MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ PROVOZNĚ EKONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ PROVOZNĚ EKONOMICKÁ FAKULTA

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

BRNO 2008

LUKÁŠ VINKLER

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ Provozně ekonomická fakulta Ústav práva a humanitních věd

Hodnocení veřejných zakázek podle ekonomické výhodnosti nabídky

Bakalářská práce

Vedoucí práce: JUDr. Ing. Radek Jurčík, Ph.D.

Vypracoval: Lukáš Vinkler

Brno 2008

3

Chtěl bych tímto velice poděkovat vedoucímu mé závěrečné práce, panu JUDr. Ing. Radkovi Jurčíkovi, Ph.D., za cenné rady, doporučení a především za trpělivost, konstruktivní a lidský přístup při konzultacích. Zároveň chci tímto poděkovat paní Ing. Kudělkové za veškerou pomoc, ochotu a vstřícnost. 4

5

Prohlašuji, že jsem tuto závěrečnou práci na téma „Hodnocení veřejných zakázek podle ekonomické výhodnosti nabídky“ vyřešil zcela samostatně a s použitím pramenů, které uvádím v přiloženém seznamu literatury.

V Brně dne 18.5.2008

………………………………… 6

7

Abstract Vinkler, L. The assessment of public orders according to the economic profitability of the offer. Bachelor thesis. Brno, 2008.

This thesis deals with a theoretical procedure of public orders assessment determined in the act on public orders and also with a practical assessment of public orders according to the criterion of economic profitability of the offer, which is commonly used in practice. The thesis describes basic steps and rules that are worth to be observed. It also recommends a choice of the appropriate evaluative methods and criteria used for the individual types of public orders assessment.

Abstrakt Vinkler, L. Hodnocení veřejných zakázek podle ekonomické výhodnosti nabídky. Bakalářská práce. Brno, 2008.

Tato práce se zabývá teoretickým postupem při hodnocení veřejných zakázek v zákoně o veřejných zakázkách stanoveným a současně i praktickým hodnocením veřejných zakázek podle kritéria ekonomické výhodnosti nabídky, které jsou v praxi běžně používané. Popisuje základní kroky a pravidla, kterými je vhodné se řídit. Doporučuje volbu vhodných hodnotících metod a kritérií používaných pro hodnocení jednotlivých druhů veřejných zakázek.

8

9

Obsah

1 2 3 4 5 6 7

Seznam pojmů a zkratek ...................................................................................... 12 Úvod .......................................................................................................................... 12 Cíl ............................................................................................................................... 13 Metodika................................................................................................................... 14 Zadávací proces veřejných zakázek .................................................................. 14 Hodnocení nabídek ................................................................................................ 18 Hodnocení nabídek podle kritéria ekonomické výhodnosti nabídky ........ 22 7.1 7.2 7.3 7.4

Nákladově výstupové metody.......................................................................... 23 Obecně finanční metody .................................................................................. 30 Podpůrné rozhodovací metody (metody manažerské vědy) ............................ 32 Metody jiných disciplín ................................................................................... 37 8 Hodnocení nabídek v praxi .................................................................................. 40 8.1 Hodnocení veřejných zakázek na stavební práce v praxi ................................ 43 8.2 Hodnocení veřejných zakázek na služby v praxi............................................. 49 8.3 Hodnocení veřejných zakázek na dodávky v praxi.......................................... 54 9 Závěr.......................................................................................................................... 58 10 Seznam literatury ................................................................................................... 60

10

11

1

Seznam pojmů a zkratek

zákon o veřejných zakázkách ........ zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách v platném znění EU ................................................. Evropská unie ÚOHS ............................................ Úřad pro ochranu hospodářské soutěže ČR ................................................. Česká republika DPH ............................................... daň z přidané hodnoty

2

Úvod Za téma své bakalářské práce jsem si vybral hodnocení veřejných zakázek podle

ekonomické výhodnosti nabídky, a to z důvodu stále rostoucího významu zadávaní veřejných zakázek u nás i ve světě a stále častějších pochybení, ke kterým dochází při jejich zadávání a vyhodnocování. Zadávání veřejných zakázek má v našem státě několikaletou historii. Úplně první právní úprava veřejných zakázek na našem území pochází z roku 1920, kdy bylo vydáno Nařízení vlády Československé republiky č. 667/1920 Sb., o zadávání státních dodávek a prací (nazývané též Zadávací řád) společně s prováděcími předpisy (Výnosy ministerstva veřejných prací) z let 1922, 1923 a 1925. V období po druhé světové válce, byla v České, resp. tehdy Československé, republice pouze strohá právní úprava veřejných zakázek představovaná Všeobecnými stavebními podmínkami z roku 1947, které platily až do novelizace Hospodářského zákoníku. V letech 1948 – 1989 nebyla právní úprava veřejných zakázek z důvodů politické a ekonomické situace nutná. Po znárodnění téměř veškerých soukromých podniků a zavedení pevných cen ztratil totiž institut veřejných zakázek smysl. V období existence centrálně řízeného hospodářství byly veřejné zakázky automaticky přidělovány státním podnikům, které tak měly doslova monopolní postavení. Pád komunismu v roce 1989 s sebou přinesl transformaci centrálně plánovaného hospodářství na tržní ekonomiku a tím i potřebu vyplnit mezeru v legislativě v oblasti veřejných zakázek. První právní úpravou v pravém slova smyslu, která upravovala zadávání veřejných zakázek v ČR, byl zákon č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek. Odlišnost tohoto zákona od směrnic EU týkajících se zadávání veřejných zakázek způsobil nepřijatelnost tohoto zákona pro nadcházející období a vedl k jeho několikanásobné 12

novelizaci a následně i k přijetí dalšího zákona. Druhou právní úpravou veřejných zakázek v ČR se stal zákon č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, jehož účelem bylo - jak již bylo uvedeno výše - uvést zadávání veřejných zakázek v ČR do souladu se směrnicemi Evropského společenství, což bylo podmíněno naším vstupem do EU. Třetí a zároveň i poslední právní úpravou veřejných zakázek v ČR platnou dodnes je zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách. Společně s tímto zákonem byl schválen prováděcí předpis obsažený v zákoně č. 138/2006 Sb. Účelem této poslední právní úpravy, na níž budu v rámci své bakalářské práce odkazovat, a v rámci níž budu jednotlivá ustanovení rovněž vykládat, je dosáhnout efektivnějších a jasnějších pravidel v právní úpravě zakázek. Právní úprava veřejných zakázek v České republice je velice významná, zároveň je však také často porušovaná, a to kvůli její neznalosti. Znalost a dodržování zákona o veřejných zakázkách umožňují odstraňovat či omezit nedostatky v hospodaření s veřejnými prostředky. Smyslem zákona je, aby zadavatel i uchazeč získali výhody plynoucí z liberálního trhu. Zadavatel by měl získat zejména technické a hospodářské výhody pramenící z možnosti volit mezi nabídkami více podnikatelů, uchazeč zase příležitost k hospodářskému uplatnění. Pokud některý tržní subjekt při uskutečňování svých ekonomických vztahů hospodaří s veřejnými prostředky, je nezbytné uplatňovat zákon o veřejných zakázkách, jenž by adekvátně aplikoval tržní mechanismus z hlediska hospodaření s veřejnými prostředky a zabezpečil povinné uplatnění systému veřejné soutěže při uskutečňování veřejných zakázek způsobem, kterým jsou vytvořeny podmínky pro transparentní a nediskriminační postup zadávání a vyhodnocení veřejných soutěží. Jedním z nejaktuálnějších a nejdiskutovanějších problémů veřejného sektoru je otázka hodnocení veřejných zakázek, především dle ekonomické výhodnosti nabídky. Mezi tyto problémy patří např. vágně formulovaná hodnotící kritéria v zadávací dokumentaci nebo špatně zvolená kritéria hodnocení veřejných zakázek, a proto se hodlám touto problematikou ve své práci zabývat podrobněji.

3

Cíl Cílem teoretické části této bakalářské práce je objasnit postup při hodnocení

veřejných zakázek a popis různých metod používaných při hodnocení nabídek podle kritéria ekonomické výhodnosti nabídky. Naopak cílem praktické části této bakalářské 13

práce je celkové vyhodnocení použitelnosti jednotlivých metod a kritérií používaných k hodnocení veřejných zakázek podle kritéria ekonomické efektivnosti nabídky a současně ukázky praktického způsobu hodnocení nabídek na fiktivních veřejných zakázkách.

4

Metodika Před zahájením zpracování této bakalářské práce jsem měl předmět Veřejné zakázky

a veřejně-soukromá partnerství již úspěšně vystudován, tudíž mi byly základní pojmy a podstata veřejných zakázek známy. V průběhu zpracování mé závěrečné práce jsem postupoval tak, že jsem si doplnil veškeré chybějící znalosti týkající se problematiky veřejných zakázek z právě platné legislativy. Dále jsem prostudoval odborné knihy a články z časopisu Veřejné zakázky týkající se problematiky zadávání a hodnocení veřejných zakázek. Na závěr mi v průběhu výkonu mé odborné praxe u firmy S-Invest CZ s.r.o.

bylo

umožněno

nahlédnout

do

některých

firemních

spisů

souvisejících

s problematikou veřejných zakázek. V textu této bakalářské práce jsem se snažil popsat jednotlivé metody používané k hodnocení veřejných zakázek podle kritéria ekonomické výhodnosti nabídky. Tyto metody jsou však univerzální a spíše než u veřejných zakázek se využívají převážně v jiných oborech, jako jsou např. podniková ekonomie, operační výzkum, management a jiné. Při hodnocení veřejných zakázek, které je součástí praktické části bakalářské práce, jsem využil tzv. metodu váženého bodového ohodnocení s více kritérii.

5

Zadávací proces veřejných zakázek Před tím, než provedu velmi stručnou analýzu průběhu zadávacího procesu,

považuji za nutné s ohledem na odstranění možných výkladových nejasností, definovat termíny, které zákon o veřejných zakázkách používá. Podle §2 zákona o veřejných zakázkách se za zadavatele veřejné zakázky pro účely tohoto zákona považuje veřejný, dotovaný a sektorový zadavatel. Veřejným zadavatelem se rozumí Česká republika, státní příspěvková organizace, územní samosprávný celek nebo příspěvková organizace, u níž funkci zřizovatele vykonává územní samosprávný celek a dále jiná právnická osoba, pokud byla založena či zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, a pokud je 14

financována převážně státem či jiným veřejným zadavatelem nebo je státem či jiným veřejným zadavatelem ovládána nebo stát či jiný veřejný zadavatel jmenuje či volí více než polovinu členů v jejím statutárním, správním, dozorčím či kontrolním orgánu. Sem patří mimo jiné i veřejné vysoké školy. Mezi dotované zadavatele patří právnická nebo fyzická osoba, zadává-li veřejnou zakázku hrazenou z více než 50 % z peněžních prostředků poskytnutých veřejným zadavatelem, a to i prostřednictvím jiné osoby, jde-li o veřejnou zakázku na stavební práce, jejíž předpokládaná hodnota odpovídá nejméně finančnímu limitu 146 447 000 Kč (platné od 1.1.2008 – závisí na platném kursu české koruny vůči euru) a předmětem této veřejné zakázky je provedení stavebních prací, které se týkají některé činností uvedených v příloze č. 3 zákona o veřejných zakázkách, nebo provedení stavebních prací podle § 9 zákona o veřejných zakázkách týkajících se zdravotnických zařízení, sportovních zařízení, zařízení určených pro rekreaci či volný čas, škol a budov určených pro administrativní účely nebo jde-li o veřejnou zakázku na služby související s veřejnou zakázkou na stavební práce podle § 2 odst. 3 písm. a) zákona o veřejných zakázkách, jejíž předpokládaná hodnota odpovídá nejméně finančnímu limitu 5 857 000 Kč (platné od 1.1.2008 – závisí na platném kursu české koruny vůči euru). Mezi sektorové zadavatele řadíme osoby vykonávající některou z relevantních činností uvedených v § 4 zákona o veřejných zakázkách, pokud tuto činnost vykonává na základě zvláštního či výhradního práva, nebo nad touto osobou může veřejný zadavatel přímo či nepřímo uplatňovat dominantní vliv. Dominantní vliv veřejný zadavatel uplatňuje podle zákona o veřejných zakázkách v případě, že disponuje většinou hlasovacích práv sám či na základě dohody s jinou osobou nebo v případě, že jmenuje či volí více než polovinu členů v jejím statutárním, správním, dozorčím či kontrolním orgánu. Sektorovým zadavatelem je např. Česká pošta s.p. Centrálním zadavatelem je veřejný zadavatel, který provádí centralizované zadávání spočívající v tom, že pro jiné zadavatele pořizuje dodávky či služby, jež jsou předmětem veřejných zakázek, které následně prodává jiným zadavatelům za cenu nikoliv vyšší, než za kterou byly dodávky či služby pořízeny, nebo že provádí zadávací řízení a zadává veřejnou zakázku na dodávky, služby či stavební práce na účet jiných zadavatelů. Před zahájením centralizovaného zadávání jsou zadavatelé a centrální zadavatel povinni uzavřít písemnou

15

smlouvu, v níž upraví svá vzájemná práva a povinnosti v souvislosti s centralizovaným zadáváním.

Veřejnou zakázkou je zakázka realizovaná na základě písemné smlouvy mezi zadavatelem a jedním či více dodavateli, jejímž předmětem je úplatné poskytnutí dodávek či služeb nebo úplatné provedení stavebních prací. Veřejné zakázky se podle předmětu dělí na: •

Veřejné zakázky na dodávky jsou veřejné zakázky, jejichž předmětem je pořízení zboží, a to včetně koupě zboží na splátky, nájmu zboží nebo nájmu zboží s právem následné koupě.

