Michal Kadlec: Nemachruju, žiju Spartou

Téma

Michal Kadlec: Nemachruju, žiju Spartou Kdyby se sestavoval žebříček hráčů s nejstabilnější formou v české fotbalové lize, určitě by Michal Kadlec aspiroval na medailové pozice. Levonohý obránce Sparty už pronikl i do národního týmu, vyptávají se na něj slavné zahraniční kluby. Muž s číslem 23 na zádech je hitem a taky by měl být jednou z opor, které Spartu dotáhnou k vytouženému titulu. Už teď má Kadlec plán, jak toho dosáhnout: chodit pravidelně na sushi. Právě to je jeho pohon, který ho žene za úspěchy.

10

Sushi jsem si zamiloval, ale na Pavla Horvátha nemám

obránce Štěpána Kučery. Na sushi byl Ka-

může pomoct k lepším výkonům. Říkám

dlec před vítězným utkáním ve Zlíně i před

si: byl jsem na sushi a hrál jsem dobře.

„Na sushi chodím před každým zápasem.

dnešním zápasem se Žižkovem. V restau-

Tak budu pokračovat, ale může se stát,

Udělal jsem z toho tradici, protože se nám

raci už patří k prominentním hostům.

že po sushi odehraju nejhorší zápas kari-

daří a neprohráváme,“ říká Kadlec. „Snad

Jeho místo je hned naproti baru, první stůl

éry a pak už na něj nikdy nepůjdu.“ To je

mi to takhle vydrží až do konce sezony.“

u zdi s výhledem na celou restauraci i přes

od Kadlece spíš vtip. Dnes už si totiž život

A tak je teď jedna jistota: když se blíží

velké okno na ulici. „Sedávám jen tam, jin-

bez pochoutky ze syrových ryb nedokáže

víkend, můžete Kadlece potkat v dejvic-

de ani nemůžu, abych neporušil tradici,“

představit. Umí názvy z menu nazpaměť,

kém restaurantu Sushi bar Sakura, kde je

vysvětluje Kadlec. „Jsem v tom trochu po-

s hůlkami si rozumí podobně jako s fotba-

vedoucím bratr bývalého sparťanského

věrčivý. Je to otázka hlavy. Věřím, že mi to

lovým míčem. Může se o něm říct, že je

Sparta, do toho 1/08

Téma s pětkou, stejně jako jeho otec, bývalý reprezentační kapitán. Jenže ve Spartě bylo před třemi lety při jeho příchodu ze Slovácka tohle číslo obsazené. Sáhl tedy po třiadvacítce. „Protože dva plus tři je pět,“ vysvětluje fotbalista, jemuž je právě 23 let. Dnes by neměnil, dá se říct, že 23 už je jeho značka a poznávací znamení. Kadlec měl ale „smůlu“, když si kupoval auto. Vysněný vůz s tímto číslem v názvu by sháněl těžko.

Sním o porsche, když jsem si ho půjčil, chtěl jsem v něm i spát A tak se vrátil k osvědčené pětce. Po silnicích se prohání v luxusním BMW X5. „Dřív jsem si nedokázal představit, že bych měl teréňáka, teď na něj nedám dopustit,“ chválí. „ Je to bezpečné auto, pohodlné, už jsem s tím byl i na horách.“ Ve Slovácku znalec. „Ale na Pavla Horvátha nemám, to

na zážitek se sushi vzpomínat ještě dlou-

začínal na fabii RS, pak si koupil BMW od

je pravý znalec,“ připomene spoluhráče,

ho, ale ne kvůli jídlu. Zkušenější kolega si

spoluhráče Tomáše Sivoka, do prosince

který působil v Japonsku. Právě on Kadle-

z něj vystřelil: „Vem si to zelené wasabi do

pak jezdil golfem. „Můj sen je ale porsche.

ce na sushi vzal asi před půl rokem popr-

pusy, vynikající pochoutka,“ radil s vážnou

Uvidíme, jak se bude vyvíjet moje kariéra,

vé. „Ze začátku mi to moc nechutnalo, ale

tváří Kadlec. Zlámal poslechl, dal si kope-

jednou bych si ho rád pořídil,“ zasní se.

