Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Ústav práva. Bakalářská práce. Ochranné známky

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Ústav práva

Bakalářská práce

Ochranné známky

Brno 2006

Petr Floryček

2

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Ochranné známky zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.

Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.

V Brně, dne 10.5.2006

Petr Floryček ……………………..

3

Chtěl bych poděkovat vedoucí své bakalářské práce JUDr. Haně Kelblové za její odborné vedení a všem ostatním, kteří mi pomohli radou a byli psychickou oporou.

4

Abstrakt Petr Floryček – Ochranné známky Tato práce pojednává o ochranných známkách, popisuje historický vývoj ochranné známky, dále pojednává o proceduře zápisu, o ochraně, kterou poskytují. Zhodnocuje jejich význam z ekonomického hlediska a uvádí některé příklady ochranných známek z praxe. Zabývá se ochrannou známkou jako předmětem převodu nebo licenční smlouvy. V neposlední řadě se práce zabývá metodami, jakými je možné oceňovat průmyslová práva, potažmo ochranné známky. Klíčová slova:

ochranná známka licence převod Evian Panzani Budweiser

Abstract Petr Floryček – Trademarks This bachelor thesis treats of trademarks, describes the historical progress of trademark, further it treats of the procedure of registration, of protection, which trademarks grant. This work evaluates the economic importance of trademarks and it brings out some practical examples of trademarks. This bachelor thesis deals with trademarks as the subject of transfer or license contract. This work also deals with methods for evaluation of industrial rights or more precisely trademarks. Key words:

trademark licence transfer Evian Panzani Budweiser

5

Obsah Úvod.................................................................................................................................. 7 Cíl práce............................................................................................................................ 8 1 Pojem a vývoj ochranné známky ................................................................................... 9 1.1 Co se rozumí ochrannou známkou.............................................................................. 9 1.2 Ochranná známka z historického hlediska................................................................ 11 1.3 Rozsah známkoprávní úpravy v České republice ..................................................... 12 2 Zápis české ochranné známky ..................................................................................... 14 3 Ochranná známka z ekonomického hlediska............................................................... 28 3.1 Ochranná známka – Evian ........................................................................................ 32 3.2 Ochranná známka – Panzani..................................................................................... 34 3.3 Budweiser versus Budweiser .................................................................................... 36 3.4 Zásady oceňování průmyslových práv a jiného duševního vlastnictví..................... 37 3.4.1 Oceňování podle údajů účtové osnovy .................................................................. 41 3.4.2 Ocenění s využitím licenční analogie ...................................................................... 41 3.4.3 Oceňování průmyslových práv podle zákona č.151/1997 Sb.................................. 42 3.4.4 Specifika při oceňování práv na označení .......................................................... 44 4 Licenční smlouva a převod ochranné známky............................................................. 45 4.1 Licenční smlouva...................................................................................................... 45 4.2 Převod ochranné známky.......................................................................................... 49 Závěr ............................................................................................................................... 50 Summary......................................................................................................................... 51 Použitá literatura ............................................................................................................. 52

6

Úvod Ochranné známky nejsou příliš v zorném úhlu pozornosti ekonomů v současné době. Přesto faktický význam ochranné známky z ekonomického hlediska je velmi značný, a proto si zaslouží, aby jim této pozornosti bylo věnováno více. S ohledem na skutečnost, že ochranné známky by postrádaly svůj význam bez řádné opory a právní regulace, je třeba se v této práci zabývat legislativním rámcem známkoprávní úpravy, zejména je třeba se zaměřit na proces zápisu ochranné známky a legální vymezení pojmu ochranná známka. V práci se také zabývám pojmem a vymezením termínu ochranná známka. V krátkosti je také nastíněn historický vývoj ochranné známky. Práce se dále zabývá rozsahem známkoprávní úpravy v České republice, tj. výčtem typů ochranných známek, které požívají na území České republiky právní ochrany. Následuje rozsáhlá kapitola o ochranných známkách z pohledu současné české právní úpravy se zaměřením na zápis ochranné známky, vymezení zápisné nezpůsobilosti, oprávnění Úřadu průmyslového vlastnictví, náležitosti přihlášky, ale i vyžadované správní poplatky. Tato kapitola je současně proložena příklady rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ve vztahu ke konkrétním ochranným známkám nebo označením. Tato kapitola poskytuje čtenáři důkladný úvod do dané problematiky a pochopení právního rámce ochranných známek v České republice. Současně tato kapitola popisuje oprávnění vlastníka ochranné známky. Následující kapitola je zaměřena na ochrannou známku z ekonomického hlediska, zabývá se funkcemi ochranné známky, druhy ochranných známek z hlediska jejich významu, jejich významem v marketingu a jejich hodnotou pro vlastníka. Dále následují praktické příklady ochranných známek, kde je popsán jak vznik společnosti, tak vznik ochranné známky. Zabývám se také sporem mezi společností Budějovický Budvar a společností Anheuser-Busch o ochrannou známku Budweiser. Následuje kapitola, která se zabývá oceňováním průmyslových práv. tj. různými přístupy k oceňování ochranné známky, včetně oceňování práv podle zákona č. 151/1997 Sb. Současně nelze opomenout význam ochranné známky z obchodně tržního hlediska, tj. ochranné známky jako předmětu licenční smlouvy nebo převodu, kterému je věnována kapitola 4.

7

Cíl práce Cílem práce je základní zmapování problematiky ochranných známek, a to nejen z ekonomického hlediska, ale současně jako objektu právní úpravy, protože tomuto tématu dle mého názoru nebyla doposud v odborné literatuře věnována dostatečná pozornost. Metodický postup je následující: -

nashromáždění co nejrozsáhlejšího množství materiálu, který souvisí s danou tématikou.

-

studium daného materiálu

-

navržení obsahu práce

-

opatření dalšího materiálu, jehož potřeba vyvstala po studiu

-

zpracování informací spolu s vyvozením závěru

8

1 Pojem a vývoj ochranné známky 1.1 Co se rozumí ochrannou známkou Pro ochrannou známku s ohledem na různé jazykové oblasti není používán jednotný termín. Jak uvádí Horáček [1], pro angloamerickou oblast je typický termín – trade mark nebo trademark, v překladu tedy obchodní známka. Tento termín je používán rovněž v právu Evropského společenství a v dokumentech Světové organizace duševního vlastnictví a Světové obchodní organizace. Odpovídá francouzskému výrazu – la marque déposée, německému výrazu Marke, ruskému tovarnyj znak. V českém právu byl původně používán termín tovární a obchodní známka. Současný český termín byl poprvé použit v zákoně č.8/1952 Sb., Jak uvádí Košťál [2], za ochrannou známku se považuje v první řadě každé označení tvořené slovy, písmeny, číslicemi, kresbou nebo tvarem výrobku nebo jeho obalu, popř. jejich kombinací. Toto označení musí být určeno k rozlišení výrobků nebo služeb pocházejících od různých podnikatelů, a konečně musí být zapsáno do rejstříku ochranných známek vedeného Úřadem průmyslového vlastnictví. Teprve po splnění všech těchto podmínek lze hovořit o předmětném označení jako o ochranné známce. Ochranná známka nemůže existovat sama o sobě, ale vždy jen ve spojení s konkrétními výrobky, které označuje nebo s konkrétními službami, které jsou pod touto známkou poskytovány. Podle české právní úpravy veškerá označení vyjádřená nebo vnímatelná jinak než v grafické podobě, jsou zákonem určena jako neschopná zápisu do rejstříku ochranných známek. Jedná se především o zvukové známky – znělky, signály, čichové známky, světelné známky nebo pohybové známky. Je však přípustné, označení, která nejsou zobrazitelná v grafické podobě, přihlásit k ochraně jejich převod do této podoby (přepis melodie do notového záznamu). Přípustnou je rovněž kombinace tvaru výrobku se slovy nebo kresbou. Ochranná známka může být registrována v černobílém nebo barevném provedení. Ochrannou známkou je slovní, obrazové, prostorové nebo kombinované označení, které je způsobilé odlišit výrobky nebo služby pocházející od různých výrobců nebo poskytovatelů služeb a je zapsáno v rejstříku ochranných známek. Zákon tedy rozeznává čtyři formy ochranných známek:

9

•

Slovní ochranná známka je tvořena jedním nebo více slovy nebo souhrnem písmen, které lze za slovo považovat. Toto slovo musí být vyslovitelné a musí mít rozlišovací způsobilost. Slovní ochranná známka by měla být pokud možno krátká, zvučná a snadno zapamatovatelná. Může být provedena standardním nebo graficky upraveným písmem.

•

Obrazová ochranná známka je označení utvořené z realistického nebo abstraktního zobrazení lidí, ptáků, zvířat, věcí, různých symbolů nebo jiných obrazových motivů. Může být jednoduchá, složitá, barevná, černobílá, musí však splňovat požadavek rozlišovací způsobilosti. Aby obrazová známka plnila své poslání, musí být jednoduchá, estetická a působivá.

•

Prostorová ochranná známka je označení, které je tvořeno trojrozměrným (plastickým) vyobrazením. Předmětem ochrany může být zvláštní tvar výrobků, například tvary mýdla, nebo jeho obaly, jako jsou lahve, krabice, flakony. Tvar ochranné známky může být chráněn i jako průmyslový vzor.

•

Kombinovaná ochranná známka je označení, v němž je spojen prvek slovní s prvkem obrazovým, příp. prostorovým v jeden celek. Obrázek i slovo by na sebe měly smyslově navazovat, není to však podmínkou. Kombinované ochranné známky v současné době převažují. Některé zahraniční úpravy známkového práva naznačují rozšíření ochrany

obsahu ochranných známek. Odvolací orgán Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu se sídlem v Alicante (OHIN) připustil ochranu čichové známky – vůně čerstvě posečené trávy, a to pro tenisové míčky. České právo v současnosti dává možnost chránit označení, které je tvořeno pouze barvou, v případě, že má schopnost rozlišit výrobky a služby svého vlastníka od výrobků a služeb jiných osob. Musí se ovšem jednat o specifický odstín barvy a tento odstín musí být v přihlášce popsán podle vzorníku barev PANTONE, CMYK nebo RAL. Podle českého práva není možné ochránit označení zvuková a čichová, neboť nelze splnit požadavek grafického ztvárnění označení. U čichového označení vzniká v souvislosti s těkavostí vonných látek rovněž nebezpečí, zda bude možné po uplynutí určité doby rozpoznat rozlišovací způsobilost. Každá ochranná známka, aby splnila svůj účel, musí splňovat obsahovou závislost na předmětu, který má chránit, dále musí být originální a nevšední, musí splňovat dobrou rozlišovací schopnost od známek již zapsaných. Její vzhled musí být

10

neměnný a časově stálý. Měla by být jednoduchá, výrazná a snadno zapamatovatelná. Měla by umožňovat zmenšení či zvětšení jejího provedení podle aktuální potřeby. Z marketingového hlediska by dobrá slovní ochranná známka měla být fantazijní, krátká, zvučná, snadno zapamatovatelná a vyslovitelná i ve světových jazycích, estetická a vhodná vzhledem na seznam výrobků a služeb, pro které je zapisovaná. Ochranná známka musí splňovat dostatečnou rozlišovací způsobilost a neměla by být popisným údajem. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že ochranná známka plní dvě hlavní funkce, a to funkci rozlišovací a ochrannou. Čím je ochranná známka originálnější, tím je její ochranná funkce spolehlivější.

1.2 Ochranná známka z historického hlediska

Hospodářský význam ochranné známky si uvědomovali již v 15. století v Benátkách. Jak vyplývá z dobové literatury, dovední řemeslníci benátští spolčili se do cechů a výrobky označovali za své tím, že na ně dělali značky své práce – obchodní značky. Již před rokem 1432, aby je přiměl k většímu objemu výroby, zavedl princ benátský právní ochranu obchodních značek cechů. Jak uvádí Foerster [3], v nových Spojených státech amerických budoucí prezident Thomas Jefferson sepsal v roce 1791 zákon o ochranných známkách a v roce 1793 navrhl zákon o patentech. Stal se první hlavou patentového úřadu USA, a poté, co v hlavním městě federace vyrostl Bílý dům, Kapitol a budova ministerstva financí, nařídil stavbu budovy pro patentový úřad. Na území českých zemí již od prosince 1859 platil zákon na ochranu průmyslových známek. Byl vydaný císařským patentem číslo 230. Zákon vymezil pojem ochranné známky jako zvláštního označení, které slouží v obchodním styku k rozlišení výrobků různých výrobců. Přiznání ochrany takovému označení vyžadovalo zápis, jímž majitel ochranné známky k ní dostal výlučné právo. Výlučné právo zajistilo majiteli vedle ochrany i možnost postihu proti zneužívání ochranné známky, proti neoprávněnému využívání její dobré pověsti jiným výrobcem zhotovujícím výrobky téhož druhu, případně proti napodobování ochranné známky. Novelizace tohoto zákona z roku 1890 zákonem č. 19 přinesla podrobnou úpravu negativního vymezení ochranné známky. Zákon výslovně uváděl, že právo k ochranné známce lpí na podniku, pro který je zapsána a zaniká spolu s ním. Bez souhlasu majitele nesměl nikdo používat ochrannou známku. Další dílčí novelou byl 11

zákon č. 108 z roku 1895, který podrobně vymezil slovní označení, jež jsou vyloučena ze zápisu a ke změnám došlo i v souvislosti s výmazem ochranné známky. Novela z roku 1932 pod číslem 27/1933 přizpůsobovala zákon o ochranných známkách novému státoprávnímu uspořádání, kdy negativní vymezení ochranné známky zahrnovalo pojmy jako hlava státu a znaky státní svrchovanosti. V roce 1952 přinesl novou známkoprávní úpravu zákon č. 8/1952 Sb. Negativním systémem zákona bylo, že neumožňoval zápisnému úřadu zamítat přihlášky shodných ochranných známek. Výsledkem takového zápisu byl ve většině případů návrh na výmaz shodné ochranné známky, podaný majitelem staršího práva. Zákon vůbec neupravoval licenci k ochranným známkám. Tento zákon platil 36 let, následně došlo k úpravě zákonem č. 174/1998 Sb. V současné době platí zákon o ochranných známkách č. 441/2003 Sb., ze dne 19. prosince 2003, kterým se bude níže zaobírat tato práce.