•

Veřejné zakázky na služby jsou veřejné zakázky, jejichž předmětem není dodávka nebo veřejná zakázka na stavební práce. Seznam těchto činností je vymezen v přílohách č. 1 a 2 zákona o veřejných zakázkách.

•

Veřejné zakázky na stavební práce jsou veřejné zakázky na provedení nové stavby, změny stavby, udržovací práce, odstranění stávajících staveb, atd. Seznam těchto činností je vymezen v příloze č. 3 zákona o veřejných zakázkách.

Veřejné zakázky se podle výše jejich předpokládané hodnoty dělí na: •

Nadlimitní veřejné zakázky jsou veřejné zakázky, jejichž předpokládaná cena přesahuje finanční limity stanovených v zákoně o veřejných zakázkách. Výše těchto limitů závisí na typu zadavatele a druhu veřejné zakázky. Finanční limity jsou stanoveny Evropskou komisí v eurech a dále přepočítávány na české koruny podle kursu ČNB.

•

Podlimitní veřejné zakázky jsou veřejné zakázky, jejichž předpokládaná cena přesahuje finanční limity veřejných zakázek malého rozsahu a současně nedosahuje finančních limitů stanovených v zákoně o veřejných zakázkách. Výše těchto limitů závisí na typu zadavatele a druhu veřejné zakázky. Finanční limity jsou stanoveny Evropskou komisí v eurech a dále přepočítávány na české koruny podle kursu ČNB.

•

Veřejné zakázky malého rozsahu jsou veřejné zakázky, jejichž předpokládaná cena nedosahuje 2 mil. Kč (bez DPH) u dodávek a služeb nebo 6 mil. (bez DPH) na stavební práce.

16

Velmi důležitým pravidlem je, že zadavatel nesmí rozdělit předmět veřejné zakázky tak, aby tím došlo ke snížení předpokládané hodnoty pod finanční limity stanovené v § 12 zákona o veřejných zakázkách. Zadavatel není povinen zadávat podle zákona o veřejných zakázkách veřejné zakázky malého rozsahu. V tomto případě je však veřejný zadavatel povinen dodržovat zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace.

Zadavatel může pro zadání veřejné zakázky použít tyto druhy zadávacích řízení: •

Otevřené řízení

•

Užší řízení

•

Jednací řízení s uveřejněním

•

Jednací řízení bez uveřejnění

•

Soutěžní dialog

•

Zjednodušené podlimitní řízení

Každé z výše uvedených zadávacích řízení má svůj zákonem o veřejných zakázkách přesně stanovený postup, který se může jeden od druhého lišit. Níže si dovolím nicméně popsat obecné zásady, na nichž všechny zadávací řízení spočívají: •

Zadávací řízení zahajuje zadavatel uveřejněním oznámení o zahájení zadávacího řízení nebo odesláním výzvy o zahájení zadávacího řízení.

•

Poté si mohou potencionální uchazeči vyzvednout zadávací dokumentaci veřejné zakázky. Zadávací dokumentace je soubor dokumentů, údajů, požadavků a technických podmínek zadavatele vymezujících předmět veřejné zakázky v podrobnostech nezbytných pro zpracování nabídky. Za správnost a úplnost zadávací dokumentace odpovídá zadavatel.

•

Pokud se uchazeč po prostudování zadávací dokumentace rozhodne účastnit se zadávacího řízení, doručí svoji vlastnoručně podepsanou nabídku společně se všemi potřebnými náležitostmi zadavateli. Každý uchazeč může podat pouze jednu nabídku.

•

Pro otevírání obálek s nabídkami ustanoví veřejný zadavatel nejméně tříčlennou komisi. Komise otevírá obálky postupně podle pořadového čísla a kontroluje

17

úplnost nabídky. O otevírání obálek s nabídkami sepisuje komise protokol o otevírání obálek, který podepisují všichni přítomní členové. •

Pro posouzení a hodnocení nabídek ustanoví veřejný zadavatel hodnotící komisi, která musí mít nejméně 5 členů a nejméně jednu třetinu členů s příslušnou odborností ve vztahu k předmětu veřejné zakázky. O každém jednání hodnotící komise sepisuje protokol, který podepisují všichni přítomní členové.

•

Hodnocení nabídek provede hodnotící komise podle hodnotících kritérií uvedených v zadávací dokumentaci. O posouzení a hodnocení nabídek pořídí hodnotící komise písemnou zprávu, kterou podepisují všichni přítomní členové hodnotící komise. Zadavatel rozhodne o výběru nejvhodnější nabídky toho uchazeče, jehož nabídka byla podle hodnotících kriterií vyhodnocena jako ekonomicky nejvýhodnější nebo jako nabídka s nejnižší nabídkovou cenou.

•

Zadavatel odešle oznámení o výběru nejvhodnější nabídky do 5 pracovních dnů všem uchazečům, kteří nebyli vyloučeni z účasti na zadávacím řízení. Po uplynutí lhůty pro podání námitek proti rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky uzavře zadavatel

smlouvu

s uchazečem,

jehož

nabídka

byla

klasifikována

jako

nejvhodnější. Veřejný zadavatel je povinen do 48 dnů po uzavření smlouvy odeslat oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění.

6

Hodnocení nabídek Hodnocení nabídek je tou nejdůležitější fází celého procesu zadávání veřejných

zakázek, která má podstatný vliv na výsledné plnění. Zadavatel musí zajistit, aby se v průběhu hodnocení veřejných zakázek postupovalo transparentním a nediskriminačním způsobem v souladu s aktuálně platnými zákony a předpisy. Postup hodnocení nabídek musí mít dle zákona o veřejných zakázkách následující průběh: Pro posouzení a hodnocení nabídek v otevřeném řízení, užším řízení, soutěžním dialogu a ve zjednodušeném podlimitním řízení a pro předběžné hodnocení nabídek v jednacím řízení s uveřejněním ustanoví veřejný zadavatel hodnotící komisi. Činí-li hodnotící komise ve vztahu k dodavatelům úkony podle zákona o veřejných zakázkách, platí, že tyto úkony činí jménem zadavatele. Hodnotící komise musí mít alespoň 5 členů. Je-li to odůvodněno předmětem veřejné zakázky, musí mít hodnotící komise nejméně jednu 18

třetinu členů s příslušnou odborností ve vztahu k předmětu veřejné zakázky. Členem hodnotící komise musí být vždy zástupce veřejného zadavatele. Současně se jmenováním členů hodnotící komise jmenuje veřejný zadavatel za každého člena hodnotící komise jeho náhradníka. U veřejných zakázek zadávaných veřejným zadavatelem, u kterých výše předpokládané hodnoty přesáhne 200 mil. Kč bez DPH, musí mít hodnotící komise nejméně 7 členů. Je-li to odůvodněno předmětem veřejné zakázky, musí mít hodnotící komise nejméně dvě třetiny členů s příslušnou odborností ve vztahu k předmětu veřejné zakázky. U veřejných zakázek zadávaných veřejným zadavatelem, u kterých výše předpokládané hodnoty přesáhne 500 mil. Kč bez DPH, musí mít hodnotící komise nejméně 9 členů. Je-li to odůvodněno předmětem veřejné zakázky, musí mít hodnotící komise nejméně dvě třetiny členů s příslušnou odborností ve vztahu k předmětu veřejné zakázky. Členové hodnotící komise nesmí být ve vztahu k veřejné zakázce a k uchazečům podjati, zejména se nesmí podílet na zpracování nabídky, nesmí mít osobní zájem na zadání veřejné zakázky a s uchazeči je nesmí poutat osobní ani pracovní či jiný obdobný poměr. O své nepodjatosti učiní člen hodnotící komise písemně prohlášení veřejnému zadavateli na počátku prvního jednání hodnotící komise nebo na počátku jednání, na němž je poprvé v hodnotící komisi přítomen. Vznikne-li důvod k podjatosti některého člena hodnotící komise v průběhu její činnosti, je povinen tuto skutečnost bezodkladně oznámit veřejnému zadavateli. Veřejný zadavatel v takovém případě vyloučí člena hodnotící komise z další účasti v hodnotící komisi. Předseda hodnotící komise následně vyzve k činnosti v hodnotící komisi za vyloučeného člena jeho náhradníka. Hodnotící komise volí ze svých členů předsedu a místopředsedu na svém prvním jednání, které svolává veřejný zadavatel. Další jednání hodnotící komise svolává a řídí její předseda. Hodnotící komise může jednat a usnášet se, jsou-li přítomny nejméně dvě třetiny členů nebo jejich náhradníků. Hodnotící komise rozhoduje většinou hlasů přítomných členů nebo náhradníků. O jednání hodnotící komise se sepisuje protokol, který podepisují všichni přítomní členové hodnotící komise. Zastává-li člen hodnotící komise odchylný názor proti názoru většiny, uvede se v protokolu o jednání tento odlišný názor s odůvodněním. Členové hodnotící komise jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvěděli v souvislosti se svou účastí v hodnotící komisi.

19

Hodnotící komise posoudí nabídky uchazečů z hlediska splnění zákonných požadavků a požadavků zadavatele uvedených v zadávacích podmínkách a z hlediska toho, zda uchazeč nepodal nepřijatelnou nabídku. Nabídky, které tyto požadavky nesplňují, musí být vyřazeny. Hodnotící komise může v případě nejasností požádat uchazeče o písemné vysvětlení nabídky. Uchazeče, jehož nabídka byla při posouzení nabídek hodnotící komisí vyřazena, vyloučí veřejný zadavatel bezodkladně z účasti v zadávacím řízení. Vyloučení uchazeče včetně důvodů veřejný zadavatel uchazeči bezodkladně písemně oznámí. Při posouzení nabídek uchazečů z hlediska splnění zadávacích podmínek posoudí hodnotící komise též výši nabídkových cen ve vztahu k předmětu veřejné zakázky. Jestliže nabídka obsahuje mimořádně nízkou nabídkovou cenu ve vztahu k předmětu veřejné zakázky, musí si hodnotící komise vyžádat od uchazeče písemné zdůvodnění těch částí nabídky, které jsou pro výši nabídkové ceny podstatné. Při posouzení mimořádně nízké nabídkové ceny zohlední hodnotící komise písemné zdůvodnění uchazeče i jeho vysvětlení. Neodůvodnil-li uchazeč písemně mimořádně nízkou nabídkovou cenu ve stanovené lhůtě, nedostavil-li se k podání vysvětlení nebo posoudila-li hodnotící komise jeho zdůvodnění jako neopodstatněné, musí být nabídka vyřazena. Základním hodnotícím kritériem pro zadání veřejné zakázky je ekonomická výhodnost nabídky nebo nejnižší nabídková cena. Zadavatel zvolí základní hodnotící kritérium podle druhu a složitosti veřejné zakázky a uvede je v oznámení nebo výzvě o zahájení zadávacího řízení. Rozhodne-li se zadavatel pro zadání veřejné zakázky podle základního hodnotícího kritéria ekonomické výhodnosti nabídky, stanoví vždy dílčí hodnotící kritéria. Dílčí hodnotící kritéria se musí vztahovat k nabízenému plnění veřejné zakázky a mohou jimi být vedle nabídkové ceny zejména kvalita, technická úroveň nabízeného plnění, estetické a funkční vlastnosti, vlastnosti plnění z hlediska vlivu na životní prostředí, provozní náklady, návratnost nákladů, záruční a pozáruční servis, zabezpečení dodávek, dodací lhůta nebo lhůta pro dokončení. Je-li základním hodnotícím kritériem ekonomická výhodnost nabídky, musí zadavatel jednotlivým dílčím hodnotícím kritériím stanovit váhu, kterou vyjádří v procentech. Součet takto stanovených vah se musí rovnat 100%. Zadavatel uvede dílčí hodnotící kritéria a jejich váhu v oznámení či výzvě o zahájení zadávacího řízení nebo v zadávací dokumentaci. Jestliže zadavatel není objektivně schopen stanovit váhu dílčích hodnotících kritérií, uvede dílčí hodnotící kritéria v sestupném pořadí podle významu, který jim zadavatel přisuzuje. 20