napotřetí už jsem si to zamiloval,“ vypráví

ček superpálivé přílohy, která se dává do

Sám už dobře ví, jaké to je, řídit tenhle

Kadlec. „Teď musím mít sushi aspoň jed-

sojové omáčky, do úst a... „Úplně mu vy-

legendární vůz. Jednou si ho vypůjčil na

nou týdně. Tuňák, úhoř, losos, to je moje

tryskly slzy z očí. Já byl mrtvý smíchy. Když

víkend. „Byl jsem tak nadšený, že jsem

klasika, žádné velké experimenty.“

je wasabi čerstvé, pálí to neskutečně,“

v něm chtěl i spát,“ směje

říká Kadlec, který má v podniku i VIP kar-

se Kadlec. „V půjčov-

Když jsem vzal na sushi brankáře Zlámala, tryskaly mu slzy

tu s číslem 0023. Tahle číslice už k němu

ně měli jenom turbo,

neodmyslitelně patří. Má ji zašifrovanou

takže to byl ne -

Na japonskou kuchyni už zlanařil i dal-

le. Původně hrál

v emailové adrese i telefonním čís-

zapomenu-

ší fotbalisty. „Vzal jsem Milana Petrželu, tomu to moc chutnalo, byl se mnou i David Limberský s Lubošem Huškem.“ Zlákat se nechal i Kadlecův kamarád z bývalého výběru do 21 let, současný liberecký brankář Zdeněk Zlámal. Jenže ten bude


11

Téma telný zážitek. Neskutečný zvuk. Plním si klukovské sny.“ Už jako malý přemýšlel Kadlec o tom, že chce být profesionálním fotbalistou. A k těm silná a luxusní auta neodmyslitelně patří. „Že bych chtěl být taky fotbalistou jsem si uvědomil, když hrál táta za Kaiserslautern. Ta atmosféra kolem fotbalu tam, to bylo něco neskutečného. Fotbalisté byli za bohy,“ vzpomíná. „Když jsme šli na večeři, ani po nás nechtěli, abychom jim platili. Byl to naprostý blázinec. Šel jsem za tím cílem, že chci být profík jako táta. A měl jsem štěstí.“

Návrat z Německa domů mě zocelil Těžko však odhadovat, jak by se jeho kariéra vyvíjela, kdyby se třeba otec rozhodl, že se jeho rodina usadí v Německu. Možná zlomovým okamžikem byl návrat domů do Uherského Hradiště v roce 1998. „V Německu jsme měli skvělé podmínky, tréninkové plochy, míče, oblečení. Péče

Já do Bayernu Mnichov? Ideální varianta Přestoupí Michal Kadlec do zahraničí nebo ne? To je v posledních letech téma všech přestupních termínů. Mluvilo se už o spoustě klubů, naposledy byl ve hře francouzský Lyon, už dřív to vypadalo, že zamíří do Celtiku Glasgow, chvíli pak zase, že půjde do Ruska. Zájem měly dva moskevské celky Spartak a FK. „Klidně bych do Ruska šel. Třeba Radek Kováč mi to moc doporučoval,“ vzpomene Kadlec spoluhráče z reprezentace, který právě ve Spartaku působí. Jenže Kadlec má vysněnou jinou soutěž – německou bundesligu. V Německu žil osm let, chodil tam do školy, zná mentalitu lidí i jazyk. To by mu v začátcích hodně ulehčilo adaptaci. „Troufnu si říct, že umím německy velmi dobře. Jeden čas jsem uměl líp, než česky. Stačí mi dva dny a dostanu se do toho,“ tvrdí Kadlec. „Doma se dívám převážně na německou televizi. I teletext si čtu v němčině.“ Rád by si na něm někdy přečetl zprávu: Michal Kadlec se stal posilou Bayernu Mnichov. „To by bylo krásné, ideální varianta,“ zasní se. „Ale kdyby přišla jiná nabídka a byla pro mě zajímavá, šel bych i jinam. Je předčasné se o tom bavit. Každý půlrok se to opakuje: Kadlec ochází, pak zase ne. Nebudu to řešit, už mě to nebaví. Počkám si na konkrétní nabídku, až mi řekne manažer, že je Sparta s někým domluvená a záleží to jen na mě, tak o tom budu přemýšlet. Do té doby jsem v klidu,“ ujišťuje Kadlec. „Táta mi říkal, ať si vždycky dávám postupné cíle. Když už jsem nakouknul do reprezentace, kde si užívám každou minutu a chci se tam udržet, tak zahraniční angažmá je samozřejmě jeden z dalších cílů.“

