Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Ústav ekonomie

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Ústav ekonomie

Externality v ekologickém a konvenčním zemědělství

Bakalářská práce

Vedoucí práce: Ing. Alena Melicharová Brno 2006

Martin Němec

Chtěl bych zde poděkovat vedoucí mé bakalářské práce Ing. Aleně Melicharové za její odbornou pomoc a rady, které byly nezbytné pro vypracování této práce.

1

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Externality v ekologickém a konvenčním zemědělství zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s §47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. V Brně dne 18. července 2006..................................................................................................

2

Abstract Němec, M. Externalities in the organic and conventional agriculture. Brno, 2006 The object of this bachelor thesis is clasification of economical and ecological conditions of conventional and organic agriculture. After delimination of basic notions are identified externalities on both methods of farming. The value of this externalities is approximately expressed in numbers by calculation of direct costs and proceeds in individual

activities

of conventional and organic farmer. In disscussion are measured economical and ecological incomes from both methods of farming and simultaneously is discussed posibility of combination of activities operated by conventional and ecologigal way.

Abstrakt Němec, M. Externality v ekologickém a konvenčním zemědělství. Brno 2006

Cílem bakalářské práce je hodnocení ekonomických a ekologických podmínek konvenčního a ekologického zemědělství. Po vymezení základních pojmů jsou identifikovány externality v obou způsobech hospodaření. Hodnota těchto externalit je přibližně vyčíslena prostřednictvím kalkulace přímých nákladů a výnosů v jednotlivých činnostech konvenčního a ekologického zemědělce. V diskusi jsou posouzeny ekonomické a ekologické výsledky obou způsobů hospodaření, zároveň je diskutována možnost kombinace činností provozovaných konvenčním a ekologickým způsobem.

3

OBSAH 1.

ÚVOD A CÍL PRÁCE.................................................................................. 5

2.

METODIKA................................................................................................. 6

3.

VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ............................................................ 8

3.1

Vymezení pojmu externality .............................................................................. 8

3.2

Vymezení konvenčního a ekologického zemědělství........................................ 8

3.3

Dotační politika státu........................................................................................ 11

4.

VLASTNÍ PRÁCE ..................................................................................... 12

4.1 Záporné externality konvenčního zemědělství a jejich eliminace v ekologickém zemědělství. .......................................................................................... 12 4.2

Kladné externality ekologického zemědělství................................................. 18

4.3 Kalkulace nákladů a výnosů v konvenčním a ekologickém zemědělství v rostlinné výrobě.......................................................................................................... 19 4.3.1 Kalkulace nákladů a výnosů v konvenčním a ekologickém zemědělství v trvale zatravněných porostech.................................................................................. 26 4.3.2 Kalkulace nákladů a výnosů v konvenčním a ekologickém ovocnářství ... 30 4.4 Kalkulace nákladů a výnosů v konvenčním a ekologickém zemědělství v živočišné výrobě ......................................................................................................... 31 4.5

Dotace poskytované ekologickým zemědělcům.............................................. 36

5.

DISKUSE .................................................................................................. 38

6.

ZÁVĚR...................................................................................................... 41

7.

SEZNAM LITERATURY ........................................................................... 42

4

1. Úvod a cíl práce Zemědělství je nejdůležitějším zdrojem lidské výživy. Vysoké znalosti půdy a rostlin přinášejí užitek v podobě vysokých výnosů, které prospívají jak zemědělcům k motivaci jejich práce, tak společnosti, která sází na dostatek zemědělských produktů. Vysoké výnosy a malý zájem společnosti žijící v myšlence dostačujícího přístupu k potravinám s sebou přináší nadprodukci. Ta má za následek snižování cen zemědělských produktů a tlačí opět na zemědělce k vyššímu výkonu. Zemědělci se stávají otroky svého úspěchu. Vysoký výnos již není hlavním kritériem pro sadbu plodin, ale jde především o rentabilitu vložených aktiv. Díky této nové rovnici zemědělci snižují své náklady formou propouštění svých zaměstnanců (pokud oni nejsou těmi nově nezaměstnanými), kteří se následně stěhují do větších měst za prací jiného charakteru. Ve dvacátém století vznikají dva různé názory na řešení tohoto koloběhu. Prvním názorem je hledání nových východisek podnikové krize ve formě ještě vyšších výnosů, které s sebou berou i dodatečné náklady a ve svém důsledku spoléhají na faktor, že jen ten nejsilnější přežije a nebude další nadprodukce v důsledku pádu (ukončení podnikání v zemědělství) ostatních. V opačném případě hrozí ještě nižší ceny z důvodu stále se zvyšující nadprodukce. Druhý přístup se zaobírá úplně jiným směrem. Hlavním středem pozornosti zde není vysoký výnos, ale je to sama příroda a její „zdraví“. Nejenže tento směr hledá formu skloubení zemědělských činností s přírodou, ale vytváří prostředí k řešení problému nadprodukce formou nižších, zato kvalitnějších a životnímu prostředí neškodících výnosů. V dnešní době se oba tyto způsoby

řešení

vyznačují

nadčasovostí.

U

konvenčního

zemědělství

nejsou

před aplikací různých stimulů růstu plně prozkoumány důsledky jejich užití, ekologické zemědělství se i dnes v několika případech musí smířit s nízkými výkupními cenami svých produktů, které způsobují, že dochází k externalitám. Zemědělství je samo závislé na přírodních podmínkách, které nejsou příliš kontrolovatelné. Naopak hospodaření je spojeno s ekonomickými charakteristikami a ekologickými důsledky, nad kterými při výrobě firma určitý stupeň kontroly má. V tomto pohledu lze uvažovat o výhodnosti či naopak o nevýhodnosti jednotlivých forem hospodaření. Na této myšlence je založen i hlavní cíl práce, jímž je hodnocení ekonomických a ekologických podmínek při hospodaření ekologickým a konvenčním způsobem.

5

2. Metodika Hlavním cílem práce je hodnocení významu ekonomických a ekologických podmínek při hospodaření ekologickým a konvenčním způsobem v České republice. Tento cíl bude plněn prostřednictvím dílčích cílů, které udávají strukturu celé práce. První částí je definice základních pojmů jako jsou externality, formy hospodaření definované zákonem č. 30/2006 Sb., o ekologickém zemědělství a zákonem č. 85/2004, o zemědělství, a dotační politika, podmínky udělení dotací v zemědělství v rámci České republiky.

Zde

bude

ve

velké

míře

brán

zřetel

na

práci

s literaturou

a dalšími dostupnými zdroji, jako jsou zákony, vyhlášky ministerstev a nařízení vlády. Praktické vymezení externalit v rámci jednotlivých forem hospodaření je další podmínkou naplnění cíle, kdy budou diskutovány různé pohledy na konvenční i na ekologické zemědělství prostřednictvím dvou hypotéz. „Konvenční zemědělství přináší záporné externality“ a „Ekologické zemědělství přináší kladné externality“. Výsledkem budou dvě východiska analýzy externalit v obou způsobech hospodaření. Kalkulací nákladů a výnosů hospodaření v konvenčních a ekologických podmínkách se bude zabývat třetí část. Kalkulace bude provedena na základě teoretického modelu, založeného na dvou zemědělcích hospodařících ekologickým a konvenčním způsobem na území České republiky, pěstujících vybrané druhy obilovin, které se shodují se stanovenou průměrnou cenou osiv a výkupních cen. Oba zemědělci chovají vybrané druhy hospodářských zvířat. Hospodaří oběma způsoby na přesně stejném rozsahu půdy. Model je zatížen řadou zjednodušujících předpokladů, které se týkají jednotného klimatu, předpokladu, že půda, na které budou hospodařit, je podle zákona č. 30/2006 Sb., o ekologickém zemědělství způsobilá k provozování ekologického hospodaření bez přechodného období. Zemědělci mají přístup k ekologickým statkovým hnojivům, jejichž nákupní cena je rovna jeho ceně vnitropodnikové. Hospodaření na jednom honu nemůže ovlivnit vývoj honu druhého. Okolní škodlivé vlivy prostředí budou zanedbány. Náklady i výnosy budou přepočítány na kalkulační jednici (6), kterou je 1 ha sklizňové plochy u rostlinné výroby a výše nákladů na 1 ks. dobytka vynaložených za 1 rok chovu cenách

u živočišné výroby. Při tržbách, vnitropodnikových

se budou uvažovat jen tržby z hlavních plodin za tržní ceny. U chovu

hospodářských zvířat budou do výkrmu počítány i vlastní zdroje v tržních cenách.

6

V modelu nebude počítáno s nepřímými (režijními) náklady a odpisy, které by jinak ovlivnily hospodářský výsledek, protože jsou v obou případech stejně vysoké. Při kalkulaci bude použito aritmetického průměru cen vstupů i výstupů vybraných plodin nebo zvířat. Výsledkem bude srovnání ekonomické výhodnosti jednoho systému hospodaření s druhým. Vymezením úlohy dotační politiky při řešení externalit v zemědělství je úkolem čtvrté části práce. Budou diskutovány podmínky získání dotací a jejich výše, které vyplývají z nařízení vlády č. 81/2004 Sb., o podmínkách provádění opatření na podporu rozvoje mimoprodukčních funkcí zemědělství spočívajících v ochraně složek životního prostředí (o provádění agroenvironmentálních opatření).

7

3. Vymezení základních pojmů 3.1 Vymezení pojmu externality Existence vztahů, které nejsou adekvátně zachyceny tržními cenami, vede k tržnímu selhání, kterým jsou externality. Soukupová (5) uvádí, že „externalita se objevuje tehdy, když výroba nebo spotřeba jednoho subjektu způsobuje nezamýšlené náklady nebo přínosy jiným subjektům, aniž by ti, kteří způsobili náklady či získali příjmy, za ně platili. Externality mohou existovat mezi spotřebiteli, mezi výrobci či mezi spotřebiteli a výrobci, přičemž jde o vztah, který není postižen systémem cen.“ Soukupová (5) rozlišuje 2 typy externalit. Kladné vznikající pro výrobní subjekt jako nadbytečné náklady, z nichž má užitek třetí osoba. S nimi spojuje tzv. externí mezní užitek, jako užitek vytvořený výrobní firmou jako nadbytečný výstup, který prospívá třetí osobě nebo celé společnosti. A záporné, při kterých výrobní podnik čerpá zdroje, za které neplatí, nebo vytváří nadhodnoty, jejichž škodu vzniklou působením a následnou likvidaci již také neplatí, nemá žádné pohnutky tyto externí náklady hradit. Se zápornými externalitami je spojen pojem externí mezní náklady, jako náklady, které musí uhradit třetí osoba, příp. celá společnost (5). R. H. Frank dodává, že „externí náklady ovlivňují efektivnost v tom smyslu, že výrobci a spotřebitelé reagují na odlišné soubory relativních cen. Objevují-li se negativní externality při výrobě, jejich vliv na efektivnost se téměř neliší od následků způsobovaných subvencemi. Při rozhodování o optimálním množství produkce porovnává výrobce cenu a své vlastní, privátní mezní náklady. Negativní externality však zatěžují dodatečnými náklady jiné subjekty a výrobce tyto náklady nebere na vědomí. Stejně jako v případě subvencovaných produktů vyrábí v porovnání k ostatním produktům příliš mnoho produktů s negativními externalitami. U pozitivních externalit je situace obrácená. Pozitivních externalit se při porovnání k ostatním výrobkům produkuje příliš málo.“(2)

