netrpělivý, Pán ke mně pro− mluvil: „Vyvolil jsem tě, abys přinesl ovoce, a ne zeleninu! Než strom začne nést hojně ovoce, musí vyrůst a zesílit! To trvá roky, a ne měsíce!“ O tom všem je posvěcení pro Boží vůli. Drazí, nenechte se odradit tím, že cesta křesťana není jednoduchým, instantním životním způsobem, který je dílem okamžiku. Boží vůle nemá hodnotu laciné cetky. Žít v Boží vůli je privilegiem za− slouženým vytrvalou životní obětí křesťana a bez posvěcení není možné v Boží vůli žít. Možná někomu vyvstane otázka: Stojí vůbec za to, v Boží vůli žít? Láska, radost, pokoj, harmonie, naplnění, vědomí smysluplnosti života, kterou život v Boží vůli lidské duši přináší, stojí za tu cenu! Bůh od tebe dnes nechce víc, než jsi dnes schopen udělat, proto tě vyzývám, aby ses dnes rozhodl posvětit se v míře svých aktuálních možností od všeho, co ti brání žít v Boží vůli pro Boží vůli. Nevím, jakým výzvám ty a já budeme tento rok čelit, ale vím, že když se budeme řídit touto radou, budeme docházet cíle svého života.
Možná řeknete „naslouchám Bohu“. Další otázkou je: když řekne tvůj vedoucí, že k němu Bůh promluvil, a ty také říkáš, že k tobě Bůh promluvil, ke komu doopravdy Bůh pro− mluvil? Tyto otázky zkouší naši schopnost pokořit se a doopravdy zjistit, jestli nás vede Bůh, nebo něco či někdo jiný. Jistěže všichni řekneme „Bůh promluvil ke mně“, nebo? Pochybuji někdy o své schopnosti naslouchat Bohu? Jistěže ano, ale většinou když se to týká jen mě a jsem ten jediný, kdo hledá Boží vedení. Ale zdá se, že když jsme dva (nebo více), kdo hledá jeho vůli, tak jsem ten jediný, kdo slyší jasně! Tedy alespoň si to myslím, je to můj (pokorný/ pyšný) názor. Vážně, kdy naposledy jsem důvě− řoval někomu jinému, tomu, co možná přijali od Boha? Ve skutečnosti se děje to, že „naslouchám jen sám sobě“. Je tu nebezpečí, že Bohu ve skutečnosti nena− slouchám, i když si myslím, že ano. Můžu se dokonce naučit slyšet sám sebe (nebo v horším případě ďábla) a myslet si, že ke mně mluví Bůh. To je pouze jinak řečeno „klamu sám sebe“.
−1−
Jak poznám, že nejsem veden správně? Můžu se vyzkoušet. Když Bůh mluví svými různorodými způsoby, jako hlas mého svědomí, Boží slovo, věci, které se mi nelíbí nebo jsou pro mne příliš těžké, ignoruji to? Neposlechnu? Když mi křesťanský vedoucí nebo i jen bratr řekne pravdu, přijmu ji? Při takových příležitostech zjišťuji, že mé NÁZORY mluví daleko hlasitěji, než vše ostatní. Můžu mít určitou etiku pro situace ve svém životě a přitom si myslet, že následuji Boha. Pojďme Boha v tomto novém roce požádat, aby nás vedl k nové citlivosti na Jeho hlas a nové pokoře poslouchat. Nebeský Otče, vím, že jsou chvíle, kdy hledám způsob, jak ignorovat Tvůj hlas. Občas se jen podívám na nádoby, které Tvé poselství nesou, nebo na okolnosti jako na výmluvy, proč nemůžu poslechnout. Prosím, pomoz mi v tomto roce mít přímého ducha a žít ve Tvé blízkosti a ve větší pokoře. Pomoz mi skutečně naslouchat ušima ducha. Vezmi pýchu z mého srdce, když se ti teď znovu poddávám. Amen. (Sheepmail 2.1.08)
Zůstávat pe... Pokračování ze str. 1 Rozhodli se: „Mám toho dost. Nechci opustit Ježíše, ale budu hledat jednodušší cestu.“ Každému věřícímu musím říci tuto pravdu: moc a slávu Krista nalézáme PŘEDEVŠÍM uprostřed bouře Ježíš se zjevil právě tehdy, když se zdálo, že se loď potápí. Zrovna tak, jako se zjevil svým učedníkům, objevuje se uprostřed naší bouře a kráčí po vlnách. Přichází k nám, když jsme v rozžhavené peci, jako to udělal pro hebrejské děti. A je s námi, když jsme vho− zeni do lví jámy, stejně jako byl s Danielem. Opravdu, dostáváme nejvíc Jeho síly v časech naší slabosti. Pavel svědčí: „Řekl mi: Moje milost ti stačí; vždyť má moc se dovršuje ve slabosti“ (2. Kor.12:9). Podobně jako David, touží mnozí z nás uniknout, když prožívají časy strachu a slabosti. Chceme uniknout na nějaké místo, kde budeme daleko od lidí, daleko od našich problémů, bojů a zápasů, někam kde je klid a mír. A tak se někteří uzavřou do sebe nebo jen tupě zírají na televizi, žijí v neustálé depresi, jsou odhodlaní to vzdát, proč se namáhat s důvěrou v Boha, že je provede. Přesto je to právě v čase našich bojů, kdy narážíme na následující přírodní zákon: 3. Zanedbávání ochromuje veškerý duchovní růst. Budete−li zanedbávat rostliny nebo zvířata, připravíte− li je o vodu a živiny, je to začátek smrti. Zkuste se projet po téměř jakékoliv předměstské čtvrti a uvidíte nádherné, sadově upravené zahrádky, zelenou trávu, barevné květiny a rostlinky. Obzvláště o víkendech uvidíte majitele na jejich zahrádkách, jak je zalévají, přistřihují, upravují a hnojí. Ale pak dojdete k jednomu starému domu, který tu nádhernou scenérii ruší. Všechno tu zdivočelo: tráva je přerostlá a suchá, a všude vyrašil vysoký ple− vel, který dusí život. Všechno tu odráží smrt, celý ten výjev křičí: „Zanedbání! Loudavost! Lenost!“ Šalomoun popisuje právě takový obrázek: „Kolem lenochova pole šel jsem, kolem vinice jednoho ztře− štěnce. Hle – vše bylo zarostlé trním, vše bylo kopřivami pokryté, kamenná zídka celá zbořená! To, co jsem viděl, jsem si vzal k srdci, z onoho pohledu jsem se poučil: Chvilku si pospíš, chvilku zdřímneš, na chvilku ruce složíš a odpočneš; vtom bída jak tulák navštíví tě, jak loupežník tě nouze přepadne!“ (Př.24:30−34). Šalomoun nám říká: „Všechno to chřadne vyloženě kvůli zanedbání. Viděl jsem z první ruky, co se děje, když jsi líný, a vzal jsem si to k srdci.“ Tato lekce se dá úplně stejně aplikovat na zanedbávání Božího slova a modlitbu. Když polevíš ve vyhledávání svěžího společenství s Pánem a ve vzácném čase v Jeho Slově, brzy se dostaneš do vleku tělesné gravitace. A cesta zanedbávání směřuje dolů. Nikdo není zatvrzelejší pro probuzení než vlažný křesťan, který je zmítán svým zanedbáváním. Přemýšlím o jedné ilustraci z mé vlastní zahrádky. Strom, který jsem kdysi zasadil do stínu, začal chřad− nout. Rozhodl jsem se ho přesadit na slunné místo a předsevzal si, že ho budu každý den zalévat. Dával jsem do vody lžíci hnojiva „Zázračný růst rostlin.“ Kdykoliv jsem zalévaní vynechal, začínal mít stromek svěšené listy a větve. Ale jak jsem ho zalil směsicí Zázračného růstu, hned oživnul.
Drahý svatý, tvoje Bible je ryzí Zázračný růst. Jestliže ji zanedbáváš, zjistíš, že tvá duše vysychá, vadne. Ale pokud svou duši pravidelně ošetřuješ touto „zázračnou stravou,“ vrátíš se plný síly a života. Ještě jednou mi dovolte ujasnit, pro koho je toto poselství Ducha svatého. Je adresováno ne hříšníkům, ale přemáhajícím křesťanům: tobě a mně. Slyším Ducha, jak říká: „Davide, milovníku Krista, kazateli Bible – říkáš druhým, jak modlitba změnila tvůj život a službu. Ale zanedbáváš mé Slovo? Jestli nebudeš brát vážně to, co ti musím říct, a budeš ignorovat, že lhostejní lidé kolem tebe ztroskotali, zažiješ pozvolný přesun k lenosti. Ve tvém duchu začne nepostřeh− nutelná gravitační strnulost a ta tě změní, staneš se vlažným.“ Nepleťte se, toto poselství není o zákonictví, ale o osobní zodpovědnosti. Pavel na toto téma mluvil k Timoteovi, školil svého mladého svěřence: „Dokud nepřijdu, zabývej se čtením, povzbuzováním a vy− učováním. Nezanedbávej dar, který je v tobě, který ti byl dán skrze proroctví s vkládáním rukou staršovstva. O tom přemýšlej a v tom buď, aby tvůj pokrok byl zjevný všem. Věnuj pozornost sobě a učení. V těch věcech zůstávej, neboť když to budeš dělat, zachráníš sám sebe i ty, kteří tě poslouchají“ (1. Tim. 4:13−16). Pavel tu samozřejmě mluví o čtení Božího slova. A říká Timoteovi: „Věnuj mu pozornost, medituj nad ním, zcela se mu obětuj.“ Příroda nám ukazuje zhoubné důsledky útěku z duchovního boje a unášení pryč, což je způsobeno nedostatkem víry Ještě jedna lekce z přírody ukazuje, co se děje, když se vzdáme dobrého boje pro nějakou snadnější cestu a necháme svůj zápas daleko za sebou. Nedávno jsem četl biologickou studii o krabech, tvorech, kteří žijí v bouřlivých, nebezpečných životních podmín− kách mezi rozeklanými skalami. Krabi jsou téměř denně rozbíjeni vlnami a ze všech stran jsou napadáni živočichy z hlubších vod. Stále bojují, aby se za− chránili, a během času si vyvinou silnou skořápku a mocné instinkty pro přežití. Překvapivě někteří z krabí rodiny svůj boj o přežití vzdávají. Hledají si bezpečné útočiště a zabírají si místo v odložených skořápkách jiných mořských ži− vočichů. Tento druh krabů je znám jako krab poustevník. Spokojili se s bezpečím, ustoupili z boje a unikli do obnošených domů, které již byly hotové. Ale „bezpečné domečky“ krabů poustevníků se ukazují být drahé a škodící. Rozhodující části jejich těl kvůli nedostatku námahy degenerují. Protože je nepoužívají, chřadnou i jejich údy. Za čas ztrácí krab poustevník schopnost pohybu, stejně jako životně důležité části potřebné k úniku. Tyto údy se prostě zmenší, krab je sice mimo nebezpečí, ale je nepou− žitelný udělat cokoliv vyjma existence. Mezitím krabi, kteří dál bojují a namáhají se, rostou a vzkvétají. Jejich pět párů nohou je pevných a silných z toho, jak vzdorují mocnému přílivu a odlivu. A učí se skrývat před svými zhoubci tím, jak obratně peláší pod skalní útvary. Tento přírodní zákon také ilustruje zákon Ducha. Jako věřící jsme zmítáni a mláceni vlnami potíží. Če− líme zlostným a nebezpečným dravcům satanských knížectví a mocností. Ale pokud dál bojujeme, stá− váme se silnější. A rozpoznáváme ďáblovy úskoky a nástrahy, které proti nám užívá. Když důvěřujeme Ježíši, objevujeme své pravé útočiště, „štěrbinu ve skále.“ Jenom tehdy jsme skutečně bezpeční uprostřed našeho boje.