o mládež tam byla na vynikající úrovni,“

12

říká Kadlec. „Jenže po návratu domů jsem

Řekl bych, že mě to zocelilo.“ Postupně

zvánka do národního týmu. S úspěchem

si musel zvykat na černou škváru, popr-

se dostal ve Slovácku až do prvního týmu,

jsou však spojeny nepříjemné věci: závist

vé jsem viděl gumotextilky, všechno bylo

propracoval se do základní sestavy, začal

a pomluvy. Slovo protekce slýchával čas-

jiné. Tyhle podmínky mě srazily zpátky

hrát ligu, přišly zápasy za mládežnické

to. „To už neřeším. Snad si nikdo nemyslí,

na zem, začal jsem poctivěji pracovat.

reprezentace, nabídka ze Sparty i po-

že hraju ve Spartě jen kvůli tátovi,“ čílí se


Téma

Kadlec. „Táta mi vždycky říkal, že bude ten

nebudu moct dovolit.“ Pletl se, může si

machruju, jen mám štěstí, že hraju fotbal

poslední, který by mě někam tlačil. Tím

dovolit dost věcí, ale svůj přístup k peně-

a dobře vydělávám.“ Dřina se vyplácí. Fot-

by mi jenom uškodil. Když měl nabídku

zům prý přesto nezměnil. „Vážím si jich,

bal je hezké zaměstnání, když se daří, tak

ze Slovácka, aby šel dělat do vedení, od-

nevyhazuju za zbytečnosti, snažím se šet-

i velice slušně ohodnocené. Jak vůbec vy-

mítl to, protože jsem tam hrál, aby někdo

řit. Vím, že může být během chvíle všech-

padá Kadlecův obyčejný den? Ráno vstane

neměl řeči,“ dává příklad. Rodiče ho vy-

no jinak. Ale samozřejmě mám rád hezké

kolem osmé a dívá se na oblíbený němec-

chovávali přísně. I proto ho sláva a peníze

věci, dopřeju si. Tak by to na mém místě

ký seriál Dobré časy, zlé časy. „Sleduju ho

nezměnily, ač se o něm říká, že je to na-

udělal každý. Rozhodně to ale není tak,

asi 15 let v kuse. Odehrává se to v Berlíně,

myšlený frajírek. To si můžete myslet jen

že si koupím, co vidím. Vím, že je spousta

vyvíjí se tam různé vztahy, mění se po-

do chvíle, než si s Kadlecem popovídáte.

lidí, kteří si nemůžou dovolit to, co já. Ob-

stavy. Z neznámých lidí, kteří tam hrají,

„Už se mi několikrát stalo, že mi lidé říkali,

divuju je, ale kdybych byl v jejich situaci,

se stávají hvězdy, je to zajímavé.“ Kolem

že se mě báli oslovit, protože si mysleli, že

taky bych se přizpůsobil. Na nikoho ne-

deváté vyráží ze svého dejvického bytu

jsem namachrovaný fotbalista. Pak jsme si popovídali a říkali, jak jsou rádi, že se spletli a jsou moc rádi. Tohle potěší,“ líčí Kadlec. „Necítím se, že jsem něco víc než ostatní. Lidi si myslí, že jsem měl jako malý všechno, na co jsem si ukázal. Tak to vůbec nebylo. Nežili jsme sice od výplaty k výplatě, nebyly to žádné existenční problémy, ale když jsem něco chtěl, tak jsem si to musel zasloužit. Jakmile jsem dostal první smlouvu, tak mi táta říkal, že si už teď musím na věci šetřit sám. Nerozmazloval mě, to neexistovalo.“