1.3 Rozsah známkoprávní úpravy v České republice

Podle ustanovení § 2 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, na území České republiky požívají ochrany národní ochranné známky, které jsou zapsány v rejstříku ochranných známek vedeném Úřadem průmyslového vlastnictví. Dále jde o mezinárodní ochranné známky, které jsou s účinky pro Českou republiku zapsány v rejstříku vedeném Mezinárodním úřadem duševního vlastnictví na základě mezinárodní přihlášky ve smyslu Madridské dohody o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek nebo protokolu k madridské dohodě. Na území České republiky požívají ochrany rovněž ochranné známky Společenství, které jsou zapsány v rejstříku vedeném úřadem pro harmonizaci ve vnitřním trhu podle nařízení Rady Evropských společenství o ochranné známce Společenství. Česká republika současně poskytuje ochranu všeobecně známým známkám dle článku 6 Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví a článku 16 Dohody o obchodních aspektech práv duševních vlastnictví. U prvních tří shora jmenovaných ochranných známek je spojen vznik vlastnictví k ochranné známce s formálním zápisem takové známky do příslušného rejstříku známek. Oproti tomu vlastnictví k všeobecně známé známce vzniká neformálním získáním všeobecné známosti předmětného označení v České republice a všeobecně známá známka se tedy nezapisuje. Za všeobecně známou známku se považuje známka natolik „silná“, která se vžila pro shodné nebo podobné výrobky či služby svého vlastníka v příslušném okruhu veřejnosti tak, že má rozlišovací 12

způsobilost, a to přestože formálně nebyla zapsaná do rejstříku. K uplatnění práva z všeobecně známé známky a prokázání této skutečnosti bude třeba, aby vlastník všeobecně známé známky doložil, že známka získala všeobecnou známost v příslušném okruhu veřejnosti, např. předložením dokladu o prodeji označovaného zboží či služeb, o uskutečnění reklamní kampaně nebo předložením výsledků ankety o známosti příslušného označení na trhu. Všeobecnou známost ochranné známky je nutné prokázat v každém řízení, kde tato bude uplatňována, a to s ohledem na skutečnost, že všeobecná známka se vždy prokazuje ke konkrétnímu řízení a ve vztahu ke konkrétní přihlášce ochranné známky.

13

2 Zápis české ochranné známky České známkové právo je založeno na registračním principu. K získání české ochranné známky je třeba iniciovat správní řízení o jejím zápisu do rejstříku ochranných známek vedeného Úřadem průmyslového vlastnictví. Podle ustanovení § 19 odst.1 zákona o ochranných známkách, o zápis ochranné známky do rejstříku se žádá přihláškou podanou u úřadu; každá přihláška se může týkat jen jedné ochranné známky. Správní řízení se tedy zahajuje podáním písemné přihlášky. K podání lze využít úřadem nabízený formulář přihlášky, který je v praxi zpravidla využíván, i když tato forma není ze zákona obligatorní. Přihláška může být podána přímo na podatelně Úřadu průmyslového vlastnictví nebo prostřednictvím pošty, připuštěno je i podání v elektronické podobě opatřené elektronickým podpisem. Přihlášku je současně možno podat prostřednictvím telefaxu nebo veřejnou datovou sítí bez použití elektronického podpisu, pokud přihlašovatel toto podání do tří dnů písemně doloží. Podle ustanovení § 19 odst. 2 zákona o ochranných známkách, přihláška ochranné známky musí obsahovat a) žádost o zápis ochranné známky do rejstříku, b) jméno a příjmení fyzické osoby a adresu místa jejího trvalého pobytu, popř. adresu pro doručování, je-li přihlašovatelem fyzická osoba, nebo obchodní firmu, popř. jiný název a sídlo, je-li přihlašovatelem právnická osoba, c) údaje o totožnosti zástupce, je-li přihlašovatel zastoupen, d) seznam výrobků nebo služeb, pro něž se požaduje zápis ochranné známky, e) znění nebo plošné vyobrazení přihlašované ochranné známky. Výše vyjmenované požadavky tvoří základní náležitosti přihlášky ochranné známky. Další obligatorní náležitosti přihlášky ochranné známky jsou uvedeny ve vyhlášce Úřadu průmyslového vlastnictví k provedení zákona o ochranných známkách v ustanovení § 1, podle kterého, v přihlášce ochranné známky se uvede rovněž: a) údaj o tom, zda má být označení zapsáno do rejstříku ochranných známek v běžném písmu nebo v grafickém provedení, nebo zda se jedná o obrazové označení anebo o označení prostorové; obsahuje-li označení údaje v jiném písmu než latince, přihlašovatel uvede přepis těchto údajů do latinky, b) údaj o tom, zda je označení tvořené pouze barvou nebo kombinací barev včetně názvu či čísla barev s uvedením názvu použité vzorkovnice barev.

14

Není-li přihlašované označení v běžném písmu, přiloží přihlašovatel tři vyobrazení označení ve velikosti maximálně A4, která jsou schopna jasně reprodukovat označení ve všech podrobnostech. Při doručení podání Úřad průmyslového vlastnictví na přihlášce vyznačí datum podání a přidělí jí spisovou značku. Podle ustanovení § 19 odst. 3 zákona o ochranných známkách, přihlašovatel ochranné známky je povinen ve lhůtě 1 měsíce ode dne podání přihlášky zaplatit správní poplatky podle zvláštního předpisu; není-li správní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, považuje se přihláška za nepodanou. Lhůtu pro zaplacení správního poplatku nelze prodloužit a její zmeškání nelze prominout. Podle zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích činí poplatek za podání přihlášky individuální ochranné známky do tří tříd výrobků nebo služeb 4000 Kč, za podání přihlášky kolektivní ochranné známky do tří tříd výrobků nebo služeb 10.000 Kč, za každou třídu výrobků nebo služeb nad tři třídy pak činí poplatek 500 Kč. Přihlašovatel není Úřadem průmyslové vlastnictví vyzýván k zaplacení správního poplatku, povinnost zaplatit správní poplatek musí splnit samostatně, v opačném případě by ztratil oprávnění, která jsou spojena s podáním přihlášky, neboť tato by se považovala za nepodanou. Podle ustanovení § 19 odst. 4 zákona o ochranných známkách, seznam výrobků nebo služeb, pro něž se požaduje zápis ochranné známky, se v přihlášce uvádí v pořadí tříd mezinárodního třídění spolu s příslušným číslem třídy. Správní poplatky podle

odst. 3 se platí podle počtu tříd mezinárodního třídění výrobků a služeb, pro než

je ochranná známka přihlašovaná. Mezinárodní třídění výrobků a služeb Úřad zveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup. Mezinárodním tříděním výrobků a služeb se rozumí mezinárodní třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek podle Nicejské úmluvy [4] ze dne 15.6.1957. Tento systém obsahuje 34 tříd výrobků a 11 tříd služeb. Každý přihlašovatel by měl klást důraz na správné zatřídění podle shora uvedené úmluvy, neboť v průběhu řízení o zápisu ochranné známky do rejstříku ochranných známek je možné seznam výrobků nebo služeb pouze zúžit, nikoliv však rozšířit. Podle ustanovení § 19 odst. 6 zákona o ochranných známkách, přihláška musí být podepsána přihlašovatelem nebo jeho zástupcem. V rámci správního řízení o zápis ochranné známky může s Úřadem průmyslového vlastnictví jednat buď přímo přihlašovatel nebo se může na základě 15

písemné plné moci nechat zastupovat advokátem nebo patentovým zástupcem. Pro zahraniční osoby je v určitých případech zastoupení povinné, neboť podle ustanovení § 46 odst. 2 zákona o ochranných známkách, osoba, která nemá na území České republiky podnik, místo trvalého pobytu nebo sídlo, musí být v řízení o ochranných známkách zastoupena podle zvláštních právních předpisů. Podle ustanovení § 46 odst. 3 zákona o ochranných známkách, ustanovení odst. 2 se nevztahuje na fyzické osoby, které jsou státními příslušníky členského státu Evropské unie nebo státu, který je smluvní stranou smlouvy o Evropském hospodářském prostoru, a jsou usazeny na území České republiky anebo poskytují služby na území České republiky, a na právnické osoby, které mají svou správu anebo sídlo své podnikatelské činnosti na území členského státu Evropské unie nebo státu, který je smluvní stranou smlouvy o Evropském hospodářském prostoru, a jsou usazeny na území České republiky anebo poskytují služby na území České republiky. Tyto osoby musí pro řízení před Úřadem uvést adresu v České republice, kam jí budou doručovány úřední písemnosti týkajíce se přihlášky, či zapsané ochranné známky. Řádně podaná přihláška zakládá přihlašovateli právo přednosti před každým, kdo později žádá o zápis shodné nebo zaměnitelné známky pro stejné nebo podobné výrobky či služby. Zajímavou otázkou je, jakým způsobem posuzovat podání dvou shodných přihlášek ve stejnou hodinu. Tuto situaci řeší ve svém rozhodnutí úřad průmyslového vlastnictví sp.zn. O-121719 [5], podle kterého, jestliže přihláška ochranné známky vykazuje naprostou shodu v době podání s namítanou ochrannou známkou, tj., jedná se o stejný den a hodinu, nelze objektivně rozhodnout, které podání požívá dřívější právo přednosti, a proto jak přihláška ochranné známky, tak namítaná ochranná známka požívají stejné právo přednosti, z čehož vyplývá, že namítaná ochranná známka nesplňuje podmínku dřívějšího práva přednosti a nemůže tak být překážkou zápisné způsobilosti přihlášeného označení se shodným právem přednosti. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že Úřad průmyslového vlastnictví přizná ochranu oběma označením. Po podání přihlášky ochranné známky provede Úřad průmyslového vlastnictví formální průzkum. Pokud přihláška ochranné známky obsahuje jakékoliv nedostatky, je Úřad průmyslového vlastnictví nucen vyzvat přihlašovatele k jejich odstranění, včetně přiměřené lhůty. Nejsou-li splněny požadavky na přihlášku stanovené v zákoně a prováděcí vyhlášce, Úřad průmyslového vlastnictví přihlášku odmítne. Splní-li přihláška ochranné známky zákonem stanovené náležitosti, podrobí Úřad průmyslového 16

vlastnictví přihlášku věcnému průzkumu, kdy zkoumá, zda je přihláška ochranné známky způsobilá zápisu do rejstříku ochranných známek podle ustanovení § 4 a § 6 zákona o ochranných známkách. V ustanovení § 4 zákona o ochranných známkách nalezneme seznam zákonných skutkových podstat, překážek, jež činí označení přihlašované k zápisu do rejstříku ochranných známek nezpůsobilým. Dojde-li tedy ze strany Úřadu průmyslového vlastnictví, který má v tomto ohledu pravomoc k autoritativnímu průzkumu přihlášky k případné detekci i jen některé z takových překážek, nezbývá, než že takovému označení nepřiznat zápisnou způsobilost. Ustanovení § 4 upravuje absolutní důvody zápisné nezpůsobilosti, podle kterého se do rejstříku nezapíše označení, a) které nemůže tvořit ochrannou známku ve smyslu § 1, Toto ustanovení odkazuje na § 1, přičemž pojmem ochranné známky jsem se již zabýval v kapitole 1. b) které nemá rozlišovací způsobilost, Širší a tradiční skupinu označení nezapsatelných do rejstříku ochranných známek představují nedistinktivní neboli zaměnitelná označení. Rozlišovací způsobilost pro dané zboží a služby je totiž základní funkcí ochranné známky. Aby takové označení jako ochranná známka mělo rozlišovací způsobilost, nestačí jen, aby se odlišovalo od známých označení, ale je třeba, aby svou formou a obsahem bylo do té míry originální, že jeho svérázné znaky mají schopnost individualizovat zboží, které jím má být označeno. Úřad průmyslového vlastnictví vždy posuzuje označení s ohledem na celkový dojem, jak působí označení jako celek, s přihlédnutím k povaze zboží nebo služeb. Označení je nadáno rozlišovací způsobilostí, pokud je spotřebitel na jeho základě schopen rozlišovat výrobky nebo služby od výrobků nebo služeb jiného výrobce nebo poskytovatele. Jedná se např. o fantazijní nebo smyšlené známky, které v literatuře reprezentuje příklad ochranné známky Kodak. Vysokou rozlišovací způsobilost mohou mít rovněž slova užívaná v běžném jazyce za předpokladu, že jejich význam nijak nesouvisí s výrobky nebo službami nesoucí toto označení. Příkladem z praxe je ochranná známka CAMEL (v angl. jazyce velbloud) pro cigarety nebo Apple (v angl. jazyce jablko) pro počítače. Marketingově oblíbené jsou rovněž značky, které určitým způsobem vyvolávají v mysli spotřebitele pozitivní asociaci s výrobkem. Zde je ovšem nutno upozornit, že pokud by označení bylo výlučně popisné, postrádalo by rozlišovací způsobilost a nemohlo být zapsáno jako ochranná známka. 17

