uvádí
Čubka
BOSS OF THE WORD PROJECT HUGO BOSS si Vám dovoluje pøedstavit otevøenou
Firma HUGO BOSS si velmi váí toho, e novou edici
edici The BOSS of the word. Je to nová edice krásných
The BOSS of the word mùe uvést dílem spisovatele
knih a luxusních výrobkù HUGO BOSS inspirovaných
Roalda Dahla. K devadesátému výroèí spisovatelova
literárními díly. Postupnì Vám pøedstavíme mení díla
narození je nám velkou ctí pøedstavit exkluzivní
autorù, kteøí se svou prací nìjakým zpùsobem dotkli
vydání povídky Èubka, které se firma HUGO BOSS
oblasti v ní firma HUGO BOSS pùsobí. Ke kadé
rozhodla oslavit uvedením nového parfému. Pøijmìte
vydané knize firma uvede na trh nový produkt, jen
tedy od nás vùni ROALD DAHLS jako dárek ke knize,
se bude pøímo vztahovat k danému literárnímu dílu.
v ní se dozvíte co se stane, a s ní skropíte svou íji.
Copyright © Roald Dahl 1965, 1974 Translation © Jana Koblíková , Jaroslav Koøán, 1982, 2001 Czech edition © Vemínko, 2005
úvodem
lovo
8
Pøed nedávnem mi doruèila nádraní zásilková sluba ke dveøím mého domu velkou døevìnou bednu. Byl to neobvykle velký kus, vyrobený z jakéhosi temnì èerveného døeva, ne nepodobného mahagonu. S námahou jsem bednu vyzdvihl na zahradní stolek a peèlivì jsem ji prohlédl. Pøelepka na jednom rohu hlásala, e bedna byla dopravena z Haify motorovou námoøní lodí Waverly Star, ale odesilatelovo jméno ani adresu jsem nenael. Lámal jsem si hlavu, kdo by tak mohl ít v Haifì nebo tam nìkde a chtìl mi poslat bájeèný dárek. Na nikoho jsem nepøiel. Hluboce nad tím dumaje, odebral jsem se zvolna do kùlny s náøadím a vrátil se s kladivem a roubovákem. Pak jsem zaèal páèit víko. Vida, byla plná knih! Pozoruhodných knih! Vybral jsem je jednu po druhé (ani bych zatím do nìkteré z nich nahlédl) a naskládal do tøí vysokých hromad. Celkem vzato osmadvacet svazkù a skuteènì pøekrásných. Kadý byl identicky a pøepychovì svázán do sytì zeleného marokénu a na høbetu mìl zlacené iniciály O.H.C. a øímskou èíslici (I a XXVIII). Vzal jsem do rukou nejblií svazek, èíslo XVI, a otevøel ho. Bílé, nelinkované stránky pokrývaly úhledné øádky drobného písma psaného èerným inkoustem. Na titulní stránce stálo 1934. Nic víc. Odloil jsem ho a vytáhl z hromady svazek I, doufaje v nìm nalézt nìjakou pøedmluvu nebo snad autorovo jméno. Namísto toho jsem pod vrchní deskou nael obálku. Obálka byla adresována mnì. Vytáhl jsem dopis, který obsahovala, a rychle jsem sklouzl oèima na podpis. Oswald Hendriks Cornelius. Strýèek Oswald! Nikomu z naí rodiny se strýèek Oswald neozval u pøes tøicet let. Tento dopis byl datován 10. bøezna 1964, a a do jeho pøíchodu jsme mohli jen tuit, e je strýèek naivu.
Milý hochu, zaèínal dopis, domnívám se, e Ty a Tvé tøi sestry jste mými nejbliími ijícími pokrevními pøíbuznými. Jste tudí mými právoplatnými dìdici, a protoe jsem neuèinil ádnou poslední vùli, ve, co po smrti po sobì zanechám, pøipadne Vám. elbohu nemám, co po sobì zanechat. Míval jsem znaèné jmìní a skuteènost, jak a proè jsem veho pozbyl, Tì nemusí zajímat. Pro útìchu ti vak posílám své deníky. Myslím, e by mìly zùstat v rodinì. Pokrývají nejlepí léta mého ivota a nebude Ti na kodu, kdy je pozornì proète. Kdybys je ovem chtìl dávat k lepímu a pùjèovat cizím lidem, pak jen na své vlastní, a vìø, nikoli malé, riziko. Pokud je vydá tiskem, nepochybuji, e to bude znamenat Tvùj i nakladatelùv konec. Musí toti pochopit, e tisíce hrdinek, o nich se v denících zmiòuji, jsou posud jen jednou nohou v hrobì, a kdybys byl natolik bláhový, e bys jejich snìhobílou povìst poskvrnil arlatovým písmem, mìly by tvou hlavu na tácku, ne øekne popel a nejspí by ji pro jistotu upekly v troubì. Radìji tedy dvakrát mìø. Setkali jsme se pouze jednou. Dolo k tomu pøed mnoha lety, kdy Vae rodina bydlela v tom ohavném domì v jiním Walesu. Byl jsem tenkrát Tvùj velký strýèek a ty jsi byl malý chlapec, asi pìtiletý. Pochybuji, e si jetì vzpomene na Vai tehdejí mladou norskou chùvu. Byla to pozoruhodnì èisounká, dobøe stavìná dívenka znamenitých tvarù, dokonce i ve svém stejnokroji s tou smìnou, nakrobenou bílou náprsenkou, zatajující její pøekrásná òadra. Onoho odpoledne, kdy jsem Vás navtívil, tì vzala do lesa trhat zvonky, a já se dovolil, zda mohu jít s Vámi. A kdy jsme doli doprostøed lesa, øekl jsem ti, e dostane táflièku èokolády, kdy najde sám cestu domù. Nael si ji (viz sv. III). Byl jsi vnímavé dítì. Sbohem Oswald Hendryks Cornelius.
9
Náhlé objevení deníkù vyvolalo v rodinì nemalé vzruení a vichni si je doslova rvali z ruky. Nebyli jsme zklamáni. Strýcova vitalita byla k nevíøe. Stále v pohybu, stále na cestì z mìsta do mìsta, ze zemì do zemì, od eny k enì, a v pauzách mezi enami hledal pavouky v Kamíru, anebo pátral v Nan-Tingu po nìjaké modré porcelánové váze. Na prvním místì vak vdycky stály eny. Kdekoli se ocitl, zùstavil ve svých stopách nekoneèné procesí en, en nevýslovnì rozvrácených a zmrhaných, avak vrnících jako koèky. Kdybyste tyto deníky brali výhradnì jako kroniku milostných dobrodruství, nenali byste nic jen pøiblinì jim rovného. Casanovovy pamìti se vedle nich èetly jako Listy z naí vesnice a sám proslulý milovník se vedle Oswalda jednoznaènì jeví jako sexuálnì neukojený bøídil. Kadá stránka byla spoleèenským dynamitem. V tom se Oswald nemýlil. O publikaci se tudí vùbec nedalo uvaovat. koda. Dokonce taková koda, e jsem si umínil, nìco s tím udìlat. A tak jsem usedl a pøeèetl deníky znovu od zaèátku do konce v nadìji, e snad objevím alespoò jednu celistvou pasá, kterou by bylo moné v ytisknout a uveøejnit, ani to nakladatele a mì vystaví vánému soudnímu postihu. Ke své radosti jsem takových nael hned est. Ukázal jsem je advokátovi. Prohlásil, e by mohly být nekodné, ale zaruèit to prý nemùe. Zde je tedy epizoda ze svazku XXIII, pøesnì v té podobì, jak ji zaznamenal strýc Oswald. Bude-li pøíznivì pøijata a vechno dobøe dopadne, uvolním moná jetì jednu nebo dvì dalí.
S
Snídanì o desáté. Ochutnal jsem
v místech, kde eny obvykle ádné svalstvo nemívají.
med. Doruèili mi ho vèera v rané
Hodinku po pøíjezdu jsem se procházel trávou podél øeky,
sévreské cukøence s oním pùvab-
kdy tu ke mnì pøistoupil malý snìdý muík. Ruce mìl
ným kanárkovì lutým podkladem
na høbetech porostlé èernými chlupy. Lehce se mi uklonil
známým jako jonquille. Od Suzie,
a øekl: Henri Biotte, jsem tu také hostem.
stálo na pøiloeném lístku, a vøelé
Oswald Cornelius, øekl jsem.
díky. Je to milé, kdy vás ena oce-
Henri Biotte byl kosmatý jako kozel. Bradu a líce mu po-
ní. A med chutnal vskutku zajímavì.
krývaly pichlavé èerné vousy a z nosních dírek mu vyráe-
Suzie Joliboisová mìla kromì jiných pøedností také statek
ly dalí husté èerné chumáèe. Mohu se k vám pøipojit?
na jih od Casablancy a milovala vèely. Její úly stály upro-
dovolil se, srovnal krok s mým a okamitì zaèal mluvit.
støed plantáe cannabis indica a vèely èerpaly svùj nektar
Boe, ten mìl vyøídilku! Jaksepatøí galskou, jaksepatøí
výhradnì z tohoto pramene. ily tak ve stavu nepøetrité
vznìtlivou. Kráèel jankovitými hopsavými krùèky, prsty
euforie a k práci pociovaly silnou nechu. Med byl
mu poletovaly, jako by je chtìl rozeslat do vech ètyø
tudí velice vzácný. Potøel jsem si jím tøetí toast. Med
nebeských stran, a slova mu vyletovala z úst obrovskou
byl takøka èerný. Mìl ostré aroma. Zazvonil telefon.
rychlostí jako rachejtle. Øekl, e je belgický chemik.
Pøiloil jsem sluchátko k uchu a èekal. Nikdy se neozý-
Zasvìtil svùj ivot olfaktorickému bádání.
vám první, kdy nìkdo volá. Koneènì já nikomu nete-
Máte na mysli vùnì ? zeptal jsem se.
lefonuji. Oni telefonují mnì.
