U přijímacího pohovoru v multikulturní společnosti se mějte na pozoru, aby vás zaměstnavatel neudal na policii pro vaše názory! U přijímacího pohovoru v multikulturní společnosti se mějte na pozoru, aby vás zaměstnavatel neudal na policii pro vaše názory! ,,Dobrý den přeji“ vítá nového uchazeče o zaměstnání pracovnice nově zřízené ,,prověrkové přijímací komise“ nejmenovaného Českého podniku. ,,Dobrý den“, odpovídá snaživě uchazeč a vstřícně se usmívá na nepříliš sympatickou, obrýlenou úřednici pozdně středních let naditou do přiléhavých kalhot, které zdůrazňují to, co bylo možná zajímavé před mnoha lety, ale nyní to vyvolává v nejlepším případě rozpaky. ,,Tak vy byste u nás chtěl pracovat“, pronáší se zjevnou nedůvěrou k usmívajícímu se a horlivě přikyvujícímu muži. Probírá se nějakou složkou a s jemným pohrdáním afektovaným pisklavým hlasem vypočítává: ,,…tady čtu, že kvalifikaci máte ucházející, vyučen v oboru slaboproud a práce s NC stroji, střední odborná, Vysoké učení technické, aktivní znalost tří světových jazyků, kurzy…no dobré“. Odmlčí se a pokračuje: ,,Na pracovišti jste se již byl podívat? Technologie je vám jasná?“
Pocit, když si v hlavě malujete svojí budoucí práci.
Muž se na ni dívá překvapeně a rozpačitě koktá ,,,ehmmm, myslíte, jak ten chlap tam lopatou hází prasečí kosti do autoklávu“? Úřednice se zatváří krajně pohoršeně: ,,Abychom si rozuměli, pane…“, nahlíží do složky na stole, ,,…hmmm Pokorný“, polohlasem si říká: ,,ano, to je správné jméno“. ,,My si tady potrpíme na jasné formulace, nemáme rádi, když dochází ke zplošťování pojmů, degradaci hodnot, které přinášíme společnosti…pravda je pro nás tím prvořadým kreditem naší firmy. Tento post, který vám možná nabídneme, se odborně nazývá Pracovník přísunu druhotných materiálů do technologických celků…tak si to prosím zapamatujte“. Muž se překotně omlouvá, že nechtěl nikoho urazit, že nevěděl…ale úřednice jej rázně přeruší a svůj výstup doprovodí prudkým máchnutím pravice s 5 prstýnky, které se jen blýsknou vzduchem: ,,Pane Pokorný, musím vás důrazně, ale skutečně důrazně varovat před všemi xenofobními, fašistickými a jinak degradujícími slovy…“ Muž se tváří vyděšeně, ale i poněkud zpitomněle: ,,cóóóó, cože? Jaká slova, jací Fašisti, já nikoho neznám…my jsme z Moravy…“ Úřednice mávne rukou a umlčí jej rázně: ,,Slovo prasečí by vás mohlo dostat do velkých problémů…jako vašeho předchůdce. Taková slova úplně vymažte ze svého slovníku!“ Muž na ni zírá nevěřícně a vypraví ze sebe s námahou: ,,A co se mu stalo? Tedy tomu mému
předchůdci? On nějakému hlavounovi nadal do prasat?“ Zjevně nechápe, o co tu jde. Snad proto úřednice ubere trochu plynu a téměř lidsky mu vysvětluje: ,,Náš podnik je sice kus za městem, úplně v lese, ale stalo se, že přenosové vozidlo České televize, které jelo natáčet pořad o úspěších EU v páté pětiletce v našem regionu nějak zabloudilo. Dlouho jezdili po lesích a nakonec přijeli až sem. Nikdo je nečekal a tak prošli nepovšimnuti až k tomu pracovníkovi. Tehdy jsme ještě neměli mezinárodního pracovníka pro styk s médii a tak muž komunikoval s ČT neproškolen. Na otázku, co dělá, řekl, že masokostní moučku. Když se ho ptali, kdo je naším dodavatelem, řekl, že neví, čí jsou to kosti, on je jenom semele… ČT24 pak odvysílala pořad, kde sestříhala jeho výrok s výrokem jakéhosi politika hovořícího o imigrantech a označila naši firmu za xenofobní a fašistický podnik, který je řízen z Moskvy, osobně samotným Putinem. Nějak to dali dohromady s výroky, že Putin někam jede s plutoniem a vyznělo to, jako že snad mu ho dal ten náš pracovník. Čtyři zahraniční neziskovky, působící v ČR, na nás podaly žaloby za podněcování k násilí, vytváření a podporu fašistických idejí, zaměstnávání špiónů…stálo nás na soudních procesech několik miliónů…a ten muž dostal 5 let natvrdo, zabavení veškerého majetku. Manželka se oběsila a děti byly odebrány jakousi organizací na ochranu dětí a předány na převýchovu do Norska.“
Proces získávání práce odhaluje tvrdou realitu a kontrast od namalované představy.
