Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Zahradnická fakulta
Mapování výskytu třezalky tečkované (Hypericum perforatum) a variabilita obsahových látek
Bakalářská práce
Vedoucí práce: Ing. Petra Krejčí, Ph.D.
Vypracovala: Mgr. Jitka Marešová
Lednice na Moravě 2009
PODĚKOVÁNÍ Děkuji Ing. Petře Krejčí, Ph.D., Ing. Blance Kocourkové, CSc. a Ing. Jarmile Neugebauerové, Ph.D. za odborné vedení, cenné rady a připomínky, které jsem uplatnila při tvorbě bakalářské práce.
2
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Mapování výskytu třezalky tečkované (Hypericum perforatum) a variabilita obsahových látek vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana ZF MZLU v Brně.
Dne………………………………………. Podpis ……………………….…………..
3
ABSTRAKT Hypericum perforatum a Hypericum maculatum patří k nejrozšířenějším druhům rodu Hypericum v České republice. Oba tyto duhy jsem nalezla v hojném množství v okolí Svitavska. V okolí obce Housky roste Hypericum perforatum. V okolí Jimramova jsem nalezla ještě jeden druh, Hypericum humifusum. V roce 2007 jsem nasbírala 5 vzorků třezalek z různých stanovišť. Nasbírala jsem a usušila kvetoucí nať a 50 květů od každého druhu. Vzorky jsem uchovala v papírovém sáčku v tmavé a suché místnosti. V roce 2009 jsem stanovila obsah hypericinů ve 2 vzorcích – v Hypericum perforatum ze Svitav a v Hypericum maculatum z Jimramova dle Českého lékopisu 1997. Obsah hypericinů ve vzorcích byl 0,18 % v Hypericum perforatum a 0,23 % v Hypericum maculatum. Český lékopis 2002 pro farmaceutické účely vyžaduje minimální obsah hypericinů 0,08 %. Výsledky potvrdily, že nalezené vzorky farmaceutickému účelu vyhovují. Klíčová slova: Hypericum perforatum (třezalka tečkovaná), Hypericum maculatum (třezalka skvrnitá), Hypericum humifusum (třezalka rozprostřená), hypericin, Svitavsko
Hypericum perforatum and Hypericum maculatum befit to the most widespread species of the gene Hypericum in the Czech Republic. I found both of the species in rich quantity in surrounding of Svitavsko. Hypericum perforatum grows in surrounding of village Houska. I found still one species Hypericum humifusum in surrounding of Jimramov. I picked five samples of St. John's wort from the diverse locations in 2007. I picked and I dried the flowering tops and fifty blooms of every one species. I saved the samples in the paper sack in the dark and dry room. I measured the content of hypericin in two samples in 2009 – in Hypericum perforatum from Svitavy and in Hypericum maculatum from Jimramov by the Pharmacopoea Bohe-mica 2002. The content of hypericin in the samples was 0,18 % in Hypericum perforatum and 0,23 % in Hypericum maculatum. The Pharmacopoea Bohemica 2002 for the pharmaceutical purpose reguires the minimal content of hypericin 0,08 %. The findings confirmed that the founding samples suit for the pharmaceutical purpose.
4
Keywords: Hypericum perforatum, Hypericum maculatum, Hypericum humifusum, hypericin, Svitavsko
5
OBSAH 1. ÚVOD ...........................................................................................................................8 2. CÍLE BAKALÁŘSKÉ PRÁCE ....................................................................................9 3. TEORETICKÁ ČÁST ................................................................................................10 3. 1. Čeleď Hypericaceae............................................................................................10 3.1.1. Charakteristika čeledě Hypericaceae............................................................10 3.1.2. Charakteristika rodu Hypericum ...................................................................10 3.1.3. Využití rodu Hypericum................................................................................11 3.2. Hypericum perforatum (třezalka tečkovaná) .......................................................13 3.2.1. Morfologie ....................................................................................................13 3.2.2. Variabilita......................................................................................................14 3.2.3. Ekologie a cenologie.....................................................................................14 3.2.4. Rozšíření v ČR ..............................................................................................15 3.3. Hypericum maculatum (třezalka skvrnitá) ...........................................................15 3.3.1. Morfologie ....................................................................................................15 3.3.2. Variabilita......................................................................................................15 3.3.3. Ekologie a cenologie.....................................................................................16 3.3.4. Rozšíření .......................................................................................................16 3.4. Ostatní druhy rodu Hypericum vyskytující se v ČR ............................................16 3.4.1. Hypericum humifusum (třezalka rozprostřená) .............................................16 3.4.2. Hypericum hirsutum (třezalka chlupatá).......................................................17 3.4.3. Hypericum montanum (třezalka horská) .......................................................17 3.4.4. Hypericum tetrapterum (třezalka čtyřkřídlá) ...............................................18 3.4.5. Hypericum elegans (třezalka ozdobná).........................................................18 3.4.6. Hypericum pulchrum (třezalka pěkná)..........................................................19 3.5. Kříženci ................................................................................................................20 3.5.1. Hypericum x mixtum .....................................................................................20 3.5.2. Hypericum x laschii ......................................................................................20 3.6. Droga Hyperici herba ..........................................................................................21 3.6.1. Užívané části .................................................................................................22 3.6.1. Použití v lékařství..........................................................................................22 3.6.1. Nežádoucí účinky..........................................................................................23 3.6.1. Použití v kosmetice .......................................................................................23 3.7. Obsahové látky v Hypericum perforatum ............................................................24 3.7.1. Dianthrony ....................................................................................................24 6
3.7.2. Flavonoidy ....................................................................................................25 3.7.3. Hyperforin .....................................................................................................25 3.7.4. Třísloviny ......................................................................................................25 3.7.5. Silice..............................................................................................................25 3.7.6. Organické kyseliny .......................................................................................26 3.7.7. Minerální látky..............................................................................................26 3.7.8. Další obsahové látky .....................................................................................26 3.8. Geologie vybraných lokalit ..................................................................................26 3.8.1. Svitavy ..........................................................................................................26 3.8.2. Polička...........................................................................................................27 3.8.3. Jimramov.......................................................................................................27 3.8.4. Houska ..........................................................................................................28 4. MATERIÁL A METODY ..........................................................................................29 4.1. Stanovení obsahových látek v Hypericum perforatum ........................................29 4.1.1. Stanovení obsahu hypericinů dle Českého lékopisu 2002 ............................29 4.1.2. Stanovení obsahu hypericinů dle Českého lékopisu 1997 ............................30 5. VÝSLEDKY PRÁCE .................................................................................................31 5.1. Výskyt druhů rodu Hypericum ve vybraných lokalitách .....................................31 5.2. Obsah hypericinů v nasbíraných vzorcích ...........................................................31 6. DISKUSE....................................................................................................................33 7. ZÁVĚR .......................................................................................................................34 8. RESUME ....................................................................................................................35 9. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .......................................................................36 10. PŘÍLOHA .................................................................................................................38
7
1. ÚVOD Pro bakalářskou práci jsem si vybrala „Mapování výskytu třezalky tečkované (Hypericum perforatum) a variabilitu obsahových látek“ ve vybraných nasbíraných vzorcích. Hypericum perforatum stejně jako Hypericum maculatum jsou žlutě kvetoucí vytrvalé byliny, které se hojně vyskytují na celém území České republiky. Hypericum perforatum se vyskytuje na slunných stráních a sušších lokách, Hypericum maculatum na pastvinách, prameništích a vlhčích místech. Rod Hypericum se využívá v lékařství. Pro lékařské účely se mohou sbírat všechny druhy vyskytující se v České republice. Sbíranou částí je kvetoucí nať nebo samotné květy, které obsahují látku hypericin. Usušená droga musí obsahovat, podle Českého lékopisu 2002, minimálně 0,08 % hypericinu. Hypericin má hlavně protivirový účinek při infekcích způsobených viry a retroviry a předpokládá se, že má také antidepresivní a euforizující účinky. V bakalářské práci jsem měla nejen zmapovat výskyt druhů rodu Hypericum vyskytující se v okolí Svitav, Jimramova a Housky, ale měla jsem také srovnat množství hypericinu v nasbíraných vzorcích.
8
2. CÍLE BAKALÁŘSKÉ PRÁCE
- Botanicky a biologicky charakterizovat rod Hypericum sp. (třezalka) se zaměřením na druhy vyskytující se v ČR.
- Mapovat výskyt Hypericum perforatum (třezalky tečkované), Hypericum maculatum (třezalky skvrnité) a dalších druhů rodu Hypericum ve vybraných lokalitách.
- Stanovit obsahovou látku hypericin ve vybraných vzorcích.