3.2 Vymezení konvenčního a ekologického zemědělství Konveční (průmyslové) zemědělství je nynější nejrozšířenější druh hospodaření. Snaží se využívat nejnovější poznatky vědy, přičemž nejdokonalejší systém se označuje za precizní zemědělství. Konveční zemědělství vychází z myšlenky vysokých výnosů půdy. Jako průmyslové je nazývané proto, že k hospodaření užívá všech dostupných

8

(a povolených, legálních) prostředků (průmyslové, chemické) výroby, aniž by zvážilo důsledky jejich užití. Konvenční zemědělství vzniklo z myšlenky ekonomického růstu, který podceňuje životní prostředí. Ekologické (organické) zemědělství definuje zákon č. 30/2006 Sb. „Ekologickým zemědělstvím se rozumí zvláštní druh zemědělského hospodaření, který dbá na životní prostředí a jeho jednotlivé složky stanovením omezení či zákazů používání látek a postupů, které zatěžují, znečisťují nebo zamořují životní prostředí nebo zvyšují rizika kontaminace potravního řetězce, a který zvýšeně dbá na vnější životní projevy a chování a na pohodu chovaných hospodářských zvířat“ (7). S ekologickým zemědělstvím je spojen pojem trvale udržitelný rozvoj, jako základní myšlenka celého hospodaření. „Trvale udržitelný rozvoj je způsob života, je zaměřen na hledání harmonie mezi člověkem a přírodou, mezi společností a jejím životním prostředím tak, abychom se co nejvíce přiblížili k ideálům humanismu a úcty k životu a přírodě ve všech jejích formách, a to v různých časových horizontech. Je to způsob života, který hledá rovnováhu mezi svobodami a právy každého jednotlivce a jeho odpovědností vůči jiným lidem i přírodě jako celku, a to včetně odpovědnosti vůči budoucím generacím. Měli bychom přijmout zásadu, že svoboda každého jednotlivce končí nejen tam, kde začíná svoboda druhého, ale také tam, kde dochází k ničení přírody. "(7). Bečvářová (1) charakterizuje základní rysy trvale udržitelného rozvoje, jako je snaha „uspokojovat potřeby současnosti, aniž by byly omezovány možnosti uspokojování potřeb lidstva v budoucnosti.

Trvale

udržitelný

rozvoj

je

podmíněn

změnami

vnitřní

i zahraniční politiky každého státu. Péče o životní prostředí se stává neoddělitelnou a fundamentální součástí udržitelného rozvoje“ (1). Každá země z důvodu odlišnosti svých hospodářských a sociálních systémů musí hledat svou vlastní cestu pro realizace koncepce trvale udržitelného rozvoje, nelze předpokládat existenci jednotného univerzálního projektu. „Trvale udržitelný rozvoj je podmíněn celou řadou výrazných změn v oblasti mezinárodních vztahů, který upraví mezinárodní pohyb zboží, kapitálu a technologií směrem k vyrovnanosti a lepší synchronizaci s požadavky ekologickými a sociálními. Postupný přechod k udržitelnému rozvoji předpokládá koordinovaný a vstřícný postup všech zemí světa, který směřuje k nové epoše mezinárodní spolupráce, vycházející z postulátu, že každý člověk současnosti i budoucnosti má právo na důstojný život“ (1).

Ekologické zemědělství se vyznačuje především větší mírou

9

kontroly hospodaření všech zemědělců, dbá na tzv. welfare, čímž se rozumí pohoda hospodářských zvířat u jejich chovu (4). Chce-li se konvenční zemědělec stát registrovaným ekologickým zemědělcem, musí kromě splnění mnoha podmínek přejít do tzv. přechodného období, které upravuje zákon č. 30/2006 Sb, o ekologickém zemědělství v §6, který definuje přechodné období jako období, „ve kterém dochází k přeměně zemědělské výroby na ekologické zemědělství a k odstranění vlivu negativních dopadů předchozí zemědělské činnosti na zemědělskou půdu, krajinu a životní prostředí. V přechodném období má osoba zařazená do přechodného období stejné povinnosti jako ekologický podnikatel, nestanoví-li tento zákon jinak“ (9). Seznam osob zařazených do přechodného období vede ministerstvo zemědělství. Zákon dále stanovuje povinnost podmínky registrace a kontroly ekologických zemědělců. Rozhodne-li se jakákoli fyzická nebo právnická osoba pro provozování ekologicky šetrného zemědělství, pak musí počítat s bariérami vstupu, které mu částečně omezí a částečně pozastaví její plánované aktivity. První překážkou je přechodné období. Zapíše-li se konvenční (budoucí) zemědělec jako žadatel o ekologické zemědělství (bude zapsán do rejstříku vedeného ministerstvem), pak musí začít pěstovat podle zásad ekologického zemědělství hned při první možnosti změny (např. po sklizni konvenčních plodin). Vzhledem k tomu, mu novým, ekologickým, způsobem hospodaření sníží půdní výnosnost a produkty vypěstované v době trvání přechodného období nejsou registrované jako ekologické, může se nový ekologický zemědělec v přechodném období dostat snadno i do ztráty. Začínající ekologický zemědělce se může zdržet pěstování zamýšlených plodin na nově zaregistrovaných honech, ze zákona má povinnost půdu zakrýt (osít) zelenými porosty. Druhá překážka, která odrazuje od tohoto způsobu zemědělství jsou častější kontroly a důsledná evidence veškerých plodin, hnojiv, prostředků ochrany rostlin a činností spojených s ekologickými hony. Výhodou ekologického zemědělce je povědomí o vyšší kvalitě, státem garantované a uznané značky „BIO“ na poukázání kvality jeho produktů (tím i možnost vyšších výkupních cen) a větší osvěta (reklama) těchto výrobků. Pro skromnější je to pak vědomí, že při svém hospodaření nezapomínají na přírodu a ekologii.

10

3.3 Dotační politika státu

Prostřednictvím dotací stát podporuje určité činnosti, které považuje za klíčové. Snahou je pomoci postiženým subjektům v provozování nevýhodných, ale společensky prospěšných druhů podnikání, nebo vyznačujícími se sníženými negativními důsledky na ovzduší nebo životní prostředí. Pomocí dotační politiky je sledována podpora zaostávajících regionů, podpora politiky zaměstnanosti a vzdělání, podpora průmyslu a podnikání, rozvoj venkova a multifunkčního zemědělství, infrastruktura a další. Česká republika podle zákona č. 85/2004 Sb., o zemědělství prostřednictvím dotací přispívá na udržování výrobního potenciálu zemědělství a jeho podílu na rozvoji venkovského prostoru. Poskytuje dotace v rámci opatření na organizaci trhu se zemědělskými a potravinářskými výrobky, v programech pomoci méně příznivým oblastem a oblastem s ekologickými omezeními, dotacemi podporuje rozvoj mimoprodukčních funkcí zemědělství spočívajících v ochraně složek životního prostředí. Dále stát dotace používá na opatření ke zlepšení věkové struktury osob činných v zemědělství, na posílení konkurenceschopnosti zemědělství, včetně zpracovatelských odvětví, na podporu obecných služeb pro zemědělství, poskytuje systém záruk pro zemědělské výrobky a potraviny, na podporu nákupu zemědělské půdy zemědělci, na podporu sdružování zemědělců při odbytu a zpracování produkce a při nákupu zemědělských potřeb, k podporám úrokové míry na bankovní úvěry zemědělské prvovýroby a částečného ručení za tyto úvěry, k dosažení úrovně přímých plateb do zemědělství stanovené smlouvou o přistoupení České republiky k Evropské unii a k opatření ke zmírnění důsledků nepříznivých klimatických nebo cenových vlivů (10). Výši dotací v ekologickém zemědělství určují prováděcí předpisy zákona č. 85/2004 Sb., o zemědělství, kteří stanoví zdroj finančních prostředků, účel, podmínky udělení a rozsah minimální sklizňové plochy, na který je dotace udělována(3).

11

4. Vlastní práce K nalezení externalit budou východiskem hypotézy, u nichž je třeba ohodnotit jejich platnost. „Konvenční zemědělství přináší záporné externality“ je tvrzení, z kterého vychází zemědělství ekologické. Někteří ekologové nebo přímo zemědělci nacházejí stinné stránky konvenčního hospodaření a svojí aktivitou chtějí pomocí ekologického zemědělství tyto potíže odstranit. Hypotéza vychází z předpokladu, že původní, ekologické (organické) zemědělství je výchozím stavem bez větších problémů, nebude-li přihlíženo k nižší produkci. Pak jakékoli problémy, které jsou momentálně pro společnost přijatelné (s ohledem na vyšší produkci), jsou původci záporných externalit a veškeré konání konvenčního zemědělce přináší s sebou externí náklady, které jsou hrazeny celou společností. Opakem první hypotézy je formulace myšlenky, že není třeba nic měnit, aby bylo vše správně. Druhou hypotézou je „Ekologické zemědělství přináší kladné externality.“ Zde se předpokládá, že konvenční způsob hospodaření je legální a správný a není nutné ho měnit. Jestliže tento pohled platí, pak jakékoli snahy ekologického zemědělství mohou přispět k většímu prospěchu společnosti. Vzhledem ke stávajícím podmínkám a cenám bude při uplatnění tohoto způsobu hrazen i externí užitek, který zaplatí ekologičtí zemědělci.

4.1 Záporné externality konvenčního zemědělství a jejich eliminace v ekologickém zemědělství. Konvenční zemědělství vytváří externality pomocí různých prostředků, které jsou svým základním zaměřením prospěšné kulturním rostlinám. Tyto prostředky působí i na půdu a jiné rostliny a mimo škůdců i na živočichy na ní žijící. K poškozování přírody může docházet i při jejich výrobě. Konkrétní problémy jsou uvedeny v tabulce 1.

12

Tabulka č. 1: Používání agrochemikálií a jejich důsledky Praxe konvenčního zemědělství

Důsledek Explotace neobnovitelných zdrojů a energií při výrobě Používání rychle rozpustných Havárie továren a zásahy při živelných pohromách či válečných minerálních (průmyslových) konfliktech, průmyslové emise při výrobě. hnojiv Kontaminace podzemních i povrchových vod (eutrofizace toků) Snížení půdní úrodnosti, vitality a imunity kulturních rostlin. Vytváření odolnosti škůdců, chorob i plevelů. Množení odolných populací v agroekosystémech. Nadměrné používání chemickoSnižováníbiodiverzity a kontaminace složek životního prostředí, syntetických pesticidů nestabilita ekosystémů. v zemědělství. Rezidua v přírodě a v potravinách, negativní vliv na vitalitu a zdravotní stav živočichů (včetně lidí) Explotace zdrojů neobnovitelných surovin a energií. Přímé otravy ve skladech, obsluhujícího personálu a živočichů Výroba, distribuce a aplikace v přírodě. Zápach v místě aplikace. Znečištění vod povrchových i agrochemikálií podzemních. Závislost zemědělců na chemických koncernech (výrobcích a distributorech) Skladování agrochemikálií a Staré zátěže ve skladech a nekontrolovatelné „černé“ likvidace starých likvidace starých zásob zásob Nové účinné látky – problémy až po čase (např. insekticid DDT), nezohledňování kumulativního a synergického „koktejlového“ efektu Neznámé účinky při používání více agrochemikálií současně. Zdroj: URBAN, J., ŠARAPATKA, B. Ekologické zemědělství. Základy ekologického zemědělství, agroenvironmentální aspekty a pěstování rostlin.