Při posuzování zaměnitelnosti dvou kombinovatelných ochranných známek se tyto zásadně porovnávají jako celek, přičemž jejich jednotlivé prvky, ať už slovní nebo obrazové, nelze vytrhnout z kontextu celkové kompozice jednotlivých známek a pouze tyto prvky vzájemně porovnávat (rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví, evidenční číslo 7767, ze dne 22.5.1996 [6]). Za prvky shodné s ochrannou známkou je nutno považovat jakýkoliv prvek slovní, grafický nebo prostorový, který je schopen u běžného spotřebitele vyvolat dojem, že se v obou srovnávaných případech jedná o stejného výrobce nebo poskytovatele služeb (rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví, evidenční číslo 4852 ze dne 11.4.1994 [7]). Úřad průmyslového vlastnictví rozhodl o zamítnutí přihlášky mezinárodní ochranné známky s názvem – Brooklyn Long Taste, přičemž sídlo majitele společnosti, která o zápis požádala bylo v Itálii s odůvodněním, že označení, které obsahuje název světoznámého místa a které může uvést veřejnost v omyl o místě původu výrobku, nemůže být zapsáno jako ochranná známka (rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví, evidenční číslo 4853, ze dne 5.8.1992 [8]). c) které je tvořeno výlučně označeními nebo údaji, které slouží v obchodě k určení druhu, jakosti, množství, účelu, hodnoty, zeměpisného původu nebo doby výroby výrobků nebo poskytnutí služby nebo k označení jiných jejich vlastností, Podle rozhodnutí OHIM z 10.9.1998, sp.zn. R40/1998-3 [9], označení kvality vlastně popisuje kromě jiného složení, způsob činnosti a jiné základní znaky zboží. Musí být ponechány ke všeobecnému užití, neboť soutěžitelé mají oprávněný zájem na bezproblémovém použití těchto popisných označení, která se vztahují k samotné podstatě zboží. Pro požadované zboží – toaletní mýdla, vonné oleje a kosmetiku, vlasové vody, prostředky na čištění zubů, je NATURAL BEAUTY jasné a základní označení druhu a jakosti, protože odkazuje na přírodní způsob činnosti a přírodní provedení těchto výrobků a na jejich účel péče o krásu. V oblasti těchto výrobků mají odkazy na přírodnost a krásu mimořádný význam pro působivý popis výrobků. Dále v době trendu moderních ekologických hnutí a orientací se výrazy vyvolávající starost o přírodu staly obvyklými publicitě takového druhu zboží. Musí zůstat dostupné bez zábran a bez monopolních práv pro ostatní dodavatele k označování jejich výrobků z odkazem na přírodní způsob činnosti a krásu za použití těchto dvou slov, které přihlašovatel použil, a která zkombinoval podle obecného používání a bez žádného neobvyklého nebo osobitého rysu. 18

Podle rozhodnutí senátu OHIM ze dne 27.11.1998 sp.zn. R26/1998-3 [10], kombinace popisného a nepopisného znaku nebo označení mohou být způsobilé k registraci. Popisný znak nebo označení může být registrováno jako ochranná známka, pokud se používá pro zboží, ke kterému nemá vztah, jako fantazijní nebo pozměněné tak, že má dostatečnou rozlišovací schopnost nebo kombinované s jedním nebo více popisnými znaky nebo označeními tak, že výsledkem je nové slovo bez jednoznačného významu nebo reference k určitému zboží nebo službám – NETMEETING. K dalšímu příkladu, kdy není možno chránit označení druhu výrobku,

se

vztahuje rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví sp.zn. O134539 [11], podle kterého slovo – TUZEMÁK je zdruhovělé označení určitého druhu lihoviny, tuzemského rumu, a jeho používání proto nemůže být vázáno na žádného konkrétního výrobce. Takové označení musí zůstat volné pro všechny soutěžitele na trhu. Pokud by byly označením – TUZEMÁK, označovány jiné lihoviny, bylo by nutno toto označení pokládat za klamavé, neboť slovo – tuzemský je v oblasti lihovin výhradně a s vysokou exkluzivitou používáno ve spojení s rumem. Vzhledem k tomu je nutno konstatovat, že zveřejněné označení – TUZEMÁK nemůže s ohledem na druh výrobku, pro které je přihlášeno, tedy pro alkoholické nápoje, zejména rum, plnit základní funkci ochranné známky ve smyslu ustanovení § 1 zákona o ochranných známkách, neboť nemá dostatečnou způsobilost rozlišit uvedené výrobky pocházející od různých výrobců. Jeho zápisu do rejstříku brání absolutní překážka, kterou nelze překonat ani doklady o užívání tohoto označení v obchodním styku, které předložil přihlašovatel. Vzhledem ke skutečnosti, že po vstupu České republiky do Evropské unie není nadále možno pro tento typ nápoje používat název rum, výrobci tento alkoholický nápoj označují jako TUZEMÁK, TUZEMÁČEK, apod. Z toho vyplývá, že označení TUZEMÁK se v současnosti bez jakékoliv pochyby používá pro označení druhu alkoholického nápoje. Navrhovatel si nemůže přivlastňovat slovní prvek Bohemia, který je pouze zeměpisným údajem, navozujícím místo původu zboží označeného ochrannou známkou, pro veškeré známky týkající se výrobků ze skla (rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví, evidenční číslo 5715, ze dne 12.4.1995 [12]). d) které je tvořeno výlučně označeními nebo údaji, jež se staly obvyklými v běžném jazyce nebo v poctivých obchodních zvyklostech (Na stránkách Encyklopedie Wikipedia je možné nalézt seznam zdruhovělých ochranných známek, dostupné na:

19

[citováno dne 8.5.2006] [13], mezi nejznámější patří např. aspirin, bikiny, cola, escalator, gramophone, hula-hop, yo-yo, zeppelin), e) které je tvořeno výlučně tvarem, který vyplývá z povahy samotného výrobku, nebo který je nezbytný pro dosažení technického výsledku, anebo který dává výrobku podstatnou užitnou hodnotu, Úřad průmyslového vlastnictví podle shora uvedeného ustanovení např. odmítl zaregistrovat oválné lékové tabletky pro farmaceutické výrobky s dovětkem, že jde o tvar, který vyplývá z povahy výrobku a dává mu podstatnou užitnou hodnotu. f) které je v rozporu s veřejným pořádkem nebo dobrými mravy, Podle tohoto ustanovení jsou z ochrany vyloučena označení nemorální, neslušná, hanlivá či pornografická, tedy taková,

která odporují dobrým mravům. Není tedy

možné zapsat např. svastiku, používanou nacisty, obscénní nebo pornografické motivy. Z důvodu výhrady veřejného pořádku nelze ochrannými známkami chránit označení shodná se jmény státních činitelů, státních orgánů a jiných veřejnoprávních institucí. g) které by mohlo klamat veřejnost, zejména pokud jde o povahu, jakost nebo zeměpisný původ výrobku nebo služby, Podstata klamavosti spočívá v úmyslném, ale i neúmyslném uvádění veřejnosti v omyl. Falešná představa spotřebitele může spočívat v nesprávné identifikaci složení nebo jakosti zboží či služeb. Klamavost může dále spočívat i v zavádějícím zeměpisném označení jím opatřených výrobků. Výčet skutečností, které mohou působit klamavost označení, je v zákoně uveden pouze demonstrativně. Při hodnocení, zda je označení či ochranná známka klamavá, musí Úřad průmyslového vlastnictví v tom konkrétním případě z hlediska všech rozhodných okolností, a to i za použití výkladových pravidel vyplývajících z mezinárodních dohod, vždy zkoumat, zda označení nebo známka neosahuje falešný, klamavý údaj nebo takový prvek, který může uvést spotřebitele v omyl. Takové zeměpisné údaje, se kterými nemají výrobky nebo služby žádnou spojitost, mohou sloužit jako ochranné známky, pokud nedochází v zemi zápisu ke klamání spotřebitele o místě původu výrobku nebo služeb (rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví, evidenční číslo 4964 ze dne 21.2.1994) [14]. h) přihlašované pro vína či lihoviny, které obsahuje zeměpisné označení, aniž by víno či lihovina měly takovýto zeměpisný původ,

20

i) které obsahuje označení požívající ochrany podle článku 6ter Pařížské úmluvy, k jehož zápisu nebyl dán souhlas příslušnými orgány, j) které obsahuje jiné znaky, emblémy a erby než uvedené v článku 6 Pařížské úmluvy, jestliže jejich užití je předmětem zvláštního veřejného zájmu, ledaže by příslušný orgán dal souhlas k jeho zápisu, k) které obsahuje znak vysoké symbolické hodnoty, zejména náboženský symbol, l) jehož užívání se příčí ustanovení jiného právního předpisu nebo je v rozporu se závazky

vyplývajícími

pro

republiku

Českou

z

mezinárodních

smluv,

m) jestliže je zjevné, že přihláška ochranné známky (dále jen "přihláška") nebyla podána v dobré víře. Institut dobré víry se uplatní při zamezení zápisu tzv. spekulativní ochranné známky, kterou si její přihlašovatel dává zapsat nikoli za účelem užívání v obchodním styku, ale pouze pro dosažení zisku ze známkové transakce, popř. hodlá-li zneužít již získané rozlišovací způsobilosti jiné známky i pro své označení. Pro účely posouzení dobré víry bude zvažována jakákoliv relevantní okolnost ke stanovení, zda došlo k podání přihlášky v dobré víře, zejména se vezme v úvahu, zda osoba, která podala přihlášku, věděla o právu jiné osoby na stejné nebo podobné označení nebo nemohla být logicky neznalá takového práva v době podání přihlášky, a zda by použití takového označení bylo v rozporu s dobrými mravy nebo by neoprávněně poškodilo zvláštní charakter nebo pověst označení, které je předmětem jiného práva. Nedostatek dobré víry při podání přihlášky ochranné známky jako absolutní překážka zápisné způsobilosti se však uplatní pouze v případě, že budou podána závažné, zřetele hodné připomínky a nebo Úřad průmyslového vlastnictví sám shledá zvláštní důvody ke konstatování nedostatku dobré víry. Zavedení principu dobré víry jako absolutního důvodu zápisné nezpůsobilosti povede k intenzivnějšímu posílení ochrany vlastníků ochranných známek a je významné i z hlediska postavení Úřadu průmyslového vlastnictví navenek. Podle ustanovení § 5 zákona o ochranných známkách, označení uvedené v § 4 písm. b) až d) může být zapsáno do rejstříku, pokud přihlašovatel prokáže, že takové označení získalo před zápisem ochranné známky do rejstříku užíváním v obchodním styku ve vztahu k výrobkům nebo službám přihlašovatele, pro které je požadován jeho zápis do rejstříku, rozlišovací způsobilost. Absolutní zápisnou nezpůsobilost lze tedy v případech uvedených v ustanovení § 4 písm. b) až d) zákona o ochranných známkách, tj. v případě, že se jedná o označení, které nemá rozlišovací způsobilost, označení, které je tvořeno výlučně označeními nebo 21

údaji, které slouží v obchodě k určení druhu, jakosti, množství, účelu, hodnoty, zeměpisného původu nebo doby výroby výrobku nebo poskytnutí služby nebo k označení jiných jejich vlastností, nebo že se jedná o označení, které je tvořeno výlučně označeními nebo údaji, jež se staly obvyklými v běžném jazyce nebo v poctivých obchodních zvyklostech, překonat, pokud zapisované označení získalo rozlišovací způsobilost dlouhodobým a intenzivním užíváním pro konkrétní výrobky nebo služby. O takový případ se jedná, pokud je spotřebitel schopen si dané označení jednoznačně spojovat s jeho přihlašovatelem nebo výrobcem, z tohoto důvodu je nepokládá jen za obecně užívané označení. Rozlišovací způsobilost označení je vždy nutno posuzovat ve vztahu k výrobkům a službám, pro které je přihlášeno. Užívání předmětného označení je třeba v rámci řízení o zápis ochranné známky Úřadu průmyslového vlastnictví dostatečným způsobem prokázat. Důkazní materiály mohou tvořit objednávky, korespondence odběratelů, ceníky, faktury, katalogy, inzerce, popř. i svědectví obchodních partnerů apod. Podle ustanovení § 6 zákona o ochranných známkách, do rejstříku se nezapíše označení, pokud je shodné se starší ochrannou známkou, která je přihlášena nebo zapsána pro jiného vlastníka či přihlašovatele pro shodné výrobky či služby; to neplatí, pokud vlastník či přihlašovatel starší ochranné známky udělí písemný souhlas k zápisu pozdější ochranné známky do rejstříku. Z moci úřední Úřad průmyslového vlastnictví může odmítnout označení, které je shodné se starší ochrannou známkou jiné osoby a přihlášené či zapsané pro shodné výrobky či služby. Tím zákon brání shodnému užívání více vlastníky, tj. ve své podstatě brání tomu, že spotřebitelé na trhu nebudou moci rozeznat původ výrobku či služeb. S ohledem na okolnost, že Úřadu průmyslového vlastnictví nejsou z jeho úřední činnosti známy všeobecně známé známky, není kolize přihlašovaného označení s takovouto známkou předmětem zápisné nezpůsobilosti zjišťované z moci úřední, ale tato kolize bude řešena v námitkovém řízení. Úřad průmyslového vlastnictví zkoumá při průzkumu pouze úplnou shodu označení. Shodu ochranných známek lze překonat písemným souhlasem vlastníka starší ochranné známky. Písemná forma a určitost projevu vůle jsou obligatorními náležitostmi souhlasu. Zajímavou právní otázkou je, zda jednou udělený souhlas je neodvolatelný a v případě jeho udělení platí po celou dobu platnosti známky nebo zda může být vlastníkem starší ochranné známky odvolán, např. s ohledem na změnu 22

podmínek, za nichž byl souhlas udělen. S ohledem na skutečnost, že zákon o ochranných známkách žádné řešení nenabízí, bude nutno vyčkat, jakým způsobem se s tímto vypořádá právní praxe. Podle § 7 zákona o ochranných známkách (1) přihlašované označení se nezapíše do rejstříku na základě námitek proti zápisu ochranné známky do rejstříku podaných u Úřadu (dále jen "námitky") a) vlastníkem starší ochranné známky, pokud z důvodu shodnosti či podobnosti se starší ochrannou známkou a shodnosti nebo podobnosti výrobků či služeb, na něž se přihlašované označení a ochranná známka vztahují, existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti; za pravděpodobnost záměny se považuje i pravděpodobnost asociace se starší ochrannou známkou, b) vlastníkem starší ochranné známky, která je shodná s přihlašovaným označením nebo mu je podobná, pokud má být takové označení zapsáno pro výrobky nebo služby, které sice nejsou podobné těm, pro které je starší ochranná známka zapsána, avšak jde o starší ochrannou známku, která má v České republice dobré jméno, a užívání přihlašovaného označení by nepoctivě těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky nebo jim bylo na újmu, c) vlastníkem starší všeobecně známé známky, pokud z důvodu shodnosti či podobnosti se starší všeobecně známou ochrannou známkou a shodnosti nebo podobnosti výrobků nebo služeb, na něž se přihlašované označení a všeobecně známá ochranná známka vztahují, existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti; za pravděpodobnost záměny se považuje i pravděpodobnost asociace se starší ochrannou známkou, Za všeobecně známou známku se považuje známka natolik silná, která se vžila pro shodné nebo podobné výrobky či služby svého vlastníka v příslušném okruhu veřejnosti, takže má rozlišovací způsobilost, a to přestože formálně nebyla zapsána do rejstříku. Oprávněnou osobou k podání námitek podle tohoto ustanovení je vlastník starší všeobecně známé známky. Všeobecná známost ochranné známky je dle existující literatury a judikatury založena na její pověsti a představě v obchodních a spotřebitelských kruzích, působících na daném místě a čase ve vztahu ke konkrétnímu případu. Pokud jde o kvalitativní hledisko, při němž se posuzuje, zda je daná známka všeobecně známou, je rozhodující rozsah známosti známky u veřejnosti. Při hodnocení všeobecné známosti ochranné známky je tedy nejdříve nutno stanovit, kterému publiku je určena, tj. onu příslušnou, resp. relevantní část veřejnosti, dále pak stanovit, jak velké 23

