MILESTONE 03 ŽIVOT V PŮDĚ. within the framework of the EU-funded project "ACT WELLL!" VÝUKOVÝ PROGRAM (METODOLOGICKÝ KONCEPT) Radka Ocásková

MILESTONE 03

ŽIVOT V PŮDĚ within the framework of the EU-funded project "ACT WELLL!"

VÝUKOVÝ PROGRAM (METODOLOGICKÝ KONCEPT)

Radka Ocásková Brno, June 2014

AW! Milník03 – výukový program (metodologický koncept)

LIPKA-ŠKOLSKÉ ZAŘÍZENÍ PRO ENVIRONMENTÁLNÍ VZDĚLÁVÁNÍ Lipová 20,602 00 Brno

MILESTONE 03

ŽIVOT V PŮDĚ within the framework of the EU-funded project "ACT WELLL!"

VÝUKOVÝ PROGRAM (METODOLOGICKÝ KONCEPT)

OBSAH 3 – ÚVODNÍ ÚDAJE 7 - METODIKA – SPOLEČNÁ ČÁST, MOTIVACE 8 - METODIKA – ČÁST KOMPOSTY 12 - METODIKA – ČÁST ŽÍŽALY 17 - ODBORNÝ SOUHRN

© Ocásková | June '14

2 | 26


ÚVODNÍ ÚDAJE •

Rozšířená anotace Program probíhá převážně v zahradě Rozmarýnku. Programem děti provází tak trošku šílený vědec, pan Hlinka. V první části se žáci přesunou do světa půdních živočichů – kompostu. Dozví se, jak kompost vzniká a co do něho patří a nepatří. Pomocí pohybové hry si uvědomí význam živočichů v kompostu. Uvidí různé typy kompostování a dozvědí si, že vyrábět kompost je možné v každé domácnosti. Poté se už děti promění v malé badatele, prozkoumají všechny možné vlastnosti kompostu, jako jsou teplota, vlhkost apod. a půdní kamerou budou moci pozorovat živočichy. Také se formou hry seznámí s živočichy, kteří jsou v kompostu nežádoucí. V další části se malí badatelé dozvědí něco o žížalách, které jsou pro správnou funkci kompostu velmi důležité. Pozorováním a různými experimenty žáci zjistí rozdíly mezi jednotlivými druhy žížal, během hry zjistí, co žížalám chutná a co ne a vyrobí si vlastní vermikopostér, který si odnesou do třídy spolu s návodem, jak ho používat a jak se o žížaly starat. Nakonec si za použití již uzrálého kompostu zasadí vlastní rostlinku citronové trávy.

•

Čas programu: 3,5 hodiny (2 vyučovací hodiny + přestávka + 2 vyučovací hodiny)

•

Cílová skupina: 3. – 6. třída ZŠ

•

Optimální počet účastníků: 15 – 30

•

Místo začátku a konce programu – popis místa: Program probíhá v zahradě Rozmarýnku, při nepříznivém počasí je možné většinu programu přesunout do interiéru a v zahradě proběhnou pouze aktivity, které vyžadují použití prvků umístěných v zahradě.

•

Požadavky na účastníky: Terénní oděv a obuv, svačina, pití, v případě špatného počasí pláštěnka, popř. holínky.

•

Cíle programu: 1. Environmentální rozměr programu Žáci se seznámí s významem kompostování. Uvědomí si, že ne všechny odpadky musí skončit v koši, ale mohou být dále užitečné. Také zjistí, že kompostovat lze i v domácnosti, popř. třídě. Pochopí význam živočichů při vzniku půdy.


3 | 26


2. Dlouhodobý cíl z ŠVP Lipky Program žáky vede: • k aktivní účasti na ochraně životního prostředí, • k poznání významu odpovědnosti za jednání jedince, ale i společnosti, • k pochopení komplexnosti a složitosti vztahů člověka a životního prostředí.

3. Průřezová témata: Environmentální témata

3a. tematické okruhy: Ekosystém – půda Vztah člověka k prostředí Lidské aktivity a problémy životního prostředí

3b. krátkodobé měřitelné cíle programu: Účastník programu: • Dokáže popsat proces vzniku kompostu, • vysvětlí význam živočichů při tvorbě kompostu, • vyjmenuje 5 věcí, které do kompostu patří a 5, které nepatří, • jmenuje 3 způsoby kompostování, • pozná 3 živočichy žijící v kompostu, • zná několik zajímavostí o žížalách, • vyjmenuje 5 věcí, které žížalám chutnají, • popíše, jak správně používat vermikompostér

•

Zařazení dle RVP 1. Vzdělávací oblasti: Člověk a jeho svět 2. Učivo: okolní krajina 3. Rozvíjené klíčové kompetence: kompetence k učení, komunikativní, sociální a personální, pracovní


4 | 26


PRO VNITŘNÍ POTŘEBU LIPKY ŽIVOT V PŮDĚ Autor: Bc. Radka Ocásková Datum poslední úpravy: 1.10. 2013 Datum vzniku: 2012- 2013 Čas • programu: 3,5 hodiny (2 vyučovací hodiny + přestávka + 2 vyučovací hodiny) • přípravy před programem: 30 minut Prostředí: zahrada Rozmarýnku Pomůcky, materiál pro realizaci EVP: 1.část: • převlek vědce Hlinky • tunel • visačky s obrázky živočichů • schéma vzniku kompostu • magnetická tabule imitující kompostér • obrázky odpadků s magnety • Různé typy kompostérů • Cedule s informacemi o kompostérech. • Kufříky s nástroji • Půdní kamery • Půdní teploměry • Klíč k určování živočichů v kompostu • Formulář „Pozorování kompostu“ • Tabule s grafem změny teploty • Tykadla slimáka • Vatové kuličky 2.část • Terária s různými druhy žížal • Obrázky žížal • Kufřík s nástroji • Formulář „Pozorování žížal“ • Plastelínové kuličky • Žížala na dálkové ovládání • Potraviny se suchým zipem • Materiál na výrobu vermikompostéru • Nářadí na výrobu vermikompostéru • Násada kalifornských žížal • Truhlík • Lopatky na sázení • Semínka citronové trávy • Návod, jak se starat o vermikompostér.