Hodnocení nabídek provede hodnotící komise podle hodnotících kritérií a jejich vah uvedených v oznámení či výzvě o zahájení zadávacího řízení nebo v zadávací dokumentaci, popřípadě ve výzvě k podání nabídky v užším řízení či v jednacím řízení s uveřejněním nebo ve výzvě k jednání v jednacím řízení bez uveřejnění, popřípadě ve výzvě k potvrzení zájmu o účast nebo v dokumentaci soutěžního dialogu. Hodnocení nabídek provádí každý člen hodnotící komise samostatně tak, že každé nabídce přidělí u jednotlivých kritérií příslušný počet bodů z bodovací stupnice. Po provedení hodnocení podepíše každý člen hodnotící komise tabulku s bodováním a předá ji předsedovi komise ke konečnému vyhodnocení. Výsledné vypočtené bodové hodnoty budou u každé nabídky sečteny do celkového hodnocení nabídky. Je-li základním hodnotícím kritériem ekonomická výhodnost nabídky, je hodnotící komise povinna hodnotit nabídky a stanovit jejich pořadí podle jednotlivých dílčích hodnotících kritérií a jejich vah. Při hodnocení veřejných zakázek podle nabídkové ceny je rozhodná její výše bez daně z přidané hodnoty, nestanoví-li zadavatel v zadávacích podmínkách jinak. Je-li základním hodnotícím kritériem nejnižší nabídková cena, stanoví hodnotící komise pořadí nabídek podle výše nabídkové ceny. Před stanovením pořadí úspěšnosti nabídek hodnotící komise posoudí nabídkové ceny podle vztahu k předmětu veřejné zakázky. Jestliže nabídka obsahuje mimořádně nízkou nabídkovou cenu ve vztahu k předmětu veřejné zakázky, musí si hodnotící komise vyžádat od uchazeče písemné zdůvodnění těch částí nabídky, které jsou pro výši nabídkové ceny podstatné. Zadavatel rozhodne o novém posouzení a hodnocení nabídek, pokud zjistí, že hodnotící komise porušila postup stanovený zákonem o veřejných zakázkách. Pro nové posouzení a hodnocení nabídek ustanoví zadavatel jinou hodnotící komisi, případně provede nové posouzení a hodnocení nabídek sám. Důvody pro nové posouzení a hodnocení nabídek zadavatel připojí k původní zprávě o posouzení a hodnocení nabídek. Provede-li nové posouzení a hodnocení nabídek zadavatel sám, zpracuje zprávu o posouzení a hodnocení nabídek obdobně jako hodnotící komise. Hodnotící komise neprovede hodnocení nabídek, pokud by měla hodnotit nabídku pouze jednoho uchazeče. O posouzení a hodnocení nabídek pořídí hodnotící komise písemnou zprávu, která obsahuje seznam posouzených nabídek, seznam nabídek, které byly hodnotící komisí ze zadávacího řízení vyřazeny spolu s uvedením důvodu, popis způsobu hodnocení zbývajících nabídek s odůvodněním, výsledek hodnocení nabídek, údaj o tom, jak byly 21

nabídky hodnoceny v rámci jednotlivých hodnotících kritérií, a údaj o složení hodnotící komise. Neprováděla-li hodnotící komise hodnocení nabídek v případě podání nabídky pouze jedním uchazečem, zpráva o posouzení a hodnocení nabídek neobsahuje údaje související s hodnocením nabídky. Zprávu podepisují všichni členové hodnotící komise, kteří se účastnili jednání hodnotící komise, na němž bylo hodnocení nabídek provedeno. Bezodkladně po ukončení své činnosti předá hodnotící komise zprávu společně s nabídkami a ostatní dokumentací související s její činností zadavateli. Zadavatel je povinen umožnit do uzavření smlouvy všem uchazečům na jejich žádost do zprávy o posouzení a hodnocení nabídek nahlédnout a pořídit si z ní výpis nebo její opis. Ukončení zadávacího řízení se realizuje zpravidla tak, že zadavatel rozhodne o výběru nejvhodnější nabídky toho uchazeče, jehož nabídka byla podle hodnotících kritérií vyhodnocena jako ekonomicky nejvýhodnější nebo jako nabídka s nejnižší nabídkovou cenou. Zadavatel má právo rozhodnout o výběru nejvhodnějšího uchazeče v rozporu s doporučením hodnotící komise. Tento postup musí však náležitě zdůvodnit ve svém rozhodnutí o přidělení veřejné zakázky. Zadavatel odešle oznámení o výběru nejvhodnější nabídky do 5 pracovních dnů po rozhodnutí všem uchazečům, kteří nebyli vyloučeni z účasti v zadávacím řízení.

7

Hodnocení nabídek podle kritéria ekonomické výhodnosti nabídky Zadavatel volí základní hodnotící kritéria s ohledem na druh veřejné zakázky, který

je dán jejím předmětem a cíle, jež by tato zakázka měla plnit. Pokud se zadavatel rozhodne v zadání veřejné zakázky hodnotit nabídky podle kritéria ekonomické výhodnosti nabídky, rozpadá se toto kritérium na dílčí hodnotící kritéria ekonomické výhodnosti nabídky a ty se mohou dále dělit na různá subkritéria. Zákonem o veřejných zakázkách je stanoveno, že jedno z těchto dílčích hodnotících kritérií musí vždy být kritérium nabídkové ceny, u něhož platí, že rozhodná je výše nabídkové ceny bez daně z přidané hodnoty, nestanoví-li zadavatel v zadávacích podmínkách jinak. Ostatní dílčí kritéria hodnocení, nejsou zákonem upravena. Tato dílčí kritéria hodnocení odvozuje zadavatel od cílů zakázky tak, aby co nejpřesněji vypovídala o potenciální míře užitku z realizace veřejné zakázky. Současně musí zadavatel dbát na to, aby tato dílčí kritéria hodnocení opravdu vyjadřovala ekonomickou výhodnost nabídky a netýkala se například kvalifikačních předpokladů 22

uchazeče o veřejnou zakázku, což je v praxi velmi častý problém, kterým se zabýval ÚOHS v historii veřejných zakázek v ČR již nesčetněkrát. Na závěr musí zadavatel přiřadit jednotlivým hodnotícím kritériím váhu v procentech. Jednotlivá dílčí kritéria mohou mít stejné procentuální váhy, nesmí být však stanovena diskriminačním či znevýhodňujícím způsobem, musí být přiměřená ve vztahu k předmětu veřejné zakázky a přiměřený musí být také jejich počet. Dílčí kritéria hodnocení mohou být, jak objektivního charakteru (např. doba plnění veřejné zakázky, výše provozních nákladů, záruční a pozáruční servis, ekologické parametry nabídky), tak i subjektivního charakteru (např. estetický vzhled, kvalita dodávaného zboží). Volba hodnotící metody má pro výběr nejvhodnější nabídky klíčový význam. Výběr nevhodné metody může vést i k neadekvátním závěrům při hodnocení nabídek. Pro výběr nejvhodnější nabídky potřebujeme vhodnou metodou zjistit, která z nabídek nejlépe splňuje naše očekávání vyjádřená v cílech veřejné zakázky. Metody používané k hodnocení veřejných zakázek podle ekonomické výhodnosti nabídky se dělí na metody peněžní (nákladově výstupové metody, obecně finanční metody) a nepeněžní (podpůrné rozhodovací metody, metody jiných disciplín). Každá z těchto metod má svá specifika a je tudíž vhodná pro hodnocení určitého druhu veřejné zakázky.

7.1 Nákladově výstupové metody Nákladově výstupové metody se používají pro výběr nabídek při jednokriteriálním rozhodování. Společným rysem těchto metod je, že analyzují vstupy ve formě nákladů, které se dají vyjádřit v peněžních jednotkách. Tyto metody se liší pouze způsobem sledování výstupů. Mezi základní nákladově výstupové metody patří: -

analýza minimalizace nákladů (metoda CMA)

-

analýza nákladů a přínosů (metoda CBA)

-

analýza efektivnosti nákladů (metoda CEA)

-

analýza užitečnosti nákladů (metoda CUA)

-

analýza ochoty platit a analýza ochoty přijmout (metoda WTP a WTA)

Analýza minimalizace nákladů Analýza minimalizace nákladů, nebo-li metoda CMA (cost-minimization analysis), patří mezi nejjednodušší a často používané metody. Podstatou této metody je, že hledaná 23

alternativa má nejnižší náklady. Výstupy nejsou u této metody měřeny vůbec. K základním metodám používaným pro stanovení nákladů patří metoda průmyslově inženýrská a parametrický odhad nákladů. Průmyslově inženýrská metoda patří mezi metody aditivně analytické, protože sumarizuje dílčí náklady jednotlivých dekomponovaných částí, z nichž se veřejná zakázka skládá. Výhodou je přesnost a spolehlivost stanovení nákladů. Problémem jsou však značné nároky na dekompozici veřejné zakázky na jednotlivé nákladově verifikovatelné části. Parametrický odhad nákladů patří mezi metody syntetické. Při této metodě se hledají funkční vztahy mezi celkovými náklady na určitou variantu a jejími dílčími náklady. Dílčí náklady se pak sčítají s ostatními náklady, čímž je možné získat hodnotu nákladů celé veřejné zakázky. Pokud jsou všechny náklady vykalkulovány, je poté výběrovým kritériem nejnižší nabídková cena. Pokud se však uvažuje o veřejné zakázce z hlediska toku užitků v čase, musí se v tom případě zohlednit také náklady po celou dobu uvažované existence předmětu veřejné zakázky. V úvahu je tedy nutné vzít nejen náklady na pořízení, ale taktéž i náklady provozní. Aby bylo možné jednotlivé varianty porovnat, musí se při kalkulaci nákladů brát na zřetel jejich současnou hodnotu. Současně se nesmí opomenout, aby výstupy všech uvažovaných variant byly shodné nebo alespoň srovnatelné. Pokud by se tento fakt opomenul, mohlo by se stát, že hodnocení nabídek by vedlo k nepřesným závěrům. V tom případě je vhodnější použít některou jinou metodu k hodnocení veřejných zakázek.

Analýza nákladů a přínosů Analýza nákladů a přínosů, nebo-li metoda CBA (cost and benefit analysis), patří mezi nejvýznamnější metody vhodné k hodnocení veřejných zakázek. Náklady a přínosy jsou v této metodě vyjádřeny v peněžních jednotkách. Tato metoda se dále dělí na několik dalších, mezi které patří zejména: Užší analýza nákladů a přínosů (tzv. imanentní, nebo-li jednoduchá), kdy se veškerá analýza vztahuje pouze k dané investiční akci. V rámci této analýzy vystupují náklady jako újma, která se přímo týká uvažované veřejné zakázky, a přínosy jako peněžně vyjádřené užitky, které mají kladný dopad na cílovou skupinu. Tyto náklady a přínosy jsou relativně snadno vyčíslitelné, poněvadž se z hlediska nákladů vztahují přímo k dané investiční akci, a přínosy se týkají bezprostředních cílů projektu. 24

Širší analýza nákladů a přínosů (tzv. společenská), která bere na zřetel veškeré společenské náklady a přínosy, které daná investiční akce zapříčiňuje. Tyto náklady a přínosy se týkají společnosti jako celku a zahrnujeme do nich i tzv. pozitivní a negativní externality, nebo-li nehmotné náklady a přínosy, jako jsou hluk, čistota ovzduší, ušetření času apod. Tato analýzu společenských nákladů a přínosů se dále dělí právě podle kalkulace těchto nákladů a přínosů na: -

Redukovanou formu analýzy společenských nákladů a přínosů, při které jsou peněžně kvantifikovány pouze ty položky, které lze relativně přesně vyčíslit. Ostatní efekty na straně společenských nákladů a přínosů, které jdou obtížně nebo nejdou vůbec vyčíslit, se pouze vyjádří slovně a doplní komentářem.

-

Neredukovanou formu analýzy společenských nákladů a přínosů, která ohodnocuje právě všechny společenské náklady a přínosy týkající se dané investiční akce.

V obou variantách analýzy nákladů a přínosů, jak jsem již výše uvedl, se náklady a přínosy vyjadřují v peněžních jednotkách. Protože také toky přínosů a nákladů plynou v čase, je potřebné určit jejich současnou hodnotu. Toho lze dosáhnout diskontováním nákladů a přínosů budoucích let. Pro měření poměru přínosů a nákladů pak platí následující vztah. T

Bt Ct

∑ (1 + i ) 〉1 t

t =0

kde znamená: t .............dané časové období T ............konečný časový horizont Bt ...........přínos v období t Ct ...........náklad v období t i .............diskontní sazba

Z uvedeného vztahu vyplývá, že přínosný projekt je takový, kdy poměr současných hodnot toku přínosů a nákladů po uvažované období, je větší než jedna. V případě, že je tento poměr menší než jedna, je projekt ztrátový.

25

Při kalkulaci nákladů a přínosů je nutné dbát těchto zásad: -

Nejdříve se provede soupis všech položek nákladů a přínosů.

-

Dané položky se rozdělí na hmotné a nehmotné.

-

Položky, které se dají ocenit, se ocení tržními cenami.

-

V případě tržní distorze se provádí ocenění stínovými cenami. Stínové ceny jsou v zásadě náklady obětované příležitosti výroby nebo spotřeby oceňované komodity. Využívají se především pro ocenění statku (služby), který neprochází trhem. V praxi je však často velmi komplikované určit tyto stínové ceny.

-

Do kalkulace nákladů se nezahrnují tzv. utopené náklady, které souvisejí s předinvestiční fází celého projektu. Utopené náklady jsou takové náklady, které je třeba vynaložit bez ohledu na to, zda daná zakázka bude realizována či ne.

-

Náklady a přínosy, které mají pro ekonomiku jako celek charakter transferů, se oceňují nulou.

-

Náklady na pracovní sílu, která by jinak zůstala nezaměstnaná, se oceňují jako náklady obětované příležitosti, a nikoli aktuálními tržními cenami mezd.

Při rozhodování o veřejných zakázkách má významnou roli určení diskontní sazby. V rámci analýzy společenských nákladů a přínosů se používá tzv. společenská diskontní sazba. Při stanovování diskontní sazby se vychází z předpokladu, že tato sazba by se měla rovnat časové preferenci spotřebitelů v soukromém sektoru. Avšak ve veřejném sektoru existují důvody nahradit časové preferenční sazby spotřebitelů sazbou společenskou. Tyto důvody jsou následující: -

idea welfare vychází z předpokladu, že jednotlivci přeceňují současnou soukromou spotřebu a mají tendenci podceňovat význam spoření. Diskont spotřebitelského času je tudíž příliš vysoký. Vláda by ho měla opravit použitím nižší sazby. V praxi se to projevuje tím, že vláda nabízí nižší úrokovou sazbu k realizaci veřejných investic, a tím tak bere na zřetel blahobyt budoucích generací.

26

-

idea paternalismu opět vychází z předpokladu, že lidé mají tendenci přeceňovat svoji současnou spotřebu na úkor budoucích generací. Vláda proto může vyvážit tuto situaci tím, že použije nižší diskontní sazby a bude více investovat. V praxi se tedy vláda snaží o nabízení širšího okruhu veřejných investic s nižší úrokovou sazbou.