9
3. TEORETICKÁ ČÁST 3. 1. Čeleď Hypericaceae 3.1.1. Charakteristika čeledě Hypericaceae
Do čeledi třezalkovité řadíme byliny s kořenovým systémem typu allorhizie, hlavní kořeny i báze stonků jsou zdřevnatělé. V pletivech se nacházejí schizogenní siličné a pryskyřičné nádržky a kanálky různého tvaru, obsaženy jsou četné alkaloidy a glykosidy. Listy jsou jednoduché, vstřícné, výjimečně v přeslenech, křižmostojné, celokrajné, přisedlé nebo krátce řapíkaté, bez palistů. Květy ve vrcholičnatých květenstvích jednotlivé, oboupohlavné, pravidelné, různoobalné; kalich i koruna (4)5četné, kališní lístky zpravidla volné; tyčinek mnoho, 5-3bratrých, jejich svazky původně epipetální; prašníky introrzní, pylová zrna jsou široce elipsoidní až ± kulovitá, trikolporátní; gyneceum srostlé ze 2-5 plodolistů, semeník svrchní, zpravidla 3pouzdrý, vzácně až 1pouzdrý; čnělky volné nebo částečně srostlé; placentace většinou středoúhlá, zřídka nástěnná, vajíčka četná, obrácená, dvouobalná, tenuinucelátní. Plodem je většinou tobolka, zřídka bobule nebo peckovice. Semena bez endospermu, zárodek s nápadným hypokotylem delším než dělohy, klíčení nadzemní. – Čeleď zahrnuje asi 9 rodů (400 druhů) převážně v tropech a subtropech, jen málo zasahujících do mírného a boreálního pásma [5].
3.1.2. Charakteristika rodu Hypericum
Třezalky jsou vytrvalé, víceleté, výjimečně jednoleté byliny. Hlavní kořen je často rozvětvený, proximální ztlustlé části kořenů tvoří s bází stonku kořenovou hlavu s přezimujícími, někdy kořenujícími výběžky. Exkreční nádržky různých částí rostlin obsahují červenofialové barvivo. Lodyhy jsou duté, oblé nebo s podélnými lištami, většinou zcela lysé, zřídka chlupaté, často s úžlabními výhonky. Listy zpravidla s okraji plochými, řidčeji podvinutými, od báze lodyhy opadávajícími, k vrcholu přecházející v listeny. Kališní lístky volné nebo na bázi srostlé, celokrajné nebo zubaté, zuby často přecházejí v žlázky; korunní lístky volné (estivace zkroucená), nesouměrné, žluté, po rozemnutí červenající, většinou neopadavé; tyčinky kratší než koruna, vnější často sterilní; semeník vejcovitý ze 3 plodolistů na vrcholu nesrostlých, čnělky nitkovité, rozestálé, jen nepatrně rozšířené v blizny. Tobolka je vejcovitá, přehrádkosečná. 10
Semena ± válcovitá, na vrcholech tupě špičatá, se síťovitou skulpturou. – Asi 380 druhů tohoto rodu žije převážně v subtropickém až mírném pásmu, v Evropě s těžištěm ve Středozemí, ve střední a severní Evropě již jen několik druhů [5].
3.1.3. Využití rodu Hypericum
Všechny třezalky jsou pěkné solitéry nebo se uplatňují i ve skupinkách, zvláště ve skalkách, trvalkových záhonech a na květinových zídkách. Vyšší druhy se hodí i pro nízké plůtky [1].
Využití sadovnické jako solitéry, v trvalkových záhonech a ve větších skalkách. Příklady druhů: •
Hypericum androsaenum L. (třezalka bobulovitá) – poloopadavý keř , až 1 m
vysoký; listy vejčitě podlouhlé, 5-10 cm dlouhé, na rubu bělavé, rozemnuté aromatické, jemně průsvitně tečkované; květy po 1-9, koncové, 2-2,5 cm široké, zlatožluté, VI-IX; plod suchá bobule, zpočátku červenohnědá, pak leskle černá. •
Hypericum densiflorum Pursh (třezalka hustokvětá) – domovem na jihovýchodě
USA, kde roste v močálech a na kyselých půdách, keř vzpřímený, stálezelený, 1-2 m vysoký; listy podlouhlé čárkovité, 1-5 cm dlouhé, špičaté, okraje stočené; květy zlatožluté, 1 až 1,5 cm široké, v hustých mnohokvětých latách, VII-IX. •
Hypericum frondosum Michx. (třezalka listnatá) – původem z jihovýchodních
USA, keř vzpřímený, opadavý, 0,7-1 m vysoký, výhony načervenalé, 2křídlé; listy podlouhlé, 3-6 cm dlouhé, modrozelené, hustě průsvitně tečkované; květy po 1-3, téměř přisedlé, oranžově žluté, 3-5 cm široké, VII-VIII; plod velká, červená, špičatá tobolka. •
Hypericum hircinum L. (třezalka kozlová) – domovem v severním Středozemí,
keř poloopadavý, kulovitý, o,5-1 m vysoký, výhony hnědé, slabě křídlatě hranaté; listy podlouhle vejčité, tenké, přisedlé, 3-6 cm dlouhé, rozemnuté jsou cítit kozlovinou; květy po 1-3, 3 cm široké , nahlučené do větších květenství, VII-IX. •
Hypericum prolificum L. (třezalka prorůstavá) – domovem na jihovýchodě USA,
keř stálezelený, vzpřímený, hustý, asi 1 m vysoký, výhony 2hranné; listy tenké, úzce podlouhlé až obkopinaté, špičaté, lesklé, 3-7 cm dlouhé, okraje poněkud stočené; květy asi 2,5 cm široké, po několika v olistěných latách, VII-IX. •
Hypericum stellatum N. Robson (třezalka hvězdnatá) – původem z Číny, keř stá-
lezelený nebo poloopadavý, asi 1 m vysoký; listy vejčitě až podlouhle kopinaté, 2-4 cm 11
dlouhé, na rubu světle zelené; květy 2,5-4 cm široké, zlatožluté, korunní lístky obvejčité, kališní lístky čárkovitě kopinaté, hvězdicovitě odstávající, načervenalé [1].
Využití pro skalky a květinové zídky. Příklady druhů: •
Hypericum adenocladum Boss. (třezalka žláznatokvětá) – 10-15 cm, hustě
žláznatě chlupatá, listy podlouhle čárkovité, tupé, černě tečkované, okraj podvinutý, v paždí se svazečky listů, květenství husté, koruna 3x delší než kalich, V-VII, Malá Asie. •
Hypericum adenotrichum Spach (třezalka žláznatochlupatá) – lodyhy až 30 cm
dlouhé, listy podlouhlé, tupé, s černými žlázkami, dlouze jemně brvité, okraj kalichu štětinovitě žláznatý, VI-VII. Malá Asie, roste na zastíněných místech v horském a subalpínském stupni. •
Hypericum calycinum L. (třezalka kališní) – 20-40 cm vysoký, stálezelený, silně
odnožující polokeř, listy 5-10 cm dlouhé, řapíkaté, vejčité, na líci leskle zelené, na rubu modravě zelené, květy jednotlivé na konci přímých lodyh, 7-8 cm v průměru, s dlouhými tyčinkami, VII-VIII(IX). Jihovýchodní Evropa, Malá Asie. Vyžaduje sucho, slunce až polostín. Rychle se rozrůstá a zabírá velké plochy. •
Hypericum elegans Steph. (třezalka ozdobná) – oddenek větvený, lodyhy 20-40
cm dlouhé z poléhavé a kořenující báze vzpřímené, lysé, jednoduché nebo krátce větvené, nahoře se 2 černě žláznatými lištami; listy podlouhle kopinaté, prosvítavě tečkované, přisedlé až poloobjímavé, na kraji černě tečkované, podvinuté, květy v řídkém květenství, korunní lístky žluté, 10-12 mm dlouhé, na kraji černě tečkované, VI-VII, tobolka žláznatá podélnými lištami. Střední a východní Evropa, na výslunných kamenitých stráních a křovinách, v nížinách a pahorkatině. •
Hypericum olympicum L. (třezalka olympská) – 15-30(40) cm, lodyhy hojné,
přímé, listy vstřícné, přisedlé, leskle zelené, průsvitně tečkované, květy žluté, až 6 cm v průměru, v chudém květenství, VI-VIII. Jihovýchodní Evropa, Malá Asie. Často se pěstuje kultivar ´Citrinum´ se svítivými, citrónově žlutými květy. •
Hypericum origanifolium Willd. (třezalka origanolistá) – šedoplstnatá, lodyhy
10-15 cm, vystoupavé, listy vejčitě podlouhlé, tupé, průsvitně černě tečkované, koruna 3x delší než kalich, VI-VII. Malá Asie [1].
Využití pro farmaceutické účely. Příklady druhů: Hypericum perforatum (třezalka tečkovaná) – viz následující kapitoly.
12
Dřevité druhy: Dřevité druhy Hypericum můžeme rozlišit do 3 habituálních druhů: •
Calycinum – keřík široce rozkladitý, větvičky šikmo vystoupavé
•
Henryi – keříky vzpřímené, poměrně štíhlé
•
Coris – keříky poléhavé, přízemní, dosti husté
Většina dřevitých třezalek roste v polostínu, příp. i ve stínu nebo vzácněji i na plném slunci. Poloha má být chráněná a teplá. Půda je nejvhodnější lehčí, humózní, propustná, středně živná, nepříliš suchá. Uvedené druhy nejsou u nás vždy zcela mrazuvzdorné. Tuhé zimy poškozují zejména stálezelený druhy, které po seříznutí většinou dobře regenerují. Všechny vyžadují zimní přikrývku. Množí se výsevem (jaro, misky s prosátou vřesovkou ve skleníku či pařeništi), řízkováním (VII-XI – řízky se 2 páry oček, do truhlíků ve skleníku či pařeništi) nebo dělením (plazivé a výběžkaté druhy). Chorobami ani škůdci prakticky netrpí [1].