části tohoto relevantního publika by měla být známka známa. Může se jednat o výsledek šetření mezi spotřebiteli za účelem zjištění, jak velké množství s danou ochrannou známkou se prodává. Pokud jde o kvalitativní hodnocení při zkoumání všeobecné známosti, vychází se z vlastní hodnoty, resp. ceny ochranné známky, včetně rozsahu a délky její ochrany. K uplatnění práva z všeobecně známé známky a prokázání této skutečnosti bude třeba, aby vlastník všeobecnou známost známky doložil. Důkazem o všeobecné známosti známky jsou např. veřejné průzkumy trhu, reklama v tisku, sdělovacích prostředcích, masový prodej, přehledy o prodeji určitých výrobků, sponzorování sportovních akcí, u nichž je velká pravděpodobnost sledování širokou veřejností. Příkladem českých proslulých známek jsou známky jako Kofola pro nealkoholické nápoje, Škoda pro automobily, Tesla pro elektroniku, Avia pro nákladní automobily, Orion pro čokoládové výrobky, Velux pro střešní okna, Hamé pro potravinářské výrobky, JAWA pro motocykly. d) vlastníkem starší všeobecně známé známky, která je shodná s přihlašovaným označením nebo je mu podobná, pokud má být takové označení zapsáno pro výrobky nebo služby, které sice nejsou podobné těm, pro které je starší všeobecně známá známka chráněna, avšak jde o starší všeobecně známou známku, která má v České republice dobré jméno, za předpokladu, že užívání této ochranné známky ve vztahu k těmto výrobkům nebo službám by ukazovalo na vztah mezi těmito výrobky nebo službami a vlastníkem všeobecně známé ochranné známky, e) vlastníkem starší ochranné známky Společenství, která je shodná s přihlašovaným označením nebo je mu podobná, pokud má být takové označení zapsáno pro výrobky nebo služby, které sice nejsou podobné těm, pro které je starší ochranná známka zapsána, avšak jde o starší ochrannou známku, která má na území Evropských společenství dobré jméno, a užívání přihlašovaného označení bez řádného důvodu by nepoctivě těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky Společenství nebo jim bylo na újmu, f) vlastníkem ochranné známky zapsané v jiné unijní zemi Pařížské úmluvy nebo ve státě, který je členem Světové obchodní organizace, pokud přihlášku podal zástupce, zprostředkovatel, obstaravatel nebo jiná osoba pověřená hájit hospodářské zájmy vlastníka ochranné známky podle článku 6 Pařížské úmluvy (dále jen "obstaravatel") na své vlastní jméno a bez souhlasu vlastníka, ledaže by tento obstaravatel své jednání řádně odůvodnil, 24

g) uživatelem nezapsaného označení nebo jiného označení užívaného v obchodním styku pro shodné nebo podobné výrobky nebo služby, které je shodné s přihlašovaným označením nebo je mu podobné, pokud označení nemá místní dosah a právo k tomuto označení vzniklo před dnem podání přihlášky, h) fyzickou osobou, jejíž právo na jméno a na ochranu projevů osobní povahy mohou být dotčena přihlašovaným označením, popřípadě osobou oprávněnou uplatňovat tato práva na ochranu osobnosti, i) osobou, které náležejí práva k autorskému dílu, pokud autorské dílo může být užíváním přihlašovaného označení dotčeno, j) vlastníkem staršího práva z jiného průmyslového vlastnictví, pokud práva z průmyslového vlastnictví mohou být užíváním přihlášeného označení dotčena, k) tím, kdo je dotčen ve svých právech přihláškou, která nebyla podána v dobré víře. (2) Námitky podle odstavce 1 písm. a), b), e) a f) může podat rovněž přihlašovatel ochranných známek v těchto ustanoveních uvedených. (3) V případě, že osoba oprávněná podat námitky podle odstavce 1 (dále jen "namítající") po podání námitek udělí písemný souhlas k zápisu přihlášené ochranné známky do rejstříku, platí, že své námitky vzala zpět, a Úřad řízení o námitkách zastaví. Označení, pro které je požadován zápis do rejstříku ochranných známek, musí být označením tzv. volným, tedy nesmí zasahovat do starších práv třetích osob. Vzhledem k tomu, že Úřad průmyslového vlastnictví v průběhu věcného průzkumu není schopen zjistit z moci úřední, s výjimkou již zapsaných ochranných známek, zda jde o označení, které nezasahuje do starších práv třetích osob, zákon umožňuje osobám vedeným v tomto ustanovení podat proti zápisu ochranné známky do rejstříku námitky nebo v době po jejím zápisu podat návrh na prohlášení ochranné známky za neplatnou ze stejných důvodů. Smyslem námitkového řízení je umožnit třetím osobám chránit svá práva, která by zápisem přihlášeného označení do rejstříku mohla být dotčena. Přestože tato kapitola je nazvána zápis české ochranné známky, považuji za nezbytné, alespoň rámcově se zmínit o oprávněních vlastníka zapsané ochranné známky, resp. o legálním obsahu termínu ochranná známka. Podle ustanovení § 8 zákona o ochranných známkách, (1) Vlastník ochranné známky má výlučné právo užívat ochrannou známku ve spojení s výrobky nebo službami, pro něž je chráněna. Své právo prokazuje vlastník zapsané ochranné známky výpisem z rejstříku, popřípadě osvědčením o zápisu. Vlastník ochranné známky je oprávněn používat spolu s ochrannou známkou značku R. 25

(2) Nestanoví-li tento zákon jinak, nikdo nesmí v obchodním styku bez souhlasu vlastníka ochranné známky užívat a) označení shodné s ochrannou známkou pro výrobky nebo služby, které jsou shodné s těmi, pro které je ochranná známka zapsána, b) označení, u něhož z důvodu jeho shodnosti nebo podobnosti s ochrannou známkou a shodnosti nebo podobnosti výrobků nebo služeb označených ochrannou známkou a označením

existuje

pravděpodobnost

záměny

na

straně

veřejnosti,

včetně

pravděpodobnosti asociace mezi označením a ochrannou známkou, c) označení shodné s ochrannou známkou nebo jí podobné pro výrobky nebo služby, které sice nejsou podobné těm, pro které je ochranná známka zapsána, avšak jde o ochrannou známku, která má dobré jméno v České republice, a jeho užívání by nepoctivě těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména ochranné známky nebo jim bylo na újmu. (3) Pro potřeby odstavce 2 se za užívání v obchodním styku považuje zejména a) umísťování označení na výrobky nebo jejich obaly, b) nabídka výrobků pod tímto označením, jejich uvádění na trh nebo skladování za tímto účelem anebo nabídka či poskytování služeb pod tímto označením, c) dovoz nebo vývoz výrobků pod tímto označením, d) užívání označení v obchodních listinách a v reklamě. (4) V případě neoprávněného zásahu do práv z ochranné známky má vlastník ochranné známky právo domáhat se u soudu toho, aby porušení nebo ohrožení práva bylo zakázáno a aby následky porušení byly odstraněny; může se též domáhat přiměřeného zadostiučinění, a to i v penězích. Právo na vydání bezdůvodného obohacení a na náhradu škody zůstává nedotčeno. (5) Vlastník ochranné známky je oprávněn se rovněž domáhat náhrady škody způsobené jednáním uskutečněným v době po zveřejnění přihlášky a přiměřeného zadostiučinění. Soud rozhodne ve věci až po zápisu ochranné známky do rejstříku. (6) Vlastník ochranné známky má vůči každému, kdo uvádí nebo hodlá uvést na trh výrobky či služby, na nichž nebo na jejichž obalech, popřípadě na dokladech je provázejících je umístěno označení shodné či podobné s jeho ochrannou známkou, právo na informaci o původu výrobků či dokladů provázející výrobky nebo služby; rozhodnout o tomto právu přísluší soudu, který žalobu zamítne, jestliže by to bylo v nepoměru k závažnosti ohrožení či porušení.

26

(7) Vlastník ochranné známky může požadovat, aby soud nařídil tomu, kdo porušuje nebo ohrožuje práva z ochranné známky, stáhnout z trhu a zničit výrobky, jejichž výrobou nebo uvedením na trh nebo skladováním došlo k ohrožení nebo porušení práva chráněného tímto zákonem, popřípadě zničit materiál a nástroje určené nebo používané výlučně nebo převážně při činnostech ohrožujících nebo porušujících práva chráněná tímto zákonem. Soud zničení nenařídí, nejsou-li tyto výrobky ve vlastnictví toho, proti němuž návrh směřuje, nebo jestliže by ohrožení či porušení práva mohlo být odstraněno jinak a zničení by bylo nepřiměřené tomuto ohrožení nebo porušení. Odstranění označení nebo padělané ochranné známky z výrobků před jejich uvedením na trh lze připustit jen ve výjimečných případech. (8) Byla-li ochranná známka zapsána na jméno obstaravatele bez souhlasu vlastníka známky (dále jen "ochranná známka zapsaná na jméno obstaravatele"), má takový vlastník právo zakázat užívání známky obstaravatelem, ledaže by tento obstaravatel své jednání řádně odůvodnil. Podle citovaného ustanovení základním účinkem zápisu ochranné známky do rejstříku je výlučné právo vlastníka ochranné známky užívat ochrannou známku ve spojení s výrobky nebo službami, pro které byla zapsána a tomu odpovídající právo domáhat se zákazu rušebního jednání třetími osobami, tj. zákazu užívat v obchodním styku shodná nebo podobná označení pro shodné nebo podobné výrobky a služby bez souhlasu vlastníka ochranné známky.

27

3 Ochranná známka z ekonomického hlediska Ochranné známky patří a budou i v budoucnu patřit do právní reality vyspělých právních řádů. Jsou produktem vyspělé společnosti, která se rozhodla chránit typická označení výrobků a služeb, jež se uplatňují na jejích trzích. Ochranné známky nemají být brzdou, nýbrž dalším motorem rozvoje průhlednějšího a přehlednějšího trhu. Zprostředkovávají tak prvotní kontakt a komunikaci se zákaznickou obcí, identifikují zboží či služby od zcela konkrétního výrobce či poskytovatele, přiřazují tomuto zboží či službám jistou míru kvality a zajišťují jím označenému sortimentu náležitou propagaci. Jsou využitelné jako účinný marketingový nástroj ve zdravých formách boje proti konkurenci. Již výše bylo zmíněno, že ochranná známka plní funkci ochrannou a rozlišovací, ochranná známka má však i další v ekonomickém světě neopomenutelné funkce. K rozlišovací funkci ochranné známky je třeba uvést, že známka odlišuje výrobky nebo služby různých výrobců nebo poskytovatelů služeb, zbavuje zboží na trhu anonymity a odkazuje na jeho výrobce. Další funkcí je funkce ochranná, garanční, tzn. že ochranná známka je chráněna vždy ve spojení s určitými výrobky či službami, pro které je zapsána, tj. jako institut právní ochrany zajišťuje spotřebiteli, že pod stejným označením mu bude nabízeno zboží pocházející vždy od stejného výrobce nebo poskytovatele služeb a současně chrání výrobce před zneužíváním jeho označení. Velice důležitou funkcí je funkce propagační, nebo ochranná známka je trvale spojena s určitým zbožím či službami určitého výrobce nebo poskytovatele služeb a vytváří podmínky pro poptávku po takto označených výrobcích či službách. S propagační funkcí úzce souvisí funkce soutěžní, protože ochranná známka je nástrojem získání a udržení soutěžní pozice na trhu. Společně s funkcí soutěžní působí jako regulátor odbytu a tím i rozsahu výroby a jako stimulátor k zabezpečení, udržení a zvyšování kvality. Stručně řečeno, hlavní funkcí ochranné známky v podmínkách tržního hospodářství je chránit soutěžní pozici jednoho podnikatele proti druhému a samozřejmě pomocí této známky upoutat pozornost odběratelů a spotřebitelů na své výrobky. Ochranné známky z ekonomického hlediska lze dělit dle účelu jejich využití, a to takto:

28

Výrobní ochranné známky se vztahují pouze k podniku a ke zboží, které takový podnik vyrábí. Jsou velice těžko přenositelné, stávají se trvalou hodnotou podniku. Obchodní ochranné známky se vztahují ke zboží, které podnik prodává, případně i vyrábí. Označení touto známkou je použito tam, kde je pro to důvod. Jedná se o případy, kdy zboží stejného druhu a provedení je vyráběno pro jednoho vývozce či prodejce více výrobními podniky, nebo se na jeho výrobě podílí více výrobců současně. Neboť mnohost známek by vedla k matení spotřebitelů. Obchodní známky jsou především používána na vnitřním trhu u obchodních domů (např. Euroshopper, Clever, Koruna) a specializovaných obchodních podniků (např. Bauhaus, BauMax, Obi, Hornbach) nebo při vývozu velkých technologických celků. Zásobní známky jsou známky, které jsou připraveny a registrovány již předem pro případ rozšíření výroby o další druhy zboží. Blokační ochranné známky jsou známky, u nichž byla registrace provedena proto, aby jimi nikdo jiný nemohl označit zboží. Ve většině případů jsou ve vztahu k již zaregistrovaným známkám, jimž jsou podobné nebo s nimi zaměnitelné. Podobností či zaměnitelností by mohla být již zavedená známka na trhu poškozena. Po registraci je ovšem nutné takovou známku občas použít, aby se zabránilo jejímu zrušení. Mnozí podnikatelé v České republice stále nedoceňují vliv ochranné známky na rozhodování spotřebitele. V jiných zemích, zejména v regionu západní Evropy a Severní Ameriky, patří mezi ty nejcennější ekonomické statky. Mezi jednotlivými státy existují značné rozdíly ve vztahu k ohodnocení ochranných známek. Tato skutečnost je pravděpodobně dána tím, že v jednotlivých podnicích není pověřena jedna osoba péčí o ochranné známky. Na druhou stranu existují rovněž podniky, jejichž ochranná známka má hodnotu vyjadřovanou v desítkách až stovkách milionů korun či eur. Mezi deset světově nejhodnotnějších ochranných známek náleží ochranná známky Coca-Cola jejíž hodnota je odhadem vyčíslena na částku ve výší 69,6 miliard USD, Microsoft - 64,1 miliard USD, IBM – 51,2 miliard USD, GE - 41,3 miliard USD, Intel - 30,9 miliard USD, NOKIA - 30,0 miliard USD, Disney – 29,3 miliard USD, McDonalds – 26,4 miliard USD, Marlboro – 24,2 miliard USD, Mercedes – 21,0 miliard USD [13]. Obrovskou hodnotu ochranných známek prezentuje následující situace, kdy jistý reportér provedl zajímavou analýzu, co by se stalo v případě, že by koncern Coca-Cola přišel následkem požáru o všechny své podniky ve všech zemích. Otázka zněla, zda by byl schopen takovou katastrofu přežít. Odpověď manažerů ze závodu tohoto koncernu v Atlantě byla překvapující. Ti jsou totiž přesvědčeni o tom, že jejich podnik by 29

okamžitě obdržel úvěr na zajištění nové výroby, a to pouze díky ochranné známce Coca-Cola. Obecná známost tohoto názvu spolu se specifickou stavbou písmen a charakteristickým tvarem láhve má, jak již bylo uvedeno, hodnotu 69,6 miliard USD, což je mimochodem více, než polovina vlastního kapitálu této firmy. Podle Přehnila [15] se situace kolem ochranných známek stát od státu různí. Členové správních rad amerických koncernů, zabývající se otázkami marketingu, kladou na přední místo ve svých zprávách a hodnoceních ochranné známky a jejich hodnotu. Naopak v Německu není ze strany vedoucích pracovníků této problematice věnována tak intenzivní pozornost a vytváření a posilování obrazových prvků známky je spíše okrajovou záležitostí. V současném světě, který směřuje ke globalizaci, stále více podniků přichází do styku se zahraniční konkurencí, která se bude snažit za každou cenu uplatnit svou vlastní produkci na trhu. Skutečnou ochranu před ztrátou postavení v konkurenčním boji mohou zabezpečit jen silné ochranné známky. Přestože se hodnota ochranné známky nezahrnuje do účetní rozvahy, je určující pro bilanční hodnotu podniku a pro posouzení předpokladu budoucího úspěchu tohoto podniku daleko více, než jiné roční výkazy a prognózy. Tato skutečnost je patrná na příkladu společnosti, jejíž majetek byl oceněn hodnotu 3,5 miliard eur, ovšem jenom samotná značka NIVEA byla podle odborníků oceněna na 4 miliardy eur. Z citovaného příkladu je zřejmé, že právě ochranné známky jsou častým důvodem atraktivity některých společností. Pokud se na trhu objeví nabídka prodeje společnosti, jako je Rols-Royce, Jaguar, Maserati, jsou kupující ochotni zaplatit horentní částky nejen za technologii, ale především za jejich obchodní jméno. Tvrzení, že potenciál ochranné známky je důležitější než základní kapitál, bude mnohým ekonomům připadat podivné, ne-li nesmyslné. Proč ale jen zanedbatelné procento německých firem má značku, která je známá ve světě. V lepším případě jsou jejich loga známá v Evropě, což ovšem v souvislosti s nárůstem konkurence nestačí. Podle posledních průzkumů je mezi sto nejznámějšími značkami pouze osm německých, což je na takovou hospodářskou velmoc, jakou je Německo, velmi slabý výsledek. Tento neutěšený stav má několik příčin. Mnoho výrobců značkového zboží bývá závislých na jedné jediné ochranné známce, která ještě ke všemu postrádá náležitou údržbu a propagaci. Z marketingového hlediska ve známkoprávní oblasti dochází velmi často k závažným nedostatkům a chybám. Za takové lze považovat například příliš široký sortiment pro jednu ochrannou známku, časté cenově propagační akce, vedoucí ke 30

snižování cen výrobků, radikální změny vlastností výrobků, výrazné rozpory mezi charakterem výroby, cenami, distribucí, reklamou či jinými formami komunikace se zákazníkem a zavedení nového názvu podniku z důvodu fůze nebo akvizice podniku. V případě, že změna loga je nevyhnutelná, alespoň by se mělo postupovat následným způsobem, jako tomu bylo v případě provedení změny názvu podniku společnosti Oskar na Vodafone. Po koupi společnosti nový vlastník nadále používal k označování společnosti logo Oskar s tím, že vedle tohoto loga bylo umístěno zprvu malé logo Vodafone, které se v průběhu doby postupně zvětšovalo, až dosáhlo dominantního postavení v porovnání s logem Oskar. Vyvrcholením mediální a reklamní kampaně, která měla zákazníky společnosti informovat o změně názvu společnosti, byla masivní reklamní akce za využití billboardů a předních stránek denního tisku v celkové hodnotě 500 milionů korun českých. Výhodou byla rovněž stejná barevnost obou log. Je tedy zřejmé, že nalezení rovnováhy mezi tradicí a inovací ve vztahu k obrazovým prvkům ochranné známky je jedním z nejzávažnějších problémů. Příkladem je opět koncern Coca-Cola, který se dopustil závažné chyby v polovině osmdesátých let zavedením zcela nového druhu láhve a příchutě, tím ovšem porušil staletou tradici značky, a to se projevilo na citelném poklesu odbytu. Proto musel být nový výrobek záhy stažen z prodeje a výroby. Dalším příkladem konfliktu inovace a tradice v souvislosti se značkou jsou výrobci automobilů. V případě japonských výrobců časté změny a razantní inovace spolu s graficky a obrazově nevýraznými značkami vozů přispěly k tomu, že tyto automobily nemají v očích zákazníků výraznější profil. Naopak německé vozy se vyznačují snadnou a rychlou rozpoznatelností pro zákazníka, zejména díky kvalitě, tradici, ale zejména díky všeobecně známé ochranné známce. Ve stručnosti lze shrnout pravidla pro dobré vedení ochranné známky. Známka by se měla důsledně držet tradičních hodnot, po dobu její platnosti by nemělo docházet k častým změnám, reklama s ní spojená by měla působit věrohodně a současně by se měla známka výrazně odlišovat od známek konkurentů. Je třeba zdůraznit fakt, že známky sehrávají důležitou roli i mimo hospodářskou oblast. Například v USA se mnoho nemocnic uchází o své pacienty pomocí reklamy (i když nutno podotknout, že Česká republika v této oblasti za současné vlády ČSSD jde zcela opačným směrem). Tyto instituce uskutečňují regulérní marketing a vytvářejí si vlastní ochranné známky. Reklamní odborníci zdůrazňují, že v dnešní době se musí každý podnik, který chce obstát v konkurenčním boji, stát ochrannou známkou. Naopak 31

německé koncerny zdůrazňují význam výrobku nad podnikem. Kupříkladu Aspirin zná snad každý, ale už málo lidí ví, že jej vyrábí Bayer. Neznámost podniku a jeho značky má ovšem znaná úskalí ve vztahu ke kapitálovým trhům. Málo známé značky mají mnohem větší problémy při získávání kapitálu, a to jak formou úvěru, tak emisí akcií či dluhopisů na kapitálových trzích. Zejména ve Spojených státech se při uplatňování firmy na kapitálovém trhu přikládá ochranné známce podstatný význam. Například, kdyby prezident Deutsche Telekom, Ron Sommer nedokázal v poměrně krátké době přetransformovat tuto společnost z úřadu na podnik disponující známou ochrannou známkou, potom by se jistě nedokázal uplatnit na světových trzích. Není možné brát význam ochranné známky na lehkou váhu, neboť bez zajištění náležité propagace a bez výrazné ochranné známky bude uplatnění na trhu značně obtížné. Známka je magnetem, který přitahuje nejen investory, ale zejména zákazníky.

Výše byly uvedeny ekonomicko-teoretické informace o ochranných známkách, pro doplnění celkového obrazu ochranných známek však považuji za vhodné zabývat se konkrétními ochrannými známkami, které mají svůj reálný život.

3.1 Ochranná známka – Evian

Historie společnosti [16] sahá až do doby Velké francouzské revoluce, tj. do roku 1789, kdy markýz de Lessert objevil pramen Chachat v malém městečku Evian. Francouzský objevitel věřil, že ho tato osvěžující voda zbavila zažívacích potíží. V roce 1824 byly v městě Evian otevřeny první lázně pro nemocné. V roce 1826 vévoda Savojský zaštítil první oficiální prodej vody Evian v lahvích. Příznivé účinky vody Evian na lidské zdraví byly oficiálně potvrzeny Francouzskou akademií medicíny v roce 1878 a současně v tomto roce ministerstvo zdravotnictví obnovilo povolení pro plnění vody do lahví. Docházelo ke stále většímu rozvoji prodeje a nárůstu spotřeby této vody a v roce 1988 se denně celosvětově prodalo 2,7 milionu litrů vody Evian.

32

V roce 1995 společnost Evian představila nové logo s motivy hor, což mělo zdůraznit původ této vody z Francouzských Alp. Dnes je voda Evian dostupná ve více než 120 zemích světa a denně je vyrobeno přes 5 milionů litrů této vody. Jméno firmy je odvozeno od místa pramene, které se nachází u města Evian, které leží v regionu Francouzských Alp. Z marketingového hlediska byl název ochranné známky Evian dobrou volbou, neboť toto slovo zní jemně, čímž je vyjádřena jemnost a svěží chuť vody a současně je slovo Evian dobře vyslovitelné ve všech jazycích. Logo firmy se skládá ze tří částí, tj. samotný název, hory a elipsa. Název, jak již bylo výše uvedeno, je odvozen od místa původu, je umístěn uprostřed loga a červená barva zvýrazňuje jeho důležitost v rámci celého loga. Hory mohou pro zákazníka symbolizovat čistotu pramene. Nestejně široký elipsovitý prstenec dává logu dynamiku. Značka je provedena ve třech barvách – červená, bílá a modrá. Celkově lze značku zhodnotit tak, že tato je snadno zapamatovatelná, lze ji bez problémů používat v cizích jazycích, designérsky je logo velmi dobře a nápaditě zpracováno. Ochranná známka Evian požívá celosvětovou ochranu. Reklamní kampaň podporující tuto známku je zaměřena na spojení značky Evian jednak se samotným výrobkem, tj. přírodní pramenitou vodou, dále zdravím a mládím. Pro svou proslulost je cena minerální vody poměrně vysoká. V zemích mino Francii je cena s ohledem na náklady dopravy ještě vyšší. Cena 1,5 litrové láhve ve francouzském supermarketu je přibližně

24 Kč, zatímco v České republice to je

přibližně 45 Kč. Zákazníky tvoří tři hlavní kategorie: domácnosti (zejména svobodní, páry, mladé páry s dětmi) – tato kategorie se vyznačuje poměrně dobrou koupěschopností, tito lidé nakupují ve větších obchodech a v obchodech, které jsou v okolí jejich bydliště. Druhou kategorií jsou kavárny, hotely a restaurace – tato kategorie ve Francii představuje 10 % z prodeje balených vod. Třetí kategorii tvoří společnosti, např. nemocnice, školy. Pro každou z kategorií má společnost Evian různé typy láhví. Pro domácnosti je to 1,5 litrová plastová láhev a 0,33 l pro venkovní použití a sportovní aktivity. Pro Kavárny a hotely je to litrová skleněná láhev, která je snadno recyklovatelná. Pro potřeby společností je v nabídce 1,5 litrová plastová láhev. Z pohledu marketinku firma preferuje celosvětově standardizovanou strategii. Ve všech zemích světa je nabízen stejný produkt ve stejném balení. Jsou zde však jisté

33

odchylky – např. v Německu se jedná o tetrapakové balení. Ve všech zemích světa se produkt prodává na stejných místech (supermarkety, hotely, restaurace). Evian je celosvětově proslulou značkou, zásluhu na její známosti v současnosti nese vysoký stupeň standardizace marketingu. Marketing je zaměřen na přírodní podobu produktu. K balení vody dochází výhradně ve Francii. Cílovou skupinou společnosti tvoří lidé z vyšších sociálně-ekonomických vrstev.

3.2 Ochranná známka – Panzani

Historie této značky [17] začíná v roce 1940 v Itálii, kdy se G. Panzani rozhodl obnovit otcův podnik. Ke vzniku podniku se váže historka, jak s manželkou vyrobili za 6 hodin 20 kg těstovin, které pak G. Panzani rozvážel na kole zákazníkům, čímž položil základy této světoznámé značce. Po roce 1940 přešel od řemesla k obchodu s ochrannou známkou Francine, ze které se stala ochranná známka Pasta Panzani v roce 1950. Po druhé světové válce Francouzi požadovali kvalitní produkty a tento požadavek neustále rostl. Panzani se proto rozhodl pro masovou distribuci, toto zapříčinilo vznik celofánových balení. Až do té doby měly těstoviny papírový obal a 1 balení vážilo 250 g, po roce 1949 byly těstoviny baleny do celofánu a váha byla 500 g. Mezi roky 1960 až 1971 se firma Panzani sloučila s firmou Moon a později i s firmou Regia Scarameli, a tak se stala číslem 1 v dané profesi. Firma Panzani byla v roce 1971 koupena společností Gervais Danone. V roce 1973 pak došlo ke sloučení s BSN. Osmdesátá léta byla charakteristická tím, že lidé chtěli trávit v kuchyni méně času než dříve a také požadovali nové chutě. To způsobilo diverzifikaci v produktech firmy Panzani. V roce 1984 vznikl produkt Tomacouli – druh rajčatového pyré a v roce 1989 vznikly omáčky na špagety. V roce 1993 začala firma Panzani produkovat velmi populární těstoviny Venitienes, které byly vyráběny podle tradiční italské receptury.