Křesťan, který usiluje o „pokoj a bezpečí za každou cenu“ a pouze se pověsí na spasení, platí vysokou duchovní cenu. Takže, jak se můžeme mít na pozoru, abychom se nezatoulali od Krista a nezanedbávali „tak velikého spasení“? Pavel nám říká jak: „Proto musíme věnovat tím větší pozornost tomu, co jsme slyšeli, abychom to snad neminuli“ (Žid. 2:1). Boha nezajímá, jestli jsme schopni „rychle se pro− číst“ Jeho Slovem. Čteme−li denně mnoho kapitol nebo se snažíme rychle Bibli přečíst, poskytne nám to možná dobrý pocit skvělého výkonu. Ale co je mnohem důležitější, je to, že „slyšíme,“ co čteme, duchovníma ušima a meditujeme nad tím tak, že se to „ozývá“ v našich srdcích. Stát pevně v Božím slově, to pro Pavla nebyla malá věc. On nás s láskou napomíná: „Proto musíme věnovat tím větší pozornost tomu, co jsme slyšeli, abychom to snad neminuli“ (Žid.2:1). Také říká: „Zkoušejte sami sebe, zda jste ve víře, sami sebe prově− řujte. Neznáte snad sami sebe, že je ve vás Ježíš Kristus? (Pokud ovšem nejste zavrženi)“ (2. Kor. 13:5). Pavel neobviňuje ty věřící, kteří jsou zavržení. Spíš na ně naléhá: „Jako milovníci Krista zkušujte sami sebe. Udělejte duchovní inventuru. Víte dost o svém chození s Ježíšem, abyste věděli, že On vás miluje, že se od vás neodvrátil, že jste vykoupení. Ale ptejte se sami sebe: jaké je vaše společenství s Kristem?“ „Stali jsme se přece účastníky Krista – udržíme−li si ovšem to počáteční ujištění pevné až do konce“ (Žid.3:14). Připouštíš utíkání ve svém chození s Kristem? Možná si uvědomuješ: „Vidím trochu utíkání ve svém životě, pozoruji sklon k dřímotě. Vím, že se modlím stále méně. Moje chození s Pánem není takové, jaké by mělo být.“ Když jsem požádal Ducha svatého, aby mi ukázal, jak si dát pozor na zanedbávání, vedl mě k tomu, abych přemýšlel o Petrově zakolísání a jeho konečné obnově. Tento muž zapřel Krista, dokonce se rouhal, když jeho žalobcům řekl: „Neznám ho.“ Co se stalo? Co dovedlo Petra do tohoto bodu? Byla to pýcha, důsledek pokryteckého vychloubání. Tento učedník řekl sobě i ostatním: „Moje láska k Je− žíši nemůže nikdy vychladnout. Dosáhl jsem ve své víře místa, kde nepotřebuji žádné varování. Jiní možná odejdou, ale já zemřu za svého Pána.“ Přesto byl Petr první mezi učedníky, kdo své úsilí vzdal. Zřekl se svého povolání a vrátil se ke svému starému životu, když řekl ostatním: „Jdu rybařit.“ Ve skutečnosti říkal toto: „Nezvládnu to. Myslel jsem si, že nemohu selhat, ale nikdo nikdy nezklamal Boha hůř než já. Já prostě nedokážu čelit dalšímu boji.“ Potom Petr činil pokání ze svého zapření Ježíše. A byl obnoven Ježíšovou láskou, když se Kristus zjevil svým následovníkům v uzavřené místnosti a „dechl“ na ně na všechny, aby přijali Ducha svatého. Petrovi bylo odpuštěno, ze svého útěku byl vyléčen a byl mu vdechnut Duch svatý. Přesto to byl stále ještě muž vnitřně rozervaný. Teď, když Ježíš čekal, až se učedníci vrátí na břeh, zůstával v Petrově životě nevyřešený problém. Nesta− čilo, že byl Petr obnovený, upevněný ve svém spasení. Nestačilo, že se postí a modlí jako každý věrný věřící. Ne, problém, který chtěl Kristus v Petrově životě oslovit, bylo zanedbávání v jiné formě. Vysvětlím to. Když se posadili na břehu kolem ohně, jedli a měli společenství, zeptal se Petra třikrát: „Miluješ mě víc než tito ostatní?“ Pokaždé Petr odpověděl: „Ano,
Poslední kapitola
Pane, ty víš, že tě miluji.“ A Kristus mu vždy odvětil: „Krm mé ovce.“ Všimněte si, že mu tentokrát Ježíš nepřipomíná, aby bděl a modlil se, nebo aby byl pilný ve čtení Božího slova. Kristus spoléhal, že o těchto věcech již hodně vyučoval. Ne, nařízení, které teď Petrovi dal, znělo: „Krm mé beránky.“ Věřím, že těmito slovy Ježíš říkal Petrovi, jak si dát pozor na zanedbávání. V podstatě říkal: „Chci, abys zapomněl na své selhání, zapomněl na to, že ses ode mě odvrátil. Teď ses ke mně vrátil a já jsem ti odpustil a obnovil jsem tě. Takže je čas, aby ses přestal dívat na své pochybnosti, neúspěchy a problémy. A způsob, kterým to uděláš, je ten, že nebudeš zanedbávat můj lid a budeš sloužit jejich potřebám. Jako Otec poslal mě, posílám já tebe.“ Faktem je, že se mohu víc vydat modlitbě, být horli− vým studentem Bible, podmaňovat své tělo, vyvarovat se i jen zdání zla, často se postit a vášnivě milovat Krista. Ale i když budu dělat všechny tyto věci, stále ještě je možné, že budu zanedbávat to veliké spasení, které jsem dostal. Jak? Tím, že se uzavřu před lidskými potřebami. Budu−li dělat všechny tyto věci, ale nebudu se starat o ztracené a potřebné, nebo ignorovat zraněné v Kristově těle, budu podobný krabu poustevníkovi, zaměřenému jen na své vlastní potřeby a bezpečí. Pastoři mi smutně říkali: „Nemohu teď na nic najít pracovníky nebo dobrovolníky. Po shromáždění lidé nasednou do svých aut, nikdy se nezastaví, aby nabídli svou pomoc v některé z našich služeb.“ Jak tragický obrázek takové církve: plné duchovních slabochů, kdysi silných lidí, kteří se vydali cestou kraba poustevníka. Kniha Skutků přináší objasnění našeho povolání k tomu, abychom se zaměřili na potřeby druhých víc než na své vlastní. Po vylití Ducha o Letnicích lidé „zůstávali v apoštolském učení a ve společenství, v lá− mání chleba a v modlitbách“ (Sk. 2:42). Bylo dobře, že apoštolové pomáhali druhým, aby zůstávali ve Slově a v modlitbách. Potom se Petr a Jan chystali „vejít do chrámu,“ aby se modlili, a uviděli tam chromého muže, který je žádal o almužnu. Samozřejmě, že učedníci viděli tohoto muže už předtím, když byli v chrámu při jiné příležitosti, a pravidelně ho tam viděli žebrat. Tentokrát však Petr viděl žebráka ve světle slov, která mu Ježíš řekl: „Krm mé ovce.“ A učedník re− agoval. Písmo říká, že mu „pohlédnul do očí“ (3:4), a tentokrát Petr jeho volání nepřehlédnul. Rozhodnul se: „Musím něco udělat,“ a začal tím, že vzal muže za ruku a zvednul ho. Zbytek příběhu znáte: ten chromý muž nakonec skákal a chválil Boha, byl úplně uzdra− ven. Často jsou naše oči jako oči toho řídkého druhu ryb, který jsem zmínil na začátku: vypadají jako funkční, ale ve skutečnosti „nevidí.“ A pravda je, že existují potřeby, které máme stále před očima a Ježíš nám je dává poznat. Potřebujeme jen duchovní oči, abychom je viděli. Jestli jsi vytrvalý v modlitbě a v Božím slově, tvá duše bude vzkvétat. Ale teď je také čas žádat Ducha svatého, aby otevřel naše oči potřebám před našimi dveřmi. On bude věrný, aby tě vedl k příležitostem sloužit, aby ti ukázal potřebu, kterou jsi často bez povšimnutí míjel, ale nikdy předtím jsi ji „neviděl.“ Budeš−li na takové vedení reagovat, nikdy se neodchýlíš. Toto je záruka, ochranná zeď: „Krm mé ovce.“ Copyright © 2005 by World Challenge
Něco z moudrostí, které jsem přijal Tomáš Maršálek
2.Tm. 4:6−7 ...přišel čas mého odchodu. Bojoval jsem dobrý boj, svůj běh jsem dokončil, víru jsem zachoval. V prostorách „Britské a zahraniční bib− lické společnosti“ v Londýně je možné vidět dojemný obraz malíře J. D. Penroseho. Představuje výjev z roku 735. Je vidět star− ce, jak sedí na židli s manuskriptem v rukou. Před ním sedí mladý muž a píše, co mu je diktováno. Jde o Adama Bedu, zvaného „ctihodný“, jak dokončuje svůj překlad Janova evangelia do anglosaské řeči. Obraz nese název „Poslední kapitola“. Stařec si je pravděpodobně vědom své slabosti a cítí, že zároveň dospěl k poslední kapitole svého života. Ale má jistotu, že smrt má přístup jen k tělu, které pak bude očekávat na vzkříšení. Úsměv, vyjadřující důvěru, osvětluje jeho tvář. Jeho duch, který už pociťuje Boží pokoj, půjde k Ježíšovi do ráje (Luk. 23:43). „Poslední kapitola“ − dvě dojemná slova. Připomínají nám, že i pro každého z nás přijde poslední chvíle, kdy na poslední stránce knihy našeho života bude dole stát slovo „konec“. Jestliže máme před svatým Bohem jasno o tom, že potřebujeme osobního Vykupitele, a když jsme Jej nalezli v Ježíši Kristu, pak bude poslední kapitola našeho bytí přístupem k blažené věčnosti, kde budeme „vždycky s Pánem“. (Dobrá setba, 15. října 2003)
−2−
Bůh se pohne tehdy, když se člověk ve své namyšlenosti přestane hýbat. Čiň věci, které ti Bůh řekne a které ti ukáže, a tvá víra poroste. Poslušnost Bohu je klíč k úspěchu a k ví− tězství. Chceš−li dělat více Božích skutků, tak musíš přijmout a poslouchat přímluvce ( Ducha Sva− tého). Jan 14:26 Ježíš se ti dá víc poznat, pokud jej budeš více milovat a zachovávat jeho přikázání. Jan 14:21 Bůh za tebe nebude dělat to, co můžeš dělat ty, ale to, co ty už dělat nemůžeš. Nečekej, že ti Bůh dá kráčet po vodě, když ti tam postavil loď. Chcete−li mít lásku světa, tak nechoďte ke Kristu, ale chcete−li mít lásku Krista, tak ne− choďte k světu. Jan 15:19 Jestliže světu zjevíš Krista, tak mu taky zjevíš jeho hříchy, ale zároveň odpověď, jak se toho hříchu zbavit.
Chceš−li, aby se lidé zbavili hříchu, který nevidí, pak jim musíš zjevit Krista, aby hřích uviděli a mohli se ho zbavit. Jan 15:22 To, co děláš ze sebe, i třeba pro jiné lidi, tak to je to, co tě od Boha odvede. Cokoliv, co nebudeš dělat pro Boha, je to, co tě od něj odvede. Bůh nás nepovolal k obraně evangelia, ale k útoku evangeliem. Jestli chceš, aby nevěřící poznali Ježíše, tak musíš mít svědectví Ducha. Neschovávej se za Boha a za to, co ti řekl, ale jdi a dělej to, co ti řekl. Pokud nedovolíš, aby Bůh vylil svou slávu na tebe, tak jsi zastavil Boha v tom, aby oslavil svého syna. Být vyvolený ke zvěstování evangelia zna− mená, být schopen uslyšet Boží povolání. Zázrak Božího vykoupení je, že i ten nejhorší a nejodpornější hříšník nikdy nedokáže vyčerpat hlubiny Boží lásky.
