tenái, mij se na pozoru

^^-

r

^V^

!

Ku

vlepení

vnitní pední knihy!

na

desku

vypjené

tenái, mij se na pozoru 1.

Vypjovatel knihy opatí vypj-

enou

knihu obalem z istého papíru. zájmu ochrany zdraví žádá se každý tená, aby každé nakažlivé onemocnní v rodin správ knihovny ohlásil, by vypjené knihy úeln desinfikovány byly. 3. dob trvání nakažlivé nemoci v rodin nebutež knihy vypjovány. ochran proti tuberkulose j. ^ K zvlášt se pipomíná: a) tuberkulosa jest nakažlivou nemocí a jejím sídlem jsou hlavn plíce a ústrojí dýchací; b) tuberkulosa se penáší hlavn chrkly nemocných, jež nejvíce tuberkulosních tyinek obsahují; c) nebezpeí nákazy lze penášeti knihou, k^chá-li nemocny tubcrkulosní, neb kasle-li na knihu: proto nekýchejte^ ani nekašlete nad knihou. Dsledn nepevracejte list 5. prsty naslinnými. 2.

V

y

i

Nákladem nimi

C. p.

z.

chorob,

sp.

v

pro nemoc,

Král.

plic-

eském.

,

//

Obrázky z dob našebo probuzení. \ Napsal íslo I. Fr.ant. erný. Cena 1 zl. 20 kr., stkv vá2. 1 zl. áp kr. íslo II.: Mimocbodem. Píhody a nehody z cest Joseía Wii n s c h e. Cena 80 kr., stkv. váz. 1 zl. ¥* íslo III. Kuchyn a stl naáioh pedk. Líení djepisné ze XVI. století. Napsal Dr. Z i k m u n d i n t e r. Cena 90 kr., :

Dr.

''

:

W

stkv. váz. 1

íslo IV. drobné studie z váz. 1

zl.

60

íslo

50

zl.

kr.

Z potulek francouzským Napsal Dr. Jií G u h.

:

cest.

V.

Z pozemské pírody.

:

Pt

Studnika,

1

rty a zl.,

stkv.

Cena 90

kr.,

Sebrané výklady a úvahy,

v.

:

Z

VII.:

as

dávnýcb

slovné a kulturní. Napsal F. V. stkv. váz. 2 zl. 25 kr.

Ode

VIII.:

.

professor

i

c. k.

eské

zl.

našich.

Vykoukal.

beh moe

pi

50 kr. Vypravování vojenského Se 7 obr. Cena 2 zl. 70 kr.,

stkv. váz. 1

let na Sumate. íslo VI. lékae. Nappal MUDr. Pavel D u r d í k. stkv. váz. !Í 7\. 40 kr.

íslo

Cena

kr.

které sepsal Dr. F. J. unlversUé. S 10 obr.

íslo

krajem.

t

Obrázky zvykoCena 1 zl. 60 kr.

Stedozemského. Obrázky

Jií

Tripolisu a Sicílie. Napsal D r. Guth. Cena 1 zl. 20 kr., stkv. váz. 1 zl. 80 kr. islo_ IX. Zápasy s býky. fCorrida de Toros.) Dojmy a obrazy ze Španlska. Píše MUDr. P a v e i D u r d í k. S 16 obr. Cena 1^71. 50 kr.. stkv. váz. 2 zl. 15 kr. íslo X.: ticeti lety. Vzpomínky na válený rok 1866, vyaté z pamtí vyššího dstojníka. Se 14 obr. Cena 1 zl. 60 kr., _stkv. váz. 'í zl. 25 kr. tyiceti lety. Ze svých pamtí na voíslo XI.: jenský pobyt v knížectví Valaštkém roku 1856 napsal z Korsiky,

Alžíru,

Tunisu,

:

Ped

Ped

pán Salomon

svob.

z

Emanuel Friedberg (M írohorský). Se

42 obrázky od spisovatele kreslenými. Cena 1 zl. 20 kr., stkv. váz. 1 zl. 80 kr. íslo XII. Na moi urvané. rty z výletu do Hollandska. Napsal Dr. Josef Štolba. Cena 1 zl. 50 kr., stkv. váz.

pd

:

2

zl.

15

kr.

íslo

V

Západní

Indii. Cestopisné obrázky. Napsal vydám'. íslo XIV. Letem pes ecký kraj. Feuiiletony z cest. Napsal Dr. Jií Guth. Cena 1 zl. 20 kr stkv. váz. 1 zl. 80 kr. íslo XV. Hry olympické za starovku a za- dob nejnovj-

Dr.

XIII.

:

Josef Štolba. Druhé, znova spracované :

,

:

ších.

Napsal Dr.

Jií Guth.

VŠEOBECNÁ POUNÁ

ZAJÍMAV

oís1o

Dr.

KNIHOVNA.

2^"VI.

JAN JAKUBEC:

ANTONÍN MAREK. Jeho život a psobení

význam v

i

literatue

eské.

N

<^f^

V Nakladatel Dr.

PRAZE.

FRANT.

BAKOVSKÝ,

1896.

knihkupec.

ANTONÍN MAREK. JEHO ŽIVOT A PSOBENÍ VÝZNAM V LITERATUE ESKÉ. I

Píspvkem

k poznání snah a

našich

úsilí

knzi buditel

podává

Dr.

(S

JAN JAKUBEC.

podobiznou

V Nakladatel Dr.

A.

Marka.)

PRAZE.

FRANT.

BAKOVSKÝ,

1896.

knihkupec.

mi ,y

5')3í

Knihtiskárna H. Grunda a V, Svatoe na Král. Vinohradech.

;

UVO. [átelm že jim

velikých

páno

vdnosti

a

muž

jaksi

dostává se asto štstí,

nepímo

úastniti se slávy

národa, která se prokazuje

onm

velikánm; každá jejich sebe menší zásluha vzrstá v nimbu nesmrtelných pátel jejich. Ne tak s Ant. Markem. S jeho jménem vstupuje sice každému echu, teba i mén znalému našich literárních djin, na mysl jasný obraz

»

tichého genia «, ale

obyejn

bývá to jen jeho pátelství

mannem, utkvl ve

ásten jeho vlastenecké psobení, vdné vzpomínce svých potomkv.

jeho

s

Josefem Jung-

i

A

vážili si

pro které vrstevníci

ho v letech desátých a dvacátých jako vyni-

kajícího básníka, jako znalce

eského jazyka

a dost šast-

ného rozhojovatele jeho, pece pravý jeho význam pro rozvoj

eského

zastiovali

jej

básnictví za jeho života nebyl chápán si^sovatelé plodnjší, zvlášt

známý

bás-

nický kruh Puchmajerský. Nejvíce ješt cenily se z Mar-

kovy

literární

eské

innosti jeho práce

filosofické,

protože toto

málo vzdláváno, a každý pokus v viditelnji vynikal. Když pak pišly v naše snahy a boje nové proudy, vzpomínali ho sice jednotliví staí pracovníci, kteí se s ním znali osobn, avšak pole

literatury bylo

nm

širší

veejnost eská zapomínala na blovlasého kmeta

v tichém útulku

libuiském.

dlouhého života upoutal k

dob

nadšení

v našem

a

zápalu

Teprve na konec svého

sob pamtník onch vlasteneckého,

jaké

národním život na poátku tohoto

prvních

vzniklo století,

Zejména dílo V. Zeleného o nesmrtelném jeho píteli Jos. Jungmannovi ocenilo po zásluze také psobení Ant. Marka. A od té doby jeho význam širší

pozornost.

pro náš život národní víc a více stoupá. Ant. Marek zasáhl šastnou a plodnou inností svou

Byl proslulým vlastencem známým hlasatelem slovanské vynikajícím básníkem a vdeckým spiso-

do velmi mnohých obor. a

všem vrstevníkm

myšlenky, byl

vatelem své doby, byl výborným vychovatelem mládeže

vrným vdcem uitelstva ve svém vikariátu, byl dobrým pastýem svým osadníkm. Životopisec jeho je zajisté v nesnázi, kterému z tchto obor psobení Markova dáti pednost; ve všech byl na svém míst,

a

ve všech rozvinul šastnou a blahodárnou innost. ídilf se po celý

svj

život

svým vlastním hlubokým heslem:

>Pracuj, pokud asu zbývá! Pítomnost kolébka budoucnosti.*

Libun,

velkou ást svého

ve které Marek prožil

dlouhého a požehnaného života, uctila práv letošního roku jeho památku jako svého oddaného vdce nejen v duchovním povolání, nýbrž

rého

a

ochotného

jako neúnavného

kladem

i

jako upímného, moud-

v denních potebách života,

rádce

povzbuzovatele,

který

radou

i

pí-

usiloval o povznesení stavu rolnického, o jejich

vzdlání a vtší blahobyt. Tato slavnost dala k pítomnému spisku podnt.

Chtl jsem pi této píležitosti vzbuditi jen vzpomínku na zásluhy Markovy. Avšak pi nabýval jsem

Marek

ím

zaslouží

si

dále, tím

více nežli

zasloužilou práci

samé

pevnjšího pesvdení, že

pouhý píležitostný spisek

hledl jsem tedy zdárné jeho psobení vystihnouti co možná úpln ve všech smrech. Chtl jsem tím zárove

osvditi svou

pietu

Znal jsem ho

mj

k

nmu.

osobn

;

poutával

mne

chlapce jako

duchovní. Pamatuji se živ, jako by to bylo ješt

dnes, na ten laskavý pohled, když o slavné visitaci v

li-

buské škole sedl zrovna pede mnou a piln mou odpovd na danou mi otázku jako by stál pede mnou, rozpomínám se na, když shrbený kmet, opíraje sledoval

;

se o svou

hl

a provázen jsa

svým velkým psem, pro-

cházel se mezi farskými poli, aby se tšil jejich hojné

úrod. Za svých studií gymnasijních slyšel jsem Ant. Marka uvádti též mezi eskými spisovateli. Mluvilo se o ovšem jako o spisovateli druhého, tetího ádu. Nicmén i tak mne zajímal. Pi oslav Marko-

nm

vých stoletých narozenin v Libuni sbíral látku o

nm,

r.

1885, když jsem

poznal jsem jeho psobení trochu

Pátral jsem

blíže.

zaliboval

si

v nich,

pak po jeho pracích podrobnji, ím více jsem je etl, dával jsem

se nadchnouti jeho vlasteneckou horlivostí, až z tohoto

vznikl

studia

ped

10

lety

mj

první pokus Hterární

Význam Ant. Marka pro literaturu eskou*. (lánek uveejnn byl v . . M. na r. 1890.) Chtl jsem jím pispti k spravedlivjšímu ocenní tohoto spisovatele a doufám, že ne docela bez výsledku. Tento lánek »

znovu zpracovav,

vypsal jsem podrobnji

též

prbh

jeho života a jeho zásluhy také v jiných oborech jeho zdárného psobení. Celá Markova bytost

i

innost obráží se v bytosti

a innosti vtšího jeho pítele, Jos. Jungmanna

pirozen

objevuje se v tomto spisku

i

;

proto

jméno Jungman-

novo asto. Spis o život a psobení Markov je jaksi doplkem a folií k dkladnému spisu V. Zeleného o Jos. Jungmannovi.

Podobnými snahami národa,

a úsilím na

prospch našeho

za jeho individualitu, za zvláštní jeho poslání

osvtové jako Marek vyznamenávali se též mnozí jiní knží v tehdejších dobách, teba že nepsobih vždy s tak intensivní oddaností pro vc. Pipadala jim vdí role zejména v psobení na širší vrstvy. Objevuje se tedy Marek jaksi jako typický zástupce tehdejších knží buditel a zárove vlasteneckých

jisté

idejí z

první polovice

V

tom je srovnání s našimi dobami zavelmi pouné. Z našich pomr alespo nedá se

našeho

dobe

století.

pochopiti zjev, který

ovšem není nahodilý, nýbrž

vyplývá z tehdejších

proud

práv knží, kteí nejetnji našem probuzení

;

vzdlanostních, že byli to

pi pes zejmou

a nejsmleji úinkovali

psobili v tomto duchu

nelibost a protesty kruh vládních a namnoze i vli svých pedstavených. Podati pouení o tchto snahách a osvtliti

proti

takto

mnohostrannou innost jednoho z tchto nejhorlivjších buditel bylo úelem mého spisku.

Antonín Marek.

I.

Markv

ás.

život a psobení.

''9

QJ'-

Markovo

mláríi.

v Litomicích. svého

vzdláváni: ve

Je/io

sijni a Jilosojlcké.

Ráz

Fátelstvi

na diáhu

pítele

Aíarkoz'o

gymna-

škole turnovské ; studie

tehdejsiho uléni Jitosojického.

Theologické studie-

Jungmannem.

s

Tento uvádí

a povzbuzuje Jej

spisovatelskou

usilovní

ku

pracím literárním.

Marek

Antonín v

Turnov.

jméno,*) byl usadil, byl

narodil

po

Otec jeho,

mšanem

se

nmž

dne

5.

záí

syn dostal

turnovským. Nežli se v

zamstnán po sedm

let

Po

ního klenotníka v Dráždanech.

u svého té

1785

r. i

kestní

Turnov

strýce, dvor-

koupil

si

domek

v Turnov, vlastn trochu stranou Turnova. Živil se brou-

šením drahokam, kterýmžto zamstnáním Turnov a jeho okolí proslul již v

Dm, mátný

XYII.

tím, že sloužíval kdysi

a okolí usedlým,

ením

náboženským.

domu

toho, jak

»sborské«.**) *j

V

eským

Vdomí

»na sboe« a sám Marek vypravuje, nazývali o významu domu otcovského

Proto íkali tam

matrice turnovské zapsán je >Antonín Josef*

jméno dostal snad po matce, která Renátova v Turnov.

*) Nyní mstská rada a historicky památné místo stále

»Na

sbore*.

mst

Bratím, v

za shromaždišt k modlitbám a cvi-

dti

z

stol.

ve kterém bydlela rodina Markova, byl pa-

slula Josefa;

;

druhé

byla rozená

turnovská pezvala toto starobylé

»Sady Rudolfovými*,

ale lid

íká

u u Marka pozdji také proniklo, že volil i podle nho jméno spisovatelské Bolemír Izborský. Avšak ješt v útlém vku stihla malého chlapce krutá rána: zemel mu otec, zstaviv tyi nedosplé dti starosti ovdovlé manželky. Ta peovala snažn '

o jejich vychování.

Od šestého

mác byly

í

svého roku chlapec posílán byl do d o-

školy.

zízeny

dob nmecké

zstala prese všechny snahy let

eských mstech

Akoli v mnohých

v té

turnovská

školy,

ponmovací

z posledních

vlády Marie Terezie a za panování císae Josefa

II.

eskou.

Uení

pocioval vzdlaného uitelstva. Žáci uili se tam vedle náboženství hlavn A to bylo ješt velmi nuzné. psaní, tení a poítání. Marek sám v pozdjších svých letech rozpomínal se hlavn na uení jazyku eskému, jak nám zaznamenal chudé se » Jakkoli ve svém vlastním životopise*) mohlo zváti uení co do pravopisu, jednak tolik jsem získal, že jsem uml rozeznávati š od ž, d od t atd., ehož, jak jsem pozdji na jiných shledal, mnozí neumli, jenž v nmeckých normálkách "'*) dtská léta se tehdy

v této škole bylo dosti skrovné

znaný

nedostatek

;

pimen

:

ztrávili.«

Markova matka peovala *) J.

W.

též o jiné

vzdlání svého

Michl, Aupliiý literaturní letopis,

str.

oUO

.

861.

Normálními školami pezvány hlavní školy, zizované ve všech mstech krajských a jinýcli vtších (všude nmecké";. Normální školou pvodn podle »Všeobecného školního ádu z r. 'sídle ko111^« byla nazývána vzorná škola v hlavním **)

mst

mise školské), kde se uitelé pipravovali pro své povolání.

15

syna:

dlaf,

na

ho uiti

dala

že toto

škole též

této

hudb

toho také trochu

zpvu; krom

V-

na klavír a na housle.

mže

vzdlání

chlapci jednou

býti

ku

prospchu.

Avšak ke škole

Marka blahé upo-

této nepoutaly

mínky.

Pozdji když se v

nmž

vychodil

na výstrahu prvních

kreslil

dojm

let,

o tom plstoletí zprávu se tenkrát

„Ty, dube,

Marek uitelstvu jaký utkvl mu z dob jeho »Se žalostí sob pipomínám

obraz,

školských

zkušenost z mladších

kami

školdozorcem svého okresu,

stal

nejnižší

si

:

nebo kdo 70 kterak

dáti,

dokdákáš!«

až

kuckáš!« »Však to ani pes nežere

že máš ezanku v hlav

!«

a

j.

let prožil,

mže

a jakými pobíd-

znlo ustavin

Tehdáž

vyuovalo.

kdákej,

školu,

»Kuckej, !«

»

až

Už jsem

vy-

pravil,

Podobnými hrubo-

v.

zrnnými vtipy bavil se uitel a popichoval žáky. Chyby i

nechyba musela probíhati skrze bodlavou vochliku

hany a potupy a mnozí

žáci

penou píílepku do obecného

si

ze .školy vle-

památku toho

A

které nad nimi z mládí panovalo.

žezla,

co bývá a bývalo

nemá

odnesli

života, jako

ve školách

více

mén

to je to,

a co býti

nikterak «.*)

Podle starého zvyku, dosud ješt bžného v této krajin,

chlapec dán

vesnice

AViesenthalu

nmecký

jazyk. Pobyl

Sotva

dm. Ml své studie *) Fr.

se vrátil,

nastoupiti

do

byl v desíti letech

u Smržovky, aby

si

nmecké

tam

osvojil

tam rok. musel brzy zase opustiti rodný v jedenáctém

gymnasijní: V krajin Zelinka: Život a

psobení

roce

vku

svého

této oblíbeno bylo

Ant. Marka, str

49.

16

msto

zvlášt slezské

Griissau (Marek zešiije je jednou

Kešov, po druhé Krysobor).

Sem

zejména

utíkali se

chudší studenti,

jim v tamnjším kláštee cisterciáckém

Za

živa.

to povinni byli státi se

dejší

mlo

gymnasium

kostelními zpváky,

zpvu

Markovi pišel jeho výcvik ve

velice vhod.

pt roník.

jen

protože

dána byla obTeh-

Marek tedy

vystudovav poslední tídu humanitní, poetiku, opouštl chlapecký

ve

vlasti

ve svých studiích.

Na podzim z

aby pokraoval

ve Slezsku,

život klášterní

1801 šestnáctiletý student ubíral se

r.

Turnova do Prahy, aby tam pokraoval ve vyšších

studiích. Vstoupil

do filosofie. Zanícenou mysl vdy-

chtjvého jinocha

ekalo

—

jak sluly

na tomto vyšším

roník

skládalo se ze tí

nových poznatk. Byl tu od

ád

studijní,

pedmt),

uebních

podle

podle kterého

r.

1784 v

na

filosofii

o všeobecných djinách, o diplomatice, rodopisu, tické

zempisu

fysikálním

geometrii,

o

Tyto

všechny

pedmty

a

etí

síních

technologii,

musil

o

si

o prak-

astronomii,

vdy.

každý poslucha

osvojiti

;

mly býti

poádek, ve poslouchány,

ustanoven.

Filosofická

V

pednášelo se pí-

heraldice,

bývah k tomu ureny uebnice

;

pevn

mocným

pole

nový

klassikové a jiné

kterém jednotlivé obory vdecké byl

široké

platnosti

mathematice,

vyšší

vykládali se latinští a

uilišti, jež

(logiky, fysiky a metafysiky

fakulta

za

tch

as

psobila velmi

vlivem na mladé mysli horlivjších poslucha.

klementinských

ozýval

se

duch nové doby.

17

Smlé nauky meckých,

filosof francouzských,

kteí

obírali

za

si

nejen nedotknutelné- díve i

zízení politická a

sociální,

pedmt

svého

prodraly se

a

konen

ztrnulého

i

n-

badání

podání náboženské,

uilišt byrokratického

vyšší

anglických

nýbrž též

na

Rakouska.

pedmty

vdecké^ o nichž se tehdy na universit pednášelo, zavdávaly k výkladm v tomto vol-

Rozšíené

njším duchu zely nadšené

dosti píležitosti.

U posluchastva

dochá-

záhby a nebývalého díve horlivého po-

pudu pro vdecké badání.*) Ponvadž pak podle tehdejšího posluchai universitní, slovci

musili

nežli

mohli se

a

naped oddati

právníci,

projíti

a

zízení všichni medici,

a

temi roníky

boho-

filosofie,

na ostatních fakultách studiím

odborným, pirozeno, že tímto svobodomyslným duchem proniknuta byla také vtšina tehdejších bohoslovc.

Také smysl pro livých

u

nich

jeví

se

namnoze nejen vyvinutý

svobodu a stejná práva politická jednot-

národ, nýbrž

i

názor náboženský,

liberární

každému vyznání písné orthodoxie, pi-

chová se zcela shovívav ke

který

náboženskému a pomíjeje pouští

volnjší

vší

badání a rozumování v otázkách ná-

boženských. filosofické a osvtové vbec, které pichák nám od západu a nejmocnji se projevovaly

Ideje zely

živým *)

slovem

na

kathedrách filosofické fakulty,

Podrobnji o rázu tehdejších

studií

filosofických

kládá Tomek, Geschichte der Prager Universitát, V. Zelený, Život Jos. Jungmanna, str. 11 a si.

str.

337 a

zavysi.

Policejní tlak

I. na universit zavládl teprve v letech desátých a dvacátých našeho století.

vlády Františka

Jakubec: Ant. Marek.

2

18

kotvily se je

poslucha

v mladých srdcích

aby

provázely po celý jejich život pozdjší.

Také u Marka

na univer-

vliv filosofických studií

sit pražské ukazuje se po celý jeho se

filosofie,

pojímání

v liberálnjším

Ukazuje

život.

na svt

života a názoru

i

ve shovívavém názoru náboženském, kterého základem

je deismus. Vliv

uení na

filosofické

fakult jeví se též

ve veliké všestrannosti Markova vzdlání.

Krom toho

ve zvláštní zálib pro mathematiku a v jeho

vzdlání

aesthetickém.

Zálibu tických

v

dovedl

potáství a jiných

mu

vštípiti

vdách mathema-

svou hlubokou úctou k ní

a svou nevyvažitelnou horlivostí uitel jeho,

St.

Vydra.

Nevšední vzdlání aesthetické, jaké dává na jevo Marek,

má pvod svj

Markov, A.

v jiném uiteli

rovi, který tehdejší

kritikou

i

G. Meissne-

obecenstvem byl velice

peceován. Jsa profesorem aesthetiky a klassické literatury a sám skládaje velmi hojn romány a povídky v duchu tehdejšího veselého pojímání života, jak jeví se

hlavn u vzoru Meissnerova Wielanda, dovedl zejména postihnouti jednotlivé podrobnosti umlecké tvoivosti a s nimi seznamovati i své žáky. Od nho Marek uil se hlavn tpytivému slohu, nkdy až umlkovanému, jakému uvykl nejen ve svých básních, nýbrž i v prostomluv, ba i v soukromé korrespondenci. Z profesor tehdejších Marek ve svém vlastním životopise uvádí na tetím míst též profesora všeobecné historie, K. J. M. Bokleta.*) Ale tento na Marka

neml *)

uili v

asi

vtšího

vlivu.

Psáno nesprávn Poklet, c. xn. str. 300. Krom tchto studií Markových na filosoíii Fr. Steinský, profesor

dob

19

Jazyku

1802

eskému

vysokém

na

» vylouení

avšak

vzdlávacími

bylo nahrazeno

národnosti

jimž

živly,

novými

muži svobodomyslní cestu

tito

a jimiž nová snaha

klestili

novo

novým zízením z roku uení pražském žádného práva;

nedostalo se

po udržení národnosti na

vzplála. «*)

Pirozeno, docházely-li ohlasu všecky jiné následky duševního hnutí západoevropského ve spolenosti

lidské,

že nemohla ani snaha oste se vybavujících národností

zstati bez následk a že musela se zvlášt siln ozvati tam, kde liberáln vychovaní rékoli ideje, tedy

i

mužové vidli

útisk kte-

národnosti. Žáci odnášeli

si

ze síní

vdu, nýbrž svobodouení filosofickém tak názoru svtovém vbec. Krom toho

filosofických nejen horlivost pro

i

myslné smýšlení jak ve všem i

v náboženství a

snaze této zajisté napomáhalo provinciální vlastenectví

nkterých profesor, hlavn Meissnera, které píkladem Tak, nebylo-li v stuz Pruska šíilo se i jinam.**) dentech eských probuzeno vlastenectví soukromým diplomatiky, heraldiky a

schauer, J.

starožitností;

Fr. Gerstner, prof. vyšší

rodopisu;

oekonomickým vdám;

Fr.

Schmidt, prof. pí-

mathematiky; Ant,

šl.

Ziir-

AI. David, praktické astronomii;

Chr. Mikan, prof. všeobecného pírodopisu; Jan Nejedlý, prof.

(Schematismus von Bohmen na St. Vydru jeho oblíbený žák, Jos. Lad. Jandera. V této dob snad seznámil se s ním též Ant. Marek. Již za pobytu Markova na Hrubé Skále tento známý mathematik eský Marka navštvoval.

eského jazyka a r.

1801 a

*) str.

násl.)

literatury.

R. 1803/4 suploval nemocného

W. W. Tomek,

Geschichte

der

Prager Universitát,

.B,39.

**)

Vliv

nmeckého

provinciálního

vlastenectví

na naše

probuzení piznává Arn. Kraus, Aug. Got. Meissner, Athenaeum, 1888,

str.

125.

2*

20

n

psobením, byla v nich aspo pro venjší, a mohla je v nich probuditi

Posluchai

když Marek

aby pi-

vlasteneckému. Marek na p. mezi

svými profesory na

filosofii

na prvním míst jmenuje

Vydru. Tento exjezuita budil

St.

nepatrná náhoda.

tehdy,

již

nejpipra-

filosofické, dosti píležitosti,

vdomí

vedeni byli k

mli

filosofie

meškal na fakult

i

pda

pi každé

uvdomní

ve svých posluchaích

píležitosti

národní, ^povzbuzuje

k jazyku mateskému a k povinnosti, aby se Ale na Marka ps hrdostí hlásili k národu svému. sobila patrn jeho odborná vda, mathematika, pro niž Vydra pinášel tolik nadšení, více nežli toto povzbu-

jich

k

lásce

zování k

úinnému

K probuzení

vlastenectví.

vlasteneckému podávala se však ješt

jiná píležitost na tehdejší fakult filosofické. r.

1792 zízena

uil na ní

s

stolice

Byla od

pro jazyk eský, a tehdy

velikým zápalem

a s horlivostí pilný

práv ješt

spisovatel a vlastenec Jan Nejedlý.

Ale ani jím Marek

neml

býti

probuzen k poznání

svých povinností k národu eskému. Vypravuje o tom

sám v uvedeném »Jsa

již

vlastním životopise:

již

ve vlasti nepojal jsem dstojné ceny

Omámen neobyejem pedmtv, nezbhlý

její.

a nezkušený,

obmezený tím, co se v síních filosofických pednášelo, neuml jsem prohlédnouti za obrubu svého tsného Akoli již tehdáž literatura eská mla své žití. dlníky, jakkoli

J.

Nejedlý ohlašoval peložení Iliady

a Puchmír prvotními

echa jméno

—

k

kvty eského

mému

bylo vším tím dojato.

uí,

bu

jsem úpln

—

básnictví ozdoboval

srdci nepišlo tak blízko, aby

Že Nejedlý eskému jazyku

nevdl

anebo se domýšlel, že

21

jen nkterých

uení

vyvolených a výhradn

Nmcv

se toto

kdyby se bylo tení o eském

týká. Bezpochyby,

všem veejn bylo ohlásilo a poeské byl navštvoval. — To dkaz, jak mnozí mladíci v mrákotné slepot a nevdomosti o všem tom, co se vlastenského

jazyku

Nejedlého

J.

zvání uinilo, že bych horliv hodiny

vzdlání je

týká,

mohou

trvati,

pakli

probudil a zraky jim protel. «

eho

není toho,

—

kdo by

nedosáhlo živé slovo vlastenecké, to pisou-

zeno bylo náhod, jak Marek sám

doznává na témž

»Náhodou mi tehdáž eský poutník pišel do ruky, a to byla první kniha eská, jenž zaala mysl mou, že jsem, vida v ní pojednány rozliné pedmty, jakby hrd zradoval se. Nerozuml jsem v ní všemu

míst:

—

práv dala

ale

zatemnlost

nabyl pontí, an jsem

vci ním nebo vdecké.

moje úsilí a dojsem o jazyku eském lepšího

tato probudila

vyšší cenu knize, že

domníval,

se

že

se vyjáditi dají, nikoli

prosté

toliko

všední

pak umlecké

Táž podivuhodná nahodilá okolnost zcela bezvý-

znamná, jaká nám probudila k vlasteneckému

duch

tolik vynikajících

buditelských

!

uvdomní

Taková magická

moc mateského jazyka pohnula na p. Jungmanna, že neumje se dobe po esku vyjáditi a zahanben ped spoleností, umínil si vnovati se horliv studiu eské ei; táž síla pohnula na p. i Palackého, když jako student nedovedl prostému nestudovanému svému pí-

buznému

nkterá místa eských novin, že zasi hned nedostatek znalosti

vyložiti

stydl se u sebe a umínil v

eském

jazyce odstraniti.

kovi a zajisté

i

mnohým

A podobn

jiným.

stalo se

Mar-

Dokoniv

Marek

1804

*)

ode-

bral se do Litomic, kam patil diecesí svou, ukonil své uení studiemi bohoslov ným i.

aby

studie filosofické

Posluchai prvních tí v

mst,

roník

r.

bydleli z pravidla

jen theologové nejvyšší tídy pebývali v se-

minái.

V Litomicích

bohoslovci

za tehdejších dob ne-

mnoho podnt k ideálnjšímu snažení. Život a jednání mnohých duchovních a seminarist litodostávali

mických

netšily se dobré povsti. Slabého a shoví-

vavého

vedení

Leop.

Chlumanského

biskupa

tehdejšího ,

mnozí

litomického, zneužívali

V životopisech Markových

V.

velikou

na základ vlastního vypsání na studie filosofické r. 1801, studie bohoslovecké že zaal r. 1805. Toto vroení neshoduje se s ostatními daty. Tehdejší studie filosofické trvaly ti léta, a r. 1805 Marek byl již v Litomicích. V Pamtnici libuské, která se zaala patrn psát r. 1835, kdy dáno k tomu naízení, Marek sám pvodn poznamenal r. 1802, pak opraveno na 1801. Ponvadž Marek byl dne 30. srpna r. 1808 vysvcen, musil pijíti do Litomic na studie theologické již r. 180-4. Marek ve svém vku kmetském domníval se, že studium theologické tehdy trvalo jen ti léta. Tomu vil též V. Zelený a poznamenal to ve svém díle (Život Jos. Jungmanna, str. 35.). Na základ tohoto domnní Marek udává též píchod do Litomic z r. 1805. Avšak studie theologické rozvrženy byly od r. 1784: na 4 roníky (ped tím bylo 5 roník) toto rozdlení na 4 roníky podrženo též pi pozdjších opravách studií universitních z r, 180i, 1814 a 1824 (Tomek, Gesch. der Prager Universitát, str. 344). Podle vlastních údaj Marek byl by musil studovat filosofii tyi léta, theologii pak jen ti léta, v emž ovšem je nesrovnalost. Ze se Marek ve vlastních údajích životopisných mýlil, toho máme nkolik doklad. Jungmann výzva ho, aby mu pro Slovesnost poznamenal dleiljší data ze svého *)

Markova udává

se,

že

Marek

vstoupil

;

23

mrou.

Tehdejší

peníze

nejen

praeses

dovoloval,

Ml

nepístojnosti.

seminární seminaristm za

nýbrž

oporu

sám opatoval rzné

i

kanovníkovi

v

Hirnlovi,

pravé to ruce biskupa Chlumanského. Tento kanovník za

seminaristm výnosnjší

dával

plat

kaplanm

Tím

fary.

se

ovšem

kaplánky

vzd-

ubíjel všeliký smysl pro vyšší snahy, pro hlubší

lání

vdecké, pro mravný a

kteí

proniknouti.

vrný

pítel

iditel

generálního

toly

a

Takovým mužem

Dobrovského,

litomické,

klassicky

slušný život.

Vliv

Jos.

semináe, od podporovatel

filosoficky

byl zejména

dkan

kapi-

eského,

muž

1794

r.

jazyka

humanity.*)

Hurdálek ješt ani jako biskup litomický (od

r.

1818).

V

na

svobodomyslný, i

Marek udává den narození

16.

d-

díve

Hurdálek,

Fr.

vzdlaný,

dšený pro všeliký pokrok vdecký

života; a tu

lidí,

neesti zatracovali, tehdy ješt nemohl do-

tyto

staten

a

v mládí u theolog

již

záí

(1.

Avšak r.

1816)

nedat.,

po.

životopisných datech, která poslal Fr. Zelinkovi pro

jeho spisek výše uvedený, napsal, že byl vysvcen 30, srpna

1808 biskupem Jos. Hurdálkem, ale tehdy byl biskupem v Lito-

micích

V. Leop. ryt.

psal píležitostní lici J.

báse

M. biskupa

Chlumanský z Pestavlk Marek sám > Píse k dosednutí na biskupskou sto-

Jos. Fr.

;

Hurdálka dne

25.

února 1816. «. Další

data týkající se Markovy innosti duchovní hledl jsem

zjistiti

na farách, kde Marek psobil. Tato jsou správn uvedena v dotené Pamtnici libuské, v mnohých biografiích (na p. v Nauném slovníku), mnohá jsou rovnž nesprávn udána, myslím, že chybou Marka samého, jak dokazují nesprávná data o psobení Markov v úad duchovním, podaná Markem do

a

spisku Zelinkova. *)

Život duchovních a seminarist, jakož

Hurdálka obšírnji je » Hurdálek <.

vyheno v Nauném

i

psobení

Jos.

slovníku pod heslem

24

tmto zloádm

proti

nebyl dost mocný.

známo, nástrahám svých

odprc,

zavádný písnjší život knžský, vysokého úadu.

Na štstí dostalo mických podntu k

se

kterýmž

se nelíbil

a musel se vzdáti svého

lepším

ideálnímu

Podlehl, jak

ze

seminarist

lito-

snažení s jiné strany

smru. Velmi mnozí z nich byli totiž zíJungmannem, od r. 1799 profesorem v Lito-

a v jiném skáni Jos.

micích, pro ideu vlasteneckou. Také pro Marka má pobyt jeho v Litomicích nejvtší význam z celého jeho života tím, že seznámil se tam a získal si pátelství Jos. Jungmanna. Práv když Marek vstoupil již do tetího roníku nabídl se

theologie,

poátkem

školního roku 1806

—

Jungmann, že bude zdarma vyuovati seminaristy jazyku eskému, jako vyuoval od r. 1800 témuž pedmtu prvn ze všech studující litomického gymnasia

—

profesor a ze všech ústav eských.

Žáky Jungmannovými bývali posledního roníku,

z

risté

jak

z pravidla

semina-

dosvduje sám

Ant.

Avšak Marek pihlásil se hned ku pednáškám Jungmannovým, jakmile je tento zapoal; z ehož patrno, že Marek již z Prahy pinášel jisté uvdomní národní, že úmysl, osvojiti si podrobnji

Marek.

*)

svj jazyk mateský, hledl Již

za tento

známil se tou

blíže.

mrou,

nikl s

že

ZískaK

si

také hned uskuteniti.

Jungmann náklonnost

Jungmann o prázdninách

s

Markem

svého r.

se-

uitele

1807 pod-

ním pšky cestu do jeho rodišt Turnova.**)

*) Více o

**)

první rok

O cest

tom Zelený, Život Jos. Jungmanna, str. 35. této zmiuje se jednak Marek sám (Svtozor

25

Marek dokonil poslední rok svých

Nežli

studií

bohoslovných v Litomicích, pilnul k horlivému svému

upímným pátelstvím

žáku

Josef Jungmann.

uitel

Byli

si

zejména svou

blízci

A Jung-

povahou, svým smýšlením a názorem na svt.

mann

byl o 12 let starší,

nadšený

též jeho

dv

Marek pišel jen o

léta

pozdji na universitu pražskou, kde oba názoru toho nabývali, nežli

Jungmann

ji

O mocném

Marek sám v pozdjší své vzpo-

psobil,

vypravuje

mínce

» Kouzelná

:

opustil.

dojmu, jakým Jungmann na svého žáka

spanilost

a

prostosrdenost toho

muže, jehož jméno po stech letech v Slovanstvu bude mne, že jsem jeho citem

slynouti, okouzlila také

v jeho vdách

žíti,

okem v ší

jeho

echovi mé

národnosti, jakž

i

cítiti,

hloub slovanské

vrstvy Izelo

(!),

hledti za-

poal*

Dvrnjším ovala.

Nejednu prázdnou

dji procházeli

krajin malebného Stedohoí eského

spolu

eská

Nejra-

chvíli trávili spolu.

po bezích labských.

se spolu

V pvabné rozmlouvali

kterými

delším stykem shoda tato se upev-

o truchlivých událostech minulých,

vlast

rozkvt a svou eského národa,

byla o

slávu,

o

pipravena o nkdejší svj smutném stavu pítomném

nadjích v

lepší

budoucnost

;

u Jung-

jednak dovídáme se o ní z prvního listu íjna 1807) Ant. Markovi, jímžto otvírá se jejich bohatá korrespondence, v mnohém ohledu i pro literaturu eskou dležitá. Listy Jungmannovy Markovi otištny jsou v as. mus. král. es. od r. 1881 1884; Listy Markovy Jungmannovi z

r.

1871,

str.

Jungmannova

20).,

(z

5.

—

v témž asopise Kdežto první první

list

r.

list

Markv

1888, 1889, 1892. Tyto jsou bohužel neúplné.

Jungmannv dochován teprve z

r.

1815.

jest z

r.

1807.

máme

26

manna Marek sílil se vdomím slovanským a upevoval se ve svých úmyslech prospti zuboženému národu a odstrkovaný jazyk eský povznésti usilovnou prací. *)

Pátelství toto blažilo oba vlastence po celý jejich život.

Sdílejí spolu všeliké radosti

zámry.

a

jejich

Stálé

i

útrapy,

rzné

tužby

vzájemné dopisování a navštvování

svazek pátelský jen utužuje.

Vzájemné své pátelství oba muži uznávají jako nejvyšší požehnání svého života. »Z tchto dob* (t. jest litomických), vyjaduje se o tom pozdji Ant. Marek, se naše pátelství nezrušitelnou sponou upev» poítá nné, kteréž mne umdlávajícího malomyslné síly dodávalo, kteréž až podnes pramenem mojich potch jest.«

Rovnž Jungmann

pronáší

se

svých

ve

nejvýš tkhvým.

k jehož srdci

»Vru

mé

jest

listech

zpsobem

k Ant. Markovi o svém pátelství asto

mi jen jediný v

svt

na-

Marek,

srdce jako pirostlo.

vku vyznává o sob Jungmann Vám jen posledním mým dechem jakž doufám, na vky rozžehlo do Vás

Ješt v pozdjším »Moje pátelství k uhasne, aby se

tolikéž

podoby

její

se,

nadji, nebylo.

;

jinak «

pátelském prohlašuje

poínám

žíti

více

A

by ve

svt

ani pravdy ani

skoro po tyicetiletém svazku

se Nestor literatury

v minulosti nežh

eské

:

»I já

v pítomnosti, a

mn

Vaše pipomenutí starších dob a našeho dávného a trvalého pátelství dotklo se hlubin srdce

protož

pkn

*) Vzpomínku na tyto blažené chvíle Marek vylíil ve svém druhém básnickém psaní J. Jungmannovi. (»Poslání k JJ.* v únoru 1817«, uveejnno v Jungmannov »Slovesnosti«

z

r.

1820.)

27

mého. Poítám to

k nejutšenjším stránkám života mého, že mi nebe ve Vás vrného, šlechetného, smýjá

i

šlením, snahou a celou duší ráilo. «

29.

(List z

bezna

podobného pítele udliti

1843.)

Podobné smýšlení velého pátelství projevuje se zejména v listech Markových Jungmannovi velmi asto. Tak píše na p. ješt r. 1841 (dne 10. pros.) starému svému píteli: » Dokud píze Vaše se mne neodekne, nebudu si stýskati nad svým životem K ní brávám v mysli útoišt své, kdykoli lovenstvo svou ubo!

mn

ke

zující stránku

pitiskuje

hvzdou, kdy erné mrákoty

mého

;

ona mi bývá jasnou

se zdají zavalovati cestu

života.

V tchto

projevech touživého a nikdy neukojeného

zejmý

pátelství vidti ovšem

názor:

vliv tehdejších

byl to z valné ásti pozstatek romantiky, která pinesla též toto žensky

mkké

projevování a pojímání pátelství.

Ale Jungman9 ve svém ticátém pátém roce nenašel mezi všemi lidmi,

ku komu by

se kterými se blíže stýkaly nikoho,

byla pojila nerozluná páska pátelství,

jej

stejné smýšlení, cítní

mužském podailo

se

náe litomického v jehož jímavé

dychtní. »Teprve nyní u

i

mu

jinocha

mysli

sím

plodného nadšení nalezlo a uiteli

nalézti

svém spatoval

o

vku

mezi chovanci semi-

dvanáct

vroucí

let

mladšího,

lásky k národu a

pdu nejúrodnjší, jenž v mistru ideál, k nmuž vší silou hledl

piblížiti se, ježto

Jungmann

neckému úmyslu

i

raduje se všelikému vlaste-

skutku jeho okíval mladickou ohni-

k nové innosti povzbuJungmanna, str. 41.)

vostí jeho ducha, jejž neustále

zoval.*

(V. Zelený, Život J.

Pátelství toto penášeli oba spisovatelé

Marek seznamuje

s

Jungmannem

i

na

jiné.

své blízké píbuzné^

28

zejména duchovní psobící

s ním p. svého pedchdce, dkana Ubuského Jelínka, který ze své knihovny Jungmannovi pjuje i knihy slovanské [. . M. 1881, 518], svého kaplana Šolce a j.)- Naopak Marek pilnul k celé ro-

své

nejbližší

okolí,

témž míst

na

(na

din Jungmannov

a

mohou

láskou, jakou

nmu

zase k

tito

tak

vroucí

se milovati jen otec a dti.

Zejména však syn Jungmannv Josefovic byl mu oddán zvláštní nžnou píchylností; svoval se mu jako nejdvrnjšímu píteli a asto utíkal se k nmu

pi významnjších vcech 24. pros. 1834) píše livá slova:

jehož

my

»

Zlatý,

všichni

Po jeho

o radu.

mu

smrti (dne

tom nešastný otec pohnutdobrý, milý píteli našeho domu, o

srden

milujeme,

jehož náš jediný

syn nade všecky vlastence miloval, a bez rozlouení se s

ním ani umíti nemohl,

šlechetné mysli k nám,

—

ke

nezmte se nikdy v své mn, a když mne nebude

k mojim milovaným. Seznal jsem mnoho lidu roz-

liného v putování svém po tomto oudolí

krom mých

vlastních nikoho, ke

života,

ale

komu by mne srdce Vám. Proež

tak úsiln, tak nenasycen táhlo jako k

nehnvejte Jí

našemu

vybádám-li

Vás kdy na den,

na dva

vždy Vámi na dlouho okeji, kdy-

u Vás pobýti mžeme. « (List 20. b. 1839). Jako projev smutné povinnosti pátelské

Vy u mne, neb

koli z

se,

objetí, já

nese hrobní

já

kámem pedasn

zesnulého

Josefovice

krásné dvojverší Markovo (nápis na žádost Jungman-

pozmnný; Odstupi, Ote

novu

A

ho slzou

v témž list milý,

i

Jungmannov):

Ty, máti, a Sestry žalostné

orosí, jež miloval, (L.

Markv

!

Slované

z 30.

b. 1839.)

2d-

Jungmann vnímavého

dráhu literární, nosti a ^zálibu

k

Marek sám

ní.

vlastním životopise:

mne uil po

un

»

uvedl hned také n a

nm

pozoruje v

to

(Jungmann)

ní kráeti.

vynikající schop-

doznává v uvedeném razil

sob

cestu, a

Seznámiv mne se svými pra-

cemi sdlil se mnou, co jen sdliti se

dalo.

—

Svých

výtah uinil mne úastníkem a tím

se mi jakým zpsobem by se knihy nejužitenji ísti daly.« Marek v seminái zdokonaloval se u Jungraanna nejen v jazyce eském, nýbrž i v proni-

slovnických

navedení

stalo,

kání a poznávání

Jungmann

dl

básnických.

stal se tak

Markovi jako mnohým jiným

spisovatelm, jimž asto býval nejen rádcem a

pomocníkem, nýbrž

dílm

literárním,

vatelem*, jak o

jeho i

plodm

obyejn

dával též

opravdu »pravým

nm

literárním pišlo

mu

podnt k jejich

vdcem

Marek doznává.

úinným

a osvco-

Skoro ke všem

vybídnutí a

mnohdy

vynucení od Jungmanna. Tento znaje Markovu skro-

mnost,

která

ve vlastní

síly,

se u

nho

nejastji ozývala

nedvrou

znaje jeho velikou zálibu pro praktické

zamstknání v rozsáhlém hospodáství, neustával vnášeti na nho nové a nové úkoly literární, které oddaný jeho pítel k nejvtší spokojenosti jeho vykonával. Cokoli Marek psal, uveejoval z pravidla vše prostednictvím Jungmannovým. Jemu odesílal své píspvky pro rzné asopisy, jemu je dával k pehlédnutí a k volnému s nimi naložení. Mnohým z nich dostalo se od Jungmanna ješt posledního pilování a upravování. A tak opravdu možno íci, že platných služeb, které Marek prokázal eské literatue, dostalo se jí pouze zásluhou Jungmannovou. Všecka literární

HU

innost Markova vlee se jako vz za svým parostrojem v zámrech a podle vle Jungmannovy. V podnikání i

vbec chybla

jednání Markovi

iniciativa.

Ješt jako bohoslovce vybízí ho literární

dne

»Balladujte, pište, shromaž(Tujte«

:

íj. 1807).

5.

mannových podncuje klade

Jungmann k

mu

práci

(v list ze

Povzbuzení taková optují se v Jung-

listech velmi asto.

chválou,

nkdy

až

Hned

otálivého pítele

píliš lichotivou,

hned

na srdce lásku k vlasti a povinnost k ná-

mu slávu literární, hned zaklíná ho svým pátelstvím a podobných dvod chápe se, kde jen se mu naskytují. »Nejen doufati,« píše mu jeho Mentor v list z 30. pros. 1809, »ale prositi se Vás úsiln opovažuji, byste *) pro lásku k vlasti, pro rodu,

hned ukazuje

svou vlastní oslavu tak pro

naše pátelství,

a vzácnjšího není

—

pkn

nad

nž

založenou

mi

nic v

všecku svou

— a konen svt sladšího

sílu vynaložil

k tomu,

abyste podle jiných stavu a povolání svého povinností

vždy

echm

nco

kládaje

i

skládaje, jak

Vás ponese. Že ale

k pouení a zvelebení

jistota. «

pe-

psal,

k tomu chu a srdce po každé mi ne nadje,

to nejmilejší uiníte, již

Podobn, když Marek povzdechl

si

úmrtí F. Procházky nad tím, že vynikající vlastenci vymírají,

Jungmann chápe

pi již

se této píležitosti, aby pod-

»Na nás jest nítil mladého pítele ku práci literární: poad, kdo z nás mže, ten pracuj, abychom (možné-li) lepší vlasti dochovali

potomkm,

zstavena.

vlast,

dokud my

Pojde-li

a

než

nám od pedkv okolo nás,

jen za nás,

saháme a staíme, nepojde. Vás

*) Jungmann na správný tvar.

píše

vždy

chybn

:

by

jste

;

tedy, mají-

opravuji všude

M ího

práv eský,

vtip

vynakládati ho

nkdy

Povzbuzování ta znla

mu

píše

omluvena neiní,

nic

jestliže

ustanete.

nkdy

dojemn.

až

Tak

v list ze dne 21. srpna 1822: »Co o svém

odcizování se literatury jakémsi píšete, pichází mi ne-

možné;

tak

mnoho zakládám si na ušlechtilé srdce a Vaši, že nemohu sob Vás jinak než

dvtipnou hlavu

oslaveného u svojich že

nás

kvapíte,

potomních pomýšleti.

Jist

jsem,

ním velikým, neoekávaným pojednou bu to prosa nebo verš — od Vás vše

milo

i

pe-

Kdybych vdl, že byste kdy ustati mli sebe nehodným, uložil bych Vám, Vás pátelstvím a vlastí, úkol, bud stádání

a píjemno. a státi se zaklínaje

Vám sám

výborných svých cit a myšlenek a jich v jedno dešlými svými toho,

o

neho to

se

básnmi

nikdo

z

sebrání

nás

pokusiti

neb

pokraování ve

nemže

a

— bu

kdokoli

ze svtjších

filosofii

eské, kterouž

budiž

konen

pkn

jste tak

A tímto zpsobem Jungmann dvivého pítele po celý svj život.

zapoali.*

pe-

nám

nesmí,

budiž to Homér,

velikého, klassického,

Tasso

s

— bu peložení

psobí na

Podobným psobením Jungmann osvdil

se

ne-

i

na

jiných spisovatelích vlastencích, kteí bývali jeho žáky.

Ze spolužák Markových pi vyuovaní eštiny, zstával pozdji v dvrnjším styku,

tento

s

nimiž

byli to

hlavn Fr. Vetešník, Jos. Kramá, Václ. Kára, všichni zárove pomocníci pi Jungraannov díle slovníkáském. A tak když Marek opouštl Litomice, odnášel si zásluhou Jungmannovou ve své duši nejvelejší lásku k

vlasti

a k

eskému

jazyku

;

v jeho

srdci zakotvila

32

zárove píchylnost k ostatním kmenm slovanským, jazykm, jež s velikou horlivostí si osvojoval. Tomuto citu, tmto ideám Marek zstal vren po celý svj dlouhý vk; zstal v nich konsekventní, i když se

k

jich

kolem

nho

u mladších vrstevník tyto ideje braly na

sebe tvánost zjinaenou.

II.

Fsobení Markovo

v

úadl kneském,

Marek probouzí

ve

svém okolí

vlaslcneck uvedomhií ; ;eho zájem o eské divadelní hry. Picsobení osobní.

Ochabování Markovy innosti literární. Pokusy Jungmannovy dostat Marka do Prahy. Markv pátelský kroužek literární. Návštvy eských Podpora eské literatury. vlastencftv a Jiných Slovanv u Marka. innost na prospch Matice eské a J,

Dokoniv

Marek byl dne na knze a v íjnu téhož 30. roku dosazen za kaplana do Rožalovic. Tam však psobil pouze rok, byv 1. prosince 1809 pesazen jako bohoslovecké

studie

srpna 1808 vysvcen

kaplan do Libun. našel

upímného

V tamjším

Marek Nový pedstavený

farái, Jelínkovi,

rádce a píznivce.

seznav neobyej né nadání a vzdlání Markovo, povzb uzoval

ho k tomu, lejí,

v nichž

chovního,

že

aby se hledl vymaniti z obyejných kopohybuje se psobení venkovského duprý

je

uren k vtším vcem.

Avšak

Marek, jemuž chybla pevná životní energie, v kolejích

tchto setrval navždy.

Svj

zvolený

stav

Marek

tžce. Vlastních jeho slov o tom

povdí Jungmannových

vidti,

poátku nesl nemáme; avšak

s

že

tížil

jej

dosti z od-

obzvlášt

38

celibát.

Tak

mu Jungmann

píše

(30.

jsem na stokráte od mé Janiky Vás ml pemluvit (dále psáno pistupovali do toho stavu,

mám,

list.

1810)

»Již

že jsem

slyšeti musil,

abyste ne-

cyrilikou),

ale já

:

posud za

to

pevn

každém prý stavu spokojenosti jablko zraje, jen kdy ho trhati spósob jest. Vás nechybí fara hodná a potom lze po své žíti.* že v

mu

Ba, pipadaly

knz

jako

Jungmann

zrázel

ho

velmi trudné myšlenky, že ješt

vážn

chtl zcela

stav

svj

úmyslu

z tohoto

:

Avšak

opustiti.

(psáno cyrilikou)

^Netrapte se takovými myšlenkami, nepouštjte jistého za

Hlete radji

nejisté.

povarechu a uchvate

obdržeti vlastní ohništ a svou

majíce toho píklady daleko 1813).

Tato

»

práva

i

blízko.«

pírody «

mžete,

kako

práva pírody,

22. ún.

(List z

Marek

nepokryt

též

uchvacoval.

Po tyletém kaplanování v Libuni Marek povolán byl za administrátora ve vsi Tatobitech pod horou Ko-

V

zákovem.

Hrubé

máji

r.

1815 ustanoven byl lokahstou na

Skále, v kterémžto

Do tchto

úad

setrval

pokud Marek

po

pt

let.

se

faráem,

padá jeho nejplodnjší a nejšastnjší innost

literární:

tehdy

úastnil

Jungmannv;

dob;

se nejpilnji

v této

básní; v ní složil též

V

této

dob Marek

dob

prací

nestal

pro

velký

slovník

napsal velikou vtšinu svých

svj první

filosofický spis. Logiku.

svou inností literární nabyl v eské

zvuného jména. Krom toho získal si po jméno vynikajícího vlastence, který, kde mohl pispíval neúnavn i svým osobním vlivem na prospch eského jazyka a národa. Psobení Markovu jist smíme piítati, že v Turveejnosti

celém

okolí

Jakubec

:

Ant. Marek.

3

u nov

1810

již

pstují eské divadelní

h

r y,*)

emž

Marek svému píteli do Litomic neopomíjí podávat zprávy. Jungmann ovšem toto poínání z plna srdce schvaluje: »Co mi píšete o Turnovských, jest dle mé dávné žádosti, a lituji, že nemám doma sv3'ch koo

Krameriusa

od

medií (List z

r.

jaký kus

1810.)

od

—

od

ili

Šedivého

vydaných.

Téhož roku v Turnov dával se

n-

svdí

list

slovenského

Jungmannv (z 30. vzdává Turnovanm

list.

r.

eskou

Jungmann psobení vehkou chválu:

1810). R, 1811

za toto

»Turnovští zasluhují všem býti, že tak stále s

jak

spisovatele,

echm

za píklad vystaveni

Thalií obcují. « Posílá

Mar-

kovi nové ti kusy eské.

eské

divadlo Markovi stále leželo na

kožto prostedek, ku probuzení

úinný.

**) Proto navrhuje,

divadelních her

ze

mysli ja-

eského národa velmi

aby se pomýšlelo na sbírku

bu

pvodních nebo peložených. (List Aby sám pedcházel dobrým píbrzy potom do pekladu Shakespearo-

února 1817.)

7.

kladem,

dal se

vých »Omyl«.

Práv

vanm

tou dobou vymáhal svým

povolení ke zízení

dosáhnouti

eského

rodákm

divadla.

prostednictvím Dobrovského.

dejší úzkostlivé kruhy vládní, obávajíce

se,

Turno-

Toho mínil Avšak tehže by z di-

*) Hrálo se na námstí v dom Kotlerových, kde byla zárove prostrannjší místnost hostinská. Nyní je pestavn a majetkem rodiny Prouskovy, jejímž lenem je známý malí

eský, Jan Prousek. **) Z téže píiny v pozdjších letech vznikl jeho psobením i ve vesnici Libuni spolek divadelních ochotník, jehož Marek byl duší, rádcem a podporovatelem i v pozdjších svých letech.

35

mezi

vadla

šíil se

lid

—

duch svobodomyslný

—

podle

názor revoluní podnik takový, ve venkovském mst, stojícím mimo dozor vtších orgán vládních, nedovolily. To snad bylo také píinou, pro Marek peklad svj vydal pod pseudonymem Bolemír Izborský.

jejich

Nad

Marka

jiné

charakterisuje

27, pros. vydal provolání »k

Turnova«.

klad

Marek

*)

mst

jiných

pánm

tu vyzývá své rodáky, aby po zarazili

»

Ta pak

divadelní ochotníky.

pí-

tenáskou spolenost*

z knih od ní zakoupených aby se

knihovna.**)

úsilí zalospolek. Dne vlastencm msta

jeho

tenáský

svém rodišti

žiti ve

potom zídila školní

že by mohla být základem pro

V úvod

tohoto provolání, vele

vlastenecky psaného, nadšený Turnovan s radostí ukazuje na

jest

to,

kterak po vší vlasti naší duch mateského

utšen

jazyka

vzkvétá;

kterak snaha ta podporována

zempána i od stav eských. ***) Turnovanm dává za vzor Plze, Králové

i

od

Hradec,

mnohá jiná msta, prozakládáním eských škol, tenáských eských

Píbram, slulá

Prachatice, Radnice a

Markv

*)

»Turnovan«, chová Josef Svoboda,

rukopis se

tohoto

rodák turnovský,

podepsaného

provolání,

v museu turnovském. tehdy

Daroval je tam

kaplan,

nyní

dkan

v Turnov. **)

žením

Bohatá

též

knihovna školní vznikla jeho vlivem a zalov míst jeho psobení v Libuni. Bohužel však za

mnoho roznesena. známém dekretu školním z r. 28. srpna jazyk eský pístup i do stedních škol,

války prusko-rakouské byla ***) Bylo

to

ml

po

1816, kterým míti a po založení eského musea kterých šlechtic eských.

r.

1818 hlavn

piinném n3»

36

která takto »na oltá své uctivosti posta-

spoleností,

A

pomezí eském

na

vují

eštinu «.

ml

by zstati pozadu? »Ne, milí vlastencové,

Turnov,

ležící,

dvuji

k Vám, svým krajanm, s celou jistotou, že národní est jest Vám až po tu chvíli drahá a vážená, že nepatíte k tm, kteí nauivše se nkolik cizích slov bídn problekovati, hanbou ponmilosti juž nestydat znamenají ela svá a na hrob plijí pedkv svých, že nebyli než echami (!). Že echové jsme, že jsme vtev nejse

rozšíenjšího kterýž

v

svt

polovice dvou

národu

národu,

slovanského,

díl svta zajímá a od jednoho

moe

ke druhému dosahuje, to nemže le ke cti a k naší sláv býti. Sami cizozemci, kteíkoh píležitost mli, umlým okem nahlédnouti do vnitního stroje slovanských jazyk, hlásají plnými ústy o jeho výbornosti a vysoké cen. Pohrdání našeho lidu hoden jest ten opovrženec, který

opiím pudem po cizot

svého národního pokladu stává se

mrháem

se žena,

a zaned-

bává jazyk svj od Boha jemu ku vzdlání skrze pedky

podaný

.

