MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ. Provozně ekonomická fakulta BAKALÁŘSKÁ PRÁCE. Použití etických kodexů v praxi

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ Provozně ekonomická fakulta

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Použití etických kodexů v praxi

Brno 2007

Josef Šarata

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci „Použití etických kodexů v praxi“ vypracoval samostatně, s použitím literatury uvedené v seznamu.

Poděkování Děkuji vedoucímu mé bakalářské práce, panu PhDr. Ivu Rolnému, Ph.D, za ochotu a pomoc při jejím zpracování.

ABSTRAKT Cílem mé bakalářské práce je poukázat na význam etických kodexů a na jejich možné využití v podnikové praxi. Konkrétněji jsem se zaměřil na etické kodexy dvou významných mezinárodních firem působících na českém trhu a detailně jsem je rozebral. Úvod je zaměřen na podnikatelskou etiku obecně, na její historii a význam. První kapitola se zabývá klíčovými etickými hodnotami, jejich významem, funkcemi a obecnými požadavky na ně. Druhá kapitola obsahuje význam etických kodexů a způsoby, jakými mohou být nápomocny podnikovému vedení v praxi. Třetí kapitola je věnována jednotlivým typům etických kodexů a z nich jsem se nejvíce zaměřil na kodexy podnikové. Čtvrtá kapitola se zabývá tvorbou etických kodexů, zásadami jejich výstavby a prací s nimi. V poslední, čili páté kapitole, jsou uvedeny, rozebrány a srovnány etické kodexy dvou mezinárodních společností působících také u nás, a to AHOLD Czech Republic, a.s. a Tesco Stores ČR, a.s. V naprostém závěru je pak celá práce shrnuta.

THE ABSTRACT My bachelor’s theses objective is to point out the ethics codes sense and possible usage of ethics codes in corporate practice. I’ve focused on ethics codes of two significant international corporations acting on the Czech market more concretely and analysed them in detail. The introduction is focused on entrepreneurial ethics generally, it’s history and sense. The first chapter is engaged in key ethics value, their sense, functions and common demands on them. The second chapter contains the sense of ethics codes and ways of how they can be conductive to business management in practice. The third chapter is attended to particular types of ethics codes, from which I’ve most focused on enterprise ones. The fourth chapter deals with ethics codes creation, their construction principles and working with them. In the last, so fifth chapter, ethics codes of two international corporations acting on our market, namely AHOLD Czech Republic Inc. and Tesco Stores Czech Republic Inc. are stated, analysed and compared. In the very end, all the bachelor’s theses is summed up.

CÍL A METODIKA ..........................................................................................................5 ÚVOD ...............................................................................................................................6 1.

KLÍČOVÉ ETICKÉ HODNOTY .............................................................................9

2.

VÝZNAM ETICKÉHO KODEXU ........................................................................12

3.

TYPY ETICKÝCH KODEXŮ ...............................................................................16 3.1.

Profesní kodexy...............................................................................................16

3.2.

Odvětvové kodexy ..........................................................................................18

3.3.

Podnikové kodexy...........................................................................................18

4.

TVORBA ETICKÉHO KODEXU .........................................................................22

5.

VLASTNÍ PRÁCE..................................................................................................26 5.1.

AHOLD Czech Republic, a.s. .........................................................................28

5.1.1.

Etický kodex společnosti AHOLD Czech Republic, a.s.........................29

5.1.2.

Zhodnocení etického kodexu společnosti Ahold ....................................31

5.1.3.

Linka Fair play ........................................................................................34

5.2.

Tesco Stores ČR, a.s. ......................................................................................35

5.2.1.

Etický kodex Tesco Stores ČR, a.s. ........................................................36

5.2.2.

Zhodnocení etického kodexu společnosti Tesco.....................................38

5.3.

Komparace etických kodexů ...........................................................................40

ZÁVĚR ...........................................................................................................................43 LITERATURA................................................................................................................45

4

CÍL A METODIKA Cílem mé práce je poukázat na význam etických kodexů a podnikatelské etiky jako takové, na možné využití etických kodexů v podnikové praxi a na situaci České Republiky v této oblasti. Ve své práci jsem se nejdříve zaměřil na teorii týkající se typologie, výstavby, obsahu a možného významu etických kodexů. V této části jsem vycházel z dostupné literatury, která je uvedena v seznamu na konci mé práce. Na základě těchto východisek jsem pak přistoupil k vlastní práci, v níž uvádím a blíže rozebírám etické kodexy dvou mezinárodních firem působících na českém trhu. Vybral jsem dvě společnosti provozující sítě maloobchodních prodejen. Jedná se o společnost AHOLD Czech Republic, a.s. a Tesco Stores ČR, a.s. Jejich etické kodexy jsem analyzoval jak z hlediska dodržení zásad výstavby, tak z hlediska obsahového, zhodnotil jsem je a vzájemně srovnal. Při několika návštěvách obou společností jsem se dotazováním snažil zjistit povědomí zaměstnanců o etických kodexech jejich zaměstnavatele. Na základě výsledků tohoto šetření mezi zaměstnanci a vzájemné komparace etických kodexů jsem se snažil postihnout efektivitu práce s kodexem, různost přístupů při jejich tvorbě a vyvodit konečné závěry.

5

ÚVOD Řecký původ slova etika nám prozrazuje úzkou svázanost tohoto pojmu s dějinami naší kultury a civilizace. Latinský ekvivalent, morálka, je více zakořeněn v lidské prapaměti a pociťujeme i bez znalosti latiny zakotvenost tohoto pojmu v lidském životě.1 Podnikání je omezeno nejen ekonomickými možnostmi, ale i morálními limity. Etickými a morálními aspekty v oblasti ekonomiky se zabývá mladý interdisciplinární předmět „Podnikatelská etika“. K jeho vzniku vedla dravost tržní ekonomiky a vznik celé řady sociálních problémů. Etika je základem dlouhodobě úspěšného podnikání. Je prospěšná nejen podniku, ale i celé společnosti. Podniky si díky dodržování etických zásad vytvářejí jistá nehmotná aktiva a mohou získat velkou výhodu na trhu v podobě dobrého jména – tzv. goodwillu. Zároveň etika snižuje náklady a zefektivňuje komunikaci. Právě etické kodexy jsou souborem etických norem, práv a povinností, které jsou kladeny na osoby pohybující se v určité skupině. Může se jednat o celou profesi nebo o jednotlivý podnik. Přijetím etického kodexu dává firma, instituce nebo kdokoliv jiný najevo svému okolí, že etika je součástí jeho činnosti. Již Adam Smith zdůrazňoval, že každé tržní hospodářství je schopno fungovat pouze na základě všeobecně platných a uznávaných morálních představ, jako je důvěra, platební morálka, úcta a respekt k partnerům, což tvořilo protiváhu jeho teorii o neviditelné ruce trhu.2 Kodexem obecně rozumíme systematicky zpracovaný soubor norem a předpisů, které vymezují a upravují vztahy mezi členy určité komunity. Etické kodexy mají zásadní a univerzalistický charakter. Vymezují obecný požadavek na mravnost člověka. Za jakýsi historický etický kodex může být považována např. Hippokratova přísaha nebo Desatero božích přikázání. Těžko je můžeme srovnávat s dnešními etickými kodexy, ale jejich účel a význam je podobný. Mají pozitivně působit na lidi, nutí je přemýšlet o svých činech a udržují jejich chování v mezích etiky. V průběhu dějin se tedy konkretizovaly etické zásady různých

1

DUKA, D.: Manažerská etika III: inspirace pro 21. století. Economia, a.s., Uhříněves 2002. s. 29. 2 ROLNÝ, I.: Etika v podnikové strategii. Brno International Business School, Brno 2005. s. 7.

6

profesí a během 20. století se začaly objevovat i první vlastní etické kodexy u jednotlivých podniků. Koncem 40. let zformuloval Robert Wood Johnson etický kodex podniku nazvaný „Naše krédo“, který firma Johnson & Johnson používá dodnes. Vymezil v něm odpovědnost podniku vůči spotřebitelům, spolupracovníkům, veřejnosti a akcionářům. Dále stanovil klíčové etické hodnoty podniku, které jsou nejobecnějším a základním morálním rámcem pro činnost firmy. Klíčové etické hodnoty jsou pro řešení nejrůznějších problémů a dilemat etického charakteru příliš obecné. Etický kodex poskytuje detailnější rozpracování, konkretizaci morálních zásad a jejich použití v podnikové praxi.3 Dobře sestavený kodex může vedení podniku a podnikovému managementu pomoci při řešení nejrůznějších problémů. Člověk přisuzuje svým činům i jednání svého okolí mravní hodnotu. Předpokládáme, že lidé jsou obecně schopni rozeznávat mezi dobrem a zlem, a proto každý chápe, že je nutné konat dobro a ne zlo. Zároveň předpokládáme, že člověk je rozumná bytost, která své mravně relevantní jednání koná dobrovolně, jako své svobodné rozhodnutí a dokáže rozumně zdůvodnit, proč tak jedná, čímž dotvrzuje odpovědnost za své činy. To vše poukazuje na existenci všeobecného mravního povědomí lidstva, od nějž se odvíjí všechny mravní normy, pravidla, konvence a kodexy. Prakticky ve všech známých kulturách je rozšířeno tzv. „zlaté pravidlo“, které říká: „Co sám nechceš, nečiň jinému.“ Toto pravidlo vypovídá o rovnocennosti zájmů a potřeb ostatních vůči našim vlastním. Mravní požadavky nevztahujeme pouze k lidem, ale i k organizačním strukturám, institucím a společnosti jako takové. Důvodů, proč by se podnik měl chovat eticky, je několik: 1. Je to v zájmu podniku – etické chování přináší podniku dobré jméno, znamená úsporu nákladů spojených s řešením konfliktů, vytváří dobré pracovní vztahy uvnitř podniku, pozitivně ovlivňuje zpětné chování ostatních subjektů vůči podniku.

3

ROLNÝ, I.: Etika v podnikové strategii. Brno International Business School, Brno 2005. s. 71.

7

2. Mravnost je obecným zájmem celé společnosti – morální společnost je méně nákladná, protože snižuje společenské výdaje na donucovací aparát (policie, justice, vězeňství). 3. Každý podnikatelský subjekt očekává etické chování ostatních účastníků ekonomických aktivit – toto očekávání je výchozím principem jakékoli legální podnikatelské činnosti a dává jí vlastně smysl. 4. Obecně je považováno za amorální jednostranně odstoupit od vzájemných dohod a očekávat, že ostatní je budou dodržovat – musíme garantovat takové chování, jaké sami vyžadujeme od ostatních. 5. Je společensky mravně neúnosné se proklamativně přihlásit k dodržování etických pravidel a skrytě je porušovat – soulad slov a činů vnímá společnost velmi citlivě. 6. Jakékoliv porušování morálních pravidel podnikatelskými subjekty destruuje prostředí nezbytné pro podnikání – nedodržováním fair play velkým počtem ekonomických subjektů ztrácí podnikatelské prostředí pravidla a tím i svoji kvalitu.