Starý život Otázka: Jaký mají mít křesťané vztah k tomu, jak žili před obrácením? K této úvaze mě inspirovalo vyprávění jedné křesťanky. Tato žena pro vysílání TWR natočila svědectví o tom, jak poznala Krista. Zcela otevřeně popsala svůj život před obrácením jako plný hříchu a svévole. Upřímně řečeno − nebyl to nijak mi− mořádně hříšný život. Takto žijí milióny našich spoluobčanů. Svou roli v něm hrál alkohol, ciga− rety, zábavy a muži. Daleko důležitější byla pasáž, v níž tato žena popisovala, jak se jí Ježíš dotkl, jak si své hříchy uvědomila a mohla je pod jeho křížem složit. Dnes má jistotu, že jí Bůh všechno odpustil a již řadu let žije s Kristem nový život. Nedávno se jí ale stalo, že telefonovala jakési své příbuzné, také křesťance, která toto rozhlasové svědectví slyšela. A ta jí začala život před obrá− cením vytýkat. Že netušila, koho má v rodině, ať se prý stydí. Nemusím jistě zdůrazňovat, jak byla má známá překvapena a zarmoucena. A mě napadlo, že jsou možná lidé, kteří nevědí, co si počít se životem, který žili před obrácením. Jedna odpověď má své kořeny v teologii. Bible učí jasně o tom, že Kristus zemřel za naše hříchy. V dopise Koloským apoštol Pavel píše: "I vás, když jste byli mrtvi v proviněních a neobřízce svého těla, spolu s ním obživil, když nám všechna provi− nění odpustil a vymazal rukou psaný záznam, který svědčil proti nám svými ustanoveními a který nám byl nepřátelský; odstranil jej z našeho středu tím, že jej přibil ke kříži." (Ko 2,13−14). U tohoto textu chci zdůraznit dvojí: Bůh s námi jednal ještě v době, kdy jsme byli mrtvi ve vinách. Nečekal na naše pokání, nehleděl na naši lítost, nechtěl po nás, abychom jej my sami začali hledat. On sám nás k sobě přitáhl svou neodolatelnou láskou. Druhou skutečností, která plyne z textu, je fakt totálního odpuštění všech provinění. Ježíš za naše viny zemřel. Nesl trest za naši nepravost. Proto nám mohly být všechny hříchy odpuštěny. To jsou fakta, která Písmo říká naprosto jedno− značně a není možno o nich diskutovat. Jak Bůh hledí na hříchy, které odpustil? Mluví o tom 103. Žalm: "Hospodin je slitovný a milosti− vý, shovívavý, nejvýš milosrdný; nepovede pořád
P. Vaďura spory, nebude se hněvat věčně. Nenakládá s námi podle našich hříchů, neodplácí nám dle našich nepravostí. Jak vysoko nad zemí je nebe, tak mo− hutně se klene jeho milosrdenství nad těmi, kdo se ho bojí; jak je vzdálen východ od západu, tak od nás vzdaluje naše nevěrnosti." (Ž 103,8−12). Je možno si představit vzdálenost mezi výcho− dem a západem? Nekonečně daleko od nás vzdálil naše nevěrnosti. Bůh nehledí na naše hříchy, už nikdy je nebude připomínat. To jen hloupí a mali− cherní lidé připomínají to, co Bůh odpustil. Co jsme řekli, platí. Nicméně je třeba vědět, že hřích je zlem, které má nejen věčné následky, od kterých nás Kristus osvobodil, ale často i následky časné. A co se pokazilo, musí být napraveno. Už Izraelité museli podle řádu oběti za vinu v případě, že se provinili proti nějakému člověku, zajistit nápravu. Následky našich hříchů z doby před obrácením mohou být i velmi nepříjemné. Někdo má neman− želské děti, jiného trápí v důsledku nezřízeného života nějaká choroba. Další se zase potýká s od− lišnou sexuální orientací, která sice nemusí být důsledkem hříšného života (i když může), ale která s hříchem jistě souvisí. Rodiče se často musejí dí− vat na nezdařený život svých dětí, které jako lidé bez Boha neuměli vychovat. Následky starého ži− vota mohou být velmi nepříjemné. Mám jednoho přítele, který před obrácením vykrádal auta a dělal výtržnosti. Byl v podmínce, když těsně před obrácením udělal poslední ze svých "kousků". Asi tři roky po obrácení mu přišlo předvolání k soudu, kde mu soudce oznámil, že nesplnil podmínku bezúhonného života a musí nastoupit k výkonu trestu. Mladík ale žil již tři roky úplně nový život − a hrozilo mu vězení. Bůh jej zachránil díky dobro− zdání zaměstnavatele a záruky církve, takže soud vyšší instance jej zprostil trestu. Takových příběhů je jistě víc. Ježíš nepřišel volat spravedlivé k pokání, ale hříšníky. A my jsme skutečně jako hříšníci žili. Po svém uvěření Kristu se mnohé změnilo, ovšem i jako křesťané musíme za svůj život před obrácením nést plnou odpo− vědnost. Znamená to odprosit ty, jimž jsme ublížili, nahradit škody, které jsme napáchali, splatit dluhy, které jsme nadělali. Naše okolí by mělo na našem životě poznat změnu. Měli bychom se věnovat
O zklamání a naději Příběh Idy je doslova neuvěřitelný. Plný dra− matických zvratů, radosti, pláče, štěstí a zklamání. Přitom to není ani rok, co věci nabraly rychlé otáčky. Z úplného dna se Ida vyšvihla na vrchol radosti. A hlavní roli v jejím životě hraje otec, kterého neviděla 24 let. Když bylo Idě pět, její rodiče se rozvedli. Táta byl Polák, takže v té době žili ve Varšavě. Rozvod rodičů byl pro ni velice těžký. „Spousta lidí si myslí, že když je někdo tak malý, tak tomu nemůže rozumět, ale to není pravda,“ říká. „Bylo to úplně drastické, protože jsem s tátou měla výborný vztah. Lidi říkali, že takový vztah mezi otcem a dcerou ještě neviděli.“ Idin otec byl muzikant, a když jí byly tři čtyři roky, začal ji s sebou brávat na koncerty. „Já jsem stála za ním a on mě musel vždycky všem před− stavit,“ vzpomíná na něj. Pak se rodiče rozvedli a Ida s otcem úplně ztratila kontakt. Jak sama říká, pomalu už si na něj ani moc nepamatuje. S matkou se přestěhovaly do Brna, kde se matka znovu vdala. Otce naposledy viděla, když ji jednou přijel navštívit. „Táta hrozně chtěl, abych s ním šla někam na procházku, asi mě chtěl unést, ale já jsem odmítla,“ vypráví Ida o jejich posledním setkání. „Máma mi to zakázala. A já jsem ji měla ráda stejně jako jeho, takže jsem mu řekla, že nikam nepůjdu. A on se mi podíval do očí a řekl: ‚Tak to už se nikdy neuvidíme, já už se nikdy nevrátím.‘ To pro mě bylo úplně hrozné.“ Pětiletá Ida tomu ale dobře nerozuměla, pořád věřila, že se otec ještě vrátí a navštíví ji znovu. „Máma měla nového muže a chtěli po mně, abych mu říkala táto, ale mně to nebylo po chuti, nelíbilo se mi to,“ říká Ida, „bránila jsem se tomu, když mě
chtěl vychovávat nebo mi rozkazovat, protože jsem cítila, že to není můj otec. Léta plynula a Idin otec se nevracel. Do− ma se o něm nesmě− lo mluvit. Až když byla Ida starší, tak jí matka o něm vyprávěla. „Ale byly to samé negativní věci, aby mi ho zošklivila, abych se už přestala ptát.“ Přesto, čím starší Ida byla, tím víc se snažila otce najít. „Druhý muž mé mámy, kterému jsem nakonec musela začít říkat tati, mě vychovával dost tvrdě, té bolesti tam bylo hodně, a čím víc jsem vyrůstala, tím víc jsem se tomu vzpírala,“ vypráví Ida. „A pořád jsem přitom myslela na tátu, hlavně v těch smutných chvílích.“ Nejvíc se Ida těšila na své osmnácté narozeniny, až bude moci odejít z domova. „Odešla jsem přesně v den mých narozenin. Už jsem byla dopředu sba− lená a nemohla jsem se dočkat, až mi popřejou a já se usměju a opustím tady to – pro mě – neštěstí,“ vzpomíná Ida na svůj odchod z domova. A protože měla kamarádku v Římě, která ji k sobě zvala, dlouho neváhala a jela za ní. „Z Říma jsem se přestěhovala na Sicílii, kde jsem se usadila, protože se mi tam moc líbilo, bylo tam moře a hory,“ vypráví Ida. „A po dva roky jsem nikomu nepsala, netelefonovala, nikomu jsem se neozývala, takže moje máma si už myslela, že jsem mrtvá anebo, a to mi řekla až nedávno, když jsem se vrátila, že jsem odešla za tátou.“ Pak se Ida na Sicílii vdala a narodilo se jí první dítě. „A to byl další z těch okamžiků, kdy jsem znovu zatoužila vidět tátu. Tak jsme ho zkoušeli hledat na internetu, tenkrát to byla ještě novinka,
partnerovi a dětem, pokud jsme je zanedbávali. Měli bychom poctivě pracovat, dbát o to, aby náš život byl řádný. Pokud jsme alkoholici, narko− mani, kuřáci či jinak závislí a Bůh nás od naší závislosti neosvobodil zázračně, měli bychom podstoupit léčbu a jít cestou přísné abstinence. Jsme−li zvyklí na konzumní život, na přejídání a marnou zábavu, musíme se naučit žít střídmě a užitečně pro druhé.
ním byl zlý, díky Kristu, jeho oběti a jeho vzkříšení žijeme dnes nový život. Ano, musíme vyrovnat dluhy ze starého života, ať již jsou peněžní či jiné. A ačkoli často neseme nepříjemné následky života v hříchu, nejsme tím diskvalifikováni před Bohem. Zde jsme prostě jeho milované děti.
Obrácením nastane pro člověka vždy období tvrdé práce. Vždyť se narodí nový člověk − ten starý, hříšný, žijící v marnosti své mysli, odlou− čený od Boha a naděje věčného života, je mrtev.
Opřeme se tedy o ně, aby nás ti svatí, dokonalí a bezúhonní nemohli svést k pochybnostem či skleslosti: „Co tedy k tomu řekneme? Je−li Bůh pro nás, kdo proti nám? On neušetřil vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všechno? Kdo bude žalovat na Boží vyvolené? Vždyť Bůh je ten, kdo ospra− vedlňuje! Kdo je ten, který je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a byl i vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás! Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Soužení nebo úzkost, pronásledování nebo nahota, nebezpečí nebo meč? Jak je napsáno: ,Celý den jsme pro tebe vydáváni na smrt, pokládají nás za ovce určené k porážce.' Ale v tom všem dokonale vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. Jsem přesvědčen, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani moci, ani výšina ani hlubina, ani žádné jiné stvoření nás nebude moci odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ (Ř 8,31−39).
Pokud člověk má pocit, že jeho život před obrá− cením byl správný, pokud neprožije zděšení nad jeho marností, prázdnotou a špínou, je zde asi něco v nepořádku. Tím narážím opět na onu svatou ženu, která napadla mou známou za to, jak žila před obrácením. Její spokojenost se sebou samou je podezřelá. Apoštol Pavel hodnotil svou situaci jinak. V Prvním listě Timoteovi říká: „Spolehlivé je to slovo a zaslouží si plného přijetí: Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky. Z nich jsem já první, avšak proto jsem došel milosrdenství, aby Kristus Ježíš na mně prvním ukázal veškerou svou trpělivost jako příklad pro ty, kdo v něho budou věřit k životu věčnému.“ (1Tm 1,15−16).
Vždy znovu mě udiví a rozradostní závěr 8. kapitoly dopisu apoštola Pavla Římanům, který je jedním velkým ujištěním pro Boží děti.