.«

.

Z velých tchto ozývá v

slov

nejslavnjších

vane týž

básních

duch,

který se

Markových,

zejména

v jeho obou posláních básnických Jungmannovi. Jung-

mann opravdu v tom

byl jeho uitelem. Mluvil podob-

nými slovy ke svým poslucham v seminái litomickém *), psal v podobném smyslu do Hromádkových Prvotin

již

r.

1813.

Jest

to

vrná

reminiscence ze

známého proslulého soudu Herderova, kterým tak vele ujal se poprvé ve svtové literatue nás Slovan.**) *) V.

Zelený,

••) Ideen

Buch

IV.

zur

c.

d.,

str.

36 a

Geschichte

si.

der Menscbheit

III.

Th.,

XVI,

37

Na

toto provolání

upsáno hned 166

zl.

k vytenému

úelu.

Kde

Marek každého obracel na svou

jen mohl,

víru vlasteneckou.

Zajímavé je jeho

eský

Fr. AI.

získati

vatele.

úsilí,

jakým

s

Vacka,*)

Marek seznámil

se s

ním

snažil se pro

národ

velmi plodného spiso-

asi,

když byl kaplanem

v Roždalovicích, ležících nedaleko psobišt Vackova, Kopidlna.

Poznal v

nm muže vzdlaného, pilného a šlechetného.

Proto choval ho v pátelské úct, ješt když povolání zaneslo ho do vzdálenjšího kraje,

jeho

pítele navštvoval.

mu

o

nm

i

»

Vackovi, prosím, mne,

uite; nebo kdo Vaším

a

ne-

pítelem,

mým.«

Vlastenecky

vc

odkud svého

list ze dne 28. led. 1813 píše

Jungmann:

známého, poruena jest

V

na svém

vtšinou sobiti,

úhorem

uvdomlý Marek

píteli

nmeku.

po

aby nepiléval

nesl

—

velmi tžce

však jednu

Vacek psal

totiž

nho tedy pmoe a osíval radji

Hledl na vody

eské

do

Zejména domlouval navštívil na jae r. 1816. Praví o tom ve svém list k Jungmannovi. »Tyto dny jsem pobyl u Vacka, jemu notn dotíral, že pole osívá. « Po této rozmluv poslal mu, pole

ležící

mu dtkliv

literatury.

v tomto smysle, když

jej

Nmcm *)

Vacek, nar. 1780 (v Nau. Slovníku je údaj psobil jako duchovní hlavn v Kopidln. Pra-

Fr. AI.

1779), t 1854;

;

coval v oboru místopisu, rodopisu

paedagogické a vydal nkolik byl

inný zejména jako

djepisu, psal hojné lánky

i

svazk

kázání. Velmi

blahodárn

školní dozorce okresu Kopidlenského. Toto

psobení vylíeno ve spisku J. Ježka »Zivot a psobení Vacka Kopidlenského.* V Praze 1880.

Fr. AI.

38

jeho

jak vypravuje

horoucn

domlouvá,

životopisec,

aby

»své

v

list,*)

výtené

nmž mu vlohy

vynakládal ku prospchu svého národa a vlasti

diké

eské,

literatury

raturu

nežli

více i

chu-

aby jimi rozsáhlou

lite-

Nmc

fedroval, kteí sami k tomu postaí. domluva Markova byla prý » rozhodujícím

Tato

momentem v literární innosti Vackov, jenž od toho asu dbal pedevším své mateštiny a to horliv a všestrann*.

Ovšem životopisu,

tak snadnou práci, jak líeno v

Marek

s

tímto

uvedeném

zatvrzelým píznivcem

n-

meckého jazyka spisovného neml. Vysvítá to alespo z rozhorlené odpovdi Jungmannovy (z 19. led. 1818) na nedochovány list Markv: »P. Vacka jest škoda, že se nemže rozmysliti, aby se poítal k tomu národu, který ho živí. sob sdluje potupu s tím darebákem Andréem, který se opovážil hanhv psáti o Slovanech, mezi nimiž své štstí nalezl.* Marek však ve svém vlasteneckém apoštolování u Vacka neustal, takže tento již r. 1819 vydal první svazek svých kázání po esku.**) Jungmann ml docela svého pítele k tomu, aby spolen s Vackem sepsali literární ást pi Machkových obrazích z djin eských. (L. Jungmannv k Mar-

A

kovi ze 17. ún. 1820).

Avšak Markova vlastenecká *)

J.

Ježek,

c. s., str. 14.

ve Svtozoru, 1880,

str.

horlivost

mla

pro

Totéž psáno v krátkém

nho

láneku

226.

**) V divjších letech napsal po esku nkteré drobnosti, zejména asi dv píležitostné básn do Hromádkových Pcvotin. R. 1815 vydal v Praze po esku samostatnou knížku » Užitek z vštípení aneb okování neštovic*

39

i

pro Jungmanna ješt nemilou dohru.

totiž

obsah své

rozmluvy

s

Marek

Vackem

(z

r.

vzal

1816.)

si

za

do Jungraannovy Slovesnosti píklad velmi ostré rozmluvy » V jakém jazyku v echách psáti základ

a napsal

nkterých obrat z nmecké rozv asopise Hesperus, anebo snad opakoval mu Vacek v tehdejším rozhovoru své protidvody skoro doslovn z dotené své rozpravy. Když pak Markova rozmluva vyšla ve Slovesn osti, Vacek vztahoval ji na sebe a v rozhoenosti své chtl

náleží «, v níž užil též

uveejnné

pravy Vackovy,

Marka

i

Jungmanna

ujišoval,

že

to

akoliv

žalovati,

»pouhý

ideál«.

(List

jej

Jungmann

Jungmannv

ze

konc podráždný spisovatel hlavn snad jen proto, že by bylo censorovi (Nmekovi) z toho pošlo mnoho mrzutostí. Jungmann chtl pátelsky pevzíti celou vinu na 17. ún. 1820.)

Ale konec

od žaloby pece

sebe a

upustil,

veejn vc

Jungmann:

»

vyložiti.

Ostatn kdo

K se

a uhne polepšením«. (List ze si

pak

III.

hnv svj

celé té cítí

6.

na Markovi

píhod

dokládá

a

se drbá

uhozeua,

b. 1820.) Vacek chtl vylíti

v

pedmluv

dílek svých kázání jízhvou polemikou,

censor (Ditrich)

škrtl.

(List

Jungmannv

z

na

kterou ale

dubnu 1820.)

Snad teprve po tomto uveejnní, když

pohnvaný

khdnji o vci uvažoval, byl konen uveden na pravou cestu a Marek ml ze své práce nejkrásnjší odmnu, podobnou té, která oblažila Jungmanna, když úhlavní odprce eského jazyka, prof. Uhl, po jeho spisovatel

lánku

stal

se horlivým ctitelem a

ského jazyka.

podporovatelem

e-

40

V

svj

neustál po celý

stejn pilný

v

Marek

snažení vlasteneckém

tomto horlení a

život. Bohužel však nezstal pstování eského písem-

nictví.

Od

r.

úad jež o (v

mu

uložil

Od

té

nm

péi

zároveii

doby skoro

se

o hospodáství.

nyní se mlátí, orá

pak

asu utee pi

se,

ale

» Jestli

:

má mnoho potom

setba,

slova,

elakovský

pronesl

list ke Karaarýtovi ze 16. záí 1821)

nyní co spisuje, nevím

Tento

zaínala vyplovai

návštv u nho

po své

—

tu

vtší starost o tento

totiž

stal se toho roku faráem.

pozemský;

život

mu

1820 pipadala

(Marek)

práce:

klidil,

dohlížení, co

tom; já pravím, jen spisovateli žádnou

.« Kousavji i>íšj pozemské b. 1826): »Byl tu též asi na týden pan Marek z Libun. Nevím, jestliže posud ješt péra se drží, i jenom kopáe a kropáe.« Ostatn tchto ])ekážek k innosti literární byl sob Marek velmi dobe vdom sám. Když jej jeho bdlý strážce i vlastí zapisáhá, aby eské literatue vnoval více své síly, touží sám na svá pouta a odhaluje svému píteli tžký spor, jaký objevuje v sob

a

žádné

nm

pozdji

faru

o

statky

.

.

(4.

každé srdce, nesoucí se k vyšším ideálm, mezi svou vlí a mezi skutenými pomry: »Kdo s pluhem, srpem zápasí,

O

nerou

se péra

chápe tesoucí

jsou Pražané šastnjší!

lopot venkovských.

klášterním

!

—o

Napadávají

Mluví-li ze

to,

o

mne

se

ruka jeho.

jsou prázdnjší

myšlení o život

mne neduh duše

!

—

ili to vy-

jádení zdravé celistvé duše, nevím rozhodnouti, an pístojí druhému, by moje poádné neb nepoádné krvo(List Jungmannovi ze 16. íj. bití zkusil a ohledal. «

u Podobn

1838.)

pronáší

se

i

pozdji

1843):

(30. íj.

omámenému na chvíli, já bych tolikéž íci mohl o sob jen s tím rozdílem, že bych se nazval omámeným napoád. Mj úad drží mne v kole a má hlava tomu nezvyklá vrtí se v omá^Pirovnali jste

se sokolu

—

mení.«

Nejednou inn pokus s Markem, zejména se strany Jungmannovy, aby se vytrhl z prmrného prbhu venkovského života. Tak již ve svém ticátém druhém roce Marek pomýšlí na to, státi se v Litomicích kanovníkem. (List

z 13. dub. 1817.)

Podnt k tomu

mu

od libuskeho dkana, K. M. Jelínka. Jungmann

zámr k

schvaluje

a

radí,

vyšel asi

tento

aby vedle logiky pichystal

tisku též sbírku kázání. (L. ze 17. dub.

1817.)

zmn

Vážnjší krok uinil Marek ke své duchovní psobnosti na pímý podnt Jugmannv r. 1818.

Jungmann meškaje u vlastence,

dovdl

eský asopis

»

od.

Pítele

Jungmannovi sviti. jinými,

se

referenta ve

Tvrdého,

u gubernia, Fr.

vacích

nho,

vcech vyuo-

dobrého

že by rád

echa

a

vydával

školního «, jehož redakci

chtl

Tento však zanesen jsa pracemi

zejména Slovesností a Slovníkem, navrhl

mu

k tomu úkolu Ant. Marka jako nejzpsobilejšího. Slíbil Tvrdému, že se pokusí svého pítele nakloniti k tomu, aby se a

hlásil

za profesora na normální školu

zárove pejal

také

redakci

zmínného

listu.

v list ze dne 29. dub. 1818, kdež

v Praze

Uinil tak

mu

vylioval

jednak materiální postavení, jednak maloval mu mnohé hodnosti jiné, které by za as Marka nemohly minouti. Hlavní

píina však

byla

ta,

aby touto

zmnou

v po-

é2

stavení Markov prosplo se eské literatue. Vdli Jungmann, získá-li jeho pítel více volného asu, že bude též po jeho boku pro literaturu moci více pracovat. Jungmann vyznává to též svému píteli »A co :

mám

to

ovšem

že v Praze,

ceniti,

mn

nejvtší cenou

co že blízko

bylo by.

mne

—

to

echové,

Zdejší

njakou možnost povdl, plesali.«*) pemlouvání Marek po delších výmluvné Na toto úvahách a poradách, zejména s libuským faráem Jelínkem odhodlal se uiniti potebné kroky, aby do-

kterým jsem

to jako

zmínného místa v Praze. Pišel do Prahy, aby pi konkursu pedepsaným zkouškám z kate-

sáhl

se podrobil

chetiky a paedagogiky.

Ale editel ústavu, Aleš Parízek, známý skladatel

'

a pekladatel bajek, postavil se proti Markovi *)

to,

Marek

pi každé podobné

sain

jaký prospch

rodu,

a

ze

zmnného

neopomíjel též

píležitosti pomýšlel

postavení kyne

k vlasteneckému

eskému

psobení

na ná-

povzbuditi.

Litomic do Prahy, tší se hlavn z tohoto dvodu: »Vaše obý-

Když Jungmann peložen byl z toho jeho mladší pítel

— as ním

z

vání v Praze nebude jist bez velikých a spasitedlných

úink

—

mládež se Vás dvrnji pidrží a jako vdce svého .< A podobn když J. L. Ziegler byl ustanásledovati bude noven za profesora v seminái královéhradeckém psal mu Marek (26. led. 1818): >V devaten:ictém tomto století jasnji se v literatue naší dníti poalo a to tím svtlem, kteréž jste Vy, jsouce jedna z pedních našich hvzd, vydali ze sebe. Jeslli jednak puzen jsem osvditi tuto zásluhu Vaši, tedy i to potichu u sebe tajiti nemohu, že nynína takový stupe jste ta studující

.

vystoupili, na

.

nmž

národ dobývati

se

ješt vtších zásluh o náš udává, sednuvšímu totiž na

Vám

profesorskou. Ó by v naší vlasti mužm podobným do rukou dostala se pední místa, kteráž posud osobami vlasti ne.« sklonnými zamstnána jsou!

stolici

.

.

4a.

prý

i

celá

konsisto

—

maje pro

úad

kandidáta jiného. Proto když vše to

ten vyhlédnutého

Jungmann

seznal,

sám Markovi, aby upustil od své žádosti, i když by byla nadje, že by místo mohl dostati, že prý s »takovým lotrasem (t. j. Paízkem) živu býti bylo by spaniradil

lému

srdci

Vašemu (Markovi) muka«, míní Jungmann.

(List ze 4. srp.

A

1818).

Marek práv v tu dobu vyzván byl od gubernia k novému konkursu, upustil od zámru státi se katechetou docela.

A práv

tak

plán, pohnouti

bez

svého

výsledku

zstal

pítele k tomu,

Jungmannv aby po

smrti

známého eského básníka Ant. Jar. Puchmajera ucházel uprázdnnou faru v Radnicích. Zdá se, že Marek

se o

ani pokusu

o to neuinil,

a

patron této

fary,

hrab

Kašpar Šternberg, byl ochoten místo to propjiti zase nkterému spisovateli eskému a Markovi byl prý na-

klonn. totiž Marek, jak již výše povdno, pona svém patronáte dosti rychle k samostatnému

Zatím stoupil

postavení.

V beznu

r.

1820

stal se

faráem

v

Týn

nad Rovenskem. Brzy po tom (v záí 1823) dostal se za faráe na výnosnou faru hbuskou, kdež páno mu bylo ješt pes pl století blahodárn psobiti. A tak meškal po celou dlouhou dobu svého knžského psobení v nkolika místech, nedaleko od sebe vzdálených, v

pvabném

ráje.

údolí, jemuž dostalo se jména eského Myšlenka dosáhnouti vyšší hodnosti tu i tam sice

mysl jeho dovedla opanovati, tou

mrou, aby

o to

mocnji

ale nikdy usiloval.

neupoutala ho

44

Tak koncem roku 1831 uprázdnila se dv kanovmísta na Hradanech. Marka došla zpráva, že by prý nahoe rádo bylo vidno, kdyby on ucházel Bera o tom na potaz se též o jedno z tchto míst. Praze, provází svj zámr dlouhým svého pítele v filosofováním. Ale Juugmann nerozpakoval se povzbuzovati ho k tomuto kroku, tak že na jae r. 1832

nická

Marek podrobil s

se

Pes

úsilí

Jungraann

listu

Jungmannova pozdjší

provází

o tom tímto úsudkem:

žívá

tím více raduje

Ȓm se,

(31.

více

z

11.

mu z 6.

záí

již

místo to

ud-

ervence 1832) 1832) zmínku

lovk

seznává ten

když bydlí na dolin a pojejich.

chystal

Litomicích. Jungraann píše o tom

o skutené události (15. února 1833): »Nevím,

již

mám-li samé vati,

žádost

máje 1832.)

paprsk sluneních bez lásky a povolení Rok po tomto nezdaeném pokuse Marek

se ke kanovnictví v

jako

Markv

pátel Markových nebylo

leno (vidti to z

Sión,

(L.

podal

a

rigorosu*),

i

píslušnými doklady.

toliko vlasti ili

že paní fortuna jednou

Vám

spolu také gratulo-

poíná Vt vystupn hodnosti. TuVaší duševn nemnoho

opravdu

zdvihovati na dávno zasloužené ším,

pidá, s

že to sice ale

ramen

více

Vti

ale já

k pokojnosti

zevnitní

pokojnost

vždy

umnoží,

bemeno tžké hospodáství se raduji,

budu a astji dá

bh

že

sejma

polního. Nej-

Vás bližším o nkolik mil

Vt v Praze uvidím, než

to nyní

býti mohlo. *) O tom máme pouze zmíaku v list Jungmannov z 1 máje 1838: >Mimo to, poavadž jatožto Candidatus Doctoratus etc. jste také jaksi úd university zdejší, pikládám na poctu toho 3 kousky (ovšem latinské) té mxtky uené se týkajlcí.«

•45-

Avšak

A

tak

již

ani tato

Marek

místech, kde svou

nadje

se

zstal po

Jungmannovi nevyplnila. svj život na tch

celý

psobnost duchovní zapoal.

Ovšem netrpl

ani zde,

nedostatkem vyššího duševního

eské

prosté

v

vesnici^

jaký kynul

života,

mu

ve stedisku všeho našeho vývoje kulturního, v Praze.

nho

Utvoil se brzy kolem necký kroužek spisovatel eské

literatury

z

a

vlaste-

píznivc

nejbližšího okolí.

Eáz tehdejší literatury a postavení jejích vzdlavatel vysvtluje nám úkaz, že po eském venkov tvoila se

stediska

kolem silnjších hterární.

kteí na své

literárních

Bývali to

postav zvláštní

vtší ásti duchovní,

z

tiché fary zvali literáty nejbližšího

lenjšího okolí k poradám o vcech literních a ku

pátelskému besedování.

i

i

vzdá-

národních

Byly to krásné

lite-

Takovým zpsobem sousteoval na p. kolem sebe Puchmajer svj kruh pátelský v Radnicích, J. L. Ziegler v pohorské vesnici Dobanech, rární idyly.

Boh. Tablic na Slovensku v Kostelních Moravcích. Ta-

kovým stediskem Hterárním Markovo, ves Libu.

stalo

se

též

psobišt

Nejdvrnjším pítelem Markovým z celého tohoto okolí byl Fr. Vetešník (* 1784 f 1850), fará v Markvarticích u Sobotky, pozdji dkan v Sobotce, spolužák Markv z theologických studií v Litomicích a zárove

mann jej

k

i

dobrý pítel Jungmannv.

ím

byl Jung-

Markovi, tím byl Marek Vetešníkovi, povzbuzuje

rzným

pracím

literárním.

Vedle pomoci pro

46

Jungtnannv

slovník obíral se básnictvím v duchu vla-

steneckém. Povzbuzen nadšeným a

smlým Markovým

posláním básnickým Jungmannovi napsal podobné psaní vzpomíná pobásnické » Vetešník Marko /i. « *) V

nm

bytu pítele Marka v Rožalovicích, kdy

páno mu

žíti

v blízkosti Markov, teskní nad odchodem Markovým, slibuje

mu

zachovati

vné pátelství, nebo

žádný chovat Jak Ty pímost ni

ji

ctít...«

»

Nerozumí

V

Markovi

prý zejména svého rádce v jazyce mateském.

ztrácí

S Markem i Jungmannem spojovala jej horlivá láska k eské vci a myšlenka slovanská. Byl podobn jako Marek oddaným rusofilem. Ješt za svého faráování na Týn seznámil se Jungmannovým, Marek s nadšeným ctitelem a F r. Šírém, velmi plodným spisovatelem v oboru básnictví, pilným pekladatelem zejména z jazyk klasR. 1820 dostal se za profesora sických a z ruštiny.

unm

do blízkého Jiína. Jeho pátelství s Jungmannem a se synem jeho Josefovicem spátelilo jej také ihned s Markem. Markovi byl zde jaksi náhradou za jiného pítele Jungmannova,»prof. Jana Jodla, který v i

Jiín

ve vzdáleném okolí psobil velmi horliv ku probu-

zení vlasteneckého

doítáme v

listech

uvdomní,

jak se o tom nejednou Jungmannovi avšak r, Markových ;

1818 odešel do Yojenské Hranice. asem tento kruh rozšíil se ješt jinými páteli literáty. R. 1822 dostal se k Markovi za kaplana Jan Šolc. Pozbuzováním Markovým**) uveden byl na dráhu *)

**)

novi

(4.

bohdá

i

V Prvotinách

»Mj

z 18. srpna 1814, str. 113.

nm

Marek Jungmano povahy k mé spokojenosti a v nkteré ástce Hteratury dá se mevl pracovníky.* nový

vrstevník, «

ledna 1826),

»ukazuje

píše

47

spisovatelskou,

zejména pokoušel se

rozšíil tento pátelský

literární

zejména úedníkem

jiínskými,

a

spisovatelem

Holi man nem, známým básníkem

chákem,

šlechetným

knzem

o peklady.

Šír

kroužek svými páteli

prof.

Š.

Jos.

K Ma-

erným

Jos.

aj. hned u Marka v Libuni (pravideln ve tvrtek), jindy u prof. Šírá v Jiín. Pišel-li nkterý vynikající vlastenec návštvou v jejich sted, bývaly besedy tyto obzvláštn slavnostní a Kroužek tchto pátel scházíval

se

animované. Tu pak útulné prostranné sín libuské fary ozývaly rozvoji

se

myšlenkami, které

eského národa a

smovaly

ke zdaru a

národ

slovanských.

ostatních

Rokovalo se z pravidla o nových podnicích a potebách literatury

eské, o nichž dovídali se

novin, nebo i

cizích

z

pátelských list.

plodech

literárních,

jež

bu

z

RadívaU Markovi

asopis

a

se o svých

nebo Sirovi

od auktor bývaly ku posouzení posílány zejména však pokoušeli se o tvoení nových slov, jichž eština do té doby pro urité pojmy nemla. Nebylo zvlášt nad Marka, Vetešníka a Šírá horlivjších rusoíil.*) V tchto tech pátelích byl zastoupen ;

tenáský spolek slovanský, který se v Praze ustavil kolem Jungmanna z Purkyn, Presla a Hanky (pozdji

též z

Palackého a Šafaíka), také na venkov.**)

Nevyšlo významnjší knihy v jazycích slovanských, které *) O Markovi bude tato stránka vylíena podrobnji na svém míst. **) Jungmann dává o tom zprávu Markovi 6. íjna 1819 >Také se dnes uinil první krok k našemu slovanskému tenástvu tím, že Purkyn a já dali jsme na vrch své jméno a podílky. Budete-li míti na budoucím míst píležitost, do ifám,

že také pikroíte.*

48

by zvlášt Marek nepeetl.*) Knihy petené ukládali pak v eském museum. (List Jungmannv Markovi z 19. záí 1820, z 5. bezna 1837 a z 9. íjna 1838.)

V mann

tomto kruhu pátelském našel mladý Josef Junghlavní pracovníky pro

kládání

Van

povídek

oblíbeného

literární penmeckého romanopisce

svj podnik

der Yelde. *

Ale slavnjší

stala se

Libuastýminávšt-

vami vynikajících osob

literárních.

Nej-

známjší jsou návštvy starého pítele Markova, Jos. Jungmanna, který na neúnavné vybízení Markovo dosti asto picházel pookát do »libuského ráje«, jak nasídlo Markovo. Od nho zavíták ostatním jeho pátelm, zejména k Si-

zývá v jednom list

asto

vali

Nejednou vítal Marek na své fae leny rodiny Jungmannovy, zejména syna jeho

do Jiína.

rovi i

i

jiné

Josefovice,

který

obzvláštní

s

dvrnou

náklonností

pilnul k píteli otcovu.

Pi mann

jedné

takové

podnikl

Krkonoš.

návštv

celou

s

svou

(v

srpnu 1834) Jung-

rodinou

výlet

až

do

Marek a Šír, a vzdálenjší cest, až potom v Li-

Této píležitosti chopili se

provázeli je na jejich

buni déle odpoinuli.

Naposledy ješt Jungmann zavítal pro své osvžení

do libuského

dv léta ped

Tuskula poátkem

svou smrtí

již

záí

r.

1845,

jako kmet devadesátiletý.**) f."

,V

V'

-^^

'

Podrobnji vyliuje tento pátelský kruh literární ve své biografii »Frantiek Šír« prof. Ant. Truhlá, v Jiín 1882, *)

str.

29 a si. *•) V. Zelený

c.

d.,

str.

367 a po

nm

i

jiní

udávají ne-

49

Po

této

návštv

Marek, jakoby

tušil,

že to posledníkráte,

staiký pítel mešká pod útulnou stechou libuské

ledy

po jeho odchodu tuto truchlivou náladu

fary, napsal

»Ano teskno

se

mi uinilo po odchodu Vašem, jakási

prázdnota a smutné samotenství nastoupilo «.

záí

(L. z

25.

Jungmannovi pinášely nejen

žá-

1845.)

Návštvy

tyto

doucí osvžení, nýbrž bývaly pro

nho

a pro celou ro-

dinu nejkrásnjší upomínkou na vroucí srdenost, staa

rostlivost

nho,

nžnou péi

mu páno

Bývalo

pro

to

bylo pobývati u takových pátel, jakými

Marek, Vetešník a

byli

jeho pítele

jak se nejednou vyjaduje, nejvtší potchou, že

enými

Dopisy jeho oplývají

Šír.

mu

nelí-

obtavé ošetování jeho a jeho milých Marka a všech jeho domácích. U svých pátel v okolí libuském hledal a nacházel útchu, díky za

od pítele

kdykoli býval stíhán neúprosnými ranami osudu.

Krom

Jungmannovi na krátký v lét r. 1837 v Karlových Varech (List Jungmannv z 5. záí 1837.) Též P. J. Šafaík hledal nejednou v útulném zátiší libuiíském, nkdy i se svým synem odpoinku po svých

as

toho Marek

byl

spoleníkem, když tento

trávil

lopotách a strádáních. (Fr. Zelinka,

c.

s.,

str.

22.)

Avšak i jiní spisovatelé a vynikající pracovníci na prospch národa eského neopominuli, kdykoli se jen trochu piblížili

boku

k sídlu Markovu,

krátkou

a

Slovana libuského.

zastávku

V

uiniti krátkou od-

u proslulého vlastence a

dopisech jeho Jungmannovi do-

správn rok 1840 jako poslední, kdy prodlel Jurigmann návštvou u Marka v Lbuni. V. jeho list Markc vi ze 16. záí 1845,

M.

Jakubec

:

1884. str Ant. Marek.

423.

4

ítáme

se

pobytu

o

Jandery a m.

Po národ

j.

venkovském

Mnozí

z

elakovského,

též píslušníci jiných

z nich neopominuli,

když

Marka v nehluném jeho

vyhledati

sídle.

Pknou vzpomínku kroužek

Marka

této stránce znali

slovanských.

do ech,

zavítaU

Presla,

Klicpery,

u Marka.

Sreznvský ve tech

Marka

na

nám

zachoval

okolí

jeho

a

pátelský

uenec ruský

proslulý

psaných matce.*) Za svého

listech

pobytu v echách na jae r. 1840 podnikl cestu po eském Severovýchod. Chtl tu poznati krásnou pírodu a eský lid; hlavn však navštíviti známé mu a milé eské vlastence a horlivé ctitele Rus, Marka, Vinai Z nich obzvlášt ckého, Vetešníka, Síra a Macháka. nadšeného Slovana, nejen jako nýbrž i jako si vážil Marka vynikajícího uence a znatele ruského jazyka, jak vy-

jaduje

se o

nm

Z Prahy ína.

Na cest

v listech Krajevskému.

ubíral

pes Mladou Boleslav do Jiu dkana Vetešníka,

se

zastavil se v Sobotce

který »se zaradoval z píjezdu Rusa jako pítele«. Ze

Sobotky vydali se hned

s

cest,« píše v témž list

Vetešníkem do Jiína.

(z

3.

»Po

kvt. 1840) Sreznvský,

»mluvilijsme o Rusku a o echách. Já se kochal pohledem a Vetešník, úctyhodný, dobrý a rozumný staec, o život echv a žádal ode mne na vypravoval

mn

vzájem objasnní o Rusku.

Miloval je jako rodnou

zemi.« Pobyvše chvíli u Síra, kde

Rusv, s

echv

Vetešníkem *)

a všech

pšky

do

Listy tyto peložil a

» ukali

si

Slovanv «, veer

Libun k

Markovi. Pibyli tam

úvodem opatil

»Sreznvský v Jiín*, Jiínský Obzor

na zdraví

odebrali se

ze

Jos.

4

Karásek v lánku

pros.

r.

1892.

51

O pljedenácté v šli

do Libun, rána

už

»

spal

Dkan

jsme ho

zbudili

;

dom

odešel Vetešník

ml

vzpomnl, že

obd. Na

že se vrátí po

jako ve snách

oddávati, ale

káv

7.

—

do

jsme

a v ra-

asn

dosti dlouho.

Sobotky, ježto

loue

mnou

se se

si

slíbil,

tento rozhovor se pamatuji

mn

slunce ješt nevyšlo, a

:

vehce spát. Okolo

nmuž

Marek, k

jsme a hovoili ješt

dosti sedli

z

noci.

chtlo

se

hod. pozdravili jsme se

s

Markem

Sreznvský líí pak jejich. »Když jsme staec) ukázal Troskám, Marek (šedivý, svží pišli k místo, kde lze vylézti na jednu z nich (ediových »Že nepyramid). Ale to není možné! ekl jsem.

a po

jsme

šli

matce Trosky

na Trosky.*

a posílá

jí

obrázek

a

mn

—

možné? Já Vám ukážu,

že je

to

možné. «

Odložil

svrchník a škrábal se na strmou skálu. Já jsem chtl

staral se o to

k druhé Vetešník

.

píkladu; jakkoli jsem

jeho

následovati

.

—

.«

nemohl jsem. Marek »

Nežli jsme

ze Sobotky

a Šír

se z

si

to

pál a

slezl a šli

vrátili

Jiína.

dom,

jsme pišel

Obdvali jsme.

Po obd pijel Macháek s Gulmanom (t. j. Hollmannem). Den prošel vesele. Veer vyprovázeli jsme hosty, procházeli jsme se s Markem okolo Libun. Nyní jest již pl sedmé, za hodinu pjdeme pšky do Turnova, dv míle od Libun. Tak se potuluje Váš synek

Libun

!«

kvt. 1840) Ve druhém list (psaném Ješt den minul a minul zanechav píše Sreznvský: na dlouho nkolik píjemných vzpomínek. S úctyve z

4.

j>

mn

hodným Markem jsme líí tu zejména

jeli

dojem,

do Turnova.«

jaký

na

nho

Uenec

ruský

uinila Hrubá

zkamenlými kmeny palmovými «, jak Pak popipadají mu pískovcové pyramidy tamjší. Skála se svými

»

52

krauje o Turnovu: »V Turnov jsme zašli do dvou dom, kde vše pipomíná Rus portréty a poprsí Hosudarova, pohledy na Petrohrad a Moskvu, samovar, aj, ruský jazyk, teba ne mnoho. *) Obdvali jsme :

u dkana, kde byl za

ekl

miluje eštinu.

kládati

jako

v

celého .

stolu .

Zajeli

i

jsem Markovi, že

pro

pijat

vzd-

lze po-

eské duchovenstvo za sloupy eského národa Rusku šlechtu. Má poznámka kolovala okolo

—

a

obd

se

Veer navrátili Libun. Libu Sreznvský

vany

jsem tu

byl

Bylo vidti, že duchovenstvo eské jest

s úctou. i

obd

visitace škol

Rus

Jako

duchovenstvo.

okolní

lané

píinou

.«

dokonil zdravicí na Slose

oba pátelé nazpt do

opustil teprve tetího dne.

ješt do Jiína, pobyli u Síra a u Macháka,

poslechli

pknou

hru paní Machákové

na piano a na housle «

Ráno odjíždl vzácný

;

»

neho

pak rozlouil se

host z Jiína

pes

s

ruského

Markem.

Sobotku, aby

se tam rozlouil ješt s Vetešníkem.

»Tato

cesta

byla

shrnuje Sreznvský každým zpsobem uži-

pro mne,«

na konci svého druhého

listu,

»

tená. Poznal jsem jednu z nejkrásnjších a nejhustji obydlených

mnohé

ze

stran

zvyk

ech, mluvil

neustále esky, poznal

eských, zapsal mnoho zvyk.

Pro Marka a vtšinu tehdejšího duchovenstva turnovského je toto líení proslulého rakteristické.

Jako Rus všude je

dm

z okolí

Rusa velmi chapijímán od nich

*) Mínn patrn bratra Markova, Františka a švakra Markova, M. Kotlera, kteí oba (asi podntem Markovým) vedli velmi rozsáhlý a ilý obchod s drahokamy na Rusi. Oba pro Rus chovali velé sympathie. Stane se o tom ješt zmínka na

jiném míst.

53

s Úctou

jeho

Jim jako duchovním nijak nevadí

a láskou.

rzné

Mlo

náboženství.

nmuž

ženským, k indiíferentn.

tehdy u vtšiny

z

nich

pevahu nad pesvdením nábo-

smýšlení národnostní

v

té

dob

chovali

se více

Shromáždnému duchovenstvu

v

mén

Turnov

Sreznvský vzdává chválu, že je vzdlané a miluje eštinu Vtšina mezi shromáždnými byli ke své lásce k jazyku mateskému a k národu eskému povzbuzeni Markem. Byl to utšený výsledek jeho ticetiletého pijsobení v tomto smru. Bystrý Rus soudí o celém tehdejším eském knžstvu, že je sloupem eského národa. Soud tento zajisté srovnává se s pravdou. Z jiných slovanských hostí Marek rád vzpomínával zejména návštvy srbského proslaveného spisovatele Vuka Št. Karadžie, Lužian M. Horníka a Arn. Smoléra, kteí pro své snahy buditelské ve svém malém

nárdku

v Markovi nacházeli ochotné podpory hmotné. *)

Obraz staeckého Marka na sklonku jeho života

pkn

vylíil

Rus,

prof.

Alex.

Koubinský

(»Istor.

ješt na svém míst. Avšak nejen spisovatelm, nýbrž i mnohým jiným vzdlaným píslušníkm sbratených národ slovanských byl horlivý Slovan Marek dobe znám. Udála-li se jim Vstnik'í>«,

k tomu

r.

1882),

píležitost,

jak uvedu

neopomenuli

mu

v

Libuni

vzdáti

svou úctu.**) *)

Fr. Zelinka,

sobnost Ant. Marka,

Památka na duchovní a vlasteneckou str.

p-

22.

zajímavém pnpad vypravuje Marek ve »Máme tu v našem (.18. února 18í5) okolí Polanku z Poznaská. Ona s doktorem Krocmanem na léení. Již také dvakrát poTeplic do Sednaidorlvy pijela **)

svém

O jednom

list Junginannovi

:

54

ml

Zvlášt pak u vlastenecké mládeže eské Marek jméno jako vzor vlastence, ke kterému s úctou

putovali ze vzdálených krajin.

Pknou upomínku Marka

o prázdninách

Pamtech

(L,

na svou návštvu u Antonína

1842 zachoval nám

r.

158 a

str.

si.)

J.

ve svých

V. Fric, jehož rodie

Marek v Praze nejednou navštvoval; tu prý bývalo u nich »nejslavnji« (I., str. 119). Na uvedeném míst píše Fric: »Nevymizí mi však nikdy z pamti návštva u p. dk. Marka v Libuni, který ml vlas dlouhý a již tehda bílý jako mléko, tše se jinak skálopevnému zdraví. Vlídná, pirozen rumnná jeho tvá, lidumilné jeho

pronikavé

oko,

ušlechtilé jeho tahy,

stálý klid

a

úsmv,

pohostinství a

jež zdobily

dobroinnost bez

míry a hranic, horlivost vlastenecká, shovívavost a ho-

duchem práv prorockým

lnul již

od mladosti navzdor vší prosaické reálnosti

bezpro-

roucnost,

s

jakouž

stedního svého okolí k nejvznešenjším ideálm vznášejícího

obecnou

se

dvru

vštc

skvlé budoucnosti zvolna po-

se a ke

probouzejícího

Slovanstva,

získaly

a lásku všech,

s

mu

netoliko vše-

nimiž obcoval, jimž

pravým otcem a upímným rádcem, nýbrž i pátelství a úctu nejvznešenjších Vlastimil v echách, ano i v širších vlastech zpíbuznných nám soukmenovc. Stopoval tehdy horliv pednášky Mickiewiczovy o slovauské literatue na paížském Collge de France,

byl

které tlumoil Jordán ve svých, v Lipsku vycházejících byla

u nás.

Jest

to

plody literatury polské

zapjila.

Jest

to

jist neseznámeny

s

osoba ve

má

s

svém národu žijící. Nkteré Onehdy mi Denník domový

sebou.

dobrý list, vanoucí národním hoem, ale myšlenkou nestranného všeslovanství.<

55

plod by

slovanského, jehožto nále. i

polského,

spisovatele

vynikajícího

vbec

Nebylo básníka nebo

Letopisech Slovanských.

ruského nebo jiho-

neznal a neetl v origi-

Vedle toho pstoval hudbu a byl velikým znatelem

U nho

umní.

ctitelem výtvarného

bylo mi ponejprv

nahlédnouti do atlas plných vzácných kopií malíských,

sochaských

a

arcidl

stavitelských

z

elných musejí

ímských, berhnských a paížských astoval nás po slovansku medem, chlebem a smetanou

.

.

.«

Tohoto jména, jakým Marek jakožto vzor vlastence

po

celé své vlasti

Úsilí, s

eské stedk

zasloužil

proslul,

literatury, obti, adí ho

pinášel,

pednjší mecenáše

si

plnou

mrou.

hmotné povznesení

jakým i)racoval pro

které

jí

svých

ze

zárove mezi

její.

Do

pro-

nej-

tyicátých

let

eské knihy, a byla obsahu jakéhokoli, kterou by byl Marek pro sebe nekoupil; krom toho staral se mezi svými známými o její rozšíení. Bylo tehdy eskému spisovateli si knihu nejen pracn nevyšlo snad jediné

vyhotoviti,

nýbrž

býti jí nakladatelem,

i

a na konec dobrovolným sebezapíravá

svt.

Jeho

práce,

o

snahy o

kolportérem.

knihkupcem

To

byla tichá

níž

málo se

dov(

dl pozdjší

zdar

Matice

eské

ukazují, jak

mocné osení mže pevná vle a vytrvalá práce pivésti ke vzrstu i na tmto snahám jen nepatrn

pd

píznivé.

Marek, poznávaje jako

eská potebuje pedevším

jiní vlastenci, že literatura

stálého a

pevného základu

56

penžního,

eských

snah

likých

mohl

by

který

na

pomýšleti

vydávání

péí

knih, úastnil se s velikým úsilím a

o

vše-

Spolenosti eské.*)

zvláštní

založení

pokus jejího vzniku na zaátku našeho nemla tato myšlenka pívržence nad Marka

0(1 prvních století

Jungmann sdluje

horlivjšího.

zámry,

ním piln všecky vci radil neúnavný myšlenky, Rautenkranc. S ním Marek

o kterých se

kísitel dávné té

ním v

s

s

této

k vli eské spolenosti vstoupil v pilnou korrespondenci.**) A když byla jen malinká nadje, že se usku-

Marek neváhal a

tení,

píspvek na

1809.), který byl

r.

Když

podnik

novým plánem.

zanášel se

vbec

s

Tablicem o této vci.

z

ech.

maunovi vlasti

(3.

—

!

Dovdv

—

*)

spo-

prvním lenem

ní

se

obrame k

naší

že já již diplomem nadaný od spo-

jsem utvoen

f)

echy

a V. Zeleného

Rybika,

***) List str.

»Uené

—

ty

kdo žádá

úhl svta

rozhoditi, abych dle povolání

naše

íms dstojným

zvelebil.

Obšírnjší zprávy o tom u K. Tieftrunka, Djiny Matice,

9—25 **)

d.,

pi

»Nyní

semeno vlastenecké lásky

sir.

se o

Marek

v pilné dopisování

jen kdybych mohl nyní do

svého postoupil a

(již

nadšením píše o tom Jung-

íjna 1815):

lenosti Bánského okolí obdrží

Stal se

mladistvým

Víte-li,

píspvek

ueuskuteuoval,

lenosti slovenské «, ihned vstoupil

S

Vetešníkem

s

první

vnován tomuto úelu.

tento

se

spolu

poslal

Byl to

ni.***)

c.

d.,

c. str.

d.,

str

133 a

si.

a 210.

87, pozn. 36.

Jungmannv Markovi

30. pros. 1809,

Zelený,

c.

134.

f ) Mínna »Literární spolenost banská*, založená r. 1812. Byly na Slovensku i jiné spolky podobné. V. J. Viek, Djiny literatury slovenskej, v Tur. Sv. Martine 1889, str. 28

57

To

pece podaí, že ješt zde zjednám, až dá-li Pán mi

se

ale

—

podobného znikne jednou, aby

opt

ten

nkolik spoleník

Bh

zde u nás

bodejž se k tomu

duch,

který

nco

pokroilo

již

poíná,

se nyní znímati

neutuchl.«

Na

Jungmannovo vypracoval

pobídnutí

na podobnou jak

jí

spolenost

dokazuje jeho

Junginannovi

list

1815): »Tablicov'i jsem psal a on

a

s

o základu své

:

Zboru podkrkonošských

Libun

do

dále po vikariát

podal, aby skrze jeho ruce pak dále rozesláno býti mohlo,

a

což se v brzce stane

povdni

.

.

.

Naši horští

po vikariát

echové

z toho

jsou.«

Prostednictvím libuského také

línka rozeslal

z 28.

28.

(z

mne

pipojenu pímluvu neb napovdí jsem to

P. Jelínkovi

velmi

plán

echy, ervence

Já tedy nemeškal podobné

spolenosti náležit vyuil.

navržení uiniti pod názvem

echov

si

severovýchodní

pro

dkana

svj plán zárove

vikáe Je-

a s

provoláním

(List Markv Jungmannovi Avšak pi tehdejších pomrech

turnovském.

ervna

1815.)

kdy každý volnjší ruch byl úzkostliv od vlády stežen, kdy vlastenci eští, aby ušli slídní bázpolitických,

livých

úad,

které

se

neštítily

ani

psaní

otvírati,

pokus jakéhokoli spolení se nedail.

Snahy Markovy pece však nezstaly bez výsledk, pipravil

si

v

celém

okolí,

zejména

mezi

knžími,

ochotné odbratele eských knih a zvlášt štdré podporovatele pozdjší Matice eské. *

Založením Musea eského

vlastenc nebyly ukojeny.

(r.

1818) tužby mnohých

Od samého poátku

všeliké

58

snahy o zízení eské spolenosti mely na mysli spolek, který by

úel vzdlávání

obral za

si

Zatím však smrodatní eští

plánem a

mla

hlavn bádání pírodovdecká a eských vlastenc, aby založen rování eské literatury, uvedl v Jeho

podnikavý Palacký.

eské.

šlechtici prorazili se

jímž

založili ústav,

literatury

být

svým

podporována

Pání

archaeologická.

byl spolek na podpoživot teprve bystrý a

zásluhou

byla

r.

1831

pi

Museu zízena Matice eská. Marek hned pro ni rozvinul usilovnou innost, Mezi 28 která neochabovala ani v letech pozdjších. spolupracovníky, kteí

mli

vyvésti encyklopaedické dílo,

jak je Palacký založením Matice zamýšlel, nachází se

ovšem

i

kladateli,

jméno Markovo.*) Marek je též mezi 16 zakteí hned první rok složili celý vklad pro

Matici (z nich bylo 8 šlechtic).**)

Jakmile Matice vešla v

úmorným

Marek

stal

se ne-

po obžník po celém

horlitelem a pracovníkem pro nový ústav

dalekém širokém okolním

život,

vyzývá zejména osoby duchovní,

jímž

kraji,

Rozeslal

okolí.

(List Markv Jungmannovi.) Markv Jungmannovi od založení

aby pistupovaly k Matici. Skoro

každý

Matice

ohlašuje nové zakladatele a pináší jejich pí-

list

spvky penžní. Hned na poátku dává

rzným

osobám svého

innosti Matice do-

okolí 21

exemplá Mu-

sejníka. ***)

Tuto

svou

innost Marek

*) Zvleiiý, c. d., blr.

**) Tiefirunk,

•*) r.

List

c.

d

,

pípadn

oznail sám

274 str.

33.

Jungmannv Markovi

1833 bylo 233, Tieftrunk

c.

d.,

z 9. ledna 1834

str.

35.

;

všech

len

59'

V jednom svém nic jiného

by

se

mošnou penžnou

nežli

aspo pokrapává

nelilo,

žlábek svádící tyto

mla

»Skoro už moje

listu:

krpje

.

.

mavý duch k dobrému budí.« ješt vzrstá.

stále

znamenal Marek ve svém 1845):

»

Vera jsme

vzali

si

9.

tím dídubna 1832.)

v jeho okolí zásluhou

Zajímavou událost po-

Jungmannovi

listu

(z 12. list.

pi Martinské huse (t. j. Znamenitost této schzky

že mezi

—

stolujícími 18 bylo,

jenž podíl

mají nebo podíl míti budou v Matici eské. « si,

aby Matici získáni

Pesvdení

za

se bavili

o libuském posvícení). ležela v tom,

Matice naší,

ten, že se

(List z

V pozdjší dob poet len Markovou

Do mne

Kdyby naše Matice ne-

.

aspo má

jiného prospchu,

!

a

nebudou

listy

Pál by

byli vyšší stavové. *)

významu Matice pro rozvoj eského národa poutala k ní Marka zvláštní silou a oddaností. Jak bolestn na p. nesl zprávu svého

mu

pítele, který

o velikém

oznamoval, že Matici hrozí nebezpe-

jméno a pikázali ji úpln v podruží musejního sboru Z toho Marek tušil nejernjší nástrahy od odprc eského národa enství, když

jí

od vlády zakázali

její

!

*)

Sám

také získal pro

ni,

a

anonymn, svého patrona

Lexu z Aehrenthalu, což zajím avo pipomenouti vzhledem k pozdjšímu ponmení této rodiny. Tento Lexa z Aehrenthalu seznámil se prostednictvím Markovým i s Jungmannem. Když poal se vydávati Svtozor, sdluje Marek, že >nadje jest, že na zdejším panství každá rychta dostane povolení z obecných píjm si odebírati Svtozor*, prý si Lexa na Svtozor stý-

a

skal,

že v

nm

mený. > Vbec

není obsah schopnostem a se

nám

Marek k tmto zprávám,

zde ta chvála

lidu

pi-

vzdát,* pipojuje

na Hruboskalském panství Jungmannovi z 8. dub. 1834.}

»že jsme

tyranští vlastencové.* (List

potebám

mže

60

a nejžalostnjší dsledky pro nás. Proto zalkal nad jako matka nad beznadjným

»Konen

mén

tím

ani

svého

lovk nemže

sám sebe

ale ony,

stavem

ní,

dítte:

míti rád

—

kteí nám tak zarputile na hrdle

tém

možno nebude, abychom trochu po slovansku dýchali. Ubohá! nebohá! ano nebožka Malist Váš nieho nevyjevuje, tice! znali jí žílu zatíti! smutná podobnost musejních zpráv mluví hlasit, kolik že už

stojí,

A

odbilo!

kteí zlo

Mnozí,

vštili,

že

si

naše snesení

vláda v brzce pivlastní, vidí jaksi proroctví své plnno,

an

Museum tch penz nyní pánem jest mohoucí dodnes nebo zítra pouhonmecké pedstavené, jenž

stati

se neustydnou

pokládek zesnulé Matice

svým náden-

níkm rozdati. Já ale vždy ješt v té míe stojím, že vc dle zámru vlada svých tatáž zstane, a poi

urit ztrátou svého jména ztrazemelá pvabem svého krátkého života

vrchní slávy a lesku a jako

tila,

zaníraati bude.«

Nad pozdjším utšeným vzrstem Matice nejednou asto pronáší i svou radu mluv jménem ech podkrkonošských, jak by si Matice mla poínati; tak na p. v list Jungmannovi projevuje svou nelíenou radost.

(ze

»Matice roste a

dne 29. ledna 1846):

starosti

aneb

svým, jichž

vlastn

denn

starosti

její,

aby

s

totiž

ní také

synm

obsluhu dostatenou opa-

pibývá,

Náš hlas zpodkrkonošský zní na vydávání, nákladem spojeno bylo, an si myslíme, že Matím neztratí, ale spíše vtržením sob nových údv

titi mohla.

by tice

i

s

nových

Dobe, pedobe, že se pramenv nabude My echové jsme sice odvykli sangui.

.

.

naše vci šíí.

nickým se oddávati myšlenkám

;

než tenkrát zdá

se,

že

61

nám osud peje nadje

a pjrle-li naše

vc poád

ohromná bude a bodejž

tou

mrou,

abychom brzo své penžité sfly, v nichž i duchovní síla bude osazena, na miliony poítali, aby do všech stavv koeny pouštti lzelo« (!). Marek tu zajisté dobe chápe veliký význam hmotného blahobytu pro samostatnost jest,

že

byla,

kulturního rozvoje.

matiní uznávaje veliké zásluhy Markovy o Matici a o eské museum, obdail ho estným diplomem. (L. Jungmannv z 9. íj. 1838.) Sbor

Tomuto horlivému psobení pro Matici vzdává Jungmann svdectví v listu z 19. list. 1845 »Vaše zásluhy o Matici dostihše vysokého stupn vždy ješt výše vystupují. Nemohouce se jinak ukázati vdnými, :

pejeme, abyste aspo inností sboru a zdailostí toho ústavu

ponkud

spravedliv se tšiti a spokojeni býti

mohli.

píze

Svou

k

Jungmannov. Chtje

Matici uctili

Marek osvdil po smrti a zárove národu

dstojn

a

prospšn památku zvnlého svého pítele, založil, jméno jeho zstávalo v tajnosti, poátkem r. 1851 pi Matici fond 1000 zl. Tento fond nese jméno Jungmannovo; z jeho úrok stává se každého roku nadjný kandidát uitelství zakladatelem Matice.*)

vbec, pokud eského národa, Marek byl

Životu spolkovému

povznesení

mládí velice naklonn. Byl také

spolk *)

a

pi

Zelený

lenem

ml

na mysli

již

od svého

velmi mnohých

všech hledl psobiti svou podporou. Tak c.

d.,

str. 874;;

Tief runk

c. d., sir.

dkuje Markovi za zaslaných 1000

zl.

133. Též l.st

nm

b. 1851; v na fond Jungmannv.

Safarikuv jakožto místopf d-edy Matice z 16.

'42

od Umlecké Besedy byl r. 1858 za své psobení obdaen skvostným diplomem. Bohat podporoval ze svých prostedk Svatobor. Byl lenem Akademického tenáského spolku, kesanské Akademie a

j.

Své pomocné ruky Marek neodvátil nikde, kdekoli z toho kynul zisk literatue eské. Štde otvíral ruku svou eským spisovatelm, kteí jeho pomoci potebovali.

A

co korunuje jeho skutky pravou šlechetností, je

že hledl dobrodiní své

iožná

utajiti

ped

V

ped obdarovaným samým.

i

nám nkteré

listech zachovaly se

soukromých

toho doklady.

byl jedním z osmi šlechetných duší*), které

Marek

pt

svými dobrovolnými píspvky po opatovali P.

obtavým

to,

veejností a pokud

J.

let

od

r.

1833

Šafaíkovi nejnutnjší píjem, kterýmžto

inem

a ideálním

získali

pracovníka navždy literatue eské.

tohoto geniálního

A

ušlechtilí

dárcové

svj ješt tím, že zstali Šafaíkovi po utajeni.**) Marek uvolil se poskytovati svou

dovršili skutek

celý život

když Šafaíkovi dostalo se nuzného služného

ástku,

i

400

jako censora. (List

zl.

Jungmann

Jungmannv

z 4. led. 1838).

provází tento skutek krásnými slovy, z nichž

vyplývá nezištná jeho povaha: »Z který pomoci panu

srden

Š.

jsme

povážíme-li, že

nho

i

pipovzené na as n-

dkuji. Tou obtí (malou

bez ní

síí

obešli) zachovali

Jungmann, Palacký,

—

jsme

Vinaický; Jan Krakovský z Kolovrat; krom toho první rok též Jan N. Štpánek. **) O tom v rzných listech Jungmannových a Markových *)

Vedle

kníže Rud.

Kinský,

hr.

Kašp. Šternberk,

Eresl,

hr.

;

Zelený,

c.

d.,

str.

284.

6.H

literatue naší platného pomocníka, naší chvála

i

z

jehož

dl

vlasti

pomine jako sen, jako nábytkem národním

zisk vyplývá. Život nás

co jsme pro vlast uinili, to

po nás zstane.

Štdrou svou ruku jen pro svou lásku k

vatelm se

A

Marek

k národu trpícím spiso-

Býval proto vždy první kotvou, které

nikdy.

postavení

nouzi

v

vlastenci

stísnným a asto

nezavíral

vlasti a

nejnadjnji.

chytali

jich nikdy neoslyšel, jeden

píklad za mnoho

jiných.

Nešastná Božena Nmcová

obrátila se velmi pohnut-

livým listem k Markovi o penžitou pomoc vídá pak na jeho šlechetný dar: ujišovat,

m veUkomyslný

že

ode mne

Díky

tisíceré

Bh

stokrát!

Kdo na

i

od

mé

zpsob jmní

a odpoani

Váš dar veHce potšil. rodmy. Zapla Yám to

Však by nebylo na zbyt

takový

*j

»Nemusím snad

i

millionkrát!

svoje ukládá jako Vaš-

tomu bych pála, aby zlato rostlo, kudy kráí.* Takovým zpsobem pamatoval na zlepšení bídného postavení svých bližních, kde jen mohl. Tak na pilepšenou poduitele Hbuského, kterým tehdy nepadaly nosti,

drobty

úad

se stolu,, založil

hruboskalském

Tyto skutky Marka nýbrž

*)

i

jako

CM

r.

jistinu

str.

400

pi vrchnostenském zl.

šlechtily nejen jako vlastence,

lovka vbec. 1887,

1852

73—75.

64

III.

£ostuý v hodnostech církevních, Fscbeni Marka jako skoldozo

rce vika-

riá/u turnovského.

úad

Za zdárné psobení v Markovi

rzných na jae

Když

r.

osobním

významnjší, že

osoován,

jak prý

osoování,

z

listu

pána,« podotýká

dostalo se

pi

meškal na

visitaci

byl jme-

této píležitosti

dkanem. Jmenování toto bylo tím práv tou dobou Marek u biskupa byl o

tom

Jungmannv Markovi

(List

nho

1828 u

biskup Ed. Milde, Marek

nován

knžském

hodností.

slyšel pítel

jeho v Praze.

ce. 1828.) Jaké to bylo

z 10.

Jungmannova nevyplývá. »To mi toho

mu Jungmann,

»jinak divného a pís-

ného co milostivého a dobrého ped oi staví on sám vida a sám ušima slyše rozeznává plevu od zrna, a co komu, to mu udluj e.« ;

oima

ných

Jako zajímavá náhoda v osudech obou nerozlupátel budiž pipomenuto, že téhož roku 1828

Jungmann vyvolen byl dkanem fakulty filosofické. Když libuský jeho druh na tuto shodu ukázal a hodnosti obou srovnával, pipomíná mu Jungmann, že prý jeho dkanství od Markova

liší

se jako titulus

od

vitula:

Kdyby popluží libuské na mém dkanství viselo, tuším, že by se mi ješt nebylo dostalo. Ostatn v pravd to libé pomyšlení, že v jednom roce podobným zp»

sobem poctni a pohnuti jsme, což nám mezi jiným upamatováním budiž, abychom jak posud, tak napotom za pravé a jako osudem vedené a slouené pátely a druhy sebe považovali, a jeden druhého nepromnnou láskou a náklonností milovah, jakož posud jsme milovali.*

65

Brzy po tom následovaly ješt jiné hodnosti v máji 1843 jmenován byl vikárním sekretáem. (List Markv z 20. kvtna 1843.) V témž msíci zemel dosavadní :

1-.

viká turnovsko-hradišský a po nm Marek ustanoven biskupským vikáem,

24. ledna

radou a školním dozorcem vikariatu turnovského

nen

1850 vyznamenán byl estným kapitoly litomické.

Významný

úad

si

ko-

školního dozorce neúnavn r.

1858);

po ti

ješt pedsednictví uitelských porad;

rozlouil se

;

kanovnictvím

r.

zastával po 14 let (do

1844

konsistoriálním

léta

26.

ponechal

kvt.

r.

1861

uitelstvem svého okresu. Svým psobením

s

jakožto školní dozorce povznesl vikariát svj tou

mrou,

že za jeho vedení patil k nejvzornjším v echách.*) Ant. Marek uvažuje o zdárném vývoji národa ského, bytí

poznal, jaký

význam v našem

e-

boji za národní

budoucnost národa písluší škole a do-

a lepší

brému vychování mládeže.

Vtší vzdlání

vycházející

*) >0 psobení Antonína Marka, dkana v Libuni, co biskupského vikáe a školdozorce bývalého okresu Turnovského« napsal r.

1875 zvláštní

spisek

Frant. Zelinka, uitel v

Beroun.

sluha tohoto spisku jeví se zejména v tom, že podává podle vlastních

záznam Markových

Zá-

vrn

v >Poradní knize« jeho

»poradní

ei*

Markov

ve školství pouuje též obšírnjší lánek (nepodepsaný)

(vlastn více jen jejich rozvrženi).

O psobení

v >Poslu z Budce « na r. 1877; str. 169, 185, 201, 2.33. Tyto hlavn podaly mi látku pro tento odstavec. Nkteré vzpomínky na Markovu innost v úad školního dozorce vylíeny jsou ve feuilletonech Hlasu Národa, Z minulého plstoletí IV., V., YI., 1896 ís. 193.

(15.

ervence), 199.

Jakubec: Ant. Marek.

(21. ce.), 208. (30.

5

ce.)