3.2. Hypericum perforatum (třezalka tečkovaná) 3.2.1. Morfologie
Statné, vytrvalé, (10-)40-60(-100) cm vysoké lysé byliny. Kořenový systém bohatě rozvětvený, v horní třetině s postranními kořeny ± vodorovnými, výběžky četné, větvené, ± nadzemní, vystoupavé, i v zimě olistěné. Lodyhy zpravidla vystoupavé až přímé, zřídka poléhavé, většinou nevětvené, obvykle s vyniklými hlavními lištami (u starších rostlin u báze někdy nezřetelné), s úžlabními výhonky v horní polovině lodyhy kvetoucími. Listy přisedlé nebo krátce řapíkaté, nejčastěji podlouhlé nebo vejčité či vejčitě kopinaté, zřídka úzce eliptické až čárkovité, (3-)15-35(-43) mm dlouhé, (2-)5-15(-28) mm široké, tupé až tupě špičaté s okrajem slabě až silně podvinutým, většinou kratší nebo zdéli lodyžních článků, s velkými tečkovitými siličnými nádržkami a černými tečkovitými žlázkami; proti světlu prosvítají jen hlavní žilky, které se nespojují. Květenství ± bohaté, zpravidla volné. Květy (13-)15-30)-35) mm v průměru; horní listeny v květenství a kališní lístky úzce trojúhelníkovité nebo široce čárkovité, celokrajné, dlouze zašpičatělé, často s krátkou vláskovitou špičkou, zřídka vejčitě kopinaté, u špičky jemně zubaté; korunní lístky 8-18 mm dlouhé, výrazně nesouměrné, s okrajem na jedné straně zubatým, zlatožluté, ve špičce žláznatě tečkované a čárkované; tyčinek cca 50; čnělky 13
zdéli až dvakrát delší než semeník. Tobolky na každé polovině chlopně se souměrně uspořádanými jedním až dvěma podélnými žebry a několika silně vystouplými, ± vejcovitými nádržkami. Semena cca 1,0-1,2 mm dlouhá, hnědá až černá [5]. 3.2.2. Variabilita
Proměnlivý druh zejména ve tvaru a velikosti listů, květních obalů a hustotě siličných nádržek i černých žlázek. Popsána řada vnitrodruhových taxonů v hodnotě forem, variet, subspecií i druhů. V ČR lze rozlišit tři varity: varieta perforatum, varieta angustifolium DC. a varieta latifolium KOCH. Varieta perforatum se vyznačuje listy podlouhlými až vejčitě kopinatými, kališními lístky úzce trojúhelníkovitými až kopinatými, (4-)5-7(-8) mm dlouhými, (0,9-)1,01,5(-2,0) mm širokými, vždy s krátkou vláskovitou špičkou a květy ± 20-35 mm v průměru. Rostliny jsou střední velikosti a rostou hojně až obecně na ekologicky odpovídajících stanovištích v celé ČR. Varita angustifolium DC. má listy úzce až čárkovitě eliptické, kališní lístky ± široce čárkovité až kopinaté, (2-)4-6(-7) mm dlouhé, (0,5-)0,6-1,0(-1,3) mm široké, často s krátkou vláskovitou špičkou, květy ± 13-25 mm v průměru. Rostliny jsou střední nebo menší velikosti rostou na silně osluněných, především skalních stanovištích v nejteplejších oblastech termofytika. Varieta latifolium KOCH. je charakteristická listy vejčitými, kališními lístky vejčitě kopinatými, u špičky chobotnatě zubatými, 4-6 mm dlouhými a 2-3 mm širokými, květy ± 25-35 mm v průměru. Rostliny jsou ve všech částech mohutnější než nominální varieta. Zjištěné lokality: Bělohorská tabule, Haná, Podkrkonoší [5]. 3.2.3. Ekologie a cenologie
Výslunné stráně, sušší louky, pastviny, úhory, skály, paseky, lesní lemy, světlé listnaté lesy, meze a travnaté okraje cest, často též na skrývkách půdy v pozdějších sukcesích stádiích. Druh s širokou ekologickou i cenologickou amplitudou, rostoucí zejména v lučních a pastvinných fytocenózách svazu Cynosurion, popř. Arrhenatherion a řádu Nardetalia, na chudých silikátových skalních substrátech, v pasekových společenstvech řádu Atropetalia, v acidofilních doubravách třídy Quercetea robori-petraeae či v suchomilnějších fytocenózách třídy Querco-Fagatae, zvláště na lesních světlinách [5].
14
3.2.4. Rozšíření v ČR
V termofytiku a mezofytiku hojně až obecně, v oreofytiku roztroušeně až vzácně. Roste od nížin do montánního stupně, jednotlivě i výše [5].
3.3. Hypericum maculatum (třezalka skvrnitá) 3.3.1. Morfologie
Vytrvalé (15-)20-60(-70) cm vysoké, lysé byliny. Hlavní kořen krátký, kořenový systém hustý, výběžky četné, tenké, ± podzemní. Lodyhy přímé, jednoduché i větvené, hlavními a vedlejšími lištami čtyřhranné, k bázi červenohnědé. Listy zaokrouhlenou bází přisedlé, nejčastěji eliptické až široce eliptické, někdy vejčité, (13-)20-30(-45) mm dlouhé, (6-)12-15(-23) mm široké, zpravidla tupé, většinou kratší nebo zdéli lodyžních článků, obvykle s tečkovitými siličnými nádržkami různé velikosti, zřídka bez nich, při okrajích a ve špičce listů s černými tečkovitými žlázkami; proti světlu prosvítají všechny žilky, spojené v ± hustou síť. Květenství chudé, koncové vidlany řídké. Květy 20-30 mm v průměru; kališní lístky široce eliptické, vejčité až vejčitě kopinaté, tupé až tupě špičaté, celokrajné nebo ve špičce někdy mělce nepravidelně zubaté;korunní lístky ± okrouhle vejčité, 10-12 mm dlouhé, slabě nesouměrné, zlatožluté, ve špičce žláznatě tečkované a čárkované; tyčinek cca 80-100; čnělky zdéli nebo o málo delší než semeník. Tobolky s velmi hustými podélnými žebry. Semena ± válcovitá, cca 0,8-1,2 mm dlouhá, světle až tmavě hnědá [5]. 3.3.2. Variabilita
Velmi variabilní druh. Největší proměnlivost vykazuje v Alpách a jejich předhořích, kde má vývojové centrum. Teprve na základě cytotaxonomického výzkumu v posledních desetiletích byly rozlišeny dva cytotypy odlišné i morfologicky a geograficky a považované většinou za subspecie: subspecie maculatum a subspecie obtusiusculum. Subspecie maculatum jsou rostliny středního vzrůstu. Květenství stažené; žilnatina listů hustě síťovitá. Větve květenství svírají se stonkem úhel cca 30°, listy často bez tečkovitých siličných nádržek; kališní lístky ± celokrajné nebo mělce zubaté; korunní lístky u špičky celokrajné, na ploše žláznatě tečkované, na okraji bez teček.
15
Subspecie obtusiusculum jsou statné rostliny. Květenství volně větvené, žilnatina listů řídce síťovitá. Větve květenství svírají se stonkem úhel cca 50°, listy často se světlými siličnými nádržkami; kališní lístky někdy u špičky nepravidelně zubaté; korunní lístky někdy vroubkované, černými žlázkami čárkovité nebo skvrnité, na okraji někdy s 1-2 černými tečkami [5]. 3.3.3. Ekologie a cenologie
Louky a pastviny, prameniště, rašeliny, horské a subalpínské nivy, v kosodřevině, vlhké listnaté, smíšené i přirozené jehličnaté lesy a jejich lemy, mýtiny, světliny. Druh s širokou ekologickou i cenologickou amplitudou, v nižších polohách vázaný na vlhčí a chladnější stanoviště. Roste pospolitě na svěžích půdách, není náročná na živiny. Častá ve společenstvech řádu Nardetalia, popř. v chudších porostech třídy MolinioArrhenatheretea, v horských a subalpínských společenstvech třídy MulgedioAconitetea, na rašelinných loukách v porostech třídy Scheuchzerio-Caricetea fuscae, v přirozených smrčinách ve společenstvech svazu Piceion excelsae, v kosodřevině ve svazu Pinion mughi [5]. 3.3.4. Rozšíření
Subspecie maculatum: v Českém termofytiku vzácně. Dosti častá v chladnějších polohách mezofytika, v ostatních roztroušeně. V oreofyku hojně až obecně. Roste od kolinního do subalpínského stupně s optimem při horní hranici lesa. Subspecie obtusiusculum: podle Schwarze (1965) roste v jihočeských pánvích a severočeských pískovcích; dokladový materiál však chybí. Fröhner (1971) ji udává z Krkonoš z Pece pod Sněžkou [5].