Pavel vnímal sám sebe jako prvního hříšníka. Věděl, jak se Bohu protivil, jak pronásledoval Ježíšovy učedníky. A přesto i nad ním se Bůh sli− toval a zjevil tak svou trpěli− vost. Člověk, který si skutečně Když lehneš, jasně a do hloubky neuvědomil nebudeš se velikost svého hříchu, svého odvrácení od Boha, svou špí− strašiti, ale nu a sobectví, takový člověk může být jen těžko Kristov− odpočívati cem. Může Krista obdivovat, budeš, může být jeho sympatizantem. Ale jako Zachránce, který jej a bude vytrhne z moci zla, smrti, hří− libý sen chu a ďábla jej vlastně nepotře− buje, protože si tuto nadvládu tvůj. zla nad sebou ani neuvědomuje. Takovému člověku nezbývá, než prosit Boha, aby mu zjevil velikost jeho hříchu, jeho so− bectví a špatnosti. Bez Božího zjevení není ani poznání hříchu a pokání. Učiňme tedy dílčí závěr: ačkoli náš život před obráce−
nikdo s tím moc neuměl. Ale nešlo to. Já jsem vlastně znala jenom jeho jméno, nevěděla jsem ani, kde bydlí. Ale doufala jsem, že ho najdu.“ Kvůli běžným starostem v domácnosti ale Idina naděje pomalu uhasínala. Po dvou letech se jí a jejímu manželovi narodilo druhé dítě. Při porodu se ale na špinavém operačním sále nakazila hepatitidou typu C, nemocí krve a ja− ter. A věci začaly jít z kopce. „Docházela jsem prakticky co tři dny do nemocnice, s sebou jsem pořád tahala dvě děti, kvůli té nemoci se postupně rozpadalo naše manželství,“ popisuje Ida. „Ale za− řekla jsem se, že neudělám tu samou chybu jako moje máma. Že neopustím otce svých dětí. Takže i když jsme se rozvedli a nežili jsme spolu, tak jsem tam dál žila a pracovala. Tak aby mohly děti vždycky vidět tátu a táta děti. Terapie, kterou Ida podstupovala, pro ni byla hodně náročná. Nejen tělesně, ale hlavně psychicky. Neměla v té době vlastně nikoho blízkého. „Právě tehdy jsem znovu hrozně zatoužila po tátovi. Aby mě objal a řekl, že to bude dobrý, že to zvládnu. Ale táta nebyl,“ říká Ida. V té době se začala Ida ptát po smyslu života. Přestala se léčit a snažila se více věnovat dětem a uží− vat si života. Vrátila se do práce a žila jako předtím. „Tenkrát mě navštívila moje nejlepší kamarádka, a když jsem jí řekla, že se neléčím, tak se na mě roz− křičela, proč takhle zahazuju svůj život,“ vzpomíná Ida. „Já jsem se zastyděla a slíbila jsem jí, že začnu znovu.“ Léčba trvala rok. Byla těžká, ale po roce se Ida uzdravila. A zase zatoužila setkat se s tátou a vše− chno mu říct. „Napadla mě taková neuvěřitelná věc – kontaktovat nějakého advokáta a nechat si o něm najít aspoň nějaké záznamy.“ Jedna známá v Brně Idě doporučila advokátku, která zašla k soudu a získala pro Idu rozvodovou dokumentaci jejich rodičů. „Byl to pro mě poklad, četla jsem si o sobě a o něm... Ale končilo to ro−
−3−
z textů www.twr.cz
(Přísloví 3:24)
kem 1983, že emigroval do Ameriky – a konec. A to bylo depresivní, tak jsem ho začala zase hledat na internetu přes tu jeho skupinu.“ Ale nenašla ho. Pak se Ida znovu zamilovala a odstěhovala se ze Sicílie zpátky do Brna. A svému novému muži celou dobu vyprávěla o svém otci. „Jednou jsme jeli z chalupy a já jsem mu zase povídala, jak moc bych chtěla tátu vidět. A když jsme přijeli domů a já jsem vařila večeři, tak na mě můj muž volá, ať se jdu podívat na něco na počítači,“ říká Ida, „a já jsem tam přišla a přes celou obrazovku byla velká fotka mého táty, kterého bych poznala na tisíc mil. V ten okamžik jsem myslela, že omdlím, byl to hrozně silný pocit.“ Hned zkusili o tátovi vyhledat více informací a zjistili, že je kazatelem v jednom polském kostele v Americe. „Mně to přišlo neu− věřitelné, protože on byl muzikant, takže si naplno užíval všechny ty světské radosti. Hned jsem mu napsala dopis – že bych ho chtěla obejmout, že bych s ním chtěla mluvit, že jsem na něho nikdy nezapomněla a že ho strašně miluji.“ E−mail Ida odeslala v pátek. Víkend nepřinesl nic nového a odpověď nepřicházela ani v pondělí. „V úterý jsme to už nevydrželi, a tak jsme mu zavolali. A já jsem mu poprvé po těch dvaceti čtyřech letech mohla říct: ‚Ahoj, táto.‘“ Brzy si volali každý den. Netrvalo dlouho a otec začal Idě vyprávět o křesťanství. „Já jsem v té době byla buddhistka. A říkala jsem si, že mu to musím vymluvit. Ale byl to můj táta – a já jsem mu naslouchala.“ Pak Ida znovu otěhotněla a přišly problémy. „Začala jsem se hrozně škrábat na břiše, byla jsem celá podrápaná. Zavolala jsem doktorce a ona mi řekla, že to je určitě od jater. To mě dostalo,“ vypráví Ida. Místo aby jela do nemocnice, okamžitě zavolala
Pokračování na str. 6
Jídlo jako Boží dar
K u ř e v z e l e n i n ě
P. Zemanová
Židovský jídelníček vychází rovněž z racionální výživy, kromě drobných „prohřešků“ jako je husa nebo kachna. Obsahuje mnoho vlákniny, vitamínů a minerálů. Za zmínku stojí i charakteristické nápoje, jako je víno, nejoblíbenější nápoj, vyráběný způsobem košer. Oblíbené je ale i pivo, minerálky, sodovky a tzv. pejsachovka – židovská slivovice. K přípravě jídel se používá nejčastěji černý i bílý pepř, česnek, cibule, paprika a citron. Do masových nádivek jsou přidávány mandle, ořechy, rozinky, ale také již zmíněné ostré koření. Své místo v židovské kuchyni má sladké pečivo, např. „Hallah“, jemný druh chleba, který je konzumován především o šabatu. Velmi oblíbený je sladký chléb, který Židé namáčejí v sirupu a je plněn rozinkami a čokoládou . V pokrmech jsou používány typické přísady, jako je máta, datle, sezam, pomeranče, koriandr, med a skořice. Skořice, koření s výraznou vůní a mírně nasládlou chutí je jedno z nejstarších koření – zmiňuje se o něm také Bible − V Exodu 30,23: „Ty si pak vezmi nejvzácnější balzámy: pět set šekelů tekuté myrhy, poloviční množství, totiž dvě stě padesát šekelů balzámové skořice,…“ nebo ještě ve Zjevení 18,13: „skořice a indického koření …“. Používá se především k ochucení moučníků a jiných sladkých pokrmů. V židovské kuchyni však běžně slouží k ochucení masa nebo nádivky do kuřete či kachny. Používá se i na koláče.
Pro zdravý život je nutné nejen se zdravě stravovat, ale i zdravě smát:
S k o ř i c o v é k o l á č e Potřebujeme: 3 – 4 dkg kvasnic; špetku cukru; trochu vlažné vody; 1/2 kg polohrubé mouky; 2 celá cejce; 10 dkg rozpuštěného másla; špetku soli; asi 1dl mléka
Pan Blumenfeld si v cukrárně objedná štrůdl, pak ho ale vrátí a nechá si donést likér. Vypije likér, zvedne se a odchází. Majitel za ním běží: „Pane, nezaplatil jste ten likér!“ „Vždyť jsem vám za to vrátil ten štrůdl.“
Těsto vyválíme na placku silnou asi jeden centimetr, silně potřeme rozpuštěným tukem, hojně posy− peme krystalovým cukrem a sko− řicí, znovu pokapeme tukem a svineme do rolády.
„No a copak jsem ho snědl?“ Co se týká tuku, základním omastkem v židovské kuchyni je husí sádlo, jež má velice příznivý vliv na chuť i vůni jídel.Používají se však i rostlinné tuky a oleje. O tom, že v židovské kuchyni hraje velkou roli i česnek, jsem se už zmínila. Je, vzpomínán, také v Bibli v Numeri 11,5: „Vzpomínáme na ryby, které jsme měli v Egyptě k jídlu zadarmo, na okurky a melouny, na pór, cibuli a česnek.“
Z ní pak krájíme asi 1 centi− metr silné řezy, spodní stranu obalíme v mouce a uložíme na plech a necháme ještě 15 minut kynout. Pak pečeme v mírně vyhřáté troubě asi 15 – 20 minut.
Židé mají o česneku i přísloví : Kdo nejí česnek – nesmrdí. Česnek je však navzdory pronikavého pachu velice zdravý – působí proti ateroskleróze, ničí střevní parazity, snižuje krevní tlak.
Koláče ihned po upečení sejmeme z plechu, aby cukr nevytekl.
Zeleninu nakrájíme na kolečka a i s rajčaty ji osmahneme na rozpáleném husím sádle nebo oleji. Kuře naporcujeme, vložíme do hrnce se zeleninou a ještě opečeme. Zasypeme lžící mleté papriky, zalijeme trochou osolené vody a dusíme doměkka. Uvaříme houby a přidáme ke skoro měkkému kuřeti i s vývarem. Kuře ještě chvíli dusíme bez pokličky, pak je vyjmeme, zahustíme hladkou moukou, kterou jsme rozšlehali v trošce vody. Omáčku chvíli povaříme, kuře vložíme do hrnce a necháme pod pokličkou uležet. Kuře podáváme s rýží nebo s bramborami. A na závěr něco dobrého pro vegetariány.
Pirohy se zelím a houbami Potřebujeme: půl kg brambor; 3 vejce; 30 dkg hladké mouky; 2−3 dkg sušených hub; půl kg čerstvého zelí; 1 cibule; sůl
„Ale ten jste přece taky nezaplatil!“ V hrnku připravíme kvásek z kvasnic, cukru a vlažné vody. Do mísy dáme mouku, obě vejce, tuk, sůl, mléko a vykynutý kvásek.Vypracujeme vláčné těsto a necháme pod utěrkou vykynout.
Připravíme si: 1 kuře; 2 cibule; 2 rajčata; 2 mrkve; 1 petržel; půl celeru; mletou papriku; trochu sušených nebo čerstvých hub; sůl; husí sádlo nebo olej
Byl používán již ve 3. tisíciletí před Kristem v Egyptě. Řekové a Římané považovali čenek za rost− linu posvátnou, která posilovala vojáky v boji.
Brambory oloupeme, uvaříme v osolené vodě a po vychladnutí nastrouháme. Přidáme vejce, sůl, mouku a zpracujeme tuhé těsto, ze kterého vyválíme váleček o průměru asi 6 cm. Z něho pak nakrájíme tenká kolečka. Nádivku připravíme z hub, které jsme předem namočili, uvařili a nakrájeli na menší kousky. Čerstvé zelí nakrájíme nadrobno, osmahneme na oleji spolu s na kostičky nakrájenou cibulí, podlijeme a podusíme pod pokličkou. Pak přidáme uvařené houby, osolíme a promícháme. Do vykrájených koleček z těsta klademe lžičkou ná− divku, kolečka přeložíme na půlku, okraje přitiskneme k sobě a pirožky vaříme v osolené vodě asi 7 minut. Podáváme je s osmaženou cibulkou.. DOBRÉ CHUTNÁNÍ!
☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺ Během návštěvy v blázinci se návštěvník ptá ředitele, podle jakých kritérií bude rozhodnuto, zda někdo bude zavřen nebo ne. Ředitel vysvětluje: "No, my napustíme vanu vodou, dáme kandidátovi lžičku, hrnek a kýbl a poprosíme ho, aby vanu vyprázdnil." Návštěvník: "Aha, rozumím, normální člověk vezme kýbl, aby to šlo rychleji, že?" Ředitel: "Ne, normální člověk vytáhne špunt... Chcete pokoj s balkonem nebo bez?" Uprostřed jezera rybaří katolík, babtista a cha− rismatik. Nechtějí opouštět dobré místo kde ryby berou, tak se babtista nabídne, že doběhne na břeh pro svačinu. Několika skoky přeběhne jezero a za chvíli je zpět. Po chvíli se charismatik nabídne, že doběhne pro limonádu. Přeběhne jezero a za minutu je zpět. Po hodince se katolík nesměle nabídne, že dojde pro zákusek. Trochu rozpačitě se rozběhne po délce lodi, odrazí se, udělá krok na vodě a potopí se. Přátelé ho vytáhnou z vody a babtista se otočí k cha− rismatikovi: „Tys mu neřek o těch kamenech?“ Charismatik se tázavě podívá: „O jakých kame− nech???“
Cože? 80 kilometrů za hodinu? Dyť já jedu maximálně deset minut.
Rodiče mají dvě děti. Jedno řádného pesimistu a druhé velkého optimistu. Na Vánoce chtějí rodiče své děti vyzkou− šet. Pro pesimistu vykoupí obchod s hračkami a optimistovi nahází do pokoje jen haldu prázdných zmuchlaných papírů. Zazvoní na zvonek a děti běží do pokoje podívat se na dárečky. Z pokoje pesimisty se ozývá fňukání: "Tolik dárků, všichni mi budou závidět. A hračky se určitě budou rozbíjet. A tolik baterek je do nich třeba!" Z pokoje optimisty se ozývá radostný smích. Vejdou dovnitř. Chlapec nadšeně proplouvá papíry. "Tolik papírků. Tady někde určitě bude křeček." I to se může stát Jede auto po silnici a najednou ho zastaví policista. "Vážený pane řidiči, dnes dáváme peníze vzorným řidičům, kteří neudělají žádný přestupek.“ Řidič: „To je skvělé, aspoň si konečně udělám řidičák.“ Vedle něho sedí manželka: „Neposlouchejte ho, pane strážmistr, když se napije, neví, co říká.“ Vzadu na sedadle sedí babička a kroutí hlavou: „Neříkala jsem vám, že s tím ukradeným autem daleko nedojedeme?“ A z kufru se přidušeně ozve: „Proč stojíme? To už jsme za hranicema?“
Kohout přinese slípkám pštrosí vejce a říká: „Dámy, ne, že bych vás chtěl kritizovat, jen ukazuji, co se dělá v cizině.“ Dva dělníci se baví na stavbě: − Ty, vidíš tu mouchu na konci lešení? − Jakou mouchu? − Chlapi, končíme, je špatná viditelnost. Na golfovém hřišti se sejdou Mojžíš, Ježíš a chlapík v károvaném obleku. Mojžíš odpálí a míček padne do jezírka. Vezme golfovou hůlku, bouchne s ní o vodu a ta se rozdělí. Mojžíš odpálí z prostředka vysušeného jezírka. Na řadě je Ježíš. Jeho míček letí a padne do stejného, nyní znovu zalitého, jezírka. Ježíš dojde po hladině až k místu, kde míček náhle vyplaval a odpálí jej. Muž v károvaném obleku odpálí, ale i jeho míček padne do vody. Náhle vyplave ryba s míčkem v tlamičce. Přiletí orel, popadne rybu a letí s ní k jamce. Ryba upustí míček a ten padne přímo do jamky. Ježíš se otočí: „Tak Tati, přišel sis zahrát nebo se předvádět???“ Žena odjede na služební cestu. Muž je trochu zmaten nastalou situací, ale přesto ráno vzbudí synka, dá mu snídani a vede ho za ruku do školky. Co chvíli kouká na hodinky, protože už dávno měl být na poradě. Ve školce mu vychovatelka říká, že toto dítě k nim nepatří. Tak ho vede do školky přes ulici, ale tam se situace opakuje. Bezradně chvátá do školky hned kousek vedle. Dítě mu sotva stačí. Ale ani tam chlapečka neznají. Synek zatahá tátu za rukáv: "Tati, tobě se to asi líbí, ale ještě jedna návštěva školky a já opravdu dneska přijdu pozdě do školy."
Jára zjistil, že udělal chybu v písemce. Utíká proto po škole do kostela a před oltářem se modlí: „Pane Bože, dej, aby se Řím stal hlavním městem Španělska. Dva faráři po práci sedí v pěkném počasí na lavičce před farou a popíjejí červené víno. "Co myslíte, bratře, dožijeme my se toho, až Vatikán vydá dekret o zrušení celibátu?" "Nevím, bratře. My ještě asi ne, ale naše děti už určitě." Je hrozné letní dusno. Malý chlapeček se nudí a tak kouká z okna, když tu se náhle seběhnou mraky a zableskne se. Chlapeček se nadšeně otočí a volá: „Babi, babi, Pán Bůh si mě zrovínka teď vyfotil.“
☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺ −4−
ImagiNations XIII. Pátek 27.10.2006 V neděli bude Wild Fire pro náctileté, a tak dnešní dopoledne věnujeme přípravě programu. Ráno jsme se opět modlili za Marlette a za nácti− leté tady, a také za Wild Fire. Ne až tak za jeho průběh, i když také, ale hlavně za moudrost pro Dana se Suzie, jestli pokračovat v těchto pro− gramech, nebo jestli dělat něco jiného. Téma tohoto Wild Fire je „Supernatural touch“ (Nadpřirozený dotek). To je sice lákavé téma, ale jak můžeme náctiletým vyprávět o duchov− ním světě a o tom, jak Bůh jedná nadpřirozeně, když někteří z nich ještě ani nevydali svůj život Ježíši? Většinou jsou z věřících rodin, ale hlavně ti mladší ani vlastně neví, že křesťanství není o chození do kostela v neděli a na mládež ve středu, ale že je to o živém vztahu s Ježíšem. A ti starší to vědí, ale realita jejich života to stejně není. Ten první „supernatural touch“ by měli prožít právě tehdy, když se setkají s Ježíšem, a pak v každodenním životě s Ním. Uvidíme, jak ten večer bude nakonec vypadat. Oběd máme společný u Dona a Sherryl, kde bydlíme, a pak by mělo být modlitební odpo− ledne. Dnešní téma je „Duchovní boj“ a Don s Sherryl by chtěli nějak motivovat lidi z naší skupiny, aby vzali modlitby fakt vážně, protože modlitba je zbraň, kterou je potřeba v duchov− ním boji používat. Jenže je otázka, jestli je možné někoho motivovat k používání zbraně, když si ani neuvědomuje, že se účastní nějakého boje nebo že vůbec nějaký boj někde probíhá. Ale o tom asi bude dnešní odpoledne. „Ok, now we have a plan to go to a farm. We will pray there for the farm and for the children who will come to the farm.“ Prima, konečně se na nějakou tu farmu podíváme. Teď jsme mluvili o duchovním boji a teď můžeme jít prakticky bojovat přímo na místo. Je to nová farma, kterou teď dokončují a vybavují, aby byla připravená na přijetí dětí, které nikoho nemají nebo je jejich blízcí nechtějí. Takových farem je v okolí Marlette už asi osm a Don se podílí na jejich výstavbě a vedení. Don a Sherryl by rádi, abychom se modlili za chod této farmy, za lidi, kteří tu budou pracovat a za děti, které sem mají přijít. S otevřením této farmy jsou totiž nějaké problémy a stále se objevují další a další. Určitě bude prima se modlit přímo na místě. Ne všichni z naší skupiny mají zájem se tam jet modlit, ale přece je nás plné jedno auto. Je to jen kousek za Marlette. Pěkný nevelký dům nedaleko silnice, kolem jsou pastviny a pole. Vstoupili jsme do prostorné obývací kuchyně. Stojí tu velikánský stůl a kolem židle. Jsou tu pohovky a několik křesel a také kuchyňská linka. Několik lidí tu právě vybaluje nádobí z krabic a ukládá je do skříněk. Z této místnosti vede chodba a z ní je vstup do několika malých, ale velmi pěkných pokojíků vždy pro dvě děti.
Postele, stoleček a židle, skříň a poličky. Vše je nové a krásné. Na některém povlečení jsou hvězdy a planetky. Od vstupních dveří vedou schody do suterénu. Tady je velikánská ještě nezcela zařízená herna a prádelna, kde jsou pračky, sušičky a poličky. Na každé poličce bude jméno jednoho z dětí a sem se mu bude ukládat vyprané a složené oblečení. Je tu i šatna a z ní dveře ven. Těmi budou děti přicházet asi nejčastěji. Vypadá to moc pěkně. Modlíme se tu za chod celé farmy, za děti, služebníky a finance, za Boží vedení a ochranu. A pak už zase jedeme zpět do Marlette. „Já jdu k Masonům na tu večeři. Jdeš taky nebo přijdeš později?“ „Jdu s tebou hned. A co to je vlastně za večeři?“
M. Kočerová
„Barbara má vařit německé spezle a po mně chce David ukázat, jak se dělá chleba. Máme se tam sejít v šest.“ K Masonům jsme přišli a byla tam jen Jenn. David a Barbara jeli nakoupit suroviny, jenže když se vrátili, tak se ukázalo, že zapomněli na mouku. A tak jsme čekali až David přiveze mouku. Pak jsme se dali do vaření. Bylo to docela prima, a tak asi za hodinu a půl jsme si po− chutnávali na zapečených spezlích po Německu v Americe. Chleba se mezitím upekl, a než jsme se nadáli, byl snězený, přestože byl ještě horký. Bylo fajn mít chleba alespoň trochu podobný tomu našemu, ale stejně se moc tě− šíme n a
český chleba. (David sehnal žit− nou mouku, ale jen celozrnnou.) A nejen na chleba, ale také na české máslo. To americké je hodně slané a není to právě to, na co jsme zvyklí. Sobota 28.10.2006 V sobotu se nic zvláštního ani příliš zajíma− vého nestalo. Ráno jsme dlouho spali a odpočívali. Po snídani jsme se dali do praní prádla, abychom nemuseli prát hned, jakmile přijedeme domů. Trávili jsme čas s Grandma„B“, protože Don a Sherryl museli odjet. Odpoledne jsme se šli projít a pro něco do obchodu. Už ani nevím přesně pro co. Večer jsme byli v CC’s a domluvili jsme s Tobym, že tu v pondělí můžeme mít rozlučkovou párty pro náctileté. Celý den proběhl v klidu, naplněný odpočinkem a přípravou na dny budoucí, zpátky doma v ČR. Neděle 29.10.2006 Dneska je v církvi neobvyklé shromáždění. Tady tomu říkají „Pastor’s appreciation day“. Hodně volně přeloženo by to znamenalo „Dě− lání dobře pastorovi“ a znamená to, že tuto neděli celá církev vyjádří svému pastorovi díky za jeho službu. Shromáždění nepřipravuje tuto neděli pastor, ale církev, předávají se dárky a vyjad− řuje se vděčnost jakýmkoli vhodným způsobem (oblíbené jídlo pastora, oblíbená buchta, děti namalují obrázky nebo za− zpívají písničku...). Celé shromáždění uváděl Will, dva− náctiletý syn pastora Timma. Po shromáždění byl společný oběd a v jeho průběhu mnoho pro−
slovů, slov díků, a také nějaké ty slzy radosti. Takovéto shromáždění bývá jednou do roka a je to docela prima nápad, nějak pastorovi vyjádřit, že vidíme jeho službu nám. A nejen pastorovi, ale spolu s ním i těm, kteří se podílí na chodu celé církve a mnohdy nejsou ani vidět. Byla to naše poslední neděle v této církvi, a tak bylo prima být s těmito lidmi o něco déle, než jen při shromáždění. Nakonec jsme se se všemi rozloučili a odcházeli z tohoto „dočasného domova“ s tíživým pocitem, že tu necháváme přátele a s nimi i kus sebe. „Tohle je poslední neděle tady. Co kdybych tě pozval do Subway na bagetu?“ „Wow, to beru. Ano, půjdem na oběd do Subway.“ A tak jsme se vydali po hlavní ulici tam, kde jsme našli útočiště tu první neděli tady v Marlette. Dali jsme si bagetu plnou masa, zeleniny a dresinku. K tomu colu a ice tea, seděli jsme tu a pozorovali lidi na ulici a v hlavě nám běžel film vzpomínek. Seděli jsme tu a bylo nám dost těžko, a přitom jsme se těšili domů. Jenže tohle místo bylo teď už také tak nějak naše „domů“. „Tak pojď. Musíme jít.“ „Hm.“ Ve čtyři odpoledne jsme museli už být na „middle school“, kde bylo potřeba v jídelně připravit všechno proto, aby tu večer mohl být Wild Fire. Navezl se sem bar pult, pódium, technika, přenesli jsme stoly a židle. „Would you like cup of coffee?“ „Chceš kafe? David pro ně jede.“ „Ne, díky. Kafe nechci. A ty jedeš s ním?“ „Ano, chceš něco přivézt?“ „Ne, ale bolí mě hodně hlava z toho show kouře na chodbě. Mohla bych jet s vámi, abych na chvíli vypadla?“ „Určitě jo, ale pojď hned.“ Do CC’s jsme přijeli právě ve chvíli, kdy tu pro− bíhala helooweenová párty pro děti a ná− ctileté. Všichni tu byli v kostý− mech, Rachel byla převle− čená za anděla a moc jí to slušelo. Uprostřed místnosti byl postaven strašidelný hrad, ve kterém nikdo nestrašil. Některé dekorace sice byly dost morbidní, ale panovala tu pohoda. Než bylo kafe připravené, stihla jsem udělat pár fotek a s několika náctiletými se pozdravit. Asi za hodinu se
−5−
uvidíme na Wild Fire. Cestou zpátky jsme se ještě stavili v McDrive. Wild Fire začalo v šest hodin a nám se stále honila hlavou otázka, jestli tohle je fakt to, co Bůh chce. Program byl sestavený dobře, podle všech pravidel, která jsme se učili, a přece to bylo tak nějak o ničem. Byli jsme rádi, že to řešit teď nemusíme, ale za Potterovi a další se modlíme, aby jim Pán ukázal, co a jak dál i s tímhle setkáváním, které i jim nepřináší radost a nenese žádné ovoce – je jen formou bez života. No, ale teď jsme tu a v rámci tohohle kurzu do toho vstupujeme, i to je dobrá zkušenost, být s tak obdarovanými lidmi v místě, které není v daný moment, zdá se, tím pravým pro ně.