Tyto výše uvedené důvody vyplývají ze zmíněného všeobecného mravního povědomí lidstva a jsou tedy pouhým očekáváním, od nějž se realita může za různých okolností lišit.

8

1.

KLÍČOVÉ ETICKÉ HODNOTY Stanovení klíčových etických hodnot je pro podnik velmi důležité. Aby plnily

svou funkci, musí se stát součástí podnikové kultury a strategie. Podniky s dlouholetou tradicí mají tu výhodu, že v průběhu jejich existence se podniková kultura rozvíjela a tím došlo i k vymezení klíčových etický hodnot. Ty by měly jednoznačně

definovat

priority

podniku

a

postoje

vůči

zákazníkům,

zaměstnancům, obchodním partnerům, konkurenci, akcionářům a širší veřejnosti. Nově vzniklé podniky, pokud se snaží ke své budoucnosti přistupovat koncepčně a vytvořit si globální strategii svého rozvoje, by v žádném případě neměly jejich tvorbu opomenout. Nezbytně nutné je, aby klíčové etické hodnoty byly zcela veřejné. Dá se totiž říct, že vytváří image firmy v oblasti mravnosti. Stanovení klíčových etických hodnot plní tři základní obecné funkce, které jsou pro podnik velmi důležité: 1. Definiční funkci •

v morální rovině deklarují „kdo jsme a oč usilujeme“

•

vymezují hodnotovou orientaci firmy a tím i celospolečenský přínos své činnosti

•

pomáhají v orientaci účastníkům trhu a zaměstnancům

2. Strategickou funkci •

předznamenávají obecně způsob realizace svých podnikatelských záměrů na trhu

•

ovlivňují společenské mínění o firmě a tím i do jisté míry preferenci zákazníků, investorů atd.

•

slouží

jako

nástroj

k ovlivňování

morálního

klimatu

vnitropodnikových vztahů

3. Kontrolní funkci •

poskytují vedení podniku, podnikovému managementu i řadovým pracovníkům jasné obecné vodítko pro posuzování své vlastní činnosti

9

•

umožňují veřejnosti hodnotit z mravního hlediska konkrétní aktivity a chování podniku na trhu4

Klíčové etické hodnoty podniku vymezují jeho aktivitám mravní charakter. Stávají se deklarovaným morálním závazkem. Veškeré výstupy jsou pak veřejností i zaměstnanci posuzovány vzhledem k těmto závazkům. Stanovené klíčové etické hodnoty by měly splňovat následující požadavky: 1. Nadčasovost Mělo by se jednat o obecné hodnoty, nejlépe všelidského charakteru, které budou akceptovatelné i v budoucnu. Vzhledem k současnému trendu integrace trhu by neměly vycházet pouze ze specifických nacionálních a politických hodnot. Takové hodnoty totiž můžou být nestálé a mohou se lišit např. mezi jednotlivými národnostmi nebo i mezi generacemi. Starší etické normy bývají často nahrazovány novými, lépe reflektujícími momentální společenské potřeby, zájmy a smýšlení.

2. Přiměřenost Hodnoty by měly vycházet z charakteru produkce a z možností a schopností podniku. Tedy měly by být reálné. Každá hodnota má svoji přiměřenou hranici, která pokud je překročena, tak ji spíše znehodnocuje.

3. Garance Vzhledem k tomu, že deklarovanými etickými hodnotami se každá firma hlásí k jejich naplňování a dodržování, je požadavek garance zcela automatický. Pokud by tyto hodnoty byly pouhými nenaplňovanými slovy, ztrácely by naprosto svůj význam a spíše by jméno společnosti poškozovaly.

Nebývá výjimkou, že se některá z klíčových etických hodnot stane verbální součástí firemního loga (např. Allianz – záruka bezpečí, Tchibo – dát to nejlepší).

4

ROLNÝ, I., LACINA, L.: Globalizace – etika – ekonomika. Jan Piszkiewicz, Věrovany 2004. s. 149.

10

Tato hodnota je pak využívána v reklamě a stává se nedílnou součástí image firmy. Měla by být jasná, srozumitelná a pokud možno také stručná.5 Při stanovení klíčových etických hodnot podniku by mělo vedení postupovat opravdu obezřetně a zodpovědně. Snaha některých firem vydávat nižší hodnoty za vyšší za účelem zvýšení odbytu výrobků působí v celospolečenském měřítku neeticky. Projevuje se to zejména v reklamě, kdy nový typ vozu je ztotožňován s vyšší dimenzí života, čokoládová tyčinka vydávaná za zdroj inspirace a tvůrčího myšlení, cigareta určité značky je prezentována jako výraz moderního životního stylu atd. Tyto morálně nepřípustné hodnotové záměny sice mohou mít jistý komerční úspěch, ale ve své podstatě jsou pouze klamáním veřejnosti a seriózní podnik by se takových praktik měl ve vlastním zájmu vyvarovat. V repertoáru firmy by neměly chybět tzv. alternativní klíčové etické hodnoty, které jsou orientovány na co nejširší spektrum subjektů prostředí vázaného na výstupy podniku. Všechny tyto výstupy je nutné poměřovat a testovat, aby bylo dosaženo souladu mezi deklarovanými hodnotami, chováním podniku a obecnými zájmy široké veřejnosti.6

5

ROLNÝ, I., LACINA, L.: Globalizace – etika – ekonomika. Jan Piszkiewicz, Věrovany 2004. s. 150. 6 ROLNÝ, I.: Etika v podnikové strategii. Brno International Business School, Brno 2005. s. 69.

11

2.

VÝZNAM ETICKÉHO KODEXU Ve všech oblastech života se člověk setkává s nejrůznějšími etickými

konflikty – tzn. etickými problémy a dilematy. Ne jinak je tomu i v oblasti ekonomiky. Pokud mají některé z těchto problémů dlouhodobější charakter, mohou mít i vliv na chod celé firmy a potažmo ohrožovat i její existenci. Jedná se např. o tyto problémy: •

nečestné chování v hospodářské soutěži

•

klamání zákazníků (např. klamavá reklama)

•

nabízení a přijímání úplatků a darů

•

nečestné chování nadřízených k podřízeným

•

poškozování konkurence rozšiřováním nepravdivých informací

•

produkce výrobků poškozujících zdraví člověka

•

nečinnost při zjištění nelegálních praktik

•

záměrné zkreslování zveřejňovaných údajů

•

produkce výrobků poškozujících životní prostředí

•

absence nestrannosti při přijímání a propouštění zaměstnanců (s ohledem na rasu, náboženství, pohlaví apod.)

•

promíjení a upřednostňování díky osobním vazbám a sympatiím

Je nutné rozlišovat mezi výše zmíněnými pojmy etický problém a etické dilema. Oba je můžeme souhrnně označit jako etický konflikt. Dokážeme-li konflikt jednoznačně pojmenovat a týká-li se pouze jednoho účastníka, o kterém se předpokládá, že má možnost svobodného etického rozhodnutí, je tento konflikt etickým problémem. Etickými problémy mohou být např. otázky: Může zaměstnanec přijmout pozornost? Může zaměstnavatel požadovat od zaměstnanců práci navíc bez jejího ohodnocení? apod. Etické problémy tedy mají obecný charakter a nevážou se pouze na konkrétní podnik, profesi či specifickou situaci. Naopak, je-li účastníkem konfliktu vícero subjektů a konečné rozhodnutí bude mít vliv na více lidí, jedná se o etické dilema. Konflikt jako etické dilema je obtížné pojmenovat. Nejedná se zde již o pouhé rozhodnutí „ano – ne“, ale o vícerozměrnou podobu „buď – anebo“ s vědomím alternativy řešení a tím i alternativy dopadů na účastníky. Etickým dilematem může být např.

12

rozhodování se, zda uvést na trh nový výrobek, o nějž bude velký zájem, i přes jeho negativní účinky na životní prostředí. Vyvstává otázka, co upřednostnit. Zisk firmy a uspokojení velkého počtu spotřebitelů nebo obecný zájem společnosti ve vztahu k přírodě? Etické kodexy pomáhají tyto konflikty řešit a předcházet jim. Ulehčují pozici zaměstnanci, který se není schopen v konkrétní situaci rozhodnout, co je či není správné. Neměly by výkon funkce ztěžovat, ale pomáhat při rozhodování v nejasných či sporných situacích. V zásadě by každý etický kodex měl regulovat chování jednotlivce či skupiny v souladu s etickými normami. Lidé se naučí hodnotit veškerou svou činnost právě podle etických norem v kodexu obsažených. Firmy prostřednictvím etických kodexů zahrnují etiku do své činnosti a deklarují svá stanoviska k morálním problémům v podnikání. Etický kodex v ekonomické sféře také ohraničuje zisk. Nedovoluje totiž dosahování stále většího a většího zisku za jakoukoliv cenu. Ten z ryze ekonomického hlediska, jako účetní položka, žádný etický smysl neobsahuje. Díky kodexům je činnost podniku hodnocena i z etického hlediska a zisk tak získává svou etickou dimenzi. Nelze sledovat pouze jeho kvantifikaci, ale i prostředky, jimiž jej bylo dosaženo, a účel, na který bude využit.7

Z hlediska vedení podniku může etický kodex pomoci: •

eliminovat nežádoucí praktiky, které způsobují pokles přízně zákazníků, investorů, zaměstnanců a veřejnosti a které časem mohou vést k dlouhodobým ekonomickým ztrátám

•

objasnit politiku firmy v morálně problematických situacích (jako např. přijímání pozorností od jiných subjektů na trhu, zacházení s důvěrnými informacemi)

•

výrazně zjednodušit zavádění inovací, pomoci při restrukturalizaci, hledání nových partnerů atd.

•

posílit vnitropodnikovou disciplínu, určit jasná pravidla, snížit potřebu donucovacích a restriktivních opatření

•

zamezit

nadřízeným

zneužívat

svého

postavení

vůči

ostatním

zaměstnancům podniku 7

ROLNÝ, I., LACINA, L.: Globalizace – etika – ekonomika. Jan Piszkiewicz, Věrovany 2004. s. 59.