-

idea mezigenerační spravedlnosti, která je v teorii známá spíše jako idea zlatého pravidla mezigenerační spravedlnosti. Tzv. zlaté pravidlo vyžaduje, aby se míra návratnosti kapitálu (úroková sazba) rovnala míře růstu ekonomiky, a ta aby se rovnala míře růstu populace.

Pro výpočet nákladů a přínosů se používají buď konstantní (stálé) a nebo běžné ceny. Pokud se použijí při kalkulaci nákladů a přínosů konstantní ceny, je z diskontní sazby vyloučena míra inflace. Naopak při použití běžných cen, musí diskontní sazba obsahovat i míru inflace. Nominální diskontní sazbu přepočítáme na reálnou diskontní sazbu, která označuje tržní úrokovou míru očištěnou od míry inflace, podle následujícího vztahu.

 1 + k 100  k r =  − 1 × 100  1 + m 100  kde znamená: kr............reálná diskontní míra v % k.............nominální diskontní míra v % m ...........roční míra inflace v %

Pokaždé však musí platit, že pokud jsou měřeny náklady a přínosy v konstantních cenách, použije se reálná diskontní sazba. V opačném případě, pokud se měří náklady a přínosy v běžných cenách, bude použita nominální diskontní sazba.

Analýza efektivnosti nákladů Analýza efektivnosti nákladů, nebo-li metoda CEA (cost-effectiveness analysis), je založena na hledání alternativy, která má nejnižší náklady na jednotku výstupu. Tato metoda je velmi blízká analýze nákladů a přínosů. U této metody se však nekalkulují náklady společenské, nýbrž jenom ty náklady, které se přímo vztahují k veřejné zakázce. Předpoklady pro použití analýzy efektivnosti nákladů jsou tyto: -

vstupy musí být peněžně vyčíslitelné, 27

-

hlavní cíl musí být relativně jednoduchý a současně musí být přímo měřitelný v nákladech na jednotku výstupu,

-

výstupy musí být stejnorodé a mít hmotnou povahu.

Pořadí nabídek lze určit těmito způsoby: -

stanovením nákladů na jednotku výstupu,

-

formou pořadí na bázi sestupné efektivnosti pro stejné náklady (u této formy jsou porovnávány nabídky se stejnými náklady a jsou seřazeny sestupně s ohledem na počet jednotek výstupu),

-

formou sestupného stanovení pořadí s ohledem na vzrůstající náklady pro stejnou efektivnost (podstatou této formy je porovnávání nabídek podle toho, s jakými náklady je dosahováno požadovaného počtu výstupních jednotek).

Při použití analýzy efektivnosti nákladů je vhodné provádět tzv. garantovaný výběr na bázi CEA, jehož účelem je předejít nesprávnému výběru nabídky s ohledem na nejnižší náklady na jednotku výstupu. Podstatou je pečlivě zvážit, jaká kvalita výstupu bude požadována. V praxi se totiž lze setkat i s případy, kdy nízká cena sama o sobě ještě nemusí být příznakem nižší kvality. Proto se také tato kvalita definuje jak v cílech projektu, tak i ve stanovení kvalifikačních předpokladů a v následném uzavření smlouvy, která garantuje stanovené cíle a kvalitu nabídky. Důležitou výhodou analýzy efektivnosti nákladů je, že při kalkulaci nákladů nezohledňuje nehmotné položky, a tím tak odpadá jejich mnohdy velice komplikovaná kalkulace. Na druhé straně nevýhodou této metody je, že oceňuje pouze tentýž druh výstupu. Volba naturálních jednotek jako předpoklad k měření výstupu může být značně problematická v případech, kdy toky užitků jsou různorodé.

Analýza užitečnosti nákladů Analýza užitečnosti nákladů, nebo-li metoda CUA (cost-utility analysis), vychází z teorie užitku. Užitek zde vystupuje, jako subjektivně hodnocené uspokojení příjemce z nabízené veřejné zakázky. Úroveň uspokojení je často vyjádřena v hodnotových soudech. Funkcí analýzy užitečnosti nákladů je zjistit, nakolik jednotlivé hodnocené nabídky s ohledem na vynaložené náklady odpovídají očekávanému uspokojení potřeb a cílů. Při 28

aplikaci analýzy užitečnosti nákladů vzniká však problém, jak měřit užitek a současně zohledňovat tyto náklady spjaté s pořízením daného statku, který přináší uspokojení. Náklady se stanovují standardními metodami, které jsem již uvedl u analýzy minimalizace nákladů. Užitek lze vyčíslit dvěma základními způsoby. Prvním způsobem je přesné měření hodnot parametrů nabídky, jako jsou rychlost či spotřeba materiálu. Tento způsob měření se využívá zejména při hodnocení nabídek veřejné zakázky, která má technický charakter. Druhým způsobem měření užitku je expertně vyjádřená hodnota nabídky na základě bodového hodnocení nabídek. V tomto případě posuzuje hodnotící komise nabídky na základě kvalitativní charakteristiky nabídek. Tyto kvalitativní charakteristiky se dají vyjádřit pomocí binárních, ordinálních či kardinálních stupnic, které jsou většinou doplněny o slovní komentář pro lepší vyjádření užitku V praxi se při hodnocení nabídek lze setkat rovněž s takovým případem, kdy účelem posouzení jednotlivých alternativ bude tzv. komplexní kvalita. Klíčovým problém pak je určení, co vůbec je obsahem pojmu komplexní kvalita. V prvním kroku se tedy musí definovat jednotlivé atributy kvality. V druhém kroku se rozloží každý atribut na jednotlivé stupně. Na závěr se pak stanoví míra uspokojení příjemce za jednotlivé atributy a stanoví se tak celková míra uspokojení z daného programu. Při výběru nabídky je taktéž vhodné zohlednit pravděpodobnost dodržení očekávané kvality užitku. K tomu se využívá postup tzv. běžného sázení. Podstatou tohoto postupu je, že při měření užitných vlastností nabídek se bere v úvahu také preference uživatele s ohledem na nejistotu efektů hodnocených nabídek. Při použití běžného sázení je výběr nejvíce preferované nabídky prováděn tak, že hodnotitel porovnává pravděpodobné důsledky jednotlivých nabídek.

Analýza ochoty platit a analýza ochoty přijmout Analýza ochoty platit a analýza ochoty přijmout, nebo-li metoda WTP (willingness to pay) a metoda WTA (willingness to accept), patří mezi kontingentní způsoby hodnocení nabídek. Podstata těchto metod je založena na dotazníkových metodách, kterými se zjišťují uživatelské preference z navrhovaných variant. Lze vyslovit hypotézu, že obě funkce jsou asymetrické. V praxi totiž platí, že lidé jinak peněžně hodnotí tentýž výstup z projektu, ve srovnání s případným odejmutím téhož výstupu z projektu.

29

7.2 Obecně finanční metody Obecně finanční metody, nebo-li metody peněžního hodnocení investic, byly původně vyvinuty pro oblasti privátního sektoru, avšak ve veřejném sektoru se s nimi lze setkat všude tam, kde je možné hodnotit náklady a očekávané přínosy v peněžních jednotkách. Mezi nejběžnější obecně finanční metody patří zejména: -

analýza výnosnosti (rentability) investice (metoda ROI)

-

analýza výpočtu doby návratnosti investice (metoda PP)

-

analýza čisté současné hodnoty investice (metoda NPV)

-

analýza vnitřního výnosového procenta (metoda IRR)

Analýza výnosnosti (rentability) investice Analýza výnosnosti (rentability) investice, nebo-li metoda ROI (return of investment), patří mezi tzv. statické metody, poněvadž počítá s průměrným ročním přínosem (ziskem). Tento fakt je podstatným důvodem, proč lze díky této metodě srovnávat i projekty s různou dobou životnosti, výší investičních nákladů a objemem výroby. Řešení této metody, které odpovídá na otázku: „Jak veliký procentuální podíl průměrného ročního přínosu plyne z celkové vložené investice na projekt?“, určíme podle následujícího vztahu. rI =

Er CI

kde znamená: rI............výnosnost veřejné zakázky Er ...........roční průměrný čistý přínos z veřejné zakázky CI ...........náklady na veřejnou zakázku Při hodnocení veřejných zakázek se považují za celkové vložené investice na projekt investiční výdaje nultého roku. Na závěr se pak vypočtená výnosnost investice porovná s požadovanou. Je-li výnosnost vyšší, je investice výhodná, a proto ji lze doporučit k realizaci. V opačném případě je investice nevýhodná. Její realizace by vedla ke ztrátám.

Analýza výpočtu doby návratnosti investice Analýza výpočtu doby návratnosti investice, nebo-li metoda PP (payback period), se používá pro výpočet doby (počtu let) potřebné k vyrovnání každoročních toků přínosů s 30

celkovými vloženými náklady na investici. V případě, že je tok přínosů v každém roce životnosti investice stejný, se doba návratnosti investice vypočítá z následujícího vztahu. T=

CI CFY

kde znamená: T ............doba splacení investice CI ...........náklady na investici CFY ........roční tok čistých peněžních příjmů Pokud však je tok přínosů v každém roce životnosti investice různý, doba návratnosti investice se určí postupným načítáním ročních částek přínosů tak dlouho, až se kumulovaná částka přínosů vyrovná celkové vložené částce na investici. Pro výběr veřejných zakázek samozřejmě platí, že doba návratnosti investice musí být kratší, než předpokládaná doba životnosti investice.

Analýza čisté současné hodnoty investice Analýza čisté současné hodnoty investice, nebo-li metoda NPV (net present value), představuje rozdíl mezi současnou hodnotou očekávaných přínosů a nákladů na investici. Tuto čistou současnou hodnotu investice získáme diskontováním nákladů a přínosů po celou dobu životnosti veřejné zakázky. Čistou současnou hodnotu investice vypočítáme podle následujícího vztahu. T

B t −Ct

∑ (1 + i ) 〉0 t

t =0

kde znamená: t .............dané časové období T ............konečný časový horizont Bt ...........přínos v období t Ct ...........náklad v období t i .............diskontní sazba

Jestliže je čistá současná hodnota investice kladná, investici lze přijmout. Naopak, pokud je čistá současná hodnota investice záporná, je investice ztrátová, a proto se musí odmítnout.

31

Analýza vnitřního výnosového procenta Analýza vnitřního výnosového procenta, nebo-li metoda IRR (internal rate of return), vychází taktéž z koncepce současné hodnoty. Podstatou této metody je hledání takové diskontní míry, při které se současná hodnota očekávaných přínosů z investice rovná současné hodnotě nákladů na investici, což znamená, že je čistá současná hodnota rovna nule. Při hledání diskontní míry se běžně postupuje metodou pokusů a omylů (iterativně) tak dlouho, až je rozdíl níže uvedené levé a pravé strany rovnice buď zanedbatelně malý nebo nulový.

Současná hodnota očekávaných přínosů – celkové náklady na investici = 0

Vnitřní výnosové procento se také dá určit z následujícího vztahu tak, že je řešena rovnice vzhledem k diskontní míře jakožto neznámé. T

Bn n n =1 (1 + r )

C=∑

kde znamená: C............celkové náklady na veřejnou zakázku Bn...........výnos B v roce n r .............úroková míra (neznámá) T ............doba životnosti veřejné zakázky

Tato metoda je v praxi velice oblíbená, protože uvádí předpokládanou výnosnost investice, která se pak srovnává s požadovanou výnosností. Projekt je přijatelný, pokud ukazatel IRR převyšuje předpokládanou diskontní míru. Na závěr je doporučen k přijetí ten projekt, jehož IRR je nejvyšší.

7.3 Podpůrné rozhodovací metody (metody manažerské vědy) Při hodnocení a výběru nabídek veřejných zakázek je také možné využívat metod a technik manažerské vědy. Manažerská věda, nebo-li operační výzkum (operations research), je disciplína zabývající se studiem a rozvoji procedur podporujících rozhodovací procesy. Základní charakteristikou tohoto výzkumu je používání vědeckých metod pro přípravu a přijetí rozhodnutí. Těchto rozhodovacích a podpůrných metod existuje široká škála, z nichž bych podrobněji popsal ty nejpoužívanější. 32

Mezi tyto metody patří zejména: -

metoda lineárního programování

-

metoda simulace

-

metody síťové analýzy

Metoda lineárního programování Metoda lineárního programování je vhodnou metodou, kterou lze použít při hodnocení a výběru nabídek veřejných zakázek, které stojí před řadou omezujících podmínek. Cílem této metody je nalézt takové řešení (optimální nebo kompromisní), které by co nejvíce odpovídalo těmto předpokladům. Metoda lineárního programování se může použít pouze v případě, kdy budou splněny následující podmínky: -

proporcionalita (zvýšení nákladů musí mít za příčinu i zvýšení výnosů o stejnou velikost)

-

dělitelnost (všechny proměnné musí mít spojitý, nikoliv však diskrétní charakter)

-

určitost (dané vztahy je zapotřebí jednoznačně kvantifikovat)

-

definování jediného cíle (předpoklad k sestavení kriteriální funkce)

Při použití metody lineárního programování se postupuje tak, že se ekonomický problém převede na matematický model, který obsahuje jednu cílovou kriteriální funkci (1) a několik dalších vlastních omezujících podmínek (2) včetně podmínky nezápornosti pro jednotlivé proměnné (3). Tento matematický model se řeší buď graficky nebo výpočtem. Při výpočtu se používá simplexová primární nebo duální metoda. Na závěr se, po získání optimálního nebo kompromisního řešení, provádí analýza citlivosti. Obecný matematický model lineárního programování má tvar:

zextr = c1x1 + c2x2 + … + cnxn

(1)

a11x1 + a12x2 + … + a1nxn (≤,≥ nebo =) b1 a21x1 + a22x2 + … + a2nxn (≤,≥ nebo =) b2 :

:

:

:

:

(2)

:

am1x1 + am2x2 + … + amnxn (≤,≥ nebo =) bm x1 ,

x2 , … ,

≥

xn 33

0

(3)

kde znamená: zextr............označení cílové kriteriální funkce cj ...............koeficient účelové funkce vztahující se k j-té proměnné xj ...............strukturní proměnná aij ..............strukturní koeficient vyjadřující vztah mezi i-tou omezující podmínkou a j-tou proměnnou bi ...............pravá strana i-té omezující podmínky Metoda simulace Při hodnocení nabídek veřejných zakázek se může stát, že z různých důvodů (časových, bezpečnostních, apod.) bude vhodné záměry předpokládané ve veřejné zakázce ověřit na výpočetním zařízení. Tento postup se nazývá simulace. Každá simulace začíná vývojem simulačního modelu, který odráží podstatné vlastnosti simulovaných dějů a jejich vzájemné vlivy. Všechny výsledky simulace se vztahují pouze na tento model. Do jaké míry lze výsledky simulace považovat za zobrazení skutečnosti, záleží na epistemické (vypovídací) hodnotě modelu. Rozlišují se dva druhy simulací, deterministická a stochastická. V deterministické simulaci jsou všechny veličiny, které se na simulaci podílejí, přesně definovány různými matematickými vztahy. Naopak je tomu u stochastické simulace. Zde jsou do modelu zařazovány náhodné veličiny.