Ano, ano! vykøikl. Trefil jste! Jsem odborník na poli
Oswalde! Jste tam?
vùní. Znám toho o vùních víc ne kdokoli na svìtì!
Poznal jsem hlas. Ano, Henri, øekl jsem. Dobré
O pøíjemných nebo o tìch nepøíjemných? Zeptal jsem
ráno.
se, abych ho trochu zarazil.
Poslyte! chrlil ze sebe vzrueným hlasem. Myslím,
O pøíjemných, rozkoných, nádherných vùních! øekl
e to mám! Jsem si skoro jistý, e to mám! Odpuste, e
Vyrábím je! Udìlám vám kadou vùni, na jakou si vzpo-
jsem tak zadýchaný, ale zrovna se mi stalo nìco napro-
11
menete!
sto fantastického. U je to zas v poøádku. Vecko je efef.
Øekl mi dále, e je hlavním mísièem parfémù jednoho z nej-
Zastavíte se u mì?
vìtích paøíských módních domù. A pøitom jeho nos, øekl
Ano, øekl jsem. Zastavím se. Poloil jsem sluchátko
a poloil si kosmatý prst na pièku svého kosmatého rypce,
a nalil si dalí álek èaje. Skuteènì se to Henrimu koneènì
vypadá pravdìpodobnì doèista stejnì, jako kadý jiný,
podaøilo? Jestli ano, pak jsem chtìl být po ruce, abych o nic
nebo snad ne? Mìl jsem na jazyku, e mu z nosních dírek
nepøiel.
raí víc chlupù ne penice na celinách a proè nepoádá
Zde musím odboèit a povìdìt vám, jak jsem vùbec Henriho
svého holièe, aby mu je vystøíhal, ale namísto toho jsem
Biotta poznal. Asi tak pøed tøemi léty jsem odjel do Proven-
zdvoøile pøipustil, e na nìm nespatøuji nic neobvyklého.
ce, abych tam strávil letní víkend s dámou, která mì zau-
Pravda pravdoucí, øekl. Ale skuteènost je taková, e je to
jala pøedevím svým neobyèejnì mocným svalstvem
èichový orgán fenomenální citlivosti. Na dvì pøièichnutí
rozpozná pøítomnost jediné kapky makrocyklického pima v galonu geraniové silice. Pozoruhodné, øekl jsem. Na Champs Elysées, pokraèoval, a to je poøádnì iroká tøída, dokáe mùj nos pøesnì identifikovat, jakým parfémem voní ena kráèející po protìjím chodníku. I kdy mezi vámi jezdí auta? I za toho nejhustího provozu, øekl. Jmenoval pak dva z nejslavnìjích parfémù svìta, oba vyrábìné módním domem, pro který pracoval. Jsou to mé osobní výtvory, øekl skromnì. Vlastnoruènì jsem je smísil. Ta vyhláená stará èubka, které podnik patøí, na nich nahrabala majlant. A vy ne? Já! Já jsem jen mizerný zamìstnanec se skrovným platem, øekl, rozevíraje dlanì a vytahuje ramena tak vysoko, e se bezmála dotkla lalùèkù jeho uí. Jednou s tím ale pratím a pùjdu za svým snem. Máte svùj sen? Mám nádherný, úasný, vzruující sen, váený pane! Proè se tedy za ním nevydáte? Protoe nejdøív musím najít sdostatek dálnozøivého
13
a bohatého èlovìka, který by mì podpoøil. Ahá, pomyslel jsem si, takhle se vìci mají. Pøi vaí
reputaci by to nemìlo být nic obtíného, øekl jsem. Takový druh boháèe, jaký potøebuji, se tìko hledá, øekl. Musí to být odváný hazardér s vánivým zaujetím pro vechno fantastické. To jsem pøece já, ty vykutálený mròavý zmetku, projelo mi hlavou. A za jakým snem byste to vlastnì chtìl jít? zeptal jsem se. Chcete dìlat parfémy? Váený pane! vykøikl. Parfémy mùe dìlat kadý druhý! Já mluvím o jednom parfému! Jediném, který má vùbec nìjaký smysl!
Který by to mìl být? Pøece ten nebezpeèný, jaký jiný? A ho vyrobím, stanu se pánem svìta! Budi vám to pøáno, øekl jsem. Já neertuji, monsieur Cornelius. Dovolíte, abych vám popsal, co mám na mysli? Spuste. Promiòte, e se posadím, øekl a zamíøil k lavièce. Mìl jsem v dubnu infarkt a musím se etøit. To je mi líto. Ach, toho si nevímejte. Kdy se nebudu moc pøepínat, bude zas vechno v poøádku. Bylo krásné odpoledne a lavièka stála na trávníku u øíèního bøehu. Posadili jsme se. Vedle nás línì proudila øeka, klidná a hluboká, a nad hlavou se vznáely roje chrostíkù. Protìjí bøeh lemovaly vrby a za nimi se prostírala smaragdovì zelená louka kropenatá lutými blatouchy, kde se pásla samotinká kráva. Kráva byla hnìdobílá. Prozradím vám, jaký parfém bych rád vyrobil, øekl. Nejprve vám ovem musím vysvìtlit nìkolik vìcí, které s tím úzce souvisí, jinak byste to plnì nepochopil. Mìjte tedy se mnou chvíli strpení. Jedna ruka mu ochable spoèívala v klínì, chlupatým høbetem vzhùru. Vypadala
14
jako èerná krysa. Lehce si ji hladil prsty druhé ruky. Povimnìte si nejprve, øekl, jevu, k nìmu dochází, kdy pes potká bìhavou èubku. Psa posedne nezøízený pohlavní chtíè. Vekeré sebeovládání je rázem totam. Má v hlavì pouze jedinou mylenku, a to okamitì smilnit, a pokud mu v tom silou nezabráníte, provede vzápìtí svou. Víte vak, co u psa vyvolává tento nezøízený pohlavní chtíè? Pach, øekl jsem. Správnì, monsieur Cornelius. Do psových nozder vniknou pachové molekuly speciálního tvaru a podrádí koneèky
„Pach,“ řekl jsem.
15
jeho olfaktorických nervù. Ty vylou naléhavé signály
v jeho nosních dírkách zvolna provlhaly. Koneènì si toho
olfaktorické buòce, která je zas postoupí do vyích moz-
viml, vytáhl kapesník, vysmrkal se a otøel si nos. Hod-
kových center. A to ve zpùsobí pach. Kdybyste psovi jeho
lám vyrobit parfém, pokraèoval potom, který bude mít
olfaktorické nervy odøízl, pøestal by ho sex zajímat. Toté
na mue tentý elektrizující úèinek jako pach háravé èubky
platí o mnoha dalích savcích, ale o lidech to neplatí. Se-
na psa! Slabý závan a tumá! Mu ztratí vechnu sebekon-
xuální touhy lidského samce nemají s pachem nic spoleè-
trolu. Serve si kalhoty a na místì dámu zmermomocní!
ného. Mue v tomto ohledu stimuluje pohled, dotek a jeho
S tím bychom si uili dost legrace, podotkl jsem.
obrazotvornost. Pach nikdy.
Mohli bychom vládnout svìtu! vykøikl.
A co parfémy? øekl jsem.
Ano, ale pøed chvílí jste øekl, e vùnì nemá s pohlavními
Tøesky plesky! odpovìdìl. Vechny ty drahé vùnì v ma-
choutkami lidského samce nic spoleèného.
lých flatièkách, ty, které vyrábím, nemají na mue sebe-
To nemá, øekl. Ale mívala! Mám dùkazy, e v dobì pole-
mení afrodiziaèní úèinek. Tenhle úèel parfémy nikdy
dové, kdy byl pravìký èlovìk mnohem spøíznìnìjí s opicí
nemìly. V minulosti je eny pouívaly, aby zakryly
neli dnes, uchovávali si mui jetì charakteristickou
skuteènost, e nelibì páchnou. Dneska, kdy u tak ne-
opièí vlastnost vrhat se na kadou náleitì páchnoucí
zapáchají, je uívají z dùvodù èistì narcistických. Rády
samièku, na kterou natrefili. I pozdìji, v údobí paleolitu
se jimi skrápìjí a pak se kochají svou vlastní libou vùní.
a neolitu, byl èlovìk pohlavnì animován pachy, ale
Mui si toho sotva povimnou. To vám garantuji.
stále v mení a mení míøe. Kdy pak kolem roku
Já si toho vímám, øekl jsem.
10 000 pøed Kristem vznikly v Egyptì a Èínì civilizace
Vzruuje vás to tìlesnì?
vyí, evoluce svoji roli dohrála a schopnost naí sexu-
Ne, tìlesnì ne. Ale esteticky ano.
ální stimulace pachem zcela potlaèila. Nenudím vás?
Líbí se vám urèité vùnì. Mnì taky. Existuje ale spousta
Ani trochu! Ale povìzte mi, to tedy znamená, e
dalích vùní, které mám radìji buket dobrého lafitu,
v naem èichovém ústrojí dolo k nìjaké vyloenì
vùnì èerstvì utrené hruky mukatelky nebo vùnì
fyzické zmìnì?
vzduchu táhnoucího z moøe na bretaòské pobøeí.