13

•

být vodítkem pro všechny řídící články podniku při rozhodování

•

pozitivně motivovat všechny zaměstnance posílením jejich vědomí, že pracují v etickém prostředí s jasnými pravidly, která platí pro každého bez výjimky8

Z hlediska podnikového managementu etický kodex pomáhá: •

řešit morální problémy a dilemata, které se vyskytují v práci podnikových manažerů

•

čelit neetickým požadavkům zákazníků, dodavatelů, ale i nadřízených či podřízených

•

obhajovat svá rozhodnutí jak uvnitř, tak vně podniku

•

zjednodušit vnitropodnikovou komunikaci

•

zdůvodnit návrhy na disciplinární opatření při porušování etických zásad ze strany zaměstnanců

•

urychlit identifikaci problémových praktik a odhalení případných podvodů9

Podobné etickým normám jsou právní normy, neboli zákony. Za nedodržení zákonů následuje oficiální trest, udělený státními orgány. Etické kodexy ve své podstatě na zákony navazují. Jejich porušení však není postižitelné soudně, ale pouze ze strany jednotlivců a skupin, které tyto kodexy přijímají. Veřejnost sama tak může odsoudit některé špatné činy, které by byly jen těžce postižitelné zákonem. Právo obsahuje nedostatky, které lze právě integrací etiky do podnikové strategie překonat. Jedná se o tyto čtyři nedostatky: 1. Časové zpoždění – zákony a novely reagují na realitu se zpožděním (objevují se nové výrobky, nové technologie a s nimi nové problémy, které nelze podle stávajících zákonů řešit).

2. Problém abstrakce – často se můžeme setkat s takovou formulací, která umožňuje několikerý výklad. Mnohé právní pojmy mají velmi obecný

8 9

ROLNÝ, I.: Etika v podnikové strategii. Brno International Business School, Brno 2005. s. 72. ROLNÝ, I.: Etika v podnikové strategii. Brno International Business School, Brno 2005. s. 73.

14

a tím i neurčitý charakter, a proto jsou jimi některé etické problémy jen velmi těžce postižitelné.

3. Deficit výkonu – tzn. právo nemůže být přítomno vždy a všude a řada situací je zákonem jen velmi těžce postižitelná. Postižení a sankcionování naprosto všech přestupků vůči zákonu je při současné šíři a dynamice podnikatelských aktivit nemožné.

4. Nejasnost adresáta – vychází z obecnosti zákona, který jmenovitě neurčuje, kdo je vinný a právně zodpovědný. Organizační struktury podniků se stále zdokonalují, rozvíjí se dělba práce a s ní i dělba odpovědnosti. Může tak dojít k tzv. „organizované neodpovědnosti“, kdy jednotliví zaměstnanci nejsou za konečná, eticky relevantní rozhodnutí, zodpovědní.10

Etické kodexy tedy mohou v nejrůznějších situacích na právo vhodně navázat nebo jej nahradit. V podnikové praxi může totiž být odkaz na zákon nejen problematický, ale často i nemožný. Nelze opomenout ani fakt, že jen málokterý zaměstnanec má dobrý přehled o právních normách a ustanoveních.

10

ROLNÝ, I.: Etika v podnikové strategii. Brno International Business School, Brno 2005. s. 78.

15

3.

TYPY ETICKÝCH KODEXŮ Podle obsahu dělíme etické kodexy do tří skupin: 1. aspirační kodex – vyjadřuje ideály, ke kterým má být v praxi směřováno 2. výchovný kodex – obsahuje přesné pokyny s přesnou interpretací 3. regulační kodex – obsahuje podrobně rozpracované morální požadavky

Podle subjektu (instituce), pro který je etický kodex určený, rozlišujeme: 1. profesní kodexy 2. odvětvové kodexy 3. podnikové kodexy

3.1. Profesní kodexy Svůj etický kodex má dnes prakticky každá profese (za jeden z nejstarších profesních kodexů je považována Hippokratova přísaha). Často jsou schváleny řídicími institucemi a odtud dále prosazovány na nižší úrovně. Tyto kodexy mají řídit odborné aktivity všech členů dané profese. Na rozdíl od podnikových kodexů nejsou zaměřeny dovnitř organizace. Jejich podstatou je řízení profese, nikoliv konkrétní organizace. Definice profese není zcela jasná. Profese jsou např. právník, lékař, učitel, architekt apod. Nalezneme jich nespočet a kromě klasických se objevují stále nové a nové. Každá by měla splňovat tři základní znaky: 1. Rozsáhlá příprava na výkon praxe 2. V přípravě je obsažen významnou měrou intelektuální komponent 3. Hraje důležitou roli ve společenském životě 4. Pro vykonávání praxe je nezbytně nutný certifikát či licence (většinou jsou udělovány státem) 5. Členové se organizují do profesních spolků nebo sdružení 6. Jedinečnost při výkonu povolání

16

Za jeden z charakteristických znaků je často považována také existence etického kodexu. Ten však není zárukou, že se jedná o profesi v pravém slova smyslu, která by odpovídala výše uvedeným znakům Každá profese má svá specifika a ta se pak odrážejí v jednotlivých profesních kodexech. Profesní kodexy usměrňují vztah mezi společností a profesí. Jsou tedy prospěšné oběma stranám. Mají být určitou zárukou, že zákazník nebude klamán a že nebude zneužíváno jeho nevědomosti v odborné problematice. Na druhou stranu vytváří příznivé podmínky pro lepší odbyt a důvěru. Chrání ty, kteří využívají služeb profese, a zároveň si daná profese získává pověst zodpovědnosti.

Každý profesní etický kodex by měl splňovat následující požadavky: •

měl by mít regulační charakter

•

měl by ochraňovat veřejné zájmy a zájmy profese

•

neměl by být samoúčelný (v případě, že si některé profesní zájmy odporují se zájmy společnosti, je třeba hledat kompromis)

•

kodex by měl být poctivý, upřímný a měl by odrážet specifika dané profese

•

musí být kontrolovatelný a sankcionovatelný

Pokud má plnit svou funkci, musí být akceptovatelný, srozumitelný a jednoznačně vnímaný. Problémem je, pokud profese vnímá dodržování svého etického kodexu jako nevýhodu. To se může stát, pokud na ni společnost klade vysoké etické požadavky a přitom sama nevytváří podmínky odpovídající těmto požadavkům. U nás se to může týkat např. lékařů. Požadavky, které jsou na ně kladeny, neodpovídají jejich materiálnímu ani morálnímu ohodnocení. Pak se nabízejí otázky jako: Je etické požadovat od lékařů, aby vykonávali svou práci jen z morální povinnosti? Je správné rozdílné hodnocení porušení etických požadavků u různých profesí? Nepochybně je rozdíl v tom, zda udělá chybu lékař nebo prodavač, a je na ni také jinak pohlíženo.

17

3.2. Odvětvové kodexy Tyto etické kodexy platí pro jednotlivá hospodářská a průmyslová odvětví nebo odvětví lidské činnosti. Účelem tohoto typu etických kodexů je stanovení etických pravidel a zásad, které mají být dodržovány mezi konkurenty v určitém odvětví. Jejich dodržování všemi konkurenty je základem vzniku dobrého povědomí o daném odvětví, z čehož mohou těžit všichni zúčastnění. Právě image je dnes poměrně důležitá, a to především proto, že jednotlivá odvětví si mohou vzájemně konkurovat. Podniky, které se snaží prostřednictvím porušování kodexu dosáhnout výhody na trhu, škodí nejen konkurenci, ale v dlouhodobějším horizontu i konkrétnímu odvětví a potažmo celému hospodářskému systému, tudíž i sobě. Pro zajištění dodržování odvětvového kodexu musí být stanoveny sankce za jeho případné porušení. Ty musí být dostatečně vysoké, aby se neetické chování vůči ostatním nevyplácelo a firma, která se jej dopustila, z něj neměla profit, ale škodu.

3.3. Podnikové kodexy Podnikové etické kodexy se v průběhu 20. století stávají běžnou součástí podnikové kultury, a to zejména v USA. V současnosti využívá vlastní etický kodex asi 60 % amerických firem (ne všechny jsou však skutečnými etickými kodexy). Výzkumy prokázaly pozitivní vliv systematické práce s etickým kodexem na chod podniku. Jejich rozvoj je způsoben především stále větším tlakem na společnosti ze strany trhu. Firmy musí často čelit neetickému chování ze strany konkurence, politických a jiných organizací, obchodních partnerů a ostatních subjektů a samy se musí neetickým praktikám vyhýbat. Bohatství bývá často dosaženo nepoctivě. Jsme svědky častých afér, podplácení, korupce, nečistých machinací atd. Zdaleka ne vše, co je nemorální, je i nelegální. Hranice mezi morálkou a zákony jsou poměrně dosti vzdálené. I to je důvodem vzniku etických kodexů.

18

Lidé sami mohou odsoudit neetické chování firem nezájmem o jejich výrobky a služby. V České republice nejsou etické kodexy zcela běžné. Zvláště s podnikovými kodexy se setkáváme spíš výjimečně. U nás je používají spíše velké mezinárodní společnosti působící na našem trhu, ale u ryze českých firem je můžeme zaznamenat jen v ojedinělých případech. Více než jako nástroj pro usnadnění práce podnikového managementu jsou etické kodexy považovány za zbytečný luxus. Podnikové etické kodexy, na rozdíl od profesních etických kodexů, jsou více směrovány dovnitř konkrétní organizace. Naopak profesní etické kodexy jsou více spojeny s těmi, kdo využívají služeb dané profese. Zjednodušeně řečeno, podstatou podnikových kodexů je řízení organizace, nikoliv profese. Vzhledem k neopakovatelnosti a jedinečnosti každého podniku záleží především na vedení, jaký etický kodex si sestaví. Mělo by však vycházet z konkrétní situace podniku a ze stanovených klíčových hodnot. Etický kodex by měl být veřejně přístupný. Proto je důležité, jak bude formulován. Jednotlivé body by měly být formulovány pozitivně. Negativní formulace můžou působit jako omezování. Zároveň by ale kodex měl obsahovat sankce, aby si každý uvědomoval, co jej čeká za jeho porušení. Obsah jednotlivých podnikových etických kodexů může být podstatně rozdílný. Záleží na prioritách podniku, na charakteru výroby, velikosti atd. Každý etický kodex by však měl být realistický, jednoznačný a srozumitelný, kontrolovatelný a sankcionovatelný. Podnikový etický kodex by měl v praxi plnit čtyři základní obecné funkce. Měl by být doktrínou (zmocňujícím dokumentem), zdrojem hodnocení vlastní činnosti zaměstnanci a veřejností, nástrojem k odstranění neetického chování a podporou podnikové kultury a socializačního procesu.11 Nelze počítat s tím, že zveřejněním kodexu se zaměstnanci podniku dostanou na vyšší mravní úroveň či nabudou vyšší odpovědnosti. Ale díky kodexu si budou morální nároky lépe uvědomovat. Je nutné, aby kodex nebyl zaměstnanci vnímán jako omezování osobní svobody, ale jako racionální a odůvodněné hranice etického chování.

11

ROLNÝ, I.: Etika v podnikové strategii. Brno International Business School, Brno 2005. s. 74.