(pozn.: 4.prosin− ce jsme od Potterů dostali e−mail, ve kterém děkují za modlitby a píší, že po modlitbách a úvahách před Boží tváří byl prosincový Wild Fire po− sledním, který v dané éře služby pořádali.) „Vyfotila jsem super ceduli.“ „Kde? Tady ve škole?“ „Jo, a musíš to vidět. Na záchodě je u umyvadla upozornění pro zaměst− nance školy, že si mají umý− vat ruce.“ „Jo to− hle, tak to jsem před chvílí vyfotil taky, ale na pánských.“ „No vida, tak to si ruce musí umej− vat i chlapi. To jako myslíš, že učitelé si nemyjí ruce?“ „No já nevím, asi by to tam jinak nebylo, ne?“ „Ale je zvláštní, že žáci si ruce mýt nemusí. Je to tam výslovně pro zaměstnance.“ Wild Fire byl u kon− ce a začalo se zase všechno uklízet a no− sit do aut. „Tak je to za námi. A já se děsně moc těším do postele.“ „Tak pojď, šlápneme do pedálů, ať jsme tam co nejrychleji.“ (Pokračování příště)
Ve dnech
Modlitby 2008
6.−8.6. 2008 proběhne konference smíření
ČESKÉ BUDĚJOVICE PRO IZRAEL
Skončil jeden rok a rozběhl se nový. A my jsme sčítali, bilancovali, vzpomínali. Vše nové, co začí− ná, by mělo začínat modlitbou.
kde nám všem Pán dává příležitost k odpuštění a požehnání.
A začal náš nový rok modlitbou nebo chválou? V listu Jakuba 5/13 se píše: Vede se někomu z vás zle? Ať se modlí! Je někdo dobré mysli? Ať zpívá Pánu. Přijdou−li těžkosti, zlé časy, nemoci, máme možnost se modlit. Nemusíme sedět jenom s hlavou v dlaních, máme privilegium se modlit a velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého. Jakub 5/16 b) No řekněte, není to úžasné? O takovouto příležitost bychom se neměli váhat podělit s ostatními. Jen by se z modlitby neměl stát automat. Vhodíš modlitbu a vypadne ti napl− něná tvoje potřeba nebo splněné přání. Máme se modlit ve jménu Ježíše. A opět, neberme to jako kouzelnou formulku, ale zamyšlení, jestli by se takto Ježíš modlil. Na podzim jsme v církvi zažili modlitební zápas za nemocné. Bojovali jsme, sjednotili se na mod− litbě a nebylo nám lhostejné, co se děje s našimi blízkými. Stále slyším slova z úst bratra staršího, že vidí, jak hasíme požáry. A myslím, že pro nás nastal čas, kdy bychom měli zůstat v takovém zápalu boje dál.
(Další informace v příštím čísle M&P nebo přímo u Alice Michalcové)
Continental singers Continental singers na Slovensku přichází s novou sezónou 2008. Je tu nová možnost přihlásit se do jednoho z letošních letních turné:
23. − 29.7.2008 − Continental KIDS 4. − 21.7.2008 − YOUNG Continentals 1. − 17.8.2008 − Continental SINGERS − MUZIKÁL JOSEF V NOVÉ VERZI I ty se můžeš stát účastníkem Continentals, jestli jsi v některé věkové skupině, úspěšně absolvuješ konkurz, upřímně miluješ Boha, jsi aktivní ve svém církevním společenství nebo se o Bohu chceš dozvědět více.
Cíl Continentals lšířit evangelium l bořit předsudky mezi lidmi a církví l rozvíjet talent a kreativitu účast− níků a podpořit jejich morální kredit
Eliška Plchová
Koho Continentals hledá? l Zpěváky l Instrumentalisty l Tanečníky l Techniky l Asistenty roadmanagera l Asi− stenty dirigenta l Vychovatele l Lokální ko− ordinátory a další... Věková hranice l Tanečníci a zpěváci Continental KIDS: 8−12 let YOUNG Continentals:13−17 let Continental SINGERS: 17−35 let l Technici: 17−40 let l Vychovatelé: nad 20 let Další informace naleznete na www.continentals.sk nebo u Elišky Plchové, 777 585 766,
[email protected]
(Ráda předám vlastní zkušenosti, které s Continentals mám.)
Jsme připraveni na modlitební zápas? Nebo nás vyburcuje jen zjevná potřeba našich blízkých? Používat modlitby jen na hašení problé− mů by bylo opravdu málo. V Kazateli ve 3. kapitole se píše o tom, že všechno má svůj čas. Když si tento úsek přečtete pozorně, nikde se tam nepíše, že by byl čas na modlitbu. Modlit se máme vy− trvale a neustále (Kol. 4/2). Využijme situaci k modlitbě, i když se okolo nás nic zjevně neděje. Uvědomme si, že celý svět leží v tom zlém, a neza− pomínejme „ve skříni“ naší mysli vyleštěnou Boží zbroj. Mějme ji připravenou ve dne i v noci, jak se o ní píše v Efezským 6/10−17. Jestli se máme podobat Ježíši, pak by měla být modlitba součástí našeho života. Ježíš prosil i za
Popelnice nebo hostina? Jistý londýnský policista jednou při večerní obchůzce svého okrsku zaslechl jakýsi šramot, který se ozýval z jednoho odpadkového kon− tejneru. Domníval se, že je to kočka a rozhodl se, že ji vyplaší. Místo ní však z popelnice vytáhl otrhaného a vyzáblého chlapce. „Nechte mne, nechte mne! To je moje!“, ječel odporně zapáchající kluk. Policista však na jeho volání nedal, chlapce vytáhl ven a beze slov jej odvedl do nedalekého domu, který patřil řádu irských sester, starajících se o opuštěné a zatoulané děti. Tam se tento ubožák ocitl ve skupině stejně starých hladových dětí, které se tu sešly, aby do− staly něco k večeři. Často se stávalo, že kromě pravidelných návštěv− níků přišel ještě někdo navíc, a tak sestry nikdy nezapomněly, aby se i na něj dostalo... Aby se chlapec mohl vůbec posadit k pro− střenému stolu, musely ho sestry nejprve vykoupat a převléci do čistých šatů. Když ho odváděly, nic nedbal na jejich ujištění, že se hned vrátí mezi ostatní, ale stále jen volal svoje: „Nechte mne, to je moje! To je moje!“ Když ho konečně dostaly do vany a drhly od hlavy k patě, uklidnil se. Ovšem do chvíle, než
mu sestra, která ho koupala, chtěla umýt pravou ruku. Tu měl pevně zatnutou, v pěsti něco svíral a za nic na světě ji nechtěl otevřít. Když ho konečně sestra přemluvila, s pláčem ukázal, co v dlani ukrývá: byla to špi− navá, ztvrdlá kůrka chleba. Malý ubožák nyní chtěl jedno: aby mu sestra slíbila, že mu ukořistěné sousto nevezme. Není to paradoxní? Vedle v místnosti bylo pro chlapce na prostřeném stole připravené jídlo, ale on lpěl na špinavé kůrce, kterou ukořistil v popelnici.
O zklamání a...
Jak často se i my chováme stejně jako on. Místo toho, abychom se v důvěře opřeli o Boží zaslíbení a získali tak nové obohacující zkušenosti, lpíme na svých starých zvyklostech, které nechceme za žádnou cenu opustit.
Dokončení ze str. 3 otci. „Řekla jsem mu, že je mi jasné, proč to je. Že jsem udělala hodně špatného a teď mi to život vrací. A on mi řekl něco úžasného: všichni děláme špatné věci, nikdo není dokonalý.“ Po chvíli se spolu začali modlit a Ida i její muž, který přišel domů jenom o chvíli později, se rozhodli stát se křesťany. Samozřejmě hned potom vyrazili do nemocnice, kde Idě udělali jaterní testy – a výsledky byly úplně v pořádku. „Já jsem zavolala tátovi a křičela jsem, že je to v pořádku, že mi nic není.
Když ovšem tvrdou kůrku našeho minulého života odhodíme, otevře se nám přístup na hostinu, kterou nám připravil nebeský Otec se svým Synem Ježíšem Kristem. Tam jsou pro nás připraveny dary, o jakých se ani neodvážíme snít. „Co lidské oko nikdy nevidělo, ani žádné ucho neslyšelo, co člověka ani ve snu nenapadlo − to nabízí Bůh těm, kdo ho milují.“ (1. Kor 2,9) (převzato se souhlasem z www.mladez−vysociny.net)
Instalace lásky
T.P: Ano, ale pamatujte na to, že máte jen zá− kladní program. Budete se muset napojovat na ostatní SRDCE, abyste získala aktualizované verze.
ZRANENIZMINULOSTI.EXE, NIZKESEBEVEDOMI.EXE, ZLOST.EXE a VZTEK.EXE.
Lásku zvládnou nainstalovat i méně zkušení uživatelé. Stačí zavolat na tech− nickou podporu a ta Vám poradí. Technická podpora (T.P): Můžete si na− instalovat LÁSKU? Zákaznice: To bych mohla. Nejsem moc technický typ, ale myslím, že jsem připravená. Co mám udělat nejdřív? T.P: Prvním krokem je otevřít SRDCE. Našla jste své srdce, paní? Zákaznice: Ano, ale zrovna mi tam běží několik programů. Můžu instalovat, i když nejsou ukončené? T.P: Jaké programy to jsou, paní? Zákaznice: Já se podívám. Mám tu ...