16
V ádném pøípadì, øekl, jinak bychom s tím taky
Uprostøed øeky vyskoèil nad hladinu pstruh a jeho tìlo se
nemohli nic dìlat. Nepatrný mechanismus, který naim
ve slunci oslnivì zablesklo. Vechny ty nesmysly o pimu,
pøedkùm umoòoval vnímat tyto jemné pachy, je stále
ambøe, a výmìcích análních láz cibetky puste z hla-
na svém místì. Náhodou to vím. Poslyte, viml jste si
vy, øekl monsieur Biotte. Nae parfémy se dnes vyrábìjí
nìkdy, jak nìkteøí lidé dovedou malièko hýbat uima?
chemickou cestou. Kdy potøebuji vùni pima, pouiji
Já to také umím, øekl jsem a pøedvedl.
sebakát etylnatý. Fenyloctová kyselina mi dá cibet a ben-
Vidíte, øekl, uní sval je stále èinný. Je to pozùstatek
zaldehyd mi poskytne vùni hoøkých mandlí. Kdepak, pane,
z èasù, kdy èlovìk jetì dokázal støíhat uima, aby lépe
mì u nezajímá míchat chemikálie, abych dostal pøíjemné
slyel, tak, jako to dìlají psi. A nejinak je tomu s naím
vùnì.
èichovým ústrojím. Mechanismus nezmizel, ale my jsme
U hodnou chvíli mu lehce teklo z nosu a èerné chlupy
ztratili schopnost jej pouívat.
Jak si mùete být tak jistý, e ho dosud máme? zeptal
A teï si pøedstavte, tisíce tìchto vlasových brv s malinkými
jsem se.
pohárky na samém koneèku, jak kolem sebe vechny má-
Víte jak funguje ná èichový smysl? øekl.
chají jako chapadla moøských sasanek a èekají, a do svých
Vlastnì nevím.
pohárkù zachytí jakoukoli pachovou molekulu, která je
Pak vám to vysvìtlím, protoe jinak bych na vai otázku
náhodou bude míjet. Abyste rozumìl, tak se to opravdu
tìko odpovìdìl. Pozornì poslouchejte, prosím. Vzduch,
dìje. Kdy vtáhnete nosem urèitou vùni, molekuly látky,
který nasáváme nosními dírkami, prochází kolem tøí zplo-
která tuto vùni vydala, vtrhnou do nosních dírek a zachytí
tìlých nosních kùstek v horní èásti nosu. Tam se pøedehøí-
se v pohárcích receptorových výbìkù. A teï si zapama-
vá a filtruje. Takto ohøátý vzduch pak putuje dále vzhùru
tujte jednu dùleitou vìc. Molekuly mají nejrùznìjí tvary
a prochází dvìma dutinkami, které obsahují èichové
a rozmìry. Rovnì pohárky èili receptorové výbìky jsou
orgány. Tyto orgány tvoøí výstelky lutavé tkánì, epi-
rùznì tvarované. Molekuly tudí uvíznu pouze na recep-
telu, kadá asi o velikosti ètvereèního palce. V tomto
torových výbìcích, které jim pøesnì odpovídají. Molekuly
epitelu jsou zaputìna nervová vlákna a èivé výbìky
máty peprné zapadnou jenom do zvlátních mátových
olfaktorického nervu. Kadý èivý výbìek sestává
pohárkù. Molekuly kafru, které jsou zcela odliného
z èichové buòky porostlé chumáèem tenouèkých èi-
tvaru, zapadnou jenom do zvlátních kafrových pohár-
chových vláskù. Tyto vlásky mají roli pøijímaèù. Lepí
kù, a tak dále. Je to nìco jako takové ty hraèky pro malé
je ovem øíkat receptorù. A kdy jsou tyto receptory
dìti, s nimi si hrají tak, e rùznì tvarované kousky za-
polaskány nebo podrádìny pachovými molekulami,
strkují do odpovídajících otvorù.
vylou signály do mozku. Kdy napøíklad po ránu
Poèkejte, jestli jsem vás dobøe pochopil, øekl jsem, øí-
sejdete do jídelny a vtáhnete do nosu voòavé molekuly
káte, e mùj mozek pozná vùni máty prostì proto, e její
opeèené slaniny, vzruí to vae receptory, receptory
molekuly uvízly v mátovém receptorovém výbìku?
okamitì vylou po olfaktorickém nervu signály moz-
Správnì.
ku a mozek si je podle charakteru a intenzity vùnì
Jistì mi ale nechcete namluvit, e pro kadou vùni
vyloí. A vy pak zvoláte: Ááá, k snídani je slanina!
19
na svìtì je jinak tvarovaný receptorový výbìek?
Nikdy nejím k snídani slaninu, øekl jsem.
Ne, øekl, èlovìk má ve skuteènosti jen sedm rùznì tvaro-
Ignoroval to.
vaných výbìkù.
Tyto receptory, pokraèoval, tyto vlasové brvy jsou právì
Proè jen sedm?
tím, co nás zajímá. Teï se jistì zeptáte, jak proboha pozna-
Protoe ná èich rozpoznává pouze sedm primárních
jí rozdíl mezi jednou pachovou molekulou a druhou, dejme
pachù. Vechny ostatní jsou sloené pachy, vznikající
tomu mezi mátou peprnou a kafrem?
smíením primárních.
Jak to poznají? øekl jsem. Zajímalo mì to.
Víte to jistì?
Nyní prosím dávejte obzvlátì bedlivý pozor, øekl.
Naprosto. Ná chuový smysl zná jetì ménì podnìtù.
Na konci kadého receptoru je prohlubeò, jakýsi pohárek,
Rozpoznává jen ètyøi základní chutì sladkou, kyselou,
a na to, e není kulatý. Je to takzvaný výbìek receptoru.
slanou a hoøkou! Vechny ostatní jsou jejich smìsicí.
Co je zaè tìch sedm primárních pachù? zeptal jsem se.
nikoli se svaly. A tyto nervy nejsou odumøelé ani pohmo-
na bøehu øeky v zahradì oné provensálské dámy, uèinil
Jejich pojmenování nás teï nemusí zajímat, øekl. Zbyteè-
dìné, jsou pouze neteèné. Nejspí intenzitu pachu asi tak
Henrimu nabídku. Navrhl jsem mu, aby ihned opustil své
nì bychom si to komplikovali.
tisíckrát zvýím a pøidám katalyzátor.
dosavadní zamìstnání a zaøídil se v malé laboratoøi. Ve-
Rád bych je slyel.
Pokraèujte.
keré náklady tohoto dobrodruného podniku uhradím
Tak dobøe, souhlasil. Je to kafrový, èpavý, pimový, éte-
To je vechno.
ze své kapsy a navíc mu budu vyplácet sluný plat. Smlou-
rový, kvìtinový, mátový a hnilobný pach. Netvaøte se pro-
Rád bych se o tom jetì nìco dozvìdìl.
va bude pìtiletá, a pokud z ní nìco vzejde, podìlíme se
sím skepticky. To není mùj objev. Pracovala na tom dlouhá
Odpuste, e to øíkám, monsieur Cornelius, ale pochybuji,
napolovic.
léta celá øada velice uèených vìdcù. A jejich závìry jsou
e vae vìdomosti o organoleptických schopnostech posta-
Henri byl uvytrení. Opravdu? vykøikl. Myslíte to vánì?
zcela pøesné kromì jednoho.
èují k tomu, abyste mì mohl dále sledovat. Pøednáka
Podal jsem mu ruku. Popadl ji do svých a vehementnì mi
A to?
skonèila.
jí potøásl. Bylo to, jako kdy podáváte ruku jakovi. Ovlád-
primární pach,
Henri Biotte klidnì a samolibì sedìl na lavièce u øeky
neme lidstvo! øekl. Staneme se bohy! Ovinul mì paemi,
o kterém nic nevìdí, a osmý receptorový výbìek pro
a hladil si høbet jedné ruky prsty druhé. Trsy chlupù vyrá-
pøitiskl na prsa a políbil nejprve na jednu a pak na druhou
Existuje jetì
osmý
pøijímání zvlátì utváøených molekul tohoto pachu.
ející z jeho nosních dírek mu dodávaly podoby skøítka
tváø. Brr, tohle strané galské chování! Henriho dolní
Aha, aha! øekl jsem. U chápu, kam míøíte.
dobrodìje, ale to byla jen kamuflá. Pøipadal mi spí
ret mi oslizl ple jako dotek vlhkého ropuího bøicha.
Ano, øekl, ten osmý pach je sexuální stimulant, který
jako nebezpeèné a zákeøné zvíøátko, které vyzbrojeno
Oslavy nechme na pozdìji, øekl jsem, utíraje se dosu-
pøed tisíciletími nutkal pravìkého mue, aby se choval
bystrým zrakem a ihadlem v ocase èíhá za kameny
cha lnìným kapesníkem.
jako pes. Jeho molekulární stavba je velice svérázná.
a èeká, a kolem pùjde osamìlý poutník. Pátral jsem
Henri Biotte se s mnoha omluvami hostitelce vymluvil
Take vy ten pach znáte.
kradmo v jeho tváøi. Zaujala mì ústa. Rty mìly nádech
a jetì tého veèera odchvátal do Paøíe. Do týdne své
Jistìe ho znám.
karmínu, co moná souviselo s jeho srdeèním nedu-
staré místo opustil a pronajal si tøípokojový byt, aby
A tvrdíte, e dosud máme receptorové výbìky, do nich
hem. Dolní ret byl odulý a vychlípený. Uprostøed se
v nìm zøídil laboratoø. Bylo to ve tøetím poschodí domu
tyto svérázné molekuly zapadají?
vydouval jako mìec a klidnì mohl slouit jako váèek
v Rue de Casette, na levém bøehu Seiny, kousek od bul-
Rozhodnì.
na drobné mince. Pokoka rtu se zdála pevnì nafouk-
váru Raspaille. Utratil hromadu mých penìz na vyba-
A ten záhadný pach, øekl jsem, zalétá dodnes do na-
nutá, jakoby vzduchem, a byla ustaviènì vlhká, ne e
vení laboratoøe sloitými pøístroji a vestavìl do ní
by ji snad pøelizoval, ale nadbytkem slin v ústech.
dokonce velkou klec, kam vsadil dvì opice, samce
ich nosù?
20
21
Èasto.