66

ze

škol

mohlo v

nostech národních.

lidu upevniti

V eském

vdomí

o jeho

povin-

uitelstvu vidl nejvhod-

njšího hlasatele pro tlumoení a šíení tehdejších idejí vzdlanjší uitel, tím schopnjším

vlasteneckých. se

stával

ím

národ k životu probuzený

pro veliký úkol,

zvelebovati a vzdlaností povznášeti. Ze školy pak idea

našich buditel mohla pronikati do širších vrstev.

Jaký význam Marek pikládal z jeho návrhu, jejž vyslovil

svému

»Snad by bylo také dobe, aby

škole, vidti nejlépe

píteli

Jungmannovi

se Matice o školní knihy sta-

považovala jako ustanovené ministerium celé národní osvty, nebo, když to osud náš takto velí, že ze sebe býtimáme, tedy nezbývá nic samých jiného, nežli napnouti upímn všecky vlastní síly své. J edno a roste, ase vzmáhá v obra velikána, aseorganisuje, s lánrala a se juž nyní

ním

e do všech vtví, do všech tíd.« mannovi z 29. led. 1846.)

kuj

Slova tato

(List

pkn dokazují, jak Markovi šlo o

Jung-

samo-

bytnou naši osvtu, odpovídající eskéniu duchu. také jako výborný myslitel

koen datn

takovéto osvty ve školu,

jako

spívati,

gram

školní

Jak

a paedagog sprái'n kladl

práv

které

tak vy-

dozorce zaal v tomto duchu pro-

jak žádá organisace a promyšlený plán a pro-

vší práce

osvtové.

Vidti, do jaké hloubky šly

jeho snahy o povznesení naše národní.

Tmito myšlenkami Marek obíral svdení tomto utvrzoval se hlavn od r.

1844 od konsistoe litomické

se

a

v

pe-

té doby, co

sven

byl

mu

významný

67

Úad k

školního dozorce v bývalém vikariátu turnovském,

nmuž

tehdy patilo celkem 40 škol.

Práv

tehdy

koní se Markova innost spisovatelská

vydal toho roku (1844) nejobsáhlejší své dílo, » Záa bylo toho kladní filosofii «. Co psal od této doby nepidalo již nikterak váhy jeho významu málo v literatue eské. Za to docela dstojn po bok jeho blahodárné innosti literární adí se jeho psobení na

—

—

jiném poli

—

ve školství.

V

rozvoji

Ant. Markovi patí veliká zásluha

;

eského

posunul

školství

je o znatelný

krok ku pedu.

V em

se zásluhy

jeví

Markovy o naše

školství,

o tom podávají vysvtlení následující ádky.*) Tehdejší školy Marek nalezl svým

hodn

Byly

vzdálené.

ideálm

a

snahám

veliké nedostatky v uitelstvu

též žactvo, které tehdy z pravidla chodilo do školy jen

v zim, když jich doma rodie nepotebovali ku práci, zstávalo daleko za jeho páním. Avšak to Marka po-

hádalo tím více,

aby

nepíznivé

pomry pizpsobil

svým snahám. *)

Zdá

se, že

dnes

již toto

požehnané psobení Markovo

i

v sa-

mém uitelstvu našem upadá v nespravedlivé zapomenutí. O velké výstav Národopisné v pavillonu školském uctna památka všech vynikajících paedagog eských. Ant. Marek tu zastoupen popáno místa mnohým, jejichž podobizna do eského nebyl,

a

>Paedagogického

Slavína*

azena jako podobizna o

z

daleka

tak

být za-

Proto rozepsal jsem se trochu šíe o zásluhách Markov^xh školu. Tu ovšem Marek nezstavil znatelné stopy své

eskou

innosti paedagogické ,

nezasloužila

Ant. Marka.

a živému slovu se i ve svém

ped

úad

— nepsal spis, theorií

protože zde dával

pednost.

skutkm

Tou zásadou spravoval

knžském. 5*

68

Hned pi svých

prvních návštvách ve škole Marek

kusými a nedostatenými vdomostmi mnozí uitelé jsou vyzbrojeni pro svj úad, pro jehož význam ovšem nemli náležitého pochopení. Velikého vzdlání tehdejší uitel pro své tžké

pesvdil

se o tom, jak

Kdo uml

povolání nedostával. ítat,

ml-li

chu

zvané preparandy

a

pl

za

nedl

odcházel

ven.

asto ješt vzpomínává

kterak

tam

kandidát

trochu íst, psát a po-

uitelem,

státi se

odebral se do tak

pípad úad úpln po

léta,

pro svj se na

mnohých

i

za 6

pipra-

místech,

pišel za uitele kaprál z vojny, kterého již omrzelo. Na tchto preparandách nazpamt nkolika pravidlm method-

emeslo vojenské uitel nauil se

ním, kterými pak, nebyl-li dost rozumný, trápil žactvo

sob svené. To

byla celá jejich praktika školní. Nej-

lépe ješt seznámili

pedmtm uitel, a

se

s

hudbou a zpvem.

vnovali všechen svj prázdný as.

hlavn pomocník jeho

(preceptor)

museh

ml

Tmto V nich hlavní

pivydlávat hlavn po celou noc v nedli o muzikách šumaením. Nkterým šastnjším dostávalo se též jiného vedlejšího zamstknání — bývali asto kostelníky. Takový život ovšem málo podncoval ke snahám po pokroku, zvlášt nebylo-li k tomu vdce. Avšak ani tento neutšený stav a pekážky nebyly vznešených zámr. s to odvrátiti Marka od jeho Umínil si, že stane se svému uitelstvu sám uitelem. K tomuto úkolu Marek byl nad jiné povolanjším' Vzdlání jeho vyznaovalo se universálností, jak to Marek neutkvl bylo v povaze tehdejší doby vbec. zdroj své

výživy.

Pomocníci

na výluném odbornictví v jedné

vd,

si

jak dnes u

v-

69

deckých spisovatel bývá pravidlem, nýbrž udržoval se

tom širokém rozhledu po vdách, který

stále v

dalo

jeho studium

již

filosofické.

vlastenci eští vedeni byli lání

budící

též

se

mu

eskou.

vycházely,

a

po-

toho tehdejší

vzd-

k této universálnosti

literaturou

knihy eské, které tehdy

Krom

ítali všecky byly jejich

p-

sobení sebe vzdálenjší.

Vyznamenával byl velmi dobrý

Když hlásil seznámil

se o místo katechety na normální škole v Praze,

za

se

s tehdejší

se též zvláštní dovedností praktickou

zpvák, dovedný krasopisec a kresli.

úelem odborné zkoušky podrobnji

methodikou a didaktikou. Soukromým studiem

nabyl dosti širokého rozhledu po stavu školství u jiných

Vesms

národ. žádný

to vlastnosti,

z tehdejších

jakými se jist nehonosil

eských viká.

S tmito schopnostmi a snahami dal se ihned do práce.

Tehdejší školní dozorcové byli ve svém

daleko

volnjší

Proto

i

nyní.

Marek mohl na svém vikariát zavádti

leda-

samostatnjší,

nežli

je

neodpovídalo stavu všeobecnému.

cos, co

úad

tomu

a

Chtje,

aby

všecko uitelstvo jeho vikariátu úastno bylo jeho vý-

klad

a pouování, zavedl

tyi

porady uitelské

si

na svém okrese školním

ped

léta

tím, nežli v

Rakousku

takové zaízení bylo všeobecn pikázáno.*)

žil

•) Snad vzal si píklad z vikáe Fr. AI. Vacka, s nímž v pátelské shod. Tento již od r. 1835 na svém vikariát

všeobecné

zavedl

si

radám

uitelským

polda

JI.

z

r.

konference

v Rakousku

1791, podle

nhož

uitelské.

dán byl

Jistý základ k pojiž

naízením Leo-

profesoi každé fakulty,

práv

každého gymnasia a každé hlavní školy byli spojeni v tak zv. uitelskou hromadu (Lehrerversammlung), které se mly radit o studijním plánu a o jeho zlepšení, o zatak jako uitelé

70

Pi

uitele

této píležitosti

znamoval

s

výklady

paedagogickými a

k samému koenu tchto

Sáhl

poátku ideji

z

mostem nejelementárnjším

methodickými^

nedostatk, k vdojim

vykládal

:

mluvnici a jazyku eském,

se-

o

eské

vpravoval je do potáství

a jiných potebných znalostí.

Ale uitelských porad Marek užíval ješt k jiným

A

úelm.

pedmt

byl

tchto porad jakýkoli^ Marek

nikdy neopominul

pejíti

stránku: vytknouti

shromáždnému

tchto

z

porad

úinné

vinnosti k vlastnímu národu, vštípiti jim

sím

nectví,

aby

školní.

Vlivem

svého

ideje,

která

prospch ovládala

—

toto

na

Obracel zetel

dále

pracoval na

nad jiné mocnji a pevnji

uvdomní

prospch

uitelstva

vlaste-

mezi mládeží

rozsévali

úadu vikáského jej

na jinou

uitelstvu jeho po-

též

k

širší

vlasteneckého. ideji slovanské,

kterou jim hledl uiniti pístupnou.

Mimo tyto porady spolené Marek uitele volal k sob jednotliv na libuuskou faru a vnoval jejich pouení asto celá odpldne. V pouování uitel neznal míry. Nejlépe tuto jeho horlivost osvtluje píhoda, kterou nali

v

asopise »Národní škole«

Marek jednou dával rozmaru,

dozvdl

hostitel,

za svou záležitostí na faru. chozího

do

Když

hostinu. se

vedlejšího

nám zazname. 36.):

(IX. roník, byli

že jistý

v

nejlepším

uitel pišel

Vstal od stolu, uvedl pí-

pokoje

a tam s ním rozebíral

vhodných knih uebných, o zdokonalování vyuovací methody, o udržování školní kázn a j. v. (Tomek, Gesch. de Prager Univ., str. 342). Avšak toto zízení bylo již r. 1802 zru-

vedení

šeno

71

mluvnici,

poty

vrátil se s

Po dlouhé

a logiku.

chvíli teprve na-

milým uitelem mezi ostatní hosty.

ím by mohl uitele k horlivé Novákm dával za vzor osvdené

Neopominul nieho, innosti povzbuditi. uitele

pi veejných zkouškách

starší,

pilným uitelm, obdarovával je

Neúnavné

svj okres losti,

listy

vzdal

Markov podailo

snaze

chválu

pochvalnými a

p.

skuten

se

na takový stupe dokona-

školní pivésti

že se tehdy okresu turnovskému sotva který mohl

To uznávalo všecko uitelstvo eské a hledlo k poradám v okrese Turnovském jako ke svému vzoru. rovnati.

byly

Od r. pímo

kdy porady uitelské vyššími úady

1848,

ve z

své

»Poradní

sám

pravidla

Tyto

máme

pikázány,

spolehlivá svdectví.

^poradní

knize«

si

zápisy

totiž

o

velmi

pedmtech,

zpracovával a pednášel

ei«

nám

dávají

Markov peliv

o této innosti

Marek vedl

o

jež

poradách.

nahlédnouti

nejen

v Markovo odborné vzdlání paedagogické, nýbrž i v jeho hlubokou vroucí duši, která stále mla na mysli prospti svému národu,

povznášeti

a zušlechtovati

jeho

mládež a tím uiniti národ schopnjším boje za vlastní existenci.

Za dobu 10

let

(od

takových porad celkem

všeobecných

Mezi

;

r.

stídaly se v

pedmty

1848—1858) konal Marek

47 jednak odborných,

ml

vyuovacími Marek

v obzvláštní oblib, pedevším spoj ený s ní sloh. Znalost

jednak

rzných místech jeho okresu

jazyka eského

eskou pokládal

nkteré

mluvnici za

a

ást našich

72

Na poradách

k národu.

povinností

uitelských

ped-

odporouel tu knihy, dával cviení, rozebíral vty s uiteli, až dosáhl alespo ásten svého zámru. Chtl, aby uitel ve škole pi vyuování dbal jasného vyslovování a ryzosti mluvy eské. Ale správnou nášel o tom,

mluvu požadoval od uitel též v hovoru soukromém. Kdykoli nkterý uitel v rozhovoru s Markem dopustil se njaké chyby nebo užil výrazu triviálního, Marek ho konsequentn opravoval pi každé chyb, tak že uitelé, aby nepicházeli znovu do rozpak, vnovali se sami

pilnjšímu studiu mluvnice a vedli k témuž

školní dti.

Krom

toho Marek píše

umlým slohem, žák co možná

sám velmi uhlazeným a

žádal též od uitel, aby hledli sloh

vytíbiti. Sám o tom povdl jako píkaz povinnosti uitelovy: »Než kdokoli peuje o to, aby uctivost jevil ke své školní mládeži, bude též šetrný pi svém jednání správného, mluvnicky spoádaného slohu. Vtami písemnými ostí se mysl a vy-

—

jasuje.

ti a mysli,

mluv,

Piš,

kterém se sloh pohybuje. «

^

^Nepijmme

mluvnické vynikne

pedností

nikdy chybnou vtu, abychom

pravidlo

eský

nazpt neuvedh.

jazyk,

má ped

to jest to kolo,

ve

—

kterýž ve své

ji

na

Tím zpsobem dstojnosti tolik

jazyky západními, a hrdost jazyka,

kteráž zanedbáváním sklesla,

opt rozedme

prsa kaž-

dého šlechetného národovce, zpomínajícílio se zalíbením, že se

mu

udalo pobýti pod správou takových uitel, jenž

poteby národa

vrn

svého

znali

a

pi

své

mládeži jim

dopomáhali.

Marek

nezstal

však

pi pouhém požadavku,

73

nýbrž na píkladech a v podrobnostech pravidla, jak mají tohoto to,

ideálu

uitelm

dosáhnouti;

která odpovídají nejmodernjším

podával pravidla

zásadám metho-

dickým.

Na

porad uitelské Marek na p. vnoval má správn ísti. Pouhý nártek této pednášky ukazuje nám lovka, který svj pedmt úpln ovládá, pravým duchem bystrého filosofa jej proniká a pak jasn jej dovede podati. jedné

zvláštní výklad tomu, jak se

Pi

tchto požadavcích dít odnášelo si zcela jiné z jazyka eského, nežli díve, kdy pouze

vdomosti

mechanicky opisovalo

s

tabule,

aby

si

osvojilo

nkolik

nahodilých pravidel z »dobropísemnostic.

Na vždy

pelivé

s vyššího

pstování mateského hlediska

národního.

jazyka hledl

Dokazují to

již

pi svých výkladech na poradách uitelských. Jedna na p. znla: »0 jazyku co hlasateli národního ducha. « Jiná: »V ei a jazyku nkterá

hesla,

která

si

obral

se skládá a zachovává národní

Jiný zamilovaný

Z nho

osvta« a

p. více.

pedmt Markv bylo potáství.

nacházel u uitelstva málo vdomostí,

jak se

na svých cestách visitaních nejednou mohl pesvditi. V potáství cenil zejména praktickou stránku. jedné schzi uitelské ml na p. výklad »o kupeckém potáství*. Uitele ml k tomu, aby s dtmi poítaU co možná asto a mnoho z hlavy. Potáství odborem to pro tehdejší oživoval hlavn mictvím, uitele zcela novým. A na mnohých školách, zejména v Libiíti, brzy mohly se ukázati pekvapující výsledky. Marek nkdy vykládal uitelm i o algebe, ve které

Pi

mnozí sami se potom cviiH.

7é

Rovnž

zpvu

pál na obecných

školách velice.

zpv je jedním ze základních rys že lovka zušlechuje a povznáší.

Uznával, že slovanské,

povahy Starší

kteí se živ pamatovali na jeho návštvy ve

lidé,

tom mnohé zajímavé podrobnosti. piln hledl i pknému držení oblieje. Káral na p. zvyk, když dti vytahujíce vyšší tony všelijak znetvoovaly obliej, svrašfovaly elo a p. Ukazoval jim to sám na sob, dal opakovat jednotlivcm, až to dovedli po nm. Marek jsa výborný krasopisec, dbal též o zdokonalení písma u žák. Místo zakoenného švabachu zavádl na školách latinku. Tím pivedl zárove novou methodu místo dívjších pouhých » pedpis «. Uitel nemaje tištných vzor, musel psát sám na taškolách, vypravují o

Pi zpvu Marek

seznamoval

žáky

a tak

buli

Ovšem

že

s

písmeny jednotlivými.

nezapomínal též na ostatní

Dovedl se vpravovati

i

do takových,

na školu zavádny. Na jedné porad

p. výklad

o

lub

;

uitelské

tomto

pedmte

nov

ml

na

jindy o kreslení, o jehož velikém

vlivu a užitku dovedl svými výklady uitele

Na

pedmty.

které byly

ukazoval na p., kterak

pesvditi.

mže

uitel

neobyejné nadání žákovo podporovati a pivádti k vtší dokonalosti. Jinak z praktických obor Marek ml uitelstvo k hlubšímu pronikání obzvlášt polního hospodáství. objevivší

Radil

se

uitelm, aby

s

tímto

pedmtem

seznamovali

svence zejména pi odpoledním vyuování dlním pi tak z v. opakovaích hodinách, jež byly u své

zavedeny od

uitelm

r.

ne-

nás

1826 pro dosplejší mládež. Aby podal

vzor takového vyuování o hospodáství, vy-

75

uoval z pravidla v nedli dopoledne na škole libuské sám tomuto pedmtu. Ponvadž Marek na celém okolí znám byl jako výborný hospodá, brzy dostavovali se k jeho výkladm i dosplí sousedé, aby se pouili o svém zamstknání i o jiných vcech k vyššímu životu se vztahujících. Opakovai hodiny mnily se tak v pednášky a besedování, pi emž Marek neopomenul povzbuzovati k osadnících je

sám

V

z

uvdomní

chu

vlasteneckému, buditi ve svých

ke tení. Potebnými knihami opatoval

bohaté své

i

své

horlivosti

školní knihovny. ozbrojit

možná nejvtším Marek nkdy o algebe,

jim nejen

nášel

uitele šel píliš

nýbrž

i

vzdláním co daleko ped:

o logice a meta-

uil je ruskému písmu, v mluvnictví pecházel asto z jazyka eského na jiné jazyky slovanské, zejména na ruštinu, ukazuje tak jazyk eský se stránky studia srovnávacího. To ovšem byly pro tehdejší uitele fysice,

odbory píliš vzdálené. téže chyby Marek nkdy upadal i pi vyuoChtje poznati pronikavost ducha u bystejších žák,

Do vání.

pi

dával

pot

visitaních zkouškách zejména z

nesnadné píklady.

Pi

velmi

takových zkouškách bývali pí-

tomni jako hosté vedle knží též profesoi gym našij ní.

Nkdy

byl však píklad tak tžký, že jím nikdo z žák nemohl hnout, nesvedl ho ani uitel. A tu hosté dávali se sami do luštní úlohy. Jednou prý nikdo z pítomných^ uených pán nedovedl takového píkladu vypoítati. Ale Marek jim ho nedaroval. Když ve škole nebylo na asu, vytasil se s ním ped slavnou honorací

odpoledne

pi

návodem podailo

hostin, se

jim

kde teprve

jej

rozluštiti.

s

Markovým Byl ovšem.

76

Marek dobe znám pro svou znalost matheraatiky i odborníkm (na p. prof. Janderovi; list Jungman-

nv

18.

z

srpna 1818).

Nkteré zásady, uitelstvu vpraviti,

které

dnes jsou

Marek

nám

již

Ale nezapomeme, že Marek pronášel cátých

padesátých,

a

kdy

hledl svému

studium

je

bžné.

docela

tyi-

v letech

hlubokého uení

našeho Komenského tyto zásady teprve hledlo vyrvati minulosti a oživiti jimi suchopár tehdejších škol. Jako

Komenskému byly nedostatky, které poznal uení se ve škole, podntem k opravám, tak chyb, kterých byl

svdkem

ze svého i

Marek

za svého dtství a ve svém

pozdjším psobení ve škole, užíval za výstrahu a popud ke snaze po náprav. Tak v souhlase s Komenským Marek uí své uitelstvo,

aby poínali od známjšího, snadnjšího;

uitel provádl na p. psaní, kreslení

aby

vnikli snáze

do tohoto umní, aby žáky uil a ne-

ukládal jim pouze, jak se tehdy zhusta inilo.

má

Pi uení

uitel co možná hledt využitkovat pirozené povahy

a náklonnosti dítte na jeho vzdlání.

Dít na p.

poslouchá a vypravuje povídky a pohádky,

pi tom a

aby

ped oima žák

ve

táže:

uiteH,

nuže,

chop se této náklonnosti

dít k dokonalosti a vzdlanosti.

všelijaké

pedmty

;

využitkovat na jeho

i

této náklonnosti

prospch

rádo

na vše se

Dít rádo má hledt

kreslí

uitel

atd.

Uitelm svého okresu Marek uvádl pi zásady pravé humanity na

píležitosti

každé mysl.

Vštpoval jim nauení, tehdy ne všeobecn bžné, že škola

nemá jen

uit,

nýbrž též vychovávat

—

to jest

77 zušlechovat mravy a srdce, zdokonalovat povahu. Poplynoucí

kládá škodu, nežli

ze

zanedbání srdce,

za vtší,

škodu ze zanedbání rozumu. To jsou zásady, které

všeobecn pijaty anebo ne aspo provádny. Jak teprve za dob, kdy Marek vykonával úad

ani dnes nejsou

školního dozorce

Tehdy, když byla metla ve škole ješt všeobecným postrachem, Marek všeliké tresty tlesné radil ze školy

Ukazuje na

odstraovat.

to,

že

v hrdelním ízení

i

nkdejší surovost a bestiálnost trest, pi nichž deli emeny a zperáželi hnáty provinilcm, napichovali je na

V

sem vtší

kola, ustoupila mírnosti a zasáhla

vku

našem

však nevladaí

nežli škody.

jemnou.

» Varuj

»bu

Marek,

Po

má

žádá ješt

vcházeti

Škola jest

toliko

s

zákon

lásky.

Musí zapomenout

dít k

nmu

mimo

láskou

a

dobrotou

pí-

k uiteli

!«

svatyní,

citem

i

pro-

»povinnou uctivost

více:

Pro všecky dti bez rozdílu

božnosti.

dítti uinit

se suchoty a prázdnoty!* volá

žákovstvu<.<.

uitel

se

trplivý a k žactvu pívtivý

uiteli

ku svému

Škola musí

trest,

mén

nýbrž zákon lásky. Tlesné tresty pinášejí

spchu

lidskost.

hrza tlesných

do kteréž

uctivosti,

má

ba ná-

pinášet týž

na urážku, které se

školu dopustilo. Lahodnou mírností,

moudrý uitel pedejde poteb

trest, pevnou stateností a vážností udrží svou školu

v poádku, skavost slýchati

aby^nemusil k trestm sáhati. Taková labude požehnáním pro ty dti, kterým doma jen samé nadávky, kterým je zakoušeti ne-

ustálých surovostí.

Aby uitel ml uritý vzor ve škole pro své jeMarek v podob struných pesných pravidel

dnání,

78 hledl jim pípady takové blíže vymeziti. Práv tato úsenost, pesnost a rozlennost je svdectvím, že zásady tyto plynuly u nho z dlouhé zkušenosti a z dlouhého pemýšlení.

Rád ukazoval uitelm k tomu, jak obsáhlé jsou zdroje, ze kterých

tní

mže

mravních

píbh,

kterou se

má dít uit

vypravování

krátkých

povídek a legend, vroucí modlitbu, chapát.

prostedk obzvlášt se mu zamlouvá tomuto úelu pstování zpvu. »Píse jest jako Z

ií

útlému dítti kynouti zušlech-

Odporuuje jim

srdce.

jiných

úrodná rosa na srdce lidské. « »Tak jako zpv ze vnitra duše vychází, tak on opt v nitro duše proniká. « » Nejednou shledává se i pi školní mládeži, že se pi zpvu tomu neb jinému dítti oko slzou orosuje, zna» Protož budiž mení to, že on city živé probudil. « zpíváno ve školách, písn butž ty skvlé kaménky,

—

—

kterými školní práce se protkává.«

Jako mocný prostedek k zušlechtní srdce dt-

Marek doporuuje

ského

rodu. Uitel má ceti

též buzení

smyslu pro

býti pítel a ctitel pírody.

Má

pozornost dítte na krásy pírodní ty nalézá ;

lovk,

dob. Jen jim musí Když dít seznámí se

kdekoli chodí a v kterékoli

vnímavou mysl.

otevít s

pírodou,

s

prospšností zvíat,

ševním, zajisté nebude se u

s jejich

píobra-

umt blíže

životem du-

nho jeviti na p. surové mu vážnost ke stromm

nakládání se zvíaty, vštípí se atd.

—

Vbec tóerý

s

v tchto zásadách

takovou

nhou

spatujeme toho muže,

a náruživostí oddával

se

ve-

79

štpaení, polnímu hospodáství. Za svého mládí vypstoval v srdci z idejí tehdy všeobecn bžných laství,

také vroucí

cit

Marek pro pokroilé stáí vzdal se

R. 1858 Ant.

úadu

*

pro pírodu.

školního dozorce ponechav

uitelských porad, které vedl

si

jen pedsednictví

neuvnavn

kdy dne 26. kvtna rozlouil

se

s

až do

r.

1861.,

uitelstvem svého

A tak byl Marek plných 17 let jako školní svému uitelstvu opravdu » uitelem, rádcem pítelem vrným a pedstaveným spravedlivým «. Dne 5. záí r. 1865 ctitelé Markovi uspoádali Náhodou se téhož dne konala velká tichou oslavu. slavnost Komenského v Brandýse nad Orlicí. Náhoda tato vyznaila tím zárove psobení Markovo ve školokresu.

dozorce

neslo se pln v duchu našeho velikého vychoJana Amose Komenského. A tím tato psobnost

ství;

vatele,

Markova nabyla nejlepšího a nejkrásnjšího posvcení. Tehdejší uitelstvo také na zásluhy Markovy o naše školství,

mnlo

vedené

ryzím

a ocenilo je ve

•)

nezapo-

III.

ís.

36.

Ušlechtilé

psobení

uznáváno od tch, kdo mli píležitost hned na zaátku jeho innosti. Tak je v Kvtech

školství

poznati je blíže, str. -499.)

lešnického.

duchu národním,

svém asopise.*)

Národní škola, ro.

Markovo ve (1847,

v

V

»0d Turnova*, podepsaný od J. V. Vopodán >krátký nástin psobení dstojného

dopis

nm

pana Ant. Marka«, jak stará se »o zušlechtní nižších škol, by se též láska k národu i mezi sprostými upevnila*. Strun pak vylíeny Markovy reformy v obecném školství. Na konec pak praví dopisovatel: »Musíme radostn vyznat, že málo tak zízených škol se v echách nachází, jako psobením tohoto vbec

80

S tímto novým úadem u Marka pestává liteinnost na dobro. Hned s poátku této innosti Marek tuší to sám. Píše svému píteli do Prahy »Mj úad, o nmž p. Šír myln tvrdil, že mi de-

rární

kretem utvrzen, drží mne v

kole, a

má

hlava, trochu

kolování tomu nezvyklá, vrtí se v omániení. Trochu jsem

tch zpráv hají,

nezpráv, které ku podzimu se zvlášt zbí-

sebe setásl,

se

ale

pozstatky jsou vždy ješt

sob

mnohé, které pérem prchod íjna 1843.)

Jindy vzdychá

si:

otevrou. (List z 30.

»Jen aby zloba zraku

pana Musila nesužovala. Já nyní asto poznávám, co jeho kanceláská lopota, maje pod rukama 510. íslo letošních mojich odbytk.« (List z 28. záí 1844.) Pi takovém zamstknání a ve vku 60 let není divu, že Markovi nezbývalo asu k innosti literární.

jest

IV. Markovo

v slovanském ruchu

tuastenství

r.

1848. Zpsob livota Mar-

Šastná Marek Jako nejstarší spisovatel a poslední pamtník první práce budiielské v eském národe. Marek odchází z Libune do Prahy $ia kova. Jubilea Markova. Stayvsti a útrapy za války r. 1866.

léta kmetství.

odpoinek. Poslední dni Jeho života.

Rok 1848

strhl

též

stence ve vír politický.

tikem,

provázel

slovanských

nášených

s

Marka jako mnohé jiné vlasám nebyl praktickým poli-

A

probouzejícího

se

ducha

nejvtší úastí. Uchvátila ho

hesel, jež ozývala se

v národech

moc

po všem tehdejším

proslo-

vanském obzoru. milovaného vlastimilá. Vroucí díky butež tomuto velezaslouženému muži za tak blahoplodné snažení.*

tíl

Chci

tohoto ruchu podrobnji vyh'iti ty stránky,

z

Marka dotýkaly bh'že. Myšlenky Markovy a jiných souvkých vlastenc o bratrském nerozluném spojení mezi píbuznými

litee so

kmeny slovanskými

zdály

se

1848 probouzeti se

r.

ke skutenému životu. Všeliké dívjší snahy pronikaly u

Slované

národ

jednotlivých

svými zástupci osobn

toužili se

literární

slovanských v iny, setkati, po-

znati se a podati si ku vzájemné podpoe, k zajištní svých práv ruku. Události politické, zejména frankfurtský parlament, který chtl zem pedlitavské pi-

k

pojiti

nmeckému

k tužšímu

bundu, dohnaly rakouské Slovany

k

spojení,

Národního výboru

zv. austroslavismu.

vybízejíc

zejm

rakouskými

t.

k jednot

Provolání

mezi

dovolává se píkladu

v

národy

Xinecku

a vybízí k obran proti tomuto plánu. Marek, který letí

rozohnil

ních

uenc

deho o slovem

se

v desátých

letech

našeho

nahozenou myšlenku

sto-

tí ped-

slovanských, Dobrovského, Kopitara a Lin-

spojení i

již

pro

rakouských

písmem, který

Slovanu

písmem ku vzájemné

lásce

slovanské

po-

vzbuzoval, odevšad znamenal projevy, k jalíým se díve ani

jeho

nejsmlejší^ sny

slovanské, jejichž nášejí

tenáem Marek

utšené zprávy o

Jejich sloupce plní se ze

slovanských

idejí,

nenesly.

v nichž

tomto

Noviny eské a

byl ode dávna, pi-

slovanském

ruchu.

znané ásti obsahem tchto hemží se dopisy a lánky

o ruchu u ostatních sbratených

kmen.

Neustále vine

se jimi heslo svornosti a vzájemnosti slovanské; v nich

povzbuzuje se ku sblížení Slovan skutkem.

Nastalá

svoboda tisku dovoluje o tom pronášeti se voln. Jakubec: Ant. Marek.

G

Ješt dnes ovívá nad nkterými

kovém

sblížení

slovanský

bál,

radost

nich

a jásání

svdily o tana p. zaátkem r. 1848

zjevy, které

Slovan, jako

byl

ve Vídni uspoádaný.

Avšak ukazovala o

nás z

menšími

i

se projevy slovanské vzájemnosti

mnoho významnjší. Když koncem bezna a poátkem

dubna meškaly ve Vídni slovanské deputace, použily této píležitosti, aby se sešly na spoleném míst. Dne 2. dub. vedle tchto deputant shromáždilo se u Sperla na 3000 lidí. '»Byla to národní slavnost, jakou jsme ješt nemli,* píše o tom dopisovatel Oheralova Týdenníku (str.

116).

mne

celý

vanská

»

svte

—

tedy, brati

Svornost

:

a

Slované

—

vzájemnost

slyš

slo-

ona svornost, ježto odjakživa byla slabou

stránkou naší a

íná

mne

Slyšte

píina všeho našeho

neštstí, ona po-

býti skuteností, a genius slovanský nedopustí,

již

koupenou zkušenost, že jen svornost a vzájemnost nás spasiti mže, abychom v této veledležité dob neteností pominuli. « Ze všech eí pedních naši draze

muž

slovanských vyznívá dtklivé vybídnutí,

Slované

aby si podaU ruce k odrážení útok nepátelských.

Na Marka psobily obzvlášt mocn ložení spolk, které

a jejich

vymanní

mly

snahy po za-

napomáhati sblížení Slovan

z cizího poruenství.

Spolkm Marek

pikládal od jakživa veliký význam a pro mnohé i horliv pracoval. Nejen po zemích eskoslovanských, nýbrž zemích slovanských tato myšlenka dochází i v jiných ohlasu: všude ohlašuje se duch spolovací za tímto

úelem. Ve Vídni na p. zakládá slezská Jednota; v

byt

dra

se

Dvoáka

esko-moravskozaizuje se slo-

H;^

vanské kasino, kde se odebírají všecky slovanské asopisy a

elnjší

spisy slovanské literatury. *)

slibn jako

Marek ze svého venkovského

v Praze.

bedliv stopuje

moily denní

tak usilovn a

duch tento

Ale nikde nepronikl

toto slovanské nadšení, jak

listy

výboru,

se

kterých

velikých

:

mu

sídla

je tlu-

doítá se o plodné práci Nái*odního

zvláštní

radostí

vítá

smlá

podnikání

n-

zejména Slovanské Lípy a

sdružení,

studentského spolku Slavie.

koncem dubna

Již

r.

1848 ohlašovalo se družstvo

^Slovanská Lípa«, »jehož oudové bez rozdílu na k tomu

náboženství jediné

cíli

pronikla idea vzájemnosti myšlenka

aby hýbala jedna

oduševnly všechny Baltu

do Adrie duchem

až

docela v duchu Kollárov

V

týž

aby

všechen život náš,

veškerými vlastmi,

od Šumavy

kraje

stav.

pracovati budou,

aby

do Uralu,

všeslavosti«, ohlašoval

Vil.

Dušan.

den 30. dub. ustavil se

od ji

*'^)

totiž tento

ve Svatováclavských lázních. Brzy potom

(6.

spolek

kvtna) dává

o tom prozatímný výbor zprávu a uveejuje

též pro-

gram Slovanské

pedbe-

znových

vítal

Starý vlastenec z dob

Lípy.

obzvlášt

ty body, které slibovaly pracovat

pro zaruení rovnoprávnosti eského jazyka

zejména pak bod

4.,

jenž vytkl

si

za

s

nmeckým

úel »pstování

vzájemnosti slovanské ku pojištní národnosti a samostatnosti všech

žením

Polskou, •)

**)

z

m.

Slovan v mocnáství Rakouském zarapropagandy mezi korunou eskou,

slovanské

Ilirsko-horvatskou a sice sjezdy výborovými,

Oneralv Týdenník z r. 1848, str 140. Ve svém lánku >Panslavismus« v Národ. Novinách

dub.,

.

22.

6*

84

deputacemi, korrespondencí a zvláštním orgánem, aso-

asopis ten nese v ele » Slovanskou Lípou «. pod titulem vábné heslo » Volnost, rovnost a bratrství slovanských národ. Podobný cíl jako Slovanská Lípa uinil si stu» Slavie jest bratrstvo student dentský spolek »Slavie« pisem

:

akademických bez ohledu na náboženství a národnost^ jejichž

úel

jest politika a literatura

slovanskou

na

zvláštn v ohledu

vzájemnost,*

hlásal

jejich

program.

O

tomto spolku noviny pinášejí lánky, které jeho

smlé nadje ješt smleji

úel, jeho

vykládají a pro-

rokují o veliké budoucnosti Slovanstva.

ješt v ticátých

janm

ve svých básních

ských,

jakoby

to

ve

a

svých

Marek svým kra-

láncích slovan-

až se probudí,

zejtra,

em

O

co doporouel

letech snil,

ml

hmatati

uskutenné mezi svými se o (ze

bratry Slovany. Všude mluví tom jako o jisté vci. Tak K. Sabina píše v . 354. kvt. 1848) »Pražských Novin« o schzi

30. dubna:

dové

»Na východ

slunce vystoupá, vizte náro-

evropejští, lípa slovanská rozvije se a haluzy její

objímají šedesáte*)

milion

srdcí

slovanských. Probu-

zeny tyto citem pobratenství a myšlenkou veliké budoucnosti

poznávají sebe a

nenávisti

mezi

k

nmu

nimi,

vdí pro!« *)

onech, z

v

brzku nebude

—

jejich.

zášti a

Slovana poznav

pilne

hrzou

naplní

a obrQvská jejich spojení

vzájemné nepátele oni

Slovan

síla

Ano, nech se chvjí! však

Rozptýleni a osamoceni jsouce ne-

V jiných láncích novináských mluví se o 80 miliehož vidno jak se mnozí z horovatel málo staralv

o reální podklad.

85

mohli prý jsme šlenka naše,

»Až po tuto

pomoci.

si

panslavismus

jen až na slovo vzrostla,

krásným byvši snem a skvlou nadjí

skuteností

a

obrovskou.

miliony

Vizte!

Slovanech

i

vznešenou,

od jiných

zatásli

Vyítá pak kivdy doporouel

Panslavismus

páchané.

jako naše spása

— nyní se stane

povržených

—

okovy svými a svt se tese. « na

;

slavnou,

sice

my-

chvíli

eník

se

—

na oné schizi

ovšem »panslavismus v mezech monarchických a pedevším v mezech íše Rakouské «, jak vykládali

i

nej-

radikálnjší eníci.

Pro Slovanskou Lípu Marek hned od jejího vzniku byl nadšen. Mezi prvními poslal píspvek k úelm, jež si spolek programem prospch ve svém okolí.

V Turnov

Psobil také v

její

ustavil se spolek Slovanská Lípa jako

skoro ve všech vtších ítal 170

vytkl.

mstech eských. Byl velmi mocný; stal se hned lenem, neznámo

len. Marek

mi v jaké

funkci.

turnovské

vedle

Mastného jako vanských Lip,

Ale

byl vyslán od Slovanské Lípy

svého

píbuzného M. Kotlera a . ku všeobecnému sjezdu Slo-

delegát

jenž

konal

se

v

Praze

v

posledních

tech dnech msíce prosince r. 1848. Deputáti turnovští byli mezi prvními. Ve zpráv o innosti turnovské Slovanské Lípy udává se mezi jiným, že uinila sbírku pro Jihoslovany,

12

že odbírá

knihovnu svou že pipojila ke knihovn

asopis

školní.

toho zaslala Slovanská Lípa turnovská ke

snmu

a

Krom pipiš

se 3000 podpisy.

Pedsednictvím tohoto všeobecného sjezdu Slovan-

86

ských Lip poctn byl Ant. Marek. ídil také schzi po první

Tetího

(lva dni.

již

patrn

odjel.*)

Zvlášt pak Marka uchvátila myšlenka Slovanského sjezdu, která

souasn

zrodila se v mnoh)^ch hlavách**)

a poprvé pronesena byla tiskem od Ivana Kukuljevie v záhebských novinách. Z ní slibovaU

jení

aké

jasná

bude

jí

»

dennice

naši

djinách národa našeho«, jak

v

jednch novinách.

ohlašuje se v

ped

Národní Noviny tlumoily z

všichni

si

uinn

poátek opravdového sporoztrhaných slovanských kmen, nepochybn bude-

vlastenci, že

tenám

svým

kvtna)

12.

»Zivotní otázka naše jest

slovanský

pevn

plnn odporem k

zváni

této

;

a

.

32.

Od nha

sjezd.

u nás však

do našeho života

živel je píliš

furtskému.

státi

(v

význam

jeho

Východní brati budoti

závisí budoucnost Rakouska. «

prý bez nás

sjezdem

takto

prý

nmecky

lánek

zaryt.

je na-

bojem hlavn proti parlamentu frank-

Všichni

Slované

rakouského

významné manifestaci

;

mocnáství

Slované z jiných

íší vítáni jako hosté.

Nkteré

projevy

znly

Pražské Noviny na p. v

od

J.

.

Slavibora Liblínského.

bez výjimky

národ

setesouce

ovšem velmi

radikáln.

35. píší ve zvláštním »

—

se sebe

lánku

Národové slovanští

jamo národ

cizích,

nepátelských, sestoupí se v jeden velký spolek,

nad kterým Evropa užasne, nepátelé ado*)

Lípy ze

O tom zpráva v mimoádné píloze 4.

ledna

k

3.

ís. Slovanské

18-Í9.

zaátkem dubna umlouval se v podobném smyslu nejpopulárnjším tehdy slovanským hrdinou dne

*•) Již

Šafaík

s

banem Jelaiem.

J.

Jireek v životopise P.

reichische Revue, 1865, YIII. Band,

str.

M.

J

Safaíka, Óster-

87

savadníhubiteléjeho zblednou... Bratí Slované, Nemesis žádá své obti!.. « To vše

známky,

byly jen

utvrzovat o významu

zdaru. Proto kde kdo z

mil

s

které

mly

které každého musely

inu a o skuteném jeho upímných vlastenc Slovano-

tohoto

radostí oekával veliké ty chvíle, svornému nyní Slovanstvu rázem všecko

napjatou

kivdní nahradit. významném a radostném zjevu Marek nesml ovšem chybti. Poslední dni kvtna zavítal do Prahy, aby se úastnil prací pípravných a pítomen dosavadní ponižování a

Pi

byl

tak

Do

sjezdu.

výboru

velikého

tohoto

sjezdu

byl

zvolen za náhradníka.

Jaká

echy, vince,

Marka

byla pro

to

kteí všichni se

když spatil

radost,

Rusíuy, Horvaty,

Poláky,

Slováky,

takto

spolené

k

sešli

tu

Srby, Slo-

úad

djin svtových, proniknuti vzájemnou oddaností k sob, zaujati za spolenou myšlenku a pi svorné práci, aby piprapoprvé, co

Slované

objevili se

na

jevišti

vovali veliké obrození a vysvobození

Procházel ve

slovanského.

slovanských hlav.

e,

kterou až

bostí jen ítal.

sboru, jemuž

slovanského

mstí v

byl

ritech,

u

Ale 2.

ervna

vážná

Již

doby

té

s

tak

veliký

býti

úkol

pítomen službám božím,

slova,

plná

tohoto

bhu

života

v

které

se

ná-

konaly

slovanských bžných.

nadšení jeho zahájilo

li-

lenem

Na Václavském

povznášel každého.

národ

živou jejich

takovou horlivostí a

pouhé vdomí,

sven

mohutného kmene pes 300

ítajícím

jim ruku a slyšel

tiskl

do

sboru

se

dostoupilo

jednání

zápalu pro

vrcholu, když dne

samo. svobodu,

Pronášela

se

samostatnou

88

osvtu a mravní sílu Slovanstva. Pozornost celé Evropy byla k tomuto sjezdu obrácena. To pirozen zvyšovalo jejich

ei

oddíl

narodil v

vdomí

hlásající

Každý

slovanských

Rakousku docházel v mnohojazyném shro-

máždní nadšeného

ei

ve své

o velikosti tchto dní.

svorný postup všech

Slované

ohlasu.

sešli

pravil

se,

pedseda sjezdu Palacký, ve valném potu

k nám do staroslovanské Prahy, aby se pihlásili k veliké rodin své a podali sob ruce k vnému spolku lásky a bratrství. Ba na konec dal se uchvátiti tou mrou, že vidl již slávu kmene slovanského uskutennu, volaje se starozákonním prorokem: »Nyní propus již sluhu svého, Pane! nebof jsou vidly oi mé spasení, kteréž jsi pipravil nám ped obliejem všelia svta, svtlo k zjevení národm a slávu kmene slovanského.* 01)zvlášt pi ei P. J. Safaíka nadšení toto nebralo

konce.

»

Bute mi

mluvil tento

vítáni,«

první Slovan v tehdejším shromáždní, »synové jedné

vle zde shromáždila Hnutí národv trojího ple-

matky, jež jedna mysl, jedna

Co nás zde shromáždilo?

.

.

mene, hnutí, jakého v djinách lidských nebylo, pod

nímž se hutní

zem

obrové,

chvje a otásá, vláda

klesá, lid o ddictví

Hnutí

ei

to

bodákv

ped a

jemu od Boha odkázané

námi hnulo a nás zde shromáždilo

prý ohniví Jihoslované

tasili

mee,

do náruí a všem pekypovalo srdce Pronášely

ml

*)

se

pomr

upravit

a jiným

nímž prchají mo-

špehv do prachu

národm V.

Jireek

zde myšlenky

c.

!«

jiní

Po

m.,

str.

46.

této

padali

si

radostí. *)

tom, jak

by se

mezi národy slovanskými k o domácích

;

o

se hlásí.

pomrech

v

sob

Rakousku

89

Starším vlastencm, jako byl Marek, kteí znali

atd.

všecky jazyky slovanské, nad jiné

se

líbil

požadavek,

aby na všech universitách píehiášely se jako

pedmt

náeí « slovanská, aby se uenci shromažcTovali ron; ústavy pro vdy všecka

ve všech

»

zemích

slovanských

ádný

slovanští

a

umní

aby se vedly v duchu

slovanském a })odporovaly konkurencí všech Slovan. Svých vzdala

se

losti (od

ržových

iiiii

ervence (na

úastník

vtšina

revoluní

svatodušní

12. ervn.i) další rokování

ne-

udá-

Slovanského sjezdu

Vždy samy Národní Noviny ješt

uinily nemožným. 13.

nadjí

tehdy, když

300) vykládají

str.

zpsobem:

ského sjezdu tímto

význam Slovan-

»Národové

slovanští,

v Rakouském státu potud rozptýlení, ponejprv seznali se

takoka osobn,

teby, stejné

cíle

stedky, které užívání

seznali, že

a

stejné jsou

úmysly, a usrozumli

jejich po-

se o pro

díve nebo pozdji k žádanému

stejného

-

cíli

práva s ostatními národy a svobod-

ného vyvíjení národnosti své dovésti

jich musejí.

»Idea vzájemnosti slovanské, .potud jen v duších jednotlivých tuto

vrných syn

ponejprv vtlila

se

slanc všech kmen, a bratí

s

bratími, kteréž

bzích asu, se

s

národu pstovaná,

velikého

u velebné sesílila

shromáždní po-

vroucím

pijd co

pij

sblížením

se

v zapletených

blahým ovocem ve skutenosti minouti

nemže.

pilnuli více k sob hlavn edívjšími spory o spisovný jazyk nemálo rozkvašení, pilnuli k sob též echové a Jihoslované, kteí prostednictvím Jelaiovým již koncem msíce máje žádaU pevnjší svazek s echy.

Tímto sjezdem

chové a Slováci,

'O

Tento ruch slovanský konsekventn projevoval se

eské

též v

málo

literatue.

I spisovatelé,

prosluli v zápase

jednou lámou kopí

Tak

ratue.

svtlo «

doby

té

za vzájemnost slovanskou

Vocel

E.

J.

kteí do

pro myšlenku slovanskou,

ve

v

nalite-

svém lánku » Budiž k novému životu

žádá na literatue eské,

*)

vdí

hvzda též eský první mezi všemi národy slovanskými dozrav k svobod má prý poskytnouti ostatním Slovanm vzor, jak by mohli silou vzdlanosti lid svj k vyšším úkolm lovenstva povznésti. »A tím naše budoucí literatura novou barvu,

prý

aby

probuzené,

ostatním

kmenm

svítila

nový ráz na se bére

vanské.

—

ráz

vzájemnosti

slo-

vrné

srdce-

Idea vzájemnosti musí veškeré

slovanské

klamem

jako

slovanským. Národ

nebo káže, aby to, co lstí, hrzou mee rozloueno bylo od dávných

proniknouti, a

vk, opt

se nalezlo, splývalo a v

—

se sjednotilo. «

až do konce.

—

A

duchu lásky a míru

podobným tonem lánek veden

Bylo ovšem pirozeno, že vlastní politická stránka

tchto událostí a projev Markovi, žijícímu stále v duchu svých slovanských idejí pedbeznových, nebyla dost jasná.

Byl na

p. horlivým podporovatelem Slovanské sama vydávala

Lípy, stediska to radikální strany, která

proto prý kvt. 1848, nechce žebrati u šlechty (Praž. Noviny . 42), jejíž orgán pinášel na p. revoluní proložen se za spolek monarchicko-demokratický,

a

z 28.

tištné lánky známého Bakunina, že revoluce *)

—

M

a

pece Marek

1848,

str.

5S2-540.

nám pomže jen

neustával

hlásat mínní,,

9Ž

Že

vci eské

mže

si dovede Marek podroboval se

se prospti jeu tím. když

získati šlechtu a vjšší stavy, týž

bez boje vli vlády a své

vrchnosti

i

vdl,

když

že

mu

kivdí. Ale Marek sám vyhýbal se vší politické innosti. Pražské Noviny (z 1. ervna 184S, str. 221) pinášejí se

jméno Markovo jako kandidáta pro eský snm za Avšak v pozdjších seznamech turnovský. patrn se kandichybí; jméno kandidát již jeho datury sám vzdal. Pro nho význam celého ruchu vikariát

r.

1848

ležel

ve stránce zcela

jiné.

Jakmile minulo ono opojení myšlenkou slovanskou,,

minulo

ním všecko

s

ostatní a

on zase

žil

jen ve

svém

tichém úkryt po svém zpsobu.

Tiše

a

šastn

u vysokém kmetství

plynula trávil

Markovi

další

léta,

jež

nerušené ve svém libuském

neúnavn inný. O tvrté, o páté hodin rannf Byl

sídle.

bjd již na

nohou

a vnoval se svému hospodáství.

hospodá pes to, že byl Našel znamenitého^ farái Jelínpedchdci, svém vzor ve nhož po tyi léta kaplanoval. Libuská

Marek a

zrozen uitele

fara

a

u

kovi,

má

byl

výborný

vychován

rozsáhlé,

asi

50

že

mohl být

jiter.

v

velmi

mst.

úrodné

polnosti

ve

výme

Na tch Marek hospodail tak výborn, odborn vzdlaným velkostatkáským i

správcm vzorem. Znal pokroky nejmodernjšího hospodaení a hned je také na svém hospodáství zavádl. Rád pouoval o tom své osadníky. Ovšem nedocházel u ven-

^2

kovan,

kteí

novotám neradi

Slyšel

jsem vypravovat jako

Jeden rok zasít

neml

dvují, píliš je pímo v

hor-

Nkdy uvádl

livého následování.

tradici o

prý dostatek mrvy.

úžas.

jednom pípad. Dal

do strniš

hrachu a vikve, a když byly na podzim v kvtu,

Ti, kdo to vidli, vykládali tom jako o bláznovském kousku. Ale Jak se podivili, když uvidli píští úrodu na tom poli Na fae libuuské za nho bývalo všeho hojnost.

dal celou tuto píci zaorat. si

o

V

chlévech 8

— 12

dojnic,

páry koní. Sýpky plny

njšími potravinami.

u

obilí,

žlabft

v mašteli dva

špižírny zásobeny

Ovšem nemalá

i

ti

nejrz-

zásluha o tento

rozkvt hospodáství píslušela vzorné hospodyni Markov, »pann Dorynce«, o níž se nejednou doítáme v listech Jungmannových. Krom toho tenkrát p. farái odvádli ješt také z nkterých polí osadníci desátky, které teba že se scvrkly asto o polovinu, pece jenom plnily p. faráovy zásoby. Avšak desátky poplatníkm slevoval jen ve velmi ídkých pípadech. A podobn pi urování štoly nebylo prý s ním o slevení nebo smlouvání ani ei.*) Ale pi tomto nadbytku vedl a v mnohém ohledu zcela zvláštní.

život docela prostý

Zpsobem

života

proslul po celém okolí.

Ráno ze vstání vykoupal se nejdíve ve vod, teba byla již zamrzlá. Sám píše o tom jednou Jungmannovi (list z 27. pros. 1838) »Ku poct vody lezu každodenn, jak z postele se zdvihnu, do kád, nic nedbaje, a je zamrzlá ili nic, a mohu íci, že mi ne:

•j Po této stránce je nesprávná charakteristika Markova v >Hlase iSaroda* v uvedeném již feuilietonu (VI. . 208^.

93

vedí.« Pozdji dal

si upravit píhodné místo v blízkém Tomuto koupání zvykl si po zpsobu ruském. Zkoušel též ruskou láze snhovou.

potoce.

Ped polednem vycházíval do polí na procházku veerní procházka stala se mu denní potebou. Pravideln

vyhledával

emuž ml

horliv velail a štpail, k sáhlou velnici a veliké sady,

chdce, fará

zamstknání tlesné: zaízenou roz-

též

ped-

jeho

které již

o

vzorn peoval.

Nevyhýbal

se

ani práci polní. Zejména, když zastihl eledína, že

mu

nedlá

Jelínek,

dobe, nejednou chopil se sám ruchadla,

práci

kosy nebo zrna,

mu

aby

jak

ukázal,

p(j
si

n)íti

oráno, sekáno, seto.

Posud ješt vypravuje

Ponvadž k

tlesné.

vzdálené

vesnice,

mnoho o jeho obratnosti byly pifaeny nkteré

se

Libuni

rád

zaopatovat nemocné

jezdíval

Pi tom

»na pší«. prý i ve starších letech vyskoil hbit na osedlaného kon teba od zadu. Ješt jako blovlasý kmet vylezl na závratnou pyramidu Trosek, jak vylíil na p. též ve svém list Sreznvský. .

Z potravin

Jeho strava byla velmi jednoduchá.

Marek

nad

vystydlé

jiné

obliboval

vaené ráno

si

snídal s

mléko,

medem

pravideln

jež ;

obd

jeho bývala masitá. Nejradji požíval ovoce

lenou okurku

beze vší pípravy.

koláe, sndl prý rád

i

visitacích

»Vodu

pij

si

teprve

rád

dtem

a

Když na fae

trochu

;

vína

v letech kmetských. kladl

na srdce

a pravdu hovoi!«

veee

v lét ze-

syrový kolá. Lihových

v mužných letech nepíval piva dopál

;

pekli

nápoj

a skleniky"

Pi

svých

ruské písloví:

Kouení tabáku pímá

Si

Sám

až písný.

návštv

nm,

Proto vykládalo se o

nenávidl.*)

že vede život

jeho patron, baron Aehrenthal

u Jungmanna tvrdil o

nm,

pi

své

že prý »pílišnou

dietou se trápí«.

A pi skoro 92

tomto zpsobu života

Marek dosáhl

vku

let.

Svj zpsob

života

Marek

liboval si jako

zpsob,

zdraví jeho nejlépe odpovídající: »Moje zdraví, chvála

Bohu, ješt velikých oprav nepotebuje a mohu íci, že mj zpsob života s mým tla stavem se jako tako srovnává. « (List Jungmannovi ze 14. máje 1844.)

staiký knz

Jel-li

vzdálení od

lidé

povozem, poznávali ho

dv

mil; jezdíval

kolik

pi

starodávné arše,

ve své široké

pivázány

nkam

Libun na

níž

v

vždy

zadu byly

ti otepi sena podle toho, jak se chtl

dlouho zdržet.

Brzy dokal se svých

i

okamžik vzácných

radostných

jubileí.

R. 1858

slavil padesátileté

jubileum svého vysv-

cení na knžství. Tiché této slavnosti úastnilo se zejména nejbližší okolí Markova psobišt. Rodné jeho

msto

Turnov, nedaleká Lomnice, obce Libu, Knižnice

jmenovaly

jej

pi

této

píležitosti

svým estným ob-

anem.

)

Podrobn vypsán zpsob

života Markova ve spisku »Památka na duchovní a vlasteneckou psr.bnost

Fr. Zelinky Ant. Marka«,

Turnovský leté

:

innosti

Slyšel

str.

»Ant.

11— 10

;

Mareiv<

Posel z Budce, 1877,

ve Vzpomínkách na

Umlecké Besedy

1894,

jsem vypravovat od pamtník.

str.

31.

str.

.335; J.

pamf í^Jkteré

L

tnceti-

údaje

9.)

Tišeji a více jen

SOleté narozeniny

po domácku oslavila

r.

Pi

1865.

Libu

jeho

této píležitosti vzpo-

menuto obzvlášt jeho zásluh o školství, jak bylo v pedešlém odstavci poznamenáno.

Za o

zažil

již

pohnutých a strastných chvil Marek rok pozdji za války s Prusy. Sám o tom

to velmi

uinil obšírnjší záznam v

pamtní

Libun

knize libuské fary.

ervna k prudké srážce u Brad a Jinolice mezi obojím nepátelským vojskem. V celém okolí vznikl z toho strach a zmatek. Zejména v Libuni obávali se, že jejich vesnice stane se stedem srážky. Lidé zazdívali obilí, potraviny a cenné vci do sklep a jiné vci odváželi z vesnice. Také z fary naložili peiny a jiné vci na vz a uchýlili se jako obyvatelstvo z ostatních blízkých Necelou hodinu od

vesnic

došlo totiž dne 29.

do prachovských les.

Brzy ozývala se

z blízlcých

císaských dlostelc.

Ve

V^yhnali tam i dobytek. Brad a od Zámezí stelba

vedlejší

bitv

vrátili se

nkteí rozvážnjší

Lhoty Paezské, kde však

Když Marek

Hoeních Druhý den po

vesnici

Knižnicích zapáleno od ní 12 stavení.

lidé ze

byli bojišti o

svého útulku,

mnoho

blíže.

eládkou pišel k své fae, naskytlo se hrzné divadlo jeho oím. V kostele, ve škole, na fae po všech místnostech byli rozloženi ranní z nedalekého bojišt bylo jich pes HOO. Všeho statku uinili se Prusové pány. ZmocniU se zásob domácích co nebylo od ranných zaujato, obydlili. Zajali farái i eledína a donutili jej k služb vozní. Staiký kmet musil s

—

;

opustiti svou faru.

v protjším statku.

Našel útulek v podkrovní

komrce

96

Z tchto

hrz válených Marek

útrap a

dne 12.

ervence se roznemohl na zapálení plic. V tak vysokém vku pi tak nebezpené nemocí málo bylo nao jeho zdraví peovali pilné dje na zachránní,

a

nejen domácí, nýbrž

píslušníci pruského vojska. Pruští

i

ho na nosítkách do

vojáci penesli

jeptišky

z

kolik nocí

své z

Nmecka bdli

houževnaté

pruský voják

Marek

životní

síle

vedli

Jan

Brunclík^

lazaretní

po

n-

ml

dkovati, že

vyvázl.

ležení

v Libuni

trvalo

Mladý protestantský diákon domáhal volení,

léka

Této usilovné péi a

u jeho lžka.

nebezpeí šastn Lazaretní

i

J.

Novosvcenec

lékaský.

dozor

pilný

Štábní

Kubíka

fary.

pruský Rose vedle místního medika

aby v jeho katolíkem

až

se

chrám sml

do

3.

záí.

u Marka dokonati prote-

poátku zpoval se k tomu dáti své svolení, ale na laskavý a zárove písný pipiš vrchního kazatele Magnusa pivolil i k tomu. Píchodem císae Františka Josefa dne 1. list. 1866 tato tžká episoda v život Markov byla ukonena. stantské

služby

Na konec prožiti

boží.