Zákaznice: Ale .... už tu mám chybu!
T.P: Žádný problém. LÁSKA automaticky vymaže ZRANENIZMINULOSTI.EXE z vašeho operačního systému, možná vám to zůstane v pev− né paměti, ale už to nebude narušovat ostatní programy. LÁSKA nakonec přepíše také NIZKESEBEVEDOMI.EXE svým vlastním mo− dulem, nazvaným VYSOKESEBEVEDOMI.EXE. Ale musíte úplně vypnout programy ZLOST.EXE a VZTEK.EXE. Tyto programy zamezují správné instalaci LÁSKY. Mohla byste je vypnout, paní? Zákaznice: Nevím, jak to udělat, mohl byste mi poradit? T.P: Velmi rád. Jděte do nabídky Start a spusťte ODPUSTENI.EXE. Udělejte to tolikrát, kolikrát je nezbytné, dokud ZLOST.EXE a VZTEK.EXE nebudou úplně vymazány.
T.P: Co říká zpráva? Zákaznice: Píše se tam: CHYBA 412 − PROGRAM NEBEZI NA VNITRNICH KOMPONENTECH. Co to znamená? T.P: Nedělejte si starosti, paní, to je běžný problém. Znamená to, že LÁSKA je nastavena tak, aby fungovala na vnějších SRDCÍCH, ale ještě nebyla spuštěna na vašem SRDCI. Je to jedna z těch komplikovaných technických programo− vacích záležitostí, ale v netechnické mluvě to znamená, že musíte MILOVAT svůj vlastní pří− stroj, než budete moci MILOVAT ostatní. Zákaznice: Takže co mám dělat? T.P: Můžete najít adresář, který se jmenuje SEBEPRIJETI?
Zákaznice: Dobře, hotovo. LÁSKA se začala instalovat automaticky. Je to normální? T.P: Ano. Měla byste obdržet zprávu, která říká, že byla instalována do vašeho SRDCE. Vidíte tu zprávu? Zákaznice: Ano, je už instalace dokončena?
−6−
Zákaznice: Ano, mám to. T.P: Výborně, začínáte v tom být dobrá! Zákaznice: Děkuji. T.P: Rádo se stalo. Klikněte na následující
Eliška Plchová
nás, když jsme ještě nebyli na světě: Jan 17/20−26 Neprosím však jen za ně (za učedníky), ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří – to byly modlitby za nás. Díky Bože. Možná ani my ne− víme, kolik lidí se přimlouvalo za nás, než jsme přijali Ježíše do našeho srdce. Modlíme se za rodiny, ale jak myslíme na mod− litbách na naše sousedy, spolupracovníky…? V těch dnech se stalo, že (Ježíš) vystoupil na horu, aby se modlil, a strávil celou noc v modlitbě k Bohu. Lukáš 6/12…pak si ustanovil učedníky… Modlíme se celou noc před tím, než začneme novou práci? I Ježíš předkládal Bohu svůj život a své rozho− dování. Pokud máme pocit, že danou věc zvládneme sami a nepotřebujeme se modlit, jsme na cestě k prohře. Pokořujme se před Bohem, vezměme na vědomí Boží svrchovanost a plně se mu vy− dejme, ať jsme lid, který se nazývá Božím jménem, pokořme se, modleme se, vyhledávejme Boha a odvraťme se od svých zlých cest. Tehdy nás Bůh vyslyší z nebes, odpustí nám naše hříchy a uzdraví zemi. (2. Par. 7/14) Modlíme se i sami za sebe? Někdy se může stát, že předkládáme prosby za všechny okolo nás, ale na sebe zapomínáme. Jak potom můžeme obstát v duchovním boji? Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Váš duch je odhodlán, ale tělo slabé. Mat 26/41, Mar 14/38, Luk 22/40. O svoje tělo, ducha i duši se musíme starat. 1. Tes 5/23 Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Vstupujme tedy do každého nového dne s tou− hou po modlitbě. Buďme šípem, který je v Božím toulci a nechme se použít. Pak budeme moci s Duchem svatým jít životem v Boží vůli a nemi− neme to, co pro nás Bůh má.
A bylo to neuvěřitelné, protože doktoři si tou diagnózou byli úplně jistí. A to nás v té víře ujistilo.“ Hned jak Ida porodila malého Erika, vypravila se do Ameriky – za tátou. „Nejdřív jsem stála na letišti a koukala, kde je, a pak přišel. Vysoký muž s obrovskou kyticí, a já jsem už z dálky začala křičet ‚Táto!‘, a tak jsme tam po sobě křičeli přes celou tu halu. A já jsem ho objala a musela jsem si na něho šáhnout, jestli je skutečný.“ Ida teď prožívá velkou radost. „Celé moje dětství bylo tak velké zklamání, a já jsem vůbec netušila, že to bude jenom taková předzvěst něčeho tak neuvěřitelného jako je Bůh. Teď konečně mám v životě smysl.“ § (z pořadu Exit 316 − www.exit316.cz
soubory a zkopírujte si je do adresáře "ME SRDCE": SEBEODPUSTENI.DOC, SEBEVEDOMI.TXT, LASKAVOST.DOC a UVEDOMSISVOUCENU.TXT. Systém přepíše jakékoli nekompatibilní soubory a začne opravovat všechno, co bylo špatně naprogramo− váno. Musíte také vymazat SEBEKRITIKA.EXE ze všech adresářů, a potom vyprázdnit odpad− kový koš, abychom se ujistili, že je to kompletně pryč a nikdy se to nevrátí. Zákaznice: Mám to! Mé SRDCE se začíná plnit moc pěknými programy. USMEV.MPG už mi běží na monitoru a vidím, že POKOJ.EXE, LASKAVOST.COM a SPOKOJENOST.COM se mi kopírují všude po celém SRDCI. T.P: Tak potom je LÁSKA nainstalována a spuštěna. Teď už byste to měla zvládnout. Ještě jedna věc, než se rozloučíme ...... Zákaznice: Ano? T.P: Láska je freeware, je zdarma. Určitě dávejte ji a různé její moduly každému, s kým se setkáte. Oni se na oplátku o ní podělí s ostatními a vrátí vám pár vážně pěkných modulů zpátky. Zákaznice: Budu. Děkuji vám za pomoc! T.P: Rádo se stalo. (převzato se souhlasem z www.mladez−vysociny.net)
Šifra mistra Leo Že neznáte Lea? Leo je chlapík jako každý jiný. Rád se pěkně obléká a opravdu rád nosí svůj speciální KLOBOUK. Při odpočinku si vybere z POUZDRA na cédéčka oblíbené CD a vloží ho do svého PŘEHRÁ− VAČE. Pak se poho− dlně usadí pod LAMPOU a odpočívá.
.
do KŘESLA
Někdy se projede v AUTĚ (VOLANT má pevně v rukou), ale většinou chodí pěšky. A i když prší vyjde si ven. Obuje si GUMOVKY a vezme si DEŠTNÍK. Déšť mu nevadí. Leo není z cukru.
Parda
Když zrovna něco neluští nebo mu nikdo nevolá na MOBIL, vytáhne KYTARU z POUZDRA a drnká si známé melodie. Ale co je hlavní. Leo je mistr mezi šifranty. Opravdu ho baví vymýšlet hádanky. Otevře si POČÍTAČ a hned si do něho ťuká samé šifry. HODINKY ukazují, že je čas vymyslet něco pro děti. Nějakou novou pěknou šifrovanou hádanku. A tady je jedna z nich.
Rozšifruj kód. Zašifrovaná zpráva ti řekne, co máš dělat dál. Pak si napiš odpověď do okénka. Dnes ti Leo v rozšifrování tak trochu pomáhá v textu nahoře. Když svou odpověď pošleš (popros maminku nebo tatínka) na adresu
[email protected] nejdéle do 20. února, budeš zařazen do slosování o sladkou odměnu. Leo Pard ti přeje jasnou mysl.
Ě
9+7 =?
E
E
−
Í
−
Ě Á Odpověď:
−7−
Í
Známe se? Ivanka Ranglová
Petra Egnerová akcích v církvi. Máš radost, když vidíš pochvalující tváře? To těší každého, je to pohlazení na duši. Je to tvoje místo služby? Víš o dalších hřivnách? Ano, ale dar Boží je dávat, a to je má radost, když mohu dát podle Boží vůle vždy. Jsi také modlitebnice. Jak prožíváš modlitební chvíle? Modlitby prožívám v každo− denním pláči, když vím, jak se náš drahý Pán o nás stará a jak málo mu dávám. Přesto jsem šťastná, protože bez něj nic není a nic ne− funguje. S Pánem je vše nádherné, vede nás s láskou i kárá s úžasným zájmem o nás – díky Duchu sva− tému, že ho máme! Jakou část Bible máš nejraději? To je těžké, ono je vše k užitku a povzbuzení. Jan je pohlazení, Římanům je k povzbuzení a rady k nám. Prostě Bůh věděl, co potřebujem, a díky, že to Jeho slovo je živé a aktuální i dnes, krmí nás na duchu, a to je síla jít s ním dál. Oslovila tě v poslední době nějaká kniha? Čteš ráda? Kniha mě teď nezaujala, jelikož jsem po operaci očí. Čtu spíš krátké čtení, a tak je fajn, co nám dává slovo Boží. V létě 2002 vystoupala voda ve vašem pen− zionu až nad okna? Jak vzpomínáš na toto období velké vody? Ta voda skutečně byla nad okna, přesně 194 cm. Bylo to smutný, jelikož jsme dokončili cel− kovou rekonstrukci domu včetně vnitřního vybavení, a pak bylo vše fuč. Přesto jsem se modlila – Pane, pomoz nám, ať už neprší a dej nám sílu vše zvládnout, vím, že ty můžeš vše a nedopustíš víc, než uneseme (1. Kor 10:12) Kde jste nocovali? Manžel spal dva dny u Danušky Šrotů a pak v autě, jelikož bylo rabování domů. Já spala též u Danušky. Bylo to úžasné, jak nás Boží děti přijaly. Kdo vám pomohl? Samozřejmě náš drahý Pán dával ostatním na srdce, kdy a jak nám pomoct. Neobáváš se další velké vody? Ani ne, jsou horší věci v životě, toto jsou jen
Stále s úsměvem na tváři...
CŽ Český Krumlov Zaměstnání: kuchařka (a moc dobrá), maji− telka pensionu Postava: nevelká (154 cm)
Oči: láskyplné a obě−
tavé, za brýlemi Oblíbené jídlo: vše,
hlavně když je dobré a chutná i ostatním Záliby, koníčky: vaře−
ní a práce doma Sedíme u tebe v penzionu ULA. Proč právě tento název? Podle manželovy dcery Uršuly. Tvoje buchty a koláče už ochutnali mnozí čtenáři M+P. Jsi vyučená kuchařka? Ne, jsem vyučená servírka a mám zkoušky na vyvařující kuchyně. Bavilo tě vaření od malička? Ano. Je něco, co vůbec nejíš? Méně jím luštěniny a staré jídlo. Při kurzech Alfa jsi připravovala pohoštění a žaludky pomáháš naplnit i při dalších
věci pomíji− vé. Důležité je ve všem dů− věřovat Bohu a ostatní nám dá k radosti naší. Co tě ved− lo k přijetí Ježíše do své− ho srdce? To u h a poznat lásku a odpuštění. Jak vní− máš Boží pří− Obejme... tomnost? To nejde ani napsat. Bez něj nejsem nic a Jeho přítom− nost je nádherná, posilující jít s ním dál a víc ho poznávat, je to radost a vedení činit každý den v pokoře pokání. Díky, že bez něj není nic, je prostě můj kyslík – život! Amen. Jak vzpomínáš na dobu svého dětství? Smutně. Nebylo lásky a nechci na to vzpomínat. Jsem teď šťastná, že mám ke komu přijít a vše ote− vřeně říct tomu, kdo mě – nás má rád. Mám opravdového tatínka. Svého jsem neměla. Co nejraději s manželem pod− nikáte? Práci ve svém pensionu a ná− kupy pro lidi. Hlavně, aby jim bylo dobře a chutnalo jim, též mám možnost jim (jak mě vede D.S.) říct o Pánu a jeho milosti k nám. Waldemar je Polák. Jak jste se našli? V práci. Já byla v té době bez Boha a on hledal práci, a tak mi začal pomáhat na domě s rekon− strukcí. Po třech letech jsme se vzali v Polsku a dnes slavíme 16 let manželství. I když srdce ještě nedal Pánu, věřím, že se to stane. Umíš polsky? Celkem ano – učím se. Máš nějaké osobní přání, dejme tomu pro tento rok? Jaké mám přání? Určitě růst v Pánu, aby i můj muž otevřel srdce pro Pána a poznal Jeho lásku, pravdu a milost. No prostě, aby dostal dar znovuzrození, a pak bude má radost dostačující.