A tak tam tenhle monsieur Henri Biotte sedìl, nièemnì
a samièku. Pøijal také asistentku, chytrou a støednì pohled-
Cítíme ho? Myslím, jestli si ho uvìdomujeme?
se pousmíval a trpìlivì èekal, jak budu reagovat. Byl to na-
nou mladou dámu jménem Jeanetta. A poté se vrhnul
Ne.
prosto amorální èlovìk, to bylo nabíledni, ale koneènì já
do práce.
Chcete øíct, e molekuly do pohárkù receptorù nezapadají?
rovnì. Byl také nevídaný nièema, a pøestoe nemohu
Pochopte, e tohle malé dobrodruství bylo pro mne celkem
Zapadají, váený pane, zapadají. Ale bez odezvy. Mozek
nièemnost po pravdì prohlásit za jednu ze svých ctností,
bezvýznamné. Bavil jsem se spoustou jiných vìcí. Navtìvo-
ádný signál neobdrí. Telefonní linka mezi je odpojená.
u druhých ji shledávám neodolatelnou. Nièemný èlovìk má
val jsem Henriho asi dvakrát do mìsíce, abych se podíval,
To máte jako s tím uním svalem. Mechanizmus pøetrval,
svùj osobitý glanc. A navíc na èlovìku, který chtìl pohlav-
jak je daleko, ale jinak jsem mu nechával ve vem naprosto
ale my jsme ztratili schopnost patøiènì jej pouívat.
ní zvyky civilizovaného lidstva vrhnout o pùl milionu let
volné ruce. Doèista jsem jeho práci pustil z hlavy. Nemám
Co s tím tedy hodláte dìlat? zeptal jsem se.
zpátky, bylo cosi úchvatnì satanského.
pro podobný výzkum dostatek trpìlivosti. A kdy se vý-
Hodlám ho reaktivovat, øekl. Máme tu co èinit s nervy,
Ano, nachytal mì na vìjièku. A tak jsem na místì, tam
sledky nedostavily pøes noc, zaèal mùj zájem vyprchávat.
A tak jednoho deštivého čtvrteční ho odpoledne, když byl Henri plně zabrán zaváděním elektrod do olfaktorických orgánů žáby v jedné místnosti, 23 v druhé jsem zaváděl já cosi mnohem příhodnějšího d o J e a n e t t y.
Po èase mì nebavil u ani ten párek sexuálnì nenasytných opic. Pouze jedenkrát jsem ze svých návtìv laboratoøe vytìil jisté potìení. Jak u je vám dneska známo, zøídkakdy odolám i jen støednì pohledné enì. A tak jednoho detivého ètvrteèního odpoledne, kdy byl Henri plnì zabrán zavádìním elektrod do olfaktorických orgánù áby v jedné místnosti, v druhé jsem zavádìl já cosi mnohem pøíhodnìjího do Jeanetty. Nic mimoøádného jsem si od té legrácky samosebou nesliboval. Jednal jsem spí ze zvyku ne z èeho jiného. Ale pøísahámbohu, èekalo mì nemalé pøekvapení! Ukázalo se, e tahle ponìkud pøísná výzkumná chemièka je pod svým bílým plátìm lachovitou a prunou bytostí nesmírné obratnosti. Experimenty, je mi pøedvedla, nejprve s oscilátorem a pak s vysokoobrátkovou odstøedivkou, mi doslova vyrazily dech. Od té turecké provazochodkynì na Ankaøe (viz sv. XXI) jsem vlastnì nic takového nezail. Co jen potisícáté dokazuje, e jsou eny stejnì nevyzpytatelné jako oceán. Nikdy nevíte, co máte pod kýlem, zda propast nebo mìlèinu, dokud nespustíte olovnici. Potom jsem se u do laboratoøe neobtìoval. Znáte moji zásadu. Podruhé se k ádné enì nevracím. eny zpravidla, alespoò v mém pøípadì rozhodnì, bìhem
prvního støetnutí odhodí vechny zábrany a druhé u pak nemùe být nièím ne obehranou písnièkou vyluzovanou na staré známé skøipky. Kdo by o to stál? Já ne. Kdy jsem tudí toho rána u snídanì znièehonic zaslechl z telefonu Henriho naléhavý hlas, u jsem na jeho existenci málem zapomnìl. Prodral jsem se ïábelským paøíským provozem do Rue de Casette. Zaparkoval jsem a vyjel miniaturním výtahem do tøetího patra. Dveøe laboratoøe mi otevøel Henri. Nehýbejte se! vykøikl. Zùstaòte stát kde jste! Odpeláil pryè
a po nìkolika minutách se vrátil s malým táckem, na nìm
A potom?
leely dva mastné gumové pøedmìty. Nosní ucpávky,
Ach boe, bylo to fantastické, Oswalde! Doèista jsem se
øekl. Zastrète si je, prosím. Já je mám taky. To proti tìm
pøestal ovládat. Dìlal jsem vìci, o jakých by se mi ani za mi-
molekulám. No tak, poøádnì si je zastrète. Budete muset
lión nocí nezdálo!
dýchat ústy, ale komu by to vadilo?
Napøíklad?
Z tupého spodního konce kadé ucpávky se táhla krátká
Milý pøíteli, úplnì jsem zdivoèel! Poèínal jsem si jako
modrá òùrka, pravdìpodobnì pro vytaení z nosní dírky.
dravá elma, jako zvíøe! Nebyl jsem u více èlovìkem!
Vidìl jsem, e dvì modré òùrky se klinkají Henrimu pod
Civilizaèní vlivy dlouhých sto let prostì odpadly. Byl jsem
nosem. Zastrèil jsem si svoje. Henri je pøekontroloval.
neolitickým praèlovìkem.
Zarazil je palcem jetì hloubìji. Potom vtanèil zpátky
Co jste dìlal?
do laboratoøe, máchaje pøitom chlupatýma rukama a bla-
Nepamatuji se moc jasnì, co se dìlo dál. Pøilo to stranì
enì pokøikuje: Tak pojïte, milý Oswalde! Pojïte dál,
náhle a prudce. Posedl mì nejúdìsnìjí smyslný chtíè, jaký
pojïte! Odpuste mé rozèilení, ale proívám svùj velký
si dovedete pøedstavit. Vechno ostatní se mi z hlavy
den! Díky tìm ucpávkám v nose huhòal, jako kdy má
vykouøilo. Chtìl jsem enu. Cítil jsem, e jestli se oka-
silnou rýmu. Odskotaèil ke skøíòce na zdi a sáhl dovnitø.
mitì nezmocním nìjaké eny, budu explodovat.
Vytáhl jednu z tìch malých hranatých lahvièek z velice
astná Jeanetta, øekl jsem, zalétaje pohledem ke dve-
silného skla, do nich se vejde asi tak unce parfému.
øím sousední místnosti. Jak je jí?
Nesl ji ke mnì v kalíku dlaní jako ptaèí holátko. Podí-
Jeanetta mì opustila u nìkdy pøed rokem, øekl.
vejte! To je ono! Nejdrahocenìjí tekutina na celém
Nahradil jsem ji skvìlou mladou chemièkou Simone
svìtì!
Gautierová se jmenuje.
Takovéhle nejapné nadsazování se mi hluboce pøíèí.
Pak tedy astná Simone.
Tak vy si myslíte, e jste to dokázal? øekl jsem.
Ne,ne! vykøikl Henri. To bylo to nejstranìjí. Ona
Vím, e jsem to dokázal, Oswalde! Jsem si tím jistý!
nepøila! Zrovna dneska ze vech dní pøila pozdì
Povìzte mi, co se vlastnì stalo.
24
do práce! Zaèínal jsem ílet. Vyøítil jsem se na chodbu
To není tak jednoduché, øekl. Ale pokusím se.
a utíkal po schodech dolù. Byl jsem jako krvelaèná elma.
Poloil lahvièku opatrnì na pracovní stùl. Nechal jsem
Slídil jsem po enì, po jakékoli enì, a nebesa jí stùjte
tady tuto smìs, è. 1076, pøes noc destilovat, pokraèoval.
ku pomoci, a ji uchvátím.
Dostávám toti za pùlhodinku pouze kapièku destilátu.
A koho jste uchvátil?
Nechal jsem smìs odkapávat do hermeticky uzavøené
Nikoho, chválabohu. Zèistajasna jsem zas pøiel k rozumu.
baòky, abych zabránil jejímu odpaøování. Vechny tyto
Úèinek vyprchal. Dolo k tomu velice rychle, najednou
tekutiny jsou neobyèejnì prchavé. Dneska ráno, chvíli poté,
jsem prostì zùstal stát na odpoèívadle ve druhém poschodí.
co jsem pøiel, tedy krátce po pùl deváté, jsem pøistoupil
Tøásla mnou zima. Okamitì jsem ale vìdìl, kolik uhodilo.
k èíslu 1076 a zdvihl z baòky uzávìr. Lehce jsem pøièichl.
Vybìhl jsem zpátky nahoru vstoupil do téhle místnosti
Jednou jedinkrát. Pak jsem opìt uzávìr vrátil na místo.
s nosem pevnì sevøeným mezi palcem a ukazovákem. el
jsem rovnou k zásuvce, kam jsem uloil ucpávky do nosu. Mìl jsem pro takovouhle pøíleitost pøipravenu zásobu ucpávek od první chvíle, co jsem na tomhle projektu zaèal pracovat. Teï jsem se u nièeho bát nemusel. Nemohou se ty molekuly dostat do nosu ústy? zeptal jsem se. K receptorovým výbìkùm neproniknou, odpovìdìl. proto také ústy nic necítíte. Potom jsem pøistoupil k destilaènímu pøístroji a vypnul ohøev. Pak jsem celé to nepatrné mnoství vzácné tekutiny pøenesl z baòky do pevné vzduchotìsné lahvièky, kterou vidíte pøed sebou. Je v ní pøesnì jedenáct kubických centimetrù èísla 1076. A pak jste mi zatelefonoval. Ne, hned jetì ne. Protoe v tu chvíli pøila Simone. Jen na mì pohlédla, zajeèela a utekla do vedlejí místnosti. Proè to udìlala? Proboha, Oswalde, já tam stál doèista nahý a vùbec
Proboha!
jsem o tom nevìdìl. Musel jsem ze sebe strhat aty! A potom? Potom jsem se zase oblékl. A pak jsem el a øekl Simone, co se stalo. Kdy vyslechla pravdu, rozruilo ji to stejnì jako mì. Nezapomínejte, e na tom pracujeme
27
déle ne rok spoleènì. Je stále tady?