3.4. Ostatní druhy rodu Hypericum vyskytující se v ČR 3.4.1. Hypericum humifusum (třezalka rozprostřená)
Víceleté nebo i jednoleté drobné lysé byliny. Kořenový systém mělký nebo hluboký podle struktury půdy, u víceletých rostlin plazivé výběžky. Lodyhy nitkovité, rozprostřené, většinou poléhavé nebo vystoupavé, zřídka přímé, 3-35 cm dlouhé, s hlavními lištami, často s úžlabními výhonky. Listy přisedlé nebo velmi krátce řapíkaté, kopinaté až podlouhlé, (5-)10-15(-19) mm dlouhé, (1,5-)3-5(-6,5) mm široké, tupé nebo špičaté, 16
s okrajem plochým nebo slabě podvinutým, většinou kratší nebo zdéli lodyžních článků, s tečkovitými siličnými nádržkami a zejména při okraji s tečkovitými žlázkami, sivě zelené. Květenství chudokvěté, jen z několika úžlabních větévek (cymoid) nebo květy jednotlivé s průměrem 9-12 mm. Kališní lístky nestejné, 3 větší, eliptické až úzce obvejčité, tupé nebo špičaté, 2 o málo kratší, podlouhlé až kopinaté, špičaté, všechny celokrajné nebo jemně zubaté, někdy na okraji žláznatě zubaté se žlázkami kulovitými; korunní lístky 5-7 mm dlouhé, bledě žluté nebo světle zlatožluté; tyčinek asi 15-20; čnělky zdéli až dvakrát delší než semeník. Tobolky s podélnými, málo zřetelnými žebry. Semena cca 0,5 mm dlouhá, světle hnědá. VI-X [5]. 3.4.2. Hypericum hirsutum (třezalka chlupatá)
Statné, vytrvalé, 40-100 cm vysoké chlupaté byliny, chlupy jednoduché, jednořadé, ± kadeřavé, odstálé až téměř přitisklé, rezavé nebo špinavě bílé. Kořenový systém bohatě rozvětvený, výběžky obloukovitě vystoupavé. Lodyhy z krátce vystoupavé báze přímé, jednoduché, oblé, s úžlabními výhonky. Listy přisedlé nebo krátce řapíkaté, vejčitě kopinaté, eliptické nebo podlouhlé, (22-)35-45(-65) mm dlouhé, (7-)13-20(-30) mm široké, tupé, s okrajem plochým, většinou kratší nebo zdéli lodyžních článků, s drobnými tečkovitými siličnými nádržkami, bez černých žlázek. Květenství ± kuželovité, bohaté, vidlany hustě směstnané, bez úžlabních výhonků. Květy cca 10-14 mm v průměru; listeny i kališní lístky kopinaté, žláznatě zubaté, žlázky kyjovité; korunní lístky 8-11 mm dlouhé, ve špičce žláznaté, světle zlatožluté; tyčinek asi 50; čnělky asi dva až třikrát delší než semeník. Tobolky s podélnými, málo zřetelnými žebry. Semeny asi 1 mm dlouhá, drobně bradavčitá, hnědočervená. VI-VIII [5].
3.4.3. Hypericum montanum (třezalka horská)
Statné, vytrvalé (30-)40-60(-100) cm vysoké byliny. Kořenový systém mělký, ± plochý, výběžky vzpřímené. Lodyhy vystoupavé nebo přímé, většinou nevětvené, oblé, zpravidla bez úžlabních výhonků, u báze často hnědavě až červenavě naběhlé, lodyžní články pod květenstvím prodloužené. Listy poloobjímavé, vejčitě kopinaté až kopinaté, (6-)35-50(-75) mm dlouhé, (3-)15-25(-40) mm široké, tupé nebo tupě špičaté, ke květenství se zmenšující, na rubu hlavně na žilkách a v jejich blízkosti ztvrdlými papilkami drsné, modravě zelené, někdy na rubu červenavě naběhlé, s tečkovitými siličnými nádržkami, při okraji na líci i rubu s černými tečkovitými žlázkami. 17
Květenství ± vejcovité až válcovité, kompaktní, bez úžlabních výhonků. Květy 8-12 mm v průměru; listeny i kališní lístky kopinaté až úzce kopinaté, žláznatě zubaté, žlázky kyjovité; korunní lístky 9-11 mm dlouhé, bledě žluté, bez černých žlázek; tyčinek cca 50; čnělky zdéli nebo o málo delší než semeník. Tobolky s podélnými hustými, výraznými žebry. Semena cca 0,8 mm dlouhá, tmavě hnědá. VI-VIII [5]. 3.4.4. Hypericum tetrapterum (třezalka čtyřkřídlá)
Vytrvalé, (20-)30-50(-80) cm vysoké lysé byliny. Kořenový systém průměrně vyvinutý, výběžky četné, tenké, ± nadzemní, většinou sterilní. Lodyhy přímé, jednoduché nebo i pod polovinou bohatě větvené, hlavními a vedlejšími, silně vyniklými lištami čtyřkřídlé, až 5 mm silné, k bázi červenohnědě naběhlé. Listy ze srdčité báze poloobjímavé, většinou široce eliptické, někdy vejčité, (12-)25-34(-38) mm dlouhé, (5-)12-20(-25) mm široké, zpravidla tupé, většinou kratší nebo zdéli lodyžních článků, obvykle drobnými siličnými nádržkami hustě tečkované, světle zelené, při okrajích a ve špičce listů s černými tečkovitými žlázkami; proti světlu prosvítají jen větší žilky, spojené v ± řídkou síť. Hlavní větve květenství řídké, koncové vidlany hustě směstnané. Květy 10-15 mm v průměru; kališní lístky úzce kopinaté, řidčeji kopinaté, zašpičatělé, celokrajné, někdy nestejně velké; korunní lístky ± vejčité, 6-8 mm dlouhé, mírně nesouměrné, světle žluté, ve špičce žláznatě tečkované; tyčinek cca 40-50; čnělky zdéli nebo o málo delší než semeník. Tobolky s řídkými podélnými žebry. Semena cca 0,6-0,8 mm dlouhá, světle hnědá. VI-VIII [5].
3.4.5. Hypericum elegans (třezalka ozdobná)
Vytrvalé (15-)20-40(-50) cm vysoké, lysé byliny. Kořenový systém středně vyvinutý, výběžky ± podzemní, nevětvené. Lodyhy z krátce plazivé až vystoupavé báze přímé, většinou nevětvené, se zřetelnými hlavními lištami, s úžlabními výhonky. Listy přisedlé, poloobjímavé, vejčitě kopinaté až kosníkovitě kopinaté, (8-)15-25(-35) mm dlouhé, (3-)4-6(-13) mm široké, tupě špičaté, s okrajem ± slabě podvinutým, většinou kratší nebo zdéli lodyžních článků, s drobnými tečkovitými siličnými nádržkami a černými tečkovitými žlázkami. Květenství ± volné. Květy 20-25 mm v průměru; horní listeny a kališní lístky kopinaté, špičaté až krátce zašpičatělé, žláznatě zubaté, žlázky úzce kuželovité; korunní lístky 10-12 mm dlouhé, světle zlatožluté, ve špičce žláznatě
18
tečkované; tyčinek cca 50; čnělky zdéli až dvakrát delší než semeník. Tobolky s úzkými hustými podélnými žebry. Semena cca 1 mm dlouhé, šedohnědá. VI-VII [5]. 3.4.6. Hypericum pulchrum (třezalka pěkná)
Vytrvalé, 15-60 cm vysoké, lysé byliny. Kořenový systém bohatě větvený, s dlouhým hlavním kořenem, výběžky víceleté, rozprostřené, s neopadavými listy. Lodyhy z vystoupavé báze přímé, jednoduché nebo chudě větvené, na bázi značně zdřevnatělé, s úžlabními výhonky, lodyžní články pod květenstvím prodloužené. Listy trojúhelníkovitě srdčité, poloobjímavé, (6-)13-20(-28) mm dlouhé, (4-)8-13(-21) mm široké, tupé, ke květenství se zmenšující, s chrupavčitým lemem, s tečkovitými siličnými nádržkami, bez černých tečkovitých žlázek, na rubu sivě zelené. Květenství řídké, s dlouhými větvemi. Květy 15-20 mm v průměru; horní listeny a kališní lístky obvejčité až vejčitě kopinaté, tupě špičaté, na okraji s přisedlými nebo zcela krátce stopkatými kulovitými černými žlázkami; korunní lístky 7-9 mm dlouhé, zlatožluté, na okraji s přisedlými kulovitými žlázkami; tyčinek cca 50, prašníky oranžové až červenavé; čnělky ± zdéli až dvakrát delší než semeník. Tobolky s podélnými hustými žebry. Semena cca 1 mm dlouhá, světle hnědá. VII-IX [5].