19

Když se zamýšlíme nad svým chováním v podnikání, musíme se na ně podívat z mnoha úhlů. Musíme nahlížet na své chování očima svých klientů, svých obchodních partnerů, svých zaměstnanců, obce, v jejíž blízkosti se firma nachází, i státu. Zákazníci chtějí mít kvalitní produkt, který je spolehlivě dodaný za přiměřenou cenu. Jestliže je nějaká firma schopna dodržovat tento jednoduchý předpis, dosáhla už základní úrovně etiky, která jí může zajistit dlouhodobé vztahy a prosperitu. To bude zvlášť důležité s růstem konkurence na českém trhu v souvislosti s členstvím v Evropské unii. Obchodní partneři chtějí vědět, že své možnosti a úmysly říká firma poctivě. Při jednáních to znamená, že nebude svého partnera klamat nebo mu slibovat něco, o čem ví, že to nemůže splnit. Znamená to dodržování ducha i litery dohody nebo smlouvy. Kromě toho to znamená, že i rozhodnutí, kdo by měl být obchodním partnerem dané společnosti, budou profesionální, nikoli osobní. Řada nedořešených politických skandálů a neschopnost stanovit účinné právní předpisy pro politiky povzbudily společnosti k neetickému jednání a vytvořily klima, ve kterém každé větší rozhodnutí vlády je kontroverzní. Podniky musí pomáhat při vytváření transparentnějšího a etičtějšího vztahu mezi státem a společnostmi tím, že budou dodržovat platné právní předpisy, budou požadovat spravedlivé a rovné zacházení, budou se chovat profesionálně a nebudou v podnikatelské činnosti využívat nepatřičné osobní vztahy. Trvalý úspěch podnikání je založen především na kvalitě lidí, které společnost zaměstnává. Chce-li firma dosáhnout toho, aby pro ni pracovali dobří lidé, musí zajistit, že u ní budou chtít pracovat. Vyžaduje to vytvoření takové struktury managementu, v níž se se všemi zaměstnanci zachází poctivě a s náležitou vážností. Znamená to i ohled na zdraví zaměstnanců, zájem o jejich budoucnost a také zabezpečení, že jejich tvrdá práce pro firmu nebude uloupena tunelováním nebo podobnými kriminálními aktivitami. Konečně každá společnost rozhodně musí sehrát svou úlohu také ve své obci. Měla by prokázat svůj zájem o školství, zdravotnictví, kulturu a životní prostředí tohoto místa nebo míst, kde působí. Její prvořadou úlohou je přestát těžkosti a rozvíjet se, a tak vytvořit více pracovních příležitostí a lepší životní úroveň. Přesto však nemůže být slepá ke svým dalším povinnostem. 20

Okruh zodpovědností, které musí společnost nést, je velký. Důležité je, aby firmy v České republice dávaly dobrý příklad chování ve společnosti, aby nepřispívaly ke skandálům, které naplňují denní zpravodajství, a aby se ujaly etického vedení, které Česká republika potřebuje, aby se stala kulturně i ekonomicky přední zemí světa, tak jak odpovídá jejím možnostem.12 Je dobré, aby se na tvorbě podnikového etického kodexu podíleli zaměstnanci. Takový kodex je pak lépe přijímán a chápán. Naopak kodex, který je před zaměstnance předložen jako hotová věc, může být zaměstnanci odmítnut s nepochopením. Lidé je mohou brát jako pouhý soubor zákazů a příkazů a nechápou morální stránku nebo si nedokážou představit, o jakou konkrétní situaci by se mohlo jednat. Především by zaměstnanci měli být obeznámeni s principy, z nichž kodex vychází. Jedná se o: •

princip spravedlnosti

•

princip čestnosti

•

princip respektování základních lidských práv

•

princip zodpovědnosti

•

princip nepoškozování ostatních

Existence etického kodexu ještě nemusí znamenat, že se jím firma skutečně řídí. Při správném použití však má nesporné výhody. Nutí zaměstnance přemýšlet o svých rozhodnutích z morálního hlediska a zvyšuje objektivitu při rozhodování. Zaměstnanec se na něj může odvolat v případě, že se od něj požaduje něco, co je v rozporu s etickým kodexem. Zvyšuje loajalitu zaměstnanců vůči firmě a hrdost, že jsou její součástí. Firma pak snadněji získává nové kvalifikované pracovníky. Etický kodex také upozorňuje veřejnost na to, že firma vyžaduje morální chování od všech svých zaměstnanců, na všech stupních, a toto chování také kontroluje. Nejen veřejnost, ale i management pak může hodnotit veškerou činnost podniku a porovnávat, zda je v souladu s etickým kodexem.

12

STACEY, W.: Manažerská etika: inspirace pro 21.století. Nucleus HK, Hradec Králové 2000. s. 141-142.

21

4.

TVORBA ETICKÉHO KODEXU Vzhledem ke specifikům, která jsou spojena s každý podnikem, nelze vytvořit

jeden univerzální etický kodex, který by vyhovoval všem firmám. Nedá se ani stanovit jediný postup, který by byl jednoznačným řešením tvorby etického kodexu pro každou firmu. Společnost, která se rozhodne pro tvorbu vlastního etického kodexu, by nejdříve měla provést etický audit. Ten se zaměřuje na posouzení etické úrovně podniku a informuje management o tom, jaká je výchozí situace podniku. Etický audit by v žádném případě neměli provádět vlastní zaměstnanci, ale nezávislá specializovaná firma. Vlastní zaměstnanci by totiž jen stěží posuzovali situaci objektivně. Objektivně by se pak mělo postavit vedení podniku k výsledkům etického auditu, ať už budou jakékoliv. Etický kodex by měl odpovídat cílům podniku a při jeho sestavování by mělo být dodrženo vždy pět základních zásad.

Zásady výstavby etického kodexu: 1. V případě, že chybí detailně propracovaná politika firmy nebo precedentní případy, jako platné vodítko pro rozhodování slouží vždy deklarované hodnoty podniku.

2. Etický kodex musí být vnitřně konzistentní a souviset s posláním, cíli, strategií a politikou podniku. Měl by obsahovat jasně formulované konkrétní priority, závazky a požadavky a srozumitelné vymezení etických rolí.

3. Etický kodex musí být přiměřený. Nesmí být příliš detailní ani příliš obecný. Přiměřenost znamená také vyváženost práv a povinností, požadavků na chování zaměstnanců uvnitř i vně podniku.

4. Etický kodex musí obsahovat mechanismus řešení konfliktů, jeho interpretaci a aplikaci. Ta by měla být jasná a jednoduchá a pro podnik pokud možno nenákladná.

22

5. Etický kodex by měl také poskytovat možnost ustanovení výjimek, a to především pro důvody morálního charakteru (např. snížené požadavky na ženy v těhotenství, tělesně postižené apod.).

Při formulování obsahu by měla být dodržena zásada postupování od obecného ke konkrétnímu. V úvodu by měl být vymezen závazek podniku k etickému chování a hlavní mravní hodnoty, které chce naplňovat. Dále by měly být vymezeny konkrétní mravní závazky vůči jednotlivým subjektům, jako jsou např. zákazníci, zaměstnanci, dodavatelé, konkurenti, akcionáři apod. Neměly by být opomenuty dlouhodobé cíle a zájmy podniku, především ve vztahu ke způsobům jejich realizace. To znamená, že je nutné přesně stanovit zásady jednání řadových pracovníků, managerů a řídících pracovníků. Podle těchto zásad se musí dát vždy posoudit konkrétní chování (formulované zásady by měly mít kriteriální charakter). V závěru etického kodexu by se měl objevit jednoduchý metodický postup pro mravní rozhodování. Tento postup by měl být vodítkem pro zaměstnance při řešení konkrétních etických problémů. Příkladem takového postupu je rychlý etický test firmy Texas Instruments, skládající se ze čtyř otázek a tří zásad: 1. Je zamýšlená činnost legální? 2. Je v souladu s klíčovými etickými hodnotami našeho podniku? 3. Pokud dojde k realizaci, budu mít z toho špatný pocit? 4. Jaké důsledky by mělo zveřejnění dotyčné záležitosti v tisku? 5. Jestli máš jistotu, že je to špatné, nedělej to! 6. Pokud si nejsi jistý, zeptej se! 7. Ptej se tak dlouho, dokud nedostaneš jasnou odpověď!13

Tyto výše uvedené jednoduché otázky a zásady, které nalezneme v etickém kodexu americké firmy Texas Instruments, mají svou logiku vzájemné provázanosti a nepochybně mohou být opravdu účinným metodickým pomocníkem při etickém rozhodování. Podobný, ale mnohem detailněji rozpracovaný postup pro rozhodování obsahuje etický kodex firmy McDonnel Doughlas Corporation. Jeho samostatnou

13

ROLNÝ, I.: Etika v podnikové strategii. Brno International Business School, Brno 2005. s. 75.

23

částí je Listina etického rozhodování, kde je uvedena také tzv. Pětikomorová metoda etického rozhodování, která zahrnuje následující fáze:

1. Analýzu •

Jaké jsou základní informace?

•

Kdo má kompetenci a následnou odpovědnost při rozhodování?

•

Jaké mohou být možné důsledky rozhodnutí?

•

Jaká a čí práva dané rozhodnutí poruší?

•

Jaké by bylo nejlepší rozhodnutí vzhledem k veřejnosti?

2. Hledání řešení •

Jakými způsoby můžeme danou situaci řešit?

•

Chceme-li minimalizovat škody, maximalizovat užitek, respektovat práva ostatních a zachovat se čestně vůči všem stranám – splňují tato kriteria všechny alternativy možných řešení?

3. Výběr nejlepšího řešení •

Jaké budou všechny potenciální důsledky mnou zvoleného řešení?

•

Které z možných řešení splňuje nejvíce kriteria: minimalizace škod, maximalizace užitku, respektování práv ostatních a obecné čestnosti?

•

Je opravdu mnou navrhované řešení etické ke všem zúčastněným stranám?

4. Způsob realizace •

Kdo mně může při rozhodování pomoci?

•

Jak široký okruh lidí bych měl o svém rozhodnutí informovat?

•

Jaká opatření mně zaručí, že moje rozhodnutí přinese očekávaný výsledek?

5. Závěrečné zhodnocení •

Bylo

konečné

rozhodnutí

způsobem?