Ano. V sousední laboratoøi. Byla to neuvìøitelná historka, co mi Henri vyprávìl. Zdvihl jsem malou hranatou lahvièku a podrel ji proti svìtlu. Spatøil jsem pøes tlusté sklo asi pùldruhého palce tekutiny, bledavé a narùovìle edé, pøipomínající ávu zralé kdoule. Neupuste to, øekl Henri. Radi to polote. Poloil jsem to. Pøítím krokem, øekl, bude pøesná zkouka za pøísnì vìdeckých podmínek. Provedu ji tak, e pokusnou osobu, pochopitelnì enu, skropím peèlivì odmìøeným mno-
stvím a pak k ní pøipustím mue. Bude samosebou nutné,
Øekl jsem mu, e se úèastní vìdeckého pokusu, který se
abych tomuto pokusu pøihlíel zblízka.
týká psychologie sexu. Èím ménì toho ví, tím lépe.
Jste starý chlípník, øekl jsem.
A ena? Koho pouijete?
Jsem olfaktorický chemik, øekl upjatì.
Simone, pochopitelnì, øekl Henri. Je to samostatná vì-
A co kdybych s tìmihle ucpávkami vyel na ulici a krápnul
decká pracovnice. Bude moci muovi reakce pozorovat
bych drobet na první enu, která pùjde kolem? Mùete se
mnohem podrobnìji ne já.
koukat z okna. Uvidíte, jaká to bude psina.
To jistì, pøisvìdèil jsem. Uvìdomuje si, co se jí mùe
Psina by to byla, to jistì, øekl Henri. Ale moc vìdecké by
stát?
to nebylo. Musím svoji zkouku provést za kontrolovatel-
Se vím vudy. Vak mi dalo taky zatracenì práce, ne
ných podmínek.
jsem ji k tomu pøimìl. Musel jsem zdùraznit, e se bude
Muskou roli pøevezmu já.
podílet na demonstraci, která vstoupí do dìjin. Bude se
Ne, Oswalde.
o tom hovoøit celá staletí.
Jak to, e ne. Trvám na tom.
Nesmysl, øekl jsem.
Tak poslouchejte, øekl Henri. Poøád jetì nevíme, co
Váený pane, v prùbìhu staletí dochází k urèitým
se pøihodí, a u toho bude ena. Ta látka je nesmírnì
velkým epickým okamikùm vìdeckých objevù, které
silná, tím jsem si jist. A vy pøece nejste ádný mladík,
nikdy neupadnou v zapomnìní. Jako napøíklad tehdy,
váený pane. Mohlo by to být mimoøádnì nebezpeèné.
kdy si roku 1844 v Hartfordu v Connecticutu jistý dok-
Mohlo by vás to dohnat za hranice vaí výdre.
tor Horace Wells nechal vytáhnout zub.
To se mì dotklo. Moje výdr nezná ádných hranic,
Co na tom bylo historického?
øekl jsem.
Doktor Wells byl dentista, který si zahrával s oxidem
Hlouposti, øekl Henri. Odmítám riskovat. Proto jsem
dusným vy to spí znáte jako rajský plyn. Jednoho
také zjednal toho nejzdravìjího a nejsilnìjího mladí-
dne ho stranì rozbolel zub. Vìdìl, e bude muset ven,
ka, jakého se mi podaøilo najít.
a zavolal si na to jiného zubaøe. Nejprve ale kolegu
Chcete øíct, e jste u nìkoho najal?
28
pøemluvil, aby mu nasadil na tváø masku a vpustil
Jistìe, øekl Henri. Jsem vzruený a nedoèkavý. Chci to
do ní oxid dusný. Upadl do bezvìdomí, kolega mu zub
spustit. Ná chlapec pøijde kadou chvíli.
vytrhl, a kdy se zase probudil, byl èilý jako rybka. A toto,
Kdo je to?
Oswalde, byla vùbec první operace na svìtì provedená
Profesionální boxer.
pod celkovou anestezií. Zapoèalo cosi velkého. Nám se
Paneboe!
podaøí toté.
Jmenuje se Pierre Lacaille. Zaplatím mu tisíc frankù.
Vtom nìkdo zazvonil. Henri popadl párek nosních ucpá-
Jak jste ho nael?
vek a bìel s nimi ke dveøím. A na prahu stál boxer Pierre.
Znám daleko víc lidí, ne si myslíte, Oswalde. Nejsem
Henri mu nedovolil vstoupit døív, dokud nemìl ucpávky
ádný poustevník.
pevnì zastrèeny do nozder. Nic bych za to nedal, e ten
Ví ten èlovìk, co ho èeká?
mládenec pøiel ve víøe, e si zahraje v pornografickém
filmu, ale obøad s ucpávkami ho musel rychle zbavit iluzí.
na jakou se k subjektu pøiblíí, a ho ty molekuly zasáhnou.
Sedìla ve svém neposkvrnìném bílém pláti velice krobe-
a zastrèila je víceménì pod zadek a pevnì se chytla po obou
Pierre Lacaille byl bantamová váha, malý, svalnatý a pruný
To ho k ní necháte jít v atech? zeptal jsem se ho.
nì a zpøíma, s rukama sloenýma v klínì a koleny pevnì
stranách sedadla, aby se zapøela proti nadcházejícímu
chlapík. Mìl iroký oblièej a rozpláclý nos. Bylo mu asi
Tak jak je.
pøitisknutými k sobì. Henri se postavil za dívku. Ustoupil
útoku.
dvaadvacet a filipa moc nepobral.
A od dámy se èeká, e bude spolupracovat, nebo se má
jsem stranou. Vichni pøipraveni? vykøikl Henri.
Boxer právì minul dvoumetrovou znaèku, kdy vtom ho
Henri mì pøedstavil a pak nás rovnou zavedl do laboratoøe,
vzpírat?
Moment, øekla dívka. Bylo to první slovo, které vyøkla.
zasáhla vùnì. Ztuhnul na místì. Oèi mu zeskelnatìly a za-
kde pracovala Simone. Stála v bílém pláti u laboratorního
Ani jedno, ani druhé. Musí být v jeho rukou èistì pasívním
Vstala, sundala si brýle odloila je na polici a vrátila se
vrávoral, jako by dostal pøes hlavu palicí. U jsem myslel,
stolu a zapisovala cosi do notesu. Kdy jsme veli, zamou-
nástrojem.
na své místo. Uhladila si na stehnech bílý plá, sepjala ruce
e vezme pochopa, ale nestalo se tak. Stál a kolébal se
rala na nás pøes silné brýle. Brýle mìly obrouèky z umìlé
Simone poøád jetì nespoutìla z boxera oèi. Vidìl jsem,
a sloila je opìt do klína.
ze strany na stranu jako ochmelka. Pojednou se mu z noz-
hmoty.
jak jí z úst vyjela pièka jazyka a oblízla rty.
Mùeme zaèít? øekl Henri.
der zaèaly drát divoké zvuky, podobné chrochtání a fu-
Simone, øekl Henri, tohle je Pierre Lacaille.
Ten parfém, øekl jsem Henrimu, na eny neúèinkuje?
Støíkejte, pobídl jsem ho. Pal!
nìní, které mi pøipomnìlo vepøe òuchajícího kolem koryta.
Simone si boxera prohlédla, ale nic neøekla. Mì se Henri
Vùbec ne, øekl. Proto teï taky Simone polu odmìøit
Henri namíøil støíkací pistolku na obnaenou kùi hned
Potom se bez nejmení výstrahy vrhl na dívku. V miku z ní
nenamáhal pøedstavit.
dávku. Dívka se odebrala do hlavní laboratoøe a zavøela
pod Simoniným uchem. Stiskl kohoutek. Pistolka tie
serval bílý plá, aty a spodní prádlo. A pak se rozpoutalo
Simone byla tíhlá asi tøicetiletá ena s pøíjemnou
za sebou dveøe.
zasyèela a z její trysky vystøíkla jemná mlhavá tøí.
peklo.
vymydlenou tváøièkou. Vlasy mìla sèesané dozadu
Take vy to dìvèe nìèím pokropíte a já pomalu pùjdu
Vytáhnìte si ucpávky! køikl Henri na boxera, kdy
Nemá smysl popisovat do vech podrobností, co se
a stoèené do drdùlku. To jí spolu s bílými brýlemi,
k ní, øekl boxer. A co dál?
bleskurychle od dívky odskoèil a zaujal místo vedle
dìlo v pøítích nìkolika málo minutách. Ostatnì, vìti-
bílým plátìm a bílou pletí jejího oblièeje dodávalo
Poèkáme a uvidíme, øekl Henri. Nemáte strach,
mne. Boxer uchopil òùrky klinkající z jeho nosních
nu z toho si domyslíte. Nicménì musím pøiznat, e mìl
interesantní antiseptické vzezøení. Vypadala, jako by ji
e ne?
dírek a zatáhl. Gumové ucpávky potøené vazelínou
Henri nejspí pravdu, kdy si pro svùj pokus vybral
tøicet minut sterilizovali v autoklávu a teï by se s ní
Já a strach? uklíbl se boxer. Ze enské?
hladce vyklouzly.