Hypericum hirsutum se vyskytuje v ČR roztroušeně až dosti hojně, Hypericum humifusum roztroušeně až vzácně, chybí na jižní Moravě, Hypericum montanum najdeme v nejteplejších polohách ČR roztroušeně, jinde vzácně. Hypericum tetrapterum se nachází v ČR roztroušeně. Hypericum elegans a Hypericum pulchrum patří ke kriticky ohroženým taxonům v ČR. (Zpracováno dle [11]) V příloze jsou vloženy mapy výskytu jednotlivých druhů rodu Hypericum v ČR. Mapy jsou zpracovány podle Květeny České republiky (1990). V mapách jsou zeleně vybarveny fytogeografické okresy, ve kterých se druhy rodu Hypericum vyskytují a ve kterých byly zaznamenány. Mapy nejsou kompletní, neboť z některých fytogeografických regionů nejsou do roku 1990 zmínky o konkrétních druzích rodu Hypericum nebo se zde nevyskytují v celém fytogeografickém okrese. Výjimku tvoří ještě Hypericum pulchrum, která byla na území ČR zaznamenána, ale dodnes zřejmě v zakreslených fytogeografických oblastech vymřela.
19
3.5. Kříženci Křížencům byla u rodu Hypericum věnována značná pozornost. Přitom bylo zjištěno, že Hypericum perforatum má apomiktické rozmnožování a tvoří jen asi 3 % normálně se vyvíjejících se zárodečných vaků. U ostatních neproběhne v chromozomové sádce vaječné buňky mióza, čímž vznikají triploidní až pentaploidní hybridi podobní Hypericum perforatum. Opylení květů je nezbytné. Experimentálně se podařilo Noackovi získat hybridy našich domácích druhů téměř ve všech kombinacích, někteří však byli málo fertilní, jiní zcela sterilní. Plastidový aparát je při hybridizaci často silně porušen nepříznivou jadernou kombinací, čímž vznikají rostliny více či méně panašované, s bělavými skvrnami různým způsobem ohraničenými. Je-li jeden z rodičů Hypericum tetrapterum, jsou hybridi často světle zelení. V terénu se v ČR vyskytují kříženci třezalek dosti vzácně a lze je zpravidla dobře rozpoznat mezi rodiči [5]. 3.5.1. Hypericum x mixtum
= Hypericum maculatum subsp. maculatum x Hypericum perforatum Lodyhy s dobře vyniklými hlavními a slabě znatelnými vedlejšími lištami; v listech prosvítají 1.-4. řádu, takže se tvoří políčka větší než u Hypericum maculatum; kališní lístky vejčité nebo podlouhlé, špičaté, s krátkou vláskovitou špičkou a často i drobnými zoubky s několika podélnými, často přerušovanými žebry a několika krátkými, vejcovitými, šikmo dolů směřujícími nádržkami. Habituálně se hybrid podobá spíše Hypericum perforatum [5]. 3.5.2. Hypericum x laschii
= Hypericum maculatum subsp. maculatum x Hypericum tetrapterum Lodyhy se slabě křídlatými hlavními a silně vystouplými vedlejšími lištami; listy poloobjímavé; žilky nejvyšších řádů neprosvítají, takže žilnatina je řidší než u Hypericum maculatum a hustší než u Hypericum tetrapterum; kališní lístky ± vejčitě kopinaté, někdy ve špičce drobně zubaté; tobolky s četnými, hustými, místy přerušovanými a někde nezřetelnými podélnými žebry. Habituálně se hybrid podobá spíše Hypericum tetrapterum [5].
Jiní kříženci na území ČR nebyly pozorováni [5].
20
3.6. Droga Hyperici herba Drogou rozumíme sbíranou část rostliny, která se využívá v lékařství. Drogou Hypericum perforatum je kvetoucí nať – Hyperici herba. Sbírá se po rozkvětu. Uchovávají se celé nebo nařezané usušené kvetoucí vrcholky. Obsahové látky jsou obsaženy hlavně k květech a poupatech.
Lidové názvy: Bylina sv. Jana, zděšenec, červený zvoneček, zvonečky, kvítky Panny Marie, láska, laskavé koření, svatojánské koření, milovníček, krvavník, prostřelen, děravec, krevníček, čarovník, svatá byliny, křížek, potratnice, třesavice, arnika nervů, dřezalka, krevníček, lubovníček, milovník, třesavice, svatojánský zvoneček.
Historický význam: Léčivá sláva Hypericum perforatum sahá až do starověkého Řecka. Německý lékař a přírodovědec Paracelsus ji uváděl jako nejlepší rostlinný lék světa [4]. Od počátku byla Hypericum perforatum úzce spjata s křesťanstvím; ne nadarmo se její jméno odvozuje od Jana Křtitele. Podle legendy krev sťatého mučedníka tekla na žluté květy Hypericum perforatum. Když se květy rozemnou, uvolňuje se červená šťáva, vypadající jako krev [16]. Byla spojována s energií svatojánské noci a s ochranou před ohněm, bleskem a zlem. Hypericum perforatum připevněná na dveře lidského příbytku měla zabránit vstupu zlých duchů, zastrčená za krov chránila stavení před požárem [1]. Dioskorides ve své Materia medica uvádí, že jeho současníci používali Hypericum perforatum při popáleninách a ischiasu. Překvapivě je v nejstarším dochovaném díle klášterního léčitelství, Loršském lékopisu, zcela jiná indikace: Hypericum perforatum se doporučuje proti melancholii, což přesně odpovídá dnešní nejdůležitější oblasti použití. Jako rostlina s velkou křesťanskou tradicí byla Hypericum perforatum na přelomu středověku a novověku používána i jako rekvizita exorcismů k vyhánění ďábla. Byla proto označována i jako fuga daemonum, což znamená přibližně útěk démona nebo ďábla. Pravděpodobně to souviselo s tím, že v lidové víře za sklíčenou náladou a chmurnými myšlenkami viděli ďábla a zlé duchy [16]. Vedle toho si od pozdního středověku Hypericum perforatum cenili jako obzvláště účinné rostliny k ošetřování ran. Byla používána i proti revmatismu, dně a menstruačním potížím [16]. 21
V poslední době byla zjištěna možnost užití třezalky tečkované jako velmi dobrého fotoindikátoru znečištění ovzduší (srovnatelného s lišejníky); poškození exhalacemi se projevuje nekrózami listů, jejichž množství a velikost závisejí na druhu znečištění (zejména SO2, F, Hg), vzdálenosti od zdroje a na konfiguraci terénu [5]. 3.6.1. Užívané části
Na drogu se mohou sbírat všechny naše druhy rodu Hypericum, vzhledem k hojnému výskytu však převládá Hypericum perforatum [10]. Z Hypericum perforatum se sbírá kvetoucí nať. Mohou se sbírat i samotné květy. Kvetoucí nať se sbírá v červenci a srpnu v délce 20-30 cm bez dřevnatých lodyžních částí. Suší se ve stínu, nejlépe ve svazečcích volně zavěšených na provazech napnutých na půdě. Usušená nať se uchovává v suchém prostředí, neboť droga snadno vlhne a plesniví [1]. Droga je světle zelená, se zlatožlutými květy. Přítomnost zhnědlých listů a květů a přítomnost zralých plodů svědčí o špatném sběru a sušení i o sběru překvetlé natě. Droga je téměř bez pachu a hořce, později i svíravě chutná [10]. 3.6.1. Použití v lékařství
Hypericum perforatum má silné protizánětlivé a dezinfekční účinky, podporuje metabolismus, léčí žaludek a dvanáctník, má vliv na krevní oběh a krvetvorbu, na činnost jater a žlučníku. Dále má uklidňující účinky, a proto se předepisuje při nervové vyčerpanosti, nespavosti, syndromu chronické únavy, migréně, melancholii a duševní depresi. Působí jako mírné kardiotonikum, dlouhodobé podávání s přestávkami se osvědčilo při léčbě roztroušené sklerózy, snižuje propustnost cévních stěn, napomáhá rehabilitaci při mozkové mrtvici [1]. Listy mají mírně sedativní účinek, stimulují vylučování žaludečních šťáv a žluči. Někdy se používají k léčbě špatného krevného oběhu a nepravidelné menstruace [3]. Zevně se používá olejový výtažek z Hypericum perforatum (většinou z čerstvé natě) nebo mast s výtažkem z Hypericum perforatum jako prostředek k hojení ran, bércových i jiných vředů, na hemeroidy a omrzliny i popáleniny [10]. Hypericum perforatum se také osvědčila proti hlístům [14]. Další zajímavou vlastností Hypericum perforatum je její schopnost bránit rozmnožování určitých virů (retrovirů), proto se možná hodí k léčbě AIDS [18]. 22
Produkty z natí Hypericum perforatum používané v léčitelství: odvar, nálev, olej, víno, čaj (směs s jinými drogami), mast. Produkty z květů Hypericum perforatum používané v léčitelství: tinktura, olej, víno, čaj (směs s jinými drogami), mast, med.
Kontraindikace: Hypericum perforatum se nesmí používat ve spojení s léky snižujícími srážlivost krve (antikoagulans), předepisovanými při těžkých endogenních depresích [16]. Nežádoucí vedlejší účinky: Alkaloid hypericin v Hypericum perforatum způsobuje po požití a slunečním ozáření u světlých typů lidí kožní přecitlivělost na UV záření (vyvolá fotosenzibilizaci). Je proto zapotřebí během léčby vyhnout se slunění [16]. Interakce: Z aktuálních výzkumů vyplynulo, že vysoké dávkování třezalkových extraktů může ovlivňovat hladinu účinné látky různých léků. Proto je bezpodmínečně nutná konzultace s lékařem [16].