Muž zírá zcela vyděšeně na úřednici: ,,a to všechno za to, že řekl pravdu o své nevinné práci dělníka“? ,,Co je nevinné, to vy nemůžete pochopit, protože nechápete souvislosti z celoevropského hlediska. Na to jsou školení odborníci. Ale vraťme se k vám. Řekněte mi něco o sobě, něco osobního, ať vás lépe poznám. Jak se máte? Máte v soukromém životě nějaké starosti, nebo je vše v pořádku?“
Muži se viditelně ulevilo, snad už konečně nebudou žádné problémové rozhovory. Místo potřebuje, od určité doby je strašně moc nezaměstnaných, stát nemá na nic peníze, protože řeší tu Evropskou krizi… ,,Já se mám dobře, žádné problémy nemáme, žijeme v klidu, máme hodné sousedy. No vlastně jsme měli v rodině trochu problém, ale už se to řeší. Já mám babičku a tu okradl cikán…“ Než stačí dokončit větu, úřednice vykřikne a prudce se postaví, až se jí tanga zaříznou do hloubky, která je v jejím případě až děsivá: ,,Cožeeé!!! Co jste to řekl?! Rasistooo!!! Jak můžete lidi dělit podle barvy pleti, jak si dovolíte někoho označit podle barvy pleti!“ ,,No ale on to fakt byl cikán, máme to v policejní zprávě“…rozpačitě reaguje zájemce o skvělé místo. ,,Člověče!“, reaguje podrážděně úřednice a čočky silných brýlí se jí blýskají jako meče. ,,Na tom přece nezáleží, KDO to byl, ale JAK ho POJMENUJETE! Jste tak naivní, nebo jste radikalizovaný fašista?“ ,,Ale nééé, já přece nejsem žádný fašista, já nemám fašisty rád, zabili mi dědečka… Tak já už to nebudu říkat. Já to tedy zkusím znovu, ano?“ Úřednice blahovolně přikývne. ,,Já mám babičku…“ pronese vítězně uchazeč. No snad za toto ho už nikdo peskovat nemůže. ,,Sobče!“, pronese opovržlivě úřednice. ,,Vžijte se do těch chudáků, kteří nemají babičku. Jaké trauma jste jim právě vyvolal. Možná na to nemysleli a vy jste jim to neomaleně připomenul. No ano – vy máte babičku…a tím jste vrazil nůž do srdcí našich nešťastných spoluobčanů, kteří o ni již přišli…“ Zájemce je již úplně dezorientován: ,,ale já nemám žádný nůž, já mám jen babičku. Já nikomu nic nedělám, my máme lidi rádi… Tak já to tedy zkusím znovu…,“ říká už dost nejistě.“ ,,Já mám…“ ,,Teď jste tomu dal“, vyvede jej z omylu úřednice. ,,Tak vy máte…ale co ti chudáci v chudých zemích…ti samozřejmě – nemají. Ale vy, vy jim musíte předhodit, že vy, jenom vy-máte…vy máte všechno a oni jsou tam v bídě, ve válce, chudáčci…ti krásní mladí muži, jsou tak sexy a musí jít tak dlouhou cestu bez žen…“ Úřednice jen s námahou ovládá třesoucí se hlas. ,,Ale paní úřednice, vy mi nerozumíte, já přece nikomu nic nedělám, dokonce přispívám na různé sbírky na naše nemocné děti, sbírám víčka, daruji krev…pomáhám. Dobrá, zkusím to tedy lépe. Řeknu tedy jen prosté: JÁ.“
Nakonec ti šťastnější skončí v montovně při zařezávání „dvanáctek“…
,,Egoisto! Myslíte jen na sebe! Viděl jste ty malé děti, jak je vezou v těch gumových člunech, ty maličké roztomilé černoušky…“zarazí se a s nefalšovaným úlekem se rychle opravuje: ,,můj syn se jmenuje Karel Černoušek, já to nemyslela jako rasu…“ Ale nezní to moc pravdivě. Snaží se to rychle nějak zamluvit a pobízí uchazeče: ,,No tak to zkuste formulovat nějak lépe, snažte se…“ Zdá se, že uchazeč je v koncích a pomalu se loučí s atraktivním místem Pracovníka přísunu druhotných materiálů do technologických celků. Když tu si na něco vzpomene. Horlivě hledá po kapsách, pak s nadějí vytahuje jakési výstřižky, horlivě v nich listuje a pak vítězně přečte: ,,Česká pole do českých rukou, pryč s protektorátní vládou“. Úřednice na něj s údivem hledí: ,,Cože?