Používání minerálních hnojiv Explotace (spalování) neobnovitelných zdrojů při výrobě minerálních hnojiv1 je jednou z nepřímých externalit, které vedou k dřívějšímu nedostatku ropy. Poškozenými v tomto případě jsou lidé užívající dopravní prostředky, k nimž se řadí i přepravci dalšího zboží, takže do svého důsledku poznamenávají celou společnost. K průmyslovým emisím dochází již při výrobě minerálních hnojiv, větší množství je pak do přírody uvolňováno při haváriích továren případně při živelných pohromách či válečných konfliktech. Do půdy i ovzduší se dostávají škodlivé látky, které ovlivňují složení i kvalitu půdy a podporují skleníkový efekt.

1

explotace neobnovitelných energetických zdrojů je zde externalitou především ekologickou, protože nevhodná alokace těchto zdrojů je vykoupena výší jejich ceny, dá se polemizovat o tom, zda se ještě jedná o externalitu. Praktiky ekologického zemědělství se s tímto problémem také potýkají a to především použitím mechanizačních prostředků, které jsou poháněny prostřednictvím strojů majících motory spalující především ropu. Tento problém spalování by nebyl nijak dořešen, kdyby se místo nafty používal např. líh nebo methylester řepkového oleje, příp. vodík, který byl představen jako palivo vzdálené budoucnosti.

13

Minerálními hnojivy (především díky jejich snadné rozpustnosti) se snadno kontaminují podzemní i povrchové vody (eutrofizace toků)2. Znamená to, že stále více lidí je vázáno na povrchové zásoby pitné vody, které je ve většině případů nutné čistit nebo dále upravovat navíc mohou dříve dojít. Samotné čištění povrchových vod s sebou přináší nemalé prostředky, které jsou většinou placeny ze státního rozpočtu nebo obsaženy v ceně pitné vody, která teče z veřejného vodovodu.3 Používáním minerálních hnojiv dochází ke snížení půdní úrodnosti, vitality a imunity kulturních rostlin Navíc přihnojováním jedním druhem hnojiva dochází k nerovnováze živin a tím i k znehodnocení výchozích plodin, místy bývá vyhubena místní mikroflóra. Plodiny vypěstované na takovém podkladě jsou pak přímo závislé na stejných podmínkách a semena těchto rostlin vyžadují k setí úplně stejné (specifické) prostředí i hnojiva, nemají důvod se zbytečně vytěžovat (nerostou tak rychle jako nepřihnojované rostliny) a stávají se více náchylné na rostlinné choroby a škůdce. I zde je důležité jednotkové množství použitých syntetických hnojiv, které bývá vinou konvenčních zemědělců přehnané. Přebytky jsou pak splachovány do podzemních i povrchových vodních toků a následně i zdrojů. Zákon č. 30/2006 Sb., o ekologickém zemědělství nepovoluje používání syntetických hnojiv a minerální lze použít pouze doplňkově a to „jen v případě, že agrochemické zkoušení půd prokáže pokles obsahu živin do oblasti vyhovující nebo nízké zásoby živin“(9). Základem výživy jsou upravená (např. kompostovaná) statková hnojiva a důležitými doplňky hnojení a péče o půdu jsou osevní postup a zelené hnojení.4 Použití pesticidů Chemickosyntetické

pesticidy

v zemědělství

jsou

nepřírodní

složkou

půdy,

proti které si plevel hledá prostředky odolnosti. Díky tomu vznikají hybridy, které jsou odolné vůči různým chemickým postřikům, dokáží škodit více a to nejen svojí konkurencí kulturní plodině, ale také nekontrolovaným množením, případně pyly, které 2

I na půdách ekologického zemědělství může dojít ke kontaminacím vody. Důvod je v dávkování těchto živin ať již organických nebo průmyslových. I přes to se toto dá považovat z hlediska konvenčního zemědělství za zápornou externalitu, především rozsahem a dále (i přes různá osvědčení, že rozpustná hnojiva jsou někdy i rychleji rozkladná než např. statková) kvůli horšími přírodnímu rozkladu. 3 Toto riziko odpadá, je-li zemědělský produkt dovážen z jiného státu než České republiky a tato externalita zatěžuje zemi vzniku této plodiny. 4 Zasetí plodin, které se po určitém období vpraví do půdy. Rozložená rostlinná těla slouží k výživě půdních organismů a následně i hlavní kulturní plodiny.

14

v ovzduší mohou způsobovat různé nové alergické reakce u jedinců, kteří byli dříve odolnými5. Cizí látky v půdě mohou také nepřímo působit na kulturní plodinu. Sice jí přímo neuškodí, ale mohou ji do patřičné části modifikovat a výsledkem je nekvalitní sklizeň nebo negativní působení na živočichy (i tamní obyvatele), kteří se dostali do styku s takovými plody, případně je pozřeli. Většina chemických postřiků proti škůdcům je jedovatá i pro lidi. Existuje zde sice určité období, za které by tyto účinky měly být potlačeny, ale část těchto jedů přechází přímo do plodin nebo ulpí na jejich povrchu. Zvyšují se náklady na ošetření a další hygienická opatření před konzumací takto ošetřených plodin. Pominou-li se ostatní škodlivé faktory (bakterie, prach apod.), je to jeden z důvodů důkladného opláchnutí. Zvyšuje se spotřeba vody. Společnosti vyrábějící agrochemikálie se obávají přímých otrav obsluhujícího personálu ve skladech, a živočichů v jejich těsném okolí nebo přírodě, ve které byly tyto prostředky aplikovány. Obce, které mají takovou provozovnu, nebo poblíž kterých byla provedena aplikace agrochemikálií se mohou potýkat se zápachem.6 Společnosti vyrábějící pesticidy a agrochemikálie se mohou potýkat s přebytky, které je nutné likvidovat. Je-li likvidace provedena „ekologicky“, pak je to pro firmu vysoký náklad, je-li tato zásoba neprodaných, případně nevyužitých agrochemikálií zlikvidována tzv. „na černo“, pak je náklad na její likvidaci nákladem celé společnosti.6 Zemědělci se stávají závislými na těchto výrobcích a výrobce může uměle navyšovat jejich cenu, v opačném případě mohou mít nižší úrodu. Ne všechny prostředky byly vyzkoušeny současně a nebyly zkoumány účinky tzv. koktejlového efektu. Koktejlový efekt je situací, kdy se ze dvou nebo více současně aplikovaných prostředků ochrany rostlin, dříve prokazatelně neškodných životnímu prostředí, stává směs nebo jeden prostředek, který má od výchozích odlišné vlastnosti a může škodit životnímu prostředí. Plevely se proti jakékoli aplikaci postřiků brání svojí modifikací. V důsledku to znamená, že zemědělec může stejných postřiků použít jen omezený počet let po sobě, pak se stávají proti přizpůsobeným neúčinnými. Může dojít i ke zkřížení modifikovaných plevelů s kulturními plodinami a tím i k nezkvalitnění, případně otrávení výsledných zemědělských produktů.

5

Jedná se o dohad, protože neexistuje žádná studie, která by se těmito případy zabývala. Toto je jeden z případů, kdy můžeme jako původce těchto externalit ekologické zemědělství přímo vyloučit.

6

15

Ekologicky hospodařící zemědělec nesmí užít žádných agrochemikálií ani chemických postřiků proti plevelům a různým škůdcům. Místo této praktiky používá zásadu rovnováhy, kdy sám připouští určité a především únosné množství plevelů, chorob a škůdců. Prevencí před přemnožením plevelů je dodržení řádných osevních postupů. Když ani tyto postupy nestačí, na řadu přichází nejdříve mechanická ochrana půdy. Je-li na mechanizaci již pozdě, na řadu přichází biologické ochranné prostředky, jimiž mohou být různí predátoři, nebo bakterie postihující pouze škůdce. Ekologický podnik je založený na přirozeném koloběhu. Části vyprodukovaných plodin, včetně jejich neprodejných částí, jsou zkrmovány nebo přímo nebo po kompostování vráceny do půdy. To samé platí o odpadu vznikajícím chovem hospodářských zvířat.

Živočišná výroba Praxe konvenčního zemědělství zasahuje i do chovu hospodářských zvířat. Příklady uvádí tabulka 2. Tabulka č. 2: Chov zvířat konvenčním způsobem zemědělství a jeho důsledky Praxe konvenčního zemědělství

Důsledek Týrání zvířat, špatné podmínky ustájení, transportu i porážky. Nadbytečné chovatelské Velkochovy hospodářských zvířat (zejména drůbež a úpravy těl zvířat (kupírování ocasů, vylamování prasata) zubů, upalování zobáků..) Utrpení zvířat – zhoršená kvalita živočišných produktů. Extrémem jsou klecové chovy Používání průmyslových krmných směsí (stimulátory Časté kontaminace krmiv i látkami růstu, syntetické zchutňovače a konzervanty, nezemědělského původu. Rezidua v potravinách, preventivní používání léčiv (antibiotika, retandanty), vytváření umělých rezistencí i u lidí, skandály zkrmování kafilerních masokostních mouček (i (BSE, PCB, dioxiny, hormony v potravinách…) býložravcům), podávání hormonálních látek. Krátkověkost zvířat (např. dojnic), snížená odolnost proti nemocem (z toho plynoucí velká Řízená reprodukce, umělá inseminace, jednostranné spotřeba léčiv v intenzivních chovech.) šlechtění plemen na vysokou užitkovost Hybridizace ve šlechtění vytváří úzce specializované linie (např. brojleři) neschopné přežít za běžných přírodních podmínek. Zdroj: URBAN, J., ŠARAPATKA, B. Ekologické zemědělství. Základy ekologického zemědělství, agroenvironmentální aspekty a pěstování rostlin.

Hospodářská zvířata jsou v konvenčním zemědělství více stresována, vyšlechtěna pro co nejrychlejší nárůst užitkové hmoty, který je umocněn používáním průmyslových krmných směsí (stimulátorů růstu, syntetický zchutňovačů a konzervantů, zhoršují

16

kvalitu výsledného masa a dalších produktů. Takto vyšlechtěná zvířata již nemají šanci přežít ve volné přírodě. Úpravy těl zvířat vycházejí z povahy slova „zvíře“ pro účely zákona jako věci, majitel těchto hospodářských zvířat se snaží vyhnout se zvířecímu sebepoškozování třeba z důvodu vyššího stresování při jejich chovu. Otázkou zůstává, do jaké míry mohou tyto úpravy být pro takto postižené zvíře prospěšné. Preventivní používání léčiv (antibiotika, retandanty), zkrmování kafilerních masokostních mouček (i býložravcům) a podávání hormonálních látek vede ke kontaminaci živočišných produktů. Ty se pak mohou přenést i na jejich spotřebitele.7 Stimulátory růstu, syntetické zchutňovače a konzervanty, preventivní používání léčiv (antibiotika, retandanty) a podávání hormonálních látek vedou k výskytu hormonů a léčiv v živočišných produktech.8 Ekologičtí zemědělci musejí dbát na welfare. Mají zakázáno jakkoli upravovat těla zvířat. Ta zde mají právo na výběh, prostředí a chování se tak, jak je to pro ně přirozené. Tím nejsou stresována, vyvíjí se pomaleji, ale přirozeně. Zvířata nesmí být krmena různými směsmi používanými v konvenčním zemědělství. Krmné směsi, rozhodne-li se zemědělec pro jejich nákup nebo prodej musejí podléhat přísným pravidlům kontroly a mít náležitá povolení a označení „BIO“. Maso takových zvířat bývá více aromatičtější, v některých případech tužší, což je dáno přirozeným přírůstkem váhy.