3.6.1. Nežádoucí účinky
Hypericum perforatum je rostlina vyvolávající fotosenzibilizaci, a proto je zakázáno v průběhu léčby opalování a pobyt na sluníčku. Předávkování se projevuje průjmy a vnitřním krvácením, z toho důvodu se nesmí používat ve vysokých dávkách. Dále je podávání kontraindikováno při nízkém krevním tlaku, cukrovce a při alergii na její pyl, kterého má květ hodně. Bylinář Franěc vypozoroval, že u nádorových chorob se obyčejně po podání Hypericum perforatum stav nemocného zhorší, a proto při podezření na toto onemocnění doporučoval se jejímu podávání vyhýbat [1]. Nálev pro děti lze použít až ve školním věku, protože menší děti drogu vždy dobře nesnášejí a trpí po ní nevolností a zvracením [10].
3.6.1. Použití v kosmetice
Z načervenalého olejového výtažku z Hypericum perforatum se vyrábějí kosmetické přípravky s hojivým a regeneračním účinkem. Jako vynikající regenerační pleťový olej, vhodný i do krémů a emulzí, doporučuje se například olejový výtažek z Hypericum perforatum doplněný avokádovým olejem, výtažkem z pšeničných klíčků a mrkvovým 23
olejovým extraktem. Podomácku vyrobený třezalkový olej (čerstvé třezalkové květy zalijeme rostlinným olejem a necháme za občasného protřepání asi 10 dní vylouhovat) se osvědčuje k ošetřování suché, popraskané kůže, ke zjemnění pleti a k odstranění drobných zánětů [6].
3.7. Obsahové látky v Hypericum perforatum 3.7.1. Dianthrony
Charakteristika: Dianthrony jsou dimerní sloučeniny antrachinonů a jejich redukovaných produktů. Anthrachinony, jejich redukované produkty a dimery se v drogách vyskytují nejčastěji jako glykosidy. Cukernou složkou je nejčastěji glukosa a rhamnosa napojené v různých polohách. Poměr oxidovaných a redukovaných látek, volných a glykosidně vázaných forem se mění během ontogenetického vývoje rostliny a bývá odlišné v jednotlivých orgánech. Během uchovávání drog ubývají redukované látky ve prospěch oxidovaných [7]. V Hypericum perforatum se vyskytují dianthrony s fotodynamickým účinkem: hypericin a pseudohypericin (asi 1%). Obsah hypericinu a pseudohypericinu v květech je 0,1-0,2%. Vzájemný poměr těchto látek kolísá podle původu drogy. Meziproduktem jejich biosyntézy je grangulaemodinanthron [7]. Léčivé účinky: Léčivé účinky hypericinu nejsou i v dnešní době zcela objasněny. Dříve se předpokládalo, že výhradně hypericin má antidepresivní a euforizující účinky. Výzkumy však prokázaly, že tyto účinky mohou mít jiné látky obsažené v Hypericum perforatum. Hypericin a pseudohypericin mají protivirový účinek při infekcích způsobených viry a retroviry [17]. Lidem s citlivou pokožkou a lidem citlivým na světlo se nedoporučuje při užívání hypericinu trávit delší dobu na slunci. Hypericin by mohl vyvolat citlivost na světlo. Tato reakce byla zjištěna u dobytka [15].
Hypericin
24
3.7.2. Flavonoidy
Charakteristika: Flavonoidy jsou fenolické látky s vlastnostmi podobnými vitamínům. Podle základní struktury se rozlišuje několik typů: flavany, flaveny, flavony, izoflavony, flavanoly, flavanony, flavanolony a flavandioly. Rozlišují se polohou arylu na jádře, přítomností dvojných vazeb a stupněm oxidace. Vyskytují se buď volné, nebo ve formě glykosidů. Mají výrazné biologické účinky, a proto se nazývají též bioflavonoidy. Hypericum perforatum obsahuje tyto flavonoidy: hyperosid, rutin, quercitrin, isoquercitrin. Léčivé účinky: Terapeutické účinky se využívají při poruchách spánku a při neklidu. Mají stimulující vliv na imunitní systém a pozitivně ovlivňují léčení ran [8]. 3.7.3. Hyperforin
Charakteristika: Hyperforin je prenylovaný derivát phloroglucinolu. Léčivé účinky: Hyperforin má antibiotické účinky a léčí rány [8]. 3.7.4. Třísloviny
Charakteristika: Z chemického hlediska se jedná o bezdusíkaté látky schopné vytvářet s bílkovinami nerozpustné sloučeniny. Podle chemické struktury rozdělujeme třísloviny na hydrolyzovatelné neboli gylotaniny a na nehydrolyzovatelné neboli katechiny. Hypericum perforatum obsahuje především katechinové třísloviny. Léčivé účinky: Třísloviny zastavují krvácení a stahují. Z tohoto důvodu působí Hypericum perforatum na hemeroidy. Lokálně mají třísloviny protizánětlivé účinky [8]. 3.7.5. Silice
Charakteristika: Silice (éterické oleje) jsou aromatické a těkavé látky. Ve vodě jsou nerozpustné. Na vzduchu snadno oxidují a pryskyřičnatějí. Hypericum perforatum obsahuje tyto silice: pinen, cineol. Léčivé účinky: Hypericum perforatum obsahuje malé množství silic. Silice působí protizánětlivě a lokálně mají anestetický účinek. Zabraňují také rozmnožování bakterií [8].
25
3.7.6. Organické kyseliny
Charakteristika: V rostlinách jsou organické kyseliny vázány na soli, estery a někdy se vyskytují volné. V Hypericum perforatum byly zjištěny tyto organické kyseliny: kyselina chlorogenová, kyselina kávová a kyselina askorbová. Léčivé účinky: Terapeuticky působí dosti různorodě, často mají i mírný projímavý účinek [8].
3.7.7. Minerální látky
Charakteristika: V rostlinách se vyskytují většinou v podobě solí s organickými, případně anorganickými sloučeninami. Hypericum perforatum obsahuje stopové množství těchto minerálních látek: arzen, zlato, kobalt, germanium, hafnium, mangan, síra, křemík, cín, zinek [8]. 3.7.8. Další obsahové látky
Podle různých literárních a internetových zdrojů obsahuje Hypericum perforatum ještě další látky. Patří mezi ně: xantonderiváty, triterpeny, steroly, pryskyřice, proanthocyanidiny, provitamín A a vitamín C [17].
3.8. Geologie vybraných lokalit 3.8.1. Svitavy
Město Svitavy patří k nejstarším v Pardubickém kraji. Leží v nadmořské výšce 440 m n. m. Zeměpisná poloha města je 16° 28´ východní délky a 49° 45´ severní šířky. Geologie: Svitavy leží v SV oblasti Českého masívu, v části Česká křídová pánev. Nejstarší geologické nálezy oblasti Svitav patří do období mezozoika, útvaru jury. Jedná se o jurské rohovce jako součást valounového materiálu svrchnokřídových slepenců. Celé Svitavsko bylo zaplaveno spodnoturonským mořem. Střední turon tvoří slínovce, víceméně jemně písčité, dále slínité, vápenité a křemičité spongility. Projevily se synsedimentační pohyby s nápadnou redukcí mocnosti vrstev až sedimentační překrývkou. Usazování jílovitého materiálu pak plynule pokračovalo v coniaku. Svrchní turon 26
a coniak tvoří pískovce kaolinické, písčité jílovce a jíly s lavicemi a slabými vložkami jílovitých nebo slínitých pískovců slídnatých, písčité a slídnaté jílovce a pískovce slídnaté, jílovce a vápenité jílovce, zčásti křemité. V terciéru byly Svitavy pokryty miocénním mořem. Dochovaly se facie mořských vápnitých jílů. Jde o světlé, žlutavě šedé, jednotvárné jíly a vápnité jíly proměnlivou jemnou písčitostí. Popis lokality: V nejbližším okolí města Svitavy jsou pole. Hypericum perforatum jsem v oblasti města našla na okraji polních cest v několika exemplářích. Západně od Lánského rybníka jsem našla oblast nesekané suché louky, kde se Hypericum perforatum vyskytuje ve větším množství. 3.8.2. Polička
Město Polička náleží do Pardubického kraje. Leží v nadmořské výšce 555 m n. m. Zeměpisná poloha města je 16° 27´ východní délky a 49° 71´ severní šířky. Geologie: Polička leží také v České křídové pánvi. Na geologickém vývoji oblasti se podílelo Poličské krystalinikum v proterozoiku. Podstatou je metamorfovaná monotónní sedimentární série tvořená původně jemnozrnnými drobami, drobovými břidlicemi, pískovci a břidlicemi. Po metamorfních pochodech vznikly z těchto hornin biotické ruly, často velmi jemnozrnné. Celou parasérií nepravidelně pronikají různé typy vyvřelých hornin usměrněných i neusměrněných. Celé Poličsko bylo zaplaveno spodnoturonským mořem. Střední turon tvoří slínovce, víceméně jemně písčité, dále slínité, vápenité a křemičité spongility. Popis lokality: Oblast města Poličky leží ve vyšší nadmořské výšce a je tu tím pádem i nižší teplota než ve Svitavách. V blízkém okolí Poličky jsou také pole. Na okrajích polí jsem nalezla pouze Hypericum maculatum. Svůj vzorek jsem sebrala u Poličské přehrady, na rozhraní lesa a přehrady. 3.8.3. Jimramov
Obec Jimramov leží v kraji Vysočina, v nadmořské výšce 495 m n. m. Zeměpisná poloha obce je 16° 22´ východní délky a 49° 64´ severní šířky. Geologie: Geologická minulost obce Jimramov je shodná s geologickou minulostí města Poličky. Popis lokality: Vzorek Hypericum maculatum a Hypericum humifusum jsem odebrala na soukromém pozemku v chatové oblasti Smrčiny. Chatová oblast se nachází mezi 27
obcemi Jimramov a Nový Jimramov. Hypericum maculatum zde roste na nesekané vlhké louce. Hypericum humifusum roste na výslunném místě pod hranicí lesa. 3.8.4. Houska
Obec Houska se nachází ve Středočeském kraji. Leží v nadmořské výšce 370 m n. m.Zeměpisná poloha vesnice je 14°37´ východní délky a 50° severní šířky. Geologie: Obec Houska leží na území Mělnicka. Území Mělnicka náleží k Českému masívu a z velké části je tvořeno českou křídovou pánví. Český masív se vytvářel již v období starohor, kdy ve středních Čechách bylo rozsáhlé moře, jehož usazeniny se později přetvářely ve fylitické břidlice.