“ Muž je nervózní, přehrabuje papírky a omlouvá se ,,promiňte, to je po dědovi, spletl jsem se“. Vytahuje jiný papírek a předčítá: ,,Souhlasím se vstupem spojeneckých vojsk na naše území…“ Zarazí se. ,,Promiňte, to zase není ono, to je zase po tátovi. Mám těch rodinných výstřižků z různých národních epoch hodně, ale já to najdu, vydržte, prosím.“ Úřednice se ale tváří kupodivu vstřícně. ,,No vidíte, to není špatné. Stačí to jen trochu doplnit. Dopište si tam: Souhlasím se vstupem spojeneckých vojsk NATO na naše území a potvrzuji, že souhlasím s ozbrojeným sebeobranným varovným jaderným útokem na agresivní Rusko. Ano, to je dobré, ale nemáte něco aktuálního, více současného, osobního?“ Muž horlivě kývá hlavou, ano, určitě jsem něco takového měl, vystřihnul jsem si to přece včera z novin, kam jen jsem to dal. Á konečně. Vytahuje výstřižek a čte: ,,Cesta k pařížské klimatické konferenci byla dlouhá a komplikovaná, dnešnímu zasedání předcházelo mnoho hodin náročného
vyjednávání. Naše práce však ještě nekončí. Svět, který nás pozorně sleduje, naléhavě potřebuje ambiciózní a dlouhodobou právně závaznou smlouvu, vztaženou na všechny smluvní strany Úmluvy. Je naší povinností změnit vizi v realitu… My to dokážeme…“ ,,Výborně“, reaguje spokojeně úřednice. ,,Ekologie, světová řešení, Evropská unie, ano to jsou dobrá témata. Takto můžete vždy vystupovat. Ale přece jen, pro oficiální vyjádření máme odborníka, pana Rajeshe Koothrappaliho. On sice vůbec neumí česky, ani anglicky, německy, ale dokáže ve starohindštině snadno každému přehledně vyjádřit naše stanovisko. Tady máte na něj telefon, jen řeknete heslo Angela a on už všechno zařídí. Řekněte ale jen to heslo, nic nevysvětlujte, on ničemu jinému nerozumí.“ ,,A co se týká vás, tak jste přijat na zkušební lhůtu 6 měsíců. Tady podepište souhlas s pravidelným povinným politicko morálně multikukturním školením Jak správně myslit-tak správně mluvit. Školení probíhá každý pátek po pracovní době. Protože je nezbytné pro vaše zařazení do společenského systému, musíte si je hradit sám, částka 1 tis korun za každé školení vám bude vždy stržena z platu“. Podává muži hromadu dokumentů. ,,Tady podepište, že jste byl seznámen s plnou odpovědností za dodržování veškerých Evropských zákonů a vyhlášek, již vydaných, ale i budoucích. Podepisujete současně, že jste byl se všemi jmenovitě a zevrubně obeznámen a budete je beze zbytku dodržovat v každém okamžiku profesního i soukromého života.“ Najednou se rukou udeří do čela a vykřikne: ,,Málem jsem na to zapomenula! Doufám, že nepatříte k těm blouznivcům, co chovají domácí zvířata? Jistě víte, že byl před pár dny vydán zákon č. EU 99999 o zákazu chovu psů a prasat z důvodu nebezpečí šíření prasečí a psí chřipky. Musíme chránit naše obyvatele a hlavně děti. Děti, to je naše budoucnost…“ ,,Ne, já nemám psa, ani…“ muž je na rozpacích, jak pojmenovat prase, když se slovo prase nesmí vyslovit, aby nebylo špatně pochopeno…,,ani to druhé“ diplomaticky se vyvlékne z lidskoprávní šlamastiky. Inu, už se učí, chlapec.