24

zrealizováno

správným

(etickým)

•

Splnilo opravdu kriteria: maximalizace užitku, minimalizace škod, respektování

práv

ostatních

a

čestného

jednání

se

všemi

zainteresovanými stranami?14

Ve srovnání s rychlým etickým testem společnosti Texas Instruments je Pětikomorová metoda etického rozhodování firmy McDonnel Doughlas Corporation mnohem složitější a detailnější. Umožňuje však hlubší analýzu problému a tím i kvalifikovanější konečné rozhodnutí. Etický kodex by neměl být neměnný, ale měl by se vyvíjet spolu s podnikem (měl by být „živým“ dokumentem). Pozbývá svého významu, pokud s ním podnikový management systematicky nepracuje a pokud nedochází k dodržování jeho zásad. V decentralizovaných podnicích toto závisí především na středním managementu, u centralizovaných podniků spíše na vrcholovém managementu. Ovšem bez aktivního přístupu veškerých řídících pracovníků na všech úrovních se etický kodex stává pouhou „mrtvou“ doktrínou a pozbývá smyslu. Vzhledem k tomu, že se jedná o jeden ze zásadních dokumentů firmy, měl by být veřejně přístupný nejširší veřejnosti, a právě proto je důležitá i jeho dikce. Podnik by měl mít pouze jeden etický kodex, který bude platit pro všechny zaměstnance, tzn. jak pro řadové zaměstnance, tak pro vrcholový management. Je tedy naprosto nepřípustné, aby v jedné firmě existovaly etické kodexy dva. Používání různého metru na pracovníky v různém postavení je totiž samo o sobě nemorální. Naplňování etického kodexu by mělo být systematicky kontrolováno a všem by měly být známy sankce za jeho porušení. Každý zaměstnanec by měl mít možnost upozornit na porušování etického kodexu kterýmkoliv zaměstnancem firmy včetně vrcholového managementu. V žádném případě by se nemělo stát, aby nadřízený trestal podřízeného za to, že upozornil v souladu s kodexem na jeho neetické chování. Etický kodex, který nebude kontrolován, se stává neefektivním a je pouhou snůškou bezcenných slov, která mají pouze oklamat veřejnost.

14

ROLNÝ, I.: Etika v podnikové strategii. Brno International Business School, Brno 2005. s. 75-76.

25

5.

VLASTNÍ PRÁCE V poslední době jsme mohli zaznamenat řadu afér týkajících se velkých

obchodních řetězců. Mám na mysli zejména prodej zkažených, prošlých a různě upravovaných potravin, zdravotně závadných a jinak nebezpečných výrobků. Většina známých velkých obchodních řetězců má své vlastní etické kodexy. Někdy se zdá, že spíše než o dokument, který by měl podpořit etické chování dané organizace, se jedná o pouhý reklamní tah a zadostiučinění vůči společnosti. V supermarketech a hypermarketech se denně prodávají obrovská kvanta nejrůznějších druhů zboží. Pokud se managementu nepodaří dostatečně odhadnout poptávku po některých druzích potravin, které brzy podléhají zkáze, vznikají těmto obchodům ztráty. Pracovníci zodpovědní za špatné rozvržení objednávek se pak snaží zakrýt vlastní chybu a nadbytečného zboží se zbavit i za cenu klamání a poškozování zákazníků. A to tak, že na výrobcích, u nichž není člověk při běžném kontaktu schopen poznat znehodnocení, přerazí minimální dobu trvanlivosti. Potraviny, u kterých je zkáza patrná, se různě upravují. Například maso a sýry se omývají octem, případně se okrajují, aby se zbavily plísně nebo se dále zpracují. Společnost tak riskuje nejen finanční postih, ale také ztrátu dobré pověsti a v neposlední řadě i zdraví svých zákazníků. Je otázkou, do jaké míry je za to zodpovědný podnik jako celek. Záleží na tom, je-li toto jednání požadováno shora nebo zda se jedná o iniciativu jednoho či několika lidí, kteří zakrývají své vlastní chyby. Je mnohem horší, pokud takové praktiky jsou požadovány z vyšších pozic. Pokud se chovají neeticky pracovníci na vysokých pozicích, lze pak jen velmi těžko vyžadovat etické chování od řadových zaměstnanců. Management by přece měl jít všem ostatním pracovníkům příkladem. V dnešní obrovské konkurenci se snaží každý přilákat co největší počet zákazníků. Některé obchodní řetězce sází více na kvalitu, jiné spíše na cenu. Snadno se pak může stát, že se na trhu objeví zboží s nízkou cenou, ale také s nízkou kvalitou. Zákazník si uvědomuje, že s cenou obvykle roste i kvalita a naopak. To samozřejmě nemusí platit vždy. Spotřebitel však často objektivně posoudit kvalitu nemůže. Na její posouzení je většinou třeba odborných znalostí a techniky. Nejen potraviny, ale i např.

26

spotřební elektronika můžou být pro konečného spotřebitele nebezpečné. Běžně se setkáváme se zprávami, že Česká obchodní inspekce přikázala stažení určitého výrobku z prodeje. Ale spousta takových výrobků pochopitelně zůstane neodhalena. Spotřebitel je chráněn především zákonem č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Najdeme zde mimo jiné povinnosti prodávajícího. Spotřebitel nesmí být klamán, tzn. údaje o výrobcích a službách nesmí být nepřesné, neúplné, nejasné, dvojsmyslné, nepravdivé a nedoložené a zároveň nesmí docházet k zamlčování údajů o skutečných vlastnostech výrobků či služeb (např. na potravinářských výrobcích nesmí chybět údaj o datu minimální trvanlivosti, resp. údaj o datu použitelnosti u potravinářských výrobků rychle podléhajících zkáze). Prodávající se nemůže zbavit odpovědnosti za klamání spotřebitele poukázáním na skutečnost, že potřebné nebo správné údaje neposkytl výrobce, dovozce či dodavatel. Spotřebitel také musí být informován o použití, údržbě a popř. riziku s výrobkem spojeném.15 Problematikou ochrany spotřebitele se zabývá i řada jiných zákonů, jako např. zákon o ochraně hospodářské soutěže, zákon o ochraně veřejného zdraví, zákon o České obchodní inspekci, zákon o České zemědělské a potravinářské inspekci, zákon o živnostenském podnikání apod. Nedostatky práva a zákonů jsou však zřejmé. Právo není všudypřítomné a spotřebitel může prodávajícímu jen obtížně dokázat, že datum použitelnosti na daném výrobku je přepsán. Je tedy především na prodávajícím samotném a zejména na jeho svědomí, jak se zachová a zda toto nečestné chování připustí. Etický kodex může pomoci v podobných situacích právo nahradit, zvýšit odpovědnost a zajistit postih konkrétních osob. Nad ochranou spotřebitele také bdí některé státní orgány. Jedná se zejména o Českou obchodní inspekci (dohlíží na oblast nepotravinářských výrobků, kontroluje jakost, zdravotní nezávadnost a bezpečnost výrobků a služeb), Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci (kontroluje potraviny a suroviny k jejich výrobě, zemědělské výrobky, mydlářské a saponátové výrobky a tabákové výrobky), živnostenské úřady, Státní veterinární správu atd.

15

JANKŮ, M. a kol.: Základy práva pro posluchače neprávnických fakult. C. H. Beck, Praha 2004. s. 318.

27

Ovšem ani tyto, ani žádné jiné podobné orgány či organizace nedokážou odhalit veškeré nekalé praktiky výrobců a prodejců a zkontrolovat nespočetné množství výrobků a služeb. Spousta problémů je objevena až s velkým časovým zpožděním a řada jich zůstane zcela neodhalena. Pro svou práci jsem vybral etické kodexy dvou známých maloobchodních řetězců působících mimo jiné i na území České republiky. Konkrétně se jedná o etické kodexy společnosti AHOLD Czech Republic, a.s. a Tesco Stores ČR, a.s. Důvodem mého výběru je skutečnost, že se jedná o jedny z největších u nás fungujících maloobchodních řetězců (podle obratu je AHOLD na druhém a Tesco na čtvrtém místě v ČR, pokud nepočítáme Makro Cash & Carry ČR, které se zabývá také velkoobchodní činností).16 Výběr byl také značně omezen, protože ne všechny podobné společnosti používají vlastní etický kodex.

5.1. AHOLD Czech Republic, a.s. AHOLD Czech Republic, a.s. je dceřinou společností nadnárodní společnosti Royal Ahold (původně Euronova, a.s., založena roku 1991) se sídlem v Amsterodamu. Royal Ahold zahrnuje skupinu lokálních maloobchodních společností zejména v Evropě a v USA, které provozují svou činnost pod vlastními značkami. AHOLD Czech Republic, a.s. působí na českém trhu od roku 1991, kdy byl otevřen první supermarket pod názvem Mana v Jihlavě. Zabývá se maloobchodní činností s potravinářským i nepotravinářským sortimentem (drtivá většina zboží je potravinářského charakteru). Momentálně provozuje na území České Republiky 295 supermarketů a hypermarketů pod názvy Hypernova a Albert (56 prodejen Hypernova a 239 prodejen Albert) a zaměstnává více než 14 500 osob.17

16

[cit. 2007-3-8]. [cit. 2007-329]. 17

28

5.1.1. Etický kodex společnosti AHOLD Czech Republic, a.s.18 Zásady profesionálního chování pracovníka společnosti AHOLD Czech Republic, a.s.

1. Každý, kdo pracuje pro AHOLD Czech Republic, a.s. nebo jinou společnost řízenou nizozemským Královským Aholdem (dále jen "Ahold"), je povinen dodržovat zákony země, ve které vykonává svoji práci, a vnitřní předpisy Aholdu. Je také povinen chovat se čestně a v souladu s morálními principy obecně uznávanými v místě, kde se právě nachází.

2. Každý, kdo pracuje pro Ahold, je povinen respektovat své kolegy a dodržovat zásady vzájemné důvěry a spolupráce. Každý zaměstnanec Aholdu si musí být vědom, že svým osobním vystupováním navenek reprezentuje firmu mezinárodního významu.

3. Každý, kdo pracuje pro Ahold, je povinen dodržovat zásady obchodní a podnikatelské politiky Aholdu, a tím přispět k tomu, aby se Ahold stal nejlepší a nejúspěšnější maloobchodní společností ve světě.

4. Při práci je třeba stále pamatovat na to, že zákazník je vždy na prvním místě.

5. Vždy je třeba mít na paměti, že Ahold musí přinášet co nejlepší výsledky pro své investory a akcionáře.

6. Každý, kdo pracuje pro Ahold, je povinen počínat si při své práci tak, aby chránil oprávněné zájmy Aholdu, svých spolupracovníků, obchodních partnerů a zároveň chránil životní prostředí. Závazky, pokud nejsou v rozporu se zákony nebo obecně uznávanými morálními principy dané země, musí být řádně a včas plněny. 18

[cit. 2006-12-10].

29

7. Je přísně zakázáno zneužívat postavení v Aholdu pro své osobní zájmy nebo zájmy třetích osob, zneužívat věcí a zařízení Aholdu pro svoji soukromou potřebu. Je zakázáno skrytě, prostřednictvím třetích osob, vstupovat do obchodního vztahu s Aholdem.

8. Zvláště přísně je zakázáno zneužívat důvěrných informací získaných při práci pro Ahold k podnikatelské činnosti vlastní nebo podnikatelské činnosti třetích osob. Veškeré informace, které nejsou Aholdem zveřejňovány, se považují za důvěrné.

9. Zaměstnanec Aholdu může vykonávat výdělečnou činnost ve shodném nebo příbuzném oboru souvisejícím s výkonem své funkce nebo předmětem činnosti Aholdu pouze za písemného souhlasu zaměstnavatele.