5 | 26


Organizace výuky Pokud jsou přítomni 2 lektoři, třída se rozdělí na 2 poloviny, každá polovina absolvuje jednu polovinu programu a poté se vymění. Pokud je program veden jedním lektorem, třída se nedělí, nejprve absolvuje část programu „Kompost“ a poté část „Žížaly“. Prioritní/doplňkové aktivity, časové dotace Celkový čas:

Společná část – Motivace a dělení do skupin 10 min Aktivita Aktivita č. 1: MOTIVACE

Čas. dotace 10 min

Aktivita Aktivita Aktivita Aktivita Aktivita

č. č. č. č. č.

1: 2: 3: 4: 5:

JAK VZNIKÁ KOMPOST CO DO KOMPOSTU PATŘÍ ZPŮSOBY KOMPOSTOVÁNÍ ZKOUMÁNÍ KOMPOSTU HRA ŠKŮDCI V KOMPOSTU

Čas. dotace 10 min 20 min 15 min 25 min 15 min

Aktivita Aktivita Aktivita Aktivita Aktivita

č. č. č. č. č.

1: 2: 3: 4: 5:

DRUHY ŽÍŽAL POZOROVÁNÍ ŽÍŽAL HRA VÝZNAM ŽÍŽAL CO ŽÍŽALÁM CHUTNÁ VÝROBA VERMIKOPOSTÉRU

Priorita/doplněk Priorita Priorita Doplněk Priorita Doplněk Celkový čas:

2. Část – Žížaly 85 min Aktivita

Priorita

Celkový čas: 85 min

1. Část – Kompost Aktivita

Priorita/doplněk

Čas. dotace 10 min 20 min 15 min 15 min 25 min

Priorita/doplněk Doplněk Priorita Priorita Priorita Priorita


6 | 26


METODIKA – SPOLEČNÁ ČÁST, MOTIVACE Aktivita č. 1: MOTIVACE Dílčí cíl této aktivity: Seznámit žáky s tím, co je během programu čeká, motivovat je. Rozdělit žáky do pracovních skupin. Čas: 10 min Prostředí: Zahrada Rozmarýnku, nad mraveništěm Pomůcky, materiál • převlek pana Hlinky – plášť, brýle, paruka, popř. jeho pomocníka pana Větvičky; jmenovky s obrázky živočichů; cedule s obrázky půdních živočichů; živá žížala; kufříky s pomůckami na bádání. Podrobný popis: • Lektor převlečený za šíleného vědce přiběhne mezi děti s žížalou v ruce a trošku vyděšeně se dětí ptá, jestli náhodou neví, co to je a kde se to na zahradě vzalo. Jestli to není vetřelec, jestli od toho nemůžeme chytit nějakou nemoc apod. Pak se uklidní a řekne, že by vlastně mohlo být zajímavé o těchto živočiších něco zjistit a jestli mu děti pomůžou. Jediné co o těchto tvorech ví je, že žijí v půdním světě a že se tam tedy musíme přesunout. • Všichni prolezou mraveništěm a uvnitř si každý vezme jmenovku s obrázkem jednoho půdního živočicha. Za mraveništěm jsou už rozloženy cedule s fotkami opravdových živočichů a děti se postaví k té fotografii, která jim přijde nejpodobnější jejich obrázku. • Lektor dětem řekne, že právě vytvořily badatelské týmy pojmenované po jednotlivých živočiších. Živočichové jsou: svinka, chvostoskok, drabčík, mnohonožka, roztoč. Počet skupin volíme podle počtu žáků, maximálně však 4, výhodnější je sudý počet skupin. • Každé skupině lektor rozdá kufřík s badatelskými potřebami. Pozn. Informace o jednotlivých druzích živočichů najdete na konci metodiky v kapitole Odborný souhrn – živočichové v kompostu.

Přechod k další aktivitě/závěrečné slovo: Pokud se třída dělí na dvě skupiny, jedné skupině řekne vědec Hlinka, že půjdou s jeho pomocníkem, vědcem Větvičkou zkusit zjistit něco o těch podivných tvorech a on že se zatím zkusí podívat s druhou skupinou do kompostu, jestli tam třeba ti tvorové nežijí. Pokud se třída nedělí, všichni pokračují částí o kompostech.