A ti méně šťastní skončí u lopaty.
,,Tady“, podává muži další papír, ,,odsouhlaste, že jste byl poučen, že nesmíte obtěžovat svými návštěvami nové obyvatele města. Jsou z nás frustrovaní, snadno se pak naší vinou rozčílí, na což mají samozřejmě plné právo, a dochází k poškození zdraví našich neomalených starousedlíků. Do města taky ani není proč chodit, všichni starousedlíci jsou již zde v ubytovnách. Máme pěkné, moderní unimobuňky čtvrté generace, schválené z Bruselu“ oznamuje hrdě. ,,Plastové, takové stylové… Také je zde kantýna s velkým výběrem všeho nutného, jen si dejte pozor, zavírá ve tři odpoledne, tak, ať nejste o hladu. Večer se nevychází, vedlo to jen k problémům, naši lidi jsou zkrátka nepoučitelní, ale zákaz vycházení všechno krásně vyřešil. O Ramadánu máme volno, ale nesmí se vycházet, aby to nebylo novými obyvateli pochopeno jako provokace, to je přece jasné, po všem tom, co hrozného prožili musíme být na ně moc a moc ohleduplní… Ta dlouhá cesta a někdy spali i ve stanu, no hrozné, že to ještě pořád někteří naši nechápou. No jo, rozum v apatyce nekoupíš… Takže o Ramadánu budete mít volno, príma, že? Ale placené není… Na pokoji máte televizi se 4 zahraničními kanály s titulky v latince, ČT24 je bez titulků v latince, jen s arabským komentářem, ale to pochopíte. Taky jeden náš místní kanál, ten ale vysílá, jen když jsou nějaké nové pokyny z EU. Nicméně, jsou tam neustále promítána krásná multikulturní pásma pro děti. Máme také v podniku krásnou školku a školu. Všichni naši učitelé a lektoři jsou ze zahraničí, takže naše děti jsou vzdělány nejen odborně a ve smyslu nejpokrokovějších směrnic EU, ale i mezinárodně. Jo, naše děti to v životě budou mít dobré, mají už výborný základ a v životě je už naprosto nic nepřekvapí.“ Zdá se to, nebo se v hlase paní úřednice zachvělo trochu smutku, těžko ale říci, proč. Rychle však ze sebe tuto xenofobní změkčilost setřásla a pokračuje: ,,Takže veškerý komfort máte doma, na co někde chodit po nocích, že?“ S úsměvem bere od nového
zaměstnance potvrzené doklady. ,,Přeji vám, ať se vám u nás líbí a vydržíte tu déle, než váš předchůdce. Ale nebojte se, dnes už máme tak propracovaný systém osvěty, že prakticky nepřichází v úvahu, abyste řekl něco problematického… Jistě tu budete šťastný, jako my všichni.“ *** P.S.: Tento článek je v našem státu zatím nadsázkou, satirou, ironií, zatímco v některých jiných státech EU se den po dni stává jednoznačnou realitou. Stane se i u nás? To záleží i na každém z nás… Z. Fritz