10. Je zakázáno ponechat si jakékoli dary či přijímat výhody od třetích osob, které jsou obchodními partnery Aholdu nebo usilují, aby se jimi staly. Pokud se dar nedá odmítnout, je zaměstnanec povinen předat jej na sekretariát CEO nebo řediteli (vedoucímu) prodejny (distribučního centra) k použití pro Ahold nebo dobročinné účely. Obchodní večeře a podobná setkání nesmí překročit míru přiměřenou postavení pracovníka Aholdu a význam věci, která má být projednávána, a musí být předem písemně schváleny nadřízeným pracovníkem. Osoba, která se pokusí o korupci, musí být na nepřijatelnost takového jednání pro Ahold upozorněna, a pokud to nerespektuje, musí s ní být přerušeny veškeré obchodní kontakty.

11. V případě, že hrozí nebezpečí škody pro Ahold, je každý pracovník Aholdu povinen podle svých možností a schopností pokusit se takovou škodu odvrátit a pokud to není v jeho silách, je povinen na takovou skutečnost upozornit své nadřízené nebo jiné osoby, které jsou schopny takové škodě zabránit nebo ji alespoň zmírnit.

30

Tyto zásady jsou závazné pro všechny zaměstnance Aholdu i ostatní osoby, které pro Ahold pracují, a to od okamžiku, kdy se s nimi seznámil nebo měl seznámit. Porušení těchto zásad bude považováno za porušení pracovní kázně, či zavrženíhodné jednání nebo jako jednání v rozporu s oprávněnými zájmy Aholdu.

V Nupakách dne 31.5.2002

Peter Arne Ruzicka

Erik van´t Hof

Ing. Jaroslav Ibl

předseda představenstva ředitel pro lidské zdroje místopředseda představenstva

5.1.2. Zhodnocení etického kodexu společnosti Ahold Hned v prvním bodě výše uvedeného etického kodexu společnosti AHOLD Czech Republic, a.s. je zaměstnanec upozorněn, že je povinen dodržovat nejen zákony dané země, ve které momentálně vykonává svou práci, ale také interní předpisy společnosti, tedy mimo jiné i její etický kodex. Zároveň zde firma apeluje na čestné chování, které je v souladu s morálními principy obecně závaznými v daném místě. Zaměstnanci jsou tak povinni nejen dodržovat zásady uvedené v kodexu, ale také běžná nejobecnější pravidla slušného chování a morálního počínání. Taková pravidla by měl každý člověk znát a měl by se jimi řídit zcela automaticky i bez jejich uvedení v etickém kodexu. Uvedení všech možných zásad chování je jednak nemožné a jejich velké množství by vedlo k nepřehlednosti a nesrozumitelnosti. V bodech 2 a 3 jsou zaměstnanci srozuměni s tím, že jsou součástí významné mezinárodní společnosti a jejich případné jednání může mít vliv na celou společnost. Proto by měli mít na paměti, že svým jednáním a vystupováním ji reprezentují a přispívají k jejímu dobrému jménu, ať už v pozitivním či negativním slova smyslu. V následujících dvou bodech, tj. v bodech 4 a 5 jsou však uvedeny zásady, které si mohou odporovat. V bodě číslo 4 se dočteme, že zákazník by měl být vždy na prvním místě. V dalším bodě je však uvedeno, že Ahold musí přinášet co nejlepší výsledky pro své akcionáře a investory. Mohou tak vznikat konflikty

31

a dilemata, které zaměstnanci nebudou schopni řešit tak, aby stejnou měrou respektovali obě zásady. Je nepochybné, že zájmy zákazníků jsou zcela jiné než zájmy akcionářů a investorů. Nelze tedy vždy na sto procent dostát oběma zásadám a je potřeba zvolit vhodný kompromis, který však nemusí být jednoduché nalézt. Podle formulace bodu 4, kde je doslova uvedeno, „že zákazník je vždy na prvním místě“, by zřejmě měly být ve sporných situacích upřednostněny zájmy zákazníků. Tentýž problém může vyvstat i v souvislosti s bodem 6, podle nějž by měl každý, kdo pracuje pro Ahold, chránit zájmy Aholdu, svých spolupracovníků, obchodních partnerů a zároveň chránit životní prostředí. Mohou vznikat rozpory nejen mezi zájmy uvedenými v bodech 4, 5 a 6, ale i přímo v bodě 6. Např. těžko můžeme postavit na stejnou úroveň ochranu životního prostředí, která je v zájmu nás všech, a zájmy obchodních partnerů. Nikdo ze zaměstnanců Aholdu nesmí využívat svého postavení ani majetku podniku pro své vlastní účely a skrytě vstupovat do obchodních vztahů s Aholdem (viz. bod číslo 8). Totéž se týká důvěrných informací (bod číslo 9). Přičemž za důvěrné informace jsou považovány ty, které nejsou Aholdem zveřejňovány. Tato specifikace je důležitá, jinak by se mohly objevit nejasnosti v tom, co je či není důvěrnou informací. Z přesné formulace zásady číslo 9 je zřejmé, že na tuto problematiku je kladen obzvláště velký důraz. Společnost Ahold si evidentně uvědomuje, jaké negativní dopady s sebou může nést únik některých informací. Z tohoto dokumentu musí být každému zaměstnanci naprosto jasné, zda smí či nesmí přijímat dary nebo jiné pozornosti, eventuelně jak s nimi nakládat, pokud se jim nelze vyhnout (viz. bod číslo 10). Každý pracovník, který zná obsah etického kodexu, ví, že přijímaní jakýchkoliv darů a výhod od stávajících nebo potenciálních obchodních partnerů je nepřípustné. V nevyhnutelných případech, kdy dar nelze odmítnout, je pak zaměstnanec povinen jej odevzdat ve prospěch podniku. V bodě 10 je zmíněna i problematika obchodních večeří a podobných setkání. Ty nesmí překročit míru přiměřenou postavení pracovníka a význam věci, která má být projednána a musí být schválena nadřízeným pracovníkem. Tato formulace může vést k nejasnostem, protože pod „mírou přiměřenou postavení pracovníka a významu věci“, jak je uvedeno v dokumentu, si může každý představit něco jiného. 32

Hovoří se zde také o korupci. Ta je považována za nepřijatelnou. V případě, že by se o ni někdo opakovaně pokusil, budou s ním rozvány veškeré obchodní kontakty a takový partner se pro společnost Ahold stává nepřijatelným. Společnost, která se snaží pečovat o své dobré jméno, nemůže s někým podobným spolupracovat, protože by to mohlo poškodit její pověst. V posledním bodě etického kodexu, tj. v bodě číslo 11, je řečeno, že by se každý zaměstnanec měl snažit zamezit vzniku jakýchkoliv škod nebo pokud to není možné, tak alespoň tyto škody minimalizovat. To by mělo zamezit případnému pasivními přístupu některých zaměstnanců při výskytu problémů, havárií apod. V závěru etického kodexu společnosti Ahold je jasně řečeno, že veškeré zásady v něm uvedené musí být dodržovány naprosto všemi zaměstnanci. Neexistují žádné výjimky a platí zrovna tak pro zaměstnance pracujícího ve skladu jako pro ředitele. Bylo by naprosto nemorální a demotivující, kdyby platila dvojí pravidla hry. Takový etický kodex by zcela ztratil svůj význam. Zároveň se zde dovídáme, že jeho porušení bude považováno za nedodržení pracovní kázně či zavrženíhodné jednání. Tato část však měla být spíše než v naprostém závěru dokumentu uvedena na úvod. Etický kodex společnosti Ahold neobsahuje žádný mechanismus řešení konfliktních situací či metodický postup pro mravní rozhodování. Ten může být užitečný v případě, není-li se zaměstnanec schopen rozhodnout, jak má jednat, a nemůže-li posoudit, co je správné a co ne. Jako příklad podobného mechanismu jsem uvedl v části Tvorba etického kodexu rychlý etický test firmy Texas Instruments a Pětikomorovou metodu etického rozhodování firmy McDonnel Doughlas Corporation. Můžeme také říci, že etický kodex společnosti Ahold není vyvážený. Prakticky v něm nalezneme pouze samé povinnosti, ale žádná práva zaměstnanců. To může působit dosti negativně a vyvolávat v lidech odpor k tomuto dokumentu. Bylo by dobré, některé body formulovat pozitivně (např. „každý zaměstnanec má právo na slušné zacházení ze strany všech svých spolupracovníků a nadřízených“ apod.).

33

5.1.3. Linka Fair play Společnost Ahold nabídla svým zaměstnancům možnost upozornit na jakékoliv porušování zákonů, interních předpisů a etického kodexu společnosti prostřednictvím telefonické linky „Fair play“. Linka je bezplatná a zaměstnanci na ni mohou volat 24 hodin denně, případně mohou psát na e-mailovou adresu. Hovor nebo e-mail příjme partnerská společnost v USA, která není součástí společnosti Ahold. Přítomen je také tlumočník, aby bylo možno stížnost nebo oznámení přednést v rodném jazyce. Zaměstnanci společnosti Ahold jsou vedením přímo vyzýváni, aby se nebáli využít této možnosti upozornit na nemorální či nelegální počínání svých spolupracovníků či nadřízených v případě, že se neodvažují nebo nemůžou obrátit právě na svého nadřízeného nebo na personální oddělení. Společnost se také zaručuje, že veškeré informace budou považovány za důvěrné a dotyčná osoba, v případě, kdy chce zůstat utajena, nemusí sdělovat své jméno. Zároveň je ujištěna, že v případě, kdy své jméno uvede (např. kvůli urychlení vyšetřování), nemůže být za své počínání nijak postižena svými nadřízenými. Zpráva se zaznamená, zaregistruje a je předána k vyřízení pověřenému pracovníkovi. Ten na základě takového podnětu zahájí šetření a o jeho výsledku osobu, která oznámení podala, informuje. V případě anonymního oznámení je nutné, aby dotyčná osoba znovu zavolala na linku Fair play nebo navštívila k tomuto určené webové stránky. Vedení společnosti Ahold vyzývá své zaměstnance k využití této bezplatné linky např. pro případy diskriminace, agresivního chování, násilí, sexuálního obtěžování,

nuceného

překračování

pracovní

doby

nebo

porušování

bezpečnostních předpisů, porušování ekologických zákonů, podvodů v účetnictví, padělání, porušování zákonů o hospodářské soutěži, přijímání hodnotných darů a úplatků, poškozování majetku společnosti, zneužívání osobních dat, kopírování firemního softwaru, krádeže peněz a jiných předmětů apod.19 Tento způsob upozornění na nečestné či nelegální počínání je jistě zajímavou alternativou

řešení

nejrůznějších

problémů

nejen

etického

charakteru.

Zaměstnanci mají zajištěnu naprostou diskrétnost. I když většina problémů je jistě řešitelná přímo uvnitř podniku (např. mají zaměstnanci možnost informovat 19

[cit. 2007-4-19].