mimoøádnì zdatného a zdravého mladého mue. Nerad
mìlo zacházet v gumových rukavicích. Upírala na bo-
Jste správný chlapík, øekl Henri. Henri zaèínal být
No tak, no tak! krákal Henri. Pohnìte se! Puste
to øíkám, ale pochybuji, e by mé pøece jen trochu
xera velké hnìdé oèi.
krajnì rozèilený. Hopsal z jednoho konce místnosti
ucpávky na podlahu a pomalu jdìte kupøedu! Boxer
obstaroní tìlo dokázalo zvládnout onu neuvìøitelnì
Dáme se do toho, øekl Henri. Jste pøipraveni?
na druhý, znovu a znovu pøemìøoval vzdálenost køído-
uèinil krok kupøedu. Ne tak rychle! zajeèel Henri.
zuøivou gymnastiku, jakou byl boxer volky nevolky
Nevím, co se bude dít, øekl boxer. Ale jsem pøipra-
vých znaèek od idle, sbíral z pracovního stolu vechny
Pomalu! To u je lepí! Pojïte, pojïte! Nezastavujte
nucen provozovat. Nejsem voyeur. Nìco takového se
ven. Pøedvedl krátký taneèek na pièkách.
rozbitné pøedmìty jako sklenìné baòky, lahvièky a zku-
se! Trojèil rozèilením a musím pøiznat, e i já jsem byl
mi protiví. Ale v tomto pøípadì jsem stál jako zkamenì-
mavky a ukládal je na vysokou polici. Není to zrovna
ponìkud v y veden z míry. Zaletìl jsem pohledem
Henri byl také pøipraven. Zøejmì to vechno nachystal
30
31
lý. Vyslovenì ivoèiná vánivost toho mue mi nahá-
jetì pøed mým pøíchodem. Simone si sedne tamhle na tu
ideální prostøedí, utrousil pøitom, ale musíme ho vyuít
k dívce. Krèila se na idli, jen nìkolik yardù od boxera,
nìla hrùzu, poèínal si jako lítá elma. A pøímo v nejlepím
idi, øekl a ukázal na obyèejnou døevìnou idli postave-
co nejlíp. Uvázal si pøes spodní èást oblièeje chirurgickou
napjatá, nehybná, sledující kadý jeho pohyb, a mì náhle
udìlal Henri zajímavou vìc. Vytáhl odkudsi revolver, pøi-
nou doprostøed laboratoøe. A vy, Pierre, si stoupnete tady
rouku a stejnou podal mnì.
v mysli vytanula vzpomínka na bílou my, kterou jsem
skoèil k boxerovi a zaøval: Nechá tu holku! Okamitì
na tu estimetrovou èáru, poøád jetì s ucpávkami.
Nedùvìøujete ucpávkám?
kdysi vidìl v kleci s obrovskou krajtou. Krajta se chystala
pus, nebo tì zastøelím! Boxer ho ignoroval a Henri mu
Na podlaze byly v rùzných vzdálenostech od idle køídou
Èlovìk nikdy neví, øekl. Nasaïte si to.
my pohltit a my to vìdìla a nehybnì se krèila k zemi,
tedy vystøelil nad hlavou a zajeèel: Myslím to vánì, Pierre!
namalovány èáry, od pùl do esti metrù.
Dívka se vrátila s malou rozpraovací pistolí z nerezavì-
zhypnotizovaná, ochromená, naprosto fascinována pozvol-
Zabiju tì, jestli toho nenechá! Boxer ani nevzhlédl.
Zaènu tím, e dámì støíknu na krk malé mnoství tekuti-
jící oceli. Podala pistolku Henrimu. Henri vytáhl z kapsy
nými pohyby blíícího se hada.
Henri hopsal a tancoval po místnosti a køièel: To je fantas-
ny, vysvìtloval Henri boxerovi. Potom si ucpávky vytáh-
stopky. Pøipravte se, prosím, øekl. Vy, Pierrre, si stoup-
Boxer postupoval vpøed.
tické! To je bájeèné! Neuvìøitelné! Pùsobí to! Dokázali jsme
nete a pomalu k ní vykroèíte. Obrátil se ke mnì. Rád bych
nìte na estimetrovou znaèku. Pierre poslechl. Dívka
Kdy minul pìtimetrovou znaèku, dívka rozpojila ruce.
to, drahý Oswalde! Dokázali jsme to!
ze veho nejdøív zjistil úèinný dosah, pøesnou vzdálenost,
usedla na idli. Byla to obyèejná idle bez opìrek pro ruce.
Poloila je dlanìmi dolù na stehna. Potom si to rozmyslela
Vechno ustalo stejnì rychle, jako to zaèalo. Boxer dívku
náhle pustil, vstal, nìkolikrát zamikal a pak se zeptal:
Tohle udìlejte ze veho nejdøív, øekl jsem. Budu chtít
Kde to sákri jsem? Co se to tu dìlo?
opis. Jak tomu budeme øíkat? Chtìlo by to jméno.
Simone, která to, jak se zdálo, pøeèkala bez jediné zlomené
Co navrhujete?
kosti, vyskoèila, popadla aty a utekla do sousední míst-
Èubka, øekl jsem.
Čubka.“
nosti. Dìkuji vám, mademoiselle. Øekl Henri, kdy kolem
„Nazvěme to
nìj prolétla.
usmál a zvolna pøikývl. Objednal jsem dalí koòak. Byla
Pozoruhodné bylo, e otupený boxer nemìl nejmení
by to ohromná zbraò proti poulièním nepokojùm, øekl
potuchy, co pøed chvílí dìlal. Stál tu nahý a zbrocený po-
jsem. Daleko lepí ne slzný plyn. Pøedstavte si, e byste
tem, rozhlíel se kolem sebe a marnì se pokouel pocho-
to nastøíkal do rozvánìného davu. To by bylo divadlo!
pit, jak se proboha ocitl v tomto stavu.
Bájeèné, øekl Henri. Jedním slovem bájeèné.
Co jsem dìlal? ptal se. Kde je to dìvèe?
Také bychom to mohli za horentní ceny nabízet velmi
Byl jste úasný! vykøikl Henri a hodil mu ruèník. Nelam-
tlustým a velmi bohatým enám.
Henri se
te si s nièím hlavu! Tisíc frankù je vaich!
To by lo, souhlasil Henri.
Vtom se rozletìly dveøe a Simone, stále jetì nahá,
Myslíte, e by to vyléèilo muskou pohlavní nemo-
vbìhla zpátky do laboratoøe. Já bych ráda jetì! Ach
houcnost? zeptal jsem se ho.
monsieur Henri, støíkejte, støíkejte! Tváøe jí hoøely,
Jistìe, øekl Henri. Impotence by doèista vymizela.
oèi se leskly jako drahokamy.
A co takoví osmdesátníci?
Pokus je u konce. Øekl Henri. Odejdìte a obléknìte
Ti by si také pøili na své, øekl, i kdy by to souèasnì
se. Uchopil ji pevnì za ramena a vtlaèil do vedlejí
byla jejich smrt.
laboratoøe. Pak dveøe uzamkl.
A ztroskotaná manelství?
O pùl hodiny pozdìji jsme s Henrim sedìli v kavárniè-
Váený pøíteli, øekl Henri. Moností je nesèíselnì.
ce na konci ulice a oslavovali ná úspìch. Pili jsme kávu
Pøesnì v tomto okamiku mi zaèalo v mysli klíèit se-
a koòak. Jak dlouho to trvalo? zeptal jsem se.
mínko nápadu. Jak asi víte, jedním z mých koníèkù je
est minut, tøicet dva vteøin, øekl Henri.
33
politika. A tøebae jsem Anglièan, mým nejvìtím
Srkal jsem svùj koòak a pozoroval lidi, pacírující na chod-
favoritem je politika Spojených státù amerických. Odjaki-
níku kolem. Jaký bude dalí postup?
va si myslím, e na bedrech tohoto mocného a smíeného
Nejprve si musím sepsat poznámky, øekl Henri. Pak
národa spoèívají osudy lidstva. V souèasné dobì vak
zaèneme hovoøit o budoucnosti.
zastával úøad prezidenta mu, kterého jsem nesnáel. Byl
Zná vzorec jetì nìkdo, kromì vás?
to hanebný èlovìk a praktikoval hanebnou politiku. Co
Nikdo.
horího, byl to nesympatický patron beze petky smyslu
A co Simone?
pro humor. A proè bych ho tedy já, Oswald Cornelius, nesesa-
Ta ho nezná.
dil z úøadu?
Zapsal jste si ho?
Tenhle nápad se mi zalíbil.
Ne tak, aby to nìkdo rozlutil. Pøepíu ho zítra.
Kolik Èubky máte v této chvíli v laboratoøi? zeptal jsem se.
Pøesnì deset kubických centimetrù øekl Henri.
lo by to do týdne?
New York Times. Moje apartmá mìlo výhled na Central
A kolik dìlá jedna dávka?
Proè ne? øekl Marcel. Nic na tom není.
Park a otevøeným oknem ke mnì doléhal um dopravy
Pro ná pokus jsme pouili jeden centimetr.
Následující odpoledne pøineslo stralivou novinu. Sotvae
a vytrubování taxíkáøských klaksonù na tøídì Central park
Víc nepotøebuji, øekl jsem. Jeden kubický centimetr.
ta vilná dìvka Simone pøila ráno do laboratoøe, postøíka-
South. Náhle mùj zrak zachytil jeden z titulkù na první
Vezmu si ho jetì dneska domù. A jednu sadu ucpávek.
la se podle veho vekerým zbytkem Èubky, nìjakými
stránce.
Ne, øekl Henri. Nezahrávejte si s tím, aspoò ne v téhle
devíti kubickými centimetry destilátu! Potom se pøiplíila
Prezident v televizi. Dnes večer, køièel do svìta. Èetl jsem dál. Oèekává
fázi. Je to pøíli nebezpeèné.
za Henriho, který zrovna usedl k psacímu stolu, aby svùj
se, e prezident uèiní významné poltické prohláení. A
Je to mé vlastnictví, øekl jsem. Polovina patøí mnì. Neza-
objev zaznamenal.
dnes promluví na slavnostní veèeøi poøádané na jeho
pomínejte na nai úmluvu.