34

V roce 1996 firma Panzani uvedla na trh nové těstoviny, jejichž příprava trvala pouhé 3 minuty. V roce 2000 se firma Panzani stala číslem 1 v produkci těstovin ve Francii. V roce 2002 se firma Panzani sloučila s firmou Skali group, poté její roční obrat vzrostl z 330 na 500 milionů euro. Firma Panzani byla koupena v roce 2005 španělskou společností EBRO PULEVA, světovým leaderem v oblasti rýže. Ochranná známka – jméno společnosti je podle zakladatele společnosti – G. Panzani. Logo je charakteristické nápisem Panzani, který je umístěn uprostřed štítku každého produktu. Název Panzani je snadno zapamatovatelný, toto zapříčinilo to, že firma prezentuje více samotný nápis než produkt. Tímto chce firma vzbudit silné povědomí o jméně u svých zákazníků. Logo firmy působí u zákazníků velmi důvěryhodně. Zelený pruh symbolizuje jistotu kvality a poctivost. Žlutý pruh symbolizuje dynamiku, progresivitu a moderní styl. Červená barva představuje dobrou chuť a zdraví. Společnost Panzani se od svého vzniku snaží být moderní a být vždy alespoň jeden krok před svými konkurenty. Management společnosti dělá vždy týdenní plány, pečlivě sledují životní styl a trendy svých zákazníků a vždy se snaží co nejdříve novým trendům přizpůsobit. Firma Panzani byla první, kdo přišel na trh s celofánovými obaly, s těstovinami, které se daly uvařit pouze za 3 minuty. Tradice a kvalita, toto jsou dvě nejvýznamnější hodnoty společnosti. Na každém produktu je nápis: „od dob mého dědy děláme těstoviny stále stejnou technologií, z těch nejlepších surovin, která naše krásná země produkuje.“ Firma Panzani dnes zaujímá 36,4 % trhu s těstovinami ve Francii, je číslem 2 v této oblasti v Evropě. Produkty firmy Panzani se dají koupit v 50 zemích světa. Panzani každoročně rozemele více než 400 000 tun pšenice tvrdé. Ústředí firmy je v Lyonu.

35

3.3 Budweiser versus Budweiser

Již dlouhá léta probíhají Mezinárodní soudní spory mezi americkým pivovarem Anheuser-Busch a českým producentem piva Budějovický Budvar [18] o ochrannou známku Budweiser, kterou shodně používají pro pivní výrobky. Oba dva pivovary mají dlouhou historii a tradici. Spor o užívání známky vypukl v sedmdesátých letech 19. století, kdy oba pivovary začaly s exportem piva za hranice vlastních zemí. Pokoušely se právní cestou získat výlučné právo na využívání ochranné známky, nicméně skutečnost, že spory byly zahajovány v různých zemích, nepřinesla jasné vyřešení této otázky, ale spíše vedla k rozdělení trhu s ohledem na různá rozhodnutí soudů různých států. K historii obou pivovarů je třeba uvést, že Anheuser-Busch byl v Americe založen německými imigranty. Adolphus Busch začal používat název Budweiser v roce 1876. Proslýchá se, že si myslel, že to je skvělý nápad tímto jménem pojmenovat pivo, neboť tento název mu připomínala starou zemi, která byla známa kvalitním pivem a jeho pivo se připravovalo podle stejných postupů, jako česká a německá ležáková piva. Český podnik nesoucí název Budějovický Budvar byl založen v Českých Budějovicích v roce 1895, ačkoliv pivo se v Českých Budějovicích vařilo již od 14. století. Sporný název Budweiser je přídavným jménem německého názvu pro České Budějovice (Budweis). Budweiser tedy znamená pivo z regionu Českých Budějovic, podobně jako šampaňské víno ve Francii. Logicky proto Češi nárokovali právo na výlučné užívání tohoto jména. S ohledem na skutečnost, že Budějovický Budvar se od počátku důsledně nevěnoval známkoprávní ochraně svých produktů, v současnosti je situace taková, že pivovar Anheuser-Busch má výlučné právo užívat jméno Budweiser pro své produkty ve většině zemí světa, zejména v severní a jižní Americe a Asii. V několika zemích se podařilo prosadit nárok české strany a v několika ještě soudní spory probíhají.

Švýcarsko Švýcarský nejvyšší soud judikoval v neprospěch Američanů, že americká piva, jejichž název obsahuje slovo Bud nesmějí být ve Švýcarsku prodávána, z důvodu obavy

36

ze zaměnitelnosti s názvem Budweiser užívaným českým pivovarem Budějovický Budvar. Anheuser-Busch smí prodávat své produkty pod jiným názvem.

Německo Německo je dlouholetým ekonomickým partnerem České republiky, proto zde byla známka Budweiser českým pivovarem velmi brzy registrována. Přesto AnheuserBusch používal slovo Budweiser v reklamní kampani na své výrobky, čímž přinutil českou stranu, aby se obrátila pro ochranu své řádně registrované ochranné známky na soud.

Anglie Oba pivovary soupeří o anglický trh od 70. let 20. století. Výsledné rozhodnutí odvolacího soudu v Londýně je takové, že jak americký, tak český pivovar mohou užívat značku Budweiser k označování svých výrobků. Litva a Lotyšsko V těchto zemích zahájil soudní spor Anheuser-Busch s tím, že nárokoval zákaz používání značky Budweiser pro českého producenta. Nicméně v obou zemích soudní spor byl vyhrán českou stranou a Anheuser-Busch smí prodávat své pivní výrobky pouze pod označením Anheuser-Busch B.

Hong-Kong Známkoprávní spor je veden dokonce v Hong-Kongu, avšak doposud nebyl uzavřen.

3.4 Zásady oceňování průmyslových práv a jiného duševního vlastnictví

V současné době se odborná veřejnost začíná seznamovat s novým ekonomickým fenoménem - hodnotou výsledků duševní tvůrčí práce. Zkušeností se způsoby kvantifikace tohoto druhu majetku je však málo a i zdroje zahraniční literatury jsou velmi skoupé [19], což je zřejmě i tím, že v oblastech s rozvinutým tržním hospodářstvím existence volného trhu cenných papírů dává dobrý orientační přehled i o hodnotě tohoto majetku. Většina firem je přesvědčena, že oceňování tohoto druhu majetku bude stále důležitější skutečností. Do budoucna je nutno uvažovat o zakládání nových akciových 37

společností se zahraniční majetkovou účastí a pro naše podnikatele by bylo škodlivé, kdyby právě na tento svůj majetek zapomněli, neboť čím vyšší bude hodnota tohoto druhu majetku, tím vyšší budou i nepeněžní vklady tohoto subjektu do základního kapitálu budoucí akciové společnosti. Nelze zapomenout, že i do malých a středních podniků vnášejí někteří společníci značný majetek této povahy a je správné a spravedlivé s ním rozumně uvažovat nejen při zakládání podniků, ale i při následném prodeji podniku nebo jejich zániku. Nutno vzít v úvahu, že obchodní zákoník počítá například v ustanovení § 59 s oceňováním hodnoty nepeněžitého vkladu do společnosti znalcem, případně dvěma znalci, jedná-li se o hodnotu přesahující 10 milionů Kč. Jednou ze zásad uplatňovaných v průmyslově vyspělých zemích je, aby průmyslová práva a jiné duševní vlastnictví bylo součástí podkladů o hospodaření organizace se záznamy v účetnictví o nákladech vynaložených na jejich získání, udělení, udržování v platnosti, přihlášení k průmyslově právní ochraně v zahraničí a tak dále, jakož i o příjmech z nehmotných statků. V návaznosti na účetní podklady organizace je snaha k datu oceňování nehmotných statků stanovit hodnotu jednotlivých druhů průmyslových práv s výhledem na příštích pět nebo i více let, podle předpokládané životnosti průmyslového práva. Při určování hodnoty se vychází z tak zvané tržní nebo užitečné hodnoty průmyslového práva, přičemž se přihlíží k účelu, pro který se ocenění provádí, dále k očekávaným příjmům a nákladům, jakož i k délce zbývající životnosti do skončení průmyslově právní ochrany. Odborná literatura popisuje několik způsobů a metod, jak průmyslová práva a jiné duševní vlastnictví oceňovat. Jedná se o složitou problematiku, finančně a časově náročnou. Doporučuje se provádět pro kontrolu ocenění několika způsoby a závěrem vybrat pro daný konkrétní případ optimální řešení, příp. stanovit průměrnou hodnotu. Popisované metody však počítají s rozvinutými podmínkami tržního hospodářství, které v tuzemsku zatím nejsou, a proto je nelze v praxi vždy uplatnit. Z toho důvodu se omezím na stručný výčet základních způsobů a metod oceňování, používaných v zahraničí a podrobněji se budu zabývat jen postupy, které se dají použít v našich současných ekonomických podmínkách. Pro určení hodnoty veškerého majetku, tedy i nehmotných statku, jsou popisovány tři tradiční přístupy: a) tržní přístup (někdy nazývaný srovnávací) b) výnosový přístup 38

c) nákladový přístup Uvedené klasické přístupy jsou určeny k tomu, aby zachytily příslušné srovnávací (trh), ekonomické (výnos) a fyzické (náklady) charakteristiky majetku. Tržní přístup klade důraz na srovnávací charakteristiky nehmotných statků a je použitelný pouze , je-li k dispozici dostatečné množství údajů o trhu nehmotných statků, což předpokládá dlouhodobé podmínky tržního hospodářství. Výnosový přístup je nejvíce používán, především při oceňování průmyslových práv, příp. i jiného duševního vlastnictví. Mezi základní varianty patří: -

licenční analogie

-

přírůstek přínosu, resp. míry zisku

-

předpokládaná ztráta výnosu, resp. zisku

-

reziduální (zůstatkové) výnosové metody Varianta tak zvané licenční analogie je založena na teorii, že majitel

průmyslového práva by musel zakoupit licenci od třetí osoby s právem využívání předmětu průmyslového práva, pokud by tento nevlastnil. Za právo využívání by platil poplatky po dobu platnosti licenční smlouvy. Jedná se o variantu, kterou lze použít i v tuzemsku. Variantu přírůstku přínosu resp. míry zisku lze v praxi použít v případech, kdy je možno prokázat, že výrobky označené ochrannou známkou mají v prodejní ceně zakalkulován vyšší zisk oproti stejnému či obdobnému výrobku průmyslově - právně nechráněnému. Všeobecně se uznává, že v praxi není jednoduché tuto metodu objektivně použít. Třetí varianta je aplikovaná pouze na patenty, takže se jí v práci nebudu zabývat. Reziduální výnosová metoda je založena na předpokladu, že od celkového výnosu zjištěného z veškerého podnikání organizace se odečte výnos spojený s hmotným majetkem. Vypočtená částka představuje výnos, který je možno přisoudit nehmotným statkům. Tato metoda se používá jen v případě, kdy ohodnocená průmyslová práva nebo jiné duševní vlastnictví představují hlavní součást majetku, s jehož využitím organizace produkuje výnos. Metoda nákladového přístupu považuje za hodnotu nehmotných statků náklady, které by investor zaplatil za získání náhradních nehmotných statků, a to stejně užitečných. Nejvyšší cena, kterou by investor zaplatil, je považována za náhradu nákladů. Při této 39

metodě se rovněž přihlíží k okolnosti, zda odhadované nehmotné statky nejsou méně užitečné než nové, neboť pak by jejich hodnota byla nižší než je hodnota náhradních nehmotných statků. Bere se v úvahu i zastarání nehmotných statků, které se posuzuje z různých hledisek. Obecně lze dovodit, že problematika metod oceňování podnikatelských subjektů je důležitým faktorem pro porovnatelnost dosažených výsledků. To byl zřejmě i důvod, proč Rada Evropských společenství vydala směrnici pro koordinaci národních předpisů, které se týkají obsahu ročních účetních uzávěrek, kde se s nehmotnými statky uvažuje. Pokud však jde o metodu ohodnocení, nejsou v této směrnici žádné podrobnosti uváděny a je zde odkazováno na to, že mají být vyčísleny do té míry, do jaké jejich vykazování připouští národní zákon. V praxi se však ukázalo, že jediným obecným kritériem pro jednoduchou metodu ocenění může být pouze zisk, na kterém se statky nehmotné povahy účastní. Dále je nutné zabývat se faktory, které ovlivňují užitečnou životnost průmyslových práv. Jsou to zejména: -

legální/smluvní životnost

-

statutární/právní životnost

-

cyklus ekonomické životnosti

-

cyklus technické životnosti

-

pojistně-matematická/statistická životnost

-

fyzická/funkční životnost Hodnoty v Kč oceněných průmyslových práv a jiného duševního vlastnictví se

sčítají za každý budoucí rok. Doba užitečné životnosti bude nestejně dlouhá zejména u vynálezů, užitných vzorů a podobně, a může se podle specifických podmínek konkrétního případu lišit. Na druhou stranu práva k označení, jako jsou ochranné známky dlouhodobým užíváním nabývají na kvalitě a hodnotě, takže lze v některých případech doporučit pro oceňování tohoto statku nehmotné povahy i dobu přesahující 10 let. Protože cena peněz je časově proměnná, je nutno částky pro budoucí léta aktualizovat, tedy převést odúročením do současnosti. Současná hodnota budoucích částek se vypočte s využitím vztahu: H=

Zt (1 + d ) t

,

kde 40

H – aktualizovaná současná hodnota budoucí vyčíslené částky Zt – čistý přínos, většinou zisk v roce t d – roční diskontní sazba t – jednotlivá po sobě jdoucí roční období, v nichž se zjišťuje aktualizovaná hodnota

3.4.1 Oceňování podle údajů účtové osnovy

Jak již plyne z názvu tohoto způsobu oceňování průmyslových práv a jiného duševního vlastnictví, mělo by se jednat o metodu, která vychází ze skutečných přínosů zjistitelných z účtové osnovy. Praxe však ukázala, že naše současná účtová osnova v podstatné části případů nemůže poskytnout hodnověrné údaje pro ocenění přínosu z využití řešení, a to především proto, že není určena a tudíž ani koncipována pro tento účel. Především musí mít účtová osnova z hlediska nehmotného majetku dostatečnou vypovídací schopnost. Ta zde může být pouze tehdy, když informace uvedené v účtové osnově nejsou zásadné zatíženy informacemi dalšími a je zde přímá příčinná souvislost mezi změnou na konkrétním účtu a změnou v oblasti nehmotného majetku. To se však stává v praxi zřídka. Zdrojem rozdílů mezi skutečnou hodnotou výsledků tvůrčí práce [19] - a tedy i průmyslového práva - a informacemi účtové osnovy je také časový posuv. Účtová osnova pracuje v uzavřených časových obdobích (měsíc, kalendářní rok), ale přínos z využití řešení zpravidla nenastává právě k 1. 1. kalendářního roku. Další omezení použití účtové osnovy pro tento účel spočívá v tom, že nemůže poskytovat hodnověrné údaje o hodnotě práv k označení (ochranné známky a označení původu).