METODIKA – ČÁST KOMPOSTY


7 | 26


Aktivita č. 1: JAK VZNIKÁ KOMPOST Dílčí cíl této aktivity: Seznámit žáky s pojmem kompost a s procesem jeho vzniku. Vyzdvihnout význam půdních živočichů v procesu vzniku kompostu. Čas: 10 min Prostředí: Zahrada Rozmarýnku, u kompostérů Pomůcky, materiál: • dřevěný kompostér; hotový kompost; cedule s obrázky mikroorganismů, hub a půdních živočichů; ukazovátko Podrobný popis: • Pan Hlinka se zeptá žáků, jestli ví, na co tam ta dřevěná věc s hlínou je a jestli má někdo doma na zahradě něco podobného. • Stručně dětem vysvětlí, co je to kompost a jak vlastně vzniká. Používá k tomu cedule s obrázky mikroorganismů apod., na které ukazuje ukazovátkem. Vše přednáší patřičně vědeckým způsobem. • Nakonec řekne, že hotový kompost můžeme použít na zahradě při pěstování rostlin, ale o tom si povíme později. Přechod k další aktivitě/závěrečné slovo: Lektor vypadá po přednášce vyčerpaně a řekne žákům, že mluvení už bylo dost a že si je trošku vyzkouší. Pozn. Odborné informace k této části programu najdete na konci metodiky v kapitole Odborný souhrn – Vznik kompostu.

Aktivita č. 2: CO DO KOMPOSTU PATŘÍ/NEPATŘÍ Dílčí cíl této aktivity: Žáci se dozvědí, jaký materiál je vhodný ke kompostování a jaký není. Čas: 20 min Prostředí: Zahrada Rozmarýnku, prostor před kompostéry Pomůcky, materiál: • Magnetické tabule s obrázkem kompostéru; magnetické obrázky odpadků apod. Podrobný popis:


8 | 26


• • •

•

•

V prostoru kolem kompostérů rozházíme obrázky různých odpadků, rostlinných zbytků apod. Žáky rozdělíme na 2 skupiny (podle badatelských týmů). Žáci štafetovým způsobem běhají pro obrázky a berou pouze ty, o kterých si myslí, že jsou do kompostu vhodné. Hra končí ve chvíli, kdy obě skupiny naplní svůj kompostér nakreslený na magnetické tabuli. Postupně procházíme jednotlivé odpadky a lektor komentuje, proč jsou vhodné či nevhodné. Zaměříme se především na problematické materiály, např. sáček z Tesca, pytlík od čaje apod. U starších žáků zmíníme, že v kompostu je potřeba dodržovat určitý poměr mezi „hnědým“ – uhlíkatým a „zeleným“ – dusíkatým materiálem. Ukážeme si, který materiál je spíše uhlíkatý a který spíše s obsahem dusíku.

Informace k této části programu najdete na konci metodiky v kapitole Odborný souhrn – Co do kompostu patří/nepatří.

Přechod k další aktivitě/závěrečné slovo: Pan Hlinka se přesune ke kompostovací kouli, zaťuká na ni, divně si ji prohlíží a ptá se dětí, jestli neví co to je, že to vypadá trošku jako loď mimozemšťanů. Nakonec se ale přizná, že ví, co to je, že si z nich jenom utahoval a že jim to tedy poví.

Aktivita č. 3: ZPŮSOBY KOMPOSTOVÁNÍ Dílčí cíl této aktivity: Žáci se dozvědí, že kompostovat lze různým způsobem a uvědomí si výhody a nevýhody jednotlivých způsobů. Čas: 15 min Prostředí: Zahrada Rozmarýnku, poblíž kompostérů Pomůcky, materiál: • Jednotlivé typy kompostérů; cedule s informacemi o kompostérech Podrobný popis: • Každý badatelský tým si vylosuje jednu ceduli a během cca pěti minut nastudují informace o daném typu kompostéru. • Každá skupina si zvolí svého mluvčího a ten seznámí ostatní s výhodami a nevýhodami o daném způsobu kompostování. Pan Hlinka k tomuto účelu zapůjčí část svého převleku (paruku, brýle, plášť), aby badatel působil patřičně vědecky. • Nakonec krátce zmíníme způsoby kompostování, které si žádná skupina nevybrala.


9 | 26


Přechod k další aktivitě/závěrečné slovo: Lektor řekne badatelským týmům, že teď budou mít možnost prozkoumat svůj typ kompostéru zblízka. Pozn. Informace o jednotlivých způsobech kompostování najdete na konci metodiky v kapitole Odborný souhrn – Způsoby kompostování.

Aktivita č. 4: POZOROVÁNÍ KOMPOSTU Dílčí cíl této aktivity: Žáci zjistí, jaké vlastnosti kompost má a budou moci porovnat rozdíly mezi jednotlivými kompostéry. Čas: 25 min Prostředí: Zahrada Rozmarýnku, okolí kompostérů, nový altán Pomůcky, materiál: • Kompostéry; kufříky s nástroji; půdní kamery; půdní teploměry; formulář na zapisování výsledků; podložky; klíč k určování živočichů v kompostu; tabulky s průběžným měřením teploty; informace k jednotlivým pokusům; psací potřeby. Podrobný popis: • V altánu budou na stolcích vytvořena stanoviště pro jednotlivé části pozorování, u každého stanoviště bude popsáno, jak tato část probíhá. • Lektor řekne skupinám, že mají postupně obejít všechna stanoviště a zjištěné výsledky zapisovat do formuláře. V hlavičce formuláře si žáci zapíší, o jaký typ kompostéru se jedná. • Většinu stanovišť mohou žáci obsluhovat sami, pouze při práci s půdní kamerou dětem pomáháme. • Jednotlivá stanoviště (části pozorování): o Pozorování povrchu kompostu – jaký, ještě nerozložený, materiál dokážou rozeznat na povrchu kompostu. Starší žáci mohou zhodnotit poměr uhlíkatého a dusíkatého materiálu. o Pozorování vnitřní části kompostu půdní kamerou. o Zkoumání života v kompostu – žáci se pokusí ulovit některé živočichy a určit, o jaký druh se jedná. o Měření teploty vpichovacím teploměrem a porovnání s hodnotami měřenými v jiných částech roku. o Zkouška vlhkosti. •

Po skončení pozorování a měření skupiny navzájem porovnají výsledky u jednotlivých typů kompostérů.