V nejmladších druhohorách bylo formováno téměř celé území mělnické oblasti. Po dlouhém období souše došlo v důsledku pohybu zemské kůry k poklesu v prostoru severních Čech a k rozsáhlé mořské záplavě. Mořské sedimenty byly později zpevněny různými tmely a vznikly tak pískovce nebo slepence. Na cenomanské jílovité pískovce jsou místy vázány zásoby spodních vod. Největší část křídových sedimentů vznikla v období turonu severně od Labe. Kaolinické kvádrové pískovce vytvořily území Polomených hor se skalními městy a četnými hlubokými roklemi. V období třetihor došlo při pokračujícím alpinském vrásnění k vyzdvižení Českého masívu a utváření povrchu souše. Vytvořily se základy říční sítě. Došlo k zarovnání povrchu a jeho následnému lámání, k pronikání magmatu k povrchu a jeho postupnému vypreparování erozní činností a vznikaly tak některé dnešní vrchy Mělnicka. Ve čtvrtohorách se reliéf krajiny formoval do současné podoby. Popis lokality: Vzorek Hypericum perforatum jsem odebrala na soukromém pozemku v obci Houska. Hypericum perforatum zde roste běžně na výslunných stráních.
28
4. MATERIÁL A METODY V bakalářské práci se zabývám výskytem druhů rodu Hypericum v okolí Svitav, Poličky, Jimramova a Housky a stanovením obsahu hypericinů v jednotlivých nalezených druzích. Hypericin budu stanovovat ve dvou vzorcích. Od každého nalezeného druhu rodu Hypericum jsem nasbírala a usušila kvetoucí nať a 50 květů. Nať i květy jsem sušila v zastíněné suché místnosti. Před stanovením hypericinů jsem vzorky uschovala v papírových sáčcích.
Seznam nasbíraných vzorků: Datum sběru
Lokalita
Druh
17.6. 2007
Jimramov
Hypericum humifusum
24.6. 2007
Polička
Hypericum maculatum
1.7. 2007
Jimramov
Hypericum maculatum
14.7. 2007
Svitavy
Hypericum perforatum
8.7. 2007
Houska
Hypericum perforatum
4.1. Stanovení obsahových látek v Hypericum perforatum Popis drogy Hyperici herba – celé nebo nařezané usušené kvetoucí vrcholky druhu Hypericum perforatum L. Obsahuje nejméně 0,08 % všech hypericinů, počítáno jako hypericin (C30H16O8; Mr 504,4), vztaženo na vysušenou drogu [13].
4.1.1. Stanovení obsahu hypericinů dle Českého lékopisu 2002
Zkoušený roztok. 0,800 g práškové drogy se ve 100ml baňce s kulatým dnem smíchá se 60 ml směsi objemových dílů vody R a tetrahydrofuranu R (20 + 80) a vloží se magnetické míchadlo. Směs se vaří 30 min ve vodní lázni při 70 °C pod zpětným chladičem. Odstředí se (2 min při 700 g) a supernatantní tekutina se převede do 250ml baňky. Zbytek drogy se smíchá s 60 ml směsi objemových dílů vody R a tetrahydrofuranu R (20 + 80). Směs se opět zahřívá 30 min pod zpětným chladičem. Odstředí se (2 min při 700 g) a supernatantní tekutina se převede do téže odměrné baňky. Spojené 29
roztoky se odpaří do sucha. Zbytek se převede 15 ml methanolu R za pomoci ultrazvuku do 25ml odměrné baňky. 250ml baňka se promyje methanolem R; promývací tekutina se přidá k roztoku v odměrné baňce a spojené tekutiny se zředí methanolem R na 25,0 ml. Opět se odstředí, 10 ml roztoku se zfiltruje filtrem ze slinutého skla (0,2 µm), první 2 ml filtrátu se odstraní. 5,0 ml filtrátu se převede do odměrné baňky a zředí se methanolem R na 25,0 ml [13]. Měří se absorbance zkoušeného roztoku při 590 nm za použití methanolu R jako kontrolní tekutiny [13].
Obsah všech hypericinů v procentech, vyjádřeno jako hypericin (C30H16O8), se vypočítá podle vzorce: A * 125
A = absorbance při 590 nm
m * 870
m = navážka drogy v gramech
Specifická absorpce hypericin má hodnotu 870 [13].
4.1.2. Stanovení obsahu hypericinů dle Českého lékopisu 1997
Princip: hypericin extrahujeme z drogy polárními rozpouštědly. Vlastní stanovení obsahu hypericinu provádíme spektrofotometricky [12]. Postup: 1 g usušené drogy extrahujeme v Soxhletově přístroji chloroformem R tak dlouho, až stéká bezbarvý chloroform R. Tekutinu odstraníme, droga se volně usuší na vzduchu. Pak znovu extrahujeme acetonem R tak dlouho, až stéká bezbarvý aceton R. Tekutina se odpaří do sucha na vakuové odparce, zbytek se rozpustí v methanolu R, převede se do odměrné baňky a zředí se methanolem R na 25 ml. Tekutinu zfiltrujeme, první 2 ml filtrátu odstraníme, 5 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 25 ml [12]. Změříme absorbanci tohoto roztoku při 590 nm na spektrofotometru za použití methanolu R jako kontrolního roztoku, obsah hypericinu v procentech vypočítáme dle vztahu: A * 0,174 m
A = absorbance při 590 nm m = navážka drogy v gramech
Specifická absorpce hypericin má hodnotu 718 [12].
30
5. VÝSLEDKY PRÁCE 5.1. Výskyt druhů rodu Hypericum ve vybraných lokalitách Rod Hypericum je v okolí Svitav nejhojněji zastoupen druhy Hypericum perforatum a Hypericum maculatum. Hypericum perforatum se vyskytuje na sušších a slunných stanovištích, podél suchých polních cest. Větší zarostlé plochy jsou na suchých loukách. Na vlhčích stanovištích, na okrajích lesů a rybníků jsem nalezla Hypericum maculatum. V okolí Svitav jsem našla také lokalitu, kde se nacházejí oba tyto druhy na jednom místě a vzájemně se tu i kříží. V okolí Poličky jsem našla také Hypericum perforatum i Hypericum maculatum. Hypericum perforatum jsem nalezla na suchých loukách a Hypericum maculatum na březích přehrady. Kousek od obce Jimramov, v chatové oblasti, jsem našla kromě Hypericum maculatum (roste zde na vlhké louce) i Hypericum humifusum. Hypericum humifusum roste na slunném svahu pod lesem. Více druhů jsem v okolí Svitav a Poličky neobjevila. V obci Houska roste hojně na suchých loukách Hypericum perforatum.
5.2. Obsah hypericinů v nasbíraných vzorcích Vlastní měření proběhlo 14.4.2009 na Veterinární a farmaceutické univerzitě, tedy po dvou letech po sběru a usušení vzorků. Hypericin jsem stanovovala dle českého lékopisu 1997, protože potřebný tetrahydrofuran ke stanovení hypericinu podle Českého lékopisu 2002 není běžnou chemikálií v laboratořích.