3.4.2 Ocenění s využitím licenční analogie

Při stručném popisu metod používaných v zahraničí pro oceňování průmyslových práv a jiného duševního vlastnictví bylo uvedeno, že mezi nejpoužívanější patří tak zvaný [19] výnosový přístup a konkrétně postup nazývaný licenční analogií. Tato metoda, která je využívána zejména ve vztahu k patentům, je založena na teorii, že výrobce by musel zaplatit určitou cenu za souhlas třetí osoby s využíváním patentu, pokud by patent sám 41

nevlastnil. Práva k využívání patentu jsou dle mezinárodní praxe a zvyklostí v průmyslově vyspělých zemích poskytována formou licence. Za právo k využívání patentu se platí přiměřená finanční úhrada, obvykle formou licenčních poplatků v závislosti na uskutečněném objemu výroby, resp. prodeje, přičemž výše licenčních poplatků se ve většině případů stanovuje v procentech. Prodejní cena výrobku vyráběného s využitím patentu je známa. Nutno však objektivně odhadnout přiměřenou sazbu licenčního poplatku v procentech, která je obvyklá v určitém průmyslovém oboru. Nelze přehlédnout, že výše licenčního poplatku vyjadřuje i poměr rozdělení zisku z licenční výroby, a to mezi poskytovatele a nabyvatele licence. Dle odborné literatury může licenční poplatek představovat podíl 25 až 45 % ze zisku - v průměru kolem 35 %, který nabyvatel vyprodukuje licenční výrobou. Při oceňování průmyslových práv v rámci zákona o velké privatizaci je zisk z výroby chráněné patentem znám, a proto lze i k teto okolnosti přihlédnout. Výši licenčního poplatku ovlivňují i další skutečnosti, jako poskytnutí výlučných či nevýlučných práv k patentu, rozsah teritoria a kvalita patentových nároků předmětu vynálezu, dále zda se jedná o základní či závislý patent a tak dále.

3.4.3 Oceňování průmyslových práv podle zákona č.151/1997 Sb.

Zásadním způsobem oceňování majetku podle tohoto zákona je oceňováni cenou obvyklou, za kterou se podle ustanoveni § 2 tohoto zákona považuje cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku, nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. Přitom se zvažují všechny okolnosti, které májí na cenu vliv, avšak do její výše se nepromítají vlivy mimořádných okolností trhu, osobních poměrů prodávajícího nebo kupujícího, ani vliv zvláštní obliby. Tento způsob ocenění se však netýká majetkových práv vyplývajících z průmyslových práv a práv na označení a výrobně technických poznatků, některých práv souvisejících s právem autorským a práv uživatele databází. Tento majetek se ze zákona oceňuje výnosovým způsobem, jak je uvedeno v § 17 zák. č. 151/1997 Sb., [20] kde se uvádí: „Majetková práva, která jsou obsahem průmyslových práv a práv na označení nebo vyplývající z jejich užití a výrobně technické a obchodní poznatky (know-how), majetková práva, která jsou obsahem některých práv souvisejících s právem autorským 42

a práv uživatele databází se oceňují výnosovým způsobem, a to jako součet diskontovaných budoucích ročních čistých výnosů vyplývajících z užívání těchto práv ode dne ocenění, přičemž způsob diskontování stanoví vyhláška. Roční čistý výnos užívání se zjistí a) ze

smluv

o

užívání

práva

(například

licenční

smlouva)

platných

v den ocenění; b) podle skutečnosti za poslední kalendářní rok užívání v období pěti let předcházejících roku ocenění, nelze-li jej zjistit podle písmene a) Počet let užívání a) se zjistí ze smluv, nejvýše však ve výši podle písmene b), c), nebo d); b) činí pět let u průmyslových práv a výrobně technických a obchodních poznatků a deset let u práv na označení v případě, že nelze zjistit počet let podle písmene a); c) činí počet

u

příslušných

let,

který

práv

zbývá

do

souvisejících ukončení

s

právem

padesátileté

autorským doby

trvání

takový těchto

práv, v případě, že nelze zjistit počet let podle písmene a) a d) činí u práv pořizovatele databáze takový počet let, který zbývá do ukončení patnáctileté doby ukončení těchto práv, v případě, že nelze zjistit počet let podle písmena a). Nelze-li právo z různých důvodů, včetně toho, že nebylo užíváno, ocenit podle odstavců 1 až 3 nebo je-li cena zjištěná podle odstavců 1 až 3 nepřiměřeně vyšší nebo nižší než cena obvyklá, ocení se právo cenou obvyklou. Tento zákon přinesl zásadní a mimořádně významný obrat v tom, že předmětná práva byla poprvé jasně a výslovně uznána za majetek, který je srovnatelný s ostatními formami majetku. U ochranných známek je shledáván jev na základě obecně známého nelineárního průběhu závislosti hodnoty ochranné známky a doby jejího užívání. Zejména v určitém stádiu vývoje u dobře užívané ochranné známky, která je podporována odpovídající reklamou a označuje kvalitní a žádané zboží, dochází k zásadnímu zvyšování její hodnoty, které je možno vyjádřit koeficientem zhodnocení. Ani tuto možnost nový právní předpis výslovně nenabízí.

43

3.4.4 Specifika při oceňování práv na označení

Předchozí zjednodušená metoda vycházela z toho, že ocenění průmyslových práv a jiného duševního vlastnictví je možno provést jednotným způsobem. Za jistých předpokladů to učinit lze, ale práva na označení, tedy zejména ochranné známky a označení původu, vykazují objektivně jiné vlastnosti, než například vynálezy, průmyslové vzory nebo předměty chráněné autorským zákonem [19]. V čem tylo rozdíly spočívají? Především v tom, že práva na označení dlouholetým správným užíváním nejen že nezastarávají, ale naopak nabývají na hodnotě. Jde zejména o známky a označení původu užívané dlouhodobě, známky notoricky známé a proslulé. Protože právě takové známky nabývají na hodnotě, je zde oprávněný požadavek neužívat v tomto případě koeficient zastarání a naopak hodnotu tohoto druhu majetku stanovovat na základě údajů z delšího časového období, než je 5 let, tedy prakticky podle dalších okolností kolem 10 let. Další zvláštností těchto práv je jejich významné postavení v oblasti, kde se jiné instituty průmyslových práv prosazují jen málokdy. Jde především o určité oblasti spotřebního a potravinářského průmyslu, kde v extrémních případech právě ochranné známky, případně označení původu , mohou být rozhodujícím činitelem pro tržní uplatnění. Jako příklad lze uvést zboží podléhající rychle módním trendům, nápoje, sportovní potřeby, oblečení a podobně. Pro tyto extrémní případy však obecné metody shora popsané nejsou vždy použitelné a je nutno je řešit individuálně. Přitom je však třeba vzít v úvahu délku ochrany, rozsah ochrany podle zemí i podle seznamu výrobků, způsob a rozsah užívání na jednotlivých teritoriích, souběh ochranné známky s obchodním jménem a příp. další konkrétní činitele.

44

4 Licenční smlouva a převod ochranné známky Ochranná známka je nehmotným statkem a lze s ní nakládat jako s předmětem vlastnického práva. Lze ji převádět, přechází na právního nástupce, může být předmětem licenční smlouvy nebo může tvořit zástavu, podléhá výkonu rozhodnutí a může být zahrnuta do konkurzní podstaty nebo do seznamu majetku ve vyrovnávacím řízení. 4.1 Licenční smlouva

Podle ustanovení § 508 obchodního zákoníku [21] licenční smlouvou k předmětům průmyslového vlastnictví opravňuje poskytovatel nabyvatele ve sjednaném rozsahu a na sjednaném území k výkonu práv z průmyslového vlastnictví a nabyvatel se zavazuje k poskytování určité úplaty nebo jiné majetkové hodnoty. Smlouva vyžaduje písemnou formu. Licenční smlouvu lze využít pro úpravu práv k ochranné známce, k vynálezům, užitným vzorům, průmyslovým vzorům a dalším průmyslovým právům. Úprava licenční smlouvy, obsažená v obchodním zákoníku, se vztahuje k nakládání s průmyslovými právy mezi podnikateli. Licenční smlouvou k předmětům průmyslového vlastnictví, v našem případě k ochranné známce, nabyvatel nabývá právo k výkonu určitého práva k ochranné známce, nikoli práva k ochranné známce, jako taková, ta zůstávají poskytovateli a poskytovatel je nadále oprávněn k výkonu těchto práv. Nabyvatel je tedy licenční smlouvou

oprávněn

k výkonu

práva z ochranné známky spolu

nebo

vedle

poskytovatele. Nezbytnou náležitostí licenční smlouvy k ochranné známce je přesné určení práva, jehož výkon se na základě licenční smlouvy poskytuje, uvedení rozsahu oprávnění a uvedení území, ve kterém je nabyvatel oprávněn k výkonu práva z ochranné známky. Jak vyplývá z citovaného ustanovení obchodního zákoníku, licenční smlouva je vždy smlouvou úplatnou. Je však ponecháno na vůli smluvních stran, jakou formu úplaty či majetkové hodnoty a zejména výši této úplaty zvolí. Pokud by licenční smlouva nebyla uzavřena písemně, je neplatná. Licenční smlouva upravená obchodním zákoníkem se však vztahuje pouze na smlouvy uzavírané mezi podnikateli, neboť charakterem obchodního zákoníku je upravovat vztahy mezi podnikatelskými subjekty. Je zřejmé, že úprava licenční

45

smlouvy v obchodním zákoníku je pouze v potřebném základním rozsahu. Jednotlivé konkrétní smlouvy pak musí vystihnout zvláštní zájmy a potřeby smluvních stran. Obligatorním obsahem této smlouvy je přesné určení práva, jehož výkon se poskytuje, uvedení rozsahu oprávnění a uvedení území, ve kterém je nabyvatel oprávněn k výkonu tohoto průmyslového práva. Jedná se vždy o úplatnou smlouvu. Rozsah a způsob úplaty jsou zcela ponechány na smluvních stranách. Smlouva vyžaduje k platnosti písemnou formu. Podle ustanovení § 509 obchodního zákoníku [21], stanoví-li tak zvláštní předpis, vyžaduje se k výkonu práva poskytnutého na základě smlouvy zápis do příslušného rejstříku těchto práv. Závisí-li trvání práva na jeho výkonu, je nabyvatel k tomuto výkonu povinen. U ochranných známek je k účinnosti licenční smlouvy nutný její zápis u Úřadu průmyslového vlastnictví. Z licenční smlouvy vzniká nabyvateli oprávnění k výkonu práva poskytnutého smlouvou. U ochranných známek však současně závisí trvání ochranné známky na výkonu práva, nabyvatel tudíž přejímá nejen oprávnění, ale také povinnost výkonu práva. Tato povinnost výslovně vyplývá z ustanovení § 510 obchodního zákoníku, kde poskytovatel je povinen po dobu trvání smlouvy udržovat právo, pokud to povaha tohoto práva vyžaduje. S ohledem na skutečnost, že před zápisem licenční smlouvy tato není účinná, není ani nabyvatel oprávněn k využívání ochranné známky, a pokud by tak činil, porušoval by zákon. Ve stejném duchu je rovněž rozsudek Vrchního soudu v Praze (7A 93/96) [22], podle kterého uzavírání licenčních smluv k předmětům průmyslového vlastnictví je upraveno obchodním zákoníkem v § 508 a násl. Podle ustanovení § 509 odst.1 obchodního zákoníku, stanoví-li tak zvláštní předpis, vyžaduje se k výkonu práva poskytnutého na základě licenční smlouvy zápis do příslušného rejstříku těchto práv. Citované ustanovení je v obchodním zákoníku kogentní a stanoví tak ze zákona povinnost registrovat uzavřenou licenční smlouvu u Úřadu průmyslového vlastnictví. Toto kogentní ustanovení je tedy nutno uplatnit v režimu zákona o ochranných známkách, který jednoznačně stanoví, že licenční smlouva nabude účinnosti dnem zápisu do rejstříku. Nelze se ztotožnit s úvahami, podle nichž již samotným uzavřením licenční smlouvy, jíž majitel ochranné známky poskytne právnické nebo fyzické osobě způsobilé podle ustanovení § 8 zákona být majitelem ochranné známky i právo k užívání své ochranné známky, může či dokonce musí být toto právo vykonáváno; podle výše uvedené právní úpravy, výkon takového práva je v oboru právní úpravy 46