Přechod k další aktivitě:


10 | 26


Pan Hlinka drží v ruce slimáka (umělého), třepe s ním a volá na děti, že ve svém kompostéru našel tuto potvoru a že mu tam dokonce nakladla vajíčka.

Aktivita č. 5: HRA ŠKŮDCI V KOMPOSTU Dílčí cíl této aktivity: Žáci si uvědomí, že jsou i živočichové, které v kompostu nechceme. Čas: 15 min Prostředí: Zahrada Rozmarýnku, volné prostranství Pomůcky, materiál: • Tykadla; vajíčka slimáků; krabice/košík; slimák Podrobný popis: • Před hrou vysvětlíme, proč slimáky v kompostu nechceme, viz odborný souhrn. • 1/2 žáků budou slimáci – ti dostanou na hlavu tykadla, aby bylo poznat, kdo je slimák. Ostatní jsou majitelé zahrady. • Někde v zahradě umístíme krabici - kompostér a v určité vzdálenosti od něj (cca 20 metrů) umístíme „líheň slimáků“. Na začátku hry je půlka vajíček v kompostéru a půlka vajíček u slimáků. • Úkolem slimáků je všechna vajíčka přesunout do kompostéru následujícím způsobem: V „líhni“ si dají vajíčko mezi kolena a skákáním se dostanou ke kompostéru, kde vajíčko „nakladou“. Vždy mohou mít u sebe pouze jedno vajíčko. Pokud jim po cestě upadne, musí se vrátit zpět do „líhně“. • Úkolem majitelů zahrady je zbavit se vajíček z kompostéru a vrátit je slimákům do „líhně“ Protože jsou ale vajíčka slizká, nechtějí je zahrádkáři brát do ruky, proto je nosí na lžičce. Vždy mohou nést pouze jedno vajíčko. Pokud jim po cestě vajíčko upadne, musí se vrátit ke kompostéru. • Vyhrává ta polovina, která se zbaví všech vajíček. • S velkou pravděpodobností nastane situace, že žádná skupina ani po vypršení časového limitu nevyhraje. To je ale vlastně dobře, protože tak můžeme dobře ukázat, že boj se slimáky v zahradě je nekonečný. Pozn. Více informací o škůdcích v kompostu najedete na konci metodiky v kapitole Odborný souhrn – škůdci v kompostu.

• Přechod k další aktivitě: Pokud je třída rozdělena na dvě poloviny následuje přestávka a poté druhá polovina programu, pokud se třída nedělí, po přestávce následuje druhá číst programu – žížaly.

METODIKA – ČÁST ŽÍŽALY


11 | 26


Aktivita č. 1: DRUHY ŽÍŽAL Dílčí cíl této aktivity: Žáci zjistí, že existují různé druhy žížal a že v různých koutech světa se přizpůsobily různým způsobem. Čas: 10 min Prostředí: Zahrada Rozmarýnku, starý altán Pomůcky, materiál: • plyšová žížala; obrázky různých druhů žížal Podrobný popis: Žáci se po přestávce posadí v altánu, přijde pan Hlinka nebo pan Větvička s velkou plyšovou žížalou v ruce a poví dětem, že během přestávky se díval do chytrých knížek a že už ví, co je to za tvora – žížala. • Nejprve se zeptá dětí, jestli by zkusily ukázat, jak si myslí, že je velká největší žížala na světě. Děti různě ukazují a lektor jim řekne, že ta největší je ještě o kus větší, než tato plyšová žížala (ta má cca 1 m, největší žížala na světě má 1,5m). Pošle jim fotku obří žížaly. • Potom lektor dětem ukáže obrázky našich druhů žížal. • Nakonec řekne dětem, že existují i velice zvláštní žížaly a ukáže jim světélkující a modrou žížalu. Pozn. Informace o jednotlivých druzích žížal najdete na konci metodiky v kapitole Odborný souhrn – druhy žížal. •

Přechod k další aktivitě/závěrečné slovo: Lektor vytáhne terária s živými žížalami a řekne dětem, že teď budou mít možnost zjistit, jak se žížaly chovají a co je na nich zvláštního.

Aktivita č. 2: ZKOUMÁNÍ ŽÍŽAL Dílčí cíl této aktivity: Žáci zblízka prozkoumají stavbu těla žížaly a uvědomí si, jak se chová v určitých situacích. Čas: 20 min Prostředí: Zahrada Rozmarýnku, starý altán

Pomůcky, materiál:


12 | 26


•

Kufříky s pomůckami; živé žížaly různých druhů; formulář na zapisování výsledků; misky na žížaly.