Nemusím vám líèit co následovalo. A nejhorí bylo, e ta
poèest Dcerami americké revoluce v taneèním sále hotelu
Nakonec musel ustoupit. Ale bylo mu to proti srsti. Vrátili
hloupá holka doèista zapomnìla, na Henriho nemocné
Waldorf Astoria
jsme se do laboratoøe, zastrèili si ucpávky a Henri odmì-
srdce. Parbleu, vdy nesmìl ani chodit do schodù! Kdy
Paneboe, takové tìstí!
øil do malého flakónku pøesnì jeden kubický centimetr
ho tedy molekuly zasáhly, nemìl chudák nejmení anci.
Byl jsem hotov èekat v New Yorku øadu týdnù, ne se mi
Èubky. Zalil uzávìr voskem a vloil mi lahvièku do ru-
Do minuty bylo po nìm, zemøel pøi plnìní povinností,
naskytne podobná ance. Prezident Spojených státù
kou. Úpìnlivì vás prosím, abyste byl diskrétní, øekl.
jak se øíká, a bylo to.
amerických se neobjevuje pøíli èasto v televizi obklo-
Je to pravdìpodobnì nejvýznamnìjí vìdecký objev
Kdyby ta ïábelská enská aspoò poèkala, a sepíe
pen enami. A právì v takové situaci jsem ho potøebo-
století, nesmí se s ním ertovat.
chemický vzorec. Takhle vak po Henrim nezùstala
val mít. Byl to mimoøádnì kluzký brach. Vykoupal se
Odjel jsem od Henriho pøímo do dílnièky svého sta-
jediná poznámka. Prohledal jsem celou laboratoø, kdy
v mnoha stokách a pokadé øádnì naèichl. A pøesto se
rého pøítele, Marcela Brossolleta. Marcel byl vynálezce
tìlo odnesli, ale nic jsem nenael. Tím spí jsem byl teï
mu vdy podaøilo národ pøesvìdèit, e smrad vychází
a výrobce titìrných a precizních vìdeckých pøístrojù.
rozhodnut nepromarnit ani kapku jediného zbývajícího
z nìkoho jiného, nikoli z nìho. Má pøedstava byla
Pracoval hodnì pro chirurgy, vynalézal nové typy sr-
kubického centimetru Èubky na svìtì.
následující: mu, který znásilní enu pøed oèima pøi-
deèních chlopní a kardiostimulátorù a takových tìch
Za týden jsem si vyzdvihl u Marcela Brossoleta krásnou
nejmením dvaceti miliónù divákù v celé zemi, bude
jednosmìrných záklopek, které regulují nitrolební tlak
drobnùstku. Èasovací zaøízení tvoøil strojek nejmeních
zatracenì tìko popírat, e nìco takového udìlal.
hydrocefalù.
hodinek, jaké jsem kdy vidìl, pøipevnìný spolu s kaps-
Èetl jsem dále: Prezident bude hovoøit pøiblinì dvacet
lí a vemi ostatními souèástkami k hliníkové destièce
minut, poèínaje devátou veèer, a jeho øeè budou pøe-
Potøebuji, øekl jsem Marcelovi, abys mi udìlal kapsli,
36
37
do ní se vejde pøesnì jeden kubický centimetr tekutiny.
o rozmìru jednoho ètvereèního centimetru. Marcel mi uká-
náet vechny hlavní televizní spoleènosti. Prezidentovu
Kapsle musí být opatøena nìjakým èasovacím zaøízením,
zal, jak naplnit kapsli a nastavit èasovaè. Podìkoval jsem
projevu bude pøedcházet slavnostní uvedení paní Elvírou
které ji v pøedem daný okamik proøízne a tekutinu uvolní.
a zapravil úèet.
Ponsonbyovou, úøadující pøedsedkyní Dcer americké
Celá ta vìcièka nesmí být delí a irí ne pùl palce. Èím
Pøi první pøíleitosti jsem odcestoval do New Yorku. Uby-
revoluce. Naemu zpravodaji paní Ponsonbyová ve svých
mení, tím líp. Svede to?
toval jsem se v hotelu Plaza na Manhattanu. Dorazil jsem
pokojích hotelu Waldorf Astoria øekla
Snadno, øekl Marcel. Slabostìnná kapsle z umìlé hmoty,
tam asi ve tøi odpoledne. Dal jsem si koupel, oholil se
Bylo to dokonalé! Paní Ponsonbyová bude sedìt po prezi-
úlomek iletky na proøíznutí, pero, které iletku vymrtí,
a poádal pokojovou slubu, aby mi nahoru poslala láhev
dentovì pravici. Pøesnì v devìt hodin a deset minut, a
a bìný nastavitelný strojek z malinkých dámských hodi-
Glenlivetu a nìjaký led. S blahým pocitem èistoty a pohody
bude prezident uprostøed své øeèi a polovina Spojených
nek. Má být kapsle plnitelná?
jsem si nalil notnou dávku lahodné staré whisky a usadil
státù bude pøed obrazovkami, proøízne bøit malinkou
Ano. Udìlej ji tak, abych ji mohl sám naplnit a uzavøít.
se jen v upanu do hlubokého køesla s ranním vydáním
kapsli spoèívající v skrytu òader paní Ponsonbyové a po její
plesové toaletì ze zlatého lamé se rozlije kubický centimetr Èubky. Prezidentova hlava vyletí vzhùru, zaèenichá, zaèenichá podruhé, vypoulí oèi, rozíøí se mu chøípí a zaène frkat jako høebec. A pak se znièehonic otoèí a uchvátí paní Ponsonbyovou. Bude mrtìna na slavnostní tabuli a vzápìtí na ni prezident skoèí a lehaèkový dort a jahodový koláè se rozletí do vech stran. Zaklonil jsem se a zavøel oèi, vychutnávaje tu rozkonou scénu. U jsem vidìl novinové titulky pøítího rána:
Prezidentovo dosud nejlepší vystoupení Prezidentovo tajemství zjeveno národu Prezident slavnostně zasvěcuje porno – TV a tak dále. Následující den bude proti nìmu vznesena ústavní aloba a já se z New Yorku tie vytratím a vrátím se zpátky do Paøíe. Kdy se to tak vezme, mohu vlastnì odjet u zítra! Pohlédl jsem na hodinky. Za chvíli ètyøi. Beze spìchu jsem se oblékl. Sjel jsem výtahem do vstupní dvorany a zvolna jsem doel na Madison Avenue. Kousek od edesáté druhé ulice je obstojné kvìtináøství. Koupil jsem tam kytièku ze tøí velkých orchidejových kvìtù. Byly to cattleye, s bílými a svìtle fialovými flíèky. Byly obzvlátì vulgární. Tak jako bezpochyby paní Elvíra Ponson-
38
byová. Nechal jsem je v krámì zabalit do pìkné krabice a pøevázat zlatou stukou. S krabicí v ruce jsem se pak odloudal zpátky k Plaze a vyjel do svých pokojù. Zamkl jsem vechny dveøe do chodby, kdyby se snad náhodou ukázala pokojská a chtìla mi rozestlat postel. Vytáhl jsem ucpávky a peèlivì je natøel vazelínou. Zastrèil jsem je do nosu a pevnì zarazil dovnitø. Pak jsem si jetì po Henriho vzoru ovázal pøes spodní èást oblièeje chirurgickou rouku. Koneènì jsem byl pøipraven k dalímu kroku.
prezidentovo dosud
nejlepší vystoupení
Obyèejným kapátkem do nosu jsem pøenesl svùj draho-
Zapùsobilo to na nìho. Paní Ponsonbyová má apartmá pìt
cenný centimetr Èubky z flakónku do malièké kapsle. Ru-
nula jedna, øekl.
ka, v ní jsem drel kapátko, se pøitom trochu chvìla, ale
Podìkoval jsem a vstoupil do výtahu. Kdy jsem vyjel do pá-
vechno dobøe dopadlo. Uzavøel jsem kapsli. Potom jsem
tého patra a kráèel chodbou, liftboy zùstal stát ve dveøích
natáhl hodinový strojek a seøídl na pøesný èas. Byly tøi
zdvie a sledoval mì oèima. Zazvonil jsem na zvonek èísla
minuty po páté. Nakonec jsem nastavil èasovaè, aby spus-
pìt set jedna.
til a proøízl kapsli pøesnì deset minut po deváté.
Dveøe otevøela nejmohutnìjí ena, na jakou jsem jakiv
Stonky tøí obrovitých orchidejí pøevázala kvìtináøka iro-
popatøil. Vidìl jsem obrynì v cirkusech. Vidìl jsem zápas-
kou bílou stuhou a sejmout stuhu a pøipevnit kapsli s èaso-
nice a vzpìraèky. Vidìl jsem obrovské malajské eny v sa-
vaèem ke stonku jednoho z kvìtù bavlnìnou nitkou bylo
vanách pod Kilimandárem. Nikdy jsem ale nevidìl tak
pro mì hraèkou. Kdy to bylo hotovo, ovázal jsem opìt
vysokou, irokou a tlustou enu, jako byla tahle. Ani tak
stonky vèetnì pekelného strojku stuhou. Pak jsem pøevázal
nevýslovnì odpuzující.
mali. Skuteènì èistá práce.