života

Marek

staikému kmetu dopáno

nkolik krásných

uprosted ervence

r.

z

bylo

okamžik. Bylo to zejména kdy po všech eských

1873,

vlastech skoro ve všech vtších místech

oslavovaly se

—

spíše velikolepá Jungmanna oslava našeho probuzení vbec. Píležitost tato pirozen upozornila též na nej-

stoleté narozeniny Jos.

dvrnjšího

pítele oslavencova, žijícího posud v zátiší

libuském. Osmdesátiletý kmet podnikl obtížnou cestu

y?

uctil památku zvnzárove vlastníma oima spatit v tžkých dobách jen jejich nejto, co kouzlily jim eský národ v sebevdomé síle smlejší mladé sny a pevném pesvdení o své lepší budoucnosti. Odlesk

do Prahy, aby pítomností svou Pišel

lého pítele.

—

pocty, která se

rozen

v tu dobu vzdávala Jungmannovi, pi-

padal též na

pítomného jeho pítele a zárove

nejstaršího spisovatele eského.

Jako ctihodný živý svdek vznešených snah, jako

pozstatek obtavých

poslední

nadšených

bojovník,

kteí snažili se probuditi a v plné síle udržeti

píklad

vzácný

jako

ducha,

Ant. Marek

pi

celého národa.

veliké

lásky

této píležitosti stal se

Noviny,

k

eského národu,

rázem milákem

zvlášt »Pokrok«, ohlašovaly

jeho píchod.

Pi

kamene k pomníku Jungmannovu pikázáno Ant. Markovi nejpednjší místo. kladení základního

Fr. L. Rieger ve své slavnostní foval

ei

(13. ce.) apostro-

pítomného velebného kmeta Ant. Marka jako a pomocníka

žáka

pítele,

nejstaršího

Jtingmannova.

Shromáždní pi tom vypuklo v jásavé nadšení: »Sláva žije !« mu! A tak byl Marek po celou slavnost

A

pedmtem

všeobecné úcty a vyznamenávání,

se objevil.

Oko jeho

Obzvlášt

dojala ho slova editele V. Zeleného, který

slavnostní hostin pronesl citátem,

kdekoli

bylo prý stále zaroseno radostí.

mu

pi

pípitek, jejž konil týmž

kterým Marek byl radostn pohnut, když jím

Palacký o Slovanském sjezdu

»Nech muž

tento

mže

vítal veliký

onen okamžik

na sklonku života svého íci:

,Pane, vidl jsem nyní spásu národa svého a odcházím

pokojn !«

slova, která byla

Jakubec: Ant. Marek.

bouliv akklamována. 7

98

A

táž pieta

stenství

pi

ke

zvnlému

slavnostech

píteli vedla jej k úaJungmannových v nejbližším

Tak zejména dodal svou pítomností zvláštního posvcení a nadšení Jungmannóv slavnosti, která se konala v jeho rodišti Turnov dne 19. a 20. ervence. Sloužil tam na námstí slavnostní mši. Když jeho okolí.

pak

eník

jeho

pedchdce

líe

zásluh}^

Jungmannovy,

a uitele,

vzpomnl

též

turnovského rodáka Frant.

Durycha a jeho nejvrnjšího pomocníka, pítomného rodáka turnovského, blovlasého Ant. Marka, uchvátilo nadšení celé shromáždní.

veliké

Marka,

vesnice

Libu,

*)

ve které

I psobišt Ant. Jungmann u svého

pítele prožil tolik blažených chvil, neopomenula poctit

památku tohoto pedního muže.

Po tech

letech pivábila Ant.

událost národní do Prahy. projevil

eský národ

vanští velikému

a

s

Marka jiná významná

Dne

23.

ním

v-šichni

svému vdci,

dubna roku 1876

kmenové

slo-

Frant. Palackému, svou

vdnost a radost tím, že oslavil slavným a nadšeným zpsobem dokonení jeho >:'Djin národa eského«. Nejpednjší zástupcové ze všech zemí koruny eské, ze Slovenska a mnohých zemí slovanských pijeh, aby vzdali est snahám a práci »otce národa«. Náš kmet jedenadevádesátiletý vážil si z Libun obtížnou na svj vk cestu, aby úasten byl tak vzácné chvíle. Pi banketu na Žofín vyznamenán byl tím, že posazen byl po bok oslavencv vedle nkterých aristokratických hostí. **) *)

*•)

Posel z Budce 1876,

str.

652.

O tom podrobnji v »Pokroku<

z 26.

dubna 1876.

99

Zase tu

ského

ei

nadšené

slyšel

mocném

o

nadjích na

národa, o jeho

lepší

vývoji

o vzájemnosti slovanské, o svorné osvtové práci

vanské a podobná utšující

dva

e

budoucnost, slo-

Naposled sedli tu

hesla.

nejstarší zástupcové našich prvních

buditel vedle

sebe.

Sotva uplynul jeden

rván

—

byl jeden z nicli

drahého jim národa.

vku

lacký u

78

let.

pipadl smutný úkol,

msíc od a

Dne

26.

této slavnosti,

—

mladší

to

kvtna zemel

Jeho druhu, o 13

let

vy-

ze stedu Fr. Pa-

staršímu,

prokázati vznešenému muži po-

se jeho slabé tlo smutnou pout do Prahy. Pi pohbu Fr. Palackého dne 31. kvtna doprovodil drahé pozstatky nebožtíka pšky až do Karlina, podporován jsa na této cest ruským protojerejem Lebedvem. *) Tato úast vetchého starce vzbudila všude

slední

úctu,

muselo

pro

znovu

kterou

iesoucí

podniknouti

pohnutí a pijata

s

velikým

povdkem.

*

Takové projevy úcty a vdnosti od celého národa

Marka

táhly neodolatelnou silou do stediska všeho ži-

vota eského, jemuž se tolik tšil

umínil

si,

že se odebere na trvalý

—

do Prahy. Proto

odpoinek a poslední

dni života svého ztráví v Praze. Odhodlal se rozlouiti

hbuskou, kde neúnavném psobení.

se se svou milou osadou

dobu 57 1.

íjna

v

let

prožil dlouhou

Stalo

se

tak

1876 za vehkého úastenství celého okolí a

hlubokého pohnutí jak se strany osadník, tak se strany louícího se ctihodného pastýe. *)

Tamže

z

1.

ervna

1876.

100

Rozlouení své staiký kmet uril

si

na nedli.

nmž

Marek proslul jako výborný kazatel, spchalo do Libun, aby se rozlouilo s milovaným pastýem a proslaveným vlastencem. Shromáždily se sem mnohé deputace obcí i spolk, Celá osada

i

široké daleké okolí, v

školní mládež

i

obanstvo.

ostatní

Po mši promluvil Marek za velikého pohnutí poslední slova k etn shromáždným osadníkm. e5 ta ukazuje zárove, kam se nesla jeho snaha a jeho úsilí jako pastýe a rádce lidu sob sveného. Proto po dávám ji v celém znní: »A povolal jest pán vladae, by poet kladl z vladaení svého! I mého vladaení v milé zdejší osad jest míra naplnna, mé psobení zde jest u konce.

A

jaký úsudek jste

si

o

mn

utvoili,

Nepál bych sob, bych postaven

drazí osadníci?

byl

pod míru vladae nespravedlivého. Jest to pocit bolný, mám-li já, staec klonící se k hrobu, louiti se s Vámi, louiti se s místem tímto posvátným, s nhožto více

jsem mezi Vámi, sévati i

jsem

i

sím slova pesvden,

a že hojného

Vám

k

než SOOOkráte jsem

mluvil.

Svj

vk

ztrávil

bylo mi vždy blahým úkolem, roz-

dobrých skutk,

božího,

že

sím

to padlo

ovoce ponese.

v

a doufám

pdu

dobrou

Dnešní slavnost podobna

jest tak, jako byste se byli shromáždili, prokázat

poslední službu,

jícímu

službu

Já odcházím

otci.

dobru jsem

inil,

to,

s

mn

jakou prokazujeme umíra-

vdomím,

že vše k

však initi více nemohu.

Vašemu

Odcházím

odpoinek do zlaté Prahy. A co Vám Tak jako dítky a pátelé scházívají se k umírajícímu otci, jimž on své ruky posledn Není mi možné, jednomu podává, sešli jste se i Vy.

od Vás na zde

mohu

stálý

zanechati?

101

každému

Vás ruky své podati na rozlouenou, udliti požehnání, kteréž Vás provázeti bude ve Vašem dalším život. Co Vám odkazuji, jest, byste mli na pamti povinnosti obanské, povinnosti, jež Vám

Vám

z

chci

Bh

klade naše drahá vlast.

eí

Touto

pohnutím

Vám

žehnej!**)

hluboce

byli všichni

dojati.

Marek sám

Nkteré dojemné výjevy dokazovaly

slzel.

mu, jak neradi ho osadníci jeho opouštjí. Za nedlouhou opouštl navždy svou milou osadu.

chvíli

V

Marek

Praze

—

své vysoké stáí

zrovna

bylo

mu

jakoby

omládl.

Pes

—

snažil

pes 91

již

let

se vpravit do nového ruchu národního. Dával se o tom

zpravovat

od svých

rární,

politický

jících

mužíi

i

vidti

bývalo z pravidla

úastenství

se o život

Na pohbech

spoleenský.

beného blovlasého kmeta.

mu

Zajímal

pátel.

lite-

vynika-

staikého

shr-

Zvláštní potšení psobilo

pi dobroinných

slavnostech, zejména

Mikulášských a slavnostech vánoního stromku. Lásky-

úsmv,

plný

tvá ctihodného

který tak vyznaoval

starce,

blaženost, když se díval na ra-

ukazoval jeho vnitní

drobných šfastných

any

pijímaly

dárky

Praze pilnul

práv

v posledních dnech svého života vroucí láskou.

Hlu-

dost

dítek,

K

z rukou svých dobrodinc. **)

boce

dojat

pijímal

kdekoli se objevil.

chloubou: »Oni

Pes svj *;

*•) ***j

nelíené

Pišed

mne

projevy

dom

zde mají v Praze pece

vysoký

vk

a

úcty

íkával prý

s

lásky,

jakousi

rádi. « ***)

nevyhýbal se ani zábavám

Posel z Budce 1876. str

652—4.

PoKrok ze 16. února 1877. Národní Listy z 18. února 1877.

102

spoleenským. Tak býval na p. na dýchancích u Náprstk, kde rád rozpádal rozhovory o otázkách odborných. Ba koncem msíce ledna navštívil i ples eských akademik žid, kterémužto spolku pikládal pro náš národní život veliký význam. V msíci únoru ulehl. Pátelé jeho navštvovali

S nimi pravideln zapádal roz-

ho každého dne.

hovor o politických zápletkách na slovanském východ, tehdy tolik nadjí vzbuzovaly ve

které

Pronášel prý pání

ském.

dokal toho

dne,

Turecka vtrhne, moslemínských.«

A

*)

aspo

Po krátké

asi

u

—

vnoval svou pozornost

nho ideji

po celý život bohužel

týdenní nemoci vjG

vku

nejsil-

slovanské.

mu

])ání se

ranní 15. února 1877

okamžicích

posledních

v

tak

nji ovládala jeho duši Toto posldní

slib

trvaleji

té myšlence, která

nilo.

slovan-

svj uskutení a do aby ubohé kesfíiny vymanilo z rukou kdy Rusko

svého života pevnji a.

práv

svt

kdybych se » Jen

:

již

skonal o

skoro 92

nevypl9.

hod.

let.

pkného odpldne nedlního konal se z jeho bytu v Husov tíd na Smíchov poheb na Vyšehrad zpsobem velice okázalým. Dostavily se nepehledné zástupy, rzné spolky a korporace; kovovou rakev nebylo vidti pod velikým potem Dne

18.

skvostných Tato z našich

února za

vnc. ohromná úast a

prvních buditel;

pieta

byla

platila

poslednímu

zárove svdectvím,

že práce a úsilí jejich byly korunovány zdarem. *)

»Pokrok«,

c.

m.

II.

Marks' význam

ást.

v literatue eské.

-'(S G)°-'

Markova onnost básnická ódy^

zvlálí baliad

peklady » Divadlo

3.

Má

dílu

*

»

J/á vlast«

Omyl*

heroid

a

posláni básnická;

peklady

van

Ovidiových. der

AJatkova zásluha o rozvoj

ochoty.

;

básni;

drobné

Schieiových ; peklady

Shakespeatozých z

Vetdeovy

eské

reci

básni,

Frosaické

povídky básnické.

svj pokus básnický Marek podal na ve1807 ješt jako seminarista litomický do

První

ejnost

prvtii hásih

:

hymny; príUhtostné a

elegie^

r.

asopisu Hlasatele, který redigoval J. Nejedlý. »Má vlast«. Báse tato je pro všechnu

název

pozdjší innost Markovu velmi význaná. Základní z této

kových vroucí

ton,

smýšlení a názor,

básn Markovy, plodech láska

k

básnických pozdjších.

zmizelou

která

vlasti,

život proudila srdcem.

které pronikají

objevují se skoro ve všech Mar-

V

ní

nkdejší slávou a

Mluví

z nich

pvodci jejímu po

celý

ozývá se žal a stesk nad silou

eského národa,

bol

nad tehdejším zneuznáním a ponižující porobou eské vlasti i touha vyrvati vlast tomuto osudu. Básník vylíiv, kterak vítznou zbraní národ v dávných dobách proklestil

do n}Tijší

slavn v

své

ní vládl,

kterou vydral se

vlasti,

si z

východních kraj cestu

kterak

v

dobách minulých

pichází k trudné pítomnosti,

mu

eský

z nitra tento

povzdech

nad

106

>Darmo však ourodná, o vlasti, t kojila pda, darmo v neustálém mocnost tvá zápasíc rostla, svou vlastní

zkácena

tíží jsi

s

vejšky co skála,

ohromným

vrže náhle se teskem, v pádu se rozráží a se v bahn a trtí pochovává. Nejkrutší z osudu, an vždy vlast úžeji svíráš, ukro a smi hnv svj, a mocná v ní okeje vzniklost.*

jenž s píkré hory s

V

vlastenecké

této

zjevn snahy jeho

vzor

vliv

Jos.

obrážejí

Jungmanna,

zejména co

klasických,

hojné obrazy básnické,

ve které

básni,

uitele,

nadmrná

do vnjší formy:

hojnost epithet, záliba

v pirovnáních do podrobná provedených, ano staroklasického

rozmru

:

se

zejmý

je

i

pokus

asonirného hexametru.

Roztrpenost nad nedstojným osudem pítomným zem a jiných národ slovanských daleko moc-

eské

nji ješt proniká z pozdjších básnických poslání, která Marek zasvtil svému pátelství s Jungmannem. V podob »básníského psaní, Marek Jungmannovi« pvec neohrožen žaluje na etná píkoí a útisky, které se silnjších nepátel.

a mužnému >I

dly a djí eskému národu od jeho Hned v pedu vybízí k vytrvalosti nepíznivým osudem:

boji s

mužn

tedy nesme, jak jsme nesli posud,

píkoi valn zasazený osud. Kdo ve vrtkavém štstí mysl chová stálou, ten v nezvolných okovách vncuje se chválou. Není-li nad nehodou zvítzení páno, bu aspo na porob statn poínáno. ten ku

Jest Již

mnohá

ztráta naše

—

po všech není veta

bolné jizvy drahná zacelila léta

.

.

.<

Pipomíná nejtžších bouí a pohrom, vlast

stihly:

Žižka

již

netroskotá klášter,

které naši

Taborité

107

zem

nepustoší

zernala zase

;

která se kdysi ervenala

neádí

po vlastech eských

již

co ješt

eskou

zbylo

pda krví

na Bílé Hoe,

darmo vycezenou

jesuité,

kteí ve

vlasti,

v troskách po pedešlých vellvých po-

hromách, dotloukali a volnjšího ducha po našich pedcích hledli

úpln

Tyto kruté doby

vyhladiti.

nuly jako boue, která vychrlila své hromy.

již

mi-

Te ovšem

ješt hnte naše šíje tžké poddanství politické. Ale básník ze smutného stavu pítomného obrací nadji

k

lepší budoucnosti a vybízí k vytrvání:

»Bu

jak

bu,

a

po ime nebod

té

vzdoru,

svou píští blahost lépe majíc na pozoru.

mnohý ukovaný v podzemnici vže, svou chvílí prolomiv se, prchá od etze; a s ruky schudlé pouto samo sebou spadne co s kraje bývá tžké, opodál je snadné. VždyE

I

smutek pouleví krocen obyejem, jména svého hleme, kterého

nuž,

Básník

prodlev

takto

si

pi eské

osudech, povznáší pozornost všech

pejem.* vlasti

ech

k

a jejích

širší vlasti,

k celému Slovanstvu. Tu básník nemluví již jen za echy, nýbrž jako len obsáhlého kmene* slovanského. Ohromnost kmene slovanského, jenž dotýká se nkolika moí, pináší mu útchu, že Slované spojíce se v jednu sílu budou moci vzdorovati na jedné stran mohutnému pívalu

Nmcv,

na druhé zuivým útiskn) se strany

Turk. Násilí a síla,

útiskm hmotDým

mže

odporovati zase

a tu Slované mají v nepežitelném Rusku.

K tomu

také básník obrací zraky svých bratí nepokryt a

smle

díve nežli s plnou dvrou se Rusové na kolbišt djin válených tak skvle osvdv jejich

moc

a vítzství,

fcr*C

108

svta Napoleonovi (báse

ili proti dobyvateli r.

je

psána

1811):

>Tam od východní strany duch Slavie vje. se silných vzpíná vštípen od nadje. Tam k Slovanm jest otvor líbezného zení, k jichž nohoum (!) Adriat a Oceán se pní,

tam rod

Labské nivy. onde Donské oe, (!) erné, Severské i moe. Co z toho, že nás Tevton tiskne s jedné strany a s druhé bídné žití mezi Ottomany. Že outoícím Srbm chrabrá klesla ruka,

jichž rád o

jichž lodi sjíždí

a rozvalena íše krále Svatopluka?

Vždy Rurikovo žezlo nám to násilám tatarským

Až podnes

stojí

se nevyrvalo,

šastn

Moskva,

odolalo.

sídlo starožitné,

a Petra Velikého hrady nedobytné, jenž ve své

vlád

dvou díl zem Ze úkazm jich

drží,

slatn carujíce,

staré valné polovice.

eský, malumyslné stesky. neb víjšt cizokrajan dvoí, kraj náš iiepodléhá

to sluje pronášeti

Nech nám

v

ouad

neodcizí lásky, jaká v srdcích hoH.

Z svých statk nebo imní vždy ovšem svému

Marek asech náš

kojí

jazyk,

odplativše berní,

vrni.*

jrnéiiu dostojíme

že jednou v píznivjších jemuž pichystali již jeho odprci

se nadjí,

hrob, bude v rozkvtu, bude ninobým za ozdobu, kteí se

ho odekli ješt

nevysplého,

»Slout Cechy nebude

a

z

nevypstovnaného

nám žádnou

více hanou,

našich krasaviek Slovtnky se stanou.*

Básník tší se tím, že již i vda slovanská s Dobrovským a Kopitarem v ele prolamuje si svou dráhu, již mnozí kochají se slinými písnmi a básnmi e-

109

Na konec básník obrací se k drahému píteli svému Jungmannovi, jehož význam pro Slovanstvo líí tmito velými slovy skými.

»Byf clona neparati jména

onch

kryla,

jimž nejmilejší matkou Slavie kdy byla, jeo

vn

Tebou by mi

má

jen Tebou

Kdo souhlas v sob

nám

ten pítelem

O

básni

této

stála drahocenná,

by byla tužba ukojena. tento rovné mysli ije,

budiž, ten

ustálil

se

a

v naší

úsudek životopisce Jungmannova, •jest

s

námi

žije.<

literatue

trefný

V. Zeleného, že to

nejodvážnjší od obnovení literatury po onu dobu

tištná

báse

a že

jí

se

Marek

stal

tvrcem

naší poesie

politické «.

Tak oteven neodvážil se ped Markem je^t nikdo promluviti proti útiskm eského národa, tak neohrožen ješt nikdo ped Markem nehlásal nejen píbuznost naši s ostatními kmeny slovanskými, nýbrž i

utištní

nadji, že

menší národové slovanští spásu

—

musí ekati od mohutného kmene bratrského od Rus. Až do Marka nikdo netroufal si básnickému slovu podrobiti nedstojný stav politický pítomný, neuinil to až do Havlíka nikdo z pozdjších, ani Kollár ne.

Básník dotýká se živých

pomr,

podává

zachovat, má pevnou nadji v úplný pevrat neutšeného stavu tohoto v budoucnosti. Sebe trudnjší události nedovedly ho v této nadji zviklati. Marek tu nedbá píkré poddanosti vlády

radu, jak se

v tehdejší

situaci

ani církve.

Je

nám

dnes

ku podivu, jak báse

tato

mohla

tehdy projít úskalím podezívavé censury a dokat se

110

pece vytištní. Vysvtlují to jen nkteré okolnosti. Na poátku let desátých censura nebyla ješt tak reakcionáská jako pozdji, kdy volnjší duch politický, vol-

—

brzy njší hnutí zvlášt mezi mládeží v Nmecku nahnala i rakouské po tom za revoluní pokládané

—

vlád, bez toho k zpátenictví až píliš náchylné, mnoho Krom toho nedsilo vládu rakouskou ješt strachu. slovanské hnutí,

eený

tak

panslavismus,

jako brzy potom. Rusové tehda

byli,

mrou

tou

spojenci

Rakouska

dobyvanému Napoleonovi; jenom Rusové zlomili moc tohoto nepemoženého dosud dobyvatele svta proti

proto kde mluvilo se o Ruších, vidla v tom censura

jen zaslouženou oslavu vítzného spojence.

smyslu

básn

censura neporozumla, jako

Vlastnímu

mu

nepo-

rozumla pi druhému poslání Markov, o nmž mu oVaše psaní man censor prozvstoval Jungmann pustil; bohudíky, nerozuml jemu; zase štstí.« :

Báse nadšení.

mezi tehdejšími

Jungmann obdržev

dojem, jakým na

poetickém? nazvete,

nho

Éeknu-li,

an jste

již

jist

ji

pravé

vzbudila

od Marka vylíil

mu

psobila: »Co íci

mám

o listu

co myslím,

mj

úsudek

kterak

onehdy menší chválu pechvalou

To jenom pravím, do pamti nebo radji do

nazvali?

a

vlastenci

že slzeje radostí hluboko srdce jsem

sob

jej

vložil

jsem, že nejedaomu z našich dobrých vlastenc,

toucímu jej v Hlasateli, podobnou rozkoš pinese. Než asopis Hlasatel, na jehož optné vydávání (vycházel od tostí

ekali,

nevycházel;

r.

1806

— 1808),

vlastencové eští s uri-

pro

tehdejší události

válené

a drahotu

proto

báse Markova

kolovala

v opisech

mezi známjšími spisovateli eskými. Nadšení mladších

111

i

básník nkolika

starších

Svoboda,

Y. A.

kterého

»Omluv na

sepsati

zaslaný «

;

verši tlumoil

báse Markova

P. A.

list

dobe

básnili

povzbudila

Marka P. Jungmannovi

zní »Bratie v echii!*

Díky za nadji, již Tvé pání zžalo v srdci mém a druh mých, ano doufali nám ukázalo v statnost bratí slovanských.*

Když pak báse (vyšla v V. díle r.

1814,

Puchmajerova

str. 114.),

konen

objevila se

ta

» Sebrání

básní a

tiskem

zpv

podnt k sepsání mnohých od rzných spisovatel. Pímým

zavdala

básnických »Poslání«

ohlasem bylo poslání pítele Markova, Fr. Vetešníka: »Vetešník Markovi«. (Prvotiny 1814,

Podobným duchem, vzletným

z

únoru

v

1820,

r.

nžné vzpomínky na

horoucností a

»P o

druhé

s

1

á n

str.

47. a

n.).

Marek

tu

ztrávil,

oddává se svému zá-

eského národa;

vidí

ohromnou propast mezi

stavem pítomným, když vyvolává minulou slávu eskou »Kde

jste

asy

prvních

let,

v mládenecké

národní když horlivost vela v každé

sile

žíle,

dokud mluvou matky ech moh' se obejíti, nedav mravu cizoty do zem se títi; dokud otcem knížete jméno polueno klatbou

í

1817 « (vyšlo v Jung-

uvažuje o blaženjších minulých

vlasteneckému,

dobách

i

113.)

doby, jež po boku svého uitele

a pítele v Litomicích palu

touž nadšenou

výrazem dojímá nás

k Jungmannovi mannové Slovesnosti

str.

vzdech

nebylo tajných obtíženo?

Všecko as, ten ukrutník, nelítostn plení, pod jeho se šlépjí kroj i národ mní;

112

proudm nová eišt doly rovná

jinam vykazuje,

pahorm, Etny

vybašuje.

Národního ducha tvrz v rozvalny kotí, v zemi proti krajanm vlastoí syny rotí. Ó, jak možno neíti truchlivosti v sob, kdo ví pedk výbor svých pochovaný v

hrob

Hlasem chtl bych volat hromu ohr^imného. až bych stíny probudil Orku inrAkotného: Vstate vzhru, zjevte se, patte na své vnuky, požehnání nevzah od otcovské ruky, svého hesla dodejte, by se opt znali, aby o své závine déle nestrádal'. Kam se dlo ddictví od nich dochované? Jedva slabá podoba v panifti nám stane, jedva páno vdti, co se naším zvalo, v kterých místech srdce se vlasti rozedralo. Hubený se vkrádá duch v pozstalé syny .« libující mrzce si otc íceninv .

Potom básník o stavu pítomném.

pechází ku Vlast

nešastným eckem, kde

.

z

toho,

poten

že

s

nemén

zvítzila tupá sveepost

nejvyššími vymoženostmi lidského ducha;

pro svobodu

úvahám

politickým

eskou srovnává

nad

erpá nadji

byl bezcitný dobyvatel

svta Napoleon; touží na násilnost a zpupnost nmeckou; naež vele povzbuzuje k lásce vlastenecké: » Protož

bume

za porok

si

trvale k vlasti ro '.touženi,

kladouce od n

uchýlení.

Hajme, kdy lze hájiti, v úzké Termopyle proti krutým útokm Slavie své milé. Neodstupme od svého, pokud s:ly stane, dokud svtlo života v oku nedoplane. Jestli hrstka malá nás na té pední stráži, ó, to cena statnosti

mnohem

více váží,

nikým neželeni, památkou snad ua vzchodu budem odmniá.* Padše v

poli zásluhy

118

Báse

tato

není

nám dochována

v

pvodní

dob. Censor Nmeek škrtl z ní 4 verše, jak Jungmann píše svému píteli: petrhl prý mu chystané Slovesnosti Markovu básniku .-i-Má poslední strofu

Hlas.),

(z

kého 4 verše »Murat

z Velíše,

pij

z

tom pi-

Vlast

z Poslání básnic-

neb Mustaflfa etc,

nevím, co ješt, jen íceniny

již

o

po-

ba sám

mi nechal. «

(List ze

ervence 1819.) Plamenná slova

14.

básníkova neminula se svého nejvtším jejím vítzstvím je zajisté ta okol-

úinku:

báse tato spolu s pedešlým psaním básnípímý podnt k proslulému Kollárovu Ped-

nost,

že

ským

dala

zpvu

k Slávy Dcei.

Pro

toto

tvrzení

obou elegu

stavba

slavnou

:

mluví zcela

oba

minulost našeho

zmnou

smutnou

básníci

národa;

podobný obsah a berou

za základ

si

oba svírá bol nad

v nejbližší pítomnosti; oba však ne-

nad tmito truchlivými pomry, nýbrž na konec nám na srdce vytrvalost a lásku k vlasti, osvt-

zoufají

kladou

lujíce lepší

ivé nadje. oba kletbou

budoucnost naši záivými paprsky, Srovnávají se

i

stíhají odrodilce,

oba burácejí

hnvem

slabým svým vrstevníkm, kteí se spokojují slávy svých velkých

pedkv,

pesvd-

v jiných podrobnostech

s

proti

troskami

nechtjíce rukou hnouti,

aby ze zícenin tch vybudovali nový chrám národního

U

obou proniká silný nacionalism, zejména nenávistí proti našim utiskovatelm Teutonm. Oba pibytu

na p. na

padají s

srovnání

pomry nemén

bychom

hojn

i

v.

našeho

pítomného stavu Shody našli

nešastného ecka.

nkterých podrobnostech, zvlášt v zálib

užívati všeobecných filosofických sentencí.

Jakubec: Ant. Marek.

8

114

Ovšem oba máním myšlenky bytu v

Jen

básníci

liší

pronikl

od

se

sebe celým pojí-

práv za svého posmyslu názor Herderových

slovanské

ve

Kollár

:

v nejdávnjší minulost slovanskou, zahalenou rouškou neproniknutelnou, jež

práv pro

tuto neproniknutelnost

zkrášlena je fantasií básníkovou, a proto obírá se více

osudem vyhynulých národ slovanských v Polabí. kmen, o jehož inech a povaze tolik mu

jen

Jejich veliký

toho vypravují staré kroniky latinské, pro celou Slavii

nm

Tento osud rozncuje v

je již ztracen.

tím vtší

odtud ráz jeho elegie je bolestnjší a hlubší nežli

žal:

Markovy.

elegie

Marek naproti tomu

mnohem

je

bližší

skutenosti:

Slavií.

Ale je

to Slovanstvo v jiném smyslu nežli u Kollára.

Marek

jako Kollár

má

i

on obírá se ve své básni

na mysli jeho stav nynjší. Pro ten chce vzbuditi

pochopení, pro ten nabádá k práci a vytrvalosti. Netají se ani tím, že naše zápasení bude

výsledku

teba bez hmotného

zná malý poet tch, kteí by se

:

dali roz-

myšlenkou nadšených buditel; proto utšuje bo-

nítiti

jovníky pro spolenou myšlenku alespo záslužnou pa-

mátkou za svatý

má

naší,

našich

v tchto

utíká v temné

Ovšem síla

dání

a

boj.

Marek kde

se dotýká minulosti

na mysli doby jen historické dobách je inu dost

asy

z

celé

mocnjší

svého

díla

:

sláva

veliká,

pedk

že se ne-

pedhistorické.

básn

Kollárovy vytryskuje vtší

vzlet básnický.

básnického

Ale Marek pi sklá-

nenapájel

se také z tak

silného zdroje poesie jako Kollár.

»M a r e k Sedlákovi do Plzn.« Bylo psáno asi poátkem

Psaní básnické psal také z

Hrubé Skály

11<

r.

Jungmann

1818.

zaslal

jerovým Sedlákovi. vzdáleným

horlivým

Sedlákem v

ji

prostednictvím Puchma-

Marek

*)

a

nezná se osobn se

vlastencem spisovatelem,

profes.

mrzutému chvatu po cizin šlechetný Tvj opel hnv«. Oba spojuje píbuzný cit: J.

V.

Plzni, ctí prý ho,

»co se

»Toto píbuzenství dále sahá

nejapného tla hmot;

nežli

komu

jazyk,

komu

vlast je drahá,

za svj uzná našich myslí rod.<

Nadšením pro

vlast,

pro slavnou minulost eskou,

v níž zvlášt rád prodlévá, bol ze smutné tomnosti,

zmny

v pí-

probouzení lásky k ostatním Slovanm, ho-

rování pro svobodu, zastávání všelidské humanity, velý cit

pro pírodu: to jsou asi základní

se obrážejí ve loval

k od, k

vtšin elegii,

vdí

básní Markových,

k hymn,

ideje, které

a již

se uchy-

nebo básním píleži-

tostným.

Toho rázu jsou na p. ódy »Na Trosky« a »Na Velíš, v okolí Jiína.**) Marek ze svého bydlišt Libun, kde práv psobil jako kaplan, *)

Markovi

*)

každodenn vnímal

velkolepý obraz,

»iieroidu Vaši poslal jsem Puchmírovi«, píše

Jungmana

(29. dub. 1818).

První z nich napsal

již

r.

1812, ale objevila se teprve

Nových básní chc, V. d., str. 4á asi. Druhá byla urena pro Jungmannovu Slovesnost. Ale censor Nmeek škrtl z ní poslední slohu, »kterou když vezmeme pry, vzat je duch celé elegie*, napsal o tom Jungmann svému píteli (14 ce. 1819). Proto ji Jungmann chtl vytisknouti jinde. Stalo se tak v asopise »Gechoslavu« z r. 1822, s'r. 7:-i. r.

ISlá v Puchmaj arových

»

5*

116

mu

jaký

Trosky. Už zaMarka zvláštním citem historickým

podávaly velebné zíceniny

átek básn význaný

je pro

•

Sem

se ucliyl v sirou skrejši,

zde svých žalob ji-li

pohrom

rozpome

citlivjší,

pedk hynul pe.< Ty hrad mi šedomechý

jimiž

pustých Trosek vane vdechy.

Byli to ale

echové, kteí hrdou

eské rameno zárove

pohledu

na

hrdinný buje

si

Dotýká

v se

vrhlo

mu

tyto zíceniny tane

starých

nm

pedk,

jako

tu stavbu provedli,

na mysli d u

zpsob

jejich

života;

tehdejší romantická doba

djin starodávného hradu

koušel se rozbiti tvrdé

ediové

Pi

je v rozvalinu.

:

zdi,

Žižka

c

h

zali-

vbec.

marn

po-

až ho dobyl Jií

Podbrad. Jizby a komnaty podlehly dobám jen zdi Na mysli tane mu píkrá protiva, jaká jeví se mezi nkdejší slávou jeho a nynjším hluchým, neslavným stavem pítomným:

z

;

dovedly jim vzdorovat.

Ach, jak kormouUivá

smna!

eské erstvoty stínem rek ušla jména v nepamtné temnoty. Lupen chrastí, vítr vyje skrze ssuté sklep šíje.

V

sídle

Zbytky devné statenosti leži s prstí

tak se

smíšené

vkem

tuhy sprostí

srdce láskou zdvižené.

Vroucnost hasne, klopot stane, loskem slávy pochované.

Týž dojem pociuje básník, když opvuje jinou nezíceninu Veliš v básni »Na Velíš, v okolí

dalekou Ji

í na «. smutno po vrcholu; nemá na zrak, vzhru zím-li nebo dol všecko kryje truchlivosti mrak. Pusto,

stanovit se

em

117

'

A

jako v jiných básních

kontrast mezi

zde jeví se jeho mysli

i

nynjším rumovištm bez

okras, bez života

a mezi bývalou skvostnou nádherou. Básník vzpomíná

dávných boj, v nichž osvdovali eští páni svou tenost. Vzpomíná vévody Albrechta

z

sta-

Valdštejna, jak

pohížen v myšlenkách. Tu snad dostával podnt ke svým veleslavným inm

asto na zdech

stával

Lidu prázdné bez pamti spustlo bydlo rau?e velkého,

má nevdti, odkud pijal svt co dobrého.

potomstvo

Našemu

citlivému básníkovi, jehož srdce

pekypo-

valo vroucí láskou k utiskovanému národu, jenž s velikou

zálibou

eské,

mní

Týmž rázem

zejména pi slavné minulosti

prodléval

každá látka básnická na

skoro

se

básnicky

elegii.

ped Markem psobil hlavn

Ant.

Puchmajer (na p. jeho elegie » Jak žalostné jsme se dokali se chvíle«). Chce opvovat zíceniny starého

Jar.

hradu,

ale

úpln

srdce jeho

ovládá truchlivý

zaniklou slavnou minulostí eskou.

mínky v minulost eskou básni Markov a hloubky a pipravují šlenka,

týž cit

píše nadšený

ji

básnický

nad troskami pevných

dopis

Táž my-

každé píležitosti,

svému

bydel svých

nad

ubírají síly

o náležitý úinek.

mu pi

vrací se

cit

Píliš vleklé vzpo-

píteli,

a

a

truchlí

pedkv.

Poznáváme, odkud pichází tento proud myšleivJe to ohlas tehdejšího myšlení a cítní vbec.

kový.

Je to romantika,

která všechen zájem upoutala k mizejména minulosti kesanského stedovku. Je to dále vrozená, zejména nám echm, záliba v senulosti,

'18

znamování se

s

pedk,

djinami našich

která objevuje

se jak u spisovatel, tak u tenástva.

Našim

smr

buditelm pak tento

historický

vzdlání byl vítaným prostedkem, aby obrazem

ve

slav-

ných djin eských podncovali své rodáky k úinnjší lásce k vlasti.

Vlastenecký

duch,

hející

myšlenka vzájemnosti

pi

každé píležitosti. Tak

slovanské proniká u Marka

pemnohým

pád velikého dobyvatele Napoleona zavdal

básníkm u rzných národ podnt (proslaveny jsou na p. básn, obírající se týmž pedmtem, Byrona, Huga, Lamartina, Manzoniho) k projevu svého citu nad touto událostí. U nás proslula óda esko-latinská V. A. Svobody »Na mír Evropy*. Marek napsal patrn hned po zvsti o porážce

Napoleonov u Lipska

nna tu,

v Prvotinách na

»Píse r.

1814,

že pokoj uvede »do našich

nám každou

ránu«.

ke zpvu,

lýru

stvím

Hlavn

pokoji« (uveej-

k str.

Rus

štstí, že

» zahojí

však Marek povzbudil svou nadšení nad vítz-

aby mohl ukázati

bratrských

Básník tší se

58).

ech«

a

Srdce jeho plní se hrdostí,

úastných

s

nimi

že byli to Slované,

ech. kteí

nepemožitelného pekonali. Probuzen byl od plnoci s námi sbratený s náramnou svou vstana mocí šastn rozvil v svt promny. Z Moskvy Franka na záheby Reina •

národ velký

jeho statná zapudila hejta.

Tohoto

pedmtu

kterou Marek vzdlal

všímá »dle

si

též

——

píse »K pokoji*, (v Hromad-

nmeckého «

119

kových Pílohách literárních na

štstí, práce

i

Cítní

slovanské

ozývá

nm,

vroucn cítnou vzpomínku Fortunátu Durychovi

rycha«

(v

ho není

se v

ní chválí

života.

když vnuje

svému rodáku Turnovanu

>U hrobu Fortunáta Du-

Prvotinách 1813, Již

V

1816).

r.

podmínka

se mír jako

—

již

38) a volá:

str.

dtem

ho k zemským

podlý život více nevíže

ont

získal

rozlouiv se

svtem,

s

pro ztrátu jen truchlí Slavie

K sníka i

naklonno.

rzným

k

citm

elegickým

bylo

Elegie

vbec

psal

Píležit napsal

štejna

Wartenberka atd.

se

Prvotinách

je

p.

1813,

190).

str.

Albrechta

ctitelem

rázu

z

.

.

I

Valdštýna.

»Na hbitov «

elegie

z

Wald-

17.

Všeobecnjšího

(tamže-,

Opakuje tu myšlenku, jinde

nesenou, kterak hrob všecky

Jeho Exc.

b. 1814« zde Marek ukazuje dne

.

v níž básník uvažuje naunými vtami hrobním.

podntu

vlastního

z

i>E legii na smrt Josefa íš. hrab.

pána,

(v

srdce našeho bá-

píležitostem.

Yys. uroz.

a

!

o

již

str.

1-11),

život po-

tolikrát pro-

nerovnosti našeho života

vyrovná.

Avšak veliká chvíle pinášela Markovi též pravé posvcení básnické. V takové chvíli napsal též svou krátkou str.

elegii

»U hrobu matee« (Krok

35).

V

žízni

pozemské nenabude lovk,

jakkoli touží, klidu vytrvání;

bídn stále

potácí se

bemena

tíží

useven k hrobu, tla

cíli.

I.,

2.

.,

120

Zde

neotvorná zamezuje brána

outoky prudké bolu

žalosti.

i

Víc nedoniknou hlasy uchobudné

zem necitné. tady-li t žal mj

k srdci odešlých do

Máti milovná!

v tom bytu chladném probuditi doufá? Slz tee výlev na mohyly mrtvin, srdce jejich však neožije.

Matka se dvakrát v hoi s urozencem na svt louí; pi porodu jednou, kájeci

mlékem rob slabomocné,

Da smrti druhdy k hrobu

Už

se pojímá travinami

zápachy douška

Tvá

ale

dme

Tu básník

mj

ukryje milost tvou.

filosof roziiraovým'i

zkušenosti,

smiuje

úvahami, erpanými

se s

osudem, který bo-

Úsený výraz zpkterý si Marek asomrným, rozmrem nezvyklým

lestn dotkl se soben

rvek,

ze sebe vonné.

parat nezahyne nikdy,

hrob tlo, duch

ze životní

je zvoucí.

vyvolil

citlivé

jeho duše.

na vybídnutí svého pítele. Jungmann touž dobou

básní indických a napsal se piln metrem o tom do Kroku rozpravu. Vyzývá pak Marka, aby hledl vyzkoumati, který zpsob verš by pro nás byl nejpíhodnjší. Ale kdo prý po »tch hoších indián(List ských" tak obratn a umle dovede veršovat.

obíral

Marek na

z 19. února 1821.)

hned svou

— uu

básní,

uuuo

ke

které

si

podle

odpovdl

toto vyzvání

vybral metrický vzorec

domnní

jeho

i

Jungman-

nova indický. Tímto zdaeným pokusem Jungmann tak byl unesen, že v list k Markovi (3. dubna 1821) radostn volá:

»Kdyl>y více

Mark

o prosodii indickou a

mry

121

se pokoušelo,

Evropany

bychom nade všechny

brzo

vynikali*.

pozdji velmi asto vytýkávali

Markovi

/^

svobodomyslnost

nál)Oženských,

vtšinu knží tehdejších od

dala

ml

jak

vcech

ve

zbožný

hluboký

dob Josefa

Ale

II.

ve vli Boží,

a oddanost

cit

pílišnou jaká ovlá-

v

svdí nejlépe dv jeho hymny »P ro s b a k B oh nouzi nynjší* a »Píse za o úrodu* (ob

v

Hýblov asopise

o tom

Rozmanitostech*, z roku 1817).

»

Biskup Jos. Fr. Hurdálek

lokalistu,

lo.

aby

složil

a peložil

modlení o požehnání

nosti a

z

viká turnovský

i

Jelínek,

jeho nadání básnické, vyzvali hruboskalského

znajíce

dubna

a napsal tyto

1817.)

dv

mysli, vidti

minen

v

na

Markv

(List

uposlechl

toho

ml

jejich

nejlépe z prosté dikce, jaké vý-

tchto písních zde

ourod.« uložení

písn náboženské. Kterak

úel na

Stíijte

Marek

píse k budoucí pobož-

užívá.

nkterá

ukázku

místa

první

z

hymny Nemá

Mocný svta

jeho

život, zdraví je

konce, nemá míry moc a zásoba Svta toho obor širý

slabá jest

Od

jí

nedej,

ivj dar aby na rozmar

dary tvoje pijít mly.

podoba!

K

paty tvé k Orionu

sahá jedna jeho pí, rozsívej anebo kli

od jeho máš pomoc tróou

stvoiteli

stálé jen a

slibils

prosb

vroucí

dar své štdroty,

bez pestání velíš tlouci ...

u

brány své dobroty.

Jako láskou o zlanlé

Tak své štdré obnov divy

na poušti

nouzi

jak

v

jsi

jsi život

jám

peoval, Daniele

lvové zachoval

bídn seveným

!

Bu nyní synm svým Bh a otec milostivý. — — i

122

Ant. Marek

tostných.

složil

básní píleži-

nkolik

též

Odpovídalo

tehdejšímu všeobecnému

to

pojímání básnictví.

Toho druhu báse Marek vydal o sob (v Praze u Jeábka) »Radování libuiiské církve, kdy jeho bisk. Exc. nejmilostivjší atd.

navštíviti a

ji

Ke

cti

biskupa litomického,

Marek ti básn 1 na biskupskou stolici napsal

F

:

e

Hurdálka

r.

2.

k

V.

p.

L.

v ní bimovati ráil

er. 1812 «.

Jos. Fr. Hurdálka,

Píse J.

Chlumanský 4.

M.

k dosednutí biskupa Jos.

dne 25. února 1816*. (Vyšla o sob.)

jmeninám

dst.

M. vys.

J.

Jos.

p.

litomického.

Frant. Hurdálka, biskupa

(V Prvotinách 1816, str. 26). 3. Uvítání J. M. vys. dst. p. Jos. Fr. Hurdálka, biskupa litom.

do

Libun

stránka).

mann jeho 1.

K

sám,

si

19.

erv. 1819.

(Vyšla

který znal Hurdálka

velice vážil;

er. 1815):

napsal o

»Mudrc

to

v

Jiín

u Ka-

básní povzbudil ho Jung-

sepsání tchto

osobního styku a

z

nm

pravý,

(v

list

ze

dne

všecek výborný!**)

A v témž list povzbuzuje Marka: »Spište njakou ódu a položte mu na srdce, aby byl echm otcem a seminarist k eštin ml.« Ovšem Marek ani pi této píležitosti nezapomnl drazn ského,

promluviti tak

že

na prospch

censura

dv

svého jazyka mate-

strofy

z

básn

této

mu

*) Podobnou chválou o Hurdálkovi Jungmann oplývá v pozdjším jednom list (z 18. úii. 181G) »Nebo jest to muž v tom zlém svt jeden z dobrých. Co se jiným dstojným jeho rádu z poklony iká, to jemu a o iíci vše nedosta:

nm

teno.«

123.

Škrtla.

O tom dovdl

se biskup Hurdálek,

když

pi

svém svcení v Praze meškal návštvou u svého pítelek nmuž utekl se censor v nkterých vcech, jemu nesrozumitelných, o radu. (List JungDobrovského,

mannv

Markovi

též

a

Markovy básn dlužno

Panu Fr.Ad.

Vartenberka«

mrným rozmrem

;

atd.,

již

zaaditi-

»Jeho Vzneše-

dedikaci Logiky

jeho vzletnou

nosti Pánu,

1816.) *)

18. ún.

z

Mezi píležitostné

hrab. zValdštejna zvláštním

napsal

aso-

do nich proniklo jeho slovanské;

i

vdomí:

a vlastenecké

Nemoha národu svého est povznésti inem hrdinstva a ku behu Sekvany jíti, kdež Slovana plály korouhve!

Nemoha

u Chlumu záskalí

prsy útoku hradbu dáti,

nebo v

poli

Lipska se háje

krev cediti v oslavu z

vlasti,

rozumu svtla, co plápolá nekoneno ve íši vštby, dopíditi jiskry se jedny

jsemf usiloval nenadarmo

.

.

Ale koist odbitá snahou

chce

útoišt, od Tebe býti, pravnuku a ozdobo Rálka! najíti si

chce chránna

se

*; Markových básní nemohl dopíditi, proto

v Jungmannov

Histor.

sob

vyšlých, jsenj

jich blíže nerozbírámj

uvedeny jsoii

píležitostních,

liter,

es.,

II.

o

vyd., sir. 387.

124

S mladší

pi 1.

básnickou

generací

slavnostním

Marek úastnil

se

vlastenc

»HIasích

spise,

ke

dni

bezna 1832 na památku tyicetiletého slavného

panování

C.

M. císae a krále Františka

napsal k této píležitosti ti znlky,

Zajímavá

Palacký jednu vypustil.

Marek

I.«

z nichž

redaktor

jest ta okolnost, že

a

byl jinak stoupencem JungMarek psal pízvun, mannovým, který zastával se asomíry proti prosodii pízvuné. asomrou psána je též vtšina píspvk •od básník mladších i starších

Ani v tchto píležitostných verších Marka neumní básnické ale zálib naší v nich zbra-

opustilo

uje

;

ta okolnost, že všecky

na Markovy vrchnosti; asi

vždy

pravého

z

básn namíeny

tyto

chvály

projevy

pesvdení

neplynuly

jsou

mu

o vynikajících vlast-

nostech osob, na které byly namíeny.

Tehdy byl tnže-li

to být

to

zpsob všeobecn bžný,

ovšem

pro silnjší a lepší

i

duchy omluvou.

Tak o V. A. Svobodovi doznává Ant. Rybika *), že »toho asu s neobyejnou horlivostí zanášel se básnictvím píležitostným,

tak že nebylo

umlce, a vbec osoby vzácnjší u tu

píbhu

nás, aniž udalo se

zajímavjšího, k jejichž oslavení a

nebyl by Svoboda

složil

njakou eskou nebo

pamti

latinskou

—

ódu, píse. «

Totéž

tehda šlechtice,

vyškytá

se

nám vrchovatou mrou v tehOvšem musíme

dejších asopisech a sbírkách básnických. se

na

tehdejší

šlechtu

úhlem po stránce •)

Pední

jiným zorným buditelm Našim národní.

sociální

dívati i

Kisitelé, str. 881.

trochu

12á.

vtšinou

o

šlo

A

snahy.

mocnou

získati

to,

ásten

to se jim

pro

šlechtu

své

též dailo.

Po rzných asopisech Marek roztrousil ješt nkolik drobnjších básní rzného obsahu. V Hromádkových

V

a

sekerách

uvedených nalézáme ješt-

»U trpné právo«

témž asopise

»Vnšný o

krom

Prvotinách

dva epigramy

vytiskl

vnitní nepítel«,

známou

str.

kterou

stromech,

a

Engla (pramenu neudává). básních«

(Sebrání

>K píteli « » Louení «,

»Dobrý sklep*.

a

116)

(1814,

a

»K

V

zpracoval

to

bajku

asi

podle-

Puchmajerových

nacházíme

V.)

Iryzce*.

básniku

V

ješt

>

Nových

dv

menší

»echoslavu«

(1824)

píse v tonu prostonárodním a »K samot" (ob jsou z lepších;

prostou

>Ukolébavku« 1825).

V nkterých z tchto básniek Marek podléhá proudu eského básnictví: nkdy z nich vyznívá tou-

tehdejšího živá

erotika,

milostné

strádání a

zkušenosti,

ale

to

básníkovi nikterak nevadilo podepsati se »Ant. Marek,

kaplan v Libuni« obecenstvu.

dv

;

Bylo

nevadilo to také tehdejšímu

by

ovšem

toucímu

nesprávné bráti

jednu

smrodajné pro životní názor básníkv, práv jako kdybychom z dvou tí epigram Jungmannových chtli odvozovati charakteristiku tohoto: životní jejich názor vyznaen jeneb

jinými

podobné

drobnosti

díly.

S velikým zdarem

zyk

za

do eštiny

;

Marek pekládal

z cizích ja-

v nkterých pokusech, zejména

pe-

126

kladech

Schillerových

mu

v tehdejší

Již

r.

1809

dob

ballad

a dlouho

pekládal

z

ukázal

po

se

mistrem,

že

tom nebylo rovn.

nmeckého

spisovatele Aug.

Kotzebue, tehdy velmi oblíbeného zejména jako dramatického

»Výrazy svrchované nevrJungmannv z 29. bezna 1809.) Jak

spisovatele,

losti«.

(List

Jungmannova, byla pvodn psána asomrn, ale na domluvu svého uitele Marek pevedl ji na Pes to, že pízvunou. Jungmann poslal mu peklad ješt jednou k pepraco-

se

dovídáme

z

pozdjšího

listu

sám navrhl nkteré opravy, pes to, že doMarkovi za tento peklad od jeho Mentora

vání, že stalo se

velmi lichotivého uzaání slovy: »Již chci vidti, který stává, kus poetický Vašemu by se vyupímaé bez pochleby povídám a zajisté všichni nestranní a upímní rozsudkové se mnou povdí« (1. z 5. záí 1811): pes tuto chválu pátelskou

snad, co

echle

rovnal, kteréž

Marek objevuje se v tomto pokuse ješt zaáteníkem. Vázne mu forma, vázne zejména rým i pízvuk a výraz je píliš ješt neobroušený. Ale obsah této básn pessimistické obžaloby Boha pro nepíznivý osud lovka tehdejší básnické ei eské bylo

—

—

pece

jen vemi nesnadno vystihnouti.

Tyto obtíže a zápas též

s

formou objevují se

zejm

Markov souasném (z roku 30. list. 1810) »Kajícné« od

na druhém peklade

1810,

1.

Jungmannv

z

Bed. Leop. Stolberga (vyšla teprve v r. 1814 v Puchmajerov »Sebráaí«, V. d.) Báse tato, která

hrab.

ovšem nepatí k nejlepším balladám nmeckým, svého

asu tšila eje Marek

se

nemalé

oblib.

událost z krajin

Podle cizích

tehdejšího oby-

penesl do Cech

127

a poeštil též osoby jednající. Z nmecké paní udlal eskou sslenu^ (což v tehdejší dob znamená ješt šle-

Nmecký

chtina).

manžel

rytí

se

stal

v

eském

peklade echem; podobn nehodil se jeho smýšlení slovanskému navarský rytí, kterého zamnil v polByla v tom vlastenecká snaha, aby se tím ského. napomáhalo lásce k eské zemi a k eskému jazyka. Vnjší forma básnická na novákovi básníkovi vyžádala si mnoho ústupk poddává se pílišn rýmu :

k vli rýmu

na p. ke staroeským obyejných tená nikdo porozumti [na p. slibováchu (t. j. novoesky: slibovali), svich (= svil jsem) jim, stáli jsú a j.j, tu i tam pvodní básnický výraz seslaben, jinde píhš hrubý výraz. Ale v tomto zaátením pokuse nkterá místa a metru;

nemohl

formám, kterým

se pekladateli

pece

Marek však

mu

zejména

s

první

pudila

zdaila.

pekládáním

K

peklad

o

se

volb

tohoto

Marka jednak všeobecná

tehdy u nás ('souasn nebo o

pekládali

z

nho

Tomsa, Macháek, j.),

jednak

jistá

ba

nkterých

Markv

Byl to

pokusil

rovy do eštiny.

z

pekládání brzy vyspSl. Dailo se

v

Schi llero vých. Marek

sáhá

oblíbený

Had

básník.

ballady Schille-

nmeckého záliba

básníka

pro Schillera

nco pozdji

po Markovi

také Puchmajer, Jungmann, Šafaík, Šír,

Cimela,

Svoboda,

Purkyn a

podobnost ducha a smru. Jako Schiller

svým pedchdcm a vrstevníkm, nmeckým básníkm, kteí v ballad a v písních drželi se vzoru písní prostonárodních, vyznauje se nejvýš umlou poesií, tak i Marka lze nazvati nejumlejším mezi souasnými básníky eskými. Skvlá forma, výraz co proti

128

možná nejkvtnatjší a nejbohatjší, vzletné líení jsou známky i jeho pvodního básnictví. Markovy peklady ballad Schillerových poaly se balladou »Chod do železnice«, která byla uveejnna v Hromádkových »Prvotinách pkných umní* na r. 1813

O peklade tomto vyslovil se již F. svém lánku » eská ballada« (v Osvt

IX.)

(list

ve

Schulz

1877,

eské poaly u ihned rozhodn

233) takto: >Rok 1813 nabyl v rozvoji

str.

ballady a romance jakési

památnosti, že

nás pekládati ballady Schillerovy a sice

Šastný zaátek uinil

dobe.

a nejvroucnjší železnice« byl

eském

od

r.

pítel hlavní

se

Jungmannv

»Chod

Ant. Marek, jehož událostí v

nejmilejší

1806 a ohlašoval, že obnovené literatue

naší pibyl výborný znatel jazyka a básnicky

pstitel

.... Metrm

vrn

pekladu úhony. v

Byl

do

krásném písemnictví

originálu zachováno v

a jamby

eském umní

tém

plynou

nepopirateln

to

nový

básnickém, když

Markov

naskrze bez

znaný krok

a

cizí

vzdlaný

klassikové

ve

mnoze výborném peklade k nám uvádti. Marek zdokonaloval se v nesnad-

zdailém, ano na mohli se

ném pekládání

Schillerových ballad velmi rychle."

Markv peklad

je dosti

vrný,

a

na mnohých

musel se pozmniti obrat a výraz

místech

neublíženo

;

ale nikde

duchu básn Schillerovy; zachován

rozmr jambický básn, a pro tehdejší pstnou mluvu básnickou znamenalo to velikou vodní

Ovšern naši

i

zde

náš básník neopominul

eskou pdu.

místech,

která

Nejlépe

obsahují

úseným výrazem

daí

líení;

se

p-

obtíž.

penésti vše na

Markovi na tch

tato

plasticky pedvádí.

i

nevy-

Marek silným

129

V se

píštím roníku

peklad

»

Prvotin*

(na

r.

1814) objevil

»Der Kampf mít

jiné ballady Schillerovy,

již Marek nazval »Ptka s ještrem«. Zde básník ukazuje již takovou obratnost a nadání

deni Drachen«,

básnické, že nám zní pi dnešním vývoji eské básnické mluvy verše z let desátých zcela modern. Petme si teba hned zaátek básn i

»Což taký hluk a lidu chvat po ulici znamenat!

má

Zdaž Rhodus v plamenech Aj rytí na vysokém oi

se

boí?

!

ní

z sterých

vkol

nad shlouený ten a za ním

—

sebe hlav lidu

dav

nepodobné k vci

potvoru vidt strašnou

—

vléci.

Drak zdá se být dle ocasu širokou krokodýla tlamou, a všecko trne v úžasu nad jezdcem i nad šelmou samou-« s

Nejvtší obtíže eskému pekladateli mohla psobit tetí ballada Schillerova, v níž užito nejumlejších pro-

stedk umleckých

a širokého fondu jazykového, jako

báse »Der Taucher«, kterou názvem »Potáp« v Hýblových Rozmanitostech r. 1817. »Tu opt spatujeme opravdového zasvcence Mus a mistra básnické formy. Líení v málokteré básni. Je to

Marek uveejnil

podmoského jemné

tn,

s

života,

pebásnní onch obraz

podailo se Ant. Markovi dokonale. «

Peasto ítáme z

z

ta-

které v originálu vzbuzují nejvtší obdiv,

tchto dob

nestojí

Jakubec: Ant. Marek.

jako

(F.