Podrobný popis: • • •

•

Každá skupina dostane do misky žížalu od různého druhu. Lektor na jedné žížale dětem ukáže, co budeme na žížalách pozorovat. Badatelské týmy na žížalách provedou následující pozorovnání: o Stavba těla žížaly: Pod lupou (kamerou) si prohlédnou, jak vypadá a pokusí se nakreslit žížalu do formuláře. Starší děti upozorníme na to, že mohou pozorovat i některé vnitřní orgány. o Měření délky žížaly: Žížalu položí na stůl a pokusí se ji opatrně narovnat vedle pravítka. o Reakce na světlo: Žížala se vloží do velké zkumavky, která je z poloviny zalepená černým papírem. Žížala vždy hned zaleze do tmavé části, takže si děti uvědomí, že žížaly mají rády tmu. o Reakce na podráždění: Žížalu opatrně podráždí štětečkem a ta se hned stočí do kolečka. o Vlhkomilnost: žížalu položíme na filtrační papír, který na několika místech navlhčíme. žížala poleze vždy na vlhké místo. o Poslech zvuku při pohybu: Děti žížalu položíme na filtrační papír a poslouchají, jestli při pohybu vydává nějaký zvuk. Zkusí také vymyslet proč. Nakonec porovnáme, co která skupina zjistila. Zjistíme, že některé druhy žížal jsou větší a také proč vydávají šustivý zvuk (mají chloupky, patří mezi máloštětinatce viz odborný souhrn)

Přechod k další aktivitě/závěrečné slovo: Teď už toho o žížalách hodně víme, ale proč nás vlastně zajímají, potřebujeme je na něco?

Aktivita č. 3: HRA VÝZNAM ŽÍŽAL Dílčí cíl této aktivity: Žáci si uvědomí význam žížal v půdě a při vzniku kompostu. Čas: 15 min Prostředí: Zahrada Rozmarýnku, volné prostranství Pomůcky, materiál: • krabička pro každý tým; plastelína – hrudky hlíny; žížalárium

Podrobný popis:


13 | 26


•

•

• • • •

•

•

Na začátku pan Hlinka dětem ukáže žížalárium, jsou vidět chodbičky, které žížaly vytvořily. Poví jim, k čemu jsou tyto chodbičky dobré, viz odborný souhrn. Poté jim řekne, že kromě toho nám žížaly také pomáhají při tvorbě kompostu. Na kousku plastelíny dětem ukáže, že žížala sežere hrudku materiálu a v trávícím ústrojí ji rozloží na menší částečky. Poté si zahrajeme hru, během které si děti vyzkouší, jestli by také zvládli být žížalou a pomáhat při vzniku kompostu. Někde na volném prostranství rozházíme hrudky tvořené kuličkami plastelíny. Každý badatelský tým se promění v žížalu tak, že si na startovní čáru stoupnou za sebe a chytí se kolem pasu. Každý tým dostane jednu krabičku. Poté, co začne hra, se žížala vydá najít jednu hrudku a sežere ji. Hrudka prochází trávícím traktem žížaly tak, že si děti hrudku podávají mezi nohama až k poslednímu článku. V tento okamžik se mohou na chvíli pustit. Až je hrudka u posledního člena týmu, žížala se může vydat zpátky ke své krabičce, kde materiál „vyloučí“ do krabičky, ale už v rozložené formě. Poslední člen žížaly tedy musí hrudku rozdělit na jednotlivé kuličky a ty naházet do krabičky. V tento okamžik se může pustit ostatních. Poté se celá žížala vydá sežrat novou hrudku.

Pozn. Informace k významu žížal najdete na konci metodiky v kapitole Odborný souhrn – význam žížal. Přechod k další aktivitě/závěrečné slovo: Teď už víme, že jsou žížaly užitečné při vzniku kompostu, proto je taky lidé využívají a tvoří si tzv. vermikompostéry...

Aktivita č. 4: CO ŽÍŽALÁM CHUTNÁ Dílčí cíl této aktivity: Uvědomit si, čím můžeme a nemůžeme žížaly krmit. Čas: 15 min Prostředí: Zahrada Rozmarýnku, rovná plocha se zpevněným hladkým povrchem. Pomůcky, materiál: • žížaly na dálkové ovládání; potraviny se suchými zipy; vermikompostér Podrobný popis: Nejprve dětem ukážeme vermikompostér a krátce jim řekneme, jak funguje, že ho můžeme mít i ve třídě apod. Také si řekneme, že si jeden takový vermikompostér za chvíli vyrobíme, ale nejprve musíme zjistit, čím můžeme žížaly krmit, co jim chutná. • Na rovné zpevněné ploše rozmístíme (raději už před začátkem programu) plastové potraviny se suchými zipy. Ty potraviny, které se do

•


14 | 26


vermikompostéru hodí, mají opačnou stranu suchého zipu než jezdící žížala, ty které žížalám nechutnají, mají stejnou stranu suchého zipu a tím pádem se na žížalu nechytají. • Každá skupina dostane svoji žížalu na dálkové ovládání a krabičku (můžeme použít stejnou krabičku jako při hře s hrudkami). • Postupně každý si zkusí ulovit jednu potravinu, která je do vermikompostéru vhodná. • Po skončení hry projdeme především problematické potraviny, např. sýry, pečivo apod. viz odborný souhrn. Pozn. Informace k této části programu najdete na konce metodiky v kapitole odborný souhrn – Co žížalám chutná? Přechod k další aktivitě/závěrečné slovo: Teď, když už víme, co žížalám chutná, si vyrobíte vlastní vermikopostér, který si dáte do třídy a budete moci krmit žížaly zbytky od svačiny.