Vzorek: Hypericum perforatum - Svitavy
Navážka drogy 1,000g Absorbance: A1 = 1,049 A2 = 1,077 A3 = 1,082 A průměr = 1,069 Obsah hypericinů: A * 125 / m = 1,069 * 0,174 / 1 = 0,186 % 31
Vzorek: Hypericum maculatum - Jimramov
Navážka drogy 1,000g Absorbance: A1 = 1,327 A2 = 1,346 A3 = 1,350 A průměr = 1,341 Obsah hypericinů: A * 125 / m = 1,341 * 0,174 / 1 = 0,233 %
32
6. DISKUSE Nejvíce zastoupené druhy rodu Hyperikum, a to Hypericum perforatum a Hypericum maculatum, se vyskytují hojně v okolí Svitav, Poličky i Jimramova. Tyto druhy se vyskytují zejména na nekosených stanovištích. Na kosených loukách se tyto druhy nevyskytují, neboť semena dozrávají v srpnu a to už jsou louky několikrát pokoseny. Hypericum perforatum jsem nalezla na suchých loukách, při kraji cest a polí. Hypericum maculatum roste na krajích rybníků, na vlhkých loukách a při okraji lesů. Nejhojněji se vyskytují na loukách. Další rostlinou z tohoto rodu, kterou jsem objevila v okolí Jimramova, je Hypericum humifusum. Nalezla jsem si na slunném místě pod okrajem lesa. Tato rostlina je malého vzrůstu a je poléhavá, má tedy oproti Hypericum perforatum a Hypericum maculatum konkurenční nevýhodu. V České republice se Hypericum humifusum vyskytuje také poměrně často. Další lokalitu, kterou jsem navštívila je obec Houska. Zde se také hojně vyskytuje na suchých lokách Hypericum perforatum.
Stanovovala jsem obsah hypericinů ve dvou vzorcích. Vybrala jsem si Hypericum perforatum ze Svitav a Hypericum maculatum z Jimramova. Hypericin jsem stanovovala na Vetrinární a farmaceutické univerzitě dle Českého lékopisu 1997, protože v Českém lékopisu 2002 se ke stanovení používá tetrahydrofuran, který nebyl k dispozici. Výsledky byly pozitivní – obash hypericinů byl 0,18 % v Hypericum perforatum (Svitavy) a 0,23 % v Hypericum maculatum (Jimramov). Rostliny, z kterých jsem stanovovala hypericin, byly nasbírané v roce 2007. Vzorky byly uchovány v papírových sáčcích na tmavém a suchém místě. Z mého měření vyplývá, že hypericin se v droze uchovává několik let. Z měření obsahů hypericinů ve vzorcích také vyplývá, že by rostliny z okolí Svitav a Jimramova mohly být použity pro farmaceutické účely, neboť obsahují více jak 0,08 % hypericinů.
33
7. ZÁVĚR Hypericum perforatum a Hypericum maculatum patří k nejrozšířenějším druhům rodu Hypericum v České republice. Oba tyto duhy jsem nalezla v hojném množství v okolí Svitav, Poličky a Jimramova. Hypericum perforatum se vyskytuje hlavně na suchých stanovištích a Hypericum maculatum na vlhkých stanovištích. V okolí Housky se vyskytuje ve větší míře Hypericum perforatum na suchých loukách. V okolí Jimramova jsem nalezla ještě jeden druh, Hypericum humifusum, která je malého vzrůstu a vyskytuje se zde pod okrajem lesa na slunném svahu. V České republice se vyskytuje Hypericum humifusum také poměrně hojně. V roce 2007 jsem nasbírala 5 vzorků třezalek z různých stanovišť. Nasbírala jsem a usušila kvetoucí nať a 50 květů od každého druhu. Vzorky jsem uchovala v papírovém sáčku v tmavé a suché místnosti. Stanovila jsem obsah hypericinů ve 2 vzorcích – v Hypericum perforatum ze Svitav a v Hypericum maculatum z Jimramova. Obsah hypericinů jsem stanovila dle Českého lékopisu 1997 na Veterinární a farmaceutické univerzitě. Obsah hypericinů ve vzorcích byl 0,18 % v Hypericum perforatum (Svitavy) a 0,23 % v Hypericum maculatum (Jimramov). Český lékopis 2002 pro farmaceutické účely vyžaduje minimální obsah hypericinů 0,08 %. Výsledky tedy potvrdily, že pro farmaceutické účely se může používat jakýkoliv druh rodu Hypericum, vyskytující se v České republice. Dále také za stanovení hypericinů vyplývá, že se hypericin v usušené droze uchová několik let.
34
8. RESUME
V okolí Svitavska rostou Hypericum perforatum, Hypericum maculatum a Hypericum humifusum. V okolí obce Houska roste Hypericum perforatum. Nasbírané vzorky třezalek obsahují více než minimální množství hypericinu povolené Českým lékopisem 2002.
Hypericum perforatum, Hypericum maculatum and Hypericum humifusum grow in surrounding of Svitavsko. Hypericum perforatum grows in surrounding of village Houska. The Pickem symplex harbour more then minimal quantum of hypericin permited by the Pharmacopoea Bohemica 2002.
35
9. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
[1]
BODLÁK, J.: Byliny v léčitelství, v kosmetice a v kuchyni. 1. vyd. Olomouc: Poznání, 2005. 196 str. ISBN 80-86606-40-6.
[2]
CASTLEMAN, M.: Velká kniha léčivých rostlin. 1. vyd. Praha: Columbus, 2004. 639 s. ISBN 80-7249-177-6.
[3]
CLEVELY, A., RICHMONDOVÁ, K.: Ilustrovaná encyklopedie bylinky. 1. vyd. Praha: Svojtka & Co., 2002. 255 str. ISBN 80-7237-501-6.
[4]
DUGASOVÁ, A.: Babiččiny bylinky. 1. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství, 2002. 216 str. ISBN 80-7181-696-5.
[5]
HEJNÝ, S., SLAVÍK, B.: Květena České republiky 2. 1. vyd. Praha: Academia, 1990. 544 s. ISBN 21-045-90.
[6]
HLAVA, B., STARÝ, F., POSPÍŠIL, F.: Rostliny v kosmetice. 1. vyd. Praha: Artia, 1987. 240 str.
[7]
HUBÍK, J. a kol.: Obecná farmakognosie, díl II. – Sekundární látky. 1. vyd. Praha: SPN, 1978. 275 s.
[8]
JANČA, J. a ZENTRICH, J. A.: Herbář léčivých rostlin, 1.díl. 1. vyd. Praha: EMINENT, 1994. 288 s. ISBN 80-85876-02-7.
[9]
JANČA, J. a ZENTRICH, J. A.: Herbář léčivých rostlin, 5.díl. 1. vyd. Praha: EMINENT, 1997. 224 s. ISBN 80-85876-32-9.
[10]
JIRÁSEK, V., STARÝ, F.: Atlas léčivých rostlin. 2. vyd. Praha: SPN, 1989. 368 str. ISBN 14-578-86.
[11]
KOLEKTIV AUTORŮ: Klíč ke květeně České republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2002. 931 str. ISBN 80-200-0836-5. 36
[12]
KOLEKTIV AUTORŮ: Český lékopis 1997. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1997. 2131 s. ISBN 80-7169-625-0.
[13]
KOLEKTIV AUTORŮ: Český lékopis 2002. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2002.
[14]
KULFAN, M., KREJČA, J.: Nový atlas léčivých rostlin do kapsy. 1. vyd. Bratislava: Príroda, 2001. 273 str. ISBN 80-07-00261-8.
[15]
MAREČEK, F. a kol.: Zahradnický slovník naučný 2, Č-H. 1. vyd. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 1996. 541 s. ISBN 80-85120-51-8.
[16]
MAYER, J.G., ULHLEKE, B., SAUM, K.: Bylinky z klášterní lékárny. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 2004. 432 str. ISBN 80-242-1099-1.
[17]
SZABÓOVÁ, M.: Léčíme se třezalkou. 1. vyd. Praha: Ivo Železný, 2002. 78 s. ISBN 80-237-3691-4.
[18]
WEBB, M. A.: Bylinky. 1. vyd. Praha: Fortuna Print, 2002. 192 str. ISBN 807321-009-6.
37
10. PŘÍLOHA Seznam map: Mapa č. 1 Výskyt Hypericum perforatum v ČR Mapa č. 2 Výskyt Hypericum maculatum v ČR Mapa č. 3 Výskyt Hypericum humifusum v ČR Mapa č. 4 Výskyt Hypericum hirsutum v ČR Mapa č. 5 Výskyt Hypericum montanum v ČR Mapa č. 6 Výskyt Hypericum tetrapterum v ČR Mapa č. 7 Výskyt Hypericum elegans v ČR Mapa č. 8 Výskyt Hypericum pulchrum v ČR
38
Mapa č. 1 Výskyt Hypericum perforatum v ČR
Mapa č. 2 Výskyt Hypericum maculatum s. maculatum v ČR
39
Mapa č. 3 Výskyt Hypericum humifusum v ČR
Mapa č. 4 Výskyt Hypericum hirsutum v ČR
40
Mapa č. 5 Výskyt Hypericum montanum v ČR
Mapa č. 6 Výskyt Hypericum tetrapterum v ČR
41
Mapa č. 7 Výskyt Hypericum elegans v ČR
Mapa č. 8 Výskyt Hypericum pulchrum v ČR
42