Ostatní vlivy konvenčního zemědělství Mezi záporné vlivy konvenčního zemědělství se řadí věci spojené s dovozem zemědělských produktů v České republice běžně pěstovaných. Díky různým podporám jsou tyto produkty levnější než alternativa sklizená v České republice a to platí i naopak. Dochází ke zbytečnému vyměňování nebo nesmyslnému přemísťování plodin z jedné části

světa

na

druhou

a

naopak.

Vznikají

další

náklady

na

přepravu

a nejvíce trpí čerstvost potravin. Kromě kvality spojené s délkou pobytu rostlin na přepravních prostředcích se uměle tlakem ostatních států snižují výkupní ceny. Hybridizace a šlechtění nutí stát k takovým prostředkům, jako je schvalování

7

Je to jeden z důvodů přenosů ryze živočišných chorob vzešlých z těchto krmných směsí na lidi. Příkladem může být BSE. 8 S trochou nadsázky by se dalo říci, že živočišné produkty jsou tím nejlepším způsobem, jak se chránit před různými živočišnými chorobami, který lidem (i negativně) formuje postavu, vytvrzuje kosti a zkvalitňuje jejich srst.

17

a registrace nejen těchto nových druhů, ale i stávajících. Konkrétní případy uvádí tabulka 3.

Tabulka č. 3: Ostatní vlivy konvenčního zemědělství a jeho důsledky. Praxe konvenčního zemědělství

Důsledky Málo čerstvých potravin pro spotřebitele. Prodej uniformních anonymních potravin. Konvenční potraviny jsou technologicky nadměrně upravovány (homogenizace – např. mléko, Snižování přímého odběru rozbíjení struktury – např. extruze, mikrovlnný potravin od zemědělců, Skladování a ohřev a jiná záření). zvětšování přepravních zpracování potravin Potraviny obsahují umělé konzervanty, vzdáleností, potřeba dlouhé ochucovadla, vitamíny atd. (řada přidaných látek trvanlivosti potravin. s označením E) Mění se původní složení potravin (obsahy minerálních látek, aminokyselin, vitamínů atd. a jejich proporce) Větší závislost na dodavatelích vstupů (např. Změna struktury šlechtitelských osiv – hybridní a geneticky Nová technika, rozvoj zemědělství a modifikovaná hnojiva nelze přesévat). šlechtění a hybridizace. ekonomická situace Zemědělský podnik přestává být soběstačným Další různé vnější vstupy. uzavřeným systémem a je závislý na vnějších rolníků vstupech. Zdražování vstupů Tlak na zemědělce, aby se specializovali (monokultury, zvětšování půdních celků) – Zemědělci se stávají poškození kulturní krajiny a zhoršení kvality „obětí“ svého úspěchu půdy. Tlak na stále větší zvyšování výnosů a Snižování výkupních cen Snižování výkupních užitkovosti zvířat vede k nadprodukci. Další intenzifikace, koncentrace a specializace – cen úbytek rolníků na venkově (vyspělé země: snížení obyvatel pracujících v zemědělství z 30% na 4%) Význam zemědělství ve společnosti velmi poklesl (patřil ke skupinám s nejnižší Konečný důsledek životní úrovní), zhoršila se kvalita potravin, byla poškozena krajina a životní industrializace prostředí. Zemědělci jsou trvale závislí na dotacích, údržba kulturní krajiny stojí zemědělství společnost zbytečně mnoho peněz. Zdroj: URBAN, J., ŠARAPATKA, B. Ekologické zemědělství. Základy ekologického zemědělství, agroenvironmentální aspekty a pěstování rostlin.

Nadprodukce je specifickým problémem dnešního zemědělství a přes úspěchy zemědělců jim škodí. Ekologické zemědělství nabízí sice menší výnosy, zato spolu s hodnotnějšími produkty snižuje možné riziko případné nadprodukce.

4.2 Kladné externality ekologického zemědělství Veškeré eliminace negativ konvenčního zemědělství lze považovat za pozitiva zemědělství ekologického. Volný výběh a přirozené prostředí znamenají velkou plochu pro chov relativně nízkého počtu zvířat, z toho plynou i značné náklady na jejich

18

zajištění. Dodržování osevních postupů na menších honech z důvodu střídání hned několika plodin zkrášluje okolní prostředí obcí a zvyšuje atraktivitu takových oblastí. Ekologické zemědělství podporuje tzv. agroturistiku. Je omezena možnost kontaminace spodních vod pomocí hnojiv, zamezena kontaminace chemickými hnojivy a prostředky ochrany rostlin, neexistuje nebezpečí vzniku „koktejlového efektu“. Nehrozí nově vzniklé alergie z již známých a osvědčených druhů kulturních plodin a plevelů. Při správném dodržení chovu hospodářských zvířat odpadají hrozby přenášení různých chorob vzniklých v důsledku přenesení z nekontrolovaných krmiv na chovaný dobytek. To samé platí i o přenášení různých hormonů a léčiv na lidi prostřednictvím spotřeby masa a jiných produktů. Podporuje-li stát ekologické zemědělství formou dotací, připouští druhou hypotézu, která přisuzuje ekologickému zemědělství kladné externality a s nimi spojený externí (společenský) užitek. V opačném případě by na konvenční plodiny, příp. půdu, kde jsou tyto rostliny pěstovány uvalil určitou daň. Pominou-li se dotace, kterými stát společně s Evropskou Unií přispívá všem zemědělcům na základě podporovaných programů, existují i dotace určené jen ekologickým zemědělcům. Jsou poskytované na hektary obhospodařované půdy.

4.3 Kalkulace nákladů a výnosů v konvenčním a ekologickém zemědělství v rostlinné výrobě Ke kalkulaci bude užito modelu, který vychází ze zjednodušujících předpokladů. Jedná se o dva zemědělce hospodařící dvěma různými způsoby zemědělství na tom stejném honu. První užívá praktiky konvenčního a druhý užívá praktiky ekologického zemědělství. Tento hon se nachází v oblasti jedné nadmořské výšky a stejného podnebí. Splňují podmínky pro zavedení ekologického zemědělství bez přechodného období (viz kapitola 3.2). Oba zemědělci začínají se stejným stavem chovaných hospodářských zvířat na obou stranách svého hospodaření, mohou ihned využívat statkových hnojiv, případně užívat tato hnojiva již zkompostovaná. Zemědělci hospodaří na honu takovým způsobem, aby nemohlo dojít k jejich vzájemnému ovlivnění. Ostatní přírodní jevy jako je kyselý déšť apod. jsou zanedbány předpokladem, že se tak jedná současně. Průměrné výnosové hodnoty plodin odstraňují vliv polohy a počasí na výnosnost. Bude uvažován

19

pouze výnos hlavních částí rostlin.9. Nebude uvažováno o odpisech a nepřímých nákladech, protože jsou v obou případech stejné, to samé platí o přípravě půdy před setím. Další podstatnou podmínkou umožňující objektivní srovnání je stejná výkupní cena, která bude rovna ceně výkupu konvenčních výrobků.10 Rostlinná výroba bývá většinou základem hospodaření každého zemědělce, ke které se následně přidává živočišná výroba jako využití zbylých částí rostlinné produkce. K rostlinné výrobě se řadí pěstování tzv. hlavních kulturních plodin pro tržní využití, jako je pšenice (v různých druhových variacích) a další obiloviny, dále slunečnice, řepka, luštěniny. Kromě velkoobjemové produkce těchto plodin na velkých honech sem řadíme i tzv. zelinářství, kdy jsou jinými, náročnějšími způsoby pěstovány rostliny produkující ostatní druhy zeleniny. Tyto rostliny je výhodnější pěstovat ekologickým způsobem. Opakem zelinářství je ovocnářství, kdy jsou ve specializovaných prostředích (například ovocné sady nebo vinice) pěstovány stromy, keře nebo byliny produkující ovoce. Rostlinná výroba však neslouží pouze k obživě lidí. Je důležitým mezičlánkem živočišné výroby. Jsou pěstovány speciální odrůdy plodin určených ke zkrmení hospodářskými zvířaty, příkladem jsou topinambury nebo krmná řepa nebo pícniny. Do této skupiny se řadí také louky a pastviny. Další možností rostlinné výroby je pěstování tzv. meziplodin. Meziplodiny jsou rostliny pěstované po jednoduchém opracování půdy po sklizni hlavního produktu. Většinou se nechávají v půdě i přes zimu. Chrání půdu před vodním i vzdušným zvětráváním a zmrzlá, rozložená těla těchto rostlin po jejich zaorání slouží jako živiny pro hlavní plodinu pěstovanou v druhém roce (tzv. zelené hnojení). Meziplodiny se stávají důležitým článkem osevních postupů dnes již nejen ekologického zemědělství. Posledním, zatím nejnovějším využitím rostlinné výroby je pěstování energetických plodin. Jedná se o rychle rostoucí rostliny mající schopnost během krátkého období zmnohonásobit svůj objem i hmotnost. Tyto rostliny mají využití na přímé spalování nebo další zpracování vedoucímu k obnovitelným zdrojům energie. Příkladem takových rostlin může být i řepka olejná, pěstovaná původně jako krmivo nebo zdroj oleje, dnes pomocí chemických reakcí se z ní získává methylester řepkového oleje, který je základem bionafty. Dalším, ne moc potěšujícím příkladem je výroba biolíhu, momentálně z vína. Pro budoucí potřeby se plánuje s rostlinami méně nákladnými. 9

Ve většině případů se jedná o plody. I tato cena je zkreslená, protože výkupní cena je určována pomocí kvalitativních ukazatelů produkce a každá plodina nemůže mít stejně kvalitní výnosy. 10