Aktivita č. 5: VÝROBA VERMIKOMPOSTÉRU Dílčí cíl této aktivity: Skupinová spolupráce. Děti si vyrobí vlastní vermikompostér a budou mít možnost využít ho při likvidaci zbytků od svačiny. Čas: 25 min Prostředí: Zahrada Rozmarýnku, starý altán Pomůcky, materiál: • Plastové krabice, lepenka, kompost, násada žížal, nářadí, truhlík, semínka citronové trávy, lopatky, samotvrdnoucí hmota, hotový vermikompostér, lístečky na losování činností Podrobný popis: • Nejprve dětem ukážeme již hotový fungující vermikompostér a řekneme jim, že si budou moci taky takový vyrobit a používat ho potom ve třídě na zbytky svačin. Pobavíme se s dětmi o tom, jak se o takový vermikompostér starat a předáme jim pracovní list, kde je napsané, co můžou na vermikompostéru měřit a pozorovat a zapisovat si do pracovního listu. • Vyrábíme 1 vermikompostér na cca 15 žáků. • Kromě výroby vermikompostéru si děti také do truhlíku zasadí semínka citronové trávy, která odpuzuje vinné mušky a je proto dobré ji umístit poblíž vermikompostéru. • Do truhlíku si děti vyrobí kypřítka ve tvaru žížaly. • Aby každé z dětí mělo svůj úkol, rozdělíme jednotlivé činnosti, buď podle vlastního uvážení, nebo necháme děti vylosovat. Jednotlivé úkoly jsou: o vyvrtat díry do plastových krabic (4 děti)


15 | 26


nachystat náplň vermikompostéru – nabrat kompost a natrhat lepenku (4 děti) o donést substrát (kompost a zeminu) do truhlíku a zasadit semínka (4 děti) o vyrobit kypřítka do truhlíku (zbytek dětí). Tuto činnost lze vynechat. • Až jsou všechny úkoly splněné, za pomoci lektora děti naplní vermikompostér substrátem. • Poté každé dítě dostane do ruky jednu žížalu a nastěhuje ji do vermikompostéru. • Nakonec nezapomeneme zdůraznit, že kompost, o kterém se celou dobu bavíme jsme využili jako substrát do truhlíku a že tedy má význam ho v domácnosti nebo na zahradě tvořit. o

Pozn. Odborné informace k této části programu najdete na konci metodiky v kapitole odborný souhrn – výroba vermikompostéru. Přechod k další aktivitě/závěrečné slovo: Pan Hlinka dětem poděkuje, že se díky nim dozvěděl spoustu nových informací o kompostech a žížalách, ale že už mu to pro dnešek stačilo, že už mu z toho vstávají vlasy na hlavě. Podá ruku některým žákům, upozorní je, aby se dobře starali o žížaly, a odkráčí pryč.


16 | 26


ODBORNÝ SOUHRN Část kompostování 1. Živočichové v kompostu

Zdroj: http://www.hnutiduha.cz/olomouc/data/publications/jak-spravnekompostovat.pdf


17 | 26


2. Vznik kompostu Kompostování má 3 fáze: •

Termofilní fáze

V této fázi dochází k zahřátí kompostu na teplotu 50-70 °C (optimum), pH klesá pod vlivem tvorby organických kyselin (octová, mravenčí, propanová, máselná). Začátek rozkladu snadno rozložitelných látek jako jsou: cukry, škroby, bílkoviny, lipidy, dále pokračuje rozklad hůře rozložitelných látek (celulóza, dřevovina. Je nutné zajistit dostatečnou aeraci (provzdušnění) například přehazováním. •

Fáze přeměny (mezofilní)

Teplota klesá na 40 až 45 °C. Při pohledu již nelze rozeznat původní složky kompostu. Činností žížal a dalších drobných živočichů se kompost homogenizuje a vzniká drobtovitá struktura •

Fáze dozrávání

Teplota blízká okolí, pH opět stoupá, kompost získává konečný vzhled. Zdroj: www.wikipedia.cz


18 | 26


3. Co do kompostu patří/nepatří V zásadě jsou ke kompostování vhodné organické odpady všeho druhu z kuchyně i domácnosti (květiny, zbytky ovoce, zeleniny a brambor - i zkažené, kávová sedlina a vylouhované sáčky čaje, vaječné skořápky, popel ze dřeva, hygienický papír, v malém množství i novinový papír apod.). Ze zahrady můžeme do kompostu dát téměř všechno, ale musíme si pozor na správný poměr C:N a také, abychom si do kompostu nenasadili plísně, např. z popadaných jablek. Nyní k některým materiálům podrobněji: • Zbytky masa a jídla lze kompostovat jen tehdy, když je chráníme před potkany a hromadíme je například v kompostérech, kde dojde k horké fázi (nad 50°C). Hodně tučné potraviny ale do kompostu nedáváme vůbec. • Slupky z jižního ovoce (pomeranče, grepy, banány, citróny) jsou snadno náchylné k plesnivě,a proto by se neměly používat ve větším množství ke kompostování. Občas se tvrdí, že slupky citrusového ovoce jsou ošetřeny silnými jedy, a proto nepatří do kompostu. Citrusové plody se převážně ošetřují organickými fungicidy, aby nebyly při transportu napadeny houbami. Tyto fungicidy se však při procesu kompostování bez problému rozkládají. Jak dokazují nové výzkumy, nejsou po 6 týdnech kompostování už prokazatelné. • Kávová sedlina a vylouhovaný čaj jsou oblíbenou potravou pro žížaly. Obsahují důležité živiny, jakými jsou draslík a hořčík. • Vaječné skořápky působí vysokým obsahem vápníku proti okyselování kompostu. Těžko se rozkládají, a proto se musí dobře rozdrtit. • Papír, lepenka a čistý starý papír patří do separovaného sběru. Znečištěný papír, například papírové ručníky a kapesníky nebo balící papír, je pro kompost velmi žádoucí, neboť vyrovnává obsah vlhkosti kuchyňských odpadů a zlepšuje strukturu kompostu. • Zbytky vlasů a vousů obsahují hodně dusíku a lze je dát přímo do kompostu. • Popel ze dřeva je bohatý na rostlinné živiny a je žádoucí, aby byl řádně využit jak ke hnojení v zahradě, tak i jako výborný přídavek do kompostu. Zásadně nevhodné ke kompostování je vše, co vadí procesu tlení, zejména cizorodé látky jako sklo, kovy, umělé hmoty všeho druhu a textilie. Dále pak materiály, které vykazují nebo mohou vykazovat vyšší obsah škodlivých látek, jako například obsah sáčku z vysavačů, popel z briket a uhlí, barevné časopisy, smetky ze silnic, oleje, baterie, zbytky barev a laků, uhynulá zvířata, léky a pleny, igelit atd. Zdroj: http://www.tsberoun.cz/data/USR_042_DEFAULT/Kompostovani_bioodpadu.pdf