Nejznámější simulační metodou, které je možno k řešení, jak deterministických, tak i stochastických problémů použít, je metoda Monte Carlo. Metoda Monte Carlo, nebo-li diskrétní číslicová metoda, patří mezi numerické metody, které vyžadují modelování systému na číslicovém počítači. Tato metoda je založena na simulaci sledovaného problému prostřednictvím pravděpodobnostního modelu. Tento model získáme díky statistickému odhadu pravděpodobnostních charakteristik náhodných veličin, které s daným problémem souvisejí. Mezi nejpoužívanější statistické odhady patří zejména odhad pravděpodobnosti náhodného jevu pomocí relativní četnosti tohoto jevu v posloupnosti nezávislých pokusů a odhad střední hodnoty náhodné veličiny pomocí výběrového průměru. Výběrový průměr je pak vypočten z náhodného výběru hodnot z rozdělení pravděpodobnosti náhodné veličiny. Podstata matematických souvislostí v diskrétní číslicové metodě tkví ve výpočtu hodnoty určitého integrálu pro danou funkci. Důležitým krokem simulačního procesu je sestrojení vývojového diagramu, kde se zachycují strukturní souvislosti simulovaného problému. Změnami různých parametrů simulačního 34

modelu se získají různé výsledky simulace, na jejichž základě se usuzuje, k jakým změnám dochází v chování reálného systému vlivem nových okolností. Metoda simulace se používá především pro příliš komplikované reálné systémy, pro které se matematické modelování jinými způsoby či metodami nedá použít. Mezi takto složité systémy patří zejména zdravotnictví, vojenství, doprava atd.

Metody síťové analýzy Metody síťové analýzy se používají především při hodnocení veřejných zakázek, které mají charakter komplexu vzájemně systémově propojených činností. Tyto činnosti na sebe v určitém časovém sledu navazují, přičemž splnění jedné činnosti může být předpokladem k zahájení činnosti navazující. Každá taková činnost se dá časově kvantifikovat a dají se u ní určit i různé jiné požadavky a omezení (náklady, obsluhující personál a jiné). Takto lze v konečné podobě vyjádřit celkové nároky veřejné zakázky na veřejné finance. Mezi nejběžnější a nejpoužívanější metody síťové analýzy patří analýza kritické cesty, nebo-li metoda CPA (critical path analysis). Analýza kritické cesty se dále dělí na metody deterministické (CPM) a stochastické (PERT). Úplně na začátku se musí daný projekt rozčlenit na jednotlivé činnosti, odhadnout přibližnou dobu trvání realizace jednotlivých činností a určit ty činnosti, které nelze započít před dokončenou realizací ostatních činností. Poté už nic nebrání ve zkonstruování síťového grafu. Síťový graf je množina uzlů a hran. Uzly zde představují zahájení či ukončení činnosti a hrany současně činnosti i dobu trvání těchto činností. V grafu jsou pak znázorněny tzv. cesty, jimiž se rozumí posloupnost navazujících činností od zahájení až do ukončení projektu. Délka trvání každé cesty je dána součtem trvání všech činností nacházejících se na dané cestě. Kritická cesta označuje tu cestu, která má nejdelší trvání a nemá žádné časové rezervy. Činnosti nacházející se na kritické cestě se nazývají kritické činnosti. Prodloužení kterékoliv z kritických činností vede ke zpoždění celého systému. Pokud je však celkový počet všech činností vysoký, jeví se kreslení síťového grafu a hledání kritické cesty tímto způsobem velice složité a nepraktické. Proto se často při určení kritické cesty využívá metoda CPM (critical path method), která má následující algoritmus řešení:

-

pro všechny činnosti se vypočítá nejdříve možný začátek (ES – earliest start) a nejdříve možný konec (EF – earliest finish) o pro všechny počáteční činnosti platí ESi = 0 a EFi = t 35

o pro všechny ostatní činnosti platí ESj = max EFi a EFj = ESj + t -

pro všechny činnosti se vypočítá nejpozději přípustný začátek (LS – latest start) a nejpozději přípustný konec (LF – latest finish) o pro všechny konečné činnosti platí LFj = max EFj a LSj = LFj - t o pro všechny ostatní činnosti platí LFi = min LSj a LSi = LFi - t

-

na závěr se vypočítají časové rezervy a nalezne se kritická cesta o časové rezervy se pro jednotlivé činnosti určí pomocí vztahu LF-EF o kritická cesta je tvořena činnostmi s nulovou rezervou

V praxi je běžné, že metoda CPM často nestačí ke komplexnímu posouzení veřejné zakázky, a proto bývá doplňována o tzv. nákladovou analýzu. V takové případě se jedná o metodu CPM/Cost. K nákladovému hodnocení veřejných zakázek, které se provede jednou

z výše uvedených metod, je pak stanovována některým z analytických postupů tzv. intenzita nároků činností na náklady po celou dobu jejich trvání. Takové náklady jsou považovány za uchovatelný zdroj a jejich sumarizací se vypočte celková intenzita nároků veřejné zakázky na náklady při fixním umístění činností. Pomocí průběhu intenzity nároků veřejné zakázky na zdroje se vypočte kumulativní čára nákladů. Na základě srovnání s kumulativní čárou disponibilních zdrojů lze takto průběžně sledovat alokaci vyčleněných finančních zdrojů z veřejného rozpočtu na realizaci projektu. Smyslem takového postupu je hledání optimálního časového průběhu realizace veřejné zakázky z hlediska celkových nákladů, poněvadž se předpokládá, že některé činnosti lze redukovat. Nejdříve se zkracují kritické činnosti, a tím dochází k přeměně kritických činností na činnosti nekritické a naopak. Zkracování činností však vyžaduje dodatečné náklady a z tohoto důvodu je nákladová funkce činnosti klesající. Nákladová funkce je definována v intervalu mezi minimálním trváním (tij

min)

a normálním trváním (tij

norm)

dané činnosti a má tvar

nij = - cij × tij + dij, kde výraz nij značí odpovídající náklady na danou činnost, cij konstantní přírůstek nákladů na zkrácení činnosti o jednotku času (nákladový sklon činnosti) a dij odpovídající náklady na danou činnost.

Na rozdíl od metody CPM, která předpokládá pevně stanovené doby trvání jednotlivých činností, jsou v metodě PERT (program evaluation and review technique) využívány náhodné veličiny definované v intervalu , kde výraz ai znamená nejkratší 36

předpokládanou dobu činnosti (optimistický odhad) a výraz bi nejdelší uvažovanou dobu činnosti (pesimistický odhad). Tyto dvě hodnoty se určí pro každou činnost. Kromě těchto hodnot se musí určit také nejpravděpodobnější doba realizace činnosti (mi), střední doba trvání činnosti ( ti ) a standardní odchylka doby trvání činnosti (σi), které se vypočítají pomocí následujících vztahů. ti =

ai + 4mi + bi 6

σi =

bi − ai 6

Takto definované proměnné slouží k výpočtu tzv. rozložení pravděpodobnosti doby

činnosti. Závěrečné výpočty této metody se ničím neliší od výpočtů v metodě CPM. Místo pevných hodnot se zde však počítá se středními hodnotami dob trvání činnosti. Výsledkem výpočtu je pak kritická cesta, která se získá součtem středních dob trvání kritických

činností. Tato hodnota vlastně udává střední dobu trvání celého projektu. Skutečná doba trvání celého projektu je náhodná proměnná s normálním rozložením se střední hodnotou a s rozptylem σ2, který je roven součtu rozptylů všech kritických činností.

7.4 Metody jiných disciplín K hodnocení veřejných zakázek se občas využívají i metody jiných disciplín, jako je třeba management. Z oblasti managementu jsou to především metody benchmarkingu a tzv. balanced scorecard, které byly také původně vyvinuty pro oblasti privátního sektoru.

Benchmarking Pojem benchmarking zdomácněl ve světě v 80. letech, kdy k jeho popularitě přispěla firma Xerox Corporation, která ho jako nástroj managementu poprvé použila v roce 1979. Benchmarking se poté stal zásadní součástí úspěchu amerických firem v rámci Malcolm Balridge Quality Award a ujal se také v Evropě v rámci European Quality Award, kterou zajišťuje European Foundation for Quality Management (EFQM). Strategicky orientované organizace, které mají definováno své poslání a strategické cíle, potřebují nástroj, který jim zajistí, že se budou neustále zlepšovat. Nejefektivnější z tohoto pohledu se jeví soustředění se na hlavní procesy, které přispívají k dosažení cílů a ke zlepšování těchto procesů. Benchmarking je proto hledání úspěšných praktik a postupů jiných podniků

či manažerů veřejných zakázek s cílem adoptovat je a takto zlepšovat vlastní výkonnost. Benchmarking není kopírování druhých, ale porovnání se s nejlepším (benchmarkem),

37

pochopení jeho silných stránek a na tomto základě být schopný vyvinout vlastní avšak lepší

řešení. Konečný cíl je stát se v dané oblasti podnikatelských aktivit novým benchmarkem. Vhodný benchmark se však velmi často nachází mimo vlastní konkurenční prostředí. Opakovaným porovnáním a analýzou reorganizovaných resp. optimalizovaných procesů zjistíme zda došlo k výkonnosti efektivity a kvality.

Úspěšný benchmarking vyžaduje: -

vysokou vědomostní úroveň

-

používání nejmodernějších informačních technik a metod

-

informační provázanost a dostupnost

-

systematický přístup

-

výběr vhodných veřejných zakázek

-

výběr vhodných parametrů k porovnání

-

identifikace klíčových jednotek

-

sběr dat a praktických zkušeností

-

analýzu dat a identifikaci příležitostí pro zlepšení

-

implementaci nejlepších postupů, nastavení rozumných cílů a zajištění podpory těmto cílům

Rozsáhlý projekt benchmarkingu je potřebné rozčlenit na jednotlivé na sebe logicky navazující kroky. Přednosti takové koncepce jsou následující: vytvoření ohraničených a přehledných částí, redukce rizika, flexibilita a zmenšování nejistot a nepřesností. Samotný benchmarking pak realizujeme podle následujících kroků: -

krok č.1: definování cílů projektu, vytvoření projektové skupiny, plánování a organizace projektu, schematická prezentace a dokumentace cílového procesu, stanovení metod na získání interních údajů

-

krok č.2: získání základních údajů a popis sledovaného procesu

-

krok č.3: porovnání základních hodnotících parametrů, výběr vhodných parametrů, porovnávání a hodnocení, identifikace silných stránek (potenciál zlepšení), vlastní interpretace výsledků

-

krok č.4: interní prezentace výsledků, stanovení reálných cílů a priorit, stanovení strategie zlepšení, vypracování plánů projektu 38

-

krok č.5: realizace a řízení jednotlivých akcí, kontrola dosažených cílů, ukončení projektu, zhodnocení a dokumentace výsledků projektu

Balanced scorecard Původní koncept metodiky Balanced scorecard, který v roce 2000 vymysleli autoři R.S. Kaplan a D.P. Norton, měl za cíl doplnit tradiční finanční ukazatele kritérii, které umožňují posoudit fungování podniku ze tří dalších perspektiv, a to z hlediska zákazníků, vnitřních organizačních procesů a z hlediska učení a růstu. Systematické používání metodiky modelu Balanced scorecard umožňuje manažerům objevit skutečnou hodnotu spočívající ve schopnosti provázat dlouhodobou strategii rozvoje s krátkodobou operativní

činností, vytvořit tak

z ní jádro strategického manažerského systému a díky

zpětnovazebnímu systému testovat i hodnotit modifikované hypotézy, které byly do strategie organizační jednotky zabudovány. Metodika modelu Balanced scorecard zahrnuje