20

Rostlinná výroba (i při pěstování jedné rostliny) zemědělci může přinést až čtyři různé druhy využití. Hlavní produkt je ve většině případů plodem, mohou jím být i listy, květy nebo stonek rostliny, je hlavním předmětem zemědělcova podnikání v rostlinné výrobě. Vedlejší produkt je označení pro takové části rostliny, které zemědělec neprodá, ale může je použít jako krmivo nebo stelivo pro svá zvířata. Nedají-li se tyto části rostlin ani takto využít, mohou sloužit jako zelené hnojení. Tyto rostliny (části rostlin) se vracejí zpět do půdy především zaoráním. Jako hnojivo mohou také posloužit i po důsledném kompostování. Existují i výjimky, kdy se zbytky sklizených plodin nedají nebo nedoporučují vracet zpět do půdy z důvodu nadbytečných jedovatých látek, pak naopak mohou vznikat dodatečné náklady s jejich odstraněním. Čtvrtou možností je využití energie zbylých částí těchto plodin jejich účelným spalováním. Model použitý v této práci se zabývá pouze hlavním produktem a nepočítá s žádnou vnitropodnikovou cenou, která by ohodnotila všechny zbývající případy použití zbylých částí plodin, tím se nezabývá ani náklady na sklizení, případně zaorání takových produktů. Náklady v rámci potřeby budoucího porovnání jsou rozpočítané u obou druhů hospodaření na kalkulační jednici , kterou je 1 ha sklizňové plochy. Zemědělci oběma způsoby pěstují ozimou pšenici, pšenici špaldu, tritikále, ovsa, ječmen jarní, žito, brambory a hořčici. Zdroje pro výpočet průměrných hodnot průměrných přímých nákladů a výnosů na 1 ha obhospodařované půdy budou uvedeny v tabulkách. Položkou hnojiva se rozumí prostředky výživy rostlin organického (kompost a kompostovaná statková hnojiva), minerálního a chemického charakteru (různé ve vodě rychlorozpustné prostředky11). Pod pojmem prostředky ochrany rostlin se rozumí pesticidy, herbicidy, fungicidy, insekticidy a mořidla mající za úkol chránit rostliny proti konkurujícím plevelům, škůdcům a chorobám, řadí se sem také regulátory růstu, smáčedla nebo stimulátory růstu. Ostatní přímé náklady a služby se dají počítat pozemková daň, pachtovné,

příspěvky

pěstitelským

svazům

a

dalším

organizacím,

náklady

předfinancování, úrok z investovaného kapitálu apod. Náklady pomocných činností zahrnují vedle oprav a udržování objektů včetně technologického zařízení, i podíl nákladů na traktory, nákladní auta a další zařízení spojená s daným hospodařením. Konvenční zemědělec vydá na obhospodaření své půdy určité množství peněžních prostředků. Rozpis sledovaných přímých nákladů udává tabulka 4.

11

Může se jednat i o čistě rozemleté horniny bohaté na určitý prvek, který v půdě chybí.

21

Tabulka č. 4: Kalkulace přímých nákladů rostlinné výroby v konvenčním zemědělství v Kč*ha-1 ostatní prostředky ostatní přímé náklady přímé ochrany přímý náklady pracovní pomocných náklady plodina osivo hnojiva rostlin materiál a služby náklady činností celkem ozimá pšenice 1 778 2 432 2 050 101 6 361 2 373 2 396 17 491 pšenice špalda 1 778 2 432 2 050 101 1 531 2 373 2 396 12 661 tritikále 1 367 1 648 864 78 1 248 1 589 1 606 8 400 ovsa 1 278 1 179 542 49 1 151 1 784 1 710 7 693 ječmen jarní 1 623 1 302 1 500 50 1 490 2 062 2 050 10 077 žito 1 759 1 372 777 48 1 211 1 938 1 768 8 873 brambory 16 709 4 289 6 104 896 5 212 11 498 7 676 52 384 hořčice 340 1 444 1 513 36 2 180 665 0 6 178 průměr 3 329 2 012 1 925 170 2 548 3 035 2 450 15 470 Zdroj: POLÁČKOVÁ, J., JÁNSKÝ, J., MLÁDEK, Z., ŽIVĚLOVÁ, I., BOUDNÝ, J. Nákladovost a výnosnost vybraných ekologických produktů v období 2001-2003 (informační studie) , vlastní výpočet

Hodnota 15 470 Kč je částka, kterou průměrně vydá konvenční zemědělec na jeden hektar obhospodařované půdy, pokud by pěstoval všechny uvedené rostliny stejným dílem. Na stejné ploše, úplně stejným pěstebním poměrem hospodaří i ekologický zemědělec, jehož přímé náklady na 1 ha pěstovaných plodin uvádí tabulka 5. Tabulka č. 5: Kalkulace přímých nákladů rostlinné výroby v ekologickém zemědělství v Kč*ha-1 ostatní prostředky ostatní přímé náklady přímé ochrany přímý náklady pracovní pomocných náklady plodina osivo hnojiva rostlin materiál a služby náklady činností celkem ozimá pšenice 1 788 1 273 0 69 3 506 1 402 735 8 773 pšenice špalda 2 337 1 808 43 37 2 405 1 724 986 9 340 tritikále 1 559 472 0 521 927 1 086 1 141 5 706 ovsa 1 623 1 455 0 148 1 919 1 556 1 194 7 895 ječmen jarní 1 972 729 200 14 658 1 324 2 314 7 211 žito 1 078 443 0 110 1 335 2 006 1 794 6 766 brambory 13 877 6 875 210 1 043 3 184 11 545 9 934 46 668 hořčice 344 1 913 0 820 3 566 1 471 1 262 9 376 průměr 3 072 1 871 57 345 2 188 2 764 2 420 12 717 Zdroj: POLÁČKOVÁ, J., JÁNSKÝ, J., MLÁDEK, Z., ŽIVĚLOVÁ, I., BOUDNÝ, J. Nákladovost a výnosnost vybraných ekologických produktů v období 2001-2003 (informační studie) , vlastní výpočet

22

Z tabulek 4 a 5 vyplývá, že náklady na obstarání osiva jsou u konvenčního zemědělce vyšší, protože takový zemědělec vyhledává co nejlepší modifikaci (ať již vyšlechtěnou nebo geneticky uměle vytvořenou), která mu zajistí co nejvyšší výnosy. Také hnojiva jsou u konvenčního zemědělství dražší. Zde (v tomto) roce se jedná řádově o stokorunu, cena konvenčních hnojiv závisí na vývoji cen ropy, jako hlavní výrobní suroviny nebo alespoň jako prostředku k výrobě. Největší rozdíl zaznamenávají prostředky ochrany rostlin. Ekologický zemědělec nemá moc možností, které mu umožňuje zákon k ochraně svých svěřených (pěstovaných) plodin. Zde i rozumný konvenční zemědělec se snahou malého, ale účinného dávkování bude mít vždy o hodně vyšší náklady. Pracovní náklady jsou vyšší v konvenčním zemědělství. Vzniká zde rozdíl v nákladech pěstování rostlin. Tento rozdíl se dá absolutně vyjádřit jako rozdíl nákladů obou způsobů hospodaření a činí 2 753 Kč*ha-1. Tabulky ukazují, že se jedná o prospěch druhého, tedy ekologického zemědělce. Ekologický zemědělec pro své hony spotřebuje 82% nákladů svého konvenčního kolegy. Jeho hospodaření se zdá být výhodnější. Průměrným výnosem pěstovaných plodin konvenčního zemědělství se zabývá tabulka 6. Tabulka č. 6: výnosnost plodin konvenčního zemědělství ve výkupních cenách konvenčních produktů (ve skutečných cenách).

plodina ozimá pšenice pšenice špalda tritikále ovsa ječmen jarní žito brambory hořčice průměr

výnos Výkupní Výnosy -1 t*ha cena za 1 t Kč*ha-1 4.3 3 304 14 207 4.3 3 304 14 207 3.62 2 718 9 839 3.1 3 020 9 362 4.12 3 529 14 539 3.65 3 466 12 651 20.19 3 703 74 764 1.2 8 377 10 052 19 953

Zdroj: POLÁČKOVÁ, J., JÁNSKÝ, J., MLÁDEK, Z., ŽIVĚLOVÁ, I., BOUDNÝ, J. Nákladovost a výnosnost vybraných ekologických produktů v období 2001-2003 (informační studie), vlastní výpočet

Výkupní ceny konvenčních produktů jsou objektivním měřítkem pro porovnání výnosů zemědělství ekologického, výnosy v Kč na 1 hektar obhospodařované půdy u všech vybraných plodin ekologického zemědělce uvádí tabulka 7.

23

Tabulka č. 7: výnosnost plodin ekologického zemědělství ve výkupních cenách konvenčních produktů. výnos plodina t*ha-1 ozimá pšenice 2.03 pšenice špalda 1.83 tritikále 2.31 ovsa 2.44 ječmen jarní 2.78 žito 2.1 brambory 13.47 hořčice 0.65 průměr

Výkupní cena Výnosy Kč*t-1 Kč*ha-1 3 304 6 707 3 304 6 046 2 718 6 279 3 020 7 369 3 529 9 811 3 466 7 279 3 703 49 879 8 377 5 445 12 352

Zdroj: POLÁČKOVÁ, J., JÁNSKÝ, J., MLÁDEK, Z., ŽIVĚLOVÁ, I., BOUDNÝ, J. Nákladovost a výnosnost vybraných ekologických produktů v období 2001-2003 (informační studie) , vlastní výpočet

Hektarové výnosy ekologického zemědělce ve skutečných realizačních cenách uvádí tabulka 8. Tabulka č. 8: výnosnost plodin ekologického zemědělství ve skutečných výkupních cenách

plodina ozimá pšenice pšenice špalda tritikále ovsa ječmen jarní žito brambory hořčice průměr

výnos t/ha 2.03 1.83 2.31 2.44 2.78 2.1 13.47 0.65

Skutečná výkupní Výnosy cena za t Kč*ha-1 4 185 8 496 7 186 13 150 4 139 9 561 3 139 7 659 2 686 7 467 3 158 6 632 5 785 77 924 8 584 5 580 17 059


Rozdíly mezi přímými náklady a výnosy uvádí tabulka 9.

24

Tabulka č. 9: rozdíl mezi přímými náklady a výnosy v konvenčním a ekologickém zemědělství. Druh hospodaření Výnosy Kč*ha-1 Přímé náklady Kč*ha-1 Rozdíl Kč*ha-1 Konvenční

19 953

15 470

4 483

Ekologické12

12 352

12 717

-365

Ekologické13

17 059

12 717

4 342

V porovnání je výhodnější konvenční zemědělství s hektarovým výnosem o 2 894 Kč vyšším než ekologické zemědělství prodávající své produkty za vyšší výkupní ceny. Kdyby ekologický zemědělec musel prodat své produkty za cenu konvenčních produktů, rozdíl mezi výnosy konvenčního a ekologického zemědělce by byl rovných 7 601 Kč*ha-1 ve prospěch konvenčního. Navíc hodnota výnosů ekologického zemědělce -365 Kč*ha-1 by byla ztrátovou již bez započtení nepřímých nákladů. Druhý, výhodnější případ výkupních cen zobrazuje povědomí o skutečné kvalitě nejen bioproduktů nejen, ale i o kvalitě zemědělství. I přesto výsledky takto upravených cen, korunové výnosy na 1 ha nedostačují vysokým výnosům konvenčních zemědělců, které jsou způsobeny vyšší úrodou. V objektivním vyjádření (kdy je výkupní cena ekologických produktů rovna konvenčním) vychází rozdíl 7 601 Kč*ha-1. Tato hodnota může s určitou mírou zjednodušení odrážet hodnotu externích nákladů ze záporných externalit, které vytváří konvenční zemědělství při užití první hypotézy. Nebo se může jednat o externí mezní užitek ekologického zemědělce vytvářejícího kladné externality podle hypotézy druhé. Ekologický zemědělec k obhospodaření své části půdy uvedenými plodinami vynaloží 82% přímých nákladů zemědělce konvenčního, čímž se ze začátku zdá být ekologické zemědělství výhodnější. Jeho výnosy však činí pouhých 62% výnosů jeho konvenčního kolegy.