19 | 26


4. Typy kompostování



20 | 26


V poslední době se na trhu objevují různé zlepšováky, jako je kompostovací koule, kterou máme na Rozmarýnku, nebo finský kompostér, který je specializovaný na kompostování potravin a je možné v něm regulovat teplotu, vlhkost a další veličiny. Z permakultury známe způsob kompostování známý jako kráterový záhon. Živiny z kompostu jsou zde využívány rovnou bez nutnosti přesunování jinam.


21 | 26


5. Škůdci v kompostu



22 | 26


Část žížaly 1. Druhy žížal Žížaly jsou největší máloštětinatci a jsou, společně s pijavicemi, nejznámějšími kroužkovci. Klasické systémy je umístily do řádu Opisthopora, podle kladistického přístupu jsou řazeny do podřádu Lumbricina (řád Haplotaxida) Je známo přes 5 500 druhů žížal. Jsou rozšířené na celém světě s výjimkou polárních a pouštních oblastí. Nejmenší druhy jsou velké jen dva centimetry, největší dosahuje délky i přes tři metry. Zajímavostí je, že žížala karpatská jako jediná vylučuje sliz, který na vzduchu světélkuje. V mírných zeměpisných šířkách jsou nejhojnější druhy z čeledi žížalovití (Lumbricinae); v Česku je hojná žížala obecná a žížala hnojní. Nejdelším druhem je hlubinná žížala Allolobophora hrabei dorůstající až půl metru. Tento středoevropský druh žije v sprašových půdách teplých oblastí, např. na Pálavě. V Austrálii a v jižní Americe žijí např. i modré nebo zelené žížaly. zdroj: www.wikipedia.cz 2. Biologie žížal Tělo žížaly je studené, vlhké a trochu slizké. Typický opasek na přední polovinětěla mají jen dospělí jedinci. Je umístěn poblíž hlavové části. Sliz a tekutiny, které žížala vylučuje póry na zádech, slouží jako mazivo pro pohyb žížaly přes ostré kamínky, hrudky a suchá místa. Sliz je důležitý také proto, že napomáhá rychlejšímu pohybu žížaly a umožňuje jí tak uniknout jejím nepřátelům a predátorům. Velká část tělesných tkání žížaly je tvořena podélnou a okružní svalovinou tělní stěny. Na těle žížal můžeme pozorovat osm podélných řad malých tuhých štětinek. Tělo žížaly je složené z mnoha segmentůa vzhledem k většímu množství svalův hlavové části jsou zde často nejsilnější a nejnápadnější. Žížala nemá zuby nebo jiná kusadla. Nad ústním otvorem má pohyblivý čelní lalok (prostomium), který napomáhá uchopení potravy a jehož tvar a míra oddělení od prvního tělního článku se liší u různých druhů. Žížala nemá plíce, dýchá celým povrchem těla. Výměně plynů napomáhá také sliz na povrchu těla. Žížaly jsou proto velmi citlivé na sucho. Těsně pod povrchem těla jsou uloženy cévy, což umožňuje rychlou výměnu plynů mezi vnějším prostředím a hemolymfou. Přebytečná voda a vodorozpustné dusíkaté látky jsou vylučovány párovými metanefridiemi (obdobou ledvin) přímona tělní povrch. Žížala je dobře přizpůsobená k hloubení chodbiček v půdě, nejčastěji se vyskytuje na tmavých, chladných a vlhkých místech. Zdroj: http://www.bioinstitut.cz/publikace/documents/Meitemark_cz_web.pdf


23 | 26


3. Význam žížal Rozklad velkého množství rostlinných zbytků Trávicím traktem žížal může na ploše jednoho hektaru za rok projít až 250 tun půdy. Množství požírané půdy závisí na počtu a druhu žížal a na obsahu organické hmoty v půdě. Všechny žížaly se podílejí na rozkladu rostlinných zbytkůa stájového hnoje, čímž zpřístupňují živiny pro rostliny a ostatní půdní organismy. Rozklad odumřelých rostlin probíhá dvakrát rychleji s žížalami než bez žížal. Žížaly se podílejí na vytváření půdního profilu. • V trávicím traktu žížal se promíchává organická a anorganická hmota. Některé živiny se díky tomu stanou lépe dostupnými pro další organismy, jiné se vážou do stabilnějších humusových forem ve výkalech žížal. • Lepší drobtovitá struktura půdy a více půdního vzduchu Ornice s dobrou strukturou je tvořena půdními drobty (agregáty), které obsahují minerální částice, humus, živé i odumřelé organismy, půdní vzduch a vodu. Nejlepší druhy agregátů jsou tvořeny zrnky písku a částečkami jílu slepenými dohromady s humusem, slizem a výkaly půdních živočichů. • Žížalí výkaly (exkrementy) jsou důležitým stavebním materiálem pro půdní agregáty. Dobrá půdní struktura přispívá k dostatečnému obsahu vody, vzduchu a živin a poskytuje prostor pro kořeny a půdní organismy. Žížalí chodbičky mohou v některých půdách vést do hloubky 80 - 90 cm, v dobře propustných jílovitých půdách byly zaznamenány až do hloubky 2 metrů. • Exkrementy žížal jsou bohaté na živiny Žížala potravně využívá jen malou část půdy a organických zbytků, které procházejí jejím zažívacím traktem. Zbytek vyloučí v podobě výkalů (exkrementů) s vysokým podílem živin. • Významná kooperace mezi mikroorganismy a žížalami Kooperace mezi mikroorganismy a žížalami je důležitá pro výměnu živin mezi půdou a rostlinami. Téměř polovina půdních mikroorganismů, které poutají vzdušný dusík (aerobních fixátorů), se nachází ve stěnách žížalích chodeb, které pro ně ve srovnání s okolní půdou představují daleko příznivější prostředí než okolní půda. •