Schulz

c.

m. 784.)

dvod, pro eská poesie stupni umleckém,

na vysokém

9

130

Že

píinou

toho je zanedbaná a nevysplá mluva bás-

nická v tehdejší spisovné eštin.

podobn

klady,

Miltonova

»

ped

jako

Pravý básník

vracejí.

k odvážnjšímu podrobit, udlat velicí básníci

tím

Ztraceného ráje«,

ji

mínní

najde-li

vzletu

Práv Markovy peJungmannv peklad

nkde

i

vždy dokazovali, jak dokazují

prostonárodní píse.

nemže

si ji

pro svj úel poddajnjší.

výtvory Danteho, Puškina a jiných, jak

vy-

nevyvinutou

musí

básnickému,

úpln

toto

e

nám

A

dovésti

také to

básnické

svdí

o

tom

Nezdokonalená mluva básnická

omlouvat malou vnitní hodnotu básn, plitkost

myšlenek a

idejí.

Touto nevysplostí spisovného jazyka mohla by se pede vším omlouvat nezdaená vnjší forma tehdejších básní.

A práv

zasluhují

s

této stránky, co

plody nkterých

do vnjší formy, ne-

povolanjších

básník

teh-

dejších nejmenší výtky.

Kdyby býval kde nedostaten vzdlaný jazyk básnickému umní na závadu, bylo by to v pekladech, zejména v pekladech takových dl básnických, která se dotýkala

nejvyšších

ustálené

práv

obor

myšlenky a pojmy do našeho jazyka.

Ale

šlo

tu mistrné

o

dání

penésti

to,

cizího

z

peklady Puchmajerovy, Jungmannovy

z celé tehdejší

Píiny neúspchu

poesie

tehdejší

eské jsou nejcennjší. pípravné poesie eské

hlavn v nedostatku nadání básnického a

jinde,

v malém

a poznání,

nov

a Markovy

leží

vdní

lidského

jazyka

ponvadž zde

vzdlání aesthetickém.

Markovi

co do na-

básnického a vzdlání aesthetického mezi tehdej-

šími spisovateli málo bylo rovných.

Tehdy

psal

básn vbec

každý, kdo se

cítil

echem

131

a

ml

chu

pokdy verše

i

díme asto, kterak

Na plodech jejich virýmem i metrem, kterak

psát.

zápasili s

k vli rýmu dopouštjí se násilí na jazyku, podle nho utváejí teprve myšlenku atd. O uveejnní nebylo starosti

;

dostaovalo, že byly psány po esku.

O

pochvalu

kruh pátelský;

v

nm

postaral

se

nejbhžší

již

skrblilo se ani pívlastky

Horác,

Vergil

atd.

eský Homér,

jako

Odtud dlužno vysvtliti

ne-

Piudar, si

onen

chabý ráz vtší ásti naší poesie buditelské. Za zvláštní nevídaný

úspch

na p. improvisaci. *)

pokládali tehdy

Mnozí mli úmysl svými plody státi se pístupnými nejnižším vrstvám lidovým. Tak o sob vyznává na p. V. Nejedlý.**)

Tchto nedostatk

ml

Marek prost a proto si nevzd-

byl Ant.

svými peklady takový úspch. Dovedl

laný jazyk také náležit pizpsobiti.

by musil

psobit nevzdlaný jazyk práv pi básni

»Potáp«

toho druhu, jako je Schillerv zachytiti

vysokou

tajemných

líení

Jaké obtíže byl

obraznost

velkolepé

a

hrz moských, pi

!

Šlo o

to,

pi

obrazy

nichž Schillerovi

byla na prospch nejdokonalejší technika tehdejší poesie

nmecké. stihnouti

pedmty,

A pes

vrn

to eskému básníku podailo se vynmecký originál. Ovšem pro nezvyklé

obrazy, pro které v dosavadní

básnické nenašel výraz,

píslušná slova sám a

Marek

tenám

eské mluv

byl nucen utvoiti

je

si

vykládati, jak o tom

na svém míst ješt promluvím.

*) atr.

O podobném píklad

vypravuje Ant. Rybika,

297.

•) Doklad

toho tamže,

str.

331.

9*

c.

s.,

i.\2

Na ukázku alespo jedno místo pekladu Markova: »V huení, jeku vaí jak kdy se

nebesm

k

ohe

se,

pomísí

syká, s

mokem,

pna

až chmurná

tohoto zdailého

z

stíká,

bez kcnce tok dáví se tokem; tak jako vzdálený

hromu hmot

jest

hluk ten od zpodu zbouených vod.

Aj

hle!

!

viz,

a

co

šíje

v erné zmouené jám labu vznikati podobu bílou

se zjeví a obnaží

rám,

ano u vod pracuje mocí a Hle! on to! an ve své nesa

silou. levici

íši pozdvihuje tpytící.*

V nmeckém Und

es wallet

originálu zní první sloha:

und

siedet

und brauset und

zischt,

wie wenn Wasser mit Feuer sich mengt, bis zum liimmel spritzet der dampfende Gischt,

und Weir auf Weli' sich ohn' Ende drángt, und wie mit des fernen Donners Getose entslurzt es briillend

dem

Jak dovedn Marek

si

finstern Schosze.

poínal, vidti

ve volnjší

vln anapaesty (u o

nepravidelný

z volby

spoust vodních bez-

metra. Schiller volil pro vylíení

mrného kypní

již

—

),

rozmr, aby

jež

pecházejí

vystihl

pohyb

huících proud, zvukomalbou a hyperbolickými obrazy básnickými, vzbuzenými dojmy zrakovými uvedl nás

úpln ovšem

ve svou

pedstavu.

následovat

V rozmru Marek nemohl

originálu,

ustálený na první slabice,

protože

práv

eský pízvuk, e-

tuto stopu iní v

ských básních skoro nemožnou. Marek utvoil docela samostatné. Stídá daktyl

(

—

si

metrm

u u) s troch ejem

133

(

—

u)

a pechází

se zvláštním

jiak

Tylíenému pedmtu,

dobe

A

odpovídající.

datele

Tím ve volnjší rozmr. vkusem zavedl si metrm nepravidelnému proudní vln,

takó

porozumním

a

dovednost našeho pekla-

tuto

mohli bychom ukázati ješt

nostech, na

smysl

se

v jiných podrob-

p. jak hledl zachovati pedstavy rzných týkající, stídá dobe podávaje dojmy slu-

chové a zrakové, zachoval dost dobro nejasnost a neuritost výrazu

pedmtu, ímž

stejným zdarem Marek pekládal též nkteré

Se lyrické

vtou bezpodmtou pi známém uritém dosahuje vtšího úinku smyslového atd.

básn

a

»Náek dvete*

slavu« na

r.

zejména

Schillerovy,

mádkových >Prvotinách« 1820,

str.

r.

(v

1814,

»ekání»

str. 27),

(v

Hro-

»Taj emství*

Krameriusov as. »echo-

22).

Peklady tmito ukázalo

se

Markovo nadání a po-

svcení básnické nejjasnji. Vidíme

to nejlépe, srovná-

básník Macháka, Šírá,

váme-li tyto peklady Markovy a peklady jiných

eských,

jako

Puchmajera,

Tomsy,

Chmely a j. Vyniká valn i nad pozdjší peklady krasocitn vzdlaného lékae Jana Ev. Purkyn (í>Peklad básní Schillerových«, vydaný ve Vratislavi 1841) i nad peklady V. AI. Svobody (Výbor Schillerových básní z roku 1844 *), zatím skoro za celých dvacet let básnická mluva eská byla nemálo rozhojnna a zdokonalena, a oba mli již Markovy peklady ped sebou a mohh jich užiti na svj prospch.

a

*; Sr. v obou na p. výše uvedené místo z pekladu Markova; provedeno je to blíže v mém lánku »Význam Ant. Marka

pro

eskou

literaturu*,

M.

1890,

str.

142 a

n.

134

Se zdarem Marek pekládal

dv

O vidlových

z

starovkých, heroiíiu str.

básnických »Filis

psaní

Tak per. 1815

vynikajících

Demofonovi«

a »Ariadna Thezejovi«

4.)

též z latiny.

Hromádkových Prvotin na

zejména do

ložil

(tamže,

str.

žen

z 2. dub.,

(list

177 a

n.).

je, že zekl se tu pvodního asomrného, a byl on sám jako jeho uitel Jungmann pívržencem asomíry. Byl to ústupek pevládajícímu tehdy mínní Dobrovského, že pro jazyk eský Proto všichni hodí se výhradn prosodie pízvuná.

Ovidiova roz-

Zajímavo

mru

básníci ídili se tímto pravidlem. ídili se jím s

i ti,

kteí

ním úpln nesouhlasili, zejména Jungmann sám. Tak Markovi již pi peklade Kotzebuových » Vý-

radil též

raz

nevrlosti«,

aby

asu mezi námi

podle

volil

pízvuný

verš:

tuším nezíská více

»Prosodie

sob píznivc

pro svou nesnadnost a pro zvyk všech evropských ná-

rod udlejme

tedy tu radost našim vlastencm a zpí-

;

vejme, jak to rádi mají.«

Markovi poradil

též

rozmr

ku pekladu básní Ovidiových: »K heroidám nejlepší myslím bude polský verš 13 složný a sice podle vzoru peložení polského, kteréž také Puchmajer poznamenáno

má

v Gnidi, an jest klassické.«

Tento

navržený

(List z

8.

íj.

rozmr Marek pesnji

1812). ustálil,

k povaze jazyka eského; v Mst z 28. ervna 1815 píše svému píteli, »že obyejný polský verš s jami pknjší bickým poátkem lehejší by byl

hled

i

echm

s

trochaickým

Ale

když

>Poátk«

s

jambickou cesurou«. po

vydání

po roce 1818

Šafaíkových prosodie

a

Palackého

asomrná

nabyla

alespo v theorii na as vrchu, tu i Marek na vybídnutí Jungmannovo pispl pekladem, v nmž zachován

135

asomrný rozmr

byl

originálu, distichon. Byla to zase

tu dobu

Hee« (vyšla v Kroku I. d., Patí k nejlepším pekladm až po poízeným z klassických jazyk. Na tomto

peklade

pilovali

Ovidiova heroida »Leander 4.

.

Byl

z

1823).

r.

uren

trochu

Jungmann

jako píklad pro zamýšlený

aby prý tam Šafaík

»

necitoval sebe

muto úelu Marek peložil

a snad II. díl

Šafaík.

i

>Poátk4,

K

samého «.

to-

tuto heroidu.*)

*) Snažil jsem se básn Markovy sehnati, pokud bylo možná, všecky. Ale pece jsem se nedopídil všech. Na nkteré nacházíme narážky v rzných dopisech. Tak píše mu Juugmann »Ta ballada Vaše má mnoho, velmi mnoho (30. pros. 1808) .« Patrn není to žádná ze známých nám. V list dobrého >Vaše píse na vk chlapez 6. ervna 1810 píše Jungmann ctví sladkou bolest mi v srdci zpsobila; tak jest dojimavá€; 19. led. 1818: »Zaslaných Puchmírovi básní (t. j. do zamýšleného VI. svazku Sebrání) co nejdíve odešlu. Jsou pkné, milé, avšak ta Milá nejmilejší.* (O tchto zmiuje se i Marek, ale :

.

.

:

píliš neurit).

V list

z

r.

1821 (asi

z

dubna)

:

>Pro3lova

i

žalo-

>U hrobu matere«) se mi velmi líbí.< Jindy iní Marek blíže neznáných; na p. sám zmínky o nkterých pokusích v list z 15. b. 1818 »Onehdy mi, tuším Litomití bohoslovové, Chci poslali Kummachrova Jana Ktitele ku pekládání

zpv (roz.

mn

:

.

se dáti do té práce

že

se

pekladem

a podávaje

mn uložené.* tímto

též ukázky.

njakým pekladem

vážn

A

list

obíral,

ze

6.

rad

.

.

dub. 1818 ukazuje, se o

rozmr, verš

Na vyzvání Jungmannovo, aby

sbírku svých básní a drobných

doplnil

lánk

asi

na 20 tiskových arch, vyslovuje úmysl: »Mám po ruce: Srocení Puhaova od Puskina, snad abych se do toho dal a peložil.* Ale k pekladu asi nedošlo jako ku pekladu Petrarky.

Co Marek psal v první dob své innosti, mlo asi jen ráz soukromý, kolujíc v opisech mezi páteli, nejvýš že to bylo pedneseno v kruhu horUvjších vlastenc, kteí chtli pednášením básní a provádním pokus dramatických

šíiti lásku

136

Co do vnjší formy Marek ve svých básních vbec

Od nho

pidržoval se svého mistra Jungmanna.

pesvdení,

mrná —

že

nabyl

odpovídá prosodie aso-

a tou zásadou ídil se též ve své praxi bás-

konsequentn a oteven. Tak první svou

nické zcela báseií

eskému jazyku

»Má

vlast« psal

asomrnými

hexametry.

V tomto

smysle pokraoval též v pozdjší své innosti. Kotze-

buovy »Výrazy nevrlosti« pekládal pvodn asomrn a jen na domluvu Jungmannovu pepracoval svj peklad pízvun. Tolikéž na radu Jungmannovu nepekládal Ovidiovy heroldy

asomrn.

Zajímavo, že

míry. Fr.

j>

Hurdálka*

zkombinoval

si

(v

v

tch

vzor

e

Prvotinách 1816,

svj

str. 26.),

Taková

»obracováním« ustálených

staroklassických (jako »Pindarova«

domnlým napodobením

»Logiky«),

pro kterou

zvláštní vzorec metrický.

metra vznikala všelijakým

(na

práv

neuveejoval skrze Jungmanna, užil asok jmeninám Josefa Takový pokus je na p.

pokusích, které

p. »U hrobu matee«)

atd.

I

pi

dedikaci

»meter indických* v básních

pízvu-

a k jazyku mateskému. Takovému úelu mly asi Markovy, o nichž zmiuje se V. AI. Svo1887, str. 60): »Též žádám, boda v list ze 1-4. kvt. 1812 byste mi Vaši baladu Fridolína odeslali, bych ji pednésti mohl. Též prosím, byste nám Vaše Organy mozku a Ranudo odeslal,

k

vlasti

sloužit literární prvotiny

(M,

bychom

nkde

je

hráti mohli.«

J. životopisu J. Jungmanna od V. Zeleného Nebeskému bahek drobných spis Markových,

Podle pílohy byl dodán V.

které Jungmann,

zamýšleje je vydati,

sebral.

Ale tato sbírka

jsem se svého asu na biblioth. Vrátko, který se mnou sdéiil, že podobné sbírky není v Museu. se

patrn

ztratila.

Taktéž letos

Obrátil

odpovdl

mn

p.

bibliotheká Ad. Patera, že v

sejních sbírkách rukopisných od Ant.

Marka

není nic.

mu-

1H7

ných

Marek

písn

držel se dosti

nkdy

pízvuku,

Marek

Smýšlení své o prosodii

*)

suzovatel

objevuje

Raduje

míry.

(Krok

prozodiú«

pívrženec:

»Pan

v Hollém

jí

spisovatel

se,

staví

povstal

zježí

i

básn

prostoduchou prosodii, (!)

jako jeden

vnitním

— Dkaz

asomrném.

když pod rozliným zemí pásem nalézá ne-

Tak dobré vci opt o své ujm zástupce a hajitel a usedne bohdá na trofejích

smluvené

zdaené

upímností

zhotovené dílo zraku

blahonadšených vykladatelv

veden toliko vnuknutím na základ to i)ravdy,

Po-

aso-

pibyl tak nadjný

otvírá se vší i

ped-

., str. 314.).

echách na rozkyslém sporu pobyvou sedmdesáti

s

.

že by o tom, co se u nás dalo

neb dje, jakou známost ml, v

.

se naskýtají, podávaje prosodii, metriku

pospolu. Neprojeviv

ze

.

horlivý zastance

dílnu svou, kdež zásoba, nástroje

zejm

2.

d.,

tu jako

se

že

se,

II.

veejn

vyslovil

v posudku o »Rozliných básních hrdinských stavenu

eském

o

pravidel

zásluhou Jungmannovou.

ctitely

.

.

.

;

práci

na

své

svou

díve,

nežli

zuivost. «

který

pízvukochválce

Posudek jeho bbrací se

hlavn k metrice, když vytýká i chyby proti ustálenému eskému zpsobu prosodie a odchylky náeí slovenského od jazyka eského,

V

s

velikou

pílí

sebrané*

innosti pekladatelské Ant. Marek pokraoval

pozdji ve vtších dílech prosaických. *)

rozprav str.

206,

Markova metrika podrobnji je probrána v dkladné prof. J. Krále »0 prosodii eské*, Listy filol. r. 1893, 208, 210, 211, 218; r. 1884, str. 407; jak Jungmann a

jeho škola pojímali metra indická, vyloženo tamže,

str.

184 a n.

188

R. 1823 vydal v Praze pod

mírlzborský

»na zboe«) peklad »

Omy

1

ov é

<-

pseudonymem Bole-

(jméno to pevzal

od rodného

si

domu

Shakespearovy veselohry

.*)

Veršovanou komedii Shakespearovu Marek vzdlal

Peklad

prostomluvou.

této

velmi nesnadný. Hluboká rení,

a

mlej-

anglického básníka pekladatel nahradil

stická,

šími,

komedie byl na tu dobu nkdy temná a bomba-

ale

za

srozumitelnjšími, dosahuje

to

plynné a jadrné. Tu

zamuje.

Ale

tak ponechal

i

mnoho tpytivé

dikce.

tak

ei

tam nkterý obrat vypouští nebo

i

Jemu

charakterisoval,

nýbrž

teb, aby na

divadla

Marek ve svém pekladu

nešlo o

aby

to,

aby Shakespeara

prospl tím praktické po-

eská

dostal se kus s vybrou-

eštinou, vyššími nároky umleckými, nežli

šenjší

tehdejší pekladatelé

Peklad

tento je u nás

speara z originálu

od K. H.

Thama

(r.

1786

asi z

Velikou zásluhu tehdejší

kus

si

divadelních z pravidla kladli.

vbec

první peklad Shake-

objevil se

peklad »Makbeta«

nminy).

má Marek

o podnik,

dobu je nemalé dležitosti.

který pro

Byla to

»

Sbírka

povídek zábavných.

Syn Jungmannv Josefo vic cít naléhavou potebu pimeného, ušlechtilejšího tení pro lid, obrátil se — snad ponuknutím otcovým vybízeje je ku

jména

—

na pátele otcovy

i

své^

pekladu vhodných povídek pro lid. Zeobma svým nejdvrnjším

utekl se o radu k *)

Komedie

Látka vzata

jest z

tato pochází z mladších let Shakespearových.

Plautových

pár dvojat zpsobuje

Menaechm vrná podoba

celou zápletku.

:

dvou.

139^

pátelm,

Frant. Sirovi a Ant. Markovi, kteí nemálo

tom horlivého mladíka utvrzovali a o prozámru se piiovali. Oba pislíbili nejen své úastenství, nýbrž i získali ve svém nejbližším okolí podniku tomuto nejvtší ást pracovník z pátel a literárních odchovanc svých (vedle Marka a Šírá

v úmyslu

vedení jeho

Fr. Vetešník,

Jan

Šolc,

bývalý kaplan libuský,

Jos.

Hollmann v Jiín; piinním Sírovým získán asi též Jos. Chrnla v Hradci Králové). Pro sbírku tchto povídek pedevším vyhlídnut oblíbený tehdy povídká a romanopisec

van der Velde, napodobitel historických

román W. prchavé

deovy jsou jen

to

Scotta.

K. Fr.

anglického spisovatele

Povídky van der Vel-

povrchní práce psavého spi-

chtl vyhovti rychle a povrchn tou-

sovatele, který

címu tenástvu tehdejšímu.

V dob,

kdy povídky jeho

pekládaly se v této sbírce do eštiny,

souborn 1819—1827).

novosti a módnosti (poaly žcTanech od

nmecký

r.

mly

ješt ráz

vycházeti v Drá-

Teba že povídky van der Veldeovy nesnesou písného mítka umleckého, pece znamenaly eské peklady jejich pro tehdejší dobu velmi mnoho. Byly ur-

eny

jako etba pro

velmi neutšená. hlavní zetel k

té vrstvy,

lanjší, ne-li

tato

jež

která toho

i

etba tehdy

byla

první buditelé naši obrátili

—

klidu.

A byl

nejpirozenjší, že se poalo

to

práv

svými leny doplovala tídu vzd-

asu

chovala se k jazyku

eskému

všude povržliv, tedy alespo lhostejn.

Avšak v lejší

A práv již

vrstv nejdležitjší

postup nejšastnjší

od

lid.

Ovšem

letech dvacátých byly

ponkud

ušlechti-

povídky Krameriusovy a jiných dávno zapomenuty

140

rozumlo se hovní nejnižšímu vkusu. Vidíme to nejen z mnohých samostatných pokus, nýbrž i z nkterých asopis, urených pro lid. Hýbl ve svých Rozmanitostech (vycházely od r. 18 16) a literaturou

vytkl ».

s

si .

.

.

pro

lid

ve svém programu vedle jiných

píbhy;

kriminální

b)

pirozenými výklady;

A

liné hry a kumšty.

nejsvdomitji ješt asopisu jeho ujali.

i

tato ísla

píbhy;

nešastné

e)

i

povídky o strašidlech

c)

roz-

.. .1)

nutno vyznati, že tato ísla

tehdy, když se

plnil

lepší spisovatelé

i

Byla to tedy šastná myšlenka a práce na ten

práv

záslužná, když se

mly

nejvíce ítati,

chtl zavésti uhlazenjší,

smr, ve kterém alespo konversaní

lejší

as

v zábavných spisech, které se

a rozhojovala, a láska k

eskému

e

jazyku

a

ušlechti-

se tíbila

chu ke

tení ve všech kruzích se šíila. To srovnávalo se úpln se snahou Markovou po vyšším cíli, jaký ukládal všemu svému tvoení. K pekladu z

volil

si

povídku van der Veldeovou

»Divadlo

mu peklad Markv

pišel k re-

ochoty«. Jungmann, když

nm

(v listu

^Divadlo z ochoty«

nkdy k

napsal o

visi,

peklad,

a

opt novou

jsem dávno radost

rai

již

k Markovi revisi

byl

mé

z 15.

ce. 1830):

picházívá, kterýž

v rukopisu etl, vždy

psobí. Vy

jste nás všecky jadr-

ností a obratností slohu za sebou daleko zstavili.

eština

O

jest.

bylo

vbec

pijíti musí, bude-li

Tam

vzdlávána, kde Vaše

kdyby jen trochu vláda nám pála, co by

z

nás

!

A

stejnou

-sbírky, Josefovic

chválou

rozi)lýval

se

Jungmann, napsav o

poadatel

ní tento

této

nadšený

Ul úsudek: »To

,

divadlo z ochoty'

a

ného a veselého,

mému

posupný. Otci

mne

uinilo jaksi ochot-

jsem vždy vehni zamraený a. také se h'bí. To je pece vzorový

nhož se naši povídkopravci emu nauí takovzor se nám nedostávalo a proto také ten sloh

sloh, z

vých

;

v povídkách tak bídný

Ale to

jest.

divadlo z ochoty*

»

nm juž

je samorostlé, jako by pan Velde na

žádného

úastenství neml. « (List Josefovicv Markovi z 27. ún. 1828, citovaný u Zeleného,

d.,

c.

str.

294.)

Jak vidti z tchto pochvalných úsudk,

tehdejší

pedevším jedna stránka v innosti jazyk. Ze snahy po rozvoji eského

spisovatele zajímala

hterátov

—

jazyka, ze spojené

s

ideje národnostní vznikl také

ní

tento celý podnik pekladatelský. Ani

vzdlanjší vrstvy

neského národa nemly meckým aspo co do jazyka. Že jinak vzely v duchu být

odkázány ke spism

ješt pirozen nebylo pochoprmrnjších. Ant. Marek naproti jiným básníkm vrstevníkm vyznauje se opravdu svým stilem. Své bágn i spisy

nmeckém, pro aspo ne

pení,

to tehdy

u

lidí

rád proplétal všeobecnými reflexemi a pípadnými sen-

vbec obyejem. Dikce

tencemi, jak to bylo tehdy je

umle

strojená s obrazy básnickými

Obyejnou mluvou nedovedl

nými.

když psal pátelské dopisy nebo jaký všední

•)

Na

píbh.

doklad

náskou

lokálku,

1813,

123):

že

str.

>.

se pronášeti,

když

jeho

asto až hledavypravoval

ani

n-

*)

tohoto

tvrzení

uvádím na p. jednu novi-

kterou Marek psal o jistém opilci (Prvotiny, .

.

studen a chladn

I

skoil

s

mostu do vody než znamenaje, oddaného obyvatele pi-

tento živel svého

;

M2 Ve svém psobení básnickém Marek

vedle úin-

ného hlásání ideje vlastenecké a slovanské ješt jednou

mocn v rozvoj eské poesie — totiž básnickou. snahou obohatiti a po vznésti Naše poesie umlá ve svých poátcích narážela na

stránkou zasáhl

jisté

pekážlíy. Básníci chtjíce vystihnouti své pomysly,

pedstavy,

A

e

základ bžnou mluvu živou. ovšem mnohé nedostatky. Umní

city brali si za

tu jevily se jim

—

obzvlášt máme-li na mysli tehdejší ráz a

—

snaží se vymknouti se co

se obzvlášt

v

ei.

básnické, jichž poesie

práv

vala,

tímto

možná

Nkterá

smr

v

To dje

všednosti.

obraty

slova,

ped nedávném

umní

i

obrazy

bez závady uží-

astým užíváním zevšedují

a klesají

na výrazy obecné. Dnešnímu básníku jsou ovšem vítanou

pomckou k

charakteristice.

Poátkem našeho

století

tak

ješt nebylo. Tehdy prorážela obzvlášt snaha, aby se výraz co možná s pedstavou jeho a pojmem kryl, aby i svým zvukem této pedstav odpovídal. Poesie umlá dopluje se s rozvojem vzdlání vdeckého. Naši buditelé pomýšlejíce na obrození jazyka

svému pistupovali

mítkem

e-

ského,

k dílu

jazyk

evropských. Chtli míti ideje, myšlenky, pojmy

i

pedstavy

cizích básní

s

vyjádeny svým jazykem e-

Tu ovšem poznávali, že jazyk eský jiným jazykm má hlavn skrovnjší poklad ským.

Pokoušeli

se

tedy

jiných

naproti slovní.

pedevším tomuto nedostatku

od-

pomoci.

zmnil náhle úmysl svj a volaje o pomoc, dral se ku behu, kde by mu pevná zem, jíž se zpronevil, opt útoišt dala. Naež jeho zkehlé tla lánky na sucho šastn vychváceny byly. Páni anthropologové nech se pi domlouvají záminky, pro tak chut sbhl elisejských pomezí.*

jímá,

nm

143

Mnoho podporovalo mátek eských; všímání

si

Z

této

mluvy obecné.

slovanských

ukázalo

jim dalo vážiti pro naši bratrských.

A

tom studium starých pakterá uznávali

z nich kísili ta slova,

za schopná života.

eí

je v

snahy

Pi

tehdejším bedlivém studiu jim,

se

majíce

vhodn by se pramen

jak

e eskou

všecko

toto

vedeni k pilnjšímu

byli

z

tchto

za podklad tvoili

pak slova nová. Povolanjší z nich poínali si velmi šastn. K tmto šastnjším rozhojovatelm vším právem smíme poJako jeho uitel, Jungmann, ítati též Ant. Marka. vzal si též on pro tuto snahu podnt z Dobrovského a v tom byla záruka zdaru.

K Jungmannovi Marek hlásí se vdom jako ke svému vzoru v rozhojování eského jazyka spisovného; píše mu na p. v list ze dne 28. srpna 1816: »Kynský z pírody (utvoil) pírodí, pro a na nevím, vždy pak ono pknjší jest v ohybu a zvuku. Nebyl ve škole u Jungmanna, já tomu jinak rozumím, pouze že jsem Váš vozpitanec«. Marek pi své práci slovníkáské, kterou podnikal pro si

Jungmannv

slovník,

ml

všechen fond jazykový, který

vrstevníci.

kterak pro

Sám

píležitost

ped ním

též osvojiti ustálili

jeho

vykládá ve svém vlastním životopise,

Jungmanna spolu

s

jinými inil výtahy ze

slovníka Dobrovského a jiných »a tím se mi navedení stalo, jakým zpsobem by se knihy nejužitenji ísti daly«.

V

této práci

ho v list

z 19.

Vaše bud

to,

a) z

pozdji pokraoval. Jungmann žádá 1812: »Hlavní prosba má a práce

list.

abyste z knih ješt výtahy dlali a sice

Puchmírových

sbírek,

b)

z

Hlasatele,

lU c)

z

Tah lícových poezií

mi naped vdti

asu

a co máte ostatn, jen

abych já též samé vytahuje

dejte,

nemail.*

Z

toho vysvtlujeme

škytá se tak hojnou

nových a pejatých slov

že v

si,

mrou

Markov

poesii vy-

užita skoro všecka zásoba

od jeho

pedchdc

básník,

hlavn pak od Puchmajera; tato práce vykládá nám zárove, pro u Marka nacházíme tolik slov i obrat, pejatých

z

dialekt slovenských.

Ponvadž pak

vývoj

eské mluvy

básnické

nejen

nýbrž ani píležit nebylo

není soustavnji vylíen,

si

u jednotlivých spisovatel všímáno této stránky, vnoval jsem u Ant. Marka této otázce více pozornosti. *) Jak máme malou znalost tehdejšího rozvoje eské mluvy básnické, toho nejlepším dokladem je všeobecn rozšíené mínní, jakoby mezi nynjším jazykem básnickým a tehdejším zela

nní

bhví

jaká propast. Ale mí-

toto je naprosto mylné. Pibíráme-li vedle starších

kisitel, jako je Puchmajer, Junginaan, Marek, Hanka>

Tabhc, Palkovi, ského,

není

též

mladší

dva,

Kollára

a

elakov-

mezi básnickým fondem slovným

rozdíl

na p. Svat. echa nebo Vrchhckého a Kollára nebo elakovského na druhé stran z daleka takový jako mezi

dvma význanjšími souasnými básníky tehdejšími, *)

Jednotlivé

uvádné hledl jsem poviti teba dnes již nebyl ve všem této stránce mže býti spolehlivý; byl vrstevníkem a svdkem tohoto obohaco-

doklady zde

Jungmannovým Slovníkem,

pesn vdecký, po Jungmann sám nejen váni

se jazyka

eského, nýbrž

njším pvodcem. stihnouti nejlépe.

který

Proto mohl

i

obohacování toho nejhlavtento nový pírstek vy-

práv

1-Í5

na p. mezi Puchmajerem a Jungmannem, nebo Palkoviein a Markem. A v tom zrovna jeví se vlastní ráz

—

doby

tehdejší

v

této

mocné tvrí

jazy-

síle

kové. Proto je také nesprávné tvrzení, jakoby ona ne-

píinou malé i)omrn úrovn

vyspélost jazyková byla

tehdejšího básnictví eského.

ml

jsem píležitost ukázati studium

Bedlivé jako

mnohým

jeho

innosti

jeho

pekladech Markových

to blíže.

starých spis eských Markovi vrstevníkm básníkm pišlo pi

velmi

básnické

Zasáhl

vhod.

šastnou

starého pokladu jazykového,

rukou

do

bíral z

nho

a kísil

více vlivem básnické

v naší

Pi

mnohá innosti

Chceme

poesii.

slova,

uvésti

vy-

která pozdji nej-

Kollárovy

nkteré

upevnila

doklady, jež

se si

nejmodernjší naše poesie se zvláštní zálibou osvojila na p. druž*) lehy mok^ tok^ ohlas, okol, podni^ i

:

;

*)

Doklady

livých básni tišf. r. 181-J;

P

;

dležitjší oznauji zkratkami podle jednotI. Marek Jungmannovi. Psaní básníské

=

P

:

=

II.

Poslání (druhé) k J** v únoru* 1817; Slo-

známo spisovatelskému kruhu již poátkem r. Vedle P I. z Puchmajerova Sebrání, V., z r, 1814: Na Trosky Lou = Louení K Ir. k Iryzce K p.

vesnost 1820, 1817;.

Tr

=

=

K

;

Výr

=

;

;

=

=

Výrazy svrchované nevrlosti Kaj Kajícná. Hromádko vy Prvotiny r. 1813: Zel. Chod do železnice; Vn. n. Vnšný a vnitní nepítel Na Na hbitov E \V Eiegie na smrt vysoce urozeného pana Jos. h. zWaldštejna a z Wartenberka Dur. =: U hrobu Fortunata Durycha 1814 Píse k pokoji Put. ekání P. k pok. Cek. Ptka s ještrem; 1815 (Literní pílohy): F D Fihs Demofonovi 5 Ar Th. K pok. Ariadna Thezejovi 1816 k pokoji; J H. K jmeninám J. M. vys. dst. p. Jos. Fr. Hurdálka, biskupa litom., dne 19. bez. 1816; Rozmanitosti 1817: píteli

;

;

;

= =

;

= h=

;

:

—

;

=

=

=

;

=

;

:

=

=

Jakubec: Ant. Marek.

10

UQ schrána, oblibuje

um, výhe,

M

xloha,

a

Zejména Marek

j.

krátká substantiva, která jsou (asto

si

kmenem) položena za podstatná jména

(=

hled, lek

drahný,

p,

tesk aj. Z ad-

leknutí), sled, spas, sust,

na p. acký,

jektiv

pouhým

slovesná; na

hvzdný, matný, mrá-

kotný, strastný, strojný, truchlý, xtepilý (toto vykládá staré) a

sám jako

utkati a

truditi,

j.

nyní složených, jako: jímati, louiti,

Mnohá

(=

hana)

tehdejšího

na p.:

(=

iti

(= s

j.

;

adverbia iti

ze sloves:

].;

býti

(=

(=

(Marek vykládá

šlechtina slova

;

=

nám

již

ustálilo

panna),

smnný (=

se

láska)^

itkora

vzájemný, od

xádný (= žá(= rychle), paky (= však)

ošemetný),

nalit

:

vnímati, slyšeti, vidti), dvo-

chlípti

na dvoe),

skuhrati), luiti

inf.

(=

smna), semný

doucí) a

a

(=

slena

;

{== potupa); z adj subst.

bžných

skýtati aj.

:

významu

ve

se

sláti,

tchto vzkíšených starých slov milost (= moderní; na p.

z

mluv

neujala v

porok

sloniti se,

místo

nesložená

slovesa

;

j.

linouti,

sloves:

ze

;

(=

strmti), kuknati

své devce, od luk), netáhnouti

=

neváhati,

Jungmann neznaje

ješt této staroeské vazby táže se Marka, není-li to germanismus [=zogern; list k Markovi z 2. srpna 1813]), tušiti

%váti

(= nadji (= žvatlati)

Mnoho

stop

dávati),

a

xniknouti

Markov zásob

v

eho (=

ujíti),

j.

slovné zanechal

=

=

Píse za Frosba k Bohu v nouzi nynjší; Our. B Potáp. Jinde: D. log.: dedikace Logiky Fr ourodu; Pot. Náek Ad. hr. z Waldštejna 1820. echoslav, 1820: Ná. Marek Sedlákovi z Hrubé Tajemství M. S dvete Taj. Na Velíš, v okolí Jiína Krok: Skály do Plzn 1822 Vel. Leander U hrobu matee 182:3 L H. 1821 U hr. mat.

Pr. k

=

;

=

= ;

:

Hee.

=

;

:

=

=

;

;

:

=

147

dialekt.

jeho

jeho

Pilné

Juu^nnannv

pro

sbírky

slovník seznámily jej se vzácným pokladem, jaký v

Marek také

chová živá mluva.

Nkterá

erpal.

kruh obyvatelstva;

p.

:

(bu

ston

jeho

z

»us.

mu

jakožto

Marek c

(= pe

nebo

;

vedle

»us. Turn.«)

;

hl

tak na

;

pastýská, Vel).

Turn. Vn. n.

us.

Marka)

ve slovníku

i

ze sbírek Mar-

slova

skoiiMní

(o

Jung-

;

bdování

(= uložení, úkol; jsa vden ou(= nýbrž, slovo mi nyní v našem nepovdomé chytili se hrdla ne, brz mšce

psa, Píit),

ouldad

br^

kladu, Žel.); dialektu

stromu

toto místo z

v krvi.

již

básní jsou

krev hrejká (Pt), pasoch (r=

mann má

bžná. Ale Marek obmezena na užší

jež jsou

lpla

tato

slova

Jungmannov uvedena kových

sob

mrou

plnou

slova jsou všeobecnji

nevyhýbal se ani takovým,

Nkterá

nho

z

;

Prvot. 1813

v plái b7% Kaj.)

;

;

cvrkotem slzy se linou

(Výr.)

Z nyní

téhož dialektu je adj. casni) (subst. asnost, u nás

cacnej

u Jungmanna

;

v

Boleslavsku)

v

poznámce

=

asní*) (ek);

Z

jiných,

pykám

již

:

oznaena jako

jsou

cas?ié

této

ei

doskoný, drzý, všetený)

nikoli

zkoumej

uvedena nebo oznaena jen

zvdové

;

asností

svou

(Pot).

bu

vbec

nejsou

Jungmanna

která u

us.

(vyloženo

všeobecným

významem

»us.« mnohá posud jsou v dialektu Markov bžná; na p. ha, krusec^ pád {= pípad) pádi (= nezralé ;

;

spadlé ovoce *)

;

Na obou

padavce)

;

rmut (= zde víení vody)

místech v Prvotinách tištno nesprávn asní;

vydavatel patrn slovu

asný nerozuml; avšak Jungmann

je opraviti, protože se bál,

»aby se jím

jiní

nezavedlic

srpna 1813).

10*

(1.

dal z 2.

148

ruzka

{=

tenká vtev)

zvr

;

Bílé

Hory

a

j.

asto

bývá od obecného usu odchylka v rod, ale shoduje se s dialektem turnovským; na p. násila (Marek ideji má zákenictví asto) záke (f. násilí) též obvyklé :

xárod (bžnjší

Z

píslovcí

:

=

;

i

v dialektu

(=

nerouc

;

našem

nerad)

je fem.

krom

;

= zároda).

usu Jg.

má

7iaciM (= neobyz Markových spis) ejn). Sloveso: žáha lovka prudí (= nítiti, Výr.);

doklady jen

náek

ml

;

zahájen

býti

(=

zabránn); v témž smyslu

xavtiti.

Jiná slova

lenjších

pvod ve vzdá(= chvti se ra-

ukazují

na p. trmíti uvedeno u Jg jako »us. v Krk«

dialektech;

neb

dostí

nám neobvyklá

žádostí,

;

tmí ostrých zubv hranice (Pt); opaina (= dlouhé devo k rejdování vozu neb lodi); pásne (= zástra); pustotn (= dovádiv)

a

j.

Marek piln ítal básn spisovatel slovenských, zejména Tablice, kteí bezdky ve svou poesii uvádli hojn zásobu slov dialektických. Tohoto pvodu jsou

nkteré výrazy u Marka: na p. velice asto užívá spojky no (= nýbrž; vysvtluje, že znamená ale; a nesprávn dokládá, že prý z toho vzniklo ano^ anobrž, než, nébrž, Pot.). Od slovenských spisovatel Marek

i

ronmá

pejal na p. v skoe, Pot.

(= znamení;

;

sIzsl

jinde:

;

subst.

skru

(st.

mut^ znak

takový z?iak v štítu nese. Kaj.);

z toho pak sloveso znaiti lára).

(Dur), skilro, v

odtud adjek. skorf/)

(uJg výklad vzat od Kol-

Staroeské slovo znoj (= vedro) Marek prvn

mezi eskými spisovateli pomáhá utvrzovati v nynjším jeho významu (== pot), jenž pejat ze slovenštiny. Jiná slova u

Marka mají odchylku hláskovou nebo rodovou

Ié9

pochode hrabovou (= habrovou, u Jg jako slc)\ slych (= sluch), charpa (u Jg oznaeno »Morav«); xídlo (= pramen, u Jg rovnž jako »us. mor.«) a j. v. Nkterá slova, prvn Markem z j n ý c h jazyk slovanských vypjená, jsou nám dnes již všeobecn bžná na p. duma : hlave Lojolovy dumy (P I.); maje v srdci dumu (Pt.) jev (podle rus. jav, P I.; v jev by vyšla milost L H.), snad i már-h (Pot.), Idena p.

podle slovenštiny;

:

i

;

:

;

ápa

kotati (podle polštiny o hlasu

v taktu perlík klokotá (Žel.);

skaju se

s

bohyní (L H.);

nebo

šla's

das Verdeck des Schiffes, Ar. Th.

je asi z

Dobrovského slovníku

(P II; užívá ho

snaga u

O »

tomto

Vera

i

Srb slov to

v

již

=

píše

=

;

;

1816

vysvtluje

;

odtud naše

úsilí,

mu Jungmann

1817):

Vj

slovo siuíha, kterého tuším

i

=

snažím se.

(17. dub.

jste (od Srb-li) užili«, našel prý jeho bratr v

medicínských; je

paluba

Marek pejal v jiném významu bylo soglasije PÍ.); snaha

listu z 19. list.

sluje

pkné

;

souhlas (rus.

;

zemana

popoláskati

Rusm,

la-

rus.):

i

(L H.); paluba (lodní) vyloženo v poznám.

ve staré eštin)

u Marka:

orla;

laskati (pol.

první

knihách

Ale

v jiných pramenech starších.

Marek neznaje tchto pramenu zavedl je ze srbštiny) úsluha = úsluh vrných ochotnost (Kaj). Ve všech penesených slovech z píbuzných jazyk slovanských Marek jako jiní jeho vrstevníci nebyl stejn šasten: mnohá z nich se neujala; na p. udni) (rus. nebo ze slovenštiny: v cudné

má

v podxeimiici

poluiti (podle

jméno polueno

promn,

LH.);

vže (= tmavé vzení; P

rušt.

a

= dané,

polšt.

=

pinesené;

bráti,

P

z polštiny I.,

F D);

pijmouti

II.),

—

pivésti den

150

ku povrotu

(rus.

i

Vn.

:

n.)

;

v ctnosti a

podle polšt.

nání práv; asi

v st. vyškytá;

P

;

K

štrota (podle

II.);

úkazm

;

I.

ped Markem zavádl

;

majer); zastanoviti

i

podle ruš.

V

králi

na

(=

zrijdati

;

Pt.)

;

naívzly;

etb

ím

dále

knih slovanských, zejména ru-

užívá také astji slov z jazyka ruského;

ských,

tak

do noh jKidne (Pot).

dobách Marek utkvívaje

pozdjších

tím výlunji

=

slovo toto již Puch-

Lind, L H.)

(z

;

(pol. a rus.

v hrozném zrýdá sklíení

:

pokorn

frasi:

se

;

nepodléhá

jich kraj náš

P

kati,

(a

— ost = pou-

=

smíchem

;

strádati

polšt,

upímnost; K pok.) sum (pol. P. k pok.); údohnipn (podle rušt. zpsobný Výr.)

host, istota,

zení

pravodmí (= ko-

pok.);

pi-

hojn obrat fraseologických, tak že bez pomoci tchto jazyk nkterým místm v jeho korrespondenci bírá

i

nesnadno rozumti.

Pi pejímání slov z jiných jazyk slovanských Marek neobmezoval se pouze na innost literární, nýbrž užíval jich i ve svém psobení knžském a obcování s jinými. Bylo to mnohým i proti mysb". Tak píše mu Jungmann v list (z 25. led. 1815) o boskovském farái Nigrinovi, Markov dobrém známém, kterak prý »se

náramn

borný jazyk,

mže

.

.

sbíravše

zasazoval o

Potom

.

Nmce,

kterémuž náš proti

nkde nco

Vám

vychvaluje jejich vý-

že se nijak vrovnati ne-

vyjíždl,

an prý

Vy

na-

polských a ruských slovíek, nimi

se šííte, ano jich v kázání užíváte,

a

jim nikdo ne-

rozumí atd.«

Z

latiny

nyní velmi

L

H.).

do eské poesie Markem zavedeno slovo

bžné meta (=

cíl,

L

H.) a port

(=

pístav,

151

Nov

Marek se zvláštní zálibou tvoí podstatná jména krátká, asto pouhé kmeny, místo podstatného jména slovesného; na p. bav (= pol. bava): ostate, ote,

krutého bavu (básník vykládá v poznámce:

tak

=

bav

bavení, zábyvek, Unterhalt,

ped

Pot;

tím: po

skonaném bavu (Výr.); cí/s pádie (Cek.) kryv (Marek stžuje si Jungmannovi v list bez data (CCM 1888, ;

nerozuml Hromádko tomuto slovu): mach máchem ji ztopí ve vírovém = vyloženo t. máchna vztaženou rukou. pozn.

155), že

str.

(snad podle rus. vmách:

moi

(v

Pot;

sr.

naše moderní slovo vzmach, tuším Vrchlickým

utvoené) ale

;

rev (Jg uvádí je sice jako »us. králohr.*

Marek utvoil

je asi

Pot, pozn.); seker r?<6 to,

co

rmihon

hlasu

;

života

)

;

námru (Pt)

na odplavu (od toho

rýva osladem

(K

bývá

oslad prý byl u starých Slovaníi lení (Tr);

hluk ozvem se

^hij (L H.); k ukradu

valící

;

tleskem plní

n.);

za

Siái.

pít.;

bh

;

voucí

píse božským ;

dýšíc

odtud naše

pírodozpyt, jazykozpyt a

složeniny se -zpyt:

stálo

Th.

vci xpijhihoáíij (D.log.

(ll^^.);

dotekv hodné (LH) v lostvo

je vykládá:

(= rubáni; Vn. (Ar

schází

nebo

sám,

tlo

j.);

odmlkem jjlavsk/j,

(Tr)

FD.);

Jg vykládá, hodování);

že

oxev

(Pt); výstražné rox-

(snad utvoeno

z

píslovce

úkradem L H.) v útoíi (= tni, L H.) lodní (subst.) louí iivaxy k odplavení (snad z bžného deminutiva slz výlev (U hr. mat); výrax chval úvazek; L H.) ;

;

;

;

(Jg uvádí doklad z Lind).

Bžným

užíváním (usus) Jungmann dokládá tato erným varem (Pt.); potvora vý-

slova: krev hrejká

hevem

se sloní (Pt.),

utvoena nov.

a

i

ta zdají

se

být

Markem

152

s

Podobného druhu substantivy Marek nahrazuje jiná na p. milosti slad (= sladkost,

rznými píponami

;

má

naše subst. pahorek

Od kmen s

:

Pt.)

(Tr,

na širém pokoru

;

utvoeno

rci

té ctnosti vej slovu,

Tvého,

D.

log.)

hmotná

(Tr).

nežli je

podle

záe LH), LH) a j.

ctnota (F

z

Z

kmenu

(= zavinní, Pí.), xápena tvoena analogicky podle jiných

obecn bžná; na p.

;

subst.

polského

výslovou

Marek užívá

vrchu, Tr).

teprve

;

jiných substantivech

drota (Yýr.): výsota

(D. log.)

za

xávina

;

Subst. tato

záplata (= zaplacení,

j.),

Pi

(=

snad

Pt

jako osvta (= osvícení,

starších

Výr. a

;

(Vel.).

Marek tvoí nová

slovesných

výslova (= vyslovení :

(Pt.)

stehy

;

— a místo podstatného jm. slovesného na p.

píponou

vyslov

:

smut

v rovném

Taj.);

(FD);

tak

D

zloba (Tr,

jiné

a

pípony,

j.),

mou-

zrak nestíhá vrcholu

i:

jiných: strmina (Tr,

FD),

chotina

krásavika (P L, u Jg doklad pro krasavice Celak. Pan. jez.) topolí (K sam.), záskali ;

(D. log.) a

j.

Nová slova utvoil si básník pro cizí jména zvíat moských, jako kladivci (vykládá = der Hammerfisch) skati (vykládá

=

die Nagelroche, Pot.).

Jistou novotu

Marek zavádí

též tím, že místo slov,

užívaných pouze ve složení nebo jen jako výrazu pedložkového, tehdejšího slovesech:

vci

se

zavádí

slovo

zraku káží (Pot.)

kusí (Žel); kdo se k

osmlí (K

;

a

tvaru

drzý sok

Drahomíe

slovesa osmeletí užívá ve bázlivec

jednoduché,

to

podle

domnní pvodního a staršího. Tak pi Múzy zvyklé ducha jeho kájeti (Dur.); hrozné

Iryz.),

významu vijei

se jak chce

sjnlí (m. osmlí Žel

=

státi

se

smlým

rže do vnce (K

sam.) y

15a

pes vyhU

snad pejal

hlubiny (L. H.); lyhán) (L H.)

od svých vrstevník.

Ze substantiv nesložených, v naší moderní poesii tak obvyklých, uvedena v živý obh nkterá Markem; na p. clona nepamti (P I.) práv tak xcloha komnat zdobu (Tr); pírody zdoba, lovk (Výr.): zdoba ženských hlav (Kaj.) a velmi asto; doba (vážný ip sedl v dob knhovaté vykládá Jg = v podob, P II.). Z jiných slov: zamyšlená swáa^ (utvoeno z negativního: nesnáz ;

;

(Žel.)

on hyxclu páše (P

;

11.)

Z výrazu jen pedložkového užívá substantiva na p. blízek svého zmaru (z adv. výrazu o sob zmar; Pt. jinde (Pr. k B.) má místo toho: na na rozmar pijít (= na zm.ar); rozmar v našem smyslu: rozmar její (Žel). Naopak v prúeh hrdin (== v ele, ;

;

D.

log.).'

Nových sloves Marek dosahuje rzným zpsobem: tvoí hojná denominativa, v jazyku do té doby neobvyklá; na p. tlamu roxcchtání (Pt.); roxldejjetS

—

nohu (Pot); xpoiií se (od zpoura m. vz shluený dav lidu (od subst. shluk Pt ;

obroseny (Kaj.); subst. slovesné

píko

dialektického

Že milým)

:

III.

(m.

—

í,

F

bych

zmílel

dokladech: zmilelý)

;

píkoení

velitelce

xmileti

své (L

I.)

kdo tu domoval

;

(Tr.)

;

k

pok.)

rytí jíním

utvoil od

H

;

(=

státi

se

ve starších

iirslcotefí (prskotí jiskra,

astjší jsou denommitiva v YI. (P

P.^

D).

nám

t. neobvyklé je

)

;

;

Žel) a

j.

t.; jako carovati

sousedovati (tvj popel

v míru souseduje; Dur.); vmcitje se chválou (P I), kdo vás (Trosky) vncoval hrady (P

I.)

a

j.

(Tr.);

est

vlasti a aí /??«;*

154

Nkdy u lézáme zmnu svt

Marka

proti

rodu

na p.

prázdnili od

význam)

;

;

dosavadnímu užívání na-

nerd

nerd, Pt.;

(m.

zde

i

bžného nerda

•

trochu odchylný

netvor (Pot, u Jg doklad na fem. od vrstev-

ník Markových); 'promn (pi Kýlovém promn, Tr); vxdora (ime nehod té vzdoru; P I.). Starší eštiny co do rodu pidržuje se ve slovech

roucha

{A.v.T\\.)\

dika (P. k pok.)

:

hmot (mase): tla hmotem Pt; tla

hmot (MS).

astji

v obecné

nežli

spisovné

i

Jg na p. udává otevené pole jako »usus« u Marka

užívá sted, rodu adjek. substantivn adjekt. |j/awo

v

Pt;

v

=

mluv Marek

;

;

onom plan

(Vel.);

podobn: místo

(Pt); zhrdnuv nízkém planiny

(Tr; jindy

v

nahu

za to

má

subst. ?iíz: v níž se ubírám, Pt.).

Jindy Marek pošinuje význam na p. st. slovu vnada (= uení, vábidlo) dává nynjší jeho význam ;

= pvab,

ozdoba (Prvot. 1813)

svého pásu (ek.)

(M

klásti

;

S); vílná

žáha). Slova

úsmch

Mha W.)

;

;

každá vnada zbývá

za nejsladší vnadu

(Výr.;

sudba ve význ.

nejstarší doklad (E

si

nám

budu

vefrasi: pálí

= osud má asi též

m

u Marka

v Logice užívá Marek slova

toho ve smyslu kritika).

Všeobecn slovanská snaha, tvoiti z výrazu pípídavné jméno, proniká velmi siln též u našich buditel, jako je na p. význaná i pro starou eštinu naproti eštin novjší. vlastkového

Tvoivost tato je velmi mocn vyvinuta i u Ant. Marka. Nejvíce takových adjektiv utvoil píponou -tiý s rzným významem, asto od našeho užívání odchylným; na p.

:

žezlem blahotným

(J H.);

bolné rány (Pr. k B.);

155

V bouném

živobytí

moe,

moe

zlost

(P

ve

I.;

burný

též

burný (vše

dýmných sopouch starší eštin je za

výtenosti (Výr);

Šváb

(MS) m. toho

burnoii, jek

:

burné

:

L H)

cenné

;

haiiných^

(Žel);

to obvyklé adj

hydný

hanlirf) [V 1)\ hejrnfj (KJryz.); hmatnc{Yýr.);

(osud hydné popravy; v pozn.

odvaze (L H.)

k obsluze

='

dá se hripelného sám

;

stáli,

za to

má: zástupná

;

=

lid

náležející

k pok)

(P.

(Pt

pádí

jindy

;

(= hromadná, P

hrdla

jich

v našem dialektu zástupný

(= lovk

za ním

kupn = sborem

kupn

Kaj.

kupn

Žel);

kaple;

mé june

ohyzdné; Vel.);

I.

kdo mnoho práce zastane,

mnoho od toho lišnj (= rznji L H.) osudný {= souzený Ach pro osudno mi není být nezrozenu Výr.) život mj plesný (Pot.) od pohlumých mst (K sam.); v prusecném houští (= prosekaném. Cek.) rumnou zkoenivši zem (= zem

silný); letné ptactvo (V3'r.); ;

;

:

!

;

;

;

rumu

;

Tr.

otvorná rána (U svízel

eštin znamenalo rumnýj

v starší

;

neulený

(Výr.)

;

ne-

neúhonné ctnot (F D) byl jsem k tob citem slonný (snad

mat.);

hr. ;

chybou tiskovou m. sklonný, MS.)

;

smvné pízn

duch

(MS); some bráni (P L); prosby spravedné (J H.); hmyz strolný

(stroliti

ohlasu tvé

=

dohromady

Musy (MS)

;

úkojném

setíti; Put); v

mee

vražné

(K pok.)

;

do vý-

molné hloubi (FD.); v xávratném koie(Pot.); zdobné (Kaj.); prázdnost k nebi zorné chýše (= zírající; Tr; ve st.

adj.

xískný byl

zorní (Kaj

;

odvozeno od zora)

Marek pejal

významu =- co bych víný Marek má: virové

i

co

toto

eho

;

tu vyzískal).

tn

bych tu

slovo z dialektu

Za naše adjek.

(Pot).

Mnohá z tchto adjektiv jsou nám bžná; snad se nkterých užívalo již

nyní

všeobecn

ve starší

dob,

156

teba že na to u Jg nebylo dokladu. Je práv tenta druh slov nejsnadnji utvoitelný posud ješt cit jazykový naše spisovatele pudí k utváení nových a no;

vých

ale

pímý vHv

pro

moderní mluvy

naší

teba bez pímého

dostati

se

Do

podobných.

adjektiv

mohla

jeho

svdí

vlivu

Markova na

že

okolnost,

ta

u pozdjších básník, jimž Markovy básn byly velmi dobe známy (na p. u Celakovského, Kollára a j.), kteí pak v témž duchu tvoili dále.

mnoze

objevují se

Podobn nkterá

píslovce, nyní tak v naší

derní

ei

nap.

podle tehda utvoil analogicky

mo-

již

u Marka;

A-o/?f/«,

jež vykládá

bžná, nalézáme

básnické

v poznámce »=: tolik co kdy« (Ar. Th.); u Marka jsou i

F D.) Z homo (k

zkad,

adv. xtad,

uvádím

klých

:

jiných se

neobvy-

adverbií

bomo vzhru

pne

Pt.); klomo inil pokoru (Žel). Za naše výrazy pedložkové nkdy mívá prosté na p. dávyiem uplynuli dnové (P I.); na kon jsem spchy vsed (Pt.; jindy má za to: na pospch, Žel) f/n
;

Uhr. mat.) a Staré

j.

eštiny

Marek pidržuje

se

asto v tom,

že slovo skládá s jinou pedponou, nežli je

p. hra

nám nyní P I, Tr.

na (my máme pod jívy okrovém (= píkrov Dur.) otrapa (?L H); tok s ohnm v ^johod (=shod; Žel); její libé rs:hledy (= jjo-. Kaj.); na t-^chodu (=wý-, P II.) í^pímo íívolnost (= nevázanost; P I.); nezvolný (t.)

bžné a

j.)

;

jen

z-bra, ;

;

;

k pecím

P od

a

I.

té

(Žel).

j.);

Slovesa: Žižka ostal troskotati {^jje-;

_?9ohyne-li

(=

xa-\ Výr); milec byvší slíben

ženy (:^ob-; Kaj.); .ssedá svt (ek.);

skrejši (Cek.);

Cít pak

erv

se

tento

ti

:ídlej

v srdci marodil (Pt) a

rozdíl

mezi eštinou

j.

v.

novou a

157

jinde; na p. starou básník podobn odchyluje se pi neroA^etném celování (ne-s-; L H) neopatrná píina (L H) tlem ^jz-oinknout pes vodu (L Hi; co i

;

;

ke

promyká skrze

se (=-

pi-

Kaj);

;

e^chtíc ze

(Pt.)

;

(Cek.)

;

svta (=

zkrocuje

za-

víru

by Dédal

I.)

ek.)

t

stela

jám

hlavu

(F D);

;

hesperu ?n'ruje

^ípjil .r

blíží

asto

(Výr.);

panošemi se ííhovoe

s

;

(L II)

vtipn

;

se k sídlu lásky

;íkvapila

(Dur.),

v

sebe z-o-

(= pi-

^rmoucené

(Pot); ;todj ptactvo (Výr.); ^ípokoen jest válek

vdce

(P.

tonuly

S

smrti

ochystav se chopí zbroj

;

ml

F D)

kídel

myslila moudrost (P ;

(Cek.)

.skrášlenuu

k pok.)

{ne-u-

dvojí

V

hnusn stvoím

;

FD);

;

až

se

pedponou lod k Hebru :

básních Markových

vrstevník pehojné

si o ž e

(Put.)