Nemachruju, ale občas si dopřeju, jako každý Když Kadlec přišel do Prahy a viděl kolem sebe luxusní auta spoluhráčů nebo značkové oblečení, pomyslel si: „Tohle si nikdy Sparta, do toho 1/08

13

Téma

na Letnou, kde bývá od 10 hodin trénink.

mě to nebavilo. Možná, až skončím karié-

Po společném obědě se spoluhráči na sta-

ru. Teď si radši zahraju tenis.“

dionu má volný program. „Když nemám

va útulného bytu, nenajdete v něm žádný extra nepořádek. „Nejsem puntičkář,

na dobré kafe, do kina, na tenis, nebo hrát

Když jsem přišel do Sparty, byl jsem vyplesknutý

domů playstation. U toho se dobře odre-

Zůstat ve Slovácku, asi by jeho život vy-

hodnotí. Doma na něj zrovna teď shlíží

aguju.“ Kadlecova přítelkyně bude matu-

padal úplně jinak. Jenže ve Spartě objevil

přísným pohledem z topení trenér Michal

rovat v Uherském Hradišti, takže se vídají

„jiný svět“. „Dá se to tak říct. Ze začátku

Bílek, který je na sparťanském kalendáři.

zhruba jednou týdně. Společnost mu tak

jsem byl vyplesknutý, neznal jsem Prahu,

V Kadlecově bytě najdete spoustu věcí se

v Praze hodně dělají jeho spoluhráči, nebo

jen jsem se rozkoukával. Teď je to můj

trenér z posilovny, házenkář Petr Brabec.

druhý domov,“ říká Kadlec. Při přechodu

„Skamarádili jsme se. Častokrát spolu

do Sparty se musel osamostatnit. „Byl to

něco podnikneme,“ vypráví Kadlec, kte-

skok. Ze začátku to bylo těžké. Doma jsem

rého příliš nechytnul golf, což je mezi fot-

se nemusel o nic starat, tady si musím

balisty velice oblíbený sport. „V Německu

uklízet, nakupovat, vařit, všechno zaři-

jsem chodil na odpalovací dráhu, ale moc

zovat. Ale prádlo na žehlení vozím domů,

žádné zařizování, rád si zajdu s kamarády

Telefon mi vydrží tak tři měsíce Milovník moderní techniky. To je Michal Kadlec. Čemu nikdy neodolá, jsou mobilní telefony. Z jejich displeje ani nesundává fólii, protože mu přístroj obvykle moc dlouho nevydrží. „Mobily střídám hrozně často. Třeba jednou za tři měsíce. Když vidím nějakou novinku, obvykle neodolám,“ popisuje Kadlec. „Láká mě to zkoušení, jako když máte nové auto. Mobily mají jiné ovládání, menu, zvuky a hlavně foťáky.“ Ty se svojí kvalitou vyrovnají fotoaparátům, které se běžně prodávají. „Není v tom žádný rozdíl.“ Proto Kadlec volí telefon, který mu splní obě funkce. Právě teď má Nokii N95 8Gb. „Fotím si různá soustředění, mám udělané složky, kam si hned fotky třídím,“ říká. „Třeba na reprezentačním srazu jsem se vyfotil s Petrem Čechem a fotku hned poslal sestřenici, která ho zbožňuje.

14

to přiznávám.“ Když přijdete do Kadleco-


ale když jsem viděl byty jiných kluků, tak to mám v bytě oproti nim zlatý poklad,“