čtyři klíčové manažerské procesy. K těmto procesům patří transformace poslání a strategické vize do podnikové strategie, komunikace a provázání, podnikové plánování a zpětnou vazbu a učení. Formulace strategie je prvním klíčovým manažerským procesem. Při formulaci podnikové strategie se vychází z jednotlivých složek, které jsou pro fungování organizace zcela nezbytné. Mezi tyto složky strategické vize patří zejména zákazníci, dodavatelé, finance, vnitřní organizační procesy a na závěr i učení a růst. Struktura Balanced scorecard nutí tvůrce strategie k soustavnému promýšlení systémových vazeb mezi jednotlivými složkami. Umožňuje také snáze dosáhnout společného konsensu provázanosti dlouhodobé strategie rozvoje s krátkodobou operativní činností podniku a neztratit ze zřetele finanční hlediska. Doba potřebná pro formulaci strategie závisí na současné úrovni strategického plánování a řádově se pohybuje v intervalu několika měsíců. Do vlastního procesu formulace strategie lze zapojit i střední management. Celý proces formulace strategie se tímto prodlouží, ale sdílení zkušeností širšího manažerského týmu může být pro podnik velkým přínosem. Po dosažení konsensu se v rámci metodiky Balanced scorecard pozornost zaměřuje na proces komunikace a provázání. Účelem tohoto procesu je seznámení manažerů na nižších úrovních a později i řadových zaměstnanců s podnikovou strategií a strategickými cíly jednotlivých podnikatelských jednotek, organizačních jednotek, oddělení či 39

jednotlivců. Takto rozsáhlá komunikační kampaň zdůrazňuje, proč je třeba změnit stávající stav, jaké změny budou realizovány a co očekává vedení společnosti od zaměstnanců. Management společnosti může pro svou vlastní komunikační kampaň využít například osobní setkání se zaměstnanci, firemní tisk či rozhlas, nástěnné tabule, ale i vhodný síťový software, který umožňuje celý proces podstatně zrychlit. Pro úspěšnou realizaci přijaté strategie a žádoucí trvalou fixací nových vzorů chování je důležité adekvátní provázání se systémem odměn. Třetím manažerským procesem metodiky Balanced scorecard je podnikové plánování. V rámci tohoto procesu je prováděna podrobná analýza Balanced scorecard tak, že se stanoví strategické priority a vyloučí se ty projekty, které nemají strategický význam. Na realizaci strategických projektů jsou vyčleněny potřebné zdroje, zpracovány plány implementace a navazující rozpočty. V dalším kroku se bezprostředně zahajují schválené projekty změn. Poté se v navazujícím cyklu provádí aktualizace podnikatelské strategie a rozpočtu. Na závěr se podle jednotlivých ukazatelů rozepíší strategické cíle, určí se potřebné investice a zajistí se finanční zdroje.

Čtvrtým a zároveň i posledním manažerským procesem, který uzavírá celý cyklus metodiky Balanced scorecard, je proces zpětné vazby a učení. Tento proces je díky své systémové architektuře a periodické aktualizaci neocenitelným instrumentem vedení podniku v procesu strategického řízení. Využití procesu zpětné vazby a učení v rámci měsíčních a čtvrtletních porad umožňuje překročit tradiční finanční horizont diskuse hospodářských výsledků společnosti a soustředit se na komplexní zhodnocení stávající strategie i na kvalitu její realizace.

8

Hodnocení nabídek v praxi Hodnocení nabídek probíhá podle více kritérií, která musí být stanovena

v podmínkách soutěže. Tyto kritéria jsou seřazena v sestupném pořadí podle stupně významu, který jim zadavatel přisuzuje. Stupeň významu je zde vyjádřen pomocí vah a součet těchto vah musí být roven 100%. Jak jsem již výše uvedl, zákon o veřejných zakázkách stanovuje, že vždy jedno z hodnotících kritérií musí být kritérium nejnižší nabídkové ceny. Ostatní kritéria hodnocení a současně i jejich váhy je však zadavatel

40

oprávněn zcela bez omezení volit sám. Při formulaci hodnotících kritérií se ovšem musíme

řídit několika důležitými pravidly.

Pravidlo č. 1: Počet a charakter hodnotících kritérií musí vždy odpovídat druhu, rozsahu a cíli veřejné zakázky, které by měly být zadavateli známy již před vlastním zadáním veřejné zakázky (např. provedení díla za co nejnižší cenu a v co nejkratším termínu). Pravidlo č. 2: Kritéria hodnocení musí kvalitativně rozlišit jednotlivé nabídky uchazečů, nesmí být vágně formulována a musí se vztahovat k ekonomické výhodnosti nabídky (typickým příkladem nevhodně zvolených kritérií jsou např. kvalifikační předpoklady uchazečů). Pravidlo č. 3: Zadavatel musí řádně vymezit obsah hodnotících kritérií tak, aby zvolená kritéria byla jednoznačně srozumitelná všem uchazečům a pro všechny uchazeče rovná. (V případě obecně formulovaného hodnotícího kritéria musíme toto dílčí kritérium rozdělit na různá subkritéria

hodnocení,

která

by

jeho

obsah

jednoznačně

specifikovala. Těmto subkritériím musí být rovněž přiřazena váha, tak aby jejich součet vah dával 100%.) Pravidlo č. 4: Zadavatel je povinen uvést kritéria hodnocení v sestupném pořadí již v podmínkách soutěže, tj. podle stupně významu, který jim přisuzuje.

K hodnocení veřejných zakázek podle ekonomické efektivnosti nabídky se využívají nejrůznější hodnotící kritéria. Mezi nejpoužívanější kritéria hodnocení patří zejména: -

smluvní úprava záruky (záruční doba, výše bankovní záruky na záruční dobu a způsob jejího uvolnění, výše bankovní záruky na splnění díla a způsob jejího uvolnění, výše bankovní záruky za kvalitu díla a způsob jejího uvolnění, výše bankovní záruky na nepřerušení provozu a způsob jejího uvolnění, sankce za nedodržení termínu realizace veřejné zakázky)

-

komplexní záruční servis a smluvní úprava sankcí (reakční doba, sankce za nedodržení reakční doby, doba pro provedení periodických prohlídek, 41

odstranění reklamovaných vad, sankce za nedodržení termínu odstranění reklamovaných vad a nedodělků) -

doba plnění

-

technické parametry (převážně toto kritérium se díky své obecnosti a nejednoznačnosti musí dále rozpadat na různá další subkritéria hodnocení, jako jsou např. hodnota provozního výkonu, čtecí poměr, chybovost, atd.)

Mezi méně používaná kritéria hodnocení, která se vztahují přímo k určitému charakteru veřejné zakázky patří např.: -

cena za každou započatou hodinu pozáručního servisu

-

rozsah využití místních zdrojů pracovních sil

-

spolehlivost (použití výrobků s ochrannou známkou)

-

plán jakosti upravený na konkrétní podmínky veřejné zakázky

-

režim odborných školení

-

návrh opatření k ochraně množství a jakosti podzemních vod dotčených stavbou

-

ekologické vlastnosti

V praxi se stále ještě běžně používá k hodnocení veřejných zakázek podle ekonomické výhodnosti nabídky tzv. bodovací metoda, která byla upravena v současnosti již neplatnou legislativou, vyhláškou č. 240/2004 Sb. o informačním systému o zadávání veřejných zakázek a metodách hodnocení nabídek podle jejich ekonomické výhodnosti. Tato metoda využívá bodovací stupnici v rozsahu 0 až 100 bodů. Každé jednotlivé nabídce je dle dílčího kritéria nebo subkritéria přidělena bodová hodnota, která odráží úspěšnost předmětné nabídky v rámci dílčího kritéria či subkritéria. Pro číselně vyjádřitelná kritéria hodnocení, pro která má nejvhodnější nabídka maximální hodnotu kritéria (např. záruční doba), získá hodnocená nabídka bodovou hodnotu, která vznikne násobkem 100 a poměru hodnoty nabídky k hodnotě nejvhodnější nabídky. Pro číselně vyjádřitelná kritéria hodnocení, pro která má nejvhodnější nabídka minimální hodnotu kritéria (např. nabídková cena), získá hodnocená nabídka bodovou hodnotu, která vznikne násobkem 100 a poměru hodnoty nejvhodnější nabídky k hodnocené nabídce. Pro ta kritéria, která nelze číselně vyjádřit, sestaví hodnotící komise pořadí nabídek od nejvhodnější k nejméně vhodné a 42

přiřadí nejvhodnější nabídce 100 bodů a každé následující nabídce přiřadí takové nižší bodové ohodnocení, které vyjadřuje míru splnění dílčího kritéria či subkritéria ve vztahu k nejvhodnější nabídce. Považuje-li však hodnotící komise hodnotu nějakého z jiných dílčích kritérií hodnocení, kromě nabídkové ceny,, za zjevně nepřiměřenou, přiřadí nabídce v rámci tohoto kritéria 0 bodů a pro hodnocení ostatních nabídek ji v rámci tohoto kritéria nezohlední. Tento postup je ovšem hodnotící komise povinna odůvodnit ve zprávě o posouzení a hodnocení nabídek. Na závěr bodovací metody provede hodnotící komise celkové hodnocení. Celkové hodnocení se získá tak, že jednotlivá bodová hodnocení nabídek dle dílčích kritérií či subkritérií vynásobíme příslušnou vahou daného kritéria. Na základě součtu výsledných hodnot jednotlivých nabídek stanoví hodnotící komise pořadí úspěšnosti jednotlivých nabídek tak, že jako nejúspěšnější je označena ta nabídka, která dosáhla nejvyšší výsledné hodnoty.

8.1 Hodnocení veřejných zakázek na stavební práce v praxi Po skončení lhůty určené k podání nabídek, jmenování hodnotící komise a posouzení nabídek z hlediska úplnosti a splnění zákonných požadavků přistupuje hodnotící komise k vlastnímu hodnocení nabídek podle zadavatelem zadaných hodnotících kritérií. Způsob hodnocení veřejných zakázek na stavební práce nyní budu demonstrovat na následujícím příkladu. Předpokládejme vypsání nadlimitní veřejné zakázky na stavební práce v otevřeném řízení některým veřejným zadavatelem. Tato veřejná zakázka bude hodnocena podle ekonomické výhodnosti nabídky, hodnocení nabídek bude provedeno bodovací metodou, která je vzhledem k své jednoduchosti a přehlednosti, nejrozšířenější metodou používanou pro hodnocení nabídek. Pro hodnocení nabídek se použijí následující hodnotící kritéria a váhy: Kritérium č. 1: výše nabídkové ceny vč. DPH v Kč (váha 55%) Kritérium č. 2: komplexní záruční servis (váha 25%) Subkritérium č. 1: lhůta pro provádění periodických prohlídek v měsících (váha 30%) Subkritérium č. 2: výše sankce za nedodržení sjednané lhůty pro odstranění reklamovaných vad za každou reklamovanou vadu nebo každý den prodlení v Kč (váha 25%)

43

Subkritérium č. 3: výše sankce za nedodržení termínu nástupu na periodickou prohlídku za každý den prodlení v Kč (váha 20%) Subkritérium č. 4: reakční doba ve dnech (váha 10%) Subkritérium č. 5: výše sankce za nedodržení reakční doby za každou reklamovanou vadu nebo každý den prodlení v Kč (váha 10%) Subkritérium č. 6: doba pro provedení periodické prohlídky ve dnech (váha 5%) Kritérium č. 3: výše bankovní záruky na záruční dobu v Kč (váha 10%) Kritérium č. 4: výše sankce za nesplnění termínu realizace za každý den prodlení v Kč (váha 10%)

Výpočet bodového hodnocení nabídek podle prvního dílčího kritéria V rámci tohoto dílčího kritéria je hodnocena celková výše nabídkové ceny vč. DPH v Kč, která bývá zpravidla uvedená uchazečem v Krycím listě nabídky.

Nabídka č. 1: firma ABC s.r.o.

173 633 927 Kč

Nabídka č. 2: firma DEF a.s.

178 477 168 Kč

Nabídka č. 3: firma TUV s.r.o.

169 911 201 Kč

Nabídka č. 4: firma XYZ a.s.

180 307 527 Kč

Vypočtené bodové hodnocení pro nabídku č. 1: (169 911 201 / 173 633 927) × 100 = 97,856 bodů Vypočtené bodové hodnocení pro nabídku č. 2: (169 911 201 / 178 477 168) × 100 = 95,201 bodů Vypočtené bodové hodnocení pro nabídku č. 3: (169 911 201 / 169 911 201) × 100 = 100,000 bodů Vypočtené bodové hodnocení pro nabídku č. 4: (169 911 201 / 180 307 527) × 100 = 94,234 bodů

44

Výpočet bodového hodnocení nabídek podle druhého dílčího kritéria V rámci tohoto dílčího kritéria hodnocení posuzuje hodnotící komise nabídky na základě jednotlivých subkritérií.

Subkritérium č. 1 Nabídka č. 1: firma ABC s.r.o.

1 měsíc


1 měsíc

Nabídka č. 3: firma TUV s.r.o. Nabídka č. 4: firma XYZ a.s.