ochranných známek podmíněn zápisem do rejstříku vedeného Úřadem. Uvedené ustanovení obchodního zákoníku ve vztahu k ochranným známkám odkazuje na ustanovení § 18 zákona o ochranných známkách, podle kterého: (1) Právo užívat ochrannou známku může být poskytnuto na základě licenční smlouvy uzavřené podle zvláštního právního předpisu pro všechny výrobky nebo služby, pro které byla ochranná známka zapsána, nebo pro některé z nich. Licence může být poskytnuta jako výlučná nebo nevýlučná. (2) Vlastník ochranné známky se může dovolávat svých práv z ochranné známky vůči nabyvateli licence, který porušil ustanovení licenční smlouvy, pokud jde o dobu trvání licence, podobu, ve které může být ochranná známka užívána, rozsah výrobků nebo služeb, pro které byla licence poskytnuta, území, na kterém může být ochranná známka užívána, nebo jakost výrobků nebo služeb vyráběných nebo poskytovaných nabyvatelem licence. (3) Licenční smlouva je účinná vůči třetím osobám zápisem do rejstříku; o zápis do rejstříku je oprávněna požádat kterákoli ze smluvních stran. Náležitosti o zápis licenční smlouvy do rejstříku týkající se údajů o účastnících řízení a údajů o ochranné známce stanoví prováděcí právní předpis. (4) Nestanoví-li licenční smlouva jinak, je nabyvatel licence oprávněn podat návrh na zahájení řízení ve věci porušení práv z ochranné známky jen se souhlasem vlastníka ochranné známky. Nabyvatel výlučné licence však může zahájit toto řízení i bez souhlasu vlastníka ochranné známky, jestliže ve lhůtě 2 měsíců od doručení oznámení nabyvatele o porušení práva vlastník řízení ve věci porušení práv z ochranné známky nezahájí sám. Z licenční smlouvy vzniká nabyvateli oprávnění k výkonu práva. V případě, že trvání daného práva závisí na jeho výkonu, jako je tomu u ochranných známek, přejímá nabyvatel nejen právo, ale také povinnost toto právo vykonávat. Podle ustanovení § 511 obchodního zákoníku [21] poskytovatel je nadále oprávněn k výkonu práva, jež je předmětem smlouvy, a k poskytnutí jeho výkonu jiným osobám. Nabyvatel není oprávněn předat výkon práva jiným osobám. V tomto ustanovení je zakotveno obecné pravidlo, že poskytovatel nepřevádí své právo k ochranné známce, ale pouze poskytuje druhému oprávnění k výkonu práv z ochranné známky. Poskytovateli tedy nadále zůstává zachováno právo využívat práv z ochranné známky

a rovněž tato práva poskytovat dalším osobám. S ohledem na skutečnost, že

toto ustanovení obchodního zákoníku nemá kogentní charakter, smluvní strany se 47

mohou ve smlouvě dohodnout jinak. Pokud licenční smlouva poskytovateli zakazuje poskytovat výkon práv z ochranné známky dalším osobám, jedná se o výhradní licenci. V opačném případě, tedy pokud licenční smlouva poskytovateli umožňuje přenechat výkon práv z ochranné známky dalším osobám nebo tuto otázku vůbec neupravuje a použije se zákona, bude se jednat o nevýhradní licenci. Zákon sice zakazuje sublicenci, ale opět se nejedná o kogentní ustanovení a ve smlouvě lze dohodnout, že nabyvatel je oprávněn přenechat výkon práv z ochranné známky jiným osobám. Podle ustanovení § 512 obchodního zákoníku [21] poskytovatel je povinen bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy poskytnout nabyvateli veškeré podklady a informace, jež jsou potřebné k výkonu práva podle smlouvy. Vzhledem k tomu, že se jedná o nezbytnou podmínku k výkonu práva, je zde zdůrazněna potřeba předání podkladů a informací co nejdříve, tak, jak to poměrům a podmínkám odpovídá. V případech, kdy bude obtížné určit, o které doklady jde a kdy a jakým způsobem mají být předány, bude vhodné, aby tyto otázky přesně určovala smlouva. Podle ustanovení § 514 obchodního zákoníku [21], je-li nabyvatel omezován k výkonu práva jinými osobami nebo zjistí-li, že jiné osoby toto právo porušují, je povinen bez zbytečného odkladu podat o tom zprávu poskytovateli. Poskytovatel je povinen bez zbytečného odkladu učinit potřebná právní opatření k ochraně výkonu práva nabyvatelem. Při těchto opatřeních je nabyvatel povinen poskytnout poskytovateli potřebné spolupůsobení. Dojde-li k porušení práva k ochranné známce a omezení jejího výkonu, je poskytovatel oprávněn domáhat se ochrany, neboť chráněno je jeho právo. Poskytovatel, který uzavřel licenční smlouvu, je povinen učinit potřebná opatření, aby byl nabyvateli umožněn řádný výkon práva, neboť tato povinnost pro něho vyplývá z licenční smlouvy.

Nabyvatel má však oznamovací povinnost v souvislosti

s jakýmkoliv omezením výkonu práva ve vztahu k poskytovateli. Nabyvatel je dále povinen potřebným způsobem spolupůsobit k ochraně práva a jeho výkonu. Vzniklou škodu bude povinen nahradit podle obecné úpravy náhrady škody ten, kdo porušil průmyslové právo nebo omezil jeho výkon. Pokud však nabyvatel nesplnil povinnost podat zprávu poskytovateli nebo povinnost spolupůsobit, ponese škodu v rozsahu, který tímto byl způsoben sám. Podle ustanovení § 515 obchodního zákoníku [21], nebyla-li smlouva sjednána na dobu určitou, lze ji vypovědět. Nestanoví-li smlouva jinou výpovědní lhůtu, nabývá výpověď účinnosti uplynutím jednoho roku od konce kalendářního měsíce, v němž byla výpověď doručena druhé straně. Obvykle bude smlouva uzavřena na dobu 48

určitou nebo s určitou výpovědní lhůtou. Jestliže je licenční smlouva sjednána na určitou dobu, bývá často ve smlouvě upravena možnost jejího prodloužení. Pro případ, že smlouva je uzavřena na neurčitou dobu a o výpovědi nemá ustanovení, zákon stanovuje speciální výpovědní lhůtu, která je vzhledem k charakteru této smlouvy dosti dlouhá.

4.2 Převod ochranné známky

Převod je dispozičním právem vlastníka ochranné známky, kterým se mění vlastnictví k ochranné známce. Nový vlastník ochranné známky vstupuje do veškerých práv předchozího vlastníka tak, jak mu tato práva příslušela, tedy včetně práva přednosti. K převodu dochází již samotným uzavřením písemné převodní smlouvy, vůči třetím osobám účinky převodu však nastávají až po zápisu do rejstříku. Žádost o zápis převodu je oprávněn podat kterýkoliv z účastníků smluvního vztahu. Podle ustanovení § 15 odst. 1 zákona o ochranných známkách, ochranná známka může být nezávisle na převodu podniku převedena, a to pro všechny výrobky nebo služby, pro které je zapsána nebo jen pro některé z nich. Podle ustanovení § 15 odst. 3 a 4 zákona o ochranných známkách: (3) Převod, popř. přechod ochranné známky je účinný vůči třetím osobám zápisem do rejstříku; nabyvatel ochranné známky může vůči Úřadu činit úkony po doručení žádosti o zápis převodu či přechodu práv k ochranné známce. O zápis převodu či přechodu do rejstříku je oprávněna požádat kterákoli ze smluvních stran, v případě přechodu právní nástupce původního vlastníka. Náležitosti žádostí o zápis převodu či přechodu ochranné známky, týkající se údajů o účastnících řízení a údajů o ochranné známce stanoví prováděcí právní předpis. (4) Ustanovení odstavců 1 až 3 se přiměřeně použije pro převod či přechod přihlášky. Převod ochranné známky se zapisuje do rejstříku jako důležitá skutečnost, nutno zdůraznit, že přímá účinnost převodu na rozdíl od licenční smlouvy není vázaná na zápis převodu, neboť zápisem převod získává pouze účinnost vůči třetím osobám. Převod ochranné známky je především akt vůle smluvních stran, kterým přechází práva k ochranné známce na nový subjekt, a to včetně všech závazků. Smlouva o převodu ochranné známky je ve své podstatě inominátní. Podstatnou náležitostí této smlouvy je však písemná forma. 49

Závěr Tato práce poskytne čtenáři základní informace o právní úpravě ochranných známek, letmý přehled o jejich využívání v praxi a o jejich hodnotě pro vlastníka. Ochranné známky mohou sloužit marketingovým strategiím prodeje. Dobře udržovaná ochranná známka může přinést firmě značný zisk. Bohužel v českém podnikatelském prostředí je až na výjimky známkoprávní ochrana podceňována, resp. není využívána dostatečným způsobem. Tato skutečnost by však neměla být podceňována, což se ukázalo na praktickém příkladu Budweiser versus Budweiser. Ochranná známka současně vlastníkovi poskytuje ochranu před nepoctivou konkurencí za předpokladu, že je ze strany státu zaručeno právo na ochranu, resp. že je toto právo možno soudní cestou na narušiteli vynutit. Jsem toho názoru, že význam ochranné známky bude v bude v budoucnu v České republice narůstat a ochranná známka bude v českém prostředí více využívána, a to nejenom zahraničními subjekty, ale i subjekty domácími. Důkazem je skutečnost, že v roce 1991 bylo registrováno v České republice 3633 ochranných známek, v roce 1999 toto číslo narostlo na 7379 a v roce 2004 bylo registrováno již 9365 ochranných známek [23]. Pro ochrannou známku byl v české republice položen dostatečný legislativní základ, vlastník známky má možnost využít soudní ochrany proti rušiteli. I když tato nepřináší okamžité a rychlé řešení, lze vyjádřit naději, že po případné reformě justice dojde ke zrychlení soudních procesů, a tak i ke zefektivnění soudní ochrany.

50

Summary This bachelor thesis gives to reader basic information about the law regulation of trademarks, it also gives fleeting survey about its exploitation in praxis and its importance for owner. Trademarks can be important for marketing strategy. Well entertained trademarks can bring enormous benefit to the company. In the Czech Republic is the trademark protection with only minor exceptions underestimated or more precisely it is not fully exploited. This fact should not be underestimated, which was shown on the example Budweiser versus Budweiser. Trademark grants a protection to its owner against dishonest competition. In my opinion the importance of trademarks in the Czech Republic will rise in the future and trademarks will be used more not only by foreign subjects but also by national subjects. In the Czech Republic was settled sufficient legal basis, the owner of trademark can use wardship against dishonest competition. Though it takes a lot of time to solve the problem, there is a hope, that after the reform of justice, the lawsuit shout be shorter and there will be efficient wardship.

51

Použitá literatura [1] Horáček, R. Práva na označení (zákon o ochranných známkách a zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení). Komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2004. 460 s. Beckovy texty zákonů s komentářem. ISBN 80-7179-838-X. [2] Košťál, V. Ochranná známka v českém právním řádu, otištěno v: Právní rádce, 2/2003 [3] Forstner, J. A. Vztah mezi ochranou duševního vlastnictví a hospodářským rozvojem v 21. století. Otištěno v: EMP, roč. XI. [4] Nicejská úmluvy ze dne 15.6.1957 [5] Rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví sp. zn. O-121719, publikováno v Horáček, R. Práva na označení (zákon o ochranných známkách a zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení). Komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2004. 460 s. Beckovy texty zákonů s komentářem. ISBN 80-7179-838-X. [6] Materiály z programu ASPI: rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví, judikatura č. 7767, ze dne 22.5.1996 [7] Materiály z programu ASPI: rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví, evidenční číslo 4852 ze dne 11.4.1994 [8] Materiály z programu ASPI: rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví, evidenční číslo 4853, ze dne 5.8.1992 [9] rozhodnutí OHIM z 10.9.1998, sp.zn. R40/1998-3 [10] rozhodnutí senátu OHIM ze dne 27.11.1998 sp.zn. R26/1998-3 [11] rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví sp.zn. O134539 [12] rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví, evidenční číslo 5715, ze dne 12.4.1995 [13] Materiály z encyklopedie Wikipedia, [citováno dne 20.4.2006] Dostupné na World Wide Web: [citováno dne 8.5.2006] [14] rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví, evidenční číslo 4964 ze dne 21.2.1994 [15] Přehnil, P. Několik důvodů proč registroval logotyp či název firmy jako ochrannou známku, 2003 Praha

52

[16] Evian [citováno 1. dubna 2006]. Dostupné na World Wide Web: < www.evian.com.ca> <www.evian.com.us> [17] Panzani [citováno 1. dubna 2006]. Dostupné na World Wide Web: [18] Poston, John. BUD vs. BUD:Czech 'Budweiser' and St. Louis 'Budweiser' Face Off Over Game. February 2, 2000 [citováno 1. dubna 2006]. Dostupné na World Wide Web: [19] Čada, K. Průmyslové vlastnictví a licence v tržním hospodářství. 3 doplněné vydání. Úřad průmyslového vlastnictví, Praha, 2001 [20] Zákon č.151/1997 Sb., o oceňování majetku [21] Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník ve znění pozdějších předpisů [22] rozsudek Vrchního soudu v Praze (7A 93/96) [23] Statistika o ochranných známkách [citováno dne 20.4.2006] Dostupné na World Wide Web:

Další použité prameny: •

Machková, H. a kol. Mezinárodní obchod a marketing. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2002

•

Důvodová zpráva k zákonu č. 441/2003 Sb.

•

Materiály z programu ASPI: Jakl, L. Ochrana všeobecně známé známky v České republice, 1995.

•

Materiály z programu ASPI: Úřad průmyslového vlastnictví, judikatura č. 4852, ze dne 11.4.1994

•

Materiály z programu ASPI: Úřad průmyslového vlastnictví, judikatura č. 4964, ze dne 21.2.1994

•

Materiály z programu ASPI: Lejček, T. Ochranná známka společenství a madridský protokol, 1996

•

Materiály z programu ASPI: Macek, J. Právní prostředky ochrany průmyslových a práv z nekalé soutěže, 2003

53

•

Materiály z programu ASPI: Zamrzla, V. Vývoj práv na označení v České republice, 1994

•

Materiály z programu ASPI: Úřad průmyslového vlastnictví, judikatura č. 5235, ze dne 11.4.1994

•

Materiály z programu ASPI: Úřad průmyslového vlastnictví, judikatura č. 8714, ze dne 19.5.1997

•

Materiály z programu ASPI: Úřad průmyslového vlastnictví, judikatura č. 4963, ze dne 31.3.1994

•

Materiály z programu ASPI: Úřad průmyslového vlastnictví, judikatura č. 4853, ze dne 5.8.1992

54