12 13

Při použití výkupních cen konvenčního zemědělství. při zohlednění skutečných výkupních cen bioproduktů.

25

4.3.1 Kalkulace nákladů a výnosů v konvenčním a ekologickém zemědělství v trvale zatravněných porostech Dalšími rostlinami, které se běžně pěstují v ekologickém i konvenčním zemědělství jsou rostliny určené pro zkrmování. Jejich předseťová příprava i údržba porostů je méně nákladná, náklady konvenčního zemědělce na 1 ha zatravněné plochy popisuje tabulka 10. Tabulka č. 10: Kalkulace přímých nákladů (bez nepřímých odpisů a režie) vybraných plodin v konvenčním zemědělství v Kč*ha-1 za rok 2003 ostatní prostředky ostatní přímé náklady přímé ochrany přímý náklady a pracovní pomocných náklady materiál služby plodina osivo hnojiva rostlin náklady činností celkem jednoleté pícniny 1 041 1 626 425 182 439 1 597 1 298 6 608 víceleté pícniny 683 489 249 115 663 1 379 1 334 4 912 pastviny 46 238 21 95 441 529 586 1 956 louky 58 416 15 83 454 839 1 119 2 984 Zdroj: POLÁČKOVÁ, J., JÁNSKÝ, J., MLÁDEK, Z., ŽIVĚLOVÁ, I., BOUDNÝ, J. Nákladovost a výnosnost vybraných ekologických produktů v období 2001-2003 (informační studie)

Ekologický zemědělec více spoléhá na přírodní podmínky a jeho náklady na 1 ha stejných rostlin uvádí tabulka 11. Tabulka č. 11: Kalkulace přímých nákladů (bez nepřímých odpisů a režie) vybraných plodin v ekologickém zemědělství v Kč*ha-1 za rok 2003 ostatní prostředky ostatní přímé náklady přímé ochrany přímý náklady a pracovní pomocných náklady plodina osivo hnojiva rostlin materiál služby náklady činností celkem jednoleté pícniny 473 354 0 161 903 1653 435 3979 víceleté pícniny 647 259 0 143 598 1243 1374 4264 pastviny 22 159 0 192 894 376 362 2005 louky 29 160 0 103 834 620 982 2728 Zdroj: POLÁČKOVÁ, J., JÁNSKÝ, J., MLÁDEK, Z., ŽIVĚLOVÁ, I., BOUDNÝ, J. Nákladovost a výnosnost vybraných ekologických produktů v období 2001-2003 (informační studie)

K porovnání potřebné náklady a výnosy travin konvenčního zemědělství jsou vypsané v tabulce 12.

26

Tabulka č. 12 Výnosy a přímé náklady konvenčního zemědělce pro rok 2003 náklady plodina Kč*ha-1 jednoleté pícniny 6 608 víceleté pícniny 4 912 pastviny 1 956 louky 2 984 průměr 4 115

výnos t*ha-1 18.28 23.49 8.38 11.63

náklady Kč*t-1 361,5 209,1 233,4 265,6 267,4


Tabulka 13 pokračuje výpisem výnosů a nákladů ekologického zemědělství. Tabulka č. 13 Výnosy a přímé náklady ekologického zemědělce pro rok 2003 náklady plodina Kč*ha-1 jednoleté pícniny 3979 víceleté pícniny 4264 pastviny 2005 louky 2728 průměr 3 244

výnos t*ha-1 17.78 25.8 8.48 11.27

náklady Kč*t-1 223,8 165,3 246,4 242,1 219,4


Z tabulky č. 13 je zřejmé, že ekologický zemědělec v roce 2003 vynaložil na výrobu 1 tuny krmiva pro svá zvířata o 48 Kč méně než zemědělec konvenční. Vzhledem k tomu, že rok 2003 vykazuje velké rozdíly mezi roky dřívějšími, poukazuje tato skutečnost na určitou přírodní událost, která pozitivně ovlivnila výnosy ekologických zemědělců a naopak negativně poznamenala zemědělce konvenční. Pro objektivitu budou navíc zpracovány údaje i z roku 2002. Přímé náklady konvenčního zemědělce na 1 ha obhospodařované půdy v roce 2002, rozepsané podle různých činností popisuje tabulka 14.

27

Tabulka č. 14: Kalkulace přímých nákladů (bez nepřímých odpisů a režie) vybraných plodin v konvenčním zemědělství v Kč*ha-1 za rok 2002 ostatní přímé prostředky ostatní náklady přímé pracovní ochrany přímý pomocných náklady náklady náklady rostlin materiál činností celkem plodina osivo hnojiva a služby jednoleté pícniny 1 169 1 500 284 139 510 1 726 1 659 6 987 víceleté pícniny 741 522 207 109 650 1 557 1 696 5 482 pastviny 67 254 9 59 400 519 650 1 958 louky 113 437 39 152 360 928 1 193 3 222 Zdroj: POLÁČKOVÁ, J., JÁNSKÝ, J., MLÁDEK, Z., ŽIVĚLOVÁ, I., BOUDNÝ, J. Nákladovost a výnosnost vybraných ekologických produktů v období 2001-2003 (informační studie) , vlastní výpočet

Náklady na 1 ha obhospodařené půdy ekologického zemědělce uvádí tabulka 15. Tabulka č. 15: Kalkulace přímých nákladů (bez nepřímých odpisů a režie) vybraných plodin v ekologickém zemědělství v Kč*ha-1 za rok 2002 prostřed ostatní ky ostatní přímé náklady přímé ochrany přímý náklady pracovní pomocných náklady plodina osivo hnojiva rostlin materiál a služby náklady činností celkem jednoleté pícniny 734 2 533 0 65 678 1 049 1 039 6 098 víceleté pícniny 946 87 0 270 282 1 110 1 253 3 948 pastviny 10 191 0 64 438 473 423 1 599 louky 12 87 0 292 834 620 982 2 827 Zdroj: POLÁČKOVÁ, J., JÁNSKÝ, J., MLÁDEK, Z., ŽIVĚLOVÁ, I., BOUDNÝ, J. Nákladovost a výnosnost vybraných ekologických produktů v období 2001-2003 (informační studie), vlastní výpočet

Po zjištění výše nákladů na jeden hektar zatravněné plochy následuje zjištění hektarových výnosů. Hektarové výnosy a náklady na jednu tunu zelené píce konvenčního zemědělce udává tabulka 16.

28

Tabulka č. 16 Výnosy a přímé náklady konvenčního zemědělce pro rok 2002 Přímé náklady plodina v Kč*ha-1 výnos t*ha-1 jednoleté pícniny 6 987 20,29 víceleté pícniny 5 482 31,67 pastviny 1 958 10,96 louky 3 222 14,12 průměr 4 412

Přímé náklady v Kč*t-1 344,4 173,1 178,6 228,2 231,1


Výši výnosů a nákladů ekologického zemědělce u různých produktů zobrazuje tabulka 13. Tabulka č. 17 Výnosy a přímé náklady ekologického zemědělce pro rok 2002 Přímé náklady plodina v Kč*ha-1 jednoleté pícniny 6 098 víceleté pícniny 3 948 pastviny 1 599 louky 2 827 průměr 3 618

výnos t*ha-1 13,18 20,27 8,57 9,78

přímé náklady v Kč*t-1 462,7 194,8 186,6 289,1 283,3


Rok 2002 byl jeden z průměrných roků úrody a tedy lépe vystihuje situaci než rok 2003. Tento případ je ukázkou faktu, že zemědělství není souborem jistých výnosů za dosažení určitých nákladů, ale hodně závisí na vnějších faktorech. Bude-li pro určitou plodinu nevhodné období (vyšší nebo nižší teplota než je teplota doporučené vegetace, různé úhrny srážek, delší období s vysokými nebo nízkými teplotami apod.), pak jakákoli snaha obou zemědělců, dosáhnout plánovaného výnosu, je zbytečná. Vzhledem k chybějícím údajům o výkupních (tržních) cenách těchto plodin, porovnání bude uskutečněno porovnáním jednotkových nákladů. Ekologický zemědělec vydá o 52,2 Kč na jednu tunu zelené píce více než jeho protivník. Relativně je jeho výše nákladů na tunu produktu rovna 123% nákladů konvenčního. V nákladech na jeden

29

hektar je to opět opačné. Zde jde rozdíl 794 Kč na hektar půdy ve prospěch zemědělce ekologického. Relativně pak ekologický zemědělec na 1 hektar půdy vynaloží 82% přímých nákladů konvenčního protivníka.

4.3.2 Kalkulace nákladů a výnosů v konvenčním a ekologickém ovocnářství Aby bylo možné poukázat na porovnání nákladů (výnosů) v ovocnářství, posledním, samostatným druhem ovoce, které se objeví v tomto modelu, je víno. Víno je nejen specifické možností výroby alkoholického nápoje, hroznů pro běžnou konzumaci nebo rozinek, nebo vinného octa, ale i velmi drahou surovinou pro výrobu bioethanolu. Víno bylo

vyčleněno

záměrně

nejen

z důvodu

originality

této

rostliny

a jejích produktů, ale také kvůli tomu, že ve všech letech 2001 – 2003 v případě ekologického způsobu hospodaření nebylo třeba vysazovat nové nebo přihnojovat stávající rostliny. Vinařství je také odlišné od ostatních odvětví zemědělství tím, že zákon č. 30/2006 Sb., o ekologickém zemědělství připouští použití vybraných chemických prostředků ochrany rostlin, jejichž použití u ostatních rostlin je zakázané. Vzhledem k velkým výkyvům přímých nákladů na pěstování vína ve sledovaných letech 2001-2003 byl vytvořen průměr všech tří let 2001, 2002, 2003, výsledky uvádí tabulka 18. Tabulka č. 18: kalkulace přímých nákladů v konvenčním a ekologickém zemědělství u produkce vína v Kč*ha-1 položka konvenční ekologické osivo 838 0 hnojiva 1 691 0 prostředky ochrany rostlin 10 917 1 853 ostatní přímý materiál 2 963 10 806 ostatní přímé náklady a služby 8 413 4 863 pracovní náklady 33 948 10 204 náklady pomocných činností 7 350 3 478 přímé náklady celkem bez odpisů a režie 66119 31204 Zdroj: POLÁČKOVÁ, J., JÁNSKÝ, J., MLÁDEK, Z., ŽIVĚLOVÁ, I., BOUDNÝ, J. Nákladovost a výnosnost vybraných ekologických produktů v období 2001-2003 (informační studie), vlastní výpočet

30

Z tabulky 18 vyplývá, že náklady ekologického zemědělce na obhospodaření jednoho hektaru vinic (bez výsadby vinic nových a přihnojování) tvoří 47% nákladů konvenčního zemědělce. Platí-li i zde pravidlo nižších výnosů, pak by ekologické pěstování vína bylo opět nevýhodné. Skutečnost ukazuje tabulka 19. Tabulka č. 19: Výnosnost vinných hroznů konvenčního a ekologického zemědělství. položka konvenční ekologické ekologické14 hektarový výnos t*ha-1 6.15 4.79 4.79 -1 průměrná realizační cena Kč*t 13 717 19 539 13 717 průměrný výnos z 1 ha v Kč 84 314 93 655 65 750 rozdíl výnosů a přímých nákladů v Kč*ha-1 18 194 62 451 34 546 Zdroj: POLÁČKOVÁ, J., JÁNSKÝ, J., MLÁDEK, Z., ŽIVĚLOVÁ, I., BOUDNÝ, J. Nákladovost a výnosnost vybraných ekologických produktů v období 2001-2003 (informační studie), vlastní výpočet