34

vedení společnosti), nalezli bychom také celou řadu citlivých situací, které budou lidé raději řešit mimo své pracoviště. Může ale také dojít ke zneužití této linky provedením zcela falešného a nepravdivého oznámení, které může být jen obyčejnou pomstou či intrikou, např. v případě, že se někdo chce dostat na místo svého neoblíbeného kolegy apod. Je otázkou, do jaké míry je tento případný způsob řešení některých problémových situací účinný vzhledem k tomu, že je má řešit několik tisíc kilometrů vzdálená partnerská společnost v USA, která není součástí společnosti Ahold. To samozřejmě může být na jednu stranu i výhodou, protože je naprosto nezávislá a nezaujatá.

5.2. Tesco Stores ČR, a.s. Společnost Tesco se sídlem ve Velké Británii působí nejen v Evropě, ale i v Asii a v současnosti je pátým největším maloobchodním řetězcem na světě. V České republice a Slovenské republice začala společnost Tesco Stores ČR, a.s. provozovat svou činnost v roce 1996, kdy od americké společnosti K-mart odkoupila 13 obchodních domů. V roce 2006 koupila společnost Tesco síť obchodních domů Carrefour. V loňském roce tedy bylo na našem území 84 prodejen patřících akciové společnosti Tesco Stores ČR, jejímž jediným akcionářem je nizozemská společnost Tesco Holdings B.V.20 Společnost Tesco Stores ČR, a.s. ve svých maloobchodních prodejnách (obchodních domech a hypermarketech) nabízí široký sortiment potravinářských i nepotravinářských druhů zboží.

20

[cit. 2007-3-29].

35

5.2.1. Etický kodex Tesco Stores ČR, a.s.21 Jak myšlenka společenské odpovědnosti zapadá do vize, strategie a tradice Vaší firmy? Jednou z hodnot společnosti Tesco je chovat se k ostatním tak, jak bychom chtěli, aby se ostatní chovali k nám. Tuto strategii uplatňujeme nejen směrem k zákazníkům, ale také k zaměstnancům, široké veřejnosti, dodavatelům, neziskovým organizacím atd. Tesco Stores přijalo strategii společenské odpovědnosti za svou přibližně před čtyřmi lety. Pro tento účel je vyčleněn zaměstnanec, který má rozvoj CSR (tj. společenská odpovědnost firem) jako hlavní a jediný úkol.

V jakých místně prospěšných aktivitách se Vaše firma angažuje? Každý obchod společnosti Tesco Stores ČR/SR, a.s. pečuje o jednu neziskovou organizaci (ať už státní nebo nestátní), se kterou je v dlouhodobém partnerském vztahu. Většinou jde o stacionáře pro mentálně postižené, dětské domovy, centra volného času, azylové domy pro matky s dětmi a podobně. Jednotlivé obchody se snaží reagovat na potřeby svých partnerů a vycházet jim vstříc, jak jen to je v jejich silách. Na závěr každého roku pořádá společnost Tesco pro všechny tyto partnery vánoční charitativní sbírku, která probíhá ve všech obchodech. Dobrovolníci během ní prodávají charitativní předměty dodané Tescem, přičemž celý výtěžek sbírky zůstává beze zbytku partnerským organizacím.

Kromě této spolupráce pořádáme projekt Tesco Charita roku, prostřednictvím něhož umožňujeme každý rok jedné neziskové organizaci s celostátní působností prezentovat se po dobu 6 měsíců v obchodech Tesco a zároveň získat prostředky ve veřejné sbírce. Organizace může pořádat doprovodné akce, při nichž se zákazníci dozvídají o její činnosti, smyslu, potřebách a možnostech pomoci. Společnost Tesco také reaguje na jednotlivé žádosti neziskových organizací o finanční příspěvek, které individuálně posuzuje. Kromě toho umožňuje neziskovým organizacím uspořádat na půdě svých obchodů krátkodobé projekty, 21

[cit. 2006-12-14].

36

které mohou NO zviditelnit (Pomozte dětem, Týden pro děti, mládež a rodinu, Zdravotní klaun a další).

Jak se vaše firma podílí na ochraně životního prostředí? Společnost Tesco si každoročně stanovuje snížení spotřeby energií a vody, což se úspěšně daří. Na příští rok si stanovila snížení spotřeby energií o 3 %, spotřebu vody o 2 %.Důležitým prvkem v ochraně životního prostředí jsou vlastní distribuční centra, díky nimž se daří ročně ušetřit tisíce kilometrů proježděných kamiony na českých silnicích. Příští rok bude Tesco otevírat další distribuční centrum, které má uspořit dalších cca 30 % zbytečně ujetých kilometrů.

Tesco produkuje cca 500 000 tun odpadu, z toho 50% recykluje, zejména fólie, papír a sklo. Už několik let odpad separujeme. Naším cílem je třídění odpadu v poměru 60:40, tj. 60 % vytříděných druh. surovin, 40 % komunál a nebezpečné odpady. Dvakrát ročně probíhá školení pracovníků obchodu o povinnosti vyplývající ze zákona o separování druhotných surovin. Tesco také spolupracuje s Nadací Partnerství při obnově výsadby stromů v ČR v projektu Strom života. Principem je darovat 1 % z určitého zboží Nadaci Partnerství, která peníze využije na nákup mladých stromků.

Jaký je postoj Vaší firmy vůči zaměstnancům? Společnost Tesco získala ocenění Credit Suisse Zaměstnavatel roku 2005 za své rozvojové programy pro zaměstnance v programu „Personální projekt 2005“. Zavázala se poskytnout každému svému zaměstnanci minimálně sedm školení ročně pro zvýšení kvalifikace a zaměstnaneckého růstu. Ve vedení společnosti Tesco je cca 30 % žen na ředitelských pozicích. Manažerské pozice v centrální kanceláři ženy obsazují z 57 %, v obchodech dosahují 70 %.

Jak Vaše firma spolupracuje s mladými lidmi (studenty/univerzitami)? Každoročně společnost Tesco nabízí program Excel pro čerstvé absolventy vysokých škol. Tento program je jednoletý, po jehož ukončení absolventi získávají manažerskou pozici v obchodě či v centrální kanceláři. Zůstává zde i potenciál do budoucna stát se ředitelem.

37

Jak se Vaše firma zasazuje o zkvalitnění a transparentnost své podnikatelské praxe? V současné době připravujeme etický kodex pro vztahy s našimi dodavateli. Společnost Tesco zavedla svoji protikorupční linku, na kterou mohou všichni zaměstnanci volat 24 hodin denně. Mohou se zde obracet s potížemi s nadřízenými, podezřením na krádeže, nedodržování bezpečnosti práce a pracovních zákonů vůbec.

Co podle Vás Vaše firma svou společensky odpovědnou politikou získala/získává? Odpovědné chování společnosti přináší především loajalitu zákazníků, zaměstnanců i dodavatelů. Společnost Tesco je vnímána jako solidní partner při jednání na všech úrovních a jako dobrý soused pro své okolí. Dobrá pověst je neodmyslitelnou součástí podnikání, proto považujeme strategii CSR za naprosto přirozenou záležitost. Tesco se stalo členem Fóra dárců, zapojilo se do žebříčku Top firemní filantrop. Schopnost dávat je totiž tajemství spokojeného života.

5.2.2. Zhodnocení etického kodexu společnosti Tesco Tento dokument, který společnost Tesco Stores ČR, a.s. označuje za svůj etický kodex zcela jistě není etickým kodexem v pravém slova smyslu. Firma jej pojala jako formu rozhovoru s topmanažerem a jeho prostřednictvím vysílá informace. Spíše než zásady a klíčové etické hodnoty zde najdeme konkrétní aktivity zejména v oblasti charity a závazky týkající se ochrany životního prostředí. Takový etický kodex může jen stěží plnit všechny funkce, které by plnit měl. Jedná se na první pohled o sympatický dokument, který vypovídá o určité morální úrovni a zainteresovanosti této společnosti a přispívá k dobrému jménu společnosti Tesco. Zároveň také může pozitivně ovlivňovat zaměstnance, vyvolávat v nich pocit hrdosti, že jsou pracovníky právě této společnosti a zvyšovat jejich loajalitu vůči ní. Zaměstnanci si pak lépe uvědomují, že jsou součástí společnosti, ve které etika hraje důležitou roli, je nezbytnou součástí její politiky a dotváří její image. Chybí zde ale konkrétní zásady, které by měli

38

všichni zaměstnanci dodržovat. Takový dokument se těžko může stát vodítkem při řešení problémů a sporů morálního charakteru. Může zde tak vznikat celá řada nejasností a sporných situací. Management Tesco Stores ČR svůj etický kodex zřejmě pojal spíše jako reklamní tah než jako nástroj pro ulehčení práce a zavedení etiky do činnosti podniku. Proto tento dokument nemůže plnit skutečnou úlohu, kterou etický kodex plnit má. Při jeho sestavování byla porušena některá pravidla výstavby etického kodexu. Například, jak jsem již výše zmiňoval, zde nejsou deklarovány hodnoty, které by mohly být vodítkem pro rozhodování. Snad jedinou hodnotu či zásadu, která je v tomto etickém kodexu uvedena a která do něj skutečně patří, nalezneme hned v úvodním odstavci. Říká se zde, že „jednou z hodnot společnosti Tesco je chovat se k ostatním tak, jak bychom chtěli, aby se ostatní chovali k nám“. Neobsahuje ani konkrétní priority a požadavky na zaměstnance a nenalezneme v něm ani srozumitelně vymezené etické role. V etickém kodexu společnosti Tesco Stores ČR, a.s. není ani mechanismus řešení konfliktů, se kterým by mohli zaměstnanci pracovat. V uvedeném etickém kodexu společnosti Tesco chybí jakékoliv pokyny, které by usměrňovaly chování zaměstnanců v často se vyskytujících problémech morálního charakteru, jako je např. poskytování a přijímání darů a úplatků, klamání zákazníků, zneužívání postavení ve společnosti apod. Pracovníci se nemají o co opřít v konkrétních situacích, ve kterých nejsou sami schopni posoudit, zda to, co dělají, je správné či nikoliv. A pro případ situace, kdy si zaměstnanci sami velmi dobře uvědomují, že jejich počínání nesprávné je, není přece nikde napsáno, zda se to smí či nikoliv, tak proč by tedy nemohli. Nic, kromě vlastního svědomí, jim pak v neetickém jednání nebrání. Nikde totiž není napsáno, že např. i „drobná pozornost“ může být považována za úplatek. Společnosti Tesco však nelze upřít zájem o nejrůznější dobročinné akce (např. péče o neziskové organizace, projekt Charita roku…). Hlásí se také k velmi uvědomělému chování vůči životnímu prostředí. Klade si závazky, jako každoroční snižování spotřeby energií a vody o určité procento, zvyšování podílu vytříděného odpadu, přispívání na nákup mladých stromků apod. V závěrečné části etického kodexu společnosti Tesco je zmíněna tzv. protikorupční linka. Jedná se prakticky o totéž, jako je linka Fair play v případě společnosti Ahold. Na tuto linku mohou zaměstnanci volat 24 hodin denně 39

a obracet se sem např. s potížemi s nadřízenými, podezřením na krádeže, nedodržováním bezpečnosti práce a pracovních zákonů apod.