Zdroj: http://www.bioinstitut.cz/publikace/documents/Meitemark_cz_web.pdf


24 | 26


4. Co žížalám chutná? Jako biologický materiál (krmivo) slouží: • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

sláma siláž hnůj výlisky z hroznů (matoliny) výlisky z ovoce (jablka, hrušky, broskve, meruňky, maliny, ostružiny, višně a třešně) odpady po zpracování zeleniny tráva, listí, seno, vojtěška pivovarské mláto pivovarské kvasinky řepné řízky obilné plevy ovocné zbytky z palíren drcený pivovarský slad drcené krmném směsi pro hospodářská zvířata odpady z výroby cukrovinek odpady z pekáren, odpady z mlýnů odpady po lisování olejnin kaly z čistíren odpadních vod papír biologicky rozložitelný odpad z domácnocti

Veškeré uvedené druhy krmiv pro kalifornské žížaly se dají vzájemně kombinovat a ještě k tomu míchat s třeba s digestátem (odpadem z bioplynových stanic)

Vhodný biologický odpad z domácnosti: Žížaly krmíme především zbytky ovoce (nemají moc rády citrusové) zeleniny a papírové ubrousky, papírové kapesníky, skořápky od vajíček, čajové sáčky, kávové filtry a kávová sedlina, těsto, chlebové kůrky, sýry, hladké a lesklé letáky ( jsou pokryty hmotou, které žížaly milují), promáčenou vlnitou lepenku natrhanou na proužky (žížaly milují lepidlo z ní). Nevhodné je dávat žížalám mléčné výrobky, zbytky masa a tuky. Při vysychání substrátu je nutné substrát ovlhčit. Množství odpadu se odvíjí od počtu žížal. 0,5 kg žížal zkonzumuje za den okolo 0,25 kg odpadů, což je zhruba množství, které vyprodukuje čtyřčlenná rodina za den. Zdroje: Váňa, J.: Výroba a využití kompostů v zemědělství, Institut výchovy a vzdělávání Ministerstva zemědělství ČR, 1997 Slejška, A.: Vermikompostování, Biom.cz, 1999 Vermikompostování : http://www.kompostuj.cz


25 | 26


5. Výroba vermikompostéru Návodů na výrobu kompostéru najdeme na spoustu, já zde uvádím ten nejjednodušší. Nejlepší způsob, jak postavit kvalitní vermikompostér, je použít plastové krabice. V tom nám ráda pomůže třeba Ikea, která má výběr ve všech velikostech. Budeme potřebovat tři krabice s víkem. První (dolní) bude sloužit jako odkapávací, bude zachycovat tekutinu, která proteče skrz vermikompost, tzv. vermijuice. Vermijuice můžeme použít jako tekuté hnojivo (ředíme vodou v poměru 1 : 1). U dolní krabice vyvrtáme pouze otvory pro přítok vermijuicu do víka a v samotné krabici můžeme udělat vypouštěcí ventil. V prostřední a horní krabici musíme vyvrtat díry do dna pro odtok a díry po boku pro přísun vzduchu. Do víka vyvrtáme díry pro přesun žížal do vrchní krabice (v případě horní krabice pro lepší přísun vzduchu nebo pro případ, že přidáme další patro). Základem úspěšného chovu je kvalitní podestýlka, na kterou přidáváme rostlinné zbytky. Podestýlka může být kokosové vlákno, tráva, listí, vermikulit, natrhaný a navlhčený novinový papír, půda, rašelina. Jako potravu poté přidáváme slupky, lehce předkompostovaný hnůj domácích zvířat, shnilá jablka, zbytky rostlin, atd. Pak už musíme žížalám jenom zajišťovat optimální teplotu, tj. 19 – 22°C (přežijí v 7 – 33°C) a vlhkost mezi 78 a 82 % (vezměte do ruky část kompostu a stiskněte ho – musí být vlhký, ale nesmí z něj téct voda). Hotový vermikompost oddělíme od žížal tak, že odebíráme postupně humus od shora (žížaly nemají rády světlo, takže zalezou do nižších vrstev), nebo dáme na stranu nějakou pochoutku, třeba mouku (žížaly půjdou mlsat a my můžeme odebrat hotový vermikompost z druhé strany). Zdroj: http://www.konoptikum.cz/articles/2009/10/Vermikomposter.php


26 | 26

MILESTONE 03 ŽIVOT V PŮDĚ. within the framework of the EU-funded project "ACT WELLL!" VÝUKOVÝ PROGRAM (METODOLOGICKÝ KONCEPT) Radka Ocásková

Recommend Documents