Téma sparťanskými motivy. Vlaječku, dres, pod-

ze 13. století, začně dunět podlaha a otřá-

jízdu za vedoucí Slavií. „Už jsem si pohár

ložky, ale i sparťanské těstoviny. V mobilu

sat se poličky. „Nechápu, jak to se mnou

pro mistra ligy zvednul a byl to fantastic-

má tapetu Ultras Sparta. „Žiju Spartou,“

můžou sousedi vydržet,“ usměje se. Doká-

ký pocit. Chceme zopakovat minulou se-

říká. „Myslím, že jsem sparťan. Potěší mě,

že hrát hodiny. „Ale nepouštím to naplno,

zonu, kdy jsme vyhráli ligu i pohár. Sparta

když to o mě řeknou jiní. Byl bych rád, aby

to by mi sousedi dali. Ze začátku na mě

bude na konci sezony tam, kam patří: na

mě tak ostatní brali. I kdybych odešel, na

sice bouchali, ale už to berou. Já jsem také

1. místě,“ má jasno. Stejně tak o tom, kde

Spartu nikdy nezapomenu, dala mi zatím

tolerantní, překousnu hlasitou hudbu,

by chtěl strávit letní dovolenou. „Rád bych

v kariéře hodně.“ V týmu trenéra Bílka pa-

když to není ve tři ráno. Mám dobré sou-

jí letos vynechal a cestoval do Švýcarska,“

tří s brankářem Grigarem a záložníkem

sedy. Ne, že bychom si nosili bábovky, ty

zmíní zemi, kde bude česká reprezentace

Matušovičem ke služebně nejstarším.

jim nepeču, ale co já vím, třeba to do téhle

hrát základní skupinu mistrovství Evropy.

„Ale nejsem žádný vůdce kabiny. Od toho

fáze taky dojde.“ Protože na playstationu

A kdyby se to nepodařilo? „To bych vyrazil

jsou tam jiní, Tomáš Řepka, Pavel Horvá-

těžko hledá protivníky, plánuje, že si hru

asi do Ameriky. Láká mě New York, Las Ve-

th, ti mají větší slovo. Já řeknu svůj názor,

připojí k internetu a bude válčit proti ne-

gas, Washington. Člověk zná tyhle místa

když se mě třeba trenér zeptá. Už jsem

známým lidem po síti. Bez počítače by se

jen z televize,“ říká Kadlec. Ale ve hře je

se trochu otrkal, ale do žádných hádek

mu žilo těžko. Mezi fotbalisty má pověst,

ještě další varianta. Pokud by Kadlec v létě

se nepouštím.“ Kadlec působí jako kliďas

že patří mezi největší znalce v tomhle

přestoupil do zahraničí, slíbil nejbližší ro-

a smíšek. Sám však na sebe prozrazuje, že

oboru. „ Je pravda, že se mě třeba Míra

dině a přítelkyni, že jim zaplatí dovolenou

moc neumí prohrávat. „A nejen ve fotba-

Matušovič ptá, když má nějaký problém

v Dominikánské republice. „Tam už jsem

le. Když jsem dřív hrál tenis a prohrál, roz-

s počítačem. Hodně jsme na nich dělali ve

byl, naposledy pak na Maledivách. Nád-

mlátil jsem raketu. V Uherském Hradišti

škole, to je moje výhoda. Dokázal bych ho

hera,“ vydechne obdivně. Na dovolené má

máme stůl na pingpong, když mě táta po-

rozebrat, poznám grafickou kartu, hard-

klid. Nikdo ho nepoznává. To se nedá říct

rážel, bral jsem to těžko,“ přiznává.

disk, už jsem vypojoval CD-rom. Vím, co

o Praze. Zájem lidí je mu však stále příjem-

má dobrý počítač obnášet, ale nějaké pro-

ný. „Když se se mnou chce někdo vyfotit,

gramování, to zase ne,“ brání se pověsti

nebo mě požádá o podpis, nemám s tím

V čem však Kadlece jen tak někdo nepře-

experta. „Nerad se pasuju do nějakých

problém. Jako malý jsem chodil v Ně-

může, je playstation. V něm je opravdo-

rolí největších fintilů, expertů na počíta-

mecku za hráči a vím, jaké to je, když se

vým přeborníkem. Hraje často a rád. Kon-

če a podobné věci,“ vysvětluje. V květnu

vám odmítne podepsat. Byl jsem vždycky

zoli má napojenou na domácí kino, a když

by se ale rád pasoval do role mistra ligy.

strašně zklamaný. Snažím se lidem, co mi

spustí hru Assassin's Creed o bojovníkovi

Sparta na jaře hodlá rozjet velkou stíhací

fandí, vyjít vstříc. Nikoho neodmítnu.“

Sousedům bábovky nepeču


15

Michal Kadlec: Nemachruju, žiju Spartou

Recommend Documents