5.3. Komparace etických kodexů Etické kodexy společností AHOLD Czech Republic, a.s. a Tesco Stores ČR, a.s. jsou dva zcela rozdílné dokumenty. Jejich autoři při jejich tvorbě volili naprosto odlišné postupy a odlišnou formu. Oba výše uvedené kodexy jsou široké veřejnosti přístupné na webových stránkách společností. Etický kodex společnosti Ahold je rozhodě více kodexem v pravém slova smyslu. Nalezneme v něm téměř vše, co má skutečný kodex obsahovat, a bezpochyby je i v praxi použitelnější pro účely, kterým by etický kodex měl sloužit. Obsahuje hodnoty, které firma uznává a prosazuje a zásady, jejichž dodržování vyžaduje od všech svých zaměstnanců případně i obchodních partnerů. Nelze říci, že je bezchybný nebo že by nemohl být formulován lépe. To je ale spíše věcí subjektivního názoru, který může být u každého člověka zcela odlišný. Co však nelze etickému kodexu společnosti Ahold upřít je přehlednost, stručnost a možnost využít jej pro skutečnou integraci etiky do podnikové praxe. Dokáže zaměstnancům ulehčit rozhodování v některých nejasných či sporných situacích a pomoci řešit různé konfliktní situace. Některé body mohou ale působit trochu nejednoznačně či nesrozumitelně, protože pořadí uznávaných hodnot zde není blíže specifikováno. V případě rozhodování, kterou z takových hodnot preferovat, jsou zaměstnanci odkázáni na vlastní vědomí a svědomí nebo mají možnost tuto situaci konzultovat se svými kolegy či nadřízenými. Na někoho může působit příliš negativním a odstrašujícím dojmem, protože obsahuje pouze povinnosti zaměstnanců a nikoliv jejich práva. Naprosto odlišným způsobem je formulován etický kodex společnosti Tesco Strores ČR, a.s. Připadá mi, že slouží více jako zdroj informací pro veřejnost než jako nástroj pro ulehčení práce uvnitř podniku. Každý, kdo navštíví webové stránky společnosti, se z něj doví o konkrétních aktivitách tohoto podniku a udělá si tak vlastní obrázek o etickém povědomí Tesca. Ovšem nezjistí nic o zásadách, kterými se celá organizace řídí a které musí dodržovat i její zaměstnanci. Jak jsem

40

již zmiňoval v předchozí části, pracovníci pak vědí, jakou částku poskytuje jejich zaměstnavatel té či oné neziskové organizaci a jak se podílí na třídění odpadu. To v nich dokáže vyvolat hrdost, že jsou zaměstnanci této firmy a povzbudit v nich vědomí součásti eticky smýšlejícího podniku. Sami si pak lépe uvědomí, že spoluutvářejí její image, a proto by se i oni, jako jednotlivci, měli chovat eticky. Tento dokument může v zaměstnancích vzbudit větší míru zodpovědnosti a spoluúčasti. Rozhodně jim ale nijak neposlouží v rozhodování se o etických problémech, které se v praxi objevují. Nejspíše zaměstnance jen donutí o nich hlouběji uvažovat, ale v jejich samotném řešení jim nápomocen nebude. Oba etické kodexy zcela jistě mohou eliminovat nežádoucí praktiky v podniku, pomoci pracovníkům odolávat neetickým požadavkům ze strany nadřízených, obchodních partnerů či zákazníků a pozitivně motivovat všechny zaměstnance posílením jejich vědomí, že pracují v etickém prostředí. To jsou všechno jistě velká plus. Ale k posílení vnitropodnikové disciplíny, k určení jasných pravidel a k objasnění morálně problematických situací (např. zacházení s důvěrnými informacemi, využívaní firemního majetku pro soukromé účel apod.) je použitelný pouze etický kodex společnosti AHOLD Czech Republic, a.s. Dokáže být vodítkem pro všechny řídící články podniku při jejich rozhodování a následné obhajobě tohoto rozhodnutí. Umožňuje řešení některých morálních problémů a dilemat, vyskytujících se běžně v práci podnikových manažerů. To se rozhodně nedá říci o etickém kodexu společnosti Tesco Stores ČR, a.s. Obě zmiňované firmy jsem několikrát navštívil (respektive některou z jejich maloobchodních prodejen) a snažil jsem se zjistit, do jaké míry jsou s etickým kodexem někteří zaměstnanci seznámeni. V obou firmách mi bylo řečeno, že kodexy jsou dávány zaměstnancům k přečtení při jejich přijímání. Dotazoval jsem se jich, zda má jejich zaměstnavatel etický kodex, a pokud odpověděli kladně, tak zda dokáží alespoň stručně popsat některou jeho část. V hypermarketu Hypernova (patří pod Ahold) všichni dotazovaní zaměstnanci minimálně měli tušení o existenci etického kodexu a někteří z nich byli schopni alespoň rámcově popsat obsah některých ze zásad. Řadoví zaměstnanci (jako např. pokladní, zaměstnanci pracující ve skladu či na informacích apod.) na tom byli s jeho znalostí evidentně hůře než pracovníci na manažerských pozicích. Věděli sice o existenci takového dokumentu, většina však nebyla schopna reprodukovat cokoliv z jeho obsahu. Manažeři i na těch nejnižší řídících pozicích 41

(to jsou vedoucí jednotlivých úseků) poměrně bez problémů jmenovali některé body etického kodexu a s úrovní pozice manažera rostla také znalost kodexu. S obdobným výsledkem jako v Hypernově jsem se setkal i v hypermarketu Tesco. Všichni dotazovaní o existenci etického kodexu alespoň věděli a opět s růstem pozice rostla i jeho bližší znalost. Zaměstnanci na nejnižších pozicích měli se jmenováním konkrétních zásad problémy, ale na manažerských pozicích byla znalost kodexu poměrně dobrá. Podle odpovědí, se kterými jsem se setkal v obou firmách, lze soudit, že etický kodex ani jedné z nich není jen pouhou reklamou, ale že management těchto společností s kodexem pracuje. Neslouží tedy pro klamání veřejnosti, ale pro všechny zaměstnance těchto firem. Jeho znalost však příliš nevypovídá o tom, jestli je akceptován a skutečně dodržován.

42

ZÁVĚR Transformační proces naší ekonomiky nastolil nové podmínky a kritéria pro úspěšnost a prosperitu podniků. Stále více firem si začíná uvědomovat, že realizace jejich podnikatelských záměrů jsou ovlivňovány nejen možnostmi ekonomickými, ale také limity morálního charakteru. Morálka se tak postupně začíná vracet do ekonomické oblasti, protože firmy v zemích s vyspělou tržní ekonomikou si uvědomily, že etika je nezbytnou podmínkou pro dlouhodobě úspěšné podnikání. Jistě lze dosáhnout úspěchů i prostřednictvím nekalých praktik a amorálních činností. Ovšem, jak je známo, lež má krátké nohy a dříve nebo později je většina takových firem odhalena. Podniky, které se chovají eticky pak získávají komparativní výhodu na trhu. Integrace etiky do podnikové strategie přináší snížení nákladů, zefektivňuje komunikaci a pomáhá vytvářet nehmotná aktiva (goodwill). Jedním z nástrojů integrace etiky do podnikové praxe jsou právě etické kodexy. Zvláště v České republice, kde tržní hospodářství nefunguje ještě ani 20 let, je podnikatelská etika téměř neznámým předmětem. I to je jeden z důvodů, proč se u českých firem setkáváme s etickými kodexy jen velmi zřídka. Častěji se u nás můžeme setkat s interními směrnicemi, které někdy mohou být etickým kodexům značně podobné, ale na rozdíl od nich nejsou zpřístupněny veřejnosti. Ale ani ty nejsou v českém prostředí úplně běžné. Naopak v západním světě jsou etické kodexy zcela běžnou záležitostí a tamní firmy je hrdě zveřejňují. Považují je za nezbytnou součást své image a také pomocí nich poukazují na svou dlouholetou tradici a existenci morálky ve všech jejich činnostech. Chtějí-li tedy české podniky v dnešní době, kdy dochází k otevírání hranic v rámci Evropy, uspět, je nutné, aby se především ony samy zasadily o rozvoj etiky v podnikatelském prostředí. Naše společnosti, pokud se chtějí udržet na dnešních integrovaných trzích, musí stále více soupeřit se zahraniční konkurencí. Rozvoj podnikatelské etiky je tak v zájmu nejen českých firem samotných, ale také v zájmu celé české ekonomiky, čili nás všech. Nelze tvrdit, že podnik, který si vytvoří vlastní etický kodex, se stane ze dne na

den

podnikem

„morálnějším“.

Je-li

kodex

pouhým

nevyužívaným

dokumentem, o jehož existenci či jeho obsahu nemá většina zaměstnanců ani

43

ponětí, pak jej můžeme považovat za obyčejný reklamní tah, kterým firma pouze klame své okolí (což spíše vypovídá o tom, jak je ve skutečnosti nemorální). Pokud s ním ale management podniku systematicky pracuje, seznamuje s ním své zaměstnance, vyžaduje od nich i sám od sebe jeho dodržování a postihuje-li se jeho porušování, pak skutečně má svůj význam. Může ovlivnit způsob uvažování a rozhodování jednotlivců v různých situacích a pomoci tak podniku jako celku v cestě za úspěchem.

44

LITERATURA DYTRT, Z. a kol.: Manažerská etika: inspirace pro 21. století. 1. vyd. Hradec Králové: Nucleus HK, 200. 192 s. ISBN 80-86225-08-09. DYTRT, Z. a kol.: Manažerská etika III: inspirace pro 21. století. 1. vyd. Uhříněves: Economia, a.s., 2002. 174 s. ISBN 80-85378-19-1. JANKŮ, M. a kol.: Základy práva pro posluchače neprávnických fakult. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2004. 502 s. ISBN 80-7179-883-5. ROLNÝ, I.: Etika v podnikové strategii. 2. vyd. Brno: Brno International Business School, 2005. 121 s. ISBN 80-86575-89-6. ROLNÝ, I., LACINA, L.: Globalizace – etika – ekonomika. 2. vyd. Věrovany: Jan Piszkiewicz, 2004. 294 s. ISBN 80-86768-04-X.

URL: [cit. 2006-12-10]. [cit. 2007-4-19]. [cit. 2007-3-29]. [cit. 2007-3-29]. [cit. 2006-12-14]. [cit. 2007-4-18]. [cit. 2007-3-8].

45