Byla upravena a vyòoøena pro nejvìtí událost svého
Potom jsem zavolal do hotelu Waldorf Astoria, kde mi
ivota a ve dvou vteøinách, je uplynuly, ne mezi námi
øekli, e veèeøe zaène v osm, ale hosté, e se musí shro-
padlo první slovo, jsem z toho vìtinu staèil zazname-
mádit v taneèním sále u v pùl osmé, jetì pøed prezi-
nat kovovì lesklé, støíbøitì modré vlasy s kadým pra-
dentovým pøíchodem.
menem pevnì pøiklíeným na své místo, hnìdá praseèí
Za deset minut sedm jsem u jednoho z postranních
oèka, dlouhý ostrý nos vìtøící mrzutosti, ohrnuté rty,
vchodù do Waldorfu vyplatil taxi a veel do budovy.
vysedlou bradu, pudr, maskáro, arlachovou rtìnku
Pøeel jsem malým vestibulem a poloil krabici s orchi-
a co bylo nejotøesnìjí, obludná, kosticemi podepøená
dejemi na recepèní pult. Naklonil jsem se pøes pult,
prsa, která pøed ni ènìla jako balkón. Strmìla tak dale-
abych byl recepènímu co nejblíe. Mám doruèit tenhle
ko kupøedu, e se jen zázrakem pod jejich tíhou nepøe-
balíèek paní Elvíøe Ponsonbyové, zaeptal jsem, uí-
kotila. Tak tu pøede mnou stála, pneumatická Junona,
vaje lehce amerického pøízvuku. Je to dárek od prezi-
40
obalená od krku po kotníky hvìzdami a pruhy ame-
denta.
rické vlajky.
Recepèní si mì podezøívavì zmìøil.
Paní Elvíra Ponsonbyová? zabrlal jsem.
Paní Ponsonbyová dnes veèer slavnostnì uvede preziden-
Já jsem paní Ponsonbyová, zahømìla. Co chcete? Nemám
ta pøed jeho projevem v taneèním sále, dodal jsem. Pan
ani chvilku nazbyt.
prezident si pøeje, aby jí tyto kvìtiny byly bez prodlení
Paní Ponsonbyová, øekl jsem, pan prezident mi naøídil,
odevzdány.
abych vám toto osobnì pøedal.
Nechte to tady, nechám to poslat nahoru do jejího apart-
Okamitì zjihla. Je to drahouek! zahýkala. To je od nìho
má, øekl recepèní.
vskutku velkolepé! Po krabici se napøáhly dvì masité ruce.
Ne, to nepùjde, namítl jsem. Mám pøíkaz doruèit kvìtiny
Vydal jsem ji. Mám se pøesvìdèit, e balíèek otevøete jetì
osobnì. Jaké èíslo má její apartmá?
pøed banketem, øekl jsem.
To víte, e ho otevøu, øekla. Mám to udìlat pøed vámi?
takøka pøesnì do místa, kde byla ukryta má kapsle Èubky.
Vztyèil jsem se v plné kráse a hlasitì zadeklamoval:
Pokud nic nenamítáte?
pendlík narazil na cosi tvrdého, èím nepronikl. Zabodla
Kadièká kvìtinka léta je létu milá,
Ale ne, jen pojïte dál. Ale nemám u moc èasu.
jej podruhé. Opìt narazil na kov. Krutínoha, co to tam je?
vzdor jeho áru ze zemì vyraila.
Následoval jsem ji do salónku apartmá. Mám vám také
supìla.
Vak øekni, zøely tvoje oèi bdící
vyøídit, pokraèoval jsem, abyste tuto malièkost pøijala
Puste mì k tomu! vykøikl jsem, ale to u bylo pozdì,
Pohlavní orgán mých rozmìrù zvíci?
jako projev úcty jedné vùdèí osobnosti druhé.
nebo bílou stuhou se rychle íøila vlhká skvrna Èubky
Ha! zaøvala. To se mi lýbý! Je to velkolepý chlap! Rozvá-
z propíchnuté kapsle a o setinu vteøiny pozdìji ke mnì
Bohynì se vznesla a vánivì mì ovinula paemi. Potom
zala zlatý motouz na krabici a zdvihla víko. Já to tuila!
dorazil její první nápor. Pratil mì do nosu, ale s vùní to
zvolala:
hulákala. Orchideje! A jak skvostné! Ty jsou víc nóbl ne
nemìlo nic spoleèného, nebo vùnì je cosi nehmotného.
Mám tebe k jasnému dni léta pøirovnat?
tahle má utrápená kytka!
Vùni nepociujete. Tohle vak bylo hmatatelné. Bylo to
Mám
Ach boe, jak to jen slovy vyzpívat?
Byl jsem tak zmámen galaxií hvìzd na jejích prsou, e jsem
hutné. Jako by mi vstøíkli do nosních dírek nìjakou palèi-
Po celý ivot o mui jsem snila,
si ani nepoviml jediné orchideje pøipnuté na levém òadru.
vou, vysokým tlakem zhutìnou kapalinu. Bylo to krajnì
Kterého Pøíroda tak tìdøe vybavila.
Hned si je musím pøipíchnout, øekla. Prezident jistì
nepøíjemné. Cítil jsem, jak se to dere vý a výe, proni-
èeká, e budu mít jeho dárek na sobì.
ká daleko za nosní prùduchy, proráí si cestu za èelo
O chvíli pozdìji jsme byli milióny mil daleko ve ves-
Zajisté, odvìtil jsem.
a dospívá k mozku. Hvìzdy a pruhy na atech paní
míru a prolétali sprkou rudých a zlatých meteoritù.
Snad vám trochu pøiblíím, jak dalece to její poprsí ènì-
Ponsonbyové se pojednou zaèaly houpat a komíhat
Nahrben kupøedu cválal jsem na jejím neosedlaném
lo, kdy øeknu, e aby vùbec dosáhla na kvìt a rozepnu-
a pak se rozhoupala celá místnost a hlava se mi roze-
høbetu a pevnì ji svíral stehny. Pøidej! køièel jsem,
la spínací pendlík, musela natáhnout obì pae tak, e
znìla buením vlastního srdce. Pøipadal jsem si jako
bodaje ji do slabin dlouhými ostruhami. Rychleji!
si je málem vykloubila. Chvíli se pendlíkem zápolila,
pod narkózou. Vzápìtí mì musely, by jen na pár vteøin,
Letìla rychleji a rychleji, tryskem se hnala oblohou,
ale nevidìla na nìj a ne a ne ho rozepnout. Bojím
obestøít mrákoty.
høíva jí plála sluncem a z ocasu jí chumelil sníh.
se, abych si neroztrhla róbu, øekla. Sundejte mi to.
Kdy jsem opìt nabyl smyslù, stál jsem nahý v jakémsi
Zaplavoval mì ohromující pocit vlastní síly. Byl jsem
Nakvaenì se otoèila a strèila mi své mamutí poprsí
rùovém pokoji a v rozkroku mi hlodal podivný pocit.
nepøekonatelný, nejvìtí. Byl jsem Pánem Vesmíru,
do tváøe. Zaváhal jsem. Dìlejte! zaburácela. Nemám
Spustil jsem oèi a spatøil, e mùj milovaný pohlavní
rozmetával jsem planety a lapal hvìzdy holou dlaní,
orgán je tøi stopy dlouhý a pøíslunì tlustý. A poøád
abych je zas odhazoval jako pingpongové míèky.
tolik èasu! Pustil jsem se do díla a nakonec se mi pen-
42
Nevím sice, kdo jste, panáèku, ale velice jste mì
potěšil.
43
dlík z jejích atù podaøilo odepnout.
narùstal. Prodluoval se a duøel údìsnou rychlostí. Sou-
Ó, jaká extáze a vytrení! Ach, Jericho! Ach, Tyre! Ach,
A teï mi tam pøipíchnìte tyhle, poruèila.
èasnì se mi vak scvrkávalo tìlo. Mení a mení bylo mé
Sidone! Zdi se zbortily, klenba nebeská se rozplynula
Odloil jsem jedinou orchideji stranou a peèlivì vytáhl
seschlé tìlíèko. Mùj podivuhodný úd byl zato vìtí a vìtí,
a z ohnì a kouøe výbuchu zaèal do mého vìdomí jak
z krabice své vlastní kvìty.
a poøád rostl, paneboe, a mé tìlo zcela obklopil a beze
vední den pozvolna vplouvat salónek hotelu Waldorf
Mají pendlík? zeptala se.
zbytku je vstøebal. Zmìnil jsem se v olbøímí, sedm stop
Astoria.
Nikde ho nevidím, øekl jsem. Na tohle jsem zapomnìl.
vysoký falus, krásný k pohledání.
Panovalo tam boí doputìní. Ani tornádo by nenatropilo
Nevadí, øekla. Pouijeme ten starý. Sejmula z první
Obtanèil jsem na oslavu své nové podoby pokoj kolem
takovou spou. Moje aty a prádlo leely na podlaze.
orchideje zavírací pendlík, a ne jsem jí v tom mohl
dokoleèka. Cestou jsem støetl varnou bohyni pøiodìnou
Chvatnì jsem se zaèal oblékat. Dokázal jsem to za rovných
zabránit, vyrvala mi mé tøi orchideje z ruky a prudce
do hvìzdami posetého roucha. Byla nevýslovnì ztepilá,
tøicet vteøin. A kdy jsem bìel ke dveøím, zahlaholil od-
pendlík zabodla do bílé stuhy kolem stonkù. Vrazila ho
jak u bohynì bývají.
kudsi zpoza pøevráceného stolu v koutì sytý enský hlas:
Z anglického originálu Switch bitch vydaného
Roald DahI
ČUBKA
nakladatelstvím Michael Joseph v Londýnì roku 1974 pøeloili Jana Koblíková a Jaroslav Koøán. Graficky upravila tìpánka Bláhovcová Ilustrovala tìpánka Bláhovcová Vydalo nakladatelství Vemínko v roce 2005 jako bakaláøskou práci tìpánky Bláhovcové na Fakultì uitého umìní a designu v Ústí nad Labem v rámci stáe na Akademii sztuk piêknych v Krakowì
47
Kniha byla vytitìna tiskárnou Fabrika grafiki s.c., 30 147 ul. Trawiasta, Kraków www.roalddahl.com www.hugoboss.com