Jak z tabulky 19 vyplývá, vinohradnictví je v případě ekologické volby výhodnější v obou případech možných druhů výkupních cen. Byla-li by realizační cena „biovína“ (biohroznů) rovna ceně konvenčních hroznů, pak by ekologický zemědělec měl prospěch celkově o 16 352 Kč (90%), ve skutečnosti o více než 44 257 Kč (243%), vyšší oproti zemědělci konvenčnímu. Je to tedy první příklad výhodnosti ekologického způsobu hospodaření, do určité míry však zkreslený v ekologickém zemědělství nepotřebnými náklady na obnovu nebo výsadbu nových vinic. 4.4

Kalkulace nákladů a výnosů v konvenčním a ekologickém zemědělství v živočišné výrobě

Živočišná výroba je nejvíce spojovaná s výrobou masa. Mezi nejvíce rozšířené druhy masa v České republice se řadí vepřové, drůbeží a hovězí. Poslední dobou se spotřebitel může setkat i se skopovým (nebo jehněčím), krůtím a dalšími, například speciálními druhy mas (pštrosí, krokodýlí, atd.). Zvířata se také chovají pro srst a kůži. Kromě takovýchto předem zřetelných a na zvířatech viditelných produktů existují i produkty, které vycházejí z podstaty daného chovaného zvířete. Těmito produkty jsou mléko a vajíčka. Produkce vajec nemůže být porovnávána, protože v České republice není dostatek ekologických zemědělců, kteří by byli schopni (ochotni) splnit lepší

14

Ve výkupní ceně konvenčních hroznů.

31

chovatelské podmínky než je klecový, příp. voliérový chov.15 V případě mléka bude posuzována nákladovost a výnosnost pouze u kravského, i přesto, že se používá a dále zpracovává např. mléko kozí nebo ovčí. Chov koz je naopak od drůbeže výsadou zejména ekologických zemědělců. Předmětem tohoto modelu nebude ani srst nebo kůže, protože je málo ekologických zemědělců, kteří se takto specializovali na vybrané kožešinové typy zvířat, v případě modelové kalkulace je cena kůže, jako vedlejšího produktu přímo započítána do výkupní ceny. Zemědělec se bude zabývat chovem skotu (dojnice, jalovice, telata, krávy bez tržní produkce mléka), ovcí a bahnic.16 Model se nezabývá režijními náklady. Ostatní náklady a služby u živočišné výroby zahrnují zejména náklady na externí veterinární a plemenářské služby a náklady na inseminaci. Náklady pomocných činností počítají s opravami a údržbami objektů a technologických zařízení a podíly nákladů na různé mechanizační prostředky apod. Nejrozšířenějším typem chovaných zvířat je skot. Konvenční i ekologičtí zemědělci chovají dojnice k produkci mléka. Výši nákladů na jeden kus a rok jedné dojnice uvádí tabulka 20.

15

Voliéra je prostorná klec pro chov ptáků. I zde muselo dojít k redukci zvířat, jako např. koz, které v rámci zdroje byly chovány jen v EZ a především drůbeže (a vajec), jejíž chov se v EZ takřka nevyskytuje. Chybí i údaje o produkci vepřového masa. 16

32

Tabulka č. 20: Kalkulace přímých nákladů na 1 dojnici a 1 rok konvenčního a ekologického zemědělství přímé náklady konvenčního položka

zemědělce v Kč*ks-1

ekologického zemědělce v Kč*ks-1

průměrné dojnice Krmiva (steliva)

Přímé náklady

průměrné dojnice

17 122

11 893

575

323

Ostatní přímý materiál

1 120

1 224

Ostatní přímé náklady

4 761

4 050

Pracovní náklady

9 782

8 287

Náklady pomocných činností

2 010

743

35 370

26 520

Léčiva a desinfekční prostředky

Přímé náklady celkem


Ekologické zemědělství opět v nákladech předčilo konvenční. Opět je to dáno složením těchto krmiv. Zatímco ekologický zemědělec se musí z největší míry spokojit s vlastními krmivy, konvenční sází na různé výživové preparáty zaručující vyšší produkci mléka. Absolutní hodnota 8 850 Kč jako rozdíl ve prospěch ekologického zemědělce napovídá, že ekologický zemědělec pro chov svých dojnic dosahuje 75% zemědělce konvenčního. Pro lepší srovnání je třeba zjistit užitkovost jednoho průměrného kusu dojnice v litrech za rok a průměrnou realizační (výkupní) cenu 1 l mléka konvenční kvality. V tomto případě, před vlastním porovnáním, je zajímavé, že v roce 2003 přes očekávání vyšších výkupních cen ekologických produktů, byla průměrná výkupní cena ekologického mléka (biomléka) nižší než u konvenčního, průměrná výkupní cena 1l bio mléka činila 7,76 Kč, což je o 0,9% (7 ha) méně než průměrná cena mléka konvenčního. Jaký dopad má uplatnění konvenčního a ekologického zemědělství na produkci mléka udává tabulka 21.

33

Tabulka č. 21: Užitkovost, náklady a výnosy 1 ks průměrné dojnice Sledovaný ukazatel

konvenční

ekologické

Užitkovost v litrech mléka za rok

5 692

4 226

Přímé náklady na 1l mléka v Kč

6,21

6,27

Průměrná výkupní cena 1 l mléka v Kč

7,83

7,83

Rozdíl výnosů a přímých nákladů v Kč na 1l mléka

1,62

1,56

9 221

6 593

Rozdíl výnosů a přímých nákladů v Kč na 1 ks průměrné dojnice


Náklady na 1 kus dojnice jsou v ekologickém zemědělství o 1 466 Kč nižší než náklady konvenčního. Relativně tyto náklady tvoří 74% nákladů konvenčních. Oproti tomu výnosy vyjádřené na 1 kus dojnice ekologického zemědělce tvoří pouze 72% výnosů konvenčního zemědělce, což je rozdíl 2 628 Kč ve prospěch konvenčního způsobu chovu. Náklady v Kč na kus chovaného hospodářského zvířete budou sledovaným ukazatelem v následující kalkulaci, která bude v této práci uvedena. Sledované náklady konvenčního zemědělce jsou uvedené v tabulce 22.

34

Tabulka č. 22: Přímé náklady v Kč na 1 ks. a rok průměrného dobytka v konvenčním zemědělství.

položka Krmiva (steliva) Léčiva a desinfekční prostředky Ostatní přímý materiál Ostatní přímé náklady a služby Pracovní náklady Náklady pomocných činností celkem

jalovice krávy do 5. bez tržní měsíce produkce bahnice skot telata březosti mléka ovce průměr 1 955 6 897 7 180 5 276 5 908 1 244 4 743 75

10

124

28

91

2

55

18

514

430

349

248

6

261

200

532

607

739

1 271

144

582

950

2 369

2 783

2 269

3 068

435

1 979

87

688

494

642

521

85

420

3 285

11 010

11 618

9 303

11 107

1 916

8 040

Zdroj: POLÁČKOVÁ, J., JÁNSKÝ, J., MLÁDEK, Z., ŽIVĚLOVÁ, I., BOUDNÝ, J. Nákladovost a výnosnost vybraných ekologických produktů v období 2001-2003 (informační studie)

Ekologický zemědělec vynaloží náklady na jeden kus dobytka uvedené v tabulce 23. Tabulka č. 23: Přímé náklady v Kč na 1 ks. a rok průměrného dobytka v ekologickém zemědělství v Kč

položka Krmiva (steliva) Léčiva a desinfekční prostředky Ostatní přímý materiál Ostatní přímé náklady a služby Pracovní náklady Náklady pomocných činností celkem

jalovice krávy do 5. bez tržní měsíce produkce bahnice skot telata březosti mléka ovce průměr 1 233 6 825 7 506 5 434 5 710 1 392 4 683 21

20

73

22

104

24

44

19

129

107

321

271

15

144

204

678

692

970

1 105

180

638

695

2 529

2 660

2 155

3 126

565

1 955

5

695

318

628

579

0

371

2 177

10 876

11 356

9 530

10 895

2 176

7 835

Zdroj: POLÁČKOVÁ, J., JÁNSKÝ, J., MLÁDEK, Z., ŽIVĚLOVÁ, I., BOUDNÝ, J. Nákladovost a výnosnost vybraných ekologických produktů v období 2001-2003 (informační studie)

35

V posledním uvedeném příkladě platí, že ekologický zemědělec vydá ke svému hospodaření méně prostředků a to v absolutním vyjádření o 205 Kč, v relativním vyjádření 97,5% průměrných nákladů zemědělce konvenčního. Zajímavostí tohoto příkladu

je,

že

zde

se

již

stírají

rozdíly

v nákladech

konvenčního

i ekologického hospodaření. Největší podobnost vykazuje chov skotu, který se liší o pouhých 134 Kč*ks-1. Je-li průměrný přírůstek v konvenčním i ekologickém zemědělství stejný nebo podobný, pak i výnosy obou zemědělců se budou shodovat (rovnat). Otázkami výhodnosti pak jsou, zda platí toto tvrzení a za jakou dobu je každý z obou zemědělců schopný vykrmit užitkové zvíře na dostatečnou hmotnost. Rozhodující tedy bude doba návratnosti investice do takových hospodářských zvířat. 4.5

Dotace poskytované ekologickým zemědělcům

Zemědělci získávají ke svému hospodaření různé druhy dotací. Rozlišují se dva typy dotací. Dotace, na které mají právo všichni zemědělci po splnění podmínek stanovených zákonem č. 85/2004, o zemědělství a jeho prováděcími předpisy a dotace určené jen ekologickým zemědělcům, vyplývajících ze stejného zákona, konkrétně z nařízení vlády č. 81/2004 Sb., o podmínkách provádění opatření na podporu rozvoje mimoprodukčních funkcí zemědělství spočívajících v ochraně složek životního prostředí (o provádění agroenvironmentálních opatření), které je prováděcím předpisem tohoto zákona. K získání těchto dotací stačí ekologicky hospodařícím zemědělcům dodržovat podmínky dané zákonem

č. 30/2006 Sb., o ekologickém zemědělství a být

registrovanými ekologickými zemědělci. Ekologičtí zemědělci nejsou nijak ochuzováni svými právy na dotace poskytované všem zemědělcům. Kromě těchto dotací mají nárok i na další dotace, které se udělují jen ekologickým zemědělcům, které upravuje vyhláška č. 53/2001 Sb. a jsou poskytovány v Korunách na jeden hektar obhospodařované půdy. Vyhláška stanovuje dotace ve výši 3 520 Kč na hektar orné půdy, 1 100 Kč na hektar luk a pastvin, a 12 235 Kč na hektar trvalých porostů, jako jsou sady a vinice. K těmto třem titulům patří i 11 050 Kč na hektar, jde-li o pěstování zeleniny nebo speciálních bylin na orné půdě. Tento nárok na dotaci ekologickým zemědělcům vzniká na území České republiky. Dotace jsou financovány Evropskou Unií s podporou České republiky.