^uí (=

;

lod na-

;

neu-

Pt.)

roz- jw- hnané (F D).

vyskytují

niny a

s r

se jako u jeho

aženin

y,

ped

Marek v tomto tvoení byl vzorem mnohým jiným básníkm, zejména Kollárovi. Takové výrazy složené jsou rzného druhu. Pídavná jména sražena jsou z pedmtu a místo slovesa utvoeno pídavné jméno, z pravidla jen ve složenin bžné; jako: vže nebenosné (Tr; Marek pejal je od pedchdc); kmete snlcejemufi (J H; k tomu podán výklad v poznámce ve Slovesnosti Jungmannov = »kdo srdce jme, jímá. Jemný též slov, co se jímati dá; odtud penesen tolik co píjemný; nap. jemné stáí«); hráxorodijch bitev (D. log.); sen hoekojný (L H) hlasy uchohudne (U hr. mat.j jazyk Slavohajný (M S) Junonou blahostrdznou (F D) duševlddnd Troje (J H) koráb vodovlddný (Ar. Th.) v vlnohitné vod (F D). Nkdy Marek takových slotím

i

nyní

již

neobvyklé.

;

;

;

;

158

výraz pedložkových; na p. hohobohem spojující; ek.); vodovratný chvat mne ujal (= po vod vracející; Pot). asto Marek tvoí podobnou složeninu místo genitivu jakosti; na p. k\m dobroplemeniu) (?\xi)\ tmavohoré Tatry (D. log.) mnohasluchý zástup (Taj.) chýše tnnoholidné (Tr.) mnohodýmnou (F D) Ženin užívá místo

pojiiý duch

(=

s

:

;

ob

;

níx^kokrové Chartouzy

sedmihradij pokraj

(M

S)

ženo

;

i

moem

rychlotoká Jizera (Dur)

;

(D. log.)

o hijkotvárném

= tohk, co

Vel.j

;

slabodušnému Neechu D v poznámce vylo-

muži (F

;

býka podobu mající

vodomiitmjm (F D)

t. j.

Minotaurus)

jediný živoich

;

lovko-

diisnij (Pot.)

druhu jsou složeniny v tchto píkladech

Jinélio

kde

moská lukotvorné ioH (F D; vyloženo „na zpsob luku«); v hromobitné dob

zátolva se

v poznám. (== v níž

9.:

hrom

bije;

Our.)

;

kruný (= jako

skálokutý

skála; Pot.)

Ze substantiv uvádíme nkterá xlokon (L H) centauri)

;

zvíat, jejichž

psohlav

vka

;

dvouúdníci (vykládá

rukodání,

bimembres,

lodívracení (F D).

jmen nebylo

{=lldi\í['&Qh)

nezvyklejší, jako:

=

2i

v

eském

t. j.

Z moských

jazyku,

pekládá:

šttinoxuh (= Klipperfisch)

;

lo-

nazývá vidlonozcem (Výr.)

Tchto

složenin, jež

asto

protiví se

duchu jazyka

eského, Marek tvoí znaný poet vzhledem k našemu jazyku nynjšímu. Ale za jeho doby byla tato snaha všeobecná.*) *)

Wékterá slova, utvoená Markem, zajímavá jsou tím, padlatelm Rukopisu Králodvorského.

že sloužila za základ

O Markovi ovšem

není

jediného positivního

dokladu, že

by

159

Co Marek srostlo.

Zásoba

nebo odjinud pozdjších »

v

ei

básnické vytvoil, plynulo z hlub-

To

jazykového.

šího citu

slovní,

prvn

plodech

Omylové* a

s

jeho

pejal,

vyskytuje

prosaických,

» Divadlo

také

bytostí

úpln

kterou on bud znovu vytvoil

z

též v jeho

se

hlavn v pekladech

Tmito dvma

ochotnosti*.

samostatnými spisy jaksi pro eskou literaturu uzáko-

ml

njaké úastenství v obou padlcích. Domnnky, proMarkov pi tchto padlcích, opírají se hlavn vyšší cenou jeho básní, nežli jaká byla v básních vtšiny jeho vrstevník. Mohly by se ovšem ješt zvtšiti zvláštní pro slávu svého jeho skromností a malou ctižádostí osobní národa byl hotov podstoupiti vše, té byl schopen obtovat též své jméno básnické. Mže se poukázati též k tomu, že práv po objevení obou fals Marek pebtáv.t být inný v básnictví. Ale to vše jsou pouhé domnnky, postrádající nezvratné pe-

byl

nášené o úastenství

:

svdivosti.

Za to nelze upíti, že básn jeho byly v mnohém ohledu vzorem jak po stránce formální, tak po stránce slovné. K nkterým parallelám mezi obraty Markovými a obraty obou Rukopis bylo ukázáno zárove s jinými parallelami již jinde. (Athenaeum, III., str. 273 a n.) Ukážu jen na nkterý shody mezi jednotlivými slovy. Mezi tmito uvádí se zvlášt adv. druhdy fskály ohromnji druhdy stály, druhdy milé bylo pohledání, Tr., tak i Kaj., P I. a j.); správn užívá ho v tomto obratu: skutk prázdná druhdy nezstanou slova, P I.). Ale tohoto slova užívalo se v tomto odchylném významu v celém my kruhu Jungmannov tak na p. píše Vetešník ti hle >Vetešník Markovi*, Prvotiny, 1814, str. jsme druhdy byli 113). V Jungmannovi má pvod adv. zkad (Ráj), jehož užívá zkad okem vléci volno po Marek: pes skalí behv i ., Marek vykládá je v poznámce 8. zkad, pol širokém moi obyejné; F D). Tomuto adverb. odkud. (I u skad utvoil korrespondující s/a/=ztad vidím (Ar. Th.) Podobn pídavná jména, jež u Jungmanna doložena jsoiL :

\

!

;

.

;

=

.

:

ech

160

uje, co vytvoil díve. Výtvory jeho v dívjších básních vnikly ovšem k mladším spisovatelíim, kteí od nho

mnoho pejímaH

elakovskému a KoUárovi). O V. AI. Svobodovi piznává to zjevn Rybika (c. d., str. 400j, a citem jazykovým Marka z da(ukázal jsem výše k

Staí tu jen

leka nedostihoval.

RKým

jen

prohlédnouti

celou

si

Jungmann musel pidati

kterou

stránku vysvtlivek,

nebo doklady pozdjšími:

hadlivý (hadlivou

roz-

mailost, Výr.; jinde je Marek vykládá:

mezi tváemi v té ošklivý* Pot. u Jungm. potupn, hadlivé rot »hadlivý zlobný (bohem kdo hadí« (J. ex. prior.); hromný Žižka (Tr.^

=

:

;

=

;

;

zlobným, atd.

;

zlobaé

rány,

Výr.;

zlobn spáchal

Ze substantiv: svou píští (ve

Ar. Th.

zradu,

velmi asto).

smyslu

= dívka

(Pí.; L. H. a

blahost

ztepilou

tuto

:

7-obu\

mor.

j.);

sic;

et

roba

Marek

k tomu dává výklad: >= štíhlá dívka. Tak staí« (což týká se významu ztepilý; koí(= pád) mezi kotem (Pt). I vlastní jméno cdboj = zabití podle Záboj má u Marka doklad v obecném :

;

:

Smrt

•polštiny:

mla

Fjlis z

lásky hosta Demofona, on k záboji

Pi slovesech vidíme tutéž v R Kém, i u Marka jako u mnohých jiných jeho vrstevník: domnívajíce se, že slovesa, která se vyškytají nyní jen ve složenin, pvodn musela býti jednoduchá, zavádjí tato; tak na p. spolené jest obma sloveso dal

N^inu,

ruku dala ona (F D).

snahu, která

se

=

u-:

kázati (m.

veso

jeví

vci svj

míšeíi- ret

se s

kží zraku; Pot.). Toho rázu je i sloretem druha mísí (Cek.); sml naíkat

svou slzu v slzy moje míše (F D). V obou shodují se i jiná pejatá ze starší eštiny, jak uvedena jsou výše. Jungmann má bez dokladu i sloveso zírati odvaha mu z oí zírá (Marek vykládá rr déle zíti, hledti); zárove parallela s RKým je :

v tomto dokladu: obzírá titi,

ohledati

sloveso

breeti

(Pt.).

širý ostrov

Od Marka

(tvj ocel by se v

sloveso odpraviti

se

také u Jungmanna).

(=

vyjíti:

celém; vykládá

pochází

mé

i

krvi

z jizby

ven

»=

opa-

nesprávn tvoené brocei, Kaj).

se

;

dále

odpraví, Kaj.;

161

k jeho básni »Xa mír Evropy« (Slovesnost z r. 1820). Tmito peklad)' však Marek svj nový fond básnické

ei (od

uinil pístupným též širšímu toucímu obecenstvu

Marka pocházejí na p. v obecné

bžná

mluv

slova jako: (divadelní) ochotník (od

utvoeno) a polesný^ jež navrhl poprvé ze štiny pro Zieglerovo

Hbilo.

(List

»

a

Lesnictví «,

Markv Jungmannovi

nyní tak

Marka

nov

starší

e-

se Zieglerovi ne-

z 15.

b.

1818.)

Jak vidti z pedcházejících odstavc a jak ukážeme ješt pozdji pi Logice, Markovi ve vývoji eské ei spisovné pipadá veliká úloha. A kdyby eský jazyk jen desátý díl z toho, co se od Marka ujalo, byl pijal ve svj živý obh, i to vážilo by již velmi mnoho. Pravda, tch 200 300 slov, která Marek uvedl v naši spisovnou, ztrácí se proti tisícm význam ostatních, nacházejících se v zásob jazykové vbec Ale nesmíme

—

e

zapomínati, že na oné

zásob jazykové pracovaly nesí-

Podle ruštiny Marek zavádí tvar byvší: (milec drahocenný)

Jmenný tvar adjektiva v pína zem nahou vržen (Výr.); jméfio polu-

byvší slíben od té ženy (Kaj.). vlastku

:

nak

klatbou

ení*

mohou

být

lovk

vzdech

nebylo

obtíženo

(P

II.).

Jiné

obraty

klíem k vykladu nesprávných vcí v RKém: jinoch

jsme se vzdáti (m. vzdávati; Pot); paní, jenž neví, co se zdí (= dje; Žel.). V básních pozdjších Marek s úmyslem následuje zpsob mluvy v RKém na p. na zlat roun (L. H.) plápolá ;

nekonení?,

dovav

(L.

:

vci rznJ tajené (D. log. H.); more mutní? jeí (L H);

svítíš jiskrní?

;

;

dívku dychtiví? náslelaskaví? se

klo

(L H);

(L H).

básn Markovy, dobe eským spisovatelm známé. Dležito bylo by obzvlášt pvodní vydání básn »K dosednutí Jos. Fr. HurKrom

toho nedostal jsem do ruky nkteré

tehdy velmi

dálka na stolec biskupský.* Jakubec: Ant. Marek.

11

162

V siné generace po tisíce

let.

Jednotlivci ve tvoení jazy-

kovém pipadá vbec velmi malý

podíl.

Tak neobyejné

ve spolené práci jazykového

úastenství jednotlivcv

tvoení, jako pipadá velmi

mnohým

z našich

buditel^

zídka pihází se v rozvoji mluvy nkterého národa. Je možné také jen za podobných pomr když vývoj jen

:

jazyka uritého národa daleko zstal za vývojem osvtovým.

Tu všechna pée

níkv

odborných spisovatel upjato je jedním

i

spje k jednomu

cíli:

a úsilí vedoucích

duch

bás-

smrem,

zanedbaný jazyk

obohatiti

spi-

sovný, aby vyrovnal se stupni vývoje u jiných národ.

Tato neustálá práce v uritém oboru pivádí též ne-

Ve šastném rozhojování daného fondu jazykového mli jsme u nás mnohé zástupce obyejné výsledky.

pímo

Proto dobu prvních tí

geniální.

smíme

našeho probuzení vším právem

dobu jazykového rozvoje našeho. Byl

to

ty

desítiletí

pokládati

za

nezbytný stupe

dalšího rozvoje osvtového.

Dkladnjší studium nám všelijaké zjevy,

kládá

této

stránky jazykové

vy-

v jiných litera.turách se ne-

objevující.

Z

této snahy,

ského jazyka,

eských

rozhojniti co

vykládáme

básník

práv

si

o

možná daný fond e-

na p. slovnou

všeobecné

ást svých

úsilí

básní.

Skoro každý básník tehdejší pracuje usilovn o slovníku Puchmajer, Jungmann,

Palkovi,

Marek,

elakovský,

Purkyn, Palacký^ Šafaík obrátili svou pozornost k názvosloví vdeckému. Snahu tuto oznail Kollár ve svém epigramu » eský Kollár;

Parnass«

mladší uenci, jako Presl,

(z

r.

1820):

»Gramjnatici k

nmu

básní pod paždím

tam klusotem na

s lexiky

poetice jezdí;

táhne dol.c

163

Byla

ovšem

to

pirozen

eské literatury. nám však i mnohé názory by nám nepochopitelné. Vy-

z tehdejšího stavu

Tato snaha vysvtluje tehdejší, které jinak byly

nám

svtluje

ale úsilí toto plynulo zcela

satira,

víru, že se

snahu po všeobecné

uskutení

ei

slovanské a

Tehdy

tento volapiik Slovanstva.

pejímali velmi mnoho z jiných jazyk slovanských. Kde eština nemla svého vlastního významu, sáhlo se k jazykm slovanským nebo se pimeným pro zpsobem utváela slova nová bu na základ domácího

n

A

slovanského.

mrou

na základ jazykového fondu

nebo

fondu jazykového

pokusy

tyto

potkávaly

takovou

se

úspchem. Slova pejatá z jiných jazyk slovanských nebo nov utvoená ujímala se naped v lis

teratue a

pecházela do živé mluvy,

z ní

zdomácnla navždy. pvodcové tohoto snažení museli nní, že by

toto

pejíti v život,

že

nežli

býti utvrzováni v mí-

pejímání hojnjší

mrou

by se jazyky mohly

že

u nás

aby

Co tedy pirozenjšího,

mohlo také

sblížiti

též

po

stránce hláskoslovné a tvaroslovné.

11.

Markovo s

úcastensivi

pi

yungmannovl

Slovníku.

Markovy zámry

upravením eského pravopisu a pokusy v oboru eské mluvnice.

Ze všeho

literárního

pilnjší sluší pokládati jeho

mannov *)

psobení Markova za

nej-

úastenství na Jung-

slovníku.*)

Nechtje o

podrobnji vylíeno,

této

vci

široce vykládati, co jinde bylo již

odkazuji k pramenu,

úast Markova pi tomto

díle

kde zárove vyniká

Jungmannov:

Život

J.

11*

Jung-

164

Na monumentálním tomto tvrtstoletí

skoro

všichni

pajíce jeho

veliký

význam.

smíme

poítati

mannovy. Již v

tehdejší

chá-

eští,

literáti

celé

Marka vším právem

Ant.

pomocníky

nejhlavnjší

Jung-

*)

seminái litomickém Marek byl Jungmannovi

vedle jiných tešníka)

mezi

pes

díle pracovali

druh

Kramáe

(V. Káry, Jos.

pomocníkem v jeho dlouhé

a Fr. Ve-

práci slovníkáské,

jak sám doznává ve své autobiografii (uvedeno výše).

Postup práce této Jungmann vedl

žákm

tak, že

svým

dal nejprve vypisovati jednotlivá slova a výrazy z Do-

brovského nmecko-eského slovníka. strany: uitel, že

a

mu

žáci, že se utvrzovali

Tím

získaly

ob

ponkud pokraovala,

práce jeho

ve správné

mluv

eské, v níž

pozdji Marek zajisté patil k nejpednjším znalcm; vnikl v povahu jazyka eského a pi tvoení nových

ml dobré a jemné povdomí jazykové. Když Marek osvdil se tak znamenit v této práci, rozdlil se s ním uitel jeho brzy též o práci, která jemu samému pipadala; svil mu totiž nesnadnjší úkol, slov

aby poizoval výtahy slov a celých

eských knih

starších

novjších

i

;

frásí

starších

z

rzných

ml zejména

v libuské farní knihovn, poízené hlavn zásluhou

faráe Maxe, velmi vzácnou sbírku. Spis tchto,

Marek výtah uinil, dá se

pro slovník

slov

zjistiti

manna od Zeleného

z nichžto

Jungmannv skuten

podle korrespondence Jungmannovy

str.

92.

podávám, co k pochopení

a

n.,

zvlášt pak

této práce

Markovy

str.

je

101.

— 115.

Zde

nutné a co tam

není blíže uvedeno. *)

Zelený uvádje na

str.

Slovníka na Marka zapomnl.

HOO. a n.

pomocníky Jungmannova

!65

ada

pi tom knihy tak pracné, jako p. Rešeliv, nkterý Veleslavínv, Dasypodiv a j.). Píspvky Markovy na-

velmi

slušná

a

byly výtahy ze starších slovníkv (na

byly tím ceny, že pochopiv

mnoho

velmi

význam

mluvy obecné,

živé

ve svém

ne docela ocenné,

tehdy ješt

okolí sebral

slov a obratv. Byla to ta stránka, která

v slovnických sbírkách eských vlastenc byla nejchudší a tedy tím záslužnjší.

Od

svých

Litomicích

v

studií

kdy pevzal na sebe

úkol, sepsati

do doby,

až asi

po esku Logiku

—

tedy v dob nejpilnjšího sbírání látky — Marek Jungmannovi v práci slovníkárské byl pomocníkem nej-

vrnjším o

nm

nejvydatnjším, jak

a

nejednou vyznal.

samé, ze které sliboval

úelem est

z

a jedinou veliké

si

Pi tolik

odmnou.

také uitel

to

tom

mu

byl

jeho

zdar vci

pro náš národ, jediným

Nemohl

na slávu a

ani

vykonané práce pomýšleti. Pracoval více

nežli šest let v

témž domnní, v jakém byl

i

Jungmann,

že sbírkami svými obohatí pipravovaný slovník Palko-

viv;

teprve pozdji, když rozhodl se Jungmann, že sám vydá výsledek nekonené práce slovníkárské svým jménem, Marka mohlo povzbuzovati vdomí, že pod-

poruje prací svou zásluhy svého pítele.

V svou

trudnou práci slovníkáskou Marek

jícího díla

jeho.

Se svým pítelem

duší. i

zoufalost nad ohromností

Neminulo

tém

listu,

vžil

sdílel radost z

aby v

se celou

pokrau-

a nekoneností

nm

Jungmann

Markovi nedkoval za nové a nové píspvky. S nejvtším povdkem pijímal slova z obecné mluvy: »Bez toho ješt veliký poklad máte za sebou ve slovích a tiik dím horáckých, kterých jsem pepsati sob opo-

166

minul byv

té

nadje, že se ovšem ve Vašich rukou ne-

ztratí.« (List 30. pros. 1808).

1810) vybízí

jej

»Má

:

Podobn pozdji

hlavní

nadje

(18. dub.

a potšení jest

Národní slova, který Palkovi vydati míní a o kteréhož vydokonalení postarati se Vás

co nejsnažnji

prosím

a žádám nejvíce sbírkou živých mezi lidem slov, v

emž

Nmci

pispti nemohu. « Kterak žádostem ochotn vyhovoval, toho dokladem je Marek takovým list Jungmannv (z 30. list. 1813): » Vaše pkná sbírka pevelmi tší, nebo to jest z užívání obecného

já jsa mezi

m

práv, eho se nám nedostává. Já, bohužel, málo takového co nasbírati mohu a nebudu míti (a pijde-li to

co

kdy ke konci!) žádné jiné zásluhy krom, že jsem, jiní nasbírali, opsal.

práce

té,

ponvadž

Vy, zlatinký! nejlépe

jste již tak velikou

cítíte

nesnáz

ást její podnikl.*

Brzy již byla pomoc Markova tak znaná, že jej Jungmann poítá k nejhlavnjším pispívatelm. Tak píše 12. záí 1811: »Na Vaše nové výtahy se tším.

Vru

krom Lesky (jenž prý pemnoho a pomcek dal Palkoviovi), nebude nad Vaši a snad i mou pomoc«, a po tech msících, 30. pros. 1811 píše mu opt: »Za slovíka dkuji. Vy jste tak myslím

dobrých

pilen,

že

Vám

místa obsahují

sotva i

postaím. «

Podobného smyslu

pozdjší dopisy; tak

z

8.

pros.

1812:

mn

>Pemilo býti miisí, že se velkomysln i napotom k Slovníku obtujete myslím, že co (vyjmu-li ten zstatek po p. Procházkovi a nco tch materialií od p. Dobrovského) my dva sebereme a udláme, toho nejvíce bude. Ostatní se založenýma rukama na nás ;

—

koukají a naše jednání

Po

osmileté

práci

—

schvaluj í.«

doznává

Jungmann Markovi

167

»0d Vás,

25. led. 1815:

mi

pomoc

se

Na podzim

dodržíte. «

se s

Puchmajerent

uspoádání slovníka (Puchmajer chtl,

usjednotiti stran

aby se

i

Jungmann nemohl

téhož roku, když

posavad nejvtší

nejmilejší,

doufám, že

stala a

podle koen, Jungtenáe neodborn filologicky

etymologicky

sestavoval

mann pak maje na

mysli

vzdlané, chtl je uspoádati abecedn), utíká se starý

k mladému žáku svému

pítel

»Vy

mj

vždy

jste

as, ani nepíše,

mnohem

plánu

Nad

on prošel.

abecednímu

Nebude-li ochotnjší, vyvedeme sami, co

by

to

lépe

mžeme

o tom se dále usneseme. Když konen sebraná tou

mrou,

že vydala

.

Až mne v Praze

oblíbili.

již

;

—

ale

—

Snad Vy nkterá písmena

kdybyste

ucházelo,

sob

asu

se zdá,

to

nikoli nepistoupí.

myslím, že na Vás drahná ást ješt pijde

skládati

dlouhý

již

od toho

já

:

slovaské

v

B

literu

dostal-li ji ili nic,

více napsal, nežli

mému

že k

pomocník

nejpilnjší

Pachmajer maje

P.

té naší práci.

novým návrhem

s

látka

.

navštívíte,

Jungmannovi

vzrostla

na veliký slovník samostatný

a když Palkovi nechtl pistoupiti na návrh, aby vydal slovník

odhodlal

spolen jménem spolupracovníkv, Jungmann se vykonati dílo to samostatn. Tu úast

Markova a

dvra

Jungmannova v jeho

síly

dosáhla

takového stupn, že v mnohých vcech utíká se k

o poradu, že posílá nutí a chce, aby

nasbírané,

aby

mu uspoádanou

zárove

vateli v díle,

kdyby

ním

slovník

celý

Jungmann k Markovi dovrší:

s

ml

»Za cedulky

ujal se

mohli

pohlíží

poád lni

vydati

látky

spolen.

jako k svému [pokrao-

umíti díve,

jménem

nmu

látku k pehléd-

vlasti

nežli veliké dílo

nehodn

díky

168

dostanou se Vám jestli umru díve Vás, vzdávám opt zpátkem i s mojimi, a na Vás pijde vydávání té náramné práce, do které Pálko vi nekousl hrub. ;

(List ze 4. led.

A

1818.)

když Jungmann obrovskou

pílišn byl unaven a skoro zoufal, vida jak daleko ]e ješt svého uskutenní, chtl Markovi pedati valnou ást, aby »Vy, akoli slovník díve dokal se vydání svého: denn také oukol všeliký na Vás eká, pece mnohem volnji oddychujete, a z toho ohledu pál bych, kdybyste, což já v takových okolnostech nikdy nebudu moci, jestli ne všechen ostatní,"

níku na se

Vaše také vice

vzíti ráili.

bu

dílo,

vydavatelé

prací

aspo

drahný

díl

Slov-

Jest to beztoho již z velké ásti

tedy ješt z vtší

aneb aspoií

všecky materialie do pytle

;

bume

zašij u

a odešlu,

z polo-

Já

vypracovatelé.

neb

Vám aspo

Tím echové díve tšiti se budou moci dokoslovníku, než Palkoviv jest.« (List Jung-

co k jedné neb druhé litee potebí bude.

tolik,

se stane, že

nalejšímu

mannv

z

10. led. 1822.)

pátelskému kruhu spisovatelskému byla veliká úast Markova pi Jungmannov slovníkáské práci známa, tak že ho pokládají za skuteného spolupracovatele. Tak píše na p. Vác. AI. Svoboda I

bližšímu,

Markovi

(15.

záí 1817,

M.,

r.

1887,

»Což pak vy, pane brate, dláte? s Slovníkem pišli? Brzo-li jej obdržíme Ale Marek, nechtje píteli svému

str.

Daleko-li

zasloužené a maje více

dvry v jeho

penechal vypracování velikého novi.

díla

62):

již jste

?« ubírati

síly nežli

slávy

on sám,

úpln Jungman-

169

Marek nezapomínal na Slovník ani v pozdjších Tak ješt za tisku zasílá mu doplky Jungmann dkuje mu za dodatky ke Slovníku na p. v list Skoro pi samém dokonení Marek z 30. led. 18.35. o Jungmannv Slovník vedl ješt péi vidti to z listu Jungmannova (ze dne 27. ce 1838) »Za poslané pobrky slušné díky vzdávám a do poslední doby vyjití Vám slovník prosebn porouím, jestli kde co ješt naleznete, abyste to do supplementu laskav podati dobách.

;

;

:

ráili.

Markovy

Zásluhy

v

Pedmluv

(na

str.

okresu

spisovatele,

vdností jmenovati z

knih rozliných

nasbíral, že

býti

by

Slovník

tmito

Jungmann

slovy

:

vytkl

Výborného

»

známého vbec v poetickém a

však Ant. Marka, sofickém

o

IV.)

pítele mého,

dlužno, jelikož on

sám

a z obecného zvyku po

z nich

filo-

nejvtší

s

vjtah mnohá léta

tolik

samých neskrovný slovník složen

mohl.«

Pohnutlivé je slovo Markovo, kterým

pidává se

k prosb nkterých vlastenc, aby Jungmann piložil

svj obraz ke svému dokonenému se

skromn

lerie

dílu

(Jungmann

že by tam musela státi celá ga-

omluval,

portrait a zejména

Markv): »0

skromnost Vaše pílišná vyhýbá,

ml

emuž

tom,

se

jsem v Praze

hned s Vámi jednati a Vás podle pátelské moci své nad Vámi k svolení namlouvati, ale hledaje píhodné Éeknu doby obmeškal jsem se se svým úmyslem.

—

jen

tolik:

synm,

a

Jste

náš

otec

—

uite

radost

vdným

Že tak rád Vaším obrazem vzpomínáte na nkteré pomocníky své, je ovšem šlese

tší

i

s

chetnost duše následování hodná,

!

ale zásluha jich

tak

170

vzdálená

stojí

za Vaší,

že ani stý

svtlosti na ni

díl

nepadá.*

studiemi jazykovými, zejména jazyka eského. Než

V

i

Marek hojn

jinak

se

obíral

eskými literáty o výeského jazyka stál ovšem na téže stran, v jejímž ele bojoval Jungmann. K tomu smoval celým svým vychováváním i dosavadním psovoji

tehdejších sporech mezi

a vzdlání

bením

básnickým.

chce-li

literatura

pesvden,

Byl

jeho tvoiti

platný

jazyk

eský,

lánek v

etze

že

jazyk kulturních, musí se dále vyvíjeti. Vnjším zpsobem projevovaly se rozcházející se názory ve známých sporech o eský pravopis. Strana klassicist s Nejedlým a Pálko viem v ele, která hájila mínní, že jazyk eský má bráti za základ jen starý poklad

ostatních

jazykový, pidržovala se též tak zv. bratrského pravopisu (po

c,

s,

z psali vždy

y,

pak spojku

i

vždy jako

y).

tomu druhá strana, která žádala rozhojnní jazyka eského na základ jazyk píbuzných, která libovala si též v hojném tvoení slov nových, užívala Naproti

pravopisu

analogického

(asi

našeho nynjšího), jehož

V

tom vidli vtší záruku Hlavním vdcem této strany jotist (kteí chtli, aby se psalo po c, z, s tam ^, kde bylo podle analogie jiných jazyk slovanských po právu), byl J. Jungmann, v mínní o prosodii Jungmann byl proti Dobrovskému. Jungmannovi i Markovi musely se zalíbiti pravopisné zásady Dobrovského již z toho dvodu, že byly sdlány na širším základ filologie slovanské, že tedy pravidla stanovil Dobrovský. dalšího rozvoje jazykového.

a

171

zámru

se více jejich

blížily

alespo co do pravopisu. Pokud šlo o pouhou vážnjší

k

ústupkm

sám

v té

píin.

do formy a obsahu na

listech

mínním

s

»klas3ické€

ním

s

i

eské

literatury.

Marek nad míru ener-

í

Naše doba ovšem už dávno rozhodla,

gický.

svému

píteli

Ale jinak bylo

dob

Jungmann a

byl

v

radí

obzvlášt roz-

aby zachovali svor-

kde ypsilonisté chtli úzkostliv stanouti co

o jazyku,

Tu

literu y, byli

jotisté velice ústupuí, jen

Junginann

nost;

o sjedooceaí Slovanstva

stano-

visko bylo správné.

Tyto spory

mly jako

všecky jiné vedle svých zlých

následk i dobré; nebo jimi se názory tíbily a pesnji urovaly, nov tvoená slova podrobovala se ostré

pehmaty nerozvážných novotá, podobn

kritice;

konservativc

ztrnulost

se mírnily

houževnatost klassicist dlala

Atak

vnikalo se hloub v ústrojí jazyka

z

v

se

dlouho

eského a vtší

eskému

úmyslem

oboru eské mluvnice. listech

zvlášt

protivami,

vtší a vtší ústupky.

prohloubení látky dodávalo jazyku

Marek zanášel

jako

vdeckosti. vydati

Naped

spis

stopujeme

Jungmannových zmínky o pravopise. Již

30.

list.

1813 schvaluje Markovi jeho zámr: »Pravopis njaký pro uitele jest zajisté chvalitebné podaiknutí. Já posud

nevidl

Paízkv

v loni

vydaný a nevím, jaké

jest ceny,

Dobrovský ho tuším pešel. Snad by i ten ponkud se máte úmysl, spolu hned krátký výtah gram-

hodil, ili

matiky Dobrovského vydati ?«

mann {hlavn

mladého pítele, Dobrovského,

písma, jímž

by se

Zárove pobádá

aby pedešel ostatní Kopitara

a

Lind)

dali sjednotiti všichni

v

tu

Jung-

uence návrhu

Slované ra-

172

Marek také hned

kouští.

pro hlásky,

které

cyrilským, jako bylo

ho žádá, aby vaníi. (L.

svým návrhem

se

pišel. Sáhl

máme oznaeny hákem,

od jiných navrhováno. Jungmann

již

vdomí

nic nepodnikal bez

nedatovaný

k literám

z

V

1814).

r.

ostatních Slo-

pozdjších

listech

Jungmannových dje se o tchto pokusech nejednou zmínka. Tak zejména v list ze 4. máje 1814: »Vám, jak vidti, orthografie na srdci

Kéž spli

Vám mohu pispt a pispíváte

vrtkavý a bázlivý.

nám

leží,

v oné, jako

jako

Vy

mn slova. mn pi-

jste

Ale já v té vci jsem z istá na se

v tomto!

nem

Bychom my

námi Slované držeti budou? Pedevším by se s nimi, alespo s uenými jejich, na slovo branými, o to jednati, neb co se usnesli,

kdož

za

to,

že ostatní

s

Xic neslyším, jak daleko

zajednalo, dojednati musilo.

Dobrovským, Kopitarem a Lindem pišlo.* Jak vidti, byl to týž pokus, s kterým brzy po tom to mezi p.

vyšel na svtlo V. Hanka. *)

Z tchto novot pravopiseckých Marek, zdá se, brzy Snad k tomu pisply nerozvážné pokusy novotáské, jaké objevovaly se v tch letech v Hro-

vystízlivl.

mádkových Prvotinách.

Aspo

vyslovuje se

nad bez-

Nkteré stopy tohoto zamýšleného pravopisu máme Markových Jungmannovi. Jungmann v jednom list nadhodil Markovi, že by se mlo zjednodušiti zejména ou a ú. Marek pak uritou dobu píše ve svých spisech po zpsobu staroeském za OM - M, za á - ó (na p. list z 28. ce 1815). Jinde ukazuje, jak podléhal nkterým jazykovým názorm své doby, kterými pozdji tak se stal povstným Kollár. Píše v list z 28. *)

v

listech

dub. 1818 Jungmannovi:

*Pro

ale

my domnlí Attikové

z vyš-

tvoíme, íkajíce hráza m. hróza, vái místo v oi, ili nás jednou posedla mudrování a nenechavost?* ších hlásek nižší

173

uzfinou anarchií, jakou v pravopise provádl ve

svém velmi Hromádko ro;;horlen. vídeský Tak asopise píše o tom na p. Jungmannovi v list z 3. íjna 1815

-.

»Jeho vydávání jest

asem,

toho

jakž

úsilím jen nízkého

odtrhnou^'.

híšné, a pakli

ale

nadje malá, tedy stupn dosáhne

se nepolepší

se

—

Podobn

o rok pozdji

vším

svým

lepší hlavy se

23. pros. 1816):

(z

»Ty jeho (Hromádkovy) noviny jsou tak syrová a nezáživná

krm

.

.

.«

Z tchto rzných píin

pokus

Marek

asi

od všelikých

o novou orthograii upustil. Za to tím pevnji

utkvl na úmysle napsati eskou mluvnici. Svdí o tom zvlášt odpov Jungmannova (z 15. ún. 1815): »Do Mluvníka atoy se kdo pustiti mohl krom Puchmajera a Vás, pochybuji s Puchmajerem nemnoho tedy Vy to uite. Mnohý radji erpati bude ze zdroje slovanského než z nmeckého*). Máme tedy potebí Národního mluvníka, a ten by Dobrovského zeštný býti mohl s nkterými pn\kvky« Zejména prý je

—

:

.

žádoucí

.

.

Mluvník pro školy eské.

Marek také

zanášel

již

tímto úmyslem, jak

se

svdí nkteré

zcela

urit

a

vážn

listy:

»S

mým

jeho

—

Mluvníkem budu sem a tam na rozpacích maje Dobrovského za základ, nevím, pokud bych sml jeho obšírnost v etymologii následovati pak neuritost užívání y 3l i \ pednjších slabikách musela by se

—

lépe vylíiti a opsati, po

átku

slov že již

mén

píše

*j

echové

on zima

Jungmann

c,

má

—

tu

;?^

a 5 on praví

rozdílu

a

initi

cizí rozdíl

sice,

v za-

neumjí, nic nedav

dlaje,

na mysli Dobrovského Lehrgebáude

der bohmischen Sprache, vyd.

r.

1809.

174

Žádného pravidla ani o jednch ani o druhých. Bylo by potebí všecky na ?/ z Ruského Slováe vytáhnouti^ aby tudy mýlkám vyvarováno býti mohlo.« (List nedatovaný, 1815). Z toho zárove vidti, až do jakých kons jazykem ruským náslePodobné zmínky o pipravovaném spise mluv-

sekvencí chtl Marek analogie dovati.

nickém nacházíme i v pozdjších listech. Zatím však staly se o sepsání podobné mluvnice,

eské pokusy

rychlejší s jiných

stran.

Byl to vedle

Novotného hlavn Hankv » Pravopis eský podle základu J. Dobrovského «, který podle nmecké mluvnice a pod dozorem samého Dobrovského pracoval a také jej r. 1817 vydal. Marek se o této práci spisku

faráe

Hankov dovdl

Jungmannova z 13. dub. eskou mluvnici upustily ho Jungmann hledl pemluviti, aby pi svém úmyslu

1815) a od svého

a

(z

listu

zámru

psáti

setrval.*)

Jak povolán byl Marek, aby napsal dobrou mluvnici eskou, o tom nejlépe svdí soukromý úsudek jeho o pozdjších pokusech dvou gramatiká eských:

»Malý a Kampelík dal se do dl gramatických s ubohými silami. Psal jsem poslednímu, že u nás majících výborné základy Dobrovského snadno jest dobrý pra!

vopis sepsati, snázeji než chybný a nedostatený. « (List

k Jungm.

10. dub. 1846).

z

Jinak Marek zanechal nám stopy svého studia jazykového v nkterých drobnjších láncích. Tak Prvo*)

O tom svdí

teáy uiníte dti.

Spište

s

Jungmannv

z 13. dubna 1815: »Comuže, kdy píší druzí pro národní mluvník ne zkrácený, ale rozšíený list

Mluvníkem?

nám

podle Dobrovského.*

Pište pro

17^

tiny z roku

M

.

ka

.

1814 (na

Markv,

nýbrž

psobil),

»Nco

tu,

jak veliký

historika, než

i

i

str.

láneek oC

206) pinášejí

Marek, o tom

(že je to

píklady volené

z

svdí

nejen sloh

jeho okolí, v

nmž

jmních

vlastních*. Ukazuje význam mají vlastní jména nejen pro pro etymologa. Nkterá jména vlastní o

odvozená od obecných prý „na první sluch jeden každý uhodne. « iní pak pokusy

vyložiti

nkterá

mén

zjevná

jména vlastní, jež byla od starých zcela nevdecky asto vykládána: »Staí, kteí by nám v té vci mohli vlastn uiteli býti, matných výklad sob dovolovali,, povozovali od »líto jest mi mk. p. Litomice Mlník od mnohých mlejn. Kutná hora od. ice* mnišského odvu, pro ne radji od hlaholu »kutiti« t. j. dobývati kovy; tudy Kutná hora tolik co Bergwerk. ;

Teyniti se jmenuje tolik co

plotiti,

hraditi,

odtud svtla

nabudou jména Teyn, Teynice atd. Újezd v ruštin znamená kraj, cos podobného i u nás snad znamenalo. Kterakou zmnu v ústech nmeckých eská jména brávají, toho klíem nám toto býti mže. Nmec slyše jméno s pedlohem (praepositio) pronesené, mní, že jsou to ástky nerozluitelné jednoho slova, tudy nazve Ktovu, ves na hruboskalském panství, Wektowel^

ech

to

jest

Vše.

ve

Ktov.

Msto

Vše

Páku,

jmenuje Nabschen

Neupakou

Wegstadl nic jiného není

nežli

by byla domakati se prvních

t.

j.

ve Sttí.

pramen

t.

j.

na

na Páku, snad

Žádaná

našich

vc

eských

jmen.«

Marek ve svých

studiích jazykových všímal

si

též.

zanedbávané asto stránky syntaktické, jak toho dokla-

dem

jeho lánek

»Lovec anebo oprava

pohešk

176

proti duchu mluvy eskoslovanské« (Krok nedokonené pokraování v II. d., . I. d., str. 141 ;

to jakýsi

Jest

2.)

pokuse Marek

volil

Pi

brus eského jazyka.

urité

pípady, na nichž

A

tomto vytýká

eskému jazyku. tu i tam i v jeho oprav nyní mohli bychom také vidti »pohešek«, pece celkem poznáváme povolaného znalce eského

chyby proti

Satirický zpsob, kterým své výtky pronášel, mírnému Jungraannovi trochu ostrý, tak že radil k jiné form: »Zpsoba Vámi užitá v napravování poklesk spisovatelských jest utšená, ale bojím se, že nkterým píliš slaná, a snad by pouhý poádek

jazyka.

zdál

se

neb rejstík na zpsob tiskaských

omyl

pízn. Jakým duchem opravy

nesly, vidno

z

ukázky, jak

»vykáaí«

Marek

»ert pichází

:

když

branou, ale

Z palác

móda.

v Cechách kultura

Nyní už v krátce jest,

že

se i

tak

tyto se

káral

zlozvyk

v

putuje

šatech

komínem

do nízkých chatrí.

onom ertu,

tak

i

mód

po

hlavní

tak také

:

nmecká si poínala íkati hokyn ctí a bohdá toto

pastuchy v Holešovicích dojde.

jako po

bude

»onikání« místo

pkných

odchází, vyletí

nalezl

více

U

nás

»slyšej«.

onikání

Strach ale této

hnusné

mnoho puchu v zemi zstane.* O úinku tohoto dosti krátkého lánku pouuje nás i ta okolnost, že neznámý pvodce vnoval mu epigram (echoslav r. 1824, str. 56), jenž zárove ukazuje, že pvodce onoho lánku pes svou anonymitu byl tehdejším spisovatelm dobe znám. »Na lovce*. Hlete! Lovec u jiného všady hanl, tupil vady

hledal, sbíral

177

bedlivji šetil kroku by jinde víc snad nebyly ? v pravém smyslu vydal » Omyly*

Proež a

—

— !

*)

lánek tento zavdal pozdji i jiným podnt k popokusm. Zejm dovolává se ho zejména

dobným

Palacký r.

1837; pejal

188

str.

jej

»

eský Kazimluv«

mezi své drobné

spisy,

(M

Radhost

I.,

— 192), vykládaje zárove, pro Markv »Lovec«

dokonen:

nebyl

lánku

svém

ve

»Ve všenauném Kroku poal

byl

1823 a 1827 nejmenovaný vlastenecký »Lovec« stíhati pohešky, kterýchž nejmenovaní pátelé jeho, pišíce po r.

esku, nepestávali dopouštti se

Oumysl jeho

své.

myslný, slova

byl

práv

tytýž velice

proti

duchu mluvy

vlastenecký, duch dobro-

drazná, však nikdež uráž-

osob se nedotýkající* a pece prý livá, nikde ovšem poínání jeho minulo se s výsledkem, spisovatelé chy»Takž milý Lovec nemaje probovali prý nadále.

spchu, anobrž odložil

zbra

slyšeli

jsme

jeho

i

sice,

sám

se

mnohých

boj

zaal

jej

i

asto

s cizotou,

nabízeli,

stíhán jsa,

Od

té

doby

umlknutí

aby povstana

která neduhy a vedy

mateiny

svými pirozenou krásnou postavu zditi

stran

že se vlastenci našli, jenž

ba že

litovali,

opt, nový

i

a odebral se na odpoinutí.

naší hy-

nepestává, nedbajíce prý, tebas by šípové jeho

.« nkdy jich samých se dotýkali Na Lovce a Kazimluv odvolává se jako na své pedchdce též Jos. Jungmann ve svém lánku »Napomínatel omyl v písemný jazyk eskoslovanský se i

*) Mini se

.

Markv peklad

.

Shakespearovy komedie, výše

uvedený. Jakubec: Ant. Marek.

12

178

(Sebrané spisy

vluziijících.«

a

šlépjích pokraovati, I

224).

Chce prý v

formu co

jejich

nejkrotší.

v tchto snahách svých Marek vycházel ze

hlediska

šího

11.,

volil

pokusích

šir-

gramatických

svých

zejména oporu v mluvnicích a slov-

hledal

národ

nících jiných

Pi

slovanského.

slovanských.

III.

Markovy jejich

spisy

Logika

filosofické:

význam pro rozvoj

nebo

Uinnice a Základní Jilosofie;

íeské literatury vdecké,

zejména pro ustálení

vdeckého názvosloi^i.

Otázky

filosofické

Marka zajímaly nad

uvažoval a rozmlouval o

O

Rád

jiné.

podobných.

otázkách tchto pojednával též v kratších lán-

Tak objevuje

cích.

pedmtech

Prvotinách

na

r.

od

se

1813

nho

rozprava

v Hromádko vých »0 smrti* (Dvojí

rozmlouvání dle Engla). Povídkovou formou provádí se tu

myšlenka,

štstím

;

brými skutky. satira

že smrt je

kterak

V

boly

v

pírod

a strasti

nutná a pro nás

života lze

umleti do-

témž asopise od Marka napsána jest

»Ro z m 1 o u v á n í mezi pravdou

oblíbená to látka stedovká.

Marek

tu

a

1

obratným

logem, ostrou charakteristikou ukazuje na

ž í«,

dia-

rzné pomry

pi kterém pod jménem pravdy všude umí se lež vedrat a udržet. Týmž duchem psáno kratší pojednání »0 emeslnictví* (z Wencla; vPrvotinách na r. 181G). Ve vzdlávání filosofie Marek brzy a

petváené

pokroil

jednání,

dále.

Zásluhou Jungmannovou Marek

prvn mezi všemi

179

buditeli jal se vzdlávati v eském theoretické nauky filosofické.

eskými

Jungmann ješt

ml

úmyslu

v

nmeckého

nm

za svého pobytu v Litomicích

malou eskou encyklopedii podle

založiti

vzoru Funkeova.

vyšel v

lexikon«

jazyku

pti

(Jeho »Neues Realschul-

dílech od

r.

1800

— 1805.)

Pi

chtl rozdliti jednotlivá odvtví mezi své odcho-

vance a pátele (profesor litomický Jos. Kouble vypracovati pírodopis

mannv

semináe,

ze

Hankv

Jan Jodl, druh

ml

fará Jos. Kramá, žák Jungzempis; litomický profesor

;

z

let

studentských,

djepis).

Pro Marka uril obor filosofie (logiku a psychologii; dne 30. srp. 1815). Akoli pak Jungmann list ze pekážky vzdal se svého úmyslu vydávati nahodilé pro

pece nepestával Marka ku zmínnému mu rzné návody. Tak píše 11. ledna 1815 Markovi: »Máte-li njaké pomcky, puste se

encyklopedii,

dílu vybízeti, dávaje r.

svobodnji (Kiessewetters Logik, neb Kants etc), aby také na míst 12 arch 20 vyšlo, nebude píliš. « Marek byl na vahách,

ných

(mínn

Hegel)«. (List

Že

se

má-li

asi

následovati

Kant)

Markv

Marek

ze

ujal

7.

dno

ún. 1816.)

práv

logiky Kiessewetterovy,

mlo

píinu v na míst Kantových hlubokých problém

která vyšla ze školy Kantovy, že v ní

autora temnoslove-

básnivomluvných (patrn

ili

více

snad

tom, hle-

k zevrubnosti, jasnosti a podrobnjšímu tí-

dní, a snad

i

z té

píiny, že touž dobou v polštin týmž vzorem.*)

filosofové (Sniadecki, Jarinski) tíhli za *)

vMáme

tu nyní polskou zoologii, chemii,

physiologii,

a Nejedlý dostane též logiku etc, potom srovnáme Vaši píše Markovi Jungmann (10. íjna 1816). 12*

s ní«,

180

Krom

toho

jaksi ráz a

mluvy

již

samou volbou vzoru ml se vytknouti pi vzdlání této vdy, totiž utvoení

snaha

filosofické.

Opravdu žádný obor vdecký nepotkal se u nás s vtšími obtížemi nežli eská filosofie. Byla theoretická filosofie od XVII. století pstována s nejvtší zálibou a nejusilovnji. Názvosloví a vbec vzdlávání jazyka po stránce filosofické v jednotlivých jazycích vyvinulo se stejnomrn se znenáhlým pokrokem vdy samotné. Srovnáváme-li filosofickou mluvu na p. nmeckého filosofa Wolfa teba jen s mluvou Herbartovou, jaká tu nevysplost oné proti této

Ale jinak bylo Naši

buditelé

s

eskou

literaturou jakožto ožilou.

zaali svou práci obrodní nejenom pod

souasných idejí svtových, nýbrž i stojíce na základ tehdejšího rozvoje osvtového v každém oboru. S tímto rozvojem vzdlanosti u jiných národ, kterým vlivem

popáno

bylo

a rozvíjeti se v pirozených

žíti

e

pom-

krokem vyvíjela se též jejich národní. Pro nové pomysly a pedstavy zárove utváela se též pimená slova. Takového pirozeného rozvoje však rech, stejným

v naší i

ei

eské

nebylo.

literárn bez petržení,

eská ale

e

pstovala se

bylo to

zpsobem

sice

píliš

jednostranným. Pstování to muselo býti jednostranné již

že

proto,

mlo

která

mla

sloužit

se vyhovovati

duševním potebám

Zanedbávala se

jen uritých vrstev.

práv

ta stránka,

vrchnímu vedoucímu proudu vzdla-

nostnímu, tedy hlavn vystižení nových poznatk, nových

pedstav.

kový

Konen

i

pro ustálené vci starý fond jazy-

víc a více klesal v

povdomí, protože

se

málo jen

181

udržovalo spojení se starou vzdlaností

eskou pomocí

knih.

Nejhe fických

filosofii. Tu vda utídnní rzných filoso-

muselo se daiti eské

na nepomrné

stála již

pojm

výši,

v jiných jazycích provedeno bylo

nejjemnjších odstín, Mla-li eská

e,

již

do

v oboru tomto

zanedbaná, vedle jiných jazykv obstáti, musela se

s

po-

krokem vdy a vzdlanosti vyrovnati rázem. V tom byly ovšem nesmírné obtíže, tak že se ozývali velmi i

rozvážní a soudní hlasové, kteí podobné pokusy v ja-

eském úpln

zyku

výrazy slova

cizí

musí se v

která

to,

VidU,

odsuzovali.

eském

že pro dané

jazyku tvoiti nová slova,

pro svou abstraktnost nikterak neod-

eského jazyka. Zdar pokus podobovšem na pvodci; ím více cítil a chápal povahu jazyka eského, ím více se seznámil se základy jazyka eského, tím šastnji tvoil. povídala povaze

ných

záležel

Bylo docela pirozeno, že se na stránku jazykovou kladla

pi

Ješt r. 18-46 Jungmann, vlastní duch všech tchto innost tmito slovy »Posavadní snažení

spisech filosofických hlavní váha.

charakterisuje snah,

ech

tuto

:

na poli vdeckém bylo podáním nkterých po-

tebných

slov pipravovati cestu jakékoli povstati

mohoucí

eské filosofii, nebo alespo eskému vzdlání vd a umní, kteréž vzdlání, jakož nyní vci stojí, bez njakého vdeckého slohu a bez jistých názor zdá se býti nemožné. Až potud to, co posud z logiky, metafysiky

a psychologie

vyšlo,

jako

poátek a proprava

k dalšímu vzdlání vd doufáme, že není bez platnosti. A protož ten, kdož cestu našincm ukáže, kterou jíti bylo by nejlépe, více nám prospje, než kdo sebe

182

ostejší kritiku na díla posavadní hotoví a

sám nieho

lepšího nedovede nebo dokonce všecko na brdo svého

Hegla

Herbarta nebo

tkáti káže.«

Jazyková stránka

Marka jako pro vtšinu jeho vrstevník ba skoro výhradní vcí, když se odhodlal po

byla také pro

—

hlavní

esku

napsati svou Logiku.

Obtížnou práci Marek znesnadoval

si

tím, že

utkvl

v nejpísnjším purismu, nechtje ani slova cizího pipustiti ve

svém

dovedl,

snad

se naprosto se vyhnul,

názvy eskou psáti

tolik,

slovici

(t. j.

dílo

nebo

Slova,

složiti,

by

logiku), bylo

jako z Francouz nakoupiti koleek a v

chách hodinky z nich zaal,

»Rád bych eské ovšem

názv

a cizích

s cizími

Pronesl se o této snaze svému

spise.

zpsobem:

píteli tímto

e-

projdu tak, jakž jsem

abych hotové zásoby neminul,

již

na nové

Že v mnohém se pošetím, nebude vyhnutí. a radí Od Vás budu oekávati nápravu a opravu « se o nkterá slovce, v nichž cítí jemné nuance. Jindy zase piznává se, že je » náramn neustaviný v obírání názv « hned však k tomu pipojuje: »Tším se se trmáceje.

—

;

by mé dílo jakkoli nedokonalé bylo, potomkm pece o nco cestu prorazím. « (List Jungmanale tím,

že

novi z 19.

list.

Názvosloví logické

1816)

byla

také

první práce Markova.

Se všemi pokusy v ohledu tomto utíkal se o radu k Jungmannovi, cít velikou nesnáz jejich; a Jung-

n

mann

vedl o

jiných

projev i z listu ze dne 10. íjna 1816: »Vaše piln a všemožn projdu a znatelm ukáži, maje

slovce

nevšední starostlivost, jak vidti vedle

v úmyslu okolo 17. Vojt. s jeho bratrem

t.

m. k Puchmajerovi a Nejedlému

Janem

se bráti.«

V

list z 21. im 1817

183

vykládá

Vaše

o výsledcích tchto porad

již

Nikdo lepších

slova.

»Tu pikládám

:

neví, nikdo lepších

neukuje

než Yy.«

Avšak

ani

své

logiky

neustal peovati.

projevuje

na p.

v list

sloví

o

mém

giky se

po tomto

pedsevzetí

Svou

starostlivost

»Co ráíte

L. Zieglerovi;

J.

souditi, že

a jaké by zvlášt

eské

jsem se do

(umnice) pustil? Také-li v

ujímám

Marek o názvo-

schválení

as

ili

nevas

té

lo-

vci

namíení slušelo míti, aby Z ohledu nových názv

se cos chvalitebného vyvedlo ?

vc

jest ta

nesnadná, ale

i

musí jednou

ta se

ochoditi,

má-li se jaké trvanlivjší stavení na nich vystavti ... «

(Rybika,

d.,

c.

str.

eské

Stran

194).

terminologie

filosofické uchyloval se

k jiným literátm. Tak zachoval nám o tom zprávu na p. prof. Kouble v list k Zieglerovi (z 1. ledna o radu

r.

i

1818)

:

kterouž v

o nich

»Práv nyní mn Marek názvy své Logiky, eštin vyhotovil, zaslal, abych mu své zdání

dal.

Ecce quanta augmenta

incrementa capiunt!«

Od

195). s

Umnicí

Po

nostra literarum

(Citováno u Rybiky,

Zahradníka Jungmann dovídá je již hotov. (L. z 31.

tolikerých

jazykovou Marek

d,

c.

str.

Marek ervence 1817.) se,

že

pípravách a starostech o stránku mohl r. 1819 svou Logiku

konen

odevzdati do rukou Jungmannových. Z pée Jungmannovy o Markovu Logiku od jejího vzniku až do samého vyjití jejího vidíme, jaký význam jí piítal. Z censury vyšla v beznu r. 1820 a téhož roku byla

ješt vytištna. Vnována štejna

veršovaným

jest

hrabti

vnováním, o

svém míst promluveno.

Adamu

nmž

z

Vald-

bylo již

na

181

Objevení se Markovy

rzný

dilo

píznivé

i

byl na

protivné stejný, totiž

ped Markem

v novotní

Dobrovský dostav do (List

psáti«.

nesáhl

ješt nikdo.

Sám

Markovu Umnici, vynesl vcech podobných esky nes-

ruky

o ní úsudek, »že by se o

mlo

Umnice vzbustran novotám Tak daleko podivení.

Logiky ili

dojem, ale jeden

Jungmannv Markovi

z

11. února

1823.)

Hlavní

Markovy Logiky spoívá hlavn pevný a jistý základ

zásluha

v tom, že spisem svým dal

názvosloví filosofickému

A

to bylo jeho

Spisovateli

pekvapovalo samo.

šesti

jeho

i

jeho pátel.

bylo nejen nové výrazy utváeti, nýbrž on

hojn

užíval daných

ném významu, slov

vdeckému vbec.

výrok

lem, jak vysvítá z uvedených

velmi

a

hlavním a vlastn skoro jediným úe-

než

slov pro

práv

novostí

Na konec

hustých stranách

»

svého

nové pojmy v

ji-

A

to

posud

jak se jich

tak jako spisu

Výtah užitých v

užívalo.

tvoení nových

musel pidati na této logice slov«.

Marka pejal, dokázal správnost jeho stanoviska i to, jak jemný ml cit i jazykový. Vtšina slov Markem zavedených v našem

Náš nynjší

jazyce blíže.

usus, který tolik od

spisovném udržela se posud.

—

Chci

to

ukázati

Tak Markem utvoeny a jeho knihou ustáleny v našem názvosloví filosofickém na p. tyto významy: pojem (díve bylo bžnjší: pontí*), pomysl (za pomyšlení), poznatek, pedstava (toto snad pejal byly

•) I

novým

pi urování tchto výraz

Slovníkem.

ídil jsem

se

Jungraan-

185

od Jungmanna; píše tomuto (28. srpna 1816), že neví, má-li Dobrovským nahozené slovce tvar (Vorstellung)

sob (ml sen

osobití neboli s

pedstavem

se ohánti)

;

jsoucnost

je též Rosa, Markovi asi neznámý), jestota toto slovo dlouho drželo se

;

(=We-

po Markovi v eské

Marek vedle nho navrhl též ncota) obsah (odtud i obsažný pešlo v užírání obecné), rozsah; delidlo (dlivo = divisum), poddlení (subdivisio, poddíl u Marka znaí = Untertheil). Od Marka pochází utídní pojm U7n a rozum podle nmecké filosofie filosofii,

:

(první

pro

navrhl

mu

nm,

druhé

Verstand,

;

pro Vernunft;

tak

Jungmann).

Z adjektiv v názvosloví filosofickém uvádím nkterá Markem zavedená na p. srostit {= in conreto;, podadný a poddruxný (= subaltern podadený = subordinatus), souadný (vedle tohoto utvoil na vybranou souadný, téadný), sestupný (= regressivus; za progressivus má i-stupný, nyní je vxe-), zvláštní (= particularisj, jednorodý (= homo-), jinorodý (= hetero:

;

;

:

geneus), u i^ v Ráji jinorodnýj, dvojlený a

j.

Z význam podrobnji odborných návst (praemissa), z pezvdu (= a posteriori, jindy má adj. zkudomyslu (= a priori; též z dmyslu též sí telný), z :

;

adj. domysltedlný).

Povaha tehdejších snah o istý jazyk eský, který prost všech živl cizích, piiozen

by byl co možná

možná nejvtšího snaze Marek patil

žádala na tehdejších spisovatelích co purisrau v jazyce

k

nejhorlivjším.

skoro jediného

eském. Jeho

V spis

slova cizího.

této

filosofický

Proto

neobsáhni

pokouší se vyjá-

186

diti po esku také mnohá slova s nezdarem na p. podpovd za hypothesis (též domnnka), nerozsudek ;

za paralogismus, hromadník

pídoba za

latio,

zámlka za enthymema,

zábha

dovolnost), dersatz),

záluda

závlada

za

za metabasis. Tak

sophisma,

za

spontaneitas i

:

(též

násudek (=Vor-

zásudek (= Nachsatz), náznatek (= Vorkennt-

(=

pípojek

nis),

za sorites, potahá za re-

parallelismus,

soudl

corollarium),

(

=

condivisio),

podbor(=subsumptio), slovopor (=logomachia)aj. Z adjektiv

na p.

pesadný (=hybridus), poslyšný (=akro-

:

maticus),

namyslný (=discursivus), umový, umný (=

tionalis),

novoeký (= paradox)

dobe

která jsou

diktický a

j.