12 měsíců 2 měsíce

Vypočtené bodové hodnocení pro nabídku č. 1:

(1 / 1) × 100 = 100,000 bodů


(1 / 1) × 100 = 100,000 bodů


(1 / 12) × 100 =


(1 / 2) × 100 = 50,000 bodů

8,333 bodů


20 000 Kč


25 000 Kč


10 000 Kč


30 000 Kč


(20 000 / 30 000) × 100 = 66,667 bodů


(25 000 / 30 000) × 100 = 83,333 bodů


(10 000 / 30 000) × 100 = 33,333 bodů


(30 000 / 30 000) × 100 = 100,000 bodů


50 000 Kč


40 000 Kč


30 000 Kč


150 000 Kč

45

Vypočtené bodové hodnocení pro nabídku č. 1: (50 000 / 150 000) × 100 = 33,333 bodů Vypočtené bodové hodnocení pro nabídku č. 2: (40 000 / 150 000) × 100 = 26,667 bodů Vypočtené bodové hodnocení pro nabídku č. 3: (30 000 / 150 000) × 100 = 20,000 bodů Vypočtené bodové hodnocení pro nabídku č. 4: (150 000 / 150 000) × 100 = 100,000 bodů


2 dny


3 dny


1 den


10 dnů


(1 / 2) × 100 = 50,000 bodů


(1 / 3) × 100 = 33,333 bodů


(1 / 1) × 100 = 100,000 bodů


(1 / 10) × 100 = 10,000 bodů


20 000 Kč


25 000 Kč


10 000 Kč


30 000 Kč


(20 000 / 30 000) × 100 = 66,667 bodů


(25 000 / 30 000) × 100 = 83,333 bodů


(10 000 / 30 000) × 100 = 33,333 bodů


(30 000 / 30 000) × 100 = 100,000 bodů

46


1 den


1 den


0,5 dne


7 dnů


(0,5 / 1) × 100 = 50,000 bodů


(0,5 / 1) × 100 = 50,000 bodů


(0,5 / 0,5) × 100 = 100,000 bodů


(0,5 / 7) × 100 = 7,143 bodů

Výpočet bodového hodnocení nabídek podle třetího dílčího kritéria V rámci tohoto dílčího kritéria hodnocení je hodnocena nabízená výše bankovní záruky na záruční dobu v Kč, která bývá uvedená uchazečem v návrhu textu smlouvy.


30 000 000 Kč


15 000 000 Kč


5 000 000 Kč 80 000 000 Kč

Vypočtené bodové hodnocení pro nabídku č. 1: (30 000 000 / 80 000 000) × 100 = 37,500 bodů Vypočtené bodové hodnocení pro nabídku č. 2: (15 000 000 / 80 000 000) × 100 = 18,750 bodů Vypočtené bodové hodnocení pro nabídku č. 3: (5 000 000 / 80 000 000) × 100 =

6,250 bodů

Vypočtené bodové hodnocení pro nabídku č. 4: (80 000 000 / 80 000 000) × 100 = 100,000 bodů

Výpočet bodového hodnocení nabídek podle čtvrtého dílčího kritéria V rámci tohoto dílčího kritéria hodnocení je hodnocena nabízená výše smluvní pokuty v Kč za každý den prodlení při nesplnění termínu řádného dokončení a předání 47

hotového díla, prostých vad a nedodělků, která bývá uvedená uchazečem v návrhu textu smlouvy.


150 000 Kč


100 000 Kč


50 000 Kč 150 000 Kč


Výpočet výsledného bodového hodnocení nabídek

Vypočtené výsledné bodové hodnocení pro nabídku č. 1: 97,856 × 0,550 + 100,000 × (0,250 × 0,300) + 66,667 × (0,250 × 0,250) + 33,333 × (0,250 × 0,200) + 50,000 × (0,250 × 0,100) + 66,667 × (0,250 × 0,100) + 50,000 × (0,250 × 0,050) + 37,500 × 0,100 + 100,000 × 0,100 = 97,856 × 0,550 + 100,000 × 0,075 + 66,667 × 0,0625 + 33,333 × 0,050 + 50,000 × 0,025 + 66,667 × 0,025 + 50,000 × 0,0125 + 37,500 × 0,100 + 100,000 × 0,100 = 53,821 + 7,500 + 4,167 + 1,667 + 1,250 + 1,667 + 0,625 + 3,750 + 10,000 = 84,447 bodů Vypočtené výsledné bodové hodnocení pro nabídku č.2: 95,201 × 0,550 + 100,000 × (0,250 × 0,300) + 83,333 × (0,250 × 0,250) + 26,667 × (0,250 × 0,200) + 33,333 × (0,250 × 0,100) + 83,333 × (0,250 × 0,100) + 50,000 × (0,250 × 0,050) + 18,750 × 0,100 + 66,667 × 0,100 = 95,201 × 0,550 + 100,000 × 0,075 + 83,333 × 0,0625 + 26,667 × 0,050 + 33,333 × 0,025 + 83,333 × 0,025 + 50,000 × 0,0125 + 18,750 × 0,100 + 66,667 × 0,100 = 52,361 + 7,500 + 5,208 + 1,333 + 0,833 + 2,083 + 0,625 + 1,875 + 6,667 = 78,485 bodů Vypočtené výsledné bodové hodnocení pro nabídku č. 3: 100,000 × 0,550 + 8,333 × (0,250 × 0,300) + 33,333 × (0,250 × 0,250) + 20,000 × (0,250 × 0,200) + 100,000 × (0,250 × 0,100) + 33,333 × (0,250 × 0,100) + 100,000 × (0,250 × 48

0,050) + 6,250 × 0,100 + 33,333 × 0,100 = 100,000 × 0,550 + 8,333 × 0,075 + 33,333 × 0,0625 + 20,000 × 0,050 + 100,000 × 0,025 + 33,333 × 0,025 + 100,000 × 0,0125 + 6,250 × 0,100 + 33,333 × 0,100 = 55,000 + 0,625 + 2,083 + 1,000 + 2,500 + 0,833 + 1,250 + 0,625 + 3,333 = 67,249 bodů Vypočtené výsledné bodové hodnocení pro nabídku č. 4: 94,234 × 0,550 + 50,000 × (0,250 × 0,300) + 100,000 × (0,250 × 0,250) + 100,000 × (0,250 × 0,200) + 10,000 × (0,250 × 0,100) + 100,000 × (0,250 × 0,100) + 7,143 × (0,250 × 0,050) + 100,000 × 0,100 + 100,000 × 0,100 = 94,234 × 0,550 + 50,000 × 0,075 + 100,000 × 0,0625 + 100,000 × 0,050 + 10,000 × 0,025 + 100,000 × 0,025 + 7,143 × 0,0125 + 100,000 × 0,100 + 100,000 × 0,100 = 51,829 + 3,750 + 6,250 + 5,000 + 0,250 + 2,500 + 0,089 + 10,000 + 10,000 = 89,668 bodů

Z hlediska ekonomické výhodnosti nabídky podle hodnotících kritérií uvedených v zadávací dokumentaci veřejné zakázky se jeví jako nejvýhodnější nabídka č. 4 podaná uchazečem XYZ a.s. Pořadí hodnocených nabídek je následující:

1.

nabídka č. 4 (firma XYZ a.s.)

89,668 bodů

2.

nabídka č. 1 (firma ABC s.r.o.)

84,447 bodů

3.

nabídka č. 2 (firma DEF a.s.)

78,485 bodů

4.

nabídka č. 3 (firma TUV s.r.o.)

67,249 bodů

8.2 Hodnocení veřejných zakázek na služby v praxi Na následujícím příkladu bych chtěl nyní demonstrovat způsob hodnocení veřejných zakázek na služby podle ekonomické výhodnosti nabídky. Předpokládejme vypsání nadlimitní veřejné zakázky na služby v otevřeném řízení některým veřejným zadavatelem. Hodnocení nabídek bude provedeno opět bodovací metodou, která je vzhledem k své jednoduchosti a přehlednosti, nejrozšířenější metodou používanou pro hodnocení nabídek. Pro hodnocení nabídek se použijí následující hodnotící kritéria a váhy: Kritérium č. 1: výše měsíční paušální ceny bez DPH v Kč (váha 40 %) Kritérium č. 2: hodinové zúčtovací sazby bez DPH v Kč (váha 25 %) Subkritérium č. 1:

hodinové zúčtovací sazby pro odstranění havárie v Kč (váha 35%) 49

Subkritérium č. 2:

hodinové zúčtovací sazby pro běžné údržbářské práce v Kč (váha 35%)


hodinové zúčtovací sazby pro plánované opravy v Kč (váha 30%)

Kritérium č. 3: Procento slevy pro ocenění plánovaných oprav v % (váha 20%) Kritérium č. 4: Reakční doba v minutách (váha 10%) Kritérium č. 5: Výše smluvní sankce za překročení reakční doby v Kč (váha 5%)

Výpočet bodového hodnocení nabídek podle prvního dílčího kritéria V rámci tohoto dílčího kritéria hodnocení je hodnocena výše měsíční paušální ceny bez DPH v Kč, která bývá uvedená zpravidla uchazečem v Krycím listě nabídky.


398 500 Kč


345 409 Kč


412 201 Kč


353 918 Kč


Výpočet bodového hodnocení nabídek podle druhého dílčího kritéria V rámci tohoto dílčího kritéria hodnocení posuzuje hodnotící komise nabídky na základě jednotlivých subkritérií.

Subkritérium č. 1


185 Kč


250 Kč


170 Kč


210 Kč 50


(170 / 185) × 100 = 91,892 bodů


(170 / 250) × 100 = 68,000 bodů


(170 / 170) × 100 = 100,000 bodů


(170 / 210) × 100 = 80,952 bodů

Subkritérium č. 2


180 Kč


145 Kč


200 Kč


150 Kč


(145 / 180) × 100 = 80,556 bodů


(145 / 145) × 100 = 100,000 bodů


(145 / 200) × 100 = 72,500 bodů


(145 / 150) × 100 = 96,667 bodů

Subkritérium č. 3


185 Kč


150 Kč


210 Kč


175 Kč


(150 / 185) × 100 = 81,081 bodů


(150 / 150) × 100 = 100,000 bodů


(150 / 210) × 100 = 71,429 bodů


(150 / 175) × 100 = 85,714 bodů

51

Výpočet bodového hodnocení nabídek podle třetího dílčího kritéria V rámci tohoto dílčího kritéria hodnocení je hodnocena výše uchazečem nabídnuté procentuální sazby v %, kterou bude uchazeč poskytovat při ocenění položek plánovaných oprav podle aktuálního ceníku. Výše slevy bývá uchazečem uvedena v Krycím listě nabídkové ceny.


20 %


18 %


21 %


19 %


(20 / 21) × 100 = 95,238 bodů


(18 / 21) × 100 = 85,714 bodů


(21 / 21) × 100 = 100,000 bodů


(19 / 21) × 100 = 90,476 bodů

Výpočet bodového hodnocení nabídek podle čtvrtého dílčího kritéria V rámci tohoto dílčího kritéria hodnocení je hodnocena uchazečem nabídnutá reakční doba v minutách, tj. doba od nahlášení havárie do zahájení prací na odstranění havárie. Reakční doba bývá uchazečem uvedena v návrhu textu smlouvy.


15 minut


60 minut


20 minut


45 minut


(15 / 15) × 100 = 100,000 bodů


(15 / 60) × 100 = 25,000 bodů


(15 / 20) × 100 = 75,000 bodů


(15 / 45) × 100 = 33,333 bodů

52

Výpočet bodového hodnocení nabídek podle pátého dílčího kritéria V rámci tohoto dílčího kritéria hodnocení je hodnocena nabízená výše sankce za překročení reakční doby v Kč, která bývá uchazečem uvedená v návrhu textu smlouvy.

Nabídka č. 1: firma ABC s.r.o. Nabídka č. 2: firma DEF a.s. Nabídka č. 3: firma TUV s.r.o. Nabídka č. 4: firma XYZ a.s.

500 Kč 1 000 Kč 500 Kč 2 000 Kč


(500 / 2 000) × 100

= 25,000 bodů


(1 000 / 2 000) × 100 = 50,000 bodů


(500 / 2 000) × 100


(2 000 / 2 000) × 100 = 100,000 bodů

= 25,000 bodů


Vypočtené výsledné bodové hodnocení pro nabídku č. 1: 86,677 × 0,400 + 91,892 × (0,250 × 0,350) + 80,556 × (0,250 × 0,350) + 81,081 × (0,250 × 0,300) + 95,238 × 0,200 + 100,000 × 0,100 + 25,000 × 0,050 = 86,677 × 0,400 + 91,892 × 0,0875 + 80,556 × 0,0875 + 81,081 × 0,075 + 95,238 × 0,200 + 100,000 × 0,100 + 25,000 × 0,050 = 34,671 + 8,041 + 7,049 + 6,081 + 19,048 + 10,000 + 1,250 = 86,140 bodů Vypočtené výsledné bodové hodnocení pro nabídku č.2: 100,000 × 0,400 + 68,000 × (0,250 × 0,350) + 100,000 × (0,250 × 0,350) + 100,000 × (0,250 × 0,300) + 85,714 × 0,200 + 25,000 × 0,100 + 50,000 × 0,050 = 100,000 × 0,400 + 68,000 × 0,0875 + 100,000 × 0,0875 + 100,000 × 0,075 + 85,714 × 0,200 + 25,000 × 0,100 + 50,000 × 0,050 = 40,000 + 5,950 + 8,750 + 7,500 + 17,143 + 2,500 + 2,500 = 84,343 bodů Vypočtené výsledné bodové hodnocení pro nabídku č. 3: 83,796 × 0,400 + 100,000 × (0,250 × 0,350) + 72,500 × (0,250 × 0,350) + 71,429 × (0,250 × 0,300) + 100,000 × 0,200 + 75,000 × 0,100 + 25,000 × 0,050 = 83,796 × 0,400 + 100,000 × 0,0875 + 72,500 × 0,0875 + 71,429 × 0,075 + 100,000 × 0,200 + 75,000 × 0,100 + 25,000 × 0,050 = 33,518 + 8,750 + 6,344 + 5,357 + 20,000 + 7,500 + 1,250 = 82,719 bodů 53

Vypočtené výsledné bodové hodnocení pro nabídku č. 4: 97,596 × 0,400 + 80,952 × (0,250 × 0,350) + 96,667 × (0,250 × 0,350) + 85,714 × (0,250 × 0,300) + 90,476 × 0,200 + 33,333 × 0,100 + 100,000 × 0,050 = 97,596 × 0,400 + 80,952 × 0,0875 + 96,667 × 0,0875 + 85,714 × 0,075 + 90,476 × 0,200 + 33,333 × 0,100 + 100,000 × 0,050 = 39,038 + 7,083 + 8,458 + 6,429 + 18,095 + 3,333 + 5,000 = 87,436 bodů

Z hlediska ekonomické výhodnosti nabídky podle hodnotících kritérií uvedených v zadávací dokumentaci veřejné zakázky se jeví jako nejvýhodnější nabídka č. 4 podaná uchazečem XYZ a.s. Pořadí hodnocených nabídek je následující:

1.