36

S využitím výše uvedených kalkulací se lze zabývat efektivností systému dotací. Bylli v prvním případě, u orné půdy, vypočten externí užitek ve výši 7 601 Kč na 1 ha orné půdy, pak v modelové situaci by byla dotace ve výši 3 520 Kč nedostatečnou. Tuto dotaci však podporuje i určité vědomí o vyšší kvalitě a kvalitě obhospodařované půdy i samotných výkupců těchto produktů, kteří za ně zaplatí více. Započítá-li se i tato skutečnost, pak 3 520 Kč by v modelu plně pokrylo 2 320 Kč vzniklého rozdílu oproti výnosům konvenčního zemědělce. V případě modelových vinic vyšel rozdíl v obou počítaných případech kladně pro vinaře ekologického a tím by se dalo říci, že 12 235 Korunová dotace je další částí příjmů vinaře. Dotace jen ekologickým zemědělcům v živočišné výrobě zákonem stanoveny nebyly. To, že je zemědělec ekologický, neznamená, že nemá právo na stejné dotace jako zemědělec konvenční.

37

5. Diskuse V rostlinné výrobě, v případě vybraných obilovin a krmných směsí je jednoznačně výhodnější konvenční způsob hospodaření a to především díky vyšší výnosnosti takto obhospodařovaných honů. Byly-li by tyto způsoby hodnoceny z hlediska počátečních nákladů (na 1 ha půdy), pak je levnější ekologické zemědělství s dostačujícími 85% vynaložených peněžních prostředků konvenčním zemědělcem. Tohoto rozdílu však nedosahuje nízká výnosnost ekologicky obhospodařovaných rostlin, která je u tržních plodin skutečně na 65% výnosnosti konvenčních rostlin. Podobný vývoj mají i trvale zatravněné porosty, kde výše nákladů na 1 ha půdy je na 82% procentech konvenčního, jednotkové náklady na jednu tunu finálního produktu (zelené píce, sena) jsou na výši 123% opět z důvodu nižší úrody. Zajímavou výjimku tvoří vinohradnictví, které i přes všechny neduhy trhu vykazuje dokonce vyšší výnosy při mnohem menších nákladech. Použité údaje však byly zkresleny z hlediska výsadby nových hlav a přihnojování. Potom je potřeba s tímto počítat a velkou výhodnost zpochybnit. Připočítali-li by se náklady na výsadbu a přihnojení vína v ceně konvenčního zemědělství, pak by výhodnost byla částečně potlačena, ale zůstala by na kladné hodnotě. V živočišné výrobě u produkce živé hmoty chovaných zvířat se již rozdíl mezi jednotkovými náklady (na 1 kus dobytka) obou zemědělců stírá, v produkci mléka rozdíl mezi náklady (74% nákladů konvenčního) a výnosy (72% výnosů konvenčního) nebyl již tak vysoký. Při použití těchto údajů se dají formulovat odpovědi na otázky možných kombinací obou způsobů hospodaření v případě živočišné a rostlinné výroby. První varianta spojuje rostlinnou výrobu konvenční a živočišnou ekologickou. Pokud by se takto budoucí kombinovaný (ať již nyní ekologický nebo konvenční) zemědělec rozhodl, zvýšil by si tím své přímé náklady, protože by byl nucený veškerá krmiva nakupovat a stal by se závislým na vnějším okolí. Kdyby se takto přece jen rozhodl, přechod z ryze ekologického zemědělství do takové kombinace by byl výhodnější než úplný začátek nebo přechodné podmínky z přechodu z konvenčního chovu. Výnosy z ekologicky chovaných hospodářských zvířat by stěží pokryly celkové náklady. Druhá varianta nabízí ekologickou rostlinnou výrobu s konvenční živočišnou. Toto řešení se zdá být výhodnější, protože zemědělec může být do jisté míry krmiv soběstačným a nemá omezení použít léčiv a dalších prostředků ochrany a možnosti rychlého růstu svých

38

chovů nebo vyšší produkce mléka. Navíc vzhledem k podobným nákladům konvenčního i ekologického zemědělství by při stejné výkupní ceně na tom se svými živočišnými produkty byl stejně. Opět je jednodušší přechod z ryze ekologického zemědělství na konvenční, problémy by zde mohly nastat v případě užívání vlastních statkových hnojiv. Pokud by kontrola u takto kombinovaného zemědělce v hnojivech našla cizorodé látky, které zákon zakazuje, pak by byla nucena taková hnojiva zakázat. Pak by v ekologické rostlinné výrobě zemědělec musel používat tzv. zelené hnojení nebo se opět spoléhat na vnější vstupy. Obojí je možné předcházet, nebo při volbě brát tyto možné budoucí problémy v úvahu. Soběstačným by mohl být i ekologický zemědělec zabývající se pouze rostlinnou výrobou. Potřebné živiny by pak do půdy musel dostávat jinými způsoby než jsou vlastní statková hnojiva, protože syntetická by měl zakázaná. Výsledkem může být nedostatečně živená půda s ještě nižšími výnosy nebo získávání statkových hnojiv od svých kolegů, proto je ekologickým zemědělcům doporučované provozování rostlinné i živočišné výroby současně. Ekologické zemědělství by mohlo řešit i problém nadprodukce. Vychází-li průměrná výnosnost ekologických plodin na polovinu plodin konvenčních, pak by produkce při stávající ploše obhospodařované zemědělské půdy v České republice byla zhruba poloviční než je například dnes. Toto možné vyrovnání, případný nedostatek takových plodin spolu s podporou státu by mohl motivovat další osoby k zemědělství. Rozdíly výnosů ekologického s konvenčním zemědělstvím by se mohly rovnat hodnotě, za kterou by byly mohly být odstraněny veškeré problémy vyjmenované v kapitole 4.1. Otázkou je, za jakou cenu (peněžní hodnotu) by se tyto externality daly odstranit, příp. odstraňují, dnes jinými prostředky než je aplikace ekologického zemědělství. Poslední možností kombinace konvenčního a ekologického hospodaření je forma určitého kompromisu. K tomu by muselo být dostatečné zázemí jak legislativní, tak zemědělské. Kompromis by vycházel ze skutečnosti, že ne každý přípravek, případně kombinace více určitých přípravků konvenčního zemědělství, které prokazatelně dané pěstované kulturní plodině prospívají, škodí životnímu prostředí. Formou kombinace všech možných a prozkoušených alternativ by se dalo dosáhnout vyšších výnosů při stejných nebo o něco málo vyšších nákladech vynaložených na obhospodařování.

39

To samé by mohlo platit i u živočišné výroby. Místo zákazu používání různých léčiv by se píše měla zavést jejich střídmost a účelné použití.

40

6. Závěr Práce byla zaměřena na nalezení externalit v konvenčním a ekologickém zemědělství, jako důsledků selhání trhu s těmito výrobky. Důvodem mého zájmu byla tvrzení, která vysvětlovala výhodnost ekologického zemědělství v nižších vynaložených nákladech a následné doplnění, že i přes tuto skutečnost je ekologické zemědělství nevýhodné. Důvodem měly být o poznání nižší výnosy, jejichž množství je ještě nižší než by bylo procento vynaložených nákladů zemědělce konvenčního. Ekologické zemědělství nemá tolik negativních dopadů na přírodu než konvenční. Cílem práce bylo hodnocení ekonomických a ekologických podmínek při hospodaření ekologickým a konvenčním způsobem hospodaření. V rámci cíle byly vyjmenovány externality a vyjádřen peněžní prospěch u ekologických produktů. Výsledkem byla prokázána platnost výchozího tvrzení u obilovin a u zatravněných ploch. Menší, stále ještě záporný rozdíl výše nákladů a výnosů vztažených ke konvenčnímu zemědělci vykazuje v živočišné výrobě produkce biomléka. Při chovu zvířat pro maso byl ekologický zemědělec v nákladech na kus dobytka výhodnější. Největším překvapením pak byla produkce vína, kde v ekologickém zemědělství byly nižší jen náklady vynaložené na údržbu vinic. Výnosy uvedené v cenách konvenčních produktů vykazují o 90% vyšší výnosy než jsou výnosy konvenčního vinaře. Ve všech případech již existují snahy zvýšené výkupní ceny a státu vyrovnat výnosový rozdíl ekologických zemědělců dotacemi, které ve většině případů kryjí externí náklady. I přes tyto výsledky je nutné zdůraznit, že práce byla provedena s různými omezeními. Největším zkreslením je samotný model, který počítá se stejnými klimatickými podmínkami, dokonalým prostředím a průměrnými peněžními výnosy z více plodin současně. Mohlo být užito rozboru pro každou plodinu zvlášť, ale na druhou stranu stát přispívá svými dotacemi určenými na jeden hektar půdy obhospodařené specifickými skupinami plodin podle zákona o ekologickém zemědělství, podle kterého byly vytvořeny skupiny zkoumaných plodin pro práci. Práce může být zajímavým podkladem pro začínající zemědělce nebo konvenční zemědělce váhající nad zavedením ekologického způsobu hospodaření. Pro své modelové zjednodušení má více informační charakter a sama uvádí pár příkladů rozličnosti přírodních podmínek a trhu.

41

7. Seznam literatury [1] BEČVÁŘOVÁ, V. Zemědělská politika. 1. vyd. Brno: MZLU, 2001. 120 s. ISBN 80-7157-514-3 [2] FRANK, H. R. Mikroekonomie a chování. 1. vyd. Praha : Svoboda, 1995. 765 s. ISBN 80-205-0438-9. [3] Nařízení vlády č. 81/2004 Sb., o podmínkách provádění opatření na podporu rozvoje mimoprodukčních funkcí zemědělství spočívajících v ochraně složek životního prostředí (o provádění agroenvironmentálních opatření) [4] POLÁČKOVÁ, J., JÁNSKÝ, J., MLÁDEK, Z., ŽIVĚLOVÁ, I., BOUDNÝ, J. Nákladovost a výnosnost vybraných ekologických produktů v období 2001-2003 (informační studie). Brno: VÚZE MZLU, 2005. 35 s. ISBN 80-7157-854-1 [5] SOUKUPOVÁ, J., HOŘEJŠÍ, B., MACÁKOVÁ, L., SOUKUP, J. Mikroekonomie. 3. dopl. vyd. Praha: Management press, NT Publishing, s. r. o., 2003. 548 s. ISBN 807261-061-9. [6] SYNEK, M. a kol. Manažerská ekonomika. 3. přepr. a akt. vyd. Praha: Grada Publishing a. s., 2003. 466 s. ISBN 80-247-0515-X [7] URBAN, J., ŠARAPATKA, B. Ekologické zemědělství. Základy ekologického zemědělství, agroenvironmentální aspekty a pěstování rostlin. 1. vyd. Praha: MŽP, 2003. 280 s. ISBN 80-7212-274-6. [8] vyhláška č. 53/2001 Sb. [9] Zákon č. 30/2006 Sb., o ekologickém zemědělství [10] Zákon č. 85/2004, o zemědělství

42

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Ústav ekonomie

Recommend Documents