=

katechetický,

ta,

=

so-

=

stanovný

výraz, jež

Nejsou o nic

jsem rozebíral

he

Ale byla píliš

vzdlání

Jindy

(=

nežli

mnohá

básnické.

mnohá, která se

ujala.

To

byla

hlavní

píina, pro ne-

obh ei.

byla to

filosofických,

povahou vateli

tvoena

ei

pi jeho

odborná a málo v oboru všeobecného

užívaná.

vešla v živý

pojm

apo-

j.

Slova tato tvoena jsou týmž duchem, jako z

ra-

Neujala se ani

srozumitelná; jako: rozmluvný

výptavný

kratický;

a

neml

dost

zase pílišná abstraktnost

pro

výraz

nesnáze a nezdary.

Einfachheit),

kterou jazyk a ze které

eský

daných již

svou

plynuly spiso-

Tak na p. tvoí

:

jedmost

pochopnost a poznávajícnost pro Er-

kenntnissvermogen,sjednotitelnost(=Vereinbarkeit);spsobovost (= modalitas) a spsobnost (= dexteritas), znamenanost (= signatum) žádajícnost (= Begehrungsvermogen) následovnost (= consequentia za to utvoili jsme si: dslednost) a j. Naproti tomu ujaly se významy ;

;

;

187

v obecné

i

mluv,

jako:

netenost

(u

Marka

=

indif-

ferentismus), úsenost, strunost.

Ve význam, (v

list

jest

i

obou

znamená:

abstr.

afficere;

(=

obdoda^ iwdání

mra =

zdaliž

;

smyslu

asi rozdíl

a odtvorovati?*)

v terminologii logické

dojemnost

Enthusiat),

(ve

Verháltnis

nho

=

možnost

mam, námitka,

=

idlo

:

by se od sebe roz-

daly povoditi

dojem (sloveso dojímati u jmutí), horlitel

»Jaký pak

se:

(iji) a cít/m, z

pro ostatní

všeobecn pijaty; na p.

Jungmannovi radí

pojemy

i

vbec mnoho

pro vyšší duševní život

které byly

mezi ují

dílné

Marek však podal

své Umnici

obory vdecké

pomr

tradice),

do-

7iáxor, (i

po-

ustáleno v tomto smysle od Marka),

požadavek, proprava (správnjší naše: prw-; propravný Hilfs-),

proslova

(nyní mask.

=

proslov

=

Marek užívá

;

též proslovovati (Div. z och.1 za deklamovati),

pímtek,

píznak, samouky iikon, vtšina (proti menšina), výet a j. (U nkterých snad spolupsobil Presl na p. prvek^ soustava, ústrojí a j.) Z adjektiv mžeme pvodství ;

pikládati Markovi asi z-o/wý (navrhuje též:

pi tchto

:

hexprostedm,

libo-

petvorný) Jiadsmyslný, ojedinlí/^

podrobný (Markem aspo ustáleno), petržitý., prostonárodný (u Marka znamená = popularis), souvký^ totožný výkonný (Marek navrhuje za practicus v témž významu má: konavý). Od Marka jsou snad uskuteniti (jinde v témž významu má i slovesa ,

:

zvnti),

objeviti., sestrojiti.

Šasten byl Marek v pojmenování nkterých nauk krasoveda (= aesthetica; odtud krasovdný), ;

na p,:

pírodozpyt (slovozpyt

=

etymologia pejal z Dobrov-

188

dušesloví

ského),

(psychologie);

za filosofie

mudrctví (dlouho užívalo se libomudrctví Jinde dailo

se

mu

v jeho

purismu

navrhuje

*).

he.

název jeho knihy Umnice (= logika) neujal

se.

Sára

Slovo

to pochází od Jungmanna (utvoil je analogicky podle enice, mluvnice); Marek navrhoval umice od umu nebo myslitelstvo (podle ruštiny), též pravomysl. Pozdji Šír: pravomyslnost; Matouš Benešovský slovice (podle eckého výrazu). Na píklad tomto vidti nejlépe,

jakými

s

museli naši buditelé zápasiti

obtížemi

pi tvoení význam vdeckých. Takového rázu jsou jiná slova Markem navrhovaná, jako: mravnictvo i (= Sittenlehre), rozumovstvo (= dialektica), výkladnice (= hermeneutica), hlediskosloví (= topica).

U

nkterých

zase pílišn

z

hovl

tchto

význam

obecnjších Marek

své snaze po purismu

;

proto

mnohá

v živém jazyce se neujala; na p. doba za forma (dobný

nebo pouhodobný = formalis dobnost = formalitas význam tento neujal se proto hlavn, že by pak pro týž význam byly dva pojmy = as a forma); daleko;

pis

=

rism

;

telegraf;

edidloi

=

odstává

canon

;

=

výmšek = afopvod-

paragraf;

názovný

itý = authentický plodaický

=

nominalis

= genetický

;

pemyslný t j. spekulativní rozpaitý = skeptický uenecký = scholastický; výrokový = dogmatický; umlecký (adjekt ;

;

;

novjší) název

= terminus technicus

dividualisovat; za individuum užívá pravditi

;

nebo pojinaiti

=

Nkteré výrazy Marek

;

zjednoiti

=

(=

in-

jednotník), zne-

zfalšovati atd.

našel již v dosavadní zá-

*) Takto utvoeno od Šafaíka slovo životopis. Jungniannv Markovi bez data, z r. 1823.)

(L.

189'

sob

jazykové (nejvíce od svých

Ale

Markovou

utídní bod

Logikou

posud »puntík«); mohutnost

(v lidu žije

(ve

Marka '= významu

i

spona

(od

(ve

=

porný ;

= negace)

jiných

adjektiv:

z

trpný

;

(v

U

jiných bylo

od pozdjších

na p.

rema u Marka Zápas o tvorný

;

dostalo se

passivus)

a

esku

jeho návrh djepisný.

i

nemže

naše

slovo

se

Spiso-

vyjáditi adjekt.

pipadá

mu

další

živou mluvou pijat byl opravený

Podobn

za fragmentarisch ne-

má-li íci zlomkový nebo

mluva pijala první jen

jinde

za

ustáliti,

úkol).

hned slova dji-

nový, djový, djopisný a vedle toho ;

=

místech.

mysli jeho vznikají

význam povstnický

slovo utvoil,

;

jiní

na mnohých

historiciis

se

výhradný

Markovi psobil jeho jazyko-

na p. puristicky po

mže

;

nynjšího utídní lemma) iiloha (= theo-

vatel chce

živá

zá-

= ver znaí = pí-

mu

Marka = pozdji Sedláek a

slova, jež

v

=

tomu naopak: Marek

objevuje se

cit,

adj.

j.

odbor (u

:

tak

slovný (ve smyslu

našem smyslu

(= restrinctivus) a

;

výmr

definice); i

.

semný)

ale

=

navrhuje též ^oslovný; u Dohr slovný

balis;

(ve což

utvoil

z toho

;

ráx

tena,

mluvnici),

i

vymení; u Marka

smyslu

:

shoda, neshoda

litera;,

(ve smyslu copula v logice

Jungmanna

xápor

Muster

písudek

;

gramatickém),

a

jinde navrhuje

;

(facultas,

vzorec,

zejména v geometrii)

filosofickém

charakter

=

(u Dobr.

ohraxee

figura,

Marek u Dobr. znamená písm, smyslu

utvoené).

pregnantního

teprve

nynjším svém významu; nap.:

a ustálení v

das Vermogen),

od

pedchdcv

nabyly

urit

s

jinou

rozhodnouti;

vta užíváno

sada^

odlomný

Tak

píponou.

ped ním

na p.

Marek vedle

nho

190

navrhuje nález

jedno ani druhé. Jindy

ale neujalo se

;

pi utvoeném slov má bud

pedponu nebo

jinou

píponu kmenotvornou, nežli jaká se pozdji ustálila; na p. svdomost (= Bewusstsein), osvdomiti, skladná (-ba;

= Pi

syntaxis),

jako

Uchýlil se prošel k »

j.

názvosloví Marek pokraoval týmž

pi rozhojování fondu ei básnické. pedevším k píbuzným jazykm slovanským,

zpsobem

aby

hledišt (-sko) a

stanovení

vli odbornému názvosloví slovanské zásoby neminul

hotové

slovníky,

nové se trmáceje*,

na

jak se o tom sám vyjaduje k svému

píteli.

A

opravdu

nebyla práce jeho bez výsledku. Vedle nkterých neúrod-

výpjek uinil mnoho platných, jak dokazují na p. tato slova vda (asi z pol., kde znamená = vdní Marek utíuje je v našem smyslu); zámr (znamenalo díve = míení Marek podle polštiny dal tomuto slovu význam nynjší == úmysl); záhada (z polšt. = poblém); zá?nna (z i^olšt.), zásada {y rus. i pol.; bylo již ve starší eštin; ale Marek utídil je v nynjším ných

:

;

smyslu

=

principium)

(= formula)

zádumcivost

;

(z

rus.)

vzorek

;

Marek podle vzor, jež zavedl Puchmajer a Jungmann z ruštiny; vijvva (z polšt.,

asi

pejato

'pedmt ruštiny

(z

utvoil

již

Dobr.); od téhož

rušt. a

zavádí

polšt.);

pejal

rozklad

lovkosloví

slovo

(z

za

asi též

Lind);

slovo

podle

anthropologie.

Z ruštiny vzala pvod svj též adjektiva, nyní obecn bžná: nudný nutný {i suhst. nutnost v a.

z 28. srp.

nuzný

býti vzato

utídil ve smyslu adj.

\

1816 Marek radí

skumný

se s

vše-

list

Jungmannem, »zdaž

mže pro nothwendig .«); dlužno = oportet; od rus. skum utvoil si

(nyní

.

více

bžné u nkterých básník

191

Neujalo se

našich).

Z

snadný).

tebený

ruštiny

zavésti

(z

ruš.

=

zpsobný,

pejímá sloveso upotebit (upo-

adplicatus).

chtl

ských s

—

údobný

adj.

Podle jiných jazyk sloveso

též

jískati

=

slovanhledati

nezdarem.

Markovým spisem dán

podnt k

byl

pozdjší

spisovatelé

brali

si

Markovu Logiku za základ budovali dále. To slibovali

pro

a z

(z

31.

knihy odborné

poátk, jím podaných, ní nejpednjší praTak Jungmann ve svém

od

si

covníci v oboru literatury eské.

list

své

ce. 1817) dává Markovi zprávu, že opra-

cuje na theorii

maliké k

chrestomatii, vzav za základ

Tam podává nkteré návrhy

Politzovu*.

evdetí

ustálení

ského názvosloví vdeckého nejsilnjší. Všichni

pro eskou

» Jest to ješt chaos. Až vyjde Vaše Logika, potom budeme podle Vás.« Pro svou Slovesnost Jungmann mohl si jen ásten vzíti za

terminologii. Dále praví:

základ terminologii

Marek

mann

poslal

ml

již

pouuje nás

z

list

mé

mu

Umnice,

totiž

Jung-

Jungmannv Markovi totiž

(z 18. srp.

1819):

Umnici jsem obdržel, a co

vidím, jest všecko stopa pilnosti a dvtipnosti,

bodejž prospla že

své

první arch Slovesnosti vytištný. -O tom

»Vaši trudnou práci,

povrchn

Markovy Logiky. Když

konené zpracování

echm,

jak hodná prospti. Líto mi,

škrábaniny první arch

ne ve všech významích

s

již

Vámi

vytištn,

a já

tudy

se srovnávati se,

a

bych chtl, nemohu. « Markova Logika postupovala ve smlém utváení vdeckého jazyka eského svorn s Jungmannovou Slovesnos. Obma tmto spism pipadá v tom nejvtší iniciativa.

192

Mnoho

význam již

naskytuje se podobných

linái Preslov,

který vyšel

Máme

Logika (1820).

téhož roku jako

v Rost-

Markova

písemné svdectví toho, že Mar-

kovy pokusy o eskou terminologii vdeckou kolovaly mezi eskými spisovateli; zejména prošly rukama Pre-

Ješt

slovýma.

jak

1819 Jungmann

r.

Umnice, zvlášt

o názvosloví

dosvduje

jeho

list

o výsledku této porady:

od

lepší byla než

z censury,

nás

ze

s 6.

se

radil

Purkyní a íj.

Preslem, praví pak

1819;

»Na nejvtším

podstrkovaná.

díle

Až

znovu

Vaše slova tedy

vyjde

navrátí se vše na své místo, vyjmouce

n-

kolik slovíek, abychom my slepiky také darmo byly

nehrabaly.*

eské

Zárove

odborné

pi vydání první nkteí spisovatelé

se dovídáme, že

knihy

vdecké

chtli uiniti pokus o sjednocení v názvosloví, jak píše

Jungmann Markovi

26.

b. 1820

:

»Nkteí

žádají,

abychom se usnesli v terminech a ne jeden tak, druhý onak pokraovali, ale já nenávidím samovládu v literai odporná mínní. tue, a rád vidím i slyším cizí

mn

K tmto

usilovatelm o jednotnou terminologii eskou

patrn patil též Presl. Z toho máme si vykládati zejména shodu v názvosloví mezi jeho Rostlináem a Chymií a Markovou Logikou. Jiní

pi

spisování

knihu Markovu

ped

svých

sebou.

knih

mli

již

hotovou

Tak mnozí vdetí

spiso-

kteí ukládali lánky své v

vatelé,

Palacký

ve

svých

láncích

»Kroku«, na p. aesthetických, Presl pí-

J. V. Sedláek opíral se vdom úmyslem o názvosloví v Markov Logice, když

rodopisných. Zejména SI

s

psal svou Geometrii a Fysiku.*) *)

Názvosloví spis Sedlákových posláno Markovi k po-

193

Mladším spisovatelm

Markova

Umnice stala se Z ní uili se významm eským.*) Takto Logika Markova postavila skuten základní kámen eskému názvosloví vdec-

pímo zákonníkem

po této stránce.

kému.

Co

namítá proti Logice o nesamo-

se namítalo a

statném

zpracování

dotknouti,

že

vzor, k tomu nutno ponebyla u nás tak vyvi-

cizích

onch

v dobách

nuta snaha po originálnosti jako dnes, tak že Markovi ani

Jungmannovi pi prvním vydání Umnice nevidlo

se udati

prameny,

Marek ídil

se tu

byla

nichž

dle

vrn

zpracována.

týmž pravidlem, které vyslovil Jung-

mann ve své Slovesnosti »Domnívá se on, že, umy a vdy stojí, lépe jest výbornjších spis :

než

nco mén

teba

dobrého,

originálního,

jakož užiti,

vynésti.

Krom toho vliv nkterých vynikajících filosof nmeckých byl u nás tehdy tak mocný,

pokládán za poslední

že

tom svdí jeho list Jungmannovi (z 27. íj. 182i) »Názvy navržené pro fysiku nemžeme zavrhnouti, abychom cos lepšího a vhodnjšího podložili. Zkoumati by se ale skorém mohlo koene >zor<, zdali by nedal zásobu potebných názv zá a zení leží zdá se býti už sám o sob, jelikož v souzení, jak o

—

nm

;

—

—

zorná Przorba opt. przorschopen toho: zorba .* Píklad tento zárove katopt diopt. atd., odzorna nictví

—

ukazuje,

—

jakým zpsobem

si

.

.

Marek pi tvoení názvosloví

v-

deckého poínal. •)

V Museu

království

eského

je

na

p.

dochován

exemplár Markovy Umnice, který patil Celakovskému (67 F 24:). K nmu spisovatel na konci pipojil si »Index verborum<

v abecedním poádku, tak že naped si napsal slova cizí, která ze školského vzdlání byla mu bžnjší, a k nim pidal si eský význam, aby si je lépe osvojil. Jakubec: Ant. Marek.

13

194

smru

výsledek bádání lidského v tomto

ditelm

eské

novou

šlo o to, uvésti

pedmt

literatury;

A

se zdokonaliti jazyk.*)

provedl

zásluh;

našim bu-

;

vdeckou do

sám, jak jsem ukázal výše,

vcí

byl pro naše spisovatele

disciplinu

hlavn

vedlejší,

snažili

v tom Markovi nelze upíti

utídní výraz

podrobné

bedlivé,

podle píslušných pojm. Byla tím skuten, jak Marek zamýšlel, proklestna cesta pro budoucí pracovníky.

Když Jungmann svj Slovník dokonil vrátil se zase k oblíbené své myšlence

(r.

—

encyklopedii, jíž poínaly se ujímati

kruhy; zejména v Palackém Tato myšlenka

sice

mla

i

širší

1839),

k eské

spisovatelské

horlivého pívržence.

nebyla provedena, ale jako z prv-

ního plánu Jungmannovy encyklopaedie zrodila se Logika,

Marek svj pidlený úkol pece uskutenil z myšlenky této vznikla totiž Markova »M etafysika*. Zmohly to ovšem zase jenom horlivé pobídky Jungmannovy, že se Marek ke spisu tomu odtak

tentokráte

i

:

pi nm také vytrval. Jungmann nejednou pobízel svého

hodlal a

literární slávu píliš

své spisy;

prvním

v

drobné lánky.

mohla by

prací

jen nástin *)

ze dne

její,

díle

mly druhý

»Jakožto

být díl

býti

Vaše logika a

od

nhož nech

V podobném smyslu 6. pros.

1833:

pronáší se

»Mám

kteroukoli

bych se

hlavn básn a

Vašich výborných

—

metafysika,

i

Marek pozdji v

o ní (metafysice)

pustil,

bud

Vašnost nikdo a nic

pány, an každý z nich jinou cestou bží. jedno,

pítele, o svou

málo dbalého, aby vydal sebrané

—

ped

Cechm

jenom kdybych

list

sebou ti

snad

jest

se pustil.<

195

neodstraší a neodvede.

Nikdo

nco

Bda

takového vyvésti.

svádí a vlasti tak 6.

krom tomu,

potebného spisu nepeje.*

záí 1841). Jako poprvé, tak

eský

luje o

spis

míti základ

chce

Vás není mocen kdo Vás od toho

v oboru pro

filosofie,

vzdlání

(List ze

Jungmann ponvadž v

nyní

i

filosofické

usi-

nm

eském

v

jazyce.*)

V

podobném smyslu

naléhali již

nkolik

let

ped

nkteí vlastenci spisovatelé, kteí mu na podnt knze Jos. erného (a ne kanovníka Pšiny, tím na Marka

o tom

jak

Jungmann Markovi z 27. vci velmi vroucí a doléhavý

píše

M

v této

zaslali

íj.

1833),

list

(neda-

Nyní svrchovaný doutnající v srdcích jinoch jiskiku lásky k vlasti

tovaný,

as

1887,

str.

65):

».

.

.

.

Vy jste. drahý brate, potebu toho cítil, slavn jste poal nedostupné posud vážeti cesty. S potšením vídáte, že již mnozí za Vámi se pouští (!). Neumdlévejtež, prosím, v tom krásném konání. Neporušen cizotou, jste mezi tisíci k tomu po-

rozžehnouti.

a protož

nás hloubji

volán,

nám

otevel. Že se

mi ruí sedmi

v svatyni uvésti, jejíž bráuu jste

Vám

víile

vlastní slovo Vaše.

lety,

Nyní snadnjší

Nmci pomcku

tehdáž byla bývala.

*)

Pisvdil

jste

mi

již

to

ped

když jsem Vašnost k sepsání Metafysiky

povzbuzoval.

které by

k tomu nenedostává, za

Vám

za

Jungmann pistupoval k

jest tato práce,

nežli

by

mají Kruga, Hegla a jiné, sloužiti

dílu s

mohly.

Jedná

uritým pesvdením

se

filoso-

fickým. Vidti to zvlášt z místa v jeho dopise Markovi (z 21. led. 1843), kde vzpírá se proti hegelianismu, tehdy tak

>Na metafysiku den ode dne toužebnji

ekám

rozšíenému:

vida, že p. Klácel

hegelianismem vše zaplaviti hrozí. 13*

196

nejvíce

terminologii; nebo vc sama

o

píliš tžká.

Splte

tuto žádost.

Než

není

ani v tomto úkolu

nesmím Vám násilí initi. Oberte, co Vám k chuti, jenom nco vdeckého, se jeden každý jiný není. Blíží se nám as, kde každému v teplé sednice meškati milo. Oddejte nkolik hodinek denn opuštné matice By moje prosba hloubji Vaše srdce dojala, vlasti. sjednotilo se se mnou nkolik Vám jist milých a vzácných krajan. Nadji se, že neoslyšíte Vás miluŽádá, touží, jícího pítele a ctitele Josefa erného. prosí Vaši dstojnost nejvroucnjší ctitel J. Pšina.

upímný

Pipojuje prosbu svou

Jungmann. HorHvý ctitel

ctitel

cíle.

Že

Vank

Karel Vinaický, Jovan. Krbec,

Toto hromadné

Liknavý

pátelské

tom

ze 14. ledna 1836:

»Co Vy,

metafysika? i-K se

nco

o

pracoval

Marek

na

ní

se

ujal

Norbert.«

pisedal k list

se

dílu.

Jungmannv

dláte? Vzroste-li

zlatinký,

jiného plodí ?« Ale usilovnji

poátku

opravdu

svdí

Josef

Vroucí

neminulo

doléhání

aspo obas

spisovatel

se prací touto obíral, o

pítel

a

ctitel

a pítel Vác. Hanka.

Tehdy

tyicátých.

let

Metafysiky

velmi

horliv,

b. 1842 mohl píteli svému oznámiti: »Y metafysice pokrauji a hodlám co do hrubého útesu býti do svátk hotov, ale vtší polovina práce teprv mi nastane uhlazováním kostrbatin, nerovnosti a ne-

tak že

souhlasu

Vám

14.

již

ve

výrazích,

ku posouzení pedložil.*

lování filosofického názvosloví

úastenství.

mannovi

(z

Svdí 18.

o

ervna

kládá svému mistru

naped napsav Jungmann také pi schvaMarkova ml dosti znané

které

abych

tom na p. 1842), v

nkolik

(asi

Markv

list

nmž

15)

Jung-

pednázv, které

spisovatel

197

bu

tento

tící

bu

schvaluje

V

nich jiné.

celku

vee

škrtá tu

si

nebo navrhuje

šastnji

místo

novo-

nežli píliš

Marek. Avšak tato pomoc Jungmannova nedosáhla

takové míry, abychom mohli doslovn bráti pátelskou

zdvoilost Markovu, když píše svému uiteli 18-44)

zasluhují,

pijde

z 8,

dub.

»Moje škrábaniny Vašnosti více práce psobí,

:

nežli

(1.

Vašich

z

že to já všecko!

Pi sdíleje

a

jestli

mozolv Tak

se

pak pece na nich co bude,

svt bude v klamu, dje v naší historii.

mysle,

pi

Logice,

a

práci své poínal

nová slovce

upustil od

aby užíval

s

spisovatel jako

si

Jungmannem. Avšak

dívjšího pílišného purismu a radil Markovi, cizích slov, zvlášt tam, kde všichni evropští

jazykové mají týž význam.*) (List z

koncem

r.

tento zatím

18-42

Marek

zaslal

3.

ce. 1842.) Asi

Jungmannovi

spis již do-

hotovený. Prodlení jeho u censury a pak zase u direkto-

nhož

rátu tílosoíického, od schválení,

zavdalo

musilo se

Jungmannovi

Marka, aby prohlédl Logiku a vydal fysikou podruhé.

K

mu

podnt, ji

dostati

spolu

díve

pohnul

že s

Meta-

vydání

druhému Jungmann vy-

díve

(v list ze 4, led. a i 6. ún.

bízel svého pítele již

1838). *)

Tohoto

pesvdení Jungmann

Palackého a Šafarika.

Palacký

již r.

nejspíše

nabyl vlivem

1829 pi zakládání

encyklopaedie (pozdji z této myšlenky v^uikia

>eská

eské

matice*),

na porad, která se konala v byt Jungmannov, ukazoval mezi jiným k veliké škod, jaká hrozí eské lituratue z toho, že od nkolika let v nepirozené hojnosti tvoí se nová slova. as prý již, aby se tmto zmatkm uinil konec. Pimlouvá se zejména za to, aby vdecká terminologie dohodnutím eských

konen ustálila. (Zelený, c. d., 27,^.). Že pi tom na mysli pede všemi novotái Ant. Marná, o tom slova jeho nenechávají žádné pochybnosti. spisovatel se

má

198

Oba

díly

vyšly

pak pod názvem

Metafysika«

Logika.

filosofie.

»

Základní Novoeské

v

vydávané nákladem eského museum, r. 1844. jest patronu Markovu, baronu Aehrenthalovi.

bibliothece,

Vnována

ní pedmluvu, v spisu Vil. základ na

Jungmann pidal k že

vzdlána

» System

jest

der theoretischen Philosophie«

níž doznává,

Fr.

Kruga,

ásten

;

pak

podle Jaegrovy »Metafysiky«.

O

její

cen

pro

eskou

literaturu

platí totéž,

co

o Logice. Chtla prospti zejména eskou terminologií

M

To vložil v ni její pvodce, to hledala pi 1845, str. 135. ní též souasná kritika Kl (ácelova) v Ta obírá se skoro výhradn stránkou jazykovou má mnohé výtky dvodné, ale pes to usus udržel v názvo-

filosofickou.

;

filosofickém

sloví

správné

a

za

mnohé,

navrhuje

co

však Marek objevil jemnjší nežli jeho posuzovatel.

terminologii

pozdjšími mladšími jména. Tak obrací se k i

eský

smysl pro

Ovšem piznává mu

liké zásluhy o rozvoj a ustálení

eském. Ve vdecké

tam vytknuto jako nenco jiného. Celkem

kritik

mluvy

i

jazyk

Klácel ve-

filosofické v jazyce

Marek mezi vrstevníky

spisovateli

dobyl

si

nejlepšího

nmu

na p. ješt 10. ce 1851 pedseda ministeriální komise k ustavení terminologie eské pro gymnasia a reálky se žádostí, aby pispl k revisi a doplnní vdecké Šafaík, jakožto

P. J.

terminologie v odborech literatury od

V že v ní

nho

pstovaných.

možná íci o filosofické innosti Markov, Marek objevil se daleko nesamostatnjším nežli

celku

v poesii.

Nezaložil

nového systému

filosofického,

ne-

pinesl nové pojímání v záhady metafysické, nýbrž ve

199

spisech svých filosofických jeví se hloubavým filosofem,

který ukazuje své pednosti v jednotUvé

v

šlence,

pesnjším utídní.

aforisticky

etzem

úsen,

Stanoví

skoro

pojem za pojmem, tak že celá kniha

definicí, jež vyplývají

Ukázal jsem však a

drobné my-

z

kterak

výše,

vrstevník

všech jeho

jedna

eského, chtli,

nalení jazyka

snaha ^íarkova

spisovatel

jinam pi zpracování vdeckých dl:

jest

druhé.

nesla šlo

se

zcela

jim o zdoko-

aby mohli

ukázat,

že

eský schopen jest v kterémkoli oboru lidského vdní vdeckého zpracování. Proto stránka obsa-

jazyk

hová byla jim spokoj ováli se

zorech

kovy

doby doby

tou

vedlejší, byla

mrou

pouhým zpracováním dl pramene

bylo, že

máme

si

též

vedlejší, že

cizích.

ani neudávali.

ná-

onen

pílišný

pipustit

jediného

vysvtliti

purismus v jazyce, který nechtl

V

Z Mar-

To pozdjší doby ásten opravily, volíce radji všeobecn ustálená slova cizí, nežli mén bžné eské peklady jejich. výrazu

cizího.

IV. Markovo smýšlení náboženské. innost v literatue duchovní.

Ve smýšlení náboženském kventním josefinistou

:

jakkoli

Ant.

Marek

plnil

vrn

svého stavu, nepál náboženskému zelotismu

byl konse-

povinnosti ;

byl shoví-

lovka nho ped po-

vavý k ostatním vyznáním náboženským. Práva a povinnosti

k národu

pedcházely u

vinnostmi k církvi; svj život mravní ídil spíše podle

základu vzdlanostního,

nežli

aby

jej

byl prohluboval

200

na základ

náboženských.

idejí

zdji Kollár

—

*)

Radoval se

z toho, že utichly

— jako po-

bratrovražedné boje,

kterými naši vlast fanatisra náboženský uvaloval v zá-

hubu;

vyslovil

oteven

své potšení nad tím, že

pe-

*) Odpor mezi starým josefínským názorem a novým vroucím duchem kesanským, jaký u nás prvn hlásal nadšený knz, lidumil a vzorný lovk, B. Bolzano, vysvtloval by nám

nepátelské smýšlení Markovo k hoto nového

obma pedním

zástupcm

to-

smru kesanského, k B. Bolzanovi a Mich. J, Feslovi.

—

zatemuje mi trochu Rys tento — nemohu ho zamleti povahu Markovu jinak ryzí. Bohužel nemám dost spolehlivých pramen, které by mi mohly tento pomr blíže vysvtliti. Na Bolzana Marek hledl nepízniv pod vlivem skoro všeobecného docela nepítele Cech, veejného mínní o nm. Vidí v vidl celý kruh Jungmannovský; na p. též Sír. jejž v O tom v. c. s. Ant. Truhláe, str. 9, pozn, 8. Charakteristické místo zachováno nám v listu Markov Jungmannovi ze 14. února 1820, když dostal od svého pítele zprávu o sesazení Bolzana s profesury universitní: » Jist s užalením byl bych pijal zprávu o svévolném Vídeského dvora s Pražskými professory smýkání, kdyby to práv bylo nepotkalo Cecti nepítele a Vašeho protivníka. Na takových eského ducha záhubcích necha se optuje podobné rozhnvaného nebe káráni. Fessel nadšený Bolzana pravidly a drzejší všeho, co sám nezplodil, tupitel, snadno svého mistra osudem se podlí a láska, v které u biskupa

nm

nm

nejen uvázati, ale ukovati se kteráž z

íma na

hozena.«

uml, neochrání jej ped stelou, Píina nechuti Markovy k Feslovi

Alespo smíme tak souditi odpovdi Jungmannovy (ze 6. ervna 1819) na nedochovány list Markv: »Tedy pedse ta Bolzano-Feslovská sekta vítrí nad starými svty, an Vy toho zakoušíte vrchovat. Dabit deus his quoque íinem.« Krom tchto rozpor osobních jako hlavní píina nepátelství Markova k obma vzorným mužm dá se vysvtliti z rzného názoru náboženského a svtového: Marek v obojím byla, jak se zdá, rázu též osobního.

z

vrný odchovanec

liberálního

josefinismu penášel zásady ty

201

stalo

již

zhoubné psobení Jezuit v echách, práv

ádní

Husit.*) Marek neobjevuje Tímto smýšlením

tak jako válené

dejší

dob

se

nám

v teh-

jako zjev zvláštní, nýbrž jako typ ostatních

knží buditel. Xa poátku našeho století byli to hlavn knží katolití, kteí snažih se oživiti ideje nejmocnjšího a nejsamostatnjšího rozvoje eského ideje církve bratrské, které práv katolická protireformace s takovýnn

—

úsilím snažila se vyhladiti.**) Katolický

knz J.

L. Ziegler

pichystal na p. k tisku nevydané spisy Komenského;

pro svj asopis

Dobroslav napsal

a ocenní Komenského. i

do

života,

A

biografii

knzi musí

kdežto Fesl, nejvrnjší stoupenec Bolzanv,

niknut jsa hlubokým základem víry

a vnitním obsahem

mravného

sanství, domáhal se písnjšího

—

obšírnou

proti katolickému

života u

pravý opak shovívavých zásad josefmských.

pro-

ke-

knžstva

—

Tento rozpor

v základních názorech osvtluje list Markv ze dne í-í. února 1820, v nmž Jungmannovi sdluje o sesazení Feslovu: >Náš dobrý biskup jist spokojenost svých sešlých dn dobe nezaopatil nakloováním ucha radám takových treštncv, kteí tak neostražit na cest svých reformací pokraují !< , *) Je to zejména místo ze známého > Psaní básaíského Marek Jungmannovi* >Jest

mnohá

ztráta naše

—

po všem není veta!

Již bolné jizvy dra iná zacelila léta.

—

Jak druhdy srdce naše nejsou na rozporu, neb konec, co nás rznil, fanatiky moru. Již uhašena hlave Loj olovy dumy, co z vlasti které zbylé dozírala rumy. Již ostal

Žižka mužské troskotati sbory

a neteba se krýti v lesích **)

prvn

Tuto stránku

vystihl u nás prof T. G.

spisech,

ped

Tábory.

— ideje eskobratrské v našem probuzení —

hlavn v »eské

Masaryk ve svých smrodajných

otázce*.

202

domnlé zájmy

censura

pevzíti

»prý není radno

i

promlouvati, tím

mínní >

ten

mu

mén

pak

kazatelského «

s

církve,

že

mnoho veejn

je vychvalovati. «

censury Ziegler utekl se s

Umní

denou

katolické

nesluší se o sektáiích

Pes

toto

vydáním Komenského

pipojenou

biografií výše uve-

k censue vídeské a vydal ji pece. A in byl profesorem bohosloví nijak neškodil,

a

v Hradci Králové. *) Dovedete si dnes pedstaviti takového Zieglera na témž míst? Tímto faktem chtl

jsem jen charakterisovati smýšlení tehdejšího knžstva, jež plynulo z ducha doby. Našim knžím buditelm pedcházel ech ped duchovním. Plynulo to

uení

z tehdejšího

osvíceného proudu,

pirozeném právu naproti ustálené zejména konvenienci spoleenské. Takového smýšlení národnostního Marek žádá od každého echa, žádá ho též od duchovních vrchností, které psobí uprosted eského národa. Toho druhu projev zanechal nám Marek z doby, z

o

kdy vláda pomýšlela vydati naízení, aby jazyk eský uveden byl do škol, aby každý knz, jako léka a soudce v kraji

eském

povinen

byl

znáti jazyk

eský

(známé naízení vládní z 23, srpna 1816 o uení se jazyku eskému). Jednotlivé konsistoe dožádány, aby v té vci daly své dobré zdání.

O

jejich

dobrozdání Marek

Prahy dostává zprávu.

od svého pítele z mannv Markovi z 30.

íj. 181(3.)

A

(List

Jung-

tu kára velmi oste

poínání konsistoe pražské tmito slovy: »Ta semper fidelis koasisto Pražská vrná i tehdáž zstala své ti páni bichopáskové nechtí se starodávní mrzkosti jsou tlo bez ducha litomití namáhati eštinou

— —

) O

lom Rybika, c

d.,

str.

177. a 195.

20íi

a za kus chleba ovšem prodajní, akoli bych od biskupa

poboníka Fesla

a jeho

lepšího ducha se nadál, an ne-

e-

jednou jsem zaslechl, že svých bohoslov k jazyku

Jungmannovi z 19. list. 1816.) Toto smýšlení Marek projevoval nepokryt ve své innosti spisovatelské, ve svém jednání úedním i v psobení soukromém. Zvlášt charakteristicky vyslovil se ve svém listu Jungmannovi z 10. dub. 1847, když pi vydání spisu Tomíkova »Doba prvního lovenstva* neznámý udava, chtje v vidti útoky na náboženství kesanské, žaloval na Matici eskou u arci-

skému

narážel. «

(List

nm

biskupského

ordinariátu pražského

úadu

vyššího

a

pak u

ten

nej-

pohcejního udal Matici a censora praž-

Marek dostav o tom zprávu od svého pítele spravedliv rozhorlil se nad tímto jednáním »S pravým ského.*)

:

uboléváním pijal jsem zprávu Vašnostinu o propastech, které literatura vycházející nadáním Matice

sanským dušem

Takto

vykopává.

se

eské ke-

starší

asové,

moe nepamti uplynuli, jako vnou klatbu na nás

o kterých jsme se nadali^ že v

opt k nám

vždy

—

vyknouti.

nmecká naše

závist

slabé

vracejí

Ne, to není horlivost duchovjíí,

literní

zaátky osupuje, ona

vysoké ernoknžstvo Jinak

to vysvtliti

si

nmeckých

záhub

k

našich

—

si

ítati je *)

!

—

neumím Co se sem do ech ekl bych málo, kdybych ekl !

naplaví knih,

vyslovenou

horlitelé

je

najala to

poátk

nekatolických, ale spíše bezbožných, které ve štít

nesou

to

pod zástrou nábožnosti, jenž se na

se

smjí! Viz o

tendenci,

nekižují držíce ale

lom u

eská

svém

aby podkopávaly, a naši za

to,

že

ti,

kteí tou,

knížka, kteráž na každé stránce

V. Zeleného,

c.

d.,

str.

3í5.

204

nezavání katechismem Kanisiovým,

ta jest

u nich zá-

traty hodná.

Tak u Marka

úad církevních. starý

i

se

jakožto

vdí

když posuzuje jednání

Tuší u vyšší hierarchie zásadní odpor

ke všemu eskému,

aby

nacionalisni jeví

mu mítkem,

která je

idea,

snahu a obavu

píke

rozkiený kacíský duch neposedl

pronikající,

zas Cechy.

Z této pevahy ideje národnostní nade všemi snahami ostatními u Marka vysvth'me si^ že literatue duchovní nevnoval tolik pée a literárního vzd-

odborm jiným. Vidlf, že práv toto odmá pomrn mnoho vzdlavatel, a proto hledl

lávání jako

vtví

literatue

eské vnovati

síly

tch

své v

oborech, které

zstávaly skoro netknuty.

Jeho praktickému smyslu a filosofickému názoru

píilo

se

zejména jalové a

mlké

theoretisování boho-

slovné, které tehdy ve všech literaturách se zálibou se

pstovalo.

nov

Na

tento

smr

» asopise

založeném

stžuje

si

Marek zvlášt pi

pro katolické duchovenstvo «,

odpovdi Jangmannovy (z 10. ce 1828) » Píšete, že v asopisu bohosl. theorie posud sama tém panuje. Jest ovšem žádost obecná

jak vidno

na

list

z

Markv

po výkonné

:

ástce jakékoli

—

Vaše) nikdo posud se nepokusil,

ale

(vyjímaje kázání

krom

snad katechy-

Tomkovy. Máte-li nebo kdo jiný nco takého, vdíte se mnohým a vru všem tenám.* sací

Mínní lání

lidu

toto,

že literatue

eského povznésti

eské poslouží mohou daleko

se a

za-

vzd-

více spisy

20á

praktické,

jména

Markem

s

sdíleli

soudnjší knží, ze-

jiní

i

Tento horlivý pracovník literární

L. Ziejíler.

J.

chopil se za

spolupsobení nkterých vlasteneckých knží

myšlenky,

vydávati

kázání rozliného obsahu.

sbírku

Pro podnik tento Ziegler

Marek hned

projevil

snažil se získati

i

Marka*).

zde své smýšlení slovanské. Maje

i

rozhled

po všech literaturách

zvlášt

k literatue polské, sbírkami kázání nad

ukazoval

slovanských,

jiné

eský tém slovo od mnohem bezpenji, nežli když nmeckých kazatel vybírá.* Marek

bohaté, »jichž (kázání) by kazatel slova mohl

užiti,

a to

sob potebu svou z pak již skuten Zieglerovi podnik tento,

»pekážkami, vychá-

od osob, které by v skutek uvedení dle

zejícími nejvíce

vci

postavení a povolání svého

té byly

V

platnji pomáhati/< pišel na zmar.

lerov zachována však

Jungmann píkladem ei ochotný Marek lét.« Obas pro

kat.

píspvky. Ale

zaslal hojné

zajisté velmi zdárný,

též sbírka kázání

požádal Marka, aby

mly

co nej-

pozstalosti Zieg-

od Ant. Marka.**)

mu pispl njakým

duchovní pro jeho Slovesnost. napsal

mu

pispíval

duchovenstvo. «

Yždy

vzorové kázání »0 n ov

ém

njakým kázáním do »asop. R. 1843 vyslal za

svým pí-

vikáem mnichovonad rakví Fr. Ni-

znivcem a pítelem Fr. Nigrinem,

hradišským,

»Pohební

e

grina«. Velmi estn zastoupen jest Marek ve » Sbírce výklad a kázání«, vydaných od Em. Veverky v letech 1853 — 1860. Tam od nho podáno pes šedesát pí-

Markv Jungmannovi na vzor Hlasatele vydávati

*) List

Ziegler

kázání, k

*;

emuž Ant.

i

mne

Rybika,

z 3.

—

pozývá.« c.

d.,

str.

176.

ún.

1818:

Dobroslava

>Též míní

—

a sbírku

206

klad

kázání k jednotlivým

svátkm

ideji

církevním.

pispíval též do B. M. Kuldovy »Posvátné kazatelny*

Samostatn vydal r. 1831 v Jiín u Kastránka »Sestero kázání postních proti Duchu svatému", peklad to z nmeckého kazatele Kiihnla. Posuzovatel v „asopise praví o nich:

» Postní

homiletických

prací

pro

tyto

kat.

ei ze

katolík

duch.« na

1832

r.

všech známých

nejvtší

ceny

do

mn sebe

mají.« O peklade Markov pronesl se, »že od výborného echa, pana dkana Marka, slin jsou na esko peložena, a že práv klassické peložení toto kaza-

telm eským i

pronikav

viti

i

ist,

význan

o nejvznešenjších

a

ozdobn

pravdách mlu-

mže«. Všecka

ten o

ukazuje, jak

ech

tato kázání

zasloužil

nm

šla

svdí

povsti

si

po širokém

kraji

o tom, že

Marek sku-

výteného kazatele, jaká jeho psobišt. Psobí

rozum nežli na cit posluchastva, klade váhu na mravní stránku lovka. Zásady své pronáší ve

jimi více na

vtách

uhlazených,

ve

vzletných

obrazech

a

všude

eštinou na tu dobu pesnou a istou.

^

V. Smyslem Markovo v

otázce slovanské.

Markovy drobné lánky

z oboru

slovanského národopisu.

V

pojímání

ideje slovanské patí Markovi

v naší literatue význané místo.

Povdomí

o naší

píbuznosti

stopovati do dob nejdávnjších. starší

kmenové

mžeme

Vykládají o tom nej-

povsti eské, poznamenávají to

též spisovatelé

207

Povdomí kmenové v dobách popovdomí o píbuznosti jazykové.

V rzných dobách. ustupuje

zdjších

Od

šestnáctého

každý spisovatel který

skoro

století

se pokoušel o mluvnici jazyka

eského, vypravuje

též

eskému píbuzných.

o jazycích našemu

Vlivem Fortunata Durycha a hlavn Dobrovského toto povdomí o jazykové píbuznosti národa eského s ostatními kmeny slovanskými nabývá podkladu v-

Pobytem Dobrovského na Rusi a živými styky Dobrovského s uenci jiných národ slovanských penáší se tato píbuznost jazyková na ty, kteí jazyky onmi píbuznými mluví, a tak nabývá znenáhla rázu ilethnického. Souasné ideje jazykozpytného.

deckého,

osvtové,

zejména

literární

soud Ilerderv o Slovanech, o této

náklonnosti

kruhy.

ilethnické

jejich budoucnosti,

posily

Souasné proudy ideové

znenáhla stupují tuto náchylnost

po

tsnjším

spojení

všech

píznivý

uznání a velmi

a získává

a události

Z

dává širší

politické

kmenovou

Slovan.

jí

v touhu

toho

brzy

vzniká nepolitický panslavismus. Tyto snahy v prvních desítiletích

našeho

století

mají

nejsilnjší

*

oporu

potebách eské ei spisovné. eští spisovatelé chtjíce mluvu spisovnou rozhojniti a obohatiti, uchylují se asto k jazykm bratrským a z nich erpají. v

Tyto ideje nejráznji a nejcharakteristitji zastou-

peny jsou v letech desátých Jungmannem (od Jungmanna

známého místa o Slovanech list XVII; ale ve smyslu tohoto soudu Herderova míval již nkolik let ped tím úvodní pednášky k poslucham eštiny v seminái litomickém). Jungmann s tmito svými ideami zana p. je první peklad z

Herdera v Prvotinách 1813,

208

svou školu. Marek je z nich literárn nejvýznanjší; po mnohé stránce význanjší nežli sám jeho uitel. Myšlence slovanské piuoval se, jak sám doznává ve vlastním životopise, u Jungmanna v tomto poznání stal prý se mu »pravým vdcem a osvcovatelem.« kláda

vdn

;

K nmu

mu

:

Marek Jungmannovi.«

By

všichni ostatní

synové Slavie byli zapomenuti,

zanícení

by

velikému Slovanu pihlásil se »Psaním

jako

básníským

»vn

Jungmannem

drahocenná*, jím jen jeho »tužba

stála

by byla ukojena«. S poátku ráz,

má

slovanská

také

Markova

idea

týž

jaký jeví se u Jungmanna a u nkterých starších:

ráz jazykozpytný, jak jej

pkn charakterisoval

v

»

eské

otázce « T. G. Masaryk.

Jeho

heje

cit

slovanských,

s

vdomím

se

nás

nimiž

o velikém

potu bratí Na

poutá píbuzný jazyk.

konci svého »Psaní básníského« (psaného

zjevn pihlašuje

se

vdn

již r. 1811) k jazykozpytcm, od nichž

toto silnjší hnutí slovanské vyšlo: ukazuje

zásluhy Dobrovského

Kopitara.

i

*)

na vdecké

Velmi vroucn vy-

Dobrovském v básnickém psaní Sedlákovi slovy: »Znám (Sedláka), co ten vštec cizokrajný eskou odchovaný mateí Zveleboval nás a jazyk Slavoslovil

se o

T

!

hajný Proti zrádné v *) Již

echách

mnohé vonné rže

se k chvále naší skvjí

vn

zákei.«

anebo v

kraji

nebo rozkvétají.

Jsou, jenž k nauce schodnou prorazili dráhu^ vždy klesavé povsti zdržujíce váhu, jenž za Dobrovským pstí nadjného sadu, neb s Músou kochají se v sliném písní skladu; jenž proti hanných Šváb jízlivosti stele

est

vlasti s

Kopitarem

zášti tují

smle

—

«

209

Z prvních tchto buditel brzy pilnul

též

k svému

rodáku, prvnímu hlasateli slovanství, Fortunátu Durychovi.

Nad

mohylou

jeho

zvláštní

doznává o

Jemu

nm,

že

po jeho smrti ve

brzy

zatruchlil

eské

vedle jeho lásky k

v níž

elegii,

»pro

vlasti

ztrátu jeho truchlí Slavie «.

svému uiteli Marek ješt po padesáti lesvj hold v slavnostní ei pi svcení pomníku na jeho hrob v Turnov (29. záí 1867). Vylíiv zásluhy jeho na poli eské a slovanské vdy, jeho jako

tech vzdal

vlastenectví, praví o

sobem našinci

hlun

se

nm

»Než on

dále:

zastkvl v národ našem národopisnou

navštívili

Od

!

výstavu

jiným

zp-

té doby, co

moskevskou,

myšlenka slovanské vzájemnosti v kratuto vzájemnost kísil náš ctný

se ozývá

jinách našich,

i

a hle,

rodák Fort. Durych

už

ped

100

lety

—

už

tehdáž

mýtil on prvorodné slovanské luhy, aby potomkové je

v úrodné pole obraceti a zasévati mohli dobrým semenem.

Ukazuje na výsledek jeho neúnavné innosti,

již

kmeny

vydal v knize »Bibliotheca slavica « pro všecky

slovanské bez rozdílu; líí jeho dlouhé bádání po všelikých

»Z blízka

bibliotékách.

i

z

dálky,

povrchu £)becné

s

mluvy, tak jako z hlubin starovkosti dobýval on rudu

obyejv

slovanského jazyka, slovanských djin, mostí « *)

Z

— — —

náležel

rod

pojímání

tohoto

jazj^kozpytné

mezi

je

ovšem

slovanských

*) B.

kteí

slovanské

vysvtlitelno,

stránky

se

že

Marek

o sjednocení ná-

aspo písmem. Jak

tato snaha zdála

dobách pirozenou, vidti nejlépe

M. Kuldy

vdo-

snili

ty buditele,

se v tehdejších

otázky zcela

a

>

Posvátná kazatelna* z

Jakubec: Ant. Marek.

r.

1868.

1^

z toho,

210

Že se

u všech národ slovanských pední uenci za-

jí

bývali; tak zejména elní slavisté tehdejší Dobrovský,

Kopitar a

Lind

písmem. Pro

mluv se,

chtli alespo rakouské Slovany sjednotit

ni horovali

svého

že »by ta

i

jiní.

A.

J.

» Chrámu Gnídského

pkná

myšlenka

—

Puchmajer r.

v

ped-

1804 vyslovuje

sjednocení se všech

—

písmem latinským) srdce všech slovanských spisovatel rozplápolati mla.« Avšak horlivjší z tchto Slovanofil nepestávali

Slovan (aspo v

naší monarchii

jen na sjednocení pravopisu, nýbrž horovali o spojení

slovanských

národ spolenou eí. Mezi tmi

objevuje

Jungmann se svými páteli, zejména s Ant. Markem. Podobné nepirozené snahy vnucovalo vdomí o malosti

se

národa proti

vlastního

výboj nému,

obklopujícímu

ho

živlu nmeckému. Tehdy však tato myšlenka jevila se možnou nejen spisovatelm zahloubaným do svých knih, nýbrž i lidem praktickým, jakým byl dozajista na p. továrník a pozdji sekretá pi vyslanectví v Brasilii,

V. Bergner.

*)

Myšlence této Marek zstal vren zdjších, když u nás dobyla

i

dobách po-

v

pdy

skoro všude

si

idea

Kollárova o vzájemnosti slovanské, podle které vyslovuje se pro individualitu každé

ei

slovanské, ale požaduje

na každém vzdlanci slovanském znalost ty vynikajících eí slovanských: eské, polské, ruské a srbské; zstal jí vren spisovatelskou se

i

po dob, kdy vidli se Slované

na sjezdu

z blízka

slovanském v Praze.

Marek vlastn

tomuto ideálu svého mládí

vanské. *)

Do O

svých prací zavádl

nm

V. Zelený,

c.

d.,

str.

ím

— ím 44.

r.

1848

Svou praxí

dál tím více

jednotné

ei

blížil

slo-

dál tím více jino-

211

a obratv, zejména rusismv.

slovanských slov

mu ovšem

nepekáželo.

nikterak

snadno odpomoci.

»

Myslí,

že

*)

tomu

Tuším, by bylo prospšné, «

To lze

píše

Jungmannovi Q-i. iin. 1820), »aby juž outlá mládež ítala píbuzná náeí a tudy slovanskj^m výrazm zvykala, ale což

i

to

by byla žádost jedna z mnohých

marných našeho vku.«

Každý sebe menší zjev, který ei, Marek vítá s nadjí.

zdá se pispívati sjednocení

Dostav polské a rusínské písn projevuje nad tím svou

»Písn polské

radost:

krejovinou. Už

rusínské

a

mne

došly

s

tou

Slované se hezky mísejí, radost mám.«

ti

Jungmannovi 11. led. 1833.) Ješt na poátku let padesátých Marek oddává se této myšlence. Soudíme tak alespo z odpovdi (List Josefovii

Šafaíkovy kládal

mu

mínní

tam pronesenými a ideji

dub. 1850) na jeho

(z 18.

své

oupln

i

o všeslovanství:

list,

v

nmž

vy-

»...Se zásadami

co se týká spoleného jazyka v theorii

akoli

se snáším,

višt pedvídám, že

jestli

s

ne všecko,

praktického stano-

aspo mnoho

pro

vk

zstane pium desiderium. Pokud nás zevnitní síla zevnitn nesjednotí a potom .teprve z celku Bh nového duchovního života nevyvede, marné bude namáhání jednotlivých uených nahraditi nedonás

a náš

statek

politického

bu

bytu

jedním spisovným jazykem

jedním

—

pravopisem,

rozletíme se

na

Sám Jungmann

bu rzné

vytýkal jeho lánku » Cestování M. Rusku a Siberii* píliš mnoho rusism Ale Marek inil tak s plným vdomím, jak vidti z jeho odpovdi (z 19. dub. 1842) »Y Kotlerových listech jest ovšem mnoho rusism, než bál jsem se je petvoovati na eštinu, abych snad té vci tu pravou sibiskou vni neodal.< *)

Kotlera

v

evropejském

:

U*

212

a

budoucn ješt

prozetelnosti

názor

Byl-li

víc nežli nyní.

Markv

otázce

již

toho

o jednotném jazyku slovan-

ském konkrétnji v tomto pochybuji

Než nechme

!«

V

o tom.

nevím; ale

listu vysloven,

Marek

theorii

se

nelišil

ml

od ostatních svých vrstevník:

v této

na mysli

Slovany jako souhrn bratí, ke všem lnul stejnou láskou; v praxi ovšem byl

Rusm

nejblíže.

Vyznání své Marek podal ve svém publicistickém lánku »Slovan«, který napsal do asopisu » Jindy a nyní« na

r.

1883.

Spisovatel rozhlíží se po ethnografickém celku slo-

vanském, vyítaje všecky

národy

Oblíbený

rozsah

zempisný

sídel

tolikrát

po Herderovi opakovaný

rozsah

národopisný.

nerozluuj

echy, s

!«

Slovany

s

Slovanstva,

Drav

bratími

a

s

zstanu na Srba

Spojil

a

nás

Slezáky

bratími

s

zabalkánslíými,

behy Jaderského moe

»

bratími poledními

Sáv,

Carohrad obživují prací rukou svých, naté

u nás

zamuje na toho lovk

Marek

Slováky)

(roz.

bratími Polány, Rossianíny,

na Dunaji, Morav,

Slovanstva.

sílu

»Co jazyk spojil, zaíná Marek svou úvahu.

Moravany,

Balkánem,

*),

do nej-

slovanské

menších vtví. Z toho erpá útchu pro

i

osazeny

ped

tmi, kteí tmi, co skal-

s s

drží.

lužického, kterýž blízkým

Pamtliv

mýlen Teu-

tonem nesmle se ve svém domácím hlaholu pronáší pamtliv jsem na Srba dunajského, kterýž vedle Turka poznenáhla vzniká; pamtliv jsem na Slovence krajinského, *;

jakož

na Kašuba v Pomoí.«

Ješt rok ped tím vylíil tento zempisný rozsah Slo-

vanstva KoUár ve zn.

II.,

139.

213

Z

národa slovanského pechází na svorasové, kdy cizincové semeno rozepí

velikosti

»Byli

nost:

trousili a

kmen

kmenu

proti

aby se od sebe

štvali,

rznili, svou vlastní sápali rodinu

Než

!

stará vražda

usmíeni pívtiv se potkáváme na vd, na trhu obchodním. Všeobecná Slovan láska

pominula,

pomnla

a

starých

starých nenávistí

nevolí,

ped

vatel varuje

usilují rozdvojiti,

tanii a Francii,

Spiso-

.«

.

za-

zlomyslnými hlasy cizinc, které nás

abychom

»tím spíše

nebo

tam

i

tak jako

klesli,

Nmecké

nkdejší pedkové naši v

klesli

.

poli

v Bri-

íši,

píbuzný nám hlahol

se

rozléhal.

mám, když

» Radost

nová

sela zakládáte

a na

pod Kavkazem

an

vidím,

tech moích

se

rozletujete

lostvem svým. Radost mám, když vidím, an neobsáhlý slovanské literatury hatí.

Nejsem

z

sad novými

plody se krásí a bo-

tch omrzalých nevlídník, kteí

nevrle

se osopují na knihu kyrihkou neb glagolikou se jevící.

Jest

to

toliko

povrchní

nestejnost

srdce stejnoduché

svta slovanského

rozhání.

jest jeden národ; rozliné

jen do sebe

veškerému

a

mj

odv, vždy

písmo, vždy jest a

e mateská

z-

neztratí.*

ten krátkozraký jámožilec, jenž

ustavin

pod sebe

Slovanstvu

mn!

Rozliný

mj

mu

stane jeden národ, dokud

»Nebudu

pod nímž

kroje,

a krev potravy do všech konin

bije,

a

hledí;

cítím,

veškeré

se

že

pináležím

Slovanstvo

že

pi-

o kterouž se

To jest má hrdost, to jest má pýcha, nedám pipraviti obmezením mého národa

najeden

tverohranných

náleží

tisíc

mil.

V

širším

svt

než by závist dopustiti chtla; poetnjším národem, nežli ráda slyší. Na okrsku mého

bydlím,

se slavím

kraje ne-

214

zapadá

slunce,

a

bohdá

sláva

i

dokud poslední syn a ddic

k

její

nezapadne

nepestane

nm,

v

hlásiti se

ní.«

Tento lánek dobe charakterisuje tehdejší pojícítiti se lenem velikého mání slovanské myšlenky kmene slovanského, horovati pro každého bratra slo:

vanského stejnou mrou,

pohlížeti

kmene slovanského

ženosti iiaždého

na kulturní vymojako na své vlastní.

Píina neshody a nesvornosti mezi Slovany u našich odprc, kteí nesvornost naši mají svého

programu

patrné projevy zevnjší.

tsné

mezi

na ne-

obtíže, které se staví

e,

vbec

se

písmo, literatura

—

úplné

o náboženství a

nemluví a to je pro josefínský názor

—

náboženský a politický charakteristické vnjší odchylné známky vidti, naši nijak

se

oddanosti Slovanstva v cestu, pechází se bez

pozastavení. politice

Pes

lánek

za

rozdíly

kmeny slovanskými zmenšují

jednotlivými

a

Skutené

kulturního.

hledá se

buditelé

blíže

;

tuto

nezkoumají,

podstata

píbuznost nijak

jsou pouhé

naše je

Jak

táž.

naši slovanskou

nerozebírají

hlubší

a

vnitrnjší stránku slovanských kultur a podmínky píbuznosti. Teprve KoUár,

který

Marka

již

dostal

podnt, jde

snad k

úvaze své od

dále a pokouší se o iakous

takous analysi.

Toto smýšlení Marek

asto penášel

i

do prakti-

Tak když Jungmann projevil mu svou kdo by vydal jeho veliký slovník, Marek má hned svou radu pohotov, aby se vyžádala pomoc od p. stav v »a kdyby se u nich nieho nedockého života. starost

nad tím,

vedlo,

snad

podali.*

by druhoslovanští šlechticové

(List

Jungmannovi ze

17. ún.

ruky

1817).

své

Proto

215

Marek zatracuje každý shodu slovanskou

echy

který by mohl žádanou Bolestn nese roztržku mezi

zjev,

ohroziti.

a Slováky*).