Nakrmí...
Ivančin pensionek je pří− mo u řeky (s výborným přístupem do vody), tak kde nejlépe pokřtít nové členy? A to poseze− níčko...
Napojí... Znala jsem Ivanku (z občasných návštěv krum− lovské církve) jen jako vesele se smějící paní, která při shromáždění často přitakává kazateli, kdykoli pronese některou Boží pravdu. Paní, která vás rá− da láskyplně obejme. Ale... Měla jsem možnost poznat tuto pozoruhodnou ženu blíž. Přestože její život vůbec nebyl procházka růžovým sadem (někdy si to nechte vyprávět, asi změ− níte náhled na některé věci), nikdy se nevzdala. Ani nezanevřela na lidi, na život, na Boha. A právě proto, že její život nebyl lehký, je vděčná za neomezenou Boží lásku. Za milost. Za všechno, co Ježíš udělal. Za to, že si ji našel a vě− noval jí věčný život... Upřímnou vděčnost můžete vnímat z každého jejího slova, když vypráví, jak se o ni Pán stará. Když se za vás modlí, můžete cítit něžné Boží pohlazení. Bylo pro mě opravdu požehnáním ji poznat. Zdena Sedláčková
Seminář pro pastory a vedoucí: „Buď naplněn Duchem Svatým“ Seminář pro vedoucí s Dr. Andersem
Gerdmarem ThD, MA, MDiv
proběhne 23.−24. února 2008 Služba Dr. Anderse Gerdmara je charakteristická silnou přítomností Ducha Svatého, Jeho darů a příkladem toho jak Pán může použít člověka, který své akademické tituly, vzdělání a celý život dá Jemu k dispozici. Jsme poctěni možností pořádat seminář s tímto Božím služebníkem, a rádi bychom vyzvali i tebe − určitě nemiň tuto jedinečnou příležitost a přijeď 23. −24. února do Brna!
Dr. Anders Gerdmar do roku 2006 vyučoval na státní Universitě v Uppsale, od roku 2002 je děkanem teologické fakulty Livets Ord University, kde již od roku 1994 také vyučuje. Narodil se v rodině Luteránského kněze, a v ro− ce 1980 byl sám ordinován za kněze ve švédské Luteránské církvi a jako kněz sloužil do roku 1985. Se svou manželkou Else−Marií mají tři již dospělé dcery a dvě vnoučata. Je uznávaným akademikem a aktivním členem těchto akademických společností: − Exegetická společnost v Uppsale
Vi z e j i h o č e s k ý c h s b o r ů C E S TA Ž I V OTA : Kol.1:28−29 Jeho zvěstujeme, když se vší moudro− stí napomínáme a učíme všechny lidi, abychom je mohli přivést před Boha jako dokonalé v Kristu. O to se snažím a zápasím tak, jak on ve mně působí svou silou. (ČEP)
Kol.1:28−29 Kteréhož my zvěstujeme, napomínajíce všelikého člověka a učíce všelikého člověka ve vší mou− drosti, abychom postavili každého člověka dokonalého v Kristu Ježíši. O čež i pracuji, bojuje podle té jeho mocnosti, kteráž dělá ve mně dílo své mocně. (BK 1613)
2. Paral. 7:14 a můj lid, který se nazývá mým jmé− nem, se pokoří a bude se modlit a vyhledávat mě a odvrátí se od svých zlých cest, tehdy je vyslyším z nebes, odpustím jim jejich hřích a uzdravím jejich zemi. (ČEP)
2. Paral. 7:14 A ponižujíce se lid můj, nad nímž jest vzýváno jméno mé, modlili by se, a hledali by tváři mé, a odvrátili by se od cest svých zlých: i já také vyslyším je s nebe, a odpustím hřích jejich, a uzdravím zemi jejich. (BK 1613)
Izajáš 54:2 Rozšiř místo ve svém stanu, ať na− pnou stanové houně tvých příbytků. Nerozpakuj se! Natáhni svá stanová lana a upevni kolíky. (ČEP)
Izajáš 54:2 Rozšiř místo stanu svého, a čalounů příbytků svých roztáhnouti nezbraňuj; natáhni i provazů svých, a kolíky své utvrď. (BK 1613)
−8−
− Společnost Nathana Söderbloma
− Academie Biblického školství ve Švédsku − Společnost Franze Delitzscha v Münsteru Místo konání: Sál církve Slovo života Novobranská 4, 1. patro, Brno Program − sobota 23. února shromáždění 11.00 hod shromáždění 15.00 hod shromáždění 18.00 hod Program − neděle 24. února shromáždění 9.00 hod shromáždění 11.00 hod
R o z p i s s h r o m á ž d ě n í s b o r ů Cesta života jižní Čechy: České Budějovice
Prachatice Agitační středisko Pod Hradbami neděle od 17:00
Český Krumlov,
budova Ambit
neděle od 9:00 modlitební − čtvrtek od 18:30
Jana Čarka 7, Suché Vrbné modlitební procházky − (info u M. Kočerové)
modlitební ve sboru − St 18:00 neděle 15:00
Setkání mládeže v Č. Krumlově − sobota 14:00
Tento zpravodaj si vyhrazuje právo nezodpovídat za případné chyby dodané s příspěvky jednotlivých autorů. Děkujeme za pochopení.
z
z
Začínáme 5.−10. února 2008
Začínáme 5.−10. února 2008
Co je ZBK?
Jak bude probíhat vyučování ZBK?
Co je ZBK?
Jak bude probíhat vyučování ZBK?
Základní Biblický kurz je stručné seznámení se zá− kladními křesťanskými pojmy a jejich uvedení do praktického užívání.
l Osobní studium: Účastníci kurzu se budou setkávat
Základní Biblický kurz je stručné seznámení se zá− kladními křesťanskými pojmy a jejich uvedení do praktického užívání.
l Osobní studium: Účastníci kurzu se budou setkávat
Jak dlouho trvá celý běh ZBK?
l Dálkové studium: Účastník kurzu si 1x týdně (v
Jak dlouho trvá celý běh ZBK?
l Dálkové studium: Účastník kurzu si 1x týdně (v
1x týdně ve skupině (místo blíže uvedeme pode počtu účastníků), kde proběhne vyučování a obdrží vždy materiály k jedné lekci.
1x týdně ve skupině (místo blíže uvedeme pode počtu účastníků), kde proběhne vyučování a obdrží vždy materiály k jedné lekci.
V devíti lekcích, během devíti týdnů nahlédneme do následujících témat: l Proč Bible l Kdo je Ježíš l Evangelium l Znovuzrození l Pokání l Nový život l Tvoje postavení v Kristu l Církev – křest do Kristova těla l Křest vodou
neděli) vyzvedne ve své církvi aktuální lekci ZBK (tištěné materiály + nahrávku vyučování). stáhne aktuální lekci ZBK (MP3 nahrávka + písemné materiály k lekci) na internetových stránkách. (Aktuální lekce bude přístupná vždy jen od neděle do soboty – další neděli se objeví lekce nová.) Účastník obdrží své vlastní heslo pro vstup k lekcím. Na konci kurzu obdrží účastník certifikát o absolvo− vání ZBK.
V devíti lekcích, během devíti týdnů nahlédneme do následujících témat: l Proč Bible l Kdo je Ježíš l Evangelium l Znovuzrození l Pokání l Nový život l Tvoje postavení v Kristu l Církev – křest do Kristova těla l Křest vodou
Co je třeba ke studiu ZBK?
Jak se stát účastníkem ZBK?
Co je třeba ke studiu ZBK?
Jak se stát účastníkem ZBK?
l vlastní (ne vypůjčená) Bible l psací potřeby
vyplňte údaje v přihlášce a zaškrtněte, jakým způsobem chcete kurz studovat obdržíte šanon s návodem jak studovat, 1. lekcí kurzu ZBK a volnými listy na vlastní poznámky z vyučování ZBK, knihu – jejíž čtení bude součástí ZBK
l vlastní (ne vypůjčená) Bible l psací potřeby
vyplňte údaje v přihlášce a zaškrtněte, jakým způsobem chcete kurz studovat obdržíte šanon s návodem jak studovat, 1. lekcí kurzu ZBK a volnými listy na vlastní poznámky z vyučování ZBK, knihu – jejíž čtení bude součástí ZBK
Pro ty, kdo se budou kurzu zúčastňovat přes internet:
l počítač s internetovým připojením a s možností
ZBK
CESTA ŽIVOTA jižní Čechy
Jméno a příjmení: Telefon: E−mail: Církev: Cesta života v_______________
Kurzu se chci účastnit PŘES INTERNET
chci šanon na tištěná skripta OSOBNĚ
DÁLKOVĚ
lekce chci dostávat na kla− sickém CD na CD v MP3 na kazetě
Nejlépe by mi setkání vyhovo− valo v tento den Materiály si vyzvednu v církvi: Cesta života Český Krumlov Pondělí Úterý Cesta života České Budějovice Středa Čtvrtek Cesta života Prachatice
přehráváni zvukových MP3 souborů Pro ty, kdo se kurzu zúčastní dálkově: l CD přehrávač (MP3 nebo kazetový přehrávač)
stáhne aktuální lekci ZBK (MP3 nahrávka + písemné materiály k lekci) na internetových stránkách. (Aktuální lekce bude přístupná vždy jen od neděle do soboty – další neděli se objeví lekce nová.) Účastník obdrží své vlastní heslo pro vstup k lekcím. Na konci kurzu obdrží účastník certifikát o absolvo− vání ZBK.
zde odděl, vyplň a vhoď do nádoby se sbírkou
>>
----------------------------------------------------------------------------------------Základní biblický kurz
Pro ty, kdo se budou kurzu zúčastňovat přes internet:
l počítač s internetovým připojením a s možností
l Internetové studium: Účastník kurzu si během týdne
>>
zde odděl, vyplň a vhoď do nádoby se sbírkou
>>
>>
přehráváni zvukových MP3 souborů Pro ty, kdo se kurzu zúčastní dálkově: l CD přehrávač (MP3 nebo kazetový přehrávač)
l Internetové studium: Účastník kurzu si během týdne
neděli) vyzvedne ve své církvi aktuální lekci ZBK (tištěné materiály + nahrávku vyučování).
----------------------------------------------------------------------------------------Základní biblický kurz
ZBK
CESTA ŽIVOTA jižní Čechy
Jméno a příjmení: Telefon: E−mail: Církev: Cesta života v_______________
Kurzu se chci účastnit PŘES INTERNET
chci šanon na tištěná skripta OSOBNĚ
DÁLKOVĚ
lekce chci dostávat na kla− sickém CD na CD v MP3 na kazetě
Nejlépe by mi setkání vyhovo− valo v tento den Materiály si vyzvednu v církvi: Cesta života Český Krumlov Pondělí Úterý Cesta života České Budějovice Středa Čtvrtek Cesta života Prachatice