87,436 bodů

2.


86,140 bodů

3.


84,343 bodů

4.


82,719 bodů

8.3 Hodnocení veřejných zakázek na dodávky v praxi Na následujícím příkladu nyní ukáži možný způsob hodnocení veřejných zakázek na dodávky podle ekonomické výhodnosti nabídky. Předpokládejme vypsání nadlimitní veřejné zakázky na dodávky v otevřeném řízení některým veřejným zadavatelem. Hodnocení nabídek bude provedeno opět bodovací metodou, pro hodnocení nabídek využiji následující hodnotící kritéria a váhy: Kritérium č. 1: celková výše nabídkové ceny vč. DPH v Kč (váha 40%) Kritérium č. 2: délka záruční doby (váha 20%) Kritérium č. 3: lhůta dodávky (váha 20%) Kritérium č. 4: servisní podmínky (váha 20%) Subkritérium č. 1:

cena za 1 hodinu práce servisního technika v pracovní době vč. DPH v Kč (váha 45%)


cena za dopravu ze servisního střediska do místa plnění veřejné zakázky vč. DPH v Kč (váha 30%)


reakční doba od telefonického nahlášení závady do nástupu na servisní zásah v hodinách (váha 25%)

54

Výpočet bodového hodnocení nabídek podle prvního dílčího kritéria V rámci tohoto dílčího kritéria hodnocení je hodnocena celková nabízená výše nabídkové ceny vč. DPH v Kč, která bývá uvedená uchazečem v Krycím listě nabídky.


4 802 138 Kč


4 754 264 Kč


4 949 210 Kč


4 877 600 Kč

Vypočtené bodové hodnocení pro nabídku č. 1: (4 754 264 / 4 802 138) × 100 = 99,003 bodů Vypočtené bodové hodnocení pro nabídku č. 2: (4 754 264 / 4 754 264) × 100 = 100,000 bodů Vypočtené bodové hodnocení pro nabídku č. 3: (4 754 264 / 4 949 210) × 100 = 96,061 bodů Vypočtené bodové hodnocení pro nabídku č. 4: (4 754 264 / 4 877 600) × 100 = 97,471 bodů

Výpočet bodového hodnocení nabídek podle druhého dílčího kritéria V rámci tohoto dílčího kritéria hodnocení je hodnocena uchazečem nabízená délka záruční doby v měsících.


18 měsíců


12 měsíců


24 měsíců


24 měsíců


(18 / 24) × 100 = 75,000 bodů


(12 / 24) × 100 = 50,000 bodů


(24 / 24) × 100 = 100,000 bodů


(24 / 24) × 100 = 100,000 bodů

55

Výpočet bodového hodnocení nabídek podle třetího dílčího kritéria V rámci tohoto dílčího kritéria hodnocení je hodnocena uchazečem nabízená lhůta dodávky ve dnech uvedená v textu smlouvy.


15 dnů


20 dnů


28 dnů


30 dnů


(15 / 15) × 100 = 100,000 bodů


(15 / 20) × 100 = 75,000 bodů


(15 / 28) × 100 = 53,572 bodů


(15 / 30) × 100 = 50,000 bodů

Výpočet bodového hodnocení nabídek podle čtvrtého dílčího kritéria V rámci tohoto dílčího kritéria hodnocení posuzuje hodnotící komise nabídky na základě jednotlivých subkritérií.

Subkritérium č. 1


1 428 Kč


1 428 Kč


1 392 Kč


1 350 Kč


(1 350 / 1 428) × 100 = 94,538 bodů


(1 350 / 1 428) × 100 = 94,538 bodů


(1 350 / 1 392) × 100 = 96,983 bodů


(1 350 / 1 350) × 100 = 100,000 bodů

56

Subkritérium č. 2


1 000 Kč


1 071 Kč


1 071 Kč


5 355 Kč


(1 000 / 1 000) × 100 = 100,000 bodů


(1 000 / 1 071) × 100 = 93,371 bodů


(1 000 / 1 071) × 100 = 93,371 bodů


(1 000 / 5 355) × 100 = 18,674 bodů

Subkritérium č. 3


1 hodina


2 hodiny


2 hodiny


3 hodiny


(1 / 1) × 100 = 100,000 bodů


(1 / 2) × 100 = 50,000 bodů


(1 / 2) × 100 = 50,000 bodů


(1 / 3) × 100 = 33,333 bodů


Vypočtené výsledné bodové hodnocení pro nabídku č. 1: 99,003 × 0,400 + 75,000 × 0,200 + 100,000 × 0,200 + 94,538 × (0,200 × 0,450) + 100,000 × (0,200 × 0,300) + 100,000 × (0,200 × 0,250) = 99,003 × 0,400 + 75,000 × 0,200 + 100,000 × 0,200 + 94,538 × 0,090 + 100,000 × 0,060 + 100,000 × 0,050 = 39,601 + 15,000 + 20,000 + 8,508 + 6,000 + 5,000 = 94,109 bodů

57

Vypočtené výsledné bodové hodnocení pro nabídku č.2: 100,000 × 0,400 + 50,000 × 0,200 + 75,000 × 0,200 + 94,538 × (0,200 × 0,450) + 93,371 × (0,200 × 0,300) + 50,000 × (0,200 × 0,250) = 100,000 × 0,400 + 50,000 × 0,200 + 75,000 × 0,200 + 94,538 × 0,090 + 93,371 × 0,060 + 50,000 × 0,050 = 40,000 + 10,000 + 15,000 + 8,508 + 5,602 + 2,500 = 81,610 bodů Vypočtené výsledné bodové hodnocení pro nabídku č. 3: 96,061 × 0,400 + 100,000 × 0,200 + 53,572 × 0,200 + 96,983 × (0,200 × 0,450) + 93,371 × (0,200 × 0,300) + 50,000 × (0,200 × 0,250) = 96,061 × 0,400 + 100,000 × 0,200 + 53,572 × 0,200 + 96,983 × 0,090 + 93,371 × 0,060 + 50,000 × 0,050 = 38,424 + 20,000 + 10,714 + 8,728 + 5,602 + 2,500 = 85,968 bodů Vypočtené výsledné bodové hodnocení pro nabídku č. 4: 97,471 × 0,400 + 100,000 × 0,200 + 50,000 × 0,200 + 100,000 × (0,200 × 0,450) + 18,674 × (0,200 × 0,300) + 33,333 × (0,200 × 0,250) = 97,471 × 0,400 + 100,000 × 0,200 + 50,000 × 0,200 + 100,000 × 0,090 + 18,674 × 0,060 + 33,333 × 0,050 = 38,988 + 20,000 + 10,000 + 9,000 + 1,120 + 1,667 = 80,775 bodů

Z hlediska ekonomické výhodnosti nabídky podle hodnotících kritérií uvedených v zadávací dokumentaci veřejné zakázky se jeví jako nejvýhodnější nabídka č. 1 podaná uchazečem ABC s.r.o. Pořadí hodnocených nabídek je následující:

9

1.


94,109 bodů

2.


85,968 bodů

3.


81,610 bodů

4.


80,775 bodů

Závěr Je zřejmé, že celá problematika veřejných zakázek je velice složitá a skrývá v sobě

mnohá úskalí. Taktéž složitá je i problematika hodnocení nabídek podle kritéria ekonomické výhodnosti nabídky. Mezi nejčastější pochybení, kterých se zadavatelé při hodnocení nabídek podle kritéria ekonomické výhodnosti nabídky dopouštějí, patří zejména vágně formulovaná hodnotící kritéria v zadávací dokumentaci nebo špatně 58

zvolená kritéria hodnocení veřejných zakázek. Vágně formulovaná hodnotící kritéria jsou nedostatečně formulovaná kritéria hodnocení, u kterých nelze jednoznačně určit, co je pravým obsahem takového kritéria. Zadavatel může tomuto problému předejít především

řádnou specifikací daného kritéria pomocí např. různých technických parametrů, které uvede v zadávací dokumentaci veřejné zakázky. Naopak špatně zvolená kritéria hodnocení veřejných zakázek jsou kritéria, která se vztahují k osobě uchazeče a nikoliv k ekonomické výhodnosti nabídky, kterou podal. Mezi takto špatně zvolená kritéria hodnocení patří např. různá kritéria týkající se kvalifikace uchazeče, jako jsou výše pojištění uchazeče, údaje o zakázkách obdobného charakteru, reference uchazeče atd. V bakalářské práci popsané teoretické metody, které lze použít k hodnocení nabídek uchazečů podle kritéria ekonomické výhodnosti nabídky jsou velice rozsáhlé a složité. Tyto metody se v praxi, spíše než k hodnocení standardních veřejných zakázek, používají k hodnocení veřejných projektů, které mívají charakter většího rozsahu investic a celospolečenských užitků. Po konzultaci s několika odborníky v oboru veřejných zakázek bych doporučoval tyto metody využívat spíše u rozsáhlých nadlimitních veřejných zakázek nebo koncesí. V praxi je jistě nereálné, aby se takové komplikované metody využívaly u podlimitních veřejných zakázek nebo dokonce u veřejných zakázek malého rozsahu, poněvadž by takový postup zajisté vedl k prodloužení celého procesu zadávání veřejných zakázek a zvýšení nároků na odbornou způsobilost jak zadavatelů, tak i členů hodnotících komisí. Současně by tyto metody hodnocení nabídek kladly mnohem vyšší nároky na uchazeče (odborné, lidské, finanční) při zpracování nabídek, což by v konečném důsledku mohlo znamenat znemožnění mnoha uchazečů účastnit se výběrového řízení. Zákon o veřejných zakázkách a ani jiný právní předpis neurčuje univerzální způsob výběru hodnotících kritérií pro jednotlivé druhy veřejných zakázek. V tomto případě ponechává zadavateli jistou možnost svobodné volby, protože určuje pouze to, že jedno z hodnotících kritérií musí být kritérium nejnižší nabídkové ceny a zbylá kritéria musí být volena tak, aby co nejvíce odpovídala druhu, rozsahu a cíli veřejné zakázky. Výše uvedené příklady hodnocení jednotlivých veřejných zakázek mohou sloužit také, jako typický příklad použití různých hodnotících kritérií na jednotlivé druhy veřejných zakázek.

59

10

Seznam literatury

A) Monografická literatura

1)

Ochrana, F. Veřejné zakázky – metody a metodika efektivního hodnocení a výběru. 1. vydání, Praha: Ekopress, 2004, 173 stran, ISBN 80-86119-79-3

2)

Ochrana, F. Hodnocení veřejných projektů a zakázek. 3. přepracované vydání, Praha: Aspi, 2004, 196 stran, ISBN 80-7357-033-5

3)

Pelc, V. Veřejné zakázky – zákon o veřejných zakázkách s vysvětlivkami. 1. vydání, Praha: Linde, 2004, 249 stran, ISBN 80-7201-477-3

4)

Jurčík, R. Zadávání veřejných zakázek a udělování koncesí v ČR a v EU. 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 2007, 571 stran, ISBN 978-80-7179-575-9

5)

Janků, M. Základy práva pro posluchače neprávnických fakult. 2. přepracované a doplněné vydání, Praha: C. H. Beck, 2006, 642 stran, ISBN 80-7179-499-6

6)

Synek, M. Manažerská ekonomika. 3. přepracované a aktualizované vydání, Praha: Grada Publishing, 2003, 466 stran, ISBN 80-247-0515-X

7)

Holoubek, J. Ekonomicko-matematické metody. 1. vydání, Brno: ediční středisko MZLU v Brně, 2007, 153 stran, ISBN 978-80-7157-970-0

8)

Brealey, R. a Myers, S. Principles of corporate finance. 7. vydání, New York: McGraw-Hill, 2003, 1071 stran, ISBN 0-07-115144-3

B) Odborné články

1)

Polášková, N. Historie veřejných zakázek v České republice. časopis Veřejné zakázky, 2003, číslo 1, str. 45

2)

Robek, P. Způsob hodnocení nabídek. časopis Veřejné zakázky, 2003, číslo 1, str. 12-13

3)

Robek, P. Metoda váženého bodového hodnocen. časopis Veřejné zakázky, 2004, číslo 1, str. 16-21

4)

Holmanová, Z. Dodávky kancelářské techniky a související služby. časopis Veřejné zakázky, 2006, číslo 4, str. 20-22 60

5)

Homolová, Š. Hodnocení nabídek: odkanalizování obce (příklad). časopis Veřejné zakázky, 2004, číslo 4, str. 26-31

C) Právní předpisy

1)

Zákon č. 40/2004 Sb. o veřejných zakázkách

2)

Zákon č. 137/2006 Sb. o veřejných zakázkách

3)

Vyhláška č. 240/2004 Sb. o informačních systémech o zadávání veřejných zakázek a metodách hodnocení nabídek podle jejich ekonomické výhodnosti

D) Jiné

1)

Pracovní materiály firmy S-Invest CZ s.r.o.

61

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ PROVOZNĚ EKONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Recommend Documents