Ve sporech ruskopolských

stran ruské, pokládaje

to pro

stál

na

Poláky za nejvtší dobro-

pod mocné žezlo slovanské, ímž posunuta otázka jednoty mezi tmito dvma národy. Revoluní pokusy Polákv, kterými se hledli vymanit že

diní,

z

se

dostali

nadvlády ruské, odsuzoval úpln. o tom

úsudcích

ukazuje

práv

V

nkterých svých vtšina jeho

tak jako

vrstevník nedostatek smyslu pro reální základ pro jeho fantasie,

domnlé

o

je místo

útvar

historický

kterou

si

utvoil

vdím

;

listu

Jungmannovi

se

neželel bych,

12.

A

Všeobecné

žádají.

na škodu. «

nežli

básn

nepátelský.

20.

docela

si

mnozí

nechce ani ísti pro

Spatuje

bludek bratr Slovan*.**) Jindy poínání

zývá

1831):

slovanské literatue nebylo by tím

Mickiewiczovy

smr Rusm

jejich

list.

želím ztráty

kdyby spojení jich

matkou Rosiístaloúplnji,

s

je

Charakteristické (z

»Polané tedy dodlali svou nerozvážnost. slovanské krve,

mítkem

jeho

na základ jazykozpytnéra

úplné jednot slovanské.

v jeho

státu,

»neestmi polskými*.

(List

v nich

Polák

»zá-

na-

Jungmannovi

máje 1843).

•) »eti jsem v Hlasech«, píše Jungmannovi 4. srpna 1846, >zvlášt Vaše provolání k odtrhujícím se Slovákm. Já bolestnil s Vámi nad tou nešastnou roztržkou. Štúrované mají dosti co

ísti;

nejedno kázání jim k srdci mluví.

Kdyby

se toliko káti

chtli.* **) » Oznámený obsah nového dílu polského Mickiewicze odal mi chu bažiti po nm. Vidí-li se ale slušno, aby se zjednal, a zaplatím tento zábludek mých bratr Slovan. « (List Jungi

mannovi

15.

ce

18S3.)

216

Proto

eským

také

se

Marek vyslovuje

tehdejším

proti

novinám, které stranily podle bžných všeobec-

ných sympathií v

celé

Evrop Polákm

proti

jejich

podmanitelm Rusm. Oste vyslovil se o tom v listu Jungmannovi (z 21. pros. 1835): »Našich eských novin jsem se

tehdáž

vru

tak dtklivými

když

lekl,

mocnáe Evropy; a konen rmoutil nad takovým neslovanst vím. Nebo

slovy dorazily na prvního i

— jest piro— a tyto dv

že to iní Anglové a Frankové ledakdy

zená vc,

nebo

závist jest silný

podnt

sokyn nemohou toho bez otrapy snésti, aby za jich a asu Slovanstvo se v tak ohromné veliTy a sopel kosti po boku jim postavilo!

vku

—

svého jízlivého

vzteku chrlejí

opisem slovútnosti naší

—

ale

—

bude

když

my

mrou

to

a

naraženi mo-

rovrou takové závisti s nimi na svou vlastní slávu poštkujeme — tehdy není-li smšno, aspo náramn mrzké jest to jednání ped soudem cizot neoddané Slavii «

V tenou

projevech tchto

nemáme vidti

politikou ruskou

—

nepemýšlel o

njaký

vnjší

;

neml

ideál

slávu, o

o té

pro ni

humanitní,

hmotnou

jiní

mu

ani

smyslu.

nýbrž jde

sílu

souhlas se sku-

Marek jako mnozí Nejde

mu

Slovanstva.

o

pouhou

K

tomuto

názoru Marka dohnala naše národní malost.

V jinak.

na

útku

ze své vlasti picházeli

do kraje jiínského,

od Marka, jako od jeho dvou pátel, Rusofil

bývali Šírá

život skuteném Marek choval se ovšem zcela Když Poláci po nezdaeném povstání r. 1831

a

Vetešníka,

teba po nkolik dní hoštni a

217

V Úkryt držáni.*)

Docházejí jich

i

varovné

listy,

že

poHcie pátrá po hstech zasílaných od polských dstoj-

níkv.

Markv Jungmannovi

(List

z

Tu Marek zapomínal na svj odpor

11.

íjna

1832.)

rušitelm

proti

vzájemnosti slovanské a vidl u sebe jen bratry Slovany.

Z

této

touhy Markovy po nepekonatelné

vanské vysvtlujeme

si

zjev, že

Rusy. K mocnému dosud svt nezkusil, obra-

nejvíce zaliboval

sk mi

kmeni na východ, jehož

síly

síle slo-

mezi národy slovan-

si

nadje našich buditel. Tuto nadji Marek r. 1811 ve svém »básníském psaní Jungmannovi« vyslovil nepokryt a smle, prvé nežli se Rusové cely

první

se

tak skvle na kolbišti djin válených osvdili.

Potvrzení

u

muž,

sympathií Marek nalézá též vcech nad jiné dvoval. Tak 1812 dvrn s Dobrovským o našem

svých

jimž v tchto

rozmlouval prý

r.

národním probuzení.

Hlavním obsahem tchto rozmluv jeho bezvýminený životní význam pro

byl Východ,

»

poínající znovuzrození. «"*"*)

Toto

pesvdení

leonem.

To

o nepekonatelnosti

potvrzení po vítzství

bratra nabylo

bylo novou

Rus

východního

nad Napo-

posilou pro slovanskou vzá-

O tom Am. Truhlá, c. s., str. 55. Krom toho vyprami o tom píbuzní Markovi. **) Prof. Alex. Koubinský ve sborníku »Jan KoUár*, str. 181; širšího vypravování jeho o tom v »Jistor. Vstníku* z roku 1882 jsem nedostal do ruky. Meškal-li Dobrovský skuten v Libuni, byl asi návštvou u dkana Jelínka, který byl dvrný *)

vovali

pítel biskupa

knihovn

Hurdálka a snad

i

Dobrovského.

nalézaly se též spisy jiných slovanských

V

jeho farní

národ.

218

jemnost

našich

buditel.

dovolovaly tyto sympathie

Tehdejší

Rusm

pomry

politické

vyslovovati, protože

v nich rakouskou vládou musel být respektován mocný spojenec proti Napoleonovi, jehož se

jemu poprvé po-

dailo potíti. Vlastenci eští hledají osobní styk

ským vojskem

a

napoád

Ruští dstojníci docela navštvují

zleni.

s ru-

doznávají, jak jimi byli okou-

eská ped-

divadelní v Praze, ba ruský generál (hrab vyznamenává nejprvnjšího Slovana, Jos. Dobrovského, svou návštvou.*) Zvlášt osob carov vzdává se od eských spisovatel nejvelejší hold. eští básníci vítají ho ódami, radují se z jeho vjezdu do Prahy

stavení Toll)

nepodmínená oddannost k ruskému carovi, jakožto hlav velikého národa slovanského Píse k pokoj « koní sbor Jeho báse tmito verši: »Díkou dame Boha všemocného z Alexandra blah o slaveného.« Styk tento s ruským vojskem ml mocný vliv obzvlášt na Jungmanna a tím i na celý jeho kruh Jungmann pehlížeje pátelský, zejména na Marka. výsledky pobytu ruského vojska u nás dlá si z nho nadje v osvtový samostatný rozvoj na Rusi. »Ta válka slovanský svt zvelebila a nemálo pispje k jejich vydokonalení.« (L. Markovi ze 4. máje 1814.) Pobytem Rus v echách se i Markovy sympathie k nim posílily. Oddává se poatému díve studiu ei ruské s nejvtší pílí. ítal každou významnjší ruskou knihu. atd.

Též u

Marka

se

jeví

i,

?>

Pozdji mnozí

vlastenci vytýkají

Markovi a píteli

jeho Vetešníkovi, že pro pílišnou záhbu v ruštin nemají ani pokdy pstovati •)

**)

eskou

literaturu.**)

V. Zelený, c. d., sir, 145.

Soudíme tak

z

odpovdi Markovy

Josefovici

Jungman-

21»

Všelikým

stykm

Horší se na p.

na svého krajského,

úadm

k farním

Ruskem Marek pál

s

ze srdce.

který rozposlal

kterak prý Rusové

tajnou výstrahu,

novinami vábí osadníky do Polska. »Ten pán by nerad vidl, by kdo

stoupiti byl navnazen.«

z

ech

do Ruska jako

po-

1816.) Málokde tolik vysthovalou

(List z 23. pros.

v pozdjších letech

ješt

odcházelo

východu

k

podvržených

jeho

z

práv

z krajiny,

ve které Marek,

Vetešník a jim podobní Rusofilové psobili.

nmu

Kdo k

pišel na poradu

vci, jist

v této

Markv bratr Franpiinním Markovým

nikoho od jeho úmyslu neodradil. tišek a

sestenec M. Kotler

zavedli

si

v

v Rusku

Turnov

ode dávna

kvetl.

všímali

povznášely nad

zájmy

zejména známému z

obchod

ilý

kovým v Rusku

asi

drahokamy,

s

Avšak psobením Martéž vcí,

si

kterým

které

vysoká

se

eským

obchodní.

Rusofilm,

slovanskému kroužku tenáskému,

Ruska pinášeli a

zasílali

knihy (asto prostednictvím

rakouského vyslance u ruského dvora, kníž. Lobkovice)^ získali

pístup k vynikajícím

si

mlouvá novi

(z

s

11. led.

183.S)

P. V.(etešníka) ve

atd.

»Nyní k tomu švihnutí, kterým mne a Sebe brániti neiistu kárají eehové

:

Vašem

!

budu, ale P. V. skoro trochu ublíženo tím úsudkem.

kam

ruština vede atd.

blízkosti se

ruským,

osobnostem

M. Kotler na p. rozLobkovicem o otázce uvedeným kníž. výše na Rusi

pozorovali život

——

P. V.,

mi snad uví, není

mohu

nikoli

zakopán, aby v eských dolích rejpati a

—

Vidíme*"

ubezpeiti, nebo v té

tak

hluboko v ruštin

kutiti

pestal

.

.

.

Vla-

na tom nejchvalilebnjším smru, není tak ouzké jako Frankopavých Varšavan, a jim v sled se hrnoucích,

stenectví jeho jest

Vltavan

.

.

.c

220

slovanské.*)

Podobn

schvaloval

jména uitelm, úmysl

vyvoliti

vzdlaným si

lidem, ze-

pole psobnosti své

mezi bratry Rusy.

ech

seznámen byl uskuteovati též ve svém okolí a ve své úední psobnosti. Rád brával studenty k sob na faru a tam jim pedkládal rzné knihy, aby v nich etli. Nikdy ovšem neopomíjel pibrati též nkterou knihu ruskou. Když pak student Požadavek svj, aby každý

se

svými

v rozpacích ísti,

bratry

Slovany,

musel doznati,

hledl

že

nedovede písma toho

Marek ihned uchopiv tužku a

písm

za písmenem, až

buka.

Pak mu

dal

ped

papír,

rtal

mu

studentem ležela celá az-

vhodnou knihu, aby se v

cviil a zval ho na faru, aby za

as

ní

ukázal, jaké

sám

udlal

pokroky. Tak získal nejednoho mladíka pro svou ideu slovanskou.**)

Na tomto svém psobení soukromém však Marek nepestával: zanášel je též ve svou innost úední jako dozorce škol ve vikariát turnovském. Aby uitelé ve svém úad mohli psobiti v duchu idejí slovanských, Marek na poradách uitelských rád je seznamoval s

vcmi

slovanskými, zejména ruskými.

Jak ve výkladech o jazyku, tak i v rozpravách o naší vzdlanosti hledl uitelm rozšíiti úzký obzor rozhledem slovanským. Rozprávl jim o Slovanech a T) jejich život kulturním. Pedítal jim asto listy Marek Josefovii *) Zajímavou zprávu o tom podává Jungmannovi v list z 11. led. 1833. **) O tom vykládal ve své slavnostní ei žák Markv, MUDr. V. Paík. Krom toho slyšel jsem o tom vypravovat i

od jiných.

221

píbuzného M. Kotlera z Ruska o vcech ruských. Hledl uitelstvo seznámiti i s jazykem ruským. Psal jim na tabuli azbuku a horlivjším pjoval potebné knihy. svého

Z

této horlivosti slovanské

nemilé potahování

s

úady.

Markovi jednou vzniklo

Jeden

z

uitel chtje

se

panu vikái zalíbiti, nauil své žáky ve škole azbuce a pekvapil tím p. vikáe o zkoušce. Avšak pi zkoušce

pítomný zástupce patrona, barona z Aehrenthalu, vidl v tom hned píšery pan slavistické a udal to ke guberniu. To pak konsistoi naídilo písné vyšetování. Marek vyložil této, že je to jen nevinné snažení theoretické a filologické, ímž po dlouhém mrzutém dopi-

vc

sování

byla

konen

vyízena.*) *

* *

Ve vcech

ech

a Slovanstva se týkajících

byl smýšlení nacionálního. Mluví na

Nmcích«

(1.

z 19.

list.

p. o

našich

Marek

> vrazích

1816). Literárn vyslovil toto smý-

lánku »V jakém jazyku v echách psáti náleží* (v Jungmannov Slovesnosti šlení v publicistickém

*)

kládá

Posel z Budce,

spisovatel

ve

1877,

str.

feuiiletonu

187.

Podrobnji

Hlasu Národa

o

1896,

tom

v^'-

.

199.

nho udání to na Marka uinil vyšší patrimoniální úedník na panství Šlikov z malicherné a nespravedlivé msty. ízení tohoto vyšetování vedl prý sám biskup, Aug. Bart.

Podle

Hille,

píinou dopsal nkolikráte Markovi. Sám námstek králv v echách, arcikníže Štpán, zastaviv

který za tou

tehdejší

po vysvtlení biskupa litomického další vyšetování, odpovdl prý, »že uznává theoretické a filologické snahy slovanského literáta, dstojného pána Antonína Marka, snahy, které jsou dozajista beze všeho nebezpeného obsahu a všeliké politiky

vzdáleny*.

222

2

r.

1820). Týž spor, který byl

již

podntem Štítnému

nkterým humanistm, že museli obhajovati potebu, echách po esku, vynikl s vtší prudkostí na zaátku tohoto století. Znám je mezi jinými vroucí lánek Jungmannuv, uveejnný v Nejedlého Hlasateli r. 1806 pod názvem »0 jazyku eském*; známa je téhož ostrá a úinná polemika »Antibohemia« proti i

-aby psalo se v

do Bohemie

napsal

Uhlovi, který

profesoru

utrhaný lánek o jazyku eském. První lánek Jungmannuv vzal

r.

za vzor

si

Marek, když psal svou rozmluvu. Markovi zavdal k píležitost konkrétní pípad, jak

1812 Ant.

nmu

byl již výše (str. 37

podrobnji vylíen. Ke vzoru svému Jungmannovi hlásí »Tyto dny jsem pobyl u Vacka, jemu se tu zejm :

notn

mi

mitky, které

jsem

že

dotíral,

si

Nmcm

inil,

(List nedat

z

,

.

mn

podob Vašeho

umínil ku

sateli z strany

pole osívá

vzbudily ve

Nkteré

.

ná-

ten oumysl, že

rozmlouvání v Hla-

toho v rozmlouvání jakés r.

.

nco

pronésti.«

1816.)

Podobnými dvody, jako kdysi Kornel ze Všehrd, tenáe pesvditi, na p. odprce, jenž že ech má psáti jen po esku

jen že roztrpenji, spisovatel hledí ;

zastává

tmito

se

nminy

slovy:

»Co

jako

jazyka

spisovného,

odbývá

se ale domníváte o té oslav, která

z Vašeho péra plyne na echy, tedy nemohu než

Vám •cti

odejíti

spílati,

potchu

a

Vám

nemajíce na tom dosti, že

nám

ukrádáte« (tím

^potvoují).

tuto

umní

své do ciziny

domácího zboží v koutech za-

zanášíte, kdež pro hojnost

metené práchniví, alébrž

i

loupežník naší národní

i

totiž,

jména že je

zasloužilých

nmeckým

A podobným zpsobem

krajanv

pravopisem

vede se celý dialog.

2-23

O úinku

rozmluvy

této

pes

1822): »Malewský

píše

Juagmann

íj.

mu píchod Váš

jako jistý pi-

Nemohl se nasytiti Rozmluvy vždy opt znova ji ítaje.

Vaší ve Sloves-

jsem

protože

seznal,

povídal. nosti,

(17.

týden déle se zdržel, aby Vás

Své smýšlení nacionální Marek penášel asto i do otázek vdeckých. Hájí naši slovanskou pvodnost ve všem, vzpírá se proti vlivu cizímu teba jazykové jen

toho

z

dvodu,

že by

se

po stránce

i

Slovanm taodprci Nmci.

kovým výkladem ublížilo ped našimi K tomu charakteristický doklad z listu Markova Jungmannovi (z 2. ún. 1838). Marek horší se tu na Šafaíka pro jeho výklad slova kn'x z naivnost

vc

pak

nevinná

mohou

i

nmeckého Eónig. Jakou »Zdá

toho dedukuje!

z

neškodná,

Nmci,

se to

sice býti

Jak snadno

ale není nikoli.

as

Slovanm nehrub pízniví, této okolnosti chopiti, aby nás jakožto pišlé pílepky ze svých sousedství vypovídali(!!) Uvádje dále úryvek nepíznivého smýšlení o Slovanech se

za našich

i

.

.

v AUg. Zeitung 1835 praví: »0,s jakou srdce lahodou rádi

by ten je

obletující

hmyz jedním rázem jednoho z nás, slova

velké

že

nosíme.

knz

z

se uTcí

rozšlápnouti hodlali, kdyby

možno

kdyby se dovdli skroušeným vyznáním

bylo, zvlášt,

Konig

a po nich žvatlati

<

v

koene k

znalosti

nehodných

ústech

svých slovo

Pokouší se pak o filologický výklad o n, který sice

filologické,

ale

svdí

zárove

o

Markov

o jeho dobro-

družném etymologisování. Je to týž ráz, kterým vyznauje se též Kollárova snaha slovanská.

224

Pilným a dkladným

ítáním

slovanských

knih

Marek nabyl ve vcech slovanských vzácné znalosti. To o bylo i našim vlastencm dobe známo; proto k nmu rádi obraceli se o radu."^) I musíme opravdu

nm

svého vzácného rozhledu v literaturách

že

želeti,

slo-

vanských a své setlosti neužil vydatnji též literárn.

Nkolik národopisných mavé, že grafickou

—

—

Ani k

tm

stále

a

lánek

—

je zají-

tehdy obíral se tak rád stránkou ethno-

již

pisech

lánk

roztroušených po

to

je

rzných

tehdejších

celý výsledek této innosti

aso-

Markovy.

kdyby nebylo Jungmanna**) a pozdji ne-

byl by se snad neodhodlal,

bdlého jeho

strážce

únavného naléhání jeho syna Josefovie. Pro »as. es. Mus.« na r. 1832 peložil dva kousky z Bulgarina, tehdy u nás velmi oblíbeného satirickou

rtu

mstkými«, *)

pozn

»Venkovákvespolenostisvela charakteristiku

»Propuštný

Doklad toho na p. u Rybiky,

lé.

c.

d.,

str.

voják«.

176 a 194,

ím

r. 1837 Jungmann pevzav za pobytu Palackého v Marka i »jiínských pán« o pomcky pro (List z 25. bezna 1837). A téhož roku 1. ervna píše Markovi: »Podle plánu Musejníka jest žádostivé, aby njaká zpráva o lepších ruských a jinoslovenských knihách teba obšírnjší s výjimky míst pkných se zdlovala. Kdož by k tomu schopnjší Nesmím však naléhati prosbou, vda, že byl než Vašnost? milovným jsouce národa eského a jazyka jeho, možno-li bude, sami od sebe k tomu se piiniti ráíte.« Následujícího roku Jungmann vybízí Marka k podobné práci též jménem Safaíkovým »Nerate prosím zapomenouti na Musejník, jestli se Vám nahodí nco, co by jej obohatiti mohlo. Šafaík svou poklonu a, úctu oznamuje a tu samu žádost pronáší a o pispní Vašeho klassického péra toužebn prosí. < (List Markovi bez data.)

**)

redakci Musejníka, prosí

—

:

225

První

psána je

z nich

msta

sídelního

form

psaní k sousedu ze

jazyku a opiící se po

se po francouzském

Do

ve

a tepe vyšší spolenost ruskou, pachtící

téhož asopisu

»Jenisejská gubernie*

pisný popis

cizí

1838) napsal národopisný a

(r.

nova, správce oné gubernie).

V roníku

mód. zem-

(podle Stepa-

1840 uveejnil

kulturní obrázek ze života petrohradskélio >Z p o

m

í

n

ky

Petrohradské*. Veliký podíl Marek má na dlouhém a cenném lánku »Cestování Michala Kotlera v evropejském Rusku a Siberii, Od nho samého vypsané*

(M. 1842 a 1843), v nmž Kotler vylíil

své dojmy a zkušenosti

asopisu

z

dlouhé a obtížné své cesty.*)

a Xyní«,

» Jindy

jehož redakce

r.

1833

Marek pispl nkolika drobvýznamného projevu 3>Slovan«, njšími lánky. Vedle o nmž bylo již výše mluveno, jsou tam nkteré kratší

byl

úastnn

stati,

jimiž

Josefovi

mla

*''),

býti obrácena pozornost

ech

k za-

pomenutjším snítkám kmene slovanského. Je to krátká ethnografická rozprava »Péní Morlachv*,***) kde vykládá o Morlaších, ásti to illyrských Slovan, zvlášt pak o jejich zvycích a povrách, zálib ve

jako

rázu je

) z 28.

zpvu

a básnní,

Slovan illyrských. Podobného o o Valachii* druhý národopisný lánek »N

se jeví

u všech

Jungmann vyslovuje

list.

1841): »Listy

pán

c

se o

tchto

listech (v list

Markovi

Kotlerovy jsou zajímavé a národu

bh, aby ten dobrý muž šastn vyvedl? na všechen zpsob k ídkým a vzácným vlastencm a dobude sob nesmrtelné pamti. •) Z té píiny hojnji pispívá do tohoto roníku celý pátelský kruh Markv. **) Tomuto kmeni tehdejší eská literatura vnovala obzvláštní pozornost; ped Markem napsáno o nich nkolik lánkv.

našemu

dležité.

co zapoal.

On

Dej

náleží

Jakubec: Ant, Marek.

15

226

(tamže).

svtí«

lánek »K

ne se osvtí, on se nepo-

o

dotud

(dokud se nepomstí,

vypravuje na základ skuteného

se neospravedlní)

píbhu o jedné chmurné

kmene slovanského, ernohorc pomst. V Šafaíkov > Svtozoru « na rok 1834 nachází od Marka zpráva »Vy slaní perského prince

stránce nejstatenjšího

— se

totiž

o krevní

Chozreva Mirzy do Petro h rad u«,

v

nmž

vy-

pravuje o tomto poselství po zabití známého vyslance ruského, básníka Gribojedova v Teheran.

Vedle toho

je v témž asopise od Marka popis )»Zvonice ,Ivan Veliký' v Moskv «, kde strun líena historie Moskvy a nkteré památnosti v ní *). Od Marka jsou bezpochyby i nkteré drobnjší láneky, tamže uve-

ejnné

a podepsané

šiírou

své drobnosti též J. Malý).

M

(touž šifrou

znamenal

Po Markovi lánky tohoto

druhu pstují se v naší literatue velmi horliv. Všecky tyto lánky na zapomenutjší kmeni,

mly

za

úel

buditi zálibu a

vtve

slovanské, upozorniti zejména

z nich,

zvtšiti úctu k nejsilnjšímu

lásku pro píbuzné

Rusm.

VI. Markova

tuast pri

spisích

jiných spisovatel.

"Pokusy

nedokoneni.

Uhrntié ocenni cin?ws(i Ma7-kovy

Ant. Marek pracoval na prospch literatury velmi úinnou pomocí a radou hlavn však opravoval mnohé ;

*) Že tento popis je od Marka, vidti z jeho listu z 9. máje 1834 Jungmannovi, kde opravuje nkteré chyby v tomto lánku.

227

práce, s nimiž se

mnozí

spisovatelé

nmu,

k

utíkali

žádajíce ho za radu a úsudek.

Markovu praktickou znalost hospodáství, vybízel ho Jungmann, aby úastnil se spisem jednajícím o hospodáství konkursu vypsaného hospodáskou Znaje

spoleností;

mh

jména

k Markovi v tomto ohledu nejvtší

Presl,

initelové,

rozhodující

tehdejší

Jungmannv Markovi ze 17. února 1829.) zajisté žádoucí,« odvoduje Jungmann své

»Jest

(List to

nutí,

»aby tu práci podnikl dosplý,

A

ze-

dvru. vybíd-

kdo jak pro vc,

v stavu Vás sám hospodástvím zacházíte a potebnosti znáte V « Marek také se dal hned do díla, jak

tak pro jazyk smysl má.

medle, kdo

lepším, ano lidu

o tom dílo

svdí

(mluvilo

Ust se

Jungmannv naped

v loni zapoaté, snad diti

již

o

:

»

,

.

asem

i

Vaše

Koublov) (dobe se ho-

hospodáství

brzo dokonalé «

mže).

Nežli Marek ve svém pokuse pokroil, požádal ho Jungmann, aby prohlédl a opravil podobnou knihu od Jos. Kouble, proí. v Litomicích, která nacházela, se asi v jeho pozstalosti hterární (f 1824). Marek také žádaný úkol brzy ochotn provedl, jak vidno z jeho »Tuto odesílám Koublovo listu (nedat., z r, 1832) hospodáství ponapravil jsem ledakdes, co se mi chybné vidlo. Zdá se, že Kouble spisuje tuto knihu, ml ped oima obraz hospodáe v horách Ostatn nevyniká v celosti nad rozumného hospodáe Vakova*) a v mnohých odstavcích ho ani nedostihuje. Nebude ale se škodou, když se vytiskne. « Když vyšla kniha :

;

!

*)

Rozumný hospodá

z

r.

1822 oi Norb.

.

.

.

Vaka. 15^

228

(Hospodáská kniha k tení pro všeobecné Marek od svého díla upustil. Podobnou službu prokázal Marek spisu bratra Jungmannova, Antonína, o kterou ho požádal sbor Matice eské, jak svdí list Jungmannv z 25. kvt. 18-1:3: »Sbor matiin po na Vašnost prosbu skládá, Koublova

nauení, 18o3),

mn

abyste

knihu

mj

kterou

prostonárodní,

bratr

ped

10 lety vyhotovil, strany toho, co tam o polním hospo-

dáství rozpráví, peísti a usouditi ráili, pravé-li zásady

má

vbec

a

hodnosti tisku,

ano mezi námi není

praktického oekonoma.'?

Vedlo jiných pokus, kterých se Marek pro nahodilé

ale z iiravidla

Markv

zmínky zasluhuje úmysl

vrného svého

pítele, Jos.

Jungnui línov ustanovil

píiny

se

sice ujal,

nevyvedl,

zvláštní

napsati životopis

d-

Jungmanna. Hned po smrti Sbor matiní na tom, aby

nákladem Matice vydán byl obšírný životopis ctihodného

Poátkem luje

o složení jeho požádán byl Ant. Marek.

a

patriarchy,

1848 dopsal Marek sboru,

r.

na

k úkolu

též o píslušné

vloženému.

pomcky

*).

Avš:ik

že se podvo-

matiní

Sbor

staral se

Marek úkolu

toho-

Djiny Matice, str. 107; tamže omylem ten Markv pipiš dne 12. ledna 1847, patrn&

*) K. Tieftruiik,

je

datum,

že

Pražské Noviny

m. 1848.

z

»Ohlášení od Matice Ceskéf.

13.

února 1848

Naped

(c.

13) pinášejí

se vykládá,

kterak Sbor

peovati o vydání obšírnjšího životopisu Jungmannova. »Vysoce dstojný pan Ant. Marek, dkan a viká musejní usnesl v

praví se v tomto ohlášení dále,

LiLiuiii,«

nulého, a sám zasloužilý

se

i

muž

píbh

»dvrný

pítel ze-

o vznik a zdar literatury naší chvalitebn jejích

výborn povdomý, dožádán byv od

sboru, aby práci sepsání tohoto životopisu na sebe pijal, pod-

229

nevyvedl. Nebyl toho i)ninou tak pokroilý jeho

v niiiž více se

mu

byl

ješt neobyejn jarý a ilý

v dílo zahlou bával,

bylo psáti

ásten

i

tíin

jeho

i

ím

t

a k

se jeho

píspvky pozdj-

Jeho

šímu biografoví Jungmannovu, V. Zelenému, a písemné, nýbrž

vk,

poznával, že by

více

autobiografii

skromnost nemohla odhodlati.

avšak

;

to nejen

pisply velmi k obohacení

ústní,

díla.

Pohlížíme-li v celku na

innost a psobení Ant.

Marka, obdivujeme se ustálené ocelovíte pevnosti jeho smýšlení a

celé

národ

vystídala se

zápase

osvtovém Marek je

smr. v

n

i

inn

Za jeho psobení v eském ti pokolení lidská, v našem

duše.

dv

prošlo s

nkolik rzných proud a

úastenstvím

zasahoval,

ale

ba

nkdy

nich

málo

sledoval,

zstal

od

doten, zstal dsledným až do poslední své

Marek ejnosti

r.

objevil

se s první

1807 a ješt

r.

svou básnikou

1867

psal

chvíle.

na ve-

píležitostnou

Z obou, a mezi nwni leží 60 let, vane týž duch oddaná láska k eské vlasti a národu. Kolik proud se zatím vystídalo v eské poesii! Když Marek vystoupil na kolbišt literární, byla

báse k vysvcení

školy turnovské. :

u

nás

obma

t.

zv.

škola

Nejedlými

a

Puchmajerova

s

Hnvkovským

v

Puchmajerem, ele ve svém

nejmocnjším rozmachu. Krom vroucího vlastenectví Marek má s ní málo spoleného. Když ukonena úkolu tomuto s vlasteneckou ochotnosti. c Dále žádá aby kdo má njaký materiál, zejména korrespondenci, propjil ji k tomuto úelu.

volil se

sbor,

230

Markova nejšastnjší a nejhorlivjší innost básnická, zasahují v rozvoj eské literatury mocní duchové básnití, Kollár a elakovský. Dokal se jejich ukonené innosti spisovatelské, pežil je o celé tvrtstoletí. Byl

svdkem zápas jenž

ml

píležitost zažil

proti vnikajícímu

nejmocnjšího zástupce

k nám byronismu, H. Máchovi.

v

osvditi svou úctu a pomoc

naší B.

úplný vývoj mladé školy básnické

Hálkem v ele

;

s

vidl vcházeti v život Sv. echa a Jar. tu nových a nových idejí, jaká

svdectví našeho národního rozvoje! A týž ráz u nho na p. v myšlence slovanství

se

Nmcové,

Nerudou a

Kolik

Vrchlického.

Uil

Ml

slovanské.

u Dobrovského a Jungmanna, od si obzvlášt nejmocnjšího kmene

nichž nauil se vážiti

Rus,

slovanského,

vanstva

;

ejném mínní ského povstání

Havlíkovy a *)

a vidti

proti

v

nm

oporu všeho Slo-

urputného odboje v našem ve-

zakusil však

silné

opoe

Slovanstva

za pol-

poznal individualistické slovanské snahy

;

horšil se

O Havlíkovi

na

nho *)

;

ale v

tom Marek

nám

vyslovuje se nkterými úsudky, které

mezi starovlasteneckým názorem a novým reálnjším Havlíkovým tak teme v list Jungmannovi ze 4. srpna 1846 »Pan Hanka stal se terem mnohostranných výpalv, i Noviny (mínny Pražské Noviny, jež Havlíek redigoval od 1. led. 18-46) i Kvty a sám Musejník proti smlým jeho neobyejijm polem táhne, zvlášt pak vydavatel Novin njako na nho svrchu má a pes tu chvíli jej žíhadly svými opichuje, jsou svdectvím o sporu

;

:

což skoro se

hnusí.

svého žíhadla v

Kdo však povolán

pošv

nenechá. «

Kritika

jest

vosem

býti,

Havhkova v

ten

Praž-

ských Novinách Markovi nelíbila se hned ze zaátku. Vyslo>Co vuje o ní svj názor v list Jungmannovi z 29. led. 1846 se týká kritik, jimž odmnami se napomáhati má, jsem úpln :

mínní Vašeho. Pouující, pouující jako ve vci, tako

231

zstal

si

konsekventní

našich

ducha ze všech

jeho

:

projev slovanských povznášely nejvíce slovanský ruch r. 1848 a hromadná návštva moskevské výstavy.

eské

Vlastenectví

na psobení

i

vede všecko jeho

slovanské

na jeho innosti spisovatelské jako

konání a myšlení:

osobním

hluboce

tkví

národnostní.

ráz

Vyjádil se o tom charakteristicky ve svém sefovii Jungmannovi

Co do takového raturu

!

11. led. 18.83):

(z

tury, kteráž

nerozplozuje

my

ješt

se vždy

k Jo-

vlastenectví, kteréž nerozplozuje lite-

druhé vynechají

ale

listu

»eknou mi:

hlásiti

totéž

Co do takové

:

vlastenectví!

—

litera-

Tupte nás,

budeme k slovanské

vlasti !«

VII Úsudky

o Alarkovi

od rzných

spisovatel

eských.

Marek razí

cesiu

mladším básníkm, Nerudova fokrobní vzpomínka na Marka.

Tím,

CO

Marek

sliboval

státi

se

pokusy, bohužel se nestal, a to vlastní

svými prvními

nedvrou

k

sob

a nedostatenou energií v práci.

Jungmaun v soukromých dopisech cenil si ovšem Marka mrou neobyejnou jako se v listech k pátelm všem vyjadoval vbec velmi blahosklonn. Jeho úsudky mly býti liknavému a svým silám málo dvujícímu píteli pobídkou k vtší innosti literární. Tak vyjaduje se v list z r. 1808: »Vždy více se o tom

—

a tém

butež naše kritiky, a osoby ani se nedotýká, sice povstanou rozbroje a naše spisy bndou obsahem jízlivého chulení. Nový náš redaktor Ceshých novin semo tamo žíhadlem bode, a jest se co báti, aby z bodáni nebyla koneno jemu vedná vava.*

i

ve slohu

jména

232

pesvduji, ekl, že

což jsem již dávno myslil

echm

srpna 1810 Jungmann stýská

do jeho

cházeli

»Nad Vás,

si,

k pekladateli: stává,

kteréž

upímn,

V

list z 29.

že bohoslovové nepi-

nebylo

a

emž podotýká: K Vám my Dostav konen pe-

nebude.

ostatní brzo do školy pjdenie.«

echie

sem tam pro-

eských hodin; pi

zlatinký,

pracovaný peklad volá

i

jediný pokvete Marek.*

Kotzebuových »Již

"Výraz

chci vidti,

kus poetický Vašemu

nevrlosti,«

snad co

který,

by

se vyrovnal

bez pochleby povídám a zajisté všichni

upímní rozsudkové se mnou povdí. « (List z 5. záí 1811.) Když peetl ódu í>Na Trosky «, vynáší o jejím pvodci tento úsudek: »Vaše óda na Trosky opt mi dosvduje, že jste mne daleko pedhonil a nestranní a

—

první ech jste.« Poznav jeho peklad »Ptka ještrem« praví: »Vaše Ptka s ještrem jest opt dkazem, že k vtším vcem zrozen jste.« (List z 2. srp. 1813.) Pozdji když Marek pokusil se mu zavditi se básní, psanou » indickým rozmrem* (U hrobu matee), byl nad ní Jungmann u vytržení. Chvála tato plynula z toho, že Jungmannovi zdálo se jeho mínní o prosodii tímto pokusem býti stkvle potvrzeno.

jist s

Nejtrefnjší

úsudek

Jungmannv

o Markovi

zdá

mi ten, který pronesl mu již v list z 29. prosince 1810 »Psal jsem onehdy Karafiátovi, že ve Vás vzniká eknu ech, jakého posud mezi námi nebylo. v pravd, Puchmír mohl býti nejvýbornjší, ale co faráem a dkanem jest, zdá se býti jeden z mnohých. Nejedlý a Hnvkovský jsou naprosto právníci. Vojtch se

:

A

Nejedlý jest nejpilnjší, ale silnjší u

než pedložení a rozum chladný.

U

nho

obraznost

Vás všecko v

míe

2:«

své a bylo by tisíckráte škoda,

Jnngmann

tu

A

majera.

který

krom

i

ustati.«

je místo

básnické

—

mnoho

u nás velmi

Jungmanna samého

vedle

—

vedle Puchmajera

znamenal

innosti

mli

kdybyste

Marka jako básníka klade vedle Pucha ovšem Markovo na eském

Nkterými stránkami oba Zejména vážným

Parnasse v letech desátých.

pedstihuje, jinými jich nedosahuje.

pojímáním vjších

poesie jako

idejí tehdejších

umní

a jako hlasatelky nejži-

vyniká Marek.

V

úsudcích Jung-

nesmíme zapomenouti zvlášt na jeden moment pi posuzování innosti Markovy: na stránku jazykovou. Ta pi padala siln na váhu. mannových

nm

poátku let dvacátých Marek u nás byl pocenn. Slávu jeho brzy zvýšilo vydání první eské knihy filosofické. Jak známou byl osobností, o tom svdí tento píklad V echoslavu na r. 1820, Na^

mrn

nejvíce

:

str.

88. je

na konci charada od F. B. Tomsy, jež zní: echa- li, udatnost i první, doyajisia za

Potom skra

je, se ptáš,

odpov

máš.

v^'chod. I druhé jest

teno

•

slovutných hrdiuii výtené jinénj. Vfclebué celé, jak rosa kvtiay,

uvadlé v spanilé

sperleným srdce tak

mní

ddiny,

mokem když viaži; svených vzdlává

v

ctnosti,

k pramenu uvádí božských milostí krajany písmem

V

dalším

ísle

svým

blaží.

vyložena tato

Markova poesie nabyla vlivu na vývoj

a

charada:

Marek.

innost však brzy

eské

literatury

vbec.

2U podnt

Rozebral jsem výše jeho

Ale též ideov

básnické.

eské mluvy

v tvoení

Marek

našel

následovatele.

pímo pedchdcem

V mnohém ohledu byl Kolláro vým.*)

Kollár od Marka dostával popud, ovšem že v

zase dával

na

podnt

jaký

vliv,

mla

oboje poslání Markova na

Pedzpv; pipomnl se

mnohém

Markovi. Ukázal jsem na svém

míst

KoUárv

Marka Kollár uil mluvy básnické. S KoUárem tu podobu, že má jako onen veliké vdojsem, jak od

rozhojovati zásobu

Marek má též o vcech

slovanských

mosti

S

chdc

Markem

bez

vdecké

proniknutí, bez urité

má

Kollár

též

hlubšího

vdeckého

idey.

všech svých

ze

ped-

nejvtší píbuznost v hlásání ideje vlastenecké

svj smr v poesii Junomann zasílá mu Kollárovy básn ješt v rukopise ku petení (na p. list Jungmannv Markovi ze 6. ervna 1819), hned posílá

a slovanské.

Kollár

mu

také pro

pirostl obzvlášt k srdci.

mu

jeho

kterou dostává

Kollárovy

v list

sdluje

vyšlé knihy,

ním každou zprávu,

od svého pítele v

posílá

Pešti,

ba

i

ku petení (zmínka o tom

Jungmannov

Kollár

s

bohužel

z

dopisy

na p.

19. dub. 1832),

nepamatoval

mrou; alespo nedopál

na

Marka stejnou

tomuto nejslovanštjšímu ze

Slovan pimeného místa ve svém slovanském To nesl trpce obzvlášt Jungmann a také to Kollárovi jemn vytkl (Hst z 1. záí 1832): »Zvlášt bych rád byl vidl, aby Marek (logiky naší pvodce všech nebi.

*)

lánku,

Opravuji límto c,

ni.,

str.

nesprávné své tvrzení v uvedeném

146., že

Marek nemel na Kollára

vlivu.

již

28 á

a jinak výborný Slovan) nebyl propadl a rád bych

Vašem

své místo v nebi

mu

postoupil.

Snad teprve po tomto pipomenutí KoUár pimyká osobn k Markovi blíže. Hned rok po tom nadchl

se též

ho

Markv

lánek

vroucí

»

mnil na

verše pod názvem

mluvy

Ant.

A

]).

Markám

Slovan*

Kollár drží se v tomto i)ebásnní

pece

sílu

slov

Markových setel a

zavdil

Markovi Kollár

— jeho

se

i

pro-

Podle prosto-

vydání

ve

(vyšel

že jej

tak,

»Slavjan,

z

vrn

poesií

ji

r.

1845).

originálu,

nenahrazuje.

svými jazykozpytnými

neobmezená láska k Slovanstvu pijímala bez kritiky názory Kollárovy za pravé. Marek také neopominul své uspokojení a radost pvodci jejich vyspisy

Pi jedné

jáditi. (v list

z

23.

takové píležitosti odpovídá

kvt. 1848)

:

»Že

Vám

odplata.

Nebo

své,

tak se

mn

napsal-li náš Šafaík, jak

Kollár

Cestopis

má

nejsladší

jakovou takovou potchu zpsobil, to jest

mluv

mu

mj

íká ve Ped-

Starožitnosti jen pro Palackého a Pogodina,

jakobychjáopt všeho

vidí,

pro Vás psal chtl povdti více .

.

Myslím, že

.«

nežli

tmi

jen

slovy Kollár

pátelský kompliment.

Znali

ho všichni eští spisovatelé jako nadšeného Slovana a

hlavn jako ctitele na p. dopisuje si

Rus s

a jazyka jejich.

ním

bu

e

1

ak ov

rusky nebo píše

mu

s

ký

listy

cyrilicí.

Zvlášt vele vzpomíná Marka jako svého uitele ve vlastenectví a lásce k Slovanstvu mladistvý Ijásník

Václ. Štulc. Nadchl osobou po své

návštv

se

zejména jeho duchem a jeho

v Libuni,

kam

za

ním piputoval,.

2H6

Pi nm prý Marek Markv Jungmannovi z 8. dubna 1834.) V. Štulc projevil mu nadšen svou Jsem zajisté, oddanost v list z 10. pros. 1834: ». jakož každý z nás tímto vyšším citem zavázán mužm, aby horlivého Slovana poznal

sám

též

nait okál «.

»

z blízka.

(List

.

.

i

kteíž

na ohnisku národnosti naší neúnavnou

pohaslý

péí svou

vzkísili a roznítili

ohe, duše

nyní zahívající a životem naplující. vroucí vyznání, že

duch

v

nmž štstí,

i

srdce naše

Odpuste mi útchu, posilu

nehodami nabývá, nejdíve ze spis pešel a srdce mé rozehál že

strápený

Vašnostiných

cit ten,

—

m

ve

;

mužm

strážcm vytrvalým dohasínající národnosti a vzkisitelm jejím i slovy i skutky, i my potomci bla-

ženjší vdností nejvroucnjší povinnými býti se vy-

znáváme

.«

.

.

Veejn

V. Štulc vnoval velou vzpomínku Mar-

Pomnnkách na

kovi ve svých

pi

básni

iným «

.

*)

cestách života

nazývá

»Trosky«, kde

jej

(z r.

»vštcem

1845), Slavi-

*)

Celá

báse »Kdo

zni

tam

to

se šlítu skály

ohnivý v dol pouští zrak

me

•,

ší hvzdnou dáli, duchem vniká nad oblak ? i

A| vy Trosky SKálo

On on

vám jest

Když v

ho znáte,

hlásá slovo svaté,

vaše výsluní.

mela,

prorocká duše vela

vštec

bratry své

Y

vyt"

has' národ a vlast

nm

kisil,

!

ty Libuni

i

Slaviin,

knz Antonín.

zadu v poznámce je k

této básni

vysvtlení:

>Libu,

237 Mladší pokolení na Marka jako básníka zapomínala již

od

tyicátých, Marka vlastence a Slovana znala

let

spíše jen

z

tradice; jen

ckých spis domí.

Marek jako

Skromnost povahy

Markovi na

p

spisovatel

u nich

filosofických byl

v

malá ctižádost

a

vde-

dobrém povliterární

nedovolovala, aby se postaral o sbírku

svých básní a drobných spis,

a

ho k tomu Jungmann,

o jeho literární jméno dbalejší, neustával vybízeti (na

p.

již

a asto

1832

sám

ml

v list z 29. pros. 1814; pozdji ze 16. bez.

poátkem

tyicátých).

let

Konen

dal

k tisku; Marek sám vymlouvá to

spisy tyto sebrati a pichystal je je jen

ním

ješt

doplniti

;

ale

p. v list z 25. záí 1841). Na vydání sebraných jeho spis nedošlo. Pkn charakterisuje skromnost Markovu odpov, kterou dal svému neúnavnému povzbuzovateli, když jej piml, aby se dal u pražského malíe Machka vyobra5, ervna 1841): »Kdo tak ziti (list Jungmanuovi z tento vyobrazenec, ten málem pispl souvkým jako by neml obrazem svým šáliti potomných, jakoby byl vk svj na ramenách svých schopností poponesl, a jenom pátelství, které nazvalo se ctitelem, mže poneustále

nkud

usilujícímu píteli

(na

ospravedlniti vyobrazení toto

;

u každého jiného

musí projíti všecka písnost soudu spravedlivého. Touto svou skromností Marek literárnímu nejvíce.

dání jeho literární

spis,

Ponvadž

starších

jest.«

sledovat

asopisech a pu-

kdež vysoce dstojný

jeden z nejprvnjších pstitel

dkanem

svému jménu

pozdjší generace nemohly

innost Markovu po

farní vesnice v milé dolin,

Marek,

ublížil

nebylo souborného vy-

p.

Antonín

Slovanské národnosti,-

-238

blikaích.

Malý úsek

anthologie

z

byl

eské

innosti

této

literatury (nejvíce

pinášely

rzné

pomrn zastoupen

Marek svými básnmi v Jungmannov

Slovesnosti,

Malém výboru a v Jirekov AnthoTo ovšem nijak nestaovalo, aby si tenástvo

v elakovského logii).

mohlo utvoit náležitý pojem. Marek sám na sob dopustil, po-

o Markovi jako spisovateli

V kivd,

které

kraujeme

i

se

my: posud nemáme souborného vydání

lánk

básní a drobných

Markových.

Bylo málo tch, kteí celé duši pravé pochopení

slovy, která

spisek lépe ukoniti, nežli krásnými

nm

o

pinášeli

v tchto pozdjších dobách.

i

Nemohu svj

Markov

hned po jeho smrti

napsal

Jan

Neruda. List (v nedli dne teme o Markova 18. února 1877) v den pohbu tklivou a významnou pohrobní vzpomínku, jak ji jen péro Nerudovo dovedlo podati. Vane z ní cit, pochopení a ocenní, jakého se nikde Markovi nedostalo.

Ve

feuilletonu

Národních

nm

Proto je podáváme tenái. >Spící a mrtví jsou jen

obrazy*

Shakespeare.

nám mrtvola vznešeného toho adou obraz, celé cyklodrama.

»Ano, obrazem je

kmeta

!

Umíme základní poesii?

as,

Ba

celou

pohlížet na obraz ten?

myšlence,

eknm:

avšak jsme

Rozumíme

bohatému skupení, žil

sob

92

léta.

toho

velké jeho

svtelné jeho

Cítíme, že to dlouhý

vdomi, jak

že dlouhý?

Musíme pohlédnout na obrovské milníky svtové

hi-

289

na dlouhé odstavce vlastního národního našeho

storie,

porozumli, co že se zrcadlilo vše

aljychom

života,

Antonína Marka

v život

Marek

byl poslední z tch,

pln

kteí nám

—

zorovali znovuzrození eského národa

to

zná-

znovu-

zrození divuplné, krásné, ba pekrásné, protože vzešlé z

myšlenkového rozntu,

z

Representant

ducha.

d-

Avšak umírání do jich ad,

stojných doby té pežilo rok 1848 dosti mnoho.

padlo veliké

v letech padesátých

do ceder Liba-

lámali se, jak když dech boží zalehne

jsme slova Izaiášova: »Smrt Tenkrát sob pejako lvice drtí všecky kosti mé.« asto každý vzpomínal na cedru libuskou, starší a vyšší nonu, a chvjíce

všech

—

cedra

se, šeptali

stála.

dv

Uplynuly ješt

staec vše,

decenie

nyní se odhodlal

a

kde v harmonický rozkvt pišlo kdy jeho vlastenecky nadšená duše práhla,

usídlit se tam,

po

em

vidt i zralé ovoce snahy stoleté k matice Praze. Položil hlavu svou na

kde

—

pišel

její

prsa a

již

skonal.

jsem se v život

Jedenkráte

Sedl jsem po kupé, hledl sníh,

dv

na jeho

do jeho

byla

jež

modrých jako

oí,

mnnky, na jeho rozuml jsem té

hlavu,

svtlý, zrcadln

sešel

nmu

hodiny naproti

dv

s

Markem.

v železniním

erstv padlý upímné po-

jasný obliej,

a po-

isté lásce a vytrvalému nadšení, jež

vedlo eské heroy našeho vku. Chtl bych vidt srdce Markovo Myslím si je jasné jako rubín, probíhané !

žilkami samorostlého, šilo

hlasn v

ryzího zlata.

radosti jásavé,

notou nevýslovnou

!

kolikrát

Kolikrát as zabuas zmíralo tesk-

Vlastenecké srdce radostn se šíí

240

pi každém, pi sebe menším pokroku národním, pi každém novém krásném zjevu eského ducha a Marek sledoval ty zjevy práv v dob nejideálnjší a pes nkolik generac; vlastenecké srdce ze zachví pi každé rán, zasazené národu a my známe, nuioho-li ran musí eský národ ztrpt rok co rok

—

—

.

.

Nechci zde mluvit o zásluhách Markových. Patri-

Jungmann

nmu

zanícen co k nejlepšímu pomocníku svému, co k nejestnjšímu sloupu

archa

—

A

národa.

pohlížel k

kdo zadost inil pedním ten

pro vše

žil již

Mladistvé mladistvr-jšího

mužm

doby

psobení Markovo padlo v dobu piisobení

literárního

cítno, že národ literaturu

našeho.

mít musí,

šenci sobe tedy rozdílné obory literární

dlovali zrovna co úkol.

vdeckém

Nkdy

a

nej-

Tenkrát

mladí

nad-

vzájemn pi-

netázáno

oboru

se v

dostaujícím odborném povo-

a kdo pevzal úkol, nepochyboval o své zpsobi-

lání,

losti

po úpln

ani

své,

vky.

cítil

:

ta vítzná.

ponejvíc

velkou vli svou a asto vskutku byla

A

písemnictví

v

písn

v

tch

vle

krásném pohybovala se

kolejích

myšlenkových,

které

pevedeny k nám odjinud teprv mnohem pozdji,

byly

;

když první

obtíže

byly

pekonány, mohl

poesii

naši

pvodnosti a rázu osobního. Marek co byl mezi prvními, kteí klestili cestu pralesem.

ostínit genius literát

Vd

Ke školství i poesii pipravoval eskou pdu. hledl co k jedin spásonosnému momentu národnímu s

pílí

neúnavnou,

ped dvma *)

Mínn

lety spis

a

ím

byl

Marek

obšírn promluvil

co uitel,

spis

Zelinkv, výše uvedený.

o

tom

zvlášt vyšlý.*)

2U

A Marek již

knz

tch knží, kteí u nás skorém Na eské literatue pedbeznové vru

co

vymeli.

byl z

nikdo nespozoroval, že na ní pracuje tolik knží.

Nápedevším ecliy, Praha jim byla stokrát víc než ím, a ku svatováclavské korun hledli s nepomrn vtším nadšením než ku papežov

knží

rodní

naši byli

tiae.

Ale Marek byl

píliš stár, než aby byl

již

národ mohl

sledních roztržkách v

do víru. Jeho památka

nemže jak

ní

stojí

a

i

pipínala

se

Markova smrt nás upamíná

z

strannická reklama,

k památce našich

nejvtších.

a ten zas

více

po-

nad stranami, a žádná se

pipnout osobní

jinde uinila

již

muž

k

tu

pi

být jakkoli stržen

tak

mrtvých

na

isti, !«

na jeho celý

nejistších národních snah.

zaklíil

mezi námi hích.

se

».

!

4<-«-

Jakubec: Ant. Marek.

Vsta

svému lidu, mrtvola kmetova volá

volá starozákonní prorok ku

:

život,

Nejsme

vsta z hích A nám: „Vstate % mrtvých!"'

a míní tím

dnes k

vk

16

Oprava hrubších omyl. Str.

13. (v nadpise)

m. gymnasíjní ti: gymnasjjní. ti: tamjší. dola) m. bývali ureny ti: bývaly.

ádek 4 m. tamnjší

>

16. 16.

»

17.

>

23, 26.

» >

11.

>

m. dvrný ti: dvrný. 13. m. umdlávajíciho malomyslné ti: umdlévajícího malomyslné. » 8. (z dola) m. vyuovaní ti: vyuování. 31. 34. v poznámce m. prostrannéjši ti: prostrannjší. 39. ádek 8. (z dola) m. z dubnu ti: z dubna. > 8. m. vyplovari ti: vyplovati. 40. > 12. m. rus('filem ti: Rusofilem, 46. (tolikéž na str. 47. . 5. z dola v textu. > 2. (z dola m. R. 1822 ti: 1825. 46.

»

57.

»

8.

>

>

>

» >

« »

»

6.

«

8. (z

(z

dola) liberární ti: lilierální.

vtou >které se neštítily ani psáni) dopl vtu: »choulostivjší vci museli

za vedlejší otvírati*

úadm

»

6.

>

59. 74.

»

4.

>

75.

»

7.

>

neznámou*. psáti cyrilikou, (z dola) m. poutala ti: poutalo.

m. pamatovali ti: pamatuji m. neopomenul ti: neopominul str.

82.

94. (v

>

> > »

> »

> >

107. 107. 110. 115. 130. 151. 158. 161. 224.

.

(tolikéž

na

13.)

5. m. ukazovala ti: ukazovaly. poznámce) m. str. 11 10 ti: 14. ádek 4. z dola) m. nepežitelném o/i: nepemožitelném. » 1. (z dola) m. na koibišt ti: kolbišti. » 15. m. pi druhému ti; druhém. > 1. m. ji ti: je. > 10. (z dola) m. zde šlo ti: kde. » 13. m. vouri ti: vauí. » 2. (v pozn.) m. Králodvorský /f": KráloA'édvorský. > » 6. m. jsme se vzdáti ti: jme se. velko» 1. (z dola v textu) m. velkomstkými ti

»

» »

98.

>

—

:

mstskými.

—

bohužel dosti etné Nkteré nápadnjší chyby tiskové zejména v interpunkci, podávají se samy sebou. Konené ukazuji na chybnou úpravu tiskaskou v Úvod na str. 6. a 7. Nemá býti perušení souvislého textu.

—

OBSAH. Str.

Úvod I.

I.

ást.

Markv

Markovo mládí.

život a psobení.

Jeho vzdlání: ve škole turnovské;

studie gymnasijní

Studie filosofické.

Theologické studie

13

.

Ráz tehdejšího uení v Litomicích

Pátelství Markovo

filosofického

Jungmannem

s

ló 22

24

Jungmann uvádí svého pítele na dráhu spisovatelskou a povzbuzuje 11.

jej

usilovn ku pracím hterárním

.

Psobení Markovo v úad knžském. Marek probouzí ve svém okolí vlastenecké uvdomní; jeho zájem o eské divadelní hry. Psobení osobní Ochabování Markovy innosti literární. Pokusy Jungmannovy dostat Marka do Prahy

....

Markv

pátelský kroužek

literární

29

.82

40 45

Návštvy eských vlastencv a jiných Slovanv u Marka 4ft literatury. innost na prospch Matice eské a j ^.55

Podpora eské III.

64

Postup v hodnostech církevních

Psobení Marka jako školdozorce

vikariátu turnov-

ského IV.

Markovo úastenství v slovanském ruchu Zpsob života Markova Jubilea Markova Starosti a útrapy za války

Šastná

léta kmetství.

r.

r

1848

.

1866

Marek jako

nejstarší spisovatel

65 80 91

94 95

2U Sir.

a poslední pamtník první práce buditelské v

e-

ském národ Marek odchází z Libun do Prahy na odpoinek. Poslední dni jeho života

II.

I.

99

Markv význam

ást.

Markova innost básnicki.

v literatue eské.

báse »Má

První

vlast*;

poslání b;\snická

105

Ódy, elegie, h^mny; piležitostné a drobné

Peklady

básn

básní, vzlášt ballad Schillerových;

lieroid

.

Ovidiových

120

der Veldovy povídky >Di vadilo z ochoty «

Mnrkov.i zásluha o rozvoj

ei

eské

.

básnické

\s.<\ .

.

.

14J

.

l(>i

Markovo úastenství pi Junginannov Slovníku Markovy zámry s upravením eského pravopis
.

Markovy

u

literatury

Jejich

význam pro

vdecké, yejménaoro

názvosloví

V.

170

spisy filosofické: L"g.ka nebo llinuico a Zá-

klidní filosofie.

IV.

1;?7

.

pokusy v oboru eské mluvnici III

1J5

peklady

Prosaické peklady Shakespearových »Omylu« a

11.

96

rozvoj e-.ké

u-(áloní vdockéh.n

17R

.

Markovo smýšlení náboženské. innost v lileralue duchovní Smýšlcjii Markovo v otázce slovanské. Markovy drobné lánky z oboru slovanského .

J99

.

.

.

20 .

.

20G

n:\rodo-

pisu

22Í

Marko\a iast pi spisích jiných spisovatel. Pokusy nedokononé 2Jí> Úhrnné octiiíií ,iuios!Í Miirkovy 229 VII. Úsudky o Markovi od rzných spisovatel eských. Marok razí cestu mladším básníkm 2:U Nerudova poiirobní vzDoniínka na Mirka 2.'W

VI.

.... ....

Opravy

.....

..

,.>5

':á|— 7,"\

.'

2t2

,.

-

244

a pc ské

Marf

PLEASE

CARDS OR

SLIPS

UNIVERSITY

PG 5038 M3757 Z73

DO NOT REMOVE FROM

THIS

OF TORONTO

Jakubec, Jan Antonin l%rek

POCKET

LIBRARY

-

,**<'>

-y-:^

<

'

y-rr

*^

'í^?;

r

,

r-<J

-Vi'^

f

>"*

y~

:

\

,

^^^ -V

1.:'